Součást Komunity SOLACE
Modlitby matek Zpravodaj pro ČR • červenec 2013
Dědictví otců zachovej nám, Pane! 863 - 2013
66
Zamyšlení Drahé sestry, v minulém zpravodaji jsem se zamýšlela nad naší modlitbou ve skupince. Dnes bych se chtěla krátce zamyslet nad naší věrohodností v rodině. Zamysleme se, ale upřímně, samy nad sebou, zda opravdu dodržujeme Boží řád ve své rodině. Nerezignujeme někdy příliš rychle s poznámkou, že doba je jiná? Jenže opouštět desatero a lacině se přizpůsobovat světu se nevyplácí. Je to hřích, který nás i naše děti odděluje od Boha. „Bible nám ukazuje lidské drama v celé realitě, dobro i zlo, vášně, hřích a jeho důsledky. Když chce člověk potvrzovat sám sebe, uzavírá se do vlastního sobectví, staví se na místo Boží a nakonec rozsévá smrt,“ říká Otec František ve své homilii o 11. neděli, a na jiném místě pokračuje: „Moudrost Žalmisty praví: ´Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci; Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.´ (Žl 19,9) Pamatujme si neustále: Pán je Živý, je milosrdný. Pán je Živý, milosrdný.“ Zamysleme se, sestry, jen nad prvními třemi přikázáními. Kolik model si v životě vytváříme, kterým podřizujeme svůj čas, své vztahy? Kolikrát za den pokřikujme na svého Pána, aniž bychom si na něj opravdu vzpomněly, a jakým způsobem světíme den Páně? Mějme stále na paměti, že malé děti nás napodobují, starší konfrontují s tím to, co kážeme. Se smutkem sledujeme, jak se naše dospělé děti rychle přizpůsobují světu bez ohledu na Boží řád. Nerezignujeme příliš rychle s poukázáním na, že to tak dělají všichni, anebo že dnes je to normální? Je sice pravda, že od určitého věku už nemůžeme dětem mluvit do života, ale pokud s námi bydlí „pod jednou střechou“, máme právo a dokonce povinnost vyžadovat dodržování Božího řádu ve svém domě nebo bytě. Za jeho prahem naše pravomoc končí. Ale tam pokračuje Bůh, pokud mu dáme svou důvěru. A právě tím postojem doma dáváme najevo jak dětem, tak Bohu, že to myslíme vážně. Nebojme se, že o ně přijdeme. Je ovšem třeba, abychom byly věrohodné, takže musíme hlídat samy sebe. Rozumíme si?
2
Drahé sestry, pokusme se o to. Bůh, který nás tolik miluje, za to stojí! Pokud mu děti v modlitebních skupinkách odevzdáváme a dále budeme dbát, aby bylo dodržováno desatero u nás doma, můžeme být v pokoji. Bůh je věrný, naše modlitby slyší, ale nedá se oklamat. Jen si vzpomeňme na volbu papeže. Jak se celý Boží lid bez nějaké výzvy modlil: „Bože, ty sám nám vyber člověka za hlavu církve“. Domnívám se, že žádná z nás nepochybuje, že opravdu vybral. Otec František je dar od Boha. Ve výše citované homilii Otec František říká: „Myslím také na dar Desatera přikázání, jež je cestou, kterou nám Bůh ukazuje opravdu svobodný život, plný život. Přikázání není hymnem negací – nesmíš toto, nesmíš tamto – nikoli! Jsou hymnem přitakávání Bohu, Lásce, životu. Drazí přátelé, náš život bude naplněn jedině v Bohu, protože pouze On je Živý!“ Poslouchejme ho každý den, naplňujme jeho výzvy a modleme se za jeho ochranu. Pak budeme účinně budovat církev, která nebude popelkou společnosti, ale bude hradbou proti šíření zla a beznaděje. Nikdy nesmíme zapomenout, že za námi stojí Bůh. A když Bůh s námi, kdo proti nám? A budeme-li přece jen malomyslnět, zazpívejme si: Každý den Pán mi sílu dává, píseň má je můj Pán, On se stal mým spasením, když kráčím s ním, nemusím se bát, když kráčím s ním, nemusím se bát. A pak se nemusíme bát o své děti, ani setkání s Pánem na věčnosti. Růžena
Slovo kněze Když pozoruji, kolik slov a obrazů je v současné době v médiích kolem záplav, napadá mne, jak asi se dívá náš nebeský Otec v nebi na takový nebývalý zájem všech o to, kde, kolik vody, jakou škodu to udělalo. Jak se dívá Boží Láska na naši soustředěnou pozornost třeba zrovna k tomuto tématu? Co by nám řekl, jak by to komentoval On... ? Odpovězme si každý sám, naslouchejme dění kolem nás jakoby přes Boží Srdce. Kontemplujme a dovolme Duchu Božímu v nás se rozeznít… ! 3
Nenechme se krmit mediální politikou a nenechme si určovat o co, jak a nakolik se máme zajímat. Tak mnoho bolestí ve vztazích kolem nás, tolik nedostatku lásky, tolik potřeb a naopak tolik nabízejících se milostí pro zvládání života v tak náročné době, jako je tato. Kdo se o to zajímá? Kdo "T0" vidí a kdo se soustřeďuje na to podstatné??? Kdo hledá tam, kde je možné nalézt? Kdo čerpá, kde je zdroj? Kdo vidí, co opravdu hýbe světem? Kdo jiný, než my křesťané by měl držet ruku na tepu života světa a nenechat se zmítat kdejakým závanem větru? Přeji všem maminkám zdravý nadhled a srdce na správném místě, zbožnost a činnou lásku, světlo Ducha Svatého a sílu z Eucharistie... Šebestián
Duchovní okénko
Modlitba před Nejsvětější svátostí V duchovním životě je na prvním místě oddanost celé naší bytosti živé Osobě Krista. Tato oddanost není druhotná ani volitelná; je nezbytná a možná velmi mocná. Ježíš, živá láska V okamžiku setkání se nám Ježíš představuje jako Osoba, živá Osoba. Ve světle, které zaplavuje naši duši, se nám zjevuje a činí nás vnímavými ke své Přítomnosti, která nás přitahuje. Dává se plně poznat a zjevuje nám, kdo je. Nic si nenechává pro sebe, protože jeho láska je dokonalá a On se dává darem ustavičně a plně. Bůh je láska (1 Jn 4, 16) a tedy Bůh je dar. Duše, která se otvírá jeho přítomnosti, dostává v plném světle zjevení jeho Osoby: je to živá Osoba která mluví, která říká své jméno: je to Slovo. Láska je Život. Živý Ježíš nás naplňuje životní silou, která nás nečiní pasivními ani vlažnými; vede nás naopak k tomu, abychom svůj lidský život prožívali intenzivněji a náruživěji. Kristus je živá Láska. Představuje se nám jako Ten, který je. Sám o sobě říká: Dříve než byl Abrahám, já jsem (J, 8, 58). Tato prostá, stručná slova naplňují nekonečný, věčný prostor, který je prostorem Božím. Ježíš využívá celou věčnost, aby 4
pronesl tato prostá slova. Nevyslovuje je v jednom okamžiku, jako je vyslovujeme my svým lidským jazykem. Jsou to slova, která nemají začátek ani konec. Když mluví, čas neexistuje. Proto musíme tato slova přijmout do svého srdce, do své modlitby adorace; musíme jim dovolit, aby zaplavila naši duši: Já jsem! Hodiny adorace mohou být naplněny, nasyceny těmito prostými slovy: „Já jsem! Já jsem Láska, živá Láska!“ Ježíš, živá Přítomnost Ježíš je živá Osoba, která skutečně a konkrétně přebývá v Eucharistii. Chceme-li se k němu přiblížit, můžeme se kdykoliv přiblížit k Eucharistii, tak jako za ním chodili apoštolové za jeho života. Tam najdeme jeho přítomnost. A v lásce je nejdůležitější přítomnost milované bytosti. Ježíš, který je Láska, nemůže jinak než přebývat uprostřed lidí. A jestliže jsme přilnuli k jeho živé Osobě vírou, nadějí a láskou, toužíme stále víc po jeho přítomnosti. Je pro nás nepostradatelná, životně důležitá. Eucharistický Ježíš je často jako člověk ležící u cesty, opuštěný, krvácející, o kterého nikdo nepečuje. V Eucharistii ustavičně vydává své Tělo a prolévá svou Krev. Když je natahován na skřipec lidskými hříchy, nemůže ani volat o pomoc, ztratil tolik sil. Čeká, až na něj někdo pohlédne. A ten, kdo na něho pohlédne, vstupuje do adorace. Dokážeme mu věnovat milující, soucitný, adorující pohled dobrého Samaritána? Dokážeme se ve svém překotném životě zastavit, věnovat mu čas a pohlédnout na něj s láskou a zbožnou úctou? Dokážeme se o něho postarat a odnést ho až do bezpečného útočiště, do hostince svého srdce, domu či bytu, tam, kde jsme s ním a kde On je s námi? Ježíš v Eucharistii potřebuje dobré Samaritány, kteří k němu lnou velkou láskou. Opory na cestě Máme velkou touhu svou oddanost Ježíši dobře zakořenit, ale naše slabost je nesmírná. Nedostává se nám sil. Jsme tak malí a křehcí… Máme si tedy zoufat a zůstat tak jak jsme, v temnotách, až vyčerpáním zemřeme? Ale i když věříme, že vlastními silami nikdy ničeho nedosáhneme, nepropadejme malomyslnosti. Spíš se podívejme na církev, která je tady jako pozorná a milující matka. Je tady proto, aby nám dala všechny síly, které potřebujeme; aby nám dala sílu živého Ježíše: sílu svátostí, která je nekonečně mocnější než všechny síly zla. Když obnovujeme křestní slib, chceme se navždy odevzdat Kristu. Zárodek tohoto přilnutí ke Kristu je v nás vložen křtem. Je prvotní a předchází veškerému duchovnímu úsilí, každému „vykročení“ k následování Krista. Později pak bude nutné, abychom toto přilnutí rozvíjeli, prohlubovali, nechali růst, to znamená, abychom milovali Krista skutečným, živým a konkrétním způsobem. Svátost křtu nás zbožšťuje, odívá nás Ježíšovou živou silou. Vy všichni pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista (Ga 3, 27). Když se křtem stáváme Božími dětmi, máme přístup do Království tak velkého a nesmírného, že ho nelze projít najednou; člověk se tam prochází, kontempluje jeho skvosty. Na každém kroku je tam všechno nové, proto se 5
tam člověk nikdy nenudí. Je to ustavičné objevování ve velké radosti. Jako pokřtění můžeme na cestě postupovat dál pouze tehdy, když často přijímáme svátost smíření a Eucharistii. Středem každé z nich pokaždé, když ji přijímáme, je skutečné osobní, konkrétní, živé Setkání s Osobou Ježíše. Po velkém Setkání, které jsme možná prožili, musí následovat všechna ta častá osobní setkání s Kristem ve svátostech. Křtem byl náš oděv vyprán. Ježíšova Krev ho dál omývá pokaždé, když ušpiněni hříchem si ho jdeme smočit do jeho Krve, jdeme načerpat k nevysychajícímu prameni milosrdenství svátosti smíření. Jeho prolitá Krev nás neustále obnovuje, zotavuje, oživuje. Tím, že nám vlévá božský život, nás vytrhuje ze spárů smrti. Církev je nám zde na zemi k dispozici, abychom si plnýma rukama nabírali z pokladnice milostí, které jí svěřil Ježíš. Když budeme z tohoto bohatství čerpat, bude naše oddanost Ježíši víc a víc „nevykořenitelná“. To proto, že tato oddanost bude velkou Láskou našeho života. Tak jako výhonek révy žije z její mízy, i naše duše zavlažovaná svátostmi žije životem samotného Krista, rozvíjí se a rozkvétá. Z knihy Le Christ eucharistie éternelle, kap. II. a III. vybrala a přeložila J. Šv.
Ohlédnutí Pouť do Medjugorje Těšila jsem se na tu chvíli, až budeme sedět v buse a zamíříme směr Medjugorje. Poutníků přibývalo a já si jen říkala, kéž by bylo všechno v pořádku a každý se cítil dobře. Byly to krásné chvíle. Cestou i na místě. Letošní pouť byla pro mě znamením velké fyzické únavy, všechno se ozývalo, přicházely i nečekané vzpomínky, které prostě přišly. Dostala jsem SMSku, že … slzy u Matky jsou jako lék… „Číhala“ jsem na slovo, které přinese pokoj, uzdravení… Čím je pro mě Medžu? Místem neuvěřitelného pokoje. Slyšeli jsme svědectví mužů 6
z Čenákola, svědectví Mariji, svědectví o otci Slavkovi, vším se prolínala modlitba. Proč je tolik důležitá? Jeden vizionář řekl, „Kdybyste viděli Pannu Marii, jak jí tečou slzy, protože je modlitby potřeba k záchraně lidí, už byste na modlitbu nezapomněli.“ Proto se modlí. A já si myslím, že ten pokoj, radost, který člověk v Medžu cítí, je plodem modlitby. Je plodem opravdové odpovědi na prosbu Matky. Domů jsem si dovezla jak jinak, než knížku o o. Slavkovi. Cvrnkla mě jednou do nosu a já věděla, že to je ono. Vykládáním o. Slavka letošní pouť začala a doma to pokračuje. Když o. Slavko nečekaně 24. 11. 2000 na Križevaci zemřel, druhý den bylo pravidelné měsíční zjevení P. Marie. A Panna Maria řekla: „Drahé děti!...Raduji se s vámi a chci vám říct, že se váš bratr Slavko narodil v nebi a přimlouvá se za vás.“ (25. 11. 2000) Panna Maria se raduje s námi…Tady někdy člověk pláče, stýská si, když někdo zemře, a P. Maria se raduje s námi… Když jsem si tu knížku koupila, tak jsem si přála, aby mi tam někdo něco napsal. Taky jsem si celou dobu přála zase zažít chvilky u p. Nancy, které se letos pro její vytížený čas nenašly. A v pátek, když bylo před odjezdem a my přišli na poslední mši svatou v Medžu, si pár minut po našem příchodu před nás Nancy s rodinou sedla. Za chvíli vytáhla tužku a nějaký blok a v tu chvíli jsem věděla, komu svou knížku o o. Slavkovi dám…A tak v knížce stojí: „Můžeme žít naše životy – s Láskou – tak jak to dělal o. Slavko, pokud to tak uděláme, jednoho dne se k němu připojíme v nebi…“ Těším se a děkuji Vám všem za vaše modlitby, za společné putování a přeji nám všem odvahu a vytrvalost na cestě za Pánem. Katka Moc bych chtěla poděkovat i s Lojzou (mým mužem) za nádhernou pouť do Medžugorje. Jeli jsme poprvé, netušili jsme, jaké to bude. Nikoho v buse jsme neznali. Ale od chvíle, co jsme k vám přistoupili v Brně, jsme věděli, že jedeme se správnými lidmi ve správný čas na správné místo. Díky Bohu za ten DAR. Z Medžugorje jsme si odvezli plno zážitků, 7
nechali jsme se naplňovat Duchem Svatým. A přijeli jsme domů s vědomím, že není se čeho obávat v životě, že na všechny kříže, starosti nikdy nejsme sami. Také jsme získali větší odvahu k šíření víry nejen v rodině, ale i v celé farnosti. Každému, s kým o Medžugorji mluvíme, přejeme, aby se tam vypravili. Protože tolik síly, co jsme od Panny Marie dostali, a tolik lásky od jejího Syna Ježíše Krista si nemůžeme nechat pro sebe. Ten pokoj, který jsme si z Medžugorje odvezli, chceme šířit a svým životem oslavovat Boha a plnit Jeho vůli. Lojza říká, že pouť do Medžugorje, to byla dovolená v nebi. A já s ním souhlasím. Děkujeme i Petrovi za jeho nazapomenutelný smích a zároveň i otci Petrovi za společný moravský radostný růženec:-) Dá-li Pán, rádi se zase někdy uvidíme. Iveta + Lojza Michal
Setkání MM v Písku V sobotu 4. 5. 2013 se u nás v Písku uskutečnilo setkání naší modlitební skupinky s národní koordinátorkou Hnutí MM Růženkou a Markétkou. Setkání bylo otevřené i dalším ženám, které se chtěly s hnutím seznámit. Velikou radost nám udělalo i to, že na nás v modlitbě myslí skupinka žen z nedalekého Protivína, jejíž členky jsou již pokročilejšího věku (kolem 80 let) a také přítomnost maminky ze strakonické skupinky. Přišlo též několik žen z naší farnosti ve věku našich vrstevnic („středního věku“) a také ve věku našich matek, což mě velmi potěšilo. Mohou se totiž modlit nejen za své děti, ale i za svá vnoučata, a jejich modlitba má jistě před Bohem velkou sílu. Původně jsem však vůbec neplánovala, že budu psát o našem setkání nějakou informaci, a už vůbec ne svědectví do Zpravodaje. Chci povzbudit všechny, kdo mají myšlenku svědectví napsat, aby se nebáli – jak jsem si poznamenala z povídání pozvaných žen: „Strach je od nepřítele Božího, bázeň od Boha“. Odvahu toto svědectví napsat a hlavně posunutí a povzbuzení mi dodala dnešní biblická sms: Jan 15,27: „Vydávejte svědectví“. A tak, přestože jsem si nebyla jistá a do svědectví a psaní svědectví se mi nechtělo, nemohu jinak. Vnímám to tak, že člověk by měl být připraven být Božím nástrojem, nechat na Bohu, zda si ho použije. Nechtít být „pisatelkou článku“, když mě chce mít například u nemocného dítěte. Ale, když zase chce, abych něco napsala, tak si mám sednout a psát a třeba neskládat prádlo... Moje vlastní zkušenost a možná i svědectví je právě v tom, jak mám toto poznat a být si jistá, že to činím správně. Jistotu asi nebudu mít nikdy, ale možná určitý pokoj v srdci ano (viz dále). Nejprve se ještě vrátím k našemu setkání MM – velmi děkuji Růžence a Markétce, 8
které nám na začátku představily hnutí, své povídání doplnily o mnoho svědectví a osobních zkušeností. Pak následovala modlitba dle brožurky. Z povídání bych ráda vybrala některé myšlenky, které mě oslovily. "Bůh miluje naše děti více než my". "Bože, jaká je Tvoje vůle v mém životě?" "Všechny prosby, které jsou ve shodě s Boží vůlí, budou vyslyšeny". "Dítě vychováváme svým postojem". Také jsme se dozvěděly, jaký je rozdíl mezi chválami a děkovnou modlitbou. Chvála velebí samotného Boha, za to, jaký je (všemocný, milující, trpělivý s hříšníkem...) a díky jsou poděkování za konkrétní věci, které nám Bůh dává (hodného manžela, zdravé děti, zaměstnání apod.). Bůh samotný nepotřebuje naši chválu, je to vlastně takové upozornění pro nás, abychom si uvědomily a byly vděčné za to, jaký je. „Chvály mají exorcisační účinek“. V povídání o tom, že Boží Nepřítel, když se vědomě odevzdáváme a odevzdáváme naše děti, bojuje a nechce se vzdát, i když vidí, že prohrává, použila Růženka příměr, že když němečtí vojáci na konci války byli na ústupu (věděli, že válku již prohráli), ještě napáchali mnoho zlého. Konkrétně uvedla životní příběh Vlasty Kálalové (rodačky z nedalekých Bernartic) z knihy „Doktorka v domě trubačů“, kdy 8. května 1945 náhle přichází téměř o všechno - o své děti i manžela, kteří jsou zastřeleni. Našim vzácným hostům jsem patriotsky připomněla, že do našeho jihočeského Písku právě přes Bernartice jely.... Při povídání o odevzdání a důvěře v Boží milost se mi připomněl citát, který jsem poprvé slyšela jako dospívající před více jak patnácti lety při kázání vzácného a charismatického kněze otce Ivana Vítka: „Nestav svůj život na představách, ale na důvěře“. Až včera večer (v neděli) mi to konečně došlo – otec Ivan přece také působil v Bernarticích, je tam dokonce i pochován (zemřel v měsíci Panny Marie jako její velký ctitel). Někdo by možná řekl, že „slyším trávu růst“, ale v těchto drobnostech vnímám právě to Boží ujištění – „ano, jsem s Tebou“. Také hezký „vzkaz“ od Pána byl třeba ptáček na okně, který se objevil pár minut před tím, než jsem začala psát toto svědectví, a napadlo mě: „Vždyť ptáci, celá příroda – dokonce i ty kameny hovoří o Bohu, vydávají svědectví, tak proč ne já?“ Ještě mě také při čtení z Písma svatého v rámci modlitby matek na našem setkání (úryvek Jan 15,18 – 16,4) zaujala věta „sluha není nad svého Pána“. Je pro mě důležité, abych si stále uvědomovala, a nepovyšovala se, protože nejsem Bůh (to je vlastně to základní pokušení, které nás odděluje od Boha, že nepřijmeme to, že jsme jeho stvoření, když toto s pokorou přijmeme, pak se mu můžeme s důvěrou odevzdat. I když je to pro nás těžké, a toto „odevzdávání se“ je vlastně celoživotní proces). V neděli mi moje kamarádka Katka řekla, že Růženka s Markétou ji a mě požádaly, zda bychom se ujaly na rok služby diecézních koordinátorek hnutí MM jižní Čechy. Nevím, jak to popsat, ale v tu chvíli jsem cítila pokoj a v klidu jsem řekla, že když nenajdou nikoho jiného, tak tuto službu přijímám. Přesto chci i tímto moc požádat o modlitbu za pokoru, za vedení Duchem svatým při rozlišování jeho vůle. 9
Prostě se mi zdá, že Bůh nám pořád „nahazuje“ nějaká ujištění a já se jen modlím, abych je vnímala a měla oči pro ně otevřené a zároveň se nepovyšovala nad někoho, kdo tato ujištění nevidí, nebo se učí je vidět.... Ještě jednou milé sestry, obzvlášť z naší Českobudějoviceké diecéze, prosím za modlitbu, abychom poznaly, kdo má být v naší oblastí koordinátorkou MM. Eva Záluská, Písek PS: Ve čtvrtek po sobotním setkání se měla setkat na faře naše skupinka, přišly se podívat i další ženy z farnosti, které uvažují o založení další skupinky v naší farnosti. Jedna čekající před děkanstvím mě uvítala slovy: „Jdu se podívat na vaši skupinku, chodila jsem na setkání MM v Bernarticích, ale tam jsem jen přes léto“ – takže do třetice Bernartice... Setkání v Písku II Dovoluji si, připojit se k Evě a napsat i své postřehy ohledně návštěvy Růženky a Markétky u nás v Písku. Po přečtení evangelia, které Eva zmiňuje výše, při našem sobotním setkání, mi nešlo z hlavy slovo svědectví, v té chvíli jsem myslela na svého hledajícího kolegu z práce, s kterým často diskutuji a kterému bych moc přála dar víry... když jsem si přečetla Evy svědectví, cítila jsem, že mám přispět. Dlouho přemýšlím, nějakou dobu se modlím (ne tak dlouho jako přemýšlím, za poznání, co je má služba, a cítím, že právě modlitba, na které je služba diecézních koordinátorek postavena, je to, na co se mám ve svém životě nyní zaměřit. Můj manžel, který letos o Velikonocích uvěřil, mě v tom radostně podpořil, což se může zdát samozřejmé, ale pro mě je to něco nového, jsem tak šťastná, že Bůh vyslyšel mé modlitby a mění naše manželství a životy. Samozřejmě cítím pochyby nad sebou samou, jak já, takový laik, člověk sice aktivní, ale s obtížemi se teprve učící spoléhat na Boha a neřídit vše kolem sebe, mohu být v této službě užitečná? Přeji si poznávat a řídit se dle Boží vůle, a proto jsem klidná a vím, že to bude tak, jak On chce. Na konec chci napsat něco pro povzbuzení všech, které může něco podobného potkat. Týden po tom modlitebním setkání s národní koordinátorkou a poté, co jsme zintenzivnily setkávání naší skupinky maminek, poté, co 10
rozesílám svým přátelům odkazy na pořady z TV Noe také na téma okultismus a jak si dát pozor na různé moderní esoterické praktiky, poté, co můj manžel se začal připravovat na svátost eucharistie a já na svátost biřmování… jsme u nás doma cítili útoky Zlého. Nevím, jak to popsat. Děti se začaly bát, v noci se syn několikrát vzbudil hrozným strachem, manžel slyšel v noci zvuky, a já z toho byla úplně paralyzovaná strachem. Moc mi pomohlo, že jsem se s tím hned svěřila ostatním maminkám z naší skupinky, pozvala jsem k nám domů kněze, který se s námi modlil a požehnal našemu domu. Začala jsem se modlit modlitbu k archandělovi Michaelovi a získávám znovu odvahu. Ještě jednou chci zdůraznit, že mi osobně moc pomohlo společenství věřících lidí, které kolem sebe mám. Citát, který jsem si přečetla ráno po hrozné noci: „Neboj se! Jen mluv a nemlč.“ (Sk 18,9) Katka Pokorná, Písek
Svědectví Úplně jinak Když psal karmelitán Vojtěch Kodet knížku „Marta a Marie trochu jinak“, nikdo netušil, že františkán Filip Rathouský ve svém srdci nosí příběh nevěřícího Tomáše ne trochu, ale „úplně jinak“. Nikdy jsem takový výklad neslyšela, ale stal se mým dalším setkáním s Ježíšem prostřednictvím Slova. Otec Filip odmítá blahoslavení těch, kteří „neviděli a uvěřili“, ale navzdory všemu ztotožňuje se s Tomášem, který nechce uvěřit ostatní, ale cítí nutnou potřebu svého setkání se s Ježíšem. Potřebuje Ho sám vidět! Ani nám, lidem dnešních dnů, nestačí jen SMS, hlasová schránka, stránky internetu aj. Potřebujeme osobní setkání, čili setkání živé. S člověkem i Bohem. Vzpomínám na postní dny t. r., když jsem cestou z ranní mše uklouzla na chodníku a ocitla se v nemocnici s otřesem mozku a poškozením páteře. Bylo to všechno také „úplně jinak“. Navzdory textu Ž 121, kde je psáno: „Nedopustí, aby uklouzla tvá noha...“, připadala mi berle, kterou nosím v rámci své lability, jako dokument nechtěné a nevítané skutečnosti.
11
„Jo, jo, víra milujícího Boha v akci,“ zněla SMS otce Filipa, který vždycky ví, jak přiléhavě a vtipně věci nazvat. Klademe si často otázku: „Proč?“ Proč se muselo v našem životě to či ono stát? Proč byla moje sestra jako invalida na ortopedickém vozíčku, proč měla maminka rakovinu, proč otec zemřel na autobusové zastávce na prasknutí kýly, než stačili jít o pár hodin dřív k lékaři...?! Těch nezodpovězených „proč“ je v našem dospěláckém světě víc, než u tříletého dítěte. Na jedno „proč“ jsem dostala v neděli odpověď. Na to, aby se člověk opravdu setkal s živým Ježíšem, musí pochopit, že všechno v jeho životě může a někdy musí být „úplně jinak“. Jinak, než si představoval. Že chce odmítnout prioritu blahoslavení jen pro tu prostou, lidskou a vášnivou touhu po setkání. Byla jsem v tomto příběhu s tebou, milovaný otče Filipe! Tentokrát ne jako Marie u Pánova hrobu, jak tomu bylo u minulých Velikonoc, ale jako Tomáš. Pán můj a Bůh můj … Tady tvůj i můj. Prošel zavřenými dveřmi a nám i všem ostatním ukázal rány a jedl s námi … Vzkříšený, svatý, živý, Dárce pokoje... A když jsi říkal, že si máme každý osobně střežit okamžiky těchto setkání s Bohem, viděla jsem toho živého Krista, jak do těch Jeho ran kladu ty své rány a bolesti, které sama už nemohu unést... Díky tvojí opravdové veliké a vášnivé františkánské lásce, která ti nedovolí zaměnit lásku Boží za nic z tohoto světa, jsem pochopila už mnohokrát, že u Něho to často chodí „úplně jinak“. Neděle Božího milosrdenství L. P. 2013
Maminka Fanynka
+++ Slzy mi stékaly z očí den co den a já již s bolestí v srdci nevěděla, co dělat. Moje jediná dcera mi těžce onemocněla. Neměla zlomenou ruku ani nohu, ale její nemoc zasáhla její duši a srdce. Mé zoufalství a beznaděj neznaly hranic, jen jsem se každý den dívala, jak sama sobě umírá, ztrácí se všemu dobrému a vrhá se do záhuby. V této těžké chvíli jsem si uvědomila, že všechny lidské síly jsou naprosto bezmocné a já sama již nic na její záchranu nevymyslím. 12
Bylo právě po Velikonocích a v tomto posvěceném období jsem získala sílu a svěřila Marušku do ochrany naší nebeské matky Panny Marie. Požádala jsem své příbuzné, přátele a známé o modlitbu za záchranu Marušky, za spásu její duše a nalezení způsobu, jak Marušce v její nemoci pomoci. S naprostou důvěrou jsem se obrátila k Ježíši Kristu, aby přemohl všechno zlo, lhaní, krádeže a podvody. Slíbila jsem, že přijmu jakékoli řešení, ať se mi bude líbit nebo ne, jen ať je Maruška zachráněna. Byl úterní podvečer a já se poprvé ve svém životě vydala do naší farnosti na Modlitby matek. Můj strach, ostych a obavy z průběhu setkání překonávala naděje, že Bůh mi pomůže. Vedoucí skupinky mi podala papírová kolečka symbolizující hostii a řekla, ať tam napíši jméno svého manžela, své jméno a jména našich dětí. Odpověděla jsem, že jsem rozvedená, a udiveně na ni pohlédla. Dostala jsem odpověď, že to nevadí, jen ať tam jména napíši. Bojovala jsem sama se sebou, přesto jsem vzala tužku a napsala na jedno kolečko jméno svého manžela a mé jméno. Přitom jsem utrousila štiplavou poznámku: „No, to se ještě budu muset za něho modlit?“ Skutečně jsem se nakonec modlila a odevzdala i svého manžela Bohu, poděkovala za něho a za to, že je otcem našich dětí. Odevzdala jsem i svou dceru Marušku Pánu Ježíši a prosila za její záchranu. Domů jsem odcházela posilněna novou nadějí, že vše je již v Božích rukou. Další dva dny se doma situace plně zhoršovala a já se jen stále modlila. Třetí den nastal zlom. Uvědomila jsem si, že takhle to dál skutečně nejde a řekla jsem: „A dost!“ Šla jsem požádat sociální pracovnice o pomoc, že se již nezvládám starat o svoji dceru a prosím je o pomoc. V té chvíli jsem nevěděla, jak mi mají pomoci, jen jsem věděla, že se mnou moje dcera již nemůže být. Sociální pracovnice zkontaktovali jejího tatínka a ten si ji vzal k sobě. Ani ve snu by mě toto řešení nenapadlo. Po všech těch létech manželského odloučení, hádek a všech nesrovnalostí se můj manžel zachoval jako otec a vzal si se vší zodpovědností a láskou naši Marušku k sobě. Modlitby matek jsou velice silné, došlo k usmíření mezi mnou a manželem, po 12 letech jsme byli schopni spolu opět komunikovat a naším společným cílem se stala záchrana naší dcery. Ulevilo se mi, že na její výchovu již nejsem sama. Od toho dne každý den žehnám svému manželovi, aby byl našim dětem Michalovi a Marušce dobrým otcem, a děkuji za něho Pánu Bohu. Amen. Alena
13
Z vašich dopisů Jmenuji se Pavlína, je mi 33 let a společně s manželem máme dvě děti – Honzíka (6 let) a Emu (2 roky). Asi jako každá maminka, také já neustále řeším výchovu svých dětí a k tomu všemu jsem vždy trpěla pocity sebeselhávání, především ve výchově Honzíka. Navíc jsem si říkala, že ve světě je tolik různých nástrah, a jak my ty naše děti ochráníme... A i když jsem se stále modlila, cítila jsem velké obavy a uvnitř sama v sobě jsem toto téma stále řešila. S manželem jsme čerstvě znovuzrození, obrátili jsme se před rokem a půl a tu správnou cestu nám mimo jiné ukázaly také kurzy Alfa. Po našem obrácení jsme chtěli svědčit o tom, jak se náš život změnil, a rozhodli jsme se stát se členy týmu Alfa kurzů. Jeden večer přišla jako host mně velmi sympatická paní, a tak jsem zaujala místo vedle ní. Při jednom rozhovoru se stočila debata právě k dětem a ta paní, aniž bych se jí nějak sáhodlouze zpovídala, mi půjčila brožurku Modlitby matek a knížku „Radost z odevzdání se“. Tu milou osůbku jsem pak už viděla snad jen jednou nebo dvakrát a jsem naprosto přesvědčená, že mi ji poslal sám Pán Bůh, aby mi o Modlitbách matek řekla. Byla jsem nadšená, ale přemýšlela jsem, jak, kde a s kým modlitební skupinku založit. Náš kostel, ve kterém jsme členy a máme spoustu přátel, je ve městě, které je od nás vzdálené asi 35 km a bylo by pro mě náročné dojíždět na skupinku tam. V místě bydliště jsem zase ale tolik věřících neznala. Pak jsem si vzpomněla, že kousek od nás je jeden malý kostelík Československé církve evangelické, kde tak trošku známe faráře a jeho ženu. Kontaktovala jsem je tedy a řekla jim o záměru založit modlitební skupinku Modlitby matek. Oni to přednesli na nedělní bohoslužbě a maminky byly nadšené. No a pak už to mělo velmi rychlý spád. První naše setkání se uskutečnilo hned následující týden. Zatím se nás schází šest maminek a od září by se k nám měly připojit další dvě. K mému velkému potěšení je naše modlitební skupinka zastoupena dvěma církvemi (Církev bratrská a Československá církev evangelická) a od toho září by mělo být také zastoupení Církve římskokatolické. Po našem obrácení jsem v sobě totiž také hodně řešila otázku určité nevraživosti mezi církvemi a musím říct, že je mi to moc líto. Jsem přesvědčená, že Bůh nechce, abychom se navzájem pomlouvali, On chce, abychom byli jedno tělo. Zastávám názor, že nezáleží na tom, do jakého kostela chodím, ale důležitý je můj osobní vztah s Bohem. A na Modlitbách 14
matek se mi vše potvrzuje. Tady jde vidět, jak je Bůh úžasný, jak nás spojuje v jednotě bez ohledu na církevní příslušnost. Všichni jsme jeho děti! Modlitby matek mi tedy do života přinesly dvě radosti – za prvé je to především radost z absolutního odevzdání se a svých dětí do Kristových rukou a zbavení se tak pocitu velkých obav a za druhé také radost ze spojení maminek z různých denominací. Chvála Tobě Pane!
Prosba o modlitbu
Za Sv. otce Františka, celou církev a všechny zasvěcené osoby za vedení Duchem sv. sestry Veroniky a všech členů komunity Solace, mocnou Boží ochranu na cestách za národní koordinátorku, dostatečné zdraví pro její službu za našeho duchovního Otce Šebestiána, aby ho Pán vedl a posiloval za všechny matky, které věnují své síly službě pro hnutí MM za zesnulého Maurice a jeho rodinu za plánovanou konferenci MM v ČR, aby všechno, co děláme, bylo neseno Duchem Svatým za nové diecézní a oblastní koordinátorky a všechny ženy, které se rozhodnou vstoupit do služby v hnutí MM za matky z MM, aby dokázaly opravdově odevzdávat osobní i rodinné problémy Bohu a snažily se také po praktické stránce dobře plnit své povinnosti v rodinách za matky, aby dokázaly v Duchu svatém dobře řešit své osobní problémy a zranění a nezakrývaly své osobní nedořešené problémy službou v MM za uzdravení všech zranění, vztahů a opravdové odpuštění pro matky v MM prosba za lásku v rodině, kde vládne lhostejnost. A za Marii, aby jí dal Bůh unést kříž za 8letého Honzíka, který zemřel při autonehodě, a za jeho rodinu za uzdravení pana Milana, který má akutní leukémii za dary Ducha Svatého pro syna Petra a Tomáše za Tomáše - zdravotní potíže, kéž Pán posílí jeho víru a daruje mu zdraví 15
za 16tiletou Katušku, která již několik let statečně bojuje s rakovinou za 4letého Ondráška nemocného leukémií, za sílu nést tuto nemoc i za naději uzdravení za osvobození od závislosti na zlu a Boží vedení pro Michaela za dar víry a duchovní obnovu mého manžela Romana za sílu pro Marii při péči o těžce nemocného manžela za obrácení Michaela B., duchovní vedení a zlepšení vztahů v rodině, zvláště k jeho otci za 13letého Adámka, kterému roste nádor na pažní kosti za Adélku, aby se uzdravila. A za její rodiče, aby akceptovali diagnózu své dcery uzdravení vztahů naší sestry Andrey s matkou a sestrou a za ochranu jejího syna za uzdravení vztahů naši sestry Marušky se synem a sestrou za Kláru a její nenarozené dítě za správné rozhodnutí lékaře pro další léčbu sestry Ludmily a pro sílu sestry přijmout toto rozhodnutí za Marii, která se dobrovolně propůjčila Zlu, za její obrácení, návrat k rodině a uzdravení vztahů v rodině za rodinu Jaromíra a za jeho závislost na alkoholu za dary Ducha Svatého pro Milušku, její uzdravení a uzdravení vztahů v rodině za živou víru pro Veroniku, aby unesla špatnou zdravotní prognózu svého dítěte za syny Josefa a Jana, za nalezení Boží vůle pro jejich život za Pavlu, aby našla sílu uhájit své mateřství a přijala své dítě takové, jaké je za čtyřletého Matěje, který je autista a nemluví - za jeho uzdravení, a také za dar zdraví pro jeho dědečka Prosím vzpomeňte v modlitbě na naši zemřelou sestru Ludmilu Vaiglovou z Valašského Meziříčí
Děkuji všem, kdo se zapojili do sedmidenní pobožnosti za mír v Sýrii a za naši justici, a kněžím, kteří odsloužili na tento účel mši sv. Růžena Díky za Modlitby matek! Díky Pánu Bohu a všem, kteří nám pomáhali v období po těžkém úrazu mého syna Petra a 2 děvčat. Díky za jejich uzdravení po náročných operacích. Eva Marušáková
16
Vítáme nové skupinky ve farnostech: Banín u Svitav, Batelov, Bělá nad Svitavou, Český Těšín, Horní Cerekev, Hradec Králové, Hustěnovice, Cholina, Jablůnkov, Jamné, Jihlava, Kopřivnice, Litoměřice, Olomouc-Drožín, Otrokovice , Petřvald, Slavičín, Strážnice, Svojanov, Kralupy nad Vltavou, Roztoky u Prahy, Slavičín-Nevšová, Třebíč, Ústí nad Orlicí, Uherské Hradiště, Valašská Bystřice, Vnorovy, Vyškov, Zdiby, Zlechov-Praha 182 00, Zlín.
Sliby do komunity Solace Drahé sestry, blíží se konference a vy budete mít možnost složit anebo obnovit sliby do komunity Solace. Už nyní můžete prosit Ducha sv. o rozlišení, zda máte sloužit v MM jako členky, modlitebnice, nebo oblastní koordinátorky. Do služby v MM nás zve Pán a toto pozvání je vždy zdrojem velkého požehnání, tak jako samotná služba. Vy, které jste přišly do MM nedávno, se jistě ptáte, co ta služba obnáší. Prvá otázka, kterou dostaneme, zní, zda je to naše přání složit tento slib pro komunitu Solace (Útěcha). Je to naše "FIAT", které Pán chce od nás slyšet. Skrze svoje Fiat dostaneme mnoho požehnáni a stejně tak i všechny matky a jejich rodiny, které k nám Pán přivede. My, které sloužíme v této službě už více roků, máme milost vidět mnohé zázraky, které Pán koná v našich životech i v životech těch, které k nám posílá. Tímto slibem se zavazujeme, že se budeme denně modlit modlitbu za komunitu Solace. Matka, která složí slib a pomodlí se modlitbu za komunitu, svolává na tuto zem o mnoho víc požehnání než matka, která se modlí tuto modlitbu a slib nemá. Matka, která složila slib a nepomodlí se tuto modlitbu, nemá hřích, ale tuto zem ochudí o více požehnání… Slib se skládá na jeden rok a matka se zavazuje k poslušnosti vůči vedení své národní koordinátorky a vedoucí týmu komunity Solace v Anglii. Pokud se v průběhu roku vyskytne nějaký problém, kvůli kterému nemůže naplnit požadavky slibu, národní koordinátorka ji může ze slibu rozvázat. Matka, která se rozhoduje složit slib do komunity, by měla dobře rozumět naší spiritualitě odevzdanosti. Složením slibu koordinátorky se matka stane strážkyní spirituality skrze modlitbu za komunitu ve své oblasti nebo skupince. Modlíme se za vás, aby vás Pán požehnal, vedl a chránil, abyste dobře rozlišily Jeho vůli ve svém životě. Růžena 17
Modlitba komunity Solace Drahý Otče na nebesích, prosíme o tvé vedení a ochranu při našich každodenních cestách. Prosíme, požehnej naše rodiny, přátele a všechny v komunitě Solace. Chraň nás od hříchu a sešli nám svého Svatého Ducha se všemi dary, které potřebujeme, abychom mohli přinášet lásku a pohodu do našich rodin. Modlíme se také za rodiny členů Modliteb matek, Modliteb otců a Dětí víry a prosíme o Tvé milosti, dar pokoje a Tvou ochranu pro ně. Amen. Každý den tak svoláváme požehnání na naše rodiny a přátele a na všechny, kteří jsou zapojeni do hnutí MM, MO a Děti víry. Stejně jako oni svolávají požehnání na nás. Vždyť každý křesťan je povolán, aby se jako Ježíš přimlouval za druhé a rovněž aby pro druhé žil, aby se tak stával před Boží tváří „obětí živou, svatou a Bohu milou.“ Řím 12,1.
Do vašeho diáře: 28. - 30. 6. 2013 - Modlitební triduum
- doporučené texty:
Ef 5,7-17; Mat 13,1-17; Iz 38,16-20
27.
– 29. 9. 2013 – doporučené texty: pátek Matouš 6, 31 – 34; sobota Matouš 5, 43 – 48; neděle Jan 11, 25 – 26.
29. – 31. 1. 2013 – doporučené texty pátek Matouš 6, 22 – 24; sobota Židům 4, 12 – 13; neděle Žalm 37, 23 – 31.
11. – 13. 10. 2013 - Národní konference MM v Brně 18
Přihláška na Celostátní konferenci Hnutí Modliteb matek v Brně ve dnech 11. - 13. 10. 2013 Každá účastnice setkání musí mít vlastní přihlášku (ne společnou). Přihlášku je možno kopírovat. Jediný způsob zaslání bude poštou. Jméno a příjmení: .......................................................................................................... Bydliště:...........................................................Email…………………………………. Tel.:.........................Patřím do skupinky v:………………………., diecéze…………. Žádám o zajištění (označte požadovanou možnost X):
nocleh se snídaní (á 200 Kč/noc) pá-so oběd
(á 100 Kč)
Konferenční poplatek
oběd v so
(á 70 Kč) oběd v ne so-ne
100 Kč
Zapojím se do novény od 2. 10. do 10. 10. 2013 ano ne (doporučujeme 3. desátek slavného růžence „Který Ducha sv. seslal“)
Pokud ano, postím se (uveďte den): ....................................................................… Možnost ubytování bude v Církevním domově mládeže Petrinum na Veveří v Brně a v církevním domově na Grohové.
Vyplněnou přihlášku pošlete poštou (NE JINAK) na adresu: Modlitby matek, P.O.BOX 2, nám. Svornosti 6, 616 00 Brno 16 Vždy 1 osoba = 1 přihláška, pokud Vám budou přihlášky chybět, zkopírujte si je.
19
(Přijímání přihlášek do 30. 9. 2013!) Přihláška na Celostátní konferenci MM v Brně 11. – 13. 10. 2013 (zadní strana)
Vyplněnou přihlášku pošlete, prosíme, do 30. 9. 2013 na adresu: Modlitby matek P. O. box 2 nám. Svornosti 6 616 00 Brno 16
------------------------------------------------------------------------------------------------
20
Pokud je to možné, přivezte na sobotní agapé něco dobrého z vaší kuchyně. Děkujeme. Požadované kontaktní údaje bychom rády použily pro kompletaci naší databáze skupinek MM v jednotlivých farnostech a regionech. Peníze budou vybírány až na místě při registraci. V případě, že se přihlásíte a nebudete moci na konferenci přijet, kontaktujte nás na e-mailové adrese:
[email protected] nebo pokud to nelze jinak, volejte 774 618 822, 608 618 822. Přihlášky budou přijímány do 30. 9. 2013!!!! Rámcový program konference: Pátek: mše sv. v katedrále na Petrově s otcem biskupem, ubytování Sobota: registrace, chvály, mše svatá, oběd, skupinky, svědectví, agapé jako hlavní host konference - zakladatelka MM Veronica Williams Neděle: mše sv., sliby do komunity Solace, reflexe, oběd, ukončení
+++
POZVÁNKY/AKCE, KTERÉ DOPORUČUJEME Putování s poutníkem - duchovní pobyt pro seniory Program: můžete se těšit na vycházky po okolí, které zvládnou i méně zdatní, besedy a tematické večery, společnou modlitbu, každodenní mši svatou, sdílení, ale i modlitbu, pohyb a cvičení paměti v doprovodu organizátorky Želmíry Matlochové a duchovního Otce Mons. Jana Peňáze. Ubytování: Poutní dům Králíky v Orlických horách. Strava: plná penze Doprava: společná autobusem z Brna (při cestě tam je naplánovaná zastávka s prohlídkou hradu Úsov) Cena zahrnuje ubytování, stravu, společnou dopravu autobusem, programové zajištění a materiál: 4 410 Kč.
21
Duchovní obnova pro rozvedené Téma: "Ten poklad máme v nádobě hliněné"(2Kor 4,7) Termín: 18. – 20. října 2013 Místo konání: Fara ve Volfířově Duchovní obnovu povede: P. ThLic. Martin Sedloň, OMI Cena: 800 Kč/pobyt (včetně stravy) Program: bude zahájen v pátek v 18.00 hod. večeří, ukončen bude v neděli mezi 13.00–14.00 hod. Dopravní spojení: vlastní Stravování: jídlo připravováno s láskou 3× denně + odpolední káva s moučníkem. Další informace k pobytu: během dne možnost individuálního rozhovoru s přítomným knězem, svátost smíření, sdílení. Každý den bude sloužena mše svatá. Vzhledem k omezenému počtu míst se hlaste co nejdříve. Bližší informace: Mgr. Markéta Klímová, Msc. email:
[email protected] , tel.: 542 217 464 (recepce), www.crsp.cz Klub přátel rodiny o.s., email:
[email protected], GSM: 736 608 607, www.klubpratelrodiny.cz
Přímluvy po dobu dovolených Prosím tě za všechny, kteří mají konečně dovolenou, kteří jsou upracovaní a potřebují odpočinek: uchraň je od nehody a nebezpečí, dej, ať znovu přijdou k sobě, ať prožijí krásné dny a spokojeni se vrátí domů. Za všechny, kteří teď cestují a radují se z toho, že se dostali z navyklého prostředí: ať z nich spadne všechno břímě, ať se zotaví a s mnoha novými dojmy nashromáždí i nové síly. Za všechny, kteří nemohou jet na dovolenou, protože jsou příliš staří nebo příliš nemocní, nebo prostě nemají dost peněz: uchraň je od hořkosti. Dej, ať oni i my poznáme, že život může být naplněný, i když přání zůstanou nesplněna. Za všechny lidi, mladé či staré, kteří se otevřeli, aby objevovali krásu světa: aby se vrátili do všedních dnů bohatší a byli vděčni za všechno dobré a krásné, co na svých cestách směli prožít. Za nás samotné, doma či na dovolené: abychom byli pohostinní a ochotni pomoci, aby se v našem společenství cítil dobře každý, kdo k nám přijde. Pomáhej nám, abychom smysluplně využívali času. Dej mi novou sílu: tělu i duchu, nervům. Dej, ať se pak setkávám s lidmi s větší laskavostí a s větší pozorností. Alfonso Pereira: Myšlenky a modlitby. Praha, Zvon 1991. 22
Láska očima dětí Láska je láska. Co je to láska? Skupina amerických odborníků položila tuto otázku dětem ve věku 4-8 let. Odpovědi, které dostali, byly krásnější a hlubší, než jak si všichni mohli představit. Když vás někdo miluje, vyslovuje vaše jméno jiným způsobem. Víte, že vaše jméno je v jeho ústech v bezpečí. (Billy, 4) Láska je, když se děvče navoní voňavkou a chlapec si dá na sebe vodu po holení a potom jdou spolu ven a navzájem se vonějí. (Karl, 5) Láska je, když se jdeš s někým najíst a dáš mu většinu svých hranolek bez toho, aby jsi chtěla jeho. (Chrissy, 6) Láska je to, co tě rozesměje, když jsi unavený. (Terri,4) Láska je, když moje mamka udělá kávu pro taťku a trochu z ní odpije, než mu ji dá, aby si byla jistá, že chutná dobře. (Danny, 7) Láska je to, co je s vámi v místnosti během Vánoc, když přestanete otvírat dárky a posloucháte. (Robby, 5) Když se chcete naučit milovat lépe, začněte od někoho, koho nesnášíte. (Nikka, 6) Jsou dva druhy lásky: naše a Boží. Ale Bůh miluje oběma způsoby. (Jenny, 4) Láska je, když povíš chlapcovi, že máš ráda jeho tričko, a on ho potom nosí každý den. (Noelle, 7) Když se mají dva rádi, zůstanou spolu, i když jsou z nich malá stařenka a malý dědeček. Navzdory tomu, že se znají tak dobře. (Clare, 5) Moje maminka miluje tatínka, proto mu dává nejlepší kousek z kuřete. (Elaine, 5) Láska je, když maminka uvidí tatínka zpoceného a smradlavého, a i tak ho považuje za krásnějšího než Roberta Redforda. (Chris, 8) Opravdu byste neměli říkat někomu "Miluju Tě", pokud to nemyslíte vážně, ale když to tak myslíte, raději to říkejte často. Lidé zapomínají. (Jessica, 8) www.pastorace.cz 23
I v tomto čase odpočinku, který nás (doufejme) čeká, mějme oči i uši otevřené Božímu slovu a nechme se ještě více naplňovat Boží láskou, abychom ji mohli předávat nejen svým nejbližším... Požehnané dny léta přejí Růžena a Markéta a další z MM
Růžena a ostatní matky z MM
Prosíme, obracejte se na pohotovostní skupinku pouze s prosbami v urgentních případech. Dlouhodobé prosby o modlitbu patří do rubriky Prosba o modlitbu. Pokud potřebujete modlitby v tíživé životní situaci, můžete zavolat na telefon 545 243 952 Modlitba SOS, komunita Emanuel, každé pondělí od 19 do 21 h. Kontaktní adresa: Modlitby matek, P. O. BOX 2, nám. Svornosti 6, 616 00 Brno 16 Pro osobní setkání: Brno, Jakubská 11 Koordinátorka: Růžena Fialová, mobil 774 618 822 (T-mob.), 608 618 822 (Vod.) E-mail:
[email protected]; http://www.modlitbymatek.cz Číslo účtu: 2000168590/2010 Fio Banka Zapsán do evidence period. tisku pod evid. č. MK ČR E 13146; vychází čtvrtletně Redakce: Marcela Macháčková Fotografie použité ve zpravodaji: archiv MM, internet. Titul: Kaple Sedmib. P. M. Kraków Tisk: LITERA BRNO, Tábor 43a, Brno Náklad: 4 200 výtisků
24
25
26