Rozhovor:
Ebola změnila životy milionům lidí
2
téma
Jak skoncovat s nemocemi ve světě?
3-6
diskusE
Proč chudí nemají léky?
7-8
ROZVOJOVKA 2 2015
Zdravější svět
Sierra Leone – Uganda – Kambodža – Jižní Súdán – Gruzie – Etiopie – Bosna a Hercegovina
K
K A L E ID O S K O P
E d i t o r i a l Tereza Hronová Mediální koordinátorka Rozvojovky, Člověk v tísni
ST R A N A
1
foto editorial: archiv Terezy Hronové
foto kaleidoskop: archiv We Care Solar
Bojovat s HIV/AIDS a jinými nemocemi, zlepšit zdrav í matek a snížit dětskou úmrtnost. To jsou tři z osmi Rozvojov ých cílů tisíciletí. V některých oblastech se podařilo jich dosáhnout – třeba ve v ýchodní Asii. Naděje na dožití od roku 1990 podle Světové zdravotnické organizace celkově v zrostla o 6 let. V oblasti péče o matku a dítě slav í velké úspěchy asijská Kambodža. Od roku 2005 se podařilo sn íž it ú m r t nost žen př i porodu o 55 % (i ta k a le ve srov nání se situací v České republice má rodící žena v íce než 30k rát v yšší riziko, že porod nepřežije). Kambodža je prioritní zemí české rozvojové spolupráce a d louhodobě tu ve zdravotnict v í pomáhá také společnost Člověk v tísni. Jenže stále je před námi spousta práce. Ročně zemře pod le statistik asi 6,6 milionů dětí do věku 5 let – často v důsledku podv ýživ y nebo pr ůjmov ýc h onemoc něn í , která se dají jednoduše léčit. Dá se ji m ta ké dobře předchá zet – správnou hygienou a čistou vodou na pití i vaření. Další miliony lidí umírají na respirační nebo kardiovaskulární choroby. Nejen o tom, ja k se o zd ravější s vět pokouší Češi, se dočtete na následujících stránkách.
Solární kufr zachraňuje životy Lékařka Laura Stachelová odjela v roce 2008 zkoumat mateřskou úmrtnost ve státních nemocnicích v severní Nigérii. Setkala se s otřesnými podmínkami. Často tu nefungovala elektřina, což je při porodu nebo operaci zásadní. V noci zdravotníci mnohdy pracovali úplně potmě, takže odkládali císařské řezy i naléhavé případy na ráno. V lepším případě využili baterku nebo svíčky. Laura proto se svým manželem Halem, odborníkem na solární energii, začala pracovat na zlepšení přístupu
Velká Británie přijala unikátní zákon stanovující povinnost poskytnout 0,7 % hrubého národního důchodu na zahraniční rozvojovou pomoc. Už v roce 2013 jako první ze zemí G7 dodržela tento mezinárodní závazek v plné výši, avšak jeho
ROZVOJOVKA 2/2015 Vydavatel: Člověk v tísni, o. p. s., Šafaříkova 24, 120 00 Praha 2 Telefon: +420 226 200 410 E-mail:
[email protected] Autoři: Michala Traplová, Tereza Hronová Design: Pavel Lukšan, elements ds (www.elementsgroup.cz) Sazba: Zoran Bonuš Projekt byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury zahraniční rozvojové spolupráce ČR a z fondů Evropské unie.
foto titulní strana:
Zdroj: wecaresolar.org
Velká Británie má zákon o rozvojové pomoci
a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu
Tereza Hronová
k elektřině. Hal navrhl systém solární energie, který se vejde do malého kufru. Z něj je možné nabít baterie do čelovky nebo na něj připojit silné LED zářivky. Nejprve „mobilní světlo“ v kufru získaly porodní asistentky v Nigérii. V roce 2010 po zemětřesení s ním operovaly záchranné týmy na Haiti. Solární kufřík pomáhá v Libérii, Sierře Leone, Etiopii, Tanzanii nebo na Filipínách. Do konce roku 2014 organizace vyslala asi 900 zařízení do 25 zemí světa.
Zajímá Vás více? www.rozvojovka.cz
uzákonění představ uje zásadní zlom. „Věříme, že jsme zemí, která utváří náš společný svět. Boj s chudobou v rozvojových zemích zasahuje i kořeny problémů dnešního světa, jako jsou nemoci, migrace, terorismus a klimatická změna. To není pouze něco, co je správné, je to také zcela jasně v nejlepším britském zájmu,“ komentuje novou legislativu oficiální web britské vlády. Kromě samotného závazku na 0,7 % HND zákon zahrnuje také povinné evaluace toho, zda je britská rozvojová pomoc efektivní. Směřování britské pomoci ocenil Generální tajemník OSN Pn Ki-mun. Podle něj to je důkaz, že je možné dostát jak sv ým mezinárodním závazkům, tak domácím potřebám. Česká republika má závazek poskytovat na oficiální rozvojovou spolupráci 0,33 % HND. V roce 2013 dosáhla na 0,11 %. Zdroj: gov.uk, MZV ČR
Smrtící ebola změnila vše od podávání ruky po taxi Život v Sierra Leone, kde na ebolu zemřelo téměř 4 000 lidí, se začíná vracet do zajetých kolejí velmi pomalu. Unikátní svědectví přímo z místa podala Hanna Lütke Lanfer z organizace World Hope International. Jak teď vypadá situace v Sierře Leone? Už je to mnohem lepší, co se epidemie týče. V distriktu Bombali už není 21 dní hlášený žádný nov ý případ eboly. To je skvělé. Pokud se neobjeví do 42 dnů žádný nový, můžeme distrikt prohlásit za „ebola free“ – tedy „zdravý“. Nové případy nákazy ebolou se ale ještě pořád vyskytují v distriktu Kambia a v hlavním městě Freetownu.
Jak konkrétně vypadá „boj“ s ebolou? Zásadní je prevence a informovanost. Je hodně důležité včas dostat nemocné do karantény a léčit je. Zjišťujeme, s kým vším se pacient setkal a kdo by tedy mohl dál šířit nákazu. Snažíme se omezit cestování. Všude na silnicích jsou zdravotnické „checkpointy“. Musíte vystoupit z auta a změří vám teplotu. Pokud v ypadáte, že jste nemocný, okamžitě vás převezou do nemocnice. Další novinkou je zavádění očkování – existují tři různé varianty a každá se používá v jiné zemi. Varianta v Sierře má zatím velmi dobré výsledky – očkováno bylo šest tisíc zdravotníků. Pokud se prokáže, že vakcína funguje, bude se očkovat plošně.
Jak se podepsala epidemie na každodenním životě? Bojí se třeba stýkat se, vycházet…? Oni už v té situaci žijí více než rok. Jsou opatrní, ale mám pocit, že někdy ostražitost poněkud otupuje. Pořád platí bezpečnostní pravidla. V taxi například smí cestovat jen jeden člověk vepředu a dva vzadu. Dříve se tam nacpalo co nejvíc pasažérů. Cestující, kteří v yužívají taxi motorky (tzv. okada), nemají povoleno používat helmy – pokud si totiž vezmete helmu po někom, kdo byl nemocný, můžete se ebolou nakazit také. Mnohem méně se teď třeba podávají ruce – přitom dříve měli stisk ruky místní opravdu
v oblibě. S přáteli se teď zdravíme tzv. „ebola handshake“ – pozdrav, kdy dochází k co nejmenšímu tělesnému kontaktu. Obchody a stánky zav írají pov inně už po setmění, tedy v šest večer, aby se lidé co nejméně setkávali a srocovali. Je zákaz shromažďování – takže se třeba odkládají svatby.
R
ROZHOVOR
ST R A N A
2
Bojí se lidé eboly? Lidé dlouho o nemoci neměli dostatek informací. Nebyla správná opatření, nevěděli, jak se chovat k nemocný m , proto dochá zelo k chybám a fatálním omylům. Zdravotníci se infikovali od nemocných, pacientům s jinými chorobami se naopak báli lidé pomoct, aby se nenakazili ebolou. Navíc jsou příznaky velmi podobné tolik rozšířené malárii, která je sice vážná, nicméně léčitelná. I když se mnohých ebola nedotk la přímo, násled k y strachu a paniky z epidemie pociťují všichni. Když například manželka mého kolegy začala rodit, volal zdravotní sestře, která jim slíbila pomoc s porodem. Jenže nezvedala telefon. Když pro ni běžel, žena odmítla u porodu asistovat. Bála se, že se nakazí. Manžel prvorodičky zmobilizoval celé pří buzenst vo a nakonec se podařilo najít sestřičku, která pomohla dítě přivést na svět.
Ne vždy ale asi mají takové příběhy šťastný konec… …bohužel. Asi týden potom, co jsem přijela, se nákaza rozšířila ve vesnici Rosanda s asi 800 oby vateli. Od těhotných žen se tady nakazily zdravotní sestry. Když potom jedna z maminek rodila, utekla do nemocnice. Jenomže tady se jí všichni báli pomoci. Ebola se přenáší kontaktem s tělesnými tekutinami – a porod je proto tedy zvláště rizikov ý. Rodící ženě nakonec musela pomoct její soused ka z vesnice, k terá ji do nemocn ice zaved la. Sestry jen zpovzdálí radily, co má
dělat. Jednalo se ale o komplikovaný porod – žena totiž čekala dvojčata, aniž by o tom věděla. První dítě se narodilo v pořádku. Druhé ovšem porod nepřežilo. Stejně tak jako rodička...
A co ti, kteří ebolu přežili? Musí to být šok vracet se zpět do života. Ano, je. Někteří mají trvalé následky, třeba poškozený zrak. Dostal se k nám muž, který přežil ebolu – byl to řidič taxi motorky. Když se vrátil z nemocnice, zjistil, že jeho rodinu vystěhovali majitelé z pronajatého domu – báli se, že jsou příbuzní také nemocní. Muž tedy z našetřených peněz koupil pozemek a pustil se do stavby domu. Jenže potom mu dům někdo vypálil… Teď nemá nic, ani domov, ani úspory a je stále po nemoci slabý. A to není ojedinělý příběh.
Jak se změnil váš život po tom – v Sierře Leone jste byla už před ebolou a teď znovu. Bojíte se? Jsem opatrná, ale zv ykla jsem si. Snažím se v yhýbat přelidněný m místům, což tedy ne vždy jde. Nosím uzavřené boty, dezinfikuji si ruce. Ale sama na sobě cítím, že po těch dvou měsících si prostě zvyknete.
autorka rozhovoru:
Šárka Pechová
foto: World Hope International
TÉM A
zdraví
T ST R A N A
3
Bělošská klinika pro 30 tisíc Uganďanů Jak funguje klinika v odlehlé ugandské vesnici, kde syfilis, malárii i podvýživu léčí jednatřicetiletá slovenská neuroložka? Z malé místnosti vymalované sytě žlutou barvou se ozývá dětský křik. Na dřevěném lůžku s matrací pokrytou igelitem leží matce v náručí asi osmiletý chlapec. Snaží se ho konejšit, ale řev neutichá. Zmítá se v horečce. Vedle něj sedí drobná blondýnka a dívá se do mikroskopu. Soustředěně počítá plasmodia v kapce krve, jako by dětský pláč vůbec neslyšela. Přitom přehlušuje i dost hlasitý generátor, který nahrazuje elektrickou síť. Po chvilce vstane a oznamuje rodičům: „Testy potvrdily, že váš syn má malárii. Není příliš silná, v krvi není velké množství parazitů. Nepotřebuje tedy infuzi, ale stačí, když bude brát tyhle léky,“ vysvětluje angličtinou s ugandským přízvukem a podává matce léky. „Sice hodně řve, ale není to tak hrozné. Zítra už bude dobrý,“ dodává slovensky mladá lékařka a usmívá se na mě.
Malárie několikrát ročně
text:
Tereza Hronová
foto:
Tereza Hronová
Jmenuje se Veronika Jakubčiaková a je jí 31 let. Pochází z Liptova u Ružomberoku a vystudovala v Olomouci medicínu. Chvíli pracovala na neurologii, ale tahle práce ji přišla příliš monotónní. V roce 2012 proto odjela do Ugandy, kde vede malou neziskovou organizaci Shalom for Uganda. Žije a pracuje ve vesnici Nyakyera na jihozápadě země. Široko daleko jsou jen zelené kopce, po kterých se prohání krávy. A 30 tisíc potenciálních pacientů, kteří nemají mnoho možností, jak řešit svoje zdravotní problémy. „Nedaleko je státní zdravotní centrum, jenže kvalita péče je tady opravdu mizerná. Léky jsou rozkradené a zdravotnický personál nestojí za moc. U nás sice také lidi neošetřujeme úplně zadarmo, ale máme nižší ceny a dobrou pověst. Za vyšetření, laboratorní testy a léky pacienti platí, aby bylo možné pokrýt náklady na léky a část provozu ordinace,“ vysvětluje Veronika. Stojí před malým domkem o dvou místnostech, před kterým na lavičce čeká několik pacientů. Na vývěsním štítu stojí nápis „Bělošská klinika“. Malárie je nejčastější nemocí, kterou Veronika Jakubčiaková léčí. Od ledna
do dubna 2014 ošetřila 587 pacientů, přičemž nakažený komár přenesl zimničku do těl 279 z nich. V období dešťů se počty nakažených rapidně zvyšují. Největší nebezpečí nemoc představuje pro děti do 5 let věku. Obecně ale pro místní malárie je něco jako pro nás chřipka. Prodělají ji i několikrát do roka. Další velmi častou nemocí je kromě infekcí dýchacích cest i břišní tyfus, který se přenáší hlavně jídlem a kontaminovanou vodou.
Pro léky ma motorce Léky jsou na klinice zamčené v dřevěné skříni, morfin a další jsou ještě v trezoru. Téměř všechny testy, medikamenty a další potřebné věci sem do Nyankyery Veronika vozí sama. V praxi to znamená, že nasedne na mototaxi, kterému se tu říká boda-boda, to ji doveze do asi hodinu jízdy vzdáleného městečka, odkud jede veřejným minibusem do Mbarary, o něco většího centra. Kromě sýra v supermarketu se tu dají v indických lékárnách sehnat léky za slušné ceny. „Zdravotnický materiál jako stříkačky, jehly a obvazy získáváme od dárců z Česka a dováží ho dobrovolníci, kteří letí do Ugandy nebo ho posílají poštou,“ vysvětluje Veronika. Jezdí do města i kvůli tomu, aby vybrala z banky peníze od českých dárců. Z těch platila stavbu nového centra, které vyrostlo na kopci nad Nyankyerou. Oficiálně se otevírá v červenci
2015. Tady už bude kromě čekárny a na místní poměry luxusní ordinací i místo, kde budou bydlet dobrovolníci. Mladí lékaři z Čech sem přijíždí většinou na léto, kdy mají pauzu mezi semestry. Největší „stálicí“ je právě Veronika Jakubčiaková, která tu jako dobrovolnice pracuje celoročně. Kromě touhy změnit život a pomáhat s běžnými nemoceni na malé klinice Veroniku do Ugandy přivedl ještě jeden nápad. Jako jediná v celé oblasti poskytuje paliativní péči. Lidé s vážnými chorobami většinou umírají v rodinném kruhu, ale nikdo jim odchod neulehčuje. Ti, kteří nemají příbuzné, končí opuštění. Veronika a její dobrovolníci vyráží za pacienty s rakovinou a dalšími smrtelnými diagnózami do odlehlých oblastí na motorce nebo pěšky, s morfinem v batohu. „Snažíme se jim ulehčit odchod ze života, prostě jen být s nimi. Obyčejný zájem a lidský kontakt hodně pomáhá,“ říká. „Pacientů s domácí péčí ubývá, protože bohužel nejsou o možnosti informovaní. Zaměstává nás ordinace a stavba nového centra, takže nemáme čas chodit do vesnic a dělat osvětu o paliativní péči. To chceme zlepšit,“ popisuje plány Veronika Jakubčiaková. Ona sama chce v Ugandě zůstat: „Teď budu určitě tady, protože moje práce dává smysl. I kdybych v budoucnu odjela zpět do Evropy, budu do Ugandy často jezdit. Přecijen tu mám hodně závazků.“ Článek vyšel také v časopise Zdravotnictví+Medicína
Mobily zlepšují zdraví kambodžských dětí Hlasové zprávy v mobilu upozorňují Kambodžanky, jak správně pečovat o novorozence. Projekt pomáhá proti dětské úmrtnosti i podvýživě. „Mluví k vám babička Soy z informační linky novorozeneckého centra. Vychovala jsem sedm dětí a dvacet vnoučat a vím tedy, že dítě musí být udržováno v přiměřeně teplém prostředí. Vaše dítě není jen kus masa a nesmí být pečeno na slunci, ale také není zmrzlinou a neměla by mu být zima!“ upozorňuje khmérsky vlídný hlas v mobilním telefonu. Babička Soy přes telefon promlouvá k maminkám čerstvě narozených dětí v odlehlých vesnicích v Kambodži. Radí jim, aby miminko oblékly, přikryly a nikdy nevystavovaly přímému slunci. „Pokud není vše v pořádku, přijďte ihned s dítětem do zdravotnického střediska. Výchova dítěte je záležitostí celé vesnice,“ končí vzkaz. Podobné zprávy poslouchají stovky žen díky projektu společnosti Člověk v tísni. Pomocí mobilních telefonů od roku 2013 podporuje lepší péči zejména v průběhu prvního měsíce života novorozence. I když je Kambodža jedna z nejchudších zemí Asie, 80 % lidí tu žije na venkově a nemá internet ani televizi, tak mobil mají téměř všichni. Pokud nemají svůj, sdílejí ho s ostatními členy rodiny. A to se rozhodla česká neziskovka využít.
z dvaceti dětí se zde nedožije věku pěti let a přibližně polovina z nich umírá během prvního měsíce po narození. Maminky si díky mobilním vzkazům připomínají vhodnou péči, ujištují se, že vše dělají správně. Na venkově totiž lidé často stále veří pověrám, které můžou dětem uškodit. Dříve například matky s dětmi zůstávaly po porodu několik dní v zakouřené místnosti, nebo věřily, že první mateřské mléko je nezdravé. Nezačaly kojit hned a pak ho ztratily úplně. I proto spoustu dětí sužuje podvýživa. „Vzpomínám si na první vzkaz, který jsem dostala ohledně pupeční šňůry. Další informace se týkaly kojení,“ popisuje jedna z maminek.
Vzkaz pro švagra Hlasy z mobilního telefonu se snaží zabránit infekci pupeční šňůry, upozorňují matky na nesprávné návyky, jako je kouření a pití alkoholu. Přesvědčují je, aby neodkládaly návštěvu zdravotnického centra, pokud dítě vypadá nemocné. Často za lékařem nejdou, protože nemají
peníze, nebo podcení zdravotní stav potomka. „Před porodem pomůžu matce s registrací, vysvětlím ji cíl programu i to, jak důležité je pečovat správně o dítě. Ženy jsou vždy nadšené, když se můžou o novorozenecké péči dozvědět víc,“ říká porodní asistentka Ly Vanny z centra v Kampong Tralach Leu. Bez porodních asistentek, jako je ona, by systém mobilních vzkazů nefungoval. Vzkazy kromě žen poslouchají i muži. Předávají je pak manželkám, které převážně pečují o miminka. „Pomohly mi porozumět, jak lépe pečovat o své dítě. Dokonce jsem o tom řekl švagrovi, protože má také malé dítě,“ pochvaluje si Oum Yen z vesnice Teav. Člověk v tísni pracuje v Kambodži s podporou České rozvojové agentury od roku 2008. S využíváním mobilních telefonů v boji s chudobou teprve začíná. Systém mobilního zdraví testují i další organizace. Například přes telefon upozorňují oby vatele vesnic, jak poznají příznaky malárie a jak ji léčit. Data jim zároveň umožňují mapovat rizikové malarické oblasti.
TÉM A
zdraví
T ST R A N A
4
Boj s pověrami Před porodem mají zájemkyně možnost registrovat svoje číslo v centru mobilního zdraví. To v yužívá bezplatný program Verboice, který byl speciálně v y vinutý pro zákaznickou podporu, podobný mají například banky pro komunikaci s klienty. V průběhu prvního měsíce systém zasílá matkám novorozenců sedm asi minutu dlouhých nahraných vzkazů. Babička Soy a další je informují o tom, jak se starat o miminko. Zprávy namlouvají důležité osoby v životě matky, které jí můžou s výchovou radit. Jsou to porodní asistentky, zástupci vesnice, členové rodiny. I proto opakují, že „výchova dítěte je záležitostí celé vesnice“. Nahrávky mají přispět ke snížení nemocnosti i úmrtnosti dětí, která je v Kambodži velmi vysoká. Až jedno
text:
Tracy Yuen, Tereza Hronová
foto:
Jiří Pasz
TÉM A
zdraví
T ST R A N A
5
Text: IRIN News, (red)
ilustrační foto:
Jan Novák
Jižní Súdán: podvýživa se přenáší z matky na dítě Těhotné a kojící ženy ohrožuje hned po dětech podvýživa nejvíce. Tvoří asi 12 % z těch, kteří jsou závislí na potravinových programech v Jižním Súdánu. Ženy potřebují více živin, protože bývají těhotné anebo musí vytvářet mateřské mléko tolik důležité pro jejich děti. Zároveň jsou v Jižním Súdánu silně rozdělené genderové role a ženy vykonávají náročnější práci než muži. Většinou ale nejedí tolik jako jejich manželé. Podle průzkumů se těhotné tradičně v yhýbají výživným pokrmům, jako jsou vajíčka a játra. Věří pověrám, že by mohly způsobit poškození plodu. Ale hlavně, matky většinou nejedí dostatečně, aby zbylo na jejich potomky. „Nemůžu si vzít víc než moje děti,“ vysvětluje Khadija ze severu země, podvyživená matka čtyř dětí, válečná uprchlice ze sousedního Sudánu. Chová nejmladšího, šestiměsíčního syna a dodává: „Nesnesla bych, aby trpěly víc než já.“ V první řadě ženám jako Khadija pomáhá speciální v ýživa. Do budoucna je ale mnohem důležitější, aby všichni – včetně mužů – chápali důležitost výživné stravy pro matky. „Podvýživu způsobují zvyky hluboko zakořeněné v kultuře,“ vysvětluje Zahra Mokgosi, poradkyně Světového potravinového programu (WFP). „Boj proti patriarchátu je stejně složitý jako jiné změny v kultuře… opravdu musíme pracovat se ženami, kmenovými i náboženskými vůdci.“ Dospělí umírají na podvýživu na rozdíl od dětí velmi zřídka. Problém je ale v tom, že tato nemoc se v podstatě přenáší z matky na dítě. Špatně živené ženy rodí už podvyživené děti. Přitom v prvních 1000 dnech života – od početí do 2 let věku – jsou důsledky podvýživy nevratné. Dětem se nesprávně vyvíjí mozek, což omezuje jejich fyzické i psychické schopnosti do budoucna. „Vše začíná už v děloze,“ říká Carol Kaburu, sestra z nemocnice Červeného kříže ve Fashodě a jmenuje další riziko: „Špatná výživa vede k anémii. U porodu pak máte nízkou hladinu hemoglobinu a máte tendenci více krvácet.“ Také proto je Jižní Súdán zemí, kde je nejvyšší mateřská úmrtnost na světě – asi 2000 mrtvých žen na 100 000 živě narozených dětí.
Podvýživa není jen o jídle Těhotné ženy bez dostatku jídla jsou vyčerpané. „Cítím se, jako bych byla nemocná, ale nejsem,“ líčí Angelina. Je v sedmém měsíci. „Dělá mi problém mluvit. Když jdu do práce, třeští mi hlava. Někdy omdlím,“ popisuje. Jí jen jednou denně – sdílí s manželem a dětmi kaši z půl kila čiroku, místní obiloviny. Když se všichni najedí, zbydou na ni někdy jen dvě lžíce. Přitom tvrdě pracuje a má vysoký energetický výdej. Stejně jako její sousedky třeba obstarává dřevo na otop – nejdřív ho musí sehnat, zpracovat a pak odnést na hlavě domů. Kdyby ho chtěla koupit, cena se rovná kilu mouky. I když mají komunity dost jídla, nemusí to nutně znamenat snížení podvýživy. Každý měsíc od začátku roku 2015 těhotné a kojící ženy z Fashody, jejichž obvod paže je menší než 23 cm, dostávaly o 7,5 kg víc obohacené směsi sóji a kukuřice od organizace World Vision. Ukázalo se, že to stav matek zlepšilo, ale plně se zotavit by jim trvalo měsíce. Dělí se totiž o speciální výživu s dětmi. A navíc: „Podvýživa není jen o jídle,“ říká zdravotnice Carol Kaburu. „Těhotné ženy potřebují léky proti střevním parazitům, i ti berou matce živiny.“ Často se nakazí z vody. Vliv má i nedostatek vitamínu A, zmíněná anémie a nedostatek železa. Tělo oslabuje i malárie, proto je důležité mít moskytiéru na spaní. Ve Fashodě je jen jedna nemocnice, která nezvládá zajistit ženám vše potřebné. Navíc pro mnohé je důležitější okamžitě sehnat jídlo spíš než léky a důležité doplňky stravy. Mokgosi z WFP říká, že se snaží o osvětu v komunitách, aby se zlepšil přístup žen k výživě. Jde to ale pomalu, protože rozhodování je na mužích. „Když vzdělanému člověku vysvětlíte, že když nenakrmí svou ženu, tak se jí v důsledku nedostatku nutrientů zkazí zuby, vadí mu to a začne něco dělat. Tady mluvíte s lidmi, kteří tvrdí, že všichni v domě jedí odjakživa dřív než matka. A to jsou bariéry spojené s chudobou a nevzdělaností,“ říká.
Záhony pro uprchlíky V Jižním Súdánu pracuje i společnost Člověk v tísni. Snaží se s podvýživou bojovat různými způsoby. Učí například lidi na severu země pěstovat vlastní plodiny, aby nemuseli být závislí na potravinové pomoci neziskových organizací nebo WFP. Po vleklém konf liktu, kdy celý život jen utíkají před válkou, neznají ani základní zemědělské postupy. „Na začátku místní ani nevěděli, jak která zelenina vypadá. Mysleli si, že zelí je v zemi jako mrkev a rajčata rostou na stromech. Poradili jsme jim, aby si vytvořili malý záhon u domu, je tu hodně úrodná půda. Vykopali si zahradu o velikosti jednoho metru čtverečního a mysleli si, že je uživí,“ vypráví Pavel Muroň, který vede misi české organizace. Vedle jídla má na podvýživu velký vliv i správná hygiena a čistá voda. Když si děti myjí ruce, mají méně průjmových onemocnění a jejich těla tak vstřebávají lépe živiny z jídla. Boj s podvýživou – u dětí i dospělých žen – je investicí do budoucna. Dobře živené matky rodí zdravé děti, potomky lépe krmí a ti mají větší šanci na dobré vzdělání a zaměstnání.
Češi pomohli s prevencí rakoviny v Gruzii
Gruzie je prioritní zemí české zahraniční rozvojové spolupráce. Česko se zde zaměřuje na zdravotnictví, konkrétně na onkologii. Povědomí o onkologických onemocněních je v Gruzii poměrně nízké, což ovlivňuje úspěšnost léčby rakoviny. Značná část pacientů přichází v pozdějších stádiích, kdy šance na vyléčení rapidně klesá.
Na druhé straně situaci zhoršuje ne zcela dostatečná kvalifikace a zkušenosti praktických lékařů. Na ně se lidé v případě problémů obracejí nejdříve a jejich role je proto klíčová – pokud včas rozpoznají prvotní příznaky onkologického onemocnění a odešlou pacienta na příslušné odborné vyšetření, zvýší tím výrazně pravděpodobnost úspěšné terapie. V letech 2010 až 2014 Charita ČR vedla projekty, které kombinovaly řešení obou jmenovaných problémů. Zahrnovaly osvětu veřejnosti, ale i rozšíření a zlepšení diagnostických služeb. Nejprve se zaměřovaly na karcinom prsu a děložního čípku. Ženy z venkovských oblastí měly možnost přijít na preventivní vyšetření v mobilních ordinacích. Poslední projekt v roce 2014 roz-
šířil prevenci i na další rakovinová onemocnění a kromě osvětov ých akcí sestával z cyklu školení pro zdravotníky z vesnic. Učili se rozpoznat včas symptomy nejčastějších druhů rakoviny. Na školeních se podíleli gruzínští i čeští specialisté, kteří společně vypracovali také jednoduchou příručku pro lékaře i sestry. „Nejdříve musí lékaři pochopit, že rakovina je léčitelná nemoc. Musí začít věřit v účinnost léků a léčebných možností. Teprve pak budou schopni to v ysvětlit i sv ým pacientům,“ říká Dr. Ioseb Abasadze z jedné z partnerských organizací Centrum prevence rakoviny. Všechny zdravotní projekty Charity ČR v Gruzii finančně podpořila Česká rozvojová agentura.
TÉM A
zdraví
T ST R A N A
6
text:
Jitka Kozubková Charita ČR
foto: archiv Charita ČR
Bosna a Hercegovina: chirurgové se učí v Česku V Bosně a Hercegovině, což je třetí země, kam ply ne nejv íc peněz na českou zahraniční rozvojovou spolupráci, se v ysky tují ve velké míře různá vaskulární onemocnění. I proto tu Češi pracují ve třech v ybraných nemocnicích v Sarajev u, Banja Luce a Foči na rozvoji cév ní chirurgie. Důležité je zv yšování kapacit lékařů a zdravotních sester a v ýměna znalostí mezi zdravotníky. Odborných stáží
v Nemocnici Na Homolce a Fakultní nemocnici u Sv. Anny se zúčastnilo celkem 12 cévních chirurgů, 2 anesteziologové a 3 zdravotní sestr y. Dík y stáži získali cenné zkušenosti od předních českých ex per tů, seznámili se s nov ý mi postupy operací a navázali další profesní vztahy. Česko také přispělo k modernizaci operačních sálů v již zmíněných zdravotnických zařízeních.
text:
Ivana Pejić Povolná ČRA
foto: archiv ČRA
Vybudovat nemocnici nestačí, mladí lékaři jsou nadějí Tři etiopské nemocnice, které podpořila organizace ADRA také z peněz od české vlády, poskytují služby téměř sto tisícům lidí ročně. Od roku 2012, kdy skončila stavba nemocnice ve městě Leku, Češi pomohli místním vybavit ji přístroji a vybudovat ubytovací zařízení pro personál. Nemocnice v Leku má výhodu, že se v její blízkosti nachází lékařská fakulta, takže o personál je menší nouze než jinde. „Vznikla krásná symbióza mezi nemocnicí a fakultou. Medici získali možnost klinické praxe, nemocnice
si zase může vychovat svůj budoucí personál,“ říká koordinátorka projektu Monika Šikulová. Služby v Leku jsou zpoplatněny, avšak těhotné a děti je mají zdarma. „Snažíme se, aby ceny za ošetření byly co nejnižší a kvalitní péči si mohl dovolit každý,“ vysvětluje Šikulová. Další dvě podpořené nemocnice se nacházejí ve městech Karat a Halaba Kulito. Zkvalitnění lékařské přineslo zásadní zvrat v problematice úmrtnosti novorozenců a matek, a to hlavně díky stovkám provedených císařských řezů ročně.
text:
Kateřina Piechowicz Adra
foto: archiv Adra
D DIS K US E
ST R A N A
7
Proč chudí nemají léky a očkování? Třetina obyvatel světa dnes nemá přístup k základním lékům, v nejchudších oblastech Afriky a Asie dokonce polovina. Nejčastěji se lidé nemohou léčit vinou v ysokých cen medikamentů, jindy proto, že potřebné léky se už nevyrábějí. V některých případech jsou ty dostupné vysoce toxické či neúčinné a nikdo žádné lepší nehledá. Lékaři bez hranic, podobně jako další zdravotnické organizace působící v zemích globálního Jihu, narážejí na problém dostupnosti léků dlouhodobě. Postrádají léky na nejrozšířenější infekční choroby, jako je například tuberkulóza. Statisíce pacientů s HIV stále z finančních důvodů nemohou užívat antiretrovirální léky, které by jim zajistily kvalitní život. Zdraví a životy milionů lidí v rozvojovém světě přitom závisí na dostupných generických lécích vyráběných v Indii, často označované jako lékárna světa. Generika jsou ekvivalenty originálních léčivých přípravků, které mohou přijít na trh po vypršení jejich patentové ochrany. Indické léky patří k těm nejlevnějším na světě, hlavně proto, že do roku 2005 na ně Indie patenty neudělovala. Je jednou z mála rozvojových zemí, která je schopná vyrábět levná generika s garantovanou kvalitou. Vý robou levných verzí léků patentovaných v jiných zemích se Indie stala klíčovým zdrojem dostupných medikamentů, jako například antiretrovirov ých přípravků pro boj s HIV/AIDS.
Konkurence snižuje ceny
text:
Míla Janišová Lékaři bez hranic
foto:
Bruno de Cock Lékaři bez hranic
Když si farmaceutická firma v dané zemi patentuje lék, znamená to, že má po nějakou dobu monopol na jeho výrobu. Po dobu trvání patentu může jiným společnostem bránit v zemi produkovat nebo prodávat stejný lék. To umožňuje společnostem vlastnícím patenty nasadit vysoké ceny, protože na trhu nemají konkurenci. Konkurence je přitom úspěšně fungující metodou ke snižování cen. Právě soutěž mezi výrobci generik pomohla snížit cenu léčby HIV/AIDS z 10 000 dolarů na pacienta a rok v roce 2000 na asi 150 dolarů v současnosti.
Klíčovým pro možnost nadále produkovat dostupné léky byl v minulosti spor mezi farmaceutickou společností Novartis a Indií, která firmě odmítla prodloužit patent na lék proti rakovině prodávaný pod názvem Glivec. Patent byl odmítnut, protože se jednalo jen o novou verzi staršího léku. V zemích, kde se Novartisu podařilo Glivec patentovat, se lék prodává za 2 600 dolarů na měsíc pro jednoho pacienta. Indická generická verze přitom stojí méně než 200
1 535 nov ých léků, avšak jen 21 z nich bylo určeno na léčbu opomíjených chorob, jako je tuberkulóza či malárie. Ty přitom ročně usmrtí miliony lidí. Malárie je jednou z nejčastějších příčin úmrtí dětí do 5 let, každý den jich po celém světě zemře více než 3 000. „Farmaceutické firmy raději investují do vývoje léků na erekci či nového krému proti vráskám, cílí tak na solventní zákazníky v rozvinutých zemích. Na léčbu rezistentní tuberkulózy se až do roku 2013 užívaly 60 let staré léky se strašlivými vedlejšími účinky. Bakterie, která nemoc způsobuje, se však neustále adaptuje a mutuje. Je to, jako byste se snažili dohnat dokonale v ybavené zločince ve škodovce z roku 1960,“ uvedl Pavel Gruber, ředitel Lékařů bez hranic v ČR.
Očkování jen pro bohaté
dolarů. Novartis se intenzivně snažil změnit výklad klíčových pasáží indického patentového zákona, indický Nejvyšší soud v Dillí nakonec uzavřel sedmiletý spor v roce 2013 zamítnutím stížnosti firmy. Rozhodnutí se stalo mezníkem pro indické patentové právo a významným vítězstvím v boji za přístup pacientů v rozvojových zemích k léčivům.
Erekce místo malárie Patent y umožňují další v ýzkum a inovace ve v ý voji nov ých léků. Jenže farmaceutické společnosti investují i přes narůstající zisky do v ýzkumu stále méně prostředků, navíc ne v potřebných oblastech. Podle informací Kampaně za lepší dostupnost základních léků (Access Campaign), kterou Lékaři bez hranic spustili v roce 1999, bylo v letech 1975–2004 uvedeno na trh
Samostatnou kapitolu pak t voří očkovací látky proti závažným nakažlivým nemocem. V rozvojových zemích každý rok zemře asi 7 milionů dětí mladších 5 let, třetina z nich podlehne nemocem, kterým by bylo možno předejít očkováním. Podle oficiálních odhadů nemá přístup k plnému očkování asi jedna pětina narozených dětí ročně. Jednou z příčin je cena vakcín – mnohé země zápasí s jejich prudkým nárůstem, zatímco trh zůstává zahalen tajemstvím. Farmaceutické firmy jsou stran financování vývoje a výzkumu i skutečných výrobních nákladů zcela netransparentní. Studie Lékařů bez hranic ukázaly, že v nejchudších zemích je očkování jednoho dítěte proti pneumokokovi nyní 68násobně dražší než v roce 2001. „Hrstka velkých farmaceutických společností předražuje vakcíny prodávané zemím globálního Jihu prostřednictvím Globální aliance pro očkování, která je financovaná z peněz daňových poplatníků dárcovských zemí. A to přesto, že jim tyto vakcíny už vydělávají miliardy dolarů v bohatých zemích,“ vysvětluje Pavel Gruber.
Místní berou nemoci jinak než turisté Pro cestovatele je v exotických zemích velkým rizikem malárie. Lidé z rozvojových zemí nejčastěji umírají na lehce léčitelné průjmy.
Nákazy dýchacích cest, střevní problémy, průjmy, vředy, záněty kloubů i chronické nemoci jako třeba vysoký krevný tlak, cukrovka nebo epilepsie, to jsou nejčastější onemocnění v rozvojových zemích, která vyplývají ze statistik česko-slovenské neziskové zdravotnické organizace International Humanity. Nejv yšší úmrtnost je pak na průjmové infekce, nákazy dolních cest dýchacích, žloutenku, malárii, podvýživu a AIDS. V každé zemi, i u nás, je ovšem skutečný výskyt nemocí vyšší, než uvádějí oficiálně hlášená čísla. Někdy zdravotníci provedou nedostatečnou či špatnou diagnostiku, jindy se nemocný nikde nehlásí. Problém bývá i s evidencí případů a s předáváním dat. V rozvojových zemích to platí obzvláště. Roli hraje například nedostatek kvalitního personálu ve zdravotnických centrech. Mnohde každou horečku považují za malárii, než se to vyloučí či potvrdí jiná diagnóza. Místní obyvatelé to berou doslova – pro ně je pak každá horečka příznakem malárie. Z toho následně vznikají lidové mýty, že malárie je běžná, nezávažná a lehce léčitelná nemoc. Uvěřit v takový omyl stálo nejednoho člověka život. Místní populaci před těžkými případy nákazy chrání tzv. semi-imunita vznikající opakovaným proděláním
infekce v minulosti – samozřejmě pokud ji přežijí. Pro udržení této částečné odolnosti chránicí před těžkými záchvaty je dokonce nutné občasné bodnutí malarickým komárem. Evropan však takovou ochranu nemá. Navíc část místní populace chrání srpkovitá anémie, dědičná porucha deformující tvar červených krvinek, které potom malarickým parazitům „méně chutnají“. Malárie tedy stále je významným problémem, i když v mnoha turistických oblastech, zejména na asijském kontinentu, se rizikové oblastí podařilo zredukovat.
S mýdlem a bez ledu Pro cestovatele nebo pracovníky neziskovek je zdravotní ohrožení mnohdy jiné než pro místní komunity. Například nejvíce dětí do 5 let věku umírá na důsledky banálních a poměrně lehce léčitelných průjmů. Turisty nejčastěji skolí kombinace faktorů, které jsou samy o sobě relativně nezávažné – prašné prostředí, střídání tepla a chladu, únava z časového posunu či náročné práce, změna složení stravy a hygienických podmínek. To vše může vést k přechodu od nezávažného nosičství bakterií v život ohrožující infekci. Při přípravě jídla se nezřídka používají koření, bylinky, ovoce, ochuco-
D DIS K US E
ST R A N A
8
vadla či pesticidy, které u nás nejsou běžné nebo dokonce ani povolené. Zdraví zahraničních návštěvníků ohrožuje nedostatečná hygiena při přípravě jídla, omý vaní salátů nepitnou vodou i špinavá kuchyň. Ne vždy mají místní ledničku a ne vždy využívají k vaření a k výrobě ledu pitnou vodu. Místní oby vatelé nechtějí návštěvníkům ublížit. Je to jejich standard, ve kterém byli vychování a který považují za normální.
„Zdravý“ přenašeč Původce infekčních nemocí v ylučují pacienti ještě před pr vními příznaky. Spalničky, plané neštovice, chřipku, břišní tyfus, žloutenku typu A i další choroby může přenést i osoba, která vůbec netuší, že je nemocná. Navíc bakterie, viry nebo paraziti někdy vydrží na povrchu předmětů nebo na potravinách i několik týdnů. Místní obyvatelé často mají proti nemocem imunitu, protože je prodělali v dětství. Pokud cestovatel bere zdravotní rizika na lehkou váhu, ohrožuje nejen sebe, ale potenciálně i desítky dalších osob po návratu domů. I pokud by nikoho dalšího už nenakazil, musí se on i blízcí podrobit karanténním opatřením, v některých případech až na 50 dnů.
text:
Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D. Autor se specializuje na cestovní medicínu.
ilustrační foto:
Tomáš Kubeš
A ANKETA
ST R A N A
9
Jaká zdravotní rizika považujete pro obyvatele rozvojových zemí za nejzásadnější? Hana Volná
Petr Schmied
Ministerstvo zahraničních
Člověk v tísni, Humanitární
Denisa Augustínová
věcí, Odbor rozvojové
a rozvojová sekce
operační ředitelka
spolupráce
Za nejzásadnější považuji přístup k pitné vodě a sanitaci. Používání znečištěných zdrojů vody vede k závažným zdravotním problémům lidí všech generací, často se smrtelnými následky. Podobně je tomu s nedostatečnou hygienou a sanitárním zázemím. Kvůli zásadním dopadům na zdraví se také zahraniční rozvojová spolupráce ČR na sektor vody a sanitace zaměřuje. V suchých oblastech jižní Etiopie pomáháme zpřístupňovat zdroje pitné vody, v Bosně a Hercegovině či Moldavsku zase se zaváděním kanalizace a čištěním odpadních vod. Přitom však nejde pouze o technické řešení, významnou roli hraje i osvěta – aby si lidé vůbec uvědomovali, že je znečištěná voda ohrožuje, byli ochotni své návyky měnit a jejich vlády čistá řešení podporovaly legislativně i finančně. Dopady průjmů a epidemií z nečisté vody se násobí s dalším rozšířeným rizikem, kterým je podvýživa. A bohužel rostoucí ohrožení pro zdraví představují konflikty, často spojené se sexuálně motivovaným násilím na ženách i dětech.
Magna Děti v tísni
Jako nejzásadnější mi přijdou ta onemocnění, která zabíjejí obrovské počty dětí, ale přesto dostávají jen velmi málo pozornosti. Pokud se podíváte, proč v chudších zemích umírá tolik dětí, statistiky často uvádí velmi „obyčejné“ riziko: průjmová onemocnění. Každý rok dehydratují a smrtelně vysílí 760 tisíc dětí, i přesto, že jejich prevence a léčba není nikterak náročná. Stejně zrádná jsou „neviditelná“ rizika, jako je podvýživa. Má na svědomí více životů než HIV/AIDS, malárie a tuberkulóza dohromady. Stovky milionů dětí kvůli ní navíc nemají dostatek energie pro potřebný rozvoj mozku, orgánů a imunitního systému. V praxi to znamená, že jsou více náchylné k nemocem, ve škole se jim tolik nedaří a v dospělosti si méně vydělají. Přijde mi hodně neférové, aby děti hned od narození měly takto těžký hendikep do života. Věřím, že bychom měli prevenci podvýživy věnovat mnohem více podpory – nemůžeme přeci jen tak v yhazovat potenciál milionů lidí a všechny přínosy, které nabízejí místním ekonomikám a společnosti.
Mezi hlavní zdravotní rizika u dětí do 5 let jsou v kategorii infekčních onemocnění akutní respirační infekce. Mnoho dětí umírá na infekce dolních cest dýchacích – jako je například zápal plic, chřipka, zánět průdušek – které způsobují běžní mikrobi šířící se po celém světě. Mezi další zdravotní problémy patří průjmová onemocnění či malárie. U dospělých vyžadují zvýšenou pozornost komplikace v těhotenství. V Česku připadá na 100 000 živě narozených 5 úmrtí matek, ale v některých afrických zemích je míra mateřské úmrtnosti podstatně vyšší (například v Jižním Súdánu přesahuje 2000 žen na 100 000 živých porodů). A konečně – podv ýživa, kterou způsobuje nedostatečným příjmem potravy a infekčními nemocemi. Asi 500 milionů lidí na celém světě je podvyživených, hlavně děti ve věku do 5 let. Pro mnoho z výše zmíněných nemocí existuje efektivní opatření kontroly veřejného zdraví a klinická léčba. Relativně vysoké náklady těchto opatření a léčby ale brání jejich využití v mnohých rozvojových zemích.
Zajímají vás témata z rozvojového svě ta? Sledujte portál www. rozvojovka .cz a facebook ový profil
Rozvojovka-Člověk v tísni. Najdete zde zajímavosti názory. Pokud chce te pravidelně dostávat časopis Rozvojovka poštou , napište si
i aktualit y. Může te se také zapoji t do diskuse a v yjádři t svoje foto: archiv autorů
o něj na michala .traplova@clovekv tisni.cz.
Internet dokáže mapovat epidemie
Na internetu hledané v ýrazy jsou dobrým indikátorem výskytu chřipky. Chřipkové trendy Google v reálném čase odhadují výskyt chřipky po celém světě na základě souhrnných dat o vyhledávání. Příkladem využití velkých dat (Big Data) v rozvoji tedy může být aplikace Google Flu Trends, která umí odhadnout nejen výskyt klasické chřipky, ale také horečky dengue. Každý týden hledají miliony uživatelů po celém světě zdravotní informace online. Během chřipkové sezóny probíhá více vyhledávání souvisejících s chřipkou,
během alergenové sezóny více vyhledávání souvisejících s alergiemi a během léta více vyhledávání souvisejících se slunečními popáleninami. Všechny tyto fenomény je možné zkoumat pomocí statistik vyhledávání Google. V rámci těchto statistik byl objeven úzký vztah mezi tím, kolik lidí v yhledává témata související s chřipkou, a tím, kolik lidí ve skutečnosti sy mptomy chřipky má. Ne každý, kdo v yhledává slovo „chřipka“, je ve skutečnosti nemocný, ale všechny v yhledávací dotazy související s chřipkou celkově vytvářejí určitý vzor. Byly porovnány počty v yhledávacích dotazů s tradičními systémy sledování chřipky a zjistilo se, že mnoho vyhledávacích dotazů je velmi populárních právě v průběhu chřipkové sezóny. Sečte-li se, kolikrát jsou tyto v yhledávací dotaz y zadány, je možné odhadnout, jak velký je v ýsky t chřipky v jednotliv ých zemích a oblastech po celém světě. V letech 2003 až 2008 bylo firmou Google analyzováno přes 50 milionů vyhledávání týkajících se problematiky chřipky, a to jen ve Spojených státech amerických. Na základě těchto analýz a propočtů vzniká každý týden předpověď trendu vý-
skytu dané nemoci. Informace pro Českou republiku nejsou dostupné, ale na základě dat z Evropského centra pro kontrolu a prevenci nemocí existují odhady výskytu pro sousední Polsko, které jsou z dlouhodobého hlediska velmi přesné. Google také sleduje spojitost mezi hledanými výrazy a výskytem horečky dengue. V současné době je například nejv yšší nebezpečí nakažení touto nemocí v Brazílii, kde Google porovnává své odhady s daty zveřejněnými ministerstvem zahraničí. V jiných státech, jako je například Indie či Indonésie porovnává Google data se záznamy regionálního úřadu Světové zdravotnické organizace pro jihovýchodní Asii. Druhým příkladem využití velkých dat v oblasti zdravotnictví je server HealthMap.org, který vizualizuje informace o přenosných chorobách a nákazách ve světě. Nově existuje i mobilní aplikace Outbreaks Near Me, která v reálném čase dokáže upozorňovat na v ýsky t y nemocí ve zvolené lokalitě. Hodí se tak například pro cestovatele, kter ý m na základě jejich polohy ukáže v mobilním telefonu nejbližší zdravotní nebezpečí a jak se jim vyhnout.
ných krabicích a ke smontování není potřeba žádné další nářadí. Postavit ho přitom trvá čtyři až osm hodin. Ikea slíbila, že jich poskytne 10 tisíc. Do jednoho se přitom pohodlně vejde pět lidí. Návrháři sem zabudovali dokonce solární panel a lampu – právě nedostatek světla je jedním z hlavních problémů pro uprchlíky. „Můj patnáctiletý bratr Ejad je hodně vyděšený z toho, co se stalo v Sýrii. V noci se obzvláště bojí, a když je možné rozsvítit, tak mu to pomáhá,“ v ysvětlila pracov níkům UNHCR Amer, která nyní žije v uprchlickém táboře Al Azraq v Jordánsku. Zabudovaná svítilna se přes den nabíjí a v noci vydrží svítit až 4 hodiny. Přístřešek je odolný vůči nepříznivým vlivům počasí – funguje tu i ventilace a je možné otevřít 4 okna. Jeho
ST R A N A
10
text:
Jiří Pánek asistent na Katedře rozvojových studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Zdroje: http://tinyurl.com/flugoogle, a redaktor magazínu http://www.healthmap.org/en/
IKEA-přístřešky dají uprchlíkům větší pohodlí Syrští uprchlíci v Jordánsku nebo Turecku museli přečkat zimu ve velmi špatných podmínkách. „V létě to nějak zvládneme, ale zima je náročná,“ řekl pro The Washington Post muž Umm Khalil, který sdílí jeden stan se svou rodinou v Zhale v Libanonu. „Občas se neubráním myšlence, že bych raději zemřel v Sýrii, než znovu zažíval tohle.“ Pomoci se lidem jako on rozhodla ve spolupráci s Úřadem Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) globální společnost IKEA. Po řadě průzkumů a testů navrhla speciální přístřešek, který by měl válkou vyhnaným lidem ulehčit životy. Provizorní domovy přitom fungují stejně, jako nábytek zakoupený v této švédské firmě. Součásti jsou zabalené v několika dobře přenos-
Z
Z A J ÍM A V O STI
cena přitom nepřevyšuje dvojnásobek ceny obyčejného stanu, který OSN využívá v táborech. Na pomoci UNHCR je celosvětově závislých asi 13 milionů lidí. Zdroj: www.bettershelter.org
GISportal.cz
ˇ vecí
rozhoduje
Prvních 1,000 dní života člověka – od jeho početí do druhých narozenin – dokáže rozhodnout o celé jeho budoucnosti. Poznejte 5 zásadních věcí, které v tomto období rozhodují a jak je můžeme ovlivnit!
Projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR a z prostředků Evropské Unie.
Foto ©Brockmann
www.5vecirozhoduje.cz
