Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/trekflow-v-obrazech)
TrekFlow v obrazech 28. 3. 2011 Katka Hošková Tak už je to za mnou. Zúčastnila jsem se legendárního knihovnického pochodu. Trasa 23 km. Zvážila jsem všechna pro a proti padesátky a uznala, že to fakt nedám. A nelituju. Přišla bych o exkurzi v knihovně, nejhorší česnečku, co jsem kdy jedla a příjezd několika souputníků policejním vozem. Trasa začíná v Bystrém. Čítáme 20 osob a počasí je příjemné. Neprší.
Před námi je necelých 23 km, k tomu je nutné si dodat odvahy. Jak jinak než kapkou lahodného moku. Poté, co se vystřídáme na záchodku místního bufetu (kde již hnedle z ráda sedí místní holdovači chmelového moku, nebo tam sedí ještě od večera?), vyrážíme po červené značce, která nás bude provázet celou cestu.
Naše cesta má několik orientačních bodů, my se však nejvíce těšíme do Poličky, kde bude kýžená přestávka v restauraci. A tak vesele a svižně rázujeme polem i lesem, abychom tam byli co nejdříve.
Ale cesta do Poličky je dlouhá, a tak nezbývá než posílit se vlastnoručně vyrobenými svačinami, abychom ten strastiplný pochod přežili. A jak je vidět, lesní idyla je téměř dokonalá.
Někteří v sobě nezapřou knihovníky a knihám se věnují permanentně. Toto je velmi zajímavá kniha, která měla být po cestě věnována domorodci. Jakub ale zvažuje, zda si ji nakonec přeci jen
nenechá. Pojednává o tom, jak bojovat s kocovinou. Už jsme se dozvěděli mnoho cenných rad. Já bych tu knihu nedávala!
Po zaslouženém občerstvení se vydáváme dál. Po pár kilometrech nás přivítá osada Balda a růžový kostelík. To úplně vybízí k dalšímu posilnění. Koluje láhev dezertního vína. Milan, který si ji chtěl nechat na večer, běduje, protože v ní asi nic nezbyde.
Nyní je již k Poličce jen pár kroků. Cestou komunikujeme s padesátníky. Prý jsou pozadu. Hodně. Nicméně dozvídáme se, že na nás bude čekat překvapení v poličské knihovně. Naladěni na knihovnu vcházíme do poličkých bran.
V knihovně už nás čeká Lenka Navrátilová, místní knihovnice a taky naše spolužačka. A kromě ní taky mísy s uzeným, sýrem, chléb, okurky, čaj a citrónová šťáva. Já prostě ty knihovníky miluju.
Lenka nás provádí krásnou knihovnou, ani se nám nechce jít dál, ale musíme. Za odměnu věnujeme do knihovního fondu knihy, které jsme přinesli. Knihovna tak byla obohacena o skvosty
české i světové literatury.
Po knihovně přichází na řadu zastávka v místním pohostinství, restaurace zvaná Pivovar, kde ochutnáváme místní poličské pivo za lidové ceny (0,5 l za 16 Kč) a nejhorší česněčku, kterou jsem kdy jedla (= zbytek vývaru dolit slanou vodou a ozdoben asi týden starým osmaženým chlebem). Někteří tvrdí, že to není tak hrozné, ale to bude asi tím pivem:-).
Nyní už máme před sebou závěrečných 8 km na Lucký vrch. Cestou procházíme vesničkou, z níž na nás dýchají staré časy. Jednota, stará škodovka 120 a v kravíně krávy s příčesky.
Cesta je bahnitá, začíná mrholit. Je zima. Ale náhle se před námi ze tmy vyloupne cedulka s cílovou stanicí.
Na Luckém vrchu nás vítá vyhřátá hospůdka, příjemní majitelé a široký sortiment nápojů. Ceny lidové (i když tady s vysokohorskou přirážkou - pivo je za 18).
Holky z InHD připravily špekáčky, které pro zimu, tmu a déšť pečeme v troubě. Chutnají však skvěle. Děkujeme!
Zprávy od druhé skupiny jsou skličující. Zpoždění se natáhlo. Nemáme je čekat dříve než v 11 večer. Přesto se někteří nadšenci vydávají druhé skupině naproti. Po pár hodinách přijíždí policejní vůz. Prý zabloudili a stopovali (ti, co šli naproti - byli dva). Příslušníkům se jich zželelo a zavezli je až k chatě. Auto InHD, které jede do Poličky pro zbytky uzeného do knihovny, přiváží některé padesátníky. Nabrali je v Poličce. Kolem 11 již rozráží dveře první šťastní příchozí. A to hned ze dvou stran!
A nakonec klika cvakla, dvéře letí, PŠ vchází do dveří a sestava je kompletní.
Rozproudí se kytarová šou několika hráčů a zpíváme nejvypečenejší trampské fláky. Zábava je výborná.
Ráno nás čeká snídaně bufetového typu. Je tam vše, co si jen může náročný host přát. Poté se společnost tříští. Vyrážím se skupinkou, která má ještě chuť a nohy na to ujít pár dalších kilometrů. Vyrážíme do Svratky (11,5 km). Cestou se stavujeme ve vyhlášené restauraci Hlučál ve vesnici zvané Pustá Rybná. Tato hospůdka z toho vychází vítězně. Pivo je za 15. A s pěknou čepicí!
Po cestě lesem nacházíme zbytky sněhu a zastavujeme se upřírodní památky - Rybenských perniček (nebo perníčků?:-). Jsou to skalní útvary v lese. Debatujeme, proč se jmenujou perničky. Kdyby se našel někdo, kdo to ví, napište to do komentáře:-).
No a již procházíme kolem zámečku Karlštejn (nenechte se zmást) není to TEN Karlštejn, ale rozhodně je velmi sympatický. A žádní turisté. Ve Svratce již naše poslední TrekFlowácká návštěva hospůdky, kde vaří jen do 14.00. Někteří dorazili 14.10, takže mají smůlu.:-) Ale pivo točí! Cenu nevím:-(. Nakonec pohled na krásnou rekreační chatu na Luckém vrchu. TrekFlow bylo báječné, nezapomenutelné, povzbuzující, duši hladící, přátelské! Už se těším na další!!!
