SPOLEČENSTVÍ LÁSKY, VÍRY A NADĚJE, VE KTERÉM JE KAŽDÝ DŮLEŽITOU SOUČÁSTÍ BOŽÍ MOZAIKY

10/10

SPOLEČENSTVÍ LÁSKY, VÍRY A NADĚJE, VE KTERÉM JE KAŽDÝ DŮLEŽITOU SOUČÁSTÍ BOŽÍ MOZAIKY.

Těším se domů!

Pokud byste chtěli navštívit nejvelkolepější architektonické dílo postavené z lásky, podle turistických průvodců musíte do indické Ágry. Právě tady najdete Tádž Mahal – stavbu z bílého a černého mramoru, zdobenou polodrahokamy a drahokamy; monument, jenž dvaadvacet tisíc dělníků stavělo více než dvaadvacet let. Šlechtic Šáhdžáhán byl ochoten zruinovat státní pokladnu, jen aby pro svou vyvolenou princeznu vystavěl dům, který bude nejkrásnější na světě. Paradoxem je, že Tádž Mahal (česky Koruna paláce) neměl sloužit k bydlení či k rekreaci. Šáhdžáhán povolal architekty z Francie a italských Benátek, aby postavili hrobku pro jeho předčasně zesnulou lásku. Přemýšlejte – když byl jeden indický vládce schopen přichystat dech beroucí Tádž Mahal jako hrob pro manželku, kterou miloval, ale s níž strávil pouhých čtrnáct let života, co musí chystat Bůh jako domov pro ty, které miluje (a kteří milují Jeho) a se kterými bude trávit věčnost?!

508 slov na říjen

večerní procházce. Kouknul se na oblohu a ohromeně zíral na hvězdy. „Tati, jestli je ta špatná (rozuměj hříchem poškozená, pozn. autora) část nebe tak nádherná, jak úžasné to musí být na té druhé straně!“ Existuje nepředstavitelně lepší místo než to, na kterém žiješ právě teď. A Bůh tě tam jednou chce vzít, protože ho připra­ vil i pro tebe! Možná patříš k

Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. (1 Korintským 2,9).

Možná si místo, na kterém žiješ, hodně moc užíváš; chápeš, proč se Hradec Králové stal městem s nejvyšší kvalitou života pro rok 2010 :) Ale existuje nepředstavitelně lepší místo než to, na kterém žiješ právě teď. Krásně to vystihl jeden malý kluk, který byl s tatínkem na

těm, kteří se – tváří v tvář bolesti a hříchu – na této straně věčnosti hlavně trápí. Hlavou se ti honí otázky typu „Proč?“, „Jak?“, „Co je tohle za domov?“ Bůh na tyhle otazníky reagoval už před dvěma

tisíci lety, když dal své zjevení Janovi na ostrově Patmos. Do šílených podmínek pronásledované a krutě mučené církve poslal Janovi obraz Nového Jeruzaléma (Zjevení 21,10­22,5) se vzkazem: Existuje nepředstavitelně lepší místo než to, na kterém žijete právě teď. Skutečný domov… Záblesk skutečného domova zahlédl misionář Samuel Morrison. Cestoval zpět z Afriky do Ameriky lodí, kterou se vracel domů také prezident Roosevelt. Když loď zakotvila v newyorském přístavišti, americkému prezidentovi se dostalo přivítaní se všemi poctami. Hrála hudba, vzduchem létaly konfety, obrovský zástup lidí burácel výkřiky nadšení. Samuela Morrisona nepřišel přivítat vůbec nikdo. Kvůli davu prezidentových obdivovatelů bylo navíc těžké prodrat se ven z přístavu. Samuel, plný lítosti a hořkosti na jakém místě se to ocitl, si postěžoval Bohu: „Pane, náš prezident strávil v Africe tři týdny na lovecké výpravě a celý svět se může přetrhnout, aby ho přivítal doma. Já jsem obětoval dvacet pět let svého života, abych ti v Africe sloužil. A mě nepřišel přivítat nikdo. Nikdo si ani nevšiml, že jsem dorazil domů.“ Jen to dořekl, ve svém srdci uslyšel zašeptat jemný hlas: „Moje milované dítě, ty ale ještě nejsi doma!“ Existuje nepředstavitelně lepší místo než to, na kterém žiješ právě teď. Skutečný domov. Máš se na co těšit! V Kristu váš Jakub Limr

Dětská služba 2010­2011 Možná tomu nebudete věřit, ale napočítal jsem celkem 25 dětí. To je dost, ne? ;­) Rozdělení do dvou úrovní služby zůstává. Akorát děti jsou o už rok starší. Možná to není překvapení, ale povahu služby dětem to každý rok trochu mění. Vedoucí u starších zůstávají ve stejném složení. U vedoucích menších dětí vlastně taky, ale statečné „holky“ Petra a Helča již budou tento rok pracovat samostatně. Rád bych nyní napsal něco k tomu, jak bude probíhat služba pro starší, tzv. „dorost“. Opět jako vloni, se nám nepodařilo zajistit službu rozdělenou do tří věkových úrovní, a tak budou některé menší děti možná trochu „trpět“. Někdy se ale zase možná stane, že starší začnou zjišťovat, že jsou prostě už starší, že opouští dětský věk. Budeme se snažit na to maximálně myslet a dávat včas vědět. Zájemci mohou jít po domluvě pomoct do malé besídky. Pokud je to bude bavit, tak to bude pro ně nejen náhradní program, ale mnohem více. Co je velká novinka , že bude každý pátek tzv. „klub“. Věříme, že děcka potřebují svůj čas, svůj prostor, své vztahy ­ i mimo neděli. Tento klub si vzali na starosti Lukáš a Zuzka Vízkovi a oni do něj vloží především to, co Bůh dal do vínku jim. Bude to „tvořivá legrace“ s prezentací na shromáždění. Každý klub také věnujeme chvíli pro biblický seriál na motivy cest apoštola Pavla. Klub bude vždy v pátek (s výjimkou různých školních prázdnin), od 15:30 do 17:30 hod. v prostorách CB v ulici „V Kopečku“. A bude­li debata k neukončení, přesuneme se do přilehlé kavárny.

Víkendové akce již minulý rok byly, ale tento rok chceme pořádat tyto akce každý měsíc. Měly velký ohlas a je to prostě další krok v této oblasti. Každý měsíc to nebude akce na celý víkend – někdy jen celodenní­

jednodenní nebo i pouze polodenní. V každém případě ale zasáhne do času nedělního shromáždění. Pro ně je tohle církev. Víkendovkové akce mají na starosti Matěj a Lenka Mejstříkovi. Obzvláště při celovíkendových akcích se zapojí další vedoucí. Půjde o dobrodružství, přátelství v týmu ale i přátelství s dorosty z jiných sborů. Některé programy budou spíše pro starší a některé pro všechny. Budeme vždy včas informovat a doporučovat i vhodný věk. Jeden nedělní program bude pokračovaním EXIT316 novou řadou MISE. Půjde o promítání, diskuze, modlitby. Zapojíme trochu charakter loňského programu ve stylu „čajovna“ a občas přivedeme k tématu nějakého zajímavého hosta. Program má na starost David Halbrštát. Tato nová řada MISE je v různých ohledech zajímavější, ale je více koncipovaná pro starší. Díly na sebe navazují příběhem, takže půjdeme postupně a pořadí témat je tak dané. Další nedělní program nese název „Bible trochu jinak“. Půjde o biblická bádání jako v detektivce. Tento program má na starosti Adam Starý a spolu s ním i nejstarší

Minulý rok jsme s předškolními dětmi vytvářeli jejich vlastní Bible. Vyprávěli jsme si nejznámější biblické příběhy, které děti dostávaly napsané; k tomu ještě nedokončený obrázek k tématu na domalování doma. Vznikla jim jejich vlastní Bible s vlastnoručně vytvořenými obrázky. To se jim líbilo, a proto bychom na to rádi navázali i v tomto školním roce a pokračovali dalšími, méně známými příběhy z Knihy knih. Tak se dětem bude jejich Bible doplňovat a více podobat Bibli skutečné. Rodiče prosíme, aby si s dětmi doma udělali čas a prošli si každý příběh zvlášť. Díky :­)

Složení služebníků u nás zůstává stejné: Péťa Čapková, Helča Seifertová, Jana Halbrštátová a Martin Rak. Mezi pomocníky v malé besídce se objeví: Markéta Závodní, Gabča, Péťa Raková, Míra Čapek a samozřejmě vítáme i další ochotné lidičky :­) Díky! Jana Halbrštátová

střípky z Mozaiky

dorosťáci. Současně budeme hrát různé variace známé hry Activity, ať již klasické různých věkových úrovní, tak i specielní biblické. Jak to říct, Bůh má prostě rád hádanky, hry a objevy, tak se přidáme ;­) Zde předpokládáme, že forma pro srozumitelnost bude pestrá a navíc to budou moci sami děti hodně ovlivnit. A opět jako minulý roku bude jedním z programů „dorost na shromáždění“. Jedná se o přizpůsobené kázání Jakuba Limra a rezervačky v sále pro dorosťáky. Součástí bude také vždy nějaká prezentace dorosťáků z jejich aktivit. Srozumitelnost v tomto případě nezávisí tolik na věku ale spíše na povaze, výchově a vývojovém stádiu puberty jednotlivce. Protože tyto akce, výlety a pronájem prostor budou něco stát a nechceme rodiče vysát z posledních peněz, tak vás všechny občas požádáme o pomoc formou sbírky. Předem děkujeme a doufáme, že vás pak potěšíme nějakou tou prezentací. Prosím – a to není řečnická otázka – když byste se chtěli modlit za sbor, vzpomeňte i na služebníky v dětské službě. Díky! David Halbrštát

střípky z Mozaiky Ještě jednou díky všem, kteří jste se věnovali dotazníku sborových služeb. Vrátilo se nám kolem 70% rozeslaných dotazníků. A i když uzávěrka byla na konci srpna, víme, že se k nám ještě nějaké dotazníky dostanou. Jak už jsme psali v září, vynořili se lidé, kteří pomáhají nebo budou pomáhat se sborovým časopisem. Také se objevilo poměrně hodně těch, kteří by rádi pomáhali v oblasti občerstvení či vztahově tmelících aktivit. Což nám jen dokládá, že rozumíme Bohu dobře, když od něj vnímáme, že „dohromady ­ být Boží

rodinou“ a vytvářet pro to maximální prostor, to je ten Boží směr pro náš sbor. Výstupy z dotazníku nám také pomohou zaplnit mezery ve službách „diakonského“ typu (správa modlitebny, praktická služba zdravotně postiženým členům, praktická služba/pomoc seniorům či lidem v nouzi), kam se napsali i lidé, kteří aktuálně žádnou službu nemají – a to je moc prima. Když to shrnu, z dotazníků vyplývá, že by KSHK nemělo trpět nedostatkem služebníků v žádné zásadní službě. Nebojte se přicházet s vlastními nápady a iniciativou v té které

službě; určitě nemusíte jen čekat, až vás osloví některý z vedoucích. A úplným závěrem opět krátký pohled do sborové pokladny. Příjmy za srpen byly 43.660,­ Kč. Výdaje: režie kanceláře: 5.522,­ Kč (zahrnuje nákup nové sborové dvousedačky do Média a platbu za webhosting na šk. rok 2010/11); pronájem: 7.760,­ Kč; dary (Freakfest + misie): 7.090,­ Kč; plat pastora: 20.000,­ Kč. Celkem výdaje: 40.372,­ Kč. Zůstatek (hotovost + bank. účet k 31.8. '10): 175.768,­ Kč. Za staršovstvo ­ Jakub Limr

pozvánky

MĚ P OS L E D N Í

SÍC ŽIVOTA

by to vota, změnilo ži í n d 0 3 h níc kázání zbývá posled a vztahy? Říjnová série m vá že li, ě n d dní měsíc dozvě pohled sebou posle Kdybyste se í, vaše priority nebo váš d ře p e m á m len aplno, ať už vaše přemýš rožít život n p k ja , m to bude o u let… nebo spoust

a život) Neděle 3. říjn života: Žij vášnivě (svůj síc Poslední mě e) idi kolem seb a (l jn ě ří tn . n 0 e 1 c le ro ě p N ed iluj sto síc života: M Poslední mě jna (Boží lekce) Neděle 17. ří života: Přijímej pokorně síc Poslední mě jna ro věčnost) Neděle 24. ří života: Pracuj pečlivě (p síc Poslední mě

Láska v akci

Mešak vyučuje křesťanské vedoucí tzv. „Program samaritánské strategie“, který mluví o tom, že evangelium je nejen Boží mocí k věčné záchraně, ale i silou, která je mocna proměnit časný život, aby jej člověk prožil užitečně a zodpovědně. Že kázání evangelia, pokud nemáme být jen „dunící kov a zvučící zvon“, musí být provázeno prakticky prokazovanou láskou. A věci se skutečně mění. Ve slumech vznikají programy péče o nemocné, sirotčince či svépomocné školy. Lidé se učí vidět sami sebe ne jako příjemce pomoci zvnějšku, ale jako ty, kdo mohou sami dávat. A to jim vrací důstojnost. Sbory zapojené do „Programu samaritánské strategie“ začínají mít čím dál větší vliv na svou komunitu. Zatímco dříve pouze kázali a nedělali nic jiného, dnes jsou zapojeni v malých projektech, které zjevují lidem okolo praktickou Boží lásku. Zřizují kupř. školky pro malé děti a mateřská centra, kde si mohou mladé matky hledající práci nechat pohlídat své děti, stejně jako další projekty. „Program setby” stále pokračuje. Sbory do něj zapojené se učí mít životní styl služby svým bližním. Podařilo se podchytit některé pastory, aby absolvovali tréninkový program. Dalších 6 místních sborů se zapojilo do učednického tréninkového programu BASICS 1. Tři z těchto sborů působí ve slumu Kibera, dva v Mathare a jeden v Kawangware. Celý

Zrození perly

Už je to pár let zpátky, co mě v televizi zaujal dokumentární snímek o výrobě pravých perel. Pokud vám to připadá jako protimluv, tak není. I lovkyně perel si usnadňují práci a nezdržují se hledáním perlorodek kdesi u dna moře. Perlorodky jsou často chovány podobně jako ryby v ohrazených pobřežních vodách. Lovkyně perel se pro ně sice potápějí dodnes, ale už vědí kdy a kam sáhnout. Záběry pod hladinou mě ale překvapily ještě víc. Kdo ví, proč jsem si představovala perlorodku jako krásně naleštěnou lasturu na bělostném útesu v azurově modrém moři ? Je to přeci plž jako každý jiný. Přilípnutá k útesu, porostlá parazitujícími živočichy a planktonem rytmicky otvírá a zavírá svou lasturu. Bičovaná příbojem, trápená střídáním přílivu a odlivu, ohrožovaná hladem proplouvajících sousedů tiše tvoří skrytou krásu podle určení, které jí dal její Stvořitel. Kdo by v ní hledal něco

zprávy z misijního pole

sbor pak přebírá koncept „milovat Boha a svého bližního”. Dalších 30 pastorů a vedoucích z Kibery prošlo novým tréninkovým cyklem. Tréninkové hodiny byly velmi živé a teologie mnohých z nich prošla zatěžkávací zkouškou. Byla to jedinečná příležitost ke korekci některých nebiblických názorů, kupř. že „žena

byla stvořena k mužovu obrazu pro jeho potěšení a není stejně hodnotná”. Mohli uvidět z Písma, že to není pravda. Od pastorů se očekávalo, že své nově získané zkušenosti budou bezprostředně předávat členům svých sborů. To jim pomáhalo bezprostředně aplikovat získané znalosti a jejich členové mohli mít stejnou zkušenost jako jejich vedoucí. Každý týden jsme tak mohli slyšet velmi zajímavá

zajímavého či snad dokonce cenného? Vždyť jich tam žijí stovky a všechny vypadají stejně všedně a nepřitažlivě. Kdyby vám ale někdo prozradil jméno těchto plžů, třeba byste se jich

pár pokusili otevřít. Ale v mnoha z nich by k vašemu zklamání nebylo vůbec nic než živá slizká hmota. Proč? Perlorodce se splnilo její přání: zbavila se zrnka písku, které se do ní dostalo a působilo jí bolest. Nevěděla, že ji Bůh stvořil tak, aby byla schopná pomocí vlastních

svědectví. Zde jsou některá z nich: Galilaya Pentacostal Church Náš seminář absolvovala také jedna vedoucí z tohoto sboru. Dosud neprojevovala velký zájem o své sousedy. Po absolvování semináře je navštívila a ke svému překvapení zjistila, že jejich děti spí pouze na roztrhaných kartónových krabicích. Vrátila se domů, vzala matraci, na které spaly jejich děti, rozřízla ji na dva kusy a jeden kus dala sousedům. Sousedé byli tímto gestem šokováni a teď jsou z nich velcí přátelé. Sociální vztahy v komunitě se zásadně změnily, a když nyní někdo něco postrádá, svobodně se s ním o to rozdělí někdo jiný. Církev Nový Jeruzalém Pastor této církve sdílel se svým sborem, co se naučil v kursu, a přitom se jich zeptal, zda si nedrží nějakou zášť vůči svým bližním či spoluvěřícím. Někteří přiznali, že s tím mají problém. Náhle přišel Boží Duch a lidé se dvě hodiny modlili a vyznávali hříchy. Někteří členové sboru, kteří spolu dlouho nemluvili, si odpustili a stali se z nich nejlepší přátelé. Když si této změny všimli jejich sousedé, přišli do sboru a někteří z nich odevzdali své životy Pánu. Mešak Okumu Autor je misionářem Nadačního fondu KMS. Prostřednictvím fondu podporuje Mešak také naše společenství, a to částkou 1.500,­ Kč měsíčně. Více se o Mešakovi můžete dočíst v zářijovém vydání Mozaiky.

polévka pro duši

slz vytvořit z obyčejného písku perlu. Zbavila se palčivé bolesti, kterou jí písek působil a dál spokojeně otvírala a zavírala lasturu. Aby si lovkyně perel zajistily živobytí, začaly s perlorodkami jednat jinak než dřív. Každou lasturu vezmou do ruky, opatrně ji pootevřou, aby jí neublížily, a pinzetou do jejího středu vloží malinkou kuličku. Pak vrátí lasturu do jejího prostředí a ze zkušenosti vědí, jak dlouho mají čekat, než vznikne perla. Je­li perlorodka „šikovná“, vzniknou za její krátký život dvě nebo i tři úžasné perly, protože spokojená lovkyně zkusí u úspěšné lastury celý proces několikrát zopakovat. V Bibli máme několik záznamů, kdy Ježíš mluvil o perlách. Myslím, že je měl rád. Dobře věděl, že ani v lidském životě nevznikají perly bez bolesti. Sice nám radí, abychom své perly nedávali lidem, jejichž životní styl nápadně připomíná zabahněné požitkářské zvířátko s rypáčkem, přesto však

Boží království přirovnává k největší a nejvzácnější perle, jejíž cena převyšuje všechno, co člověk má. Zvláštní ale je, že onen obchodník, který ji koupil, měl už sbírku svých vlastních perel. Ocenil snad jedinečnost té obrovské a nejkrásnější, protože měl své vlastní, dlouholetou prací získané perly?! Poznal cenu unikátního zboží, protože ji porovnal s vysokou cenou svého mnohem menšího pokladu?! Když si čtu jeho velmi stručný životopis v evangeliu, mám dojem, že to tak opravdu bylo. Ale co když to podobně funguje i dneska v postmoderní době hlubokého relativismu? Co vy na to? Ježíš kdysi použil podobenství o perle jako silně koncentrovanou miniaturu, do které se mu podařilo v několikavteřinovém kázání vměstnat nejdůležitější fakta o sobě samém, o svém království i o způsobu, jak získat obojí. Aby mohl pro nás vytvořit tu největší perlu, musel snést ty nejhorší bolesti. Ačkoli byl Bohem, ponížil se kvůli nám až na úroveň, kterou můžeme bez obav srovnat se zapomenutým zarostlým útesem kdesi

uprostřed oceánu. Dovolil svému Otci, aby mu do srdce vložil drásající palčivou bolest, a přestože měl právo i příležitost se jí zbavit, nikdy to neudělal. Znal cenu perly, která měla z jeho bolesti vzniknout. V Božím království je od té doby mnoho lidí, kteří Ježíšovu lásku ocenili podobně jako onen obchodník s perlami a vešli. Každý den přicházejí další a další zájemci o výhody, které Bůh nabízí svým dětem. A víte, co Bůh udělá? Vezme zrnko písku… pootevře jim srdce... a vloží je tam, kde to bude bolet. A mnoho z těch zájemců potom použije svou svobodnou vůli a zrnka se zbaví. Někdy formou podání výpovědi, někdy stěhováním, jindy rozvodem či naopak sňatkem, pervitinem či dalším doktorátem, potratem nebo slovy ostrými jako skalpel ­ jinak řečeno: schválenými i zavrženými antidepresivy nejrůznějších podob a kvalit. Nabídka je široká jako sám svět. Ale co si počnou, až přijde den, kdy v nich měla dozrát perla a Bůh si pro ni přijde? Co mu řeknou? Že na takové jednání nemá právo? Bůh je trpělivější než lovkyně perel. Když v

Na ostří nože s hříchem Jak mě vlastně bolí boj s hříchem? Cituji z božího slova, konkrétně z listu Židům, 12té kapitoly: „Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu.“ (Židům 12,3; ČSP). Z tohoto slova, které zaznělo při nedělní bohoslužbě, mě doteď mrazí. Seděl jsem jako obvykle v zadní řadě, pozoroval záda svých bratrů a sester přede mnou a přemýšlel, zda jsme my, kteří si říkáme křesťané, vlastně vůbec ochotni svést takový boj. A jak moc jsem vlastně já, člověk, který si o sobě někdy sebevědomě myslí, že je Božím přítelem, ochoten až do krve se vzepřít vábení království toho Zlého? O tom, že sami od sebe nejsme schopni ničeho, není sporu. Neboť je to sám Pán Bůh, který v nás činí to dobré. Jenže On není velkým nebeským šachistou, který by jen posouval lidskými figurkami ve velké partii jménem Svět. Věřím, že nikdy neláme svobodnou vůli člověka. A my, nedokonalí lidé, máme dokonale svobodnou vůli rozhodnout se. Dobře nebo špatně. Otázka však není „Jak se rozhodneme“, ale zda se nám vůbec „rozhodnout chce“! Jakékoliv slovo, jakékoliv kázání, napomínání, povzbuzování ke svatému životu, se prostě musí minout účinkem, pakliže na straně posluchače nebude ochota k činění. Můžu vysedět důlek na nedělních bohoslužbách, lačně hltat pastorovi slova z úst, ale pokud je nejsem ochoten proměnit ve skutek, pokud nejsem ochoten bojovat o svatost, která se Pánu Bohu líbí, pokud nejsem ochoten se až do

krve poprat o čistotu těla i ducha – a to z jediného důvodu: kvůli Hospodinu – nemá to pro mě takřka žádný význam. Ve třetí knize Mojžíšově Hospodin promlouvá k Izraelcům slovy: „Budete svatí pro mě, neboť já Hospodin jsem svatý. Oddělil jsem vás od každého jiného lidu, abyste byli moji.“ (Leviticus 20,26; ČEP) a ještě o několik veršů dříve: „Posvěťte se a buďte svatí, protože já jsem Hospodin, váš Bůh.“ (Leviticus 20,7; ČEP). Pánu Bohu na tom fakt záleží, abychom pro něho byli svatí. Záleží mu na tom u Izraelského národa, který si vyvolil mezi všemi a jsem přesvědčen, že mu na tom stejně záleží i u nevěsty Kristovy – Církve. Nejde mi na rozum, když slyším některé křesťany říkat: „Vím, že se to Hospodinu nelíbí, vím, že to není v Jeho očích správné, moudré, dobré… Přesto si nemohu pomoci, přesto mi nic jiného nezbývá, přesto si to udělám po svém…“ Nejde mi na rozum, že i mé vlastní já kolikrát váhá a přemýšlí, jak si tu či onu věc, činnost, myšlenku… omluvit tak, aby se upokojilo svědomí, že jsem se vlastně proti Hospodinu ničím neprovinil. A tohle že má být svatost? Tohle má být „posvěťte se“, „oddělte se“, „vzepřete se“…??? Musím s lítostí konstatovat, že ani já jsem se dosud do krve nevzepřel v boji proti hříchu. Jakub v kázání poznamenal, že dokud se člověk proti hříchu takto nepostaví, těžko se mu dostane intimnější Boží přítomnosti. Jsem toho názoru, že se mu těžko dostane

nás jedna perla dozraje, dá nám šanci vytvořit další. Když nedovolíme, aby dozrála, dá nám šanci zkusit vše znovu. Ale rozumný člověk ví, že tady na zemi nežije věčně, a tudíž některá šance musí být zákonitě ta poslední. Prosím, dovol Bohu, aby ve Tvém životě pěstoval perly. (Mají pro něj obrovskou cenu a má je rád.) Prosím, nepromarni šanci, kterou máš zrovna tento týden. Bůh tě stvořil podobně jako perlorodku a vložil do tebe všechny předpoklady k tomu, abys mohl/a přetvářet zlé, tvrdé a zraňující okolnosti v úžasné perly věčné hodnoty. Máš v Něm všechno, co potřebuješ, aby ve tvém životě rostly perly věrnosti, důvěryhodnosti a ryzí oddané víry a to dokonce uprostřed okolností, které hlasitě křičí všechny námitky proti. Prosím, věř mi: jde to! A jestli ti to moc nejde ­ věřit mi nebo to žít nebo obojí ­ zkus rozlousknout Bibli a koukni se na verše, které pomohly mně: 1. Petrův 2,18­3,18; Matouš 13,45­46. Modlím se za tebe, aby ti pomohly taky. Dolly

polévka pro duši

větších Božích zjevení, těžko uvidí zázraky kolem sebe, těžko bude zažívat boží moc a také Boží pokoj nepozná tak, jak by mohl. Pán Bůh je milosrdný a přichází k nám i v naší nedokonalosti. Jen hlupák by však mohl považovat plivnutí za déšť… A o čem to vlastně všechno je? O docela obyčejných věcech, které se ale mohou ukázat jako nesmírně těžké. Je to především o „chtění“. Také o přemýšlení o vlastním životě, o tom, zda nemám jen sny a touhy, ale také vůli a odhodlání něco podniknout. Kolikrát schopnosti schází, ale do našich slabostí přichází Bůh a právě v nich sám sebe oslavuje. Na nás je to odhodlání „něco udělat“. Ne až přijde ten „pravý čas“. Hned! Počítám, že Satanovi se velice líbí zbožní křesťané. Tací, co si v neděli vyslechnou ostré kázání, moudře pokývají hlavou a pak se stále nasazeným americkým úsměvem pokračují v každodenním míchání své kávičky – směsi „já chci“ (káva) + „příjemná rutina“ (cukr) + navrch trocha toho Božího „co se hodí“ (smetana). Ale co zcela jistě Kníže temnoty nenávidí, jsou křesťané, kterým jejich každodenní „kávu“ míchá Bůh sám. Takoví, co dokážou nejen poslouchat, ale i konat. Takoví, co se umí až do krve vzepřít hříchu, jen aby mohli být co nejblíže svému Stvořiteli. Nakonec je to Pohodlnost nebo Láska. Co zvolíš ty? Zbyněk Závodní (Převzato se svolením z autorova blogu“ http://zbynek.bloguje.cz“)

rodinná pouta

KAMILA RŮŽIČKOVÁ

Narodila jsem se v Pardubicích. Školní věk jsem prožila s rodiči a sestrou Lenkou v Ústí nad Orlicí. Po maturitě jsem odešla na vysokou do Hradce Králové, vystudovala, vdala se a ...dál už to znáte:) Mé první zaměstnání mě přivedlo k problematice edukace a rehabilitace osob se zrakovým postižením (Krajské středisko sociální rehabilitace Tyfloservis o.p.s.) a ta mě provází celým profesním životem. Od roku 2001 působím na Katedře speciální pedagogiky Univerzity Hradec Králové jako odborný asistent. Spolu s mužem Ivanem máme dva syny a dceru. Na jaký film se můžu dívat znovu a znovu Je to třeba film Joe Black. Proč se mi tak líbí? Já přesně ani nevím. Asi je to jednak celková pozitivní atmosféra, jednak výborné herecké obsazení (mám ráda Anthony Hopkinse). Více než námět filmu se mi v něm líbí propracovanost jednotlivých momentů a dialogů. A také závěr – i když se jedná o happyend, není úplně prvoplánový. Určitě bych ale přišla i na další filmy (např. českou klasiku jako: „Jak vytrhnout velrybě…“ a „Jak dostat tatínka..“ :) Můj zatím nesplněný sen Já se ke snům moc neupínám. Jsem vděčná za to, co mi život umožňuje a přináší. Ve fyzickém životě mám vše podstatné, co potřebuji. To ostatní považuji za „bonus“. V tom duchovním bych nějaké sny měla. Ráda bych znovu zažila probuzení s přesvědčivým jednáním Boží moci. Ráda bych opět prožila jasné vedení do služby. Už dost dlouho ho nemohu nalézt. Čím mě Bůh obdaroval skrze příchod Magdalenky do naší rodiny Cítím se skrze ni skutečně OBDAROVANÁ! A nejen já. Celá naše rodina. Madlenka je boží dárek. Bůh mi ukázal, že ví lépe než já, co je pro nás nejlepší. Ani v nejmenším jsme si neuměli představit, kolik radosti jejím prostřednictvím získáme. Děkuji mu za to každý den. Co mi dělá radost jako mámě dvou puberťáků Odpověď je nutné vztáhnout k minulé otázce. Radost mi dělají samozřejmě proto, že jsou. Ale přece. Pozornost se od „žabomyších válek dvou teenagherů“ přesunula na tu naši malou slečinku a já moc ráda sleduji, jak se kluci s Madlou mazlí a dělají s ní „všelijaké vylomeniny“ nebo když jsou ochotní ji vykoupat, obléci, uspat. Baví mě pozorovat krásné vztahy našich dětí. Čím si mě Bůh získal To už je dost dávno – v roce 1989 jsem se seznámila se svým nynějším mužem. Oba ještě nevěřící jsme začali studentský vztah, který se brzy stal „vážnou známostí“. Víra v něm hrála od začátku podstatnou roli. Spolu jsme hledali ideál naší společné budoucnosti a odpovědi na fundamentální otázky, které jsme si kladli, jsme našli v tehdejším KS HK v roce 1990. Ivan byl od první chvíle po obrácení v lednu 1991 stoprocentě věřící. Běžel za Bohem, jak nejrychleji uměl. Já šla tou cestou s ním, ale opravdové osobní obrácení jsem prožila až asi o 3 roky později. A čím si mě Bůh získal? Zaprvé tím, že to, co nám vzkázal v Bibli, je tak moudré. A zadruhé mírou dobroty a milosti, kterou nám neustále prokazuje. Čím mě Bůh v nedávné době mile překvapil Hádejte, můžete jednou a určitě to uhodnete:) Největším překvapením je naše holčička – kdo by to řekl, že si znovu budeme užívat jednotlivých krůčků jejího vývoje. Co bych od Boha chtěla poslat dál lidem kolem sebe Asi dvě věci, které mě samotnou v současnosti oslovují – spolehněme se úplně na něj (i v těžkých momentech a situacích). On nás provede těžkostmi a povede životem tak, jak je to pro nás nejlepší. Nenechme se utápět v nevděčnosti. Je jí dost všude kolem nás. Buďme v tom jiní než svět. Jak dobře se známe: Kdyby si mohl vybrat jakékoli místo na světě, kde by Ivan trávil dovolenou. Tak to je těžká otázka. Máme oba určitě více plánů na krásné dovolené. Problém je, že to není jediné místo. Záleží, jestli jde o dovolenou zimní nebo letní, běžkařskou nebo sjezdařskou, surfovou, lezeckou nebo poznávací. Oba preferujeme spíše přírodu než města, máme rádi víc malá letoviska než zalidněné hotely a pláže. I když samozřejmě milujeme vodu a moře, stejně si užijeme i v horách. Takže tuhle odpověď pravděpodobně netrefím. Když ale mám typovat, asi by vyrazil do některého proslulého surfového letoviska, ve kterém ještě nebyl a kde je teplá voda (nemusí se jezdit v neoprenu). Možná Austrálie, možná řecký ostrov Levtkada, kdo ví? Také je možné, že by dal přednost zkušenosti surfovat na vlnách – to by pak jel ještě někam jinam. Je otázka, jestli to v tuto chvíli ví on sám :) Co na to Ivan: Asi by to byla třeba Hawaii ­ a surfování s plachtou i bez ní, na vlnách. ­ Ale Kami bych potřeboval sebou! (Kdo by mi dělal ty svačiny, že?)

rodinná pouta

IVAN RŮŽIČKA

Narodil jsem se v r. 1967 v HK a po pečlivé přípravě na konzervatoř (klasická kytara) jsem nakonec vystudoval technickou střední školu. Po dvouleté základní vojenské službě jsem absolvoval pedagogickou fakultu, obor tělesná výchova – pedagogika/psychologie a nyní 15. rokem vyučuji na PdF Univerzity Hradec Králové (Katedra tělesné výchovy a sportu). Lektorsky působím i v oblasti vzdělávání obchodních a manažerských dovedností (komunikace, asertivita, řešení konfliktů, týmová spolupráce). Se ženou Kamilou máme jednu dceru a dva syny. Jak to řeším, když docházejí síly a hlásí se únava Tomu se snažím aktivně předcházet – dělám si prostě pravidelně „dobře“ :) …a myslím, že mi to docela jde :) Ale když to přijde, najdu si čas pro sebe a knížku (i jako extrovert, žijící rád uprostřed lidí, si občas hledám tiché místečko), nebo vyrazíme celá rodinka za sportem či na domácí pivo do Bělče!

Jaká knížka mě v poslední době oslovila a proč Moc rád čtu – v poslední době jsem si oblíbil špionážní romány. Forsyth, Ludlum, Follett, Lustbader…a teď si užívám Krycí jméno Pozítří od Allana Folsoma. Na tomto žánru se mi líbí nejen napětí a tah, ale silněji ty promyšlené zápletky a vykreslené charaktery. Jejich uvažování i nespoutaná životní energie (samozřejmě těch „hodných“ :) Na co myslím, když se dívám na naši nejmenší růžičku – na Madlenku „Kde ty ses tady vzala?“ – to si říkám plný údivu už 14 měsíců :) …a plný vděčnosti a radosti nad tím roztomilým prckem to myslím tak, že ona je prostě Boží zázrak a dar z nebe.

Jak vzpomínám na začátky svého přátelství s Karlem Řežábkem Bylo to úsměvné a zároveň jsem přesvědčen, že připravené od Boha. Jednoduše řečeno ­ byl jsem troufalý! Hned při prvním setkání (pár týdnů po mém obrácení) jsem mu mluvil do vedení chval, hrál mu svoje písně a myslel si, že vím, jak na to. :) (pozn. – teď už si to nemyslím :) Nejen, že mě neodbyl, ale dal mi pocit, že naslouchá. A to byla první lekce, kterou jsem se od něho začal učit – učit se naslouchat. Stali se z nás velmi blízcí přátelé, trávili jsme spolu dovolené, časy konferencí a služby. Pro mě i pro Kamilu byl čas s ním a Dášou vždy silnou inspirací a povzbuzením – do manželství, do služby, radosti z Pána, hledání Božích věcí pro nás. Silně mě např. pořád provází Karlova věta: „Člověk je nejšťastnější tam, kde ho chce mít Bůh“ anebo „Obětujme to dobré, co bychom mohli mít, ve prospěch toho nejlepšího, co pro nás připravil Pán.“ A také „Není důležitý jen cíl naší cesty, ale i všechna ta zastaveníčka na ni – právě tam nás Bůh chce vyučovat.“ Anebo …(promiňte, bylo by toho ale tolik… :) Snad nejlépe to celé dokreslí fakt, že jméno mého syna Karla bylo na jedné straně inspirováno mým tátou Karlem R., ale také Karlem Ř. ­ ač věkem mladším než já, mým „duchovního učitelem“. Jakou vidím výraznou pozitivní změnu ve sboru, když se ohlížím pár let nazpátek Upřímně: Moc to nedělím na změny „dobré“ a „špatné“. Jsem rád za každou změnu… to, co žije, se přeci musí hýbat. Není vše dokonalé, ale jsem rád, že cítím, že jsme „na cestě“. Snad jdeme víc do hloubky – cítím to v přátelstvích s těmi, se kterými jsme si dlouhodobě blízko, ale i v některých novějších vztazích. Také se mi zdá, že jsme jako sbor tak nějak „stabilnější“.

Co vyhlížím pro sbor do budoucna Určitě to, že budeme ještě víc tou rodinou, kde se lidé cítí dobře, propojeni navzájem těmi „povázkami milování“. Že poroste vděčnost, ale i nenáboženská přirozená radost ze života. Obecně však myslím, že se připravujeme (jako sbor – celek) na to, až nás strhne ten plný Boží proud. Věřím, že to přijde! Někdo uvnitř to cítím. Kdy jsem zažil zatím nejvýraznější Boží dotek Nemohu zapomenout na zvláštní setkání s Boží přítomností v Orlických horách na chaloupce u lesa na Silvestra 1991, která mě nejen překvapila, ale i pomohla pochopit, jak je Bůh blízko. Ale to už je dávno… a teď? Ve chválách se s Bohem čerstvě setkávám a tetelím se z něho. Ano, ve chválách – to s ním letím…

Jak dobře se známe: Kdyby Kamča měla pro sebe volný celý den (bez rodiny a pracovních povinností), jak by ho strávila? (Ano, mám pocit, že se fakt už solidně známe…často se přistihneme, že myslíme na stejné věci a podobné nápady nás často napadají ve stejný okamžik. No, vždyť už spolu budeme 20 let! To nejlépe ovšem vystihuje dnešní Kamčin citát, pronesený láskyplným polohlasem nad kuchyňskou linkou: „Já už mu dělám 20 let den co den svačinu. :)“ ) Vážně: Nejspíš někde v botaskách běžící po lesní cestě …anebo snad někde vysoko v horách klouzající se na běžeckých lyžích a…nebo plavající ve sladké průzračné vodě …či… :) …ale vždy užívající si té nadpřirozené krásy kolem sebe. A kdyby to náhodou zrovna nefungovalo, nalil bych jí dvojku slušného vína…:) Co na to Kamila: To záleží na momentálních příležitostech, ročním období a psychickém rozpoložení (nebo spíš míře momentální únavy). Asi bych jela se svými kamarády na skialpy někam do Rakouských hor ­ miluju se dívat z vrchu do krajiny, ne sama, ale bez davů sjezdařů okolo sebe. Už si to dávno plánuji a zatím mi to nevyšlo (to Ivo určitě neuhodne ­ je to tajné:). Kdyby to ale byl třeba týden, to bych raději dělala něco Bohulibějšího :)

NA LOĎCE UPROSTŘED JEZERA Stalo se již příjemnou tradicí, že na albech Jolany Vavřinové je k poslechu sedm skladeb. Má to své výhody – pokud vás tahle muzika nechytne, ani vás neotráví. A pokud vás chytne a po skončení sedmé písničky zalitujete, že už je konec, není nic jednoduššího, než si pustit další z, teď už pěti, sedmi­písňových CD disků. Na album s názvem „Bůh je láska“ jsem se těšil. Jednak proto, že od posledního Jolančina CD už uplynul nějaký ten pátek a také proto, že Jolanu znám osobně a vím, že si na každém svém albu dává velmi záležet. Je otevřená připomínkám, ať už po stránce muziky, tak i textů. Každý interpret si do určité míry dělá hudbu po svém (samozřejmě vyjma „projektů“, které pouze naplňují aktuální trendy a potřeby širokých mas). Každý interpret do svých skladeb vkládá kus svého já. Nelze ani jinak, má­li to k něčemu vypadat a nemá­li to být jen prázdná schránka, líbivý obal… O to příjemnější je slyšet někoho, kdo naslouchá nejen hlasu svého já, ale také kritickým či poradním hlasům svého okolí a hlasu nejpovolanějšímu – Božímu. Pak už je celkem lhostejno, zda píšete noty či básně, zpíváte, malujete na plátno nebo na zeď. Pod vedením Stvořitele se z našich darů – nevybroušených drahokamů, stávají ty pravé klenoty. Takové, co se nedají nikde koupit. Jolana hraje na kytaru a zpívá. A hraje a zpívá dobře. Po hudební stránce je u mne toto album ještě o malý stupínek výše nad

JE ČAS POKOJE? Když Joram uviděl Jehua, zeptal se: „Jehu, je pokoj?“ „Jak může být pokoj,“ zvolal Jehu, „dokud je tu všude smilstvo a čarodějnictví tvé matky Jezábel!“ 2. Královská 9,22

Většinou jsme rádi, když se nic mimořádného neděje a je pokoj. Žádné ekonomické otřesy, žádná vztahová a podobná překvapení. Za možnost pokojného života se máme i modlit, jak nás k tomu vybízí Pavel v případě modliteb za vládce. Přesto jsou ale období, kdy není možné mít pokoj a přitom zůstat na Boží cestě. Biblický text nás odkazuje na jedno z nejtemnějších období dějin Izraele. Král

ostatními. Nejsem nijak fundovaný hudebník a s mým hudebním sluchem se také potkáváme zřídka. Ale subjektivní dojem, snad pocity či jen takové pnutí někde uvnitř mysli a v srdci když album poslouchám, mi velmi lahodí. Struny kytary jsou to, co ve mně vždy ladí jakousi neuchopitelnou touhu po věčnosti. Když slyším Jolanu zpívat, možná trochu nedůstojně mě jako jedna z prvních věcí

napadne, že toto rozhodně není tuctová záležitost. Určitě bych nedoporučil její album k poslechu do auta či k rannímu vstávání. Ne proto, že by snad její zpěv uspával. Ale snad pro tu melancholii v hlase, snad proto, že texty písní spolu s jemnou houpavostí vás mohou přenést někam daleko, na malou loďku vprostřed klidného jezera, kde jen lehounký vánek posouvá obláčky na obloze. Snad proto je

Achab je ovládán svou ženou Jezábel a Izrael je plný bezbožnosti a bezpráví. Achab umírá a na trůn nastupuje jeho syn Joram. Sice o něm čteme, že alespoň odstranil Bálův sloup a byl o něco lepší král než jeho rodiče, jeho matka se však dále těšila úctě a provozovala své modloslužebné plány. Bůh tedy povolává Jehu a ten je pomazán prorokem jako král nad Izraelem. A Jehu nepřinesl pokoj, i když o něj Joram velmi stojí. Naopak. Zabil Jorama i jeho matku Jezábel. Teprve skrze odstranění těchto zdrojů nepravosti mohl přijít pokoj. I my bychom si určitě přáli žít v pokoji. O pokojný život stojí křesťané i lidé, kteří Bohu neslouží. Jedním ze znamení poslední doby bude podle Pavla právě falešný pokoj. A kolem nás je vedle špatných zpráv slyšet

recenze

album „Bůh je láska“ vhodnější k večernímu rozjímání, k jakémusi zastavení se za všedními starostmi. Z pozorování obláčků vás nevytrhne ani skladba Potopa, kterou nazpíval host Radek Malý. Jeho kolísavý a houpavý zpěv korespondující s tématem neustálého deště, ve mně jen upevnil dojem celkově hudebně i textově vyváženého CD. V příjemné kombinaci kytary a houslí (Václav Vlachý) dokáže nové album Jolany Vavřinové pohladit, utěšit i uklidnit. Je to album pro lidi, kteří se umí a chtějí zastavit. Kteří si umí a chtějí (což leckdy není jednoduché) odpočinout. I přesto, že sám dávám přednost jiným žánrům a stylům muziky, i přesto že, jak se lidově říká, není tato hudba úplně „můj šálek kávy“, neváhal bych ji doporučit komukoliv napříč celým hudebním spektrem. Její hudba neurazí, neublíží. A i kdyby prošla vašima ušima a nedotkla se srdce – přesto vám po ní zůstane „v ústech trochu sladko“. A to zdaleka nemůže říci každý. Zbyněk Závodní Název alba: Bůh je láska Interpret: Jolana Vavřinová Vydáno: 2010, vlastním nákladem Cena: zdarma, ke stažení v MP3 z adresy: www.bozipohadky.cz/audio.html (pozn.: ostatní alba J.V. tamtéž) Subjektivní hodnocení: 8/10

pastýřský list

právě uklidňování, že pokoj je tady resp. blízko. Ekonomická krize údajně končí, čekají nás nepříjemné reformy, ale nakonec to bude dobré. Obyvatelé Řecka asi stále ještě věří, že si budou moci udržet stávající životní úroveň a sociální výhody. Německo a Francie sní o udržení sociálního státu ve stávající podobě. Představitelé Evropy věří, že je možné dosáhnout pokojného soužití s islámem ovládanými lidmi a ministryně zahraničí USA věří, že když Izrael přistoupí na další ústupky, aby dosáhl míru, že skutečně pokoj na Blízkém východě nastane. A co děláme my, křesťané? Možná jsme uvěřili, že když uzavřeme se Satanem mír, tak dosáhneme pokoje. Nebudeme ho moc dráždit. Nebudeme se zneklidňovat tím, že lidé kolem nás jdou do zahynutí, budeme o

Ježíši mluvit jen opatrně a nebudeme to přehánět s posvěcením. Hlavně aby si někdo nemyslel, že jsme fanatici. Hlavně, abychom nepřinesli nepokoj. Hlavně, aby o nás neříkali to samé, co o prvních křesťanech: „Ti, co staví svět na hlavu, přišli až sem.“ Nastává situace, o které píše pastor Perry Noble v souvislosti s nemocnou církví: „Peklo již není horké, hřích už není špatný a kříž už není důležitý.“ V posledním roce jsem se dostal do zvláštní situace. Více než se svými vrstevníky mluvím o Pánu Ježíši se starými lidmi. Tento týden jsem byl navštívit svou tetu. Mám ji rád. Je to moje poslední žijící teta. Je jí přes osmdesát let a je v LDN. Před časem byla na bohoslužbách v našem sboru a Bůh se jí dotkl. Kromě toho, že jsem jí chtěl navštívit jsem chtěl také hledat možnost, jak s ní znovu o Pánu Ježíši mluvit.

Podařilo se to jen z části. Když jsem se na ní díval a viděl další lidi v LDN, tak jsem si znovu uvědomil, že čas je naléhavý. Že

není čas pokoje, ale čas boje o lidské životy. Vzpomněl jsem si na slova Jana Eriksena, který říká: „Statistiky jsou proti

nám, stále umírá více lidí, než jich zasáhneme, ale nevzdám to.“ Nebyl čas pokoje v době kralování Jorama a není ani dnes. Je stále mnoho smilstva a modloslužby a to i v církvi. Stále je málo těch, kteří Boha uctívají. Ještě se vede boj o lidské duše. Ještě nenastal čas odpočinutí, do věčného sabathu teprve vejdeme. Není žádný pokoj, dokud kolem nás jdou lidé do věčného zahynutí a přitom je ještě možnost, aby byli zachráněni. Reinhard Bonke mluví o křesťanech v houpacích křeslech a křesťanech na bojišti. Kde Bůh jednou najde Tebe a mě, až se Ježíš vrátí na tuto zem nebo až nadejde čas našeho odchodu? Lubomír Ondráček Autor je pastorem KS Praha. Převzato se svolením ze Sborového dopisu KS Praha. Ilustrační obr.: Michal Zacharzewski

VYTVOŘIT SI NÁVYK DŮVĚŘOVAT BOHU – 3. ČÁST Vytvořte si návyk být veden pokojem. Už ani nemůžu vydržet, když v sobě nemám pokoj, po těch všech letech, kdy jsem byla naštvaná a frustrovaná. Jan 14,27 říká: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám, ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ Prožíváme pokoj v našem duchu. Ježíš tady neříká, že potřebujeme vysvobození, ale říká: „Přestaňte“. Upřímně, my nemáme rádi takovou zodpovědnost. Radši věříme, že s tím máme velký problém a že s tím nemůžeme nic dělat. Leda, že by se Bůh zázračně zjevil a vysvobodil nás. Pravda je, že ty na tom můžeš s Bohem pracovat a zlomit jakýkoliv špatný návyk a vytvořit si ten dobrý. Kolik z vás tomu věří? Koloským 3,15: „Ale ve vašem srdci, ať vládne pokoj Kristův. (Ať pokoj Boží žije ve vašem srdci, jako rozhodčí.) Pokoj ve vašem srdci vám napomáhá učinit správné rozhodnutí. Rozhodčí v míčové hře rozhoduje, jestli to je out, nebo dobrý míč. Tak to je i s rozhodčím uvnitř nás, Duchem svatým, který nás vede skrze pokoj. Jestliže zažíváte pokoj, tak kráčíte dopředu, jestliže ne, tak se víc modlete a déle vyčkávejte. Nezáleží na tom, jak moc to chcete udělat, nezáleží na tom, co si o tom myslíte, co cítíte, nezáleží na tom, kolik vašich přátel to dělá. Vy v tom musíte zažívat pokoj. Vždycky je pro mě zajímavé sledovat, jak lidi ztichnou, když jim dáváme zodpovědnost.

Království nebeské je spravedlnost a radost v Duchu svatém, to že víte, kdo jste v Kristu a nežijete pod odsouzením. Potřebujete zažívat pokoj a užívat si tu životní cestu. A jediná cesta, jak to můžete udělat je utvářet si návyk důvěřovat Bohu, nehledě na okolnosti. Jsem tady, abych vám řekla, že si můžete užít svoji životní cestu. Můžete mít dobrý vztah sami se sebou, vědět jak jednat s lidmi, kteří neudělají to, co vy chcete. Ježíš nám řekl, že nám tady zanechává svůj pokoj, ne jako dává svět, On nám dává. A tak vás vyzívám, abyste si už nedovolili být stále na něco naštvaní. Potřebujete si říct, že už toho bylo dost a že lámete ten špatný návyk se pokaždé naštvat, když věci nejdou podle vás a už se k němu nevracet. Pokoj by měl být vašim rozhodčím. Můžete zlomit špatný návyk. Možná se nedokážeme nenaštvat, ale můžeme se rozhodnout v tom nezůstávat. Bible říká: „Když se hněváte, tak nehřešte! Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce! Nedávejte ďáblovi žádnou příležitost.“ Neříká se zde, že se nikdy nemáte rozčílit, ale je důležité si uvědomit, že hněv můžete mít pod kontrolou. Můžete odpustit a udělat to nejlepší. Život může být tak jednoduchý. Potřebujete přijít k Bohu jako děti a říct: „Bože, já už na to prostě nemám, musím Ti jenom důvěřovat, nemůžu to vyřešit, nemůžu být ani na to naštvaný. Jestli mě můžeš změnit, tak se já můžu změnit, jestliže můžeš změnit moje okolnosti, tak i

vyučování

já je můžu změnit, já prostě udělám svoji část a Ty udělej to ostatní.“ Dopřejte si trochu odpočinku, trochu pokoje. Vytvořte si návyk říct sobě NE a Bohu ANO. Římanům 8,13: „Jestliže budete žít podle těla, tak jistě zemřete.“ To znamená, jestli budete žít podle toho, co chcete a co cítíte, tak zemřete. Jestli budete žít pod mocí Ducha svatého a navyknete si umrtvovat hříšné skutky, tak budete opravdově žít. Takhle to funguje. Ze začátku to je hodně těžké, ale pokaždé, když se správně rozhodnete, tak to je lehčí a lehčí. Z počátku musíte vaše tělo vyhladovět. Říká se tomu smrt z vyhladovění. Naše tělo je silné, protože jsme ho po léta živili. Nemluvím o fyzickém jídle. Pokaždé když něco nejde, tak jak já chci, tak se urazím nebo naštvu a tak živím svoje tělo. Ale když se naučím svému tělu říct ne, tak mu prostě nedám najíst. Pochopili jste to? Prostě neživíte ty věci, které vás mají pod kontrolou. A časem zjistíte, že nad vámi ztrácí moc. Nepotřebujete nějaký zázrak nebo vysvobození, často to je otázkou zlomení špatného návyku. Je to o svléknutí starého člověka a obléknutí toho nového. To co se potřebujete naučit udělat v každé situaci je říct: „Bože, já ti důvěřuji.“ Když to budete dělat, tak začnete zažívat pokoj. A když získáte tento pokoj, tak se život stane sladkým. Joyce Meyer Překlad: Blanka Novotná.

Interview s Adamem

V nové rubrice se investigativní novinář Tomáš Halbrštát bude pomocí stroje času přemisťovat do minulosti, aby pro nás získal rozhovory s osobnostmi ze světa Bible. Premiérové interview je s prvním člověkem planety – s Adamem. Novinář se ocitá se svým strojem u Adama zrovna v okamžiku, kdy slaví osmisté narozeniny. Eva, Šét a ostatní Adamovy děti: „Hodně štěstíí, zdrávíí, přejeme ti vše nejlepšíí!...“ Novinář: odkašle si. „Ehm, zdravím vás všechny, mohl bych se také připojit?“ Adam: „Ale ano, jistě. Právě se chystám sfouknout dort...“ Novinář: „Panečku, to je dort! A těch svíček! Kolik jich jen je?“ Adam: „Osm set.“ Novinář: „To ti je tolik let?“ Adam: „Asi jo. Já ty roky nestíhám počítat. Ale v každém případě se necítím příliš stár...“ Novinář: „Adame, kde je Eva?“ Adam: „Je támhle. Povídá si se Šétem ,mým třetím synem.“ Šét: „Táto! Dohořívají ti svíčky!“ Adam: „No vidíš, jak umí nahlas volat. Myslím si, že se stane zpěvákem nebo řečníkem...“ Šét: „Dělej, nebo ti shoří dort!“ Adam: „Nojo! Pomozte mi všichni sfouknout svíčky.“ Všichni sfoukávají svíčky, dávají Adamovi dárky a poté začnou krájet dort. Adam: „Tumáš... Tady to máš... Dej mi talíř... Ať ti to nespadne... Koukej si vzít ten velkej kus!.. Máš hlad? Jen si dej... Nekňourej, vem

NA FEST S JEŽÍŠEM

Mám dojem, že co ročník Freakfestu, to nějaká změna. Tuším, že jsem kdysi jeden ze svých článků o tomhle alternativním festivalu pro Ježíše začínal slovy: letošní rok byl ve znamení změn. Úplně stejně bych se mohl pustit i do tohoto ohlédnutí za šestým ročníkem, jehož motto znělo „S hlavou v nebi, nohama na zemi“. Víkend ke konci června – takové datum si mohl předchozích pět let kroužkovat v kalendáři každý z potenciálních účastníků festivalu. Letos ale organizační tým udělal pokus přesunout Freakfest na konec srpna. Třídenní setkání v kempu Břehy u Přelouče

si místo jahodového banánový. Je taky dobrý... Á náš návštěník, vem si velký kus, ať nemáš hlad.“ Novinář: „Mockrát děkuji. Mmm, ten je dobrý. Z čeho je?“ Eva: „Je z mnoha druhů ovoce. Adam je totiž labužník.“ Adam: „Tak,tak. Ale kdo jsi, a co tě sem přivádí?“

Novinář: „Jsem novinář a přišel jsem ti nejen popřát, ale zeptat se i na pár otázek.“ Adam: „No nepovídej, jen se ptej.“ Novinář: „Jaké to bylo, když tě Bůh stvořil?“ Adam: „Byl jsem překvapen, poté přírodou kolem uchvácen. Začal jsem zničehonic žít v té nádherné zahradě Edenu. Bůh mi řekl, abych se staral o zahradu, jedl veškeré ovoce až na plody poznání dobrého a zlého. Chodil tam lev s ovcí po boku a bylo to všechno nádherné. Měl jsem také za úkol pojmenovat všechna zvířata – a to není zrovna lehké.“

stroj času

Novinář: „A co Eva?“ Adam: „Jednoho dne mě Bůh ve spaní odejmul kost ze žebra a stvořil mi z něj ženu Evu. A co je zajímavé, vyrůstali jsme oba bez rodičů – ne tak docela, Bůh nás všemu učil, a staral se o nás. Byl vlastně náš taťka.“ Novinář: „Proč nejste v Ráji? Byl jsem u vchodu do Edenu a anděl mi řekl, že už tam nejste.“ Adam: „To je smutná událost. My jsme totiž neposlechli Boha. Ochutnali jsme ovoce poznání dobrého a zlého. A když nás Bůh vyhnal, byli jsme velmi smutní. A jak hodně musel být smutný Bůh. Vzali jsme si z toho ponaučení…“ Novinář: „To je škoda, že jste neposlechli. Mohl bys mi, prosím, říct něco o svých dětech?“ Adam: „Jako první se nám narodil Kain a pak Ábel. Kain se stal zemědělcem a Ábel pastýřem. Oba obětovali Bohu, ale Bůh nepřijal Kainovu oběť. Kain žárlil a Ábela na poli zabil. Bůh ho poznamenal znamením a Kain se stal psancem a štvancem. Byl jsem velmi smutný.“ Novinář: „Kdy se vám narodil další syn? Adam: „Když mi bylo sto třicet jedna let, nebo tak nějak, narodil se nám Šét. A ten zplodil Enóše.“ Novinář: „Velmi děkuji za rozhovor. Někdy vás znova navštívím.“ Adam: „Není zač. Rád jsem si s tebou popovídal.“ Novinář: „Tak ahoj, někdy se zas uvidíme. Adam: „Ahoj!“ Eva, Šét a ostatní: „Ahóój!“

ze života církve

odstartovalo v pátek 27. 8. společnými ranními modlitbami ve festivalové kapli a zakončila je nedělní dopolední bohoslužba.

Kromě netradičního termínu zaznamenali návštěvníci festivalu další nepřehlédnutelnou změnu. Hlavní a umělecká scéna se propojily a schovaly se pod střechu obrovského stanu. To se během Freakfestu ukázalo jako výborný nápad, protože poslední srpnový víkend vydatně pršelo. Příjemným překvapením byl catering, který našel své místo vedle hlavního festivalového stanu a nabízel jednoduchou, leč výbornou kuchyni. Třešničkou na dortu byla hradecká Kafekára, která – poté, co vyhrála souboj s kempovou elektroinstalací – lákala na lahodné nápoje všeho

druhu. Ještě dosaďte kapli ve světlém vojenském stanu, čajovnu Godarchy, workshop stan, karavan recepce či malé stanové městečko a pomyslnou mapku FF máte kompletní. Jsou věci, které se na Freakfestu nemění. Jednak je to pestrý a na kvalitu dbající program, z něhož si má šanci vybrat opravdu každý. Festivalový den začínal modlitbami v kapli a pokračoval chvalami v hlavním stanu. V čase do oběda byla možnost zajít na některý ze seminářů řečníků. Karel Řežábek, Rastislav Čižmár, Rado Hübl a mnoho dalších s sebou přivezli inspiraci do života s Bohem, do vztahů atp. Workshopy pod vedením Petry Řežábkové, Michelle Pritzlové či týmu TV Noe byly praktickou exkurzí do sféry kreativity. Odpolední program patřil artové scéně, kterou svým vystoupením ozdobili např. Laurie Bramová, Jana Švajdlerová, Divadlo Kairos II. či Slávek Klecandr, kterým výčet zdaleka nekončí. Main stage se rozezněla vždy v podvečer. Z nabitého line­upu zmíním alespoň Markétu Liškovou, hip­hop a reggae v podání česko­americké formace Rocksteady, Romana Dragouna a nebo Violet

Burning. (Kompletní program FF najdete na http://freakfest.cz/index.php?content=newsd etail&id=60.) K Freakfestu neodmyslitelně patří půlnoční mše, které jsou mostem mezi jednotlivými festivalovými dny. Po ní následovalo noční kino nebo chill out v čajovně pro ty, kterým se ještě nechtělo jít

spát. Ještě jsem si vzpomněl na sportovní novinku v podobě volejbalového turnaje. Toho se – k překvapení organizátorů – zúčastnilo hned šest týmu po čtyřech hráčích. Jsem moc rád, že beze změny letos bylo i to, že na Freakfestu jednal Bůh. Na tomto ročníku byl výborně zorganizován rozvrh

kaple, která byla během dne nejen místem chvály či osobního ztišení, ale také sem mohli přicházet ti, kteří se chtěli modlit za nějakou svou potřebu nebo spolu s malými modlitebními týmy čekat na Boží hlas. Bůh rozhodně nemlčel! Bůh rozhodně nestál opodál! Osobně jsem měl tu čest v kapli chvíli sloužit modlitbami a jen jsem fascinovaně sledoval, co Bůh dělá. Boží doteky nemířily jenom do srdcí; viděli jsme také uzdravení fyzické. Doslova Boží atmosféra provázela celý šestý ročník. Nejspíš to zmiňuji každý rok: ale tenhle ročník byl pro mě ten nejlepší. Z části to vychází z toho, že s nově nabitými zkušenostmi vychytal organizační tým různé mouchy, ale také je to o tom, že Freakfest je pro mě místem, kde je Bůh, který mě pokaždé překvapí něčím novým. Jedno z opravdu velkých překvapení jsme zažili po letošní účetní uzávěrce FF. Letos poprvé za svou historii neskončil festival v červených číslech! Financí je přesně tak akorát na zaplacení všech faktur. Co na to říct? Jedno velké DÍKY, Pane! Jakub Limr

pozvánka