Skupinová diskuse s matkami dětí na víceletých gymnáziích, Tábor a okolí Číslo: 10 Místo diskuse: Tábor Bydliště účastnic: Tábor a okolí Účastnice: matky dětí Děti: studenti a studentky pražských víceletých gymnáziích v kvartě osmiletých gymnázií / sekundě šestiletých gymnázií (školní rok 2007/8) Počet respondentek: 11 Moderátoři: E. Veisová, J. Šafr, K. Vojtíšková
Jméno
Věk Vzdělání
Věra
38
Vilma
36
VŠ
SOŠ
Vzdělání Počet
Zaměstnání
Zaměstnání partnera
Typ rodiny
partnera dětí/pohlaví/věk
X
Vyučení
1/D/14
2/S-D/15-11
Vyšší odborný
Neúplná
zaměstnanec
s příbuznými
Samostatně činný
Samostatně činný bez
bez zaměstanců
zaměstanců (OSVČ)
Úplná
(OSVČ) Vyučení
Řadový úředník
Viola
39
SOŠ
Vendula
43
VŠ
SOŠ
1/D/15
Vlasta
35
SOŠ
SOŠ
3/S-D-S/15-6-2
Veronika 40
SOŠ
s mat
Vyučení
2/D-S/15-10
2/D-D/15-13
Vedoucí, řídící
Úplná
pracovník Vyšší odborný
Vedoucí, řídící
Úplná
zaměstnanec
zaměstnanec
s příbuznými
Na rodičovské
Dělník vyučený v oboru Úplná
dovolené
práce
s příbuznými
Provozní pracovník
Provozní pracovník ve
Úplná
ve službách a
službách a obchodě
s příbuznými
Vyšší odborný
Provozní pracovník ve
Úplná
zaměstnanec
službách a obchodě
obchodě
Viktorie
47
VŠ
Vyučení
1/S/14
Řadový úředník Valérie
Vladěna
50
36
SOŠ
SOŠ
VŠ
Vyučení
1/S/14
Vyšší odborný
Úplná
zaměstnanec Nižší odborný
Nižší odborný
Úplná
zaměstnanec
zaměstnanec
s příbuznými
Vyšší odborný
Nižší odborný
Úplná
zaměstnanec
zaměstnanec
3/D-D-D/20-18-
Vedoucí, řídící
Vyšší odborný
15
pracovník
zaměstnanec
2/D-D/15-12
(pečovatelka)
Vanda
47
VŠ
SOŠ
Václava
46
SOŠ
VŠ
1/D/15
Úplná
Věra Věra pracuje jako učitelka na speciální základní škole několik desítek kilometrů od Tábora. Jejími koníčky jsou četba a cestování. Její jediná dcera navštěvuje táborské soukromé gymnázium. Dojíždění jí zabere hodně času (každý den dojíždí asi 50 km), ale i tak má zřejmě hodně zálib. Ve volném čase se věnuje břišnímu tanci a józe, ale také ráda plave, čte, jezdí na kole, na kolečkových bruslích, navštěvuje své kamarádky z Tábora a chodí s nimi do divadla, bazénu. „je to bezvadná mladá holka … je to obyčejná mladá holka.“ Přes týden dcera nemá žádné domácí povinnosti, aby měla čas na učení a koníčky, ale o víkendu sama od sebe pomáhá, za což si jí její matka chválí. Také ví, že by se na dceru mohla spolehnout v případě nemoci. Kamarádky dcery zná, navštěvují se vzájemně a není ani problém, aby nějaká kamarádka zůstala přes noc. Své vrstevníky-kluky zatím nevyhledává, podle Věry dospívají o pár let později, takže jsou „trošku někde jinde, než je ona.“ Věra dceři pomůže s učením ve smyslu, když chce vědět názor na svou domácí práci, projekt. Do konfliktu s učitelkou na základní škole se dostala poté, co se šla zeptat na podle dcery nespravedlivou známku. Od učitelky dostala „vysvětlení“, že učí 30 let a matku to nemá co zajímat. Věra paní učitelce řekla, že by také měla vědět, že při odpoledním vyučování, když mají v rozvrhu tělocvik, se nepíší prověrky z matematiky a z českého jazyka. Stížnost u ředitelky ale nebyla úspěšná, protože v třídní knize to bylo zapsáno jinak „a bylo to tvrzení proti tvrzení a jako matka jsem neměla to srdce vystavit dceru v přímej kontakt.“ Profesně dcera směřuje k historii nebo archeologii, ale rozhodně nebude učitelka. Věra by zase raději dceru viděla jako tlumočnici nebo pracovat někde v cestovním ruchu, kde by také uplatnila jazyky. Vybrané hodnoty: Slušnost, samostatnost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, odhodlání a vytrvalost
Vilma Vilma s manželem a dvěma dětmi, mladší dcerou (11 let) a synem (15 let), bydlí v Táboře na sídlišti. Mezi její zájmy patří jízda na kole, bruslení, houbaření. Syn je spíše introvert, strašně tichý, nesvěřuje se snadno, „on si spíš jako hloube sám.“ Odmalička hraje na klavír, Vilma si myslí, že dobře, a že
ho to bude i nadále bavit a bude v tom pokračovat. Možná by se hudbou mohl i živit, protože je jeho vyhraněným zájmem. Vilma by si ale přála, aby nejdřív něco vystudoval. Rád se učí, má rád hodně zeměpis, „takže hodně rád cestuje“ ať už s kamarády nebo s rodinou „v rámci možností ... Nemůžeme s ním jet do Ameriky a tak podobně. Tam by chtěl.“ Cestování je jeho druhá záliba kromě hudby, které by se mohl věnovat i profesně, studuje jazyky. Třetím vážnějším zájmem je počítač, ale „Nedělá tam žádný hlouposti ... takový ty hry, to už je dávno za ním.“ Patnáctiletý syn studuje víceleté gymnázium protože nevěděl, kam by šel na střední školu. Není příliš sportovní typ (nevydržel u ping pongu), ale údajně dobře běhá. Jako introvert syn Vilmy kamarády příliš nevyhledává, a když už, pak vyhledává chytřejší, „žádný takovýhlety rebely, takovýhle kluky vůbec nemá rád. Protože on nemá rád násilí jako takový vůbec, jestli se bojí, spíš je ten holčičí typ v podstatě.“ Chodí domů včas, je velmi spolehlivý. Moderátorka: Nejste náhodou nespokojená jako kolegyně? Z toho že je dokonalý? - Vilma: Ne, to mi nevadí. To ne, to vůbec ne. On teda není zas extrém ... Vybrané hodnoty: Pracovitost, pocit odpovědnosti, slušnost, samostatnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem
Viola Viola pracuje jako ekonomka v soukromé firmě. Bydlí v menším městě asi 25 km od Tábora. Má dvě děti – dceru (15 let) a mladšího syna. Mezi své koníčky řadí četbu a zaměstnání. Dcera hraje od 1. třídy na klavír, kromě toho také zpívá. Puberta na ní zatím vůbec nedolehla, kluci jí nezajímají. Je vyloženě „studijní typ“. Viola je z její svědomitosti až nešťastná, protože dcera nejde ani ven a každou volnou chvilku se připravuje do školy. S domácími pracemi příliš matce nepomůže (je „studijní typ“, takže má ruce dozadu), povinnosti nemá a sama od sebe nic neudělá. Odmalička má sen být paní učitelkou, ale obávají se, že neudělá talentové zkoušky z tělocviku, který dceři nikdy nešel. Dcera si studium VG vybrala sama. Matka jí to „hrozně rozmlouvala“, přestože na základní škole byla dcera za „šprta“ a necítila se tam proto příliš dobře. Ředitel školy jí jednou kvůli kašli posadil mimo třídu, aby nikoho nenakazila, dcera potom už nechtěla chodit do školy. Jindy jí (údajně v žertu) zase řekl, že dostane na vysvědčení z češtiny trojku. Dcera z toho
nicméně měla šok a brečela. Na víceletém gymnáziu si ovšem našla kamarádky a je ve škole velmi spokojená. Dcera čte a chodí do knihovny. Někdy má období, že nepřečte nic a jindy zase přečte knihu za jeden den. Čte hlavně zamilované romány, odborné knihy kromě encyklopedií jí nezajímají. Viola se také dotkla problému týkající se udržování módního vzhledu. Matky dcer na malém městě mívají problém, protože dívky nechtějí nosit to, co mají ostatní. Viola dceři sháněla kozačky a aby byla dcera spokojená, musela je koupit mimo bydliště. Vybrané hodnoty: Samostatnost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost, pracovitost
Vendula Vendula pracuje jako úřednice v Táboře, kde také bydlí. Ráda čte a chodí do divadla, i když ne pravidelně. Jediné dítě Venduly – dcera chodí na česko-francouzskou sekci víceletého gymnázia, kde jsou některé předměty od třetího ročníku vyučovány přímo ve francouzštině. Gymnázium sice deklaruje jiný, moderní způsoby výuky, ale podle Venduly stejně vykazuje obecný znak českého školství, tedy memorování, které podle ní dostatečně děti nerozvíjí. Děti se učí zbytečně moc dat a faktů. Vendula přiznává, že ona sama si přála, aby její dcera studovala na víceletém gymnáziu. Dcery podle ní bylo na základní škole škoda. Bylo to rozhodnutí matky, kterému se dcera jenom přizpůsobila. Nicméně už v době když dělala přijímací zkoušky, se dcera sama chtěla na gymnázium dostat: „Tam se moje přání změnilo v její přání.“ Přestože dceři se na gymnáziu líbí, matka by to nehodnotila jako bezvýhradně dobré rozhodnutí, protože se dostala do společnosti výrazně starších vlastně žáků, a v ní předčasně dospěla, což by se na základní škole nestalo. Dceru nyní hlavně zajímají vztahy s chlapci, v učení je spíš průměrná. Nevydrží u žádného zájmu moc dlouho, Vendula to přičítá její nezralosti díky které je víceleté gymnázium naopak dobrou volbou. Studenti česko-francouzského gymnázia se podle Venduly rekrutují z určité skupiny lidí – dětí lékařů nebo vůbec „táborské high society“, což způsobuje těžkou konkurenci i ve smyslu spotřeby (oblečení, obutí, vybavení). Přestože rodiče mají pouze jedinou dceru a nikdy nebyli jako rodina „sociálně slabší“ a uspokojí její potřeby, dcera několikrát argumentovala, že ostatní děti mají různé „lepší“ (také dražší) věci, které ona nemá. Zejména dívky dávají na odiv, že mají luxusní drahé věci, separují se a vytvářejí skupinky movitějších. Dcera se chce
odlišovat, chodí v černém plášti až na zem. Třídní premianti jsou podle Venduly často vypočítaví, sami využívají pomoci ostatních, ale neoplatí ji, když jí člověk potřebuje. Bývalou dobrou kamarádku dcery, která je ze sociálně hůře postavené rodiny, brala rodina Venduly i sebou na dovolenou, ale když dcera onemocněla, tak jí kamarádka „úplně odstřihla“, „ani místo ve školní lavici nepodržela, ani neřekla kde co bude“. Dcera Venduly si představuje, že se bude zabývat psychologií, sociologií nebo vzděláváním dospělých. Matce se to líbí a s představou se ztotožňuje, protože je to blízké profesi, kterou sama dělá. jsme jednotný v tom názoru. Připouští, že je matkou možná podprahově ovlivněná. Dcera má s Vendulou spíše kamarádský až sourozenecký vztah. Dcera je velmi sdílná, někdy prý až příliš – některé věci by Vendula snad ani raději nevěděla: „dcera je tak v pohodě, zas jsme až extrémní, je tak v pohodě, že mi dokonce přišla říct, že se s klukem vyspala.“ Přisuzuje to tomu, že nemá sourozence. Vybrané hodnoty: Pocit odpovědnosti, nesobeckost, samostatnost, pracovitost, odhodlání a vytrvalost.
Veronika Veronika vystudovala střední ekonomickou školu, v současnosti dělá poštovní doručovatelku, se dvěma dcerami (15 a 13 let) a manželem bydlí v příměstské části Čekanice. Ráda šije oblečení i na sebe, chodí na společenské akce, cvičí aerobik, přes zimu chodí na běžky, přes léto jezdí na kole. Svou rodinu vůbec charakterizuje jako sportovní, která vede děti ke sportu. Dcera na VG není studijní typ (v tom závidí jiným maminkám ve skupině), o prospěch jí nejde, ale má ho přesto dobrý. Je spíš společenský typ, už asi rok má vztah s jedním chlapcem, se kterým chodí ke koním na farmu kousek od Tábora. Se všemi kamarády i přítelem své dcery je Veronika spokojená, znají se s rodinami, dcera jezdí s rodiči kamarádek na dovolené a naopak někdy kamarádky jedou s nimi. Dříve hrála na kytaru a tancovala country tance. Jejím snem bylo odjet někam do ciziny. Matka s dcerou problém nedá, dcera je hodně komunikativní a matka s ní mluví o všem, včetně otázky sexu. Manžel je ale dominantní, snaží se dceři přikazovat a zakazovat, to ale na dceru příliš neplatí. Dcera chodila na jazykovou základní školu. Na osmileté gymnázium se nedostala, s kamarádkami se potom rozhodly jít na šestileté francouzské, na kterém studuje. Matka jí spíše odrazovala, protože jí nechtěla tolik zatěžovat. Na druhou stranu mají příbuzné ve
Francii, takže se francouzština hodí. Dcera je na gymnáziu, kde je berou jako napůl dospělé, spokojená. Matka si pro dceru představuje propojení jazyka s ekonomií, což by podle ní bylo perspektivní, „ty jazyky jsem ráda, že dělá, protože to jí otevře ten obzor.“ Dceru ale spíš baví biologie, chtěla by dělat něco s přírodou, se zvířaty, možná v zahraničí. Studium na vysoké škole je samozřejmostí. Vybrané hodnoty: Pracovitost, nesobeckost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, odhodlání, vytrvalost a pocit odpovědnosti.
Viktorie Viktore je učitelka, bydlí přímo v Táboře. Baví jí psi, chataření a cestování. Má jediné dítě – syna, který není vůbec studijní typ, ale spíš rebel, kterého ze všeho nejvíc ho baví jeho parta. Jeho kamarádi jsou i starší, takže jezdí autem, kouří a chodí po diskotékách. Syna tak zajímá spíše zábava než povinnosti. „A je to takovej velkej frajer, kterej si o sobě myslí, že je hezkej.“ Obecně kluci jako kamarádi jsou podle ní oproti holkám férovější, není mezi nimi taková faleš a podrazy. Synovi kamarádi si všichni pomáhají, nejsou lakomí ani sobečtí, mají dobrý charakter. Kroužky dělal ještě na základní škole, nyní už vůbec ne. Syn vůbec nečte, pouze zprávy na internetu. Moderátor: „A mrzí vás to, že nečte?“ – Vanda: „No, docela asi jo, no. Bylo by to lepší, kdyby čet. V tomhle věku by to změnilo trošku jeho chování. To není v lidskejch silách zatím.“ Baví ho také komunikace po počítači (skype, ICQ), stahuje hudbu. Viktorie si představuje, že syn bude určitě studovat vysokou školu. chce, aby studoval minimálně rok nebo dva v zahraničí. Tam se nejen naučí dobře jazyk, ale hlavně získá zkušenosti, pozná „něco jinýho“. Cestování a počítače jsou dvě oblasti, kterým by se syn měl profesně věnovat. Vybrané hodnoty: Odhodlání, vytrvalost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, samostatnost, náboženská víra a nesobeckost
Valérie Valérie pracuje jako úřednice na městském úřadě malého města, kde také bydlí (asi 15 km od Tábora). Součástí její práce je i úvazek knihovnice, takže její koníček je zároveň její prací.
Kromě četby jí baví i kultura obecně (organizuje v obci různé kulturní akce). Kromě toho jí baví i rekreační sport, turistika a péče o zahrádku. S manželem mají jediného 15letého syna. Syn již asi pět let hraje na kytaru a nyní s kamarády chtějí založit kapelu. Také rád sportuje, trochu fotbal („ale to není jeho parketa“), dále ho baví lyže a kolo. Zájem má dále o počítače („taková doména těch kluků ... docela běžná dneska“), od běžné obsluhy a hraní her se přeorientovává na programování. Valérie v tomto synovi vůbec nestačí, neví co pořádně na počítači dělá, protože ona umí počítač jen obsluhovat: „Prostě je to ta generace trošku mimo nás.“ Syn má od 1. třídy dodnes stejné kamarády, kteří chodí k nim domů nebo naopak syn navštěvuje je a píší si po internetu (ICQ). Kamarádi tvoří zatím poměrně úzký kruh, který se příliš nerozšiřuje (asi tak pět kluků). Syn není vyloženě „studijní typ“. Valérie syna bere na divadelní představení, na která jezdí společně s ostatními z obce autobusem, syn si hlavně oblíbil Dejvické divadlo. S domácími pracemi příliš nepomáhá, občas pouze vynese koš a když má velký nepořádek v pokoji, Valérie ho tak po dvoudenním upozorňování donutí uklidit, největší hrozbou je, že mu pokoj uklidí sama. Systematické povinnosti syn nemá a Valérie si nedovede představit, jak by si muž a syn bez ní poradili například s prádlem. Valérie se synovi snaží podstrkávat knížky, ale syn se nedá. Některé knížky ale přečetl, aby jí udělal radost a některý jí vrátil se slovy: „No mami, tohle po mě nechtěj, abych čet.“ Přečetl dětskou četbu (Harry Pottera, Eragona, Ernesta) a baví ho hlavně fantasy. Také hodně studuje encyklopedie od Už vím proč až po „opravdu bichle hrozný“. „My jsme zavalený doma knížkama, jako tam by potřebovalo nahodit patru kvůli knihovně. Takže on v tom leží dost. Ale víc tuhletu naučnou, možná tu beletrii může, ale spíš řikám, spíš tu fantasy ... aby přečet Čapka, to ho nedonutim.“ K Valérii není syn příliš sdílný („Moc sdílný nejsou kluci“). Podobně jako u syna Viktorie, i její syn se bude „rozpínat někam ven, do zahraničí“ a určitě jeho zájmem zůstanou i počítače. Vybrané hodnoty: Samostatnost, slušnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pracovitost a pocit odpovědnosti
Vladěna Vladěna je zdravotní sestra, která dělá pečovatelskou službu u charity. Má dvě dcery. Ráda jezdí na kole a prochází se po ránu. Dcera Vladěně říká, že původně na gymnázium nechtěla, ale že jí matka tak dlouho vysvětlovala výhody víceletého gymnázia, až na něj sama chtěla, dnes je na gymnáziu spokojená. Dcera hraje od první třídy na klarinet a nyní zakládají ve škole vlastní kapelu, „takže se u nás všechno točí kolem hudby.“ Také ráda a hodně čte, naopak jí příliš nezajímají sporty (kromě rekreačního kola, lyží, bruslí) a počítač: „v tomhle mám dceru naprosto atypickou. Na počítač co musí ... ale jinak nevysedává.“ Ani jedna z dcer Vladěny nemá moc domácích povinností, akorát si každá musí poctivě uklízet svůj pokoj „se vším všudy“. Ostatní pouze pokud si Vladěna řekne, že nestíhá a potřebuje někde pomoci, samy od sebe nic neudělají. Vladěna se s dcerou vůbec neučí, jen několikrát za rok (když se píší čtvrtletky) přijde s tím, aby jí vyzkoušela. Dcera si šetří na motorku, kterou si chce pořídit, až jí bude 16 let. Dcera měla jasno v tom, že chce dělat veterinářství. Nedávno jí ale diagnostikovali alergii na srst, takže bude muset tuto představu opustit. Vladěna vůbec neví co dcera bude dělat, uvažovaly spolu o grafice, protože hezky maluje a má k tomu blízko. Vybrané hodnoty: Snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, odhodlání, vytrvalost, pocit odpovědnosti, slušnost, spořivost.
Vanda Vanda podobně jako Věra pracuje jako učitelka a také má dceru – jedináčka. Baví ji kosmetika, knížky, divadlo, koncerty, muzika, křížovky, sport nikoli. Problémy dcery na základní škole řešili v rodině odchodem na víceleté gymnázium, „já jsem se poslední rok modlila“. Ve třídě panovalo „divný klima“, dcera tam sice patřila mezi premiantky, ale zároveň jí bylo hodně slyšet, vybočovala, nebyla v hodinách hodná a tichá, tvrdila si svoje a začala provokovat, takže měla problémy s učiteli. Kolektiv dětí také moc nebrala, takže část třídy, která nebyla „až tak premiantní“ jí také nebrala. Dcera na víceleté gymnázium vyloženě chtěla.
Dcera chtěla pracovat se zvířaty, mít koňskou farmu a k tomu hotel, ale kvůli alergii to není možné. V současnosti uvažují o podnikání v cestovním ruchu, kde by také uplatnila jazyky. Například mít cestovní kancelář. Matka tyto představy usměrňuje: „to se musíš dobře holka vdát“. Dcera má zatím velmi široký záběr a nemá absolutně jasno. S vysokou školou určitě počítají, „doufám, že jí tam vemou“. Dcera čte od malinka a stále hodně. Prošla od dětských knížek, pohádek až k období, když už si nenechá mluvit do toho, co číst. Matka se snažila dceru vést ke klasické literatuře, kterou měla ráda, ale to odmítla a sama si vybírá v knihovně podle svého. Prošla obdobím fantasy literatury a dále jí zajímají hlavně encyklopedie, byť není tak strašně studijní typ. Vždy si s sebou bere knížky. „… ona je docela osobnost silná, takže, to co nechce, tak mi prostě normálně vrací. Moc neuspívám …“ Podle Vandy je důležité hlavně to, že dítě čte. Co čte už není tak podstatné. Důležité je, že si otevírají obzor. Dcera sama chodí ke kamarádce kvůli jazykům, původně aby se dostala do skupiny pokročilých dětí. domluvila si to sama, protože byla v začátečnících a chtěla do pokročilých. Není to pravidelné, takže si tam sama chodí, když zrovna potřebuje. Když byla Vanda nemocná, dcera byla schopná v tomto kritickém období zcela matku v domácnosti zastoupit, přestože předtím s ničím nepomáhala. Vanda má akorát problém s dceřiným pokojem, který dcera udržuje ve stavu, který její matce nevyhovuje („to je doména hrůzy, protože tam je tak neskutečnej bordel“. V diskusích se ale dcera účinně brání argumentem, že je to její místo a své matce také do věcí neleze. Vybrané hodnoty: Pocit odpovědnosti, odhodlání a vytrvalost, slušnost, spořivost, šetrnost.
Václava Rodina Václavy bydlí na sídlišti v Táboře. S manželem mají tři dcery (20, 18 a 15 let), z nichž nejmladší právě studuje na víceletém gymnáziu, kam šla po vzoru svých starších sester (VG bylo „jediné řešení“). Václava ráda řídí auto a pracuje jako vedoucí v malé firmě. Nejmladší dcera chodila na flétnu a klavír do hudebky, trochu sportuje – bruslení a jízda na kole. Chodí do tanečního kroužku, kde dělá hip hop, přesný název si Václava nepamatuje „končí to hip hop, něco před tím je“. Má ráda počítač, umí na něm udělat spoustu věcí včetně tvorby webových stránek (holky jsou šikovné po svém otci). Určitě půjde studovat nějakou vysokou školu, ale obor zatím neví. Rodiče to nechají na ní. Zkušenost se staršími dcerami jim říká, že si postupně vybere, co studovat a kde působit.
Nejstarší již studuje práva, prostřední půjde po maturitě na mezinárodní vztahy, protože u ní postupně vykrystalizoval zájem o diplomacii. Dcery mají rozdělené domácí povinnosti tak, že se po týdnech vždy střídají ve službách na jednotlivé činnosti. Nad správným fungováním dohlíží muž Václavy. Vybrané hodnoty: Nesobeckost, slušnost, pracovitost, samostatnost, pocit odpovědnosti.
Tři nejčastěji zvolené hodnoty v diskusi: -
pocit odpovědnosti (10x)
-
slušnost (8x)
-
snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem (8x)
