SPECIÁLNÍ TECHNOLOGIE KOMERČNÍ BEZPEČNOSTI

Zlín 2012

SPECIÁLNÍ TECHNOLOGIE KOMERČNÍ BEZPEČNOSTI

VLADIMÍR LAUCKÝ RUDOLF DRGA

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Fakulta aplikované informatiky

SPECIÁLNÍ TECHNOLOGIE KOMERČNÍ BEZPEČNOSTI

VLADIMÍR LAUCKÝ RUDOLF DRGA

ZLÍN 2012

Recenzoval: JUDr. Josef Vyorálek © JUDr. Vladimír Laucký, Ing. Rudolf Drga, 2012

ISBN 978-80-7454-146-9

„Dvě věci naplňují mou mysl vždy novým a vzrůstajícím obdivem a úctou: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ Immanuel Kant

„Něco nevědět je důležitou součástí moudrosti.“ Hugo Grotius

OBSAH 1 BEZPEČNOSTNÍ AUDITY, ANALÝZY A PROJEKTY, BEZPEČNOSTNÍ PORADENSTVÍ ........................................................................................................................ 7 2 ZABEZPEČENÍ OSOB A OCHRANY MAJETKU S VYUŽITÍM MODERNÍCH TECHNOLOGIÍ V BEZPEČNOSTNÍ KOMUNITĚ .............................................................. 24 3

BEZPEČNOSTNÍ NORMO-TVORBA SE VZTAHEM K PKB .................................... 63

4

COACHING V PKB ........................................................................................................ 80

5

SOCIOLOGICKÉ PRVKY ŘÍZENÍ PRÁCE S LIDSKÝMI ZDROJI V PKB ............... 84

6

ZVLÁŠTNÍ PŘÍPADY HAVÁRIÍ ................................................................................. 115

7 PŘÍRODNÍ KATASTROFY VE SVĚTĚ A JEJICH VZTAH K PRÁCI BEZPEČNOSTNÍ KOMUNITY ........................................................................................... 164 8

MEZINÁRODNÍ TERORISMUS A KYBERTERORISMUS ...................................... 202

9 LOGISTIKA A ZABEZPEČENÍ DOHLEDOVÝCH A POPLACHOVÝCH PŘIJÍMACÍCH CENTER. ..................................................................................................... 221 10

OCHRANA SPOLEČENSKÝCH AKCÍ PODNIKY PKB ....................................... 229

11 KONKURENČNÍ ZPRAVODAJSKÉ PRONIKÁNÍ S VYUŽITÍM MODERNÍCH ZPRAVODAJSKÝCH PROSTŘEDKŮ A OCHRANA PROTI NĚMU ............................. 232 12

SPECIÁLNÍ BEZPEČNOSTNÍ TECHNIKA ............................................................ 262

5

ÚVOD Speciální technologie komerční bezpečnosti integrálně pokračují ve výkladu technologických činností v průmyslu komerční bezpečnosti (PKB), ale též ostatní bezpečnostní komunity. Tvoří další část výstavby znalostí procesního inženýrství v PKB a připravuje bezpečnostní manažery na vyšší stupeň znalostí v řízení technologických procesů. Předmět je určen pro magisterské studium oboru Bezpečnostní technologie, systémy a managemenent (BTSM). V předmětu jsou uvedeny některé moderní technologie v současné době používané ve světě, ovšem tak, jak jsem upozornil ve Speciálních bezpečnostních technologiích, určených pro 3. ročník bakalářského studia, dynamika vývoje v tomto oboru je tak prudká, že je více než žádoucí sledovat vývoj ve světě a doplňovat si získané znalosti poznámkami z přednášek, seminářů a z praktické činnosti v terénu.

ÚVOD DO DISCIPLÍNY Předmět Speciální technologie komerční bezpečnosti se skládá z třinácti částí, především specializovaných na bezpečnostní technologie, které nejsou běžně známé, anebo jde o nové technologie, které se vyvíjí a které přinesou prudký vědecko-technický rozvoj v tomto oboru. Je třeba si uvědomit, že tyto technologie, tak jak vznikají s využitím prakticky všech vědních oborů, jsou také předmětem útoků především průmyslových špionů a konkurenčního zpravodajství jako takového a jsou napadány prakticky ze všech stran. Pozadu není ani kriminální podsvětí, dnes už tak „emancipované“, že můžeme hovořit o „kriminálním průmyslu“(criminal industry). Tyto patologické jevy je třeba ihned paralyzovat, do čehož musí být intenzívně zapojena celá bezpečnostní komunita, oproštěná od všech politických vlivů. V prvé části je pojednáno o bezpečnostních auditech, analýzách, syntézách pro výstup managementu a bezpečnostních projektech. Řeší také postupy při organizování a realizaci kurzů vzdělávání v PKB. Druhá část řeší technologické zabezpečení ochrany majetku a osob s využitím moderních technologií v PKB a zejména tato kapitola je důležitá pro studující, kteří přecházejí z jiných typů škol na FAI UTB a jsou bezpečnostními technologiemi zcela nedotčeni. To se potom negativně projeví v závěru studia u státních závěrečných zkoušek. Třetí část řeší otázku bezpečnostní normo-tvorby platné v současnosti. Čtvrtá část se zabývá koučingem, který je důležitý především pro oblast vedoucích pracovníků a řízení firem v PKB. Pátá kapitola pojednává o sociologických prvcích v řízení práce s lidskými zdroji v PKB. Šestá kapitola se zabývá dopravními haváriemi, včetně moderního zabezpečení letišť proti mezinárodnímu terorismu bezpečnostními systémy. Sedmá kapitola pojednává o přírodních katastrofách a jejich vztahu k práci bezpečnostní komunity. Osmá část shrnuje poznatky v boji s mezinárodním terorismem ve vztahu k bezpečnosti podniků a objektů střežených PKB. Devátá kapitola se zabývá logistikou a zabezpečení činnosti dohledových a poplachových přijímacích center. Desátá kapitola řeší ochranu společenských akcí podniky průmyslu komerční bezpečnosti. Jedenáctá závěrečná část je pak věnována některým novým technologiím a postupům v BTSM a bezpečnostní komunitě. 6

Jak je uvedeno v úvodu, z nichž prvních pět na sebe navazuje pro přípravu studenta v oboru bezpečnostního manažera pracujícího na úseku realizace zákona o Integrovaném záchranném systému a krizového zákona. Tři poslední kapitoly potom hovoří jednak o zpravodajském umění v oblasti konkurenčního zpravodajství respektive, jak říká Brabec, nestátního zpravodajství a v neposlední řadě pak pojednává o konkrétních technických opatřeních k ochraně a obraně proti neoprávněnému nasazování zpravodajské techniky za účelem realizace konkurenčního boje firem. Obranu řeší komplexně, to jest jak z taktického, tak i technického hlediska a také v potřebném rozsahu hovoří o zpravodajské technice, respektive operativních prostředcích technického pronikání do konkurenčních objektů. Závěrem pak řeší zákonnost takovéto činnosti a právně takovouto činnost klasifikuje. Jde o materiál citlivý a může být na něj ve zpravodajské komunitě různý názor. Vychází však z letité praxe a potřeb současné činnosti firem PKB, a respektuje současně platnou legislativu ČR.

1

BEZPEČNOSTNÍ AUDITY, ANALÝZY BEZPEČNOSTNÍ PORADENSTVÍ

A

PROJEKTY,

Pojem bezpečnostní audit: audit je výsledek auditingu, tj. prověrky, přezkoumání, revize činnosti. V původním slova smyslu šlo o činnost spojenou s kontrolou, prověrkou a přezkoumáním správnosti vedení účetnictví ve firmách Bezpečnostní audity jsou pak prověrky, přezkoumání a revize určitého konkrétního bezpečnostního opatřen v konkrétním objektu (podniku, firmě, zařízení, ministerstvu ve vojenském, policejním, celním, soudním či jiném státním. Jde zde o nezávislé ověření, přezkoumání a revizi dané bezpečnostní situace v daném prostředí či objektu, prováděné specializovanými, proškolenými, bezpečnostně specializovanými a prověřenými útvary či zkušenými jednotlivci, pracujícími v bezpečnostní komunitě. Bezpečnostní audit je systematický proces objektivního ověřování, získávání a vyhodnocování důkazů o bezpečnostní situaci, týkající se informací o bezpečnostních událostech, činnostech, výkonech, úkonech, s cílem zjistit míru souladu mezi těmito informacemi a stanovenými kritérii a výsledek zadokumentovat a oznámit zainteresovaným stranám. Bezpečnostní audit posuzují tedy celkovou spolehlivost a bezpečnost systému, který je zaveden a aplikován. Jde vlastně o diagnostický nástroj vrcholového managementu s fungující zpětnou vazbou, umožňující příjem objektivních a pravdivých informací, potřebných k řídící činnosti. Protože bezpečnostní audit má být chápán jako určitá revize inspekce, prověrka a kontrola, je zde nutno používat vědecké metody bezpečnostního inženýrství. Bezpečnostní audit představuje diagnostický nástroj řízení a nezávislý zdroj informací o všech podnikových, systémových procesech, které tvoří podmínky především pro zabezpečování systému jakosti. Přitom zde jde jak o vnitřní bezpečnost (ochrana podniku), tak o bezpečnost vnější (ochrana zákazníka). Hlavním úkolem každého bezpečnostního auditu musí být zjištění objektivních faktů, nikoli chyb.

7

Konkrétní cíl bezpečnostního audit lze definovat takto: a) zjistit, zda podnik (objekt) pracuje v nějakém bezpečnostním režimu, to znamená, zda existuje bezpečnostní politika podniku a zda jsou zpracovány bezpečnostní plány ochrany. b) zjistit, zda je zaveden systém jakosti a jak je koncepčně vystavěn c) zjistit, zda systém jakosti, jeho jednotlivé prvky procesu výroby, či služby a pracovníci odpovídají požadavkům příslušných norem, směrnic, nařízení a jak jsou tyto požadavky realizovány d) jaká jsou v objektu realizovaná režimová opatření e) jaká je v objektu nasazena bezpečnostní a protipožární technika f) zda existují havarijní plánya jaká je jejich funkčnost a aktualizace g) ověřit, zda reálné procesy probíhají v souladu s dokumentovaným systémem stále a za všech okolností h) ověřit, zda je implementace systému jakosti účinná tj., zplní svůj základní cíl, čili zda vytváří podmínky pro splnění požadavků zákazníka i) poskytnout jasnou a přesnou formulaci zjištěných závad (neshod), doložených objektivními důkazy j) podat návrhy nápravných opatření a doporučení ke zlepšení s konkrétním termínem odstranění, jasnou a adresnou personální odpovědností výkonného pracovníka a odpovědného manažera. Závěr bezpečnostního auditu musí být jednoznačný, bezvýhradný a nezavádějící. Závěr nesmí tedy připouštět dvojí, či několikerý výklad. Zpravidla se závěr bezpečnostního auditu vyjadřuje ve třech auditech, rovinách závěru a to: AT - vyhovuje bez výhrad A - vyhovuje podmíněně B - nevyhovuje

1.1 Druhy bezpečnostních auditů Z pohledu objektů prověřování rozlišujeme čtyři druhy auditů: a) audit OBJEKTOVÉ BEZPEČNOSTI b) audit SYSTÉMŮ (JAKOSTI PROCESŮ) c) audit JAKOSTI VÝROBKŮ (SLUŽEB) d) audit LIDSKÝCH ZDROJŮ ad a) audit objektové bezpečnosti posuzuje především fyzické a technické zabezpečení objektů (firem, úřadů, objektů, prostor, území). Vychází z bezpečnostní prověrky podniků a

8

její implementace do dalších řídících dokumentů podniku (viz Laucký „Technologie komerční bezpečnosti I, II; FAI UTB ZLÍN 2007, 2010) ad b) audit systémů, jakosti procesů. Tady jde o zhodnocení zavedení bezpečnostní ochrany především systému jakosti (SJ). Vyhodnocení účinnosti SJ. Porovnávacím etalonem zde bude norma ČSN EN ISO 9001; 2008 a následné novely a inovace. A auditu jakosti procesů je cílem podrobně vyhodnotit efektivnost, stupeň inovací, výhodnost pracovních postupů a procesů, jejichž výsledkem jsou výrobky a bezpečnostní služby. Tento typ auditu bezpodmínečně vyžaduje, aby v týmu auditorů byl přítomen bezpečnostní specialista na prověřovaný proces ad c) audit jakosti výrobků a služeb je zaměřen na prověrku způsobilosti určitého výrobku plnit požadavky zákazníka. Zjišťujeme-li reálnou úroveň plnění parametrů funkčnosti, spolehlivosti, bezpečnosti a technické úrovně, provádíme řadu funkčních zkoušek, jako jsou testy, měření, zátěžové testy, zkoušky spolehlivosti a funkčnosti apod. U služeb pak posuzujeme přítomnost, efektivnost a funkčnost dle požadavků zákazníka, eventuálně doklad o certifikaci apod. ad d) audit lidských zdrojů je složitý proces a v PKB ještě individuálně specifikovaný postavený na požadavcích somatických (tělesných) i psychických pro výkon tohoto povolání.

Audit zde zaměřujeme především na odhalení neshod v -

dodržování popisů práce a souborů úkolů a povinností

-

plnění úkolů vyplývajících z profesiogramu

-

zjišťování pracovních podmínek

-

výsledky plnění požadavků na tělesné a duševní vlastnosti zaměstnanců

-

uplatňování závěrů, proškolení, zvyšování znalostí a aplikace osobních zkušeností do praxe

-

celková roveň osobní odpovědnosti a úroveň profesních znalostí

-

úroveň dalšího vzdělávání zaměstnanců

-

úroveň personální práce

-

úroveň hygieny a bezpečnosti práce v podniku 1

Audity také lišíme podle množství činností, které auditor má prozkoumat a potom je rozlišujeme takto 1

viz.

úplný audit Laucký V. Technologie komerční bezpečnosti II, UTB 2007, str. 69-72

Laucký V. Řízení technologických procesů v PKB, FT UTB 2006, str. 73-76, 77-91

9

-

dílčí audit, miniaudit

-

etapový audit

-

následný audit, kde řešíme plnění závěrů a odstranění nedostatků z auditů předešlých, tam je vhodné sledovat souvztažnost auditní činnosti

Každý bezpečnostní audit zahajujeme shromážděním faktů na místě takto: 1. Zjištěním skutečného stavu na místě 2. Vyhodnocení bezpečnostních rizik 3. Bezpečnostní analýza 4. Provedení analytické syntézy 5. Zpracování auditní osnovy, model či matrice

V bezpečnostní auditní činnosti však musíme dát pozor, abychom nepoužívali tzv. „rutinní vzory“, neboť každá auditní činnost v bezpečnostní problematice je přísně individuální, jako každá skutečnost a individuální audit by tak mohl uváznout v zajetí „profesní slepoty“. Auditora používajícího „zaběhnuté šablony“ proto každá auditní osnova, model nebo matrice musí být originál pro konkrétní vyhrazený objekt.

Tab. 1 Typy bezpečnostního auditu

10

TYP BEZP. AUDITU

AUDITOR náš podnik

INTERNÍ AUDIT – prováděný první stranou

(INTERNÍ auditor EXTERNÍ auditor)

AUDITOVANÝ náš podnik (INTERNÍ auditor)

ROZSAH AUDITU

úplný, dílčí, následný

náš podnik EXTERNÍ audit

(INTERNÍ auditor

aktivní

EXTERNÍ auditor)

EXTERNÍ audit

náš zákazník

pasivní

EXTERNÍ

-prováděný druhou str.

nezávislá organizace

-prováděný třetí stranou

náš dodavatel

úplný, dílčí, následný

náš podnik

úplný, dílčí, následný

Bezpečnostní audit provádíme zejména na vyžádání zákazníka, vždy však v těchto případech: 1. Zahajujeme ochranu objektu po jiné bezpečnostní firmě, která objekt doposud střežila 2. Nasazujeme do objektu technické prostředky, nebo měníme technická opatření. 3. Končíme ostrahu objektu či jinou činnost u zákazníka na základě jeho nepříznivého hodnocení 4. Byl spáchán trestný čin v objektu, nebo u zákazníka, kde jsme v obchodním vztahu 5. Došlo k pojistné události 6. Náš pracovník či pracovnice se dopustili protiprávního jednání 7. Zákazník, s nímž jsme v obchodním vztahu, si to sám vyžádal 8. Hodnotíme výsledky práce ve firmě dle norem řady ISO 9000 či jiných z pohledu systému jakosti 9. Předáváme objekty protokolárně jiné firmě ke střežení 10. Přistupujeme k závažným změnám v charakteru své činnosti 11. V objektech, které střežíme, dochází k situacím, kdy je bezpečnostní audit nezbytný (časté krádeže, průsaky informací, únik KNOW-HOW, požáry, časté úrazy apod.) 12. Jiné okolnosti

11

1.2 Auditní metodologie AUDITNÍ FÁZE. Obecně lze říci, že auditní fáze jsou stejné, ať auditujeme kohokoliv a cokoliv a jde o plánovací fázi, přípravnou fázi, realizační fázi, následně kontrolní fázi a zakončovací fázi. 1.

PLÁNOVACÍ FÁZE

Fáze plánování vyžaduje důkladnou přípravu a provedení s rizikem, že povrchně připravené audity nikdy neodhalí problémy, systému a působí v podstatě škodlivě. Zpracovávají se v řadě podniků roční plány auditů, jejichž cílem je rozdělit lidské a materiální zdroje v čase. U auditorských firem pak půjde o plánování celkového rozsahu auditů pro vytížení daného personálu, který audity provádí. Dalším cílem ročních auditech plánů je pak vytvořit doklad o tom, že audity jsou plánovány, realizovány a dokumentovány. Pokud se sestavují plány auditů, eventuálně revize plánů auditů, vychází se z analýz, např. nákladů, celkových výsledků ochrany, stížností zákazníků, požadavků zákazníků, nebo potřeb získat certifikát např. certifikát jakosti. Plán auditů může zahrnovat všechny typy auditů, včetně interních. Měly by vždy pokrýt během roku celý dotyčný podnik. Plány auditů je nutno revidovat, doplňování, aktualizovat podle momentálního operativního vývoje bezpečnostní ekonomické či technické situace. Aktualizace se provádí zpravidla 1x měsíčně a po revizi se plán stává závazným.

2.

PŘÍPRAVNÁ FÁZE

Má za cíl vytvořit podmínky pro hladký a efektivní průběh auditu. realizujeme v tzv. krocích.

Přípravu auditu

Krok 1. Zde získáváme bezpečnostní formace, shrnujeme k získání informativních podkladů pro cíle auditu, typ, délku auditu, termín auditu a určíme členy auditorského týmu. Krok 2. Oznámení auditní návštěvy. Audit a základní informace o jeho průběhu. Musí být včas auditovanému objektu oznámen. Především je třeba oznámit cíle auditu, datum, požadované základní dokumenty, prověřovanou oblast, či útvar, jména členů týmu, hrubý časový rozvrh. Termín auditní návštěvy se ohlašuje nejméně 3 měsíce dopředu a to proto, aby se prověřovaný útvar mohl náležitě připravit, zejména aby byli k dispozici potřební pracovníci a průvodce. Sdělení může být předáno elektronicky, mailem, faxe, telefonicky, ale po ústním sdělení musí následovat i dělení písemné. Součástí oznámení auditu je i potvrzení termínů, které jsou navrhovány. Pokud auditovanému nevyhovují, musí být oznámeny nové s uvedením důvodu změny. Tento proces má předcházet před konečným sestavením programu auditu. Krok 3. Úkolem je zde získat předběžné informace o prověřované oblasti. Půjde o následující informace o prověřované oblasti. Půjde o následující informace a zdroje informací: kopie příručky jakosti, organizačních směrnic, systému jakosti pracovních 12

instrukcí, dokumentu k řízení procesů, technologické reglementy, dispoziční plány řízení a provozních prostor, organizační směrnice vnitřního chodu podniku, kopie výroční zprávy, vyhodnocení informace o výrobních a ekonomických ukazatelích, zprávu o posledním bezpečnostním auditu, zprávu o realizaci bezpečnostní politiky podniku a její model, jméno vedoucího řízení jakosti, bezpečnostního manažera, jména kontaktních osob, spojení s nimi, pracovní doba aj. Krok 4. Prostudování a prověření všech dostupných informací, prostudování zpráv z předchozích auditů, studium záznamů o neshodách včetně přijatých nápravných opatření, záznamy o bezpečnostních problémech včetně problémů bezpečnosti a hygieny práce, požární ochrana, outsourcingu, security managementu informační bezpečnosti, krizového řízení systému technického zabezpečení aj. Auditor zde má možnost před prováděním vlastního auditu si provést informační návštěvu podniku. Krok 5. Stanovení členů týmu. Členy týmu ustanovuje vedoucí auditor. Kromě vlastních auditorů musí zvážit přítomnost technických expertů. Kromě toho se auditu mohou zúčastnit pozorovatelé např. někteří vedoucí pracovníci auditovaného podniku. Vlastnosti auditora Přes velkou praxi v bezpečnostním oboru a splnění požadavku vzdělání nemusí být každý specialista dobrým auditorem. Auditor musí řadu lidských vlastností, které mu vytváří přirozenou autoritu, jak ukazuje tabulka.

Tab. 2. Vlastnosti a schopnosti auditora VLASTNOSTI A SCHOPNOSTI ŽÁDOUCÍ

NEŽÁDOUCÍ

dobrý úsudek

nesoudnost

vnímavost

nedostatek vnímavosti

píle

lenost

vytrvalost

nedostatek vytrvalosti

ukázněnost

neukázněnost

diplomatičnost

hádavost

trpělivost

netrpělivost

poctivost

nepoctivost

umění naslouchat druhým

hluchota

bezpečnostní čich

bezpečnostní slepota, apatie

zájem

nezájem 13

schopnost všeobecné komunikace

komunikační neschopnost

zkoumavá mysl

naivnost

analytické myšlení

nekritické přijímání informací

profesionalita

amatérismus

vyjadřovací schopnosti

nedostatek vyjadřovacích schopností

preciznost

povrchnost

lidskost

nadutost

přímost

uhýbavost, záludnost

dochvilnost

nedochvilnost

nezávislost

závislost

čestnost

nečestnost

bystrost

provozní slepota

citlivost

hrubost

aktivita

flegmatičnost

Krok 6. Zpracování vývojových diagramů, matic prvků činností, technických expertiz, kontrolních seznamů, zpracování a užití těchto nástrojů auditu je následující.

a) Vývojový diagram Sestavuje se v přípravné fázi a pomáhá při studiu dokumentace u útvaru, kde bude proveden audit. Často jsou vývojové diagramy součástí dokumentace systému jakosti. Pokud při jejich studiu auditor narazí na nesrovnalosti, může se pro srovnání vytvořit vlastní vývojový diagram podle textu dokumentace. Tam, kde vývojový diagram součástí dokumentace není,

14

Obr. 1. Vývojový diagram pro záznam zjištěných skutečností v průběhu auditu 15

je velmi užitečné, aby si auditor podle textu dokumentace tento diagram sestavil. Dostane tak přehledný obraz, jak je vytvořen systém jakosti, zda dokumentace pokrývá všechna možná bezpečnostní řešení situací, co chybí, co je zbytečné, zda jsou správně zařazeny rozhodovací bloky a k čemu mají rozhodnutí vést. Tato analýza umožní včas odhalit a vyřešit vazby vytvořeného systému, ještě před zahájením vlastního auditu.

b) Matice prvků činnosti Slouží k odhalení slabých a silných stránek činnosti, jako vodítko při kladení otázek a pro zaznamenání zajišťovaných skutečností matice prvků je založena na principu, že většina činnosti se dá rozložit na čtyři prvky. OSOBA = tj. někdo, kdo činnost realizuje PŘEDMĚT = tj. něco, co se během činnosti transformuje tj. materiál, výrobky, služby ZAŘÍZENÍ = tj. prostředky realizace transformace INFORMACE = kromě těchto základních prvků je třeba činnosti pro správný výsledek informace a analyzovat i z hlediska zdrojů, času, neshod

c) Kontrolní seznamy Jsou soubory otázek seřazené v logickém sledu tak, aby pokryly celou auditovanou oblast. Kontrolní seznamy při auditech slouží zejména jako: 1. Vodítko pro systematický sběr informací a všech souvislostí. Jsou neocenitelným pomocníkem zejména pro nezkušené auditory. 2. Formulář pro záznam zjištění o prověřované oblasti 3. Doklad o auditu 4. Nástroj vyhodnocení výsledků auditu Kontrolní seznamy připravuje auditor v přípravné fázi. Příprava vlastního kontrolního seznamu je náročná, ale dává auditorovi prostor a neomezuje jeho iniciativu při vlastní realizaci auditu. Základem kontrolního seznamu je jasná definice prověřovaného objektu (útvaru, pracoviště, zakázky, služby, pracovníka) a kritérií, s nimiž srovnáváme (požadavky normy, normy pro SJ, příručky jakosti, organizační směrnice, technologický reglement, technologický postup, pracovní instrukce). Otázky pro realizaci auditu je nutné seřadit logickým způsobem podle zvolené plánovací metody a podle sledu pracovních operací v prověřované oblasti. Důraz je třeba klást na zpracování formuláře pro kontrolní seznam. Ten by měl obsahovat hlavičku s identifikačními údaji (název auditorské firmy, název prověřované organizace, název konkrétně prověřovaného útvaru, procesu, jméno auditora, datum auditu, čas apod.). Sloupec s číslem otázky, sloupec otázek, sloupec pro 16

odpovědi, sloupec pro poznámky, sloupec pro bodové hodnocení plnění shody u jednotlivých otázek. Kolonka pro celkové zhodnocení, kontrolní seznamy jsou méně vhodné pro začínající nezkušené auditory. Velkou výhodou kontrolních seznamů je jejich přímá použitelnost pro hodnocení výsledků auditu.

Tab. 3. Kontrolní seznamy otázek SEZNAM OTÁZEK

ZJIŠTĚNÍ

PLNĚNÍ SHODY

BODOVÉ HODNOCENÍ

VÁHA

POZN.

MATERIÁL který materiál je potřebný k provedení dané činnosti?

Jsou všechny k dispozici?

složky

Mají správnou jakost?

Jsou správně identifikovány?

Jsou podávány v patřičném množství?

Krok 7. Zpracování a distribuce programu auditu. Tady musí každý člen týmu auditorů a prověřovaného útvaru obdržet oficiální čistou kopii programu auditu nejméně 14 dní předem.

Krok 8. Instruktáž členů auditorského týmu. Správně by se před vlastním auditem všichni členové týmu měli sejít ke krátké instruktáži.

Krok 9. Aktualizace programu. Dojde-li na straně týmu auditorů či na straně prověřované organizace k závažným změnám, mají se promítnout i v programu auditu ještě před jeho vlastním uskutečněním.

17

1.3 Realizační fáze auditu Také vlastní průběh auditu má své kroky. 1.3.1 Krok 1. Vstupní jednání Vede jej vedoucí auditor. Tento krok je zaměřen na vzájemné seznámení auditorů se zástupci prověřovaného útvaru nebo organizace, presentaci pověření auditorů. Vést audit, objasnění účelu auditu u bezpečnostních auditů je třeba zvláště důkladně objasnit poslání auditu ve vztahu k bezpečnostní politice podniku. Ve vstupním jednání je prostor na diskusi o detailním harmonogramu auditu, připomínkách upozornění na každodenní krátkodobé shrnutí zjištění z auditu, na prezentaci způsobu hlášení zjištěných neshod na stanovení předběžného termínu. Na tomto jednání auditoři pozastaví o průvodce, seznámí se s ním a sdělí mu své představy o průběhu auditu. Vyřeší se také přidělení pracovní místnosti.

1.3.2 Krok 2. Sběr informací a záznam zjištění a objektivních důkazů Postup záleží na řadě faktorů, zejména na zvoleném postupu při plánování sledu pracovních operací v dané oblasti, řídících zásadách o návycích managementu prověřovaného útvaru. Pro méně zkušené auditory, nebo auditory začínající se doporučuje tento scénář. 1. Auditor se představí na prověřovaném místě a snaží se vytvořit neformální atmosféru. 2. Auditor ověří platnost základních informací o prověřovaném útvaru, které získal v přípravné fázi jako organizační schéma, odpovědnost a pravomoci, popisy práce, technologické reglementy, dokumentace SJ a jak vedena a udržována. 3. Auditor provede srovnání dokumentace s příručkou jakosti, normami, předpisy, vyhláškami, pracovními instrukcemi a jinými legislativními doklady. 4. Auditor požádá pracovníky na prověřovaném místě, aby mu popsali pracovní metody, výrobní technologie, kontrolní činnost a kontrolní místa. 5. Auditor hledá objektivní důkazy pro potvrzení informací, které získal od pracovníků prověřovaného útvaru např. formou zkoumání záznamů o jakosti, pozorováním provádění práce, např. výkonu služby hlídání objektů, kynologické ostrahy, montážních prací, bezpečnostních systémů, pomocí dotazů kladených pracovníkům apod.. Podle toho vyhodnocuje efektivnost procesu. 6. Auditor sleduje i situace, kdy formální požadavky jsou sice splněny, ale činnost by bylo možné provést rychleji, nebo efektivněji, či s nižší spotřebou zdrojů a upozorňuje na tyto možnosti zlepšení práce, popř. rovnou předává návrhy na zlepšení. 7. Po získání a zaznamenání všech potřebných informací a záznamu zjištěných neshod a nedostatků i kladů poděkuje auditor za spolupráci. 8. Auditor provede shrnutí zjištěných poznatků. Je vhodné toto shrnutí provést na konci každého dne auditní činnosti za účasti zástupců prověřovaného podniku. Auditor musí sledovat, co se opravdu děje. Místa a technologické procesy, které chce vidět, si musí určit sám, je nepřípustné, aby mu to určoval či nabízel průvodce. Další významnou 18

složkou auditora je konstruktivní přístup auditora. Auditor by měl vždy dokázat pomoci, poradit, jak by se mohly řešit odchylky, neshody, problémy, či jiné nedostatky. Pokud to neumí a poukazuje jen na nedostatky je to špatně. Co musí umět auditor jako rádce? 1. Při zjištění neshody tj. nesplnění požadavku normy, směrnice, pracovní instrukce, podle kterých je audit prováděn, má podat návrh na nápravné opatření. 2. Při zjištění, že činnosti jsou prováděny v souladu s požadavky a lépe a efektivněji, než vyžaduje dokumentace, má formulovat doporučení ke změnám v dokumentaci systému jakosti. 3. Při zjištění, že činnosti jsou prováděny sice v souladu s dokumentací, ale dochází k plýtvání zdrojů a času, má zformulovat doporučení ke zlepšení. Pokud tato činnost auditora je vhodně přenesena do prostředí, může být efekt implementace dokonalý a u pracovníků vzbudit ještě lepší a efektivnější řešení. Tady je třeba uvést, že pracovník odpovědný za řešení zjištěné neshody může: a) přijmout a implementovat opatření k nápravě ještě během auditu před závěrečným jednáním b) řádně si promyslet a připravit formulaci nápravného opatření na závěrečné jekdnání. Tak zkrátíme dobu nápravy nebo snížíme potřebu následných auditů.

1.3.3 Krok 3. Závěrečné jednání a protokol o auditu Realizační fáze bezpečnostního auditu je zakončena oficiálním závěrečným jednáním, ve kterém je zhodnocena komplexní bezpečnost podniku (útvaru). Je vypracován a předán protokol o auditu. Závěrečné jednání probíhá za účasti auditorů a vedoucího managementu podniku. Závěrečné jednání se koná po ukončení zjišťovacích a analytických činností. Příprava závěrečného jednání. Závěrečné jednání je třeba připravit tak, aby nedocházelo k nedorozuměním. Celková bezpečnost podniku je závažný ukazatel a musí být auditní prácí pokryt. V rámci auditu je především potřeba řádně popsat neshody a pečlivě presentovat výsledky a závěry auditu v průběhu závěrečného jednání, které vede vedoucí auditor. Tady je třeba si uvědomit, že nejde o dohadování se mezi auditory a auditovaným managementem, ale o stanovení nápravných opatření a o ucelenou informaci o bezpečnostní situaci v podniku.

Audit musí zahrnovat především:

19

-

informace o nových hrozbách (inteligence service). Zákazník zde musí být informován o nových hrozbách a objevených slabinách, které můžou mít vliv na jeho prostředí

-

analýza obchodních rizik (business security assessment). Zde se provede hodnocení rizika a slabin prostředí zákazníka. S důrazem na postup jejich eliminace, metody a postup jejich eliminace, metody a postupy se zde volí podle potřeb provozního prostředí každého jednotlivého zákazníka.

-

technologické hodnocení rizik (technology risk assesment). Tady jde o specializované hodnocení technologického prostředí, zejména pak informačních technologií zákazníka, ale i úroveň bezpečnostně technické ochrany, úroveň režimové ochrany, organizačních a technických procedur souvisejících s bezpečností podniku. Výsledkem auditu zde má být návrh mechanismů zlepšujících stávající opatření na potřebnou úroveň.

-

průnikové testování (penetration testing). Tady je ověřována možnost průniku do sítí zákazníka z internetu. Je to jedna z forem ofenzivního konkurenčního zpravodajství, která zákazníka v konkurenčním boji často sužuje.

-

řízení bezpečnostních služeb (managed security services). Jde o závěr auditu, který prověří všechny služby podporující bezpečnost podniku a které jsou základem odborných znalostí manažerů v PKB, získaných především studiem předmětů „Technologie komerční bezpečnosti. Řízení technologických procesů v PKB“ a „Management bezpečnostního inženýrství“.

-

proaktivní analýza a předpověď (proactive forensics). Tady bezpečnostní auditor využívá znalostí bezpečnostní futurologie a na základě zkušeností z provozu a znalosti prostředí zákazníka. Analytickou syntézou upozorní na možnosti vývoje budoucích trendů bezpečnosti. Tento závěr auditu lze využít zejména k odhalení nestandardního chování např. během úspěšného útoku zkušeným protivníkem

-

audit bezpečností architektury a designu (security architecture a design auditing). Tady audit odhaluje zabezpečení podnikové infrastruktury z hlediska efektivity, zejména zda architektura správně kopíruje bezpečnostní potřeby podniku, případně zda je potřeba doplnění bezpečnostní politiku o doplňkové bezpečnostní mechanismy, především technické.

-

audit bezpečnostní politiky – standards compliance and policy development auditing. Umožňuje zhodnotit a přehodnotit či doplnit dokument „Bezpečnostní politika podniku“, včetně tvorby správných dokumentů a návazných dokumentů, řešících problematiku bezpečnosti v organizaci.

-

audit systémové a bezpečnostní integrace (integration security services audits). Audit zde řeší ověření správné aplikace ověřených postupů systémové integrace v celém cyklu informačního systému podniku. Integrace zde znamená komplexní bezpečnost v podniku a provázanost všech systémů a vzájemně prověření jejich funkčnosti.

20

1.4 Fáze následné kontroly a zakončení

Je zcela jasné, že každá auditorská činnost musí mít i kontrolní fázi. Nápravná opatření k odstranění neshod je třeba správně implementovat. Všeobecně je zakořeněn názor, že jediným přijatelným způsobem, jak provést následnou kontrolu nápravných opatření, je další audit oblastí, sektorů, ve kterých byly zjištěny neshody. Existují ovšem silné nástroje, které se projevují výrazně levněji, časově méně náročné.

a) prošetření revidovaných článků nových dokumentů (zejména u SJ) vztahujících se k prověřované oblasti b) ověření prověřená při dalším periodickém auditu, pokud původní opatření nevyžadují okamžitou akci c) ověření provedená zástupcem auditorské organizace při jeho nejbližší návštěvě auditované organizace (útvaru) d) ověření provedená specialistou (např. bezpečnostním, požárním, elektro, BOZP apod.) z auditorské organizace při běžné pracovní návštěvě prověřovaného útvaru podle povahy nápravného opatření e) ověření formou vstupní přejímky f) pokud jsou nápravná opatření přijímána v rámci externích auditů, osvědčuje se konsultant jejich plnění v rámci interních auditů

Obr. 2. Ukázka razítek auditora SJ, kterým opatřuje prostudované dokumenty

Cílem následné kontroly je především ověřit úroveň implementace a účinnosti nápravných opatření. Závěrem k auditní činnosti v PKB můžeme konstatovat, že bezpečnostní audit je vlastně diagnostický subsystém řízení a veškeré auditní činnosti jsou hlavním diagnostickým nástrojem vrcholového managementu a fungují jako zpětná vazba poskytující informace o stavu bezpečnostních systémů v podniku a bezpečnostních procesů v něm probíhajících. Ve shora uvedené pasáži jsme probrali řadu auditů, nicméně je třeba se ještě podívat na další 21

možné audity v oblasti komerční bezpečnosti, které mají k řízení bezpečnostních procesů přímý vztah.

a) Audit jakosti výrobků a bezpečnostních služeb Tento audit zaměřujeme na prověřování způsobilosti určitého konkrétního bezpečnostního výrobku, např. detektor pohybu. Dále služby bezpečnostní povahy, např. kynologická ostraha. Zde především auditujeme plnění požadavků zákazníka, především plnění parametrů funkčnosti, spolehlivosti, bezpečnosti, technické úrovně, technologické kázně, výkonnosti. K tomu se provádí především funkční ověřování, testování, měření, zkoušky spolehlivosti apod. K auditování bezpečnostních služeb pak obdobně funkčnost, spolehlivost, efektivita, odpovědnost a výslednost. b) Audit jakosti procesů Účelem těchto auditů je podrobně vyhodnotit efektivnost, stupeň inovací a výkonnost pracovních postupů a procesů, jejichž výsledkem jsou výrobky a služby v průmyslu komerční bezpečnosti. Při tomto typu auditu je nutné, aby v týmu auditorů byl konkrétní specialista pro konkrétní prověřovaný proces a měl odpovídající profesní autoritu a odpovídající praxi. c) Audit lidských zdrojů Je v PKB velmi složitou záležitostí. Musí být prováděn komplexně a členěn dle zavedené profesiografie k danému podniku. Prověřuje se činnost a stanovené požadavky na jednotlivce. Ověřuje se: -

plnění celkové charakteristiky, profese u jednotlivce

-

rozčlenění profese na základní odborné činnosti a jejich části

-

prověření charakteristiky základních profesionálních činností a jejich částí

charakteristika psychických procesů a vlastností, které jsou závažné, případně nežádoucí pro výkon určité profese a je k nim možno dospět na základě popisu a členění profese (např. pracovník nemůže vykonávat profesi kynologické ostrahy, protože má averzi na zvířata, konkrétně na psy, ale je zdatný střelec, ovládá několik obranných technik sebeobrany a má technické vlohy). Audit by tady měl ukázat, kam takového pracovníka správně zařadit, jak ho využít, vycvičit a zaměřit. Nikoliv ho zlikvidovat.

Kontrolní otázky: 1. Pojem bezpečnostní audit 2. Tvorba bezpečnostních auditů 3. Cíle bezpečnostních auditů 4. Druhy bezpečnostních auditů 22

5. Typy a rozsah auditů 6. Auditní metodologie 7. Vlastnosti auditora 8. Vývojový diagram zjištěných skutečností 9. Matice prvků činnosti 10. Kontrolní seznamy 11. Bezpečnostní analýzy 12. Druhy bezpečnostních analýz 13. Postup bezpečnostní analýzy 14. Tvorba bezpečnostní analýzy 15. Bezpečnostní poradenství a poradenská činnost 16. Bezpečnostní poradci 17. Druhy poradenské činnosti 18. Speciální poradenská činnost 19. Bezpečnostní vzdělávací kurzy 20. BTSM

Literatura: Laucký Vladimír: „Technologie komerční bezpečnosti II“ UTB, FAI, 2007, Zlín, ISBN 97880-7318-631-8 Laucký Vladimír: „Řízení technologických procesů v PKB“ UTB, FT, 2006, Zlín, ISBN 837318-432-X Laucký Vladimír: „Technologie komerční bezpečnosti II“ UTB, FAI, 2007, Zlín, ISBN 97880-7318-631-8 Kolektiv autorů: Všeobecná encyklopedie Diderot 1999, ISBN 80-902555-2-3, Dederot, 1999 J. Nenada, D. Noskevičová, R. Petříková, J. Plura, J. Tošenovský: Moderní systémy řízení jakosti, Magnet Press, Praha 2002, ISBN 80-7261-071-6 J. Nikolaj, L. Hofreter, V. Mach, J. Mihók, P. Selinger: Terminológia bezpečnostního manažmentu – výkladový slovník, Multiprint s.r.o. 2004, ISBN 80-969148-1-2 Zeman P. a kol., Česká bezpečnostní terminologie, Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, Ústav strategických studií, Vojenská akademie v Brně, Brno 2002, ISBN 80-210-3037-2 23

ČSN ISO 3951 Přejímací postupy a grafy při kontrole měřením pro procento neshodných jednotek, Praha FÚNM 1993 ČSN ISO 2859-1 Statistické přejímky srovnáváním, Praha, ČNI 2000 ČSN ISO 8258 Shewhartovy regulační diagramy, Praha ČNÍ 1994 ČSN ISO 9004-4 Management jakosti a prvky SJ část 4, Směrnice pro zlepšování jakosti 1995

2

ZABEZPEČENÍ OSOB A OCHRANY MAJETKU S VYUŽITÍM MODERNÍCH TECHNOLOGIÍ V BEZPEČNOSTNÍ KOMUNITĚ

V tomto skriptu se na rozdíl od „Speciálních bezpečnostních technologií“ budeme věnovat technologiím speciálních systémů, které se běžně nevyskytují, respektive jsou ještě ve vývoji.

2.1 Současný vývoj taserové zbraně I když tasery máme již popsány v jiných materiálech2, je třeba o nich ještě něco napsat. Tento zbraňový systém vyvinul Jack Cover (1920 – 2009), americký specialista pracující na programu Apollo. Taser je patentovaný výrobek č. 3.803.463 na US patentovém úřadě jako „TOM A. SWIFT AND HIS ELECTRIC RIFLE“. V pojmenování nehledejme žádné technologické zkratky, jde o „záhadnou“ zbraň hrdiny z povídky z roku 1911. Taser ochromí tělo protivníka napětím 50 000 V, vystřelenými vodiči, uloženými v nábojnici vzduchové pistole. Na konci vystřeleného náboje kotvičky, které přenesou z akumulátoru zbraně, přes měnič napětí až 50 000 voltů, s malým proudem. Vysoké napětí působí po dobu 30 sec.

Obr. 3. Vynálezce nesmrtící zbraně Jack Cover Elektrický výboj ochromí pouze kosterní svalstvo, říkáme také „příčně pruhované“, čímž nedochází k narušení srdeční činnosti. Pulzy jsou podobné nervovým vzruchům v lidském mozku. Zasažený zůstává při vědomí, vnímá vše kolem sebe, nemůže však vůlí ovládat svůj pohyb, i když by chtěl. Je třeba zde připomenout několik problémů, vzniklých při použití taserů. Několik vážných úmrtí rozvířilo otázku, zda tasery používat či ne3, neboť např. 2

srovnej: Laucký Vladimír: Technologie komerční bezpečnosti I, FAI, UTB, Zlín, 2010, str. 54 - 59

3

např. Joe Spruill, 33-letý američan zemřel, když po zásahu policejního úředníka mu uvízla jedna kotvička v krku a druhá pod levou lopatkou, nekladl žádný odpor, zbyly po něm 3 malé děti.

24

v letech 2001 – 2010 zemřelo v USA po zásahu taserem 415 lidí. Armáda USA a bezpečnostní složky objednaly u společnosti Taser international přesto jen v roce 2009 2500 speciálních taserových zbraní X 26 DEP (distanční elektrický paralyzér). Taserové palaryzéry byly s úspěchem testovány v Iráku, i v Afghánistánu, zejména kombinace samopalu a tzv. XREPU4. Ten umožňuje taserovou zbraní zasáhnout cíl až do vzdálenosti 30 metrů a „zneschopnit“ jej na desítky minut. Voják si zde může vybrat, co použije, zda zbraň, či taser. Navíc je ke zbraňovému systému připojeno „odposlechové“ zařízení, které sbírá data jednotlivých použití a při stisknutí spouště nahrává včetně zvuku všechno, co se odehrává v cíli5. V roce 2004 přichází na trh víceranný taser X-3. Problémem však zůstává, aby nedocházelo ke zneužívání. Má to vyřešit umístění počítače, který při použití sbírá řadu informací. Sporné případy pak registruje kamerový systém. Prováděné výzkumy v USA na universitě Sake Forest v severní Karolíně v roce 2008 při testech škodlivosti taserů u 1000 subjektů zjišťují, že 997 lidí má lehčí poranění jako např. otok, modřiny, otlaky, otoky, lehce spálenou kůži, oděrky. Tři z nich musí být hospitalizování, dva z nich záhy umírají. Závěry z Evropy (Madrid, prof. Selles) – jsou jednoznačné. Při policejním zadržení, pronásledování atd. dochází u pachatele ke stresové situaci, dojde k extrémnímu nárůstu chemických látek v těle, které mohou následně vyvolat fibrilaci komor srdečního svalu6, po níž dochází k zástavě srdeční činnosti. Od roku 2007 jsou i v české komunitě ve výzbroji tasery. Oficiálně se prodávají již od roku 1998. Koupit jej může každý, pouze civilní verse, pro PKB má dostřel pouze 4,5 m. Firma Marpia, prodávající v České republice tasery, vede evidenci zákazníků k jednotlivým zbraním. Cena je 35 000 Kč.

V Kanadě na letišti zemřel Robert Dziekanski (1967-2007) 40-ti letý polák, který přiletěl 14. 10. 2007 do Van Couveru. Letěl poprvé letadlem za matkou. 10 hodin ho drželi za sklem, ani s matkou nemohl mluvit. Dostal šok, kolaps a zemřel. 4

viz. Technologie komerční bezpečnosti I, FAI, UTB, Zlín, 2010, str. 57

5

srovnej: Laucký Vladimír: Speciální bezpečnostní technologie, FAI, UTB, Zlín, 2009, str. 145 – dálkové směrové mikrofony 6

fibrilace = míhání

25

Obr. 4. Po vpichu dvou vystřelených elektrod přechází do zasaženého místa až 50 tisíc voltů, které ho nakrátko (asi 30 sec) ochromí.

Obr. 5. Zásah policie v USA se už bez taserů neobejde. Je to bezpečnější, než kdyby stříleli klasickými zbraněmi

2.2 Speciální oděvy Jedná se o oděvy a oděvní součástky pro bezpečnostní a vojenské použití. Základním materiálem pro výrobu speciálních oděvů jsou speciální tkaniny. Jednou z nejznámějších je kevral. Roku 1965 dva vědečtí pracovníci Stephanie Kwolek a Herbert Blades vytvořili pozoruhodné vlákno s nízkou váhou a ohebností. To brzy našlo uplatnění ve výrobě střelám-odolných vest. Policisté i vojáci po 25 let využívají unikátní vlastnosti KEVLARu®, který dokáže absorbovat energii střely. KEVLAR® je para-aramidové vlákno s pozoruhodnou kombinací 26

vlastností, díky kterým si cestou aplikací v průmyslu našlo své nezastupitelné místo v komerčním využití. Vlákna KEVLARu® se skládají z dlouhých molekulových řetězců. Všeobecné rysy materiálu Kevlar: vysoká pevnost v tahu při nízké váze vysoká strukturální tuhost nízká elektrická měrná vodivost vysoká chemická odolnost nízká teplotní roztažnost znamenitá rozměrová stálost vysoká smyková houževnatost ohnivzdornost

KEVLAR je revolučním výrobkem firmy DuPont. Je kombinací materiálu s vysokou pevností v tahu a nízkou váhou. KEVLAR je 5 krát pevnější v tahu než ocel při přepočtu na stejnou váhovou jednotku a navíc je velmi flexibilní. Za téměř 40 let od jeho objevu plní KEVLAR významnou roli v mnoha kritických a různorodých aplikacích. Použití: Lana na přistávacích plochách Maloprůměrová lehká lana s pevností v tahu 10 000 kg, jejíchž pomocí kotví největší bitevní lodě U.S.Navy. Neprůstřelné kryty motorů u tryskových dopravních letadel chránící stroj v případě exploze pneumatiky. Rukavice pro ochranu rukou a prstů proti pořezání při práci a manipulaci s tabulovým sklem. Závodní kajaky díky němu získaly vyšší odolnost proti proražení bez zvýšení váhy. Pevné a lehké lyže, helmy a jiné sportovní náčiní získaly díky KEVLARu zce1a jiný rozměr využitelnosti. Neprůstřelné helmy pro armádu. Pancéřované dílce na automobily chránící před útoky střelnými zbraněmi.

KEVLAR®je vysoce kreativní materiál neustále nacházející nové a nové uplatnění ve vyvíjejících se technologiích. Aplikace možností použití KEVLARu® jsou téměř nekonečné.

27

Technické informace: Pro aramidová vlákna je vstupní materiál ropa, její cena ovlivňuje také konečnou cenu hotového vlákna. Z těchto vláken je potom tkána hustá, pevně stahovaná tkanina, ve většině případů v takzvané plátnové vazbě od přibližně 125 do 640 gramů váhy plošné hmotnosti tkaniny na metr čtvereční ve žlutavé až oranžové barvě. Obr. 6. Struktura kevralu Vesty jsou roztříděny pro snadnější orientaci do několika kategorií neboli norem třídy balistické odolnosti. Nejrozšířenější je klasifikace americká. Rozlišuje čtyři třídy (kategorie). Třída I. Je nejlehčí, III. třída zastaví střelu Magnum. Třída číslo IV. je schopná v mnoha případech zastavit i běžnou kulku z pušky, za předpokladu, že tato vesta je vybavena ze přední i zadní strany vesty například tzv. keramickým kompozitem, ten je skutečně schopen zastavit i několik výstřelů těsně vedle sebe např. z velmi rozšířené a hojně používané AK-47 (AK-47 je levná automatická puška sovětské výroby, vynalezl ji Michail Timofejevič Kalašnikov‚ vyráběna je v mnoha provedeních a v minulosti i v současnosti rozšířená ve všech válkách. Její konstrukce je velmi jednoduchá, afgánští strojaři patří mezi zručné strojaře a není pro ně problém tuhle zbraň vyrobit takzvaně doma na koleni, proto je rozšířena ve všech chudších státech. Další výhodou je to, že na rozdíl od americké M16 se nemusí čistit a je velmi odolná vůči hrubému zacházení.). Michail Kalašnikov se neustále zabývá zdokonalováním této zbraně. Spolehlivě neprůstřelná vesta ovšem neexistuje. Svou roli tu má více faktorů. Střely stejné ráže, ale různé konstrukce může vesta stavět s rozdílným výsledkem. Příkladem je munice české provenience „Snail“, která pronikne jakoukoliv běžnou neprůstřelnou vestou i s keramickými vložkami. Přesné detaily nejsou u výrobce uvedeny. (Říká se jim subkaliberní střely. Uvnitř střely je malá tyčinka z wolframu. Tyčinka má po zastavení střely velkou kinetickou energii) Podstatný, ne-li nejpodstatnější vliv má deformovatelnost střely a její vnější tvar. Mimořádně vysokou průbojnost mají střely s ocelovým jádrem, u kterých dochází k minimální deformaci a do zachycení střely se tak může zapojit jen omezený počet vláken. Odolnost proti takové munici (průbojné s ocelovým jádrem) výrobci vest zaručují jen a pouze při součastném použití přídavného kovového nebo keramického předního panelu. Většina součastných vest má vpředu kapsu díky které, je použití štítu bezproblémové. Štíty se dělají z různých materiálů a různých provedení. Kov, keramické hmoty, keramicko-kovové sendviče Hlavní úlohou štítu není střelu zastavit, ale zdeformovat tak, aby se do vlastního zastavení střely a pohlcení její energie mohlo zapojit dostatečný počet vláken balistického panelu. Štít vestu navíc také vyztužuje, což má vliv na rozložení energie nárazu po dopadu střely na větší 28

plochu těla, čímž je lépe fyziologicky snášen. Pozn. (nezlomí například žebra). Druhů a modelů různých neprůstřelných vest je dnes velké množství. Co se týče odolnosti proti bodným a sečným zbraním, tak názor, že vesta nejde probodnout nožem je mylný. I vesty lze prostřelit kuší. Ostré předměty totiž vlákna netrhají, ale řežou či odsouvají do stran. V případě požadavku na ochranu proti zbraním takového charakteru je nutné mít vestu speciální konstrukce. Taková vesta má navíc kovovou síťku, obvykle z titanu. Tyto speciální kombinované vesty jsou finančně velmi náročné.

2.3 Neprůstřelné vesty Historie použití vest I. Světová válka Za používání vest se zasloužilo hlavně letectvo. To je začalo používat nejdříve. Během první světové války vznikla potřeba chránit posádku, a to především proti palbě ze země. Pancéřování letadla bylo nemyslitelné vzhledem k nepřijatelnému nárůstu hmotnosti. Experimentovalo se s pancéřováním posádky. Piloti obdrželi klasickou, plátovou zbroj, brnění v pravém slova smyslu. Obleček ale natolik omezoval pohyb, že se do bojového nasazení nedostal. Pozemní jednotky brnění zkoušely také a přišly ke stejnému závěru nepřijatelně snížená pohyblivost a právě ta chrání vojáka zdaleka nejvíc. II. Světová válka Zásahy pilotů střepinami způsobovalo krvácení, které nebylo možno na palubách letadel zastavit. Ke slovu se dostaly opět vesty. Hlavní konstrukční materiály byly dva. Jednak právě vynalezený nylon, jednak kovové destičky. Destiček, hlavního ochranného prvku vesty, bylo velké množství, což se odrazilo ve značné hmotnosti vesty. Samy armádní předpisy je doporučovaly oblékat až těsně před dosažením cíle. Vesta chránila trup a podbřišek, doplňovala se ocelovou přilbou. Přestože byly ještě značně nedokonalé, jejich nasazení je hodnoceno jednoznačně jako vhodné a úspěšné. Období lokálních konfliktů - Vietnam Vesty se stávaly pomalu standardem. Ke konci války jsou běžnými u pozemních jednotek, pravidlem u posádek vrtulníků. Vesty byly lehké a poskytovaly i slušný uživatelský komfort. Jejich hlavní rolí bylo opět eliminovat hlavně střepiny, které byly i v této válce nejčetnějším původcem zranění. Hlavním konstrukčním materiálem těchto lehkých ochranných vest byl upravený nylon. Jejich odolnost šla zvýšit vložením přídavných kovových destiček ať už ocelových či z lehkých slitin. Existovaly i vesty těžšího provedení, u kterých byl kovový panel již přímo zabudován. Ochrana proti zranění nebyla taková, jaká je dnes. Tuto vestu pozemní jednotky nepoužívaly, pevný plát snižoval pohyblivost.

29

Neprůstřelné vesty patří mezi základní vybavení všech policejních a vojenských jednotek Kevlar se uplatnil v sedmdesátých letech jako jedna z velmi dobrých technologií. Jeho vysoká pevnost vláken v tahu a nízká průraznost ho přímo předurčuje k využití v této oblasti. Jak vesta funguje? Většina střel rotuje a při zásahu se deformuje, čímž zachytává vlákna a snaží se je natáhnout. Ale vlákna jsou velmi pevná, takže nedochází k jejich přetržení, ale pohlcení pohybové energie a její rozložení do větší plochy. Pro větší odolnost bývají do vest vloženy ještě pláty titanu, oceli nebo keramiky. Stručně řečeno, účelem vesty je dosáhnout deformace střely ještě před vstupem do vrstvy kevlaru a rozložit energii na větší plochu. Z toho všeho plyne, že mít celo-tělní neprůstřelný oblek není až tak velký problém, problémem je jen jeho správné navrhnutí a rozložení vycpávek a zesílených oblastí podle pravděpodobnosti zásahu při zachování maximální pohyblivosti a flexibility jednotlivce. Důležitým parametrem pro balistickou ochranu lidského těla je tzv. traumaefekt nebo “šokový otisk“ vesty na vnitřní straně po zachycení střely. Výška vydutí je dána schopností použitého materiálu rozkládat energii v místě úderu velmi rychle do velké plochy Při vyhodnocování hloubky vtisku v podkladovém materiálu se za nevyhovující považuje hloubka větší než 25 mm.

2.4 Přilby. Na výrobu přileb se mohou použít tři základní typy tkanin - skelná tkanina, uhlíková tkanina (carbon) a kevlarová tkanina (aramid). Uhlíková vlákna zajišťují výrobku velmi vysokou tuhost a pevnost. Uhlík je 3 krát pevnější v tlaku a 3 a půl krát v tahu než skelná tkanina. Díky těmto výborným vlastnostem nemusí být na výrobek použito takové množství vrstev, jako je tomu u výroby ze samotné skelné tkaniny. Tím se výrobek stává lehčím. Proto se s tímto materiálem můžete setkat ve sportu na profi úrovni (karosérie Fl, kajaky, hole, pálky ..). Kevlarová vlákna dodávají výrobku tuhost, odolnost vůči nárazu. Kombinací těchto materiálů se vyvažuje houževnatost kevlaru a tuhost uhlíku. Tím se zajistí přilbám dostatečná pevnost, aby vydržela přilba i větší náraz, a odolnost, aby při poškození přilby laminátové třísky neporanily hlavu. Použité materiály poznáte, pokud nahlédnete na vnitřní stranu korpusu. Uhlíková tkanina má černá a kevlarová tkanina žlutá vlákna. U většiny přileb, které se na trhu objevují, není vnitřní strana přilby nastříkaná barvou, protože není důvod kvalitu schovávat a navíc další vrstva barvy by zvýšila hmotnost výrobku. Tímto lze jednoduše ověřit kvalitu laminátu přilby. Pokud je přilba zhotovena jen z laminátu bez kevlar-uhlíkových výztuží, je zřejmá snaha dosáhnout co nejnižších nákladů na úkor pevnosti nebo váhy výrobku. Vnitřní polstrování je ušito z vysoce kvalitních materiálů. Je vyjímatelný, což usnadňuje jeho údržbu. Velikosti jsou vhodně zvoleny tak, aby přilba nebyla volná, ale aby pevně obepínala hlavu a netlačila. Na přilbách jsou použity pevnostní přezky v dvoubarevném provedení.

30

Obr. 7. Přilby z kevralu

Nástupce Kevlaru: V současné době je ve světě jen několik výrobců těchto speciálních textilních materiálů. Výzkumníci předpokládají, že jejich technologie by během deseti let dalšího zdokonalování mohla přinést materiál dvacetkrát pevnější než kevlar. V současnosti je nejpevnější materiál Zylon, do něhož americké letectvo investovalo 100 milionů dolarů. Zylon však přesahuju kevlar v pevnosti pouze dvakrát.

Materiály podobné Kevlaru:

NOMEX® Toto vlákno má vynikající odolnost vůči žáru a plamenům a na světovém trhu dominuje zejména na poli ochranných oděvů pro hasiče, armádu a policii. Lehké a pevné struktury NOMEX® nalezly uplatnění v transportním průmyslu např. při výrobě lodí, jachet i letadel.

DYNEEMA® Dyneema je jedinečnou kombinací mechanických vlastností. Hustota je menší než hustota vody. Nejvyšší možná mechanická odolnost. Modul pružnosti je druhý nejvyšší, hned po speciálním uhlíkovém vláknu. Dyneemové vlákno umí absorbovat extrémně vysokou energii. Tato vlastnost je využita u výrobků pro balistickou ochranu, jako jsou neprůstřelné vesty, ochranné rukavice odolné proti proříznutí, motorové helmy.

PAD 6.6.®

31

Materiál se vyznačuje vysokou odolností vůči vysoké teplotě a samozhášením, dále pak vysokou pevností v tahu. Jeho hlavními vlastnostmi jsou vysoká chemická odolnost vůči pohonným hmotám, olejům, mastnotám, většině organických rozpouštědel a alkálií.

Obr. 8. Rozdíl „šokového otisku“ mezi materiály aramid a dyneema

Obr. 9. Použití neprůstřelných vest u policie

32

2.5 Inteligentní obleky Oblek by měl být využit například pro hasiče záchranáře budoucnosti. Hlavním úkolem inteligentního obleku je monitorování zdravotního stavu záchranáře a jeho životních funkcí, jako je dýchání, srdeční tep, EKG, tlak a teplota těla. Dále se může sledovat jejich pohyb, aby bylo možné vyhodnotit například pád, nebo podezřele dlouhou dobu bez pohybu. Tyto informace se musí zpracovat a odeslat do centrály, kde je obsluha vyhodnotí. Tím se zvýší efektivita zásahu, např. vystřídání již unaveného záchranáře atd. Zároveň by měl mít i sám záchranář přehled o svých životních funkcích, které by se např. zobrazovaly na displeji, který by měl záchranář umístněn na ruce. Displej by mohl být využit i pro zobrazování dalších užitečných informací, například teplota povrchu obleku, množství kyslíku v tlakové nádobě atd. Oblek nesmí překážet záchranáři v práci, musí být pohodlný, lehký a musí být snadno a rychle použitelný. Voják budoucnosti (Objective Force Warrior OFW) Je to integrovaný bojový systém, který se v současné době vyvíjí pro americké ozbrojené síly. Plánované nasazení je v roce 2018, kdy bude systém vybaven pokročilými technologiemi (např. senzory zdravotního a psychologického stavu, …) Komunikace systému využívá C4ISR, což je komunikace, velení, řízení, zpravodajství, průzkum a pozorování. Jednotlivý vojáci i další podpůrná technika v sobě zahrnují celou řadu senzorů a spojení. Tím se vytvoří komunikační síť s mnoha vstupy v podobě senzorů s procesními jednotkami a s informacemi, které je možno distribuovat veliteli.

Obr. 10. Land Warrior, Objective Force Warrior a Future Warrior [1] 33

Na obrázku vlevo je Land Warrior, který se v současnosti používá v Afgánistánu a v Iráku. Uprostřed je Objective Force Warrior, který se momentálně vyvíjí a vpravo je Future Warrior, což je budoucí vize uniformy bojové jednotky. [1] Program Biotex Je to program spolufinancovaný evropskou unií, jehož cílem je textilie, která dokáže hlídat zdravotní stav svého majitele. Senzory umístněné v látce sbírají informace o množství kyselin a solí z potu. Na základě těchto informací sestaví zplávu, jak na to organismus je. [2] V rámci evropského projektu European MyHeart představila nizozemská společnost Philips ložní povlečení, které pomocí biosenzorů citlivých na tlak poskytuje informace o pulzu, EKG a respirační činnost. Tyto biosenzorové snímače lze umístit například do oděvu, který je nošen přímo na těle. Informace ze snímačů do přijímače je možno posílat bezdrátovou technologií, jako je bluetooth. Zpracované informace budou odeslány do centrály, kde pověřená osoba bude hlídat aktuální zdravotní stav. Všechny informace o respirační činnosti, tepové frekvenci a činnosti srdce jsou vyhodnoceny pomocí algoritmů vyvinutých speciálně ve vědeckých laboratořích Philips. Philips vyvinul také informační zařízení podobné mobilnímu telefonu, na jehož displeji se tyto informace zobrazují. [3] Inteligentní košile profesora Sundaresana Jayaramana Jako první začal provádět integraci elektroniky s textilem výzkumný ústav Georgia Tech. Tento ústav vyvinul během projektu, podporovaného institucí US Naval department, základní elektronický textilní prototyp GTWM s obchodním názvem inteligentní košile, která je určena pro bojové podmínky. Košile využívá optických vláken k detekci zranění a speciální detektory, které monitorují zdravotní stav. Přímo do košile je přímo zabudovaná ohebná řídící deska i lékařské detektory. Textilní e-soustava GTWM je tkanina vytvořená z polymerových optických vláken a jiných speciálních inteligentních nití a tvoří integrovanou e-textilii. Tento systém dokáže určit polohu fyzikálního problému do několika sekund. Košile může obsahovat několik druhů detektorů, například detektory k zjišťování kyslíku nebo jiných

Smart-Fabrics Společnost Zephyr, se sídlem v Novém Zélandu, vyvinula moderní materiály, které dokážou sledovat fyziologické znaky. Technologie Smart Fabric je založena na senzorech, které jsou vetkány do oblečení a mohou shromažďovat a přenášet v reálném čase fyziologická data, jako jsou životní nebo jiné biomechanické informace. Tyto senzory jsou schopny detekovat a měřit tlaky, síly, deformace a různé jiné relevantní údaje. Senzory mohou také shromažďovat a přenášet informace týkající se srdečního tepu, teploty, držení těla, rychlosti dýchání a elektrokardiogramu (EKG). Tyto informace mohou být buď uloženy, nebo okamžitě odeslány do centrály.[6] 34

Obr. 11. Košile GWDT institutu Georgia ech[T4] Obr. 12. Inteligentní košile Sensatex [4]

Obr. 13. Košile GWDT pod polní uniformou[5] Výrobek této společnosti s názvem BioHarness je lehký pás, který se dá nosit kolem hrudníku a je schopen poskytovat komplexní biologická data při výkonu nějaké činnosti. Zařízení může provádět přesnou analýzu pohybu i v extrémních podmínkách. • tepovou frekvenci • dýchací frekvenci • teplotu kůže • držení těla • úroveň aktivity

• maximální zrychlení • amplitudu dýchání (pouze orientační) • amplitudu EKG (pouze orientační) • šum EKG (pouze orientační) • pohyb v osách X, Y, Z (minimální a maximální hodnoty) [7]

Obr. 14. Pás BioHarness [6][8]

Podle posledních zpráv, společnost Zephyr podepsala smlouvu s americkou armádou na použití pásu BioHarness pro uniformy vojáků. Přístroj umožní okamžitě přenášet informace týkající se zdravotního stavu vojáků jejich vedoucím pracovníkům a zdravotnickému personálu. Toto zařízení můžou využít i hasiči s cílem sledování teploty jejich kůže a životních funkcí. Také například záchranáři lékařské služby první pomoci mohou monitorovat pacientův stav na cestě do nemocnice. [8] Ochranný pyrotechnický oblek - Bomb disposal suit Osobní ochranné prostředky jednotlivce (Personal Protective Equipment, PPE) jsou prostředky eliminující možnost zranění osob při práci nebo při jejich pohybu po bývalých bojištích nebo v minových polích. Ochranné prostředky jednotlivce jsou určeny nejen pro vojáky nebo specialisty podílející se na odminování, ale i pro širokou škálu profesí humanitárních pracovníků podílejících se na odstranění válečných škod. Jako ochranné pomůcky jsou zpravidla používány: obličejový štít, přilba, ochranná vesta a speciální obuv. Dosavadní praxe dokazuje vysokou efektivitu spolupráce výrobce ochranných prostředků a budoucího uživatele — pyrotechnika. Mezinárodní standardy (IMAS) stanoví, že pro zajištění protistřepinové ochrany musejí balistické materiály vykazovat odolnost minimálně na úrovni V50 = 450 m/s (dle STANAG 2920). Pro ochranu obličeje a krku je vyžadován ochranný obličejový štít poskytující ochranu na úrovni ne menší, než jakou zajišťuje průzor zhotovený z 5 mm polykarbonátu. Přitom je nutné, aby se obličejový štít a límec vzájemně překrývaly a tím zajistily dokonalou ochranu krku. STANAG je zkratka pro standardizaci dohody NATO, která stanovuje procesy, postupy, termíny a podmínky pro běžné vojenské nebo technické postupy nebo vybavení mezi členskými zeměmi aliance. Každý stát ratifikuje NATO STANAG a realizuje ji ve své vlastní 36

armádě. Účelem je poskytnout společné provozní a správní řízení a logistiku, takže každý člen NATO může využít obchodu a podpory od jiného člena. STANAG také tvoří základ pro technickou interoperabilitu mezi širokou škálou komunikačních a informačních systémů (CIS), což má zásadní význam pro NATO a spojenecké operace. STANAGs jsou publikovány v angličtině a francouzštině, dvou oficiálních jazycích NATO. V USA se používá specifikace MIL-SPEC 622E, která nahradila NATO STANAG 2920. Mezinárodní standardy a jimi stanovené testy se průběžně vyvíjejí a zpřesňují.

2.6 Policie ČR Policejní pyrotechnici používají nejnovější ochranný oblek EOD 9, který dává pyrotechnikovi určité šance přežít tam, kde by mohla neodvratně hrozit tragédie. Při použití této nijak laciné, těžké speciální ochrany není nutné za následky případné nepřízně okolností platit cenou nejvyšší - vážným poraněním policejního experta, nebo dokonce jeho životem. Používá se většinou pouze tam, kam pyrotechnik z nějakých závažných důvodů již osobně „sám musí“ (samozřejmě, kde to jde, nasazuje se robot vždy je lepší obětovat sebenákladnější drahé zařízení, než člověka). Takový komplet je obvykle složen z těžké přilby se sklopným hledím (5 mm silný balistický polykarbonát), z bundy a kalhot. Oděv s aramidovými vnitřky (obvyklá minimální odolnost proti střepinám o rychlosti 450 m/sec) bývá zpravidla nošen spolu se spodním chladicím systémem a s dýchacím přístrojem, protože tělesně náročná činnost způsobuje nadměrné přehřívání organismu a těsnost ochranného materiálu je taková, že vznikají nemalé potíže s dýcháním. Všechny funkce si pyrotechnik sám elektronicky reguluje na obslužném panelu nošeném na levé paži. Teleskopická manipulační tyč je vlastně dalším příslušenstvím popsaného ochranného obleku. Toto speciální nářadí dává možnost manipulace s podezřelým předmětem na vzdálenost nutnou pro ochranu zasahujícího pyrotechnika. Oděv EOD 9 totiž může podle údajů výrobce čelit výbuchu až úctyhodných dvou kilogramů plastické trhaviny C4, ale nejblíže ze vzdálenosti 3 m, což je právě pracovní délka zmíněného manipulátoru.

Obr. 15. EOD bomb disposal suit [2] Bomb deka, tedy protistřepinová přikrývka, je přenosný ochranný prostředek, jenž má nouzově chránit bezprostřední okolí před přímými následky výbuchu tlakovou vlnou, tak i 37

před případnými střepinami. Na zájmový předmět se pokládá zpravidla pomocí zvláštních, z dálky obsluhovaných kladkostrojů. [1] V současné době je v provozu v mnoha zemích po celém světě. Oděv je speciálně navržen tak, aby zajistil nejvyšší úroveň ochrany s maximálním komfortem a flexibilitou pro uživatele. Balistické úrovně ochrany a materiály používané v různých složkách BOD obleku jsou testovány a hodnoceny v plném standardu jakosti stanoveném vládní organizací. Oblek se skládá z následujících samostatných položek, které společně tvoří kompletní oděv: Bunda s připojeným límcem; Ruční chrániče; Chránič páteře; Kalhoty - nastavitelná délka a šířka s rychle uvolňujícími se zipy; Boty; Deska k ochraně krku; Deska k ochraně hrudníku; Deska k ochraně třísel; Helma se zabudovaným ventilátorem, hledím, integrálním reproduktorem a mikrofonem; Hliníkové pouzdro na přilbu, 220V nabíječka, 12V nabíječka, nabíječka světlometu a montážní pokyny.

Tab. 4. Technické údaje o ochraně z normy STANAG 2920 17, Mil Std 662 a sMil Std 1472 Přední límec

600 V50 (m / s)

Zadní límec

450 V50 (m / s)

Bunda vpředu

600 V50 (m I s)

Bunda vzadu

450 V50 (m / s)

Rukáv vepředu

560 V50 (m / s)

Rukáv vzadu

450 V50 (m / s)

Kryty rukou

450 V50 (m / s)

Zadní límec

690 V50 (m / s)

Kalhoty vzadu

450 V50 (m / s)

Stehna vpředu

690 V50 (m / s) 38

Holeně vpředu

620 V50 (m / s)

Nohy vzadu

450 V50 (m / s)

Návleky na obuv

450 V50 (ml s)

Tab. 5. Ochrana poskytovaná deskami Blast připojených k přední části obleku Typ 1 V50

Typ 2 V50

Límec

850 m I s

850 m / s

Hrudník

1400 m/s

1600 m/s

Třísla

1400 m / s

1600 m / s

Vnitřní ochrana: Aramid, Anti trauma systém. Vnější materiál: Nomex ® 111

MATERIÁLY Helma * Čelní sklolaminát s elastomerovým jádrem Aramid. * Anti — balistická clona z tvrzeného akryl / polykarbonát laminátu. * Popruhy - balistický nylon. * Hmotnost - 4,5 kg * V50 (helma) - 610 m / s * V50 (hledí) - 600 m / s (volitelné 700 m /sec)

39

Bunda a kalhoty * Balistické vložky vyrobené z multi-vrstveného vodu odpuzujícího Aramidu. * Vnější kryt - Nomex * Barva - Vojenská zelená * Hmotnost - 15 kg * V50600m1s

Blast desky * Obrněná ocel Standardní typ 1.V50 800 (m / s) Volitelný typ 2 V50 1100 (m / s)

Hmotnosti: Oblek bez Armour Blast desky 15.3 kg Oblek s 1. typem Armour Blast desky až 26.2 kg Oblek s 2. typem Armour Blast desky až 31.2 kg

Napájecí zdroje: Oblek je vybaven napájecím olověným akumulátorem 12V, který je umístněn ve speciální kapse na zadní straně obleku. Výstup: l2V, 7Ah. Baterie má 2 výstupy: 1. Pro větrání a odmlžování helmy. 2. 12V vývod pro příslušenství. Dobíjení: je poskytována síťová nabíječka, dále 12V nabíječka pro připojení do 12V-DC zdroje, např. cigaretový zapalovač. Rychlé dobíjení na 90% kapacity může být dosaženo do 15 minut připojením do cigaretového zapalovače vozidla s motorem v chodu.

40

Obr. 16. Balistická helma s ventilátorem a filtrem [2] Helma je vyrobena ze sendvičové konstrukce a je plně nastavitelná pomocí tří-bodového zavěšení. Do helmy je začleněna komunikační souprava skládající se z integrálního reproduktoru a mikrofonu. Dále je do helmy začleněn ventilační systémem, který řídí nucený tok čerstvého vzduchu přes vložku filtru. Zajišťuje efektivní odvlhčení a jasný výhled. Hledí je snímatelné. Větrání a odmlžování helmy je zajištěno chladicím ventilátorem. Maximální kapacita: 250 1/ min. Ovládá se pomocí jednoho knoflíku s proměnnou rychlostí. Ochrana: Helma 600 m / s podle STANAG 17 Hledí 600m / s. (volitelně 700 m/sec)

Komunikace

Obr. 17. Komunikační příslušenství helmy 41

Helma má zabudovaný reproduktor a mikrofon, které jsou napojeny na regulátor namontovaný na spodní přední straně ochranného pláště. Externí mikrofon je umístěn na vnější straně přilby a reproduktor v helmě na levé straně operátorovi umožňuje slyšet i zvuky v jeho okolí. Má automatickou změnu hlasitosti. Vnější zásuvka je k dispozici pro připojení bezdrátového nebo drátového systému. Drátový komunikační systém je navržen speciálně pro EOD týmy, které používají EOD obleky. Systém zajišťuje komunikaci mezi pyrotechnikem a jeho partnerem se základnovou stanicí 100 metrovým kabelem namotaným na cívce. Regulátor na obleku BOD má tři ovládací prvky, jeden pro ovládání hlasitosti komunikace mezi pyrotechnikem a základnovou stanicí. Druhý ovládá hlasitost okolních zvuků a třetí, který je na horní straně regulátoru, otáčky ventilátoru v helmě. Základnová stanice pro duplex systém s pevným zapojením obsahuje baterii, která zajistí komunikací v obleku EOD v případě selhání hlavní baterie.

Bunda Bunda je s dlouhým rukávem, s bočním otevíráním. Uvnitř je naplněná pružným kevlarem. Na přední straně je opatřena suchým zipem pro připevnění límce, pomocí spony popruhu bederního pásu se připevní kryt hrudi a desky pro ochranu třísel. Vysoký límec poskytuje překrytím ochranu helmy a hledí. Okamžité odstranění pláště je dosaženo pomocí Quick-Release popruhů připojených ke straně pláště a rychlých uvolňovacích zipů na kalhotách.

Kalhoty Kalhoty mají plně nastavitelné šle a mají široký suchý zip na stažení opasku pro malé, střední a velké velikosti. Na zadní straně nohou je použit plný zip. Dá se tedy upravit na dvě šířky, v závislosti na obvodu pyrotechnikových nohou. Návleky na obuv se nosí přes ochranný kryt na spodní straně kalhot. Chlazení obleku Kapsy pro umístění napájecího zdroje, ovládacích prvků a nádrže na led jsou umístněny na zadní straně obleku. Chlazení obleku je navrženo tak, aby zajistilo bezpečné a chladné prostředí pro lidi, kteří musí udržovat vysoký stupeň účinnosti práce a koncentrovat se při vysokých teplotách. Systém je ideální pro osoby podílející se na zneškodňování bomb a provádějící dohled nad operací, stejně jako personál v neklimatizovaných obrněných vozidlech.

42

Obr. 18. Chlazení obleku [2]

Chladicí systém využívá ledové vody, která odstraňuje tělesné teplo vznikající při namáhavé práci, zejména v horkém prostředí. Oblek nevyžaduje žádné nebezpečné tlakové nádoby nebo toxické látky pro chlazení. Chlazení obleku poskytuje ochranu proti ohnivé kouli. Oblek byl testován na účinky přetlaku, fragmentace, balistiky, dále byl testován rázem a teplotou. Tyto testy ukázaly, že je chladící oblek vhodný pro použití v rámci pyrotechnického obleku, chemického obleku a mnoha dalších aplikacích, kde je nutné odstraňovat tělesné teplo. Sada chladícího obleku obsahuje tričko s dlouhým rukávem s chlazením na trup a ruce, dlouhé kalhoty s chlazením na nohy, těsně přiléhající kapuce na hlavu, chladící jednotky a pouzdro, dvě lahve s vodou, baterií a taškou pro přenášení. Oblek se může prát v pračce a obsahuje zpomalovač hoření Kermel.

Specifikace chladícího obleku: Hodnota odvodu tepla: 270 W (celý oblek) Vytrvalost min. 45 min při 35 ° C (95 ° F) Chladící jednotka: Ovládání: On / 0ff s proměnnou rychlostí Čerpadlo: 12V Zdroj chlazení: Voda cirkulující přes led Napájení: Připojen přímo na BOD napájení 12V Hmotnosti: Oblek: 1,0 kg Chladící jednotka: 0,5 kg 43

Led: 1,2 kg Voda: 0,7 kg Materiál: Oděv: Kermel elastický úplet, nehořlavý. Oblek se nosí přímo na kůži. Chladící jednotky je možné připojit bezpečně k pyrotechnickému obleku na suchý zip, pásek a sponu. [2]

Advanced Bomb Suit Obr. 19. Advanced Bomb Suit [3]

Advanced Bomb Suit (ABS) je komplexní oblek pro celé tělo, který chrání pyrotechnika (BOD) proti hrozbám spojených s nástražným výbušným systémem (lED). Chrání pyrotechnika proti tlakové vlně po výbuchu, střepinám, nárazu, vysokým teplotám a ohni. ABS používá novou technologii materiálu a designu s cílem zlepšit ochranu, pohodlí a ergonomii. Oblek je vyroben z kevlaru s vnějším antistatickým krytím 50/50 Nomex/Kevlar. Zahrnuje sako, kalhoty, kryt rozkroku, třísel a pevné balistické panely. K minimalizaci hmotnosti a maximální flexibilitě je ochrana poskytována na různých úrovních, specifické oblasti těla, které jsou náchylné ke zranění. Helma Helma nabízí ochranu proti fragmentům s rychlostí nad 683 mis aje vyrobena z lehké, vysoce pevné vlákniny a váží pouze 3,6 kg s clonou (2,7 kg bez hledí). Ergonomický design umožňuje volnost pohybu a dobrou viditelnost bez velké únavy krčních svalů. Celolaminátová clona akrylové a polykarbonátové konstrukce zvyšuje míru bezpečnosti proti více fragmentovým zásahům. Hledí je odnímatelné a poskytuje jasné nezkreslené vidění. 44

Přilba obsahuje MIL-SPEC mikrofon a reproduktory a nucený ventilační systémem. Používá se standardní 9V baterie, která poskytuje až 5 hodin nepřetržitého provozu ventilačního systému. Všechna kabeláž v obleku, i v přilbě a ovládání větracího systému je začleněna do samotného obleku, čímž se vyloučí nebezpečí zachycení těchto kabelů.

Komunikační systémy Jako standard jsou k dispozici dva systémy, které jsou kompatibilní s reproduktory a mikrofonem namontovaným na přilbu:

1. drátový systém je kompaktní celek a lze jej použít s většinou standardních dvou kabelových vodičů, aniž by docházelo ke zkreslení. Je dodáván s náhlavní soupravou a mikrofonem pro použití druhého účastníka a pracuje plně duplexně.

2. plně duplexní, bezdrátový systém se vyznačuje velmi nízkou úrovní záření RF při předávání informací, aby se minimalizovalo riziko aktivace nástražného výbušného systému. Obsahuje velmi citlivý přijímač k zajištění kvalitního poslechu.

Uživatel může vysílač vypnout, ale stále může přijímat příchozí signály. Oba systémy fungují na standardní 9V dobíjecí baterie.

Chlazení Pro použití v horkém prostředí je volitelně k dispozici chladicí systém. Jedná se o oděv Nomex, který je nošen přímo na těle pod oblekem a skládá se ze sítě kapilár, která je do tohoto oděvu všita. Tato síť kapilár je napojena na dvoulitrovou nádrž vody a čerpadlo, které zajistí obíhání studené vody kolem těla. Rychlost ochlazování lze nastavit tak, aby byla zachována pohodlná pracovní teplota.

Ochrana před střepinami Největší hrozbou pro pyrotechnika jsou nadzvukovou rychlostí letící fragmenty emitované z bomby a jiné předměty v okolí, které mohou vstoupit do těla. Lehké, snímatelné, kompozitní balistické panely namontované na oblek chrání horní část trupu, ramena, krk, ruce a nohy při zachování lehkosti a manévrovatelnosti. Kromě toho, oblek je dodáván s pevnými balistickými panely, které poskytnou přidanou ochranu hrudníku, podbřišku a v oblastech třísel. Ty byly testovány při rychlosti až 1667 m/s.

45

Teplo Vnější materiál je vyroben z nehořlavého materiálu Nomex namíchaném s Kevlarem, který chrání uživatele před popálením.

Přetlak Při tlakové vlně z výbuchu může dojít k vážnému poškození plic, ušních bubínků a může způsobit trauma i v jiných partiích těla. Konstrukce obleku je taková, že obě sady balistických panelů omezují účinky přetlaku na těle, zatímco límec zcela zakrývá oblasti krku a překrývá helmu.

Dopad Dopad výbuchu na těle může způsobit rozdíl mezi zrychlení hlavy a trupu, které mohou zlomit krk a způsobit poškození páteře. Oblek je vybaven kloubovým chráničem páteře a zároveň zvednutý límec obleku souběžně s helmou omezí rozdíl zrychlení mezi tělem a hlavou. [3]

Ochranný pyrotechnický oděv české firmy Obr. 20. Ochranný pyrotechnický oděv Borgada [4] Ochranný pyrotechnický oděv je určen k ochraně celého těla pyrotechnika při nebezpečných operacích jako je např. vyjímání iniciátorů, operace s nevybuchlou nebo nastraženou municí, úkony, kdy je třeba pyrotechnika ochránit před masivním střepinovým efektem apod. Celý oblek je koncipován jako modulární a pyrotechnik se podle plánovaného úkonu může rozhodnout, zda použije oděv celý nebo jen jeho část. Ochranný oděv se skládá z vesty s oddělitelným chráničem klínu a oddělitelnými rukávy a z kalhot s balistickými návleky na obuv. Na obou bocích jsou umístěny kapsy k uložení nářadí a pomůcek. 46

Povrchový materiál: standardně 100% PAD (dle přání může být NOMEX III, nebo NOMEX Delta T) Balistická odolnost: Standardní balistická ochrana s přídavným panelem na hrud‘ V50 = 500mJs V50=600m/s Balistický materiál: KEVLAR 1. Ochranná vesta Obr. 21 Ochranná vesta [4] Ochranná vesta pyrotechnika je určena k ochraně pyrotechnika před fragmenty o vysoké energii. Jejím základem je balistická vesta třídy odolnosti II. poskytující ochranu proti střelám 9mm Para a .357 Mag. Vesta je doplněna odnímatelným chráničem klínu a dvoudílným límcem. Ochranou vestu pyrotechnika je vhodné podle požadavku uživatele doplnit vhodným typem balistické přilby s obličejovým štítem. Povrchový materiál: standardně 100% PAD (dle přání může být NOMEX III, nebo NOMEX Delta T) Balistická odolnost: standardně tř. II dle přání zákazníka.. . II.A, III.A, možnost využití balistických panelů Balistický materiál: KEVLAR 2. Odminovací vesta Obr. 22. Odminovací vesta[4] Odminovací vesta OV-1O je určena k ochraně pyrotechnika při manuálním odminování terénu. Vesta je konstruována tak, aby při co nejnižší hmotnosti z důvodu zachování komfortu nošení a možnosti pohybu při práci, poskytovala uživateli prvotřídní ochranu. Vesta OV-l0 je vybavena velkým chráničem krku, chráničem hrudníku (přední díl vesty) 47

a velkým chráničem klínu. Zajišťuje tak ochranu klečícího pyrotechnika od země až po ramena a krk. Ochranná plocha tohoto modelu je cca 1 m2. Odminovací vesta chrání v čelním a bočním profilu. Zadní díl vesty je tvořen systémem textilní síťoviny a popruhů z důvodu dobré ventilace. Odminovací vesta může být podle požadavku uživatele doplněna obličejovým štítem, protistřepinovou nebo balistickou přilbou,

Povrchový materiál: standardně 100% PAD (dle přání může být NOMEX III, nebo NOMEX Delta T)

Balistická odolnost: standardně v50 470 mls Nebo vyšší dle přání zákazníka

Balistický materiál: KEVLAR Ht waterproof od Du Pont

Protiminová obuv

Obr. 23 Protiminová obuv [4]

48

• Protiminová obuv je speciální celokožená obuv s ochrannými vlastnostmi proti výbuchu protipěchotních kontaktních min a obdobných muničních objektů obsahujících okolo 50g výbušiny • Protiminová obuv je určena nejen pro pyrotechniky podílející se na odminování, vyhledávání a odstraňování nevybuchlé munice ale i pro všechny humanitární pracovníky pohybující se v nebezpečných oblastech a při ozdravění bývalého bojiště • Speciální podešev tloušťky 20 mm je kombinovaná s vhodným typem balistického materiálu zajišťujícím ochranné vlastnosti obuvi a současně i dostatečnou flexibilitu obuvi. • Odolnost podešve proti propíchnutí představuje 2,5 násobek hodnot stanovených normami EN pro pracovní obuv odolnou proti propíchnutí • Svršek obuvi je vyroben z kvalitní kůže vyztužené balistických materiálem, který zvyšuje balistickou odolnost obuvi proti střepinám a sekundárním fragmentům • Špička obuvi je vyztužena nekovovou vložkou, která odolává výbuchu zkušební nálože 30 g Semtexu ve vzdálenosti 1 cm • Bota neobsahuje žádné kovové části, nedochází k rušení detektorů kovů (minohledaček) • Výška boty: 30 cm • Velikostní sortiment: 6 - 12 • Hmotnost boty: závisí na velikosti, standardní hmotnost < 3 kg na pár (pro velikost l0)[4]

Většina těchto technologií se stále vyvíjí a zdokonalují. Pro potřeby hasiče záchranáře budoucnosti vypadá nejzajímavěji technologie od firmy Zephyr. Jejich pás BioHarness splňuje většinu požadavků, jako je sledování životních funkcí i polohy záchranáře. Inteligentní košile profesora Sundaresana Jayaramana by šla využít také, je však více zaměřená na detekci zranění, stejně jako voják budoucnosti OFW. Výhodou u programu Biotex je informační systém, který zpracovává všechny data z detektorů a může je odeslat do centrály. Pro hasiče záchranáře budoucnosti by pak bylo nejlepší vytvořit zařízení, které by kombinovalo pás BioHarness s dalšími funkcemi, jako je detekce nebezpečných plynů, které má inteligentní košile profesora Sundaresana Jayaramana.

2.7 Bodyguarding – osobní ochrana Základní zásady osobní ochrany jsme rozebrali v předmětu“Technologie komerční bezpečnosti I.7 V této další doplňující materii budeme hovořit o specializaci bodyguardingu a jeho technické podpoře. V podpůrných filmech, které jsme viděli, bylo hovořeno především o přepravě chráněných osob. Nejchráněnější vozidlo je dnes vozidlo vládních činitelů všude na 7

Srovnej: Laucký Vl., Technologie KB I, FAI, UTB, Zlín 2010 str.39-44

49

světě, ale vozidlo amerického presidenta můžeme považovat za nejlépe zabezpečené. Ale i ostatní VIP osoby dbají, aby především vozidla, kterými jsou přepravovány, splňovala potřebné bezpečnostní parametry. Základem je samozřejmě pohodlí VIP, ale také možnost mít se kde schovat, ukrýt, mít prostor, kde je možno se „položit“, skrčit a přečkat útok, který bude veden střelbou, nebo výbušninou. V zadní části vozu by měl být takový úkryt, aby se sem vešly 3-4 osoby. Od řidiče má být tento prostor oddělen neprůstřelnou skleněnou přepážkou, elektricky zatahovatelnou ze zadní části vozu. VIP osoba má mít k dispozici i tísňové tlačítko, které je napojeno na Poplachové přijímací centrum, nebo jiný dispečink. Řidič musí být zkušený bodyguard, ale nemůže vykonávat spolehlivě obě role, tj. jak řidiče, tak ochránce. Bohužel se to často děje. Řidič musí mít dokonalé komunikační zařízení, profesionálové mají sledovací soustavu s GPS navigaci. Nádrž na benzín má být pancéřovaná u amerického presidenta je její okolí ještě naplněno speciální pěnou, která zabraňuje explozi a to dokonce i tehdy, když dostane přímý zásah. V kufru prezidentského Cadillacu je i zařízení pro udržení hladiny kyslíku ve vozidle a speciální protipožární systém používaný na ponorkách a v kosmických přepravních prostředcích. Vůz může v případě napadení vypustit i kouřovou clonu. Důležité jsou i další zařízení uvnitř speciálu, například prezidentský vůz má i kameru pro noční vidění, pumpovací brokovnici, ale i systém děl pro slzný plyn. Důležitá je i pohotovostní zásoba krve v krevní konzervě, pro případ náhlého použití. Zpravidla jde o krev VIP, která je speciálem přepravována např. presidentova. Pancéřová karoserie prezidentských vozů je silná 12cm a odolná i proti výbuchu granátu. Podvozek auta tvoří vyztužený stejně silný ocelový plát, který chrání posádku vozidla před bombou na silnici nebo pod autem. Pneumatiky z kevlaru jsou vyztužené a odolné proti propíchnutí. Mají ocelové ráfky, díky kterým může auto jet větší rychlostí i v případě, že pneumatiky hoří. Limuzína má pancéřované 20 cm silné dveře, prakticky jako u letounu JUMBO JET Boeing 757. Samozřejmě, že takováto vozidla jsou mnohem pomalejší, než jsme zvyklí. Zrychlení z nuly na 97 km/hod, což je maximální rychlost vozidla, je 15 sec. Spotřeba je 35 litrů na 100 km. Délka vozu 5,49 m, výška l,77m. Motor je dieselový. Cena je cca 9 milionů Kč. Technické parametry těchto vozů jsou velmi důležité. Pro transport VIP osob se nejlépe hodí velká silná čtyřdvéřová limuzína, nebo dnes i oblíbená SPORTUTILITY VEHICLE (SUV) Sem tedy patří typy vozidel, jako je Cadillac, Lincoln, Mercedes, BMW, JAGUAR, ROVER, ROLLS-ROYCE. U SUV vyhovuje jakýkoliv model LAND ROVERU, nebo vozidlo velikosti CHEVROLETU SUBURBAN. Některé typy vozidel ale jsou v určitých částech světa atypické a budí nežádoucí pozornost např. Rolls-Royce. Čím více vůz splyne s prostředím, tím lépe. Při výběru vozů je třeba se přesvědčit, jestli jsou po zvýšení hmotnosti v důsledku opanceřování dostatečně pevné pro únikovou jízdu pneumatiky a také zda síla vozidlo dokáže prorazit zátaras, kvůli čemuž se zpevňují i nárazníky. Důležité je též zjistit, zda kombinace motoru a převodovky poskytuje dostatečný točivý moment při nízkých rychlostech, aby mohl řidič v případě nutnosti prudce zvýšit rychlost a uniknout z nástrahy nebo z dosahu nebezpečí. Je nutno také nechat zesílit spodek vozidla. Další užitečná úprava je opatřit zrcátka elektrickým pohonem pro nastavování, pořídit uzamykatelné víčko plnícího hrdla přídavné nádrže. Uzamykatelný kryt motoru, dálkově ovládaný zámek kufru, posílení 50

světel včetně účinných mlhovek a hledacího světlometu namontovaného vpředu na straně pasažéra.

Obr. 24. Ochranka Ronalda Reagana kryje před hotelem Hilton svůj objekt vlastním tělem. McCarthy schytal kulku atentátníka místo prezidenta.

Nelze také podceňovat požární ochranu palivových nádrží. Pokud existují neprůstřelná skla, je třeba počítat s klimatizací, protože okna nejdou otevřít vyjma okna u řidiče. Vůz má mít i dodatečné ochranné prostředky. Např. rozptylovačem slzného plynu, kouře, mlhy. Kolem spodní části má mít ostré lišty, aby vozidlo nemohlo být převráceno. Tady se osvědčuje i elektrický paralyzér účinkující při nežádoucím dotyku vozidla. Dalším vylepšení je automatické hašení ohně v zavazadlovém prostoru.

Obr. 25. Zlé jazyky tvrdí, že vztah mezi bodyguardem Mickemy Brettem a Angelinou Jolie není je n profesionální 51

Obr. 26. Vrak mercedesu po nehodě v tunelu pod Place de l´Alma v centru Paříže, při níž přijde o život princezna Diana, její milenec Dodi Al-Fayed a jejich řidič Henri Paul, přežije jen osobní strážce Trevor Rees Jones. Jeho obličej (vpravo dole) musí být rekonstruován

Obr. 27. Agentky hlídající první dámu nemají lehký život. Večerní šaty jim hyzdí nezbytná technika. Kde však nosí zbraň, je záhadou …. 52

Obr. 28. Tentokrát Cohenovi chlapci hlídají zpěvačku Mariah Carey. Pokud jsou fotografové dotěrní, stačí sklopit deštník.

53

Obr. 29. Dříve, než agent otevře dveře prezidentské limuzíny, musí obdržet informaci, že okolí je „čisté“ V bakalářském kursu jsme hovořili o přípravě zakázky k osobní ochraně, jejím logistickém zabezpečení.

Zásadní poznatky, které musí mít bodyguard, chce-li být úspěšný, jsou: 1. Vyhodnocení hrozby na základě informací o klientovi. Především klientův osobní životopis a klientův profesní život 2. Záznam o městech, kde se klient pohybuje s připojenými plány a diagramy. Záznamy o městech či místech jsou důležité a zaměřují se především na hlavní jazyk, kterým se zde mluví, časový posun od greenwichského času, měna a její aktuální kurs, datum poslední návštěvy letiště – kód letiště, vzdálenost letiště od centra, kontakty na místní a státní policii, kontakty na SBS, specialisté na bezpečnostní elektroniku, jednotky se psy na hledání výbušnin, autoservisy a řidiči s bezpečnostním výcvikem, tlumočníci, přijatelná zdravotnická zařízení, letecká záchranná služba, anglicky hovořící lékaři, školení v USA či Evropě, oblíbené hotely s telefonním číslem na ředitele, recepci, reservaci, oblíbené restaurace, zvláštní hrozby nebo nebezpečí, která v místě hrozí ze strany běžných zločinců, ze strany teroristů, ze strany etnických nebo náboženských fanatiků, hrozby ze strany zdravotní povahy. Zákazy zbraní a nutná povolení. Obchody se zbraněmi – zbrojířství, ambasády důležitých států, informace týkající se 54

rádiové komunikace, pokrytí signálem GPS, GSM, předpisy o používaných kmitočtech, pokrytí prostoru mobilními operátory, místní zvyky – spropitné, úplatky apod. Důležitá místní tabu, hlavní náboženství, politické strany, spolky, sportovní kluby, kde se nachází nepřetržitě otevřené lékárny, čistírny a prádelny, lékařská a zubní pohotovost. Ostatní dopravní prostředky, letiště – letecké společnosti, přístav, železnice, heliporty, MHD, metro.

Záznamy o trasách přesunu: -

datum a čas, kdy bude přesun uskutečněn

-

vzdálenost, kterou je nutno překonat

-

doba trvání přesunu, určená na základě jízdy předsunutého týmu (epizody)

-

vyznačení do plánu (mapy), polohy továren, škol, administrativních budov a jiných objektů, jež v určitou denní dobu zvyšují hustotu dopravy

-

poloha policejních služeben

-

poloha nemocnic s traumatologickou jednotkou

-

místa, kde se nachází silniční nadjezdy

-

místa, kde se nachází mosty

-

místa, kde se nachází tunely

-

místa, kde mohou dopravu zpomalovat stavební práce

-

ostatní místa, kde může docházet k dopravním zácpám

-

plánované akce podél oficiální trasy přesunu (průvody, přehlídky atd.)

-

označení jednosměrných ulic a směr průjezdu

-

zalesněné oblasti, včetně parků

-

budovy, které poskytují zvlášť výhodná střelecká stanoviště pro odstřelovače

-

zvlášť nebezpečná místa, kde by mohly být odpáleny výbušné nálože

-

pěší zóny a zvlášť ty, kde lze předpokládat velkou koncentraci chodců

-

zóny, kde je hluchá radiová komunikace

-

oblasti, kde se může vyskytovat velký hluk, zvlášť takový, který si lze splést se střelbou či výbuchy

-

označení náhradních tras v kritických místech

-

označení úseků s omezenou rychlostí a objížďkami 55

Záznamy o hotelech: -

Město, datum návštěvy, hotel, adresa, telefon, E-mail, fax, generální ředitel, provozní ředitelé, šéf bezpečnostní služby (telefon)

-

počet pokojů pro klienta a členy doprovodu, ochranný tým. Rezervace provedena kdy, pod jménem a kým, zda je potvrzena, rezervované pokoje

Umístění velitelského stanoviště -

procedury při přihlašování a odhlašování k pobytu

-

restaurace (včetně provozních hodin a vhodného oblečení)

-

doby podávání jídel a jejich doručování do pokoje (pokojová služba, etážový servis)

-

zvláštní vybavení

-

počítačové středisko, internet, tělocvična, sauna, bazén, lázně, fitnes centrum

-

praní, čistění a žehlení oděvů, opravna oděvů

-

bezpečnostní schránka

-

hotelová bezpečnostní služba (počet strážců na směně)

-

hotelový detektiv (je ozbrojen?)

-

nejbližší policejní stanice

-

protipožární opatření

-

kontrola detektorů kouře nebo požárních hlásičů

-

kontrola elektrické instalace

-

kontrola hasicích přístrojů

-

kontrolo požárního hydrantu, jsou instalované spriklery?

-

nejbližší požární stanice, evakuační procedury, trasa evakuačního plánu

-

nejbližší nemocnice s traumatologickou jednotkou

-

počet vchodů a východů z hotelu, kolik z nich umožňuje, aby byl přistaven vůz?

-

výtahy, jsou k dispozici rychlovýtahy, příp. evakuační výtahy?

-

je vstup do výtahu omezen (např. čipovou kartou)?

-

schodiště, parkovací vybavení, střežené parkoviště

-

důležité osoby a telefonní čísla

-

plánky podlaží, pokojů, restaurace, menu a menu do pokoje, fotografie důležitých osob personálu 56

Záznamy o restauracích -

název, město, ulice, adresa, telefon, provozní hodiny, vedoucí, majitel, vrchní číšník

-

bezpečné parkování, počet vchodů a východů, vhodný oděv

-

běžná kapacita, bar, salónek

-

počet jídelen, jejich kapacita

-

průměrná doba stolování

-

je na den klientovy návštěvy plánován nějaký banket, raut, recepce apod.?

-

pokud ano, jakého typu?

-

schází se zde osoby určitého etnika nebo národnosti?

-

patří podstatná část personálu k určitému etniku nebo národnosti?

-

nejlepší stanoviště pro členy ochranného týmu

-

nejbližší policejní stanice

-

obvyklá doba od zavolání do příjezdu policie

-

nejbližší nemocnice s traumatologickou jednotkou

-

působí restaurace a její kuchyně čistým dojmem?

-

je nouzový východ snadno přístupný?

-

jsou některé části restaurace zvlášť zranitelné v případě útoku z ulice?

-

jak dobře je restaurace osvětlená?

Rozpis denní činnosti klient – jméno členové rodiny a spolupracovníci, kteří ho doprovázejí, zvláštní opatření, která se týkají zdravotních problémů, náboženské orientace, politické příslušnosti (doplnit fotografie členů doprovodu) datum _________

město ______________

Zpravodajské informace o místní situace: vláda

_________________

policie

_________________ 57

předpověď počasí ____________

armáda

_________________

ekonomika

_________________

ostatní

_________________

Připojeny fotografie důležitých místních osobností, které by měli členové ochranného týmu být schopni poznat.

Potenciální hrozby charakteru: politického

_________________

náboženského _________________ kriminálního _________________ osobního

_________________

teroristického _________________ jiného

_________________

Připojeny fotografie, popisy, způsoby Práce“ identifikovaných hrozeb, souhrnná analýza hrozeb, stručný krátký přehled pro denní použití.

Denní itinerář: Rozdělit po dvou hodinách: 00:00 – 02:00 ______________________ 02:00 – 04:00 ______________________ 04:00 – 06:00 ______________________ 06:00 – 08:00 ______________________ 08:00 – 10:00 ______________________ 10:00 – 12:00 ______________________ 12:00 – 14:00 ______________________ 14:00 – 16:00 ______________________ 16:00 – 18:00 ______________________ 18:00 – 20:00 ______________________ 20:00 – 22:00 ______________________ 22:00 – 24:00 ______________________

58

Schůzky a plánovaná jednání (relevantní informace, aktualizovat stav. Připojit časový program, situační plány místností a podlaží, informace od předsunutého týmu, fotografie apod.. Trasy mezi místy konání akcí a odhadovaná doba přesunu (připojené mapy, informace od předsunutého týmu). Stravování klienta a členů týmu, čas ____________, lokalita ______________________. Asistence místní bezpečnostní služby (SBS) v místě konání akce ___________________. Bezpečnostní služba organizátora: ___________________________________________. Soukromá: ______________________________________________________________. Státní: _________________________________________________________________. Včetně jmen velitelů nebo kontaktních osob a identifikační procedur. Ochranný tým: velitel týmu

_________________

zástupce

_________________

předsunutá bezpečnostní skupina

_________________

řidiči

_________________

zdravotník

_________________

ostatní a jejich úkoly

_________________

oděv

_________________

Výzbroj a výstroj, vybavení osobní zbraně:

_________________

příruční lékárnička

_________________

komunikační zař., včetně kmitočtů _________________ ostatní

_________________

Vozový park: včetně typů, poznávacích značek, rozpisu řidičů ke každému vozidlu, umístění náhradních klíčů, garážovacích a parkovacích dispozic apod. Koordinace: Poznačit, zda je potřeba spolupracovat s několika bezpečnostními složkami, s ochrannými týmy jiných V.I.P. osob, včetně zvláštních koordinačních instrukcí, identifikačních procedur atd. 59

Pevná strážní stanoviště: V kanceláři

__________________

V klientově sídle

__________________

V hotelu

__________________

V ostatních místnostech, kde klient pobývá (připojit všechny relevantní informace, včetně identifikačních procedur). Telefonní čísla: Policie

____________

Hasiči

_________________

Ambulance

____________

Lékař

_________________

Nemocnice

____________

Ambasáda

_________________

Jiná

_________________

Klient/sídlo/hotel _________

Kontrolní otázky: 1. Tasery 2. Speciální oděvy pro ochranu osob a majetku 3. Princip kevlaru 4. Neprůstřelné vesty 5. Inteligentní obleky 6. Ochranný pyrotechnický oblek 7. Odminovací vesta 8. Protiminová obuv 9. Detektor srdečního tepu 10. Použití polygrafu v operativně zpravodajských služeb 11. Čtečka myšlenek 12. Fast 13. Technologie Malintend 14. Nanotechnologie 15. Inteligentní budovy 16. Technické vybavení inteligentních budov 17. Bodyguarding 60

18. Podpůrná technika osobní ochrany 19. Příprava osobní ochrany 20. Vozidla osobní ochrany

Literatura [1] ČERNÝ, Pavel. Ochranné prostředky pro příslušníky policie ČR. POLICISTA. 2008, 9

[2] EOD Partner [online]. c2007 [cit. 2011-06-01]. EOD BOMB DISPOSAL SUIT. Dostupné z WWW: .

[3] Wikipedia [online]. 26 February 2011 at 20:44. [cit. 2011-06-03]. Advanced Bomb Suit, Dostupné z WWW: . [4] CHLÁDEK, Jiří. Borgata s. r. o. [online]. 2006 [cit. 2011-06-03]. Vývoj ochranných prostředků pyrotechnika. Dostupné z WWW: .

[5] SVOBODA, Aleš. Military.cz [online]. c2011[cit. 2011-03-19]. Objective Force Warrior voják budoucnosti (2018). Dostupné z WWW: .

[6] JANDA, Martin. 21. století.cz [online]. 21. 01. 2010 [cit. 2011-03-22]. Inteligentní oblečení vstupuje na scénu. Dostupné z WWW: .

[7] Inovační portál [online]. 22.11.2007 [cit. 2011-03-22]. Ložní prádlo dokáže měřit EKG. Dostupné z WWW: .

[8] TeTRlnno SMARTEX [online]. c2006 [cit. 2011-03-25]. Současný stav v oboru inteligentních a interaktivních textilií. Dostupné z WWW: <www. mateo.ntc.zcu.cz/doc/Stav.doc>.

61

[9] Stanford University School of Education [online]. c2011 [cit. 2011-03-28]. Smart Clothing. Dostupné z WWW: .

[10] GINGICHASHVILI, Sarah. TFOT- The Future Of Things [onhine]. October 05, 2007 [cit. 2011-03-29]. Smart Fabrics Monitor Physiological Signs. Dostupné z WWW: .

[11] Zephyr [online]. 2010-11-18 [cit. 2011-03-29]. BioHarness BT Data Sheet. Dostupné z WWW: .

[12] Zephyr [online]. c2010 [cit. 2011-03-29]. BioHarness BT. Dostupné z WWW: .

Laucký VI. Technologie KBI, FAI, UTB, Zlín 2010, ISBN 978-80-7318-889-4

Laucký Vladimír: „Technologie komerční bezpečnosti II“ UTB, FAI, 2007, Zlín, ISBN 97880-7318-631-8

Thompso Leroy: Manuál bodyguarda, Alpress s.r.o., Frýdek-Místek 2005, ISBN 80-7362078-2

Ó Connor Richard: Bodyguardi, Jota, 1999, ISBN 80-7242-049-6

Magazín Security listopad-prosinec 2002

Kameník, J., Brabec, F. Komerční bezpečnost. Praha: Aspi, 2007, ISBN 978-80-7357-309-6

Reischl, G. Sběratelé el. dat. Praha: Knižní klub, 2001, ISBN 80-242-0514-9

Ulfkote, Udo. Válka v temnotách. Praha: Ikar, 2007, ISBN 978-80-249-0959-2 62

3

BEZPEČNOSTNÍ NORMO-TVORBA SE VZTAHEM K PKB

Tak jako v jiných oborech lidské činnosti, tak i v průmyslu komerční bezpečnosti je většina činností, služeb, vlastností použitých komponent, výrobků a celých skupin vyspecifikována v normách, které v ČR udržuje český normalizační institut, který zastřešuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ – www.unmz.cz). Tento kromě technické normalizace zajišťuje metrologii, státní zkušebnictví a udržuje mezinárodní vztahy, smlouvy a dohody s organizacemi, které provádí uvedené činnosti jak v rámci Evropy, tak v rámci celého světa. Z historického hlediska se dá říci, že normy z období před rokem 1989 byly v některých oblastech náročnější a podrobnější, než současné evropské normy. Ale vzhledem k technologickému zaostávání průmyslu (především v oblasti elektrotechnického průmyslu) časem došlo k tomu, že normy v oborech rychle se vyvíjejících zastaraly a nedají se v současné době použít. Po revoluci pak dochází v rámci Evropy k těsné spolupráci v této oblasti a nové normy odpovídají světovým standardům. V podobné situaci je v současné době např. Čína, která sice používá importované špičkové výrobní technologie, avšak nemá výzkumnou základnu a tak vyrábí produkty výborné kvality, ale ne špičkové úrovně a SW vybavení (chybí KNOW-HOW) a snaží se pak do světových standardů prosadit zastaralé a překonané standardy. Tento pokus byl zaznamenán v oblasti šifrování CCTV a jen díky pozornosti zástupců vyspělých států nedošlo k celosvětovému schválení tohoto standardu.

3.1 Způsob vytváření norem v ČR

Česká technická norma - ČSN (Czech Standard; ČSN) je dokument schválený a vydaný jako národní norma Českým normalizačním institutem a dostupný veřejnosti (ÚNMZ).

Mezinárodní norma - ISO, IEC (International Standard; ISO, IEC) je norma přijatá mezinárodní normalizační organizací a dostupná veřejnosti.

Evropská norma - EN, ETSI EN (European Standard; EN, ETSI EN) norma přijatá CEN, CENELEC, ETSI s povinností zavést ji jako identickou národní normu a zrušit konfliktní národní normy Při tvorbě norem se klade důraz na kvalitní definici předmětu normy, přesnost při používání termínů a definic, respektování všeobecných zásad, určení cíle, zaměření na technické parametry, jednotnost, jazykovou stránku, členění a číslování obsahu dokumentu jako celku i 63

částí do kapitol, článků a odstavců. Jsou zde doloženy seznamy položek, příloh, bibliografie a rejstříky. Většina norem v současné době se vytváří v rámci spolupráce s normalizačními orgány EU, jak bude uvedeno dále a po průběhu celého procesu připomínkování a schvalování nové normy je pak tato přeložena do češtiny a vydána ÚNMZ. Na zpracování technických norem z oblasti bezpečnostního průmyslu se významně podílí Centrum technické normalizace pro bezpečnostní služby (CTN), které je součástí Asociace technických bezpečnostních služeb Grémium Alarm (AGA) a Technická normalizační komise pro EPS a poplachové systémy (TNK 124), jejímiž členy jsou odborníci z PKB, provádějící připomínkování jak norem z EU, tak změn norem v rámci ČR, organizačně zastřešenou ÚNMZ. Existuje několik způsobů zpracování norem. Historický nejstarší je způsob popsaný na Obr. 30. Uspořádání původní ČSN. Tato norma se vydává, když vznikne potřeba normalizovat oblast, která není řešena na evropské ani mezinárodní úrovni. Stavba a členění původní ČSN jsou obdobné jako u ČSN vydaných překladem evropského nebo mezinárodního dokumentu s určitými odchylkami.

Obr. 30. Uspořádání původní ČSN Na dalším Obr. 31. Uspořádání ČSN přejímající překladem původní evropský či mezinárodní dokument V případě, že je originální dokument dostupný ve více jazykových mutacích, překládá se zpravidla anglická verze. V případě překladu se vždy doplňuje národní titulní strana a národní předmluva a je přípustné doplnit národní přílohy. Na titulní stranu ČSN přejímající evropský nebo mezinárodní dokument překladem se zařazuje text:

64

„Tato norma je českou verzí dokumentu (evropské normy, mezinárodní normy, harmonizačního dokumentu, technické specifikace, technické zprávy, pokynu, veřejně dostupné specifikace) V národním překladu titulní strany přejímaného dokumentu musí zůstat všechny následující informace uváděné ve třech jazycích nezměněné co do úpravy a obsahu: – označení původního dokumentu; – název dokumentu; – název vydávající organizace (CEN, CENELEC, ISO, IEC, ISO/IEC, ETSI atd.). Překlad nesmí rozšiřovat ani omezovat obsah přejímaného dokumentu, tj. obsah zůstane překladem nezměněn a přejímá se jako celek včetně obsahu, předmluvy, úvodu, poznámek pod čarou, tabulek, obrázků a příloh. Názvy dokumentů, na něž norma odkazuje, musí být uvedeny v angličtině a doplněny jejich českým překladem. Strukturní prvky normy a číslování kapitol zůstávají zachovány podle originálu. V odůvodněných případech může být společně s překladem uvedeno i původní znění přejímané normy v angličtině, přednostně ve sloupcové úpravě. V případě vydání překladu s anglickou verzí se buď překlad uvádí na pravých (lichých) stranách a anglický text na levých (sudých) stranách ČSN, nebo se použije dvousloupcová sazba, při níž je překlad vždy v prvém sloupci.

Obr. 31. Uspořádání ČSN přejímající překladem původní evropský či mezinárodní dokument Další forma je naznačena na obr. 65

Obr. 12. Uspořádání ČSN přejímající překladem evropskou normu, která přejímá mezinárodní dokument schválením k přímému používání. Vzory titulních stran takových ČSN jsou uvedeny na webových stránkách ÚNMZ. Jestliže byl do evropské normy převzat mezinárodní dokument s modifikacemi, zapracují se tyto modifikace na příslušná místa textu. Modifikovaný text je vhodné označit svislou čarou na levém okraji a stručnou informaci o modifikacích uvést na vhodném místě v Národní předmluvě. Pokud je to účelné, je možné v Národní informativní příloze uvést překlad částí původního textu mezinárodní normy, které byly modifikovány.

Obr. 12. Uspořádání ČSN přejímající překladem evropskou normu, která přejímá mezinárodní dokument schválením k přímému používání

Poslední variantou je převzetí originálu viz Obr. 33. Uspořádání ČSN přejímající originál dokumentu libovolného typu. V tomto případě se doplňuje národní titulní strana a národní předmluva a je přípustné doplnit národní přílohy. Výše uvedené národní prvky se přidají tak, aby po jejich oddělení zůstal dokument nedotčen v celém rozsahu, tj. od titulní strany po poslední stranu textu (včetně případných příloh).

66

Obr. 33. Uspořádání ČSN přejímající originál dokumentu libovolného typu

3.2 Věstník UNMZ ÚNMZ vydává věstník, ve kterém zveřejňuje nově vydané normy a další informace tohoto typu, obsahuje: Část A – oznámení: Oddíl 1. Harmonizované normy a určené normy – o harmonizovaných normách a určených normách vztahujících se k jednotlivým právním předpisům ČR; Oddíl 2. České technické normy - o českých technických normách, které byly vydány, změněny, opraveny nebo zrušeny; Oddíl 3. Metrologie - o autorizaci metrologických středisek a subjektů k výkonu úředního měření, o vyhlašování státních etalonů a o pověření k uchovávání státních etalonů, o pověření středisek kalibračních služeb, o schválených typech měřidel a certifikovaných referenčních materiálech; Oddíl 4. Autorizace – o udělení autorizace subjektům pro posuzování shody, o změnách nebo zrušení rozhodnutí o udělení autorizace; Oddíl 5. Akreditace - o vydání osvědčení o akreditaci nebo o ukončení jejich platnosti; Oddíl 6. Ostatní oznámení - například z oblastí: standardizačních dohod NATO, návrhů evropských norem CEN, CENELEC a ETSI. 67

Část B - informace Např. od informačního střediska WTO - o notifikacích Členů Dohody o technických překážkách obchodu (TBT), která je nedílnou součástí Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO). Část C - sdělení Jiná sdělení související s oblastmi působnosti Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, např. o ukončení platnosti technických norem.

3.3 Způsob vytváření norem v EU a ve světě, lobování v normotvorbě V EU se zpracováním norem zabývá více organizací, mezi základní patří CEN (Comité Européen de Normalisation – Evropská komise pro normalizaci) a CENELEC, CLC (Comité Européen de Normalisation Electrotechnique – Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice). Členy CENELEC jsou národní elektrotechnické komitéty Belgie, Bulharska, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska. Pro tvorbu norem v oblasti poplachových systémů byla zřízena skupina CENELEC/TC79 zatímco pro tvorbu norem v oblasti EPS pak skupina CEN/ TC72. Vnitřní organizace těchto skupin je podobná. Vlastní skupina je rozdělena do pracovních skupin WG (Work Group), kde skupinu WG0 tvoří předseda a sekretář. Ti jsou odpovědni za administrativní chod celé TC komise. Další WGs tvoří pracovní skupiny, které jsou zřízeny za účelem vytvoření konkrétní nové normy a existují tak dlouho, dokud nejsou práce na této normě ukončeny. Tyto WGs jsou složené ze zvolených odborníků z jednotlivých zemí, kteří se scházejí dle potřeby jednat o konkrétní normě a tito pak dále spolupracují s odborníky ve vlastní zemi. Jednou za rok svolá předseda výroční zasedání např. TC79, stanoví a rozešle program jednání národním normalizačním institucím, kteří na toto jednání vyšlou své delegáty. Mezi hlavní body jednání patří závěrečné hlasování o přijetí finálních verzí norem, kde zástupci jednotlivých státu mají od svých národních institucí mandát buďto normu schválit, neschválit nebo se odmítnout zúčastnit. To vyžaduje poměrně značnou znalost odborné problematiky obecně v rámci EU a zároveň vlastní problematiky v dané zemi, protože před tímto jednáním již proběhlo velké množství konkrétních připomínkovacích kroků a předpokládá se, že všechny připomínky jednotlivých národů byly zapracovány, nebo vysvětleny a pokud některý národní zástupce vyjádří nesouhlas, nebo se zdrží hlasování, předpokládá se, že tento svůj postoj náležitě demokraticky vysvětlí (pokud již není dopředu znám). Jak již bylo zmíněno, další důležitou činností výročního zasedání je schválení vzniku nových pracovních skupin (WG), které budou pracovat na nové normě, která vznikla z potřeby vývoje nových technologií. Zde musí být jmenován vedoucí této skupiny a vlastní pracovníci 68

(v počtu okolo 5 lidí). Po schválení nadřízeného orgánu pak může začít tato WG na nové normě pracovat, své výsledky posílá předsedovi a ten je rozesílá v přesně definovaných krocích na národní úroveň, kde jsou pak připomínkovány a tyto připomínky se pak vrací ke zpracování zpět k této WG. Na národní úrovni návrhy WG dostává v ČR přes ÚNMZ a CTN (AGA) konkrétní technická normalizační komise, v našem případě TNK 124 a odborníci této komise pak provádí připomínkování nových návrhů. Ve finále pak zase po krocích probíhá schvalování nových norem již za jednotlivé státy. Většina těchto operací rozesílání a zpracování dokladů probíhá elektronicky přes databázové evropské portály organizací CEN/CENELEC. Ve vlastní zemi je záležitost národního normalizačního institutu (u nás UNMZ), případně CTN. Další důležitou činností výročního zasedání je rušení pracovních skupin WG, které svou činnost na konkrétní normě ukončily, nebo zanikl důvod se touto normou zabývat, protože tato technologie, skupina výrobků, kterou tato norma řeší, zastarala a přestává se dále používat. Technická komise TC dále musí respektovat a zahrnou do norem především regulativní opatření EU především z oblasti životního prostředí a úspory energií. Zpočátku docházelo k velkým sporům především mezi historicky nejvyspělejšími zeměmi, jako je Spojené království, Francie a Německo, které kladou velký důraz na své národní normy a porušují tak základní principy EU – volný pohyb osob, zboží a služeb tím, že nadřazují své národní zájmy nad zájmy evropské. Vzniká tak prostor pro lobování ať už od odborníků, kteří byli vysláni za národní asociace, nebo odborníků, kteří pracují v oblasti nadnárodních firem produkujících bezpečnostní systémy. Proto je důležité, aby se v rámci demokratických principů (každá země EU má 1 hlas) aktivně zúčastnily i nové země, především východního bloku a zajistily si tak svoji budoucnost v nové Evropě a nestaly se tak pouze pasivními účastníky vývoje bez možnosti ovlivňovat další vývoj. Organizace CEN/CENELEC aktivně spolupracuje s mezinárodní organizací ISO, jejíž vnitřní struktura činnosti je podobná a dokonce evropští odborníci z určité oblasti pracují v pracovních skupinách obou normalizačních organizací. Část norem je z ISO do CEN/CENELEC a naopak, aby nedocházelo k duplicitě prací. Na závěr je třeba připomenout, že všichni národní delegáti a předseda TC nejsou lidé placení z EU, dělají tuto činnost dobrovolně a je to funkce prestižní.

3.4 Přehled norem z oblasti PKB Následující evropské normy byly zpracovány technickou komisí CENELEC/TC 79 Poplachové systémy ve spolupráci s technickou komisí CEN/TC 72 Systémy automatické požární signalizace a převedeny do ČSN. Původní normy představuje řada norem EN 50130. Tato řada norem uvádí požadavky použitelně všeobecně pro poplachové systémy (například požadavky na elektromagnetickou 69

odolnost). Následující související řada evropských norem uvádí ostatní požadavky (například požadavky na provedení), které jsou použitelně pro specifické typy poplachových systémů: EN 50131

Poplachové systémy - Elektrické zabezpečovací systémy

EN 50132

Poplachové systémy - Systémy CCTV

EN 50133

Poplachové systémy - Systémy kontroly vstupů

EN 50134

Poplachové systémy - Systémy přivoláni pomoci

EN 50135

Poplachové systémy - Systémy tísňové

EN 50136

Poplachové systémy - Systémy přenosové

EN 50137

Poplachové systémy - Systémy kombinovaně nebo integrované

EN 54

Elektrická požární signalizace

Později byly provedeny nové vydání norem dle připomínkovaných vzorů z EU a změnilo se také názvosloví. Dále jsou uvedena nejnovější vydání norem, které se přímo dotýkají činností firem PKB: ČSN EN 5013 1-6 ed. 2 Poplachové systémy - Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy Část 6: Napájecí zdroje Alarm systems - Intrusion and hold-up systems - Part 6: Power supplies

ČSN EN 501 3 1-2-2 Poplachové systémy - Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy Část 2- 2: Detektory narušení - Pasivní infračervené detektory Alarm systems - Intrusion and hold-up systems - Part 2-2: Intrusion eetectors – Passiwe infrared detectors

ČSN EN 50131-2-4 Poplachové systémy - Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy Část 2- 4: Požadavky na kombinované pasivní infračervené a mikrovlnné detektory Alarm systems - Intrusion and hold-up systems - Part 2- 4: Requirements for passive infrared and microwave detectors

ČSN EN 50131-2-5 Poplachové systémy - Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy Část 2- 5: Požadavky na kombinované pasivní infračervené a ultrazvukové detektory Alarm systems - Intrusion and hold-up systems - Part 2-5: Requirements for combined passive infrared and ultrasonic detectors

70

ČSN EN 50131-2-3 Poplachové systémy - Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy Část 2- 3: Požadavky na mikrovlnné detektory Alarm systems - Intrusion and hold-up systems - Pan 2-3: Requirements for microwave detectors

ČSN EN 50131-2-6 Poplachové systémy - Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy Část 2- 6: Detektory otevření (magnetické kontakty) Alarm systems - Intrusion and hold-up systems - Part 2- 6: Opening contacts (magnetic)

ČSN EN 50131-3 Poplachové systémy - Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy - Část 3: Ústředny Alarm systems -Intrusion and hold-up alarm systems - Part 3: Control and indicating equipment

ČSN EN 50131-4 Poplachové systémy - Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy - Část 4: Výstražná zařízení Alarm systems - Intrusion and hold-up alarm systems - Part 4: Warning devices

ČSN EN 50131-8 Poplachové systémy - Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy - Část 8: Zamlžovací bezpečnostní zařízení/systémy Alarm systems - Intrusion and hold-up systems - Part 8: Security fog device/systems

ČSN EN 50132-5 Poplachové systémy - CCTV sledovací systémy pro použití v bezpečnostních aplikacích - Část 5: Přenos videosignálu Alarm systems – CCTV surveillance systems for use in security applications - Part 5: Video transmission

ČSN EN 501 32-1 Poplachové systémy - CCTV sledovací systémy pro použití v bezpečnostních aplikacích - Část 1: Systémové požadavky Alarm systems - CCTV surveillance systems for use in security applications - Part 1: System requirements

ČSN EN 50132-7 Poplachové systémy - CCTV sledovací systémy pro použití v bezpečnostních aplikacích - Část 7: Pokyny pro aplikaci 71

Alarm systems - CCTV surveillance systems for use in security applications - Part 7: Application guidelines

ČSN EN 50133-1 Poplachové systémy - Systémy kontroly vstupů pro použití v bezpečnostních aplikacích Část 1: Systémové požadavky Alarm systems - Access control systems for use in security applications - Part 1: System requirements

ČSN EN 50133-7 Poplachové systémy - Systémy kontroly vstupů pro použití v bezpečnostních aplikacích - Část 7: Pokyny pro aplikace Alarm systems - Access control systems for use in security applications - Part 7: Application guidelines

ČSN EN 50133-2-1 Poplachové systémy - Systémy kontroly vstupů pro použití v bezpečnostních aplikacích - Část 2-1: Všeobecné požadavky na komponenty Alarm systems - Access contra! systems for use In security applications - Part 2-1: General requirements for components

ČSN EN 50134-3 Poplachové systémy - Systémy přivolání pomoci - Část 3: Místní jednotka a kontrolér Alarm systems - Social alarm systems - Part 3: Local unit and controller

ČSN EN 50134-1 Poplachové systémy - Systémy přivolání pomoci - Část 1: Systémové požadavky Alarm systems - Social alarm systems - Part 1: System requirements

ČSN EN 50134-5 Poplachové systémy - Systémy přivolání pomoci - Část 5: Propojení a komunikace Alarm systems - Social alarm systems - Part 5: Interconnections and communications

ČSN EN 50134-2 Poplachové systémy - Systémy přivolání pomoci - Část 2: Aktivační zařízení Alarm systems - Social alarm systems - Part 2: Trigger devices 72

ČSN EN 50136-1-1 Poplachové systémy- Poplachové přenosové systémy a zařízení- Část 11: Všeobecné požadavky na poplachové přenosové systémy Alarm systems - Alarm transmission systems and equipment - Part 1-1: General requirements for alarm transmission systems

ČSN EN 50136-1-2 Poplachové systémy - Poplachové přenosové systémy a zařízení- Část 12: Požadavky na systémy využívající vyhrazené poplachové přenosové cesty Alarm systems - Alarm transmission systems and equipment - Part 1-2: Requirements for systems using dedicated alarm paths

ČSN EN 50136-1-3 Poplachové systémy - Poplachové přenosové systémy a zařízení - Část 13: Požadavky na systémy s digitálními komunikátory využívajícími veřejnou komutovanou telefonní síť Alarm systems - Alarm transmission systems and equipment - Part 1-3: Requirements for systems with digital communicators using the public switched telephone network

ČSN EN 50136-1-4 Poplachové systémy - Poplachové přenosové systémy a zařízení - Část 14: Požadavky na systémy s hlasovými komunikátory využívajícími veřejnou komutovanou telefonní síť Alarm systems - Alarm transmissions systems and equipment - Part 1-4: Requirements for systems with voice communicators using the public switched telephone network

ČSN EN 50136-2-1 Poplachové systémy - Poplachové přenosové systémy a zařízení - Část 21: Všeobecné požadavky na poplachová přenosová zařízení Alarm systems - Alarm transmission systems and equipment - Part 2-1: General requirements for r alarm transmission equipment

ČSN EN 50136-2-4 Poplachové systémy- Poplachové přenosové systémy a zařízení- Část 24: Požadavky na zařízení v systémech s hlasovými komunikátory využívajícími veřejnou komutovanou telefonní síť Alarm systems - Alarm transmission systems and equipment - Part 2-4: Requirements for equipment used in systems with voice communicators using the public switched telephone networks

73

ČSN EN 50136-2-2 Poplachové systémy - Poplachové přenosové systémy a zařízení - Část 22: Požadavky na zařízení v systémech využívajících vyhrazené poplachové přenosové cesty Alarm systems - Alarm transmission systems and equipment - Part 2-2: Requirements for equipment used in systems using dedicated alarm paths

ČSN EN 501 36-2-3 Poplachové systémy - Poplachové přenosové systémy a zařízení- Část 23: Požadavky na zařízení v systémech s digitálními komunikátory využívajícími veřejnou komutovanou telefonní síť Alarm systems - Alarm transmission systems and equipment - Part 2-3: Requirements for equipment used in systems with digital communicators using the public switched telephone network

ČSN EN 50136-1-5 Poplachové systémy - Poplachové přenosové systémy a zařízení - Část 15: Požadavky na paketově přepínanou síť PSN Alarm systems - Alarm transmission systems and equipment - Part 1- 5: Requirements for Packet Switched Network PSN

ČSN EN 505 18-1 Dohledová a poplachová přijímací centra - Část 1: Umístění a konstrukční požadavky Monitoring and alarm receiving centre - Part 1: Location and construction requirements

ČSN EN 50518-2 Dohledová a poplachová přijímací centra - Část 2: Technické požadavky Monitoring and alarm receiving centre - Part 2: Technical requirements

ČSN EN 50518-3 Dohledová a poplachová přijímací centra - Část 3: Pracovní postupy a požadavky na provoz Monitoring and alarm receiving centre - Part 3: Procedures and requirements for operation

ČSN CLC/TS 50398 Poplachové systémy - Kombinované a integrované systémy Všeobecné požadavky Alarm systems - Combined and integrated alarm systems - General requirements

74

POŽÁRNÍ NORMY

ČSN EN 54-21 Elektrická požární signalizace - Část 21: Poplachová a poruchová přenosová zařízení Fire detection and fire alarm systems - Part 21: Alarm transmission and fault warning routing equipment

ČSN EN 54-20 Elektrická požární signalizace - Část 20: Nasávací hlásiče Fire detection and fire alarm systems- Part 20: Aspirating smoke detectors

ČSN EN 54-4 Elektrická požární signalizace - Část 4: Napájecí zdroj Fire detection and fire alarm systems - Part 4: Power supply equipment

ČSN EN 54-2 Elektrická požární signalizace - Část 2: Ústředna Fire detection and fire alarm systems - Part 2: Control and indicating equipment

ČSN EN 54-7 Elektrická požární signalizace - Část 7: Hlásiče kouře - Hlásiče bodové využívající rozptýleného světla, vysílaného světla a ionizace Fire detection and fire alarm systems - Part 7: Smoke detectors - Point detectors using scattered light, transmitted light or ionization

ČSN EN 54-5 Elektrická požární signalizace - Část 5: Hlásiče teplot - Bodové hlásiče Fire detection and fire alarm systems- Part 5: Heat detectors - Point detectors

ČSN EN 54-10 Elektrická požární signalizace - Část 10: Hlásiče plamene - Bodové hlásiče Fire detection and fire alarm systems- Part 10: Flame detectors - Point detectors

ČSN EN 54-12 Elektrická požární signalizace - Část 12: Hlásiče kouře- Hlásiče lineární využívající optického světelného paprsku Fire detection and fire alarm systems - Part 12: Smoke detectors - Line detectors using an optical light beam

75

ČSN EN 54-13 Elektrická požární signalizace - Část 13: Posouzení kompatibility komponentů systému Are detection and »re alarm systems - Part 13: Compatibility assessment of system components

ČSN EN 54-18 Elektrická požární signalizace - Část 18: Vstupní/výstupní zařízení Fire detection and alarm systems - Part 18: Input/output devices

ČSN EN 54-17 Elektrická požární signalizace - Část 17: Izolátory Are detection and fire alarm systems - Part 17: Short-circuit isolators

ČSN EN 54-3 Elektrická požární signalizace - Část 3: Požární poplachová zařízení - Sirény Fire detection and fire alarm systems - Part 3: Fire alarm devices - Sounders

ČSN EN 54-3 Elektrická požární signalizace - Část 3: Požární poplachová zařízení - Sirény Fire detection and fire alarm systems - Part 3: Fire alarm devices- Sounders

ČSN EN 54-11 Elektrická požární signalizace - Část 11: Tlačítkové hlásiče Fire detection and fire alarm systems - Part 11: Manual call points

ČSN EN 54-24 Elektrická požární signalizace - Část 24: Komponenty pro hlasové výstražné systémy - Reproduktory Fire detection and fire alarm systems - Part 24: Components of voice alarm systems Loudspeakers

ČSN EN 54-16 Elektrická požární signalizace - Část 16: Ústředny pro hlasová výstražná zařízení Fire detection and fire alarm systems - Part 16: Voice alarm control and indicating equipment

ČSN EN 54-25 Elektrická požární signalizace - Část 25: Komponenty využívající rádiové spoje 76

Fire detection and fire alarm systems - Part 25: Components using radio links

ČSN EN 54-23 Elektrická požární signalizace - Část 23: Požární poplachová zařízení Optická výstražná zařízení Fire detection and fl re alarm systems - Part 23: Are alarm devices - Visual alarm devices

ČSN EN 54-1 Elektrická požární signalizace - Část 1: Úvod Fire detection and fire alarm systems - Part 1: Introduction

ČSN EN 14604 Autonomní hlásiče kouře A L Smoke alarm devices

ČSN 73 0833 Požární bezpečnost staveb - Budovy pro bydlení a ubytování Fire protection of buildings - Buildings for dwelling and lodging

ČSN 73 0834 Požární bezpečnost staveb - Změny staveb Fire protection of buildings - Changes of buildings

MECHANICKÉ ZÁBRANNÉ SYSTÉMY česká předběžná norma ENV 1627 ČSN P Okna, dveře, uzávěry - Odolnost proti násilnému vniknutí Požadavky a klasifikace Windows, doors. stutters - Burglar resistance - Requirements and classification

ČSN 91 6010 Úschovné objekty - Zkušební metody a klasifikace odolnosti proti vloupání Skříňové a komorové trezory Secure storage units - Methods of test and classification for resistance to burglary - Safes and strongrooms

ČSN 91 6012 Bezpečnostní úschovné objekty - Požadavky, klasifikace a metody zkoušení odolnosti proti vloupání - Trezory se základní bezpečností 77

Secure storage units - Requirements, classification and methods of test resistance to burglary - Safes for private use

DALŠÍ NORMY SE VZTAHEM K PKB ČSN 34 2300 Předpisy pro vnitřní rozvody sdělovacích vedení Regulations for internal distribution networks of communication lines EN 61000-6-3:2007 zavedena v ČSN EN 61000-6-3 ed.2:2007 Elektromagnetická kompatibilita (EMC) — Část 6-3: Kmenové normy — Emise — Prostředí obytné, obchodní a lehkého průmyslu

3.5 Význam používání norem v EU a ve světě Protože jsme malá země uprostřed Evropy, zaměřená především na výrobu a poskytování služeb, je pro firmy pracující v oboru PKB velmi důležitá podrobná znalost norem z oboru. Platí to jak při exportu našich výrobků, tak poskytování služeb v rámci Evropy, tak celého světa. Přestože po revoluci byla naše situace poměrně špatná, postupem času dochází ke změnám. Příkladem může být nejznámější český výrobce Jablotron, který velkou část své produkce exportuje do Rakouska. Naši výrobci HW a SW mají obrovskou výhodu, že na našem malém trhu provedou rychlý vývoj technologie, včetně kvalitního otestování v provozu a dostanou se na poměrně vysokou úroveň. Při dalším postupu do Evropy a světa je však třeba respektovat všechny normativní předpisy zemí odběratelů a sledovat vývoj nových norem již v okamžiku jejich vytváření. Podobná situace je i v oblasti služeb, kde jsou české firmy výrazně levnější, při zajištění stejně vysoké technologické úrovně (někdy i vyšší), než firmy zahraniční. I zde je nezbytná podmínka perfektní znalost norem v dané zemi. Na vnitřním trhu při vstupu zahraničního kapitálu jsou přímo vyžadovány certifikáty firem pracujících v oblasti PKB a tedy zase kvalitní znalost evropských standardů. V současné době rychlého vývoje bezpečnostních technologií, do kterých se ve velké míře implementují prvky z informačních technologií, je nutno využívat v maximální míře informačních služeb národního normalizačního institutu ÚNMZ a jeho portálu www.unmz.cz, který za poplatek zajišťuje aktuální přístup k českým normám, případně dalších služeb evropských organizací CEN a CENELEC, aby využívání norem nebylo přítěží v podnikání, ale naopak inspirací pro další rozvoj našich firem. Kontrolní otázky: 1. Jak se jmenuje český normalizační institut, uveďte zkratku a jeho plný název 2. Jak se jmenuje evropský normalizační institut, uveďte zkratku a jeho plný název 3. Jak se jmenuje mezinárodní normalizační institut, uveďte zkratku a jeho plný název 78

4. Jakými způsoby jsou vytvářeny české normy. 5. Jaké základní informace obsahuje věstník UNMZ. 6. Vyjmenujte členy CENELECu. 7. K čemu jsou pracovní skupiny WG v TC? 8. Která základní skupina norem se týká norem poplachových systémů. 9. Která základní skupina norem se týká norem elektrických požárních systémů. 10. Proč je důležitá znalost norem v PKB.

Literatura:

ČSN 01 0500 Terminologické normy – Příprava a uspořádání

ČSN ISO 704 Terminologická práce – Principy a metody

ČSN ISO 2384 Dokumentace – Formální úprava překladů

ČSN 01 6910 Úprava písemností zpracovaných textovými editory nebo psaných strojem

ČSN IEC 60050 Mezinárodní elektrotechnický slovník

ČSN ISO 999 Informace a dokumentace – Zásady zpracování, uspořádání a grafické úpravy rejstříků

ČSN ISO 31 Veličiny a jednotky

ČSN ISO 1000 Jednotky SI a doporučení pro užívání jejich násobků a pro užívání některých dalších jednotek

ČSN IEC 60027/ČSN IEC 27 Písmenné značky používané v elektrotechnice

79

4

COACHING V PKB

Sociální psychologie odhalila řadu v poslední době zajímavých závislostí mezi různými psychosociálními jevy i mnohé vývojové zákonitosti těchto jevů. Vzhledem k tomu, že většina z nich podléhá mnohým změnám, lze je označit jako proměnné a je nutno pracovat s nimi jako s proměnnými veličinami. Tak lze hovořit o individuálních proměnných, např. o potřebách, zájmech, zálibách, rysech osobnosti, ztotožňování se se skupinou, nebo vylučování se z ní apod. (nebo o proměnných funkcionálních vlastnostech, které se projevují v provozu při práci celé skupiny, sem např. patří úkoly, normy, komunikace, spolupráce atd.). Také se zde mohou projevit jako proměnné strukturální proměnné (jako je role, pozice, vedeni, popularita, autorita, přátelství atd.). Mezi jednotlivými proměnnými pak vznikají nejrůznější závislosti a dochází k vzájemnému skloubení těchto závislostí. Aby se předcházelo nežádoucím střetnutím osobností, vytváří se pravidla, směrnice a doporučení. Provádí se korekce, úpravy, poskytují se rady, dávají se příkazy, zákazy a současně, za účelem zvýšení efektivity práce, se používají nejrůznější formy povzbuzování. Abychom na pracovištích podniků průmyslu komerční bezpečnosti uměli v sociální skupině ve funkci manažera dobře pracovat a se skupinou dobře spolupracovat, je třeba nejen mít o sociálních (pracovních) skupinách kvalifikované informace, ale také je třeba uplatňovat moderní formy řízení procesů v průmyslu komerční bezpečnosti. Při práci na materiálu „Management bezpečnostního inženýrství“, jsem si uvědomoval nutnost aplikace všeobecných manažerských zkušeností na konkrétní podmínky PKB, zejména v oblastech správné organizační struktury firmy, v řízení nákladů i v rozhodování, v oblasti tvorby hospodářského výsledku atd. Čím více jsem hledal potřebné nástroje managementu, tím více jsem zjišťoval, jak je dnes nutné aplikovat nejnovější formy a metody řízení do našich bezpečnostních podmínek. Uplatňovat zde totiž stále více sociologických prvků v práci s lidskými zdroji jako je např. kombinace individuálního poradenství, osobní zpětné vazby a prakticky orientovaného tréninku. Ukazuje se, že také v PKB již nestačí obecný management k řízení čím dál tím náročnější práce, ale vývoj žádá psychologickou péči o podřízené, obdobně jako ve vrcholovém sportu, označení stylu vedení orientovaného na vývoj a tím je koučing (coaching). V koučování je třeba pak uplatnit individuální poradenství pro vedoucí pracovníky a pracovníky zodpovědné za projekty. V koučování se jedná o otázky, které se týkají profesní úlohy a role a také osobnosti klienta. Co je třeba především při koučování řešit?

Je to především: - správné určení osobní pozice vývoje a vize a správné formulování cílů - rozvoj vhodných strategií řešení problémů a jejich přenesení do praxe - analýza a další vývoj vlastního chování - ujasnění rolí a vymezení pozice v obtížných situacích rozhodování 80

- dokonalé zvládnutí běžného pracovního dne. Jaké jsou dnes v PKB kritické situace a konflikty ve spolupráci při práci s lidskými zdroji? - problémy v komunikaci a ve spolupráci v týmu, nebo s jednotlivými spolupracovníky, případně zákazníky - akutní, nebo vleklé konflikty mezi vedoucími pracovníky a mnohdy celými oblastmi podniku - problémy v komunikaci a spolupráci s vlastními představenými či dalšími osobami v hierarchii - duševní či tělesné symptomy přetížení, přepracování, ztráta pocitu smyslu a motivace Aby byl člověk schopen poskytovat poradenství, čili realizovat koučing, potřebuje soubor nástrojů s přehledně utříděnými návody k jejich použití, aby je mohl rychle najít. Podle toho se pozná kreativita kouče. Soubor nástrojů rozlišuje sedm oblastí kompetence: - umění naslouchat a zaujímat správné stanovisko - umění udržet si přehled - umění postupovat se zaměřením na řešení problému (metoda hlavního článku, nebo také metoda tahu na branku) - umění ujasňovat role a úlohy - umění reflektovat komunikaci - umění vysvětlit psychologický svět - umění koncentrovaně prohlubovat téma

Naskýtá se otázka, zda kouč má externí metodický poradce manažera, nebo to má být manažer sám? Tato otázka je složitá v tom, že management se v podstatě dá naučit a při dodržování určitých odborných postupů v řízení a dosažení určitého typu vzdělání může manažer vykonávat zhruba 80% procent lidí, i když s rozdílným úspěchem. S koučinkem je to horší, protože zde je třeba mít i vlohy a talent. Je to skutečně jako ve sportu. Dobrých a vynikajících koučů je málo. Položme si otázku: Kolik lidí nás dokáže povzbudit a strhnout nás k vynikajícímu výkonu a následně tento výkon trvale udržet a ještě nám být stálou oporou, rádcem a přítelem? Jsou to 2 procenta? Možná i to bude mnoho. My ale takové lidi nutně potřebujeme, tedy je musíme hledat, školit, cvičit, vychovávat a následně si je opečovávat. Koučink v průmyslu komerční bezpečnosti je pak ještě složitější, protože tady chceme vlastně univerzálního „trenéra“ – kouče, který má široké mezioborové znalosti z oblasti bezpečnosti, práva, kriminalistiky, psychologie, sociologie, managementu, bezpečnostního inženýringu, elektrotechniky, nauky o materiálu, řízení technologických procesů, ekonomiky, prognostiky, systémové analýzy, prodeje, řízení lidských zdrojů, 81

montáži bezpečnostních systémů, projektováni bezpečnostních systémů a já mnoho dalších vlastností. Ale kde takové lidi najít? A tady právě stojí školská soustava našeho odborného školství, aby nám takové lidi pomohla najít, připravila je, vychovala, vycvičila a nabídla nám je! Základní myšlenkou je odpověď na otázku „Jak nejlépe a nejefektivněji pomoci průmyslu komerční bezpečnosti při hledání, výuce a výcviku kvalitních manažerů, kteří by tento obor posunuli výrazně dopředu a současně mu na podnikatelské platformě zajistili odpovídající pozici. Tady je třeba vzájemné souhry teorie a praxe a postupovat skutečně systémem “hlavního tahu na branku“, jak se obrazně v řídících kruzích říká. K tomu právě ale potřebujeme vedoucí pracovníky - kouče, jako novy styl vedeni, zaměřený na partnerský vztah a na vývoj. Základní myšlenkou je zde pomoci lidem vhodnou podporou vlastní organizaci jejich sil a kompetencí a k osobnímu úspěchu, tím i k úspěchu daného podniku. Posledních šest let se zabýváme mimo jiné problémem chyb v řízení podniků komerční bezpečnosti, jejich analýzou a syntetickým výstupem pro správné řízení technologických procesů v průmyslu komerční bezpečnosti. K čemu jsme dospěli? - v oboru pracuje řada diletantů, kteří obor jako celek poškozují - existuje poměrně nízká úroveň celkové vzdělanosti - v PKB často pracuji i vedoucí pracovníci, kteří v daném oboru nemají odborné vzdělání, nebo mají nedostatečnou praxi. Mnohdy obojí. To potom ovlivňuje kvalitu výkonu bezpečnostní práce s následnými dalšími problémy, které PKB jako celek poškozují a ve svých důsledcích zapříčiňují negativní pohled laické i odborné veřejnosti na soukromobezpečnostní průmysl jako celek - chybné řízení technologických procesů v PKB, počínající špatnou systemizací činností, chybným zasystemizováním způsobů řešení problému přes neznalost, nebo špatnou znalost forem a metod práce v PKB a konče „vyrobením“ takového problému, který vyloučí získání zakázky, nebo končící výpovědí z poskytovaných služeb, odstoupením od smlouvy ze strany zákazníka apod. - špatná analytická činnost, začínající chybným vyhledáním rizik, následnou chybnou analýzou s nemožností vypracování správné syntézy a vývodu pro rozhodování vrcholového managementu - nízká úroveň právního vědomí a následné podceňování úlohy prevence v PKB‚ zejména její včasnosti, rychlosti, komplexnosti, permanentnosti, součinnostních vztahů. - chybná konstrukce podniku a z toho vznikající chybná řídící činnost, upřednostňující direktivní způsoby řízení na úkor moderního koučinku s tvořivými cíli - chybějící součinnost a spolupráce‚ bezpečnostní komunity jako celku, poškozující celkově národní bezpečnostní politiku a dopadající negativně i na PKB. 82

- chybějící kvalifikovaná bezpečnostní prognostika s tvorbou vizí a následně správně koncipovanými cíli do budoucnosti Proto je tak důležité nacházet nové směry a systémy řízení, Jedním z nich je i koučink. Jaké nároky tedy budeme mít na kouče? Základním ukazatelem bude pomoci podřízeným vhodnou podporou k vlastní organizaci jejich sil a kompetencí a tím i k osobnímu úspěchu. K uskutečnění těchto myšlenek v realitě podnikání v PKB je třeba, aby kouč splňoval některé nároky: - jako representant oprávněných zájmů podniku musí vyžadovat a posuzovat výkony spolupracovníků. Má mít tedy rozhodovací možnost v oblasti jejich vývoje a kariérního postupu - jako odborný specialista musí umět spolupracovníky instruovat při nácviku nových schopností, anebo zajistit, aby to provedli jiní experti - jako kouč musí umět podněcovat celý tým i jednotlivé pracovníky ke zlepšování jejich výkonnosti a přitom musí být sám schopen odborně poradit - vyžadují se ale ještě další vlastnosti a schopnosti, jako je zásadní diskrétnost o tématech a obsahu individuálních rozhovorů a jasné dohody o tom, kdo, kdy, kde, koho a o čem informuje. Dříve než informuje třetí stranu, potřebuje kouč zproštění slibu mlčenlivosti, obdobně jako lékař, či advokát. - uvážené a odpovědné zacházení s rolemi a zakázkami - pravidelné bilancování a přezkoumávání spolupráce. Koučink by měl byt dočasným opatřením, není přece možné vodit do nekonečna management za ruku. Jestli je nutno koučování provádět na základě dohody a pravidelného vyhodnocování ve vztahu k dosaženým cílům - pravidelné další vzdělávání a kolegiální supervize. Ukazuje se, že v průmyslu komerční bezpečnosti tato činnost rovněž chybí. Domníváme se, že PKB dnes potřebuje nový styl řízení, aby dokázal najít své správné místo v podnikatelském světě. Nebude to jednoduché. Kontrolní otázky: 1. Pojem coaching 2. Systemizace problému 3. Umění naslouchat 4. Individuální poradenství 5. Osobní pozice 6. Komunikace se spolupracovníky 7. Strategie řešení problémů 8. Vize v řízení 83

9. Vlohy a talent 10. Sedm oblastí kompetence Literatura: Vl. Laucký, Řízem technologických procesů v průmyslu komerční bezpečnosti, UTB, Zlín, FT, 2006, ISBN 80-7318-432-X Hurta, Laucký, Managemenent bezpečnostního inženýrství, UTB, FAI, 2007

5

SOCIOLOGICKÉ PRVKY ŘÍZENÍ PRÁCE S LIDSKÝMI ZDROJI V PKB

Všechny jevy ve výrobě, službách i obchodě, které bychom měli vidět v trendu neustále se zvětšující provázanosti a vzájemné závislosti, ať už se týkají interakcí mezi členy pracovních kolektivů ve výrobě, službách či obchodu, styku se spotřebiteli (zákazníky) nebo dodavateli, vedoucích a podřízených či obráceně ve všech stupních horizontálního členění, obsahují vedle psychologických prvků vždy znaky současného a vzájemného působení určitých menších či větších skupin lidí, tedy prvky sociologické. Psychologie si všímá v podstatě obecně či individuálně platných jevů člověka jako jedince, i když vzniklých vlivem prostředí a výchovy v lidské společnosti. Žádný člověk v dnešním světě nemůže existovat izolován od ostatních lidí. Jeví se proto potřeba vědecky studovat psychiku a zejména chování a jednání člověka pod zorným úhlem jeho žití v moderní lidské společnosti. Jeví se naléhavá potřeba studia sociologických prvků v jeho životě. Sociologie si všímá převážně velkých lidských skupin. Zkoumá a vysvětluje problémy, které se týkají širších společenství např. velkých skupin podle oboru práce. V průmyslu komerční bezpečnosti pracovalo v posledních 5 - 10 letech více jak 50 000 lidí a je tudíž na místě začít se velmi vážně zabývat sociologickými otázkami této skupiny např. odrazem jejich pracovní morálky, zaměstnanosti, fluktuací atd., dále jejich činnostmi ve výrobě, službách, obchodu průmyslu komerční bezpečnosti. Tyto otázky musí zajímat všechny řídící orgány na nejvyšších místech v oboru. V současné době se zabýváme především otázkami sociální psychologie, která se zabývá duševním životem lidí v konkrétní nejbližší i vzdálenější společnosti lidí. Všimněme si alespoň některých zákonitostí, které sociální psychologie prozkoumala s tím cílem, že je budeme chtít aplikovat v praxi řízení komerční bezpečnosti a to zejména ve vedení a sociální výchově pracovníků v daném pracovním prostředí. Teorií nepoučenému praktikovi se často přihodí, že nepochopí řadu psychosociálních procesů, které se odehrávají v dané skupině pracovníků. Může se pak stát, že přehlédne některé důležité závislosti uvnitř kolektivu, že ve snaze o druhé, byt‘ účelné zajištění organizace lidí, nezabývá se v dostatečné míře citovou a volní stránkou interakcí*), že si všímá jen jevů výrazných, nepřehlédnutelných, ale zapomene řešit jevy skryté, jemné i zcela subtilní (např. ve skupině lze dobře sledovat společenskou hierarchii členů, ale lze jen obtížně rozlišit role členů spojené třeba s uspokojováním 84

osobních hmotných či kulturních potřeb i jejich vliv na stmelení skupiny), díky čemuž také nepostihne základní příčiny různých i konfliktních situací, které často silně narušují výkonnost pracovníků. Sociální psychologie odhalila řadu zajímavých závislosti mezi různými psychosociálními jevy i mnohé vývojové zákonitosti těchto jevů. Vzhledem k tomu, že většina z nich podléhá mnohým změnám, lze je označit jako proměnné a pracovat s nimi jako s proměnnými veličinami. Tak lze hovořit o proměnných individuálních (např. potřebách, zájmech, zálibách, rysech osobnosti, ztotožňování se se skupinou nebo vylučování se z ní apod.) nebo o proměnných funkcionálních, které se projevují v provozu celé skupiny (např. úkoly, normy, komunikace, spolupráce atd.), také se nám mohou projevit jako proměnné strukturální (jako role, pozice, vedení, popularita, autorita, přátelství apod.) či jinak. Mezi jednotlivými proměnnými pak vznikají nejrůznější závislosti a dochází k vzájemnému skloubení těchto závislostí. *) Vzájemné působeni dvou nebo vice činitelů. Aby se předcházelo nežádoucím střetnutím, zavádějí se pravidla, směrnice, doporučení, provádějí se korekce, úpravy, poskytují se rady, dávají příkazy, zákazy a současně i v zájmu efektivity práce se používají nejrůznější formy povzbuzování. Abychom na pracovišti podniků průmyslu komerční bezpečnosti uměli v sociální skupině (pracovní skupině) ve funkci manažera dobře pracovat, se skupinou dobře spolupracovat, je třeba mít o sociálních skupinách základní obecně platné informace.

5.1 Sociální skupiny Pojem sociální skupina je možno definovat různě. Charakteristické např. pro skupiny, vytvořené v rámci pracovního procesu, pro pracovní skupiny, je to, že skupina má určitý počet lidí, kteří plní společné pracovní úkoly (např. montáže PTZS (EZS), doprovod cenin apod.), bezprostředně se mezi sebou stýkají a jsou vůči sobě ve vzájemných pozicích, rolích či v jiných vztazích. Můžeme je dělit na: • malé, střední, velké • sourodé, nesourodé • formální, neformální Základem každé organizace, tedy podniků komerční bezpečnosti a jejich řízení, jsou obvykle zákony, normy, předpisy, směrnice, pravidla, organizační řády atd., kterými se pro zajištění chodu, pořádku a ulehčení života jedince i skupiny zavádí systém (řád), určité pevně stanovené a jiné proměnné normy. Ty se zavádějí a udržují v životě, aby koordinovaly práci

85

lidí ve skupině a vedly skupinu k větší efektivnosti výsledků společného snažení. Tyto normy působí na vytváření vzorů a způsobů jednání a chování členů skupiny. Formování sociálních norem na pracovištích se vytváří během provozu různě. Některé prvky jsou pevně stanoveny zákonem, předpisy, směrnicemi, jiné vznikají nebo se doplňují pod nátlakem nadřízených orgánů či ostatní společnosti, jiné zas stanovením členů skupiny (např. vliv vedoucího skupiny, vliv veřejného mínění skupiny, atd.) Uvedené normy mohou být buď publikovány písemnou formou, nebo předávány ústně jako instruktáže, informace, direktivy. Pracovník je bere na vědomí a podle nich se řídí. Čím důsledněji se v praxi dodržují, tím menší je míra volnosti, samostatnosti, podle které mohou pracovníci samostatně jednat, rozhodovat, tvůrčím způsobem pracovat. Někdy je to užitečné, jindy velmi škodlivé, jak z hlediska psychologického, tak i ekonomického. Proto dílčím rysem dobré organizovanosti práce je optimální míra možnosti pro iniciativní přístup k práci každého člena pracovní skupiny v jeho úseku činnosti. Vztah mezi pevnými normami a volností v rozhodování můžeme nazvat mírou formálních úprav. Přemíra formálních úprav činí organizaci těžkopádnou, nedostatek formálního řízení ohrožuje plynulost práce i celou organizaci. Míra užitečnosti formálních úprav je vždy odvislá od celé řady faktorů, zejména však od osobních vlastností a kvalifikace pracovníků, těch co řídí i těch, co jsou řízeni. Vynikající ředitel např. elektromontážního podniku vůbec nemusí být perfektním elektromontérem a bylo by trestuhodné, kdyby marnil svůj čas např. navíjením drátů. Naopak vynikající elektromontér nikdy nemůže být kvalitním ředitelem, pokud nemá osobní vrozené nebo získané předpoklady pro správný způsob řízení podniku, pokud se nenaučí optimálně řídit svěřenou skupinu lidí. Škody mohou vzniknout v každém zařízení právě tak množstvím směrnic, nařízení, předpisů, pravidel, pokynů jako jejich nedostatkem nebo jejich nedokonalostí, vadnosti, také jejich nedodržováním, přehlížením apod. Zejména v situaci nedodržování norem jakéhokoliv druhu nabývá vrchu nad formální organizací, organizace neformální, která vzniká spontánně, živelně a vždy z potřeby dané skupiny lidí. To však neznamená, že by neformálnost ve skupině vždy znamenala ohrožení řízení dané organizace. Ba naopak; neformální vztahy mezi lidmi určité pracovní skupiny, mohou být základem vynikajících pracovních výkonů i tvůrčí činnosti. Důvody, které vedou lidi k tomu, aby v rámci dané organizace vytvářeli samostatné dílčí skupiny, jsou velmi různé; osobní zájmy, touha po uplatnění, získávání včasných informací, společné zájmy, nedostatky v řízení, náhrada za nedostatečné pracovní vyžití, uspokojení v rámci dané formální skupiny. Neformální skupiny nikdy netrpívají nedostatkem dobré organizace, neboť vznikají a trvají jen potud, pokud jsou živelně potřebné. Jsou tedy vždy silněji emociálně podbarveny, a proto také bez velkých rozumových úvah přijímány. Na podkladě společných zájmů vykazují také větší vnitřní disciplinovanost k tzv. „cyklistice“ nebo „trojí tváři“ (do kopce — nahoru shrbeně, dolů se vytahuje, nebo známa necharakterní trojí tvář; k představeným, kolegům, a k podřízeným). Neformální vzájemné vztahy i přátelství a láska vznikají poměrně rychle v malých pracovních skupinách. I ve středně velkých skupinách vznikají poměrně brzo vedle formálních i neformální skupinové formy, určité představy ve vědomí členů skupiny, 86

pravidla, postoje o tom, co se má a smí nebo nemá či nesmí dělat, co lze či nelze od každého či některého člena požadovat nebo očekávat. I když to nelze vždy vyloučit, nemůžeme vzájemné působení v sociálních skupinách ponechávat náhodám, např. přáním jedinců a jejich nekontrolovatelným vlivům a nátlakům. Vztahy tohoto druhu obsahují vždy prvky plýtvání lidskou energií, porušující často žádoucí rozvoj společenských vazeb, hrozí některým osobám nátlakem i násilím a vytvářejí chaotické situace. (VEBA). Nejlepší výsledky v řízení docílíme tím, že úsilí neformálních jevů harmonicky skloubíme s cíli stanovenými formálními normami organizace tak, že používáme kooperativní způsob řízení. Zejména získáme úspěch, když vůdce neformálních skupin a podskupin získáme pro plnění cílů podniku. Když dosáhneme toho, že zájmy a postoje neformální skupiny jsou shodné nebo se alespoň většinou kryjí se zájmy a potřebami podniku a podnikatelů, je úspěch manažera průmyslu komerční bezpečnosti dokonán. Tak vznikají neformální pracovní „týmy“. Naproti tornu lze hovořit o „klikách“ v tom případě, když neformální skupina má negativní postoj k cílům podniku. Proto je důležité, aby vrcholový management podniku znal nejdůležitější neformální skupiny, znal i jejich vedoucí a postoje k podniku, aby jich také plně využíval při řešení nejrůznějších problémů podniku. Sledujeme nyní základní zákonitosti vzniku a života každé sociální skupiny. Formování sociální skupiny má tyto tři základní prvky: • vytváření představ o správném či nesprávném způsobu chování ve skupině (= utváření norem) • společnou kontrolu ve smyslu oceňování konkrétních způsobů chování a jednání ve vztahu k daným normám (tedy kladně nebo záporně) zavádění materiálního i jiného typu povzbuzování, pochval, odměn za chování a jednání, jež jsou výrazně v souladu s perspektivními tendencemi rozvoje norem, nebo zaváděním sankcí, trestů za nežádoucí úchylky od norem.

Z psychologického hlediska je zde třeba podtrhnout zejména všechny formy povzbuzování (což není v běžné praxi náležitě a do důsledků využíváno). Na podporu dodržování norem zpravidla vznikají řády: pracovní, provozní, služební, domácí, školní atd. Pokud se týká dodržování norem, lze sledovat určité zvláštnosti v nátlaku vedoucího, manažera i celé skupiny na její jednotlivé členy jako např. každé zboží má své „prožívání výrobků“, svou sociální hodnotu, společenský úsudek o zboží a také sociální tlak ve vžitých postojích, tak také různí lidé na společném pracovišti získají svým postavením, chováním, svou prací a úlohou určitá výsadní postavení. Tak např. od osob vedoucích a osob reprezentujících skupinu navenek se zpravidla vyžaduje jen dodržování norem pro skupinu zásadních. Naproti tomu od zcela nových členů skupiny, kteří mají ve skupině zatím jen slabou pozici, se vyžaduje obvykle naprosto důsledné dodržování všech norem, často i těch 87

už skoro zbytečných, jež ostatní členové už dávno přehlížejí, obcházejí. Snižování „sazby“ používá skupina někdy i vůči osobám, které jsou pro skupinu mimořádně cenné, jejichž odchod by pro skupinu znamenal těžkou ztrátu (vynikající odborníci, specialisté, aktivisté, ale i vtipálkové, nebo osoby obzvlášť kultivované, nadané tělesnými nebo duševními přednostmi). Každý nový člen se musí daným normám určitým způsobem přizpůsobit, aby neporušoval harmonický život skupiny, zvláště soulad s jejími cíli. Normy, které se přímo pojí k úkolům skupiny, bývají více střeženy, kontrolovány, sankcionovány, podněcovány osobní angažovaností, hospodářskou zainteresovaností nebo povzbuzováním. Za jejich vědomé porušování jsou vyhlašovány a vyměřovány velmi ostré sankce. Každý člen skupiny určitou měrou podléhá tlaku skupiny a všem normám, které v ní existují. Přizpůsobuje se bezděčně i vědomě. Sledujeme, na čem obvykle závisí přizpůsobování nových členů kolektivu: Více než „běžní“ a ještě více než „oblíbení“ se přizpůsobují a dodržují normy členové okrajoví, kteří nebyli dosud do skupiny přijati „vůbec“ nebo „zatím“. Bylo již uvedeno, že vysoký stupeň přizpůsobivosti je požadován a také vykazován u členů nových, neboť se snaží o to, aby předcházeli konfliktním situacím, také jim záleží na tom, aby byli skupinou co nejdříve přijati „za vlastního“ (zapadnou-li do „kliky“, dělají pravý opak, prakticky z téhož důvodu).

5.2 Vzájemné vztahy ve skupině Jsou utvářeny společným životem a prací, potřebami a zájmy nebo různými jinými vlivy (třeba i zákony státu a provozními normami různých úrovní). Tak se ve skupinách vytvářejí role, pozice, popularita, oblíbenost, pořadí ve společenském žebříčku důležitosti pro skupinu, přátelské svazky, zamilovanost, závist, nenávist a jiné vztahy spojené současně s rozvrstvením skupiny na různě odlišné i protichůdné skupiny a podskupiny (polarizace), dochází k výrazným semknutím a jednotnosti názorů (= integrace) a zvažujícím hodnocením vztahů (=valorizace)

Role Role se posuzuje obvykle ve smyslu očekávaného jednání ve skupině podle vzájemných zvyklostí. Společnost vyvíjí na jedince tlak, aby vždy reagoval podle očekávání a podal správné odpovědi, Společenský kontakt se díky roli sociální může odehrávat na základě předem dané důvěry, že lidé znají řešení alespoň základních sociálních situací. Role se učí v průběhu socializace, většina lidí si v patřičných situacích osvojí i patřičnou roli, přičemž platí, že role zpětně utváří člověka. Člověk se do své role vžívá. Každý hraje více rolí podle situace a prostředí, ve kterém se pohybuje (role manžela, otce, šéfa, podřízeného apod.).

88

Rolí v jeho pracovní skupině může člověk plnit celou řadu např. vedoucí montér řídí pracovní kolektiv montérů, zastupuje skupinu navenek, organizuje práci, zajišťuje chod montáží, obstarává a přejímá montážní materiál, jedná se zákazníky, chrání, povzbuzuje nebo kárá své podřízené a může také být osobou, která převzala roli člověka, který zkrášluje, zpříjemňuje či znepříjemňuje život pracovního kolektivu svým vtipem a rozhledem nebo svou záludností. Některé role může, jiné musí konat. Žádný vedoucí pracovník se např. nikdy nesmí vymknout z role prvního rozhodčího mezi členy pracovního kolektivu, také mu nebývá kolektivem promíjeno, když projevuje často snahu delegovat za sebe zastupování organizace navenek. Role různých členů ve skupině se mohou více méně shodovat. Vzájemná shoda a koordinace rolí spočívá v tom, že z nich vyplývají povinnosti, které umožňují členům jednat co nejhospodárněji (efektivně), a dosahovat tak v rámci plnění svých rolí maximálních výsledků nejen pro sebe, ale i celou skupinu (zvýšení výroby, zlepšovací návrhy, vynálezy, kultura prodeje, sociální zlepšení v rámci i mimo rámec provozu apod.) V řadě profesí jsou tyto vazby pro pracovníky zvlášť důležité, neboť jsou ve vysoké korelaci s jejich ekonomickou zainteresovaností a vetkány přímo do provozních norem i platového řádu. Nezřídka je některý jedinec členem různých skupin a má tam své specifické role. Pokud se tyto role v obou či více skupinách ve svém obsahu a rozsahu střetávají, jsou pak příčinou roztržek, nerozhodností, váhání, skrývání apod. Hovoříme zde o konfliktu rolí (např. vedoucí montér PTZS (EZS) je současně funkcionář odborů v poradním orgánu vedoucího manažera výroby a šéfem podnikové fotbalové jedenáctky). Konflikt rolí může být východiskem změny sociálních rolí.

Pozice Pozice členů ve skupině bývá v souladu s vlivem na chování, práci a osudy členů skupiny. Rozlišujeme pozice subjektivní (osobní, vysoké až nízké) a sociální (objektivní, systém určitých pozic). Pozice je tedy společenské postavení, úloha (v zaměstnání). Jde o sociální hodnotu postavení, které jedinec zaujímá vůči jiným pozicím např. vedoucí montér versus ředitel podniku. Vzájemné srovnávání pozic vede často členy skupiny k soutěžení, rivalitě, znevažování, oslavování apod. Hlavně členové s nižší a také se střední pozicí vykazují sklon k přeceňování výsledků jednání členů s vyšší pozicí, snaží se tím často o sblížení se s nimi. Vyjadřují nekritický souhlas s nimi, své plné uznání, obdiv. To často proto, aby si také stupeň své pozice zlepšili. Pokud se staví do vlastní pozice větší překážky, pak zejména členové skupiny s nižší pozicí, kteří nedovedou nebo nemohou jednat, kompenzují své plány alespoň ve snění, v hovoru o tom co by dělali, kdyby mohli apod. Kompenzační a náhradní funkci plní i často vyhledávané kontakty s osobami s vyšší pozicí nebo alespoň hovor o těchto možnostech. V některých případech spolu se závistí a nenávistí osob méně významných k významnějším vzniká i jejich snaha znevážit, zesměšnit a dokonce izolovat osoby s vyšší pozicí od řadových členů skupiny. To zejména tehdy, když se jim podařilo získat určitou jejich náklonnost

89

(oblíbenci) a kdy se osoba s vyšší pozicí cítí ohrožena a projevuje určitou ochrannou náklonnost k členům s nižší pozicí. Prostě tehdy, když projevuje slabost.

Popularita Oblíbenost, známost členů ve skupině, souvisí zpravidla velmi úzce s celkovou pozicí každého člena ve skupině i s jeho rolí v ní. Avšak tam, kde vedoucí skupiny ze své funkce vykonává řízení formou striktních příkazů, tam vedle silné moci se objevuje jeho velmi malá popularita. Popularita může z různých příčin vykazovat u jednotlivců téže skupiny celou stupnici od všeobecných sympatií přes střed až k izolaci a odmítání. Popularita se ovšem plně neshoduje se snahou po sociálním kontaktu. Může být i uměle konstruována. K popularitě přispívá všeobecná inteligence, tělesná konstituce, zdraví, společenské chování, veselost, dobrá nálada, hospodářské zabezpečení, pozice atd. Stejně jako vysoké morální, charakterové vlastnosti člověka. Populární jedince skupina nerada ztrácí, často jim promíjí různé drobné přestupky (pozdní příchody, narušování plynulosti práce vtipy a klábosením atd.). Dobrý vedoucí jich může dobře použít k rychlému ovlivňování skupiny v oblasti provozní práce (zejména při zavádění nových forem práce).

Systém hierarchie, čili žebříčku hodnocení. Tento systém je průvodním jevem procesu hodnocení vztahů uvnitř skupiny (valorizace). Vzniká souběžně s rolemi, pozicemi a zejména i s popularitou ve skupině. Každému členu skupiny se postupně přisuzuje jakási hodnost ve skupině s požadavkem, aby se podle svého zařazení také choval. Vzniká často velmi komplikovaný systém vzájemného poměru souhrnných sil každého jedince, jeho způsobu uplatňování síly ve vztazích k ostatním, jeho společenské taktiky k dosažení vážnějšího umístění. Nejvíce jsou přitom ve skupině z tohoto hlediska kontrolovány hodnosti nejvyšší a nejnižší. Průměru se ledacos promine. Každý manažer by měl uvedené zvláštnosti vytváření a průběhu vztahů ve skupině lidí brát v úvahu při práci s daným pracovním kolektivem. Některé hotové i vznikající jevy je třeba respektovat, avšak jiné lze právě pro znalost jejich vzniku a možného průběhu v nežádoucích případech utlumit, anulovat nebo i usměrňovat v kladném smyslu. A v tom tkví skutečné umění řídit skupinu lidí z hlediska psychologie a sociologie. Schopnost řídit musíme získat učením a cvičením. Schopnost řídit není nikdy vedlejším produktem jmenování do funkce. Avšak teorie řízení se asi nikdy nestane exaktní vědou, nikdy nebude moci dávat přesné, hotové návody k použití, neboť řízení podléhá příliš velikému množství proměnných vnitřních i vnějších vlivů. Psychologické i sociologické prvky musíme znát a umět uplatnit v procesu řízení pracovních skupin lidí, ale nesmíme si myslet, že jich budeme moci využít jako „finty“ nebo „triky“ k ovlivňování a obelhávání lidí nebo jejich zneužívání. Jen motivace lidských zdrojů a uvědomělá poctivá práce s pracovními silami jsou stěžejními 90

nástroji řízení. A právě k této individuální práci s lidskými zdroji nutná potřebujeme znát základní zákonitosti psychologie, sociální psychologie‘) a sociologie ‘). Podaří se nám pak rychleji a lépe vytvořit v pracovní skupině takové prostředí, které by zajišťovalo nejlepší výkony celku za aktivní účasti každého jednotlivce. Je zřejmé, že hledisek řízení může být celá řada, ale opomenutí zákonitostí z oblasti samotného člověka (psychologie) a společenství lidí (sociologie), zanedbávání meziosobních a mezispolečenských vztahů vždy velmi intenzívně ztěžuje každé řízení práce. *) Sociální psychologie = obor psychologie zkoumající společenské jevy z hlediska psychologie někdy též psychosociologie. **) Sociologie = věda o společnosti a zákonitostech jejího vývoje. Ve větších kolektivech je třeba svěřovat zvláštní úkoly a funkce těm lidem, kteří dovedou ovlivňovat jiné, mají vhodnou pozici, přiměřenou popularitu a dobré umístění ve skupině. Je třeba zejména s těmito jedinci různě spolupracovat, ale při tom si udržet i svou autoritu, která musí vyplynout a být zachovávána jedině silou manažera (vedoucího), jeho odbornou i všeobecnou erudicí. Každé skrývání nedostatků za „moc“ vyšších či jiných organizačních složek může mít jen u těch nejslabších členů kolektivu určitou váhu, ale vždy jen dočasně. Pak přichází pád, který bývá veliký.

5.3 Osobnost manažera (vedoucího) Aplikovaná psychologie pojednává často o osobních obecných i typických vlastnostech, které by měli mít vedoucí pracovníci. Psychologická situační teorie tvrdí, že role vedoucí osobnosti v určité skupině lidí závisí vždy na konkrétní sociální situaci, charakteru, struktuře a úkolech skupiny, na jejím složení a sjednocení v názorech a úkolech. Ale i tato teorie neřeší sama vyčerpávajícím způsobem problém vedení ve skupině a v řadě případů může být klamná. Pravdě nejblíže má spojení obou koncepcí. Vedení je funkcí dané sociální situace i osobnosti člověka a dokonce funkcí obou činitelů v jejich vzájemném působení a ovlivňování. Vlastnosti osobnosti zkoumá psychologie, ale pojem vedoucího (manažera) je přes jeho psychologické jádro v podstatě pojmem sociologickým a to i právním i ekonomickým, neboť má svůj význam jen ve skupinách lidí. Formální skupiny pracovníků vznikají nejčastěji zásahy zvenčí, jednak určením nadřízených orgánů, za druhé přímým výběrem manažerů. Také vlastní manažer skupiny je zpravidla vybrán vyšším článkem řízení, konkursem, zcela výjimečně skupinou (družstva), je však třeba přihlížet k názoru skupiny. Je třeba též při řízení skupiny formální uplatňovat některé prvky, typické pro skupiny neformální, tj. takové, které by vznikly samy podle dané situace. Proto tak velký význam pro řízení lidí má osobní styk, přímé spojení s podřízenými. Ať už je to poklepání na rameno, přátelská rozmluva, vánoční dárek, prémiové ohodnocení či výtka, jde o osobní kontakty. 91

Postoj vedoucího manažera a jeho technika působení na lidi se obrážejí na vztazích ve skupině, na soužití, spolupráci členů, na souladu či nesouladu myšlení a jednání, na jednotě názorů skupiny i na efektivitě jejich společné práce. Otázky vedení a řízení jsou neobtížnějšími problémy sociální psychologie. V průmyslu komerční bezpečnosti pak je problémem řízení malá zkušenost současných manažerů. Praxe je cca čtrnáctiletá, takže o nějaké zkušenosti z historie oboru nemůže být ani řeči. Zkušenosti z podobné fungujících skupin např. v bývalé armádě či bezpečnosti se nedají adekvátně použít, vzhledem k tomu, že tyto jsou zatíženy nepoužitelným nánosem ideologických klišé a politických praktik, které do naší práce nepatří. Otázky vedení a řízení jsou nejobtížnějšími problémy sociální psychologie. Vedoucí má mít vedle různých osobních vlastností hlavně vlastnosti a schopnosti odborné, intelektuální a motorické. Žádá se na něm, aby uměl získat v lidech dobré spolupracovníky i přátele, také se objevuje požadavek prestiže i „jména“, odraz tradice. Má být i dobrým organizátorem. Nemůže proto a také nesmí sám výrobky vyrábět, nýbrž zajistit výrobu jinými pracovníky.

Něco jiného je vedoucí montér v našich provozech, který se naopak na finální práci našich pracovníků musí podílet a vyžaduje se, aby osobně prováděl „oživení“, programování a předání zákazníkovi po odzkoušení např. u PTZS, EPS, CCTV, ACCESS. Manažer dále musí umět správně hospodařit výrobními prostředky a výrobními silami, z nichž nejslabším článkem informace a lidské zdroje. Zde musí manažer sehrát rozhodující úlohu a napřít zde své největší úsilí. Přitom manažer, tedy dobrý manažer v této oblasti aplikuje celoživotní sebevzdělávání a stálý kontakt vědy, výzkumu a praxe.

5.4 Problematika podřízených Každý manažer, vedoucí pracovník, ředitel nebo mistr či „parťák“ musí znát skutečnost, že žádný podřízený pracovník nemůže řádně plnit své povinnosti, když nebude: 1) Vědět, co a také jak, kde, kdy a proč má dělat 2) Přesně znát rozsah své pravomoci. 3) Jasně vymezen jeho vztah k ostatním spolupracovníkům. Když jediný z těchto základních požadavků nebude splněn, pak manažer bude často ztrácet čas v úloze rozhodčího nebo trvalého instruktora v nikdy nekončícím sledu rozbrojů a nejasností, zmatků i zmetků ve výrobě či provozu služeb. Tedy každý pracovník musí přesně vědět, co má a co smí dělat. Jak to má dělat vyplývá z jeho profese. Kde, kdy a proč je věcí správných, včasných a přesných informací dodaných vedením. Formy jsou zejména tyto: 92

• příkaz - udává, co se má dělat a skýtá mnohotvárné způsoby udílení. Rozkaz, příkaz, nařízení, přání, rozhovor, diskuze, pokynutí, samostatná tvůrčí činnost. • instrukce – vysvětluje, jak se má dělat. Zabere vždy více času v osobním rozhovoru v nejrůznějším psychologickém zabarvení. • kontrola - směru činnosti, má být současně jakousi zpětnou vazbou pracovníka a manažera Tyto úkony má provádět manažer vždy osobně na úrovni svého řízení. Jestliže není schopen např. pro nedostatek času si najít vteřiny a nejvýše minuty k této činnosti, aby práce od prvopočátku dostala správný směr a obsah, byla tedy prováděna správně, pak bude ztrácet hodiny na nápravu chyb a také se tím promarní mnoho peněz. Je mnohem snadnější najít si potřebný čas preventivně, než ho ve znásobené míře hledat dodatečně v návalu jiné práce, provádět časově náročnou a z ekonomického hlediska velmi ztrátovou represi.

Co rozumíme pod pojmem pravomoc? Vychází z funkce a odbornosti, role, pozice či také popularity? Uplatní se v ní tvůrčí činnost, nebo jen autorita? Možno souhlasit s definicí, že je to právo nebo povinnost velet s právem, očekávat, že příkazu bude uposlechnuto? Nebo že je to právo a povinnost samostatně a oficiálně, plně nebo omezeně dávat příkazy? Nebo je to jen právo samostatně odborně jednat a konat úkony podle daných norem v dané organizaci? V podstatě jde o oprávnění vykonávat moc ať tak či onak, musí být vždy pracovníku jasně vyjádřeno, jaká pravomoc je mu dána. Jaký rozsah pravomoci má.

Vztah k ostatním spolupracovníkům je nejtěžším oříškem řízení. Snad proto bývá také nejčastěji zanedbáván. V průmyslu komerční bezpečnosti to může vyvolat nedozírné následky. V pracovní skupině není její člen jen jednotlivcem, ale současně i členem pracovního týmu. Proto dobrý manažer plánuje, vědomě upravuje vztahy a zejména odpovědnost jednotlivců. Na každé úrovni a pro každou činnost by měla být stanovena osobní zodpovědnost, její nutnost se projevuje zejména tehdy, když dojde ke krizové situaci, kdy se objeví malá či velká závada u řetězu výrobního či jiného pracovního procesu. Nelze teprve dodatečně hledat osobu, která má být okamžitě informována, která nejen umí, ale je také připravena odstranit závadu, nelze také dodatečně hledat osobu, která operativně rozhodne, co je třeba učinit hned a co později.

Každý zaměstnanec by měl přesně nejen vědět, kdo postupně nese odpovědnost, ale měl by do podrobnosti znát, kterou odpovědnost nese také on sám. Pro zajištění správných mezilidských pracovních vztahů je třeba dbát plnění řady dalších ukazatelů: -

žádný podřízený pracovník není s to plně přispívat ke zdaru společné práce, pokud neví, v čem spočívá dobrá práce a jak je určen a tříděn její výsledek 93

-

neví, kdy a co dělá mimořádně dobře nebo špatně a nebyl na to upozorňován, ať povzbuzením za dobré výkony nebo vysvětlením, co by se mohlo a mělo udělat, aby k nedostatkům a chybám nedocházelo.

Není možné zásadně jen hned napomínat, kárat, trestat. Pracovníci by se potom báli odhalovat chyby! Je třeba znát základní příčiny nedostatků i optimální způsob jejich řešení. • Nedbalost, nezájem - obojí nesmí být tolerováno a je třeba ihned použít stupňovaně zostřených sankcí • Neznalost – znamená nevědět. Dá se napravit, je to problém vnitropodnikového školení nebo správného rozmisťování pracovníků podle jejich schopností. • Neschopnost — značí neumět. • Zmatek — může nastat v myšlení lidí, nebo v organizaci práce, nebo materiálu, nebo služeb, jako následek nesprávného plánování, organizování nebo špatného rozhodnutí. I zde se objevuje potřeba přiměřené míry zodpovědnosti a profesionální přípravy pracovníka. • Časová tíseň přiměřené organizace výkonu práce a hlavně zajišťování, aby každý pracovník opravdu svůj „pracovní výkon“ správně odvedl ve své pracovní skupině. Jinak dochází k přepjetí i k úkorným stavům v celém pracovním kolektivu. Neplést sem ovšem práci v časové tísni při řízení krizové či jiné mimořádné situaci, kdy fungují jiné nástroje řízení (viz předmět „Speciální bezpečnostní technologie“). Dále je třeba připomenout, že v zájmu dobré práce má pracovník získat přesvědčení, že jeho příspěvek ke společnému výkonu pracovní skupiny je důležitý, že jeho práce je užitečná. Že jeho přímý nadřízený také uznává jeho výkon i osobní hodnoty, že má o něho i osobní zájem, že ho podporuje v úspěchu je „při něm“ za jeho dobrou práci, a to nejen v osobním styku, rozhovoru, ale že ho za vynikající výkony pochválí i před ostatními členy pracovního kolektivu. Že mu dokonce vyjadřuje určité sympatie, které mohou být zejména z hlediska podřízeného klasifikovány jako projevy přátelství, zájmu a snahy o postupné zajišťování lepší perspektivy. Že neopomene také zajišťovat spravedlivé odměňování za vykonanou práci. Ovšem pozor! Nikdy nedopusťme, aby hranice vztahu podřízený - nadřízený (a to na všech stupních) byla rozmazána. Abychom podřízenému současně s nepřiměřeně velkou mírou projevů přátelství neposkytovali možnost narušovat potřebu nutného respektu.

Je třeba podle situace respektovat čtyři formální vztahy a jeden neformální vztah řízení: 1) Vztah nadřízenosti 2) Vztah podřízenosti

tyto dva vztahy vytvářejí tzv. pracovní klima 94

3) Vztah kolegiality - přímé spolupráce na téže pracovní úrovni 4) Vztah štábní tj. „cizí“ spolupráce odborníků z nadřízených útvarů organizace (např. security manažer podniku) nemá být nikdy pracovníky za cizí pomoc, neboť bývají vysíláni vlastním podnikem za účelem zajištění větší rentability práce nebo operativního odstranění závad. Tito pracovníci by však měli dávat příkazy pracujícím zásadně prostřednictvím jejich přímých nadřízených v dané pracovní skupině. 5) Vztah osobní -- je vztahem neformálním, ale všechny formální vztahy musí s jeho existencí počítat. Formální vztahy pracovní skupinu vytvářejí, ale neformální osobní vztahy určují pracovní týmy a také míru úspěchu či neúspěchu pracovní skupiny.

Musíme ještě připomenout, že existují zhruba tři základní úrovně podřízených: • Nízká - zde je nutný dozor, časté vysvětlování a neustálá kontrola. • Střední - vyžaduje vedení a kontrolu (mezioperační) jen před závěrem práce. • Vysoká – tento typ pracovníků lze do práce delegovat, mívají k práci své vlastní tvůrčí přístupy. Kontrola je žádoucí jen po skončení práce tzv výstupní kontrola.

Nelze pochybovat o tom, že je třeba tyto pracovníky odlišit v hodnocení formálním i neformálním a zejména také odlišně odměňovat.

Z hlediska druhu získávání pracovní kázně (pracovní poslušnosti) a také míry spoluúčasti podřízeného s vedoucím manažerem rozeznáváme obvykle tři základní typy řízení: 1. Autokratický - manažer soustřeďuje rozhodování i informace na svou osobu. Řídí silou a mocí, třeba přenesenou. Shodou zájmů pracovní skupiny s jejími úkoly ignoruje. Jejich mínění ho nezajímá. V extrémních případech se jeví jako despota, diktátor. Lidé jsou nuceni dělat mnoho, ale pracují s nechutí často špatně, jejich tvůrčí činnost je utlumena na minimum, dělají jen to, co nezbytně musí. Tento manažerský styl bývá často efektivní z hlediska výkonu. Záleží na složení pracovní skupiny, která obvykle dlouho nevydrží pro špatné interpersonální a interpracovní vztahy. V kolektivu bývá špatné pracovní klíma, stres, napětí, obavy. 2. Demokratický — manažer se dělí o informace se členy pracovní skupiny, rozhodování provádí na základě diskuze, přesvědčování. Členové skupiny mají čestné právo spolurozhodování. Všichni jsou na sobě navzájem závislí. Rozhodování v tomto typu řízení je zdlouhavé, lidé si kladou úkoly často mírnější až malé, pracují spokojeně, vymýšlejí nové formy práce. Do práce vkládají prvky tvůrčí činnosti. Typ demokratického manažera nemusí být shodný s demokraticky zvoleným manažerem např. demokraticky zvolený manažer může řídit zcela autokraticky. Také tento styl řízení má své chyby, zpravidla v otázce odpovědnosti 95

při řešení problému a při zvýšené potřebě pracovní výkonnosti. Demokraticky řízenému kolektivu nelze často autokraticky poručit (reakce je „Co blázníš Josef?“).

3. Jiný typ řízení, např. autoregulační, spontánní, živelný apod. Autoregulační, čili nezasahující manažer se obvykle řídí autoregulační silou, kdy se kolektiv řídí sám. Obvykle se odhodlává k zásahu pouze pod nátlakem, jinak je pasivní, práce se s kolektivem nezúčastňuje, má rád klid a předstírá vytíženost, samostudium, plnění dalších úkolů. Výsledkem tohoto „také řízení“ je všeobecná pasivita, nekázeň, nespokojenost, nezájem o práci, myšlenková prázdnota. Ovšem části pracovní skupiny může tento styl i vyhovovat, protože neodhalí „lemply“, „flákače“ a tzv. vezoucí se jedince. Pokud jsou v kolektivu dříči, kteří si tuto situaci nechají líbit, a půjde o odloučený kolektiv, kde vyšší typ kontroly tak často nehrozí, může takovýto kolektiv fungovat i delší časový úsek. Od nezasahujícího manažera je třeba odlišit typ dočasně nezasahujícího. Ten tak dokonale dovedl zorganizovat pracovní souhrn skupiny, že po určitou dobu nebylo jeho zásahu zapotřebí. Podobná je situace ve spontánním řízení, zejména u menších skupin, kdy vystupují do popředí hlavně osobní, neformální vztahy, citové zaměření až nadšení, fortelnost a vášeň celé skupiny ve směru společného pracovního cíle. Takové spontánní také živelné řízení vede své členy k vrcholným výkonům. Rozvíjí a uplatňuje všechny tvůrčí schopnosti jednotlivců. Netrvá však dlouho. Lze je úspěšně uplatnit nejdéle po dobu dvou let, často i jen po dobu kratší. Pak je vhodné již „vyčerpanou“ doznívající akci vystřídat jinou spontánní akcí. V těchto živelných pracovních týmech se výrazně uplatňují populární členové skupiny. Uvedené typy se v čisté formě uplatňují v praxi jen zcela výjimečně. Ani jeden z nich nemůže svou existenci natrvalo obhájit. Nejvhodnější je spojení všech typů s převahou demokratičnosti, pak hovoříme o typu tzv. 1. Kombinovaném, což je spojení prakticky v neidentifikovatelné seskupení podle podmínek, místa, času, sociálních i individuálních zvláštností v dané organizaci průmyslu komerční bezpečnosti. Při řídící činnosti v průmyslu komerční bezpečnosti, tak jako v jiných odvětvích narážíme v pracovních kolektivech na tzv. „kliky“. Je třeba, abychom se s touto neformální frakcí některých pracovních skupin blíže seznámili. Politologie říká, že klika je skupina jednotlivců, která vyvíjí činnost po vzájemné dohodě a která se společně zaměřuje na dosažení vlastního prospěchu na úkor zájmů jiných lidí nebo celé organizace, sleduje tedy úzce sobecké cíle a zájmy. Stejně jako jiné skupiny, má i klika své vůdce a autority. Její síla spočívá v kolektivním, skrytém (utajovaném), vypočítavém chování, které je maskováno pláštíkem veřejného zájmu.

Klika chytře, často odborně využívá formálních i neformálních kanálů, informací i činností pro egoistické cíle svých členů. Snaží se získat co největší vliv u řadových členů i vedení za účelem výhod z něj plynoucích. Proto se zejména zaměřuje na osoby vedoucí a populární. 96

Nejrůznějšími praktikami se snaží dosáhnout, aby vedoucí manažer odstranil ze svého aparátu ty lidi, na něž by se mohl spolehnout a nahradit je lidmi, které klika doporučila, často jako tzv. „vynikající odborníky“. Opak je však pravdou. Provedením doporučení se vedoucí manažer nevědomky znemožní, což se klice také dobře hodí - buď pro jeho ovládnutí, nebo odstranění.

Klika prosazuje „svoje“ lidi, dezorientuje protivníka filtrováním nebo falšováním informací, „maskovaně“ sabotuje příkazy, jeho pracovní úsilí, pomlouvá jej, zveličuje drobné neúspěchy. Zbavuje se protivníka dosažením jeho přeložení, třeba i na vyšší místo, ale hlavně mimo sféru působnosti kliky. Vtahuje protivníka do své moci jeho kompromitováním atd. Vhodně sabotuje a ovlivňuje konkursy a výběrová řízení na funkce v pracovním kolektivu, kde působí.

Činnost kliky by měl každý vedoucí co nejdříve odhalit a neúprosně zlikvidovat zveřejněním jejich akcí i přeložením na jiná pracoviště. Pro toto odhalení stejné jako pro každou řídící činnost managementu je třeba zajistit plynulý a pravdivý tok včasných informací a postupovat vždy zákonně.

5.5 Proces výměny informací

Je životně důležitý pro každého manažera v průmyslu komerční bezpečnosti. Jeho nejstarší forma je osobní rozhovor. Moderní doba však přináší revoluci v pojítkách zavedením informačních technologií zkracující přenos informací na minimum času, to však vytváří i určité komunikační problémy. Manažer pak často hledá chybu výlučně v podřízených, ačkoliv se na tomto jevu Často podílí sám. Příliš úzký okruh zájmů manažera jej svádí k rutině a šablonovitosti (pokyny podáváme formou SMS i emailem podle „vzoru“). To může vést k zanedbání informací potřebných pro hlubší průzkumy a analýzy. Příkladem zde může být třeba nezájem o oblast postojů, nálad, potřeb podřízených.

Odstup ve vztahu podřízený a nadřízený nejsou při služebním styku rovnocennými partnery. Nadřízený může přesahovat: - kulturou - vzděláním, což by nebylo takovou zábranou, ale také 97

- mocí, kterou může proti podřízenému uplatnit.

Tuto okolnost manažeři často podceňují, často si ji ani neuvědomují. Pak nastávají často ony nezdravé jevy, kdy podřízený se bud‘ bojí přiznat ke svým chybám, či nedostatkům, nebo manažerovi pochlebuje, výsledky své pracovní činnosti, „přibarvuje“ ne-li přímo krášlí. Objevuje se tedy naprosto nezdravá situace, kdy „nahoře“ nechtějí slyšet celou pravdu a „dole“ se ji neodváží říci.

Filtrování informací bez úmyslu určitého zatajování Je všeobecně známo, že čím vyšší nadřízený, tím více skupin různých úrovní mu podává informace. Již z pouhého objemu informací vyplývá možnost jejich zkreslování při třídění a zpracovávání. Dále se znásobuje s vlivem nepochopení, skrývání nebo egoistických zájmů. Politika řízení tzv. „otevřenými dveřmi“, která dává možnost vyslechnout stesky podřízených, mívá jen represivní charakter, což není správné. Manažer musí řídit a nikoliv jen dodatečně řešit problémy podřízených. „Otevřené dveře“ jsou na místě jen tehdy, když se z nich odvodí příslušná prevence k obecnému odstranění příčin závad. Ovšem naproti tornu autokratický, či dokonce diktátorský styl řízení je největší překážkou pravdivého a plynulého toku informací. Poskytování pravdivých informací podřízeným zajišťuje: • zabránění vzniku neformálních a nekontrolovatelných sítí informací (včetně klepů a pověstí) a z nich vznikajících nežádoucích náklad a emocionálních výbuchů. • umožňuje ovlivňovat i vytvářet zdravé veřejné mínění a celé systémy správných pracovních postojů • zvyšuje osobní spokojenost jednotlivých pracovníků a vytváří i podmínky ke vzniku zdravých společenských vztahů uvnitř skupiny. • skýtá vedoucímu možnost lidských přístupů k podřízeným a tlumí pocit odcizení člověka v moderní společenské soustavě.

Příčiny nedorozumění mohou vzniknout i při rozhovoru, diskusi, při udělování příkazů apod. Používáním slov a nejasných slovních obratů, eventuálně použitím nevhodných informačních technologií (různé SMS, E-maily, telefonní pokyny atd.). Nejde zde jen o nyní tolik moderní cizí výrazy, především různé amerikanismy, kterým lidé často nerozumí, nebo které lze vyložit mnohotvárnými způsoby, ale i o výrazy mnohoznačné např. „za dobrou práci spravedlivá odměna“ - samo o sobě to neříká vůbec nic, neboť je třeba napřed určit všechna kriteria té „dobré práce“ a také obšírně vyložit smysl „spravedlivá odměna“. Stejně je tomu s obraty „podle zásluh“, „za stejnou práci“, „podle kvality“, atd., nebo pojmy „mladý člověk“, 98

„starý člověk“. Dále věta: „Jak jste již minulý týden zmínil...“, je přímo nesmyslná, neboť správný český výraz zní: „Jak jste se již minulý týden zmínil ... .“. Na základě takto koncipované mluvy, či projevu vzniká mylný předpoklad, že jiní lidé chápou naše slova přesně tak, jak my si právě myslíme. Bývá proto nutné přesvědčit se, jak naše slova byla pochopena a to proto, aby:

nenastal nepřesný příjem informací a tím i nežádoucí odezva nevznikla u příjemce nepozornost z nezájmu, únavy, odporu z pochopení pouhé části celku nevznikly předsudky lidí, zejména tehdy, když chtějí slyšet jen jednu část a tu další, třeba méně příjemnou nebo méně srozumitelnou, která je obtížila potřebou vlastního myšlení již nikoli lidé nevyužili nejasnosti záměru „vlastní“. Interpretaci, svým výkladem, k vytvoření nevhodného stanoviska.

Má-li manažer, nebo vedoucí jakékoliv skupiny lidí, řídit výrobu nebo chod služeb, musí ke svému rozhodování a plánování mít ty nejspolehlivější údaje. Musí z celkového okruhu činnosti v podniku mít zejména pro rozhodování a způsob jeho provedení údaje takové platnosti, aby chod podniku byl efektivní a rentabilní. Musí vytvářet zisk. Z celého okruhu činností je nejdůležitější zpětná vazba informačního toku, rozhodování a plánováni. Výraz informace se vlastně stává náhražkou a nejcennější skutečností, použitelným originálem jsou fakta. Vedle fakt jsou dalšími prvky rozhodování, znalosti, zkušenosti, rozbor a úsudek. Když nemůžeme zjistit fakta, pak se teprve smiřujeme jako s náhražkou s informacemi. Namísto osobních znalostí musíme využít rady zaměstnaných odborníků. Nedostatek zkušeností můžeme nahradit experimentem. Nemůžeme-li z jakýchkoliv důvodů provést rozbor, můžeme jej v krajním případě nahradit tzv. intuicí8. Jen úsudek nenahradíme ničím. Základním kritériem u vedení do funkce vedoucího je proto ona příznačná schopnost umět řešit problémy za každých situací, tedy i tehdy, kdyby snad nebyl ani jeden z uvedených prvků k dispozici. Uvedli jsme si již dříve, že základními prvky přímého řízení jsou příkazy a instrukce. Dodejme si k této problematice z hlediska logické návaznosti na náš předcházející výklad ještě některá základní pravidla:

1. Rozhodovat by neměl jen ředitel (manažer), ale každý pracovník v průmyslu komerční bezpečnosti na každé úrovni až k nejnižší v rozsahu své pravomoci. Jen je potřeba přesně vědět a znát oč jde (=metody, postupy, cíl, vysvětlení, přesvědčení). Proto 8

Intuice = instinktivní poznání, vnuknutí, bleskové pochopení bez účasti racionality

99

v Technologii komerční bezpečnosti trváme na důsledné znalosti technologických postupů, kriminalistických postupů a práva. 2. Informace musí být včasné, čímž dosáhneme prevence chybných postupů. 3. Svou slovní a rovněž tak písemnou formulaci musíme přizpůsobit chápavosti příjemce 4. Stručnost zajišťuje přesnost a jasnost. Zbytečně detaily rozmazávají cíl sdělení.

5. Ověřme si, zda nám podřízení rozuměli. Žádejme opakování pokynu, příkazu. V některých zaměstnáních je to podmínkou (armáda, policie, strojvůdce, pilot).

6. Složité příkazy vydejme písemně (lze do nich častěji při plnění nahlédnout)

7. Nedávejme nikdy mnoho příkazů či instrukcí najednou, byť i krátkých.

8. Buďme vždy trpěliví a zejména ve spojení s bodem 3.

9. Dobře rozvažme, zda naše příkazy nejsou v rozporu s předcházejícími.

10. Podřízenému by mělo být jasno, že ho necháte samostatně pracovat, ale že ho budete kontrolovat podle stupně jeho úrovně.

Dnešní management stále méně vychází z minulosti a stále více se přitahuje do budoucnosti. Jestliže dříve byl management zvyklý opírat se o minulost, dnes je tomu jinak.

Průmysl komerční bezpečnosti je toho příkladem. Jde o mladé dynamicky se rozvíjející odvětví, kde minulost prakticky žádná není, neboť tento průmysl zde neexistoval. V managementu se neustále hovořilo o analýzách, šlo prakticky o nejfrekventovanější slovo řízení. Dnes se stávají významnějšími podněty, podněty z budoucnosti, i když znalost minulosti neztratila svou manažerskou hodnotu. Předvídání budoucnosti v průmyslu komerční bezpečnosti tzv. bezpečnostní futurologie bude hrát stále důležitější úlohu. O co vlastně jde? Tato interoborová disciplína, která dosud není ještě konstituována, bude řešit budoucnost vývoje bezpečnostní situace v regionech, oborech, odvětvích, objektech, sociálních skupinách apod. Bude tak zahrnovat konkrétní tvorbu prognóz bezpečnostních situací jako celku či části 100

a koncipovat teorie vývoje bezpečnostních situací k včasnému přijetí opatření. V širším slova smyslu, tj. i mimo náš obor, bude koncipovat filozofické, sociologické a právní, (kriminologické) teorie vývoje celosvětové bezpečnosti lidstva, např. v oblasti bezpečnostních rizik 21. století v jednotlivých regionech, oborech, státech, zemích, podnicích, institucích, předvídat problémy mezinárodního terorismu, řešit tzv. bezpečnostní dilema v mezinárodních vztazích atd. Vrátíme-li se v této souvislosti zpět k managementu v průmyslu komerční bezpečnosti, vidíme, že současný management bude muset kvalitativně povýšit. Dnes říkáme, že již nehledáme manažerské typy, ale typy vůdcovské. Hledáme lídry. Zde se nabízí otázka, zda se lídr rodí s již zakódovaným vůdcovským prvkem genetického charakteru, či zda lze lídra vychovat. Jako základní schopnost lídra uvádí řada odborníků jeho schopnost ovládat druhé. Správnější však bude hovořit o umění přesvědčit a nadchnout široké okolí o správnosti jeho konání, řízení, vedení a o správnosti cíle, kterého má být dosaženo. Lídr má být vedoucí osoba, jejíž vliv je dán zvenčí, je obdařena neobyčejnými a nevšedním projevy osobních vlastností, díky nimž je mu projevována zvláštní důvěra a úcta širokým pracovním okolím, které přitahuje. Současně je taková osoba nadána neobyčejným osobním talentem a tzv. „kouzlem osobnosti“, má schopnost účinně oslovovat druhé a přesvědčit je, doslova strhnout k mimořádným pracovním výkonům. Takovýto lídr pak je schopen dosáhnout převratných změn v oboru a je přínosem pro budoucnost. Lídr se pak musí stát myslitelem, aby udržel na úrovni doby filozofické, historické, společenskovědní, politicko-vědní a etické poznání.

I když vůdcovské typy budou mít velké uplatnění, má vzhledem k celkové zátěži větší budoucnost tzv. „consolidated leadership“ sjednocené vedení (také velení) jako personální podmínka manažerského úspěchu. Má se tím na mysli seskupení vůdčích osobností, které sdílí v podstatě stejné názory, utvářejí spolu záměry, chovají se k sobě vstřícně a kooperativně, jsou k sobě otevření a přímí navzájem, si pomáhají a v případě potřeby se dokážou vzájemně zastoupit. Samozřejmě zde mohou být i různé problémy jak v systémů řízení či názoru ria řízení ale, tah na „branku“ musí být jednotný.

5.6 Organizační sítě Při sledování pracovních skupin nelze ztrácet ze zřetele, že skupinu vytváří řada jednotlivců, kteří mají své specifické zvláštnosti. A je třeba k nim mít i specifický přístup. Ostatně uvedené informace nebudou přece jen probíhat např. podle grafu z místa A do místa B.

101

Obr. 34. Tok informací z bodu A do B Ale tento „tok“ informací vytváří v podniku řadu kanálů spojených v jednoduché nebo komplikované sítě:

5.6.1 Otevřené sítě

Obr. 35. Informace proudí z A do C přes B (a naopak) na téže úrovni, nebo

Obr. 36. Ukázka toku od nadřazeného B do A do C (a zpět).

V prvním případě schéma naznačuje, že všechny informace z A do C i zpět musí proudit přes B, proto je tempo práce i způsob jeho zpracování informací rozhodující. Půjde-li o neobvyklé situace, které nelze rychlým, rutinním způsobem řešit, stává se B vždy silnou „brzdou“ řešení podnikových otázek. V druhém schématu otevřené sítě, kdy B nejen stíní informace mezi A a C, ale koná i funkci koordinátora, neboť informace již nejdou v lince z A přes B do C a zpět, ale jen mezi A a B a B a C, takže A a C mohou do B dávat nebo z B dostávat různé informace. To je princip schématu v sítích s nadřízenými a podřízenými pracovníky. 102

5.6.2 Sítě uzavřené

Obr. 37. Nejjednodušší uzavřená síť

Oficiální spoj mezi A a C síť uzavírá, a tím celý charakter operací mění. B zůstalo v řídící pozici, avšak přestalo být absolutní. A a C mohou přímo spolupracovat. Mohlo by se říci, že A by mohlo zdržovat materiály, které směřují z B přes A do C (nebo C materiály z B přes C do A), ale není tornu tak, nebot‘ C (i A) mají možnost přímé kontroly přes vedoucí úsek B. Uvedeme si tři základní systémy komunikační sítě (řízení) primární: hvězdu, ostruhu, kwh a sekundární: stan, srub domeček. Společně s nejzákladnějším výkladem vlastností v každé síti je uvedeno jen pět prvků (mohou to být např. jednotlivci, nebo skupiny lidí) a vychází se z předpokladu, že kanály dovolují výměnu informací oběma směry. Všechny základní typy sítí mají svoje výhody i nevýhody. Je proto třeba volit i kombinovat typy podle daných podmínek stálých i proměnlivých i řady zvláštních faktorů: Hvězda:

Obr. 38. Hvězda 103

-

má rychlý start, příkaz vydaný ze středu rychle dosáhne místo určení,

-

má pevně stanoveného vedoucího, vztah podřízenosti a nadřízenosti je velmi silný

-

je proto útvarem pevným, neformální kanály vznikají nesnadno a bývají při silném vedoucím neúčinné

-

zajišťuje pořádek, kontrolu -

-

skýtá možnost úplného stínění, neboť vedoucí postupuje podřízeným jen ty záležitosti, které uznává za vhodné a takovou formou, která se jemu zdá být nejlepší.

zajišťuje stálé ústředí

Když je vedení slabé, nekvalitní, nelze počítat s dobrou prací podřízených. Vedení se v takovém případě vymlouvá, že podřízení neporozuměli, nepochopili informaci, což sice může být příčinnou selhání, ale nemůže být omluvou vedení. Proto je ve hvězdě výběr vedoucích, ale i podřízených velmi důležitý.

Kruh:

Obr. 39 Kruh -

uplatňuje velikou míru demokracie, proto přispívá i k větší pracovní morálce, každý má pocit, že je příslušníkem kolektivu a má možnost vyjádřit svůj názor, není v něm podřízenost ‚ani nadřízenost formálního rázu, dobrovolné podřízení je věcí každého člena.

-

v době organizovaném kruhu může vzniknout pracovní nadšení a tvůrčí práce.

-

zajišťuje spolupráci všech členů.

-

je pohyblivější, ale také nestabilní a závisí zejména na vytčených cílech.

-

umožňuje vzájemnou kontrolu na všech místech a porovnávání všech informací. 104

-

plně nepochopenou informací lze si dát vysvětlit na kterémkoliv partnerském místě organizačního kruhu (diskutovat o tom, jak on věc pochopil).

-

kruh vychovává a vytváří přirozené manažery, neboť všichni účastníci vidí skutečné vlastnosti jednotlivých členů kruhu. Jestliže jeden ze členů prokáže mimořádné schopnosti na určitém úseku práce, pak se na něho všichni ostatní ve vlastním zájmu budou obracet jako na vedoucího pracovníka v tomto oboru činnosti.

Existují ovšem i překážky pro vznik přirozeného „vůdcovství“ zejména:

-

h o d n o s t odlišující jednoho člena velmi výrazně ode všech ostatních partnerů.

-

r e p u t a c e , respekt, který jedinec získal již dříve, a to i zcela na odlišném úseku pracoviště. Takový „expert ohrožuje jednání pracovního týmu často tím, že svádí jednání na úsek své odbornosti.

-

p o d d a j n o s t . Na vyšších úrovních řízení je rozhodnost a smysl pro kontrolu důležitější než popularita, zejména snaha o to, aby byl vedoucí oblíben, pokud možno u všech, čímž nakonec není oblíben u nikoho.

-

p á n o v i t o s t (i při přirozených schopnostech) bývá odmítána, skýtá nebezpečí bezohlednosti, neposkytuje dost prostoru pro okamžitou, bezprostřední formulaci nedořešených návrhů.

Výhody kruhu se ovšem mohou stát současně i nevýhodami. Tak např. demokracie dává příjemný pocit důležitosti, ale „většina“ může udusit zdravou kritiku v okamžiku, kdy jí je nejvíce třeba. Tato „většina“ může udusit vynikající myšlenku jednotlivce jen proto, že jí ona „většina“ dosud nedorostla. Výhoda pružnosti je ovšem současně i nepřítelem stabilizace atd. Tato dvojitá ostruha už neobsahuje přímé nebezpečí ohrožení funkce A z pozice B, neboť členové B1 a B2 se dostávají do závislosti i rivality v rámci soutěžení o lepší pracovní výsledky obou či více skupin a pak má možnost kteréhokoliv z B podporovat nebo tlumit.

5.6.3 Sekundární sítě

Stan

Je organizační systém, který je běžně používán tehdy, když se u vedoucího pracovníka sbíhají koordinace a vedení dvou různých typů činnosti. Stan je stejně jako hvězda velmi silnou a

105

stabilní organizační sítí, v niž autorita a zodpovědnost jsou vyznačeny směrem nahoru, směr síly (naznačený v diagramu šipkami) směřuje dolů. Tento systém však vyžaduje, aby všechny „jedničky“ a všechny „dvojky“ byly na téže organizační úrovni.

Obr. 40. Stan Srub Vzniká ze stanu přidáním oficiálního (formálního) spoje na úrovni „jedniček“, čímž se mezi A, B, C utvoří trojúhelník z nařízení vedení. Může také vzniknout neoficiálně z potřeby podniku nebo vedoucích na úrovni jedniček i proti vůli A. Pro silného vedoucího A je srub vynikajícím nástrojem řízení, dostává z úrovně „jedna“ k rozhodnutí jen to, co předem určí, a to z ostatních problémů, nač B a C nestačí. Slabý vedoucí se v tomto systému postupně stává jen rozhodčím nesrovnalostí mezi B a C jedna, je třeba podtrhnout, že srub je výkonnou a účinnou sítí jen tehdy, jsou — li povinnosti a zodpovědnosti B1 a C1 správně pochopeny.

Obr. 41. Srub 106

Domeček

Je organizační schéma, v němž vzniklo oficiální spojení i na úrovni „dvojek“. Z hlediska organizačního je domeček nejnebezpečnějším typem sítě, v níž přemíra oficiálních spojů skýtá možnost nebezpečí konfliktu. Pro tuto řadu přímých linek dochází často ke zkratům, k obcházení osob, které mají být průběžně informovány a tím i k porušení stability i výkonu celé organizace. Nejslabším bodem této organizace je úroveň na třetí poloze (dvojek v našem případě). „Jedničky“ pak rozhodují již jen o tom, co jim „dvojky“ k vyřízení ponechají a na hlavního vedoucího zůstává pak už jen žalostný zbytek od nich. Stává se tak „velkým pánem“, že už vlastně nemá co dělat. To je pohled na „domeček“ z té strany horší. Na tento systém se lze dívat i z opačného pohledu: pro velmi výkonné pracovníky je demokratickou strukturální základnou pro vrcholné výkony. Pak vyžaduje ovšem vynikající obsazení na všech úrovních včetně úrovně A.

Obr. 42 Domeček Sociogram Hovořili jsme o oficiálních vztazích - informačních linkách, o formální struktuře skupiny. Nyní si všimněme neformální skladby pracovního kolektivu na schematickém příkladu dvou sociogramů, kdy sedmičlenné pracovní skupině byly položeny otázky, s kým by chtěli nejraději nebo vůbec nechtěli strávit dovolenou. Tedy z celého množství možností byly pro zjednodušení vybrány jen spoje dva pro každou osobu. 107

Sociogram A je ze skupiny, která se vyznačovala vysokou pracovní morálkou a také produktivitou práce. Skupina B poskytovala slabé výkony a měla nízkou pracovní morálku. Sociogram A

Obr. 43. Sociogram A

Legenda: V

=

vedoucí

--------

=

plná čára označuje kladnou volbu

-----

=

přerušovaná čára volbu zápornou

Sociogram A jasně prokazuje oblíbenost vedoucího. Vzájemné vztahy jsou velmi vyrovnané, jen o jedničku nemá nikdo ani kladný ani záporný zájem. Sedmička s šestkou si jsou vzájemně velmi blízké, vymykají se kolektivu, nejsou příliš oblíbeny a samy už nemají místo na dobrý vztah k vedení. Čtyřka se sedmičkou jsou rivalové. Oba mohou zápasit o přízeň šestky. Dvojka tlak čtyřky mírní svou přízní.

108

Sociogram B

Obr. 44. Sociogram B s vedoucím bez hodnocení

Sociogram B je příkladem vyloučení vedoucího z jakéhokoliv hodnocení. Mezi jedničkou a dvojkou je vzájemný vztah antipatií, mezi jedničkou a sedmičkou zas sympatií. Charakteristická pro tuto skupinu lidí je „klika“ trojky, čtyřky a šestky, která je vzájemně svázána sympatiemi a nikoho jiného kladně nevolí. Vedoucím „kliky“ bude asi trojka, která získává i sympatie dvojky. Čtyřka je mezičlánkem. Je však také možné, že vedoucím kliky je šestka, vzhledem k tornu, že dostává záporné hlasy sedmičky a pětky. Důvod osamocení vedoucího v příkladu B může ovšem být různý, od autokracie až k naprosté neschopnosti.

Sociogram = grafické znázornění výsledků

Sociometrie = soubor technik a teorie vypracovaná americkým psychiatrem a sociologem J. L. Morenem9. V podobě sociometrického testu je nástrojem analýzy sociopreferečních vztahů v malé sociální skupině např. pracovním kolektivu. Test zajišt‘uje postavení vůdců, opomenutých či odmítaných osob, výskyt podskupin, integritu a soudržnost skupin. 9

Moreno Jacob Levi * 20. 5. 1892 + 14.5.1974 americký psychiatr, sociolog a psycholog rakouského původu zakladatel mikrorociogie a autor sociometrické metody sociogramu.

109

Sociologické prvky v řízení práce s lidskými zdroji v pkb Proč se podniku vyplatí ponechat si starší zaměstnance. Jak lze zabezpečit zvýšený přínos starších zaměstnanců k činnosti podniku a proč? Jde o oblast sociální politiky každého podniku. Každý manažer se musí na své zaměstnance dívat očima vedoucího pracovníka, který má zájem správně využít každého pracovníka na správném místě v zaměstnaneckém kolektivu. Tedy i starší pracovník má právo, aby na něj bylo hleděno jako na každého jiného pracovníka a nesmí být v žádném směru diskriminován. Pokud starší pracovník pociťuje sociální jistotu až do doby odchodu do důchodu, většinou se snaží odvádět odpovídající práci podle profesiogramu a často i práci navíc. Musí však mít zajištěny odpovídající pracovní podmínky, odpovídající odměnu za práci, odpovídající pracovní prostředí a eventuálně odpovídající zdravotní péči /např. formou rehabilitace, lázeňské péče, odborná lékařská péče atd.!. Každý vedoucí pracovník /manažer/ si musí uvědomit, že i on sám jednou dosáhne věku odchodu do důchodu, a zcela jistě bude chtít, aby s ním bylo zacházeno odpovídajícím tj. důstojným způsobem. Starší zaměstnanci se přitom mohou významně podílet na efektivním chodu podniku, a pokud jsou přesvědčeni o svém odpovídajícím zařazení a zájmu o ně, většinou se to snaží podniku odpovídajícím způsobem vrátit. Proč se tedy vyplatí si je ponechat? Faktorů je celá řada, zejména však vynikají tyto: -spolehlivost -zkušenosti -upotřebitelné styky -znalosti -ukončená kvalifikace -odpovědnost k plnění úkolů -časová přizpůsobivost -dodržování norem vnitropodnikových vztahů a etického kodexu na pracovišti -komunikační zběhlost

Spolehlivost Je charakteristickou vlastností každého Člověka aje dána celkovým vztahem k práci z hlediska přesnosti jejího výkonu podle technologického pracovního reglementu, eventuálně profesiogramu. U starších pracovníků je dána praxí a odpovědností /např. odpovědností vůči 110

nadřízenému, rodině, společnosti apod.!. Spolehlivost u pracovníků staršího věku bývá často nutností. Vyjadřuje pracovní stabilitu. Zkušenosti Jsou dány délkou praxe v určité profesi, která rok od roku roste. Zvláště tam, kde starší pracovník prošel více profesemi, eventuálně více řídícími funkcemi. Jde o vědění, které vzniká ve společenské praxi z bezprostředního vztahu Člověka k jeho přírodnímu a společenskému prostředí. Zkušenosti mohou být jak pozitivní, tak i negativní ajsou ovlivněny znalostmi a celkovým vědomostním základem daného jedince. U starších pracovníků mohou být zkušenosti i neocenitelné, jak se v praxi Často říká. Z výsledku zkušenosti, která je v praxi také vždy obsažena, vznikají ještě teoreticky nezpracované empirické znalosti, které jsou důležitým předpokladem teoretického poznání. Empirické znalosti, získané z bezprostřední zkušenosti, jsou spojovacím Článkem mezi teoretickým věděním a praxí. Proto má zkušenost vždy velkou úlohu při správném pochopení teorie a při jejím použití v praxi. Proto je třeba pracovat se „starými praktiky“ a jejich zkušenosti totálně využít.

Upotřebitelné styky Jsou důležité, zejména pro mladé manažery. Nic v praxi nemůže nahradit odborné, upotřebitelné pracovní a obchodní styky, rovněž tak styky společenské. Styky jsou budovámy celý život a je třeba se jim systematicky věnovat. Bez styků manažer neexistuje. Proto je třeba, aby byly pracovní styky mezi manažery pěstovány a hlavně předávány. Starší pracovníci by měli své pracovní styky vždy předávat mladším. To však není jednoduché a musí zde nejdříve vzniknout důvěra. Důvěra je vztah k Činům druhé osoby a k ní samé, který se zakládá na přesvědčení o jeho bezúhonnosti, věrnosti, poctivosti a Čestnosti. Takový vzájemný vztah se buduje léty společné práce. Proto je potřebné získat důvěru starších pracovníků, nezneužívat ji a předání pracovních styků zcela jistě nastane.

Znalosti Mají být rozhodujícím faktorem při hodnocení zaměstnanců. Znalosti pracovníků jsou vnitřním zdrojem prosperity moderního podniku, a pokud jsou správně použity, zhodnoceny a ohodnoceny tvoří určité personální know-how každého podniku. Proto je třeba růst znalostí zaměstnanců podporovat. Nejdůležitější zdroje rozvoje znalostí je celoživotní vzdělávání, sepětí vědy s praxí, doškolování, přeškolování, permanentní prohlubování znalostí samostudiem, využití znalostí specialistů, zejména starších a zkušenějších pracovníků. Pro využití znalostí starších pracovníků mladšími je třeba vytvořit vhodné pracovní vztahy a 111

vzájemnou motivaci. Zde je třeba využít vhodné metody získávání znalostí od starších pracovníků (např. pracovní brainstorming, mentoring, counseling, případně asistence a správný coaching mladého pracovníka). Brainstorming — tato metoda volné spontánní diskuse vedené mezi staršími a mladšími pracovníky je plně účinná a vzájemně navzájem nenásilná. Hledají se zde společné nové nápady a návrhy jejich řešení, kombinování a zlepšování. Mladí přitom mají iniciativu, starší je usměrňují, ale nestrhávají jim iniciativu. Mentoring — by se měl spojit s coachingem. Starší mentor nechává iniciativu mladšímu, radí, stimuluje a usměrňuje. Školený mladší spolupracovník má však vlastní odpovědnost Counseling — zde musí být navozen správný vztah mezi mladším a starším, školeným a školitelem, s cílem správně zformovat pracovní schopnosti formou konzultací, správného ovlivňování Coaching — tady jde o dlouhodobé vedení starším, zkušeným manažerem spojené s vysvětlováním, výchovou a periodickou kontrolou s hlubším vztahem k problému, nejlépe formou „otec a syn“

Ukončená kvalifikace Výhodou je zde, že starší pracovníci již mají ukončenou kvalifikaci a nemusejí se vzdělávat, nýbrž mohou vzdělávat mladší. Kvalifikaci je zde třeba chápat jako kvalifikaci pracovní, tj. jako souhrn vlastností a způsobilostí lidského zdroje k výkonu určité, zpravidla ekonomické činnosti získané praxí, vzděláním, průpravou v příslušném oboru činnosti.

Odpovědnost k plnění úkolů Je zpravidla dána kvalifikací spojenou s praxí a návyky u starších pracovníků.

Časová přizpůsobivost Dnes je důležitá časová přizpůsobivost téměř v každém oboru lidské činnosti. Starší pracovníci, nejsou li zdravotně indisponováni, nejsou již zpravidla časově vázáni na rodinu, své zájmy a záliby, naopak velká většina se seberealizuje v pracovním procesu a má snahu dokázat svou přizpůsobivost, upotřebitelnost a kreativitu. Toho je třeba manažersky využít, nikoli zneužít. K dodržování vnitropodnikových norem a etickému kodexu mají starší pracovníci většinou kladný vztah a v této oblasti dovedou jít příkladem, neboť mají zájem na udržení svého postavení v podniku, především disciplinovaností. 112

Komunikační zběhlost Zkušenostní znalosti a praxe dává starším pracovníkům do vínku určitou komunikační zběhlost ve vztahu k okolí, zejména k okolí obchodnímu. Toho je třeba u starších pracovníků rovněž využít, zejména v oblasti obchodní politiky směrem k veřejnosti (tzv. „public relations“ a veřejnost ve prospěch firmy cílevědomě ovlivňovat pomocí sociologie a psychologie).

Základy sociologického přístupu k řízení lidských zdrojů Dnešní sociologie reflektuje různé perspektivy a tradice, při pohledu na problém sociologického přístupu k řízení lidských zdrojů se od popředí dostává především pohled z úhlu sociologie bezpečnosti a sociologie práva. Dnešní sociologie se soustřeďuje především na současnou industriální společnost, někdy se srovnává s preindustriální společností a někdy se opírá o taková příbuzné disciplíny, jako je historie, geografie, politologie, ekonomie, psychologie a antropologie. Její zájem sahá od teorií sociálního řádu a změny, po podrobné analýzy malých skupin, jednotlivců a pravidelností každodenního života. Součástí probíhajících diskuzí o tom, zda sociologie je nebo má být věda a zda může nebo má být prosta ideologie, je také vztah mezi teorií a metodou. My v průmyslu komerční bezpečnosti se budeme zaměřovat na společensko-vědní výzkum zkoumající PKB jako celkový systém a také jednotlivé dílčí oblasti tohoto průmyslu např. průmyslový podnik. Práci v kolektivu apod. Z hlediska komplexních souvislostí žádný člověk v dnešním světě nemůže existovat izolován od ostatních lidí, nota bene, v našem oboru je kolektivní práce základem úspěchu a základní předpoklad funkčnosti PKB. Jeví se tedy potřeba vědecky studovat psychiku a zejména chování a jednání člověka pod zorným úhlem jeho žití v moderní lidské společnosti. Proto také v technologii komerční bezpečnosti probíráme nejen základy zdravovědy, ale i základy soudní psychiatrie pro právně-bezpečnostní obory. Je to proto, že se zde jeví naléhavá potřeba studia sociologických prvků v lidském životě. Sociologie si všímá převážně velkých lidských skupin, zkoumá a vysvětluje problémy, které se týkají širších společenství, např v PKB, kde v posledních 20 letech pracovalo více, jak 50 000 lidí a je tedy na místě začít se zabývat sociologickými otázkami této pracovní skupiny např. odrazem jejich pracovní morálky, zaměstnanosti, fluktuací atd. Dále jejich činnostmi ve výrobě, službách, obchodním styku v průmyslu komerční bezpečnosti.

113

Kontrolní otázky: 1. Využití sociologie v PKB 2. Výchova v lidské komunitě 3. Individuální a funkcionální proměnné v řízení práce s lidskými zdroji 4. Sociální skupiny 5. Organizace práce v PKB 6. Chování ve skupině 7. Vzájemné vztahy ve skupině 8. Role 9. Pozice 10. Žebříček hodnocení 11. Popularita 12. Osobnost manažera 13. Problematika podřízených 14. Pravomoc 15. Organizační sítě

Literatura: Brzezinski Zb.: Velká šachovnice, Mladá fronta 1999 Brzezinski Zb.: Bez kontroly, Victoria Publishing 1993 Čtrtková L.: Kriminální psychologie — Eurounion, Praha 1998 Einstein A., Besso M. Korespondence 1903 — 1955 Překl. Spezialli P. Paris 1972 Freud S. Úvod do psychoanalýzy Praha 1982 Jílek Josef: Finanční rizika Grada Publishing 2000 Laucký V.: Výchova a školení pracovníků, Služební předpis Moba 2000 Laucký Vladimír: „Technologie komerční bezpečnosti II“ UTB, FAI, 2007, Zlín, ISBN 97880-7318-631-8 Všeobecná encyklopedie Diderot 1999 Obchodní zákoník (zák. č. 513 /91 Sb. ve znění pozdějších předpisů) Oxfordský slovník světové politiky, Ottovo nakladatelství Praha 2000 Nenadál J. a kol.: Moderní systémy řízení jakosti — Management Press, Praha 2002 114

Machiavelli N.: Úvahy o ovládnutí a vojenství, Praha naše vojsko 1987 * Kodex etiky Asociace soukromých bezpečnostních služeb České republiky, příloha sborníku dokumentů konference, Praha 2002 Právnický slovník, Orbis Praha 1978 • Piaget Jean: Psychologie inteligence SPN Praha 1970 • Říčan P.: Psychologie osobnosti, Orbis Praha 1972 • Smejkal V: Abeceda společenského chování, Horizont 1989 Závěry z konference „Čeští lídři pro 21. století“ z 10.4.2001 v Praze Vl. Laucký, Řízem technologických procesů v průmyslu komerční bezpečnosti, UTB, Zlín, FT, 2006, ISBN 80—7318—432—X

6

ZVLÁŠTNÍ PŘÍPADY HAVÁRIÍ

Dopravní havárie tvoří asi 70% všech havárií ve světě. Můžeme říci, že jde o středně těžké a těžké havárie s poměrně značnou úmrtností. Můžeme je v podstatě rozdělit na: -

letecké havárie

-

silniční havárie

-

havárie lanovek

Dopravní havárie tvoří druhou největší havarijní komoditu hned po průmyslových haváriích. Zejména silniční havárie a železniční havárie pak v ČR významně ovlivňují podnikatelskou činnost a tak mají přímý vliv na činnost v průmyslu komerční bezpečnosti. Dotýkají se také činnosti integrovaného záchranného systému a činnosti v oblasti dopravy kritické infrastruktury.

6.1 Letecké havárie Je statisticky vykazováno, že letecká doprava patří k nejbezpečnějším na světě, i když to tak v posledních letech nevypadá. Ovšem ve srovnání s ostatními dopravními prostředky je to jasné. Každá letecká havárie, vyjma teroristických útoků, je zapříčiněna zpravidla podceněním technické, organizační a bezpečnostní připravenosti.

115

Co je to letecká havárie. Tento problém jsme již řešili v předmětu „speciální bezpečnostní technologie ve 3. ročníku10. Letecká havárie je mimořádná událost spojená s provozem letadel, která se stala mezi dobou nástupu osob do letadla s úmyslem vykonat let a dobou, kdy všechny takové osoby letadlo opustily a při které došlo k následujícím událostem: 1) některá osoba byla smrtelně nebo těžce zraněna následkem přítomnosti v letadle, nebo vlivem přímého kontaktu s kteroukoli částí letadla, včetně částí, které se od letadla oddělily 2) letadlo bylo zničeno nebo poškozeno 3) letadlo je nezvěstné, nebo je na zcela nepřístupném místě11. V této souvislosti mluvíme ještě o pojmu „vážný incident“. Jde o mimořádnou událost, jejíž okolnosti naznačují, že došlo téměř k letecké nehodě. Rozdíl mezi leteckou nehodou a vážným incidentem je pouze v následcích např. pilot s vypětím sil a svého umění přistál, letadlo je poškozeno, nikdo nebyl zraněn ani nezemřel. Rozlišujeme také pojem „pozemní nehoda“. Ta je definovaná jako událost, ke které došlo v souvislosti s přípravou letadla k letu, jeho obsluhou, údržbou, opravami a servisem (technický handling) a došlo k poškození zdraví, usmrcení osob, poškození, či zničení letadla. Dále ve vyšetřování leteckých havárií často uvádíme pojem „černá skříňka“ (black box). Jde o zařízení, které se zpravidla umísťuje do letadel a jiných dopravních prostředků za účelem zaznamenání nejdůležitějších parametrů letu pro objasnění příčin případné havárie. Podle mezinárodních dohod musí mít všechny letecké společnosti umístěnou černou skříňku ve svých letadlech. V současnosti se do letadel umísťují černé skříňky dvě a dávají se většinou do zadní části letadel a to proto, že zadní část bývá při nehodách nejméně poškozena. Každá černá skříňka má svoji funkci: CVR (cockpit voice recorder) – nahrává rozhovory v pilotní kabině FDR (flight data recorder) – nahrává letové údaje, především výšku, rychlost, tlak vzduchu v letadle, stav paliva, umělý horizont a jeho funkci během letu a další. Černá skříňka je konstruována tak, aby došlo k zachování neporušeného obsahu i v extrémních podmínkách, je vodotěsná, z nekorodujícího materiálu. Uvnitř skříňky je umístěný miniaturní vysílač, který vysílá při katastrofě signál, na základě kterého se dá skříňka naleznout. Pro jednodušší identifikace je barva černé skříňky oranžová. Havárie letadel je možno klasifikovat jako: -

letecké katastrofy (air disasters)

-

letecké nehody (air accidents)

10

Laucký Vladimír, Speciální bezpečnostní technologie, skripta FAI UTB Zlín 2009, ISBN 978-80-7318-762-0 str. 85 11

letadlo je považováno za nezvěstné, jestliže pátrání bylo úředně ukončeno a části letadla nebyly nalezeny

116

-

letecké události (air incidents)

Obr. 45. Příčiny leteckých nehod v procentech

Existují dva základní typy leteckých nehod: ztráta řízení (Loss Of Control) a řízený let do terénu (CEIT - Controlled Flight Into Terrain). Pro zajímavost uvedu, že v roce 1961 se stalo 14,15 leteckých katastrof na 1 milion letů, kdežto v roce 1995 byl tento poměr 0,46 ku milionu. V roce 1960 na 100 milionů ulétnutých osobokilometrů připadlo 0,8 usmrcených osob, v roce 1999 pouze 0,035 úmrtí a v roce 2000 bylo 0,03. V roce 1997 byl počet úmrtí v poměru 0,04 osob na každých 100 milionů přepravených cestujících. V roce 1997 došlo k 0,13 katastrofám na 100 milionů ulétnutých kilometrů, v roce 1998 to bylo 0,10 katastrof na 100 mil km. Americké katastrofy vyšetřuje NTSB - National Transportation Safety Board (Národní úřad pro bezpečnost dopravy), britské AAIB, francouzské BEA, australské a tichomořské BASI Bureau of Air Safety Investigation, které je součástí ATSB - Australian Transport Safety Bureau. České letecké nehody do roku 1996 vyšetřovala SLI - Státní letecká inspekce, do roku 2002 ÚCL - Úřad pro civilní letectví a od 1. 1. 2003 byl pro tyto účely zřízen ÚZPLN - Ústav pro odborně technické zjišťování příčin leteckých nehod. Statistika leteckých neštěstí civilních letadel v letech 2000 — 2005 Tyto statistiky jsou, co se týče období, sice jen okrajové (zajímá nás pouze rok 2005), ale pro lepší přehlednost jsou zde uvedené možné predikce dalšího vývoje. 117

Tab. 6. Typy leteckých nehod v letech 2000 až 2005 Rok

Neh.

Krim.

Únos

Inc.

Oběti

2000

112

0

22

17

1 194

2001

125

7

9

25

1 235

2002

147

1

5

25

1 188

2003

142

2

7

17

720

2004

129

2

2

9

599

2005

133

0

1

19

1 114

Celkem

788

12

46

113

6 050

Tab. 7. Letecká neštěstí podle typů letadel Typ letadla

Neh

Krim

Únos

Inc

Obětí

Boeing 737-200

19

0

1

1

766

MD-80

11

0

1

5

495

Tupolev 154

7

2

3

0

460

Boeing 747

16

0

1

3

316

Boeing 767

9

1

2

1

286

Boeing 737-300

6

0

0

0

270

Airbus A.300

5

1

2

2

260

Boeing 727

13

1

2

6

235

Airbus A.310

4

0

3

0

169

Antonov 24

8

0

1

3

152

Airbus A.320

4

1

1

3

144

Let 410

27

0

0

4

122

Antonov 26

15

0

0

2

117

DHC-6 Twin Otter

30

0

0

0

113

Boeing 757

3

1

4

0

110

Antonov 26

15

0

0

2

117

DHC-6 Twin Otter

30

0

0

0

113

Boeing 757

3

1

4

0

110

118

Tab. 8. Letecká neštěstí podle společností Společnost

Nehod

Krim.

Únos

Inc.

Obětí

American Airlines

2

1

2

1

416

China Airlines

1

0

0

1

225

Kenya Airways

1

0

0

0

169

West Caribbean Airways

2

0

0

0

168

Flash Airlines

1

0

0

0

148

Vladivostokavia

1

0

0

0

145

Gulf Air

1

0

1

0

143

UTA Guniea

1

0

0

0

141

Air Philippines

1

0

0

0

131

Air China

1

0

1

0

129

Faktory ovlivňující letecké nehody a) lidský faktor - je třeba říci, že největší počet neštěstí v letecké dopravě je právě zaviněn lidským faktorem viz. Obr. XX. To zahrnuje především pilotáž letadla, údržba letadel, řízení provozu, terorizmus a únosy letadel. Při pilotáži letadel dochází nejčastěji k nedodržování předpisu na vykonání letu, chybné technické pilotáže, chybné obsluze letadla a jeho řízení, nesprávnému navigačnímu vedení letadla. Dalšími příčinami jsou kolize letadel ve vzduch a na zemi, ztráta pozornosti a nedůsledné monitorování přístrojové techniky, alkoholismus a výjimečně i psychická porucha. Také nedbalost pozemního personálu, především leteckých mechaniků. b) technický faktor – přesto, že technika v leteckém průmyslu je den ze dne dokonalejší, technické faktory mají stále vliv na letecké havárie. Ať už jde o skryté riziko v konstrukci, při výrobě a údržbě letadel, různé organizační a technické problémy letišť, nevhodný, či málo odolný materiál, rychlejší opotřebení než se předpokládá, konstrukční vady, motorové selhání, nekvalitní palivo a mazivo, nezvládnutí letového provozu, špatná údržba měřidel apod. c) meteorologický a přírodní faktor – atmosférické jevy jsou méně častými příčinami leteckých nehod, ovšem vzhledem k jejich nevyzpytatelnosti je jejich nebezpečí stejné jako u ostatních uvedených faktorů. Sněhové bouřky, způsobující snížení viditelnosti a rychlý pokles teploty jsou nejtypičtější meteorologické faktory způsobující letecká neštěstí. Rovněž nebezpečné jsou bouřky s krupobitím a elektrické výboje, které 119

bouřky provází, sníh a led mohou při nedodržení rozmrazovacích procedur vážně ohrozit letovou schopnost letadla. Primárními přírodními faktory ovlivňujícími nehodovost v letecké dopravě jsou vulkanický popel, který při sopečné erupci vystoupí do atmosféry a výskyt ptactva v blízkosti letiště a přistávacích ploch. Oba tyto faktory mohou nepříznivě ovlivnit činnost motorů a přivodit jejich následné selhání.

Vyšetřování příčin leteckých nehod a incidentů Cílem vyšetřování leteckých nehod je zjištění všech faktů, podmínek a skutečností, za jakých došlo k incidentu. Rozbor a analýza získaných informací slouží k určení pravděpodobnosti příčiny této události. Každá letecká nehoda (nebo incident) je podrobena odbornému vyšetřování. K tomu je ustanovena komise ministerstvem dopravy – Ústav pro odborné zjišťování leteckých nehod. Vyšetřování leteckých nehod státních letadel zabezpečuje ministerstvo vnitra nebo ministerstvo obrany. Každá letecká nehoda nebo incident musí být vyšetřována s cílem stanovení co nejpřesnější a nejpravděpodobnější příčiny leteckého neštěstí. Členové odborné komise jsou oprávněni vstoupit na místo letecké nehody za účelem dokumentace místa nehody, stavu letadla a osob na palubě, včetně odebrání vzorků k provedení expertiz. Odborná komise je oprávněna požadovat doklady, dokumentaci, výpovědi, odborné posudky a jiné podklady od osob, které mohou celou událost objasnit. Požadované údaje jsou povinni poskytnout i vlastník, provozovatel a výrobce letadla, zaměstnanci orgánů státní správy v civilním letectví, provozovatelé letišť, právnické a fyzické osoby oprávněné k podnikání v letecké dopravě a poskytující letecké navigační služby. Mezinárodní organizace ICAO - International Civil Aviation Organization, (Mezinárodní organizace civilního letectva) ECAC - European Civil Aviation Conference, (Evropská konference civilního letectva) EASA - European Aviation Safety Agency, (Evropská agentura pro bezpečnost letectva) EUROCONTROL - European Organisation of the Safety of Air Navigation, (Evropská organizace pro bezpečnou vzdušnou navigaci) JAA - Joint Aviation Authorities, (Sdružené letecké úřady)

6.1.1 Přehled současných bezpečnostních opatření v letecké dopravě Z důvodu ochrany proti terorismu bylo po 11. září 2001 nově zavedeno: V rámci ochrany cestujících proti terorismu dne 5. října 2006 přijala Evropská komise nařízení č. 1546/2006, které zavedlo nová bezpečnostních opatření pro civilní leteckou přepravu. 120

Toto nařízení přineslo například opatření spočívající omezení tekutin, které mohou mít cestující v letecké přepravě u sebe či v příručním zavazadle. Cestující tak mohou mít tekutiny jen v omezeném množství, a to v nádobách o max. objemu 100ml, cestující jsou povinni předložit tyto nádoby k bezpečnostní kontrole v průhledné plastikové tašce, o maximálním objemu jeden litr. Bezpečnostní příplatek k letence vznikl také až po teroristickém útoku v New Yorku v roce 2001 a je to pojištění letecké společnosti proti terorismu. Klient je tedy pojištěn v případě únosu letadla a podobně. Bezpečnostní příplatek je již zahrnut v ceně letenky a činí po Evropě cca 100 korun najeden let a osobu. Široké využití plastových příborů v letadle bylo také zavedeno až po 11. září 2001 z důvodu zvýšení bezpečnosti na palubě letadla. V současné době se však v luxusnější třídě “business class“ v letadle již začaly někde používat opět kovové příbory. Na základě Nařízení EU č. 1546/2006 vznikla povinnost odložit při detekční kontrole své kabáty, bundy či pásek. Na vyzvání má pasažér povinnost také sundat obuv či vyjmout z příručních zavazadel a předložit ke kontrole přenosné počítače a jiná větší elektronická zařízení. Počínaje dnem 15. 6. 2007 začala, v rámci boje proti terorismu, mezinárodnímu zločinu a „praní špinavých peněz“, platit nová pravidla, týkající se kontroly peněžní hotovosti vyvážené či dovážené do EU. V tento den vstoupilo v platnost Nařízení Evropského parlamentu č.1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící. 6.1.2

Letecký zákon

Nynější Zákon o civilním letectví (oficiální zkrácený název nemá, neoficiálně je nazýván zkráceným názvem předchozího zákona letecký zákon) byl v České republice vyhlášen pod číslem 49/1997 Sb. a několikrát novelizován. Do zákona jsou implementovány požadavky mezinárodní Úmluvy o mezinárodním civilním letectví a dalších mezinárodních úmluv. Zákon nabyl účinnosti 1. dubna 1997, novely nabyly účinnosti 1. listopadu 1999, 12. června 2000, 28. června 2002, 1. ledna 2003 a 1. května 2004. Předchozím zákonem upravujícím tuto oblast byl zákon č. 47/1956 Sb., o civilním letectví (letecký zákon), ve znění zákona č. 40/1964 Sb., zákona č. 43/1 976 Sb., zákona č. 90/1 990 Sb., zákona č. 383/1990 Sb. a zákona Č. 305/1993 Sb. Tomuto zákonu předcházel zákon č. 172/1925 Sb., o letectví, ve znění zákona č. 48/1 930 Sb. 6.1.3 Mezinárodní úmluvy Vyjmenovány jsou především ty úmluvy, ke kterým přistoupila Česká republika. Chicagská úmluva Úmluva o mezinárodním civilním letectví (tzv. Chicagská úmluva) byla sjednána 7. prosince 1944 v Chicagu pod záštitou vlády Spojených států amerických (v jejímž archivu jsou 121

uloženy ratifikační listiny a která byla pověřena administrativními úkony) a Spojených národů a v Československu publikována pod číslem 147/1947 Sb. n. a z. Touto úmluvou byla ustavena Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Samotná Chicagská úmluva byla v rámci činnosti ICAO osmkrát doplněna. Současné znění Dohody má označení ICAO dokument 73 00/8. Proto Členské státy ICAO v souladu s tím několikrát novelizovaly své zákony o civilním letectví. Varšavská úmluva Úmluva podepsaná 1929 ve Varšavě, zákon č. 243/1933 Sb. Jedná o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě a o odpovědnosti za škodu. Definuje se odpovědnost leteckého dopravce za přepravní škodu. Obsahuje také požadavky na dopravní listiny: • letenku • průvodku na zavazadla • nákladní letecký list Stanovuje se rozsah odpovědnosti dopravce, a to pevnými částkami, kde limit odškodnění je 1500 FRF Poincare (francouzský frank rovnající se svou hodnotou 65,5 mg zlata o ryzosti 900/1000). V roce 1975 stanoveno odškodnění namísto Poincare v SDR, aby nebylo závislé na kolísající ceně zlata. Římská úmluva Úmluva podepsaná 1952 v Římě, zákon č. 49/1997 Sb. Jde o úmluvu o odškodňování škod způsobených provozem zahraničního letadla vůči třetím osobám nebo zemi. Podle této úmluvy musí každá osoba, která utrpí škodu na zemi, prokázat, že tato škoda byla způsobena letadlem za letu, anebo osobou nebo věcí, která vypadla z letadla za letu. Ženevská úmluva Úmluva podepsána 1953 v Ženevě. Stanoví se mezinárodní pravidlo o uznávání práv k letadlům, aby se předešlo kolizím práva jednotlivých smluvních států. Účelem je usnadnění financování nákupů letadel používaných v mezinárodní letecké dopravě pomocí úvěrů zajištěných zástavním nebo jiným právem. Stanoví se, že veškeré zápisy týkající se jednoho letadla budou v jednom leteckém rejstříku, podle státní příslušnosti letadla. Tím se zamezilo dvojímu zápisu ve dvou státech. Tokijská úmluva Tato úmluva byla podepsána 1963 v Tokiu pro „boj s nezákonnými činy proti civilnímu letectví“. Vyvolala to situace v 60. letech, kdy se rozmohly únosy dopravních letadel i s cestujícími.

122

Tato úmluva navazuje na Ženevskou úmluvu o volném moři z roku 1958, kde je definováno pirátství jako protiprávní akt násilí, spáchané posádkou nebo cestujícími lodi nebo letadla, namířený proti jiné lodi nebo letadlu, proti osobám nebo majetku. Haagská úmluva Úmluva podepsaná v Haagu roku 1970 k „potlačení protiprávního zmocnění se letadel“. Tato úmluva postoupila dále než Tokijská úmluva. Únos letadla byl kvalifikován jako trestný čin a zavazuje smluvní státy, aby pro tyto zločiny byly vynášeny nejpřísnější tresty. Montrealská úmluva Podepsána v Montrealu roku 1971, rozšířena 1988 a 1999. Od platnosti této úmluvy české právo zná specializované skutkové podstaty trestných činů ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku v úmyslu získat, nebo vykonávat nad ním kontrolu. Jde o tyto trestné skutky: • násilný čin proti letadlu za letu, čímž je ohrožena jeho bezpečnost • zničení letadla za provozu nebo způsobení takové škody na letadle, že není schopné letu • umístění předmětu na palubě, který může letadlo nebo jeho část zničit a ohrozit jeho bezpečnost • poškození zařízení letadla, které naruší jeho bezpečný provoz • sdělení nepravdivé informace, čímž je narušena bezpečnost provozu (poplašná zpráva)

Tab. 9 Letecké nehody za rok 2005 v celosvětovém měřítku Datu m neho dy

Letecká společnost

Typ letadla

Místo

Zem Příčina/průběh nehody řelo

27.01 Farnair .2005 Hungary

Let 410 Iasi, UVP-E Rumunsko

2

Letadlo po prvním neúspěšném přistání havarovalo při pokusu o přistání za sněžení.

03.02 East/West .2005 Cargo

IL76TD

Khartoum, Súdán

7

Letadlo havarovalo krátce před přistáním po té co, kapitán oznámil problémy s palivovým systémem, pilot oznámil pokus o nouzové přistání v poušti, 9 mil západně od Khartoumu, letadlo se však zřítilo a explodoval

Entebhe,

0

Letadlo havarovalo do Viktoriina

19.03 Cargo

Plus Boeing

123

jezera blízko dráhy 17 při svém druhém pokusu o přistání k plánovanému doplnění paliva. Posádka utrpěla pouze lehká zranění

.2005 Aviation

7073K1 C

Uganda

03.02 Kam Air .2005

Boeing 737242

Kabul, Afghánistán

104

Letadlo se ztratilo krátce před přistáním při silné sněhové bouři. Vrak byl následně nalezen po 12ti hodinách v horském terénu severozápadně od Kábulu.

16.03 Kamerovo Air AN-24 .2005 Enterprise

Varandey, Rusko

29

Letadlo se údajně náhle stočilo doprava a zřítilo se při pokusu o přistání na letišti.

23.03 Airline .2005 Transport Copany .

IL75TD

Mwanza, Tanzanie

8

Letadlo při letu do Khartoumu v Súdánů náhle zmizelo z rada a zřítilo se do jezera Victoria krátce po vzlétnutí z letiště v Mwanza

26.03 West .2005 Caribbean Airways

Let Providencia, 41OUV Kolumbie P-E

8

Letadlu se nepodařilo při vzletu nabrat potřebnou výšku a narazilo do hor.

12.04 GT Air .2005

DeHavi lland DHC-6 TwinO žger

Puncak Jaya, 17 Indonésie

8 minut po startu se letadlo zřítilo do oblasti Puncak Jaya.

20.04 Saha Airlines .2005

Boeing 7073J9C

Tehran, Iran

Letadlo přistálo na dráze 29L. Díky závadě na podvozku, letadlo smykem vyjelo z dráhy do řeky Kan. 3 pasažéry zemřeli poté, co spadli do řeky při evakuaci

3

07.05 Aero Tropics Sweari .2005 Air Services ngen 227 Metroli ner

Iron Range, 15 Queensland, Austrálie

Letadlo se zřítilo poté, co při přistávání v mlze narazilo do mlhou zahaleného svahu.

25.05 Victoria Air

Biga, Kongo

Letadlo

AN-12

124

27

havarovalo

do

hustě

zalesněného útesu přibližně 30 minut po startu

.2005 02.06 Al-Majal .2005 Copany

13.06 Air .2005 Express

AN24V

Khartoum, Súdán

Pony Dougla Fort s R4D- Lauderdale, 8 Super Florida, USA Skytrai n

5

Letadlo havarovalo při vzletu po jeho zrušení. Letadlo přejelo dráhu a zastavilo se po vznícení levého boku.

0

Krátce po startu se vznítil motor č. 1. Letadlo zavadilo o několik domů a stromů před zřícení do obytné oblasti 3 míle od letiště. Letadlo shořelo.

16.07 Equatair .2005

AN24B

Baney, Rovníková Guinea

60

Krátce po vzletu se dvojitý turbovrtulový letoun zřítil do horské oblasti obklopené džunglí, 13 mil od Malaba.

02.08 Air France .2005

Airbus A34031 3X

Toronto, Kanada

0

Letadlo přistálo na dráze 24L avšak nebylo schopné zastavit před koncem dráhy. Letadlo dojelo až do mělkého kanálu na úrovni dráhy. Trup letadla se rozštěpilo na kousky, po 4 minutách se letadlo vzňalo, stejně jako ulomené části. Nepříznivé počasí

06.08 Tuninter .2005

ATR72-202

Palermo, Itálie

14

Posádka krátce po vzletu ohlásila problémy s turbomotory a požádala o nouzové přistání. Letadlo nebylo schopno přistát na letišti v Palermu a spadlo kolmo do moře. Důvodem byl nedostatek paliva a chybně nainstalovaný indikátor množství paliva.

14.08 Helio Airways .2005

Boeing Granimatikos 73 7-3 , Recko IS

121

Po vstupu letadla do Řeckého vzdušného prostoru nebyla posádka schopna opakovaně navázat radiový kontakt s kontrolou. Byly vyslány F-l 6 k zadržení letadla. Po navázání

125

vizuálního kontaktu bylo ohlášeno bezvědomí 1. pilota a nepřítomnost kapitána v kabině. V kabině byly viditelné uvolněné kyslíkové masky. Letadlo se zřítilo do suchého horského terénu. 16.08 West .2005 Caribbean Airways

MD-82

Machiques Venezuela

160

Posádka nahlásila problém s jedním motorem. Ohlásili záměr otočit do Caracasu. Krátce poté oznámili nefunkčnost motoru. Závěrečná zpráva ukazuje na rychlý pokles letadla zakončené pádem do horského terénu 20 mil od hranic Kolumbie a Venezuely.

23.08 TANS Peru .2005

Boeing 737244

Pucallpa, Peru

40

Letadlo se chystalo na přistání na letišti Pucallpa v silné bouřce v blízkosti letiště se vyskytly silné turbulence a letadlo se zřítilo na džunglí obklopující silnici, 2 míle od přistávací dráhy.

05.09 Kavatshi .2005 Airlines

AN26B

Isido, Kongo

11

Letadlo havarovalo při pokusu o přistání na letišti. Letadlo přejelo dráhu 31, narazilo do skupinky stromů (v mlze), havarovalo a explodovalo.

05.09 Mandala .2005 Airlines

Boeing 737230

Medan, Indonésie

147

Přeživší vypověděli, že krátce po vzletu se letadlo začalo nesmírně třást, provedlo obrat a zřítilo se do obytné oblasti 0,5km od konce vzletové dráhy.

Aru, Kongo

2

Letadlo prodělalo tvrdé přistání na znečištěné dráze v Aru, což způsobilo poškození povozku a následnou penetraci trupu. V průběhu evakuace byli 2 pasažéři usmrceni při opouštění letadla a vběhnutí do jedoucích vrtulí

Lisa, Nigérie

117

Letadlo vzlétlo z letiště Lagos a

04.10 Wimbi .2005 Airways

23.10 Bellview

Dira AN12V

Boeing

126

.2005 Airlines

06.12 Iranian .2005 Force

poslední radiový kontakt s letadlem byl navázán o 3 minuty později při změně letové hladiny. Vrak a pozůstatky byly nalezeny příštího dne rána, cca 20 mil severně od Lagosu. Počasí bylo špatné -silné bouřky byly hlášeny v okolí letiště a přilehlých oblastech.

7372L9

Air Lockhe Tehran, Iran ed C- 1 30E Herkul es

106

Vojenský letoun nahlásil problémy se 4. motorem krátce po vzlétnutí. Při návratu k nouzovému přistání ztratil pilot kontrolu nad letounem a ten se zřítil do 10-ti patrové budovy Azarijské rezidenční oblasti.

08.12 Southwest .2005 Airlines

Boeing 7377H4

Chicago, Illinois, USA

2

Posádka letadla oznámila ihned po přistání závadu na zpětném tahu. Bylo zahájeno manuální brzdění. Letadlo projelo plotem na konci dráhy a narazilo do několika vozidel na rušné křižovatce silnic v perimetru letiště. Zemřel 6-ti letý chlapec a řidič vozidla.

10.12 Sosoliso .2005 Airlines

DC-932

Port Harcourt, Nigérie

108

Letadlo havarovalo při pokusu o přistání na dráze 21. Letadlo přelétlo dráhu, přeskákalo oblast kolem dráhy a zlomilo se v jámě.

19.12 Chalk‘s Ocean Grumm Miami, .2005 Airways an G- Florida, USA 73T Turbo Mallard

20

Havarovalo krátce po vzletu z Miamské hydroplánové základny. Hydroplán měl poškozen pravý nosník křídla - unikalo palivo. Předběžné vyšetřování ukázalo velkou prasklinu vzniklou únavou materiálu na pravém nosníku křídla.

23.12 Azerbaijan .2005 Airlines

23

5 minut po vzletu ohlásil posádka totální selhání přístrojů. Posádka začala být rychle dezorientovaná

ANNardaran, 140-l00 Azerbájdžán 127

v temné noci nad Kaspickým mořem a narazila na pobřeží krátce poté. 19.01 Slovak .2006 Force

Air AN24B

31.03 TEAM .2006 Transportes Aéreos

Hejce, Maďarsko

Let 41 Saquarema, OUVP- Brazílie E20

16.04 Transporte Fokker .2006 Aéreo Militar- F-27 TAM Friends hip 400M

Guayaramerí n, Bolívie

42

Pilot při přistávání začal předčasně klesat a zřítil se do zasněženého lesa Boršovských vrchů 20 km od Košic, kde měl přistát

19

Letadlo dodržovalo naplánovaný let do Rio de Janeira. Byl přerušen kontakt a letadlo se zřítilo mezi městy Saguarema a Rio Bonito.

1

Při přistání za deště se pilotovi nepodařilo zabrzdit na dráze a z této vyjel, způsobilo poškození podvozku a křídel.

27.04 LAC.2006 SkyCongo

Convai Amisi, r Cv- Kongo 580F

8

Letadlo se zřítilo na cestě do Amisi

03.05 Armavia .2006

Airbus A320211

Sochi, Rusko

113

Letadlo zmizelo z radaru při letu na Sochi. vrak byl nalezen v Černém moři, 3 míle od ruského pobřeží o několik hodin později.

09.07 Sibir Airlines .2006

Airbus A320211

Irkutsk, Rusko

127

Letadlo nabralo po přistání směr z dráhy 30, projelo několika budovami a explodovalo

22.08 Pulkovo .2006 Aviation Enterprise

TU-l 54M

Donetsk, Ukrajina

171

Letadlo se zřítilo z důvodu propuknutí požáru během letu. Bylo vysláno tísňové volání oznamující silné turbulence a požár na palubě. Letadlo zmizelo z radaru a vrak byl objeven krátce poté.

27.08 Comair .2006

Bomba rdier Canada

Lexington,Ke 49 ntucky, USA

128

Letadlo havarovalo při vzletu z letiště. Letadlo nebylo schopno nabrat potřebnou rychlost pro

vzlétnutí na krátké dráze a začalo se lehce zastavovat, havarovalo do pole a stromů na konci dráhy 26. vypukl požár.

ir CRJ100ER 29

Letadlo havarovalo a vzňalo se při přistání

01.09 Iran Air Tour .2006

TU154M

Mashad, Iran

29.09 Gol .2006 Transportes Aéreos

Boeing 7378EFI

Sao Félix do 155 Xingu,Brazíli e

Při letu nad Amazonským deštným pralesem se letadlo náhle srazilo s dalším letounem EU- 135. Poškozený letou ERJ135 provedlo nouzové přistání s těžkým poškozením. Vrak Boeingu 737 byl nalezen po 14-ti hodinách od incidentu v silně zalesněné oblasti v blízkosti místa kolize

10.10 Atlantic .2006 Airways

BAel46200A

Štorc, Norsko 3

Letadlo přejelo při přistání dráhu 33. Cestou skosilo několik stromů na svahu za dráhou 33, zastavilo vedle moře a začalo hořet.

29.10 Aviation .2006 Development Corporation

Boeing 7372B7

Abuja, Nigérie

97

Letadlo havarovalo při vzletu za nepříznivého a rychle se zhoršujícího počasí do pole. Zemřelo 96 pasažérů a farmář.

Puncak Jaya, 12 Indonésie

Letadlo narazilo během letu ve výšce 10,5 tis. stop do hor. Vrak byl nalezen příští ráno.

Letoun se ztratil z radarů kolem Ostrova Sulawesi. Posledním radiovým kontaktem hlásil pilot změnu kurzu v důsledku silného větru ve vyšších polohách. 10 dní po nehodě byla vyplavena na ostrov Sulawesi malá součást letadla. Vrak nebyl nalezen.

.

17.11 Trigana .2006 Service

Air DeFlav illand DHC6Twin Ožger 300

01.01 Adam Air .2007

Boeing 7374Q8

Sulawesi, Indonésie

09.01 Aeriantur-M

AN-

Balad

102

Air 34 129

Letadlo havarovalo při cestě na

.2007 Airlines

26B100

Base, Irák

základnu USA 50 mil severně od Bagdádu.

25.01 Air France Fokker .2007 Régional F-100

Pau, Francie

1

Těsně po vzletu se do motoru č.1 letadla dostal pták. Pilot ukončil vzlétání, sklonil přední část letounu, ale nebyl schopen dosednout před koncem dráhy. Na dráze se srazil s projíždějícím nákladním autem (řidič zemřel). Letadlo zastavilo v poli.

07.03 Garda .2007 Indonesia

Yogyakarta, Indonésie

23

Letadlo při přistání přejelo konec dráhy, začalo hořet a bylo zničeno.

Boeing 737497

Tab. 10. Letecké nehody v ČR za rok 2005 vyšetřované Ústavem pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod Č. ZZ

Datum

Zranění

Místo

Typ Příčina/průběh nehody letounu

12

19.01.2005

Lehké/ bez zranění

Letiště LKHK,

PA 34 Při nácviku opakovaného vzletu Seneca došlo k poklesu výkonu současně na obou motorech. Pilot instruktor řešil přistáním před sebe — bylo doprovázeno nakloněním letounu vpravo, po doteku se zemí došlo k obnovení výkonu na levém motoru, které vyvolalo zvětšení náklonu vpravo. Následoval dotyk pravé poloviny křídla se zemí a přetočení letounu proti směru přistání. Letoun byl zničen.

Lehké/ bez zranění

Letiště LKHS,

15:10 UTC

44

20.02.2005 12:08 UTC

Hradec Králové

Hosín

130

BE V35B

V důsledku nedostatečné rychlosti byly všechny pokusy o vzlet neúspěšné, při 3. vzletu vyjel letoun mimo zpevněný povrch, při 4. pokusu došlo k několikanásobnému zvednutí a

položení příďového kola bez viditelného zvyšování rychlosti letounu, přičemž při posledním zvednutí došlo k najetí na sněhový val a převrácení letounu na příď, kde došlo k poškození konců křídla zlomení přední nohy podvozku > deformace listů vrtule a vytržení závěsů motoru z konstrukce draku. 92

27.03.2005

Smrtelné

14:10 UTC

189

26.05.2005 09:56 UTC

Lehké/ bez zranění

Rakovník

P2002 Sierra

Pilot neletěl po plánované trati navigačního letu. Pilot několikrát přistál a nabral cestující. Oblačnost nízko nad zemí. Pilot chtěl pravděpodobně provést průlet nad plochou a bezpečnostní přistání. Poté byl podvozek viděn blízko nad zemí a zmizel za střechou skladu. V zápětí utichl hluk motoru a následovala rána. Trosky hořícího letounu se nacházely na okraji obce za objektem skladu v poli pod vedením vysokého napětí 22 KV. Došlo k explozi záchranného pyrotechnického systému, jehož jedna část těsně minula svědka. Zemřel pilot a cestující.

LKPR

MD 80

Po nástupu cestujících, během vytlačování letadla od nástupního mostu a při následném přetahu tahačem na pojížděcí čáru došlo k destrukci přepravní plošiny tahače, k přetočení tahače a následnému poškození příďového podvozku a potahu na letadle. Přetah letounu byl přerušen a let zrušen. Při události nebyl z

Tlesky, okr.

131

cestujících a posádky nikdo zraněn. 254

2 1.06.2005 17:30 UTC

313

16.07.2005

Lehké/ bez zranění

LKPR

Piper PA 32

Let Bratislava — Praha Ruzyň. Po přistání ve fázi brždění a vyklízení dráhy 31 letadlo vyjelo vpravo na travnatý pás navazující na zpevněný povrch místa křížení dráhy 04 s dráhou 31. Během vyjetí došlo k ohnutí příďové podvozkové nohy a střetu okraje levého křídla s terénem.

Smrtelné

V blízkosti Ka-4 LKTA Šumák

Po průletu nad letištěm Bechyně na úrovni dráhy 30 hlásil do rádia pilot vysazení motoru a úmysl provést nouzové přistání, pravděpodobně šikmo na dráze 12. Při otáčce pravděpodobně došlo ke ztrátě rychlosti což mělo za následek pád. Letoun přešel do strmé pravotočivé spirály a narazil do země.

13:35 UC

334

346

Lehké/ 18:30 SELC bez zranění

LKLT

Lehké/ bez zranění

LKJA,

27.07.2005

28.07.2005 15:15 UTC

Praha/Letňany

BO — Pilot prováděl přistání letounu 208 na dráze 23L. Letoun dosedl v polovině dráhy najednou na všechna kola podvozku, po asi I 5m se odpoutal od země. Druhý dotek se zemí nastal po 25m od prvního na příďové kolo, vzápětí na pravé a naposledy na levé kolo. Po dotyku příďového kola se zemí letoun zachytil vrtulí několikrát o zem. Došlo k postupné destrukci příďového podvozku směrem dozadu pod trup a do něj. 2x Z — V průběhu praktického výcviku 50 LX ve skupinové slétanosti dvojice došlo ke středu letounů Z 50 LX při akrobatickém obratu —

Jaroměř

132

obráceném přemetu ze zad. Ve fázi vertikální polohy v klesání došlo k bočnímu přibližování vedeného letounu k vedoucímu. Pilot se rozhodl prudkým potlačením nácvik obratu přerušit. V této fázi došlo ke střetu letounů. Oba letouny byly plně řiditelné, piloti výcvikový let přerušili a bezpečně přistáli na letišti vzletu. 409

26.08.2005

Smrtelné

LKLT, Hrady

Nové EV - 97 Při přistávání na dráze 23 pilot Eurosta bez jakýchkoliv významných r odchylek od směru dráhy a sestupové roviny klesá až do podrovnání. Pak náhle ohlásil úmysl opakovat okruh a začal stoupat vybočením vlevo. Počáteční rychlost stoupání byla malá, pilot zavřel vztlakové klapky - zhoršení situace. Letoun přešel do pádu s levým náklonem a přetočením na záda. Do země narazil pod úhlem cca 60°, motor pracoval normálně. Pilot a cestující zahynuli.

Lehké/ bez zranění

LKKB

182 R Přistání na travnaté dráze 24 Cessna proběhlo bez problémů. Při vyjíždění na asfaltovou dráhu došlo v místě odvodňovacího kanálu k zachycení vrtulovými listy o povrch dráhy a následnému poškození vrtule, příd‘ového podvozku, výstupního dílu výfuku a motorové lože. Pilot přeslechl pokyn pracovníka upřesňující místo výjezdu z travnaté na zpevněnou dráhu. Motor měl následně nepravidelný chod.

13:32 UTC

527

18.10.2005 12:20 UTC

133

539

23.10.2005 10:45 UTC

Lehké/ bez zranění

Jižní obce

okraj MU2B-25

Úvaly

Let probíhal standardně. Nad obcí Úvaly ucítil pilot trhnutí letounu a ve stejném okamžiku zaregistroval prudkou ránu do přední části trupu. Vzápětí čelní sklo letounu bylo pokryto krví a ptačím peřím. Došlo ke středu s ptáky. Levý motor začal vykazovat teploty na hranici kritických hodnot. Pilot snížil výkon obou motorů a vzniklou situaci ohlásil věži se žádostí o přednostní přistání letounu. Přistání na záložním pásu dráhy 24 bylo tvrdé vzhledem ke zhoršenému výhledu z kabiny.

Tab. 11. Letecké nehody v ČR za rok 2006 vyšetřované Ústavem pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod

Č. ZZ

Datum

Zranění

Místo

006

10.01.2006

Lehké/ bez zranění

LKMT, Ostrava Mošnov

Lehké/ bez zranění

LKPR,

13:03 UTC

020

27.01.2006 08:26 UTC

Typ Příčina/průběh nehody letounu Cezena - T303

Praha Ruzyně 134

Piper PA46350P

Byl prováděn test dovednosti s letmým vzletem. Přezkušovaný pilot po přistání dostal pokyn od examinátora provést úkol „Touch-and-Go“. Těsně před zahájením fáze opakovaného vzletu letoun náhle vybočil doleva ze směru pohybu, čímž se dostal k levému okraji dráhy 22. Pilotovi se nepodařilo zkorigovat změnu, proto examinátor převzal řízení letounu a provedl úkony nouzového přistání. Let probíhal normálně až do přistání, ve fázi výběhu letoun vybočil doleva, projel cca 40cm

Malibu Mirage

vysokou sněhovou bariéru a vyjel mimo dráhu 06 na záložní travnatý pás, kde došlo dle výpovědi pilota k vybočení letounu vlevo ihned po dosednutí. Po ujetí 177 metrů došlo k ulomení levého kola hlavního podvozku. Letoun pokračoval ještě dalších 16 metrů a zůstal stát natočen do kurzu 300°. Pilot se při návratu z letu pokusil z důvodů nesprávné činnosti motoru (nízké otáčky nosného motory, nízká teplota karburátoru) o přistání do terénu, které nezvládl, díky převedení vrtulníku do režimu visení, což zvířilo sníh pod vrtulníkem a pilot ztratil úplnou kontrolu nad polohou vrtulníku v prostoru. Vrtulník byl zničen, posádka nezraněna.

046

13.02.2006 14:35 UTC

Lehké/ bez zranění

Severně od R22 obce Palačov Beta II

085

01.04.2006 08:55 UTC

Smrtelné

Bývalé vojenské letiště Bechyně

091

07.04.2006

Smrtelné

Plocha Mělník Hořín

18:30 SELC

P 220 Pilot a osoba bez leteckých URL kvalifikací se vraceli z letu Koala v prostoru. Pilot nad letištěm provedl dle svědků nízký průlet nad terénem přes práh dráhy 12. Potom přešel do ostré levotočivé stoupavé zatáčky do výšky cca 70 metrů. V průběhu zatáčky o poloměru cca 50 metrů si pilot pravděpodobně otevřel vztlakové klapky do polohy pro vzlet. Letadlo přešlo do strmého sestupného letu a spadlo do lesa. Pilot ani další cestující nepřežili. SLZ MZK — 135

Po 4. zatáčce snížil pilot výšku na cca 20m. Při průletu nad dráhou 09 provedl zatáčku dole

o cca 90° a pokračoval severním kurzem. Pod tímto kurzem, ve výšce 8 metrů, narazil kolmo do štítu hangáru. Kluzák zůstal po nárazu zaklíněn na štítě hangáru. Pilot zahynul.

(16:30 UTC)

113

20.04.2006 15:44 UTC

117

21.04.2006

Lehké/ bez zranění

LKBE,

Smrtelné

Svah Kozákov

PK Avax RS/26

Při letu na padákovém kluzáku došlo ke smrtelnému zranění pilota. Pilot spatřen v režimu pravotočivé spirály, přešel do pozice nad vrchlík a přepadl do něj, obalen vrchlíkem padal kolmo k zemi.

Lehké/ bez zranění

LKTO, Letiště Gilda Toužim G-202

Při přistání letounu došlo k jeho poškození po převrácení „na záda“ z důvodů měkkého podloží po deštích. Pilot byl lehce zraněn, byl upozorněn na stav půdy po deštích účastníkem akrobatických závodů, avšak „prý“ neporozuměl a pokračoval v letu přímo na přistání.

Lehké/ bez zranění

Katastr obce Nimbus Kluzák přistál před letištěm do Zbraslavice -2M pole, při tomto manévru narazil ve fázi dojezdu do železničního náspu. Kluzák byl značně poškozen, pilot nezraněn.

Lehké/ bez zranění

Sázava

PA 44 180

Benešov

15:10 UTC

132

02.05.2006 09:35 UTC

143

06.05.2006 13:40 UTC

294

09.07.2006 10:20 UTC

P92JS

136

– Při přistání letounu došlo k jeho - poškození po destrukci příďové nohy podvozku, poškození levého motorů a listů obou vrtulí. Letoun ještě projel 46 metrů. Pilot a cestující nebyli zraněni.

Při vlekání reklamního transparentu došlo ke ztrátě výkonu motoru a k jeho zastavení. Pilot odhodil vlečený transparent a s letounem provedl vynucené přistání na plochu

využívanou jako skládka zeminy, která se nacházela na okraji města Sázava. Letoun byl těžce poškozen, pilot ani další osoby nebyly zraněny. 412

16.08.2006 15:03 UTC

Smrtelné

Les mezi Kluzák obcemi ASW Utěchov19B Dlouhá loučka

Pilot odstartoval k soutěžnímu letu s kluzákem. Let probíhal normálně až do závěrečné fáze letu v trvání asi 15-ti minut před leteckou nehodou, kdy pilot při hledání stoupavých proudů postupně ztrácel výšku pod 150 metrů nad zemí. Při letu v malé výšce došlo ke kontaktu křídla kluzáku s vrcholky vzrostlých stromů lesa, ztrátě rychlosti kluzáku a následnému pádu na zem. Pilot zahynul.

462

03.09.2006

Smrtelné

Chornice

Straton D8

Pilot provedl vzlet a pokračoval ve stoupání, ve výšce 30 - 40 metrů se zastavil motor ultralehkého letadla. Pilot reagoval zatáčkou doprava, kdy letadlo přešlo v náklonu do strmého klesání, při kterém koncový oblouk pravého křídla zachytil o zem. Přední část trupu narazila pod strmým úhlem do země, došlo k jejímu zborcení, odlomení křídla a převrácení kabinou k zemi.

Smrtelné

115 km KP dálnice Dl 2.Sova Rapid 200

Krátce po vzletu, ve výšce cca 200 - 300 metrů se letadlo dostalo do vývrtky, kterou pilot nedokázal zvládnout. Letadlo padalo ve vývrtce až na zem, kde nárazem došlo k jeho zničení a usmrcení obou členů posádky.

Těžké

Helvíkovice

Při letu v malé výšce nad

12:50 UTC

475

13.09.2006 18:22 UTC

583

25.10.2006

137

ULLa

typu „Mája“

15:03 UTC

terénem došlo k pádu ULL a, který při pádu zachytil a přetrhl vedení vysokého napění. Okamžitě po dopadu na zem začal hořet. Pilot a cestující byli na místě letecké nehody těžce zraněni popáleninami. Pilot poté uvedl, že ULLa byl neřiditelný.

6.1.4 Letištní skenery

Průchozí detektory Jak fungují současné i nejnovější technologie. Všechny způsoby detekce mají společné jedno - využívají některou část elektromagnetického spektra kolem nás. Elektromagnetické spektrum. Všechno záření, které je kolem nás, patří do konkrétní části elektromagnetického spektra. Pro nás je nejznámější ta část, bez níž bychom nic neviděli ani neslyšeli - světelné záření a zvukové vlny. Další druhy záření nám pomáhají ohřát si večeři (mikrovlnné a infračervené záření), dívat se na televizi, poslouchat rádio nebo telefonovat (radiové vlny). Kriminalistická a bezpečnostní praxe využívá zejména: rentgenové záření a milimetrové vlny.

Obr. 46. Elektromagnetické spektrum

138

Rentgenové záření Rentgenové záření má velmi krátkou vlnovou délku. Díky tomu, může procházet řadou objektů. Pokud prochází objektem nestejné tloušt‘ky (např. objekt je dutý) nebo objektem tvořeným různými druhy materiálu, je možné detekovat tyto rozdíly. Rentgenové záření využívají jak “klasické“ detektory zavazadel, tak i nové detektory označované jako detektory „zpětného rozptylu“.

Detekce procházejícího záření V těchto detektorech je objekt prozářen silnější dávkou rentgenového záření. Podle toho, kolik a v jakých místech se záření pohltilo – a tím i na výstupu zeslabila jeho původní intenzita - je možné zjistit velikost a tvar objektu. Stejný princip se využívá v lékařských rentgenech. Zde je pacient nebo jeho část prozařována, průchozí záření dopadá na film a vytvoří výsledný obraz. Zdravotní rizika nejsou v případě bezpečnostního použití žádná. Záření se nepoužívá na osoby, ale pouze na zavazadla. Přístroje mají atest a vyzařování rentgenového záření mimo vlastní přístroj je téměř nulové a bát se tak nemusí ani obsluha. Kromě zavazadel je možné použít i rozměrnějších a výkonnějších rentgenů, kterými lze prohlížet např. celý kamion. Obr. 47. Zobrazení obsahu zavřeného kufříku Průchozí detektory Existuje široký sortiment průchozích detektorů, používaných při kontrole osob procházejících vstupy do důležitých objektů jako jsou budovy ministerstev, soudů, letišť, elektráren a podobně. Tvarem připomínají vstupní rám dveří, a proto se jim také říká „rámové detektory“. • Pro běžnou kontrolu osob a vysokou spolehlivost postačí 2 zónový detektor kovů. Pracovní prostor rámuje rozdělen na dvě části. Partie v oblasti podlahy je zóna 1. Ostatní prostor je definován jako zóna 2. • Pro náročné aplikace, ale kde není požadavek přesného určení pronášených předmětů lze používat 6 zónový průchozí detektor kovů, který se svými parametry doplňuje řadu běžně nabízených detektorů. Samozřejmostí je nastavení pracovních parametrů detekčních zón a celkové citlivosti detektoru. • Pro náročné aplikace se doporučuje 18 zónový detektor. Patentovaný systém rozdělení vyhodnocovacích zón zaručuje okamžitou a naprosto přesnou polohu pronášeného předmětu. Na čelním vyhodnocovacím panelu obsluha získá optickou informaci na siluetě postavy o pronášených předmětech. Výhodou tohoto detektoru je, že vyhodnocuje každou zónu 139

samostatně a tak je možné v reálném čase zjistit rozložení a polohu všech pronášených předmětů součastně. Pracovní zóny rozdělené do 18 sektorů lze nezávisle definovat a nastavovat jejich parametry.

Obr. 48. Příklady konstrukcí rámových detektorů

Milimetrové vlny Technologie využívá vlny, jejichž rozměry jsou v řádu 1 000x delším než u viditelného světla. Zdroj záření směřuje na člověka a odražené záření je zachyceno detektorem. Osoba je snímána simultánně z obou stran pohybujícím se detektorem, výsledkem pak je její trojrozměrný obraz.

Obr. 49. Komora pro skenování milimetrovými vlnami a obrázek člověka 140

Výhodou oproti klasickým detektorům kovů je skutečnost, že stejně jako detektor pracující na zpětném rozptylu, zobrazí tento detektor jak kovové (zbraně), tak nekovové předměty (výbušniny, drogy). Zdravotní rizika jsou nulová. Milimetrové vlny jsou všude kolem nás a nejsou nebezpečné. Celková energie, kterou cestující absorbuje při prohlídce tímto přístrojem, odpovídá méně než tisícině toho, co vyzařuje mobilní telefon.

Obr. 50. Obrazový výstup z detektoru

Nové trendy Přicházejí TERAHERZOVÉ VLNY= paprsky T

Obr. 51. Snímek z teraherzové kamery Britská společnost ThruVision Ltd., představila záznamovou kamen T5000 a okamžitě přitáhla obrovskou pozornost. Tenhle bezpečnostní nástroj totiž dokáže „vidět“ zbraně, 141

výbušniny, drogy, tekutiny, plastické a keramické předměty. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, kdyby to nedokázal s věcmi ukrytými pod ošacením, a to až na dálku 25 metrů! Technologie kamery nepochází z klasického výzkumu, společnost použila výsledky bádání European Space Agency (ESA), tedy evropské vesmírné agentury, která se dlouhé roky zabývala vyhasínajícími hvězdami. T5000 pracuje v teraherzovém pásmu elektromagnetického spektra. Zde působí takzvané teraherzové paprsky (T-rays). T-rays jsou nízkoenergetické paprsky, které běžně vycházejí ze všech materiálů, včetně kamenů, rostlin, zvířat, ale i lidí, Dokážou proniknout kouřem, mraky a také řadou pevných látek, jako je například oblečení. V některých případech jsou schopny projít také zdmi. Název terahertzové neboli T- paprsky dostaly proto, že jim odpovídá frekvence elektromagnetického vlnění, která se pohybuje okolo jednoho terahertze (1012 GHz). Kamera T5000 tyto paprsky pasivním způsobem zachytí a zpracuje je tak, že se na jejím displeji objeví jakýsi rentgenový obraz toho, co pozorovaný člověk ukrývá. Kamera T5000 využívá právě těchto paprsků, když je pasivním způsobem zachycuje a zpracovává je tak, aby se na jejím displeji objevil jakýsi rentgen toho, co zaměřený člověk skrývá pod svým ošacením.

Obr. 52. T – projekt – paparsky a realizace

142

Obrazová příloha leteckých nehod

Obr. 53. Nehoda z 25. 1. 2007

Obr. 54. Nehoda z 9. 7. 2006 143

Obr. 55. Nehoda z 22. 8. 2006

Obr. 56. Nehoda z 27. 9. 2006

144

Obr. 57. Nehoda z 1. 9. 2006

Obr. 58. Nehoda z 10. 10. 2006

145

Obr. 59. Nehoda z 19. 3. 2005

Obr. 60. Nehoda z 20. 4. 2005 146

Obr. 61. Nehoda z 2. 6. 2005

Obr. 62. Nehoda z 13. 6. 2005 147

Obr. 63. Nehoda z 2. 8. 2005

Obr. 64. Nehoda z 6. 8. 2005 148

Obr. 65. Nehoda z 14. 8. 2005

Obr. 66. Nehoda z 16. 8. 2005 149

Obr. 67. Nehoda z 23. 8. 2005

Obr. 68. Nehoda č. 2 z 5. 9. 2005 150

Obr. 69. Nehoda z 4. 10. 2005

Obr. 70. Nehoda z 8. 12. 2005 151

6.2 Silniční havárie Mezi nejděsivější silniční havárie můžeme řadit především havárie v silničních tunelech ve světě. I když se provoz v silničních tunelech řídí přísnými bezpečnostními předpisy a pravidly, dochází v nich stále k vážným dopravním nehodám. Pokud současně s dopravní havárií v tunelech dojde k požáru, možnost úniku a záchrany postižených se snižuje každou vteřinu na minimum. Dalším problémem je potom vyšetřování takovýchto havárií, které bývají opředeny řadou záhad zejména proto, aby se strany, které havárii zavinily, zpravidla vyhnuly odpovědnosti a také aby pojišťovny platily co nejméně.

Obr. 71. Nejdelší dálniční a silniční tunely ve světě a v ČR, ohnivá past v Salangu Největší silniční havárií je bezpochyby neštěstí v tunelu „Salang“ v Afghanistánu dne 3. 11. 1982. Příčina neštěstí není známa, ale protože ke katastrofě došlo v době sovětsko – afghánské války, přiklání se řada expertů k názoru, že sovětský vojenský konvoj zde vjel patrně do předem připravené léčky mudžahidů. Sovětské úřady uvedly tehdy počet obětí 176. Další informace se na veřejnost dostávaly jen stěží, nejen pro snahu o utajení, ale také proto, že jde o jeden z nejvýše položených tunelů na světě. Místní úřady o hrůzné katastrofě mlží, ale podle Guinnesovy knihy rekordů jde o největší silniční neštěstí na světě. Přestože bývalý SSSR přiznal pouze 176 mrtvých, v západních médiích se toto číslo zvedalo a poslední informace zněla, že v ohnivém pekle tunelu „Salang“, který je skrz pohoří Hindukúš a spojuje severní a jižní část země, nalezlo smrt až 1 000 lidí, některé prameny uvádí až 2 000 mrtvých. Vysvětlujeme to tak, že SSSR nechtěl připouštět vyšší vojenské ztráty, protože většina obětí pochází z armádních řad. Samotný tunel je klíčovou dopravní spojnicí od roku 1964. Urychluje cestu do Kábulu z původních 72 hodin na 10 hodin. Řidiči zkrátí cestu o celých 1300 km. Přestože se kolem neštěstí stále mlží, nabízí se několik verzí příčin havárie. Sovětský konvoj vjel do tunelu, kde došlo ke srážce nákladní cisterny s vojenským vozidlem. 152

Výbuch způsobila kolize vozidla s náklaďákem, přepravujícím munici. Tunel Salang se se sám stává obětí lokálních válek, které zde v následujících letech zuří a postupně chátrá. Až teprve po porážce Tálibánu mu společné úsilí Afghánců, Američanů, Rusů a Francouzů vrátí jeho ztracenou slávu. Bohuže ne nadlouho. Po jeho znovuotevření dne 19. ledna 2002 v něm najde smrt několik lidí, kteří se zde zadusí či umrznou po pádu laviny. Ta zasype jižní portál tunelu dlouhého 2,6 km. Dnes je Salang opět důležitou tepnou Afghanistánu. Také nehoda v japonském tunelu „Toyohama“ dne 10. 2. 1996 na ostrově Hokaido si vyžádala 20 obětí. Příčinou neštěstí je zřícení části tunelu. Záchranáři se zde několik dnů snažili vyprostit autobus plný turistů, který byl zavalen kusem zřícené skály. Tunel leží zhruba 150 km od Sappora. Na místě to vypadalo, jakoby se tam zřítil 20tipatrový mrakodrap. 20 obětí pohřbila hornina o váze několika desítek tisíc tun a k vyproštění nepomáhaly ani 250ti kilogramové nálože dynamitu. Skála měřila na výšku 60 metrů a na šířku 40 metrů a zřítila se v okamžiku, kdy zde projížděl autobus s 19 pasažéry z nedalekého města Fukubira a řidiči osobního vozu zbývalo z 2,6 km dlouhého tunelu jen několik desítek metrů. Záchranáři na odklízení pracovali soustavně více jak 10 dnů. Všechny oběti zemřely bezprostředně po zřícení skály. Geologický průzkum ukazuje, že za havárii může prasklina ve skále. Odborníci se shodují na tom, že na ostrov Hokkaido je vystaven neustálému riziku sesuvů půdy, pravidelně jím otřásají zemětřesení a 6 měsíců v roce jej zasypává sníh. Po této katastrofě japonská vláda nařizuje v celé zemi důkladně přezkoumat všech 7 000 podobných staveb, aby se zabránilo stejným nehodám. Obr. 72. V japonském tunelu Toyohama to v roce 1996 vypadalo, jako by se tam zřítil 20tipatrový mrakodrap.

Denně projede 40 000 automobilů jednosměrným tunelem na trase mezi Palermem a Punta Raisi v Itálii, kde leží letiště. V letní sezóně to však bývá určitě v denní době až 10 000 vozidel za hodinu. Tunel, který se nachází zhruba 10 km od sicilské metropole, měří pouze 148 metrů a má svého paralelního kolegu, který vede dopravu opačným směrem. Maximální rychlost je zde 80 km/hod. V tunelu je minimální osvětlení, před možným nebezpečím řidiče nevaruje žádná světelná signalizace. Bylo 18. 3. 1996 odpoledne krátce po půl třetí, venku poprchávalo. V tunelu mezi Palermem a Punta Raisi byl celkem hustý provoz, lidé se vraceli domů, na letišti v tu dobu přistávalo hned několik letů. Do tunelu se buď dostala voda, nebo jeden z řidičů nepřizpůsobil podmínkám vozovky rychlost jízdy. Osobní automobil se dostal do smyku a zablokoval tunel. Ostatní řidiči za ním o překot brzdí. Je mezi nimi i cisterna, převážející několik tisíc litrů LPG. Jejímu řidiči se včas podaří situaci úspěšně zvládnout. Takové štěstí ale nemá následující dálkový autobus se 14 lidmi na palubě. Také on se dostává do smyku, který však zabrzdí až kolize s cisternou. Střet je ale tak silný, že tank s SPG se 153

protrhne. Pak už je jen otázkou času, než vypukne požár. Následuje jeden menší výbuch, který nikoho vážně neohrozí, protože lidé zatím zůstávají ve svých vozidlech. Uprostřed tunelu je rázem uvězněno 22 vozidel a 50 lidí. Většině z nich se podaří uniknout z ohnivého pekla ještě před tím, než dojde ke druhému výbuchu, který je mnohem mohutnější, trvá asi 6 vteřin. Teplota v tunelu při něm dosáhla 1 000 o C. Zemřelo 5 lidí. Jejich těla našli později záchranáři zcela zuhelnatělá. Dalších 20 lidí utrpí vážné popáleniny, ostatní jsou v nervovém šoku, nebo se nadýchají unikajících jedovatých plynů. Nejhůře dopadli řidiči autobusu a cisterny. Tlaková vlna otřese i sousedním tunelem, kam se skrz průchodové cesty šíří hustý kouř. V roce 1965 se s velkou slávou otevíral tunel pod nejvyšší horou Evropy Mont Blancem. Stává se klíčovou dopravní tepnou spojující Itálii s Francií. Oba národy ho oslavují jako projekt století, neboť teprve tato stavba umožňuje celoroční provoz aut přes Alpy. Tunel má 11,6 km délky a projede jím denně 40 000 vozidel. I přes poměrně hustý provoz zůstává léta nejbezpečnějším tunelem přes alspské velikány. Od jeho otevření se v obousměrném tunelu pod Mont Blancem stane jen 87 nehod, které si vyžádají 2 mrtvé. Vše se ovšem změní 24. 3. 1999. Je středa ráno. Hustota provozu je na tu dobu průměrná. Padesátisedmiletý belgický řidič směřuje se svým kamiónem Volvo do Itálie. Veze 9 tun margarínu a 12 tun mouky, cesta probíhá normálně. Asi v 10:46 se vůz nachází uvnitř tunelu, když dojde k jeho samovznícení. Řidič kouř zaznamená až po 6sti minutách. Zastaví a požár se snaží uhasit. Plameny se však rychle rozšíří a řidič je zcela bezmocný. Vydává se na útěk, protože tuší, že se tunel promění v rozžhavenou pec. Tunel je skutečně potom posměšně nazýván „Krematorium na silnici“. Indikátory, tj. požární hlásiče v tunelu však nefungují, jak by měly. Ještě celých 9 minut trvá, než se rozsvítí výstražná světla. Za tu dobu do této pasti nevědomky vjede několik dalších automobilů. Přesně 19 kamiónů a 10 osobních aut. Řidiči, kteří si uvědomí blížící se zkázu, prchají ze svých aut. Tunel je příliš úzký, aby se otočili s kamiónem. Ti kteří běží na italskou stranu přižijí. Pomůže jim k tomu vítr, který všechny toxické plyny žene do Francie. Řidiči z opačného směru mají smůlu. Urazí 250 metrů od svých aut a umírají zadušením. Kouř se šíří rychlostí 2 m/sec jako v komíně. Viditelnost je nulová. Teplota jen v ústí tunelu je kolem 300 o C, v epicentru požáru dosahuhe hodnoty 1 000 o C. Oheň v tunelu zuří 53 hodin. Hasiči jsou bezmocní, když se jim po několika dnech podaří proniknout na místo katastrofy, nalézají uhořelá těla 39 obětí. Většina z nich je spálená na uhel. Identifikace je možná pouze podle DNA. Celá tragédie má pak soudní dohru, při níž je k vysokým pokutám a i trestům odnětí svobody odsouzeno 8 lidí. Při vyšetřování vychází najevo, že bezpečnostní a monitorovací systémy v tunelu byly nefunkční. Tunel je po požáru uzavřen celé 3 roky. Investice do jekho obnovy se pohybují ve výši 350 miliónů eur. V poslední době se objevují spekulace, že pravou příčinou vznícení nákladního vozidla se stal odhozený nedopalek. Ten se pak dostal do vzduchového filtru projíždějícího kamiónu a apokalypsa v tunelu byla na světě. Je třeba si připomenout, že s nejstaršími tunely se můžeme setkat v době kamenné. Lidé je budovali v souvislosti s dobýváním hornin, takže zkušenosti jsou veliké. V tunelářství se vyznali staří Egypťané i Římané. Ti se při těžbě rud dostávali až do hloubky 200 metrů. 154

Římské katakomby, které sloužily křesťanům v prvních stoletích našeho letopočtu, se táhnou do délky 1 000 km. O nějakých katastrofách není nic známo. Do dnešních dnů se zachoval silniční tunel „Crypta Neapolitána“, který od roku 36 n. l. spojuje italskou Neapol s městem Pozzukoli. Tunelářský boom však znamená až rozvoj železnice ve druhé polovině 19. století. Už v té době vznikají stavby, nad jejichž dokonalostí zůstáváme i dnes v údivu stát. Jde např. o tunel pod francouzko-italským průsmykem Mont Cenis, který byl s délkou 13,7 km dokončen již v roce 1871, nebo 15ti kilometrový švýcarský Sv. Gotthard z roku 1882. Na dálnici A10, která spojuje severní a jižní část Rakouska se nachází více než 6 km dlouhý Tauernský tunel. Krátce nad ránem v sobotu dne 29. 5. 1999 je v něm celkem rušno. Během hodiny zde projede 800 - 1 000 vozidel. Doprava uvnitř tunelu tudíž musí být regulována semafory. Doporučená rychlost v některých úsecích klesá až na 30 km/hod. Kolem 4:48 vjíždí do tunelu nákladní vůz s návěsem, za jehož volantem sedí 28letý profesionální rakouský řidič. Má za sebou 500 km cestu z italské Bologni a uplynulou noc toho moc nenaspal a právě teď na něho přichází únava a to v nejnevhodnější dobu. V rychlosti 50 km/hod naráží do před ním stojících vozidel. 34tunový kolos smete celkem čtyři auta, dvě z nich jsou tak zdemolovaná, že vyšetřující policisté si dlouho myslí, že jde o vozidlo jediné. Na místě umírá ihned 8 osob. Vzápětí exploduje nádrž s benzínem a rozpoutá se ohnivé peklo. V nastalém chaosu lidé odmítali opustit svá vozidla, snažili se s nimi vymanévrovat na opačnou stranu. Svědci katastrofy dokonce hovořili o tom, že jeden německý turista fotografoval. Další 4 oběti umírají na zadušení. Požár v Tauenrnském tunelu řádí ještě dalších 16 hodin, v jeho ohnisku o teplota šplhá až na 1 300 C. Obr. 73. Teplota požáru v Tauernském tunelu se v jeho epicentru vyšplhala k závratným 1 300 oC

Tuto důležitou dopravní tepnu se podařilo zprovoznit až po 3 měsících. Rekonstrukce stála v přepočtu 320 000 000 Kč. Obousměrný tunel pod alpským průsmykem Svatý Gothard se se svou délkou téměř 17 km stal druhým nejdelším silničním tunelem na světě. Je hlavní dopravní tepnou ze severního 155

Německa do Itálie. Denní průjezdnost činí zhruba 19 000 vozidel. V provozu je od roku 1980. I po strašlivé nehodě z 24. 10. 2001, která si vyžádala 11 lidských životů, tvrdí místní tisk, že je stále velmi bezpečný. Ve středu 24. 10. 2001 dopoledne před 10. hodinou panuje v tunelu jako obvykle rušný provoz. Belgickému kamiónu zbývá k jižnímu výjezdu necelého půl druhého kilometru. Nákladní vůz, vezoucí pneumatiky a plasty, se náhle střetne s protijedoucím kamiónem. Náraz ho odmrští na stěnu tunelu. Vzápětí propuká požár. Řidič kamiónu, který nehodu způsobil, zůstává zaklíněn v kabině vozu, ostatní účastníci nehody se dávají na útěk. Zakrátko se vlivem silného žáru zřítí asi 250 m stropu. Vybuchují jednotlivé nádrže s benzínem. Teplota přesahuje 1 200 o C. Nebezpečné zplodiny unikají při požáru z tunelu a dokonce znepříjemňují život obyvatelům blízké vesnice Airolo, která musí být částečně evakuována. Vzhledem k rozsahu katastrofy je doslova zázrakem, že ji nepřežilo „pouze“ 11 lidí. Původně se myslelo, že příčinou nehody dvou kamiónů je prasklá pneumatika belgického kamiónu. Pitva jeho řidiče však překvapivě zjišťuje, že viníkem byl alkohol. Soudní lékař provádějící pitvu říká, že množství je tak vysoké, že je vyloučeno, aby šlo pouze o etylalkohol, vznikající samovolně při rozkladu těla. Řidič si před ne v průběhu cesty pořádně přihnul. Na povrch vycházejí další otřesné informace. Viníkem se stal turecký občan, kterého belgická firma zaměstnávala načerno. Samozřejmě neměl ani dostatek řidičských zkušeností.

Další tragédie v silničních tunelech 6. 8. 2001 v rakouském tunelu Gzeinalm na dálnici A9 se po srážce dvou vozidel rozpoutá požár, jemuž padne za oběť 5 lidí. 13. 8. 2001 plně obsazený autobus narazí do portálu rakouského Reigersdofrského tunelu. 24 lidí se vážně zraní. 17. 10. 2001 při řetězové nehodě v mlze v dánském tunelu Guld-Borgsund přijde o život 5 lidí. Dalších 9 je těžce zraněno. 14. 4. 2004 – požár vyvolaný řetězovou nehodou si ve švýcarském Lu Baregg vyžádá 1 lidský život a 5 zraněných. 4. 6. 2005 v tunelu Freus, ležícím na cestě mezi Francií a Itálií začne z nákladního automobilu unikat nafta. Kamión se brzy ocitne v plamenech. Dva lidé zahynou poblíž východu z tunelu. 20 lidí se přiotráví zplodinami, požár poničí 10 km tunelu.

156

Obr. 74. Při apokalypse v tunelu Sv. Gotthard se vlivem obrovského žáru zřítilo asi 250 m stropu. Proběhla evakuace i blízké vesnice.

Tunely jsou v silniční dopravě a samozřejmě v silničních haváriích samostatným problémem. Pesto se bez nich neobejdeme a tak se budují na celém světě. V roce 2004 byl po 13 letech stavby v americkém Bostonu dokončen městský okruh o celkové délce 260 km. Celá polovina okruhu je přitom vedena podzemí. Je to největší dálniční projekt v historii USA. Tunely se budují i na Islandu. Tamním motoristům slouží od roku 1998 tunel dlouhý 5,7 km, který se z větší části nachází v hloubce 165 metrů pod mořskou zátokou. Teplota skály, v níž je tunel vyražen, místy dosahuje až 60 o C. Také v Holandsku se tuneluje. Svůj vlastní tunel tu v Rotterdamu mají i cyklisté a to v délce 1,4 km. Nejdelší silniční tunel na světě o délce 24 510 m. Ražba norského Laerdalského tunelu je provedena ve tvrdé skále, takže jeho stěny nemusely být dále nijak zpevňovány. Jsou ale opatřena 20ceti centimetrovou vrstvou fixačního betonu a na radu psychologů jsou pěkně vymalovány modrou barvou, připomínající nebe a boční stěny jsou vymalovány výjevy z krajiny, aby bylo zabráněno usnutí za volantem. Pokud by však v tunelu došlo k havárii, jsou zde pro lidi připraveny tři obří jeskyně o průměru 30 metrů, kde se v klidu otočí i několik kamiónů současně. V poslední době se u silničních havárií množí především autobusové havárie. Tyto havárie jsou příznačné tím, že je zde velké množství zraněných, ale i mrtvých osob. Převážně jde o chyby řidičů, jednak nezkušenost u těch mladších a u starších pak stereotyp, provozní slepota a 157

bohužel i alkohol. Velký vliv zde má nedodržování technologické kázně, čímž vzniká problém únavy organismu, stres, vyčerpání, ale i špatná nálada, či počínající nemoc. V ČR je autobusová doprava hustá a tak je i větší počet nehod. Nejtěžší nehody českých autobusů za posledních 5 let: červen 2006: U slovenských Malacek zemřel 14letý chlapec při nehodě autobusu, příčinou nehody byl mikrospánek řidiče červenec 2006: u Prešova při nehodě autobusu zahynula žena a 18 lidí bylo zraněno září 2006: u rakouského Schremsu při nehodě autobusu zahynuli čtyři lidé, když se autobus zřítil vinou řidiče ze čtyřmetrového svahu červen 2008: smrt jedenáctiletého chlapce na jihu Rakouska, když se převrátil autobus září 2008: srážka autobusu Student Agency u italské Padovy. Zemřela 22letá stewardka 2. září 2009: v turecké Antálii havaroval autobus, který dostal smyk a převrátil se na střechu. Zraněno 23 českých a slovenských turistů 19. června 2011: na dálnici A5 u Mistelbachu havaroval autobus, když řidiče postihl záchvat slabosti – těžce zraněn 1 člověk, lehce 12 dalších 20. června 2011: dva lidé zahynuli při srážce českého autobusu a slovenského kamiónu na maďarské dálnici M15. Deset osob bylo těžce zraněno 25. června 2011: u Štýrského Hradce kvůli mikrospánku řidiče sjel bus z dálnice A9. Zraněno bylo 17 lidí, z toho 4 těžce začátkem července 2011: policie ve Vídni zadržela autobus, který projížděl Rakouskem bez jednoho ze zadních kol a měl 11 dalších závažných nedostatků na brzdách, osvětlení, ložiscích či oknech 27. července 2011: na bavorské dálnici A93 mezi Schwarzenfeldem a Nabburgem havaroval autobus s fotbalovými fanoušky. Na místě zahynul 16letý chlapec. 22 cestujících utrpělo zranění.

158

Obr. 75. Havarovaný český autobus na dálnici A93 poblíž německého Schwarzenfeldu

6.3 Havárie lanovek Mezi železniční havárie řadíme i méně časté, ale o to horší havárie osobních lanovek. 11. 11. 2000 došlo k takové havárii v rakouském Kaprunu. Příčinou nehody byl oficiálně stanoven horkovzdušný ventilátor. Tragédie se odehrála v tunelu na horu Kitzsteinhorn na rakouským Kaprunem. Tato havárie nemá v Rakousku obdoby. Osudného 11. 11. je lanovka v plném provozu, jsou perfektní podmínky pro lyžování. Cestující vědí, že i když vjíždějí do 3 200 metrů dlouhého tunelu, nemají se čeho bát. Kolem 9 hodin ráno vjíždí lanovka do tunelu ve výšce 2 400 metrů nad mořem čeká lyžaře v Alpin Centrum nádherná lyžovačka. Ovšem po 600 metrech je začnou lidé uvnitř kabiny cítit štiplavý kouř. Všechny zachvátila panika. Když v kabině vyšlehly první plameny, začalo peklo. Cestující zoufale lomcují dveřmi a snaží se uniknout. Dveře ale nelze žádným způsobem otevřít. Je přerušen přívod elektřiny a s dveřmi tím pádem nikdo nepohne. Lidé jsou v kabině doslova uvězněni, všudypřítomný kouř všechny dusí a jeden po druhém upadají do bezvědomí. Než se k nim dostanou záchranáři, je pro drtivou většinu pozdě. K místu přijíždí záchranáři, především hasiči. Když se konečně alespoň částečně podaří zkrotit plameny, je pro většinu pozdě. Jako zázrakem se 12ti lidem podaří uniknout. Mnoho lidí uhoří a jejich identifikace je možná jen podle DNA. Při požáru se teplota pohybovala okolo 1 000 o C. Genetickou analýzu potom musel provést Ústav soudní medicíny v Salcburku. Celkový počet obětí byl 155. Vyšetřování nehody zjistilo, že ji způsobil přídavný horkovzdušný ventilátor. Toto ventilátorové topení bylo během jízdy v chodu, i když byla spodní kabina prázdná. Je ale záhadou, že se ještě některé důkazy z vyšetřování ztratily. Navíc se specialisté shodují, že zařízení v lanovce nemělo vůbec být. 159

Nakonec je obviněn stát a 16 firem podílejících se na konstrukci provozu lanovky. V roce 2008 byl vyřknut rozsudek o odstupném pro rodiny obětí. Pro 400 pozůstalých připadlo odškodné ve výši 13,9 miliónu eur (cca 348 miliónů Kč).

Obr. 76. Stanice vlaku lanovky na Kaprun, vjezd do tunelu, zbytky spálené kabiny

Další nehodou lanovky je nehody 9. 3. 1976 v italské Cavales. Lanovka na vrchol Mont Cermis fungovala již 10 let. Dosud zde nebyl žádný závažný problém. Kabina lanovky lehce klesala do cílové stanice městečka Cavalese. Náhle sebou trhla a nosné poblíž botka na podpěře lanovka začalo praskat. Během vteřiny se třítunová kabina utrhla a padá do 200 metrů hluboké propasti. Otočí se dnem vzhůru a dopadne na střechu. Po dopadu se ještě klouže nějakých 100 metrů. Zastaví ji až travnatá louka. Bilance je hrozivá. Na místě zemře 43 lidí, dospělých hlavně z Německa. Mezi oběťmi je také 15 dětí ve věku 7 – 15 let. Co bylo příčinou neštěstí? Provozovatelé tvrdí, že lano bylo testováno s plnou zátěží v říjnu 1975 a nebyl s ním problém. Vyšetřování jednoznačně viníka nenajde. Jedna z verzí říká, že se lana mohla překřížit a během několika vteřin bylo tažné lano schopné přeříznout lano nosné. Původně obviněný strojník je propuštěn na svobodu. Prokáže se totiž, že revizní technik chtěl původně prověřit lana i na místech, kde těsně sedí na botkách na podpěře lanovky. Správa lanovky to ale nepovolí, protože by musel být na několik dní uprostřed sezóny zastaven provoz. Nehodu tedy zavinila ziskuchtivost.

160

Obr. 77. Zbytek rozbité kabiny lanovky z Etienne-en-Devolny

Dne 1. července 1999 skupina 20ti lidí nastupuje ve francouzkém alpském městečku SainEtienne-en-Devolny do kabiny lanovky vedoucí na vrchol Pic-de-Bure. Je mezi nimi deset zaměstnanců úklidové služby, pět zaměstnanců telekomunikační společnosti a pět vědců, pracujících na observatoři, která sídlí na hoře. Po několika stech metrech sebou začne kabina škubat, všichni znejistí. S hrozivým skřípěním se kabina lanovky začne klouzat zpět. Rozhoupe se a řítí se vysokou rychlostí zpět do údolí. V kabině nastává panika, protože jsou ve velké výšce a vědí, že nemají šanci pád přežít. Nehodě již nelze zabránit. Rozhoupaná kabina se uvolnila z tažného lana a nezadržitelně se řítí dolů. Asi 500 metrů od výchozí stanice kola závěsného mechanizmu vypadnou z nosného lana a kabina padá do 80ti metrové propasti. Není žádná šance na přežití. Když se dostanou první záchranáři na místo nehody, vidí, že z kabiny zbylo jen závěsné rameno. Všude kolem leží trosky. Všech 20 pasažérů je mrtvých. Těla jsou kolem rozeseta, jako když se zřítí letadlo. Pozůstalí truchlí a úřady chtějí někoho pohnat k odpovědnosti. Ale koho? Lanovou dráhu na Pic-de-Bure, která není určena pro veřejnost, provozuje francouzko-německá vědecko-výzkumná společnost Iram. Lanovka je jedinou spojnicí údolí s observatoří. Podle zprávy expertů může za nehodu přetížení kabiny a nedostatky v údržbě lanovky. Mluvčí asociace provozovatelů lanovek tvrdí, že lanovka, která byla postavena v roce 1982, byla pravidelně kontrolována a udržována. Poslední pravidelná revize před nehodou byla provedena v roce 1998. Provozovatele lanovky příliš nepodpoří jeden z šesti bývalých zaměstnanců. Vypoví, že s úchyty k tažnému lanu byly již v minulosti problémy a musely se často měnit. Bývalému údržbáři je nakonec zmírněn trest z 30ti na 24 měsíců odnětí svobody. Peněžitá pokuta je mu z 10 000 snížena na 3 000 eur. Společnost Apave, která dohlíží na bezpečnost této lanové dráhy, musí zaplatit 200 000 eur. Šéf astronomického institutu Iram Marius DeLonge, který lanovku využíval k dopravě na observatoř a inspektor Apave Edouard Ponchier jsou odsouzeni k 30ti měsíčním podmíněným trestům. Lyžařské středisko Cavalese nedaleko Trenta v italských dolomitech má smůlu. Odpoledne 3. února 1998 je sezóna v plném proudu. Lanovka veze k vrcholu opět desítku lyžařů. Jeden z lyžařů vykřikne „dívejte se na toho blázna“ a ukazuje na letící černý flek. To ale není žádná fata morgána, ale stíhací letoun podlétávající lano lanovky. Když je v jeho těsné blízkosti, kabinou to škubne. Letoun totiž kormidlem přesekne lano. Ve vteřinách letí do 100 metrové 161

propasti jedna z kabin lanovky s 20 lidmi. Pilot Richard Asmby to moc dobře ví a komentuje to do palubního mikrofonu větou „ a do pr.. to jsem pos…“.

Obr. 78. Rozbitá kabina lanovky shozená americkým letadlem EA-6B Prowler Nikdo pád nepřežije, kabina se roztříští na kus. Asmby náraz ustojí a odletí se svým strojem EA-6B Prowler na základnu amerického letectva u Aviana. Leží 15 km severně od Pordenone a jde o jednu z hlavních leteckých základen USAF v Evropě. Není to poprvé, co se letci baví podlétáváním lanovek. Pilot se později odmítne ze svého zločinu odpovídat v Itálii a je souzen v USA. Všichni jeho nadřízení vědí, čeho se dopustil. Italské zákony přímo zakazují létat nad obydlenými územími níže než 500 m.

Obr. 79. Letadlo EA-6B Prowler a americký letec Richard Asmby Asby byl souzen v severní Karolíně a byl obviněn z neúmyslného zabití a zabití z nedbalosti. Porota ovšem uzná námitky obhajoby, že pilot neměl lanovku zakreslenou v mapě a údajně mu nefungoval výškoměr. Asby a jeho navigátor jsou nakonec odsouzeni. Asby je odsouzen na 6 měsíců za maření spravedlnosti, protože celý videozáznam nehody zničil. Oba letci jsou po odpykání trestu propuštěni z armády. Vyvolalo to obrovské protiamerické protesty v okolí Cavalese a tehdejší prezident Clinton se musel několikrát omlouvat.

162

Na ledovec v Rettenbachfern12 v Tyrolsku téměř neslyšně dne 5. září 2005 stoupá kabina lanovky. Nad kabinou se ozve trhavý zvuk vrtulníku. Na nosném háku se mu houpe velký kontejner s betonem. Právě probíhá rekonstrukce horní stanice lanovky a beton by měl být vlit do bednění. Najednou se ale kontejner utrhne a padá přímo na lanovku. Cestující se nestačí ani nadechnout. Během několika okamžiků dopadne 750ti kilová „nálož“ na nosné lano a zasáhne i kabinu. Ta nezadržitelně padá z 30ti metrů. V jejích troskách zahynou 3 pasažéři. Další 2 kabiny to rozkmitá tak, že prudce naráží na skálu. V nich přijde o život 6 dětí ve věku 12-14 let. 7 dalších cestujících utrpí různá zranění. Odborníci nakonec potvrdí, že nešlo o pilotovu chybu. Vinu nelze svalovat ani na vrtulník samotný. Hlavním viníkem nehody je přídavní zařízení. V zařízení podle vyšetřovatelů došlo ke zkratu a to způsobilo, že vypustilo náklad zrovna v onu osudnou chvíli. Ovšem problém je, jaká jsou bezpečnostní opatření na zařízení, aby k tomu dojít nemohlo? Obhájci pozůstalých tvrdili, že na vině jsou dvě firmy, které se na provozu lanovky podílely, tedy provozovatel vrtulníku a provozovatel lanovky Ötztaler Gletscherbamwen. Podle nich šlo nehodě zabránit tím, že by vrtulník neletěl přímo nad lanovkou. Kontejner by tak spadl do volného prostoru a nikomu by se nic nestalo. Podle právníků jde jasně o porušení bezpečnostních předpisů a o obecné ohrožení. Soud by měl tedy z toho vyvodit důsledky a pozůstalí dostat vysoké odškodné. Problém lanových drah v horských aglomeracích je řešen již léta.

Literatura [1] Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod, [online 27.3.2007], cit. 27.3.2007, dostupné z: [2] Air Disaster.com — Solution for safer skier, [online 28.3.2007], cit. 28.3.2007, dostupné z: http ://www.airdisaster.com/cgi-bin/database.cgi [3] Letecké nehody, [online 28.3.2007], cit. 28.3.2007, dostupné z: http://www.letadla.info/disaster/nehody.php / [4] Laucký Vladimír, Speciální bezpečnostní technologie, FAI, UTB, 2009, ISBN 978-807318-762-0, str. 89-89 Kontrolní otázky: 1. Pojem letecká havárie 2. Pojem „vážný incident“ 3. Pojem „pozemní nehoda“

12

u města Sölden, Rakousko

163

4. Technický handling 5. CVR 6. FDR 7. Klasifikace leteckých havárií 8. Příčiny leteckých nehod 9. Faktory ovlivňující letecké nehody 10. vyšetřování příčin leteckých neod 11. Mezinárodní organizace civilního letectví 12. Chicagská úmluva 13. Římská úmluva 14. Ženevská úmluva 15. Montrealská úmluva 16. Letištní bezpečnostní skenery 17. ÚZPLN a jeho činnost 18. Meteorologický faktor nehod 19. Mezinárodní terorismus v letecké dopravě 20. Varšavská úmluva

7

PŘÍRODNÍ KATASTROFY VE SVĚTĚ A JEJICH VZTAH K PRÁCI BEZPEČNOSTNÍ KOMUNITY

V posledních letech přibývá přírodních katastrof a vědci usilují o zjištění, co přírodu negativně ovlivňuje směrem vývoji těchto katastrof. Změny klimatických podmínek jsou již globálního charakteru. Přírodní katastrofy dělíme na: -

Sopečnou činnost

-

Zemětřesnou činnost

-

Sesuvy půdy

-

Záplavy a povodně

-

Tsunami

-

Povětrnostní katastrofy

-

Jiné (např. sucha, požáry, eroze půdy) 164

7.1 Sopečná činnost Nebo také vulkanická činnost je souborné označení pro jevy a procesy související s výstupem magmatu na zemský povrch, nebo na oceánské dno. Existují vulkanicko-plutonické komplexy, ve kterých se z jednoho magmatického zdroje vytvářejí jak horniny vulkanické (povrchové), tak horniny hlubinné (plutonické, podpovrchové). Vyústěním vulkanické činnosti je vulkán, čili sopka. Jde o místo, kde láva a sopečné plyny vystupují na zemský povrch, ať již na souši, nebo pod vodou. Většina sopek má sopečný kužel z utuhlé lávy nebo sopečných vyvřelin, čili pyroklastických hornin. Kráter (sopečný jícen) je kotlovité nebo nálevkovité ústí sopouchu13. Tvar sopky závisí na množství sopečných vyvřelin a na tekutosti lávy. Rozeznávají se na typy: a) havajský – jde o ploché sopky o velkém průměru, tvořené řídce tekutými lávami b) strombolický – střídání lávových proudů se sopečným vyvržením c) vulkánský – téměř zcela složený ze sopečných vyvrženin d) peléský – jde o vytláčení silné viskózní lávy v podobě „jehly“, často za vzniku žhavých mračen sopečného popelu, valících se po svahu sopky dolů.

Na světě je přibližně 1300 aktivních sopek, z toho asi 500 se tyčí na pevnině. I v Evropě tak máme dřímající sopky, které rozsévají strach. Sejsmické stanice ročně zaznamenají okolo miliónu podzemních otřesů různé síly.

Vesuv se nachází na Apeninském poloostrově v Itálii. Nejsilnější erupce byla zaznamenána 24. 8. 79 a byla zkázou pro města Pompeje, Herculaneum a Stabiae. Poslední erupce Vesuvu byla 18. 3. 1944. Odhaduje se, že v případě aktivity by Vesuv pohřbil až 5 miliónů lidí. To je podle výzkumu Orleánské university v Paříži reálné a existuje vážné nebezpečí, že Vesuv bude znovu pohřbívat. Obr. 80. Vizualizace výbuchu Vesuvu v roce První kusy hornin vylétnou vo výšky až 35 km. Vědci hovoří o tom, že je třeba prozkoumat magma v hloubce 8-9 km a pokud je podobné podstaty jako to, které vedlo ke zničení Pompejí, můžeme v budoucnu očekávat mimořádně silnou erupci. Pokud by k tomu došlo, můžeme v Neapolském zálivu očekávat pravé peklo. 13

Přírodní cesta, kterou vystupuje žhavé magma z kráteru

165

Pokud by selhal systém včasného varování, pak je v reálném ohrožení minimálně 4,5 miliónů lidí. I tak by ve 20 km vzdálené Neapoli bylo lidem pořádně horko. 35 km gejzír kamení začne dopadat na střechy vesnic pod vulkánem. Vzduch se „vaří“, neboť jeho teplota dosahuje hodnot přes 500oC. Dusivý černý mrak jedovatých plynů pohlcuje krajinu pod Vesuvem. Lidé, kteří včas neutečou k moři, zemřou na teplotní šok. V okamžiku, kdy se ze sopky přežene láva rozžhavená na až 1 200oC už nic necítí. Mnohem více trpí ti, kteří nyní na pláži u Středozemního moře sledují, jak se láva blíží k nim. Cestou nemilosrdně požírá vše, co jí přijde do cesty. Erupci navíc provází poměrně silné zemětřesení, moře ustoupí a zoufalým a vyděšeným lidem na pláži do zad vpadne několikametrová vlna tsunami. Vesuv by dokázal zničit své bezprostřední okolí ve vzdálenosti 25 km od vulkánu, což je v průměru plocha, na kterou by se 4x vešla Praha. Pompeje jsou od svahů Vesuvu asi 10 km jihozápadním směrem daleko. Přibližně 20 km vzdálená Neapol, hlavní město regionu Kampánie, by skončila po 3 metrovou peřinou popela. Celá oblast Kampánie má 13 595 km2 a je o něco větší než Středočeský kraj. Ta by se proměnila v měsíční krajinu. Síla výbuchu by překonala explozi 500 atomových bomb svržených na Hirošimu. Vesuv se vypíná nad Neapolským zálivem do výše 1 270 metrů. Za posledních 17 000 let se odehrálo 8 velkých erupcí Vesuvu včetně té z roku 79, kdy zmizely Pompeje. Prozatím poslední erupce byla 18. 3. 1944. Vesuv chrlil lávu 11 dní, přitom 24 lidí zabil a 12 000 připravil o střechu nad hlavou. Dnes by podobný náhlý výbuch mohl zabít minimálně kolem 700 000 lidí. Láva, oblak jedovatých plynů, zemětřesení a tsunami by tento počet značně navýšily. Ty nejděsivější odhady hovoří až o 5ti miliónech obětí. Vědci však neponechávají nic náhodě. Vesuv je pod pečlivým dohledem už od poloviny 19. století, kdy tu v letech 1842 – 1845 byla na jeho západním svahu vybudována první vulkanologická stanice na světě. Dnes je Vesuv pokryt sítí měřicích přístrojů, které monitorují každý otřes. Rozbory zkoumají i plyny vycházející z kráteru. Navíc je Vesuv střežen satelity z vesmíru, které kontrolují tvar a sklon jeho svahu. Jeho změna totiž může upozornit na blížící se výbuch.

166

Etna se nachází na Sicílii v Itálii. Nejsilnější erupce byla v roce 1669, poslední pak v roce 2008. Počet možných obětí by byl až 2 milióny lidí. Etna je prakticky činná. Nepřetržitě z 23 kráterů, které vznikly v roce 1910, při erupci tryská láva až do výšky 800 metrů a lide v Katalánii, Taormině a Messině vědí, že Etna si bude brát lidské životy. Etna zvaná místně Mongibello je nejvyšší činná sopka Evropy, měří 3 340 metrů, ale přesně to určit nelze, protože se kvůli sopečně aktivitě výška mění. Nepřetržitě „bublající“ sopku mají na svědomí pohyby litosférických desek. Obr. 81. Vulkán Etna je dnes nejvyšší evropskou sopkou. Ta africká se neustále zasouvá po tu euroasijskou. V útrobách Etny to nepřetržitě vře, ale nejde o výron lávy. Přes den vidíte nad Etnou stoupající sloupec světlého kouře. V noci vylétají jiskry a žhavé kusy lávy a tento rudý chvost romanticky hoří do nocí. Vypadá to spíše jako ohňostroj. V Etně to občas i duní a vyletí i obrovský chvost černého kouře. Dnešní výbuch Etny by podle vědců vypadal tak, že by vyvrhla asi 1,5 miliardy krychlových metrů lávy, to je dvojnásobek toho, co by zadržela přehrada Orlík na Vltavě. Lidé by prchali k moři. Pro 300 000 obyvatel Katalánie by ale erupce byla příliš rychlá, takže 1,5 miliónu obyvatel okolí by zde našlo smrt v rozžhavené lávě. V nejčernějších scénářích by se ztráty mohly vyšplhat až na 2 milióny lidí. Ke škodám na majetku je třeba připočíst i devastaci všech citrusových farem, vinic a mnoha dalších polí. Etna je totiž sopkou kontrastů. Díky neustálé činnosti jsou její svahy jednou z nejúrodnějších půd v Itálii. Právě odtud pochází přibližně 90 % italské produkce citrusových plodů. Při výstupu na vrchol Etny budete na citrusy narážet až do nadmořské výšky 500 m. Výše se pěstují olivy, fíky, jedlé kaštany, vinná réva. Rostliny tu najdete až do výše 2 100 m. Dá se předpokládat, že by mohla mohutná exploze Etny uštědřit i bolestivý políček italské ekonomice. Její obnovení by však nemohlo začít okamžitě. Když například v roce 1923 láva z Etny zalila okolí, trvalo 18 měsíců, než vychladla. Nejstarší záznam o výbuchu je z roku 479 př. n. l. Největší doložený výbuch se udál v roce 1669. Tehdy láva zničila 12 vesnic, živel si nebral servítky, ani před městem Katalánie, které je postaveno z jejího lávového kamene. Etna má elipsovitou základnu, její obvod je 210 km. Objem hornin, který tvoří hmotu sopky je odhadován na 600 miliard krychlových metrů. Etna je stratovulkán, to znamená, že sopka je tvořená navrstvenými horninami. Největší a nejmladší z kráterů je Boca Nuova, který vznikl při erupci 1964.

167

Stromboli je ostrůvek nedaleko Sicílie. Nejsilnější erupce byla v roce 1930, poslední erupce v roce 2008, (2. srpna). Liparské ostrovy leží v Tyrménském moři nedaleko Sicílie. Většina ostrovů sem patřících je sopečného původu, přičemž jejich vrchol vyčnívá nad hladinu. Nejinak je tomu i u ostrůvku Stromboli.

Obr. 82. Stromboli si během dne takto několikrát „odfrkne“. Jedná se o poměrně impozantní divadlo, které fascinuje turisty, místní si už zvykli V úterý 27. 2. 2007 se dřímající sopka probudila. Nevypadá to na nic vážného a náhle Stromboli chrlí jeden oheň za druhým. Mocný proud tryská z vnitřku země a valí se po svahu dolů. Každých 15 minut vyšlehne z kráterů chomáč jisker, po několika sekundách proud lávy (a jisker) a žhavých poskakujících kamenů dorazí k Sciara del Fuoco (cesta ohně). Jedná se o ohromný svah, po kterém láva i kamení sjíždí z výšky několika stovek metrů přímo do moře. Italská civilní obrana počítá s evakuací ostrova, to jest vesnic Stromboli a Ginostra (450 obyvatel). Celý ostrov o rozloze pouhých 12 km2, což je 25x méně, než obsah základní sopky na dně moře, je vlastně jedna velká nálož magmatu, která čeká na vybuchnutí. Základna sopky totiž leží necelých 1500 metrů pod mořskou hladinou. Nad hladinu vyčuhuje jen 924 metrů. V případě větší erupce by byl celý ostrov i s obyvateli na dně moře ještě rychleji než Titanic. Navíc nikdo nedokáže odhadnout, co by taková pořádná erupce udělala za škody na okolních ostrovech. Při běžných erupcích jsou obyvatelé okolních ostrovů varování, aby se vyhýbali pobřežním oblastem, kde hrozí tsunami. Nejčernější odhady hovoří i o tom, že nedaleké ostrůvky Basilu 220 a Panarea by v v případě pořádné erupce skončily na mořském dně i s obyvateli a předpokládá se, že několik desítek metrů vysoké vlny tsunami by řádně 168

poničily i ostrovy Salina, Lipary a Vulcano. Předvídavost erupcí se nyní zkomplikovala, když erupce v únoru 2007 otevřela na úbočí sopky dva nové krátery.

Hekla je islandská sopka, jejíž nejsilnější erupce byla doložena v roce 1104. Poslední pak v roce 2000. Stratovulkán14 Hekla je jednou z nejznámějších islandských sopek. Ve středověku ji Islanďané nazývali „Brána do pekla“ a věděli proč! Zřejmě největší erupce se odehrála před 3 000 lety. Tehdy sopka vyvrhla přes 7,3 km krychlových hornin. Největší doložená erupce se pak udála v roce 1104. Tehdy Hekla zničila část ostrova a výbuch si vyžádal tisíce obětí. Znepokojující dnes je, že Hekla má pravidelné erupce. Hekla se probouzí takřka pravidelně po 10. letech. Poslední erupce se udály v letech 1970, 1980, 1991 a zatím naposledy v roce 2000.

Obr. 83. Láva vytékající z niktra Hekly je viditelná na několik desítek kilometrů. Vše v bezprostřední blízkosti se pak mění na měsíční krajinu. Zdá se, že brána do pekla by se měla otevřít každou chvíli. Co lze očekávat? Lávu vytékající i 13 měsíců, přičemž by se do atmosféry mohlo dostat i 800 miliónu krychlových popela. Láva by mohla pokrýt až 65 km2 země. Láva dokáže z Hekly vytékat rychlostí 800 m3 za sekundu. Sopečný mrak vystoupá do výšky 20 km. Popel z Hekly obsahuje vysoký obsah fluóru. Všude, kam by dopadl, otráví pastviny, ty následně otráví pasoucí se zvířata a je tu hospodářský kolaps. V Evropě je řada dalších sopek např. skupina řeckých ostrovů SANTORINI, ležících 220 km jihovýchodně od Athén, dnes vyhledávanou lokalitou pro dovolené. Jde o zbytek velkého sopečného ostrova, jehož střed byl rozmetán mohutným výbuchem a zůstaly jen obvodové části. Souostroví má asi 10 000 obyvatel. K sopečné činnosti zde došlo okolo roku 1630 před naším letopočtem a výbuch svou silou mnohonásobně předčil slavný výbuch sopek

14

stratovulkán = navrstvené sopečné těleso, složené z poloh láv, střídajících se s vrstvami sypkých vyvrženin, mívá kuželovitý tvar

169

Krakatoa15 v roce 1883 podle odhadů až 100x. Síla výbuchu se odhaduje kolem 2 400 megatun TNT (Hirošima 15 kilotun TNT). Erupcí vyvolané klimatické změny a vlny tsunami měly zřejmě na svědomí pád minojské civilizace. Tato katastrofa se někdy považuje za zdroj pověsti o Atlantidě. Sopka Santorini se naposledy probudila v roce 1950 a od té doby spí. Všechny sopky před erupcí dávají znamení slabším, či silnějším zemětřesením v okolí vulkánu. Intervaly mezi otřesy se zkracují. Vše je doprovázeno zvukovými efekty, jako je dunění, praskání a podobně, unikající kouř houstne a tmavne. Obr. 84. Řez sopkou Narůstá také podíl sirných a dalších plynů a roste jejich teplota. Magma se dává do pohybu, a proto svahy vulkánu mění svůj tvar. Pokud je v blízkosti sopky moře, může stoupnout jeho teplota. V blízkých vodních zdrojích obvykle narůstá kyselost vody (zvyšuje se podíl kyseliny sírové). Sopečná činnost v minulosti neprobíhala jen na zemi. Aktivní vulkanismus je v současné době také pozorován na jupiterově měsíci IO. Z hlediska sopečné činnosti se jedná o nejaktivnější těleso sluneční soustavy. Z dalších planet je vulkanismus předpokládán také na Venuši, i když ho zde přístroje sond ještě nepotvrdily. Na Marsu sondy zaznamenaly lávové výlevy (jsou mladší, než 100 000 miliónů let), které naznačují pokračující vulkanickou činnost i tohoto tělesa.

Významné evropské sopky

Název

Pohoří, území

Země

Etna

Sicílie

Itálie

3 340

Beerenberg

ostrov Jan Mayen

Norsko

2 277

Hvannadalshnúkur

Oraefajokuu

Island

2 119

Hekla

Island

Island

1 491

15

Krakatoa, správně Krakataw – Indonéský ostrov v Sunoském průlivu 15 km mořem s častými výbuchy

170

Nadmořská výška

2

– činná sopka, 813 m nad

Vsuvio

Campania

Itálie

1 279

Stromboli

o. Stromboli

Itálii

926

Laki

Island

Island

818

Thíra

o. Thíra

Řecko

566

o. Surtsey

Island

240

(Santorini) Surtsey

7.2 Zemětřesná činnost Každý rok proběhne na Zemi kolem 1 miliónů zemětřesných událostí, ale pouze malé procento představuje větší hrozbu pro lidskou společnost. Každé zemětřesení může být definováno svojí polohou (epicentrem a hypocentrem) a energií, která se při něm uvolní. Zemětřesení jsou krátkodobé pohyby v zemském tělese, vyvolané náhlým uvolněním mechanické energie, která je nahromaděna v zemské kůře popřípadě v zemském plášti. Intenzita zemětřesení závisí nejen na jeho velikosti, nýbrž i na vzdálenosti od epicentra a na místních geologických podmínkách. Při zemětřesení vznikají dva základní druhy elastických vln: prostorové, které se šíří celým zemským tělesem, a povrchové, šířící se ve vrstvách blízkých zemskému povrchu. Zemětřesení se zejména vyskytují na hranicích litosférických desek v aktivních zemětřesných pásech. Ročně jsou registrována statisíce zemětřesení, z nichž většina nepůsobí škody. Zřídka se vyskytují silná zemětřesení s katastrofálními následky, při kterých se uvolňuje energie až 1018 joulů. Zemětřesení se dělí na přirozená a umělá. Dělí podle původu na řítivá, tektonická, vulkanická a indukovaná vyvolána lidskou činností. Podle hloubky ohniska se zemětřesení rozdělena do tří skupin: a) normální (hloubka ohniska menší než 70km, 85% všech zemětřesení) b) středně hluboká (70-300km, asi 12%) c) s hlubokými ohnisky (300-700km, asi 3%)

Výzkumem zemětřesení a seismologických vln se zabývá seismologie. Přesná předpověď místa, času a velikosti zemětřesení není dosud možná. Předpověď účinků zemětřesení 171

umožňuje projektovat seismicky odolné stavby. Intenzita zemětřesení je veličina určená velikostí otřesů půdy na základě pozorování jejich účinků na vymezené oblasti.

Stupně intenzity zemětřesení podle tří hledisek: a) účinky na lidi b) účinky na předměty a přírodu c) škody na budovách.

Klasifikace Používanými stupnicemi jsou: • Richterova škála (nebo také místní magnitudo zemětřesení) představuje jediné číslo, kterým se popisuje velikost (síla) zemětřesení. Je to logaritmická škála o základu 10 počítaná z vodorovné amplitudy největšího posunu od nuly na seismografu, má 100 • V současné době považována za přesnější je MCS (Marcalli-Cancani-Sieberg) nebo MSK (Medvěděvova-Sponheuerova-Kárníkova stupnice) má 12°.

MAGNITUDO = geofyzikální veličina související s množstvím energie uvolněné v ohnisku zemětřesení. Je definováno jako dekadický logaritmus maximální amplitudy zemětřesení, vyjádřené v mikrometrech, zaznamenané standardním krátkoperiodickým seismografem v epicentrální vzdálenosti 100 km. Magnitudo zaregistrovaných zemětřesení leží většinou v rozmezí od 3 do 9. Magnitudo souvisí s množstvím uvolněné energie v ohnisku zemětřesení, nesmí se zaměňovat s makrosejsmickými stupnicemi to je s intenzitou zemětřesení. Magnitudo se určuje z maximálních výchylek pohybů půdy, zaznamenané seismometricky. U zaregistrovaných je v rozmezí hod 3 – 9. Slabá zemětřesení mají magnitudo menší než 4. Při magnitudu větším než 8 jde o velkou zemětřesnou katastrofu. Zemětřesení s magnitudem menším než 3 se nazývá mikro-zemětřesení. Stupnice intenzity zemětřesení: 1. Nepociťované, pozorovatelné pouze seismickými přístroji. 2. Sotva pociťované, pouze 1% lidí pociťuje chvění uvnitř budov, zejména ve vyšších poschodích. 3. Slabé, pociťují ji jednotlivci v klidu uvnitř budovy, zejména ve vyšších poschodích; visící předměty se otáčejí; stojící vozidla se lehce houpají. 172

4. Hojně pozorovatelné, pociťuje je mnoho lidí uvnitř budov, venku jen málo; někteří lidé se budí; vibrace mírné; nepůsobí zděšení; nádobí, okna a dveře se viditelně třesou; vozidla se silně houpají. 5. Silné, pociťuje je téměř každý člověk, mnozí se budí; pozorovány silné otřesy a houpání celých domů; okna praskají; lehké škody na budovách - opadaná omítka, vlasové trhliny ve zdech; neklidná zvířata. 6. Mírně poškozující, pociťují to lidi venku i uvnitř budov, lidé jsou vyděšeni, ztrácejí rovnováhu; malé předměty padají; sklo se rozbíjí; nábytek se posunuje; zvířata jsou vystrašená; v domech padají kusy omítky, na komínech se objevují se pukliny. 7. Poškozující, lidé opouštějí budovy - neudrží rovnováhu; nábytek se otáčí a posunuje; voda se vylévá z nádrží; vážné poškození kamenných budov. 8. Těžce poškozující, lidé neudrží rovnováhu uvnitř ani vně budovy; nábytek padá na zem; padají těžké předměty; malé trhliny v zemi; kamenné budovy se boří; mírné poškození železobetonových budov. 9. Bořivé, všeobecná panika; podzemní potrubí praská; 10 cm trhliny v zemi; vážné škody na speciálně upravených budovách; ocelové konstrukce se vychylují ze svých poloh; zřícení základů budov. l0. Silně bořivé, dřevěné i dobře stavěné budovy zbořeny; železo-betonové konstrukce ničeny do základů; stojí jenom speciální budovy - není ohrožena konstrukce. 11. Pustošivé, málo budov stojí; mosty se řítí; poklesy a přesuny půdy; podzemní dráha zcela mimo provoz. 12. Zcela pustošivé, všechny stavby nad i pod zemí zničeny; radikální změny zemského povrchu.

7.2.1 Proces vzniku zemětřesení Zemětřesné procesy jsou ve většině případů spjaty s pohybem horninových mas podél tektonických linií. Vyneseme-li epicentra zaznamenaných zemětřesení do světové mapy, zjistíme, že převážná část kopíruje rozhraní litosférických desek a významné tektonické linie. Tzv. mezidesková zemětřesení na hranicích dvou litosférických desek vznikají na obrovských plochách zlomových linií. Při pomalém vzájemném pohybu litosférických desek se nahromadí obrovské pnutí, které se může uvolnit při posunu ve velmi krátkém časovém okamžiku. Tento proces je doprovázen uvolněním obrovské energie, která vyvolá zemětřesení a šíření zemětřesných vln do okolí. Vzájemný posun litosférických desek se počítá maximálně na desítky milimetrů za rok.

173

Obr. 85. Epicentra významných zemětřesení

Obr. 86. Hranice litosférických desek 174

Zlomy, které jsou centrem vzniku zemětřesení, mohou být různého typu. Prvním případem je boční posun - pravostranný nebo levostranný. Dvě kry se posunují vůči sobě ve stejné horizontální úrovni. Jiným typem zlomu je přesmyk, kdy se jedna kra nasouvá nad jinou a dochází ke kompresi prostoru. V opačném případě vzniká pokles, při kterém se vzájemně mění horizontální úroveň obou ker a dochází k extenzi prostoru. Z hlediska historie pohybů na zlomu se rozlišují aktivní zlomy, kam se řadí takové, kde došlo k pohybům za posledních 10 000 let. Zlomy, které byly aktivní období do 1,65 miliónů let, jsou potenciálně aktivní. Zlomy nevykazující aktivitu tomto časovém intervalu jsou neaktivní. Existuje jev označovaný jako tektonický creep, který se projevuje velmi pomalým posunem podél zlomové linie, ale tento posun není provázen zemětřesnými projevy. 7.2.2 Mechanismus zemětřesení Stupen otřesů obecně závisí na třech faktorech: • intenzitě zemětřesení (magnitudo) • vzdálenosti od epicentra • typu hornin a půd

Energie uvolněná při zemětřesení se šíří formou seismických vln, která můžeme podle vlastností rozdělit do dvou skupin: P-vlny (podélné) jsou rychlejší a šíří se pevným i kapalným prostředím. Při šíření vzduchem mohou být pro člověka slyšitelné. Při jejich šíření dochází ke kontrakci a natahování prostředí, kterým postupují a to ve směru pohybu vlny. S-vlny se šíří pomaleji a pouze pevným prostředím. Mají charakter oscilací kolmých na směr jejich pohybu.

Obr. 86. P, S vlny 175

Dostanou-li se seismické vlny na povrch, vznikají tzv. povrchové R-vlny. Mají charakter vlnitého pohybu povrchu a způsobují obrovské materiální škody na stavbách, silnicích nebo železnicích. Významnou charakteristikou zemětřesných vln je jejich frekvence. Většina P a S-vln má frekvenci v intervalu 0,5-20 Hz (až 20 cyklů za sekundu), povrchové seismické vlny mají frekvenci kolem 1 Hz. Při zemětřesení vznikají vlny v širokém frekvenčním intervalu. Se vzdáleností od epicentra se vysokofrekvenční vlny zeslabují. Obecně platí, že vysokofrekvenční otřesy způsobují vibraci nízkých budov, zatímco nízkofrekvenční ovlivňují stabilitu vysokých budov. Vlny s nízkou frekvencí 0,5 - 1 Hz mají značný dosah a mohou způsobit destrukci budov ve velké vzdálenosti od epicentra. Dalším činitelem ovlivňujícím šíření zemětřesných vln je materiál, kterým prochází. V nezpevněných horninách dochází k nárůstu síly otřesů oproti pevným, nezvětralým horninám. Někdy se hovoří o materiálovém zesílení. Hloubka hypocentra tj. místa vzniku zemětřesení, se může pohybovat od několika kilometrů do asi 700 km pod povrchem. Nejhlubší zemětřesení jsou vázána na subdukční zóny. Z předcházejícího textu je zřejmé, že hluboko vzniklá zemětřesení ztrácejí část své energie cestou k povrchu a tím následně ztrácejí i na své ničivé síle.

Obr. 87. Schematická závislost intenzity šíření zemětřesných vln na povaze horninového prostředí. Nejlépe se vlny šíří v nezpevněném sedimentu, k největšímu zeslabení dochází v krystalických horninách

176

Pět nejsilnějších zemětřesení od roku 1900 1. Chile, 22. květen 1960 Nejsilnější zemětřesení od roku 1900. Oblast kolem měst Valdivia a Concepción na jihu země byla srovnána se zemí. Otřesy způsobily škodu, která se odhaduje na 52 až 104 miliard korun. Následné vlny tsunami postihly i Havaj, Japonsko či Filipíny. Síla: 9,5 stupně Richterovy škály Obětí: 2200 - 6000 mrtvých

2. USA (stát Aljaška), 28. březen 1964 Zemětřesení na Aljašce, kterému se přezdívá Velikonoční nebo zemětřesení Velkého pátku zasáhlo i oblasti kanadského Yukonu a Britské Kolumbie. Vzhůru nohama obrátilo zemi na ploše zhruba 250 000 kilometrů čtverečních. Otřesy také vyvolaly tsunami. Síla: 9,2 stupně Richterovy škály Obětí: 131 mrtvých

3. Indonésie, 26. prosinec 2004 Otřesy na mořském dně u ostrova Sumatra vyvolaly vlnu, která zdevastovala rozsáhlé pobřeží Indonésie, Indie, Srí Lanky, Malediv a Thajska. Síla: 9,15 stupně Richterovy škály Obětí: 228 000 mrtvých

4. Rusko, 4. listopad 1952 Zemětřesení na východě Ruska zdevastovalo oblast Kamčatky a Kurilských ostrovů. Následná vlna tsunami doputovala až k břehům Havaje, Chile, Peru a dokonce Aljašky a Nového Zélandu. Síla: 9 stupňů Richterovy škály Obětí: 2336 mrtvých

5. Japonsko, 11. března 2011 Zemětřesení, které včera zdevastovalo severovýchodní Japonsko, je páté nejsilnější, které vědci zaznamenali od vynálezu seizmografu. Celé severozápadní Tichomoří bylo varováno před tsunami. V Japonsku tato vlna smetla 2100 kilometrů pobřeží. Síla: 8,9 stupně Richterovy škály Obětí: Odhad desítek mrtvých

177

7.2.3 Vliv zemětřesení na životní prostředí

Obr. 88. Poškození budov Zemětřesení je událost, která může ohrožovat nejen lidskou společnost a její hodnoty, ale výrazně přetváří i naše životní prostředí, např. morfologii krajiny. Primárními vlivy zemětřesení jsou vlastní otřesy a zemní praskliny, které způsobují škody na životech a majetku. Druhotnými dopady seismické aktivity jsou sesuvy půdy, požáry, záplavy, tsunami nebo změny reliéfu krajiny. Během otřesů mohou vznikat puklinové srázy, lineární struktury dlouhé až kilometry s převýšením až několik metrů. Tento vertikální pohyb podloží ničí infrastrukturu jako jsou silnice, železnice, produktovody a jiná zařízení. Při otřesech dochází k destrukci budov, přehrad, mostů nebo tunelů. Primárním rizikem všech zemětřesení je poškození budov. Intenzita poškození závisí na síle zemětřesení a vzdálenosti od epicentra. Otřesy mohou vyvolat rozsáhlé sesuvy půdy, zvláště při dostatečném nasycení půdy vodou. Při zvláště silných otřesech bývají tyto sesuvy značného rozsahu.

Obr. 89. Poškození produktovodů 178

Zemětřesení bývá doprovázeno ničením plynovodů a elektrického vedení a tato kombinace může vést k rozsáhlým a těžko zvladatelným požárům. Poškození elektrického a plynového vedení má často při zemětřesení za následek vznik těžko zvladatelných požárů. Během zemětřesení se mohou rovněž vytvořit příznivé podmínky pro přenos různých typů nemocí. Návrat do normálního života může trvat i řadu měsíců a špatné hygienické podmínky a oslabení lidského organismu může vést k šíření epidemií. Samostatnou kapitolou je tsunami. Tato katastrofální vlna je druhotným projevem zemětřesení, při kterém náhle poklesla nebo byla vyzdvižena část mořského dna, vznikl podmořský sesuv nebo může být iniciována vulkanickou činností. Vyloučit nelze ani dopad mimozemského tělesa do oceánu. Na otevřeném oceánu je vlna vysoká kolem 1 m a její rychlost může dosáhnout až 750 km/hod. V mělké příbřežní zóně se hromadí energie a vlna dramaticky stoupá. Často je její příchod předznamenán ústupem mořské hladiny. Náraz na pobřeží může jít ve více vlnách, často mnohem větší škody napáchá voda vracející se do moře. Záludnost tsunami je především v její schopnosti šířit se na velké vzdálenosti. 7.2.4 Jaderná havárie jako možný důsledek zemětřesení a tsunami Japonsko se v důsledku zemětřesení, které též vedlo k následné tsunami, ocitlo tváří v tvář jaderné krizi. Otřesy způsobily požár v jaderné elektrárně Onagawa a selhání chladicího systému v elektrárně Fukušima 1 na severovýchodě Japonska. Kromě nich byly poškozeny i další elektrárny, zejména Fukušima 2 a Tokaj. Pouze extrémní úsilí stale zabránit nukleární katastrofu. Události, ke kterým v Japonsku došlo, vedly následně k novým diskuzím o bezpečnosti jaderné energetiky. Japonsko nacházející se v jedné z tektonicky nejaktivnějších oblastí světa vybudovalo v průběhu let celkem 56 jaderných reaktorů. Zemětřesení z 11. 3. 2011 ukázalo, jak ošidná byla v tomto ohledu politika vlády v Tokiu.

Obr. 90. Jaderná zařízení poblíž tektonicky aktivních oblastí 179

7.2.5 Předpověď a ochrana I přes pokroky ve výzkumu dynamiky zemského tělesa v posledních desetiletí zůstává předpověď zemětřesení stále velmi obtížnou záležitostí. Je možné určit pravděpodobnost výskytu otřesů v určité oblasti, někdy dokonce i konkrétní rok. Nicméně přesná předpověď na hodinu či den je přece jen téměř nereálná. Důležitým nástrojem pro dlouhodobou předpověď otřesů zemského povrchu je vytváření map seismického ohrožení neboli tzv. seismické rajónování. Jde o určování pravděpodobných projevů zemětřesení pro konkrétní oblasti, a to především na základě analýzy údajů o předcházejících zemětřeseních. Ačkoli hlavní roli při předpovědi zemětřesení hrají statistické metody analýzy známých předchozích zemětřesení, na jejichž základě se určuje pravděpodobnost výskytu otřesů, existují i další metody, které mohou předpověď doplňovat nebo zpřesňovat. Mezi jinými jde o studium změn fyzikálních polí Země, především elektrického, magnetického a tíhového, sledování chemizmu podzemních vod a plynů unikajících ze země nebo registrace výškových změn zemského povrchu. Další metodou je zaznamenání předtřesů, tedy menších otřesů, které předcházejí hlavním pohybům. Důležité se ukazuje i pozorování chování zvířat. Zvířata totiž mohou zaznamenat tlakové a zvukové projevy, které člověk nevnímá a které mohou souviset s blížícím se zemětřesením (fluktuace atmosférického tlaku apod.). Vlastní ochrana před následky katastrofy spočívá vedle seismického rajónování i v správném projektování stavebních prací a v zásadách stavební činnosti. Hlavním primárním nebezpečím zemětřesení je kolaps staveb. Toto riziko je velké jak pro rurální oblasti LDCs, kde je často stavební materiál zcela nevyhovující a velmi náchylný ke zničení (nepálené cihly apod.), tak i pro velké metropolitní oblasti, ve kterých jsou obyvatelé koncentrování do křehkých panelových domů. Existují tři hlavní faktory, jež ovlivňují bezpečnost staveb. Prvním z nich je použitý materiál. Jak již bylo řečeno, cihlové nebo panelové konstrukce jsou při otřesech velmi zranitelné. Oproti tomu budovy, které obsahují ocelové jádro, jsou odolnější, neboť ocel dokáže absorbovat velké množství energie otřesů. Druhým faktorem je tvar staveb. Jednopodlažní budovy jsou zranitelnější, neboť reagují ihned na všechny laterální tlaky, zatímco u výškových konstrukcí se energie rozkládá na větší ploše. Asymetrický tvar budov znamená, že celá stavba nebude schopná čelit žádným rotačním pohybům. Oslabujícím prvkem je i střídání vrstev o různé pevnosti (např. přítomnost garáží v některých podlažích). Vliv má konečně i pozice stavby. Například na svahu může hrozit riziko sesuvu, na zlomové ploše zase nebezpečí vertikálního pohybu povrchu. Při projektování stavební činnosti musí být kladen hlavní důraz na bezpečnost důležitých objektů. Mezi tyto patří nemocniční komplexy, přehradní nádrže nebo jaderné elektrárny. Stavební normy o seismickém zatížení staveb by měly být nezbytnou součástí legislativních norem jednotlivých zemí. Prevence hazardu zemětřesení zahrnuje i informovanost a připravenost obyvatelstva postižených oblastí. Nezbytné jsou různé civilní cvičení, při kterých jsou poskytovány 180

základní rady jak se chovat při a po zemětřesné katastrofě. Důkladnou připraveností svých občanů je proslulé především Japonsko, ve kterém probíhají pravidelná civilní cvičení, které se týkají nejen rizika otřesů, ale i ostatních přírodních hazardů.

7.2.6 Zmírnění dopadů zemětřesení

Zemětřesení představuje obrovské riziko pro stamilióny lidí po celém světě. Seismologové se snaží najít co nejspolehlivější metody, jak s maximální pravděpodobností předpovědět místo a intenzitu zemětřesení. Oblasti s velkým rizikem seismické aktivity jsou dobře známé, je to především na deskových rozhraních a významných zlomech. Při předpovědích se požívá analýza frekvence drobných otřesů, které mohou větší událost předcházet. Významným indikátorem mohou být drobné výzdvihy a poklesy na zemském povrchu, případně vznik drobnějších prasklin a poruch. Předzvěstí blížícího se zemětřesení je zvýšená emise radonu a radioaktivních plynů. Poměrně spolehlivě poznávají blížící se zemětřesení divoká zvířata, ale je to obvykle velmi těsně před samotnou událostí.

Pro omezení následků zemětřesení používá řada zemí propracované systémy skládající se zejména z těchto činností: • snaha o předpověď zemětřesení • systém varování • technicky pokročilé konstrukce

V seismicky aktivních oblastech je pečlivě zvažováno umístění velkých staveb, přehrad, elektráren a produktovodů, aby se případné škody minimalizovaly. Konstrukce budov se provádí speciálním způsobem, který dokáže lépe odolávat přicházejícím vlnám. Jsou vypracovány krizové plány a všechny složky záchranných služeb mají přesné informace o své činnosti během i po zemětřesení.

181

Obr. 91. Pohyblivé uložení produktovou

Rovněž obyvatelstvo je informováno o správném chování a nutných přípravách před seismickou aktivitou.

Lidé v postižených oblastech se řídí těmito hlavními pravidly: • v domě je třeba mít věci řádně upevněné, zvláště drahé a křehké předměty • v každé místnosti je třeba znát bezpečné místo — pod pevnou deskou stolu, u nosné zdi • jakmile je to možné, vypnout přívod plynu a elektřiny • mít neustále k dispozici zásobu jídla a vody • první přichází P-vlny, které mohou být slyšet, po nich přichází S- a vlny, které mají největší pustošivou sílu. 182

7.2.7 Co dělat v případě zemětřesení

Před zemětřesením (například při pobytu v místech s častým zemětřesením). 1. Rozmyslete si, jak se chovat v případě zemětřesení na místě, ve kterém se nacházíte (v budově, na cestě, v noci) 2. Kde je vypínač plynu, vody a proudu? 3. Neohrožují Vás poličky, skříně a další volné předměty? 4. Prostudujte si důležitá telefonní čísla, lokální návod pro případ zemětřesení nebo příchodu mořské vlny tsunami. 5. Mějte připraveny doklady, peníze, lékárničku, rozhlasový přijímač a svítilnu na baterie, případně nabitý mobilní telefon a další potřebné věci (pití, trvanlivé jídlo) pro případ rychlého opuštění místnosti. 6. Naučte se základy první pomoci.

Během zemětřesení 1. V budově • vyhledejte nejbližší bezpečné místo: • přitiskněte se k nosné stěně, k rámu dveří nebo se schovejte pod pevným stolem, pultem nebo postelí. Uhaste otevřený oheň - hrozí nebezpečí výbuchu plynu z porušeného potrubí nebo požáru • vzdalte se od vnějších dveří, oken a skleněných ploch. • pozor na volně se pohybující předměty. • nedostatek času většinou nedovoluje vyhledat nejbližší kryt. Nejvíce zranění vzniká při vybíhání v panice z domů a při vbíhání do úkrytů. Proto při vybíhání z domů dávejte pozor na padající římsy a komíny. • jste-li ve výtahu, opusťte jej v nejbližším patře. • když Vás otřesy zastihnou na schodech, sedněte si, jednou rukou se přidržte zábradlí a druhou si chraňte hlavu.

2. Ve volném prostoru: • vyhledejte otevřená místa dále od budov, mostů, stožárů vysokého napětí a vysokých stromů (volná prostranství). 183

• pokud vás zemětřesení překvapí za jízdy nějakým dopravním prostředkem, co nejrychleji zastavte (pokud možno na nějakém volném prostranství), ale nevystupujte ven.

Po zemětřesení 1. Zachovejte klid! 2. Buďte připraveni na dotřesy. 3. Pokud nejste sami vážně zraněni nebo zavaleni, poskytněte první pomoc sobě i ostatním. 4. Zapněte si rádio a sledujte instrukce. 5. Nepoužívejte výtah. Může být poškozen nebo zablokován výpadkem proudu. 6. Zkontrolujte rozvody plynu, vody a elektrické vedení. Při poškození uzavřete hlavní přívod. 7. V budově a okolí vyhledejte možná ohniska požáru, podle možnosti je bud‘ uhaste nebo zavolejte hasiče. 8. Pozor při opouštění budovy - stále se ještě mohou řítit římsy, komíny a jiné části budov. 9. Žádné soukromé telefonní hovory. Telefonní síť musí být především využita pro organizování záchranných prací, při přetížení hrozí výpadky. l0. Žádné soukromé cesty autem - silnice musí zůstat volné pro rychlé přesuny policie, hasičů a záchranných vozidel. 11. Sledujte příkazy policie, hasičů a záchranných týmů. 12. Jste-li zavaleni, pokuste se klepáním na kovové nebo jiné předměty přenášející dobře zvuk přivolat pomoc. 13. Pokud máte mobilní telefon, pokuste se přivolat pomoc přes své blízké nebo přes tísňové telefonní linky.

7.3 Sesuvy půdy Sesuv půdy je definován jako náhlý pohyb hornin, při kterém se sesouvající hmota oddělí od pevného podloží zřetelnou smykovou plochou. K sesuvům půdy dochází, pokud je narušena stabilita svahu, síly, jež udržují soudržnost půdy, nebo horniny. Výsledek pohybu horniny po svahu se vyznačuje zvlněným povrchem horniny a neuspořádanými odtokovými poměry. V horní části má sesuv výrazný odlučný prostor, vymezený odlučnou stěnou s nápadnou odlučnou hranou, pod ní je proláklý povrch území, odkud se hornina sesunula. Sesuté horniny tvoří v dolní části tzv. akumulační prostor, 184

většinou výrazně vypuklý, někdy ve tvaru jazyka (tzv. splaz) omezeného čelem, po stranách je sesuv omezen bočními (postranními) valy, na těle je povrch výrazně zvlněný, porušený trhlinami se zamokřenými bezodtokovými depresemi nebo sesuvnými jezírky.

Podle tvaru půdorysu rozlišujeme sesuvy na: -

proudového tvaru

-

plošného tvaru

-

frontálního tvaru

Průběh smykové plochy může být: -

rotační (plocha válcová)

-

planární (rovinná)

-

rotačně planární

Laterální sesuv má rovinnou, téměř vodorovnou smykovou plochu. Sesuv se rozlišuje podle stáří a stupně aktivity na: Stabilizovaný sesuv = nemůže se již obnovit, neboť příčiny byly odstraněny Pohřbený sesuv = je zakryt mladším pokryvným útvarem.

Podle směru šíření sesuvu rozlišujeme na: Progresivní – po svahu Regresivní – stálým zahlubováním odlučných hran se šíří směrem proti svahu

185

Obr. 92. Základní morfologické prvky sesuvu proudového tvaru

K sesuvům půdy dochází tehdy, když je porušena stabilita svahu. Síly, které udržují soudržnost půdy, nebo horniny, začnou být slabší než gravitace a celá hmota se dostane do pohybu. Půda se může ze svahu posouvat nepatrnou rychlostí. Zvětralé skály se někdy mohou sesouvat rychlostí až několik metrů za den. Může ale dojít i k náhlému uvolnění velkého objemu horniny, která se zřítí velkou rychlostí. Sesuvy půdy mohou ohrozit obydlí, sídliště, dopravní komunikace, inženýrské sítě, zemědělské pozemky. Podmořské sesuvy mohou přetrhat dálkové telefonní a telegrafní kabely. Sesuvy vážně ohrožují vodní díla, zejména přehrady. Mohou zahradit údolí, vytvářet dočasná jezera a tím způsobit záplavy. Sesuvy horniny mohou v jezerech nebo zátokách vyvolat ničivé vlny. Při sesuvech může docházet i sesouvání nebezpečných lavin kamení, nejen zeminy. Ačkoliv jsou většinou způsobeny zemětřesením nebo prudkými dešti, mohou je spustit i stavební práce či jiný těžký provoz, jako je např. budování silnic. Oblastmi nejvíce náchylnými k sesuvu bývají odlesněné a erodované strany hor. Jenom v Itálii je např. ohroženo padajícím kamením na 1 000 měst a vesnic. V Los Angeles jsou neustále ničeny domy zeminou a kamením padajícím z okolních 186

kopců. K jednomu z nejstrašnějších sesuvů došlo v roce 1985 v Číně. Obrovský kus útesu se zřítil do řeky Jnag-C-Tiang a vytvořil 36 metrů vysokou vlnu. Půdní sesuvy patří k nejčastějším sesuvným pohybům i na území ČŘ. Přestože zatím nedošlo ke katastrofálnímu půdnímu sesuvu velkého rozsahu, bylo ale v ČR zaznamenáno tisíce místních sesuvů.

7.3.1 Ochrana obyvatelstva při sesuvu půdy 1. Preventivní opatření 2. Bezprostřední ochrana

ad 1.) Prevence a) zachycení a odvedení povrchové vody b) umělá úprava terénu (kotvení svahů, stavba pilotů, opěrných stěn, výsadba vhodné zeleně, odstřely skalních bloků nebo vrstev sněhu c) podle možností vyčerpání vody ze studní na ohroženém území

Sesuvům se obtížně bráníme. Některá opatření, jako jsou odvodňovací systémy, betonové vzpěry nebo ocelové nosníky udržující útesy pohromadě, mohou tak hodně přispět k prevenci sesuvů (u nás např. na Děčínsku). V Japonsku bylo v roce 1938 při sesuvu půdy zničeno 130 000 domů a zahynulo 500 lidí. V roce 1976, což byl v Japonsku po dvaceti letech nejhorší rok na sesuvy, se podařilo různými opatřeními snížit počet zničených domů na 2 000 a počet obětí na 100. ad 2.) Bezprostřední ochrana 1. zásadně se vyhýbat místům, kde jsou porušeny svahy, na kterých hrozí zřícení skal, kamení a uvolnění bahenních proudů a sněhových lavin 2. v případě reálné hrozby porušení svahů při bouřce, při povodních a silných deštích opustit co nejrychleji ohrožené prostředí 3. pokud byste byli zasaženi půdním sesuvem ve volné krajině a nejste zraněni anebo jen lehce, snažte se co nejrychleji uniknout směrem od závalu, obvykle stranou a nahoru 4. pokud dojde k zavalení v budově, je třeba se chovat jako v případě zavalení zemětřesením. Vždy se pokusit zajistit alespoň přívod vzduchu do zavaleného prostředí a přivolat co nejrychleji účinnou pomoc prostřednictvím IZS

V ČR jsou sesuvy obvyklé zejména na Vsetínsku. Místní jílovcové podloží nasycené vodou ztrácí často pevnost a dává se do pohybu, jak ukazují zkušenosti z minulých let. Tragický byl zejména rok 1997. 187

Obr. 93. Vsetínsko v roce 1997

Obr. 94. Vsetínsko – oblasti častých sesuvů 188

7.4 Záplavy a povodně Tento typ katastrof je rovněž v poslední době v ČR hojný. Záplavy vznikají zpravidla z přívalové vody, kdy ani koryta řek ani půda ji již nejsou schopny pro její náhlost a množství pojmout. To je přírodní náhlá záplava určitého území. Záplavy mohou být vyvolány i uměle ať už protržením hrází či za účelem jiným. Povodeň je náhlé zvýšení průtoku vody a vzestup hladiny toků. Jde vlastně o překročení množství vody, které jsou toky schopné odvádět. Povodně vznikají zejména následkem dlouhotrvajících nebo prudkých dešťů, táním většího množství sněhu, zejména rychlým táním, náhlým uvolněním překážky v toku, např. protržením hráze. U povodní sledujeme tzv. průtok N-letý, tj. maximální. Jde o povodňový kulminační průtok v řece, který je v průměru dosažen nebo překročen pravděpodobně jednou za N roků, např. za 50 či 100 let. Stoletý maximální průtok je dosažen nebo překročen 10 x za tisíc let. V boji proti záplavám a povodním je nutná integrace činnosti záchranářů včetně spolupráce s místními orgány samosprávy a obyvatelstvem. K tomu vznikl v ČR zákonem 239/2000 Sb. a dalších prováděcích předpisů integrovaný záchranný systém, který byl přednášen ve 3. ročníku studia BTSM16. Orgány IZS dbají především na zajištění podmínek činnosti IZS, zejména jejich základních částí tj. Hasičského záchranného sboru, policie ČR a zdravotnické záchranné služby. Koordinovaný postup v boji proti přírodním živlům zahrnuje prevenci, přípravu na mimořádnou událost způsobenou přírodními živly a provádění záchranných a likvidačních prací. V oblasti prevence u záplav a povodní jde o nepovolování občanských staveb v záplavovém území, budování tzv. „suchých poldrů“, což je území vyhloubené pod úrovní mořské hladiny či řeky tak, aby se případné zvednutí hladiny řek a vylití rozptýlilo do široké oblasti a prvotní záchyt vody byl půdou přijat a vsáknut v co největším množství. Poldry mohou mít i několik hektarů. Bohužel řada tzv. vodohospodářů v 50. letech poldry zavezla hlínou, odpady, kamením se zdůvodněním, že jde o půdní nerovnost, která bude odstraněna a plocha lépe využita k zemědělské, stavební či jiné činnosti. Nikdo si ovšem neuvědomil, že poldry se u nás budovaly již ve středověku.

Obr. 95. Řez poldrem

16

srovnej: Laucký Vladimír, Speciální bezpečnostní technologie, FAI UTB 2009, str. 6 - 103

189

Ve zlínském kraji, který byl sužován povodněmi hlavně na hradišťsku a otrokovicku budoval poldry i Baťa společně s výstavbou odtokových a regulačních kanálů a struh, které byly po roce 1948 postupně zlikvidovány nebo částečně zničeny. To je také hlavní příčinou záplavy Otrokovic a následných škod. I když je zde nutno připustit, že šlo o stoletou vodu. Další důležitou prevencí je pravidelné čistění odtokových kanálů struh, různých menších potůčků, říček apod., které jsou často zaneseny naplaveninami stromů, větví, křovin a různých jiných přírodních materiálů, ale nezřídka i průmyslovým a domácím odpadem. Za vyčistění vodních toků odpovídá příslušné správní povodí, za zbytek pak obce. Údržba je zde poměrně finančně nákladná, protože je zde jak strojních, tak ručních prací příliš a nedaří se u obyvatelstva navodit odpovědnost za znečisťování životního prostředí. Také chybí účinné zákony.

7.5 Tsunami Název tsunami pochází z japonštiny a znamená dlouhou vlnu v přístavu. Správně „dlouhé ničivé mořské vlny“. Vzniká při sopečné erupci pod hladinou s ohnisky pod mořskými příkopy. Velká energie zde dá do pohybu obrovské masy mořské vody. Původem můžou být i obrovské sesuvy půdy pod mořem. Na hluboké moři jsou málo viditelné, ale čím více se blíží k pobřeží, tím méně má čelní vlna prostoru, ztrácí rychlost a masa vody zezadu se vydává jen jedním možným směrem a to do výšky 30 – 50 metrů, zejména v šelfech a zálivech. Šíří se vysokou rychlostí až 1 000 km/hod. Délka vlny tsunami je 150 – 300 km. Útočí na pobřeží nejčastěji v rozmezí od 10 do 60 minut. Rychlost tsunami je však menší, než rychlost seizmických vln. Stálá seismická služba proto vydává varování před příchodem tsunami. Vědci také modelují různé typy tsunami na počítačích včetně možností následků. Přestože největší nebezpečí hrozí při okrajích Tichého oceánu, vědci z Carolinské university v Santa Cruz (WARD) a z Londýnské university (DAU) předvedli model megatunami, kterou může vyvolat příští erupce Cumbre Vieja, což je aktivní sopečný hřeben na Kanárských ostrovech. Počítá se zde vzedmutí vody až do výše 1 km, které vyvola sérii tsunami o výšce vlny 100 metrů. Během několika hodin dorazí na pobřeží severozápadní Afriky a jižní Evropy 50 vysoké vlny a o šest hodin později potká totéž Jižní Ameriku. 9 hodin po výbuchu potká totéž východní pobřeží USA. WARD tvrdí, že pokud neproběhne evakuace, překročí počet mrtvých 10 miliónů lidí. Toto varování je vážnější o to, že k zemětřesení může dojít prakticky kdekoliv, ale nejčastější a nejsilnější jsou na okrajích tektonických desek. Každoročně se na zemi odehraje na půl miliónu zemských otřesů. Drtivá většina z nich je natoli slabá, že je zaznamenají pouze seismometry. Ničivý otřes v síle 8 stupňů a více magnituda pohne naší planetou asi 2 x ročně, např. podmořské zemětřesení v roce 2004 u Sumatry, které přivodili ničivou vlnu tsunami, bylo svou silou srovnatelné s výbuchem 1 miliónu atomových bomb svržených na Hirošimu. Dosud nejvyšší tsunami na podkladě zemětřesení na Aljašce vzniklo ve středu 9. července 1958. Tento den se u jihozápadního pobřeží Aljašky do zálivu Lituya sesunulo celých 30 miliónů krychlových metrů zeminy. 190

Tento neuvěřitelný sesuv vzedmul vodu v zálivu a vytvořil tak megavlnu, vysokou 524 metrů (Empire state building je o 143 metrů nižší). Takto vysoká vlna pak poničila vše na opačném pobřeží zálivu. Ještě dnes jsou zde ničivé stopy. Evropskému kontinentu nehrozí jen sopka na Kanárských ostrovech, ale tsunami může zničit i jihoitalskou část kontinentu. Nebezpečí zde skrývá podmořská sopka Marsili, největší svého druhu v Evropě. Leží v Neapolském zálivu, asi 150 km od pobřeží Kampánie, je dlouhá 70 km, široká 30 km a vysoká 3 000 metrů. Její kráter lež asi 450 metrů pod hladinou moře.

Obr. 96. Tak by mohl vypadat úder megatunami na pobřeží USA

Obr. 97 Model silného zemětřesení v přímořské oblasti zálivu Lituya na Aljašce 191

Sopka je plná vroucího magmatu a má velmi křehké stěny. Jejich protržení by vedlo ke zhroucení velkého masivu horniny, což by vyvolalo megatunami. Že problémy s tsunami mohou být obrovské, o tom svědčí přípravy Srí Lanky či Thajska. Ovšem síla tsunami je známá již z minulosti. Pomineme-li bibli, tak v roce 1868 udeřila tsunami na pobřeží Peru ve výšce jen 10 metrů, přesto na pevninu do vzdálenosti 3 kilometrů. Odnesla 62 metrů dlouho válečnou loď USA WATELEE

Obr. 98. Srí Lanka – „úklid“ po tsunami, všude jsou trosky a mrtvoly lidí i zvířat

Obr. 99. Jedna z vesnic na pobřeží Sumatry, kde celkově zůstalo bez přístřeší 5 miliónů lidí 192

7.6 Povětrnostní katastrofy Když jsem ve své práci „ Speciální bezpečnostní technologie“ psal, že hurikány, tajfuny, cyklony a tornáda u nás neexistují, respektive, že používáme jiné názvy, pak poslední již není pravdou. Od roku 2008 můžeme tornáda sledovat i na území ČR. Česko v současné době zasáhne ročně asi 10 tornád. Jestliže jsme říkali, že tornáda jsou doménou v povodí Mississipi v USA, pak v poslední době si u nás oblíbila Pardubicko. Je ovšem pravdou, že jde zhruba o poloviční sílu oproti USA. Se silným větrním vírem se však lidé potýkají i na Vyškovsku, v Polabí, u Plzně, či ve Středočeském kraji. Tornádo je v Čechách pozorováno cca od roku 2000, a přestože meteorologové odmítali tento název, pravidelně se od roku 2008 vyskytuje, jak ukazuje tabulka. Jde o vzdušný vír v atmosféře o průměru až 100 metrů. Je charakterizován silným větrem a vertikálními pohyby s destruktivními účinky. Např. v roce 2011 odnášelo tornádo na Pardubicku ploty do vzdálenosti 500 metrů. A takto lidé hledali i zahradní domky. Tornáda vznikají při nakupení silných bouřek ve velmi horkých tropických dnech, zejména uprostřed léta. Typický je pro ně trychtýř s úzkým koncem, který pustoší okolí v místě, kde se dotýká země. Síla tornáda se měří podle rychlosti víru. Síla tornáda je dána Fujitovou stupnicí (tzv. F-stupnice), která dělí tornáda do 6-sti stupňů od F0 do F6. F0 má rychlost do 117 km/hod a způsobuje lehké škody, jako jsou spadlé komíny a zlámané větve stromů, naproti tomu F5 má rychlost až 511 km/hod a působí ohromující škody. Domy jsou srovnány se zemí a automobily poletují vzduchem. Na konec musel být ustanoven stupeň F6 s rychlostí až 605 km/hod. Má malou oblast zasažení, u nás se nevyskytuje, ale má nepředvídatelné škody. Ovšem ani u nás nejsou tornáda neškodná, i když je lidé zaměňují s trombami. Tromba je vzdušný vítr v atmosféře s vertikální, nebo šikmo skloněnou osou o průměru odpovídajícímu desítkám, vyjímečně až stovkám metrů. Rozdělují se: a) malé tromby - vznikají v silně přehřátém vzduchu nad pevninou, dosahují výšek desítek až stovek metrů a projevují se jako prachové a písečné víry b) velké tromby – vznikají za silných bouřek z oblaků druhu „CUMULONIMBUS“, mají katastrofické účinky.

Zvláště mohutné velké tromby, které se vyskytují v jižních oblastech USA, se nazývají tornáda. Nicméně ani ve srovnání se Spojenými státy nelze říci, že česká tornáda by byla neškodná. Nejničivější byla 31. 5. 2001 na Kutnohorsku a Havlíčkobrodsku a 9. 6. 2004 pak v Litovli. Ničila střechy i zdi domů, pohazovala auty, ve vzduchu létaly kontejnery i telefonní budky! Bílá tma, rachot, nikdo nevěděl, co se dělo. Stromy v parcích vyvrácené, ulice neprůjezdné, z kostela spadl kříž z věže. To byla Litovel 2004. Hlavní síla tornáda šla kolem 193

jednoho ramene Moravy. Domy v okolí zůstaly bez střech, částečně i bez zdí, všechna okna vybita, betonové sloupy byly vykroucené a ležely na zemi

Obr. 100. Tornáda v Česku od roku 2008 Obr. 101. Jak vypadá tornádo Tornádo rádo cizopasí na velmi silných bouřkách. Vysoká vlhkost vzduchu, výrazné teplotní rozdíly vzdušných proudů a zejména silné bouřky, to jsou ideální podmínky pro vznik tornáda. Protože ale jde o poměrně složitý meteorologický jev, ani tehdy nemusí vzniknout. Tornádo vznikne nasáváním teplého a vlhkého vzduchu ohřátého nad zemí či oceánem. Ten pak proudí do velkých výšek, kde kondenzuje ve vodu, či kroupy a velkou rychlostí se řítí zpět dolů a pokud tento proud začne vlivem atmosférických tlaků rotovat, vznikne tornádo. Obr. 102. Více jak 90% obydlí ve vesnicích okolo města Saturia zmizelo v troskách. Mnohem častěji to dopadne tak, že se ten mohutný vodopád rozteče nárazem na zemský povrch do všech stran a z toho bývá kvůli značné síle větru také ničivá pohroma často lidmi zaměňována za tornádo. Ovšem vodní smrště na Orlíku jsou zaznamenány už v roce 1586, kdy z rybníků byli do výše vyneseni kapři a štiky, kteří potom „pršeli z nebe“. První zmínka o tornádu pak pochází z pera Kosmase 30. 7. 1119. Pozorování a analýze vzniku tornád se 194

věnoval i zakladatel genetiky Gregor Mendel. Tehdy řádilo tornádo v Brně 13. 10. 1870. U nás si tornáda nevybrala žádnou lidskou oběť ovšem např. v Bangladéši, oblasti Manikganik hlavně ve městech Daulatpur a Saturia 23. 4. 1989 byl počet obětí 1 300. 12 000 lidí bylo zraněno po 6-sti měsíčním suchu 153 vesnic a dvě města zmizela v troskách. Na celých šesti kilometrech čtverečních jsou všechny stromy vyrvány z kořenů a všechny domy srovnány se zemí. Cesta tornáda je dlouhá 16 km a šíroká je 1,6 km. Vichr žene lidi a trosky před sebou kilometry daleko. Výsledkem je, že 90 % domů je zničeno společně s úrodou a to ve 153 vesnicích. 80 000 lidí zůstane bez domova. Síla tornáda podle Fujitovy stupnice neurčitelná. V severním Bangladéši zaútočilo pak tornádo 13. 5. 1996 v oblasti Tangail. Výsledkem je 750 mrtvých a tisíce zraněných. Za 20 minut je srovnáno se zemí 80 vesnic. Rychlost větru je 400 km/hod, tj. stupeň F5. Obr. 103. Litovel 2004 – tornádo kopírovalo rameno řeky Moravy Obr. 104. Cyklón Sidr v listopadu 2007 zničil v Bangladéši, v městě Bagerhat, školu se 1700 studenty V roce 1984 zasáhlo tornádo západní části Ruska severně od Moskvy v oblastech kolem měst Ivanovo a Jaroslavl. 9. 6. zde zemře kolem 700 lidí, i když oficiální statistika udává 400 obětí.

Obr. 105. V bangladéšské vesnici Bashail zanechalo tornádo v roce 1996 pod troskami domů více než 120 mrtvých

195

Tornádo, které je v Rusku nezvyklým jevem, zde zasáhlo 6 měst a 20 vesnic. Během jediného dne zde udeřilo v rozmezí 8 hodin 22 tornád, z nichž 2 měla sílu F5 a F4. První tornádo udeřilo v Moskvě v roce 1904 a do roku 1984 se další v Rusku neobjevilo

Nejsilnější úder zasáhl město Ivanovo a je předměstí Balino. Tornádo se tady pohybovalo na trase dlouhé 160 km. Osobní a nákladní auta létají vzduchem a jsou kompletně zničeny. Budovy vyztužené betonem jsou rozmetány, stromy jsou vyrvány ze země a i s kořeny dopadají o několik kilometrů dále. Zemře 95 lidí, 130 je zraněno, je zničeno 1180 bytů.

V oblasti Jaroslavli je vodárenská věž, vážící několik tun odhozena kilometr daleko. Jeřáb, vážící 350 tun, je sražen k zemi. 22 tornád zasáhlo území 400 000 km2.

Obr. 106. Tornádo v Rusku zasáhlo 6 měst a 30 vesnic. Odhady počtu obětí však byly zřejmě záměrně zkresleny

196

Obr. 107. Levý snímek ukazuje normální stav, kdy pasátové větry ženou vodu k jihovýchodní Asii a Austrálii, El Niňo tuto cirkulaci obrací

Obr. 108. Tornádo u Starých Čivic poničilo několik domů a firemních budov 197

7.7 Jiné přírodní katastrofy Jako jiné katastrofy přírodního původu označujeme především sucha, požár, různé eroze půdy vzniklé ze sucha apod. My si zde ukážeme zajímavý přirodní úkaz způsobující povodně i vražedná sucha. Jde vlastně o cirkulaci atmosféry postavenou na hlavu. Tímto úkazem je EL-NIŇO (Ježíšek). Jde o rozsáhlou poruchu systému mořských proudů a větrů v rovníkové oblasti východního Pacifiku. Mezi západním pobřežím střední a jižní Ameriky a východním pobřežím Austrálie a Oceánie. El-niňo je vlastně klimatický jev, který představuje výraznou odchylku od normálních atmosférických a hydrosférických poměrů v tropické oblasti Tichého oceánu. Za normální situace je tato oblast vystavena pasátovým větrům 17, které ženou vodu od Jižní Ameriky směrem k Austrálii a jihovýchodní Asii. Následně teplý a vlahý vzduch u Asie stoupá, zatímco studený a suchý klesá u Jižní Ameriky. Tato cirkulace atmosféry, nazývaná Walkerova buňka, způsobuje, že sezonní monzunové deště 18 zalévají Asii, zatímco nad pobřežím Jižní Ameriky je stálé slunečné počasí. El-niňo cirkulaci atmosféry otáčí, a tam, kde by mělo být slunečno, nastávají záplavy a oblasti závislé na monzunech sužuje sucho. Protože k jevu El-niňo dochází kolem vánoc, nazvali jej peruánští rybáři Ježíškem. Kromě El-niňa se ještě objevuje jev La niňa (holčička), který následuje vždy po odeznění El-niňa. Vlastně jde o návrat k normálnímu proudění, ale s mnohem větší rasancí, než je obvyklé. Oba jevy se objevují zhruba za 2- 7 let a trvají 6 – 18 měsíců. Působení El-niňa je doložené za posledních 300 let. Jeho síla však byla poměrně malá, přestože poslední výzkumy ukazují, že silné El-niňo v letech 1789-1793 mohlo způsobit neúrodu, která odstartovala Velkou francouzkou revoluci. V posledních několika dekádách se intervaly mezi jednotlivými jevy zkracují a i jejich síla roste. Neovlivňuje pouze Tichý oceán (Walkerovu buňku), ale všechny obdobné oblasti podél rovníku na zbytku planety, což vede k extrémnímu počasí, jako jsou záplavy, sucha a jiné meteorologické poruchy v řadě regionů světa. Nejvíce jsou však postižené země ležící na pobřeží Tichého oceánu. Většinou se ovšem jedná o rozvojové státy závislé na zemědělství a rybolovu. Zatímco východní část postihují vydatné deště a záplavy, chybějící monzunové deště pak způsobují sucha v Indonézii, Austrálii a Indii. El-niňu jsou ale připisovány i silné větrné bouře v řadě oblastí USA. Při takových bouřích, které v únoru 1998 zasáhly americký stát Florida, zahynulo 38 lidí Obr. 109. Teplá voda přestává proudit – barvy ukazují rozdílnou teplotu vody

17

Pasát – pravidelně vanoucí vítr ze subtropických zeměpisných šířek kolem 30 s.š. i j. š. směrem k rovníku. Na severní polokouli vanou pasáty v severovýchodním směru, na jižní polokouli v jihovýchodním směru. Rychlost pasátu při zemském povrchu dosahuje 5 – 6 m/sec 18

monzunové deště = přináší je složka monzunové cirkulace, vyznačující se víceméně stálým převládajícím směrem proudění v letním a zimním období, přičemž úhel mezi směry těchto sezonních proudění je větší než 1200. Typickou oblastí výskytu je Indie a Jihovýchodní Asie. Letní monzun vane z oblasti oceánu a přináší na kontinent bohaté srážky. Zmní suchý monzun směřuje z nitra kontinentu nad oceán

198

a více než 200 lidí bylo zraněno. Jih USA zaznamenal rekordy nejen v síle větru, ale i množství srážek. Naopak na severu USA na hranicích s Kanadou byly naměřeny mnohem vyšší teploty, než je obvyklé. Příčiny vzniku El-niňa ani důvody, proč v některých letech klesá intenzita pasátových větrů, nejsou zatím známy. Jeho výzkumy se však zabývají meteorologové již od konce 19. století. S jevem El-niňo souvisí i jev jižní oscilace, což je provázené kolísáním tlaku vzduchu na jižní polokouli. Když tlak v jižním Pacifiku roste, pak v Indickém oceánu klesá, čehož si poprvé všiml v roce 1897 švédský meteorolog Hildebrandsson19 . Když objevil vztah meziročních trendů, které podle něj způsoboval stav polárních moří. Na něj potom navázal angličan Lockyer20, který v roce 1902 potvrdil kolísání tlaku vzduchu mezi Jižní Amerikou a Indonéskou oblastí. Termín „Jižní oscilace „ však použil až v roce 1924 britský fyzik Walker21. Ovšem komplexní vysvětlení souvislostí mezi El-niněm a Jižní oscilací podal až v roce 1966 nor Bjerknes22. Ve svých pracích popsal interakce mezi atmosférou a oceánem, jak probíhají a jak se mění cirkulace nad Tichým oceánem. Obr. 110. Průvodním jevem El Niňa jsou záplavy, viz záplava 1. března 1998 v kalifornském městě Clearlake

Závěrem je třeba říci, že bezpečnostní komunita se musí aktivně zapojit do řešení problému ochrany obyvatelstva před přírodními katastrofami především včasnou signalizací možného nebezpečí, analyzováním rizik sesuvů půdy, záplav a povodní a povětrnostních katastrof. Zde sehrává nezastupitelnou roli integrovaný záchranný systém a také znalost legislativy. Již na stupni obce především krizových zákonů. Průmysl komerční bezpečnosti pak má nezastupitelnou roli při ochraně objektů jim svěřených na základě obchodních smluv a zajištění první pomoci, včasné signalizace a poskytnutí součinnosti s HZS, jakož i pomoci obyvatelstvu. v námi střežených objektech včetně potřebné techniky. Proto je nutné tyto otázky ošetřit v obchodních smlouvách, zejména tam, kde jsou meteorologické podmínky často negativně ovlivňující životní prostředí.

19

Hildebrandsson Hugo Hildebrand (1838-1925) švédský fyzik a meteorolog

20

Lockyer Joseph, Norman, sir, (1836-1920) britský fyzik

21

Walker Gilbert Thomas, sir, (1868-1958) britský fyzik

22

Bjerknes Jacob (1897-1975), norský badatel a meteorolog

199

Kontrolní otázky: 1. Co to je sopečná činnost a jaké zde hrozí nebezpečí v Evropě? 2. Co to je zemětřesná činnost a jak se projevuje v ČR? 3. Co jsou sesuvy půdy a které oblasti ČR jsou jimi ohroženy? 4. Co to je tsunami a jak vznika? 5. Co je jev El-niňo? 6. Popište povětrnostní katastrofy. 7. Co je to tornádo a jak vzniká? 8. Popište vulkanickou činnost peléského typu. 9. Jaký vliv na životní prostředí může mít pro ČR výbuch vulkánu Hekla na Islandu? 10. Významné evropské sopky. 11. Co je to magnitudo? 12. Mechanismus zemětřesení. 13. Co dělat v případě zemětřesení? 14. Boj proti záplavám. 15. Co je tzv. Fujitova stupnice? 16. Tornáda v ČR. 17. Richterova škála. 18. Krizové zákony v ČR. 19. Co je suchý polder? 20. Co je pasát?

200

Literatura: Laucký Vladimír: „Technologie komerční bezpečnosti II“ UTB, FAI, 2007, Zlín, ISBN 97880-7318-631-8 Laucký Vladimír: „Speciální bezpečnostní technologie“ UTB, FAI, 2009, Zlín, ISBN 978-807318-762-0 Zákon č. 239/2000 Sb Zákon č. 240/2000 Sb Vyhláška 281/2001 Sb Nařízení vlády 463/2000 Sb Vyhláška 328/2001 Sb Vyhláška 380/2002 Sb Zákon č. 241/2000 Sb Zákon č. 12/2002 Sb Vyhláška č. 186/2002 Sb Epocha 2010, 2011, časopis Laucký Vladimír: „Řízení technologických procesů v PKB“ UTB, FT, 2007, Zlín, ISBN 837318-432-X Kolektiv autorů: Všeobecná encyklopedie Diderot 1999 ISBN 80-902555-2-3 J. Nenadal, D. Noskievičová, R. Petříková, J. Plura, J. Tosenovský: Moderní systémy řízení jakosti, Magnet press, Praha 2002, ISBN 80-7261-071-6 J. Mikolaj, L. Hofreiter, V. Mach, J. Mihók, P. Selinger: Terminológia bezpečnostního manažmentu – výkladový slovník, Multiprint s.r.o. 2004, ISBN 80-969148-1-2 Zeman P. a kol., Česká bezpečnostní terminologie, Masarykova universita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, Ústav strategických studií vojenské akademie v Brně, Brno 2002, ISBN 80-210-3037-2 ČSN ISO 3951 – Přejímací postupy a grafy při kontrole měřením pro procento neshodných jednotek, Praha, FÚNM, 1993 ČSN ISO 2859-1 Statistické přejímky srovnávání, PRAHA, ČNI 2000 ČSN ISO 8258 SHEW MARTOVY, Regulační diagramy, Praha ČNI 1999 ČSN ISO 2859-1 Statistické přejímky srovnávání, PRAHA, ČNI 2000 ČSN ISO 9004-4 Management jakosti a prvky SJ Část 4, Směrnice pro zlepšování jakosti 1995

201

8

MEZINÁRODNÍ TERORISMUS A KYBERTERORISMUS

Terorismus – pojem – metoda zastrašování politických odpůrců hrozbou a užitím násilí jako např. pumové útoky, únosy, atentáty v prostředcích veřejné dopravy. Smyslem terorismu je vytvořit extrémní psychický nátlak na jednotlivce i skupiny obyvatelstva. Terorismus prudce vzrostl po 2. světové válce a stal se formou boje různých nacionalistických, pseudoosvobozeneckých či fundamentalistických skupin. Tím, že se začal šířit po celém světě, dostal charakter mezinárodního problému současné společnosti.

8.1 Dimenze jevu. Obrat k terorismu je spojen s dimenzí politického boje a je zvlášť intenzivní v nejrozvinutějších zemích světa, které jako první poznaly masový rozmach politického života, jako důsledek rozšíření hlasovacího práva, které se po II. světové válce stalo prakticky univerzálním. To znamená, že stejnou měrou, jakou množství osob zabývajících se politikou, roste i možnost napětí mezi sociálními skupinami a politickými ideologiemi. Rozvoj terorismu je ještě umocněn technickým rozvojem ve výzbroji, jíž teroristé využívají, rychlostí šíření zpráv a mimořádná pozornost masmédií. Když tato fakta zanalyzujeme, pak jsme sto posoudit a pochopit podmínky rozvoje mezinárodního terorismu. Pokud jde o podmínky vnitřní, nemůžeme se vyhnout zmínce o aspektech ideologického typu, ale ještě více je mít třeba na mysli okolnosti spojené s procesem výstavby státu. Změny, které přinesl rozpad velkých koloniálních mocností minulosti, jako byla Anglie, Francie, Německo, Turecko a Rusko, jsou nesmírné. Tento rozpad měl za následek nové uspořádání geopolitické mapy světa a zrození množství nových států. Neznamená to ovšem, že všechna velká impéria musela čelit výrazně dramatickému a devastujícímu teroristickému nebezpečí. A tak zatímco v roce 1816, tedy vzápětí po Vídeňském kongresu, existovalo ve světě pouze 23 suverénních států, po roce 1919 tj. po I. světové válce, jich bylo již 49. V roce 1946 už 66 a v období 1958-1964 se počet samostatných států zvýšil z 90 na 122. Dnes jsou v OSN zastoupeny dokonce 182 státy. Až na výjimky však tyto změny neproběhly nijak poklidně, aby hnutí bojující za nezávislost dosáhla úspěchu, muselo téměř vždy dojít k válce a téměř v každé z těchto válek předcházela fáze teroristického boje. V jiných případech se pak terorismus šíří v linii takříkajíc souběžně s linií normálního života jednoho, nebo více států, případ severního Irska je ukázkový příklad. Je třeba si povšimnout, že celý ostrov je jako stvořen k terorismu už tím, že jižní Irsko (Eire) získalo nezávislost na Velké Británii v roce 1921 po intenzivní teroristické kampani. Severním Irskem dodnes otřásají atentáty a ozbrojené střety, jejímž cílem je získat nezávislost i pro tuto část ostrova. Ani IRA (Irish Republican Army) se neobává operovat na území státu, od něhož se chce oddělit, tj. Velké Británie. Když byla Velká Británie nejmodernější zemí světa, musela dospět k nutnosti zaplatit nejvyšší cenu teroristickému boji, nyní jsou v obdobné situaci USA (po 11. září). 202

Ovšem také ostatní evropské státy se staly scénou, kde došlo k nespočítatelnému množství teroristických akcí. Abychom získali alespoň základní představu o rozměrech tohoto jevu, připomeňme si, že v letech 1968 – 1978, což byl ústřední moment rozmachu současného terorismu, došlo v západní Evropě k 757 projevům mezinárodního terorismu, nepočítaje v to teroristické útoky výlučně vnitřního charakteru a více než polovina z nich, 478 se soustředila pouze na 4 státy. Itálii, Francii, Velkou Británii a Spolkovou republiku Německo. Tento údaj je o to hrozivější, když si připomeneme, že ¾ z těchto 478 akcí proběhly během pouhých dvou let a to v letech 1974 – 1975. Co se v těchto letech událo? Proč ta zuřivost? Náhle vyvstává komplikovaný problém, jak to zanalyzovat, kde jsou bezpečnostní rizika? Proč se uchylují k tomuto způsobu, který bezhlavě rozsévá smrt? A přináší smrt většině nevinným lidem? Tento způsob boje je nesmírně efektivní, vzbuzuje paniku mezi přímým protivníkem a zejména veřejností a žádný jiný fenomén nevyvolává tak mohutnou mezinárodní politicko-právní mobilizaci. Přitom terorismus je velmi tvárný a tudíž obtížně zachytitelný, ideologické motivy lze často nahradit náboženskými. Mezinárodní terorismu měl a má řadu podob a odnoží, vedle Irského terorismu obsadil terorismu palestinský první strany deníků již v 70. letech (1. intifáda) a po krátké odmlce trvá palestinský problém doposud. V 70. letech byla také různá mesianistická hnutí Kadáfího v Libyi23. Terorismus v dějinách nabyl tak velké váhy, že dnes ve světě existuje plno vědeckých institucí, zabývajících se výhradně studiem tohoto jevu. Specializované knihovny shromažďují tisíce svazků věnujících se jeho ospravedlnění, popisující důvody, reakce a vysvětlení tohoto fenoménu, jaké má v současnosti podoby? Terorismus jako forma boje za nezávislost - typickým příkladem je Palestina v boji proti Izraeli Terorismus proti státu typickým příkladem je Irsko v teroristickém boji proti Anglii. Ale i např. atentát na Kenedyho 22. 11. 1963 v Dalasu. Terorismus proti mezinárodnímu řádu, typickým příkladem je Al-Kajdá, snažící se podkopat současný trend v mezinárodních vztazích, kdy vznikl unipolární svět v čele s hegemonem USA, který zejména část světa islámského vyznání není ochotna respektovat, zejména tzv. třetí svět chce jít svou cestou. Terorismus jako prvek destabilizace moderní společnosti. Zkoumáme-li terorismus jako takový, můžeme začít již u francouzské revoluce, neboť první teroristé, státní teroristé byli největší teoretikové Maxmilia Robespiere a Louis Antoine de Saint-Just. Terorismus je nebezpečný nejen různou modifikací, ale i významem dopadu jeho akcí. Tisíce epizod si vymínily být nazývány terorismem, ale jsou všechny stejné? V roce 1900 zabil Gaetano Bresci italského krále Umberta I. Následky pro mezinárodní společenství byly prakticky nulové. O 14 let později 28. 6. 1914 Gavrilo Princip zabil v Sarajevu arcivévodu 23

MESIANISMUS – víra v mimořádné poslání národa nebo jedince

203

Františka Ferdinanda D´Deste. Zažehl jiskru, která vyvolala I. světovou válku. Obě události vypadají na první pohled analogicky – jedná se o královraždu a přece jsou důsledky zcela odlišné. 1. 3. 1881 se ruskému populistickému hnutí Narodniků podařilo zavraždit cara Alexandra II. 22. 11. 1963 spáchalo ilegální hnutí, víc se o něm neví, atentát na prezidenta USA J. F. Kenedyho. Jde navenek o podobné události, avšak zatímco první je výsledkem lidového hnutí, které se snažilo zakořenit v ruské společnosti a vyvolat povstání, ta druhá je nesrozumitelným a tajemným výsledkem akce, s cílem destabilizovat společnost jak na poli politickém, tak i sociálním. Přestože fyzický výsledek je stejný, likvidace důležité osoby. Každý z uvedených příkladů činí výraznější další základní rozlišení, které nám pomůže vyznat se v logice terorismu. Jednou věcí jsou výsledky akcí kolektivních a organizovaných hnutí, tedy hnutí s dlouhodobou strategií, pro ně jsou jednotlivé akce pouze etapou na cestě k uchopení moci. Docela jinou věcí jsou však nečekaná a mimořádná vystoupení, která napodobují teroristickou logiku a využívají jejich vnějších aspektů, přičemž však postrádá jejich zřetelnost. Musel-li ruský terorismus v minulém století bojovat se zastaralým despotickým režimem, je logické, že jako prostředek zvolil rudé brigády, o 100 let později, když si vybraly za oběť Alda Mora jako představitele nejprestižnější většinové strany v Itálii, je zde sice analogie, ale společensky a ideologicky jde o naprosto odlišné situace. Terorismus má neobyčejnou schopnosti měnit formy své existence ve společnosti mizet a zase se objevovat podobně jako hynoucí a znovu se rodící Fénix. Kolik je terorismů? Prvních 50 let naší historie 1880 – 1930 se terorismu odvíjí převážně v balkánské a podunajské Evropě s několika ohnisky v Irsku a Indii. Na konci tohoto období končícího prvními poválečnými léty nastupuje terorismus na středním východě, aby ho až dosud neopustil. V 60 letech přeskočí na americký kontinent, zejména na jižní polokouli, ale dotkne se i Japonska. 70.tá léta znamenají nové vzplanutí evropského terorismu, tentokrát na západě. Terorismus nezná hranic ani v ideologickém plánu. Byly do něho vtaženy všechny typy politických režimů, ať ho podporovaly, nebo s ním naopak bojovaly. Dokonce demokratické země zaplatily vysokou cenu nejen krví, ale i zpřísněním norem svobody. V 70.tých letech byl v SRN zaveden tzv. „berufsverbot“, čímž se mělo čelit útokům tzv. frakce Rudé armády a skupiny Baader – Meinhofová. Na druhé straně světa v zemích s teokratickým režimem se terorismu dostalo podpory, jakožto jedné z forem „Svaté války“ proti ateistickému a nevěřícímu západu. A konečně dnes jakoby se terorismus vetřel do našeho každodenního života, kde přirozeně ztratil část svého náboje, aby ho po 11. září opětně nabyl a v posledních měsících a letech se znovu začal šířit jako rakovina. Terorismus měl kořeny v ruském anarchismu, především u Narodniků24. V. I. Lenin také říkal, že a priori terorismus neodmítali. 24

Atentát na gubernátora Trepova, zavraždění cara A. II (10. 4. 1881)- M. Bakunin (1814 – 1876), Sergej Nečájev (1847 – 1872) 204

Terorismus se dále usadil na Balkáně – Makedonská otázka byla příčinou propuknutí bojů na Balkáně v době mezi Berlínským kongresem (1878) a oběma balkánskými válkami (1912 – 1913). Balkán byl potom problémem i ve 20. století (Ustašovci, Srbští četniki). Tento problém je tu po rozpadu Jugoslávské federace dodnes (Kosovo UCK => terorismu a vraždy nealbánckého obyvatelstva). Na Balkáně to odstartovala vnitřní Makedonská revoluční organizace, vznikající v roce 1893, jako tajné hnutí proklamující ideály demokratického typu (podporovalo Bulharsko). Nebyli sami, jednu z prvních teroristických akcí provedla „Černá ruka“ – srbská teroristická organizace, která 10. 6. 1903 zavraždila krále Alexandra Obrenoviče a jeho manželku Dragu Masinovou (skupina důstojníků). Tento balkánský terorismu prakticky ničeho nedosáhl, pouze definitivní vyhnání Turků z Evropy. Černá ruka chtěla vytvořit Velké Srbsko se souhlasem srbské vlády, obdobně jako dnes (Miloševič, Plavšičová). Dospělo to k první světové válce, neboť král Obrenovič chctěl prorakouskou fůzi, avšak vnitřní události dostaly spád a byly tak propleteny, že dospěly k Sarajevskému atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda 28. 6. 1914. Gavrilo Privcip byl členem tajné společnosti „Mladá Bosna“, která byla napojena na Černou ruku (i když Dimitrievič, jako vedoucí se Principa snažil od činu odvrátit). V této době začínají první kroky irského terorismu. Dvě tváře na počátku století byly Michael Collins (1890 – 1922) vojenská duše boje za nezávislost Irska a Eamon de Valera (1882 – 1975) – vůdce strany SINN FEIN, která z collinsových obětí, stejně jako z obětí vojáků IRA uměl vytěžit maximální politický zisk. Tvrdili, že Irsko je obětí vnitřního kolonialismu ekonomického typu. Byli motivováni souvislostmi s událostmi, které provázelo násilné prosazování anglikánské církve v katolické zemi, které sahalo až do 16. století. Integrace bojovníků a obyvatelstva byla úplná a solidární. Nejvýznamnějším prvkem irského terorismu je očividnost jeho vítězství. Velká Británie musela ustoupit ne proto, že by její vojsko bylo horší, než teroristická IRA, ale proto, že odpor vůči vzpouře byl jen pasivní. Vzpoura Irska mohla být udušena, ale nikdy ne zcela vykořeněna. Od krvavých velikonoc v roce 1916, kdy organizace „Irish Republican Brotherhood (Irské republikánské bratrstvo), která se později přeměnila na SINN FEIN. Požadovala nezávislost ostrova a 6 dní bojovala v ulicích Dublinu s britskými vojáky, byl její charakter jasný. Akce byl vždy kolektivní. Organizace byla tajná, ale byla prostoupena celá společnost. Řadové obyvatelstvo ji podporovalo s nadšením. Padlo 52 lidí a 100 britských vojáků. Ani nelítostná represe nedostala hnutí na kolena, naopak v roce 1918 strana SINN FEIN zvítězila. Pod vedením Eamona de Valery a Michaela Collinse pak vznikla IRA a za tři roky jižní Irsko získalo úplnou samostatnost a nezávislost na Velké Británii. Jak se mezinárodní terorismus vyvíjel dál, kde působil? SRN

antiimperialistická buňka „Rudé brigády“

IRSKO

IRA

střední východ

PALESTINA 205

Indie

Kašmír

Francie

Přímá akce

Španělsko

ETA

Korsika

nacionalisté

Itálie

brigádě Rose, Ta Basta

Případ Menache Ma Begina je snad nejslavnějším příkladem přechodu z terorismu do politiky. Narodil se v Brestu Litevském v roce 1913. Do Palestiny se vystěhoval až v roce 1942 a stal se velitelem Irgunu, organizace, která se vyznačovala teroristickými útoky proti arabům (např. masakr ve vesnice Dier Jassin) a Angličanům (bomba v hotelu King David – 91 mrtvých). Po vyhlášení státu Izrael (14. 5. 1948) se stal jedním z vůdců pravice a v roce 1977 rovněž ministerským předsedou. Spolu se Sadatem obdržel společně 1979 Nobelovu cenu míru. V letech alžírské války se užití teroristických metod neomezilo jen na území kolonie, ale brzy se dostalo i do Paříže. Na terorismus Alžířanů odpověděli Francouzi vysláním parašutistů generála Jacquesa Massua. Baskický terorismus Jde o tzv. ideologický separatismus. Problém je v baskických provinciích Vicaya Guipuzcoa, Álova a Navarra. (Francouzké Baskicko => Laboud, Bassa, Navarra Soule). Hlavní problém je třídní ideologie a silný duch autonomie => baskický nacionalismus. ETA => Euskadi Ta Askatasuna = Baskická vlast a svoboda. Nezávislý duch kraje byl tvrdě potírán autoritářskou vládou Francisca Franca, hned od konce války. Původně frakce baskické nacionalistické strany. Největší úspěchy ETA 20. 12. 1973 Auto Luise Carrera Blanka, jehož Franco v červnu tohoto roku jmenoval svým nástupcem, bylo vyhozeno do povětší náloží uloženou pod silnicí. Nálož byla tak silná, že auto vymrštěno do výše pátého poschodí protější budovy. Přestože baskický terorismus účinně paralyzoval do roku 2002, Španělsko v poslední době jeho činnost po dohodě s vládou ustala. Od roku 2007 se však znovu oživil a dnes je zde situace prakticky stejná jako v minulosti, respektive jako celé 20. století. V současné době můžeme říci, že terorismus trendů jako zásadní mezinárodně bezpečnostní problém. Kořeny a motivace rozvoje terorismus vyrůstají z etnických, náboženských, separastických, politických a ekonomických protiteroristické razie, pak byly často spojeny s násilím a mučením civilního obyvatelstva. 206

Teroristická ofenzíva začala 30. 9. 1956. Ben Bella (vražda v Maroku) OAS (Chu Salan a Massu – výbor veřejného blaha). President Coty musel povolat k moci de Gaulla. Sallan a Massu hrozili pochodem na Paříž (rozloženo). V roce 1961 se Sallan pokusil neúspěšně o puč proti de Gaulovi a nezávislosti Alžírska. (OAS) Atentáty v Paříži – v roce 1961 bylo 1072 atentátů. OAS se nepodařilo zamezit uzavření dohod mezi francouzskou vládou a alžírskou Frontou národního osvobození (dohody z Evianu). Nicméně zavraždila alespoň bombou, kterou umístila pod Puči Ristra starostu Camila Blanka. KYPR O tom jak nepředvídaná a nekonečná je křivka terorismu svědčí dvacetiletá historie kyperské krize (etnické faktory, anexionistický duch, separatismus se snahou o nezávislost – nejhorší v letech 1954 – 1974. Žije zde 80% Řeků a 20% Turků. Bojovala obě etnika i mateřské země (přestože jsou v NATO). Arcibiskup Makarios a plk. Grivas. Kypr – podléhal řeckým vlivům a kultuře 1571 se dostal pod tureckou nadvládu 1878 okupace Angličany (anexe v době 1. světové války) Makario – kyperským presidentem v roce 1979 zvolen po třetí Problémy trvají do dnešních dnů, ostrov je rozdělen na tureckou a řeckou část. Dnes je již situace jiná, řecká část Kypru je v EU a Turecko i Řecko spolupracují na sjednocení ostrova. Je přitom paradoxní, že s klesající pravděpodobností klasického válečného konfliktu, v němž je nutností existence armád a masivní nasazení válečné techniky, roste spíše nebezpečí nekonvenčních konfliktů. Jde o zvláštní formy násilí, kde terorismus dominuje jako forma nekonvenčně vedené války. Přitom ještě před 40. lety byly teroristické incidenty převážně lokální záležitostí, které měly na geopolitickou situaci minimální vliv. Terorismus změnil zásadním způsobem svou tvář po roce 1990, kdy došlo k rozpadu Sovětského bloku a k ukončení studené války. Ke změnám došlo zejména v oblasti jeho motivace. Ideologicky motivovaný terorismus ustoupil do pozadí a jeho místo dnes zaujal terorismus náboženský a nacionalistický, což následně vede ke změně teroristických cílů, metod a prostředků.

8.2 Vývojové trendy terorismu. Vývojové trendy terorismu jednoznačně směřují k použití zbraní hromadného ničení a k obrovským lidským a materiálním ztrátám. Tyto trendy začínají vyvracet tvrzení, že prostřednictvím terorismu nelze změnit chod dějin. Naopak se ukazuje, že prostřednictvím terorismu lze změnit běh sociálního, ekonomického a politického vývoje minimálně ve střednědobé úrovni.

207

Terorismus je dnes světový problém. Globální spolupráce je dnes proto životní nutností, to platí i pro ČR, která se aktivně na protiteroristických aktivitách podílí. Především v Afghánistánu, dále pak na poli zahraničně politickém, ve sféře policejních a zpravodajských služeb. Celosvětovým problémem v boji proti terorismu je v realizační fázi řada problémů, vycházejících z různých zájmů různých států, které bývají často antagonistické. To ochromuje širší mezinárodní spolupráci. Vždyť sama definice mezinárodního terorismu není jednotná a v USA, které byly nejvíce problémem zasaženy, existuje u různých složek, jako je FBI, CIA, armáda, FEMA (Federal Emergency Area) vlastní definice. Rovněž tak je problematická a složitá diskuze na téma mezinárodní terorismus na půdě OSN. Ve světě je dnes nejčastěji používaná definice ministra zahraničí USA. Protiteroristická politika z ní odvozená a praktická opatření jsou založeny na následujících principech: -

teroristům neustupovat a neuzavírat s nimi žádné dohody

-

teroristy dopadnout a postavit před soud, kde se musí odpovídat za své zločiny

-

státy podporující terorismus izolovat a vyvíjet na ně tlak, za účelem změny jejich chování

-

aktivně podporovat spolupráci mezi státy v oblasti boje s terorismem

Jaká jsou specifika moderního terorismu? Politická fragmentace, tříštění světa víc, než kdy předtím. Snaha dosáhnout střetu civilizací, ztráta společné řeči, pojmů, porozumění (sebevrazi spěchající do ráje, volba smrti před životem) Existence frustrovaných skupin (je jich spíše čím dál tím více, než méně a přibývají) Moderní zbraně – jejich účinnost a dosažitelnost (Herzen se v 19. století strachoval, že jednou se dostaví Čingischán s telegrafem). Zranitelnost cílů – výbušninou za pár korun lze zničit letadlo, miliónového obra a zabít stovky lidí na palubě. Upřesnění hranice mezi organizovaným zločinem a terorismem – je obtížné. Vývoj ukazuje, že pro odlišení teroristických činů od kriminálních již nestačí brát v úvahu přítomnost či nepřítomnost primární politické motivace, ale že stejně důležité je hodnocení následků. Pokud důsledky vyplývající ze zločinu, mají politický vliv a dopad, pokud ohrožují výkon státní moci a správy, pokud jsou hrozbou pro velké skupiny lidí, pak takovýto skutek hodnotíme jako teroristický čin. Na základě dosavadních vývojových trendů lze odvodit, že budoucí konflikty již nebudou vyžadovat masivní nasazení bojových jednotek operujících v pevně vymezené bojové zóně, ale bude pro ně charakteristická činnost malých skupin fanatických teroristů, používajících zbraně hromadného ničení, vysoce vyvinutou taktiku a technologie! Velmi málo zemí dnes disponuje potenciálem, který by umožňoval vojenský útok na některou z velmocí např. USA, Rusko nebo Čínu. Terorismus však 208

takovou možnost poskytuje. To je také důvod, proč historicky tento sociální jev přetrvává a stále se vyvíjí. Provedenou analýzou posledních 15-ti let teroristické činnosti ve světě lze přijmout názor, že současný demokratický svět je ve válce s fundamentalistickým terorismem všeho druhu. Tato válka je ve srovnání s jinými klasickými válečnými konflikty atypická a nekonvenční, má globální charakter a její intenzita výrazně a často kolísá od stádií relativního klidu až po stádia brutálního a intenzivního násilí. Na základě výše uvedeného analytického pohledu je možno vyslovit názor, že proti demokratickým zemím je ze strany např. Islámských fundamentalistů dlouhodobě vedena široce koncipovaná strategická operace, jejímž cílem je vytlačení vlivu demokratických zemí z oblasti, které pokládají za vlastní zájmové sféry. Týká se to zejména oblastí Eurasie, jihovýchodní Asie, Středního východu, Balkánu a části afrického kontinentu. Charakteristickým operačním prvkem je v těchto případech intenzivní zpravodajská činnost a s ní související snahy infiltrovat řady protivníka. Důvody, kterými jsou oficiálně teroristické metody zdůvodňovány, jsou různé, ze strany fundamentalistických skupin pak převážně náboženské. Hlavním cílem je ovšem strategická změna poměru sil v globálním měřítku, které má být dosaženo i za cenu vyvolání „střetu civilizací“. Pokud by k něčemu takovému skutečně došlo, šlo by o největší vítězství terorismu v dějinách lidstva.

8.3 Typy terorismu Řada odborné literatury i laických článků v tisku uvádí nepřeberné řady typů terorismu podle toho, jak se jeho tvář mění na mezinárodní scéně. Vzhledem k rychlému vývoji v této oblasti jsou snahy po systematické typologii prozatím nereálně, přesto je z technologického hlediska nutno některé typy zasystemizovat. Mezinárodní terorismu obsahuje internacionální prvky, jako např. podpora teroristické organizace jiným státem, útoky na diplomatické mise, únosy letadel ze státu do státu s občany několika různých států, únosy a atentáty na významné politiky a představitele států, atd. Vnitrostátní terorismus se dotýká vnitřních poměrů pouze jednoho státu. Může jít o střet politických stran či skupin, důsledek nacionalistických či separatistických snah. Jeho důsledky nepřesahují hranice určitého státu. Státní terorismus. Jde o používání teroristických metod státní mocí proti jejím oponentům. Může být zaměřen na národnostní menšiny, náboženské skupiny, disidenty atd. Subverzivní terorismus čili podvratný, je typickou metodou boje např. v době studené války. V současné době sem řadíme i některé operace islámských fundamentalistů, pro něž je charakteristická infiltrace, sabotáže a používání propagandy.

209

Sociální terorismus je obvykle výsadou teroristických organizací s krajně levicovým zaměřením. Jeho existence je obvykle podpořena špatnou ekonomickou situací a z ní vyplývajícím sociálním napětím. Ekonomický terorismus. Jde o použití ekonomických nástrojů a mechanismů k oslabení potenciálního protivníka např. vlády, sociální skupiny, nebo konkrétní země. Jejich používání vede sekundárně k rozvratu ekonomických vztahů, ke zbídačení cílových skupin obyvatelstva a k následnému oslabení či rozpadu politické moci. Ekologický terorismus – jde o nezákonné násilí za účelem dosažení pozitivních cílů – ochrany přírody a přírodních zdrojů. Je v některých případech využíván ekologickými organizacemi proti vládám či průmyslovým organizacím. Náboženský terorismus vyjadřuje agresívní prosazování náboženských ideologií, jež mohou být i součástí oficiální politiky daného státu, násilnými prostředky (např. Irán, Irsko). Kriminální terorismus sleduje zejména kriminální cíle, ale jeho důsledky sekundárně zasahují do politické sféry (to je např. možný fakt u požáru Veletržního paláce). Narko terorismus je aktuální zejména v jihoamerickém regionu, kde ho narkomafie používá k prosazování vlastních zájmů, ohrožujících stabilitu legálního politického systému. K tomuto účelu disponuje obrovskými finančními částkami, zbraňovými arsenály a soukromými armádami námezdných vrahů, plnících jakékoliv úkoly. Elektronický terorismus se snaží o politickou destabilizaci na základě zneužití, či ochromení informačních sítí či jiných významných elektronických systémů, někdy též kyberterorismus. Jaderný terorismus spojujeme s krádežemi, s přepravou a s nezákonnými obchody s jadernými materiály, využitelnými k vytvoření jaderné zbraně, k zamoření životně důležitých zdrojů. Nekonvenční terorismus je relativně novým typem terorismu pro nějž je typické použití prostředků a metod, které nelze zahrnout do kategorie konvenčního terorismu. Patří sem např. zneužití ZHN, prostředků informační a psychologické války, nebo prostředků vojensky nezařaditelných např. zneužití průmyslových odpadů, či látek, nebo záměrně vyvolávání katastrof a havárií.

8.4 Současné vývojové trendy terorismu Můžeme konstatovat, že v současné době dochází k rychlým změnám kvality terorismu. Dochází k posunu od klasického – konvenčního terorismu k novým formám, jejíchž nebezpečnost je řádově vyšší. V této souvislosti je proto současná nastupující etapa terorismu nazývána jako superterorismus, u něhož se předpokládá použití jaderný, radiačních, chemických a biologických prostředků. 210

Jaderné prostředky jsou pokládány za nejničivější ZHN. Z konstrukčního hlediska zbraňové systémy obvykle v sobě zahrnují jadernou náplň a prostředky dopravy na cíl. Z technologického hlediska je jejich efekt založen na využití jaderné reakce štěpení a syntézy. Jejich výroba a skladování však vyžadují vysokou úroveň technologických teoretických znalostí i vysoké finanční náklady. Zdroje materiálů i pohyb komponent jsou v globálním měřítku sledovány, vztahuje se na ně řada přísných restrikčních opatření. Z těchto důvodů je proto zneužití tohoto typu zbraní v oblasti terorismu. Nejméně pravděpodobné radiologické prostředky jsou zbraňové systémy často primitivní, jež umožňují záměrné rozptylování radioaktivního materiálu na území protivníka. Jejich výroba a použití nejsou omezeny žádnou mezinárodní dohodou a z hlediska vojenského nasazení nemají praktický význam. V roce 1998 byl funkční radiologický zbraňový systém, postavený na kombinaci radioaktivního materiálu a klasické výbušniny, umístěn v jednom z moskevských parků. Teroristy podle sdělení oficiálních orgánů byli Čečenci. Systém nebyl iniciován a byl prakticky použit pouze jako hrozba a prostředek politického nátlaku. Chemické prostředky vymezujeme jako otravné látky, které jsou schopné vyřadit živou sílu protivníka a snížit tím jeho akceschopnost. Nejčastěji jsou používány v plynné, kapalné a aerosolové či práškové podobě. Ničivých účinků dosahují pronikáním do lidského organismu dýchacím ústrojím, pokožkou, sliznicemi a zažívacím traktem. Jako klasický příklad použití chemických prostředků je uváděn útok příslušníků sekty „O´m Šinrikjó“ v tokijském metru, nebo jejich nasazení proti civilnímu obyvatelstvu v průběhu ÍránskoIrácké války. Jejich použití však není omezeno pouze na lidské cíle. Stejně tak mohou být využity za účelem zničení vegetace, zvířat, či přírodních zdrojů, které jsou pro život lidské populace v daném regionu nezbytné. Biologické prostředky obsahují různé formy živých patogenních25 organismů, nebo infekčních materiálů, určených pro bojové použití. Cílem použití pak je způsobit onemocnění osobám, zvířatům, či rostlinám. Jejich účinek je dán typem použitého patogenu, na vnějších či vnitřních podmínkách a zejména na schopnosti patogenu se množit v napadených organismech. Z hlediska nebezpečí zneužití ZHN jsou v současné době aktuální zejména tři zdroje: existující vojenské arzenály ZHN, případně jejich komponenty, kde je mohou získat teroristické skupiny prostřednictvím krádež, loupež, či korupce. Dnes by šlo nejpravděpodobněji o zneužití vyřazených ZHN, určených k likvidaci podle mezinárodních smluv a dohod. Největší zásoby jsou dnes na území Ruska, USA, Indie Jižní Koreje. vlastní výroba komponent ZHN je dalším možným zdrojem nebezpečí. Aktuální je zejména v těchto případech výroba chemických zbraní tj. otravných látek s důrazem na supertoxické nervové jedy a zneužití běžných průmyslových toxických chemikálií, odcizených radioaktivních, nebo vysoce infekčních patogenních materiálů.

25

choroboplodných

211

úmyslné vyvolání sekundárních účinků havarijních dějů je pravděpodobně nejreálnějším a velmi účinným možným zdrojem teroristického zneužití ZHN. Jedná se o násilné vyvolání sekundárních účinků havarijních dějů, podobně jako v průběhu válečných konfliktů prostřednictvím sabotáží, nebo údery konvenčními zbraněmi na kritické body průmyslové infrastruktury, jakými jsou např. vodohospodářská, chemická, energetická a jaderná zařízení. Takového útoky se podobají mírovým haváriím, ale vzhledem k jejich spouštěcímu mechanismu se od nich liší rozsahem a rychlostí nástupu ničivých faktorů. Protože čelit úspěšně teroristickým útokům je prakticky nemožné, na taktické úrovni vyvstává zde do popředí zejména PREVENCE. Za nejdůležitější je proto považováno zajištění následujících oblastí: -

legislativa

-

systematická příprava odborníků v oblasti krizového managementu

-

výkonnost a spolupráce zpravodajských služeb na bilaterální i multilaterální mezinárodní úrovni

-

systematická příprava specialistů (včetně speciálních jednotek pro oblasti protiteroristického boje)

-

funkční integrovaný záchranný systém

-

finance a logistika

8.5 Možnosti terorismu v ČR ČR jakoby se zdála terorismu vzdálená. Při hlubší analýze bezpečnostních rizik jsou proto názory zlehčující nebezpečí terorismu obtížně obhajitelné. Do jisté míry se na jejich existenci podílí i absence oficiální, mezinárodně kompatibilní definice terorismu, která by nemusela mít nutně existenci zákonné normy. Hlavním úkolem je sjednotit přístup odpovědných představitelů a institucí k problematice terorismu. Za nejvážnější možné zdroje terorismu v ČR lze v současné době pokládat především následující oblasti: -

mezinárodní vztahy

-

extremismus

-

kriminální scénu

-

patologické jedince a skupiny

Oblast mezinárodních vztahů v ČR je charakterizována stále se prohlubující integrací ČR s EU a USA. Tento proces však přináší rizika, vyplývající právě z účasti České republiky v akcích a operacích, která s tím úzce souvisí, jako příklad lze uvést činnost rádia Svobodná Evropa a jeho vysílání do Iráku a Íránu, účast ČR v mírových misích v Kosovu, 212

Afghánistánu. Možnými cíli jsou nejen tyto mise, ale i budovy našich zahraničních institucí, například budovy a jejich personál ambasád, či zahraničních firem. Analýza informačních a zpravodajských služeb sice říká o možných útocích, ovšem konkrétní informace chybí a vše nasvědčuje tomu, že zůstáváme závislí na informacích jiných služeb v rámci NATO a EU. Rád bych se mýlil, kdyby tomu nebylo. Extremismus v ČR jednoznačně expanduje a je závažným společenským problémem. Pro krajně levicovou a krajně pravicovou scénu je zřetelný trend k radikalizaci postojů a projevů, což souvisí s jejich vztahy na zahraniční subjekty, pro obě křídla extremistických organizací je charakteristická snaha o zdokonalování struktury organizace, koordinace akcí, konspirace, spojení a operační plánování. U pravicových extremistických organizací je zřejmá snaha o legalizaci a jejich přeměnu na občanská sdružení či politické strany, což by výrazně posílilo jejich společenský vliv a rozšířilo sféru jejich působnosti. Souhrnně je možno hodnotit vývojové trendy a současný stav extremismu v ČR jako velmi znepokojivý. Většina oblastí kriminality terorismu je v ČR od roku 1990 na vzestupu. Z hlediska nebezpečí terorismu je možno hodnotit formy kriminality spojené s organizovaným zločinem, jakými jsou např. zneužívání informací, korupce, ekonomická, počítačová a násilná kriminalita. Velmi negativně působící, zejména pro prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a prakticky nevymahatelnosti práva. Kriminální sféra může sehrát v případech teroristických aktivit podstatnou logistickou úlohu, např. při zajišťování financí, informací a zbraní. Znepokojující jsou v této souvislosti i kriminální aktivity národnostních menšin (vietnamská, čínská, bulharská, arabská, jugoslávská, ruskojazyčná), žijící na území ČR. Závažným je rovněž růst použití výbušných systémů a stálý růst násilné kriminality. Patologiční jedinci (nebo skupiny) jsou možnými i když nejméně pravděpodobnými pachateli teroristických incidentů, i když za poslední roky bylo zaznamenáno několik případů spojených s použitím nástražných výbušných systémů, jejichž pachatele lze do této kategorie zařadit. Politická motivace však zde nebyla prokázána. Zhodnocením lze ČR zatím považovat za relativně bezpečnou, ovšem za předpokladu, že jsme připraveni v oblasti: -

zpravodajství (strategické, taktické, operační)

-

legislativy

-

vyšetřování

-

speciálních jednotek

-

IZS

-

mezinárodní spolupráce

-

public relations

-

psyop i psychol. operace 213

-

vědy a výzkumu

Zpravodajství je považováno za základní prostředek boje s terorismem. V ČR hraje v této roli dominantní postavení BIS, nicméně i ostatní zpravodajské složky hrají významnou roli. Důležitá je i činnost ostatních policejních složek, zejména zabývající se závažnou trestnou činností. Trestní zákon zná pojem teror § 312 a teroristický útok § 311.

8.6 Mezinárodní terorismu a jeho vztah k bezpečnosti evropské unie. Terorismu jako civilizační hrozba ovlivňuje i bezpečnost EU. Tak jak pro tento fenomén byl nejpřitažlivější Spojené státy a jejich globální zájmy ve svět, tak v současné době stále ve větší míře přitahuje EU, zejména pro její systematický postup v boji proti mezinárodnímu terorismu jako fenoménu organizovaného zločinu. Motivace je zde především: a) politická b) založená na ziskovém principu, tj. derminována finančním nebo jiným ekonomickým prospěchem Spojení mezi terorismem a jinými formami zločinu, zvláště formami organizované trestné činnosti nemusí být na první pohled zřejmé. Existuje však spojení mezi oběma fenomény, kterými jsou metody konání a někdy také přímé, či nepřímé spojení na organizované kriminální skupiny (např. ilegální obchod se zbraněmi, drogami, diamanty, padělání zboží). Rovněž při financování teroristických organizací jsou často využívání podobné metody, jaké používá organizovaný zločin (vydírání, únosy s požadavkem výkupného a všechny druhy ilegální obchodu a podvodů). Terorismus rovněž praktikuje korupci, včetně státní správy a padělání peněz a využívá možností legálních zdrojů pro své financování. Mezinárodní systém zaměřený na boj proti terorismu má v současné době tyto dvě roviny: 1) institucionální rovinu, tvořenou zvláštními výbory, komisemi a pracovními skupinami (např. zvláštní výbor, vytvořený rezolucí valného shromáždění OSN, nebo pracovní skupiny Evropské unie, nebo rady Evropy pro boj s terorismem) 2) právní rovinu, kterou tvoří soubor právních norem mezinárodního práva veřejného, skládající se hlavně z protiteroristických smluv (úmluv) a dalších mezinárodních smluv využitelných pro boj s terorismem. Některé otázky pak budou muset být posuzovány i z pohledu lidských práv v co nejširším kontextu mezinárodního společenství a mezinárodního práva. Tady je potřeba si uvědomit, že mimo tyto dvě dimenze tj. institucionální a právní je třeba ještě úhel pohledu z hlediska civilní ochrany. Z hlediska nasazení jejích prostředků a to účinně a rychle. Tady se Evropa poučila především po útocích v Madridu. Mezinárodní 214

terorismus stojí mimo právní oblast, kterou cíleně nerespektuje a stojí též mimo oblast státních a oficiálních struktur. Al-Kajdá není politickou entitou, ani mezinárodně právně uznávanou organizací. Představuje spíše jakousi vojensko-manažerskou strukturu s množstvím samostatných buněk po celém světě, které spíše motivuje, než řídí. Navíc jsou na Al-Kajdu napojeny velké teroristické skupiny a má silné pozice i v Čečensku, východní Africe a bohužel pro Evropu i na Balkáně v prostředí Bosenských a Albánských muslimů. Je proto obtížné určit, zda ten který teroristický útok naplánovala Al-Kajdá nebo ji uskutečnila samostatně některá z teroristických skupin motivovaná Al-Kajdou či odjinud (Egypt, Indonézie. My jsme si vysvětlili typologii terorismu a základní strategii boje, jakož i úkoly bezpečnostních komunit v boji proti tomuto fenoménu. Na základě zkušeností z fenoménu 11. září 2001 byly přijaty v podstatě dva přístupy základních protiteroristických koncepcí: 1. Koncepční pojetí, aplikované zvláště ze strany USA, respektivě Bushovy administrativy, spočívající v základní tezi, že s teroristy se nejedná, s teroristy se bojuje, aplikující nekompromisní postoj k terorismu, zásadní odmítání jednat s teroristy a nepřipuštění tak žádných ústupků. 2. Pojetí obrany administrativy, spočívající v tezi, že boj s mezinárodním terorismem je třeba dokončit zúžením hlavního úderu na Afghánistán a Pákistánské základny a výběrově jednat s tzv. umírněnými Táliby v Afghánistánu, kteří sice podporovali projevy a činnost mezinárodního terorismu, ale ze zoufalé nemožnosti jiného řešení v dané oblasti.

Tragédie tady je zjištění, že jeden z hlavních mezinárodně hledaných a představitel Talibánu Uma Omar (Umar), vlastním jménem Omar Mohammed nar. 1959 často zvaný též Muláh Omar, který byl de facto v letech 1996-2004 vrcholný představitelem Afghánistánu je rovněž příznivcem jednání a i když není řečeno s kým vším se má jednat, pak přinejmenším tato jednání jsou vedena s bratrem současného presidenta Karzaího. Omar je etnickým Paštunem. V době Sovětské invaze se stal tzv. lidovým mudžahedem a v boji přišel o oko. Podílel se na zformování hnutí Taliban a stal se později jeho vůdcem. V roce 1996 si v Kandaháru oblékl plášť přisuzovaný proroku Mohamedovi a prohlásil se za vůdce všech věřících (Ámir alMu‘minin). Režim, který pod jeho vedením ovládl Afghánistán, sice na čas omezil kmenovou válku v zemi, zavedl však v zemi teokratický státní teror, který ničil nejen kulturní památky, ale i životy obyvatel. Vytvořil militantní náboženskou policii, která vraždila v Afghánistánu na potkání. Přitom její členové byli převážně mladí muži, štítící se práce a vyřizující si účty se svými protivníky. Omar navázal spojenectví s Al-Kajdou a po americké invazi do Afghánistánu se začal skrývat. Američané vypsali na jeho dopadení odměnu 10 000 000 USD. Je dnes zcela nepochybné, že afghánský prezident Hamíd Karzaí udržuje prostřednictvím svého bratra kontakt s Umarem. Jak je to možné? Jako politik Paštúnského původu se v 80. letech se proslavil v protisovětské okupaci. V roce 1992 působil jako náměstek ministra zahraničí ve vládě Burhamúdoina Rabbáního. Ovšem z počátku podporoval Talibán, brzy se s ním však rozešel a odešel do Pákistánu. Po 11. 9. 2001 215

spolupracoval se severní aliancí a Američany na svržení Talibanského režimu. Poté byl Karzáí pověřen vedení přechodné vlády a stal se na přechodnou dobu i prezidentem. V roce 2004 byl v prezidentském úřadu potvrzen demokratickými volbami. Karzaí zcela určitě jedná s Talibánem, zejména proto, že ovládá de facto jen region hlavního města Kábulu. Ostatní části Afghánistánu jsou pod kontrolou polních velitelů, tak jak tomu bylos Sovětské okupace a velkou část území má opět pod kontrolou Talibán s pomocí místních obyvatel. Kdo to je vlastně Talibán? A jakou úlohu hraje v problému mezinárodního terorismu a jak nás ohrožuje? Má nějaký vztah k mezinárodnímu organizovanému zločinu a evropskému terorismu? Oficiální verze říká, že Talíbán je radikálně islamistické a hluboce fundamentalistické hnutí vzniklé v 90. letech v afghánských uprchlických táborech v Pákistánu. Svou činnost rychle Talibán přenesl do Afghánistánu. Ten potom v krátké době ovládl. Do čela Talibánu se postavil Muhamed Omar. První oblast, kterou hnutí ovládlo s podporou pákistánské ISI (Inter – Services Inteligence) a americké CIA bylo okolí Kandaháru. Koncem září 1996 Talibán dobyl Kábul a až na několik oblastí sjednotil roztříštěný Afghánistán. Jen malé území Afghánistánu na severu země se podařilo udržet pod kontrolou mudžahedinskému polnímu veliteli Rašídu Dostúmovi narozenému 1954, který je uzbeckého původu a v 80. letech bojoval proti mudžahedínům jako regionální šéf prosovětských komunistických milicí. Byl podezříván, že spolupracuje se sovětskou vojenskou rozvědkou. Dalším polním velitelem, spojencem Dostúma, kterému se podařilo udržet si pod kontrolou Pandžšírské údolí na severu země, je Ahmad Šáh Masúd (území Sósouma a a Masúda se nazývá tzv. severní aliance spolupracující s Karzaím). Ahmad Šáh Masúd (1953 – 2001) byl polní velitel tádžického původu. V době sovětské okupace dostal přezdívku „Lev z Pandžšíru“. I po odchodu Rusů bojoval proti prosovětskému afghánskému režimu. Po jeho porážce se stal ministrem obrany ve vládě Rabbáního. Po té se zapojil do konfliktu mezi polními veliteli a posléze i do konfliktu s Talibánem. Před Talibánem se byl nakonec nucen stáhnout opět na sever do Pandžšírského údolí, které jako jeden z mála regionů Talibán neovládl. Masúd byl důležitým velitelem tzv. severní aliance, která se později zasloužila o pád Talibánu. Masúd byl v dubnu 2001 na návštěvu Evropského parlamentu, kde varoval před nebezpečím Al-Kajdy a Tálibánu a popsal zde podrobně jejich činnost a provázanost včetně kontaktů do Evropy a systém budování teroristických buněk. To mu zlomilo vaz. Jeho slovům nebyla věnována patřičná pozornost a tak mohlo dojít k útokům Al-Kajdy v Evropě 11. 3. 2004 v Madridu (191 mrtvých a 2000 zraněných) na nádraží a 7. 7. 2005 v Londýně v metru a v poschoďovém autobuse (52 mrtvých, 700 zraněných). Koncepce pojetí Evropského typ spočívá v co největší ochraně lidských práv, jejich dodržování v souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 a listinou základních práv unie a to i v případě boje s mezinárodním terorismem v jeho vyhrocené podobě po 11. 9. 2001 a evropských útocích. Tyto v podstatě dne tři základní koncepce neexistují v praxi v čisté formě. Odlišují se ve svém přístupu, zvláště v rozsahu a hloubce legislativních opatření, týkajících se omezení některých základních práv pro účely efektivního boje s terorismem, Obamova koncepce je pak teprve 216

americkou státní administrativou tvořena a správný vztah k tzv. krizovým státům a islamismu se teprve hledá. Mezinárodně-právní přístupy k tomuto problému jsou však poznamenány dobou, ve které základní principy boje proti terorismu vznikly, tj. v období studené války a tedy zároveň produktem doby ideologicky rozděleného bipolárního světa. Hlavním problémem zde je, že nebyla dosud přijata žádná universální mezinárodní smlouva, která by kompletně zastřešovala boj proti terorismu v celé jeho šíři. Rezoluce přijímané na půdě OSN jsou impotentní a 191 zemí se na valném shromáždění OSN není schopno domluvit, zejména pro rovnost hlasů. Hlavní rozhodovací orgán OSN, Rada bezpečnost OSN, jejíž rozhodnutí má právně závazný charakter, se sestává z pěti stálých a deseti nestálých členů volených období pěti let. Zásadní zde je, stálí členové USA, Rusko, Čína, Francie a Velká Británie mohou při rozhodování rady uplatnit právo veta. Jak složení, tak hlavně rozhodovací mechanismy Rady bezpečnosti neodpovídají politické realitě ve světě, neboť neodrážení rozložení sil. Politická neprůchodnost reformy OSN potom blokuje celosvětový bezpečnostní problém. Valné shromáždění OSN přijalo za dobu svého působení více než 20 rezolucí namířených proti terorismu, tyto však na rozdíl od rezolucí Rady bezpečnosti OSN nejsou pro členské státy závazné. ČR je smluvní stranou těchto jedenácti tzv. Sektorálních protiteroristických smluv (úmluv OSN) a jedné úmluvy Rady Evropy. 1. Tokijská úmluva ze dne 14. 9. 1963 o úmluvě o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla vyhl. MZV 102/848 2. Haagská úmluva ze dne 13. 12. 1970 o úmluvě o potlačení protiprávního zmocnění se letadel (vyhl. MZV 96/1974) 3. Montrealská úmluva ze dne 23. 9. 1971 o úmluvě o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví (vyhl. MZV 16/7480) 4. Protokol o boji protiprávními činy násilí na letištích, sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví (doplněk Montrealu (sdělení MZV 138/2002 Sb.) 5. Newyorská úmluva ze 14. 12. 1978 o úmluvě o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajících mezinárodní ochrany, včetně diplomatických zástupců (vyhl. FMZV 131/78 Sb.) 6. Úmluva proti braní rukojmí ze dne 17. 12. 1979 o mezinárodní úmluvě proti braní rukojmí (MZV 36/1988 Sb.) 7. Úmluva o potlačování teroristických bombových útoků z 15. 12. 1977 (sdělení MZV 80/2001 Sb.) 8. Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů (sdělení MZV 114/1996 Sb.) 9. Úmluva o značkování plastických trhavin pro účely detekce z 1. 3. 1991 (platnost od 21. 6. 1998) 217

10. Úmluva o potlačování nezákonných činů proti bezpečnosti námořní plavby z roku 1988 (platnost od 10. 3. 2005) 11. Protokol o potlačování nezákonných činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině – Řím 1998 (platnost od 10. 3. 2005) 12. Štrasburská úmluva z 27. 1. 1997 o Evropské úmluvě o potlačování terorismu (dokument Rady Evropy – jedinými relevantním protiteroristickým instrumentem (12. úmluva OSN), který Česká republika ratifikovala, je Úmluva o potlačování financování terorismu z 9. 12. 1999 (MZV č. 18/2006). Představuje nejnovější protiteroristický smluvní instrument OSN, přijatý na universální úrovni. Je první skutečně obecně pojatou protiteroristickou smlouvou a představuje zároveň zatím nejdokonalejší mezinárodní instrument k boji proti terorismu. Na summitu OSN v říjnu 2005 byla otevřena k podpisu Úmluva proti jadernému terorismu, jako nová pektorální protiteroristická úmluva OSN.

8.7 Bezpečnostní spolupráce v rámci unie V hlavě VI smlouvy o EU hovoříme o problematice spolupráce trestně právní a policejní. Jde o třetí pilíř EU – oblasti mezivládní spolupráce. Smlouva EU zakotvuje v hlavě VI ustanovení o policejní a soudní spolupráci ve věcech trestních. Tady sehrává nezastupitelnou roli EUROPOL a EUROJUST jako instituce unie se statutem pozorovatele při pracích na specifických dokumentech zpracovávaných odbornými skupinami Rady Evropy pro otázka terorismu a lidských práv. V souvislosti s problematikou terorismu versus lidská práva zde vyvstává do popředí opatření prezidenta USA k uzavření věznice na základně Guantanámo. Rezoluce kongresu USA ze 14. 8. 2001zmocnila presidenta USA, aby použil veškerou sílu proti teroristům. Na základně Guantanámo na Kubě bylo původně zadržováno 760 lidí zajatých v roce 2001 pro podezření z členství v teroristických sítích, především Al Kajdy nebo Tálibánu. Podle AI (Amnesty International) je však Guantanámo jen špičkou ledovce s tím, že USA drží na 70 000 lidí v tajných věznicích, např. na amerických lodích v mezinárodních vodách. V současné době má Evropa přijmout tyto zadržované osoby do svých vězeňských zařízení, čemuž se řada zemí brání. Problém je především procesní, neboť zadržovaní nejsou odsouzení, čímž jsou porušována lidská práva. Na druhé straně jde v drtivé většině skutečně o teroristy kteří, když byli propuštění, okamžitě se vraceli do teroristických struktur.

8.8

Druhy bezpečnostní spolupráce v rámci unie

Společný postup je organizován v oblasti: a) Spolupráce policejních orgánů, celních orgánů a jiných donucovacích orgánů EU (Law Enforcement Services) b) Využívání možností Europolu a zřizování společných vyšetřovacích týmů 218

c) Užší spolupráce justičních orgánů včetně využívání takových nástrojů jako jsou Eurojust, Evropský zatýkací rozkaz a zjednodušení procesu předávání v trestních věcech mezi členskými státy unie d) Použití zvláštních opatření právních a organizačních e) Harmonizace na úseku předpisů Trestního práva f) Uzavírání mezinárodních dohod spolu s dalšími vnějšími aktivitami unie Po 11. září 2001 je evidentní snaha o posílení spolupráce bezpečnostních složek Haagský program Reaguje na projevy terorismu po 11. 9. 2001 a útocích v Evropě (Madrid, Londýn). Cíle Haagského programu: -

zlepšit všeobecnou schopnost unie a jejích členských států zaručit základní práva, minimální procesní ochranu a přístup ke spravedlnosti

-

poskytovat potřebným osobám ochranu v souladu s Ženevskou úmluvou o uprchlících a jinými mezinárodními smlouvami26

Kontrolní otázky: 1. Pojem mezinárodní terorismu 2. Pojem kyberterorismus 3. Kořeny terorismu 4. Druhy terorismu 5. Hrozby terorismu po 11. září 2001 6. Bombové útoky 7. Al-Kajdá 8. Únosy 9. Hackeři 10. Typy kyberteroristických útoků 11. Hizbaláh 12. Čečenský separatismus 13. Hamás 14. Taktické principy terorismu 15. Vliv masmédií na terorismus 26

zmiňme protidrogovou strategii EU na období 2005 - 2012

219

Literatura: INTROVIGNE, Massimo. Hamás, islámský terorismus ve svaté válce. NakI. Vyšehrad Praha s.r.o., 2003, ISBN 80-7021-659-X KROPÁČEK, Luboš. Islámský fundamentalismus. Nakl. Vyšehrad Praha s.r.o., 1996, ISBN 80-7021-168-7 KROPÁČEK, Luboš. Islám a západ. Nakl. Vyšehrad Praha s.r.o., 2002, ISBN 80- 702 1-5402 KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. NakI. Vyšehrad Praha s.r.o., 2003, ISBN 807021-613-1 KRIEGER, Joel. Oxfordský slovník světové politiky. Ottovo nakladatelství Praha, 2000, ISBN 80-7181-463-6 MENDEL, Miloš. Džihád: islámské koncepce šíření víry. NakI. Atlantis Brno, 1997, ISBN 80-7108-151-5 BERGEN, Peter L. Svatá válka: autentické svědectví o tajemném světě Usámy bin Ládina. Ottovo nakladatelství Praha, 2002, ISBN 80-7181-643-4 BONANATE, Luigi. Mezinárodní terorismus. Nakl.Columbus s.r.o. Praha, 1997, ISBN 8085928-45-O BRZYBOHATÝ, Marian. Terorismus I., Nakl. Police history Praha, 1999, ISBN 80-9026701-7 BRZYBOHATÝ, Marian. Terorismus II., Nakl. Police history Praha 1999, ISBN 80-9026704-1

220

9

LOGISTIKA A ZABEZPEČENÍ DOHLEDOVÝCH POPLACHOVÝCH PŘIJÍMACÍCH CENTER.

A

Protože roste pravidelně počet vloupání do nemovitostí, vzrůstá i potřeba kapacity dohledových a poplachových přijímacích center. Policie v loňském roce evidovala bezmála 5 380 vloupání, přičemž pracoviště stálého dohledu (DPPC) jsou převážně v rukou soukromých bezpečnostních agentur po celém území ČR. Podle odhadů profesních sdružení PKB je v ČR provozováno asi 1 000 DPPC, dříve známých jako pult centrální ochrany (PCO). Kromě chybějícího zákona o soukromých bezpečnostních službách neexistuje v ČR žádná povinná registrační autorita pro pracoviště DPPC a neexistuje tedy žádný ucelený přehled o kvalitě a způsobu poskytování těchto služeb. Jediný přehled má NBÚ tak, kde je na DPPC napojen objekt podléhající certifikaci NBÚ podle zákona 412/2005 Sb. DPPC nebo PPC je ovšem známo ve světě pod zkratkou ARC (Alarm Receiving Center) a u nás PCO (pult centralizované ochrany) či MDC (multimediální dohledové centrum). DPPC je centrum s trvalou obsluhou, do něhož jsou podávány informace týkající se stavu jednoho, nebo více poplachových či tísňových systémů. S účinností od 1. 1. 2011 je v ČR fungování DPPC upraveno normou ČSN EN 50 518 – 3, kterou připravila technická komise CENELEC (Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice). Norma má tři části a řeší monitorovací služby poplachového a přijímacího centra DPPC, neboli napojení na DPPC je založeno na přenosu signálů z elektrických systémů (standardně PTZS, EPS), které nepřetržitě monitorují sledované objekty. Napojení na ARC a přenos informací probíhá formou předávání dat prostřednictvím digitálních komunikačních formátů, které umožňují přenos plného rozsahu událostí generovaných monitorovacími systémy, nebo formou předávání stavových signálů, případně využitím kombinace obou možností. Data/informace získané z monitorovacích systémů jsou přenášeny na Dohledové centrum DPPC, které zajistí jejich vyhodnocení a v případě odchylky situace zjištěné v monitorovaném objektu od normálu iniciuje smluvně dohodnutou reakci (výjezd mobilní hlídky nebo předání informace servisní organizace, předání informace Policii ČR a určeným osobám).

9.1 Výhody napojení na DPPC 1. Objekt je pod nepřetržitou kontrolou dohledového centra s možností klientské on-line kontroly po celé ČR. 2. V případě narušení objektu dohledové centrum ihned informuje klienta a následně je vyslána výjezdová skupina. V případě vloupání do objektu je přivolána Policie CR a při přijetí nouzového signálu na pult centrální ochrany jsou přivolány i záchranné složky podle vzniklé situace. 3. Výjezdová skupina DPPC zajistí narušený objekt do příjezdu Policie CR a v případě úrazu či zranění poskytne postiženému první pomoc do příjezdu záchranných složek. 221

4. Veškeré revize, servis a opravy řZ7 a EPS zařízení zajišťuje agentura. 5. Další výhodou napojení objektu na DPPC je získání nemalé finanční výhody při uzavření pojištění objektu.

9.2 Možnosti napojení na DPPC. 1. Napojení pomocí GSM/GPRS - ve střeženém objektu je nainstalován GPRS komunikátor, který umožňuje bezdrátovou komunikaci a přenos systémových událostí prostřednictvím GPRS nebo GSM sítě na monitorovací přijímač DPPC. Komunikátor lze nakonfigurovat tak, aby posílal události koncovému uživateli prostřednictvím SMS, ovládal ústřednu pomocí SMS, a umožňuje vzdálené programování ústředny. 2. Napojení pomocí JTS (analogová telefonní linka) - přenos dat v rámci DPPC je možné rovněž zabezpečit připojením linky jednotné telefonní sítě. K přenosu je třeba zajistit ze strany klienta funkční telefonní analogovou linku s možností vytáčení účastnických čísel s tzv. jinou tarifikací, jako například služba Datarif 976. Jde o jednotné virtuální národní číslo, jehož vlastností je např. libovolné směrování bez nutnosti zásahu v systému klienta, zejména v případech vynucené změny sídla DPPC (přírodní katastrofy - povodně apod.). Nespornou výhodou je tarifikace hovoru po vteřinách. Trvá-li spojení po JTS mezi objektem klienta a DPPC 30÷40 sekund, není klientovi účtována celá minuta. Tyto vlastnosti vedou ke snížení nákladů komunikace monitorovaných objektů až o 50 % proti standardním tarifům, vždy v závislosti na objemu přenášených zpráv. 3. Napojení na DPPC - vzdálený internetový přístup - pro potřeby klientů lze smluvně zajistit sofistikovaný přístup do databáze DPPC. Tato aplikační služba je řešením, díky kterému mohou klienti 24 hodin on-line přistupovat pomocí Internetu k aktuálním výpisům událostí zaznamenaných DPPC. Komunikace probíhá v zabezpečeném SSL protokolu. Služba je přístupná prostřednictvím většiny standardních internetových prohlížečů. Umístění a konstrukční požadavky Podmínky umístění a konstrukčních požadavků dohledového centra řeší zejména předepsanou sílu zdí, konstrukci vstupního mechanizmu do prostor DPPC, instalaci neprůstřelných oken, samostatný odvod a přívod vzduchu s teplotním ovládáním a bezpečnostními klapkami, automatizovanou zálohu napájecích okruhů, redundanci použitého hardwaru, komunikační trasy a datová úložiště, vlastní monitorování všech provozních rizik, detekci plynu a instalaci tísňových hlásičů pro případ přepadení. Požadavky na technické řešení Tato část normy popisuje technické požadavky DPPC, dále zahrnuje funkční kritéria a ověřování výkonnosti. Stanovuje požadavky na výkonnost, testování, ochranu osobních údajů a uchování údajů.

222

9.3 Personální obsazení DPPC Norma vyžaduje, aby DPPC bylo trvale obsazeno dvěma dispečery. Kombinace s dalšími DPPC je možná. Dispečer má mít bezpečnostní prověrku podle živnostenského zákona. Dispečeři mají prodělat odborný výcvik, o kterém se vede dokumentace.

9.4 Provozní postupy Předpisy pro provoz DPPC musí být dostupné všem dispečerům a musí obsahovat: -

testování

-

vstup do DPPC a odchod z DPPC

-

správu databází

-

provozní kontinuitu a nouzové stavy

-

evakuační postupy

-

zpravování signálů

Testování Provozní technické vybavení DPPC musí být prověřování v souladu s EN 50 518-2; 2010 kapitola 7 a výsledky zaznamenány.

Vstup do DPPC a odchod z DPPC

Předpis pro vstup a odchod musí být součástí dokumentovaných postupů a režim této činosti platí pro všechny osoby bez výjimky. Vstup a výstup řídí dispečer zevnitř DPPC. Provozní kontinuita a nouzové stavy -

evakuační postupy

-

zpravování signálů

Správa databází

Správa databází podléhá režimovým opatřením a řídí se ČSN EN 50 519-3 5.4. Audit Vyžaduje se každoročně audit shody akreditovaným orgánem podle EN 45011 nebo EN – ISO/IEC 17020. 223

Manipulace s údaji na DPPC Manipulace s údaji musí být dokumentována a musí být vypracován postup pro zacházení, údržbu, ukládání, ochranu, přemisťování, dobu platnosti zabezpečení, zálohování, likvidaci. DPPC musí vést záznamy o pravidelných zkouškách a údržbě technického zařízení. Nouzové stavy

Musí existovat plán pro výjimečné situace a nouzové stavy v souladu s EN 50 518-2: 2010 kap. 11. Postupy musí umožnit monitoring v průběhu řešení nouzového stavu, při dočasném vyřazení DPPC z provozu musí existovat nouzový plán, který musí řešit tyto situace -

útok zvenčí

-

požár

-

povodeň

-

vodovodní havárie

-

vchod/východ

-

plyn

-

komunikace

-

přepadení

-

monitoring bezpečnosti personálu

-

signály elektronických ochranných systémů

-

CCTV

Evakuační postupy Musí existovat plán evakuace, musí existovat v této oblasti dokumentovaný výcvik, ne starší šesti měsíců. Musí existovat i dokumentovaný postup pro nouzový vstup. Zpracování signálů

Musí být zdokumentován postup pro zpracování signálů zejména příjem, zpracování a úkony i dispečera od přijetí signálu T – reakce do ukončení. T – konec Poplachový signál musí být verifikován těmito možnými postupy: -

akusticky 224

-

vizuálně

-

zákaznicky / uživatelsky

-

sekvenčně

9.5 Základní nabídka služeb DPPC -

dálkový monitoring PZTS (elektronickou zabezpečovací signalizací)

-

dálkový monitoring EPS (elektrickou požární signalizací)

-

dálkový monitoring CCTV (kamerovým systémem)

-

kontrola stavu objektu výjezdovou jednotkou

-

monitoring uzamykání objektu (kontrola elektronického zakódování objektu v dohodnutém čase)

-

zajištění objektu proti vzniku dalších škod

-

služba TÍSEŇ – rychlé přivolání pomoci

9.6 Využití v dopravě -

střežení automobilů pomocí systému GPS

-

odstavení odcizeného vozidla v provozu

-

navigování zásahové jednotky k vozidlu

9.7 Jiná využití (např. v rámci facility managementu) -

dálkové ovládání topení

-

hlídání teploty chladicích zařízení

-

chod záložních agregátů

-

monitoring klimatizace, vzduchotechniky, elektrické, telekomunikační, počítačové sítě

-

provozní kontinuita a nouzové stavy

-

evakuační postupy

-

zpracování signálů

225

Závěrem lze říci, že výhody střežení DPPC jsou zřejmé, dohledové centrum hlídá náš objekt 24 hodin denně, 365 dní v roce, i když nejsme v dosažení, máme vypnutý telefon nebo jen spíme, tím účinně chrání náš majetek i nás samotné.

Obr. 111. Postup zpracování poplachové zpráv na DPPC dle nové normy ČSN EN 50518 – 2

226

Obr. 112. Blokové schéma poplachového přenosového systém (PPS) podle staré normy ČSN EN 50 136 – 1 – 1

227

Kontrolní otázky: 1. Úkoly CENELECu 2. Zabezpečení DPPC 3. Jaká norma upravuje zabezpečení DPPC 4. Výhody napojení na DPPC 5. Výjezdová (zásahová) skupina DPPC 6. Revize DPPC 7. Zpracování signálů za DPPC 8. Evakuace DPPC 9. Konstrukční požadavky na DPPC 10. Dálkový monitoring 11. Zálohování DPPC 12. Nouzové stavy DPPC 13. Blokové schéma přenosového systému 14. Monitorování EPS 15. Střežení automobilů pomocí systému GPS

Literatura: ČSN EN 50518-1 Dohledová a poplachová přijímací centra – Část 1: Umístění a konstrukční požadavky, ÚNMZ, Praha 2010 ČSN EN 50518-2 Dohledová a poplachová přijímací centra – Část 2: Technické požadavky, ÚNMZ, Praha 2011 ČSN EN 50518-3 Dohledová a poplachová přijímací centra – Část 3: Pracovní postupy a požadavky na provoz, ÚNMZ, Praha 2012

228

10 OCHRANA SPOLEČENSKÝCH AKCÍ PODNIKY PKB Podniky PKB stále častěji dostávají zakázky speciálního charakteru, které se jednak vymykají běžnému sortimentu bezpečnostních služeb a za druhé jsou „sui generis“, protože každá společenská akce má svůj individuální charakter a průběh. Tyto akce dělíme na: a)

sportovní

b)

všeobecně společenské

c)

kulturní

ad a) sportovní Sem patří především zabezpečení fotbalových a hokejových utkání. Akce má správně probíhat jako spolupráce a symbióza organizátora a jeho pořadatelské služby fyzické, případně kombinované ochrany veřejného pořádku podniky PKB a případných zásahových složek policie ČR. Když na začátku uvádíme, že jde o činnost „sui generis“, jak říkáme v právu, jde skutečně o činnost jedinečnou tzv. svého druhu, která se může u každé jednotlivé akce samostatně a jedinečně projevit, protože může mít svérázný projev. Některé kluby jsou bezproblémové, nedochází zde k žádným incidentům ze strany fanoušků ani jiných návštěvníků ze strany veřejnosti a prakticky zde postačí běžná pořadatelská služba, která zajistí hladký průběh zápasu. K incidentu by zde mohlo dojít prakticky jen v případě, že by se zde chtěli etablovat extremistické živly, eventuálně se zde poprat fanoušci, kteří se náhodně pohádají nad výsledkem zápasu, či si vjedou do vlasů z podobného důvodu, to ale pořadatelská služby běžně zvládne. K nasazení bezpečnostní agentury z průmyslu komerční bezpečnosti pak dochází na základě mandátní smlouvy mezi pořadatelem a firmou z PKB tehdy, kdy jsou získány poznatky, že dochází nebo dojde k narušení veřejného pořádku v průběhu akce. Rozsah požadavků pořadatele a SBS musí být v mandátní smlouvě jasně vymezen, a také přesně vymezena působnost organizátorovy pořadatelské služby a služby SBS. Podniky komerční bezpečnosti mohou v případě potřeby konat i pořádkovou službu. Pořádková služba organizátora však suplovat SBS nemůže, protože zde bude zpravidla chybět potřebná koncesní listina a přezkoušení jednotlivých pracovníků, jak to vyžaduje zákon. Pokud jsou získány informace o možném narušení akce, je třeba každopádně spolupracovat s PČR, která má při zásahu proti narušitelů akce zcela nezastupitelnou roli, kterou ji ukládá zákon o PČR. Vhodná je tady spolupráce všech tří složek, tj. pořadatelské služby, SBS a PČR. Spolupráce spočívá především ve vzájemně včasné informovanosti a koordinaci činností. Vedoucí úlohu zde bude mít vždy PČR. Specializací je zde odborná spolupráce SBS, která bude provádět ostrahu s pořadatelskou službou, abychom přesně věděli, co lze v hledišti, přilehlém okolí i ve městě, kde probíhá zápas, očekávat. Je zde vhodné využít i detektivní službu k rozpracování problematických zápasů, především využít detektivní práci při pronikání mezi diváky problémového charakteru (agenturní průnik). Sportovní akce vyžadují jistou zkušenost z prostředí diváctva a to jak domácích, tak i hostů. Také přilehlé prostředí se vyplatí trvale rozpracovat a mít informační zdroje především v 229

okolních hospodách, kde se fanoušci scházejí jak před, tak po zápase. Jde o tzv. detektivní dohled. ad b) všeobecně společenské Tady půjde o různorodou činnost, spočívající v různých společensko-zábavných podnicích, kde je cílem soubor opatření směřující ke kontrole dodržování žádoucího stavu a včasném zjištění signálu o narušení tohoto stavu. Může jít o restaurační, hotelová, zábavní centra, různé aqua parky, ranče, dostihy, zábavní parky atd. Patří sem ale i herny a kasina. Objekty mohou být jak v uzavřených budovách, tak v přírodě či na volném prostranství. Cílem SBS je zde především udržení veřejného pořádku, kontrola stanoveného režimu, dodržování zásad obchodního vztahu (černé prodeje, krádeže na stáncích, opilství atd.). Také tady je doporučeno kombinovat fyzickou a technickou ostrahu s detektivním dohledem. Taktika v použití forem a metod práce SBS zde záleží na stupni rozpracování prostředí, znalostech a zkušenostech pracovníků SBS. Všeobecně společenské akce jsou nejnáročnější, protože nemůžeme dopředu přesně určit možný charakter problémů ani jejich rozsah, někdy ani počet návštěvníků takovéto akce (např. letecký den, církevní slavnosti, předvolební shromáždění, spojené se zábavním programem). Patří sem i různá tělocvičná veřejná shromáždění (např. slety). ad c) kulturní Tady jde především o různá kulturní vystoupení zpěváků populární hudby různého žánru, divadelní vystoupení v přírodě, či jiném otevřeném prostoru, různé kulturně veřejné soutěže, festivaly amatérské i profesionální tvorby, natáčení filmů za účasti rozsáhlého komparsu, kde je třeba střežit dovezené rekvizity, kostýmy, techniku apod. U kulturních akcí se sice dá odhadnout počet účastníků, jejich sociálně společenskou skladbu, ale zde bývají problémy největší, protože akce trvají zpravidla delší dobu od 3 hodin až po týden a nelze zde účinně omezit konzumaci alkoholu. Často bývají přítomné i drogy apod. Je tady také různá skladba účastníků. Od prostých fanoušků populární hudby či ochotnického divadla, až po zfanatizované, opilé a zdrogované davy heavymetalistů, punkáčů či tvrdo rokařů. Každá může být přitom v různém stavu opojení, či podléhá vlivu své momentální nálady či okolí. Je zde třeba také počítat, že tento typ podniku může být zneužit různými extrémistickými skupinami, které mohou mít různé cíle a různé projevy. Od narušování veřejného pořádku verbálními výroky, provokováním, až po používání bodných a sečných zbraní, boxerů, obušku, basebalových pálek, až po střelné zbraně a výbušniny. Tady je žádoucí dokonalá spolupráce s PČR, obecní policií, pořadatelů a podniků PKB. Dokonalá analýza prostředí, průběžná analýza stavu na místě samém a koordinace zásahů a opatření. U SBS pak použití kynologické ostrahy, fyzické ostrahy s dobře vycvičenými a proškolenými lidmi. Také detektivní dohled zde bude nezbytný a zejména proniknutí do divácké obce s cílem včasné signalizace a odhalení nepřátelských živlů. Podniky PKB zde budou mít zajisté více možností, protože mají více civilních možností proniknutí do diváckého prostředí. PČR, eventuálně obecní policie potom musí využít svoje zákonné pravomoci.

230

Kontrolní otázky: 1.

Popište ochranu kulturních památek podniky PKB.

2.

Jaké jsou zásady ochrany vybraných sportovních akcí?

3.

Jak organizujeme preventivní činnost na zajištění vybraných fotbalových utkání?

4.

Jaké jsou zásady součinnosti mezi PKB A PČR?

5.

Ochrana všeobecně společenských akci.

6.

Výstroj a výzbroj pracovníků PKB na těchto akcích?

7.

Technika zajištění společenských akcí.

8.

Využití pracovní kynologie při zajišťování ochrany společenských akcí podniky PKB.

9.

Zvláštnosti zajištění kulturních akcí.

10.

Využití technických prostředků při zajišťování ochrany společenských akcí.

Literatura: Brabec F., Hlídací služby, Praha, Eurouniqa, 1995 Laucký Vladimír, Technologie KB I, FAI, UTB Zlín, 2010, ISBN Laucký Vladimír, Technologie KB II, FAI, UTB Zlín, 2007, ISBN Laucký Vladimír, Řízení technologických procesů v PKB, FT, UTB Zlín, 2006, ISBN Hanousek Petr, „Negativní projevy diváckého násilí v ČR“, FAI, UTB, Zlín, Bakalářská práce, 2009

231

11 KONKURENČNÍ ZPRAVODAJSKÉ PRONIKÁNÍ S VYUŽITÍM MODERNÍCH ZPRAVODAJSKÝCH PROSTŘEDKŮ A OCHRANA PROTI NĚMU

Tato důležitá matérie PKB je rozpracována v publikaci „Speciální bezpečnostní technologie“ str. 127 – 130 s následujícím výčtem zpravodajské techniky. My se nyní podíváme na současnou bezpečnostní situaci v oblasti konkurenčního zpravodajství v ČR. Touto problematikou se v současnosti zabývá stále více osob a institucí a je velmi těžké rozeznat, kdy jde o klasickou průmyslovou špionáž, vojenskou špionáž, zaměřenou na technický průnik k utajovaným informacím, či zda jde pouze o zpravodajskou činnost konkurence, či jen obyčejnou „zlodějnu“ know-how. Česká kontrarozvědka27 opakovaně upozorňuje na nebezpečí, které lze zanalyzovat jako snahy některých lobbistických a podnikatelských subjektů o získání vlivu na přidělování státních zakázek či dotací, včetně peněz z EU. Tím jednak vzniká prostor pro klientelismus a prostor pro korupční jednání, včetně úniku citlivých informací, mající vztah jednak k miliardovým majetkům (např. v ČR Státní lesy) a za druhé zde vzniká prostor k ovlivňování obchodních transakcí, eventuálně personálních záležitostí důležitých státních, polostátních či soukromých podniků a to už je aktivní konkurenční zpravodajství. Pokračuje to pokusy o vyvádění finančních prostředků do různých neprůhledných zahraničních společností a tady vzniká nejen korupční prostředí, ale i prostředí pro infiltraci zahraničních zpravodajských služeb, které v poslední době v ČRzajímá hlavně věda a ekonomika. V technických oblastech potom energetika, jaderný program a chemie. Zájem je také o vědecké pracovníky i studenty s nabídkami vzájemné vědeckotechické spolupráce. V ČR je evidentní zpravodajský zájem především o dostavbu jaderné elektrárny Temelín, kde by měly stát dva další reaktory. To je samozřejmě obchod za stovky miliard korun. Zájem je také a rafinerské zařízení a různá ekonomická rozhodnutí. Pronikání konkurence ale i zpravodajských služeb do národních ekonomik je patrné, zejména tam, kde je jasně určena tzv. kritická infrastruktura, která má být chráněna. Energetická bezpečnost je nejdůležitější infrastrukturou současné ekonomiky. Konkurenční zpravodajství (Competitive Intelligence - CI) je tedy den ze dne důležitějším prostředkem boje o ekonomické přežití. Systematický vývoj CI můžeme sledovat od 80. let 20. století, kdy si Spojené státy americké uvědomily sílu japonského trhu a zjistily, že mu nejsou schopny konkurovat. Tato situace vznikla proto, že americký trh byl po dlouhá léta (prakticky od 2. světové války) bez vážnější konkurence a nevěnoval dostatečnou pozornost vývoji na jiných trzích. Uvědomění si konkurence cizích trhů vedlo nejprve ke vzniku oboru CI, pak k následnému zřízení samostatných oddělení CI ve velkých firmách. V roce 1986 vznikla první profesní organizace - Society of Competitive Intelligence Professional (SCIP). O čtyři roky později, v roce 1990,

27

Výroční zpráva bezpečnostní informační služby ČR

232

byla vytvořena evropská dceřiná organizace a téměř po 20 letech od vzniku samotné SCIP, vznikla i v České republice její odnož, SCIP CZECH. CI je účinným nástrojem pro úspěch v konkurenčním boji a může manažery včas varovat před hrozbami a upozorňovat je na příležitosti. Díky CI mohou být firmy flexibilnější a maximálně vycházet vstříc potřebám zákazníků. Mezi hlavní přínosy uplatňování CI patří předvídání změn na trhu, mapování konkurence a předvídání jejích kroků, možnost učit se z úspěchů a chyb druhých nebo možnost vstupovat na nové trhy. Podle odhadů se CI v organizované podobě věnuje zhruba 65 - 85 % firem a toto procento neustále narůstá s tím, jak se zvyšuje riziko v souvislosti s globální otevřeností trhů. Obecně můžeme říct, že hlavním cílem CI je poskytnout firmě správné informace ve správný čas a umožnit jí tak předehnat konkurenci a nenechat se ničím překvapit. To konkrétně znamená identifikovat hrozby a příležitosti, předvídat změny na trhu, snižovat míru neurčitosti a rizikovosti rozhodnutí, zvyšovat tržby a zisky, poskytovat ne nezbytně přesnou, ale užitečnou informaci. V souvislosti s cíli CI hovoříme o aktivním (útočném) a defenzivním (obranném) zpravodajství. Aktivní zpravodajství slouží k získávání, shromažďování, třídění a analyzování informací, potřebných k podnikání za účelem eliminace neurčitosti daného rozhodnutí a jeho variant, s cílem dosáhnout efektivnějšího vynaložení využitelných zdrojů (čas, peníze, lidé a prostředky) při realizaci těch nejvýhodnějších variant. Defenzivní zpravodajství spočívá v ochraně vlastních informací, dat, počítačových a komunikačních systémů podniku tak, aby se minimalizovala možnost konkurence využít je v konkurenčním boji. Obsahem CI je analýza konkurence a konkurenčního prostředí, kterou tvoří následující čtyři komponenty: 1. Budoucí cíle - pokud známe plány a záměry konkurence, můžeme lépe předvídat její budoucí kroky a reakce 2. Strategie - analýza cílů konkurence může zabránit rozpoutání konkurenčních bojů v případě, že by se konkurent cítil z naší strany ohrožen 3. Předpoklady - identifikace předpokladů konkurenta o sobě samém, o svém odvětví a dalších firmách v tomto odvětví 4. Schopnosti - identifikace silných a slabých stránek konkurenta, schopnosti realizovat strategické změny nebo na ně reagovat V oblasti CI se objevují i různé specializace jako Marketing Intelligence, Competitive Technical Intelligence nebo Competitive Financial Intelligence. Pokud CI využívá i konkurence, potom hovoříme o tzv. Counter-Competitive Intelligence. CI bývá někdy mylně ztotožňováno s Business Intelligence. Podstatný rozdíl mezi nimi spočívá v informacích, které využívají. Business Intelligence se zaměřuje na informace získané zevnitř firmy a souvisí hlavně s data-miningem, zatímco CI naopak pracuje s informacemi získanými z vnějšího prostředí firmy. 233

Jednotlivé procesy CI Úspěch, ale i přežití firmy je ovlivněno tím, nakolik úspěšně ve firmě funguje cyklus/proces CI. Správné fungování znamená, že nepřetržitě probíhá cyklus shromažďování a analyzování relevantních informací o konkurentech a podmínkách konkurenceschopnosti. Během celého cyklu CI má velký význam zpětná vazba. Rozhodující je také faktor času - uškodit může jak správná informace podaná pozdě, tak nesprávná (neúplná) informace podaná včas. Celý cyklus CI spouští informační potřeba a samotný cyklus můžeme rozdělit do čtyř fází: 1. řízení 2. sběr 3. analýza 4. distribuce

Obr. 113. Cyklus procesu Competitive Intelligence

Ve fázi řízení si firma určí, čím se bude zabývat, proč to bude dělat a co se získanými znalostmi udělá. Tato fáze zahrnuje plánování akcí, určení směrů, způsobů a postupů, jak informace získat. Plán musí být neustále aktualizovaný a odpovídat zejména na následující otázky: co už firma ví a co teprve potřebuje zjistit, proč to potřebuje zjistit a neméně důležité také je, do kdy to potřebuje zjistit. Nezbytné je také určit osobu, která je za procesy CI zodpovědná. Tato osoba by měla být součástí managementu firmy. Ve fázi sběru dojde k samotnému shromažďování informací. Získané informace musí směřovat k zodpovězení konkrétních otázek. Sběr informací můžeme rozdělit do dvou fází. Nejprve získáme a shromáždíme informace ze sekundárních zdrojů pomocí ICT, následně z 234

primárních zdrojů (zaměstnanci, ale i osoby z vnějšku firmy). Nezbytnou součástí této fáze je i třídění, porovnávání a ověřování spolehlivosti získaných informací. Jedná se vlastně o první krok směrem k jejich analýze. Nejdůležitější fází cyklu CI je analýza. Během této fáze dochází k přeměně získaných informací na znalosti. Základním předpokladem správné analýzy je porozumět shromážděným informacím. Mezi nejčastěji používané metody patří SWOT analýza, CEO profilování, benchmarking ‚ analytickosyntetické procesy nebo strategické profilování. Posledním krokem cyklu CI je fáze distribuce, kdy je komplexní analýza převedena do syntézy v podobě správně interpretovaných výstupů, které slouží managementu pro rozhodování. Efektivní distribuce spočívá ve třech atributech - obsahu (výsledek analýzy nebo nové relevantní informace), formě (způsobem srozumitelným konkrétnímu uživateli) a aktuálnosti. Vztah etiky a CI Principy a metody realizované v rámci konkurenčního zpravodajství mají dlouhodobou tradici, na jejímž počátku byly činnosti státních bezpečnostních a vojenských služeb. Nejen právě proto, je problematika CI často mylně spojována se špionáží, nelegálními a neetickými postupy. Právě etika hraje významnou roli při uskutečňování procesů a činností CI a logicky úzce s danou problematikou souvisí, neboť jde často o využívání informačních zdrojů a metod, které by neměly odporovat zákonu a profesní etice. Pouze takto vykonávané činnosti CI jsou bezpečně uplatnitelné jak ze strany osob, které tuto činnost vykonávají, tak ze strany firem. K legálním a etickým procesům a metodám řadíme najímání zaměstnanců se záměrem využít jejich schopnosti, získávání informací z otevřených zdrojů, udržování si zkušených smluvních partnerů. Naopak za nezákonné a neetické lze považovat nepřiměřené vnikání do prostředí konkurence, úplatky, telefonní a jiné odposlechy, korupci, nezákonné získávání informací apod. Etika CI a komerční prostředí Komerční oblast je charakteristická především tím, že každý subjekt tohoto prostředí se více či méně snaží být úspěšnější než ostatní a získat tak dominanci. Zde pak právě díky výše popsanému dochází k neetickým či nelegálním postupům ze strany některých subjektů, stejně jako ke snaze získat převahu, ať již za pomoci etických či neetických metod CI. V řadě firem je patrná úplná absence kodexů, jasné firemní politiky, jež by pomohla např. profesionálům z dané oblasti a nejenom jim při volbě správné cesty a postupů při realizaci metod CI. Zde je základem především to, aby si člověk, který pracuje s informacemi v komerčním prostředí (získávání, zpracování, či rozšiřování) byl vědom daného legislativního rámce. Nepsaným pravidlem taktéž je, že CI profesionál se musí vyvarovat veškerého nelegálního a neetického jednání v průběhu CI procesu. Co je však neetické a nelegální se mnohdy špatně stanovuje a každý situaci vnímá jinak, proto se řada profesionálů mnohdy rozhoduje pouze na základě vlastních hodnot a postojů, bez podpory organizace, bez etického tréninku. V řadě 235

firem je CI vykonávána pouze dočasně přidělenými pracovníky, nesystematicky, bez žádoucích znalostí, a v těchto situacích pak může velmi často dojít k porušení etiky. Etika práce CI profesionálů Etická kultura firmy velkou měrou ovlivňuje, jak CI profesionálové zvládají tlak, jenž vzniká při jejich práci. Ve společnostech, kde je dosti zaryté etické smýšlení a jsou stanoveny etické standardy, získávají CI profesionálové jasné instrukce od vedení, jsou trénováni pro danou práci a mohou se navíc opřít o etické kodexy či manuály, které určují vše podstatné. Neméně významná je i podpora od managementu, jenž hlásá veřejný odpor neetickým postupům. Mezi firemní podpůrné nástroje pro CI profesionály řadíme například etické kodexy, etický audit, trénink etického chování, odborné vzdělávání aj. Především pak již zmíněný trénink a odborné vzdělávání jsou hlavní nástroje k tomu, aby si profesionálové z oblasti CI osvojili etické hodnot, rozvíjeli etické rozhodování apod. Výše uvedené přístupy a nástroje umožňují eliminovat a řešit etické problémy, které v oblasti CI mohou nastat. Důvodů a situací, při nichž dochází k neetickým postupům, je celá řada. Z několika možných „krizových“ situací jsou níže popsány ty, jenž nejčastěji vedou u CI profesionálů k etickým pochybením. • problematika závazků ke klientovi a informačním zdrojům • konflikt zájmů • problematika vztahu klienta a konzultanta • problematika povinných závazků CI profesionálů Důvody neetického chování profesionálů třídíme ve vztahu k jedinci či firmě na: • externí: síla drsného konkurenčního prostředí, která ovlivňuje činnost CI profesionála, jenž jedná pod tíhou dané situace • interní: nedostatečná etická průprava, vnitřní tlak organizace, vlastní morální uvažování Nejčastější projevy neetického chování Porušení etických pravidel při sběru a získávání informací Právě především práce s informacemi a informačními prameny nejčastěji vede k neetickému chování. Do výše uvedené kategorie řadíme hlavně metody a postupy získávání informací, reprezentace obdržených informací apod. Mezi problematické procesy řadíme neetické metody získávání a sběru informací, cílené utajení záměru, záměrné utajení identity, překroucení záměru a identity. Zde je třeba na CI profesionála pohlížet jako na zprostředkovatele informací, jenž by měl mít následující práva a povinnosti [6]: • Zodpovídá za věcnost a včasnost poskytnutí informací. • Měl by mít přístup k informačním zdrojům, aby mohl zodpovědně a kvalitně provádět svou činnost 236

• Nepřísluší mu jakkoliv filtrovat informace dle vlastních poznatků a osobních zájmů, vytrhovat informace z kontextu apod. • Ctí dodržování autorského práva (průmyslová špionáž.) Porušení etických pravidel při analýze informací Nejen sběr, ale i toliko důležitá následná analýza informací může být důvodem neetických přístupů. Analýza informací je proces, kdy CI profesionál vytváří na základě získaných informací a osobních znalostí a zkušeností cílené závěry, které jsou podkladem pro věrohodné strategické a taktické rozhodování. Tyto závěry jsou startovacím bodem, kdy dochází ke změnám v podniku, jež mají být v budoucnu přínosné. Zkreslení reportovaných informací Mnohdy dojde CI profesionál k takovým závěrům, jež by vedení nerado slyšelo, mohlo by je odmítnout, či by tyto závěry znamenaly nutnost vydat se na cestu velkých změn. Často pak profesionálové CI až vědomě či nevědomě zkreslují své reporty. Je etickým závazkem pracovníka, poskytnout vedení firmy takový obraz, který je objektivní, nežádoucí je naopak pouhé šíření vyžádaných, pozitivních a vedením očekávaných informací a závěrů. Nelegá1ní způsoby získávání informací Charakter dnešní doby, pro niž je typický rozvoj techniky, komunikačních a informačních technologií, poskytuje mnoho příležitostí a možností, jak páchat nelegální postupy, které mají někoho o informace okrást a druhému dopomoci k něčemu, co mu vůbec nepatří. Způsobů, jak získat nelegální cestou informace, je celá řada, přičemž prameny informací jsou různorodé: testové materiály, prototypy, zákaznické informace, počítačové zdrojové kódy, přístupové informace z čipových karet, výrobní plány a dokumentace aj. Formy nelegálního jednání: organizovaný zločin, infiltrace externího pracovníka do firmy, uplacení a přetáhnutí pracovníka ven z firmy, odposlouchávání, krádež dat, počítačové útoky aj. Předcházení nelegálnímu a neetickému chování Základem pro nekonání neetických postupů u profesionálů CI je „prevence“ v podobě etických kodexů. V oboru CI byl pro tyto účely vytvořen kodex Society of CI Professionals (SCIP). Kodex určuje, nejen pro členy SCIP, závazné morální standardy v procesu nakládání s informacemi. Kodex pomáhá profesionálům při rozhodování v obtížných profesních situacích a ukazuje podobu etického a neetického jednání. Z dalších kodexů jmenujme např. etický kodex AIIP. Zdroje informací Pro vytvoření kvalitní analýzy, která bude přínosná, můžeme sami, jako zástupci naší hrmy, využít různých zdrojů. Existují rozličné placené služby, které poskytují kvalitní data v ucelené podobě (např. Firemní monitor vytvářený firmou Albertina). To má velké výhody, ušetří nám to čas a někdy i peníze, protože kdybychom výzkum CI prováděli sami, strávili 237

bychom na tom více času než, jaký potřebuje k vyhledání potřebných informací profesionál CI. Když se o to pokusíme sami, můžeme se utěšovat tím, co uvádí Karel Synek ve své diplomové práci o CI: „.. .až 90 % informací potřebných pro CI se dá získat z veřejných zdrojů“. Placené služby nám tedy usnadní hledání, ale když budeme chtít, většinu budeme schopni najít sami. To, že jsou tyto zdroje veřejné, nemusí vždy znamenat, že jsou bezplatné. Do veřejných zdrojů řadíme kromě volně dostupných internetových služeb, výročních zpráv nebo rejstříků, také tzv. veřejně dostupné databáze, za jejichž užívání musí člověk platit. Ty informace, které bude obtížné (někdy i neetické) sehnat a jsou tedy neveřejné, jsou informace bankovní a kreditní, tj. informace o finančních dispozicích firmy a také všechny neformálně získané informace, např. při osobním rozhovoru. Povede-li se takovéto informace získat, je to velkou výhodou, protože právě tyto informace bývají klíčové pro rozhodování. Pro člověka, který se zabývá CI, je tedy velmi výhodné, jestliže se pohybuje v neformálních lidských kruzích, kde se setkává s důležitými osobnostmi v obchodu. Často tak zadarmo může získat informace, za které by jinak draze zaplatil. Profesionál CI nemusí své analýzy provádět pouze od stolu z veřejných dokumentů (v CI tomuto postupu říkáme sekundární průzkum), ale může sám vytvářet analýzy na základě dotazníků, rozhovorů a jiné interakce s lidmi, kteří jsou pro daný obor důležití. Takovému průzkumu, který je založen na přímém dotazování lidí, říkáme primární průzkum. Dalším zajímavým zdrojem informací jsou média, ať už v tištěné nebo elektronické podobě. Díky analýze médií si můžeme vytvořit obrázek o PR firmy, o používaných reklamách a celkově o zájmu médií o danou organizaci, což pro CI může být zajímavé. Při jakémkoli sběru informací, ať už z veřejných nebo neveřejných zdrojů, musíme hledět na původ informací a jejich spolehlivost. Je vhodné „oznámkovat“ si zdroje informací podle toho, jak spolehlivé informace obvykle obsahují a poté k informacím z těchto zdrojů získaných takto přistupovat. Spolehlivost zdroje nám může garantovat např. vydavatel nebo zpětná vazba od dalších uživatelů. Typy informací potřebných v CI Profesionál v oblasti CI by tedy měl dodržovat jisté etické normy a neměl by vyhledávat informace, které jsou osobního charakteru, jsou obchodním tajemstvím apod. Popíšeme si tedy na tomto místě ty informace, které je možno vyhledat, není to neetické, a které se pro potřeby CI hodí, k čemu se hodí a kde je najdeme. Budeme-li se věnovat CI, budeme pátrat po dvojím základním druhu informací. Jsou jimi informace firemní a marketingové. Firemní informace tvoří velmi rozsáhlou skupinu faktů o firmě. Sestává z informací základních, které nalezneme snadno na internetu. Informace obecně potřebujeme o firmách, které jsou naší konkurencí, nebo které by se potenciálně mohly stát našimi partnery. Nejdříve tedy musíme vyhledat takovéto firmy, což zvládneme snadno pomocí vyhledávače. Můžeme použít specializovanějších služeb, jako je www.rejstrik.net, kde jsou firmy řazeny podle oblasti podnikaní. Poté, co si určíme firmy, které nás zajímají, začneme o nich hledat další informace. Základní informace (tzv. kancelářské) najdeme např. na stránkách obchodního 238

rejstříku. U každé firmy se zde dozvíme adresu, kontaktní spojení, identifikační čísla, předmět činnosti, rok založení, vlastnickou formu nebo např. jednatele společnosti. Tyto informace jsou ze zákona přístupné všem občanům a ti si je mohou opisovat a užívat je. Další užitečné informace najdeme v živnostenském rejstříku, ve sbírce listin nebo v obchodním věstníku. Čím více toho o firmách v daném oboru zjistíme, tím výhodnější pozici máme. Např. když budeme na základě vyhodnocených dat oslovovat firmy kvůli možné spolupráci, budeme vědět, jakou spolupráci můžeme nabízet a proč, protože budeme zakládat na poznatcích o firmě, které jsme získali. Dalšími informacemi, které nás mohou zajímat, se týkají zaměstnanců firmy. Když se nám podaří odhalit, kteří ze zaměstnanců patří k nejdůležitějším tahounům firmy, co se týče managementu nebo výzkumu, můžeme tuto informaci využít ke svému podnikání (např. můžeme se pokusit přetáhnout některého z takovýchto zaměstnanců do své firmy). Jednou z cest, jak zjistit, kdo je ve firmě podstatný, je prozkoumat patenty, které firma vlastní a zjistit, kdo za nimi stojí. Takové informace je možné nalézt na stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví, na adrese http://isdvapl.upv.cz. Zajímáme-li se o prosperující firmu, dozvíme se většinou mnohé z jejích vlastních internetových stránek. Na těch bývají vystaveny různé výroční zprávy, informace z jednání, o strategickém plánování, vývoji firmy apod. Z těchto informací je vhodné vytvořit analýzu, která popíše, jak úspěšná a důvěryhodná firma je, kolik má kapitálu, čím přesně se zabývá atd. Další sférou zájmu pro nás budou marketingové informace. Ty se zabývají celkově aktuálním stavem trhu. Při analýze marketingových informací budeme tedy zjišťovat odpovědi na komplexní otázky, jako jsou: „Jaká je segmentace trhu‘?“, „Jak politické změny ovlivňují trh?“ Nebo „jaký je předpokládaný vývoj trhu?“ Informace tohoto typu musíme sledovat v odborných časopisech, článcích a studiích a jejich analýza je dlouhodobou záležitostí. Informace, které ale můžeme vyhodnotit rychleji a také jsou řazeny pod marketingové, jsou fakta o oboru, který nás zajímá. Tak můžeme vyhledat hlavní firmy, které se daným odvětvím zabývají, můžeme popsat trendy a zároveň problémy, které se v oboru vyskytují. Zajisté budou zajímavé i informace o hlavních vědeckých kapacitách z oboru a o technologiích, které jsou používány a nově vyvíjeny. Takovéto informace není snadné získat a je k tomu potřeba velké zkušenosti profesionála. Inspirací mohou být informace o různých oborových konferencích, ale také např. z blogů odborníků. Profesioná1 v oblasti CI a požadavky na něj Competitive Intelligence, jako interdisciplinární obor, klade vysoké požadavky na znalosti a schopnosti, které by měl profesionál v oboru zvládat. Jedná se zejména o vzdělání zaměřené na tzv. soft faktory. Nezbytné je zvládnutí potřebných znalostí zejména z následujících oborů: • Management - schopnost koordinovat všechny členy procesu CI • Obor činnosti firmy - schopnost stanovovat informační potřeby firmy a jednotlivců • Psychologie - schopnost motivovat, přesvědčovat a komunikovat s lidmi na různých úrovních 239

• Legislativa - schopnost definovat pravidla získávání a využívání informací • Informační technologie - schopnost aplikovat informační technologie pro efektivní zpracování informací O CI se hovoří také jako o „dítěti marketingu“, proto by vzdělání mělo být zaměřeno i na oblast obchodu a marketingu. Jedná se zejména o identifikaci potřeb zákazníků, psychologii kupujícího, chování konkurentů, zkoumání trendů a měnících se podmínek ve společnosti jako takové. Pro úspěšného profesionála CI je nezbytná nejen schopnost pracovat s informacemi a ovládat informační a komunikační technologie, ale určující konkurenční výhodou je schopnost kontextového vyhledávání. Mezi nezbytné osobnostní kompetence patří dobré komunikační schopnosti, týmová spolupráce, ochota celoživotně se vzdělávat, schopnost vidět nové příležitosti, vyrovnávat se se změnami a přijímat je jako výzvy. Vysokoškolské vzdělání zaměřené na informační profese a vhodné tak i pro profesionály v oblasti CI, lze získat na oboru knihovnictví a informační vědy. Tento obor se vyučuje na třech českých vysokých školách - v Praze, Brně a Opavě. Potřebu celoživotního vzdělávání může profesionál CI uspokojit díky široké nabídce kurzů a seminářů, které nabízejí různé vzdělávací instituce (např. Sekurkon, s. r. o.). Poměrně bohatá je také nabídka každoročních konferencí (např. Inforum, Insource nebo IKI - Informace, konkurenceschopnost, inovace). Profesní organizace v oblasti CI V zahraničí působí řada organizací, zabývající se CI příkladem jsou Special Libraries Associationa Association of Independent Information Professional (www.aiip.org) 9.1 Association of Independent Information Professional Organizace byla založena 6.června 1987 v USA. V současnosti má přes 700 členů, z různých oborů a zemí, kteří nabízející informační služby. Pravidelně vychází periodikum s názvem Database a Online. 9.2 Society of CI Professionals Jedná se především o experty CI, kteří se sdružují v asociaci profesionálů - Society of CI Professional. Asociace má pobočky po celém světě i v České republice, kde funguje od roku 2005 jako Sdružení SCIP. Jejím úkolem je „sdružovat na základě aktivního zájmu odborníky, kteří se zabývají rozvojem konkurenceschopnosti při podnikání využitím specifických znalostí a informací a jejich poskytování ve prospěch zejména českých institucí, podnikatelských subjektů a organizací s cílem přispívat k celkové kultivaci konkurenčního prostředí a zvyšování podnikatelské etiky v ČR obecně“. Sdružení SCIP pořádá každý rok konferenci, která nese téma: „Competitive Intelligence“. Poslední konference s názvem „CI jako komplexní systém podpory procesu rozhodování pro úspěch v konkurenčním boji“ proběhla roku 2007.

240

Prozatím poslední odborná konference proběhla 20. až 22. října 2008 pod názvem - „2008 European Competitive Intelligence Summit“ v Římě. Firmy v ČR, které se CI zabývají Market vision (www.marketvision.cz) - specializovaná agentura zaměřená na Competitive Intelligence a Customer Experience Management. Přímo na svých stránkách sebevědomě hlásá „Klientům pomáháme optimalizovat vztah se zákazníky a tím plně rozvinout potenciál jejich značek v konkurenčním prostředí. Pro tento účel využíváme Mystery Shopping, hloubkové rozhovory, diskusní skupiny a Competitive Intelligence nástroje.“ Pravdou ovšem zůstává, že se sebevědomě chovat mohou, je to jedna z největších a úzce specializovaných firem, které se na Českém trhu vyskytují. Ovšem pojďme si zmínit co je vlastně hlavním přínosem pro koncové klienty: • odhalení největších a nejnebezpečnějších konkurentů v daném segmentu či v dané lokalitě • nalezení slabých stránek konkurence a naznačení cest, kterými je možno tyto konkurenty ohrozit • identifikace slabých stránek firmy, kterých by mohla konkurence využít a doporučení procesů a postupů, které toto nebezpečí eliminují • „Early Warnings Reports“ - pravidelně dodávané zprávy s varováním, popřípadě nastavení takových procesů a postupů, které zajistí generování těchto reportů s využitím interních zdrojů firmy.

Obr. 114. Cyklus zpracování CI 241

Pokud bychom si chtěli zmínit další firmy, či společnosti, které se CI zabývají, byt‘ jen okrajově mluvili bychom především o http://www. draw-in.cz 3 hlavní oblasti aktivit, ve kterých firma poskytuje specializované služby a plnohodnotný servis. Konkurenceschopnost. Management Consulting. Strategické rozhodování a konkurenční zpravodajství. http ://www.tovek.cz/ specialisté na vývoj, distribuci a implementaci profesionálních nástrojů k vyhledávání a analýze informací http ://konjunktura.cz web o CI který vede uznávaný odborník PhDr. Richard Papík, Ph.D www.moneypenny .cz E-marketing, E-advertising, E-commerce, www prezentace, poradenství, Competitive Intelligence, komplexní řešení v oblasti Internetu pro malé, střední i velké firmy. http://www.ckds.cz „To co moudrým vládcům a dobrým vojevůdcům umožňuje zaútočit, zvítězit a docílit věcí nedosažitelných ostatním lidem, jsou včasné informace a znalost“ (Sun Tzu, UMĚNÍ VÁLKY). Problém můžeme vidět v tom, že na trhu je spousta poradenských firem, ovšem málo těch, které se blíží úrovní CI. Portál CI V následující části si představíme projekt, který by měl být realizován v roce 2009 a jehož název zní „Portál CI“. Zmíněný portál má být zaplněním prázdného místa, které v rámci ČR existuje v dané oblasti. Jde o prvotní rozvoj rozsáhlejšího povědomí veřejnosti o CI v ČR, nastartování diskuse, vybudování interakce studentů, podnikatelů a expertů z dané oblasti. Provedená analýza českého prostředí, jejímž cílem bylo vyhodnocení stavu a dostupnosti informací z oblasti CI, konkurenčního zpravodajství a informačního průmyslu, ukázala, že české prostředí postrádá jakýkoliv odborný a ucelený zdroj informací z výše zmíněné oblasti. Přestože existuje několik českých soukromých firem, které se danou problematikou zabývají, stejně tak i některé vysoké školy aktivně rozvíjejí v rámci studijních programů povědomí o CI. Stále neexistuje možnost volného přístupu k odborným informacím, aktualitám, databázím, přehledům firem či odborné literatury, technikám CI, zdrojům konkurenčního zpravodajství, a to z jednoho centrálního místa.

242

Snahou portálu je informovat veřejnost o existenci CI, případně dát možnost těm, kteří se již CI zabývají, či by se tímto oborem chtěli zabývat hlouběji, aby mohli rozvinout své snahy. Jasné výhody z využívání služeb portálu CI plynou i pro podnikatelskou oblast a menší firmy či živnostníky. Jak ukazuje praxe, právě malé a střední podniky nemají dostatek informací a znalostí, které by jim umožnily další rozvoj. Nejinak je tomu i u začínajících podnikatelů. Tito často postrádají informace o potenciální konkurenci, zákaznících, o nových technologiích a dění na trhu i o podnikatelských příležitostech a proto vůbec nevyužívají výhod, které CI nabízí a jsou tím pádem značně znevýhodnění. Realizace „Portálu CI“ si klade za cíl vytvoření kvalifikované webové služby, zaměřené na tři cílové skupiny, která bude rozvíjet schopnosti uživatelů v dané oblasti a pomáhat jim pozitivně využívat získané informace. Cílem projektu je vytvořit jednotný portál o CI, který bude umožňovat přístup k maximu zásadních informací z oblasti CI. Portál bude mít více funkcí pro různé typy uživatelů (podnikatelů, vysokoškolských studentů a odborníků). Bude místem, kde lze získat pomoc, radu, informace, sledovat aktuální dění, místem interakce odborníků a veřejnosti. Portál má přinést mimo jiné již zmíněné propojení třech cílových skupin, u nichž bude dopomáhat k rozvoji schopností a rozšiřování znalostí v dané oblasti a pomáhat jim pozitivně využívat získané informace. Vytvořením portálu CI by mělo dojít k odstranění výše popsaných nedostatků, k otevření nových možností s tím spojených. Cílové skupiny Přestože je „Portál CI“ určen široké veřejnosti, zaměřuje se primárné na 3 cílové skupiny: Studenti Jsou potenciální odborníci v oblasti CI, existence potřeby znalosti CI pro svou budoucí praxi. Jedná se o studenty VŠ a VOŠ oborů informačního rázu, studentů ekonomických oborů, managementu apod. Často je to pro ně nezbytnost vyznat se v rámci studia v problematice CI, jsou adaptibilní, rychle si dokážou osvojit nové věci a využít je, jak při studiu, tak při vykonávání budoucího povolání. Právě s ohledem na studium je zde velký potenciál zapojení, lze prosadit po dohodě s vedením vysokých škol praktické využití v rámci studijních programů a zapojení v samotné činnosti portálu. Studenti získají souhrnné informace k problematice CI potřebné ke studiu i profesní přípravě na budoucí povolání, mohou se jako spolutvůrci podílet na realizaci, resp. rozvoji portálu. Na základě propojení s dalšími cílovými skupinami získají praktické znalosti, které v budoucnu uplatní. Podnikatelé V oblasti CI se příliš neorientují, hledají informace o zákaznících, podnikatelských příležitostech, potenciální konkurenci, hledají zdroje podnikatelských informací na internetu. Tato skupina předpokládá nejen začínající podnikatele, ale i stávající malé a střední firmy rozšiřující výrobu, měnící orientaci na nové cílové trhy apod. Snahou je obeznámit tuto skupinu se základními informačními zdroji, využitelnými pro oblast podnikání, poradit jim v případě problémů, nasměrovat je k dalším, pro ně doposud neznámým možnostem v oblasti podnikání, obchodu a managementu rozvoje. Rozvinout schopnost využívání konkurenčního 243

zpravodajství ve svůj prospěch. Podnikatelé z jednoho místa získají přehledné informace potřebné k podnikání => časová úspora, záruka komplexnosti informací, kvalitnost zdrojů a poznatků, odborná podpora, získají bezplatně možnost poradenství. Budou mít možnost sdílet a vyměňovat si informace, rady a zkušenosti, zjistit, jak dané problémy řeší ostatní s pomocí CI. Odborníci Cl Ovládají problematiku CI, hledají novinky a aktuální informace, mají snahu předávat praktické zkušenosti z oblasti CI, předkládat případové studie a rozvíjet povědomí o CI. Portál jim může poskytnout informace o novinkách v oboru, o konaných konferencích, novinkách ze zahraničí. Oni sami by mohli také na tomto portálu publikovat odborné informace, předávat své zkušenosti, poskytnout bezplatné konzultace, popř. e-přednášky apod. Odborníci CI díky portálu CI neztratí přehled o dění v oboru, mohou psát své vlastní zkušenosti, názory a rady, jde o vytvoření vysoce kvalitního odborného prostoru pro takovouto komunikaci mezi odborníky. Získají možnost sebepropagace v rámci portálu. Mohou realizovat odbornou diskusi k daným tématům. Lobbing Lobbing je nyní vysoce organizovaná a rozsáhlá činnost používaná v mnoha oblastech moderního podnikání. Lobbováním se, rozumí přesvědčování vlivných lidí o správnosti klientova názoru na ten či onen problém. Přesvědčování nesmí překročit přijatelný etický rámec, musí být transparentní a ve svém výsledku pozitivní pro širokou veřejnost - má-li totiž právo být vnímáno jako užitečný institut, je nutné, aby byli vyslyšeni ti, jichž se zákony dotýkají. A jsou to právě lobbyisté, kteří o těchto názorech politiky informují. Je to velice prestižní a úctyhodná profese a pro některé může být i vrcholem kariéry. „Ideální“ definice lobbingu by tedy měl postihnout: 1) vymezení lobbingu vůči korupci 2) vymezení lobbingu vůči reprezentaci prostřednictvím volených zástupců 3) vymezení lobbingu jako zdroje informací a odborných expertíz 4) jasné vymezení aktérů lobbingu, které tuto skupinu nezužuje pouze na tzv. komerční lobbisty či na lobbisty prosazující vlastní zájmy, ale jejíž součástí také je skupina lobbistů, kteří nelobbují pouze ve vlastním zájmu 5) vymezení cílů lobbingu Přesná definice lobbingu se hledá jen velmi těžce, jelikož je vykládána neporozuměním významu slova jak médii, tak i nejširší veřejností. Bývá často synonymem pro slovo korupce a je potom považován za něco nebezpečného. Vztahy mezi organizací a politiky na národní či regionální úrovni, vztahy s místními orgány, s různými zájmovými a nátlakovými skupinami jsou důležité a často je zajišťují externí specialisté pod vedením in-house odborníků a oddělení pro celofiremní záležitosti. 244

Kdo jsou lobbisté? Lobbista je člověk, kterého lze definovat tím, že se dokáže za velmi krátkou dobu propracovat k lidem, kteří rozhodují. Musí být přesvědčivý v co nejkratším čase a jeho činnost by měla zanechat dojem. Lobbyistické firmy, jež se oficiálně lobbingem zabývají, říkají, že systematicky používají předkládané argumenty a klasicky přesvědčují. Patří mezi ně vlivní manažeři či obchodníci, investiční bankéři, právníci a specifickou skupinou jsou politici. Síla jejich činnosti spočívá v kapitálu, který ovládají. Lobing - takové přímé působení jednotlivce či zájmové skupiny nebo jejího reprezentanta na voleného představitele nebo vládního úředníka, které má za cíl ovlivnit výsledek legislativního nebo regulačního procesu a nepředstavuje střet zájmů ani korupci. Nutným znakem lobingu je, že jde o činnost veřejnou nebo veřejně kontrolovatelnou. Korupce - přímé působení jednotlivce či zájmové skupiny nebo jejího reprezentanta na voleného představitele nebo vládního úředníka s cílem ovlivnit výsledek legislativního, regulačního nebo exekutivního procesu výměnou za materiální nebo zpeněžitelný prospěch voleného představitele nebo vládního úředníka či politického subjektu, který reprezentují. Korupce je zpravidla neveřejná. Může se to zdát paradoxní, ale hlavní problém s lobingem v ČR nespočívá v tom, že je ho příliš mnoho, ale v tom, že je ho příliš málo. Působení zájmových skupin na volené představitele a státní správu je přirozenou a nedílnou součástí demokracie. Umožňuje zprostředkování dílčích zkušeností, pohledů, zájmů a názorů jednotlivých zájmových skupin politické reprezentaci a v tomto smyslu je to proces informativní a užitečný. V naší mladé demokracii však tohoto prostředku dokážou účinně využívat především skupiny, které disponují vysokým stupněm organizace a značnými finančními a materiálními možnostmi, tedy především představitelé významných průmyslových, obchodních a finančních skupin a silná politická a profesní uskupení. V daleko horším postavení jsou drobní podnikatelé a obchodníci, menší politické subjekty, občanská sdružení a skupiny stojící mimo rámec produktivní ekonomiky např. lidé v důchodovém věku, nezaměstnaní a studenti. V nejhorším postavení je samozřejmě jednotlivec. Ve výsledku legislativního a regulačního procesu jsou pak neúměrně nadreprezentovány pohledy silnějších zájmových skupin a podreprezentovány skupiny slabší. Pokud je lobing prováděn veřejně a pokud možnost více či méně rovného přístupu k voleným představitelům a státní správě mají všechny zájmové skupiny, pak lobing přispívá k zprostředkování informací na legislativním a politickém trhu a napomáhá kvalitě legislativního procesu. Pokud však probíhá za nerovných podmínek a skrytě, má tendenci se uchylovat ke korupčním metodám a ovlivňuje legislativní a politický proces neprůhledným, nekontrolovatelným a škodlivým způsobem. Korupce je na druhé straně největším nepřítelem demokracie. Víc než tím, že má za důsledek neracionální a kontraproduktivní rozhodnutí legislativní a exekutivní sféry a že vede ke 245

značným fiskálním a rozpočtovým škodám, je nebezpečná tím, že podrývá samotnou důvěru účastníků demokratického procesu v jeho nezaujatost a všeobecnou prospěšnost. Nikdo to nevyjádřil lépe než Edmund Burke: “Korupce je tím hlavním zdrojem všeho plýtvání a všeho nepořádku; tíží nás víc než milionové dluhy; odčerpává energii z našich paží, moudrost z našich úradků a všechnu autoritu a důvěryhodnost z těch nejnedotknutelnějších ustanovení našich zákonů.“ Nerozumná vláda těží z momentálních výhod, které jí poskytuje moc a korupci toleruje, ba dokonce usnadňuje. Vždy se to nakonec obrátí proti ní samotné. Proto rozumná vláda se bude snažit korupci maximálně omezit a oddělit od legitimních forem působení na volené a státní představitele To se však snadněji řekne, než učiní. Zkušenosti zemí s dlouholetou demokratickou tradicí nás nabádají ke značné skepsi, pokud se týče možnosti radikálního vymýcení tohoto zla, na druhé straně by nás však v žádném případě neměly od takového pokusu odradit vzhledem k přesvědčivým důkazům o tom, že i částečný úspěch v boji s korupcí koreluje pozitivně s ekonomickým růstem, prosperitou a stabilitou demokracie. Existují v zásadě dvě diametrálně odlišné cesty, jak se s tímto problémem vyrovnávat. Pro jednoduchost bych je nazval cesta regulační a cesta deregulační. Regulační přístup se snaží omezit nebezpečí vyplývající z lobbingu a jeho ohrožení korupcí vymezováním pravidel, které určují, kdo, kdy a za jakých okolností může lobbyistické aktivity legitimně provozovat. V oblasti lobingu jde zpravidla o vymezení lobingu jako činnosti a lobbyisty jako osoby, která se touto činností zabývá, o možnost či povinnost registrovat se jako lobbyista a vykazovat údaje o rozsahu a cíli lobbyistických aktivit, výdajích na ně, atd. atp. Typickým příkladem je americký Lobbing Disclosure Act z roku 1995, zatím poslední z celé řady amerických pokusů o regulaci této oblasti. Tento přístup se ani ve Spojených státech nepovažuje za příliš efektivní a má celou řadu nevýhod. Staví před lobbyistu definované překážky, které je poměrně jednoduché legálně a legitimně obejít. Velké americké právní firmy vydávají příručky, které poskytují účinný návod, jak všem úskalím regulačního rámce uniknout. Regulační přístup vyžaduje také existenci regulační autority, ať už ministerstva či jiného úřadu, který bude na dodržování pravidel dohlížet. Dokázat porušení pravidel je natolik zdlouhavé, nákladné a složité, a sankce tak mírné, že odrazovací nebo preventivní hodnota systému je téměř nulová. Regulační přístup vede k situaci, která se v Americe někdy charakterizuje tak, že skandální není to, co je nelegální nýbrž to, co je legální. Deregulační přístup vychází z přesvědčení, že společnost a obecné zákony jsou dostatečným regulačním činitelem za předpokladu, že je k dispozici dostatek informací o tom, jak lobbing probíhá. Korupci se daří jedině v přítmí a za zavřenými dveřmi. Nejlepší zbraní proti ní je omezení a) nabídkové stránky korupce, b) naprostá průhlednost a kontrolovatelnost všech veřejných procesů, c) volný přístup k informacím o nich pro všechny účastníky společenského trhu, a d) rychlá a viditelná spravedlnost v prokazatelných případech korupce: a) Rozsah korupce je přímo úměrný velikosti státního mechanismu a stupni regulace jednotlivých oblastí lidské činnosti ze strany státu. Každá investice, dotace, subvence a 246

regulace státu je potenciálním zdrojem renty. Každá renta je potenciálním zdrojem korupce. Státy jako je CR, kde veřejnými rozpočty prochází více než polovina hrubého domácího produktu, jsou korupcí ohroženy víc než státy, kde veřejnými rozpočty prochází pouhá třetina. Privatizace, omezení mandatorních výdajů, reforma důchodového systému a systému zdravotní péče, deregulace cen a snižování a zjednodušování daňové zátěže jsou žádoucí z celé řady jiných důvodů, ale v neposlední řadě jsou i systémovými opatřeními k omezování nebezpečí korupce a rozsahu lobbingu. Ne že by v malém státě nutně žili poctivější občané, ale mají prostě méně příležitostí k nepoctivosti. b) Veřejnou kontrolu a průhlednost umožňuje především legislativa státní správy a její provádění. Je třeba bránit přenášení institutů soukromého práva do práva veřejného a naopak a jasně rozlišovat mezi oběma sférami. Ochrana soukromí, ochrana obchodního tajemství, povinnost mlčenlivosti a pseudosoukromý charakter veřejných institucí jsou vesměs nástroje, kterými se někteří státní úředníci brání veřejné kontrole. Je třeba důsledně vycházet z charakteru státní správy jako veřejné služby, která je zřizována z vůle a za prostředky občanů a tudíž i jimi kontrolovatelná. Veřejný činitel má jako každý jiný občan právo na soukromí mimo rámec své veřejné činnosti, ale v jejím rámci je kontrolovatelný občany stejně jako je zaměstnanec kontrolovatelný zaměstnavatelem. Nakládání prostředky státního rozpočtu nemůže představovat obchodní tajemství pro investora do tohoto rozpočtu, kterým není nikdo jiný než stát. Ochrana proti odposlechu V dnešní době je potřeba, aby si firmy chránily své informace a to nejen v počítačových sítích a obecně elektronických datech, ale také informace, které jsou předávány ústně, proto je zaveden pojem „zajištěná místnost“. Pod tímto pojmem rozumíme místnost, která je chráněna proti odposlouchávání. Jako při každé činnosti soukromých bezpečnostních služeb je nejdříve třeba provést analýzu rizik, která je s únikem informací spojená. Následně je potřeba tyto rizika ocenit a zavést patřičnou ochranu. Prvním krokem k zajišťování ochrany proti odposlechu: 1) Prohlídka speciálními přístroji vyhledávacími metodami - obranná/technická prohlídka – je nutná, pokud chceme najít - štěnice - kamery - další odposlechy 2) Organizační a technické zabezpečení prostor proti vnášení dalších zařízení do chráněných prostor. Zde je nejdůležitější seznámit se s předpokládanou úrovní ohrožení a s technickým prostředím v místě, kde může být umístěn odposlech. Musíme využít speciální přístroje a metody zajištěné pro tyto prohlídky. 3) Musíme brát v úvahu následující kritéria:

247

a) Úroveň možného ohrožení, která se mění od nízkého (tel. sluchátka, obvody) až po vysoké s využitím nesmírně rafinovaných moderních technologií. Můžou být využity taktéž speciální technologie b) Historie výstavby budovy. Možnost ohrožení v budovách není pouze v čase jejich používání, ale sahá až do doby výstavby, rekonstrukce. c) Snadnost přístupu do klíčových prostor => zhodnotit komu je umožněn přístup do těchto prostor a jaká tím vznikají rizika. d) Zkontrolované prostory zůstanou bezpečné jen tehdy, budou-li chráněny před proniknutím nových zařízení. Je nutno zavést režimová opatření, ve kterých bude jasně stanoveno, kdo, kdy a kam má povolený přístup. Obecné zásady protiodposlechových prohlídek (OTP) Tyto zásady je nutno dodržovat bez ohledu na to, zda to provádíme sami nebo specializovaná firma. a) zahájení prohlídky v čase, kdy se předpokládá aktivace odposlechových zařízení (v průběhu jednání) b) některé odposlechy mohou být dálkově ovládány a předstírání jednání nám může zajistit aktivaci těchto prostředků. c) všechny následné prohlídky by měly být prováděny v náhodných intervalech, vyhnout se šablonovitosti d) vyhledávání musí být prováděno skrytým způsobem. Porady s kolegy, nebo techniky, vlastní zahájení prohlídky, nastavení přístrojů, lokalizace zařízení nesmí dát tomu, kdo odposlech provádí informaci o provádění OTP nebo o jeho odhalení. e) úspěch při provádění prohlídky je závislý na vybavení, odborných vědomostech a pečlivosti, která je vyhledávání věnována. f) pokud si prohlídku provádíte sami je nutné se před vlastním zahájením vyhledávání důkladně seznámit s jednotlivými detekčními metodami a možnostmi přístrojů. Tyto nácviky vyhledávání je nutno provádět utajeně a zásadně na bezpečných místech. g) největší pozornost je potřeba věnovat oblasti, kde se odehrávají důležité rozhovory (za psacím stolem, blízko tel. přístroje). Největší množství bude umístěno v okruhu 7 m z důvodu dobrého hlasového příjmu. h) je třeba vytvořit vhodné podmínky pro prohlídku, zatáhnout všechny závěsy - eliminace možnosti pozorování - zapnout všechna světla a některé další přístroje z důvodu vytvoření běžného pracovního prostředí.

248

Kontrola rádiového spektra Širokopásmové přijímače pro odhalování odposlechové techniky Přístroje mají zpravidla výstupní měřící displej (ručičkový nebo tvořený řadou led diod), výchylka určuje sílu signálu v daném místě. Měřící kmitočtový rozsah je dostatečný na zaměření běžných stěnic. Kvalitnější jsou lokátory se zabudovaným měřičem kmitočtu - rozlišují nepřátelské signály Odposlechy pracují na frekvenci 50 - 450 MHz - nižší kmitočty vyžadují delší antény, vyšší (nad 300 MHz), špatně pronikají stěnami (pohlcení, odraz). Pozn. Cena lokátorů kolísá do 7 do 20 000 Kč, ale ne vždy je úměrná dovednostem - lepší je větší rozsah kmitočtu a vyšší citlivost. Některé přístroje mají zabudovaný skrytý sluchátkový výstup. Práce s lokátory je závislá na výstupním výkonu odposlechového vysílače, jeho anténě a na radiové úrovni okolního prostředí — to je ovlivněno provozem komerčních rádio a TV vysílačů. Tab. 12. Dělení odposlechových radiových zařízení do 4 výkonových skupin: Výkonová skupina (mW)

Výkon (mW)

Dosah (m)

minimální výkon

méně než 10

(těžko odhalitelné)

malý výkon

méně než 10

-

střední výkon

do 100

100-300

vysoký výkon

l00 a více

300-1000

Vysílací dosah závisí na velikosti výkonu, umístění antény, jejím tvaru, prostředí, úrovni šumu na vlastním přijímači a jeho anténě.

Hledání umístění odposlechu Bývá ulehčeno nalezením místa, které na stupnici vykazuje nejvyšší úroveň. Místu věnujeme pozornost, pro dohledání snižujeme citlivost lokátoru (zmenšení antény). Odposlechové videovysílače zní ve sluchátkách jako běžný televizní signál. Pro porovnání úrovně se musíme přemístit do jiné místnosti (změna výkonu značí štěnici, TV signál by na několika metrech neměl měnit intenzitu). Lokalizací prostoru s nejvyšší úrovní radiového spektra najdeme místo, kde se nachází skrytá kamera. Kontrola detektorem nelineárních přechodů Profesionální OTP nevystačí pouze s kontrolou radiového spektra — existují odposlechové vysilače aktivované dálkově, pracující s malými výkony, v rozptýleném spektru, s digitálním přenosem v rozhlasovém vysílači atd. Někdy je neodhalí ani spektrální analyzátor. Proto se používají jiné metody - např. detektor nelineárních přechodů. Skládá se z vysílací a přijímací antény a vysílací a přijímací aparatury. Obě antény jsou umístěny na konci teleskopické tyče, 249

vysílací a vyhodnocovací technika je ve skříňce umístěné na konci této tyče, popř. pomocí popruhů na rameni. Napájení je z akumulátoru ve skřínce, vysílací anténa vysílá pulzní signál na frekvenci 900MHz, přijímací anténa zachycuje odražené signály od předmětů a konstrukcí, polovodičové předměty odrazí 2. harmonickou frekvenci, kovové odrazí 3. harmonickou frekvenci. Vyhodnocovací jednotka určí, od čeho se vlna odrazila. Výhoda dají se nalézt i dožité a nefunkční vysílače. Signalizace je umístěna na anténě. Má i akustickou signalizaci do sluchátek, vyžaduje zkušenosti, ale je nejefektivnější.

Zabezpečení prostor proti odposlechu Po ukončení OTP je třeba zajistit, aby zájmová místnost zůstala co nejdéle „čistá“. K tomu slouží komplex organizačně-technických opatření: - Vypracování bezpečnostního projektu, který řeší všechny otázky tykající se ochrany citlivých informaci, v případě uložení utajovaných skutečností dle zákona je projekt vyžadován NBU, který jej také kontroluje. - Bezpečnostní projekt by se měl zabývat odhalením a popsáním rizik. Hlavní faktor je lidský - personální bezpečnost. Je třeba rozdělit zaměstnance do několika bezpečnostních úrovní, zabezpečit, aby se dostali jen k informacím, které potřebují znát na své úrovni (aplikace přístupových systémů). Na pracovištích je třeba umístit vhodné úschovné objekty a skartační zařízení (dnes se běžně přebírají odpadky). Doporučuje se vyčlenit místnosti, kde se bude jednat o utajovaných skutečnostech, je vhodné místnosti střídat a používat místnosti netypické. - Technická opatření - neprůhledné žaluzie, rolety, závěsy (odezírání pomocí dalekohledu), nainstalovat generátory šumu, nejlépe s akustickými měniči (růžový šum-obsahuje všechny frekvence hovorového spektra, nelze odfiltrovat), např. TRN-2000 nebo piezoměniče. TRN jsou reproduktory s tuhou membránou opatřenou kotevním šroubem (k upevnění ke zdi přenos zvuku do zdiva). Piezoměniče jsou kovové terčíky s piezoelektrickým krystalem, které se lepí na okenní tabule jako ochrana proto laserovému odposlechu nebo na potrubí (kontaktní odposlechy). - Zajištěná místnost je na každém zastupitelském úřadě ČR. - Přenosem šumu do zdiva a tvrdých předmětu nechráníme místnost před vnesením dynamických a elektretových mikrofonů. Musely by být instalovány reproduktory s vysokou intenzitou zvuku, ale to znemožňuje komunikaci. Prověřuje se kontrolním měřením. - Uvnitř místnosti se generují tzv. referenční signály na různých frekvencích hovorového spektra odpovídající intenzitě běžného hovoru. Pomocí kontaktního mikrofonu se ze zdiva sejmou referenční signály, pak se zapne generátor šumu. Při následném měření by referenční signály měly zaniknout ve spektru růžového šumu. Poté se provede OTP. V závěru se instaluje automatický paměťový přijímač - trvalá ochrana proti vnesení rádiových odposlechových prostředků. 250

Stíněná komora Stíněná komora nebo také stíněná místnost je prostor zabezpečený proti odposlechu z venčí. Takto zabezpečený prostor se využívá pro jednání a rozhovory, kde vyměňované informace vyžadují určitý stupeň utajení. Příprava takového prostoru vyžaduje čas a diskrétní jednání. Později je třeba mít nad prostorem maximální kontrolu.

OTP- obranně technická prohlídka Při vytváření stíněné komory je nutné provést kompletní prohlídku proti odposlechům. Prohlídka zahrnuje detailní analýzu RF spektra. která umožňují odhalit jakékoliv analogové. šifrované nebo jinak maskované přenosy odposlechových prostředků. Prověření všech vedení souvisejících s daným prostorem se provádí jak v časové tak ve frekvenční doméně a to od frekvencí zahrnujících řečové spektrum až po frekvence v řádech desítek a stovek MHz. Důležitou součástí je i důsledná fyzická prohlídka veškerého vybavení prověřovaného prostoru. Pro zhodnocení by neměla chybět závěrečná zpráva a bezpečnostní doporučení. Při prohlídce se používá špičkové měřicí a sub-analytické vybaveni (např. Rohde&Schwarz). Pro výkon prohlídek jsou používány stejné technologie, postupy a SW vybavení, které je používáno např. u vojenského obranného zpravodajství nebo úřadu na ochranu ústavních činitelů.

Obr. 115. měřicí přístroj Rohde&Schwarz Maximální efektivitu je možné zajistit propracovanou metodikou triangulace rádiového (RF) spektra. Tato metoda spočívá v detailním srovnávání (korelaci) RF spektra zájmového prostoru s referenčními RF spektry této lokality. Dalším aspektem úspěšné prohlídky je její diskrétnost. Vozidla by neměla neobsahovat žádná viditelná označení a převážná část měření by měla probíhat v okolí zájmového prostoru. Součástí vyhodnocení prohlídky by měl být skutečný měřící protokol použitelný pro on-line analýzu. Například měřící protokol vygenerovaný přímo měřicími přístroji s pomocí zakázkového softwaru. 251

Tab. 13. Příklad cenové nabídky měřicích přístrojů Velikost prostoru:

Cena bez DPH:

Cena s DPH:

Do 30 m2

21.450,- Kč

25.523.-Kč

Do 50 m2

33.400.- Kč

39.746.- Kč

Do 75 m2

41.850,- Kč

49.801-Kč

Do 100 m2

51.800,- Kč

61.642,- Kč

Šumový generátor Jelikož se dá odposlech provádět například pomocí kontaktního či bezkontaktního snímání akustických informací ze zdí či oken subjektu. Pomůže nám při jeho rušení šumový generátor. Zvuk je pouze mechanické vlnění, které přechází do zdí, dveří či okenních tabulek a odtud je ho možné na dálku snímat a zpětně převádět na akustický signál - mluvené slovo. Šumový generátor produkuje „bílý šum“, který dokáže hovor překrýt vlastním vlněním a zabrání tak možnosti zpětného převodu vlnění na akustickou informaci. Nevýhodou řešení rušení bílým šumem je jeho slyšitelnost. Uživatel ho vnímá jako hučení zapnuté klimatizace. Problémem však zůstává ochrana proti nahrávání na dnes již velmi sofistikovaná zařízení, jako jsou mobilní telefony, diktafony a podobně. Zamezit nahrávání na tyto prostředky se účinně daří pouze pomocí šumového generátoru spojeného se soupravou reproduktorů OMS2000. To však obnáší vysokou hladinu slyšitelného šumu, ale bezpečnost takto zabezpečeného prostoru zaručuje, že ani z nedůvěrnějších jednání si protistrana neodnese žádnou použitelnou nahrávku. Rádiové analyzátory Odposlech bývá v praxi prováděn nejčastěji pomocí miniaturních rádiových vysílačů. Rádiové analyzátory slouží pouze ke kontrole radiového spektra, provádí vyhodnocení rádiového spektra. Rádiovému odposlechu nezamezí, pouze jej spolehlivě odhalí a lokalizují. Při zahájení provozu přístroje je třeba nahrát do jeho paměti povolené, v místnosti užívané rádiové signály. Po následném uvedení do provozu jednotka porovnává zachycené signály s povolenými. Pokud zachytí nepovolený signál, je uživatel upozorněn vizuálně, případně akusticky (nastal tzv. předpoplach). V okamžiku, kdy vysílání trvá déle než 10 minut, dojde k přepnutí do stavu poplach a uživatel by měl provést základní kroky ke zjištění důvodu. MRA 3Q Příkladem takového zařízeni je přístroj MRA 3Q. Zařízení se používá na automatickou trvalou ochranu před odposlechem prováděným pomocí bezdrátového mikrofonu (štěnice) a před sledováním, prováděným pomocí skryté bezdrátové kamery (videoštěnice) v kmitočtovém pásmu 36 až 3600 MHz. K MRA 3Q lze připojit audio záznamník a zvolit vhodný režim automatického nahrávání vzorků signálů, které způsobují poplachy. S pomocí těchto audio nahrávek lze spolehlivě identifikovat, zda a jak byl střežený objekt napaden 252

radiovým odposlechem. MRA 3Q lze také použít v rámci systému QM 4000, kde je možné na dálku řídit a sledovat až 32 zařízení. Z grafických výstupů systému QM 4000 lze vyhodnotit i přítomnost jinak velmi obtížně identifikovatelných systémů jako spread spektrum, modifikace Wi-Fi, DECT, GSM atd.

Obr. 116. Základní konfigurace MRA 3Q o Rychlá a podrobná kontrola radiového spektra o Odhalení a vyhledání radiového odposlechu o Selektivní analýza radiových signálů o Permanentní ochrana prostoru založená na velmi rychlém automatickém porovnávání prověřeného spektra s aktuálními signály o Optická i akustická poplachová signalizace nebezpečného signálu o Paměť až 100 nebezpečných poplachových signálů včetně časových a statistických údajů o Možnost optimalizace referenčního spektra na základě dlouhodobé analýzy o Jednoduchá obsluha, zabezpečení proti neoprávněné manipulaci o Určeno jak pro specialisty, tak i pro přímé VIP použití Faradayova klec Faradayova klec je sice nejsložitějším způsobem zabezpečení místnosti proti odposlechu, ale je to současně nejspolehlivější způsob zabezpečení. Takové zařízení je také poměrně nákladné. Pokud však zákazník nechce obsluhovat výše zmíněná elektronická zařízení a má požadavky na nejvyšší možné zabezpečení proti odposlechu, je faradayova klec vhodným řešením. Obvykle se postupuje tak, že se provede výběr nejvhodnějšího prostoru v objektu, provede se úprava elektroinstalací (do prostoru se přivede pouze jeden napájecí kabel, jsou odstraněna všechna ostatní síťová připojení - telefony a PC). Na příslušné vedení je připojen síťový filtr. Poté se na stěny místnosti instaluje síť piezoměničů pro zamezení kontaktního snímáni informací z pláště místnosti, na ni je nalepena speciální měděná fólie (existují různé druhy v závislosti na požadovaném útlumu). Tato fólie je překryta omítkou, sádrokartonem nebo je jiným způsobem vizuálně upravena. Do oken jsou instalována speciální pokovená skla a také je provedena úprava dveří potažením samolepicí fólií. V některých případech se 253

instalují i speciální dveře a zárubně, Vše je uzemněno. Provede se měření, které určuje výsledný útlum. Tento výsledek je konfrontován s požadovaným útlumem. Pokud je potřeba, instaluje se další vrstva fólie. Následně se dokončí všechny ostatní interiérové úpravy a instaluji se paměťový rádiový analyzátor a šumový generátor. Samozřejmostí pro tuto místnost je naprosté dodržování režimu vstupu a pobytu cizích osob v těchto prostorách. Optimální doplněk je rámový detektor kovů a šatna umístěné před vstupem do místnosti. Pro přípravu a instalaci takovéhoto způsobu zabezpečení je potřeba počítat s dobou 3-6 měsíců. Cena zařízení faradayovy klece se pohybuje od 500 000 až po 12 000 000 korun28. Ostatní přístrojová technika pro odhalování odposlechů konkurence. Širokopásmové přijímače pro odhalování odposlechové techniky - Mají výstupní měřící displej nebo soubor LED diod, výchylka určuje sílu signálu - Odposlech probíhá na frekvencích od 50 do 450 MHz, pro nižší frekvenci potřebujeme větší anténu a f>300 MHz špatně pronikají stěnami Odposlechové osobní vysílače Mají výstupní úroveň v rozmezí 50mW až 5W, vyvolávají silný radiový signál běžně zjistitelný na vzdálenost min. 5 m. Odposlech mikrovlnným ozařováním V místnosti vysoká úroveň rádiového pozadí, bývají většinou zabudovány již při výstavbě (bez napájení). Nejznámějším přístrojem: CPM700 Cena 5 - 7.000,- Kč, lehký a přenosný, vyhledává radiové vysílače, kontroluje vyzařování PC, testuje kabely a linky na přítomnost vysílačů, obsahuje infrasondu a citlivý zesilovač, použití pro dlouhodobé monitorování telefonní linky RFD-2 Lehký a citlivý širokopásmový přijímač, intenzita radiového pole indikována na 2 místném displeji + zvuková indikace Scannery pro kontrolu radiového spektra Vetší citlivost, rozsah, podporují digitální zobrazení kmitočtu, několik vyhledávacích režimů Vyhledávání skrytých rádio-vysílačů s využitím zpětné vazby Skryté vyhledávání, snaha nevytvářet zvuky. Dohledání se provádí ručním lokátorem. V praxi se zvýší hlasitost přijímaného signálu.

28

srovnej: Laucký Vladimír Speciální bezpečnostní technologie, FAI UTB Zlín 2009, str. 130-222, ISBN 97880-7318-762-0

254

Pro profesionální vyhledávání se používá Oscor QSC 500. Americký kufříkový přístroj. Cena až milion korun.

Kontrola detektorem nelineárních přechodů Detektor nelineárních přechodů slouží k vyhledávání dálkově aktivovaných odposlechů. Složení s přijímací a vysílací antény a přijímací a vysílací aparatury. Vysílací anténa, umístěná na teleskopické tyči, vysílá signál o frekvenci 900 MHz. Přijímací anténa přijímá odražené vlny od konstrukcí (polovodičové předměty - 2. harmonickou frekvenci, kovové - 3. harmonickou frekvenci). Vyhledají i již dožité vysílače. Signalizace na tyči včetně zvukové signalizace.

Kontrola vedení a linek Prověřování tónovým generátorem, který se připojí na konec neznámého vodiče. Pomocí širokopásmového přijímače můžeme sledovat místo vedení linek.

Kontrola mikrofonu přímým poslechem Před napojením musíme zjistit, jestli není na kabelu nebezpečné napětí a pak můžeme napojit na telefonní přístroj, ten dokáže detekovat štěnice (vysílací kmitočty a jejich harmonické). Ve sluchátku se poslouchají přenášené zvuky. Při překlenutí vidlice u telefonu nebo napojení mikrofonu slyšíme zvuky z místnosti.

Doplňkové metody vyhledávání odposlechu - kontrola laserového odposlechu - nevýhodou nutná přímá viditelnost a vysoké nároky na napájení. Pro vyhledání se používají speciální přístroje s pasivním IR detektorem (Oscor, CPM) - kontrola nahrávání magnetofonem - detekovat můžeme pomocí detektoru nelineárních přechodů, protože obsahují mnoho polovodičových součástek. Magnetofony u osob na jednání zachytí vysokofrekvenční signál mazací hlavy (kapesní detektor TRD800 - zachytí pouze miniaturní utajené magnetofony, ne běžné magn.). Pro eliminaci diktafonů slouží generátor šumivých radiových pulsů. Indukuje signál do diktafonu a tím zničí signál. Je tichý a nenápadný

ANALÝZA TEXTU PRO BEZPEČNOSTNÍ ÚČELY Analýzu textu můžeme rozdělit na analýzu obsahu textu, která je zpravidla prováděna výpočetní technikou, a na jazykovou analýzu a interpretaci textu (forenzní lingvistika), kterou provádí znalec v oboru forenzní lingvistika. 255

Obr. 117. Diagram analýzy textu pro bezpečnostní účely

1 FORENZNÍ LINGVISTIKA Jedná se o jazykovou analýzu a interpretaci textu, na jejímž základě je možno určit některé charakteristické znaky osoby, která text vytvořila. Takto zjištěné skutečnosti mohou napomoci pátrání po pachateli trestného činu a podpořit jiné kriminalistické metody. Jazyková analýza a interpretace textu mají význam hlavně v následujících oblastech: určení autorství textu 256

snaží se odpověď na otázku, zda text vytvořila určitá osoba, přičemž se používá srovnání s jinými texty vytvořenými toutéž osobou typování neznámého pachatele na základě rozboru textu lze určit některé osobnostní znaky a pomoci tak k identifikaci dotyčné osoby. Pod pojmem text je nutno chápat jakýkoliv jazykový projev, tedy mluvený i psaný, i když hlavním předmětem zkoumání forenzní lingvistiky jsou především projevy psané. Forenzní analýza textu je záležitost časově značně náročná a pro analýzu mluveného projevu je nutné pořídit nahrávku. Přesto jsou i při běžném poslechu mluveného projevu některé charakteristické osobnostní znaky často i pro laika okamžitě patrné (např. krajový přízvuk), odborník však může vypozorovat ještě daleko víc. V praxi to znamená možnost přítomnosti jazykového experta, např. při výslechu, podobně jako je někdy přítomen psycholog. Může se samozřejmě stát, že mluvčí a autor textu jsou rozdílné osoby a fonetické zvláštnosti tedy ukazují spíše na mluvčího než na autora. Pro zodpovědné hlubší posouzení jediná prezentace nestačí a textem je nutno se podrobně a opakovaně zabývat. Písemný text určený pro forenzní rozbor a interpretaci nemusí být psán rukou (Jak by to vyžadoval grafolog), musí však jít o text původní, vytvořený přímo autorem (pachatelem., podezřelým, anonymem). Z toho důvodu nejsou vždy vhodné například protokoly z výslechů, v nichž je jazyk už určitým způsobem přetvořen do úřední podoby jazyka protokolu. Možnosti forenzní analýzy a interpretace textu se kromě případů přiřazení autorství nabízejí především tam, kde je pachatel teprve hledán a existují určité písemné podklady, např. dopisy, eventuelně telefonáty nebo nahrávky. Na základě zkoumání textu je možno určit znaky jako např. pohlaví pachatele, stáři, sociální a místní původ, vzdělání, pravděpodobný stupeň agresivity nebo submisivnost, vztah k autoritám, významnost či nevýznamnost některých jevů, osob a věcí, některé znaky fyzického projevu (např. nadměrná gestikulace), někdy dokonce smyslový handicap (špatný zrak nebo sluch), je možno usuzovat na to, jak bude snášet vazbu apod. 1.1 Analýza a interpretace textu Ne v každém textu jsou všechny znaky zastoupeny a možnost interpretace je případ od případu rozdílná. Velmi také záleží na délce textu: z velmi krátkých útržků se většinou dá vyčíst méně než ze souvislejšího textu. Podstatné samozřejmě je, zda daný text nebo jeho část obsahuje klíčové body a typické odlišnosti, jichž se interpret může zachytit. Pravidlem pro analýzu a interpretaci textu je, že z textu smí být vyčteno a interpretováno pouze to, co text přímo nebo nepřímo obsahuje. Každá výpověď a interpretace musí být doložena textem. Práce s textem probíhá v podstatě ve třech hlavních etapách. Nejdříve se musíme seznámit s textem, pak jej analyzovat a poté interpretovat. 257

Seznámení s textem 1.1.1 Fáze 1 V první fázi je nutno text několikrát přečíst, rozčlenit, graficky označit a opatřit poznámkami. Je třeba si uvědomit, o jaký text jde (např. text informační, argumentační, v kriminalistické sféře nejčastěji apelační texty). 1.1.2 Fáze 2 V druhé fázi rozboru je věnována pozornost výstavbě textu, jeho zvláštnostem, logickému sledu, délce a stavbě vět, volbě slov, jejich uspořádání a zvukové podobě, zastoupení jednotlivých slovních druhů, krajových výrazů, internacionalismů a slov málo frekventovaných, zastaralých nebo naopak nových, opakování slov, použití gramatických forem (časy, rod činný nebo trpný, vidy, oznamovací, rozkazovací nebo podmiňovací způsob apod.). Pozornost je třeba věnovat i interpunkčním znakům (čárky, pomlčky, otazníky, vykřičníky), jejich frekvenci a způsobu užití a psaní velkých a malých písmen. Pozornost je třeba věnovat také tornu, jak se sám autor staví k ději, zda se sám cítí jako účastník dění, jeho pozorovatel, nebo zda chápe děj jako řízený někým jiným a jakou míru zodpovědnosti za vlastní jednání si připisuje. 1.1.3 Fáze 3 Ve třetí fázi rozboru se posuzovatel ptá: Co text obsahuje? Proč to autor říká právě tak? Kde je jádro výpovědi? Co to může znamenat a proč, jak to může text doložit? Tato velmi náročná fáze je samozřejmě podmíněna pečlivou přípravou. Výsledky získané v předchozích krocích jsou shrnuty, srovnány a zařazeny do souvislostí. Je-li analýza textu dobře provedena, může se stát orientací pro další pátrání, zvláště v případech, kdy se rozhoduje mezí několika podezřelými. 1.2 Požadavky na znalce z oboru forenzní lingvistiky Forenzní lingvistika těsně souvisí s psycholignvistikou, sociologií, teorií komunikace, psychologií, pragmalingvistikou, strategií jednání a dalšími disciplínami. Expert z oboru forenzní lingvistiky by měl být vybaven perfektní praktickou i teoretickou znalostí jazyka, citem pro jazyk a jeho roviny. Měl by znát pravidla komunikace a vyjednávání a umět přiřazovat typy jazykového vyjadřování k příslušným situacím. Měl by mít základní znalosti psychologie a psychopatologie a rovněž základní znalosti práva. Je nutno dodat, že těžiště forenzní analýzy textu je i pro osoby, které perfektně ovládají cizí jazyk, především v mateřštině, ale nelze vyloučit ani posouzení cizojazyčných textů. Pro kriminalistickou praxi znamená tento expertizní obor pomoc při vyšetřování trestných činů a při pátrání po pachateli tam, kde jsou k dispozici písemné nebo zvukové podklady. Vedle psychologického a grafologického vyšetření lze forenzní lingvistiky využít jako významného pomocného prostředku při vytváření profilu pachatele. 2 ANALÝZA OBSAHU TEXTU 258

Jedná se o postup, který zpravidla za pomoci výkonné výpočetní techniky vyhledává klíčová slova, slovní spojení. Klíčová slova a slovní spojení jsou volena na základě analýz hrozeb pro danou bezpečnostní situaci. Je jasné, že pro vyhledávání teroristické hrozby bude použita sada jiných klíčových slov, než například pro vyhledávání hrozeb spojených s drogovými kartely. Analýza obsahu textu předpokládá analyzování velkého množství informací, které jsou ve velké většině nezávadné. Tyto informace jsou v drtivé míře brány z Internetové sítě, která je v dnešní době hlavním komunikačním prostředkem teroristických a zločineckých skupin. Státem, který tento typ analýzy textu využívá ve velké míře je USA. Po teroristických útocích v září 2001, vydal prezident Georgie Bush postup s názvem „Program sledování terorismu“. Program se měl zaměřovat na mezinárodní telefonní a elektronickou komunikaci osob podezíraných z terorismu. Přesto, že tento program byl později zrušen, značná část se ho v obdobné podobě využívá stále. Například vyšlo najevo, že veškeré informace přenášené z Asie pomocí optických kabelů, jsou pomocí rozdělovače přenášeny do budov federálních úřadů, kde jsou k jejich analýze vyhrazena celá patra.

Literatura KTD - Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. [cit.6. 11. 2008]. Dostupné z: . SYNEK, Karel. Problematika Competitive Intelligence. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, kabinet knihovnictví, 2005. 85 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Břetislav Šimral. HOLÁSEK, Daniel. Etika získávání a zpracování informací o konkurenci v komerčním prostředí. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2008. 117 s. Vedoucí práce Mgr. Petra Šedinová. BRÁZDILOVÁ, Miroslava. Jak moc se firmy zajímají o své konkurenty? [online]. In Inforum 2005 [cit. 2008-11-5] Dostupné na: . TREVINO, Linda Klebe; WEAVER, Gary R. Ethical Issues in Competitive Intelligence Practice: Consensus, Conflicts, and Challenges [online]. In Competitive Intelligence Review, 259

vol. 8, no. 1, Spring 1997 .

[cit.

2008-11-5].

Dostupné

na:

VALLARIO, Cynthia Waller. Is Your Ethics Program Working? [online]. In Financial Executive, May 2007, Vol. 23 Issue 4, p26-28, 3p [cit. 2008-1 1-5]. Dostupné na: . Survey says: Ethics Training Works [online]. In Training, Nov2005, Vol. 42 Issue 11 [cit. 2008-11-5]. Dostupné na: . MĚCHUROVÁ, Jiřina, Informační etika [online]. 24. 1. 2002 [cit. 2008-11-5]. Dostupné na: . SAWKA, Kemeth. Whither Analysis? [online]. In Competitive Intelligence Magazine, 2006 [cit. 2008-11-5]. Dostupné na: . Obchodní rejstrik.cz [online]. DVI, s.r.o., 2008 [cit. 2008-11-03]. Dostupný z WWW: . Živnostenský rejstřík.cz [onhine]. DVI, s.r.o., 2008 [cit. 2008-11-04]. Dostupný z WWW: . Obchodní rejstřík a Sbírka listin [online]. Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 2004 [cit. 2008-11-04]. Dostupný z WWW: . Portál veřejné správy ČR: Obchodní věstník [online]. Ministerstvo vnitra, c2003-2008 [cit. 2008-11- 04]. Dostupný z WWW: . Úřad průmyslového vlastnictví [online]. DELTAX Systems, c2002 ‚ 29. 10. 2008 [cit. 200811 03]. Dostupný z WWW: ŠPINGL, Ivan. Competitive Intelligence [online]. [cit. 9. 10. 2008]. Dostupné z: . KONČELÍKOVÁ, N. IBM Business Intelligence - kompletní řešení. Blue Rose, březen 2000, s. 39- 40. Byloková Kateřina; Čech Martin; Masaříková Gabriela; Sedláčková Alena; Stroupková Martina. Competitive Intelligence a Portál CI. Inflow: information journal [online]. 2009, roč. 2, č. 1 [cit. 2009-11-03]. Dostupný z WWW: . ISSN 1 802-9736. AIGNEROVÁ, Alena. Co je forenzní lingvistika?. Kriminalistika [online]. 2008, 36, [cit. 2010-11-17]. Dostupný z WWW: . 260

Kontrolní otázky: 1. Pojem konkurenční zpravodajství 2. Členění konkurenčního zpravodajství 3. Průmyslová špionáž versus konkurenční zpravodajství 4. Jednotlivé procesy CI 5. Vztahy etiky a CI 6. Typy informací potřebných v CI 7. Procesní organizace v oblasti CI 8. Firmy v ČR, které se zabývají konkurenčním zpravodajstvím 9. Cílové skupiny CI 10. Bezpečnostní lobbing 11. Ochrana proti zpravodajskému technickému pronikání 12. Kontrola rádiového spektra 13. Rádiové analyzátory 14. Šumový generátor 15. Širokopásmové přijímače pro odhalování odposlechové techniky 16. CPM 700 17. RFD 2 18. Kontrola detektorem nelineárních přechodů 19. Doplňkové metody vyhledávání odposlechu 20. Analýza textu pro bezpečnostní účely 21. Forezní lingvistika 22. Analýzy obsahu textu

261

12 SPECIÁLNÍ BEZPEČNOSTNÍ TECHNIKA 12.1 Detektor srdečního tepu Detektor srdečního tepu je výsledkem dlouhodobé práce kriminalistiky, fyzky a medicíny. Je jako z udělání jednoznačnou demonstrací oboru BTSM, jako multidisciplinárního oboru, který se nezadržitelně dere kupředu. Detektor srdečního tepu našel zejména uplatnění při ostraze objektů, především věznic, odkud ukryti prchali vězni v nejrůznějších kamuflech a skrýších. Zářným příkladem využití detektoru srdečního tepu byl vězeň Cecil v Sally Portu.

Obr. 118. Vyvian Baylor a Tim Hickerson zkoušejí detektor

Stovky vězňů využívali tento trik k útěku z vězení v Sally Port, aniž by je stráže oběvili. Ukryli se v prádelním kamionu před tím, než opustil vězení. Takže, když se snažil propašovat Cecil z věznice tímto jednoduchým způsobem, byl velice překvapený, když byl vůz zastaven přímo ve věznici. Stráž vstoupila do kamionu a Cecila vyvedla s pouty na rukou. “Jak jste mě našli?“ zeptal se Cecil. “Díky detektoru tlukotu srdce“, řekl strážný. Tato situace se ve skutečnosti mohla stát ve vězení v Nashville, stát Tennessee, která používala technologii srdečního detektoru vyvinutého v Oak Ridge od roku 1998. Prvotně to však bylo vyrobeno týmem inženýrů z Y-12 Plant pro uzavřený prostor, kde se skladovaly náklady pro jaderné zařízení a kde bylo uskladněno i palivo vysoce obohaceného uranu. V roce 1994, inženýři začali rozvíjet srdeční detektor jako součást výzkumného centra „Portál 262

budoucnosti“. DST je projekt, jehož cílem je vytvořit systém, který využívá důmyslné zařízení a metody, které rychle kontroluje průchody vozidel v klíčových místech. Původní účel srdečního detektoru byl ale, aby se zabránilo vetřelci skrytému v kamionu se vloudit prostřednictvím „Portálu budoucnosti“ a řekněme, krást jaderný materiál a ten následně přebudovat na zbraň nebo jím držet lidi jako rukojmí.

Obr. 119. Wavelet – tepové signály v rušivém hluku

Když byl srdeční tep detektor vyvíjen na Y-12 Plant, byli u toho Steve Kercel a Bill Cloth. Oni vyvinuly “Rychlý kontinuální waveletový transformační algoritmus“ pro robustní přenosný počítač s drátovými čidly. Tepový signál je zachycen na vozidle z vnějšku geofonem (zařízení běžně používané k detekci malých poruch v zemi) a pokud je přítomen tep srdce, software naprogramovaného algoritmu ho zachytí a je detekován. Následně je signál ze snímače zbaven rušivých vibrací vzdušných proudů a přírodních rezonancí. Wave letový - srdeční detektor se stal uznaný jako velký pokrok v bezpečnostní technologii. Byl nezávisle testován v bouřkových horách ve Fort Huachuca, Arizona, kde bylo prokázáno, že je více než na 99% spolehlivý při odhalování skrytých cestujících ve vozidlech. V roce 1996 byla Oak Ridge Technologic licencována na soukromou společnost pro vývoj komerčních i státních bezpečnostních zakázek. V roce 1997, tepový detektor obdržel cenu časopisu pro výzkum a vývoj a byl zařazen mezi 100 nejvýznamnějších výrobků roku. Kromě odhalování vězňů a teroristů, je detektor hojně využíván i pro odhalování nelegálních přistěhovalců skrytých v automobilech všech konstrukcí. Nejjednodušší trik je odstranit výplně z vnitřku předních i zadních sedadel a osobu vměstnat tam. Ale jsou známy i méně časté až ohromující strategie. Například objev amerických agentů, kdy byla dvojice přistěhovalců omotána kolem motoru Yuga

Typické aplikace systému: -

hraniční přechody

-

věznice

-

armádní základny

-

jaderné elektrárny

-

další objekty, nebo linie s omezeným pohybem osob 263

Obr. 120. Sestava pro detekci nelegálních přistěhovalců

Obr. 121. Využití systému ve věznicích 264

Inspekce vozidla. Operátor umístí na vozidlo vhodný počet snímačů, zvolí na obrazovce charakter vozidla a spustí proces získávání a následné analýzy dat. Výsledky testu jsou k dispozici do 15 sekund od jeho spuštění. Kontrola vozidla se provádí v klidovém stavu (bez přepravovaných osob a s vypnutými agregáty). Systém automaticky opakuje detekční proces, pokud zaznamená výskyt nežádoucích ruchů, které by mohly negativně ovlivnit výsledky detekce.

Obr. 122. Inspekce nákladního vozidla

Testy a existující aplikace jednoznačně prokázaly spolehlivost systému. Při omezení rušivých vlivů (např. silného větru a deště) je ověřená naprosto spolehlivá detekce přítomnosti skryté osoby.

265

Obr. 123. Inspekce osobního vozidla nebo dodávky

Základní charakteristika detektoru tepu Systém odhalí osoby skryté ve vozidlech a přepravních kontejnerech s využitím detekce tepu lidského srdce. S využitím vysoce citlivých senzorů snímá srdeční ozvy, vždy přenáší konstrukcí vozidel anebo kontejnerů, s nimiž je lidské tělo nevyhnutelně v přímém nebo nepřímém kontaktu. Signály z řady senzorů jsou předzpracované speciálními obvody a takto získaná data jsou podrobená analýze za použití unikátního algoritmu. Jedná se o jediný stoprocentně spolehlivý způsob detekce ukrytých osob. Tento kontaktní způsob detekce je bez rizika poškození vozidla nebo negativního ovlivnění osob. Úplná kontrola vozidla trvá řádově jednotky minut a to bez nutnosti vstupu do vozidla nebo jakékoliv manipulace s přepravovaným nákladem.

Obr. 124. Grafy detektoru tepu

266

Shrnutí Systém detekce osob je rychlé efektivní a spolehlivé řešení pro vyhledávání přítomnosti neoprávněných osob v malých i velkých nákladních automobilech bez ohledu na jejich obsah. Celková doba kontroly automobilu včetně přiloženi a odejmutí snímačů nepřesahuje 4 minuty.

Prvky systému • průmyslový počítač

• potřebná kabeláž

• vyhodnocovací software

• volitelně box se samonavíjecími cívkami

• sada vysoce citlivých senzorů

Vlastnosti systému • spolehlivá a rychlá detekce • bez negativního vlivu na zdraví osob • velmi jednoduchá obsluha - zaškoleni v řádu minut • navrženo pro 24 hodinový provoz • rychlá a nenáročná instalace bez jakýchkoliv nároků na stavební připravenost • zvýšená mechanická odolnost všech prvků • kabeláž a senzory v provedení do venkovního prostředí • volitelně varianta pro mobilní kontrolní stanoviště

Reference systému • 10 let na trhu • armáda - americké vojenské základny • 250 věznic ve světě • jaderné elektrárny • hraniční přechody (např. hranice USA - Mexiko, Finsko Rusko, imigrační kontrola v Doveru) • zastupitelské úřady

„Krátce po útěku Čabrady a Roztočila začala věznice Bory používat zcela nový přístroj snímač tepové frekvence. Jde o výrobek USA, který přišel na dva miliony korun, zatím se 267

používá v Anglii a v SRN. V Česku je v provozu vedle plzeňské věznice Bory také na Mírově a ve Valdicích.“ řekl pro Mediafax Kula, bývalý generální ředitel VS ČR (http://www.vscr.cz)

„Zařízení funguje tak, že na kovový rám každého automobilu, který vyjíždí z areálu věznice, se připojí pomocí kabelů speciální čidla. Ta odhalí tlukot srdce jakéhokoliv organismu, který by se pokoušel v úkrytu automobilu projet z věznice.“ řekl Kula, bývalý gen.ředitel VS ČR (http://www .vscr.cz)

“Zařízeni je skutečně citlivé, podařilo se nám odhalit i krysu, která byla uvnitř popelářského vozu.“ řekl Petr Folk, pověřený ředitel věznice Bory. (http://www.vscr.cz)

12.2 Využití polygrafu v operativě zpravodajských služeb

Polygraf, nebo také detektor lži je přístroj, který na základě vypracované metodiky zjišťuje spontánní fyziologické reakce lidského organismu na pečlivě připravené otázky. Vlastně registruje a graficky zaznamenává změny emočního stavu člověka prostřednictvím změn fyziologických funkcí na periferii organismu. Měří se psychogalvanický reflex kůže, tj. změny kožního odporu při změn vlhkosti kůže pokusné osoby, krevní tlak a lze zde odečítat kontinuálně zobrazovaný průběh dechové frekvence, EKG, EEG, eventuálně jiné funkce poté, co jsou vyslýchané osobě položeny tzv. kritické otázky. Odchylky naměřených hodnot od normálního stavu lze interpretovat jako důkaz toho, že je osoba položenou otázkou emočně vzrušena. Tím také dochází v těle k mimovolným reakcím (např. k výronu adrenalinu), které jsou měřitelné. Zařízení vynalezl kanadský psychiatr J. A. Larson, který shora popsané lidské rekce poprvé zaznamenal při lži člověka v roce 1892. Ve zpravodajských službách USA, Velké Británie, Francie a dalších je polygraf používán jako standardní vybavení při bezpečnostních prověrkách zaměstnanců a dalších zájmových osob. Dále je používán jako důkaz v soudních procesech, při náboru pracovníků do státní administrativy, ale i při přijímání do důležitých soukromých institucí. V zahraničí byl v době tzv. studené války s úspěchem používán při výslechu emigrantů z východu, ke zjištění, zda jde o skutečné přeběhlíky, nebo o „podstavy“ východních rozvědek. Řada zpravodajských služeb potom vypracovávala postupy a metody, jak polygraf oklamat. Úspěch byl dosažen při získání pracovníka americké rozvědky Dia Röhera, který v roce 1965 zběhl do Československa za nevyjasněných okolností. Röher pracoval jako examinátor na polygrafu ve Frankfurtu nad Mohanem a prozradil metodu, která spočívala ve zhruba měsíčním výcviku, po němž reakce, tj. tep, krevní tlak a další fyzio-logické projevy na otázky typu „Jste agentem komunistické rozvědky“ měly být v mezích normálu. Naopak při položení nepodstatných otázek měly veličiny stoupat nad normál. Jednou metod, jak toho dosáhnout 268

by proslulý „špendlí v botě“, který si vyslýchaný při neutrální otázce zabodl do nohy, aby nastartoval tzv. „prudké reakce“. Součástí přípravy byl i výcvik na udržení pulsu a krevního tlaku v mezích normy, zkoušky pod vlivem alkoholu či pod vlivem drog. Metoda byla poměrně úspěšná a řada agentů prošla prověrkami polygrafu u CIA úspěšně. V ČR není toto vyšetření uznáváno jako důkaz v trestním řízení. Se souhlasem vyslýchaného ho lze uskutečnit jako neprocesní úkon bez důkazního významu. V České republice tak může detektor lži zatím akorát přitížit. První skutečně technicky zkonstruovaný detektor lži sestrojil americký policejní důstojník John Larson v roce 1921. Vžije se označení „polygraf“, protože dokáže zkoumat lež z více stránek a příznaků. Přístroj vychází z toho, že vyšetřovanému, který lže, se mění dech, tep, elektrický odpor kůže, krevní tlach a chvěje se mu hlas. Je ale třeba brát v úvahu, že i nevinný člověk má velký strach a je ve stresu. Může se tedy chovat podle stupně nervozity a tudíž jako podezřelý. Cynický člověk sice lže se stoickým klidem, ale přístroj nelze jen tak jednoduše „oblafnout“, potřebuje to cvik. Jak známo James Aldrich procházel polygrafem několik let jako špión KGB, ale nic se nedělo. Průkaznost polygrafu je asi 90ti procentní. Od roku 2005 se používá nová technologie tzv. „snímání otisků mozku“. Tento snímač vynalezli Emanuel Donchin a jeho žák Lawrence Farwel v USA. Tento přístroj je založen na principu elektroencefalografie, která registruje aktuální elektrickou aktivitu mozku.

Obr. 125. Americké ministerstvo obrany pracuje s čelenkami, přístroji na ruku aj.

269

Jejich metoda právě zkoumá výskyt zvláštního signálu v mozku jménem P-300 a to proto, že se objevuje po 300 tisícinách sekundy po zrakovém podnětu, který je pro člověka, který je zkoumán nějak významný. Nedá se nijak ovlivnit vůlí, otisky mozku odhalují, zda je o něm informace uložena či nikoliv. Nevýhodou je zde, že ji nelze použít vždy. Budete-li ukazovat vrahovi nůž, byť by to byl ten, který byl na místě činu, reakce bude stejná jako u muže, který nůž pouze viděl, či s ním viděl vraždit. Nelze rozeznat svědka od vraha! Musí se tady pracovat s celou řadou podnětů (série zbraní, více nožů, stejné prostředí apod.). Nyní je vypracován přesnější software, který dokáže rozlišit svědectví události od přímého aktéra skutku.

Obr. 126. Zkouška analogovým polygrafem v 50. letech – měří tlak, tep i elektrický odpor kůže a pečlivě zkoumají změny.

Od roku 2008 představuje pokrok nový detektor lži na bázi infračerveného záření. Na Drexelově universitě ve Filadelfii zkonstruovali přístroj, který skrz čelenku na hlavě zachytává odražené infra-paprsky a zmapuje tak aktivitu jednotlivých částí mozku. Člověk, který lže, aktivuje totiž jinou část mozku, než pravdomluvný. Vyvolání zážitku z reálné paměti a jeho vymýšlení, vyvolání tak, jak jsme se ho naučili, ovšem reálné neprožili, je úplně jiný proces v mozku. Jak ale vědci přesně zjistí, kde v mozku aktivita probíhá? Zjistí, kde v mozku je spotřebováno nejvíce kyslíku a právě podle odrazu infračerveného světla se dá poznat, kde se kyslíku nejvíce spotřebovává.

270

V současné době se používají různé kombinace fyziodetekční techniky, např. aktivaciometr prof. Cagareliho z Kazaňské městské university29. Také v PKB je využitelnost této přístrojové techniky značná, existují různé hlasové detektory, bezkontaktní detektory, používané různými personálními, či detektivními agenturami. Záznam hlasu se u přenosných detektorů často používá ve vozidlech, ale i v mobilu s větším, či menším úspěchem konkrétní analýzy osoby. Jak se obelhávají detektory lži? Tady je problém, zda jde o obelhání přístrojové techniky policejních či zpravodajských služeb, či jde o obelhávání soukromých subjektů. Agenti speciálních služeb používají řadu metod. Před výslechem se musí agent důkladně připravit a především se tzv. „zklidnit“. Agent si sice stále ještě může dát do boty připínáček a při prvních testovacích pravdivých odpovědích, které jsou dobře prověřitelné, se vždy „píchnout“, ale u moderních aparatur to již fungovat nebude. Bolest se způsobí podobnou fyziologickou reakci jako lež a komisaři pokud „trik“ neodhalí, si budou myslet, že je člověk ve velkém stresu, když reaguje a přitom říká pravdu, ale kombinací systémů může k odhalení dojít. Pokud ne, tak buď od výslechu upustí, nebo se zaměří pouze na na ještě výraznější reakce přístroje, neboť tu slabou stránku budou považovat za standard, který je u každé osoby jiný a vždy se „zjišťuje“ a odhalení lží tak bude obtížnější. Dnes už je těžké použít různé podvodné systémy k „oblafnutí“ nových testovacích systémů. Vyšetřovatel zjistí kontrolou i napínáček i „kousání do jazyku“. Agenti se skutečně učili lhát systematicky a chronicky a dlouhodobě, měli za úkol opakovat malé bezvýznamné lži blízkým. Chroničtí lháři jsou totiž na přístrojové technice těžko odhalitelní. Přístroj neodhalí lež, pokud je svědek přesvědčen o své verzi události. Tady totiž lže neúmyslně a organismus to tak presentuje přístrojové záznamové technice.

12.3 Čtečka myšlenek – technologie Malintend Můžeme konstatovat, že umění číst myšlenky už nebude patřit do říše sci-fi filmů, ale stává se již realitou. Vědci objevili způsob, jak překládat lidské myšlenky do srozumitelné řeči. Už v popisu detektoru lži a jejich činnosti víme, že lze převádět ze senzorů připojených k mozku nejzákladnější signály do podoby řeči. Nyní je již situace taková, že se myšlenky mají převádět s 90% přesností. Dnes je vývoj tam, že v první fázi pomůže především pacientům, kteří nemohou mluvit, ovšem v budoucnu by již bylo možno číst myšlenky kohokoliv. Jsme nyní schopni rozluštit signály z mozku a převést je do slovního projevu přístrojem, který může dlouhodobě pomáhat paralyzovaným pacientům, říká Bradley Greger z university v Utahu – vedoucí výzkumného týmu. Zásadní průlom v experimentu nastal v momentu, kdy byly k řečovému centru mozku umístěny dvě mřížky se 16 miniaturními elektrodami (nanotechnologie). Díky nim vědci nahráli signály mozku do počítače. Začali na deseti základních slovech, která by mohl např. nemohoucí člověk potřebovat nejvíce např. ano, ne, 29

srovnej: Cagareli.J. sborník prací na mezinárodní konferenci BTSM Zlín 2009

271

mokré, studené, mám hlad, mám žízeň, dobrý den, nashledanou, více, méně atd. Signály z mozku nahrané do počítače se poté spojily s odpovídajícími slovy a jejich pozdější testováním byla shoda až 90%. Jak tedy pokračuje vývoj moderní metody čtečky myšlenek? Z počátku tyto systémy doslova nepřečtou myšlenky, ale prostřednictvím aktuálního stavu osoby, resp. sledováním fyziologických projevů např. rychlosti tepu, vylučování potu, frekvence srdce, je možné předvídat plánování nevhodných záměrů pro společnost např. spáchání trestného činu, únosy osob, letadel nebo umístění nástražných výbušných systému do míst s větší frekvencí osob. Tyto systémy znamenají pokrok pro současnou společnost, kdy by díky včasnému odhalení pachatele/teroristy přispěly ke zvýšení bezpečnosti a ochraně obyvatel. Nejrizikovější místa s velkou pravděpodobností ohrožení velkého počtu osob představují letiště, hraniční přechody, fotbalové stadiony, prostředky hromadné dopravy apod. Na těchto místech se obtížně mapují podezřelé osoby, nejen pro to, že je to zdlouhavé, ale cestující jsou tím obtěžováni. Moderní detekční zařízení jsou sice určena pro detekci nebezpečných látek např. výbušnin, zbraní nebo jejich součástí, ale jejich nevýhoda spočívá ve vědomé kontrole každého jedince. Součástí systému čtení myšlenek je mobilní přívěs, který je uzpůsoben tak, aby kontrolovaná osoba neměla tušení, že je snímána. Tím je zajištěn fakt, že jedinec bez ovlivnění vysílá mikroskopické signály svého těla, které nevnímá a není schopný je ovlivnit. Právě tyto signály se systémy čtení myšlenek snaží rozpoznat např. při průchodu jedince přívěsem.

Současný vývoj systému pro čtení myšlenek Podle mluvčí DHS (ministerstvo vnitřní bezpečnosti) Larry Orluskie, chce DHS vyvinout systémy, které mohou vzdáleně analyzovat a předvídat chování lidí, kteří do USA každý rok vstupují (40 milionů) a mají “současné nebo budoucí nepřátelské úmysly“. DHS plánuje nasazení těchto systému na všech místech vstupu do USA do roku 2012. Oblast testování systému, jehož rozvoj bude stát okolo 20 milionů $, může začít v roce 2011. [2]

Řešení problému Jednotlivé typy a jejich historie Od roku 2003 používá v USA Transportation Security Administration (TSA) program s názvem Screening Passengers through Observation Techniques (SPOT), která se opírá o mikro-výrazy. V rámci programu SPOT jsou úředníci vyškoleni k pozorování a dešifrování mikro-výrazů při sledování lidí, kteří se pohybují na letištích. Mohou nenápadně vytáhnout stranou kohokoli, jehož mikro-výrazy se zdají být podezřelé. Po běžném rozhovoru je pak v závislosti na jejich odpovědích předají k dalšímu výslechu. “Chytili jsme už mnoho osob, od 272

drogových dealerů, přes osoby, které provádí praní špinavých peněz, až po dvojnásobného vraha,“ říká mluvčí TSA Chris White. Velkým problémem však je, že SPOT je velmi drahý a na práci náročný proces. Není to něco, co by celní úředník uměl kromě své běžné práce. “V dnešní době mají úředníci obvykle méně než jednu minutu na to, aby přezkoumali cestovní dokumenty a posoudili, zda je cestující hrozbou, “říká mluvčí DRS Larry Orluskie. [1] Obr. 127. Záznam ze systému čtení myšlenek [3] Později přichází Project Hostile Intent (PHI), který má za cíl identifikovat výrazy obličeje. DHS doufá, že po automatizaci SPOT programu budou počítače, ne lidé, hledat mikrovýrazy a zároveň posílí řadu tělesných příznaků, které mohou být zkoumány. Stroje nebudou sledovat jen mikrovýrazy obličeje, ale i chůzi, krevní tlak, puls a pot, které jsou charakteristické pro nepřátelství nebo touhu podvést. Může se použít dálkově řízená, nekontaktní verze detektoru lži, odražené laserové paprsky či mikrovlny z kůže člověka, jak navrhlo americké ministerstvo pro vnitřní bezpečnost v roce 2006. DHS chce používat vzdálené senzory tak, aby nebránily proudění cestujících. Projekt amerického ministerstva pro vnitřní bezpečnost, Advanced Research Projects Agency (HSARPA), naznačuje, že tato čidla mohou zahrnovat měření srdeční frekvence a dýchací senzory, infračervené světlo, laser, video, audio a sledování očí. V září roku 2008 přichází ministerstvo pro vnitřní bezpečnost s programem Future Attribute Screening Technology (FAST), společný program Homeland Security Advanced Research Agency Science & Technology Human Factors Behavior Science Division of DHS. Systém biometrických části experimentu se nazývá MALINTENT, který je určen objevovat osoby s ukazateli zlovolných záměrů. MALINTENT byl vyvinut americkým ministerstvem pro vnitřní bezpečnost v divizi Human Factors. Je umístěn v mobilní laboratoři velikosti přívěsu, vyrobené firmou Battelle, Aberdeen, Maryland. Je to mobilní kontrolní stanoviště, které může být přepraveno do míst, kde je to zapotřebí, především na letištích, v přístavech, nádražích, na hraničních přechodech, ale i třeba před fotbalovým stadionem. Zkrátka všude, kde se očekává velký pohyb lidí. Tímto přívěsem zkoumaná osoba projde, aniž by věděla, že je zkoumána. Systém pak informace ze senzorů a kamer zpracuje a pomocí algoritmů zjistí, zda je zkoumaná osoba riziková, nebo ne. V případě, že je riziková, dá systém zprávu obsluze, která pozve dotyčnou 273

osobu k detailnímu pohovoru. A tam už je to na zkušených vyšetřovatelích, aby správně mířenými otázkami zjistili pravdu. Výhodou této metody je rychlost, s jakou může systém jednotlivé osoby kontrolovat. Toto zařízení umožňuje osobám dostat se přes toto zabezpečení do dvou až čtyř minut. Další výhodou je fakt, že člověk neví o tom, že je zkoumaný, proto se nebude snažit systém obelstít, jak by to mohl zkoušet třeba u polygrafu neboli detektoru lži. [3] Emoce V roce 1960 dr. Paul Ekman zjistil, že i když se lidé snaží skrýt, co chystají, prozradí se tím, že ukazují letmou, mimovolnou mimiku známou jako “mikro-výrazy“. Například, pokud člověk na zlomek sekundy odhalí své zuby, sníží obočí a vrásky na nose, zatímco předstírá, že se usmívá, právě použil mikro-výraz pro znechucení. Systém zatím umí rozpoznat sedm základních emocí a emočních stop. Jsou to zlost, hnus, strach, štěstí, smutek a překvapení. Posléze přibude zařízení, které může analyzovat pohyb těla, oční snímač a čtečka feromonů. Ještě důležitější je, že vývojáři naprogramovali systém tak, že dokáže poznat rozdíl mezi někým, kdo je prostě jen stresovaný a potenciálním teroristou. Systém počítá i s “provokováním“ případných teroristů. Například umístní na letiště nějaký symbol nebo obrázek, který je spojený s teroristickou organizací, který však pozná jen terorista. Vtip je v tom, že lidé nemůžou plně kontrolovat své reakce, takže pokud člověk uvidí známý obraz na neznámém místě, vždy na něj zareaguje, i když nepatrně. A právě těchto změn si systém všímá. Reakce by mohla být například těkání očí, zrychlený tep, nervózní škubnutí nebo zrychlené dýchání. Takto lze z velkého počtu lidí odfiltrovat osoby, které systém označí za podezřelé, a provézt s nimi osobní pohovor. [2] Obr. 128. Znalci zkoumají, zdali představuje cestující bezpečnostní riziko [3]

274

Tab 14. Výhody systemu čtění myšlenek Funkce

Výhoda

detekce kovů změny fyziologických projevů

Nevýhoda Systém pro čtení myšlenek ano

systém není schopen detekovat přítomnost kovu na těle podezřelé osoby

ano

mezi fyziologické projevy lidského těla patří tepová a dechová frekvence, vylučováni potu, změna teploty, mimické změny v obličeji tyto změny je systém čtení myšlenek schopen zaznamenat a vyhodnotit jako rizikovou osobu

rychlost snímání a ano obtěžování

současné kontroly na letištích cestující zdržují, ale i obtěžují. SČM využívá mobilní přívěs, který snímá fyziologické projevy jednotlivců, aniž by o tom snímané osoby věděly. Díky tomuto zařízení budou kontroly rychlejší

„provokace“ podezřelé osoby

v mobilním přívěsu je možnost zobrazit obrázek k “provokaci“ potenciálního pachatele, resp. díky vizuálnímu znázornění vybraného objektu rizikového jedince rozrušit a zvýšit, nebo změnit jeho fyziologické projevy, které pak vyhodnotíme

ano

Obr. 129. Cestující jsou snímáni řadou různých zařízení, včetně této infra-red kamery [3]

275

12.4 FAST FAST neboli Future Attribute Screening Technology je výsledkem mnohaletého bádání. Podle vědců se technologie FAST opírá o data ze 40-letého výzkumu na toto téma. Co je FAST Osm let po II. září přemýšlí vláda jak zlepšit bezpečnostní opatření na letištích. Prototyp zařízení FAST je výsledkem několikaletého výzkumu tohoto zařízení. Místo klasického skeneru, který zkoumá, zda nemá člověk skryté výbušniny nebo zbraň, FAST kamery umístěné na bezpečnostních kontrolách budou měřit přírodní signály přicházející z těla jako tep srdce, dech, pohyby očí, teplotu těla a „ošívání se“. Tyto signály lidské tělo vysílá samovolně, na základě psychického stavu. Na základě jejich vyhodnocení zjistí, zda člověk nemá nekalé úmysly a nechce provést třeba teroristický čin.

Obr. 130. Snímání obličeje senzory FAST FAST systém využívá řadu senzorů, od jednoduchých fotoaparátů až po technologii Balance Board, která monitoruje, zda se člověk “neošívá“. Po úpravě původní Balance Board zjišťuje tato technologie, jak se mění centrum váhy člověka. Na jeho základě se dá zjistit nervozita člověka. Další senzory zjišťují teplotu ve tváři nebo rychlost mrkání a roztahování zorničky. Rozvoj této technologie stál 20 milionů amerických dolarů a všechny části senzorů jsou komerčně dostupné. Technologii FAST vyvíjí Department of Homeland Security (DHS) neboli Odbor vnitřní bezpečnosti. Termín vznikl z důvodů reorganizace mnoha vládních agentur USA v roce 2003 k vytvoření Ministerstva vnitřní bezpečnosti ve Spojených státech. Odbor vnitřní bezpečnosti má zajišťovat bezpečnost a ochranu Spojených států proti vnitřním a vnějším hrozbám.

Jak vzniká lež Pomocí magnetické rezonance, kterou FAST používá, se dá odhalit, zda člověk mluví pravdu nebo lže. Speciální zařízení snímá oblasti mozku, které zrovna pracují. To je umožněno díky tomu, že namáhaná část potřebuje více krve, kterou do ní přináší kyslík. Najít dobře prokysličené části 276

mozku dokáže metoda zvaná zobrazování funkční magnetickou rezonancí. Vědci zjistili, že když člověk lže, zatěžuje jiná centra v mozku, než když říká pravdu. Teoreticky stačí při výslechu klást otázky a současně pozorovat, co se děje v mozku. Zařízení je schopno rozlišit pravdu a lež na 90 až 93 procent.

Testování FAST V záři 2008 v Marylandu byla technologie vyzkoušená na 140 placených dobrovolnících. Ti prošli přívěsem, kde byly umístěny senzory FAST, včetně kamer, infračervených a tepelných senzorů a bezpečného očního laserového radaru. Technologie pracovala s přesností 78 %.

Obr. 131. Přívěs s technologií FAST FAST M2 Už nyní se začíná vyvíjet mobilní FAST tzv. FAST M2 pro snadnější použití. Na vytvoření této technologie dostaly vývojové laboratoře od DHS smlouvu na 2,6 milionu amerických dolarů. FAST M2 se nebude muset užívat pouze v obrovských přívěsech, ale kdekoliv. FAST M2 bude použit pro snímání na bezpečnostních kontrolách. Tato technologie bude snímat v reálném čase fyziologické projevy a chování člověka podle předem nadefinovaných vzorců.

FAST vs. ochrana soukromí Na demonstraci technologie FAST v září 2009 projektový manažer řekl, že zařízení snímá samovolné fyziologické reakce za účelem zjištění nepřátelských úmyslů. Systém nemůže někoho označit za nebezpečného, pokud je jen nervózní z letu nebo něčeho jiného. Mluvčí projektu popírá, že FAST porušuje soukromí. “Zkoumáme signály, vycházející z těla přirozeně. Nejde o žádné osobní údaje“, řekl. 277

Použití FAST Použití FAST se předpokládá všude tam, kde jsou speciální bezpečnostní průchody, jako například stadiony, kongresová centra, federální budovy, prostředky hromadné dopravy v centrech měst a letiště. FAST má umožnit zabezpečení průchodů pro lepší a rychlejší rozhodování o tom, zda člověk nemá zlý úmysl. Snímání pomocí senzorů FAST by nebylo definitivní pro odhalení nekalého úmyslu pachatele. Pouze ze skupiny lidí upozorní na jedince, u kterých je třeba provést další kontrolu. Prognóza předpokládaného vývoje Budoucnost FAST Podle vědců z Pittsburghu by brzy mohl být přístroj natolik zdokonalen, že skutečně odhalí myšlení člověka v celé jeho Šíři• Pak čtečka myšlenek nahradí zastaralé a nedokonalé detektory lži. Zatím pracuje přístroj s přesností 97 procent. Tato technologie by v budoucnu měla být schopna odhalit teroristický útok nebo úkladnou vraždu. Její nasazení pro testování v terénu se předpokládá v roce 2011. Budoucnost technologie čtení myšlenek Kromě čtečky myšlenek americké ministerstvo obrany pomocí podobného principu vyvíjí technologii, která dokáže rozpoznat a přeložit neurologické signály při mluvení. Tento přístroj by pomohl vojákům ke zcela nepozorovanému předávání povelů. To znamená, že by si navzájem četly myšlenky. Podle vědců v budoucnu vznikne technologie, která nejen odhalí pachatelovy úmysly, ale dokáže s nimi manipulovat. Podobná technologie, pomocí měření mozkové aktivity, časem dokáže vytvořit obraz lidských představ, myšlenek nebo i snů. Ochrana soukromí Stejně jako každá technologie, tak i čtečky myšlenek má své nedostatky. Zejména se do budoucna dá očekávat narušení soukromí. Takový přístroj může za několik desítek let zcela narušit intimitu a svobodu myšlení každého člověka. V roce 2009 proběhl v New Yorku World Science festival 2009: TRANSPARENT BRAIN. Zájem se soustředil mimo detekce lži na čtení myšlenek, kterému se ještě budeme věnovat. Pokládáme otázku, co bylo dříve, obraz nebo myšlenka? V mozku se myšlenky nejdříve zobrazují v jednoduchých schématech, která se podobají obrazům, potom je člověk vysloví, nebo napíše.

278

Obr. 132. Monitory snímající výsledky skenování jednotlivých segmentů mozku ve středisku magnetické rezonance na wisconsinské universitě v USA

Bezděčná erotická fantazie vědeckého pracovníka, věhlasného svůdce žen Lionela Barlowa se objeví na snímači jednotlivých tenkých průřezů – obrazů v mozku a to jsou prvotní náčrty, z nichž se vytvoří myšlenka. Rakouský vědec Eric Kandel pracuje v newyorské středisku neurobiologie na problému lidských obrazů, pomocí nichž se vytváří myšlenky. Svůj vědecký zájem zúročuje nominací na Nobelovu cenu (2000) z oboru medicíny. Pomáhá také rakouským kriminalistům vytvářet profily vrahů. Tato věda, obdobně jako princi detekce lži, není v soudních procesech dosud procesně uznána jako přímý, či nepřímý důkaz. Vědci se při výzkumu čtení myšlenek přou o otázku etiky přístupu k problému. Zveřejňování přečtených myšlenek je velmi choulostivá causa. Vědci říkají, že pronikání do tajů myšlenek je čistě vědecká záležitost, mající vztah pouze k vědě, ale stačí pomyslet na dynamit, či jadernou bombu a je to jasné – veškerá vědecká etika jde pak stranou. Jak dnes nahlížíme do mozkovny? Hlava je jako včelí úl. Neurony mozku se od ostatních buněk lidského těla liší svými složitými tvary. Běžný neuron má buněčné tělo v průměru velké 10-50 tisícin milimetru. Tvar neuronu je jako koruna rozvětveného stromu – kulovitý tvar těla s komplikovanými výčnělky. Spojům mezi neurony říkáme synapse. Jediný neuron vytváří s jinými neurony 10 000 synapsí. V lidském mozku existuje 100 miliard neuronů x 10 000 synapsí. 279

Chceme-li nahlédnout do mozkovny, lze to udělat funkčním zobrazením magnetickou rezonancí (fMRI = FUNCTIONAL MAGNETIC RESONANCE IMAGING). To je zatím nejmodernější forma průzkumu mozku. Začala se rozvíjet v poslední dekádě 20. století a značně poznání o mozku obohatila. Metoda umožňuje na základě změny okysličení krve a zjištěním místního krevního průtoku nepřímo odhalovat části mozkové kůry, které se podílejí na sledování poznávací, pohybové, či jiné úlohy vykonávané měřeným subjektem. Ve výzkumném centru kalifornského Berkeley již dokážou odhadnout zrakové „chování“. To odhaduje co, a jak dlouho si chce člověk zapamatovat. Mají metodu, jak rozpoznat, na co se člověk dívá. To je právě podstata metody malintend (zlý úmysl). Malintend sleduje bez kontaktu sedm emocí člověka. Patří mezi ně i skenování obličeje, z jehož sestupných skupin svalstva, lze uvažovat o jakémsi nebezpečí. Malintend funguje zhruba takto: termovizním systémem se určí zvýšená teplota, jako první příznak odlišného psychického stavu. Srovnáváním chování jedinců se pak vytypují lidé s tzv. zlými úmysly. „Srovnávání“ se provádí studiem mimiky, např. tiků, nervozity, pocení, dále projevy překrytí těchto příznaků alkoholem a léky. Jsme ale pořád na začátku. Přeci kvůli horečce nemůžeme každého „roztypovat“ jako teroristu na letišti. Dosud plně mozku nerozumíme. Jde vlastně o složitý computer s excelentním softwarem. My např. dosud nerozumíme „jazyku mozku“, pouze známe např. „hloubkové pobídnutí“. To může zastavit fóbie, deprese apod. Jinak vědci nyní vyvíjí SW, který spolu s fMRI umožní číst lidské myšlenky. Tento výzkum má za cíl studovat, jak mozek dále pracuje s prvotními obrazy. Při prohlížení 1 000 obrazů se hledá specifické elektrické spojení s každým zvlášť. Obr. 133. Jedním ze zločinců, které Lawrence Farwell se svým detektorem pomohl usvědčit, byl v roce 1999 sériový vrah J. B. Grinder

Když se systém spustí nahodile, úspěšnost je 90%. Výzkum je ale na začátku a bude to opravdový oříšek. Kuriózní ovšem bude otázka práva. Soudní proces bude v budoucnu trvat několik minut. Mozek bude přečten (možná zákonně) a pravda vyjde najevo ať chceme nebo nechceme. A když budeme nepěkně smýšlet o předsedovi senátu či porotě, máme to spočítané. Abychom se lépe orientovali v lidském mozku, musíme si uvědomit, že současný superpočítač zvládne milión miliard operací za jednu sekundu. Ke stejnému výkonu bychom potřebovali 100 000 notebooků. Když je naskládáme na sebe, je to výška 2,4 km. Teda 3,5 délky Václavského náměstí. Práci tohoto superstroje by zvládlo šest miliard lidí, to současná populace na zemi, za neuvěřitelných 46 let, kdyby pracovali každý se svojí kalkulačkou rychlostí jeden výpočet za sekundu. Věda tvrdí, že jeden lidský mozek nebyl ani tímto strojem překonán. V roce 2018 by se věda mohla dopracovat k podobnému výkonu, jaký nosí kždý člověk v hlavě.

280

Obr. 134. Vjezd člověka do tunelu, kde lékaři pomocí magnetické rezonance velmi podrobné velmi podrobně zaznamenávají jednotlivé části orgánů, se podobá scéně z vědecko-fantastického filmu

Obr. 135. Zobrazování lebky člověka pomocí přístrojů prodělává závratné změny. Na počátku nahlížení do hlavy byl rentgen.

Můžete se bouchnout do palce u nohy, spálit si předloktí nebo se třeba štípnout do tváře. Že to bolí? Ve skutečnosti za nepříjemnou chvilku nemůže ani tak poranění samo o sobě, jako mozek. Detailní informace o destrukci části těla putuje nezměřitelnou rychlostí právě do něj. Mozek vyšle k epicentru zranění „expresní zásilku“ se vším potřebným. Otevřený krevní systém se díky zrychlené srážlivostí krve postará o stažení tkáně, aby nekrvácela. V mezimozku (diencephalonu), mozkovém souboru poblíž třetí komory, je zatím důvod k radosti. Normálně by tělo alarmoval ochromující bolesti, ale místo ní mohou mozkové buňky lehkovážně slavit. Právě sem dorazila pořádná dávka vyplaveného peptidu endorfinu, ne nadarmo přezdívaného „hormon štěstí“. Uvnitř lebky působí jako opiát. Celé tělo je v šoku. Správně by mozek vyslal rozkaz k pláči a řevu bolesti. A místo toho? Chce se vám spát! Máme „třetí“ oko? Ano, je uprostřed mozku a je citlivé na světlo jako orgán zraku.

Serotonin: Sebevražda na dosah Je nutné poznamenat, že z činnosti mozku, největšího počítače v dějinách světa, mají odborníci prozkoumaný jen malý zlomek. Uvařte si silnou kávu. Kofeinem zaženete hormon serotonin, mámivého přítele spánku, zpět do podvěsku mozkového. Můžete v klidu začít číst. Serotonin, který má podobné projevy jako endofin, obsazuje stále častěji stránky novin i časopisů. Máte ho v těle málo? Celé dny budete s to prosedět v šeré místnosti a kousat si nehty. Nezvladatelná deprese skončí sebevraždou. Serotonin vám dodají některé léky, ale i zdravé stravování či pobyt na slunci. A naopak. Proudí vaším tělem serotoninu až přespříliš? Ani vy nemáte vyhráno. Můžete s úsměvem skončit pod koly auta kvůli potlačení pudu sebezáchovy. Nebo vás sklátí serotoninový šok z přebytku hormonu. Organismem při něm škubou křeče, třes a nadmíru se potíte. Celý záchvat pozoruje zubatá s kosou. Někdy se i dočká nového přírůstku do záhrobní sbírky. 281

Ďábelští piloti Lidé mají smůlu. Melatonin se nám tvoří nejvíce v prvních letech života, poté jen „chátráme“. Zvířatům tak můžeme jen závidět - tvorba hormonu na plné obrátky je nepustí celý život. Že víc melatoninu nepotřebujete? Tak to evidentně nepracujete jako dálkový pilot! Díky rychlému přemisťování okolo celé zeměkoule má tělo zmatek, jeli den či noc. Melatonin v podobě farmakologických přípravků pomáhá překonat biologické rozdíly světla a tmy.

Melatonin Spánek tak klepe na sklo kokpitu marně. Ovšem, dá se melatoninem předávkovat? „Zatím neexistuje studie, která by prokazovala negativní účinky větších dávek tohoto hormonu,“ shodují se vědci. Manželky některých pilotů nesouhlasí. Hlavy rodin se domů po melatoninovém dopingu vrací se světlejší či tmavší kůží. Pověrčivé dámy pak odmítají trávit s manželem noc - některým pilotům zčervená bělmo u očí! Ne nadarmo se melatoninu přezdívá „hormon ďábelských očí“.

Na tom Varolově mostě... Italský lékař a anatom Constantius Varo]jus (1543—1575) se tuze rád přehrabuje v mrtvých tělech. Nejradši má hlavy. Na jeho počest je pojmenována část mozkového kmene souslovím Varolův most (Pons Varoli). Hraje všemi barvami — okraje lemuje tmavě červená rýha, z níž vystupují růžovobílé hlavové nervy. Střed mostu je zvýrazněn motorickými (tedy hybnými) vlákny, kolem je šedá tkán mozku. Je přepojovacím mostem pro vjemy a reakce nervových buněk těla. Udržuje spojení s mozečkem. Pořádně se nadýchněte. Cítíte vůni nebo puch? Buďte si jistí, že libý či odporný vjem poputuje skrz nosní sliznici, přes čichový nerv přímo do mozku. Mostu se při tom nedotkne ani špičkou voňavého střevíčku. Zato nervy podílející se na všelijakých grimasách a „poťouchlých“ šklebech vyšlápnou na cestu přímo ze startovací čáry uprostřed Varolova mostu. Chceme-li ke šklebu přidat i zvuk, musíme zavítat do takzvaného Brocova centra v mozku. Název má po francouzském lékaři Pierru Brocovi (1824-1880). Pokud si jej poškodíte, můžete ztratit schopnost řeči! A to i přesto, že budete ostatním rozumět.

Hormony se zardívají Hypofýza, česky podvěsek mozkový má tvar i velikost malé fazole. Sídlí v bezpečí, uprostřed lebky. Přes svou titěrnou hmotnost 0,5 gramu vyrábí hormony jako na běžícím pásu. Čeká na příkazy centra, kam které dodat. Nebýt hypofýzy; nerosteme. „Sornatotropní hormon jako jediný způsobuje růst člověka. Tvoří se právě v podvěsku“, říká kanadský neurochirurg Joe Shrimp z univerzity ve středním Ontariu v Kanadě. Díky dalšímu z hormonů hypofýzy; folitropinu, rostou ženám vaječníky a mužům se tvoří spermie. Jiné zase přispívají u obou 282

pohlaví k orgasmu - stavu opojného vědomí a bezvědomí, při němž se prý nemají podepisovat důležité mezistátní smlouvy. O této fabričce na potěšení z reprodukce druhu se zatím mnoho neví. Lékaři sice umí hormonálními čáry zamezit trpasličímu vzrůstu u dětí, ale vyvolat kvalitní orgasmus zatím nezvládnou. Podvěsek mozkový si naštěstí vystačí sám. Orgasmus může vyvolat u lidí, kteří jsou po zranění míchy necitliví od hlavy až po palec u nohy!

Máme třetí oko? Pohybujeme se středem mozku. Nad námi pochrupuje spánkový lalok, napravo po Varolově mostě sviští expresy naplněné štosy rozmanitých hormonů. Překonáme-li prodlouženou míchu (medullu oblongatu), ocitneme se v mozečku. Jdeme se podívat na záhadnou epifýzu (šišinku mozkovou). Po tisíce let je tahle žláza považována za místo spojení lidského těla s nejhlubšími sférami mysli. Ve 20. století se tajuplný rozměr epifýzy vytrácí, aby s dnešními dny nabral nový dech. Sišinka je často spojována s paranormálními jevy, obzvláště pak s tajemnou funkcí „skrytého oka“! Je prý svědkem výletů duše člověka po smrti. „Viděl jsem sám sebe, jak ležím na operačním stole, a chirurgové se snaží o mé oživení. Byl to pohled shora a určitě to nebyl sen“, líčí 36letý Američan Paul svou klinickou smrt. Jeho výpověď se shoduje s mnoha dalšími. Jde-li o skutečný zážitek, vnímáme ho pravděpodobně i díky šišince. Obr. 136. Prokrveni mozku je důležité. „Zázračný stroj potřebuje ke své práci stálý přísun kyslíku.

Člověk měl mnoho nepřátel Ale proč se jí říká „třetí oko? Šišinka je velice malý žlázový poklad, který je schopen vnímat externí světlo stejně jako oči. I struktura tohoto pozoruhodného orgánu je podobná oku. Lékařská věda odhaluje, že tato žláza ležící hluboko uprostřed hlavy; má i fotočidlové buňky! 283

„Zmíněný mozkový orgán kdysi fungoval coby neuspořádaný systém nervových vláken. Byl umístěn na zevní straně stěny lebky. Specializoval se na zachycení změn světla, čímž poskytoval jeho nositeli větší možnosti při úniku před predátory. Šišinka fungovala stejně jako oči. Z nevysvětlených důvodů se mazaně schovala na nejchráněnějším místě lidského mozku“, vysvětluje americký neurolog Paul Fisher z výzkumného centra Kalifornské univerzity. Výsledky vědecké práce o činnosti šišinky mozkové jsou otištěny v odhorném časopisu Science.

Obr. 138. Řez mozkem člověka

12.5 NANOTECHNOLOGIE Nanotechnologie budou hrát v bezpečnostních technologiích rozhodující roli. Pod tímto názvem dnes chápeme cokoli, co je velikosti menší než 100 nanometrů (tj. 1 – 100 bilióntin 284

metru, to je 1 000 x tenší než lidský vlas a to je velikost molekul. Pouze pár nanometrů široké motory a počítače menší než pouhá bakterie. Nanotechnologie jsou známy již v 80tých letech minulého století a vize nano se začaly využívat v lékařství, jako nosiče látek působících cíleně proti rakovině, nebo miniaturní robotíci, putující krevním řečištěm a identifikující krevní sraženiny, které by byly schopné přivodit infarkt myokardu. Poprvé se touto myšlenkou začal zabývat nositel nobelovy ceny a spoluzakladatel kvantové fyziky Richard Feynman.30 Původní idea nanotechnologie je stavět věci odspodu s přesností na jednotlivé atomy. Feyman říkal: „ Zákony fyziky, jak jen daleko dohlédnu nehovoří proti možnosti řídit věci atom po atomu, není to pokus znásilnit jakýkoli zákon. Je to něco, co může být provedeno, co ale v praci provedeno nebylo, protože jsme příliš velcí.“ Feynmanova myšlenka také nadchla v 70 letech 20. století Kima Erika Drexlera, když se setká s novými objevy genetiky a funkcí kyselin DNA a RNA. Za To co dovede DNA, můžeme i my, říká. Začne se spolupracovníky popisovat molekulární strojky, počítače a roboty, ne nepodobné živým organismům. V roce 1986 vydává svou bibli nanotechnnologie „Stroje stvoření“, ve které popisuje svět miniaturních assemblerů, jak tyto stroje nazývá. Ty se mají umět samy rozmnožovat, přestavovat, zdokonalovat, opravovat, navzájem spolu komunikovat a skládat se ve větší celky. Nyní se zdají jeho vize příliš přitažené za vlasy, ovšem s postupem technologie pokročí natolik, že se výroba jednoduchých struktur nanotechnologie stane běžným v jakémkoli průmyslu tak, jak to dokazuje např. výzkum na Liberecké textilní vysoké škole. Nanotechnologie nás přibližuje k dosažení takzvané „dokonalé transmutace hmoty“, o které snili alchymisté za Rudolfa II. Assemblery by mohly shromažďovat energii, vyrábět samy sebe, stavět továrny, které by klidně kolovaly ukryté v našich žilách. Američan Neal Stephenson ve své práci „Diamantový věk“ napojuje rovnou všechny domácnosti na jakýsi „nanovo“, ze kterého zdarma vypadávají hotové předměty denní potřeby, potraviny i oblečení. Skutečné nanotechnologie v původním smyslu „hrozí“ s érou nedostatku a nastolením věku, ve kterém krádež, či ochrana soukromého majetku přestává mít význam. Diamant bude mít stejnou hodnotu jako papír, tj. žádnou, protože provoz nanotechnologií by nic nestál. Samozřejmě že jedním z prvních použití nanorobotů bude logicky sledovat k vylepšení našeho zdraví. Nanoroboti mohou být schopni opravovat naše těla. Ne náhodnou je přirovnávali k enzymům (jednoduchým bílkovinám), které také působí přeměny v lidském organismu. Ano, lze si představit možnost opravy poškozených tkání, vyhledávání a zabíjení 30

Fleynman Richard Phillips 11. 5. 1918 – 15. 2. 1988 – americký fyzik, který se zabýval kvantovou elektrodynamikou, významně přispěl k objasnění mechanismů interakce částic a vyvinul techniku jejího opisu (tzv. Fleymanovy diagramy). Předpověděl existenci vnitřní struktury protonu a neutronu. Matematicky popsal chování kapalného média. Nobelova cena 1965 společně s J. Schwingerem a Š. Tomonagou, Jako člen komise pro vyšetřování havárie raketoplánu Challenger v roce 1986 Fleynman demonstroval osudovou vadu v gumové těsnění nosného motoru raketoplánu. Fleynman byl od r. 1950 až do své smrti profesorem fyzika na kalifornském Technickém institutu. Fleynmanovy diagramy representují interakci mezi částicemi jednoduchým a elegantním systémem. Přispěl také k mnoha stránkám částicové fyziky, všetně povahy slabé jaderné síly a teorie kvarků.

285

choroboplodných zárodků, toxicky působících molekul. Spojování neuronů i zlomených kostí. Vize uskutečněné nanotechnologie samozřejmě hrozí i totální apokalypsou. Vkrádají se otázky, co se stane, když nanoroboti přestanou poslouchat a obrátí se proti lidstvu? Nebo, co když lidstvo začne konstruovat nanorobotické viry, schopné udělat s kýmkoli krátký proces? Milióny množících se neviditelných robotků by svoji oběť mohly doslova rozebrat. Také špionáž by dostala novou dimenzi. Určité futuristické vize hovoří o hypotetické schopnosti nanostrojů měnit psychiku člověka jednoduchým přepojováním neuronů v mozku. Změní naši sexuální orientaci, reference, povahu, pocity, eventuálně nám „nalijí“ do hlavy nové znalosti? Případně nás přimějí uvěřit v cokoli a zapomenout? Richard Errett Smalley31 známý americký propagátor nanotechnologií v roce 2003 prohlásil, že naděje nanorobotů – assemblerů je iluzorní. Sám přitom v roce 1996 získal nobelovu cenu za objev FULLERENŮ32, nového druhu kulovitých molekul, které se staly základem dnešních nanotechnologických materiálů. Smalley měl obavu, že se těžko podaří sestavit tak malé mechanické paže, schopné manipulovat s pouhými atomy. Atomy mechanické ruky by se prý „přilepily“ k atomu, jímž by měly manipulovat. Experimenty ale ukázaly opak. Pomocí skenovacího tunelového mikroskopu (STM) již v roce 1989 společnost IBM napsala logo své firmy na niklový plát 35 izolovanými xenonovými atomy. V květnu 2003 zveřejňuje japonský tým Osacké university, že se podařilo vyvinout novou metodu přemisťování atomů pomocí zařízení nazvaného „atomový silový mikroskop (AFM)“, zařízení, které umožňuje vyjmout jediný atom a přemístit jej na jiné místo a to pouze mechanickou cestou. Dnes již z kyseliny DNA dovedeme vyrobit libovolný tvar, byly tak vyrobeny i nanonůžky. Profesor Nadrian Seeman z Neww York university sestavil i pohyblivou paži. Dříve se totiž nedařilo nonosestavami pohybovat. Japonský národní institut pokročilé průmyslové vědy a technologií (AIST) oznámil v lednu 2011 úspěch při vývoji nano potrubí, které dovede jako síto roztřídit částice rozdílných látek. K nastartování vize volně se pohybujících robotů, které si dokází získat obživu samy a teoreticky cokoli postavit však stále chybělo cosi zásadního a sice, jak ty stroje pohánět. Japonští vědci z americké Georgie institute of technology, v čele s profesorem Zhong Lin Wangem v roce 2007 předvedli prototyp nano-genenerátoru, který vytváří nepřetržitý stejnosměrný elektrický proud. Jak? Zpracováváním nevyužité mechanické energie z okolního prostředí, např. z ultrazvukových vln, nebo mechanické vibrace třeba lidské chůze nebo krevního proudu v lidském těle.

31

Smalley Richard Errett 6. 6. 1943 – 28. 10. 2005 profesor na Ricově universitě v USA, obor chemie, fyzika, astronomie, nositel nobelovy ceny 1996 za objev fullerenů. Specialista v oboru laserové spektroskopie, nadzvukového proudění, zaměstnanec Carbon nanotechnologies inc. 32

fullereny = sférické molekuly, složené z pěti až šestičlenných kruhů atomů uhlíku. Prostorově jsou tyto molekuly uspořádány do kulovitého tvaru a jsou mimořádně odolné vůči vnějším fyzikálním vlivům. Název je podle amerického architekta Buckminstera Fullera, projektovatele geodetických kopulí podobného tvaru. Molekuly fullerenů bývají často duté, avšak v jedné z miliónů molekul může být atom hélia. Z hlediska využití fullerenů je jejich nejdůležitější vlastností supravodivost. Využití může být ale i v lékařství, např. při léčení AIDS

286

Obr. 139. Richard F. Smalley

Obr. 140. Kim Erik Drexler

Obr. 141. Fulleren C540

Obr. 142. Fulleren C60

Zatím nejstabilnější známý fulleren obsahuje 60 atomů uhlíku.[1] Jeho čistá krystalická forma, která je tvrdší než diamant, dostala název fullerit.[2] Fullereny se uměle připravují nejčastěji pyrolýzou organických sloučenin laserem.

287

Příprava fullerenů Jsou známy čtyři způsoby přípravy pyrolýzou: Rozhodující metoda přípravy využívá vypařování grafitu v elektrickém oblouku v atmosféře inertního plynu. Metoda přípravy fullerenu v plamenech různých organických látek se zatím příliš nevžila. Třetí metoda pracuje se slunečním zářením koncentrovaným pomocí zrcadla do ohniska, ve kterém je umístěn grafit. Poslední metoda využívá pyrolýzy organických sloučenin laserem. Postupný rozvoj průmyslové produkce významně snížil ceny fullerenů. Časově nejnáročnější fází celého procesu je separace jednotlivých fullerenů pomocí metod kapalinové chromatografie. V České republice se řada výzkumných pracovišť účastní vývoje nanotechnologií, např. Technická univerzita v Liberci a firma Elmarco, vytváří nanovlákno vhodné ke zvukové izolaci, nebo k výrobě roušek proti ptačí chřipce. Ponožky z nanočásticemi stříbra s antibakteriálními účinky, které chrání před pachem nohou. Nesmáčivé dlaždice a skla, založené na oxidu titaničitém (RAKO Rakovník) a další.

12.6 Inteligentní budovy Vzhledem k tomu, že tato problematika je u nás přednášena jako samostatný obor, zmíním se o ní jen krátce pro orientaci těch, kteří se tomuto oboru nevěnují. Dnes existuje již řada řešení, využívaných v bezpečnostních technologiích. Zpravidla jde o propojení jednotlivých systémů do jediného, se kterým lze komunikovat na dálku, celý systém řídí jediná ústředna (centrální jednotka). Ta obsluhuje topení, zabezpečovací systémy, osvětlení, kamerový systém, televizi, satelit, audio a video systémy, klimatizaci atd. Hovoříme o jednoduchém inteligentním systému k obsluze rodinného domu, abychom postihli co největší objem systémů. Inteligenci domu zajišťuje např. systém AXM, jako součást komplexního řešení inHOME. Dům je ovládán pomocí dotykového panelu, televize, nebo centrálního dálkového ovladače s jednoduchými piktogramy. Instalace systému může být drátová i bezdrátová. Řídicí systém inHOME má 5 na sobě nezávislých okruhů. Bezpečnostní systém, úspory energií, pohodlí obydlí, zábava, ekologie. Ty lze realizovat buď postupně, nebo všechny najednou. Důležité je při takovéto instalaci, aby všechny funkce šlo ovládat i nezávisle na chodu centrální jednotky běžným způsobem. Mimo bezpečnostního a kamerového či přístupového systému, kdy máme dokumentovanou situaci v domě, máme i měsíční přehled o spotřebě plynu, elektrické energie, vody podrobně. Stav objektu lze zkontrolovat ze zařízení připojenému na internet např. mobilním telefonem, iPhonem, počítačem. Objekt se dá např. sledovat ze zahraničí, z dovolené. Na dálku lze sledovat i kamerový systém, upravit intenzitu 288

vytápění apod. Naprogramovaný systém řadu úkonů dělá sám, např. v jakémkoliv okamžiku máme přehled o bezpečném chodu objektu. Na zabudovaném panelu např. v předsíni či kuchyni sledujeme, kdo je přede dveřmi po zazvonění, co se děje na zahradě u bazénu. Infračervené závory u bazénu signalizují, zda děti ve chvilce naší nepozornosti nepřekročily bezpečnou vzdálenost k vodě, jinak spustí alarmy. Při odchodu z objektu se automaticky zapne alarm, vypnou se v domě světla, požadované zásuvky, stáhnou se žaluzie, zredukuje se topení, zapne se klimatizace na udržovací režim. Systém umožňuje i bezpečnostní režim jako je náhodné rozsvěcování místností, stahování a vytahování žaluzií, jednak pro simulování přítomnosti v objektu, jednak v závislosti na počasí, především na větru, dešti, slunci. Simulace přítomnosti, zejména o dovolené může odradit zloděje a vandaly. Dnes nás také mimo bezpečnostní opatření, ať už osob či majetku zajímají úspory, zejména snižování nákladů na provoz. Dnes se v inteligentních domech používá regulátor SYNCO LIVING, který umí snížit náklady na teplo až o 30% (popisuje Seeman Nadrian). V každé místnosti je naprogramované vytápění podle toho, jak jsou místnosti jednotlivě využívány, režim vytápění podle toho, jaká je venku aktuální teplota. Radiátory a okruhy podlahového vytápění jsou automaticky regulovány termohlavicí, která má v sobě vlastní teplotní čidlo. Velkou úsporou je také stínící systém, napojený na meteorologickou stanici. Pokud nejsme přítomni a není potřeba zastínění, systém to pozná a nechá místnost přirozeně ohřívat sluncem. V případě deštivého počasí se automaticky zavřou střešní okna. Pokud je vítr, zatáhnou se markýzy. Systém řízení rovněž co nejefektivněji kombinuje vytápění z různých tepelných zdrojů, jako je solární energie, tepelné čerpadlo, klasický kotel. Na systém IN HOME lze napojit další přístrojovou techniku např. automatickou sekačku, která se sama dobíjí či centrální vysavač. Pro starší generaci, nebo ke zvýšení osobní bezpečnosti v objektech, lze využít různé druhy panic tlačítek či detektorů snímání polohy těla. Jedním z nejnovějších je interaktivní koberec, který má v sobě zabudovaný alarm. Pokud na něm osoba upadne, senzor detekuje trvalý tlak a zařízení pomocí ústředny vyšle signál na poplachové přijímací centrum. To je efektivní nejen při přepadení, ale i např. při zlomeninách nohou, srdečních či mozkových příhodách apod. Dalším šlágrem je speciální zubní kartáček, který během čistění zubů dešifruje údaje o našem zdravotním stavu (srdeční tep, krevní tlak, tělesná teplota) a vše může být sledováno praktickým lékařem. Kontrolní otázky: 1. Detektory srdečního tepu 2. Polygrafická detekce 3. Použití polygrafu v ČR 4. Aktivaciometr 5. Čtečka myšlenek – technologie Malintend 6. Technologie Fast 7. Tzv. Varolů most 289

8. Nanotechnologie v PKB 9. Fullereny 10. Problematika tzv. Inteligentních budov

Literatura: [1] Novinky [online]. 3. ledna 2008 [cit. 2010-03-13]. Američtí vědci mají stroj na čtení myšlenek. Dostupné z WWW: .

[2] Technovelgy.com [online]. 9/24/2008 [cit. 2010-03-13]. Future Attribute Screening Technoiogies Precrime Detector. Dostupné z WWW: .

[3] The Boston Globe. National Terror Alert [anime]. September 18, 2009 [cit. 2010-03-13]. Spotting a Terrorist ‘FAST‘ — Future Attribute Screening Technology. Dostupné z WWW: . [4] GREENBERG, Peter. Peter Greenberg Worldwide [onhine]. 2009/10/07 [cit. 2010-0313]. New FAST Airport Security Screening Technology: Innovative or Invasive?. Dostupné z WWW: .

[5] BENSON, Pam . Road Warriors [online]. October 6, 2009 [cit. 2010-03-13]. Will airports screen for body signals? Researchers hope so. Dostupné z WWW: .

[1] BARRIE, Allison. Foxnews.com [online]. September 23, 2008 [cit. 2011-05-25]. Homeland Security Detects Terrorist Threats by Reading Your Mind. Dostupné z WWW: http://www.foxnews.com/story/0‚2933,426485‚00.html

[2] MARKS, Paul, New Scientist [online]. 10 August 2007 [cit. 2011-05-28]. Can a government remotely detect a terrorisťs thoughts?. Dostupné z WWW: http://www.newscientist.com/article/dn12458-can-a-government-remotelv-detect-a-terroriststhoughts.html?fuIl=true 290

[3] HAZELTON, Liz. Science8Tech [online]. 24th September 2008 [cit. 2011-05-27]. The airport security scanner that can read your mind. Dostupné z WWW: ‚ http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-1060972/The-airport-security-scanner-readmind.html

291

Název

Speciální technologie komerční bezpečnosti

Autor

JUDr. Vladimír Laucký, Ing. Rudolf Drga Fakulta aplikované informatiky

Vydavatel

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

Vydání

první

Vyšlo

2012

Náklad

Vydáno elektronicky

Publikace neprošla redakční ani jazykovou úpravou

ISBN 978 – 80 – 7454 – 146 – 9

ISBN 978-80-7454-146-9 ISBN 978-80-7318-923-5

9 7 88074 54 1469 9 788073 189235