SMUTEČNÍ SÍŇ V TURNOVĚ, ATELIER A6

SMUTEČNÍ SÍŇ V TURNOVĚ, ATELIER A6 BARBORA KUBÍČKOVÁ, ZUZANA VĚŽNÍKOVÁ SAT, FA ČVUT, ZS 2015/16

SMUTEČNÍ SÍŇ V TURNOVĚ, ATELIER A6

BARBORA KUBÍČKOVÁ, ZUZANA VĚŽNÍKOVÁ SAT, FA ČVUT, ZS 2015/16

OBSAH 1. Výběr stavby a hledání odpovědí na otázky 2. Smuteční síň Turnov 3. Atelier A6 4. Proces vzniku projektu a názor autora 5. Provoz, provozovatel a jeho názor 6. Fyzické, morální a provozní stárnutí stavby 7. Architektonický typ krematoria 8. Názor uživatelů 9. Závěr

4 4 5 6 7 8 12 13 14

-2-



Jiří Orten Cesta k mrazu/V mamince VI. Pláč Tenkrát, když cizí ruka měkce zaťukala na maminčino bříško, myslil si hošíček, že zemře. Bylo to tak prosté, zemříti v matčině vnitřním náručí. Ale tu náhle pocítil nesmírný tlak, který jej stiskl a poháněl kupředu, do neznáma, do světa, do malé věčnosti. Měl zavřené oči a zavřená ústa. Byl bledý. A potom otevřel oči a otevřel ústa a nadýchl se a uviděl svou smrt, smrt plnou světla a děsivých tváří. Dal se do pláče. Byl to jeho první pláč na tomto světě, neboť před tím nikdy neplakal. Křičel a naříkal. Chtěl zpátky. Chtěl se vrátit. Chtěl nazpět za přesladkou vůní. To, čemu se později naučil říkat život, byla jeho smrt, smrt, jež prý končí smrtí, ale on nevěřil, že zemře, když nyní nezemřel. A jeho pláč a jeho pláč, toť láska, kterou proměnily slzy v cosi, co pomíjí, co umírá, co končí. 30. X. 1939. 1

1

Inspirační tetxt autorů; Jiří Orten, Cesta k mrazu, Praha 2013, s. 29 – 31

-3-



VÝBĚR STAVBY Pro seminární práci na téma „Architektura a čas“ jsme vybraly Smuteční síň od Atelieru 6. Rozhodly jsme se pro stavbu, která podle nás není příliš známá, ale přesto stojí za to se nad ní pozastavit. Projekt se nám zdál na první pohled zajímavý jak svým ztvárněním, tak funkční náplní. Již na základě těchto prvotních informací začaly vyvstávat otázky. Může za veřejné peníze vzniknout architektonicky i konstrukčně kvalitní stavba a jaká pozitiva a negativa přináší spolupráce s veřejným investorem? Zasahoval do průběhu návrhu budoucí provozovatel síně, který má v oboru již jisté zkušenosti? Je monumentalita a velkolepost sakrálních prostor opravdu tak důležitá a návštěvníky smutečního obřadu vnímaná? SMUTEČNÍ SÍŇ TURNOV Projekt vznikl na základě vyzvané architektonické soutěže města Turnov v roce 2001. Jedním z hlavních kritérií hodnocení byla mimo architektonického návrhu také cena. Návrh A6 skončil v soutěži druhý právě z důvodu vyšších nákladů, přesto se ale město nakonec rozhodlo preferovat architektonická kritéria a realizovat tento návrh. Stavba byla dokončena v říjnu roku 2003 a celkové výdaje vyšly na 36 milionů Kč.2 Síň se nachází na okraji historického centra města Turnov, v prostoru mezi hřbitovem a korytem říčky Stebenky v příjemném přírodním prostředí, na úpatí svahu zvedajícího se k vrcholu s jednou z hlavních architektonických dominant města – kostelem Narození Panny Marie. Stavba se po celé své délce přimyká k hřbitovní zdi, kolem které vede hlavní přístup z města a znázorňuje cestu, ve které se střídají otevřené, vysoké prostory s prostory nízkými. Z volného přírodního údolí nás vede úzkým otevřeným koridorem po dlouhé rampě mezi stěnou obloženou pískovcem a gabionovou zdí, do nízké vstupní předsíně se skleněným stropem, kde se cesta kříží s osou propojující smuteční síň se vstupem do kostela a je zakončena pískovcovým obeliskem. Dále následuje vysoké, úzké foyer se stropem jako nebeskou klenbou, znázorňující výseč severní, podzimní hvězdné oblohy se souhvězdím Pegas, Andromeda a Perseus. Samotná síň je jednoduchým vysokým objemem, do které se vstupuje nízkým prostorem pod kůrem, s čelní stěnou plně prosklenou a umožňující pohled do atria s vodní plochou a červenolistým javorem, které obřadní místnost odděluje od technického zázemí.

Prvotní skica, půdorys a situace, archiv atelieru A6

Na konci smutečního ceremoniálu se uzavírá kovová opona, a současně, jak mizí pohled na zesnulého a do atria, se otevírají žaluzie světlíku v ose stropu síně a do zšeřelého prostoru přichází ostrý paprsek denního horního světla. Povrchy jsou z přírodních materiálů – dlaždice z dubeneckého, na katru řezaného pískovce typického pro Český Ráj, obklady a nábytek z ořechu, kamenné mozaikové dlažby a sklo.3 2 3

Atelier A6, Autorská zpráva, 2004 Archiweb URL:

-4-



Atelier spolupracoval s umělkyní Mgr. A. Pavlou Šípovou – Gregorovou. Je autorkou obrazu ve vstupní hale a dvou betonových stěn s motivem nepravidelných soustředných oválů definující osu síně s atriem – vystupující betonový reliéf, pozitiv, symbolizující svět živých a postupné vrstvení života, a ustupující reliéf, negativ, představující odchod vědomí do věčnosti a putování duše za světlem, který se odráží v hladině jezírka a symbolizuje svět mrtvých. Ústředním motivem obrazu, vytvořeného pomocí enkaustiky, staré techniky založené na malbě voskem za pomoci ohně, je kříž a kruhy pozvolna přecházející do elipsy korespondující s betonovými reliéfy. Použité barvy se vážou k duchovnímu světu.4

Výtvarná díla Mgr.A. Pavly Šípové – Gregorové, archiv atelieru A6

Stavba smuteční síně obdržela hlavní ceny v soutěži GRAND PRIX 2004 za novostavbu a v soutěži RIGIPS 2004 za sádrokartonový akustický podhled. Dalšími velkými úspěchy byly nominace Mies van der Rohe Award 2005, nominace na titul Stavba roku 2004 a na hlavní cenu v soutěži Český interiér 2004.5 ATELIER A6 Atelier 6 tvoří čtyři společníci, Libor Čížek (*1962 Praha), Ondřej Moravec (*1967 Ostrava), Michal Nekola (*1967 Praha) a Radek Šíma (*1968 Strakonice), a vznikl na jaře 1992 po jejich absolutoriu FA ČVUT.

Další realizace atelieru A6, URL: 4 5

Atelier A6, Autorská zpráva, 2004 Atelier A6 – ocenění, URL:

-5-



Architektonická kancelář se zabývá především projektováním bytových domů a průmyslových staveb. V rámci občanských staveb můžeme jmenovat realizace hotelu Antonie ve Frýdlantu, administrativní budovy Tetris v Praze 4 a hlavně kulturního centra Střelnice v Turnově6, díky které se tato čtveřice architektů do Turnova dostala. Smuteční síň byla pro Atelier 6 první a doposud jediná realizace v duchu sakrálních staveb a lze ji podle nás považovat za jednu z nejzdařilejších prací ateliéru. Za jejím úspěchem stojí podle autorů skutečnost, že zde došlo ke vzácné souhře všech souvisejících podmínek, především důvěry investora v architekta, dále samotného tématu zadání, výběru lokality, tvůrčí volnosti a pracovního nasazení všech členů týmu, zejména Radka Šímy, který byl za tuto zakázku zodpovědný. PROCES VZNIKU PROJEKTU A NÁZOR AUTORA S panem architektem Radkem Šímou, jedním ze čtyř členů, kteří se na návrhu stavby smuteční síně podíleli, jsme se sešly v jejich pražské kanceláři A6. Naše otázky se vztahovaly k samotnému zadání, návrhu, realizaci a zpětnému hodnocení stavby. Z jeho vyprávění byl cítit silný citový vztah ke stavbě smuteční síně. Zmínil jak veselé momenty z průběhu realizace tak komplikace, se kterými museli potýkat. Na místě stavby byla dříve skládka kamenů a štěrku. Atmosféra zde byla velmi klidná, uzavřená a autorům bylo hned jasné, že dům by měl s přírodou splynout a neměl by být téměř vidět. Inspirací se stala pískovcová hřbitovní zeď. Vzhledem k funkci bylo hlavními otázkami, co by měl člověk v takovém domě prožívat a co by měl dům vyjadřovat. Autoři neměli potřebu se inspirovat a hledat pomoc v již zrealizovaných podobných stavbách. Smrt vnímali jako součást zrození, života a tedy přírody, a vtáhnout venek do interiéru nebylo při návrhu nijak složité. Projekt se vyvíjel velmi přirozeně, autor na základě svých životních zkušeností přímo věděl, co chce stavbou vyjádřit, jak má působit a co se má na místě odehrávat. Základní skica vznikla během několika dnů a následně se začala přenášet do digitální formy. Jak se projekt vyvíjel, nestalo se, že by se muselo něco výrazně měnit a znova vymýšlet. Vše do sebe šťastně zapadalo s původní koncepcí. Nejhezčí způsob procesu pohřbívání je pro autora průvod s rakví. Proto stavba představuje cestu vedoucí návštěvníka od parkoviště až do síně. Spojení smrti s přírodou vyjádřili autoři také pomoci velkého okna za rakví s mrtvým, kde se naskýtá pohled na strom – červený javor a vodní plochu. Prostor se přirozeně mění se střídajícím se ročním obdobím. Důležitým bodem je pro autory také okamžik, kterým obřad končí. Rakev zůstává na místě a před ní se pouze uzavírá opona, což symbolizuje skončení jednoho dějství. Odjíždění rakve, ať už směrem horizontálním, tak vertikálním, může někomu podle autorů připomínat horskou dráhu nebo cestu do pekel, a to samozřejmě nechtěli. Poměrně obtížné bylo prý najít ten správný pískovec na obklad. Samou náhodou přinesl jeden místní majitel lomu vzorek ne příliš kvalitního kusu pískovce řezaného pomocí starého katru, a právě tato přírodní struktura se architektům zalíbila a rozhodli se jej pro stavbu použít, přestože byl dražší než například čínský. Za velmi přínosné považuje architekt spolupráci s umělkyní, která dokázala ztvárnit všechny jejich prvotní myšlenky a představy, a je rád, že se i přes napnutý rozpočet dokázaly peníze na její díla najít. Finanční omezení vyplynulo ale především z toho, že hlavním z investorů měla být nadace B. J. Horáčka, turnovského rodáka, emigranta, podnikatele, který se rozhodl část svých peněz věnovat svému rodnému městu. Bohužel, dva měsíce po započetí hrubých terénních úprav, pan Horáček zemřel a mezi městem a nadací nastaly nejasnosti. Kompletní financování nakonec přešlo na město, které s tím původně v rozpočtu vůbec nepočítalo. Stavba byla zastavena a nebylo daleko od možnosti využití prostoru jako bowlingové dráhy. Nakonec se ale rozhodlo, že se stavba dokončí podle původního plánu. Přesto se ale v průběhu provádění zmenšovalo a zlevňovalo. Problémy v tomto ohledu pociťovali především při dokončování stavby, kdy se hranice, kde je potřeba investovat 6

Atelier A6 – občanské stavby, URL:

-6-



posouvala dál a dál. Ale jelikož se dokázalo v rámci některých části stavby peníze ušetřit, bylo možné je použít jinde. Autoři stavby se také snažili o to, aby se ze smuteční síně nestalo místo, kam člověk přijde pouze několikrát za život a bude ho mít spojený pouze se smrtí. Stejně jako kostel, který dříve sloužil ke svatbě, křtu, pohřbům a dalším věcem, měla mít i smuteční síň multifunkční náplň, mělo by být možné ji proměnit na kulturní sál a přitáhnout lidi do těchto prostorů i jindy než o pohřbu. Architekt Radek Šíma je se stavbou smuteční síně spokojen. Není na ní podle něho nic, co by zpětně udělal jinak. Nejvíce si na návrhu cení samotné situace, vzniklých os propojujících kulturní dům, kostel Narození Panny Marie a smuteční síň. PROVOZ, PROVOZOVATEL A JEHO NÁZOR Provozovatelem bylo v březnu 2002 na základě výběrového řízení zvoleno Pohřebnictví Křelina, což byla jediná firma, která měla o provozování sině opravdový zájem (celkem z 15 firem). Areál má nyní od města v dlouhodobém pronájmu. Pan Křelina, majitel pohřební služby, nás provedl celou stavbou, jejímž těžištěm komplexu je smuteční síň. Další prostory pro veřejnost tvoří kancelář pro sjednávání pohřbů a místnost pro pozůstalé. Provoz je bezbariérový a rakev se zesnulým je po celé budově dopravována pomocí systému kovových vozíků. Není tedy třeba jakékoli namáhavé manipulace a celou obsluhu v podstatě zvládne jeden pracovník, což je pro výslednou cenu pohřbu podstatný fakt. V praxi je ale při samotném aktu pohřbu potřeba lidí více. Firma má celkem 5 zaměstnanců a ročně zde proběhne odhadem kolem 300 pohřbů. Pan Křelina je s objektem spokojený, není podle něj nic výrazného, co by mohl síni vytknout. Je to ale stavba vyžadující velmi mnoho času na údržbu, proto jsou všichni zaměstnanci přítomni každý den. Největší problém vidí v prosklených částech budovy. Jednak z hlediska složité údržby, tak s každoroční výměnou prasklých skleněných stropních desek u vstupní části. Ne příliš pozitivně se také stavěl ke stárnutí pískovcového obkladu. Opravou pod jeho vedením muselo projít také oplechování střešního světlíku, jímž při původním provedení do síně zatékalo, vodní potrubí v místě garáží a místy opadaný pískovcový obklad. Veškeré opravy měl pan Křelina důsledně dokumentovány. K využití prostoru obřadní síně ke kulturním akcím nebyl příliš nakloněn. Samotné přestavění lavic v síni na volný prostor je podle pana Křeliny příliš komplikované, nábytek by byl po čase zničený a také si myslí, že málokdo, kdo byl v této síni na smutečním obřadu, bude mít chuť přijít na stejné místo na koncert či divadlo.

FOTO: Pavel Štecha, 2003, archiv atelieru A6 -7-



FYZICKÉ, MORÁLNÍ A PROVOZNÍ STÁRNUTÍ STAVBY Budova je v provozu již více jak 12 let, což je dostatečná doba na zhodnocení, jak obstála ve zkoušce času. Komplikace jsou spojeny s prosklením, především s praskáním skleněných desek přístřešku nad vstupní částí. Tato technická vada vznikla nesprávným pracovním postupem v průběhu výstavby, který zapříčinil nárůst pnutí v této vodorovné konstrukci. Skla v ní tedy budou praskat neustále. Náročná byla také oprava oplechování na střeše, kdy původní bezfalcová plechová střešní krytina byla nahrazena novou falcovanou, která problém vyřešila. Léta se podepisují i na pískovcovém obkladu, který místy opadává, a je tedy třeba ho nahrazovat novým, a především porůstá mechem a lišejníky, což je podle nás naprosto přirozené stárnutí kamene a není třeba ho vnímat jako vadu. Město má však jiný názor a vyžaduje jeho neustálé omývání. Vzhled a forma budovy se za ta léta nijak výrazně nezměnila, pouze někde můžeme vnímat jisté zabydlení prostorů uživateli. Provozovateli se zřejmě zdálo, že i zde, v přírodním údolí u říčky, je potřeba zaplnit interiér rostlinami v květináčích. Snad ve všech případech jsou umístěny u prosklených stěn s výhledy ven, a pouze tedy sekundují funkci přírodní krajiny v údolí a atria s javorem. Řešení problému podle nás působí provizorně, květináče jsou nevzhledné a různého typu. Dalším nově vneseným prvkem jsou náhrobky umístěné ve foyer, které působení jinak téměř prázdného a čistého vysokého objemu prostoru velmi ruší. Provozovatel pravděpodobně nemá jiné prostory, kam tyto prodejní prvky umístit. Je otázkou, zda je jejich vystavení vůbec nezbytné, pokud ano, dalo se zcela jistě tomuto způsobu řešení předejít navržením speciální místnosti přímo pro tento účel, nebo zvětšením plochy administrativního zázemí. Z pro nás nepřesvědčivých důvodů byl také přidán koberec na betonový povrch kůru a schodů vedoucích na něj – zaměstnanci obsluhující techniku na kůru prý byla zima. Největší změnou v prostorech přístupných veřejnosti však prošla místnost pro pozůstalé, kde snaha ji zútulnit zcela potlačila původní čistotu a jednoduchost. Pouze v některých případech šlo o provozní nutnost, jakou bylo např. řešení nedostatku míst k sezení přidáním židlí. Je škoda, že k těmto úpravám již nebyli přizváni autoři ani jiný architekt či designér. Vzhledem k tomu, že o provoz síně projevila zájem pouze jedna jediná firma, dalo se všem těmto zásahům alespoň z části předejít určením nájemce již ve fázi studie a umožnit tak jeho participaci na projektu. STÁRNUTÍ – prosklený přístřešek, oplechování, stárnutí kamene a betonu (srovnání stavu v roce 2003 a 2015):

FOTO: Pavel Štecha, 2003, archiv atelieru A6

FOTO: Barbora Kubíčková, 2015, archiv

-8-



FOTO: Pavel Štecha, 2003, archiv ateliéru A6




ZABYDLOVÁNÍ – rostliny v květináčích ve foyer a obřadní síni (srovnání stavu v roce 2003 a 2015):



-9-




FOTO: Zuzana Věžníková, 2015, archiv

ZABYDLOVÁNÍ – výstavka ve foyer (srovnání stavu v roce 2003 a 2015):



VIDEO: Jan Drnek, URL:


-10-



ZABYDLOVÁNÍ – koberec na schodech vedoucích na kůr (srovnání stavu v roce 2003 a 2015):



ZABYDLOVÁNÍ – detail koberce na kůru a místnost pro pozůstalé:



ZABYDLOVÁNÍ – místnost pro pozůstalé (srovnání stavu v roce 2003 a 2015):

FOTO: atelier A6, 2003, archiv atelieru A6


-11-



ARCHITEKTONICKÝ TYP KREMATORIA Je důležité uvědomit si, jaký přístup dnes lidé ke smrti chovají a klást si otázku, jak se tento postoj promítá do samotné architektury. Smrt bývala až do 19. stol. součástí života, lidé k ní měli důvěrný vztah a s umíráním byly spojené zvyky a rituály související s náboženstvím. V průběhu 20. stol. veřejný zájem o smrt klesl, vytratily se způsoby, jak se sní vypořádat. S těmito společenskými změnami souvisejí i výrazné změny v pohřbívání, tedy přechod od tradičního pohřbu uložením do země ke kremacím.7 „ Hybnou sílu celého kremačního dění je nutné hledat v evropském národnostním hnutí v letech 1850 – 1870.“8 Propagace kremace u nás souvisela mimo jiné s komunistickým režimem, kulturním bojem proti katolicismu, racionální vědou, účelností a v neposlední řade i nižší cenou a menšími prostorovými nároky. Dnes se řadíme k zemím s nejvyšším procentem pohřbů žehem, což je často dáváno do souvislosti s převládajícím ateismem.9 „Koncepce vnitřního … prostoru krematorií se vyvinula ze tří typů: antického chrámu, jednolodní baziliky a centrální sakrální stavby.“10 Architektonický typ krematorií je tedy poměrně mladý (první krematorium bylo postaveno v Miláně roku 1976), během jednoho století také prošel poměrně radikálním vývojem od prvních realizací, kdy „jádrem stavby nebyla obřadní síň, ale žároviště, ke kterému se … přimykala čekárna a … umrlčí komora“11 po rozsáhlé komplexy smutečních síní s důrazem na důstojné konání pietních ceremoniálů a prostředí pro pozůstalé a potlačením technických provozů. V případě smuteční síně v Turnově můžeme říci, že se jedná o další vývojovou fázi, jelikož nezahrnuje prostory pro samotné spalování, ale pouze obřadní prostor s příslušným technickým zázemím a těla jsou po obřadu převážena do krematoria v Semilech. První krematoria u nás jsou z první poloviny 20. stol. a mají spíše monumentální charakter (Liberec, Most, Nymburk), po roce 1990 však vznikají projekty, „která spojuje spíše odklon od monumentálnosti směrem k civilnosti a intimitě, stavby jsou spíše horizontální,“, jedním z nich je např. krematorium v Jaroměři, kde „obřadní místnost je oddělena od technologického prostoru proskleným atriem se zelení a výtvarnou výzdobou.“12 Dispozice turnovské síně jsou tedy postavené na poměrně klasickém základu, objevují se v něm prvky typické pro krematoria posledních desetiletí. Velmi podobnou stavbu můžeme najít v Bratislavě. Jde o krematorium a urnový háj od architekta Ferdinanda Milučkého, která byla postavena roku 1968. Přestože se jedná o poměrně nízkou a horizontálně orientovanou hmotu, působí architektura budovy díky použitým prvkům zdí velmi tektonicky a monumentálně. Můžeme v nich najít odkaz na antickou symboliku propylejí. Architekt Šíma při našem rozhovoru dokonce použil termínu „dobře zamaskovaná speerovina“. Velké prosklené plochy ve vstupních prostorech i samotné síní nám zase mohou evokovat přístup Miese van der Rohe a jeho specifické pojetí vymezení budovy a vnějšího prostoru, využívání „transparence, zrcadlení, vztahu interiéru a exteriéru, architektury a krajiny, …“13 Obě tyto zmíněné formy můžeme označit za nadčasové. Nadčasová by tedy mohla být i architektura smuteční síně, což podporuje i téměř půl století stará forma Milučkého krematoria, která je této velmi blízká. 7 8 9 10

Olga Nešporová a Šárka Syslová, Ochočit si smrt, ERA21, 2014, č. 5 Na věčné časy, 31. 10., s. 20 Markéta Svobodová, Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století, Praha 2013, s. 11 Markéta Svobodová, Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století, Praha 2013, s. 19 – 21, 147 Markéta Svobodová, Krematoria v meziválečném Československu, URL: [cit. 2015-12-11] 11 Markéta Svobodová, Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století, Praha 2013, s. 23 12 Markéta Svobodová, Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století, Praha 2013, s. 146 13 Martina Hrabová, Co nám zbylo z génia, URL: [cit. 2015-12-11] -12-



a rCH 0 3 /0 8 realiZÁcie k tÉme

a r CH 0 3 / 0 8 realiZÁcie k tÉme

Architektonická forma – Albert Speer, Mies van der Rohe

Krematorium a urnový háj, Bratislava, F. Milučký, 1968; FOTO: Michal Škarčák, ARCH 03/08, URL:

NÁZOR UŽIVATELŮ krema t ó r i u m architektura působit, Zajímalo nás, jakým způsobem na návštěvníka může funerální zda ferdinan d m ije l ujejí č k ýforma a urnOVý HáJ důležitá, a jak konkrétně je tomu u smuteční síně v Turnově. Proto jsme oslovili více jak desítku osob, které smuteční síň navštívili. Valné většině se stavba líbí, pro některé jde dokonce o jednu z nejzdařilejších staveb v Turnově za posledních mnoho let. Mnohokrát vyzdvihovaný byl prvek proskleného atria. I samotné ukončení obřadu hodnotí většina kladně, odpovídající účelu a smuteční atmosféře. Jsou však i ojedinělé případy, na které působila tato scénografie depresivně a podivně. Pokud dotázaní navštívili i jinou smuteční síň, hodnotili je mnohem hůře. Pohřby v kostelích jsou však podle některých stále ještě nejdůstojnější a nejhezčí. Převažoval názor, že architektura v průběhu obřadu ovlivňuje psychiku člověka, může případně pomoci s překonáváním ztráty a umožňuje rozloučit se se zesnulým s potřebnou vážností a úctou. K tomu jistě napomáhá prostor monumentální a velkolepý, zůstává však otázkou, co si pod tímto dotázaní představují. Protože máme na věc jiný názor, bylo pro nás trochu překvapivým poznatkem, že všudypřítomné rostliny v květináčích jsou přijímány pozitivně, dle dotázaných pomáhají k vytvoření příjemného prostředí a vnáší do prostorů prvek života. 31

b r at i s l ava

autor: ferdinand milučký Projekt: 1962 – 1963 realizácia: 1964 – 1968 foto: Hertha Hurnaus

Pozri aj Hurnaus, H.- konrad, B. – nowotny, m.: eaSTmOdern. architecture and design of the 1960s and 1970s in Slovakia. Springer Verlag Wien-new York, 2007.

f e r d i n a n d m i l u č k ý *1929 rajec_1953 fa SVŠT Bratislava

foto: michal Škarčák

33

-13-



ZÁVĚR Stavba vyniká svou nadčasovostí, podobně jako jiné stavby tohoto typu, zdá se být velmi zdařilá a pozitivně je vnímána jak osobami, které stály při jejím vzniku, tak širokou veřejností. Jistá vyšší náročnost budovy je opodstatněná její funkcí. Otázka druhotné vrstvy, přidané zabydlením, je trochu problematická, jelikož architekti mají většinou na věc odlišný pohled než uživatelé a provozovatel. Jsme však přesvědčeny, že některé nedostatky mohly být vyřešeny lépe.

-14-

SMUTEČNÍ SÍŇ V TURNOVĚ, ATELIER A6

Recommend Documents