Václav Klaus v obrazech
17. 6. 2011 / č. 24 / samostatně neprodejné
Pátek
OBSAH
Dobré zprávy: Kim Čong-il a provazochodci Rozhovor: O paměti a lidském mozku vypravuje MUDr.Tamara Tošnerová Téma: Sedmdesátiletý Václav Klaus a oslavná báseň Vladimíra Merty Historie: Příběh jízdního kola, které proslavil atentát na Heydricha Svět: Afrika: patnáct minut stačí a člověk znovu vidí Gurmán: Nebát se a reklamovat Auto: BMW 5 Touring Na cestě: Zapomenuté kouzlo nádraží Písnička: Peter Nagy: Láska je tu s vami Komerční příloha: Tipy na české a moravské léto
+ Program TV na celý týden
se sloupky osobností: Kačer • Franz • Bednářová • Bosák • Rynda • Štindl • Špátová
editorial
Václav Klaus se dožívá sedmdesáti let a někdy je s ním docela legrace. Více na str. 14.
Zvážit si sám sebe
P
o celém světě právě rozkvétá nový kulturní fenomén takzvaných Self-Quantifiers. Volně přeloženo jde o hnutí „sebeměřičů“. Lidí, co dobrovolně spojili svůj život s přístroji, které je neustále monitorují, sledují tělesnou váhu, měří puls a tlak, počítají kalorie v jídle, které má dotyčný na talíři, monitorují a vyhodnocují kvalitu spánku, výkyvy nálad, schopnost soustředění a moře dalších parametrů. Sebeměřiči – někdy si také říkají bio-hackeři – jsou lidé, kteří věří, že činnost našich těl a duší je třeba zefektivnit až optimalizovat. A k tomu je logicky nezbytné nasbírat dostatek dat. V listu Financial Times vyšla nedávno reportáž z mezinárodní konference sebeměřičů v kalifornském Silicon Valley (stylové místo) a v té reportáži hovořili lidé, kteří byli nadšení například následující futuristickou vizí: až si v budoucnosti odskočíme na toaletu, záchodová mísa nám sama oznámí, že máme řekněme nedostatek vitaminu B. Doufejme, že podobnými technologiemi budou vybaveny i toalety v barech, takže se člověk dozví něco víc i o tom pánovi, který velmi nestabilně postává u sousedního pisoáru.
Podle sebeměřičů vznikne kolem sebeměření nejpozději do deseti let obrovský byznys. Budeme se měřit všichni. Všichni budeme kupovat stále menší a chytřejší přístroje, které nás změní na laboratorní myš, která bude zároveň laborantem. Nakonec, proč ne. Třeba to bude zábavné, den co den sledovat statistiky o každém svém tělesném projevu. Člověk si bude hnedka připadat tak nějak významně – je to podobný pocit důležitosti, jaký zažíváme už dnes, když si myjeme vlasy šamponem, na kterém je napsáno, že obsahuje výtažky z exotických rostlin, UV filtr a komplex vitaminů A, E, F, H. Ten pocit, jako kdyby o naše vlasy pečoval výkvět světových vědců. Na druhou stranu nás z přílišného narcismu v budoucnu pokaždé vyléčí pokárání od záchodové mísy – to člověku srazí hřebínek. Smyslem existence bude optimalizovat řetězce čísel, které naši existenci vyjadřují, hlavně aby člověku nezbyl čas přemýšlet nad věcmi, které se číselně vyjádřit nedají.
Ondřej Formánek redaktor Pátku
6 rozhovor O paměti a lidském mozku vypravuje MUDr. Tamara Tošnerová 14 Téma Sedmdesátiletý Václav Klaus
20 historie Příběh jízdního kola, které proslavil atentát na Heydricha
26
svět Tichý okamžik zázraku – patnáct minut a člověk znovu vidí
32 gurmán Nebát se a reklamovat
34 AUTO BMW 5 Touring 35 na cestě Zapomenuté kouzlo nádraží 36 PÍSNIČKA Peter Nagy: Láska je tu s vami 39 Komerční příloha Tipy na české léto Kresba na titulu: Marek Pokorný
Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu a zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Veronika Bednářová, Honza Dědek, Ondřej Formánek, Alena Plavcová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Produkční: Ilona Šáralová. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s. r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
3
HI S TOR IE
Příběh
kola Snímek kola vystaveného po atentátu na Heydricha v obchodě na Václavském náměstí zná snad každý. Jenže komu patřilo a jaký byl jeho příběh?
Foto ČTK
Judita matyášová
20
PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
Dámské kolo, které patřilo Lýdii Holznerové-Bondyové, bylo druhý den po atentátu vystaveno ve výkladní skříni firmy Baťa na Václavském náměstí. Snímek publikovaly všechny noviny, jedinou indicií bylo výrobní číslo a značka: Moto-Velo, J. Krčmář – Teplice. Kdo kolo koupil, se nepodařilo zjistit, protože syn Krčmáře gestapu sdělil, že se zákaznická kniha ztratila. Nepomohl ani geolog z Berlína, který vzal z kola stěry, aby zjistil, kde se s ním po Praze jezdilo. Stopa kola končí v Pečkově paláci, kde bylo uloženo ve skladu důkazů. Pánské kolo, na němž odjel z místa atentátu Jan Kubiš a opřel ho o výlohu v Libni, odkud ho odvezla Jindřiška do bytu Novákových, bylo vráceno Smržovým, kteří byli zapojeni v odboji. Když je gestapo zatýkalo, zajímali je „jen“ lidé, nikoliv kolo. Smržovi byli popraveni. Kolo se ztratilo.
PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
21
T
yhle dvě dívky se neznaly. Možná jedna druhou letmo zahlédla v terezínské Malé pevnosti a potom v Mauthausenu. Bylo 24. října 1942. Půl roku po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Den jejich popravy.
Foto archiv Jaroslava Čvančary
Jmenovala se Lýdie, a kdyby to všechno přečkala, asi by vzpomínala nějak takhle: „Čekám v pokoji, všichni jsou už u stolu, jen tatínek šel na chvíli pryč. Konečně mám čtrnáct svíček na dortu a dostanu to, co jsem si tak přála: kolo. Tatínek ho koupil před pár týdny, ale zatím je schované v kumbále. Mělo to být překvapení, ale já ho stejně viděla. Málem se kvůli němu pohádal se strýčkem, chtěl ho koupit u firmy Premier v Chebu, jenže to by přeci nešlo, aby se jezdilo až tam, když se dá kolo koupit tady v Teplicích, u Krčmáře.“ Rodina Holznerových bydlela v Teplicích, v Dubské ulici. Tatínek Franz pocházel z Toužimi a maminka Frieda, rozená Grünhutová, byla z Tachova. Potkali se na tancovačce v roce 1919 a ten samý rok byla svatba. Ovšem bez svatební cesty, Franz musel do obchodu, na nějaké rajsování nebyl čas. Třetího září 1921 se narodila první dcera, Lýdie. O čtyři roky později Edith. Černovlasá kráska Lýdie se klukům vždycky líbila. V šestnácti začala chodit do tanečních a o nápadníky neměla nouzi. Na poslední ples vyšila tomu, co se jí líbil nejvíc, kapesníček. Přijel do Teplic z Prahy, celé léto bydlel v jedné německé rodině, aby si zlepšil němčinu. Podobně jela Lýdie rok předtím do Chrudimi, aby se naučila češtinu, tehdy docela běžná věc. Jenže tentokrát to bylo trochu jiné. Aťa se do Lýdie zamiloval, a když prázdniny skončily, nemohl zapomenout. V Praze chodil na Obchodní akademii a snil o tom, že si najde práci někde venku, třeba v Norsku. Jeho tatínek pracoval na dráze, a tak měl Aťa cestování po železnici snazší než ostatní. Jezdil za Lýdií na neděli. Někdy si s ním vyšla na procházku, ale jindy na něj trochu „zapomněla“. Aťa čekal celé hodiny s maminkou v kuchyni a snědl kvůli své lásce i nemilovaný špenát. Když se rozesmátá Lýdie vrátila z výletu, maminka jí pěkně vynadala. „Aťa přijel kvůli tobě, čekal tady celý den, ale už musel na vlak,“ vzpomíná Edith Holznerová, Lýdiina sestra. Zkrátka letní láska, která měla pro někoho pokračování – a pro jiného to byla spíš uzavřená kapitola.
22
PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
Pětiletá Jindřiška Nováková s rodiči a sourozenci. V horní řadě zleva: Václav Novák, jeho nejstarší dcera, vpravo žena Marie. V popředí (zleva) děti Anna, Miroslava, Jindřiška a Václav. Všichni byli zavražděni.
Tenhle rok si Lýdie zapamatuje nejen kvůli lásce, ale taky bolesti. Tatínek zemřel, ženy zůstaly samy. Maminka byla v domácnosti a Lýdie si musela hledat práci, její malá sestra ještě vydělávat nemohla, bylo jí teprve třináct. Na prázdniny jely k dědovi do Tachova. Bydlely v jeho domě na náměstí a měly vše jako na dlani. I když o to možná ani nestály. Lidé na náměstí hajlovali, házeli kameny do oken. Maminka se jen zděšeně dívala, jak se vše mění z minuty na minutu. „Nikdy předtím mi nikdo nedával najevo, že jsem nějaká špatná jen kvůli
tomu, že jsem Židovka, až do téhle chvíle,“ vzpomíná dnes Edith. Z pohraničí musely odjet. Našly si byt v Praze, na Fochově třídě 28 (dnešní Vinohradská 24), kousek nad rozhlasem. Lýdie jezdila do práce na kole, přes Václavské náměstí. Jenže provoz jí připadal moc velký – oproti teplickému klidu. Jinak se jí v Praze líbilo, mohla chodit do noblesních kaváren, na nejnovější filmy, na taneční zábavy, prostě kamkoliv. Ovšem za pár měsíců tohle všechno skončilo. Přišly první zákazy a po nich další a další. Dolehly na všechny Židy.
Začátkem roku 1939 maminka řekla, že Edith pojede pryč. Až do Palestiny. A tak začala chodit na přeškolovací sionistické kurzy. I když se Edith nikdy o sionismus nezajímala, na váhání nebyl čas. Byla to možnost, jak se dostat z okupované vlasti. Nakonec se plán změnil a dívka měla jet do tehdy neutrálního Dánska. V říjnu ji šla Lýdie s maminkou vyprovodit na Masarykovo nádraží. O půlnoci jí naposledy zamávaly, a tím se jejich osudy navždy rozdělily. Zůstaly jen dopisy v krabici, které Edith opatruje ve svém bytě ve švédském Helsingborgu. Dopisy,
které putovaly až do roku 1942, kdy přišel poslední. Z Terezína. Lýdie začala pracovat jako zdravotní sestra v nemocnici a myšlenky na Aťu, letní lásku z Teplic, dál nenávratně mizely. Byl tu někdo jiný. O jedenáct let starší lékař Jiří Bondy z doktorské rodiny. Jeho tatínek Alex byl lékař a i bratr Karel studoval medicínu. Svatební cesta se ani tentokrát nekonala. Židé nesměli opouštět trvalé bydliště, a to ani na přechodnou dobu. A tak nejeli ani na výlet za Prahu.
Příkazů a zákazů přibývalo. Snad každý den se nějaký vynořil: Židé nesmějí nakládat se svými penězi, nesmějí se stěhovat, nakupovat marmeládu nebo cibuli. Objevila se také povinnost odevzdat soukromý majetek. Lýdie a její maminka musely jednat rychle a poschovávat někam všechno, co mělo nějakou cenu. Dalo se předpokládat, že budou muset odevzdat třeba i kolo. Jenže kam s ním? Chvíli ho u sebe PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
23
Chcete si to dočíst?
ZE R E V PLNÁ CE I F A R VT
Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice
Chcete si přečíst víc?
PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 60 KČ MĚSÍČNĚ Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 533. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 60 Kč včetně DPH.
NOVINY OSOBNOSTÍ