Carlo Ponti, muž, který stvořil
Sophii Loren
20. 7. 2012 / č. 29 / samostatně neprodejné
Pátek
OBSAH
rozhovor Mark Cousins se s Veronikou Bednářovou potkali tváří v tvář na filmovém festivalu v Karlových Varech. móda a sport S Kubkou na OH (v holinách a s deštníkem) téma Král je mrtev, ať žije undergroud! Vymírá „starý“ undergroud? Rodí se „nový“ český undergroud? Zajímají mladé lidi staré máničky? osud Carlo Ponti: Muž s buldočím šarmem. Překotný osud drsného muže, který světu i sobě objevil Sophii Loren průvodce Tentokrát Aténami, láskou na druhý pohled gurmán Paella, španělské rodinné stříbro AUTO Kia Optima na cestě Umění říct ne
+ Program TV na celý týden
se sloupky osobností: Kačer • Franz • Bednářová • Bosák • Rynda • Štindl • Špátová
editorial Největší guru „starého“ českého undergroundu, od kterého se učili všichni, básník a filozof Egon Bondy, v textu Král je mrtev, ať žije underground! zmíněn není. Bondy být zmiňován nemusí. Je podzemně všudypřítomný. Více na str. 18.
M
uselo to být na kraji roku 1990, kdy se za nízkými dveřmi bytu v Nerudově ulici ozvalo hřmotné, leč pištivé „dále“. Od stolu pod oknem vstal Egon Bondy. Mezi žlutými prsty držel cigaretu bez filtru, usadil mě ke stolu a sám dlouhými kroky křížil tu nízkou malou místnost, které říkal byt. Tiše se tam chystala ven, snad nakoupit, když držela tu tašku v ruce, jeho Julie. Bondy se netrpělivě opřel o pelest postele a řekl té plaché Julii „sbohem“. Usadil se proti mně, nohu zkřížil přes stehno, rozmáchle kouřil a vedl řeči. Oba jsme vedli velké řeči o velkých věcech. Tenhle český praotec undergroundu vykřikoval – stále tím svým pisklavým hláskem –, že byl beatníkem dřív než všichni ti Kerouacové a Burroughsové. Že jeho básně zpívají Plastici, že Honza Krejcarová byla… Takhle mluvil, dalo se ho poslouchat století, když najednou zmlkl a podíval se k široké posteli vedle nás: „Jsem šťastný,“ řekl pateticky. „Opustily mě poslední okovy,“ a ukázal do středu svého těla. „Už mě ten Erós nehoní, jak svého zběsilého otroka,“ křičel, „můžu jen psát, tvořit…“ A dál květnatě chválil ztrátu toho slastného chtíče, kterým se nechával mocně vláčet
Foto ČTK
Až přijdu o ten chtíč celý předchozí čas. Teď uléhali, jak taky řekl, s Julií vedle sebe jako invalidní sourozenci. Bondyho cesta k absolutní svobodě se naplňovala. Nikdy jsem na tuhle chvíli nezapomněla. Vždycky, když na sebe Bondy sám upozornil, a že to uměl dost dobře, když odešel z Prahy do slovenského exilu na protest proti rozdělení Československa, když se i v Bratislavě stal respektovaným undergroundovým guru a křičel i tam svůj světonázor. Ten Bondy, který básnil „Nikdo o mně neví, že jsem marxist levý“, mi vystoupil z paměti tentokrát znovu, když jsem četla text Jindřicha Götha o novém českém undergroundu. Cituje v něm Milana Kozelku, který náhle, po dvaceti letech demokracie v zemi, říká: „Underground by se měl nově definovat, přehodnotit postoje a zvážit svoji dogmatickou pravicovost!“ Jako bych slyšela zapištět Bondyho! Hezké páteční počtení vám přeju.
6 rozhovor Mark Cousins: Ztracený v sukních 12
Sport a MÓDA S Kupkou na OH v holinách a s deštníkem
18 TÉMA Král je mrtev, ať žije underground! 22 Osud Muž s buldočím šarmem 28 průvodce Atény, láska na druhý pohled
30 gurmán Paella, španělské rodinné stříbro 32 AUTO Kia Optima 34 na cestě
Marcela Pecháčková vedoucí magazínu
Umění říci ne
Na titulní straně Carlo Ponti a Sophia Loren v roce 1970. Foto: Profimedia.cz
Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Vedoucí magazínu: Marcela Pecháčková. Grafik: Helena Zahrádecká. Redaktoři: Veronika Bednářová, Jindřich Göth, Alena Plavcová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Jazyková redakce: Petra Klimešová a Jan Štěpánek. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
3
Téma
Král je mrtev, ať žije underground!
16
PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
Malé pátrání po „novém“ českém undergroundu, když „starý“ český vymírá. Přišel i o svého krále, Magora, Ivana Martina Jirouse. Koruna na hlavě teď netíží nikoho. Text: Jindřich Göth
Filmový underground. Krátký snímek I Sing the Body Electric.
PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
17
J
Foto LN – Ondřej Němec (2×), archiv Depresivních dětí (2×)
e to nastavovaná kaše,“ řekne prošedivělá mánička Milan Kozelka. A obouvá se tím do pokračování undergroundu, který se zformoval v sedmdesátých letech. Pamětník oněch časů, básník, prozaik a performer Milan Kozelka, radikální umělec, který nedávno vydal básnickou sbírku Semeniště zmrdů. „I když se poměrně velká skupina tváří jako underground, už jím dávno není. Je to jen skanzen. Původní underground byl spontánní, měl v sobě obrovský náboj a byl skutečně alternativní. Dneska už ne. Asi by se měl nově definovat, přehodnotit postoje a zvážit svoji dogmatickou pravicovost,“ horlí Milan Kozelka. Sám se do skanzenu nevydal. Bojuje alespoň on sám. Svou tvorbou, jejímž cílem je, jak deklaruje, „ostrá a útočná satira, odbourávání a zesměšňování ustálených a pohodlných tabu. Snaha propsat se do polohy, která nebude jednoduchá, přitom bude ale působit jako šlehy bičem. Podat groteskní svědectví o téhle stupidní době.“ Co je underground podle Milana Kozelky? „Několik skvělých a kreativních lidí, kteří rychle vymírají,“ štěkne stručně. Jdu hledat underground mezi českými muzikanty, abych Kozelkovu černou skepsi rozsvítil do naděje. Kdesi na „kraji města“ „Dobrý den, rád bych si koupil novou desku Master’s Hammer,“ volám na číslo, které jsem nalezl na stránkách téhle kapely. „Samozřejmě,“ řekne vlídně jemný ženský hlas, žádné „jasně kámo“. Ta jemná žena pokračuje: „Mohl byste si přijet k nám, asi tak do hodiny?“ Nadšeně přitakávám, že ano, a jen upřesňuju, že si přece jen koupím radši CD než vinyl, který mi nabízí taky. Jsem u nich před domem v cuku letu. Vcházím a takřka přímo z rukou Františka Štorma, lídra souboru Master’s Hammer, který svoji kapelu v minulosti otituloval jako „orkestr promenádní a komorní“, přebírám čerstvé album s názvem Vracejte konve na místo. V tramvaji to nevydržím. Trhám igelitový obal a pročítám graficky skvěle vypravený booklet s páně Štormovými brilantními texty. A zas mě jímá onen opojný pocit sounáležitosti s komunitou, která dnes ještě pěstuje něco tak nemoderního jako nákup CD, pro které se nadto musí trmácet až na konec města. Večer se úlovkem chlubím známému, který pobaveně zareaguje: To je konspirace jak někde za androšských časů. 18
PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
Vskutku. Underground stále žije a funguje. A v případě Master’s Hammer se navíc bavíme takřka o vývozním artiklu. Tahle skupina totiž svým naprosto originálním přístupem k muzice dokázala jednak předznamenat dění na světové blackmetalové scéně, jednak si kolem sebe dokázala vytvořit bez nadsázky kultovní auru. To všechno na ryze undergroundové bázi. „My jsme dělali často podivné písně, které byly protivné i naší komunitě a ničily obraz, který si o nás publikum vytvořilo. Pohybovali jsme se v tom prostředí – říkejme tomu klidně underground – dost neobratně. Být součástí něčeho zavání organizací, členstvím ve skupinách. To dělají třeba surrealisti, což mě na nich při tom jejich narkotickém volnomyšlenkářství udivovalo,“ říká František Štorm, civilním povoláním typograf. Nebát se nic odfláknout O distribuci se kapela, jak se na správné podzemní těleso sluší, stará sama. A funguje to. „Teď máme třeba sklad prázdný, další pecky přijdou po prázdninách. Žádný mezičlánek v podobě labelu není třeba, k propagaci stačí web a drbny z jiných skupin. Je to tak nejlepší, a dokonce i mírně ziskové, nechápu, proč to takhle nedělají všechny undergroundové kapely. Samozřejmě – potřebujeme prachy na výrobu v Loděnicích, ale ty jsou za 14 dní po vydání alba zpátky v kapele,“ vysvětluje František Štorm. Vzpomíná na dobu, kdy nebyl ani web, ani počítače: „Kopírovaly se kazety a xeroxovaly obaly, to byla paráda. Obálky plné fanzinů, letáčků, pásky se závadnou satanskou hudbou. Často jsem se bál, že mě zatknou rovnou na poště. Samozřejmě zbytečně, nebyli jsme pro režim nijak nebezpeční. Za hlavní znak undergroundu ovšem považuju umění nebát se nic odfláknout,“ používá Štorm svůj typický sarkasmus. Samozřejmě že nikdy neodflákli nic. Jejich hudba byla vždy svá a originální a taková i zůstala. To připouští i František a jako jeden z největších úspěchů své kariéry hodnotí logo skupiny vytetované na pozadí jisté studentky katedry grafiky VUŠP. „Tomu říkám věhlas. Ano, děláme víceméně originální hudbu, to přiznám bez skromnosti, lišíme se od všeho možného. Ale nápady krademe jako všichni – říkají tomu inspirace. Na stará kolena už budeme mimoděk kopírovat jen sami sebe, jako to dělali senilní autoři kluzkých operet.“ Metalový underground tedy žije. Navzdory Kozelkově beznaději.
Milan Kozelka.
Vladimír Lábus Drápal.
Momentka ze hry Kulturštrůdl, kterou její aktéři popisují jako uměleckou večeři se spoustou umělců. La dolce vita v barvách. Příběh ze světa, kde slova umění a umělý jsou synonyma. Crazy komedie.
Brunův dokonalý svět Z českého podzemí lze vylézt nejen na český povrch, ale provrtat se i do světa. Úspěšně tak učinil deathmetalový Krabathor, v zahraničí silně respektovaný soubor. Jeho bývalý baskytarista Bruno nyní šéfuje též uznávanému tělesu Hypnos, s nímž nedávno vydal nové album Heretic Commando – The Rise Of The New Antichrist, na jehož vzniku se podílel zkušený norský producent Børge Finstad. I to je jeden z důkazů, že v rámci podzemní scény mohou i České republice vznikat kvalitní počiny na světové úrovni. „Fanoušci death metalu jsou životaschopná subkultura v tom nejlepším slova smyslu. Peníze nejsou priorita, je to životní filozofie a především velmi kvalitní hudební žánr, jehož úroveň osobně pozvedávám výše než spoustu mainstreamových proudů. Ty jsou často laciné až primitivní, ale to většina kon-
zumentů hudby bohužel neřeší,“ tvrdí Bruno. Krabathor i Hypnos se stali v rámci zmíněné „komunity“ uznávaným jménem. Nespadlo jim z nebe. Rozesílali svoje demosnímky po celém světě, nakonec absolvovali dvě evropská turné s veličinou žánru Cannibal Corpse, koncert na prestižním americkém festivalu v Milwaukee v roce 1996, vystoupili na festivalu v německém Wackenu v roce 1998 nebo měli koncerty v Jihoafrické republice. Dnes je Bruno po několikaleté pauze, kdy si od muziky dával pauzu, opět ve svém živlu. „Jako by žralok žil pár let mimo vodu a pak ho hodili zpátky do moře. Když nejsme na koncertech, jsem téměř denně několik hodin na mailu nebo Skypu a pracuju pro Hypnos. Metalový underground je můj a náš svět, máme v něm svou milovanou hudbu, své přátele, svou satisfakci i životní naplnění. Je to náš svět. Téměř dokonalý.“ Milane Kozelko, div se! PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
19
Chcete si to dočíst?
ZE R E V PLNÁ CE I F A R V T
Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice
Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ
Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH.
Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ
