SOCIOGEOGRAFICKÝ PRŮZKUM DRUHÉHO BYDLENÍ VYBRANÉ OBLASTI JIŽNÍCH ČECH

Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa

SOCIOGEOGRAFICKÝ PRŮZKUM DRUHÉHO BYDLENÍ VYBRANÉ OBLASTI JIŽNÍCH ČECH Socio-geographical second housing survey in selected area of South Bohemia Diplomová práce

Vedoucí práce:

Autor:

doc. RNDr. Jiří VYSTOUPIL, CSc.

Lenka POSPÍCHALOVÁ Brno, 2013

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra regionální ekonomie a správy Akademický rok 2011/2012

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro:

POSPÍCHALOVÁ Lenka

Obor:

Regionální rozvoj a správa

Název tématu:

Sociogeografický průzkum druhého bydlení vybrané oblasti jižních Čech Socio-geographical second housing survey in selected area of South Bohemia

Zásady pro vypracování Problémová oblast:

Druhé bydlení, anketní šetření a srovnávací analýza, jižní Čechy

Cíl práce:

Analyzovat vybavenost domácností objekty druhého bydlení se zaměřením na Jihočeský kraj. Hodnotit trendy chataření a chalupaření a specifikovat druhého bydlení u nás na pozadí vývoje, současného stavu a perspektivních trendů i v jiných zemích.

Postup práce a použité metody: provedení anketního šetření socioekonomických charakteristik majitelů objektů druhého bydlení a trendů využívání objektů druhého bydlení ve vybraných lokalitách na území jižních Čech, statistická a srovnávací analýza získaných výsledků šetření. Obsah práce: • Úvod • Teoreticko-metodická východiska pro zpracování diplomové práce (hypotéza, cíle, metody práce) • Anketní šetření socioekonomických charakteristik majitelů objektů druhého bydlení zjištění trendů ve využívání objektů druhého bydlení ve vybraných lokalitách na území jižní Čech • Nástin budoucích trendů druhého bydlení • Závěry a doporučení

Rozsah grafických prací:

dle potřeby – tabulkové a kartografické přílohy

Rozsah práce bez příloh:

60 – 70 stran

Seznam odborné literatury: Bičík I.a kol.: Druhé bydlení v Česku. PřF UK, Praha 2001. Vágner J., Fialová D.: Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku. PřF UK, Praha 2004.

Vedoucí diplomové práce:

doc. RNDr. Jiří Vystoupil, CSc.

Datum zadání diplomové práce:

5. 3. 2012

Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

…………………………………… vedoucí katedry

V Brně dne 5. 3. 2012

………………………………………… děkan

J m éno a pří j m ení aut ora :

Lenk a P ospí chal ová

Náz ev di pl om ové práce:

Sociogeografický průzkum druhého bydlení vybrané oblasti jižních Čech

Náz ev prác e v an gl i čt i ně:

Socio-geographical second housing survey in selected area of South Bohemia

Kat edra:

Katedra regionální ekonomie a správy

Vedoucí di pl om ové práce:

doc. RNDr. Jiří Vystoupil, CSc.

R ok obhaj ob y:

2013

Abstrakt Cílem diplomové práce je analýza vybavenosti domácností objekty druhého bydlení se zaměřením na Jihočeský kraj. Druhé bydlení tradičně hraje důležitou roli v cestovním ruchu, využívání volného času i v životním stylu české populace. Práce se pokouší vysvětlit specifika druhého bydlení u nás na pozadí vývoje, současného stavu a perspektivních trendů i v jiných zemích. Nahlíží na chataření a chalupaření z hlediska prostorové organizace a na základě dotazníkového šetření hodnotí dopady do sociokulturního prostředí vybrané oblasti. Klíčová slova Cestovní ruch, druhé bydlení, Jihočeský kraj, vybavenost domácností, objekt individuální rekreace

Abstract Aim of this thesis is to analyze the household facilities with second housing objects in the South Bohemia region. Second homes traditionally play an important role in Czech tourism, leisure and lifestyle. Aim of this thesis attempts to explain the unique characteristics of second homes in the Czech Republic in comparison to the developments, contemporary trends and perspectives concerning second home ownership in other countries. It describes second housing within the context of spatial organization in the Republic. It focuses on the influence in the social-cultural surrounding of selected area. Keywords Tourism, the second housing, the South Bohemia region, household equipment, individual recreation object

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Sociogeografický průzkum druhého bydlení vybrané oblasti jižních Čech vypracovala samostatně pod vedením doc. RNDr. Jiřího Vystoupila, CSc. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.“ V Brně dne 26. dubna 2013 vlastnoruční podpis autora

Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi pomáhali při vzniku této práce, především vedoucímu práce doc. RNDr. Jiřímu Vystoupilovi, CSc., za jeho cenné rady, náměty, připomínky, inspiraci a konzultace při vypracovávání diplomové práce. Zároveň děkuji RNDr. Daně Fialové, Ph.D. za vstřícnost a ochotu při poskytnutí údajů o doporučené literatuře. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat svým rodičům, kteří mě po celou dobu mých studií podporovali, a mému příteli za psychickou podporu a pomoc v průběhu dotazníkového šetření a při zpracovávání získaných dat.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 9 Metodický postup práce ................................................................................................... 11

1

1.1

Rešerše literatury ....................................................................................................... 11

1.2

Metodika práce .......................................................................................................... 13

Definice pojmů souvisejících s druhým bydlení .............................................................. 14

2

2.1

Geografie cestovního ruchu a rekreace ..................................................................... 14

2.2

Druhé bydlení ............................................................................................................ 16

2.3

Objekty individuální rekreace ................................................................................... 16

2.4

Chataření a chalupaření ............................................................................................. 17

3

Průběh Sčítání lidu, domů a bytů v letech 1961–1991 ..................................................... 20

4

Postavení druhého bydlení v systému cestovního ruchu .................................................. 22

5

Historický vývoj druhého bydlení v ČR .......................................................................... 23 5.1

Období 1900–1920 a mezi dvěma světovými válkami ............................................. 23

5.2

Období po roce 1945 až do konce 60. let .................................................................. 25

5.3

Období od počátku 70. let do konce 80. let ............................................................... 26

5.4

Období od počátku 90. let až dodnes ......................................................................... 26

Současný stav druhého bydlení v ČR ............................................................................... 27

6

6.1

Typologie oblastí druhého bydlení ............................................................................ 29

6.2

Pohyb za rekreací....................................................................................................... 31

7

Budoucí vývoj a trendy druhého bydlení v ČR ................................................................ 33

8

Motivy pro volbu druhého bydlení ................................................................................... 36

9

Zahraniční srovnání druhého bydlení ............................................................................... 37

10

Dotazníkové šetření .......................................................................................................... 39 10.1

Charakteristika Jihočeského kraje .......................................................................... 39

10.2

Základní charakteristika modelového území Jindřichohradecka ........................... 40

10.3

Charakteristika jednotlivých lokalit modelového území ....................................... 41

10.4

Průběh terénního výzkumu .................................................................................... 45

10.4.1 Konstrukce dotazníku ......................................................................................... 45

10.4.2 Výběr lokalit ....................................................................................................... 45 10.4.3 Výběr respondentů ............................................................................................. 46 10.4.4 Samotný anketní výzkum ................................................................................... 47 10.4.5 Zpracování dat .................................................................................................... 47 10.5

Výsledky dotazníkového šetření ............................................................................ 47

10.6

Shrnutí praktické části ............................................................................................ 54

Závěry a doporučení ................................................................................................................. 57 Seznam použitých zdrojů ......................................................................................................... 59 Seznam tabulek, grafů a obrázků ............................................................................................. 64 Seznam použitých zkratek ........................................................................................................ 66 Seznam příloh ........................................................................................................................... 67

Úvod Cílem diplomové práce je představit potenciál modelového území Jindřichohradecka pro jeden z tradičních způsobů trávení volného času, kterým je druhé bydlení, jež je významnou součástí domácího cestovního ruchu. Jde o druh individuální rekreace, který zahrnuje především chataření a chalupaření. Důležitou součástí práce je analýza vybavenosti domácností objekty druhého bydlení se zaměřením na Jihočeský kraj, konkrétně pak na okolí Jindřichova Hradce. Druhé bydlení tradičně hraje důležitou roli v cestovním ruchu, využívání volného času i v životním stylu české populace. Práce se pokouší vysvětlit specifika druhého bydlení u nás na pozadí historického vývoje, současného stavu a perspektivních trendů i v jiných zemích. Druhé bydlení je považováno za fenomén v České republice a výzkumy tohoto jevu provádějí geografové přírodovědeckých fakult již několik desítek let. Nejde jen o rekreační objekt, který lidé využívají k odpočinku, ale s druhým bydlením je provázána celá řada jevů a procesů z několika vědních disciplín a je tak vytvořen rozsáhlý komplex vzájemně propojených vztahů. I přesto, že je u nás druhé bydlení tak oblíbené a výzkumy trvají dlouhá léta, je těžké najít spolehlivá data a údaje o chataření a chalupaření, neboť Sčítání, lidu, domů a bytů naposledy zahrnovalo druhé bydlení v roce 1991. Navíc tato data nejsou zcela přesná kvůli nezařazení některých objektů do sčítání, neochotě obyvatel poskytnout dané údaje, či zkreslení počtu rekreačních objektů kvůli vyplnění údajů o právě jednom objektu několika různými osobami. Průzkumy druhého bydlení jsou složité, zdlouhavé a organizačně i finančně náročné. Existují dva zdroje pro tato data, jak uvádí D. Fialová (2001), které pokrývají beze zbytku celé území státu. Prvním jsou data Českého statistického úřadu (dále jen ČSÚ) a druhým je Katastr nemovitostí, spadající pod Český úřad zeměměřičský a katastrální. V České republice se danou problematikou zabývalo mnoho odborníků, kteří prováděli výzkumy v zázemí Prahy, Brna, Ostravy, Plzně nebo Českých Budějovic. Tato práce má alespoň částečně přispět svými výsledky dotazníkového šetření, které bylo provedeno v několika vybraných lokalitách Jindřichohradecka, k lepší představě o chatových oblastech v části jižních Čech, o směrech dojížďky do cílové lokality, o sociálním statutu uživatelů objektů druhého bydlení a dalších faktorech ovlivňujících rekreativitu v okolí Jindřichova Hradce. Druhé bydlení představuje jeden z projevů rekreačních aktivit obyvatel soudobých městských systémů. Je součástí širšího společenského jevu, kterým je pohyb za rekreací spojenou s pobytem v přírodě. Jako každý společenský jev má i tento druh rekreace svou minulost, přítomnost a budoucnost. Specifikem našeho geografického prostoru je velké rozšíření druhého bydlení. 9

V současnosti dochází k určité transformaci druhého bydlení, a to vytváří prostor pro řešení vztahu druhého bydlení k různým formám využívání území, především pak využívání pro jiné formy cestovního ruchu. Základním předpokladem při řešení tohoto problému je kvalitní prostorová analýza, která přehledně ukazuje rozmístění sledovaného jevu a zobecňuje prostorové vztahy, které má druhé bydlení k jednotlivým krajinným prvkům. Objekty individuální rekreace představují v ČR asi 20 % ze všech obytných staveb, což ukazuje významnou úlohu druhého bydlení v sídelní struktuře. Polovinu zabírají rekreační chalupy, jejichž užitná funkce se změnila z původní obytné na rekreační. Druhou polovinu tvoří chaty a rekreační domky, které byly postaveny právě pro rekreační účel. Při zpracování sociogeografické analýzy jsem vycházela z údajů o bytovém fondu získaných ze Sčítání lidu, domů a bytů v roce 1991, dále také z použité literatury především D. Fialové, J. Kubeše, I. Bičíka, J. Vystoupila, J. Vágnera aj. a v neposlední řadě z dat získaných dotazníkovým šetřením od uživatelů objektů druhého bydlení ve vybrané oblasti. Kromě zmíněných objektů vstupují do problematiky další důležité aspekty, kam patří dostupnost do oblastí druhého bydlení ze zdrojových oblastí rekreantů, přírodní předpoklady a také možnosti aktivit volného času v daném území. První kapitola této práce je zaměřena na vymezení pojmů, především geografie cestovního ruchu a rekreace, druhé bydlení, chataření a chalupaření. Dále se zabývám typologií objektů individuální rekreace a postavením druhého bydlení v systému cestovního ruchu. V další kapitole je popsán vývoj druhého bydlení od 19. století, které položilo základy turistiky, až ke 20. století a kořenům chataření a chalupaření. Závěr této kapitoly se zabývá vývojem druhého bydlení od roku 1989 do současnosti a nynějšími trendy chataření a chalupaření. Zvláštní kapitola je věnována motivům druhého bydlení, které do jisté míry vycházely z nedostatků tehdejšího života. Poslední kapitolou teoretické části je porovnání situace v České republice s jinými zeměmi, především z Evropy, co se týká fenoménu druhého bydlení. Na teoretickou část práce navazuje ta praktická, která probíhala formou dotazníkového šetření. Cílem bylo zjistit, jaké se v dané oblasti nacházejí typy objektů individuální rekreace, údaje o jejich uživatelích, kteří zde tráví volný čas a další zajímavé aspekty týkající se doplňkové infrastruktury, volnočasových aktivit aj. Očekávají se výrazné změny ve vývoji obyvatelstva, oproti předchozím desítkám let, a to hlavně v oblasti vzdělanosti a sociálního postavení majitelů objektů a v oblasti možné přeměny rekreačního objektu na trvalé bydlení či komerční účely. Ve své práci jsem čerpala zejména ze sociologické, geografické a historické odborné literatury. Výzkumem druhého bydlení se v České republice dlouhodobě zabývá katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Univerzity Karlovy. Dále jsem využila také dobové statistiky, které doplňují některé fakta z teoretické části práce, tyto statistiky jsem umístila do příloh spolu s obrázky typických chat a chalup. 10

1

Metodický postup práce

Tato kapitola se zabývá postupem zpracování diplomové práce a vymezením literatury, která je zaměřena na problematiku druhého bydlení a s ní spojené další okruhy a vědní disciplíny. V metodice práce je popsáno, jak jsem při zpracovávání dat a informací o druhém bydlení postupovala, kde jsem čerpala potřebné náměty pro sestavení práce a kteří autoři a která konkrétní geografická pracoviště mě nejvíce inspirovala. V celé práci používám různé termíny týkající se druhého bydlení a mající stejný význam, jako např. druhé domovy, objekty individuální rekreace, rekreační objekty, objekty druhého bydlení apod.

1.1

Rešerše literatury

Studium individuální rekreace má poměrně bohatou historii, když počítáme také výzkumy prováděné geografy. Již na počátku druhé poloviny 20. století se objevují první práce na toto téma, které publikovala S. Šprincová v letech 1959–1988 se zaměřením na oblast Jeseníků a Severomoravského kraje. Výzkumy individuální krátkodobé rekreace jsou vedeny ve dvou časoprostorových úrovních. První je rekreace v místě bydliště se zaměřením na pohyb obyvatelstva na území města a to z pohledů urbanistických, dopravních a sociologických. Těmto problémům se věnovala např. Filipcová 1974 či Librová v letech 1972–1987. Analýzy se zabývaly také specifickými aktivitami ve městech, jako je zahrádkaření, využití městských parků a rekreační infrastruktury (zábavní a sportovní zařízení). Druhou úrovní se začali zabývat geografové od konce 60. let a jednalo se o problematiku krátkodobé rekreace mimo město, konkrétně v příměstských či vzdálenějších lokalitách. Výzkumy se zaměřily hlavně na oblasti dopravní problematiky, socioekonomickou situaci, územní organizaci a na pohyb za rekreací. Poptávkovou stranou, tedy analýzou obyvatelstva a jejich potřeb ohledně krátkodobé rekreace, se zabýval např. V. Gardavský 1968 nebo Vystoupil 1981 a 1989, který dále analyzuje v roce 1985 časovou dostupnost a dosažitelnost objektu a modely prostorového šíření příměstské rekreace. V 60. a 70. letech bylo provedeno mnoho šetření o rekreačním zázemí největších měst ČR. Práce o Praze vypracoval Gardavský 1968–1971, na Brno se zaměřil Vystoupil v letech 1978–1981 a o výzkumu v Ostravě pojednávají publikace od M. Havrlanta 1968 a 1977, či od Librové 1969. V 80. letech začali geografové z PřF UK spolupracovat s kolegy na Varšavské univerzitě, a tím byl výzkum obohacen o mezinárodní srovnání tohoto fenoménu. Vývoj druhého bydlení komplexně podchytil v habilitačním spise A. Kowalczyk v roce 1994. 11

Po roce 1990 vzrostl zájem o systematičtější výzkum druhého bydlení v doktorandském studiu, jak uvádí Bičík (2001). Tento cílený výzkum byl podpořen personálním posílením pracovišť a doktorandy. Sčítání lidu, domů, bytů v roce 1991 poprvé umožnilo získat potřebné informace o chatách, chalupách a bytech až do lokální úrovně, dále zjišťovalo zájem o druhé bydlení a charakterizovalo regionální specifika. Nyní je význam druhého bydlení podstatně jiný než v totalitním období. V průběhu devadesátých let byla tato problematika publikována v odborném tisku, konferenčních sbornících, dále pak na odborných seminářích a mezinárodních konferencích (například v Praze, Bratislavě či v Polsku). Dlouholeté výzkumy pojednávají o formování a územní organizaci druhého bydlení na různých prostorových úrovních, kde jsou nejdůležitějšími faktory vzdálenost od trvalého bydliště, přírodní atraktivita lokality, sídelní situace a vliv druhého bydlení na rozvoj venkovských a rekreačních středisek. Analýzou druhého bydlení v hlavním městě se zabývala D. Fialová 2001 a J. Vágner 2003. Na rekreační zázemí Českých Budějovic se zaměřil J. Kubeš 2004 a např. lokality Ústí nad Labem analyzuje Anděl 2004, rekreační oblasti v Plzni popisuje M. Novotná 2007, jak uvádí Vystoupil (2011). Druhé bydlení nechápeme pouze jako souhrn objektů individuální rekreace, ale jako komplex jevů a procesů s tím spojených. Zde se však objevují odlišnosti v jednotlivých regionech ČR, neboť zmíněné procesy a jevy fungují na každém místě jinak a s výraznými specifiky. A z tohoto důvodu vznikl v letech 2001–2003 další projekt podpořený Grantovou agenturou ČR s názvem „Druhé bydlení v ČR a vztah k jiným formám CR“, který se zabýval právě regionální diferenciací druhého bydlení v ČR. Vágner a Fialová spolupracovali s ostatními geografickými pracovišti na sedmi českých univerzitách (České Budějovice, Plzeň, Ústí n. Labem, Liberec, Brno, Olomouc, Ostrava) a tím vznikla v roce 2004 rozsáhlá publikace s názvem „Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku“. Jako významná geografická témata lze uvést diskuze nad předmětem geografického výzkumu cestovního ruchu, výzkum rekreativity obyvatelstva, otázky druhého bydlení, hodnocení lokalizačních faktorů v cestovním ruchu, prostorové analýzy cestovního ruchu, regionální výzkum cestovního ruchu území ČR, atlasová a mapová tvorba prostorové organizace, rajonizace cestovního ruchu území ČR. Na geografii cestovního ruchu se od 60. let specializovali geografové jako např. S. Šprincová, V. Gardavský, V. Hrala, K. Stránský, M. Havrlant, J. Vystoupil, R. Wokoun a další. Za nejvýznamnější geografické pracoviště v oblasti geografického výzkumu lze do roku 1993 označit Geografický ústav v Brně zejména v oblasti základního teoreticko-metodického výzkumu, regionálních geografických analýz území ČR, tématické kartografické tvorby v cestovním ruchu, aj. (Vystoupil 1989, 1988, 1981).

12

1.2

Metodika práce

Po zvolení tématu diplomové práce, určení konkrétní lokality a dále také jednotlivých chatových oblastí jsem začala s přípravou dotazníkového šetření. Hlavní poznatky diplomové práce závisely především na využití metod kvalitativního výzkumu. Nejprve bylo potřeba zhotovit vhodný dotazník se správně sestavenými otázkami, které byly většinou testového charakteru doplněné o otevřené otázky. Poté jsem zakreslila do kartogramu devatenáct modelových oblastí v okolí Jindřichova Hradce. Použitými metodami tedy bylo zmíněné dotazníkové a terénní šetření, studium mapových podkladů, analýza textů a dokumentů (novinové články, propagační materiály, zákony, internetové stránky). Další etapou bylo shromažďování literatury s danou tématikou, jako je geografie cestovního ruchu, problematika druhého bydlení, vývoj chataření a chalupaření. Pro teoretickou část práce jsem použila internetové zdroje týkající se mého tématu, různé odborné články, elektronické geografické časopisy, prezentace Fialové či Vágnera z Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Nedílnou součástí práce bylo vyhledávání dat a informací na internetových stránkách různých subjektů (ČSÚ, MMR, realitní a developerské kanceláře, stránky obcí, portál veřejné správy). Dále jsem měla možnost prostudovat jiné diplomové práce na toto či obdobné téma, a to jak z ČR, tak i od absolventů ze Slovenska. Sestavila jsem si předběžnou osnovu s jednotlivými kapitolami, které se v průběhu zpracovávání mírně měnily a upravovaly. Údaje pro praktickou část práce jsem získala terénním výzkumem přímo od respondentů v analyzovaných chatových oblastech. Základní přehled o rozmístění OIR v rámci ČR jsem získala na základě dat z ČSÚ a ČÚZK. Abych prozkoumala vybranou modelovou oblast, použila jsem dotazník sestavený z otázek týkajících se pozemku, daného objektu, volnočasových aktivit a samozřejmě také samotného respondenta, tedy uživatele vybraného OIR. Pro hlubší uchopení problematiky je také nutné podstoupit detailní terénní výzkum. Dotazníkové šetření probíhalo v letním období většinou metodou osobního dotazování, dále také telefonicky či e-mailem. Po sběru dat ve vybraných oblastech následovalo samotné prostudování získané literatury a poté tvorba jednotlivých kapitol a podkapitol.

13

2

Definice pojmů souvisejících s druhým bydlení

Tato kapitola je rozdělena do několika podkapitol podle pojmu, který definuje, a je sestavena od obecnějších pojmů k těm konkrétnějším. Nejprve je charakterizována geografie cestovního ruchu a rekreace patřící mezi socioekonomické disciplíny. Dalším popisovaným pojmem je samotná rekreace a s ní spojený společenský jev druhého bydlení, kam patří chataření a chalupaření reprezentované objekty individuální rekreace. Druhé bydlení není jenom sociální fenomén, ale také specifický mentální postoj. Zajímavý pohled na věc uvádí Fialová a Vágner (2009), kteří vidí druhé bydlení, díky reflexi, setrvačnosti a kontinuitě životního stylu uživatelů rekreačních objektů, jako habituální1 stereotypní rekreační chování. K druhým domovům se váže několik dalších pojmů, které jsou charakterizované v závěru této kapitoly.

2.1

Geografie cestovního ruchu a rekreace

Geografie cestovního ruchu a rekreace náleží do systému disciplín socioekonomické geografie. Podle Mariota (1983) má úzkou návaznost na socioekonomické disciplíny, ale i disciplíny fyzické geografie. Využívá poznatky i dalších negeografických věd, jako např. balneologie2, ekologie, oblastní ekonomiky, ekonomiky cestovního ruchu, územního plánování, urbanismu, demografie, sociologie a historických věd, jak je vidět na obrázku č. 1. Obrázek 1: Vazby geografie cestovního ruchu a rekreace na ostatní disciplíny

Zdroj: Mariot, 1983 1

Habituální znamená obvyklý, ustálený. Habitualita je vznik návyků. (Slovník cizích slov) Balneologie je nauka o léčivých vodách, lázních a jejich účincích na lidský organismus, zvláště s přihlédnutím k terapeutickým účelům (http://cs.wikipedia.org/wiki/Balneologie). 2

14

Rekreace je chápána jako způsob trávení volného času za účelem fyzické i psychické regenerace, rozvoje vlastní osobnosti a uspokojení vyšších potřeb, jak uvádí Pásková a Zelenka (2002). S ohledem na životní styl, preference a možnosti jedince může rekreace nabývat pasivních, aktivních a jiných forem. Rekreační aktivity se mohou odehrávat přímo v místě bydliště nebo v blízkém i vzdálenějším okolí, ale také v rámci cestovního ruchu, jako jsou např. lázeňské pobyty a pobyty u moře. Vymezení předmětu zájmu geografie cestovního ruchu a rekreace je poněkud komplikované z důvodu samotné podstaty sledovaných jevů, jak uvádí Vystoupil (2008). Komplexní povaha cestovního ruchu a rekreace nabízí celou řadu výzkumných témat. Vybrané sféry výzkumu geografie cestovního ruchu a rekreace poskytuje podle Nožičkové (2010) několik následujících bodů: 1) zákonitosti prostorových aspektů interakce mezi cestovním ruchem a rekreací; 2) faktické rozmístění cestovního ruchu na různých úrovních (lokální až globální); 3) potenciál oblasti pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace; 4) vztah cestovního ruchu s ekonomikou dané oblasti; 5) vývoj cestovního ruchu a rekreace v dané oblasti (prostorové aspekty vývoje); 6) dopady vyvolané rozvojem cestovního ruchu a rekreace v dané oblasti; 7) aktéři rozvoje cestovního ruchu a rekreace; 8) dílčí aspekty cestovního ruchu a rekreace (nové trendy).

Ačkoliv geografie cestovního ruchu a rekreace patří mezi mladší disciplíny, v jejím relativně krátkém historickém vývoji lze zaznamenat postupné přechody od sledování prostorových a ekonomických, přes socio-kulturní, psychologické, až po současné environmentální aspekty cestovního ruchu a rekreace, jak uvádí Vystoupil (2008). V případě cestovního ruchu a rekreace geografie čerpá Kowalczyk (2000) nejen z metodologických, aplikovaných, teoretických, přírodních a společenských vědních disciplín, ale také z ostatních geografických disciplín, resp. subdisciplín. Vazby geografie cestovního ruchu a rekreace na všechny vědní disciplíny zachycuje obrázek č. 1.

15

2.2

Druhé bydlení

Druhé bydlení je podle Bičíka (2001) souhrn jevů a procesů spojených s objektem nebo jeho částí, který je přechodným místem pobytu vlastníka či uživatele, využívajícího tento objekt převážně k rekreačním účelům. Výkladový slovník cestovního ruchu Zelenky a Páskové (2012) označuje druhé bydlení také jako druhý domov, či anglicky second houses, second home, holiday home, residences nebo second housing. Pod pojmem druhé bydlení se skrývají nejen objekty individuální rekreace, tedy chaty, rekreační chalupy, nově i rekreační apartmánové byty a objekty v rekreačních areálech, ale také procesy spojené s jejich využíváním. Charakteristická je individuální různorodost v době, délce i periodicitě využívání objektu, které jsou často lokalizované v příměstském, ale i venkovském prostředí vyznačujícím se atraktivní přírodou. Druhé bydlení je významnou součástí cestovního ruch typickou pro Skandinávii, Francii (cca 20 % domácností) a bývalé socialistické státy. V menší míře se pak objevuje v USA, Kanadě a Velké Británii (cca 4 % domácností). V České republice disponuje rekreačními objekty přibližně 25 % obyvatel a asi 20 % veškerého domovního fondu jsou druhé domovy. Díky významné pozici druhého bydlení v hodnotovém žebříčku obyvatel a objemu stráveného volného času v rekreačních objektech patří tento specifický životní styl k nejvýznamnějším formám cestovního ruchu. Fialová (2001) označuje druhé bydlení několika cizími termíny, jako např. francouzský termín „residence secondaire“, britská literatura uvádí již zmíněný výraz „second homes“, německý termín „Freizeitwohnsitz“ nebo polský pojem „dom wypoczynkowy“. Fialová se také dívá na druhé bydlení z několika úhlů pohledu, a to jako součást sídelního systému, jako součást vybavenosti domácností či jako životní styl, avšak vždy je prvotním úkolem zjistit počet objektů individuální rekreace, jejich hustotu a intenzitu (podíl na úhrnu obytných staveb) a podíl domácností vlastnících rekreační objekty. Dlouhodobým specifickým významem v hodnotovém žebříčku, ve využívání volného času a v rámci životního stylu se řadí česká populace na přední místo v evropském i světovém měřítku.

2.3

Objekty individuální rekreace

Objekt pro individuální rekreaci (angl. individual recreation object) představuje jednoduchou stavbu, která svými objemovými parametry a stavebním uspořádáním odpovídá požadavkům na rodinnou rekreaci. Vyhláška MMR č. 137/1998 Sb., která stanovuje základní požadavky na územně technické řešení staveb, zahrnuje mezi stavby pro individuální rekreaci rekreační domek, chatu, rekreační chalupu, zahrádkářskou chalupu apod. Chatové osady nemají 16

narušovat ráz krajiny, proto se umísťují v souladu s požadavky na ochranu zemědělského nebo lesního půdního fondu a ochranu přírody, na pozemcích hygienicky nezávadných a hospodářsky obtížně využitelných. Pozemky nesmějí být na příliš strmých svazích, na okraji strží a opuštěných lomů, v místech ohrožených sesuvy půdy nebo v zátopovém území, jak uvádí Skřivan (1999). V tabulce č. 1 můžete vidět vývoj předepsané zastavěné plochy jednotlivých objektů podle tří vyhlášek z let 1976–1998. Tabulka 1: Velikost zastavěné plochy rekreačních objektů podle příslušných vyhlášek

Typ objektu trvalé rekreační chaty dočasné rekreační chaty rekreační domky zahrádkářské chaty

83/1976 50 m² 36 m² 80 m² 16 m²

Číslo vyhlášky 376/1992 80 m² 36 m² 80 m² 25 m²

137/1998 bez omezení

Zdroj: Fialová (2001), Druhé bydlení v Česku Objekty využívané k účelům druhého bydlení lze rozlišit do dvou skupin - rekreační chalupy a chaty, příp. rekreační domky. Členění je podle Dufkové (2006) podmíněno vzhledem, způsobem užívání a funkcí rekreačního zařízení a dalšími různorodými faktory, jako je dostupnost z města, atraktivita okolí, vybavenost lokality nebo individuální vztahy vlastníka objektu k přírodě. D. Fialová dále rozlišuje objekty individuální rekreace podle užívání během roku. Tato typologie platí hlavně pro objekty v blízkosti velkých měst. Jako první typ uvádí Fialová úplné druhé bydlení, které je využívané většinou o víkendech a v období dovolené uživatele objektu. Druhý typ je nazýván jako přechodné stádium, kdy lidé stráví v objektu celý týden v sezóně. A poslední typ druhého bydlení je trvalé bydlení v rekreačním objektu, kde se lidé zdržují dlouhodobě a tráví zde převážnou část roku.

2.4

Chataření a chalupaření

Další pojmy, které budou zmíněny, jsou důležité z hlediska zaměření této práce. Chalupaření (angl. weekend house activities) je součástí domácího cestovního ruchu České republiky a jde o aktivity spojené s užíváním vlastních chalup a jejich okolí k rekreaci. Chalupaření oživuje venkov, přispívá k udržování objektů a okolí a prospívá celkové identitě venkovských obcí, jak uvádí Zelenka (2012). Podle Vystoupila a kol. (2006) převažuje chalupaření v horských oblastech – Krkonoše, Jizerské hory, Orlické hory, Jeseníky aj. 17

Chalupa (angl. weekend house, summer cottage, second home) je objekt sloužící k rekreaci, dříve využívaný k trvalému bydlení na venkově, vyňatý nebo nevyňatý z bytového fondu. Tyto rekreační objekty podporují autenticitu a životaschopnost venkovského prostředí. Dříve byly chalupy využívány pro rodinnou rekreaci, dnes se však vrací jejich původní funkce trvalého bydlení, nebo slouží ke komerčním účelům. Vzhledem k tomu, že jsou chalupy součástí lidských sídel, nezatěžují krajinu tak jako chataření.

Chataření (angl. weekend home holiday stays) je formou druhého bydlení odehrávající se na chatě a v jejím blízkém okolí, spočívající především v odpočinkovém pobytu, který bývá doplněn volnočasovými aktivitami v okolní, většinou přírodně hodnotné krajině, jako jsou např. procházky, sportovní rybolov, koupání, sběr lesních plodin. Jako zvláštní případ se také uvádí zahrádkaření jako volnočasová aktivita. Chataření je podle Kubeše (2011) nekomerční, hromadně neorganizovanou, rodinnou, převážně víkendovou a dovolenkovou a obvykle letní rekreací. Podle Vystoupila a kol. (2006) převažuje chataření především v okolí velkých měst – Prahy, Plzně, Brna, Ostravy a v okolí velkých řek – např. Berounky a Sázavy. Chata (angl. chalet, cottage, hut) je menším, uzavřeným, až na výjimky solitérním a nemobilním stavebním objektem postaveným a určeným pro chataření. Je zařízena k vícedennímu pobytu (možnost přespávání a vaření) a. také pro některé volnočasové aktivity. Je až na výjimky v osobním vlastnictví a nebývá využívána komerčně (výjimkou je dlouhodobý pronájem chaty).

Kubeš (2011) uvádí následující architektonicko-stavební typy chat. Nejvíce byly zastoupeny rekreační chaty, vyznačující se ovšem poměrně rozmanitou architekturou danou především obdobím jejich vzniku. Tyto chaty se nacházejí zejména v přírodně hodnotných prostředích s cenným krajinným rázem, velmi často v blízkosti vodních toků, nádrží a lesních komplexů. Stavebně kvalitnější a větší rekreační domky jsou ve srovnání s rekreačními chatami málo zastoupeny. Lze je nalézt především v intravilánech3 venkovských sídel. Jde o novostavby venkovských rekreačních domů. Dalším architektonicko-stavebním typem chat jsou zahrádkové chaty, které leží většinou v oplocených zahrádkových osadách na okrajích intravilánů měst, mají velmi rozmanitou architekturu, musí splňovat parametry chaty, a pokud nesplňují, jde pouze o altány či boudy.

3

Intravilán je zastavěná část obce. Naopak extravilánem se rozumí nezastavěné území vně hranic sídel (Slovník cizích slov).

18

Zahrádkovo-rekreační chaty leží většinou v oplocených enklávách4 osad v příměstské krajině, na zemědělsky obtížně obdělatelných pozemcích. Byly stavěny hlavně v 80. letech a mají jednotnou architekturu zděných objektů s podkrovím. Existují také nesčítané potenciálně mobilní a další specifické chaty v podobě stavebních buněk, vyřazených vagónů, nadlouho až nastálo zaparkovaných karavanů, maringotek nebo hausbótů. Větší část těchto chat najdeme také v zahrádkových osadách. Většinou existuje shoda mezi architektonicko-stavebním a funkčním typem chaty spojeným s určitou specifičtější formou chataření. Dalšími pojmy, které se týkají druhého bydlení, jsou osady a chatové oblasti, které definuje Kubeš (2011) následovně: Chatová osada byla definována jako shluk či linie alespoň pěti chat ležících nedaleko od sebe. Typy chatových osad jsou dány výskytem architektonicko-stavebních, funkčních a dalších typů chat, typem okolní krajiny či jinými charakteristikami. Chatová oblast má ve své ploše charakteristickou hustotu chat a charakteristický typ krajiny vyhledávaný chataři. Charakteristický typ krajiny je daný kombinací geomorfologických, krajinněpokryvných, hydrografických, estetických a příslušných volnočasových charakteristik krajiny.

4

Enkláva je podle slovníku území uvnitř jiného území.

19

3

Průběh Sčítání lidu, domů a bytů v letech 1961–1991

Kučera se podílel na přípravě provedení Sčítání lidu, domů a bytů (dále jen SLDB) v letech 1961 až 1991 a nesl odpovědnost za roky 1970 až 1991. Z nedostatečných informací o individuální rekreaci se podařilo vymanit sčítáním v roce 1991. Od roku 1961 se stávalo, že objekty sloužící k rekreaci s popisným číslem patřily do Popisu sčítacího obvodu5 a do sčítání, ale objekty s evidenčním číslem nebyly zahrnuty. V 70. a 80. letech zaznamenáváme prudký rozvoj chataření a chalupaření. Po druhé světové válce se rozvinula výstavba chat s evidenčními čísly. Stavěli se někdy až luxusní vily a rodinné domky, ty však SLDB nepodléhaly. Sídelní lokalita byla definována jako soubor domů a bytů, kde se nacházelo alespoň deset trvale obydlených bytů nebo bydlelo minimálně třicet obyvatel. Po vyhodnocení SLDB v roce 1980 byl zjištěn vznik mnoha chat, chalup, rekreačních domků, dále se změnilo číslování a tím také sčítání. Nové objekty individuální rekreace (dále jen OIR) se nacházely hlavně v okolí řek, potoků, rybníků a lesů. Kučera usiloval o rozšíření předmětu sčítání v roce 1991, což však neprošlo u ministerstva vnitra, neboť pojetí sídelní struktury nemělo oporu v zákoně. Požádali proto ministerstvo národní obrany (dále jen MNO) s uvedením příkladu z války, kdy z německých měst ohrožených leteckými nálety byly přesunuty matky s dětmi do venkovských oblastí, dokonce až do rekreačních objektů v Krušných horách. Navrhli přidělencům MNO v českém i federálním statistickém úřadě projednání účelnosti soupisu OIR pro případ přesunu obyvatel do periferních oblastí v době ohrožení. MNO souhlasilo a přemohlo také ministerstvo vnitra. Údaje o OIR byly získány administrativní cestou z podkladů národních výborů a ověřovány v evidencích i terénu. Jako ubytovací zařízení byly sčítány hotely, ubytovny, objekty kolektivní rekreace a skupinky chatiček, které patřily témuž vlastníkovi. Sčítací komisaři sestavily seznamy objektů pro individuální rekreaci. U neobydlených domů určených k rekreaci, nevyčleněných z bytového fondu, bylo obtížné zjistit vlastníka a jeho bydliště, to by totiž narušilo časový harmonogram sčítání sčítacích komisařů. Tím pádem nešlo určit dojížďku z trvalého bydliště do OIR. Také velmi záleželo na práci sčítacích komisařů, někdy totiž dostávali nejednotné instrukce a nařízené postupy sčítání, čímž docházelo k neúplnosti dat soupisu OIR. Ve stanoveném způsobu vyplnění popisu sčítacího obvodu a seznamu objektů individuální rekreace, jak uvádí ve svém příspěvku Kučera (2001), bylo přesně popsáno, jaké budovy podléhají sčítání. Popis sčítacího obvodu zahrnoval mimo jiné i neobydlené domy a také 5

Pro účely Sčítání lidí, domů a bytů 1991 se tvorba sčítacích obvodů (od roku 2006 jde o statistické obvody) řídila pravidlem, že jeden sčítací obvod zahrnoval maximálně 140 bytů nebo 400 obyvatel (www.czso.cz).

20

chalupy nevyčleněné z bytového fondy, které sloužily pouze k rekreaci. Oba tyto druhy objektu musely být označeny písmenem „N“ jako neobydlený objekt a neřadily se mezi OIR. Do seznamu objektů pro individuální rekreaci musely být zapsány rekreační chaty, rekreační domky a rekreační chalupy vyčleněné6 z bytového fondu. Šlo o objekty s evidenční nebo popisným číslem, případně i bez čísla. Do seznamu OIR naopak nesměly být zahrnuty zahrádkářské chaty vymezené podle vyhlášky č. 83/1976 a zařízení pro kolektivní rekreaci (podniková ubytovací zařízení, motoresty apod.), která patřila vždy mezi domy a byla tak zahrnuta do Popisu sčítacího obvodu. Při sčítání v roce 1991 šlo tedy o dva oddělené seznamy objektů, a tím byl Popis sčítacího obvodu a Seznam objektů pro individuální rekreaci.

Oproti poslednímu sčítání v roce 2011 se zvětšil počet neobydlených domů na 376 847. Celkový údaj zahrnuje i ubytovací zařízení bez bytu (např. ubytovny). O 9,5 % více je proti SLDB 2001 trvale neobydlených rodinných domů, a to 356 116. Přitom se snížily počty neobydlených rodinných domů v jednotlivých důvodech uvedených v tabulce č. 2. Pro nás je nejdůležitějším uvedeným důvodem neobydlenosti to, že objekt slouží k rekreaci. V tabulce je vidět výrazný nárůst v letech 1970–1980, a to z více než 25 tis. na více než 104 tis. rekreačních objektů. Do roku 2001 se pak počet ještě zvýšil o 65 tis., avšak po tomto roce se množství rekreačních objektů spadajících pod neobydlené rodinné domy snižovalo.

Tabulka 2: Neobydlené domy podle druhu domu a důvodu neobydlenosti

Zdroj: ČSÚ, MMR ČR

6

Chalupy, u nichž byla povolena změna účelu užívání z trvalého bydlení na rekreační užívání.

21

4

Postavení druhého bydlení v systému cestovního ruchu

Cestovní ruch se stal jedním z nejvýznamnějších odvětví několika různých ekonomik, pro politiky jednou z klíčových oblastí lokálního a regionálního rozvoje a pro výzkumníky zajímavým předmětem zájmu z pohledu jejich vědeckých disciplín, jak uvádí Nožičková (2010). Problematice cestovního ruchu se věnují odborníci dlouhodobě a roste intenzita a hloubka výzkumu. V souvislosti s vývojem společnosti, novými trendy a riziky v oblasti cestovního ruchu a rekreace se mění také geografie cestovního ruchu jako celek. Bičík (2001) uvádí, že cestovní ruch je vnímán jako nejvšeobecnější, nadřazený pojem na souhrnné vyjádření všech rekreačních aktivit. Pod tento pojem spadá CR s nerekreačním charakterem a CR s rekreačními cíli, který se dále dělí na mezinárodní a vnitrostátní rekreační systém. Cestovní ruch za rekreací uvnitř státu je rozsáhlý a složitě strukturovaný soubor rekreačních cílů, ubytovacích a obslužných zařízení, části veřejné i soukromé osobní dopravy a osob, které celý systém obsluhují či jsou jeho uživateli. Vnitrostátní rekreační systém se skládá ze složek, které vstupují na trh cestovního ruchu, a také z částí, které sice na trh přímo nevstupují, ale ovlivňují ho. Jde především o přírodní zdroje a druhé bydlení. Také proto někteří autoři publikací o cestovním ruchu vůbec neuvádějí druhé bydlení jako jeho součást. Avšak v zemích, které jsou vybavené významným množstvím OIR, druhé bydlení ovlivňuje rozsah, intenzitu i cíle domácích účastníků vnitřního CR i účastníků ze zahraničí. Definice druhého bydlení je v jednotlivých zemích odlišná a navíc v čase proměnlivá. Zpočátku bylo druhé bydlení spojováno s vlastnoručně vystavěnou chatou (popř. s pomocí přátel), potom umožnilo vylidňování venkovských periferních oblastí rozšířit druhé bydlení o staré objekty na venkově, jako byly např. obytné usedlosti, mlýny, hospodářské objekty či výjimečně i kaple. Dále se postupem času k pojmu druhé bydlení řadily další a další objekty, jako jsou hausbóty, malé zahrádkářské chatky, nové rekreační domky, byty či místnosti k pronájmu za účelem rekreace. Cestovní ruch rozvíjí rekreační funkci venkova a tato skutečnost plyne ze samotné podstaty odvětví. Rekreační funkce venkova roste se zvyšující se frekvencí návštěv venkovského prostoru, ať už se jedná o relaxaci či aktivní dovolenou, o rekreanty, jako jsou mladé páry, rodiny s dětmi či senioři, nebo dlouhodobé či krátkodobé pobyty, jak uvedl O. Petr (2010). Pro ČR specifickým typem venkovského cestovního ruchu je víkendové chalupaření a chataření, tedy již několikrát zmíněné druhé bydlení.

22

Historický vývoj druhého bydlení v ČR

5

Ve vývoji druhého bydlení v ČR můžeme vymezit několik důležitých etap, přičemž jeho celkový dosavadní vývoj lze charakterizovat klasickou logistickou křivkou, která ukazuje pozvolný počátek v 50. letech až do poloviny 60. let, strmý růst od druhé poloviny 60. let do poloviny 80. let, zpomalování růstu ve druhé polovině 80. let a konečně fáze nasycení v 90. letech až do současnosti, což dokumentuje tabulka č. 3. Tabulka 3: Vývoj počtu objektů individuální rekreace

Období výstavby

Počet nových OIR

do 1930 1931–1945 1946–1955 1956–1965 1966–1970 1971–1980 1981–1990 1991–2000 Celkem OIR

3 000 5 000 5 000 40 000 103 000 124 000 117 000 36 000 433 000

Vývoj celkového počtu OIR 3 000 8 000 13 000 53 000 156 000 280 000 397 000 433 000

Zdroj: Vystoupil a kol., 2010

5.1

Období 1900–1920 a mezi dvěma světovými válkami

Za přímého předchůdce chataření můžeme považovat tramping, jehož počátky se obvykle datují do roku 1918. Podle Salusové (2010) čerpalo toto hnutí svoji filozofii z románů Jacka Londona, v jeho knize Cesta se poprvé objevil výraz „tramp“, který značil tuláka. Další inspirací byly romány Karla Maye a hnutí skautingu. Motivy trampů byly velmi jednoduché. Organizace Sokol byla pro mladé lidi drahá, Skaut příliš organizovaný a Svaz dělnické tělocvičné jednoty prožíval krizi. Mladí lidé toužili po dobrodružství, romantice, navazování nových přátelství, objevování neznámých krajin a to jim tramping všechno umožňoval. Brzy začali trampové spontánně zakládat chatové osady s malými objekty jen pro přespání. Jako dopravní prostředek se využíval výlučně vlak, který byl pro přepravu většího množství lidí ideální, pravidelná autobusová síť ještě nefungovala a automobily byly dosažitelné jen pro 23

nejbohatší vrstvu obyvatelstva. Vlak byl relativně levný a již v roce 1918 vedl do cílových míst trampů, jako např. do Posázaví či Berounska. Trampové byli ovlivněni americkými filmy, takže první české chaty byly inspirovány kanadskými sruby. Tyto chaty byli zpočátku velmi primitivní a postavené jen z materiálu, který se dal najít v lese, svou polohou byly nenápadné a nijak nenarušovaly ráz krajiny. Typická trampská chata byla z kulatiny, neměla žádná nebo jen malá okna, v interiéru se nacházelo místo na přespání a kout na vaření. Výrazným znakem pravé trampské chaty byla veranda. Řadu těchto osad byla však zatopena blízkými vodními toky. Salusová (2010) dále uvádí, že ve stejnou dobu s trampingem začaly v přírodě pobývat i bohaté vrstvy obyvatelstva, které si nechávaly stavět objekty ve stylu moderní prvorepublikové architektury. Zlomem v architektuře nastal v roce 1925, kdy byl definitivní odklon od secese a přiklonění se k novému funkcionalismu. Pobyt v přírodě začal být od 20. let mezi bohatými lidmi velmi populární, tito lidé si v okolí velkých měst nechali od prominentních architektů navrhnout rekreační domy ve funkcionalistickém stylu. Tyto objekty se vzhledem podobaly spíše městským vilám, často byly postavené na vyvýšeném podstavci. Prvorepublikový funkcionalismus se vyznačoval poměrně velkou barevností, charakteristické byly kombinace zelené a žluté nebo zelené a červené, jak uvádí Zapletalová (2007). Tyto vily byly obývané pouze v sezóně a jsou cenným svědectvím o architektuře této doby. Obrázek 2: Trampské osady založené 1922-1939 podle domovských měst

Zdroj: Babíčková, Elfmarková 24

5.2

Období po roce 1945 až do konce 60. let

K rozvoji druhého bydlení, v rekreačně atraktivních částech pohraničí, došlo po druhé světové válce, jak uvádí Vlčková (2010). V důsledku odsunu Němců se zvýšil počet neosídlených domů (zemědělské usedlosti a menší rodinné domy), které mohly být přestavovány v rekreační objekty. Hovoří se o první vlně zájmu o chalupaření, které je v mnoha zemích západní Evropy rozhodující formou druhého bydlení. Charakter zástavby byl zcela odlišný od předválečných jednoduchých srubových a chatových osad v těsném zázemí velkoměst. Vznikaly nové chatové osady často mimo zastavěné území obcí na kvalitní lesní či zemědělské půdě. Mezi podmínky pro rozvoj chataření a chalupaření v tomto období patří stále existence rekreačně atraktivního okolí a dobrého životního prostředí a samozřejmě i dopravní dostupnost. Kde tyto podmínky nebyly splněny, tam zůstávaly obce jen s malými počty rekreačních objektů, pouze s výjimkou dobře dostupného nejbližšího zázemí velkých měst a aglomerací. V této etapě došlo k rozšiřování automobilismu mezi širší vrstvy lidí, vlivem stále hustějších sítí autobusových linek a trvalému snížení dopravních nákladů se výrazně zvětšila cestovní mobilita obyvatelstva. Dvoudenní víkendy a delší volna umožnily nesporně plošné zvětšení rekreačních oblastí kolem velkých měst i ve větších vzdálenostech. J. Vystoupil a kol. (2007) uvádí, že k masovému rozšíření druhého bydlení v ČR došlo právě v tomto poválečném období. Postupně vznikají nové oblasti a centra chatové rekreace. V příměstských zázemích větších měst dochází postupně k významnější transformaci funkčního využití venkovských obcí, totiž z obytné na obytně-rekreační až rekreační. Podle Wokouna a Vystoupila se koncem 60. let tempo výstavby chat a chalup zvětšuje na 7 000 objektů ročně, zatímco v polovině 60. let činil roční přírůstek jen asi polovinu. V 60. letech, a především v jejich druhé polovině, pak začíná období rozmachu výstavby individuálních rekreačních objektů. Vystoupil a kol. (2010) uvádějí, že na rozdíl od minulých období se centrum zájmu o výstavbu chat dostává i do moravských měst. Vznikají postupně nové oblasti a centra chatové rekreace. Patrné je zejména rekreační využití Beskyd obyvateli ostravské průmyslové aglomerace. Vlivem rozvoje automobilizace a veřejné dopravy a zavedením pětidenního pracovního týdne na konci 60. let se výrazně zvětšila cestovní mobilita obyvatelstva. Jedním z důsledků těchto procesů byly například významné změny ve využití obytného fondu v českém pohraničí (koncem 60. let je v ČR již téměř 25 tis. rekreačních chalup). V příměstských rekreačních zázemích větších měst docházelo postupně k významnější transformaci funkčního využití venkovských obcí (podobně i v horských obcích), totiž z obytné na obytně-rekreační až rekreační funkci (v roce 1971 asi 5 % obcí, v roce 1980 téměř 10 % obcí). Koncem 60. let se tempo výstavby chat a chalup zvýšilo a činilo kolem 7 tis. nových objektů ročně. 25

5.3

Období od počátku 70. let do konce 80. let

Důsledkem politických událostí se začaly projevovat další důvody pro zvýšený zájem o individuální rekreaci, jak uvádí Vlčková (2010). Lidé ztratili zájem o seberealizaci a unikali do vlastního soukromého prostředí. V 70. letech se individuální krátkodobá rekreace podílí až 30 % na veškerém objemu cestovního ruchu a až 75 % na kapacitě objektů. Rekreační objekty se staly místem, kde vlastníci, příp. jejich rodina strávili i více než třetinu roku a vzhledem k možnostem seberealizace se rekreanti nezřídka s rekreačním objektem identifikují více než s trvalým bydlištěm. Vlastnictví automobilu i dobře vybaveného rekreačního objektu je pro městské obyvatelstvo vyjádřením životní úrovně. Došlo také k záchraně značného počtu venkovských domů, o které nebyl zájem pro trvalé bydlení, a tím k udržení struktury sídel a k celistvosti zastavěného území. Na druhou stranu málo regulovaná výstavba chat vedla ke vzniku rozsáhlých, a často přehuštěných chatových kolonií. Wokoun a Vystoupil (1987) uvádějí, že jestliže v roce 1971 bylo v ČSR asi 156 tis. OIR, pak v roce 1980 již kolem 270 tis. Největší přírůstky zaznamenala naše střední a zejména velká města. Pro prostorovou lokalizaci jsou nejdůležitější absolutní přírůstky objektů. Značné zvýšení počtu rekreačních objektů vedlo současně ke vzniku rozsáhlé rekreační dojížďky, často i na větší vzdálenosti. Zvláště v letní rekreační sezóně a na začátku a konci víkendů začalo docházet k výraznému periodickému pohybu obyvatelstva z měst na venkov za rekreací, což vedlo k častým dopravním problémům s enormním zhuštěním provozu.

5.4

Období od počátku 90. let až dodnes

Změna politických a společensko-ekonomických podmínek zasáhla i oblast druhého bydlení. Docházelo k výraznému snížení výstavby nových objektů, které je způsobeno mnoha faktory. Lidé začínají podnikat a klesá podíl volného času, jak uvádí Vlčková (2010). Mají možnost cestovat do zahraniční. Ekonomické úpravy a změny cen vedly ke zdražování veřejné hromadné dopravy i náklady na individuální dopravu. Vliv na snížení výstavby nových chat a chalup také mělo zvyšování cen pozemků, vzestup domovních daní, cen energie, zdražení stavebních materiálů aj. Podle Vystoupila a kol. (2010) ukazují základní tendence ve výstavbě objektů individuální rekreace v období 1981–1991 pokračující koncentraci výstavby v zázemích velkoměst (zejména Prahy, Brna, Plzně, Českých Budějovic), a to do již existujících chatových rekreačních středisek. Dále roste vybavenost objekty individuální rekreace středně velkých, zejména jihočeských, jihomoravských a středomoravských měst s postupným rozšiřováním jejich příměstských rekreačních zázemí. Pokračuje rozvoj chalupaření v horských a podhorských oblastech zejména Šumavy, Jizerských hor, Krkonoš, Vysočiny a Jeseníků. 26

6

Současný stav druhého bydlení v ČR

Druhé bydlení vstoupilo po roce 1989 do dalších etap přeměn. Podle Fialové a Vágnera (2004) je možné usuzovat dle dlouhodobějších výzkumů, že poslední dekády dvacátého století a počátek třetího tisíciletí je obdobím stagnace počtu OIR a jejich výstavby. Je možné předpokládat také kvalitativní změny rekreace a transformaci funkcí těchto objektů. V tomto období se také snižují rozdíly mezi rekreativitou obyvatel velkoměst a menších měst. Další vývoj je značně ovlivněn regionální diferenciací a výstavba nových objektů bude pokračovat hlavně v příhraničních oblastech. Současný stav druhého bydlení v České republice jako celku popisují Vágner a Fialová následovně: Objekty druhého bydlení zabírají v průměru plochu 70 m2 a leží na pozemku o rozloze 1000 m2. Objekt disponuje většinou pěti lůžky a pravidelně ho využívá pět až šest osob. Ve složení rekreantů převládají dospělí a lidé důchodového věku většinou středoškolského a vyššího vzdělání. Podle výzkumů jsou dvě třetiny objektů v dojížďkové vzdálenosti do 30 km od místa trvalého bydliště. Postupně se zmenšují rozdíly mezi druhým a trvalým bydlením, ale také mezi druhým bydlením a komerčním využitím objektů. Trendem je nová výstavba OIR pro zahraniční klientelu. Zajímavé je také zjištění že téměř jedna pětina majitelů OIR uvažuje o přeměnu funkce objektu z druhého bydlení na trvalé bydlení. Možnost trvalého bydlení v OIR nevylučuje zhruba 60 % rekreantů. A 20 % majitelů OIR by využilo v budoucnu objekt ke komerčním účelům, což se projevuje v turisticky atraktivních oblastech. Naopak v ostatních oblastech převažuje tradiční využívání objektů rodinnou, příbuznými či známými. Diferenciace se objevila také v otázce vzdělanosti. V tradičních rekreačních oblastech byla průměrná vzdělanost nižší než v novějších lokalitách druhého bydlení. Dá se konstatovat, že čím je menší zdrojové centrum, tím bližší je rekreační zázemí a vyšší podíl chat. Konkrétně v Jižních Čechách je vývoj konzervativnější. Pod 50 % OIR uvažuje o změně využívání objektu na trvalé bydlení. Je zde největší podíl odmítání komerčního využití objektu, to však neplatí ve velmi atraktivních oblastech cestovního ruchu, jako např. Lipno, Šumava či Novohradské Hory. V chatových oblastech nalezneme větší zastavěnou plochu na menších pozemcích a nižší hustotu OIR na km2 (cca 7 OIR/km2). Okresy s nejvyšším počtem OIR na km2 jsou znázorněny v tabulce č. 4. Ostatní aspekty v Jihočeském kraji představují průměrné hodnoty ukazatelů druhého bydlení v České republice.

27

Tabulka 4: Okresy s nejvyšším počtem OIR dle hustoty na km

2

Zdroj: Babíčková, Elfmarková

Česká republika patří k zemím, kde rekreační druhé bydlení má velký význam jak ve struktuře domácího cestovního ruchu, tak i v jeho objemu a kapacitách, jak uvádí Vystoupil. Podíl všech forem rekreačního druhého bydlení na celkové účasti obyvatelstva na krátkodobém cestovním ruchu se podle statistických šetření a různých odhadů dlouhodobě pohybuje kolem 25–30 %. Druhé bydlení má svoje funkční a prostorová specifika. Ve většině okresů České republiky převažuje chataření, a to zejména v příměstských rekreačních oblastech (v zázemí větších měst), dále v oblastech převážně letní rekreace u vody, tj. kolem našich nejvýznamnějších řek (např. Berounka, Sázava, Vltava, Svratka) a také jako specifický rys v některých moravských horských oblastech (Beskydy). Pro určitou část území ČR, zejména pro většinu horských oblastí je typické především chalupaření. Výzkumy rekreační aktivity obyvatelstva ukázaly, že nejvyšší podíly vlastníků OIR na celkovém počtu se nevyskytují pouze u velkých měst, ale také u okresních měst, a to hlavně jihočeských, pošumavských a z Vysočiny. Kučera (2001) uvádí následující závěry ze sčítání v roce 1991. Odhaduje se, že místo sečtených 396 tis. OIR to mohlo být až 450 tis. OIR. Nesrovnalosti nalezneme také ve Statistickém lexikonu obcí z roku 1992. Přibližně 268 tis. domácností zapsalo svou rekreační možnost, z toho bylo 214 tis. chat či rekreačních domků a 54 tis. vyčleněných rekreačních chalup. Lidé uvedli, že mají OIR buď ve vlastnictví, nebo v nájmu. Stejný objekt mohlo napsat více domácností a někdo naopak vůbec svůj OIR nezapsal. Sčítání zaznamenalo 1,4 mil. obyvatel z měst disponujících OIR. Do počátku 90. let mohly být dokončeny další tisíce OIR, které byly různě číslované, a u stávajících OIR docházelo ke změnám v užívání. Sčítání z roku 1991 navíc bylo záznamem o tehdejším způsobu života, kdy lidé nemohli volně cestovat. 28

6.1

Typologie oblastí druhého bydlení

Rozmístění objektů individuální rekreace je poměrně heterogenním jevem a má svá funkční a prostorová specifika, která zachycuje následující mapa. Chatové osady a rekreační domky (červená barva) se vyskytují zejména v zázemí velkých měst, vodních ploch a to po celém území ČR. Dominantní podíl chalup (zelená barva) je zřetelný v horských a podhorských příhraničních periferiích, které nabízejí celoročně vhodné podmínky pro aktivity cestovního ruchu a rekreace včetně zimních sportů, jak uvádí Kolářová (2012).

Obrázek 3: Prostorové rozmístění chat (červená) a chalup (zelená) z roku 1991

Zdroj: Kolářová, 2012

Dominantní podíl chalup je zřetelný u periferních horských a podhorských okresů, většinou pohraničních, s výhodnými podmínkami pro další sezónní aktivity a rekreační využití (Krkonoše, Trutnov, Šumava, Děčín, Jindřichohradecko, Jeseníky). Nadpoloviční podíl chalup byl zaznamenán u některých okresů tzv. vnitřní periferie (Strakonice, Tábor, Pelhřimov) či dokonce v periferních částech vzdálenějšího rekreačního zázemí aglomerací 29

(Kolín, Mělník, Chrudim). Výrazný podíl také zaujímá Benešovsko, Příbramsko, Plzeňsko a Žďársko, jak uvádí Vágner (1999). Podle Kučery (1992) platí názor, že čím více je rekreačních objektů pohromadě a čím blíže jsou u města, tím výrazněji převažují chaty nad chalupami. V následující tabulce můžeme vidět rozmístění objektů individuální rekreace ve vybraných okresech. Tabulka 5: Rozmístění OIR na úrovni vybraných okresů

Zdroj: Babíčková, Elfmarková Fialová rozlišuje v okolí Prahy 4 typy lokalit. Za prvé to jsou objekty individuální rekreace nacházející se v extravilánu obce, pochází původně z trampských osad před druhou světovou válkou, tudíž nemají ploty a původní charakter objektu byl stuhovitý, jsou rozmístěny v lese nebo u vody. Druhý typ se nachází převážně v extravilánu obce, lokality jsou tvořeny jak staršími objekty srubového typu tak i mladšího ze šedesátých až sedmdesátých let, mají jasné ploty a jsou rozmístěny také u vody nebo v lese. Třetí typ lokalit druhého bydlení se nachází na pomezí intravilánu a extravilánu, často u pozemní komunikace, jedná se o velké objekty se zahradou, je to ideální kandidát na trvalé bydlení. A poslední typ se nachází v intravilánu obce, podoba lokalit vychází z původně jednotného vzhledu. Vybavenost domácností objekty druhého bydlení se liší podle Vystoupila (2011) v každém kraji, okrese i obci. Existují regionální rozdíly mezi českými a moravskými městy, mezi městy stabilizovanými s významnou centrální funkcí (služby, administrativní funkce) na jedné straně a městy průmyslovými z 70. a 80. letech s mladou demografickou strukturou na straně druhé, způsobené rozdílnou sociální, vzdělanostní a demografickou strukturou obyvatelstva a urbanistickým vývojem a charakterem města.

30

6.2

Pohyb za rekreací

V této kapitole se budu věnovat mobilitě obyvatel České republiky za rekreací, což jsem zkoumala také v dané oblasti jižních Čech, kde jsem provedla dotazníkové šetření. Za výchozí bod je považováno místo trvalého bydliště určitého obyvatele a jako cílové místo je uvažována rekreační oblast, kde se nachází jeho chata, chalupa či rekreační domek. Po přemístění do OIR a strávení zde určitého času dochází k návratu do výchozího místa, tomuto jevu se říká „dojížďka za rekreací“. Existuje ještě několik dalších druhů dojížďky, jako např. dojížďka za prací nebo službami. Podle Procházky (2001) jsou data o pohybu za rekreací těžko dohledatelná, nepřesná a nekompatibilní. Nekvalitní databáze a nedostačující data ztěžují interpretaci tohoto jevu, můžeme tedy jen odhadnout směry dojížďky za individuální rekreací. Při posledním sčítání rekreačních objektů v roce 1991 byla zjištěna data o trvalém bydlišti vlastníka OIR, lze tedy díky tomu dopočítat a odhadnout rekreační dojížďku. Zde se berou v úvahu tzv. proudy dojížďky, kde se sčítají jednotlivá data o dojížďkách za rekreací z určitého místa trvalého bydliště, tedy určitého města, do dané cílové rekreační oblasti. Většinou se jedná o mobilitu z velkých měst do malých rekreačních území v blízkosti menších obcí. Musíme si však uvědomit, že se nejedná o zachycení dojížďky všech rekreantů, nýbrž jen vlastníků OIR, přičemž uživatelů jedné chaty či chalupy může být mnohem více a mohou být z jiného města svého trvalého bydliště, než je zmíněný vlastník.

Graf 1: Trvalé bydliště vlastníků OIR

9%

5%

ve vlastním okresu 37%

17%

v Praze ve velkoměstě vlastního kraje v ostatních okresech kraje v okresech mimo kraj

32%

Zdroj: Procházka, Druhé bydlení v Česku, 2001, vlastní zpracování

31

Z grafu je patrné, že převažují vlastníci OIR z okresu, kde se objekt nachází, a majitelé z Prahy, a to s celými 37 % a 32 %. Ze sčítání také vyšlo najevo, že čím vzdálenější je objekt od Prahy, tím menší podíl na struktuře dojížďky Pražané zaujímají. Na třetím místě je souhrn pohybu z velkoměsta vlastního kraje. Mezi městy různých okresů stejného kraje takto migruje 9 % obyvatel vlastnících OIR. A na posledním místě stojí dojížďka za rekreací z okresu jiného kraje, než je kraj umístění rekreačního objektu. Tato skutečnost ukazuje na trend, kde lidé upředňostňují malé atraktivní lokality ležící blízko místa trvalého bydliště, a tím se podíl vzdálenějších okresů na celkové dojížďce snižuje. Tabulka 6: Bydliště vlastníků OIR rozdělené podle krajů

Bydliště vlastníků OIR Kraj OIR

Středočeský + Praha Jihočeský Západočeský Severočeský Východočeský Jihomoravský Severomoravský ČR Odhad OIR

vlastní okres

Celkem (v tis.) tis. 80 26 34 29 28 43 28 268 396

9 13 13 13 13 25 11 97 165

%

Praha tis.

11 52 39 43 45 57 39 48

velkoměsto

%

64 6 5 8 4 1 0 88 110

tis. 80 24 14 29 16 1 1 28

%

3 12 2 5 12 11 45 70

ost. okr. kraje tis.

12 34 6 18 29 37 18

5 2 2 4 3 3 5 24 36

mimo kraj

%

tis. 6 6 7 14 9 8 18 8

2 2 2 2 3 2 1 14 17

% 3 6 6 8 12 5 5 4

Zdroj: Procházka, Druhé bydlení v Česku, 2001

32

7

Budoucí vývoj a trendy druhého bydlení v ČR

Vzhledem k faktu, že druhé bydlení má svoje funkční a prostorová specifika a v příměstských rekreačních oblastech se podílí na utváření rekreačních zázemí měst, otázkou je, zda lze očekávat výstavbu nových objektů individuální rekreace a jak to vypadá se zájmem rekreantů o tento fenomén, jestli se zvyšuje se nebo klesá. Příkladem nových trendů v druhém bydlení mohou být dlouhodobé pronájmy, transformace druhého bydlení na bydlení trvalé, internacionalizace a komercionalizace druhého bydlení. Nejrozšířenějším a také nejvíce medializovaným trendem v Česku je však výstavba apartmánových rekreačních bytů, jak dokládá Kadlecová (2010). Podle D. Fialové (2001) lze očekávat, že více než 90 % majitelů je rozhodnuto svůj rekreační objekt nikdy v budoucnu neprodat. Kromě propůjčování a pronajímání objektů druhého bydlení se i dnes projevuje trend dlouhodobějšího sezónního využívání objektu, které se může zčásti stát přechodným stádiem ke změně funkce objektu v trvalé obývání. Dále D. Fialová (2001) uvádí, že nejzřetelnějším příkladem jsou zatím občané v důchodovém věku, kteří se zčásti i z ekonomických důvodů stěhují sezónně a při zajištění určitých podmínek i trvale do dřívějších rekreačních objektů. Hypotézu potvrzuje i zpráva MMR (2004), kdy v důsledek zvyšování cen modernizovaných nebo nových bytů ve velkých městech dochází k přesunu starších obyvatel z měst do rekreačních objektů natrvalo. D. Fialová (2001) konstatuje, že nejen senioři, ale také mladé rodiny, řeší neutěšenou bytovou situaci ve velkoměstech stěhováním do dříve rekreačních objektů. Ovšem podmínkou je dobré dopravní napojení a možnost snadné dojížďky do zaměstnání do jádrového města. V posledních letech narůstá trend, že mladé rodiny koupí rekreační objekt v blízkosti větších měst, protože pro ně splňuje základní podmínky – jsou finančně dostupnější než velké rodinné domy a umožňují rovněž klidné bydlení v relativně čistém prostředí. Velmi častým důvodem prodeje chat a chalup bývá dědictví, neboť v rodině už není nikdo, kdo by do rekreačního objektu dále jezdil, natož aby se o něj staral. Častěji prodávají rekreační objekty lidé ve vyšším věku, kteří už nemají sílu starat se o něj. Mezi časté kupce patří rodiny s dětmi bydlící v bytech. Zájem mají o objekty v blízkém okolí bytu a s dobrou dopravní dostupností. Nejvíce kupců pochází z větších městských aglomerací, kde většinou žijí v bytech. Zajímají je objekty do 100 kilometrů od jejich bydliště. Lze předpokládat opětovný nárůst poptávky po rekreačních objektech v oblastech, kde žije mnoho lidí v městských panelových bytech a kteří chtějí trávit volné chvíle v přírodě. Lze očekávat, že bude pokračovat trend prostorové difúze rekreačních aktivit do vzdálenějšího zázemí měst, které je atraktivní díky svým přírodním hodnotám, ale i díky 33

výraznému nárůstu významu polohy při nových dopravních osách. Podle R. Wokouna a J. Vystoupila (1987) města s nepříznivými podmínkami až méně příznivými přírodními podmínkami posouvají svoje rekreační zázemí v průměru o 20 – 30 km dále než města s příznivými podmínkami. Kromě tradičních forem druhého bydlení (chaty a chalupy) se od 90. let 20. století objevují tzv. nové trendy v druhém bydlení. Nejpopulárnějšími z nich jsou vlastnictví vlastního rekreačního apartmánového bytu v apartmánovém domě českými i zahraničními občany či vlastní nemovitosti v tzv. rekreačních vesnicích, které se těší oblibě zejména u mezinárodní klientely. Pojmem apartmánový rekreační byt je označován byt situovaný v bytovém domě, který je nově postaven či rekonstruován a slouží z větší části k rekreačním účelům. Tyto často rozměrné projekty přináší do venkovské krajiny společně s určitými výhodami také velké množství negativních vlivů. V současnosti je hlavním úkolem poučit se z předchozích zkušeností s těmito objekty a zavést taková opatření, která budou moci ochránit přírodní a sociální prostředí venkovských obcí proti negativním dopadům, které mohou být s výstavbou a využíváním rekreačních objektů spojeny. První objekty začaly vznikat již v polovině 90. let v tradičních destinacích cestovního ruchu v Krkonoších či na Šumavě. Výstavba v některých horských obcích je stejně intenzivní jako v zázemí měst, kde probíhá suburbanizační zástavba. Trend se postupně prosadil v dalších obcích situovaných v horských a podhorských oblastech a v současnosti se apartmánové rekreační domy nacházejí ve více než 35 obcích Česka. Důležitými faktory pro rozvoj tohoto trendu byla především inspirace v alpských projektech a snaha developerů po velkých a snazších ziscích. Oblíbenými pro kupující se apartmánové byty staly díky změnám v trávení volného času a módě aktivních dovolených (lyžování, turistika a cykloturistika). V uplynulých letech se v České republice a na Slovensku významně rozvíjela výstavba rekreačních rezidenčních projektů v horských střediscích. V druhé polovině roku 2008 se i jí výrazně dotkla finanční krize a zhoršená hospodářská situace. Zájem o koupi tzv. druhého bydlení ve vyhledávaných střediscích českých a slovenských tisícovek citelně ochladl, potenciální kupci vyčkávají, růst cen se po několika letech zastavil. Naproti tomu německé, švýcarské či rakouské Alpy si na nezájem o rekreační bydlení stěžovat nemohou. V prestižních alpských letoviscích, jako je např. Davos, i v roce 2008 ceny rekreačních nemovitostí stouply – u rodinných domků o zhruba pět procent, u pozemků o deset procent. Při porovnání rezidenčního a rekreačního bydlení je třeba si uvědomit jeden významný rozdíl. Nákup rekreačního bydlení je obvykle možné odložit na pozdější dobu, zatímco nákup (eventuálně pronájem) rezidenčního bydlení zpravidla nikoli. Také proto se aktuální hospodářská situace více odráží v oblasti rekreačního než rezidenčního bydlení. Rozsáhlejší výstavba nových projektů rekreačního bydlení v českých horských střediscích je otázkou posledních několika let. Co se týká rekreačních nemovitostí na horách, dávali lidé 34

v posledních letech přednost novým bytovým domům, jak uvádí Johánek (2009), před chatami či chalupami. Ty jsou obvykle dražší a náročnější na provoz a údržbu. Dalším trendem ve výstavbě nových rekreačních objektů jsou stavby zahraničního investora především z Nizozemí a to zrovna v oblasti Podkrkonoší a Broumovska, jak uvádí Vorel (2004). Investoři si nechávají postavit druhé domovy s novým moderním vybavením. V některých lokalitách můžeme vidět i celé enklávy, které vlastní právnické osoby z Nizozemí. Tento jev pozorujeme již od roku 1989 po změně režimu. Cestovní kanceláře nacházeli vhodná místa pro stavbu objektů OIR pro zájemce z Nizozemí. Šetření z roku 2002 ukázalo oblasti, které vlastní zahraniční investor. Jako první můžeme zmínit Stupnou na Jičínsku, kde se nachází Arcadian Park z roku 1999. Zde můžeme najít celkem 22 OIR, konkrétně roubených chalup. Druhou oblastí zahraničních investorů je Stárkov na Náchodsku. Oblast se jmenuje Green Valley Park, byla založena roku 1997 a čítá 51 OIR, konkrétně zděných domků. Jako třetí je Happy Hill z roku 2000 nacházející se v Čisté na Trutnovsku. Tato oblast disponuje 43 zděnými domky.

35

8

Motivy pro volbu druhého bydlení

Pohnutky k výstavbě chaty nebo pořízení chalupy byly u obou jevů do značné míry shodné. První chataři toužili hlavně utéct z města a zažít dobrodružství. Jedním z hlavních důvodů po roce 1948 bylo čisté životní prostředí, touha opustit špinavé a hlučné město. Venkov si často městské obyvatelstvo představuje jako ideální krajinu, uvádí Salusová (2010). Část chatařů a chalupářů prožila své dětství na venkově a chtěli tuto zkušenost předat dál svým dětem. Roli hraje také to, že člověk byl od počátku lidstva spojen s půdou a industrializace tento vztah do jisté míry popřela. Životní prostředí v České republice se zejména od sedmdesátých let výrazně zhoršovalo. Týkalo se to nejenom ovzduší, ale i půdy a vodních toků. Československo patřilo k největším evropským znečišťovatelům ovzduší vlivem spalování fosilních paliv. Vláda se sice ochranou životního prostředí začala zabývat již na počátku sedmdesátých let, např. vznikla Rada pro životní prostředí (1971), přijatá opatření však nebyla důsledně prosazována, což mělo významný dopad na zdraví obyvatelstva. Ve velkém množství se začaly objevovat civilizační choroby: vzrostl počet onemocnění srdce nebo dýchacích cest. Jak uvádí Ministerstvo životního prostředí České republiky, přibylo také alergiků a astmatiků, například v roce 1989 bylo zjištěno desetinásobné zvýšení alergie na pyl u dětí než v roce 1980. Vlastnictví rekreačního objektu byla také jedna z mála možností legálního vlastnictví. Ve státě, kde všechno bylo všech, kde došlo k uplatnění socialistických ideálů, naplňovala chata/chalupa touhu něco vlastnit. Byla to velmi dobrá investice do budoucnosti, což se potvrdilo po pádu železné opony. Dalším motivem byla potřeba něco dělat, touha realizovat se, lidé si úmyslně měnili sociální role, stávali se z nich zedníci, tesaři, truhláři. Řada lidí si tak nahrazovala nedostatečnou možnost seberealizace v běžném životě. Velmi často se stávalo, že místo odpočinku se lidé z víkendu vraceli více vyčerpáni než z práce. Chaty a chalupy byly také oblíbené z toho důvodu, že se lidé oprostili od tlaku doby, v prvních domovech byli stále pod něčím dozorem, nemohli se uvolnit, proto byla individuální rekreace tak lákavá. Tyto objekty se nestávají jen druhým bydlením, ale i druhými domovy, jejichž význam byl mnohdy větší než u prvního domova. Lidé si často vytvořili ke svým chatám, chalupám pevné citové vazby.

36

9

Zahraniční srovnání druhého bydlení

Srovnávání druhého bydlení v různých zemích světa není snadné kvůli nejednoznačným definicím a také neúplným a často nespolehlivým evidencím. Pro představu je níže uvedena tabulka o objektech individuální rekreace vybraných zemí světa, převážně však z Evropy. Údaje jsou orientační a ukazují počet objektů a jejich vztah a podíl na celkové rozloze státu a také na celkovém počtu obyvatel. Tabulka 7: Objekty druhého bydlení ve vybraných zemích světa

Stát USA Francie Španělsko Švédsko Česká republika Norsko Švýcarsko Velká Británie Slovensko Zdroj: Bičík, 2001

Počet objektů DB (v tis.) 4 500 2 700 2 000 615 396 250 250 200 86

Hustota DB Intenzita DB (počet objektů (počet objektů na na 1 km2) 1 000 obyv.) 0,9 71,4 5,0 47,4 4,0 50,8 1,4 71,5 5,0 38,4 0,8 58,1 6,1 36,8 0,8 3,5 2,0 17,6

Hustota druhého bydlení v České republice je jedna z nejvyšších v Evropě společně se Švýcarskem, Francií a Španělskem, jak můžeme vidět v následující tabulce. Chybějí však údaje z některých států (Německo, Rakousko, Itálie apod.). Skandinávské země také disponují poměrně vysokým počtem objektů individuální rekreace, vzhledem k nižšímu počtu obyvatel, a právě tyto země zabírají největší podíl domácností vlastnících OIR. Dále to je Španělsko, Francie a Česká republika, jak ukazuje tabulka. Sčítání objektů je odlišné v jednotlivých zemích, některé uvádějí objekty sloužící k rekreaci, jako jsou letní domy a rezidence, další zahrnují také objekty sloužící i jiným než rekreačním účelům a mají charakter dlouhodobějšího užívání, jak uvádí Vágner a Fialová (2004). Na jiných kontinentech se rozvinulo druhé bydlení hlavně v USA, Kanadě a Austrálii. Podle Japonců je však trend vlastnění OIR zbytečný luxus a střední Evropu z tohoto pohledu vůbec nechápou. Je však velmi důležité zmínit tu skutečnost, že dalších asi 10 až 15 % domácností využívá rekreační objekt svých známých či příbuzných. Do zmíněného počtu patří také lidé, kteří si OIR půjčují nebo pronajímají. Ve velkých městech České republiky činí podíl domácností vlastnících OIR až 30 %. 37

Tabulka 8: Podíly domácností ze zahraničí vlastnících OIR

Stát Švédsko Norsko Španělsko Francie Česká republika Dánsko Portugalsko Švýcarsko Rakousko Belgie Zdroj: Bičík, 2001

Podíl domácností (v %) 22 17 17 16 12 10 10 8 8 7

Stát Finsko Lucembursko Polsko Itálie USA Austrálie SRN Nizozemsko Velká Británie Irsko

Podíl domácností (v %) 7 6 5-6 5 5 5 3 3 2 2

Ve Finsku bylo v roce 2006 zaznamenáno přibližně 475 tis. druhých domovů, což je velký nárůst oproti roku 1970, kdy objektů druhého bydlení bylo v zemi asi 176 tis. Na severu Finska vzrostl počet objektů o 44 % od roku 1990. Asi jen jedno procento druhých domovů bylo přetransformováno na trvalé bydliště. Tento způsob života preferují hlavně rodiny s malými dětmi a důchodci. Ve Švédsku je také patrný nárůst objektů individuální rekreace, v roce 1950 jejich počet činil 200 tis. a dvacet let později to bylo již půl milionu. Trendem v zemi je transformace venkovských stavení na druhé domy a letních domů v metropolitních oblastech na trvale obývané domy (nejméně 10 % tedy 250 tis. lidí). Celých 50 % obyvatelů hlavního města Stockholmu vlastní druhý domov vzdálený maximálně 37 km od trvalého bydliště. Zajímavostí v Norsku je to, že od 70. let platí na pobřeží kvůli přelidněnosti zákaz výstavby nových druhých domovů a také zákaz nákupu těchto objektů cizinci. Obrázek 4: Druhé domovy na Skandinávském poloostrově

Motivem obyvatel Skandinávského poloostrova pro trávení volného času v objektu druhého bydlení je oproštění se od každodenního života, zážitky z neformálnosti, relaxace, návrat k přírodě a venkovskému prostředí a vyjádření vlastní identity. Trendy jsou zde ale také úplně opačné než u nás, neboť mnoho lidí z venkova si pořizuje objekt druhého bydlení ve městě pro aktivnější sociální život, sportovní využití a více možností kulturních zážitků. 38

10 Dotazníkové šetření V této kapitole se odráží praktická část práce. Nejprve je charakterizován Jihočeský kraj jako celek, poté oblast Jindřichohradecka se zaměřením na hlavní modelové lokality. Dále jsem popsala samotný průběh dotazníkového šetření a jeho nezbytné výsledky a vyhodnocení. Terénní průzkum probíhal v období od května 2012 až do března 2013 s tím, že nejvíce respondentů jsem oslovila v letní sezóně a mimo sezónu jsem volila spíše alternativní způsoby získání odpovědí. Celkem se do šetření zapojilo 328 respondentů, většinou právě majitelů rekreačního objektu.

10.1 Charakteristika Jihočeského kraje Jihočeský kraj leží převážně na jihu Čech, ale okolím obce Dačice zasahuje i na Moravu. Sousedí s Plzeňským krajem, Středočeským krajem, s krajem Vysočina a na východě má kratičký úsek společné hranice s Jihomoravským krajem. Na jihu sousedí s Rakouskem a na jihozápadě s německou spolkovou zemí Bavorsko. Obrázek 5: Vymezení venkovského a městského prostoru v Jihočeském kraji

Zdroj: www.czso.cz

39

Krajina Jihočeského kraje je známá řadou rybníků a malebných vesnic ve dvou pánvích uprostřed kraje, Českobudějovické a Třeboňské. Největším chráněným přírodním územím je Šumava braná jako chráněná krajinná oblast a také jako národní park. Je součástí přeshraniční biosférické rezervace Šumava - Bavorský les. Druhou důležitou biosférickou rezervací je Třeboňsko. V Jihočeském kraji se nachází 7 okresů, které mají vysoké procento vybavenosti domácností objekty druhého bydlení, jak ukazuje tabulka č. 10. Nalézá se zde také částečně národní park Šumava.

Tabulka 9: Vybavenost domácností objekty druhého bydlení v Jihočeském kraji

okres České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor

obyvatel 178 201 59 569 92 887 70 550 51 369 69 863 102 828

počet byty rekreační celkem objekt - vlastní 67 309 11 230 21 405 2 351 32 941 3 434 27 025 3 463 18 590 1 956 25 887 3 159 38 124 4 866

Vybavenost objekty druhého bydlení v % 16,68 10,98 10,42 12,81 10,52 12,20 12,76

Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001, ČSÚ

Největší počet rekreačních objektů na domácnosti má okres České Budějovice, neboť obec je hlavním městem Jihočeského kraje a patří mezi největší v České republice. Projevují se zde typické rysy velkého města, jako je hluk, smog, davy lidí, které inspirují obyvatele k pořízení rekreačních objektů. Nejmenší procento vybavenosti domácností objekty druhého bydlení má okres Jindřichův Hradec, ale příliš se neliší od ostatních okresů, jejichž průměrná hodnota je mezi 10 – 13 %.

10.2 Základní charakteristika modelového území Jindřichohradecka Okres Jindřichův Hradec je svou rozlohou 1 944 km2 největším okresem v České republice. Rozkládá se na jihovýchodě Čech a jeho jižní hranice tvoří zároveň státní hranici s Rakouskem. Území Jindřichohradecka pokrývá bohatě zalesněná pahorkatina a na západě rovinatá pánev s rozsáhlými rybníky. Zachovalou částí území je tzv. Javořická vrchovina, jinak nazývaná Česká Kanada. Důležitým surovinovým zdrojem pro okres Jindřichův Hradec jsou lesy, které 40

zaujímají 38 % z celkové plochy okresu. V lesních porostech jsou zastoupeny jak kultury jehličnaté, tak listnaté. Nejvýznamnější řekou okresu je Lužnice. Specifikem okresu jsou rozsáhlé vodní plochy vybudovaných rybničních soustav. V okrese je přes 2 500 rybníků s chovem ryb, svou rozlohou zaujímají zhruba 6 % plochy okresu. Síť železnic byla vybudována již v letech 1871 – 1906. Okresem prochází důležitá trať České Budějovice - Veselí nad Lužnicí - Jihlava se železničním uzlem v Jindřichově Hradci a trať Praha - Vídeň, procházející Třeboňskou pánví s uzlem v Českých Velenicích. Východní okraj okresu protíná trať Kostelec - Dačice - Slavonice. Ojedinělou technickou památkou je úzkokolejná trať Jindřichův Hradec - Obrataň a Jindřichův Hradec - Nová Bystřice. Trvalý nebo dlouhodobý pobyt má na území okresu 93 tis. osob. Počtem obyvatel je jindřichohradecký okres na třetím místě v Jihočeském kraji. Hustotou osídlení 48 obyvatel na km2 patří k nejřidčeji osídleným okresům v republice. Pro svou polohu na rozhraní Čech, Moravy a Rakouska hrálo často důležitou roli v českých dějinách. Přirozeným administrativním střediskem je Jindřichův Hradec. Město má množství kulturních památek, z nichž nevýznamnější je renesanční zámek - původně románsko-gotický hrad a areál raně gotického kostela sv. Jana Křtitele s bývalým minoritským klášterem. V Jindřichohradeckém muzeu jsou uloženy tzv. Krýzovy jesličky, které představují největší pohyblivý lidový betlem na světě. Jindřichův Hradec byl pro své památky a dochovanou středověkou urbanistickou kulturu prohlášen za městskou památkovou rezervaci, jak uvádí S. Horák (2005). Jindřichův Hradec je nejmenším univerzitním městem v České republice, své sídlo zde má Fakulta managementu Vysoké školy ekonomické Praha.

10.3 Charakteristika jednotlivých lokalit modelového území Vývoj počtu obyvatel v letech 1869, 1950 a 2001 znázorňuje graf č. 2. Zajímavé je porovnání s grafem č. 3, který ukazuje vývoj počtu domů, neboť je tu trend u některých oblastí opačný, počet obyvatel v letech klesá např. v Kunžaku, ale počet domů roste. Velmi výrazný je tento jev také v obci Strmilov. Příčinou byl zřejmě vyšší počet zemřelých než narozených a změny způsobilo i stěhování, i když působení tohoto faktoru nebylo tak jednoznačné. V Jindřichově Hradci se počet obyvatel od roku 1950 zdvojnásobil.

41

Graf 2: Vývoj počtu obyvatel v modelových oblastech

Zdroj: vdb.czso.cz

Obec Hatín se nachází na území okresu Jindřichův Hradec a náleží pod Jihočeský kraj stejně jako všechny níže uvedené obce. Hatín se rozkládá asi dvanáct kilometrů západně od Jindřichova Hradce. Na území tohoto malého města má hlášený trvalý pobyt 204 obyvatel, z toho je 148 v produktivním věku a jejich průměrný věk se pohybuje kolem 40 let. Hatín se dále dělí na tři části, konkrétně to jsou: Hatín, Jemčina a Stajka. Obec je vzdálená přibližně 15 km od rakouských hranic. Celková katastrální plocha obce je 2989 ha, z toho orná půda zabírá pouze deset procent. Dvě třetiny katastru obce jsou pokryté lesem. Vzhledem ke geografické poloze bychom nalezli v obci velmi málo ploch s travním porostem. Obec Blažejov se rozkládá asi osm kilometrů východně od Jindřichova Hradce. Počet obyvatel obce činí 333 osob, z toho je 224 v produktivním věku a jejich průměrný věk se pohybuje kolem 40 let. Protéká zde Hamerský potok. Blažejov se dále dělí na pět části, konkrétně to jsou: Blažejov, Dvoreček, Malý Ratmírov, Mutyněves a Oldřiš. Obec je vzdálená přibližně 15 km od rakouských hranic. Vesnicí prochází železnice a je zde i železniční stanice. Kolem jedné třetiny výměry obce je zalesněná. Obec Český Rudolec se rozkládá asi dvacetsedm kilometrů východně od Jindřichova Hradce a deset kilometrů západně od města Dačice. Na území tohoto malého města má hlášený trvalý pobyt 967 obyvatel, z toho je 697 v produktivním věku a jejich průměrný věk se pohybuje 42

kolem 35 let. Český Rudolec se dále dělí na deset části, konkrétně to jsou: Český Rudolec, Horní Radíkov, Lipnice, Markvarec, Matějovec, Nová Ves, Nový Svět, Radíkov, Rožnov a Stoječín. Obec je vzdálená přibližně 9 km od rakouských hranic. Trochu více než polovina výměry obce je porostlá lesem. Obec Člunek se rozkládá dvanáct kilometrů jihovýchodně od Jindřichova Hradce. Člunek se dále dělí na tři části, konkrétně to jsou: Člunek, Kunějov a Lomy. Obec je vzdálená přibližně 12 km od rakouských hranic. Asi jedna třetina katastru obce je porostlá lesem. Menší část plochy obce zabírají také louky (méně než jednu třetinu). Počet obyvatel obce činí 475 osob, z toho je 340 v produktivním věku a jejich průměrný věk se pohybuje kolem 36 let. Obec Kunžak se rozkládá sedmnáct kilometrů východně od Jindřichova Hradce. Počet obyvatel obce činí 1518 osob, z toho je 1041 v produktivním věku a jejich průměrný věk se pohybuje kolem 37 let. Kunžak se dále dělí na sedm části, konkrétně to jsou: Kaproun, Kunžak, Mosty, Suchdol, Terezín, Valtínov a Zvůle. Obec je vzdálená přibližně 15 km od rakouských hranic. Lesy rostou asi na jedné polovině katastrálního výměru obce.

Graf 3: Vývoj počtu domů v modelových oblastech

Zdroj: vdb.czso.cz

43

Obec Nová Bystřice se rozkládá asi sedmnáct kilometrů jihovýchodně od Jindřichova Hradce. Trvalý pobyt na území tohoto malého města má úředně hlášeno 3317 obyvatel, z toho je 2394 v produktivním věku a jejich průměrný věk se pohybuje kolem 38 let. Nová Bystřice se dále dělí na třináct části, konkrétně to jsou: Albeř, Artolec, Blato, Hradiště, Hůrky, Klášter, Klenová, Nová Bystřice, Nový Vojířov, Ovčárna, Senotín, Skalka a Smrčná. Obec je vzdálená přibližně 3 km od rakouských hranic. Obec Strmilov se rozkládá asi šestnáct kilometrů východně od Jindřichova Hradce. Na území tohoto malého města má hlášený trvalý pobyt 1413 obyvatel, z toho je 969 v produktivním věku a jejich průměrný věk se pohybuje kolem 39 let. Protéká zde Hamerský potok. Strmilov se dále dělí na pět části, konkrétně to jsou: Česká Olešná, Leština, Malý Jeníkov, Palupín a Strmilov. Obec je vzdálená přibližně 20 km od rakouských hranic. Celková katastrání plocha obce je 3059 ha, z toho orná půda zabírá 41 %. Kolem jedné třetiny výměry obce je zalesněná. Obec Střížovice se rozkládá asi dvanáct kilometrů východně od Jindřichova Hradce. Trvalý pobyt na území této středně velké vesnice má nahlášeno asi 592 obyvatel, z toho je 422 v produktivním věku a jejich průměrný věk se pohybuje kolem 33 let. Střížovice se dále dělí na tři části, konkrétně to jsou: Budkov, Střížovice a Vlčice. Obec je vzdálená přibližně 17 km od rakouských hranic.

Tabulka 10: Vybrané ukazatele bytového fondu modelových lokalit Jindřichohradecka

Byty Slouží k Obydlené Byty Slouží k Obydlené Obec úhrnem rekreaci přechodně úhrnem rekreaci přechodně Hatín 112 30 2 Český Rudolec 541 177 10 Strmilov 808 138 16 Horní Pěna 217 37 3 Velký Ratmírov 85 15 0 Horní Radouň 207 88 1 Člunek 184 16 8 Kardašova Řečice 969 153 19 Nová Bystřice 1462 169 25 Lásenice 199 25 0 Chlum u Třeboně 1087 92 71 Lomnice n. Lužnicí 708 38 16 Hamr 177 32 8 Staňkov 147 50 0 Střížovice 305 63 1 Staré Hobzí 238 19 3 Blažejov 167 50 1 Suchdol n. Lužnicí 1784 164 32 Kunžak 746 191 10 Jindřichův Hradec 8865 109 55 Okres JH 41100 4400 684 Okres JH 41100 4400 684 Obec

Zdroj: vdb.czso.cz, SLDB 2001, vlastní zpracování

44

10.4 Průběh terénního výzkumu Jak jsem již zmínila v úvodu, statistická data týkající se druhého bydlení nejsou kompletní a neodrážejí skutečný stav daného jevu. Pro kontrolu a ověření správnosti těchto údajů je vhodnou metodou terénní výzkum, který umožňuje nejen přímý kontakt s uživateli rekreačního objektu, ale také s danou lokalitou, jejími specifiky a s konkrétním objektem individuální rekreace. Pro získání potřebných dat v modelových oblastech jsem zvolila anketní šetření a použila tak standardizovaný dotazník pro komplexní výzkum druhého bydlení. Řízený rozhovory s majiteli objektů bylo možné získat nejen odpovědi na otázky položené v dotazníku, ale také informace např. o spoluvlastnictví, o omezení užívání objektu nebo o vztazích mezi majiteli a uživateli druhého domova. 10.4.1 Konstrukce dotazníku Dotazník se skládá z dvaceti uzavřených otázek a z devíti otevřených otázek, kde je však třeba vyplnit pouze jedno či dvě slova, nebo číselný údaj. Specificky je rozdělena otázka týkající se aktivit provozovaných na chatě nebo chalupě, taky lidé uváděli k jednotlivým aktivitám procentní zastoupení dané aktivit a rozdělili tak celých sto procent mezi jimi provozované aktivity v blízkém okolí rekreačního objektu. První část dotazníku je zaměřena na údaje o pozemku, jeho vlastnictví a užívání. Druhá část dotazníku se ptá na daný objekt, jeho zastavěnou plochu, typ objektu, vzdálenost od místa bydliště, frekventovanost využívání a další. Následuje již zmíněná otázka na provozované aktivity v okolí objektu a v poslední části najdeme otázky týkající se samotné osoby respondenta a o jeho trvalém bydlišti. 10.4.2 Výběr lokalit Výběr lokalit byl proveden hlavně na základě znalosti místních podmínek a také podle hustoty a počtu objektů v jednotlivých oblastech. Velmi důležitou součástí výběru bylo prvotní zmapování OIR prostřednictvím nahlížení do Katastru nemovitostí. Také údaje Českého statistického úřadu mi hodně napověděly, kde se nachází největší koncentrace rekreačních objektů v okolí Jindřichova Hradce. Lokality hlavně v blízkosti Jindřichova Hradce a obce Člunek byly vybrány především z praktického důvodu snazší dostupnosti a již zmíněné znalosti místních poměrů. Snažila jsem se, aby vybraný vzorek byl reprezentativní a co nejvíce vypověděl o rozložení OIR v této oblasti.

45

Obrázek 6: Modelové lokality výzkumu v okrese Jindřichův Hradec

Zdroj: www.czso.cz, 2001, vlastní zpracování

10.4.3 Výběr respondentů Výběr respondentů byl nejnáročnější a nejzdlouhavější částí terénního výzkumu. Většina rekreačních objektů tohoto šetření jsou chaty s přidělenými evidenčními čísly, neboť chalupy s popisnými čísly se jen těžko dohledávaly. Po zvolení dané lokality jsem se snažila získat údaje o majitelích rekreačních objektů, tedy prvotní byl daný objekt a až poté najít jeho vlastníky. K tomu mi dopomohly příslušné obecní úřady a také katastrální mapy s údaji o vlastnictví rekreačního objektu. Těžké bylo dohledat tyto majitele a přiřadit je k dané nemovitosti, ale z velké části se to podařilo. Jako druhý způsob jsem zvolila opačný postup a náhodným výběrem vybrala osoby zastižené na pochůzkách v rekreační oblasti. V tomto případě většinou šlo o uživatele objektu, nikoliv přímo o jeho majitele. Další způsob se ukázal jako méně efektivní a návratnost dotazníků nebyla tak vysoká, jako je tomu u řízeného rozhovoru. Tím mám na mysli korespondenční formu a také vyplnění ankety prostřednictvím internetu. Některé důležité informace jsem si poté ověřovala v Katastru nemovitostí a doplňovala z něj např. údaje o rozloze pozemku, zastavěné ploše a roku výstavby.

46

10.4.4 Samotný anketní výzkum Po přípravě všech potřebných materiálů pro účely dotazníkového šetření mohl výzkum začít. Probíhal převážně v letním období roku 2012 a v podstatě pokračoval až do března tohoto roku, kdy jsem postupně přešla z výzkumu v terénu na alternativní formy získání potřebných dat. Do vybraných lokalit jsem se také několikrát vracela, abych obsáhla co nejvíce zde se nacházejících objektů. Důležité bylo načasování a také příznivé počasí nahrávalo mému šetření, protože se v rekreačních oblastech nacházela větší koncentrace lidí. Ukázalo se, jak jsem předpokládala, že právě o víkendech se v daných lokalitách zdržuje nejvíce lidí. S těmi jsem vedla řízené rozhovory, nebo jim předala dotazník, aby mi ho sami vyplnili, pokud pro ně tato varianta byla příjemnější. Všechny chaty jsem zaznamenala na fotoaparátu, abych mohla případně doplnit nějaké parametry o objektu a zajímavé stavby použít pro ilustraci v příloze této práce. Vyplnění dotazníku trvalo minimálně deset minut, ale s některými lidmi jsem strávila dokonce až půl hodiny. Naopak někteří nebyli tak ochotni a nechtěli mi určitá data poskytnout. 10.4.5 Zpracování dat Po získání potřebných dat o objektech druhého bydlení, jejich majitelích a uživatelích, jsem se rozhodla zavést všechny údaje ručně do elektronického dotazníku Google Docs7, který jsem vytvořila již téměř před rokem. Práce s přenášení dat byla časově náročná, ale díky automatickému vyhodnocení odpovědí v internetovém dotazníku se mi zpracování dat značně ulehčilo a mohla jsem se věnovat kontrole a doplnění některých údajů o objektech a jejich uživatelích. Pomocné grafy byly vytvořeny v tabulkovém procesoru a v diplomové práci jsem použila jen ty, které vykazují zajímavé výsledky průzkumu a jsou stěžejní pro sociogeografickou analýzu druhého bydlení.

10.5 Výsledky dotazníkového šetření Celkem se dotazníkového šetření zúčastnilo 328 respondentů, mezi nimiž byli hlavně majitelé rekreačních objektů, či pravidelní uživatelé tohoto objektu. Ženy byly v početní převaze nad muži a to o 62 osob. Výzkum probíhal především v katastrálních územích obcí Člunek, Hatín, Kunžak, Střížovice, Strmilov, Český Rudolec a dalších. Hlavními zástupci zdrojových oblastí, tedy dojíždějících z místa trvalého bydliště do modelových lokalit, byli obyvatelé Jindřichova Hradce, Pražané, Brňané, lidé z Českých Budějovic a obyvatelé obcí v blízkém okolí rekreačního objektu. Hlavní směry dojížďky znázorňuje obrázek č. 7. Dojížďková vzdálenost 7

Google Docs je sada kancelářských aplikací poskytovaných on-line. Tuto sadu aplikací pro tvorbu dokumentů, tabulek a prezentací nabízí společnost Google.

47

činí ve většině případů více než 40 km (51 % respondentů), a to se ve výzkumu objevili i lidé, kteří bydleli téměř 300 km daleko od rekreačního objektu. 31 % dotázaných bydlí naopak blízko (do 20 km) lokality s jejich druhým domovem.

2

Obrázek 7: Dojížďka ze zdrojového území do modelové oblasti, (počet chat na km )

Zdroj: www.czso.cz, 2001, vlastní zpracování

Lidé nejprve vyplňovali právě tato data o obci, jejím katastrálním území a název sídelní lokality. Téměř všechny objekty se nacházely v okolí vodních ploch v zalesněném území. Údaje o pozemku vypověděly o tom, že jeho průměrná výměra činí 814 km 2, maximální hodnoty se pohybovaly kolem 9 000 m2 a minimální byla pouhých 20 m2, neboť majitelé vlastnili jen pozemek pod rekreačním objektem o této výměře. Na otázku, kdo je vlastníkem pozemku, nejčastěji odpovídali, že dotazovaný, jak je viděl v grafu č. 4. Z celkového počtu 199 dotazovaných, vlastnících daný pozemek, navíc ještě uvedlo 40 respondentů, že jde o společné jmění manželů, 11 osob mi sdělilo, že pozemek mají ve spoluvlastnictví s někým dalším, a čtyři přiznali vlastnictví pozemku společně s několika dalšími lidmi, neboť jde o předmět dědictví a o nemovitost se dělí příbuzní, sourozenci či rodiče s dětmi. Na druhém místě je odpověď rodiče, kterou volili většinou studenti a také již zaměstnaní mladí lidé. Do ostatních odpovědí patří, že vlastníkem pozemku je např. sám otec, sama matka, přítel, teta, nějaký podnik či jiná osoba, která poskytuje pozemek k pronájmu. Významným vlastníkem rozsáhlých pozemků na Jindřichohradecku je Česká republika, která nechává tato území 48

spravovat státním podnikem Lesy České republiky. Výměra daných pozemků, kterou jsem zjistila z Katastru nemovitostí, ukazovala tak vysoká čísla, že jsem je raději nezahrnovala do výzkumu, aby nezkreslovala výsledky šetření, především průměrnou velikost rekreačních pozemků. Údaje o způsobu pořízení pozemku se shodují ve dvou nejvíce se vyskytujících odpovědích se způsobem pořízení objektu, a to v dědictví a koupi. Celý 11 % respondentů uvedlo jako svoji odpověď variantu pronájem a 6 % dostalo pozemek přidělením od orgánu státní správy.

Graf 4: Podíly jednotlivých druhů vlastníků pozemku dle odpovědí respondentů

48

4

7

Obec Lesy ČR

29

Dotazovaný Ostatní Manžel/ka 41 199

Rodiče

Zdroj: vlastní výzkum a zpracování

Co se týká pěstování plodů či chovu zvířat na půdě rekreantů, odpovědi byly jednoznačné, lidé většinou nepěstují ovoce ani zeleninu a nechovají drůbež či např. králíky. Jediné, co lidé uváděli, bylo pěstování okrasných stromků a květin. Často byly také na zahradách vidět ovocné stromy a jen málo respondentů pěstuje nějaký druh zeleniny nebo bylinky a koření. Co se týká rekreačních objektů, značně převládaly s podílem 82 % chaty nad všemi ostatními druhy objektů individuální rekreace. Průměrná zastavěná plocha činí 56 m2, maximální rozměry se pohybovaly kolem 200 m2 a minimální zástavba byla 15 m2. Jak jsem již uvedla výše, lidé získali rekreační objekt převážně díky dědickému titulu, objekt si pak koupilo 23 % respondentů a ti zbylí si chatu postavili sami nebo si ji nechali postavit tzv. na klíč, což ilustruje následující graf.

49

Graf 5: Podíly jednotlivých druhů získání objektu

9%

23%

17%

Koupě Dědictví Postavil sám (i s řemeslníky) Nechal postavit na klíč

51%

Zdroj: vlastní výzkum a zpracování

Objekty se nevyznačovaly ničím zvláštním, většinou šlo o dřevěnou chatu či zděnou, někdy navíc obloženou dřevem (všechny tři typy byly zastoupeny jednou třetinou). Převládaly vícepodlažní stavby s obytným podkrovím, z jedné pětiny byly podsklepené. Průměrný počet obyvatelných místností v objektu (vyjma kuchyně) činí tři pokoje, z toho se většinou dva nacházejí v podkrovním prostoru. Zajímavé však bylo zjištění, že některé objekty na sebe vážou omezení vlastnického práva k nemovitosti, jde o nařízení exekuce ve čtyřech případech, zřízení zástavního práva a předkupní právo založené smlouvou nebo ze zákona. K šestnácti pozemkům se vázalo věcné břemeno užívání nebo věcné břemeno chůze a jízdy. Lidé dojíždějí do cílových oblastí celoročně hlavně s rodinnými příslušníky a tráví v druhých domovech velkou část roku, hlavně pak o letní dovolené, v sezóně květen-září a o školních prázdninách. Zdržují se zde dvě a více nocí, což odpovědělo celých 82 % respondentů. Průměrný počet osob navštěvujících objekt je šest a předpokládá se, že se bude zvětšovat, neboť se zvyšuje počet mladých lidí využívajících objekt a ti rádi tráví čas se svými přáteli a blízkými, pořádají často na chatách oslavy, setkání a posezení u táborového ohně. Do budoucna se tedy předpokládá hlavně rekreační využití objektů druhého bydlení, jak vyplývá i z našeho průzkumu, kde se pro variantu rekreace rozhodlo více než 94 % dotazovaných. Současně také někteří uvedli druhou možnou variantu, kterou pro ně představuje transformace na trvalé bydlení. Tuto možnost nevylučovali obyvatelé okolních měst či vesnic v modelových územích. Pražané si změnu využívání objektu zatím moc neumí představit a neuvažují o této možnosti. Někdy volili respondenti kombinaci jiných dvou odpovědí, a to že objekt plánují prodat nebo pronajímat, což vidíme v procentuálním zastoupení v grafu č. 6. 50

Graf 6: Podíly jednotlivých druhů využívání objektu v budoucnu

5%

8%

2%

13%

K trvalému bydlení K rekreaci K pronajímání K prodeji Nevím

94%

Zdroj: vlastní výzkum a zpracování

Aktivity na chatě či chalupě taktéž neměly překvapivé výsledky. Respondenti měli k dispozici celých 100 %, které mohli libovolně rozdělit mezi jednotlivé aktivity. Následující graf ukazuje průměrné procentní hodnoty za tradiční rekreační aktivity. Jelikož se všechny objekty tohoto výzkumu nacházejí v lese a u vodních ploch, první pozici mezi aktivitami si zabírá pobyt u vody, která je velmi oblíbená jak u dospělých, tak hlavně u dětí. Na druhém místě je odpočinek, který tak trochu zasahuje i do jiných aktivit, neboť pro každého znamená tento pojem něco jiného, někdo považuje za odpočinek pohyb po lese nebo turistiku, jiní rádi odpočívají u knihy, polehávají u vody nebo koukají na film. Graf 7: Průměrné hodnoty jednotlivých aktivit provozovaných v okolí objektu (v %) 26,8 24,0 19,3 17,2

15,7

Úpravy, opravy Zahrádkaření

14,7

Turistika

14,3

Pobyt u vody

Pobyt v lese

Odpočinek

Hry s dětmi

14,2

14,3

Domácí práce Pořádání oslav

Zdroj: vlastní výzkum a zpracování

51

Jak již bylo vidět na obrázku č. 7, hlavní směry dojížďky, když nepočítám Jindřichův Hradec, můžeme sledovat z Prahy, méně pak z Brna, Českých Budějovic a jiných měst České republiky. Nejvíce majitelů, 95 z celkového počtu 328, pochází z Jindřichova Hradce, a z toho celá polovina respondentů vlastní rekreační objekt v katastrálním území obce Kunžak, především pak v sídelní lokalitě Zvůle. Dalšími oblíbenými oblastmi občanů J. Hradce jsou Český Rudolec a Člunek, konkrétně Klikovský rybník, kde je velké zastoupení majitelů objektů z J. Hradce. Vysoké zastoupení občanů J. Hradce můžeme vidět v lokalitách spadajících pod obec Střížovice. Zároveň se právě u těchto vlastníků vyskytuje nejvyšší počet omezení vlastnického práva, jde však převážně pouze o věcné břemeno užívání či chůze a jízdy. Poměr druhu trvalého bydlení hradeckých rekreantů je stejný, polovina žije v rodinném domě a druhá polovina v bytě na jednom ze čtyř sídlišť, na rozdíl od Pražanů, kteří bydlí z 95 % v bytech. Celkem 72 dotazovaných odpovědělo, že trvale bydlí v hlavním městě. Pražané ovládli rekreační oblast Hatín, z celkových 46 respondentů bylo právě 29 z Prahy. Dále jsme se s nimi mohli setkat v sídelních lokalitách Kunžaku a Střížovic. Pražané také disponovali většími měsíčními příjmy na domácnost a většina z nich byla vysokoškolsky vzdělaná, na rozdíl od ostatních dojížďkových měst, kde převládali lidé s dosaženým středoškolským vzděláním. Strukturu vzdělanosti můžeme vidět v grafu č. 9. Brněnští respondenti se nejvíce vyskytovali v oblastech blízkých kraji Vysočina. Z výzkumu vyplynulo, že jejich nejvyšší zastoupení bylo v okolí obce Český Rudolec. Naopak v katastrálním území obce Hatín jsme nenarazili ani na jednoho obyvatele Brna. Graf 8: Zastoupení majitelů objektu ze tří měst ve vybraných rekreačních lokalitách 90 80 70 60

Praha

50

J. Hradec

40

Brno

30

Celkem

20 10 0 Člunek

Hatín

Kunžak

Střížovice

Český Rudolec

Ostatní

Zdroj: vlastní výzkum a zpracování

52

Graf 9: Podíly nejvyššího dosaženého vzdělání

4% 21%

32%

Základní Vyučen/a Středoškolské Vyšší odborné Vysokoškolské

13%

30%

Zdroj: vlastní výzkum a zpracování

Následující graf znázorňuje rozdělení všech respondentů podle pohlaví a zároveň dle jejich současného stavu. Většina uvedla, že jsou v současné době zaměstnanci nějaké firmy nebo pracují ve státní správě. Téměř ve všech kategoriích převládaly ženy, což je mimo jiné způsobeno větším počtem dotazovaným žen (195) než mužů (133). Pouze v jedné kategorii toto tvrzení neplatí, a to v podnikání. Zde najdeme více podnikatelů než podnikatelek. Podle toho, jaké informace mi byli ochotni respondenti sdělit ohledně jejich podnikatelské činnosti, jsem zjistila, že jde ve většině případů o drobné podnikatele a živnostníky, také jsem do této kategorie zahrnula (přestože se jejich činnost řídí zvláštním, nikoliv živnostenským, zákonem) lékaře a lékařky8, kteří vlastní svoji ordinaci. Mezi dotazovanými v důchodovém věku také převažovaly ženy a studentské zastoupení bylo vyrovnané, co se týká pohlaví.

8

Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů.

53

Graf 10: Současný stav respondenta s rozdělením na muže a ženy 140 120 100

žena 80 60

muž

40 20 0 Důchodce

Nezaměstnaný

Podnikatel

Student

V domácnosti

Zaměstnanec

Mateřská

Zdroj: vlastní výzkum a zpracování

10.6 Shrnutí praktické části Terénní a dotazníkové šetření bylo provedeno v 19 vybraných modelových oblastech, z toho polovina těchto lokalit byla zastoupena výrazně více než ostatní lokality. Celkem bylo dotázáno 328 osob, z toho 195 žen a 133 mužů. Respondenti představovali asi 10 % všech majitelů objektů druhého bydlení na území Jindřichohradecka. Za jedno z nejzásadnějších zjištění považuji fakt, že 13 % dotázaných respondentů uvažuje o transformaci objektu druhého bydlení na trvalé bydlení., přičemž někteří již objekt využívají k trvalému bydlení či se v něm dlouhodobě během roku zdržují. Předpokládám, že tento trend bude nadále narůstat, neboť dnes jsou rekreační objekty plně vybavené a dobře poslouží k bydlení natrvalo. Je důležité zmínit, že z celorepublikového pohledu nejsou objety v oblasti jižních Čech tak dobře připravené na přeměnu v trvalé bydlení jako je tomu např. ve Středočeském kraji a v horkých oblastech, jak uvádí Fialová (2004) ve svém výzkumu. Nachází se zde hojně tradiční chatové oblasti, které někde přecházejí až v chatové osady a zahrádkářské kolonie. Dotazníkové šetření mělo také ukázat, zda by byli lidé ochotni přeměnit funkci rekreačního objektu na komerční využívání. Většina tuto možnost vylučuje a striktně ji odmítá. To můžeme vnímat jako dobrou zprávu z hlediska rekreačního zázemí a přírodních podmínek, neboť v oblastech se budou zdržovat jen majitelé objektu a blízcí příbuzní, kteří mají úzký vztah k dané krajině a druhému domovu, a tak se o přírodu v okolí dokáží postarat a udržovat 54

čisté životní prostředí. Při porovnání s možným komerčním využitím objektu v České republice můžu zmínit např. oblast Ústecka, ve které respondenti nejméně odmítají transformaci druhého bydlení na komerční využití, což je způsobeno zřejmě špatnou ekonomickou situací kraje a plánovaným vylepšením životních podmínek domácností. V oblastech, kde je lepší sociální a ekonomické postavení majitelů druhého bydlení, respondenti nejvíce odmítali přeměnu v komerční využívání. V Jižních Čechách je tento komerční jev nejrozšířenější v oblastech Lipenské přehrady a v Novohradských horách, kde probíhá také výstavba objektů pro zahraniční klientelu. Dojížďková vzdálenost od zdrojových lokalit k těm cílovým s rekreačními objekty činí na Jindřichohradecku ve většině případů více než 40 km (51 % respondentů), a to se ve výzkumu objevili i lidé, kteří bydleli téměř 300 km daleko od rekreačního objektu. 31 % dotázaných bydlí naopak blízko (do 20 km) lokality s jejich druhým domovem. Téměř všechny objekty spadající do výzkumu se nacházely v okolí vodních ploch v zalesněném území. Údaje o pozemku vypověděly o tom, že jeho průměrná výměra činí 814 km2, maximální hodnoty se pohybovaly kolem 9 000 m2 a minimální byla pouhých 20 m2, neboť majitelé vlastnili jen pozemek pod rekreačním objektem o této výměře. Z výzkumů v celé České republice vyplynula vyšší průměrná zastavěná plocha, a to kolem 1000 m2. Co se týká přímo rekreačních objektů, značně převládaly s podílem 82 % chaty nad všemi ostatními druhy objektů individuální rekreace. Průměrná zastavěná plocha činí 56 m2, maximální rozměry se pohybovaly kolem 200 m2 a minimální zástavba byla 15 m2. Objekty byly převážně získány dědictvím a necelá jedna čtvrtina dotazovaných odpověděla, že si rekreační objekt pořídili koupí. Průměrná zastavěná plocha činí v České republice přibližně 70 m2. Objekty druhého bydlení disponují podle šetření v průměru třemi pokoji, z toho se většinou dva nacházejí v podkrovním prostoru. V průměru jeden objekt využívá šest osob, ne však naráz. Průměrný počet rodin využívajících objekt odpovídal dvěma generacím uživatelů. Jak uvedla Fialová (2004), danou skutečnost lze doložit také trendem, kdy mladší generace má menší zájem o druhé bydlení a v lokalitách se tak zdržují starší a střední generace osob. Zajímavé také bylo zjištění, že některé objekty na sebe vážou omezení vlastnického práva k nemovitosti, jde o nařízení exekuce ve čtyřech případech, zřízení zástavního práva a předkupní právo založené smlouvou nebo ze zákona. K šestnácti pozemkům se vázalo věcné břemeno užívání nebo věcné břemeno chůze a jízdy. Průměrný rekreační objekt je využíván již přes 30 let, což dokládá největší rozšíření objektů individuální rekreace počátkem 80. let. Většinou tedy v této době využívá objekt další generace po původních vlastnících. Průměrný rok výstavby rekreačního objektu je 1972 v modelových oblastech. 55

Potvrdila se také hypotéza vyšší vzdělanosti majitelů a uživatelů objektu. Jedna třetina jich má nejvyšší dosažené vzdělání vysokoškolské a další třetina středoškolské. Zajímavé výsledky se týkaly občanů hlavního města. Pražané disponovali většími měsíčními příjmy na domácnost a většina z nich byla vysokoškolsky vzdělaná, na rozdíl od ostatních dojížďkových měst, kde převládali lidé s dosaženým středoškolským vzděláním. To potvrzuje výsledky výzkumu z celé České republiky, kdy došlo v posledních desítkách let k desetiprocentnímu zlepšení vzdělanosti obyvatel. Právě v Praze je to způsobené tím, že druhé bydlení bylo u Pražanů s vysokou rekreativitou jevem nivelizovaným a do něj se zapojily všechny sociální vrstvy, kdežto v jiných oblastech došlo k určité sociální a profesní selekci.

56

Závěry a doporučení Objekty druhého bydlení zahrnují 20 % všech obytných staveb a 2 miliony možných uživatelů rekreačních objektů. První objekty se u nás začínají objevovat kolem roku 1920 (trampové). Ve 30. letech vznikají luxusnější vily a byty. V 50. letech, po odsunu Němců, narůstá počet opuštěných venkovských stavení, kterých se záhy ujímají chalupáři a zachraňují tak tato stavení. V 60. letech se rozvíjejí sídliště, což u lidí vyvolává potřebu vrátit se znovu do venkovského prostředí. V roce 1968 byla uzákoněna volná sobota a rekreanti tak mohli trávit více času ve svých druhých domovech v rekreačních lokalitách. V období socialismu bylo vlastnictví objektu individuální rekreace jednou z mála možností kumulace bohatství. Po roce 1989 se očekával blízký konec druhého bydlení, naštěstí se tomu tak nestalo, protože v lidech stále přetrvává touha po kontaktu s přírodou, kde mají jedinečnou možnost utéct od běžných denních starostí a užít si klid v rekreačním zázemí. Stále dochází k vyvažování mezi městským a venkovským stylem života. Dnešní druhé bydlení jsou velmi dobře zařízené domy sloužící hlavně k odpočinku, ale připravené také na potenciální možnost trvalého bydlení. Přestože se jedná o specifický životní styl, mimo jiné je i symbolem společenské prestiže, který společnost toleruje a akceptuje, vysoká koncentrace výletníků dojíždějících do míst rekreace začala ve velkém zatěžovat přírodní i sociální prostředí. Zahraniční autoři se shodně o druhém bydlení vyjadřují jako o úniku z politické a sociální reality trvalého bydliště i pracoviště. Z toho vyplývá jakési rozdvojení života mezi dvě bydliště se stálým pohybem mezi nimi, což je označováno jako tzv. prostorová schizofrenie. Při realizaci druhého bydlení dochází k migraci obyvatel městských oblastí na venkov, která mnohdy spěje k trvalému přistěhovalectví. Obyvatelé města, jakožto heterogenního, mladšího sídelního útvaru s vysokým stupněm koncentrace obyvatelstva, s rozmanitou škálou nabízených služeb, s množstvím kulturního a společenského zázemí, vyhledávají klid v konzervativních zvycích klidnějšího venkovského života. Opouští industrializovaná, zalidněná města a tráví čas ve venkovských sídlech s krásnou krajinou, nízkou hustotou zástavby a osídlení, homogenní strukturou obyvatel a málo rozvinutou technickou infrastrukturou. Lidé z města se snaží participovat na hodnotném životním prostředí a vnáší na venkov prvky typické pro město, což může vést ke střetu obou komunit s následnými dopady do sociokulturního prostředí. Zástupci jedné skupiny mají zakořeněné názory a předsudky o té druhé skupině a podle toho se k sobě někdy taky tak chovají. Městská industriální společnost pokládá venkovskou za opožděnou a zaostalou. Venkovská společnost považuje městskou za přechytralou a zbohatlou. Na druhé straně mohou být starousedlíci rekreantům nápomocni radou při jejich kutilském snažení, údržbě stavení, rekreanti z měst mohou být naopak nápomocni zprostředkováním kontaktů ve městech a rozšířením obzorů. 57

Hlavní trendy druhého bydlení, jako je přeměna rekreační funkce, mohou však znamenat blokující faktor pro rozvoj území a doposud rekreační lokalita se může změnit v trvale obydlenou část území. K tomuto však v nejbližších letech nedojde, neboť lidé chtějí bydlet v blízkosti svého zaměstnání a ve městech mají větší možnosti kulturního vyžití a potřebných veřejných služeb. Navíc je pro ně druhé bydlení určitý životní styl, kterého se nechtějí vzdát. Pokud by však došlo k transformaci celého venkovského území z rekreační funkce na trvalé bydlení, nastala by podle mě situace, kterou můžeme vidět také v zahraničí, kdy si lidé z venkova zakládají druhé domovy ve městech, aby unikli ze stereotypního života a využili zajímavé služby, které město nabízí. Další možný budoucí výzkum by se mohl provádět v oblasti komerční přeměny objektů individuální rekreace, ať už se jedná o prodej nebo pronájem objektu. Nabídka těchto objektů se neustále zvyšuje a propagace se uskutečňuje prostřednictvím internetových stránek či realitních kanceláří. A s rostoucí výstavbou druhých domovů bude komercionalizace zabírat stále větší podíl na přeměně užitných funkcí objektů druhého bydlení. Stále bude však záležet na vývoji životního stylu obyvatel a využívání volného času, jejich preferencích a finanční situaci.

58

Seznam použitých zdrojů BIČÍK, I. a kol. (2001): Druhé bydlení v Česku. Praha: PřF UK. ISBN 80-238-7002-5. BIČÍK, I. (2001): Postavení, změny a perspektivy druhého bydlení v Česku. In: BIČÍK, I. a kol. Druhé bydlení v Česku. Praha: PřF UK. ISBN 80-238-7002-5. FIALOVÁ, D. (2001): Soupis objektů individuální rekreace. In BIČÍK, I. a kol.: Druhé bydlení v Česku. Praha: PřF UK, KSGRR. FIALOVÁ, D., VÁGNER, J. (2005): Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku na příkladu modelových oblastí Olomouckého kraje. In: FŇUKAL, M., PTÁČEK, P. (2005): Geografie, cestovní ruch a rekreace. Olomouc: PřF UP. ISBN 80-244.1221-7. FIALOVÁ, D., VÁGNER, J. (2006): New Trends in Second Housing in Czechia . In: Acta Geographica Universitatis Comenianae, 2006, č. 48, s. 263–271. FIALOVÁ, D., KADLECOVÁ, V. (2006): Nové trendy a dopady druhého bydlení. In: Kraft, S., Mičková, K., Rypl, J., Švec, P., Vančura, M. (eds.): Česká geografie v evropském prostoru, PedF JČU, České Budějovice, s. 36–41. FIALOVÁ, D. a kol. (2007): Cestovní ruch a rekreace. In: PERLÍN, R., BIČÍK, I: Analýza vývoje Národního parku Šumava za období uplynulých 15 let. PřF UK Praha. FIALOVÁ, D., NOŽIČKOVÁ, V. (2008): Nové rekreační aktivity ve venkovském prostoru Česka. Praha: PřF UK. FIALOVÁ, D., VÁGNER, J. (2009): Sociogeografické aspekty druhého bydlení a jejich regionální diferenciace (na příkladu Česka). In: Geografický časopis. ISSN 0016-7193 . FIALOVÁ, D., CHROMÝ, P., KUČERA, Z., SPILKOVÁ, J., ŠTYCH, P., VÁGNER, J. (2010): The importance of settlement recreational function in the process of forming regional identity and identity of regions in Czechia. Acta Universitatis Carolinea Geographica, http://web.natur.cuni.cz/ksgrrsek/acta/2010/2010_fialova.pdf . HORÁK, S. (2005): Geografie cestovního ruchu České republiky. Praha: Vyšší obchodněpodnikatelská škola. JAFARI, J., Chief Editor (2000): Encyklopedia of Tourism. USA: Routledge. ISBN 0-41515405-7. KADLECOVÁ, V. (2006): Nové trendy v druhém bydlení: se zaměřením na rekreační byty. Bakalářská práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, Praha, 46 s. 59

KADLECOVÁ, V. (2007): Rekreační byty. Poster. In: Fialova, D., Novotná, E., Vágner, J. (ed.): Druhé bydlení v Česku. Chataření a chalupaření v proměnách generací. Geografická knihovna PřF UK v Praze, Praha. KADLECOVÁ, V. (2009): Geografické aspekty problematiky apartmánových rekreačních domů a bytů v Česku. Diplomová práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, Praha, 84 s. KADLECOVÁ V., FIALOVÁ, D. (2010): Recreational housing, a phenomenon significantly affecting rural areas. Moravian Geographical Reports, 18, http://www.geonika.cz/CZ/CZresearch/CZMgr/MGRa_2010_01CZ.pdf. KADLECOVÁ, V. (2010): Dopady výstavby apartmánových domů na horské destinace v Česku a metodika jejich měření. In: MUSIL, M. (2010): Udržitelný rozvoj cestovního ruchu: Sborník příspěvků z kulatého stolu. Jindřichův Hradec: Nakladatelství Oeconomica, VŠE v Praze. ISBN 978-80-245-9. KOLÁŘOVÁ, A. (2012): Druhé bydlení v ČR. In: THINK TOGETHER 2012. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta. ISBN 978-80-213-2275-2. Kolektiv autorů a konzultantů Encyklopedického domu (1998): Slovník cizích slov. Praha: Encyklopedický dům. ISBN 80-90-1647-8-1. KOWALCZYK, A. (2000): Geografia turyzmu. PWN, Warszawa, 287 s. KUBEŠ, J. (2004): Typologická rozmanitost českého chataření. In: Acta Facultatis Rerum Naturalium Universitas Ostraviensis, Geographia – Geologia. KUBEŠ, J. (2011): Chatové oblasti České republiky. In: Geografický časopis. Geografický ústav SAV. ISSN 0016-7193. KUČERA, M. (1992): Rekreační objekty v České republice. In: Statistika, 8-9, s. 337-347. LEW, A., HALL, M., WILLIAMS, A. (2004): A Companion to Tourism. Blackwell Publishing. ISBN – 13: 978-0-631-23564-4. MARIOT, P. (1983): Geografia cestovného ruchu. Vydavatelství Slovenské akademie věd, Bratislava, 1983, 248 s. NOVOTNÁ, M.: Prostorová analýza druhého bydlení na příkladu Plzeňského kraje. Plzeň: Katedra geografie ZČU. FinePrint. NOŽIČKOVÁ, V. (2010): Jakými směry se ubírá geografie cestovního ruchu a rekreace na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze?. Informace ČGS. Ročník 29. 60

PÁSKOVÁ, M., ZELENKA (2002): Výkladový slovník cestovního ruchu. Ministerstvo pro místní rozvoj, Praha, 448 s. PETR, O. (2010): Problémy venkovských oblastí a přístupy k jejich řešení s důrazem na cestovní ruch. In Holešínská , A. (ed): 1. Mezinárodní kolokvium cestovního ruchu. Sborník příspěvků. Masarykova univerzita, Brno. POÓROVÁ, L. (2010): Multimediální prezentace geografického výzkumu – chataření na Českobudějovicku a v České republice. Diplomová práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita v ČB. Vedoucí Jan Kubeš. SALUSOVÁ, Ž. (2010): Tradice a perspektivy chataření a chalupaření v České republice: Bakalářská práce. Jihlava: VŠPJ. Vedoucí Eva Horňáková. VÁGNER, J. (1999): Geografické aspekty druhého bydlení v Česku. Dizertační práce. KSGRR. PřF UK Praha. VÁGNER, J., FIALOVÁ, D. (2004): Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku. Praha: PřF UK. ISBN 80-86561-15-1. VÁGNER, J., FIALOVÁ, D. (2008): Trendy druhého bydlení v severských evropských zemích ve srovnání s Českem. In: Šmída, J. (ed.): Pozice, problémy a priority geografie, Technická univerzita, Liberec. VÁGNER, J., FIALOVÁ, D. (2010): Role cestovního ruchu a druhého bydlení při formování identity regionů a regionální identity. In Holešínská , A. (ed): 1. Mezinárodní kolokvium cestovního ruchu. Sborník příspěvků. Masarykova univerzita, Brno. VÁGNER, J., FIALOVÁ, D. (2010): Metody výzkumu regionální identity a identity regionů ve vztahu k cestovnímu ruchu a druhému bydlení. In: Geografie pro život ve 21. století: Sborník příspěvků z XXII. sjezdu České geografické společnosti. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě. VÁGNER, J., FIALOVÁ, D. (2011): Impacts of Second Home Tourism on Shaping Regional Identity in Regions with Significant Recreational Function. Encontros Científicos –Tourism & Management Studies. ESGHT University of Algarve, Faro, Portugal. http://tmstudies.net/index.php/ectms/article/view/195. VÁGNER, J., MÜLLER, D., FIALOVÁ, D. (2011): Second Home Tourism in the CentralEuropean and in the Nordic Countries: A Comparison of Czechia and Sweden. Geografie. http://geography.cz/sbornik/wp-content/uploads/2011/06/g11-2-7vagner_muller_fialova.pdf. VLČKOVÁ, A. (2010): Rekreační zázemí města Brna: Diplomová práce. Brno: PřF MU. Vedoucí Daniel Seidenglanz. 61

VOREL, J. (2004): Výstavba nových rekreačních objektů. In: VÁGNER, J., FIALOVÁ, D. (2004): Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku. Praha: PřF UK. ISBN 80-8656115-1. VOREL, J. (2005): Zahraniční investice do rekreačních objektů v České republice: Na příkladu regionu Podkrkonoší. In: FŇUKAL, M., PTÁČEK, P. (2005): Geografie, cestovní ruch a rekreace. Olomouc: PřF UP. ISBN 80-244.1221-7. VYSTOUPIL, J., HOLEŠINSKÁ, A., KUNC, J., ŠAUER, M. (2007): Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. Brno. ISBN 978-80-210-4263-6. VYSTOUPIL, J. (2008): Geografie cestovního ruchu. In: Toušek, V., Kunc, J. Vystoupil, J. a kol. (ed.): Ekonomická a sociální geografie. Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň, s. 295–332. VYSTOUPIL, J., KUNC, J., ŠAUER, M., TONEV, P. (2010): Vývoj cestovního ruchu v ČR a jeho prostorové organizace v letech 1990–2009. In: Urbanismus a územní rozvoj. VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M. a kol. (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Vyd. a nakl. Aleš Čeněk. ISBN 978-80-7380-340-7. WOKOUN, R., VYSTOUPIL, J.: Geografie cestovního ruchu a rekreace. Univerzita J. E. Purkyně Brno, Přírodovědecká fakulta, Brno, 1987, ISBN 55-002-83, s. 250. ZAPLETALOVÁ, V. (2007): Chatařství : Architektura lidských snů a možností. Brno: Vydavatelství ERA. ISBN 978-80-7366-086-4. ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. (2012): Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Linde. 2. přep. vyd. ISBN 1978-80-7201-880-2.

Internetové zdroje BOUŠOVÁ, K., Češi si druhé bydlení pořizují kvůli odpočinku, cizinci jako investici, Penize.cz [online]. 2007. [cit. 2012-10-2]. Dostupné na: http://www.penize.cz/bydleni/18697cesi-si-druhe-bydleni-porizuji-kvuli-odpocinku-cizinci-jako-investici. Druhé bydlení v severských zemích, Journal of Nordregio, [online]. 2007 Dostupné na: www.artn.cz/cz/get_file.php?...//Druhe_bydleni_v_severskych.pdf. Druhé bydlení, Geografie volného času, Centrum výzkumu na PřF UK.[cit. 2013-2-15]. Dostupné na: http://web.natur.cuni.cz/ksgrrsek/geovoc/index.php?scn=read&id=1278024517.

62

DUFFKOVÁ, J. (2006): O tom, jak a proč vzniklo a nezaniklo chataření a chalupaření v Čechách, KSFF UK, [online], dostupné z: http://www.janaduff.estranky.cz/clanky/sociologiezivotnihostylu/Duffkova_chatarenichalupareni- v-CR.html. ELFMARKOVÁ, A., BABÍČKOVÁ, K.: Druhé bydlení v minulosti a nyní, územní aspekty chataření a chalupaření. [online]. Prezentace. Geografický časopis, Slovenská akadémia vied [online]. Dostupné http://www.sav.sk/index.php?lang=sk&charset=&doc=journal-list&journal_no=9.

na:

Charakteristika okresu Jindřichův Hradec, Český statistický úřad [online]. 2012. Dostupné na: http://www.czso.cz/xc/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_jh. JOHÁNEK, T., Druhé bydlení, [online]. 2009 [cit. 2012-5-7]. Dostupné na: http://www.realit.cz/clanek/zajem-o-druhe-bydleni-v-cr-i-na-slovensku-klesa-ceny-stagnuji. Postavení venkova v Jihočeském kraji, Český statistický úřad [online]. 2009. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/krajkapitola/. SKŘIVAN, K. (1999): Rekreační chaty a domky. [online]. ABF: 1999, Stavební katalog, 1999, SfB (01.5). Vybrané údaje o bydlení 2011, MMR ČR [online]. 2012. [cit. 2012-11-7]. Dostupné na http://www.mmr.cz/getmedia/df4e55c7-10d8-48ba-8100-f4f5f00c3092/Publikace-bydleni2011.pdf.

63

Seznam tabulek, grafů a obrázků Graf 1: Trvalé bydliště vlastníků OIR ...................................................................................... 31 Graf 2: Vývoj počtu obyvatel v modelových oblastech ........................................................... 42 Graf 3: Vývoj počtu domů v modelových oblastech................................................................ 43 Graf 4: Podíly jednotlivých druhů vlastníků pozemku dle odpovědí respondentů .................. 49 Graf 5: Podíly jednotlivých druhů získání objektu .................................................................. 50 Graf 6: Podíly jednotlivých druhů využívání objektu v budoucnu .......................................... 51 Graf 7: Průměrné hodnoty jednotlivých aktivit provozovaných v okolí objektu (v %) ........... 51 Graf 8: Zastoupení majitelů objektu ze tří měst ve vybraných rekreačních lokalitách ............ 52 Graf 9: Podíly nejvyššího dosaženého vzdělání ....................................................................... 53 Graf 10: Současný stav respondenta s rozdělením na muže a ženy ......................................... 54

Obrázek 1: Vazby geografie cestovního ruchu a rekreace na ostatní disciplíny ...................... 14 Obrázek 2: Trampské osady založené 1922-1939 podle domovských měst ............................ 24 Obrázek 3: Prostorové rozmístění chat (červená) a chalup (zelená) z roku 1991 .................... 29 Obrázek 4: Druhé domovy na Skandinávském poloostrově .................................................... 38 Obrázek 5: Vymezení venkovského a městského prostoru v Jihočeském kraji ....................... 39 Obrázek 6: Modelové lokality výzkumu v okrese Jindřichův Hradec ..................................... 46 Obrázek 7: Dojížďka ze zdrojového území do modelové oblasti, (počet chat na km2) ........... 48

Tabulka 1: Velikost zastavěné plochy rekreačních objektů podle příslušných vyhlášek......... 17 Tabulka 2: Neobydlené domy podle druhu domu a důvodu neobydlenosti ............................. 21 Tabulka 3: Vývoj počtu objektů individuální rekreace ............................................................ 23 Tabulka 4: Okresy s nejvyšším počtem OIR dle hustoty na km2 ............................................. 28 64

Tabulka 5: Rozmístění OIR na úrovni vybraných okresů ........................................................ 30 Tabulka 6: Bydliště vlastníků OIR rozdělené podle krajů ....................................................... 32 Tabulka 7: Objekty druhého bydlení ve vybraných zemích světa ........................................... 37 Tabulka 8: Podíly domácností ze zahraničí vlastnících OIR ................................................... 38 Tabulka 9: Vybavenost domácností objekty druhého bydlení v Jihočeském kraji .................. 40 Tabulka 10: Vybrané ukazatele bytového fondu modelových lokalit Jindřichohradecka ....... 44

65

Seznam použitých zkratek aj.

a jiné

apod.

a podobně

ČR

Česká republika

ČSÚ

Český statistický úřad

ČÚZK

Český úřad zeměměřický a katastrální

DB

druhé bydlení

MNO

Ministerstvo národní obrany

např.

například

OIR

objekty individuální rekreace

PřF UK

Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy

SLDB

Sčítání lidu, domů a bytů

66

Seznam příloh Příloha 1: Dotazník................................................................................................................... 68 Příloha 2: Domovní fond v České republice, Jihočeském kraji a městech kraje ..................... 73 Příloha 3: Ukázky objektů individuální rekreace v Evropě ..................................................... 74 Příloha 4: Ukázky rekreačních objektů modelových oblastí výzkumu .................................... 75

67

Příloha 1: Dotazník SOCIOGEOGRAFICKÝ PRŮZKUM DRUHÉHO BYDLENÍ 1. Název obce a katastrálního území: 2. Název sídelní lokality: Údaje o pozemku

Kdo je vlastníkem pozemku? Dotazovaný Manžel/ka Děti Rodiče Obec Ostatní (uveďte):

Výměra pozemku (m2): Je pozemek využíván k pěstování…? Ovoce Zeleniny Květin Jiné (uveďte): Není využíván k pěstování Je pozemek využíván k chovu…? Drůbeže Králíků Včel Jiné (uveďte): Není využíván k chovu Uvažujete o pěstování či chovu? Ano (uveďte čeho): Ne

Údaje o objektu Objekt je: Chata Chalupa Zahradní domek Maringotka Jiné (uveďte): Zastavěná plocha činí (v m2): Způsob získání objektu: Koupě Dědictví Postavil sám (i s řemeslníky) Nechal postavit na klíč Rok výstavby: Objekt je: Zděný Zděný, obložený dřevem Dřevěný Z prefabrikátu (typizovaný) Jednopodlažní Vícepodlažní Podsklepený Jiné (uveďte): Počet obyvatelných místností v objektu (vyjma kuchyně): Počet osob využívajících objekt (z toho děti do 15 let): S kým využíváte objekt? Sám Se ženou/s mužem S rodinou S více rodinami Jiné (uveďte):

Jak často využíváte objekt? Méně jak jeden víkend za měsíc Přibližně jeden víkend za měsíc Pravidelně v období školních prázdnin Jen o letní dovolené Po celou sezónu květen-září Celoročně Jak dlouho se v tomto období v objektu zdržujete? Jednu noc Dvě a více nocí Déle než týden Nepřespáváme zde Jak hodláte objekt využívat v budoucnu? K trvalému bydlení K rekreaci K pronajímání K prodeji Nevím

Jak se obvykle dopravujete k objektu? Autem MHD Autobusem Vlakem Co považujete za nedostatky a problémy spojené s užíváním objektu? Hluk z dopravy Špatné příjezdové cesty Nedostatečný svoz odpadků Přelidněnost Špatné sousedské vztahy Špatné dopravní spojení Jiné (uveďte):

Aktivity na chatě či chalupě Jak převážně trávíte volný čas v objektu? Uveďte, kolik procent Vašeho volného času připadá na následující aktivity.

Aktivity

Procenta

Chataření (úpravy, opravy) Zahrádkářství Turistika Pobyt u vody Pobyt v lese Odpočinek a klid Hlídání a hry s dětmi Domácím pracím Pořádání oslav Celkem

100%

Pořádáte se sousedy nějaké akce? Ano (zakroužkujte jaké):

Ne

a) sportovní b) kulturní c) jiné (uveďte):

Údaje o respondentovi Obec Vašeho trvalého bydliště: Jaký je druh Vašeho trvalého bydlení? Byt Rodinný dům Jiné (uveďte): Do jaké příjmové skupiny se řadíte (v průměru na jednoho člena domácnosti)? Do 5.000 Kč 5.000-10.000 Kč 10.000-20.000 Kč Nad 20.000 Kč Jaké je Vaše ukončené vzdělání? Základní Vyučen/a Středoškolské Vyšší odborné Vysokoškolské V současné době jste (vyberte z následujících možností): Student Zaměstnanec Podnikatel V domácnosti Nezaměstnaný/á Na mateřské dovolené Důchodce Pohlaví: Muž Žena

Příloha 2: Domovní fond v České republice, Jihočeském kraji a městech kraje

z toho druh domu Datum sčítání, velikostní skupiny obcí 1.12.1970 1.11.1980 3.3.1991 1.3.2001 26.3.2011[2]

Neobydlené domy rodinné celkem[1] domy 137 425 196 587 271 465 338 313 376 847

86 525 183 783 253 006 325 271 356 116

z toho důvod neobydlenosti bytové nezpůsobilé domy přestavba nezpůsobilé k bydlení domu k bydlení 8 788 1 428 402 121 14 097 2 479 747 331 25 319 4 926 2 339 913 37 899 1 604 337 564 21 341 3 870 323 350

z toho důvod neobydlenosti slouží k přestavba rekreaci domu 25 885 12 074 104 255 21 547 128 387 39 966 170 477 21 878 166 760 15 024

z toho druh domu Kraj, okresy

Jihočeský kraj k 26.3.2011[2] České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor Jihočeský kraj k 1.3.2001 České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor

Neobydlené domy rodinné celkem[1] domy

z toho důvod neobydlenosti slouží k přestavba nezpůsobilé rekreaci domu k bydlení

z toho důvod neobydlenosti bytové domy přestavba nezpůsobilé domu k bydlení

41 396

39 585

24 529

1 212

1 597

338

32

25

7 504

7 128

3 214

301

405

85

7

4

3 529

3 282

2 062

117

120

48

3

6

7 675

7 357

4 932

214

206

59

6

2

6 018 4 422 5 452 6 796

5 825 4 226 5 218 6 549

4 175 2 548 3 564 4 034

143 85 142 210

224 142 246 254

43 34 28 41

3 2 2 9

6 2 4 1

36 426

35 423

23 151

1 654

2 865

128

23

32

6 919

6 765

3 567

427

882

27

7

6

2 113

1 932

1 022

153

207

28

4

8

6 730

6 576

4 361

352

383

20

2

5

5 524 3 986 5 241 5 913

5 397 3 900 5 075 5 778

3 914 2 800 3 479 4 008

168 135 189 230

273 284 458 378

21 8 12 12

5 1 4

4 3 3 3

Příloha 3: Ukázky objektů individuální rekreace v Evropě Jižní Evropa

Jižní Švédsko

Příloha 4: Ukázky rekreačních objektů modelových oblastí výzkumu

Původní dřevěná chata (1956) přestavěna na typickou zděnou obloženou dřevem (1980)

„Dvojhlavá“ dřevěná chata na zděném podstavci, Nová Bystřice

Zelenožlutá kombinace typická pro prvorepublikový funkcionalismus, Zvůle

Luxusní rekreační domek u Klikovského rybníka

Trampská chata s verandou postavená z kulatiny, Hamr

Opečovávaná chata ze 40. let minulého století u rybníka Komorník

Nově postavená chata z roku 2001 na místě původního dřevěného srubu

Chata s atypickou střechou ze 70. let, Malý Ratmírov