SÁZAVA 2006
SÁZAVA
SÁZAVA 04.-09.07.2006
04.07.2006 Úterý Někdy na jaře jsem si řekl, že by taky nebylo špatný jet zase na vodu. Že Hanka bude pro, bylo nad slunce jasné, že by se přidala ještě jedna loď bylo taky reálný. A že pojedeme někam, kde jsme ještě nebyli, je logický. Takže volba padá na Lužnici. Sedím ve voze mířící do Ratají nad Sázavou. Na vozíku za námi jsou naloženy čtyři lodě. Někde za náma se žene Octavia s další lodí na střeše. Že tu něco nesedí je nasnadě. Totiž, ono v červnu trochu pršelo. Trochu je asi tolik, že na celým toku Lužnice je vyhlášen třetí povodňový stupeň, byla povolána armáda, vodáci označeni za hazardéry a následně vyhoštěni. Toto jsme ovšem zjistili už včera, kdy bylo při krizové schůzi na Kočce určeno, že Sázava by šla, páč je kousek a skoro nikdo tam ještě nebyl, a kdo tam byl, tak to bylo ještě v minulým století. Jede nás totiž deset. Já tam jedu počtvrté. V tomto století potřetí. Hanka, bratr a Ještěr podruhé. Zbytek tam ale fakt nebyl. A David se Zajdou to mají jako svatební cestu. Takže ve velkým stylu s partičkou. Jako řidiče jsme sehnali tatu Káti, což je řidič svědomitý, ochotný a veselý. Ženeme to po D1 na Psáře. Lodě máme zase od Vítka, tentokrát žlutý, protože jsou lehčí a pro přepravu lepší. Ty modrásky mám ale radši. „Je to dobrý, zatím jedeme dvěstědvacet.“ Ručička tachometru doopravdy leží na hodnotě 220 km/h, ručička otáčkoměru pro změnu na nule, ručičky ostatních budíků jsou buď na nejnižších nebo nejvyšších hodnotách. Je to dáno tím, že celá přístrojová deska nefunguje. Rychlost tedy tipujeme dle okolojedoucích aut, což má za následek i to, že nás čas od času předjede kamion. Nicméně s vozíkem plných lodí a novým silničním zákonem platným čtvrtý den, to nejde hnát jak o život. Ve Šternberku nás dojíždí Davidova osádka s lodí na střeše, pak se chvíli motáme u Ratají, pak chvíli v Ratajích, ono taky, navigovat podle autoatlasu ČSSR z roku 1988 není žádnej med.
Robert Přípluv Götz
2
SÁZAVA
V campu, který jsme našli hned napodruhé, složíme lodě, David odváží auto do Čerčan, pan Maláč odjíždí, my stavíme stany a jdeme do hospody. Zanedlouho přijíždí Ještěr vlakem z Hvězdonic, kde má auto, páč pozítří jede na noční. Protože zastávka je hned u campu a ještě je hospoda na cestě mezi těmito objekty, nalézá nás snadno. „Ještěre, máš dobrý kraťase.“ „No konečně si toho někdo všimnul. Ty mám z Tesca. Koupil jsem si jich rovnou šest.“ „Zato košile ti je nějaká malá.“ „Hm, košile z Tesca. Ty jsem koupil naštěstí jen tři.“ Protože řada na pivo je delší než týden před výplatou, balíme to tady a jdeme do vsi, vypít nějakou putyku tam. Rataje jsou brutální městečko na kopci, datující se někdy od roku 946 našeho letopočtu, s prapodivnejma uličkama a domečkama a věžičkama. A hospodama. V jedný se nám daří usídlit. Po chvíli přijíždí i David. Po pivu odcházím ještě s Hankou a Katarínou do Campu, zbytek doráží chvíli po nás. V noci je docela teplo, spím nahej ve rozepnutým spacáku, nad sebou jenom celtu ze jednoho strašlivě starýho stanu, kterej už ložnici nemá, je to modrý celtový áčko a je vůbec úplně legendární. Alda s Káťou spí pod širákem, ostatní ve stanech. Tak ti se upečou.
05.07.2006 Středa Budí mne hic. Je světlo, čili den. Padla rosa, takže stan je ze strany na západ úplně mokrej, ze strany na východ úplně suchej. Robert Přípluv Götz
3
SÁZAVA
Při balení přijde nějakej boreček, ať mu jako zaplatíme za spaní. Chce 20 Kč na hlavu a 25 Kč za stan. Což je míň, než jsem čekal, tak dokonce ani nikoho nezapírám a poslušně platím. 69,6 – vyrážíme z campu Na Břečkárně. Jede nás tedy pět lodí. Alda s Káťou, David se Zajdou, Vladimír s Ilonkou, Thomas s Ještěrem a já s Hankou. 69,1 – hned první splav. Výška metr a půl, šlajsna zavřená a v kilometráži píšou cosi o dlouhým přenášení. Tak to jedeme přímo po splavu. Jen posádka Aldy a Davida koníčkuje. 68,1 – splávek vysoký 90 centimetrů, teče to šlajsnou, dole jsou šutry a krátký peřeje. Vysazuju Hanku, abych měl lehčí příď a se vzpomínkou na rok 2003, kdy jsem se tady při sjezdu otočil tak fikaně, že jsem musel poslední třetinu prokontrovat, jedu do toho. Dopadlo to dobře, takže jsem zdárně dole. Ostatní taky sjíždí bez problémů. Za námi proplouvá otočená zelená loď, a dva tatrmani, co si tu loď naprosto nepochopitelně otočili už v proudu, takže místo nadnášející vzduchový bubliny, teď táhnou loď plnou vody, tak se u pití Hensen rumu, co táhnu za lodí, náležitě bavíme.
67,3 – metrový provalený splávek, kterej s Hankou sjíždíme z voleje. Dole čekáme v rákosí a fotíme ostatní. Ještěr běží o splav výš pro svůj pitný režim, kterej tam samozřejmě zapomněl, což je třílitrovej kanystr s Jupí šťávou z Tesca. Odkud jinud, že. 60,6 – stavujeme se na Osadě na řece Sázavě, která je proslulá tím, že tady nemají rádi vodáky. Protože si ale uvědomili, že vodáci jsou zisk, tak se tváří, že nás rádi mají. Kromě nejstaršího člena rodiny, takový báby, co roznáší jídlo. Dáváme nějaký to pivisko, někdo jídlo, a jak jsme přijeli do prázdnýho výčepu, odjíždíme a řada vede až před barák. Tady teď čekat na pivo, to by bylo utrpení. Nevím, proč jich ta baba neroztočí naráz dvacet.
Robert Přípluv Götz
4
SÁZAVA
60,4 – hned nás čeká splav, 1,9 metru vysoký. Šlajsna zavřená, Alda s Katarínou a David se Zajdou opět koníčkují, my to zase sjíždíme po splavu. Ještěr na háčku s bratrem na kormidle nacházejí šutr, což má za následek, že se cvaknou. Něco málo jsem stačil vyfotit. Aspoň, že tak. Vzhledem k tomu, že ti dva jsou celí mokří, tak se jdou pod splav vykoupat. Nebo spíš tak ležet v proudu.
56,7 – příjemně nás překvapuje splav, co není v kilometráži, proto mne příjemně překvapil i před třemi lety. Nádherná šlajsna s nádherným průtokem. V roce 1993 to byla první šlajsna, co Ještěr sjel na kormidle a až bylo po všem, tak se elegantně cvakl, byla to taky šlajsna, kde jsem se otočil na nafukovací matraci a sedřel jsem si dva prsty skoro až na kost, byla to šlajsna, kde myslím Dočki utopil svý skvělý hodinky, byla to šlajsna, kterou jsem sjel na háčku po zádech, abych Chuchovi dělal vlnolam, byl to splav, kde jsme se klouzali po prdeli, ač to moc nešlo, byl to splav, kde jsme svými těly zastavovali vodu na hřebeni a byl to splav, kde strašně moc lidí utopilo boty. Nádhernej splav. Nádherná šlajsna. A ti pitomci to nedaj do kilometráže. Jedu bez háka Hanne, pomalu si najíždím, čekám, až mě šlajsna prudce vcucne, a ono jo, šup a jsem venku. Za mnou jede Vladimír, který, vědom si toho, že loď je řiditelná pouze v případě, že je rychlejší než voda, ale nevědom si toho, že ve šlajsně to je jedno, protože tam jedinej úkol je držet směr, dělá dlouhý nájezd, kterými už je pověstný. Vždycky u toho pádluje tak, že by se jeden udřel. Pak jede Thomas, David se Zajdou a na závěr Alda s Ještěrem. 56,2 – jsme u skláren před Sázavou, šlajsna zavřená, ale trochu protýká, skáču to tedy singl, Hanku nabírám pod splavem. Někdo koníčkuje, někdo skáče. Robert Přípluv Götz
5
SÁZAVA
Pontonujeme, Ještěrovi s Alešem se daří vypadnout z lodi a utopit při tom Kateřině kraťasy. Pijeme rum. Za chvíli je vidět Sázavský klášter, založen knížetem Oldřichem v roce 1032, zrušen Josefem II. a v 19. století přestavěn na zámek. Chvíli je vidět napravo, chvíli nalevo. Trochu se tady ta řeka kroutí, no. A u klášteru nádhernej tři a půl metru vysokej splav s geniální šlajsnou. První co nás upoutá je hromada lodí a přenášení lodí, což nechápu a druhý co nás upoutá je cedulka s textem, že 2.7.2006 se na tomto splavu utopil pětadvacetiletej týpek.
Jedu zase bez Hanky, na přepadu jsem se zabořil dobře, což je na otevřenou loď poměrně zajímavý, ale průjezd byl skvělej. Valilo to jak sviňa. Za mnou bratr, Vladimír, Aleš a Ještěr, kterej jede v otočený lodi na pozici háčka. Nevím jak na toto přišel, když se tato technika používá proto, aby člověk nenabral zádí a tady je problém spíš na přídi. Nicméně to ale sjíždí úspěšně. Zjišťuju, že jsem si zapomněl hodit do lodě flašku s rumem, ve který je už teda slivovice. Tak má za sebou první šlajsnu. Chceme spát na konci města Sázavy v campu, kterej je dle kilometráže z roku 1998 plánovaný, bohužel to ještě nedoplánovali. Tak pokračujeme dál. 49,3 – nacházíme výborný hospodostánek, tak se válíme na slunci, jíme klobásy a párky a pijeme pivo a kafe. Hanka od borca kupuje chleba. 4 krajíce dohromady za dvě koruny. Nádherný… 49,1 – nádherná dlouhá šlajsna u Pyskočel. Jedeme s Hankou z voleje, dole se těsně vyhýbáme šutru. Alda se s Kateřinou právě na tom šutru cvakají, skáču pro ně a pomáhám je tahat ven. Musí se ale nechat, že toho tentokrát utopili míň, než u nedobrovolného Aldova výsadku.
Robert Přípluv Götz
6
SÁZAVA
Slunce zapadá, což znamená, že jedeme proti němu. A že nic není vidět. Pontonujeme. Krátce po separaci pontonu najíždím na jedinej šutr široko daleko, Hanka ho viděla, ale přitáhla příď, takže jsme to tam narvali bokem, bortem se nakláníme proti proudu nad vodu, vyskakuju, lehám pod loď, dostávám se do situace, že nohu mám vklíněnou mezi šutrem a lodí, ale nakonec se to daří otočit a ustát. Alda mezitím opustil svoji loď, připraven nás zachraňovat. Docela prča, ale jsem jaksi odřen.
46,0 – dojíždíme do campu Vaníček, kde se bude dneska spát. Stavíme stany, vaříme a jdeme na pivo. V noci nás přepadává Ilča Durdová s Tonym kteří vozem jezdí po památkách republiky. Do spacáku se dostávám zase kolem půlnoci.
06.07.2006 Čtvrtek První co vidím po probuzení, je flaška slivovice pohozená uprostřed našeho tábořícího plácku. Škoda, kdyby v noci mrzlo, byla by parádně vychlazená. Vařím si kafe. Je vedro a kdesi za námi dva borci vybírají za táboření. Pro jistotu rychle balím stan, čímž jsem ušetřil 40 Kč a kdybych zapřel Hanku, která je kdesi na záchodě, tak jsem ušetřil dalších 25 kaček. S Aldou tajně jdeme na ranní malý pivo a po nepovedeným pokusu o naše zlynčování zahajujeme dnešní plavbu. 43,9 – ranní pivo, polívka a utopenec v Choceradech. V hospodě Ostende. Kdyby ta slečna, co tu nosí piva, zřejmě brigádnice, byla asi šestkrát rychlejší a nezapomněla vždy, kdo si co objednal, a kdo platil a kdo ne, tak by tu bylo ještě líp.
Robert Přípluv Götz
7
SÁZAVA
43,6 – splávek 1,3 metry vysokej. Šlajsna zavřená a na navigaci nějací punkeři konzumují laciný víno. Po prohlídnutí sjíždíme splavem v jeho lomu. Ač se to nezdálo, je tam dobrej zabalák, což má za následek to, že Hanka je celá mokrá a já celej suchej. Dole pod splavem kotvíme na ostrůvku, někdo se jde koupat, my s Hankou jdeme na procházku řekou. Čeká nás volej, tak pontonujeme a pijeme a tak něco. Koupeme se.
42,0 – už z dálky nás vítá šlajsna stavěná tak na remorkéry. Soudě dle šířky. Je zavřená. Splav 1,2 metru na výšku, napravo provalený. Jedeme provalením. Projíždím to, ale protože jsem zase zapomněl schovat do lodi táhnutou flašku slivovice, rozbíjím ji dole o šutr. Škoda. Ještěr s bratrem se cvakají. Skáču pro ně, stejně tak i Hanka, která v ruce držela chleba a zapomněla ho pustit. Tak máme mokrej chleba. Ještěr to pak dává ještě jednou sólo. David přetahuje po břehu. 41,1 – Ještěr se vyloďuje a odjíždí na noční do tiskárny do Práglu. Bratr nás dojíždí o 300 metrů později, pod podplouváním dálnice. „To byl docela rychlej.“ „No, on si vzal klíče od auta, klíče od domu, půjčil si ode mne brýle, řekl zdar a zmizel.“ 40,5 – Šlajsna je zavřená, ale jde jet u levé navigace splavu. Pod splavem se musí prudce stočit o 90° doprava a traverzovat řeku až pod tu šlajsnu co je uprostřed, tady prudce stočit o 90° doleva a poměrně silným proudem se nechat nést v dál. Toto se mi s Hankou vše elegantně daří a ještě to máme zpestřený o okamžik, kdy se loď před námi z ničeho nic cvakne. Robert Přípluv Götz
8
SÁZAVA
V proudu se otáčím a vidím, jak se za námi cvaká další loď a další. „Přitáhni … vpřed!“ „Jéhe, tam se to nějak pocvakalo.“ „Makej, asi budeme něco lovit“ „Hele, bota…“ „Proti proudu nejedeme, budeme pádlovat jen tak, abychom stáli na místě.“ „Hele, pádlo … houba!“ „Na houby se vyser!“
Projíždí kolem nás bratr, tak loví taky. Ve finále máme dvě boty, pravou a levou, ale nepasujou k sobě, dvě pádla a nějaký flašky. Od nás se necvakl nikdo. Prvně pozorujeme borca, kterej je, teď již zcela rezignovanej, tažen lodí plnou vody kamsi pryč, se snaží jen o to, aby přežil. Pak pro něj radši skáču. Přidává se bratr. Chytáme loď, zachraňujeme ještě stan a nějaký pytle a přímo v řece tu loď vylejváme. „Sem asi utopil botu.“ „Je to ona?“ „Ukaž, ne, není.“ „Tak tahle?“ „Jejda, moje bota.“ Mezitím, než udáme druhou botu, pádla a nějaký nově chycený barely, zjišťuju, že jsme byli s Hanne jediní, kdo dopádloval až do proudnice, ostatní to brali bokem pod ostrůvkem. Tak to teda přišli o docela šílenou prču. Ale asi to taky měli fajn. Borec má úplně přetočenej a pokroucenej šprajc, je zmatenej jak sviňa, ale už aspoň nepanikaří. Pohoda.
Robert Přípluv Götz
9
SÁZAVA
„Tak a teď dojedeme na Kormorána, to je nejlepší kemp na Sázavě, tady se nám minule tak líbilo, až se z toho Hanka opila…“ Dojíždíme na Kormorána. Větší krut jsem v životě neviděl. Stopadesát lidí vyvalenejch na trávě a sto lidí v řece, no hnus nad hnus. Je mi zle. „Kurva, rychle pryč!“ Očividně jsem zapomněl, že minule se psal červen a všichni byly ve školách a továrnách a v dolech a bůhví kde ještě, hlavně tady bylo úplně prázdno a klid. 35,7 – dojíždíme splávek se zavřenou šlajsnou. Výška 1,7 metru, bez háčků sjízdný splavem. Zajda na břehu stačila utopit Davidovy brýle, my jsme si poskákali na peřejkách. 35,4 – ve Čtyřkolech jdeme na pivo a kafe. David působí frustrovaným dojmem, asi ty brejle měl rád. Dávám si utopence, vsedáme do lodě a popojíždíme do Čerčan. 33,6 – camp v Čerčanech. Klasicky stavíme stany, vaříme a jdeme se podívat do města. Tedy, spíš na nádraží na pivo. David jde zkontrolovat auto. Vláďa nám oznamuje, že si natáhl vazy, či co, tak jdou s Ilčou hledat lékárnu. A že možná pojede domů, protože to je bez ruky na hovno. Po cestě z piva a procházky ještě zabereme dětský hřiště, který je fakt fajn. Přijíždí zase Ilča s Tonym. Konzumujeme nějaký víno. Lehce opojen lezu do spacáku. Spím zase nahej, spacák rozepnut co to jde.
07.07.2006 Pátek Ráno balíme, přijíždí Ještěr, odjíždí Ilča s Tonym a vlastně i my. Nakonec to dopadá tak, že Vladimír domů nejede, asi se bojí nechat tady Ilču s náma samotnou, i když by se jí to jistojistě líbilo. V každým případě ale jede na Háčku s Ještěrem v domnění, že když je lazar, tak nebude muset pádlovat. Jako by neznal Ještěra. Ilona jede s bratrem. Tak to bude mít aspoň akční. 33,5 – hned po ránu splav, nesjízdný, dole jsou železný roksory. Tak koníme a přetahujeme. Pak ponton, blázníme ze slunce. „Na břehu řeky Sázavy je starej suchej strom.“ „No pěkně Vláďo, pěkně…“
Robert Přípluv Götz
10
SÁZAVA
29,2 – nádherná šlajsna. Splav má 1,8 metru. Všichni jedou po splavu, já to zkouším šlajsnou, která je obsypána diskutujícími vševědy. „Jede, jede to…“ Plác, flák, šplouch, cák, zabalák a jsem venku. Bomba. „Hele, dal to, dal to…“ Dole vylejvám loď, která přece jen špicí nabrala. Přichází Ještěr. „Tou šlajsnou by to možná ale šlo…“ „Ty vole, vždyť jsem to teď projel.“ „Jo, aha.“ 27,7 – splav 2,1 metr. Při nájezdu zešikma to jde, dole hodně přitáhnout, hned ulomit a je to. Tedy, bylo by to. Už jsem skoro venku a najednou jsem hlavou dolů. Chytám pádlo, barely zůstávají v lodi, pití a jedno vylejvátko už jsou v řiti. Jsem holt nabral šutr uprostřed jazyku, kterej byl tak moc pod hladinou, že nečeřil vodu, ale tak málo, že otočil loď. Se mnou. Ještěr to zase sjel stylem, že to napral přídí do šutru. Intelektuál. Tak jdem na pivo. U elektrárny lezu na dvorek se slunečníkama. A ejhle, tady není hospoda, tady je svatba. Taky dobrý. Nicméně jsme vykázáni. Za námi jde Alda, taky s myšlenkou, že leze do lokálu. Svatebčané si, ale do dveří postavili nějakou holčičku, asi aby nás odháněla. „Tady není hospoda.“ „Ale je!“ A už je uvnitř a už je venku. He, he. V hospodě doplňujeme vodu, dáváme nějaký to jídlo, pivo a tak. Když odjíždíme, tak si všímám cedule, která je vyvěšená u navigace u elektrárny a zve vodáky do hospody. Ona to je cedule do úplně jiný hospody, než jsme byli. A pak, že reklama je všemocná.
Robert Přípluv Götz
11
SÁZAVA
Z fleku, kde byly jen naše lodě, je nyní přecpaný přístaviště. To potvrzuje pravidlo, který začalo platit naším příjezdem na tuto řeku, že my vždycky vlezeme do prázdný hospody a když odjíždíme, tak hospoda je narvaná a na pivo se stojí fronty. Dobrý pravidlo. 25,4 – víceméně neviditelný stupeň, nějaký peřejky. Trháme se s Hankou z pontonu a protože nás ještě čeká skoro pět kilometrů k dalšímu splavu, v pohodě si pádlujeme vpřed. Potkáváme jednu dvojici, která kotví u nějaký chatový oblasti. „Tady je hospoda?“ „Ne, ale chataři nás pozvali na panáka.“ Sakra. Ne aby pozvali nás. 21,0 – splav u Jawy. Potkáváme jednu partičku vyhlížející loď. „Neviděli jste takovou rozhádanou dvojičku?“ „A jak měli vypadat?“ „No, borec měl takový černý triko.“ „Aha, tak to nevím, já jsem čuměl spíš po tý babě v modrejch plavkách.“ „Jo, to taky sedí.“ „Tak ty teď opíjejí nějací chataři. Ale už se nehádají…“ Sjíždím vpravo od šlajsny. Po asi dvaceti minutách přijíždějí ostatní. Dokonce i ta dvojice. Kormidelník má fakt černý triko. Ale modrý plavky háčka jsou přitažlivější.
Ještěr po noční směně u Heidelbergu usnul, což je u kormidelníka vskutku zajímavý počin. Bratr se je tedy přivazuje za sebe a táhne je. Asi nic moc.
Robert Přípluv Götz
12
SÁZAVA
David s Aldou přetahují, bratra posílám vlevo od šlajsny. Chvilku se motá mezi koncem splavu a zabaláčkem, ale dostává se ven. Ještěr to sjíždí bez zvláštních příhod. Poté skáčem z navigace šlajsny do zabaláku, a nějakou dobu vyvádíme jak malí. Nádhera. Vzhledem k tomu, že se tady až překvapivě nikdo neutopil, vsedáme do lodí a popojíždíme pár stovek metrů ke kempu Metaz v Týnci nad Sázavou. Tam to je brutus, takovejch lidí na tak malým fleku jsem neviděl hodně dlouho, vypadá to spíš jako nějakej happening. Je tady totiž půjčovna lodí Bi-Sport, které se podařilo na tomto úseku Sázavy udělat z vodáctví silně masovou turistiku. Zítra bude řeka plná žlutých lodí, který máme mimochodem i my, dokonce i se samolepkama půjčovny, protože Vítek je loni odtud koupil. Tak radši zdrháme najít nějakou louku.
19,6 – splav vysoký 1,2 metry s provalenou šlajsnou a následnýma peřejkama. Sjíždím provalením, což má za následek, že Hanka musí obíhat k nástupovýmu fleku, ostatní jedou splavem, ale tam to je takový jalový, co se akčního sjezdu týká. Snad krom Ještěra, kterej to zase nahulil do šutru. Pontonujeme a vyhledáváme vhodný flek na táboření. Ani se nenadáme a jsme u dalšího splavu. Ten hučí o poznání veseleji, než minulej. 17,9 – 1,5 metru vysoký, provalený a silně tekoucí splávek. A hučící. Na navigaci šlajsny probíhá malá večerní seance s rumem. S Aldou pořád vymejšlíme, jak to proplout provalením, který je vážně dokonalý. Když se dostáváme k verzi vyložit lodě a vysadit háčky, přijíždí jedna Pálava a Helios a sjíždí to. Vzhledem k tomu, jak je to dole zalomilo, docházíme k verzi, že teda nic vykládat nebudeme, háčky si taky ponecháme a pojedeme ostatníma polozavřenou šlajsnou. Dole nás to parádně nese peřejkama. Na jejich konci Alda s Katarínou traverzují řeku, že mrknou po loučce. Loučku nalezli geniální, od řeky neviděnou. Vybatolíme se tam, Robert Přípluv Götz
13
SÁZAVA
odnosíme lodě a Káťa s Hankou se jdou zeptat, jestli tam někomu nebudeme vadit. I přes to, že nás pozorují z jednoho baráku, který spíš vypadá na nějaký squat, nikdo neotvírá, v dalším baráku je Katarína skoro sežrána psem velikosti medvěda, tak zkoušíme aspoň chataře na druhé straně louky, kterým to může být stejně jedno. Je jim to jedno. Vladimírovi se tu sice moc nelíbí, ale nevím proč, je to tu fajnový. Po postavení stanů u nás zastavuje auto s informací, že ta louka je soukromá, načež jim odvětíme, že to máme v podstatě domluvený, načež se nic neřeší a auto odjíždí.
Navaříme večeře, Ještěr zase usíná, začíná hřmít. Všichni jdou do Týnce na pivo, zůstávám tady s Hankou. Hřmí čím dál víc, sem tam blesk, zvedá se vítr, ale déšť se nám vyhnul. Hanka stejně pro jistotu schovává ostatním věci, krom Ještěra, kterej se stejně za chvíli probouzí sám. Alda s Káťou spí radši s námi pod tropikem, ostatní pořád dokola fascinovaně mluví o Janečkově vile, která je údajně top ten světového funkcionalismu. Janeček je ten pán, kterému patří první dvě písmenka ze slova Jawa a nebýt ho, tak Týnec není snad ani na mapě. Dobře to tu kdysi rozjel. Myslím, že Metaz má na svědomí taky on. Beztak. Usínám nahej přikrytej spacákem a celou noc se lepím prdelí na karimatku. Chvíli mne otravuje komár, ale protože za chvíli utichá, tak jsem ho pravděpodobně zabil. Na druhou stranu se musí nechat, že toto byl zatím jedinej hmyz, kterej se za celou dobu do mě navážel.
Robert Přípluv Götz
14
SÁZAVA
08.07.2006 Sobota Opět nás budí teploty, vhodný tak do Afriky. Vaříme, balíme, jedeme. Traverzujeme řeku, kde čekáme na ostatní a Hanka vytírá loď. Já stojím ve vodě a držím ji. Do doby, než Hance vypadne houba a mocným pohybem vpřed se dostává do peřejí s tím, že ji chytí. Což by bylo v pohodě, kdybych byl v lodi. S takovouto jsem tažen a mlácen o šutry. Nicméně jsem to přežil, do lodi se dostal a i houba byla zachráněna. „Tak za toto mi koupíš rum!“ „Kdy?“ „Kdykoliv!“ „Kde?“ „Kdekoliv!“ Řeka je přesně dle včerejší prognózy plná lodí.
17,0 – jez Brejlov, metrový splav s provalením. Všichni jedou šlajsnou, Hanka jede s Vladimírem. S Ještěrem na háku jedu provalením, což je poměrně zajímavý, hlavně proto, že jsme se hned na začátku chytli o betonovej schod, tak to s náma trochu cukalo. Ač jsem tomu už nevěřil, tak jsme to nakonec sjeli v pohodě. Za to za náma se to cvaká jak o život. Skáču komusi pro loď. „Pojď sem, hned to vylijeme.“ „Jako tady v tý řece, jo?“ „Jo.“ „Tak to asi nepůjde.“ „Ale půjde.“ Znalec jeden. No jasně, že jsme to měli za pár desítek sekund vylitý. Robert Přípluv Götz
15
SÁZAVA
Protože se do našeho břehu začínají zapichovat lodě takovým stylem, že jeden neví, jestli ho to co nevidět nesejme, jedeme radši pryč. Trochu poprchá. Asi deset minut.
16,2 – Kaňov. 2,1 metrů. Zajímavý to splav. V roce 1993 na tomto splavu končila řeka a to tak, že absolutně. Jen hromada kamení tu byla. Jeli jsme proto náhonem, kde nám byl zlomen úplně novej Tučňák. V roce 2003 jsem jel opět náhonem, to už tekl o poznání víc. Ale v řece nic moc. V roce 2005 jsem to jel poprvé řekou, ale byla to mlátička. Jdeme tedy na pivo, obhlídnout situaci a po zjištění, že to půjde skočit šlajsnou i s Hákem, skáčeme šlajsnou. I s hákem. Dole peřejky a když z nich vyjedeme a jedeme ke břehu pozorovat ostatní, nabíráme šutr, co je kompletně schovanej pod vodou. Až tak moc vody tu je. 15,5 – šedesát centimetrů vysoký Krhanický jízek, který je zvláštní tím, že když člověk jede náhonem, tak jej mine. Ten náhon totiž končí až za tímto splavem. Vlítli jsme tam z voleje, ono totiž ani nebylo kde zastavit. 15,0 – metr čtyřicet. Jedeme z voleje. Zase peřejky, toto mne vážně baví. Stejně tak i Ještěra, kterej se pro jistotu s Vladimírem cvakl. 12,0 – sedmdesát centimetrů a táhne to do náhonu vpravo. Najíždíme opět z voleje, trochu do boku, dole musíme hodně stočit, což má za následek to, že jedna vlna se nám zalomila přímo nad lodí. Byla natolik dostatečná, že stabilita lodě už neexistuje a při sebemenším nahnutí se přelévá a loď se nebezpečně naklání. A ty peřeje tady jsou fakt dlouhý. „Hele, musíme nějak jet, jen to neotočit, tady!“ „Sakra.“ „Do prdele.“ „Juhůůů…“
Robert Přípluv Götz
16
SÁZAVA
Dalších pět minut jsem víc zpocenej, než mokrej od řeky, ale daří se úspěšně přistát. Zase komusi skáčeme pro loď, což nás s Alešem docela dobře omlátilo o šutry. Ostatní v poklidu chytají barely. Po chvíli se David rozhodl, že je taky málo omlácenej a jde nám pomoci. Cosi lovím ve vodě a ona to je ponožka. Aspoň, že se tu vyprala. Čekáme na bratra s Ilčou, kteří se v těch peřejích, jak jsem se hrozně nechtěl cvaknout, cvakli. Vylejvali taky uprostřed řeky. A jsme v Kamenným Přívoze. Zastavujeme s Hankou u hospody, kde, kdybych si předminule nedal rum, tak už dál nejedu, tak málo vody tady bylo. Hanka jde pro rum, za svůj ranní exces s lovením houby. Ostatní prohlašují, že tu je hrozně moc lidí a jedou do hospody na druhý straně, kde je úplně stejně lidí jako tady. Načež jsem se svým háčkem osaměl, tak hák jde ještě pro pivo. Pak dáváme špíz, což je dobrý zpestření od těch klobás, ještě pivo, stačí krátce sprchnout a jedeme si pro ostatní. 11,0 – splávek, metr dvacet vysoký, provalený. Tady se pro změnu cvakli Makaci, tedy Zajda s Davidem. Měli naše vylejvátko, který teď už pokračuje proudem kamsi k Vltavě. Pak zase peřejky, kde se naprosto nepochopitelně cvaká Ještěr, jak jinak, že. Při vylovení Jupíka si někdo nevšiml, že tento není zavřen a hodil jej proto Vláďovi, takže ten je od této chvíle celej lepkavej a zaprasenej sladkou šťávou.
9,9 – poslední splav na Sázavě. Má metr a půl a zavřenou šlajsnu. David našel naše jimi utopený vylejvátko. Všichni stahují, my s Hanne sjíždíme Robert Přípluv Götz
17
SÁZAVA
splavem hned u pravý navigace, takže se nemůžu správně rozmachovat pádlem, když tam mám tu betonovou stěnu. Ale všechno jde, když se chce, tak do peřejí vlítneme již stabilizovaně. Prý cvičná peřej Ajax.
A mažeme to peřejema v podstatě až na menší přestávky šest kilometrů a fakt to odsejpá. Na stráních nad námi stojí sruby a trampský chaty, vedle nás pár lodí, jedna z posádkou Kazachů, jedeme pod Medníkem a jsme v Pikovicích. Vytahujeme lodě do campu, stavíme stany a vzhledem k vedru ani nevaříme, jen háky posíláme pro pivo. David kupuje karty, načež začínáme karbaničit, což nám při stálé pivní konzumaci vydrželo až do večera. Ještěr pořád neví, jestli tu zůstat s námi, nebo jet chlastat do Roztok. Po hodu korunou konstatuje, že mu za třináct minut jede vlak, načež odbíhá a už ho nevidíme.
Za spaní tu chtějí 20 Kč za hlavu a stan, tak zapřeme dva lidi a je to. Potkáváme partičku z Třebíče, Meka, Fifinu a spol. Pět lodí. Ti to jeli na laminátkách. „Jo, když jsem to tu kdysi jel na laminátce, tak jsme ji zlomili.“ Robert Přípluv Götz
18
SÁZAVA
„A co to bylo za loď?“ „Tučňák.“ „Já jsem koupil od skautů za pětikilo Tučňáka. Zlomenýho.“ Jdeme se podívat na lodě. „Kurva, no to je on. Tak na týto lodi jsem jel svoji první vodu. Před třinácti lety.“ „Ještě jsme za osm kil koupili vydru.“ „Kurva, tak na tý jsem to jel tenkrát já,“ hledí na to bratr. Lodě olepený jak sviňa, ale značně skvělý. Setkání po letech. Jdeme do hospody. Na pivo a karty. Pak někdo na noční koupání, někdo do pelechu.
09.07.2006 Neděle Poslední den nás budí takovej hic, že ve složení s menší kocovinou to nemá obdoby. David odbíhá na vlak, páč pořád ještě musí do Čerčan pro auto. Na snídani fasujeme palačinky, co háčci objevili kdesi v hospodě. Líně se balíme a jedeme poslední úsek, něco přes tři kilometry do Davle na Vltavu, kde by se měl objevit jak David, tak pan Maláč s vlekem.
Chceme přejet Vltavu a obhlídnout, kde vylezeme ven, když z pod mostu na nás mává David, že tam je molo, což tam fakt je a dokonce i parádní flek na naložení lodí a parádní občerstvení u Seppa. Takže u Seppa proběhne nějaký to pivo pro neřidiče, malinovka pro řidiče, čevapčiči za 50 kaček i s přílohou, karty. Jdu s Hankou omrknou místní
Robert Přípluv Götz
19
SÁZAVA
nádraží, který má něco do sebe. Když se chystáme naložit loď na oktávku přijíždí auto s vlekem, takže odjezd máme společnej někdy okolo čtvrtý odpoledne. Cesta po dálnici je o tom, že Alda s Káťou a Hankou vzadu usnuli, my vepředu řešíme Cumulonimbusy a Altostratusy a přichází taková buřina, že nebýt schovaní na benzínce, tak nevím co by jako bylo. Odjíždíme po zmírnění deště, že z něj vyjedeme. Tou dobou tu už stojíme tak v patnácticentimetrový kaluži. Patnácticentimetrový na výšku. Pak už to odsejpá dobře, snad jen, že nám několikrát zatancoval vozík, dvakrát jsem si myslel, že ho vyklopíme. Okolo osmý večer jsme u Vítka, kde mu předáme lodě a je hotovo…
Červenec 2006 Robert Přípluv Götz
Robert Přípluv Götz
20
