Sociální zabezpečení v ČR
1
20.2.2014
1
Cíl předmětu SZ
20.2.2014
2
Literatura
20.2.2014
3
Literatura
20.2.2014
4
1. 2.
3. 4. 5. 6.
Vznik a vývoj sociálního zabezpečení ve světě a na území Česka. Obecná teorie konstrukce dávky. Struktura sociálního zabezpečení v ČR, organizace a provádění sociálního zabezpečení. Důchodové pojištění a zabezpečení, důchodové reformy ve světě a v Česku. Důchodové pojištění: účast na pojištění, doba pojištění, výpočtový základ, jednotlivé důchody, příklady výpočtů důchodů. Nemocenské pojištění a zabezpečení: účast na pojištění, nemocenské, náhrada mzdy, ostatní dávky, příklady výpočtu dávek. Úrazové pojištění zaměstnanců, zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání: jednotlivé dávky, výpočet dávek. 20.2.2014 5
7.
8. 9. 10. 11. 12.
Zdravotní pojištění a zabezpečení, zdravotní reformy ve světě a v Česku. Zdravotní pojišťovny. Veřejné zdravotní pojištění: účast na pojištění, rozsah péče, finanční spoluúčast pacienta. Zabezpečení v nezaměstnanosti: výpočet dávek, podpůrčí doba. Aktivizace a motivace příjemců podpory v nezaměstnanosti. Státní sociální podpora, jednotlivé dávky, výpočet dávek. Sociální pomoc, sociální služby, dávky. Životní a existenční minimum. Financování sociálního zabezpečení. Aktuální otázky SZ v ČR
20.2.2014
6
20.2.2014
7
1.1 Vznik a vývoj sociálního zabezpečení 1.2 Obecná teorie konstrukce dávky
20.2.2014
8
Středověk Chudinská péče vrchnostenská, církevní (almužna, přístřeší) a domovská Profesní skupiny – hornická bratrstva, řemeslné cechy – myšlenky solidarity a vzájemnosti 1527 Ferdinand I. – hornická podpůrná pokladna 1534 – Londýn výběr daní na chudé 1601 Alžběta I. nařídila vybírat daně na chudé i obcím 1661 patent o tulácích a žebrácích – právo žebrat pouze práce neschopná chudina 20.2.2014
9
2. polovina 18. století průmyslová revoluce konec 18. století - potřeba organizovaně a hromadně zabezpečovat početné vrstvy obyvatelstva při nemoci, invaliditě, stáří a jiných sociálních událostech, které ohrožují zdraví nebo zbavují výdělku za práci.
Počátky a vývoj sociálního zabezpečení v rakouské monarchii penzijní zaopatření státních i jiných veřejných zaměstnanců, r. 1771 a 1781 byly vydány 2 předpisy (penzijní normály): zakládající nárok na penze pro vdovy a sirotky po zaměstnancích, kteří „věrně sloužili“, pro zaměstnance, kteří se alespoň po deseti letech uspokojivé služby stali neschopnými práce. 1785 – uloženo vrchnosti v Království českém starat se o chudé a nemocné, do té doby církev 20.2.2014 10
20.2.2014
11
19. století 1854 – uzákonění povinného zřizování bratrských pokladen v dolech – samostatné hornické sociální pojištění, které existovalo v Československu až do roku 1948 1868 – zásada, že péče se poskytuje pouze chudým s domovským právem obce Formy pomoci se týkaly malého počtu lidí (státní úředníci a další hodnostáři, tj. soudci, důstojníci, někteří zaměstnanci), byly nedokonalé a neúplné. Moderní formy sociálního zabezpečení – vzor v Německu (kancléř Bismarck) - obecné a povinné dělnické úrazového a nemocenské pojištění (zákon přijat roce 1883). Rakousko – Uhersko – Taafeho zákony (v roce 1883 to byl návrh zákona o úrazovém pojištění dělnickém a v roce 1885 návrh zákona o nemocenském pojištění s účinností od r. 1889) 20.2.2014
12
20.2.2014
13
Zákon č. 33/1888 říšského zákoníku, o nemocenském pojištění - §6: „Trvá-li nemoc déle tří dnů a je-li nemocný výdělku neschopen, ode dne onemocnění za každý den příspěvek nemocenský ve výši 60 % v příslušném okresu soudním obvyklé denní mzdy obyčejných, povinnosti pojistné podléhajících dělníků. Podpora v nemoci má se poskytovati tak dlouho, pokud nemoc trvá, a neskončí-li se dříve, nejméně po dobu dvaceti neděl od početí nemoci, a sice vždy dodatečně po uplynutí jednoho týdnu.“ 20.2.2014
14
Klady a zápory zákona 33 významná sociální reforma, dávková část byla poměrně chudě vybavena, ale obsahovala již hlavní věcné i peněžité dávky v nemoci a v mateřství, organizační roztříštěnost zákona, nedostatečné provádění pojištění (zaměstnavatelé se je snažili obcházet).
Další rozšíření nemocenského pojištění se protahovalo a po vypuknutí první světové války bylo přerušeno. 20.2.2014
15
Počátek 20. století
Dílčí novela (reakce na znehodnocení měny) - cís. nař. č. 6/1917 říšského zákona Po vzniku ČSR - dávková soustava zlepšena z. č. 268/1919 Sb. a č. 684/1920 Sb. (nemocenské pojištění rozšířeno na všechny skupiny zaměstnanců pracujících za mzdu, mimo pojištění zůstali jen státní a veřejní zaměstnanci, kteří byli považováni za zabezpečené svým nárokem na plat v době nemoci).
20.2.2014
16
1920 - dokončení unifikace sociálně politických norem Rakouska-Uherska a uzákonění na celém území ČSR, • 1920 – 1921 návrhy politických stran na nový zákon, Ministerstvo sociální péče ustavilo odbornou komisi (Dr. Schönbaum, profesor matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a ředitel Všeobecné penzijní pojišťovny, poslanec Lev Winter, Dr. Jan Gallas a Dr. Emil Hendrich (Všeobecná penzijní pojišťovna), Dr. Bedřich Odstrčil (Úrazová pojišťovna) a Jan Brabec (Ministerstvo sociální péče) •
•
zákon č. 221/1924 Sb. z. invalidity a stáří (5 částí, vykonávaly práce nebo učňovského poměru a zaměstnání.
20.2.2014
a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, 288 paragrafů) - pojištění osob, které na území ČSR služby na základě pracovního, služebního nebo nevykonávaly je příležitostně nebo jako vedlejší 17
Zásady zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.: 1. Invalidní a starobní pojištění tvořilo jednotný celek, organizačně spojený s jinak samostatným pojištěním nemocenským. 2. Z dělnického invalidního a starobního pojištění poskytovány důchody jako dávky se opětující a jednorázové. Dávky byly nárokových (obligatorní) či dobrovolné (fakultativní). Základními dávkami byl důchod invalidní a starobní (po dovršení 65. roku věku), pro pozůstalé důchod vdovský a sirotčí. Z dávek jednorázových se poskytovalo odbytné - náleželo pozůstalým po pojištěnci nebo důchodci. 3. Nárok na důchod vznikl po uplynutí určité doby v pojištění (tzv. čekací doba), jež činila 150 příspěvkových týdnů. Další podmínkou vzniku nároku na dávku bylo, aby pojistný případ (invalidita, dovršení předepsaného věku, úmrtí) nastal za trvání pojištění nebo alespoň v tzv. ochranné lhůtě, jež činila jeden rok po zániku pojištění. 20.2.2014
18
Výše důchodů - minimální činil po tříletém pojištění 1 130 korun ročně. Nedosahoval tedy ani 95 korun měsíčně, a po 10 až 20 letech se pohyboval od 1 800 do 2 400 korun ročně, tj. od 150 do 200 korun měsíčně. Nejvyšší invalidní a starobní důchod činil 5 400 korun ročně, tj. 450 korun měsíčně. Tohoto důchodu mohl dosáhnout pojištěnec, jestliže byl nepřetržitě 50 let pojištěn v nejvyšší mzdové třídě a v každém roce alespoň 50 týdnů. Prakticky tedy tohoto důchodu nemohl dosáhnout nikdo. 5. Kromě peněžitých dávek zavedl zákon jako fakultativní dávku léčebnou péči. Jejím úkolem bylo odvrátit nebo odsunout hrozící invaliditu v případech, kde už nastala. 6. Byly omezeny některé dávky nemocenského pojištění. Místo třídenní relativní karence byla zavedena absolutní karence, takže nemocenské náleželo až od 4. dne pracovní neschopnosti. 4.
20.2.2014
19
Celý systém sociálního pojištění byl založen na rovnováze mezi příjmy a výdaji. Pojistné hradili zpravidla zaměstnavatelé a zaměstnanci (každý polovinu), úrazové pojištění nesli pouze zaměstnavatelé. Nárok na starobní důchod vznikal v 65 letech pro muže i pro ženy a byl podmíněn uplynutím čekací doby, která byla stanovena na 150 příspěvkových týdnů.
20.2.2014
20
Organizace sociálního pojištění - vznik Ústřední sociální pojišťovny:
spravovala invalidní a starobní pojištění, starala se o nemocenské pokladny (v zákoně označeny jako nemocenské pojišťovny) - obhospodařovaly evidenci a příjmy z invalidního a starobního pojištění, vybíraly pojistné pro invalidní, starobní a nemocenské pojištění.
20.2.2014
21
20.2.2014
22
20.2.2014
23
20.2.2014
24
20.2.2014
25
20.2.2014
26
20.2.2014
27
Období 1930 – 1948 1930 až 1934 – hospodářská krize s dopadem na nemocenské pojišťovny, v nemocenském pojištění se začaly uplatňovat restrikce obsažené v novele zákona č. 221/1924 z r. 1934. Nemocenské v pojišťovnách, v nichž pojistné přesáhlo určenou výši, bylo sníženo pro první období pracovní neschopnosti (14 dnů až 6 týdnů) a bylo odstupňováno podle mzdových tříd od 2,50 do 18 korun. Nemocenské náleželo až od čtvrtého dne pracovní neschopnosti. Za okupace se v dávkách upravovaly hlavně mzdové třídy s cílem vyrovnat se v dávkách s růstem cen a mezd. Po válce byly mzdové třídy opět nově upraveny a rozšířeny. Úprava byla jednotná pro všechna odvětví nemocenského pojištění. V platnosti však zůstaly dřívější předpisy, a to až do 30. září 1948. Jen od 1. 12. 1945 byly zavedeny přídavky na děti.
20.2.2014
28
Období 1930 – 1948
Zákon č. 99/1948 Sb. o národním pojištění zrušil všechny předchozí zákony (dávková soustava se měla rozvíjet, zdokonalovat a rozšiřovat na další sociální události. Výhledově se mělo národní pojištění stát obecným pro všechny občany.).
20.2.2014
29
50. a 60. léta 20. století - opuštění středoevropských tradic sociálního pojištění a nastolení sovětského modelu zabezpečení Zákonem č. 102/1951 bylo nemocenské pojištění (NP) svěřeno do přímé správy ROH (zde zůstalo až do roku 1990) a jeho provádění převedeno do závodů (představa, že společenské organizace mají začít přebírat některé státní funkce). Zákonem č. 54/1956 Sb., o NP zaměstnanců: • přebudována dávková soustava NP - byly do ní vneseny některé prvky protifluktuační a protiabsenční, podle níž se řídily sazby peněžitých dávek, event. nároky na přídavky na děti, • opuštěna zásada univerzality NP pro všechny pracovníky (přestalo se počítat se zavedením nemocenského pojištění pro samostatně hospodařící občany), • změněno stanovení výše denního nemocenského (odstupňováno dle získané doby zaměstnání od 60 do 90 %, přičemž za první 3 dny pracovní neschopnosti denní výše nemocenského činila 50 až 70 %). 20.2.2014 30
50. a 60. léta 20. století Následovaly změny - dávky byly upravovány a zvyšovány či byly zavedeny nové. Obecná ustanovení zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, platí dodnes. Organizační struktura orgánů nemocenského pojištění - okresní a krajské správy nemocenského pojištění, Česká správa nemocenského pojištění a Ústřední správy nemocenského pojištění (v době federace). Vrcholným orgánem nemocenského pojištění byla po celé období Ústřední rada odborů. Po oddělení nemocenského a důchodového pojištění provedeného na základě výše zmíněného zákona č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, byl pro provádění důchodového zabezpečení ustaven Státní úřad důchodového zabezpečení (SÚDZ), od r. 1957 Státní úřad sociálního zabezpečení (SÚSZ).
20.2.2014
31
50. a 60. léta 20. století
V roce 1968 vzniklo na základě zákona č. 53/1968 Sb., o změnách v organizaci a působnosti některých ústředních orgánů, Ministerstvo práce a sociálních věcí (působnost v oblasti sociálního zabezpečení, kterou do té doby zajišťoval SÚSZ). O dávkách důchodového zabezpečení začala místo SÚSZ rozhodovat jeho původně vnitřní organizační jednotka – Správa důchodů v Praze. Z ní v roce 1969 vznikl Úřad důchodového zabezpečení v Praze.
20.2.2014
32
90. léta 20. století - návrat k sociálnímu pojištění •
Právní rámec změn - zákon ČNR č. 210/1990 Sb., o změnách v působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení a o změně zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. • Úřad důchodového zabezpečení v Praze, České správy nemocenského pojištění a Správy nemocenského pojištění Svazu českých a moravských výrobních družstev byly sloučeny => Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). • Všeobecná zdravotní pojišťovna a resortní a oborové pojišťovny
20.2.2014
33
Pojistné na sociální pojištění (souhrnný název)
= A. Pojistné na veřejné zdravotní pojištění + B. Pojistné na sociální zabezpečení (důchodové pojištění + nemocenské pojištění) a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti 20.2.2014
Český daňový systém – 2/12
34
Základní komponenty dávky: 1. věcný obsah dávky, 2. osobní rozsah dávky (okruh příjemců), 3. výše dávky („hodnotový" rozsah dávky), 4. doba poskytování dávky (časový rozsah), 5. změny v poskytování dávky, 6. zánik dávky. 20.2.2014
35
Ad 1) věcný obsah dávky a) z hlediska míry a způsobu úhrady potřeb účastníka: - dávky zásluhové (závislé na výdělku), - dávky univerzální (plošné), - dávky individualizované (adresné); b) z hlediska charakteru situace sociální potřebnosti: - dávky poskytované v standardních situacích sociální potřebnosti, - dávky poskytované v situacích absolutní sociální potřebnosti; c) z hlediska principu, na němž je dávka poskytována: - dávky na principu pojištění, - „prosté" státní dávky, tzv. „bezekvivalentní"';
20.2.2014
36
Ad 1) věcný obsah dávky d) z hlediska povinnosti dávku poskytnout: - dávky obligatórni (nároková) - dávka, na kterou vzniká nárok splněním stanovených podmínek. Po podání žádosti a zjištění, že podmínky byly splněny úřad rozhodne o přiznání dávky, - dávky fakultativní (nenároková) - dávka, o jejímž přiznání rozhoduje úřad dle své úvahy, tzn. dávku přiznat může, ale nemusí. U fakultativních dávek má správní orgán větší možnost zjišťovat sociální situaci žadatele; e) z hlediska původnosti konstrukce: - základní (konstrukčně neodvozené z nějaké jiné peněžní dávky), - odvozené (z některé základní dávky); f) z hlediska uznání podmínek, které jsou podstatné pro nárok na dávku: - podmínky musí být prokázány, - podmínky jsou presumovány (=předpokládány) do doby, než se prokáže opak, - fikce společensky odůvodněné potřeby; 20.2.2014
37
Ad 1) věcný obsah dávky g) z hlediska, zda dávky v konstrukci připouští náhradní doby: - dávky počítající s náhradní dobou (př. doba pobírání dávek nemocenského pojištění po skončení výdělečné činnosti), - dávky nepřipouštějící náhradní dobu; h) z hlediska, zda dávky v konstrukci stanoví čekající doby: - pro vznik nároku na dávku je potřebná čekací doba, - čekací doba se nevyžaduje.
20.2.2014
38
Ad 2) osobní rozsah dávky (okruh příjemců) a) z hlediska způsobu zabezpečení: - osoby primárně dávkou zabezpečené („přímí adresáti dávky), - osoby dávkou sekundárně zabezpečené („nepřímí adresáti" dávky), např. pozůstalí příjemci pozůstalostního důchodu; b) z hlediska přímé participace primárně zabezpečených na sociální pomoci (dávce): - účastníci sociálního pojištění, - veškeré obyvatelstvo státu („trvalý pobyt"), případně jeho některé specifické skupiny.
20.2.2014
39
Ad 3) výše dávky („hodnotový" rozsah dávky) a) podle toho, z čeho je dávka odvozena: - z příjmu jednotlivce, - z průměrné mzdy ve státě, - z průměrných životních nákladů, - ze specifických životních nákladů, - jako doplatek individuálního příjmu do částky stanovené jako životní minimum osoby (=minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, r. 2012 – 3410 na jednotlivce, další dospělý 2830, na děti méně) - jako doplatek k celkovému příjmu rodiny do částky vypočítané jako životní minimum rodiny. 20.2.2014
40
Ad 3) výše dávky („hodnotový" rozsah dávky) b) podle toho, jak je výše určena: - pevnou částkou, - procentní sazbou: c ) z hlediska valorizace: - samostatný valorizační mechanizmus je neodůvodněný, dávka se zhodnocuje samotným způsobem konstrukce, - dávky, u nichž se s valorizací nepočítá (i když by byla možná), - valorizace podle pohybu životních nákladů, - valorizace podle pohybu mezd, - valorizace podle pohybu životních nákladů i podle pohybu mezd. 20.2.2014
41
Ad 3) výše dávky („hodnotový" rozsah dávky) d) z hlediska omezení „hodnotového" rozsahu dávky: - hodnotový rozsah dávky není omezen, - hodnotový rozsah dávky je omezen: - maximálni/minimálni hranice je omezena určenou fixní částkou, - maximální/minimální hranice je omezena procentem ze základu dávky, - maximální/minimální hranice je omezena procentem z jiného základu (z životního minima, průměrné mzdy aj.), - hodnotový rozsah dávky má limity určené omezením základu, z něhož se dávka odvozuje;
20.2.2014
42
Ad 3) výše dávky („hodnotový" rozsah dávky) e) podle toho, zda se sazby dávky (procentní nebo pevné) mění s délkou poskytování: - dávky neměnné (konstantní), - dávky proměnlivé (degresívně či progresivně odstupňované podle délky poskytování).
20.2.2014
43
Ad 4) doba poskytování dávky (časový rozsah) a) z hlediska délky poskytování: - po celou dobu, kdy trvají určité podmínky, - po dobu stanovenou paušální sazbou na určité delší období, - po jinak omezenou dobu, b) z hlediska termínu výplaty dávky: - dávky vyplácené dopředu, - dávky vyplácené zpětně; c) z hlediska četnosti poskytování dávky: - jednorázové dávky, - opakující se dávky. 20.2.2014
44
Ad 5) Změny v poskytování dávky (změny v nároku na dávku a změny v poskytování dávky) a) podle možnosti souběhu (s jinou dávkou či příjmem, ev. se službou či azylem) a jeho důsledků: - dávky, u kterých je souběh zakázán (konkurenční, rivalitní dávky), - dávky, u kterých se souběh připouští (komplementární dávky), - souběh nemá žádné důsledky, - souběh vede ke změně výše dávky (trvale či dočasně).
20.2.2014
45
Ad 6) Zánik dávky a) z hlediska skutečností (nastalých okolností): - uplynutím doby, - odpadnutím některé z podstatných podmínek nároku, - souběhem několika nároků, je-li to stanoveno, - prekluzí (neuplatněním nároku ve stanovené lhůtě), - uplynutím promlčecí doby pro jednotlivou splátku dávky, - smrtí příjemce; b) z hlediska sankce: - porušením podmínek pro vznik nároku na dávku - porušením podmínek pro výplatu splátky dávky. 20.2.2014
46
Deyl, Z.: Sociální vývoj Československa 1918-38, Academia, Praha 1985 - jubilejní číslo časopisu Národní pojištění, 1999 Strnad, Z.: Přelomová období v sociálním zabezpečení, disertační práce, PF UK, Praha 2001, s. 107-143 Šváchová, M.: Postavení žen v nemocenském pojištění, diplomová práce FF UK, Praha 1995 Tomeš, I.: Ohlédnutí za významným dílem našich předků, Národní pojištění, 2004, č. 6 Tomeš, I.: Sociální politika – teorie a zahraniční zkušenost, Sociopress, Praha 2001
20.2.2014
47