Ročník 2008
V Praze dne 25. 2. 2008
Číslo 1
OBSAH: ČLÁNKY, KOMENTÁŘE: Jan Masaryk byl skromný, ale hrdý sokol (JN), Kde leží kořeny neonacismu (O. Mach), Odpověď na novinový článek (JN), Kosovo a Mnichov - podobnost čistě náhodná? (O. Mach), Dopis prezidenta K ZAMYŠLENÍ: Sokolská výchova je přežitek? (L. Novotný) REPORTÁŽE: Vzpomínka na Jana Palacha (B. Bubník, V. Šilhán) SMĚRNICE, PŘEDPISY, USNESENÍ A INFORMACE VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU U S N E S E N Í podzimního zasedání vzdělavatelského sboru ČOS, konaného v Tyršově domě v Praze dne 8. prosince 2007 VZDĚLAVATELSKÝ SBOR ČOS (složení předsednictva a komisí) ORGANIZAČNÍ ŘÁD ústředních orgánů vzdělavatelského sboru ČOS
Před 60 lety dne 10. března odešel sokol tělem i duší. Tragicky zemřel Dr. h. c. Jan Masaryk.
ZÁVAZNÝ POKYN k organizování vzdělavatelské činnosti v ČOS
Jan MASARYK byl SKROMNÝ, ALE HRDÝ SOKOL
SMĚRNICE č. 4/1994 o archivaci a uchování dokumentů o činnosti Sokola
Řekl to o sobě v prosinci roku 1947 v malostranské sokolovně, ale říkal to i mnohem dřív. Z londýnského exilového rozhlasu jsme 23. dubna 1941 – týden poté, co říšský protektor K.H.Frank rozpustil Sokol - mohli slyšet tato jeho slova : „Jsem členem Malostranského Sokola víc než 40let a vzpomínám, horoucně vzpomínám na chvíle v sokolovně strávené. Vzpomínám na své cvičitele a na mnoho jiných. Celá naše familie sokolovala na Malé Straně, a dá Bůh, ještě zasokoluje. Návrat do malostranské sokolovny je v mém pevném programu.
ZÁSADY pro rozdělování příspěvků z rozpočtu vzdělavatelského sboru COS
Z HISTORIE ČESKÉ A SOKOLSKÉ: Kronika významných událostí českých i sokolských PÍSEŇ: Nashledanou na Strahově POZVÁNKY
7. prosince 1947 Jan Masaryk přišel se svou sestrou Alicí do malostranské sokolovny a řekl: „Já jsem se vrátil teprve včera domů, ale když jsem si přečetl vaše pozvání, řekl jsem si, že k vám musím jít, a to hlavně proto, abych vám řekl, jaký kus práce udělali pro nás, hlavně pro mne, ti Sokolové, kteří byli v Americe. Moc mně tam pomohli a ulehčili situaci. Ukázali tam, jací doopravdy jsme.“
ČLÁNKY „Moc jsem tam na vás vzpomínal, víte na sokoly, Čechy a Čechoslováky, mně tyhlety pojmy splývají, a já bych byl moc rád, kdyby tomu tak bylo doopravdy.“
„Děkuji vám všem za sebe i za svoji sestru, za to krásné uvítání, jaké jste nám připravili. Ono nám to dělá moc dobře, i když se tváříme, jako že ne.“
„Já jsem sokol tělem i duší, ačkoliv tohle je vlastně moje první sokolské vystoupení .... já jsem byl moc velký lajdák, a proto jsem se žádného veřejného vystoupení nemohl zúčastnit. Já byl takhle na kolovadla nebo běhat s peškem, ale něco umělečtějšího, na to jsem nebyl. Na příklad vzklopku jsem se nikdy nenaučil. To lajdáctví, to ve mně zůstalo pořád. Ale ujišťuju vás, že v tom, za čím mne posíláte za hranice, se snažím nelajdačit.“ . . .
„Ještě jednou vám přeji hodně zdaru a věřte, že jsem skromný, ale hrdý sokol.“
„Tak to jsem vám chtěl říci. – My teď pojedeme do kopce, a já doufám, že my sokolové budeme u voje. Na cestě budou balvany! A já věřím, že když všichni potáhneme spolu, že na konec to všecko dobře dopadne.“
10. března 1948 Dr h.c. JAN MASARYK, ministr zahraničí zemřel tragicky po pádu z okna Černínského paláce. Oficiální, ale mnohokrát zpochybněná úřední verze zněla, že spáchal sebevraždu. SKROMNÝ, ALE HRDÝ SOKOL byl nadpis článku Františka Svobody, který byl uveřejněn v Sokolském věstníku z 16.března 1948 vedle fotografie a úmrtního oznámení tohoto velkého muže. (Z výše uvedeného článku vybral JN)
Před 60 lety 25. únor 1948 – začátek černé etapy české i sokolské historie (VŠ)
Shodou mnoha historických událostí, mezinárodního rozložení sil ve světě, rozložení politických seskupení v našem státě a v neposlední řadě i vlivem osobností, které těmto seskupením v té době vládli, došlo v únoru roku 1948 ke komunistickému pře-vratu. Ten znamenal konec demokratické pověsti naší republiky, kterou jsme se pyšnili především v krátkém meziválečném období po jejím vzniku. Stalo se tak právě v roce 30. výročí založení republiky a doba nesvobody trvala plných 41 let. Nejtragičtějšími důsledky těchto událostí byla vedle ztrátysvobody i ztráta mnoha lidských životů, kterými zaplatili ti nejčestnější a nejodvážnější, kteří se s nastalým stavem nechtěli smířit.
Ztráta demokracie musela přirozeně zasáhnout i jeden z nejdemokratičtějších spolků v republice, kterým byl Sokol. Komunisté, kteří se zmocnili vlády, si však nemohli dovolit v době, kdy se ještě necítili být dostatečně silní, spolek okamžitě zrušit. Museli cítit, že je v něm síla, která by se mohla postavit na odpor. Zvláště, když byl připraven XI. všesokolský slet, na který nacvičovaly statisíce jeho členů. Likvidace Sokola tak probíhala postupně. Rychlost nabrala po skončení sletu, na němž mnohokrát jeho účastníci dali hlasitě najevo, že s politickým převratem většina z nich nesouhlasí. O tom, jak se s totalitním režimem Sokol a jeho členové vyrovnávali, se čtenáři Sokolského vzdělavatele dočtou i v číslech následujících.
Kde leží kořeny neonacismu? Otakar Mach
V průběhu několika posledních let můžeme pozorovat šíření neonacismu, zejména mezi mladými lidmi. Nacismus nebyl totiž vázán pouze na území Německa, ale byl rozšířen po mnoha evropských zemích. Toto rozšíření nacistické ideologie, spojené s antisemitismem a jeho dalšími průvodními jevy, nám nejlépe pomůže zmapovat srovnání s divizemi SS. Jejich celkový počet byl 37 bojových divizí, z nichž prakticky polovina (15) byla zformována z různých evropských národů. Byly to následující SS divize: chorvatská, haličská, dvě divize lotyšské, estonská, albánská, dvě divize holandské, dvě divize maďarské, valonská, vlámská, italská, běloruská a francouzská. 2
Dále z ne-německých národností byly zformovány následující pluky: tři kozácké pluky, tatarský, ruský, dánský, norský, kavkazský, rumun-ský,bulharský,bosenskomuslimský, albánský, kosovský, makedonský a indický. Rakušané vytvořili divize SS Prinz Eugen, Marie Theresie a Florian Geier. Sudetští Němci byli zařazeni do německých SS divizí, zejména byli ve velkém počtu příslušníky pluku Wallenstein policejní SS divize. Tato jednotka pro znalost českého jazyka operovala na Slovensku během Slovenského národního povstání a na moravsko – slovenském pomezí. Jsme jedním z mála evropských národů, které nebyly
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
č. 1/ 2008
ČLÁNKY, KOMENTÁŘE v jednotkách SS zastoupeny. Mimo nás, občany tehdejšího Československa, to byli Poláci, Srbové, Řekové a Litevci. Pokud je mi známo, jediní Češi, kteří do SS dobrovolně vstoupili, byli oba synové Emanuela Moravce, nechvalně známého ministra protektorátní vlády. Uvědomíme-li si, jak široce byla nacistická ideologie rozšířena v 30tých letech mi-
nulého století v Evropě, jak hluboko a široko zapustila své kořeny, pomůže nám to vysvětlit a pochopit řadu událostí, které se nejen udály, ale stále se dějí v Evropě, zejména v zemích východní Evropy. Potomci příslušníků v těchto zemích žijí, domáhají se rehabilitace svých otců a co je varující, v některých zemích jsou ve vysokých politických funkcích.
Odpověď na novinový článek (jn)
17. září 2007 vyšel v MF Dnes v rubrice Přešlap článek redaktora Martina Komárka, který neslýchaným způsobem hanobí osobnost prvního prezidenta ČSR T. G. Masaryka. (Masaryk: okrajový a provinční chlap). Ten článek nemohl ujít pozornosti ani naší sokolské veřejnosti. Jeho plné znění uveřejnil v prosinci 2007 i Kanadský Sokol, který zároveň zveřejnil Otevřený dopis adresovaný Martinu Komárkovi, zaslaný čtrnáctideníku Národní osvobození bratrem Janem Přidalem, čestným starostou Sokolské župy Prostějovské. V lednu tohoto roku Komárkův článek projednal a odsoudil výbor T.J.Sokol Lužice (župa Slovácká). Dne 15. ledna 2008 nám napsal bratr Ing. Jiří Talafous – za Sokol Brno 1. „Proti článku, hanobícímu TGM, se ozval i Sokol Brno 1. Vyzval šéfredaktora MF Dnes, zodpovědného za úroveň článků, zveřejňovaných redaktory tohoto listu, o projednání to-
hoto článku v radě a o řádnou omluvu čtenářům a veřejnosti vůbec. Sprostota článku dosahovala takové míry, že každého normálního čtenáře šokovala. Diskutovat se sprosťákem, postrádajícím elementární slušnost, nemá význam. Deník MF Dnes však není bulvár, a ani ten by si něco takového nedovolil. Prozatím jsem žádnou omluvu nezaznamenal. Bohužel, i někteří redaktoři, které řadíme k těm poměrně dobrým, se dopouštějí možná nechtěných úletů. Příkladem je i článek Moje hranice, redaktora Petra Zídka v LN dne 15.prosince 2007.“ My, kteří jsme Komárkovy sprosťárny četli, jsme o nich také několikrát diskutovali a celý článek jsme také jistě po právu odsoudili. Při tom jsme ale nechtěli přispět k rozšiřování takových nehorázností. Jen nemůžeme pochopit jak je vůbec možné, že se nactiutrhačné lži a hlouposti mohou objevit v renomovaném deníku. Čí je to zásluha ?
Kosovo a Mnichov, podobnost čistě náhodná? Otakar Mach
V letošním roce 2008 si připomeneme, že uplynulo již 70 let od událostí v roce 1938, které vyvrcholily v září mnichovským diktátem. Naši spojenci Anglie a Francie v domnění, že nedojde k válce, obětovali Československo nacistickému Německu. Na naši obranu nevystoupily ani USA. Pouze v Jugoslávii, která byla tehdy naším spojencem v Malé dohodě, se hlásily desetitisíce dobrovolníků do československé armády. Proto mne velice mrzí, že v současné době, kdy se chystá odtržení Kosova od Srbska, naše vláda se chová naprosto netečně, na rozdíl od vlád Slovenska a dalších států. V této situaci mi odtržení Kosova připomíná události před 70 lety a považuji je za druhý Mnichov. Vždyť při č. 1/ 2008
podrobnějším pohledu se použité scénáře vůbec neliší. Historicky bylo Kosovo vždy součástí Srbska, obývanou Srby, vyznávajícími pravoslaví. V oblasti Kosova a Metochije je velice mnoho pravoslavných klášterů (ono to již není docela pravda, protože mnohé z nich byly v posledních letech zničeny UČK), představujících kulturní bohatství. Po expanzi Turků na Balkán se po prohrané bitvě na Kosově poli dostala oblast Kosova pod nadvládu Turků. V druhé polovině 15. století podle tureckých pramenů Srbové tvořili valnou většinu obyvatel Kosova, Albánci byli zastoupeni pouze zlomkem. Až tvrdá islamizace v dalších stoletích vedla k postupnému vytlačování Srbů, na jejichž místa Turci přiváděli
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
3
ČLÁNKY islamizované Albánce. Prameny uvádí, že v oblasti Kosova žilo v roce 1871 asi 500000 obyvatel, z toho bylo 66% Srbů a 33% Albánců. Přes tvrdou islamizaci si Srbové svou národnost zachovali. Během srbsko – tureckých válek v letech 1876 – 1912 bylo z Kosova vyhnáno přes 150 000 Srbů. Po porážce Turecka v roce 1912 se Kosovo vrátilo zpět k Srbsku. V roce 1921 žilo v Kosovu 439 000 obyvatel, z toho 66% Albánců a 26% Srbů. T. G. Masaryk v knize Slovanské problémy (Praha 1928 ) píše: Vztahy mezi Srby a Albánci jsou velmi nepřátelské, protože turecký tlak na Srby se uskutečňoval přes Albánce….Albánci oloupili Srby, odebrali jim jejich půdu, takovým způsobem bylo Staré Srbsko (rozuměj Kosovo) albanizováno. Podle sčítání v roce 1939 stoupl počet obyvatel na 667 000, Albánců bylo 65% a Srbů 35%. Do etnického složení Kosova velice tvrdě zasáhla 2. světová válka. Pod patronací nacistického Německa byl vytvořen fašistický protektorát Velká Albánie. Z Kosova bylo vyhnáno na 100 000 Srbů a 10 000 jich bylo povražděno. Zlikvidována byla židovská obec. Albánci zformovali 21. divizi SS Skanderbeg, která se na těchto etnických čistkách podílela spolu s jednotkami Wehrmachtu. Po válce nedošlo k narovnání národnostních problémů, nedošlo k odsunu Albánců z Kosova a návratu vyhnaných Srbů. V osmdesátých letech docházelo v Kosovu k dalšímu odchodu Srbů, a to z důvodů etnické diskriminace z albánské strany. Vše se dělo se souhlasem vládnoucích Albánců. Proces albanizace Kosova dostal nový rozměr vznikem UČK v roce 1993, první teroristické akce byly koncem roku 1997. Velká část zbraní se
DOPIS PREZIDENTA kupovala za peníze, získané prodejem drog, Na jaře 1998 začala UČK vraždit nejen srbské obyvatelstvo, ale také prosrbské Albánce. Tento proces vrcholil během „humanitární“ mise silami NATO. Kosovo „opustili“ další Srbové, zbývající srbská menšina žije v izolovaných ghetech pod ochranou sil KFOR. V noci z 17.3.2004 na 18.3.2004 (kosovská křišťálová noc) paravojenské albánské jednotky zničily téměř 50 srbských klášterů, vyhnaly 4000 Srbů z domovů a zabily 24 lidí. Německé jednotky KFOR řádění Albánců přihlížely a na rozdíl od Čechů , Slováků, Švédů a dalších proti Albáncům nezasáhly. Žádný z velitelů těchto albánských teroristů nebyl dosud obviněn z válečných zločinů. Za těchto okolností albánská iredenta dosáhla 90% populace. Tento pouze statistický údaj nezakládá žádný nárok na odtržení od Srbska a na založení nového státu na území Srbské republiky . V rámci Srbské republiky jsou Albánci zastoupeni pouze 12%. Navíc vyhlášení samostatnosti Kosova by mohlo spustit podobné procesy v dalších zemích. Vždyť taková Belgie je umělý útvar, vytvořený Vídenským kongresem, a jsou další státy, jejichž etnika by se začala domáhat vytvoření samostatných státoprávních útvarů. Mám před sebou mapu Balkánu z roku 1942. Jugoslávie je rozbitá, neexistuje. Slovinsko je větším dílem součástí Velkoněmecké říše, přímořská část patří Itálii. K Chorvatsku s fašistickým režimem patří Bosna a Hercegovina. Srbsko je bez severní části, ta je okupována Maďary. Velká Albánie vznikla až o rok později. Jedná se o podobnost čistě náhodnou? Cui prodest?
Dopis prezidenta Klause prezidentu Srbska Tadičovi V Praze dne 20. února 2008 Vážený pane prezidente, děkuji Vám za Váš dopis ze dne 17. února 2008, který jsem si velmi pozorně přečetl a kterému myslím - dobře rozumím. Dopis je ve své argumentaci zcela jasný a čistý, ale problémem je, jak, kde a vůči komu tyto právní argumenty uplatnit. Já osobně - a podle průzkumu veřejného mínění se dá říci, že i většina české veřejnosti - mám pro Váš postoj i pro postoj občanů Vaší země porozumění, ale nevidím - při známém postoji řady významných zemí - žádný způsob, jak zajistit v této chvíli jiné řešení. Chápu Vaše obavy z důsledků, které vyhlášení nezávislosti má a mít bude. Důsledků, které to bude mít jak ve Vaší zemi, tak v dalších sousedních zemích Kosova, ale i v zemích daleko vzdálenějších, v nichž existují podobné ambice. 4
Budu - a jsem přesvědčen, že spolu se mnou i vláda České republiky - podporovat intenzivní bilaterální styky mezi našimi zeměmi, rozvoj vzájemného obchodu a všeobecnou evropskou perspektivu Srbska. Hodlám se začátkem května zúčastnit setkání prezidentů našeho regionu v Makedonii a předpokládám, že i tam dojde k plodné diskusi ohledně problematiky Kosova. Vím, že existuje Vaše pozvání k mé návštěvě Vaší země. Myslím, že je dobrý důvod, abychom se - jako dva znovuzvolení prezidenti - touto formou setkali. Rád vzpomínám na Vaši loňskou návštěvu v Praze. Svůj názor na vyhlášení nezávislosti Kosova jsem vyjádřil ve svém prvním rozhovoru, který jsem měl po svém znovuzvolení, a vím, že byl široce publikován v srbských médiích. Víc k tomu teď říci není třeba. Se srdečným pozdravem Václav Klaus
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
č. 1/ 2008
K ZAMYŠLENÍ
Sokolská výchova je přežitek? Luboš Novotný
Současné a částečně i minulé problémy sokolské výchovy, lépe řečeno výchovy prostřednictvím České obce sokolské mají kořeny i ve zmatení pojmů. Pozorně si všímejme zda skutečně hovoříme nebo myslíme o výchově nebo o vzdělání či vzdělávání. Úvaha o výchově může mít mnoho rovin a problémů. Většina byla již popsána. Za nejpodstatnější současný omyl považuji přístup, kdy zaměňujeme výchovu k něčemu za „výchovu o něčem“. Bez ohledu na mnohá teoretická moudra a definice, lze říci, že vychováváním chceme dosáhnout, aby se vychovávaný choval a jednal společensky přijatelným způsobem. V tom je skryto mnohé. Především jak daleko hájit své osobní zájmy, aniž by byly poškozovány odůvodněné potřeby okolí. Pokud se podaří sladit osobní zájmy tak, aby byly ku prospěchu lidem v okolí, jde takřka o ideální stav. Pokud jde ve výchově o tvorbu postojů k sobě samému a svému okolí, nemůžeme hovořit o výchově o něčem (např. historii, osobnostech, organizaci a jejím vývoji), neboť jde o vzdělávání, které je výchově jen prostředkem. Historie nám ukázala, že vzdělaní lidé nemusí být vychovaní a stejně tak není každá výchova společensky přijatelná, to znamená dobrá (viz doba nacismu). Jako v době nedávno minulé byly u nás individuální zájmy a potřeby hluboce druhořadé, nepodstatné a dokonce ideově škodlivé, tak se v dnešní naopak podbízí řešení záchrany světa jen silným akčním individuem. „Ode zdi ke zdi, milión žádný problém, moderní je být dlužníkem a veřejné mínění je obrazovka televizoru.“ Tyto nářky nad zkažeností světa jsou od počátku věků a na nás je, abychom si zákonitosti tohoto společenského kyvadla uvědomovali a uměli je využívat. Vychovávat k něčemu, znamená především vědět kam, kterým směrem. Potom teprve jak. K výchově musí být vzdělanostní základ, lidská moudrost a odvaha. Jak jinak nazvat tu vlastnost, kdy zodpovědně někoho formuji k řešení životních situací někdy v budoucnosti. Jde jistě o odvahu předjímat něco, co přijde a bude požadovat od člověka, kterého vychovávám, přiměřenou reakci. Také vychovávat někoho v situacích, které byly před dvaceti lety a které jsou dnes je ohromný rozdíl. Jsou názory, a poměrně časté, že cílené vychovávání ve sportovních organizacích je zbytečné. Tento názor je pochopitelný, neboť výchovných vlivů mimo sportovní prostředí je větší množství. č. 1/ 2008
Hlavní formování lidské osobnosti se odehrává v tak ranném věku, že do něj působení sportu naštěstí většinou nezasahuje. Také současné příklady sportovních gladiátorů znovu připomínají původní pravdivý překlad významu citátu „mens sana in corpore sano“. Ten Juvenalisův povzdech totiž vlastně zněl „kéž by ve zdravém těle zdravý duch býval“. Nicméně výchovné prostředí v oblasti sportu je tak silné, že pokud si nedáme pozor, obrátí se proti organizaci samotné. My jako členové Sokola máme ohromnou výhodu, možná i nezaslouženou, že s výchovou pro budoucnost máme bohaté zkušenosti a naši předkové v ní měli překvapující výsledky. Podíváme-li se na jádro jejich výchovného působení, posuny výchovných priorit v čase, a porovnáme-li ho se symptomy dnešní doby, můžeme mnohé použít. Byť formy musí být jiné a jazyk odlišný. Svět kolem nás je jen jevově plný převratných změn, ale skutečně rychlé, zásadní myšlenkové převraty se zatím nedějí. Politické a hospodářské návraty k minulým vzorům jsou stále ještě založeny na mechanismu toku peněz - a jím nahrazujeme mnohdy vyjádření účinnosti skutečných lidských hodnot. Vedle toho nabývá na aktuálnosti nutnost vyrovnat se s problémem tvorby stále větších a větších politických a ekonomických celků a zvětšujícího se množství lidí při stejné kapacitě životního prostředí. Poznání zákonitostí okolí a odhad jeho vývoje spolu s posouzením vlastních možností a zkušeností Sokola může být východiskem k tvorbě výchovné politiky ČOS, resp. k tvorbě úkolů a cílů. Hovořit o výchovných cílech je možná příliš odvážné, neboť cíl je vlastně metou, které je nebo není jednou pro vždy dosaženo. Proto by se mělo hovořit spíše o směrech výchovného působení. Ty by měly být souběžné, ale v některých případech možná i záměrně v protikladu s působením rodiny, školy, politických stran, pracovního prostředí a dalších subjektů. V každém případě je třeba přijmout skutečnost, že ve výchově jde o budoucnost! Může být diskutováno, zda jde o dalších deset minut, nebo o příští století, ale vždy jde o budoucnost. Odhad časového úseku, o který se má jednat, je podle naší potřeby a odhadu sil, kterými disponujeme, abychom měli možnost něco změnit. Lépe řečeno vložit úsilí o změnu, třeba malou, která zase přetrvá. Snaha o výchovné působení začala již dávno v historii lidstva a základní směry jsou snad i zapsány v jeho genomu. Proto si nečiňme příliš velké nároky a buďme skromní.
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
5
K ZAMYŠLENÍ Pokud chceme mít úspěch, je nutné podívat se do minulosti a vybrat z ní to co nás pravděpodobně bude brzo pálit a ohrožovat. Potom je třeba zvážit, zda to bude opravdu to správné a zda na to máme síly. Víme, s čím se Sokol v minulosti potýkal. Jen letmo: zda národní organizace, nevraživost mezi členy (viz parádníci), nejednotnost a malá pracovitost, problémy s kázní, vlivy okolí (vztah k socialismu a k církvi) ad. Také známe, čím Sokol vynikal: mimořádně dobrá organizační práce, existence morálních autorit, vysoká vzdělanost členů a jejich soudržnost. Také víme, že soubory kladů a nedostatků byly vždy vázány na určitou periodu poměrně krátkého časového období (okolo dvaceti let). Právě na základě zkušeností z nedávno minulého období můžeme, bez nároku na řazení podle důležitosti, odhadovat, co nás a naše děti čeká. Jsme v etapě vytváření čím dál větších celků ekonomických i kulturních, a to stojí stále více sil k jejich vlastnímu udržení. Jsme svědky i začínajících střetů stávajících i nově tvořících se celků. Snad ještě závažnější je, že tak zvaně vyspělejší společnosti začínají opouštět své původní stupnice hodnot jako již překonané. A osvojují si je, snad i jako vzory, společnosti nabírající na síle. Spolu s centralizací bank a odbouráváním hranic mezi státy na jedné straně, nabírají na síle myšlenky etnické čistoty, návratu k rodinné soběstačnosti, příslušnosti k elitě či vyhraněné skupině na straně druhé. Vždy to zaznívá nejvíce tam, kde hranice míry, časové přiměřenosti a návaznosti na minulost je porušena. Nelze řešit vše najednou, nelze vše podrobně popisovat. Ale lze se uchýlit k myšlenkové zkratce, vycházející z představy určitého ideálu, který, i když nenaplněn, dává jistotu orientace. Je jisté, že jak v minulosti tak i zejména nyní musí mít člověk a tím více sokol úctu k sobě. Je to základ všech vztahů. Ten kdo tuto skutečnou úctu má, dobře ví, že ji mají i ostatní. To mu dává rovnoprávné a jisté postavení v okolí, a je proto i základem k tomu být s ostatními. Být s ostatními je ale příliš široké. Nikdy nemůžeme být se všemi, a proto vzniká vztah příslušnosti. Pocit příslušnosti k rodině, k obci, k národu, k Sokolu vychází nejen z bezpečí a uspokojování vnějších potřeb, ale také z vědomí, že mne potřebují. Byť jsem malý, nemajetný, plešatý …, ale stále mám co dát. Pokud mám co dávat, a ostatní to ode mne chtějí, budou to chtít jen potud, pokud to bude to nejlepší a nejpřístupnější. Proto je třeba být náročný. Ta náročnost není jen o požadavcích na druhé, ale především na sebe sama – neboť m. j. mám k sobě úctu. Různé teorie a dokonce i technické normy jakosti (viz ISO 9000) tvrdí, že je neustále co zlepšovat. A život nám dokazuje, že nic není dokonalé. Ovšem to nás nemů6
že srážet na kolena, nutit nám, že nemá cenu cokoliv dělat. Vžždyť klást na sebe přiměřené požadavky, znamená žít. S otázkou přiměřenosti, viz řecké „ničeho příliš“, souvisí také požadavek na spravedlivost. Ne na tu nějakou někde, ale na tu před naším zrcadlem, u souseda, v družstvu, při hře. Snad nejdůležitější je ta spravedlnost, kterou má každý sám před sebou. Kdy ani rozumné zvážení všech pro a proti, nemůže být vždy přesné, nedokáže vyloučit spekulace typu „co kdyby“, nemůže dát stoprocentní jistotu. Ublížil jsem? Zachoval jsem se správně? To jsou otázky, které pokud je sobě dávám, dávají mi právo hledat spravedlivost i u ostatních, ve vztazích jiných lidí. Neboť latinské „ne indicate ut non indicemini“ (nesuďte, abyste nebyli souzeni) platí. Spravedlivost není o úplné jistotě. Od toho ona není. Ale je obrovským předpokladem toho, že v jejím království, kde vládne, se lidé cítí bezpečni, a proto tam chtějí být. Příslušnost, náročnost i spravedlivost nelze řadit podle důležitosti, organizační příslušnosti a nelze jí ani měřit či příliš sociologicky zkoumat. Jsou to jen pojmy, které by se mohly promítat do forem vzdělávání. Šlo by o nich diskutovat, ale především by měly být záměrně hledány v jednáních orgánů Sokola i v dokumentech, které tato organizace tvoří. Mohou být také platformou v posuzování vztahů, odrazovým můstkem k vyjadřování protichůdných názorů. Samozřejmě jsou součástí té obecné úcty, která někdy tak chybí a k níž bychom měli stále jeden druhého vychovávat. Pokud se někdo dobere ke konci této úvahy, tak jistě přijde na několik desítek dalších hesel. Mnohá vysvětlení může dávat do protikladů a jistě bude mít v mnohém pravdu. Dávám ovšem k úvaze: má význam dopodrobna tvořit ideál, snažit se vypsat všechna nej..? Není a nebude to stejně nikdy možné. Musí se pokorně vybírat – a i tak bude mít mince vždy dvě strany. Záleží ovšem jen na nás s jakou mincí a kdy budeme platit.
PŘEHLÍDKA SOKOLSKÝCH PĚVECKÝCH SBORŮ 2008 se uskuteční dne 31. května 2008 v Jihlavě Nabídka: V nakladatelství ATELIER IM, Leoše Janáèka 164, P. O. Box 31, 763 23 Luhaèovice vyšla publikace Jan Waldauf: Sokol - malé dějiny velké myšlenky Kniha má 380 stran a doporučená cena je 380,-Kč (při větším odběru slevy, e-mail:
[email protected])
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
č. 1/ 2008
REPORTÁŽ
Vzpomínka na Jana Palacha Bohuslav Bubník
V sobotu 12. ledna jsme uctili památku Jana Palacha, který se upálil 16. ledna 1969. Dopoledne se sešlo na čtyřicet osob u hrobu na Olšanských hřbitovech. Odpoledne se konalo tradiční pietní shromáždění ve Všetatech na Mělnicku, kde se Jan Palach narodil a žil.V sále všetatského kina k přítomným promluvil exministr kultury a herec Martin Štěpánek. Z výstižného projevu je těžké vybrat jen část, proto uvádím celý. Vážení přítomní, přátelé, dámy a pánové. Ve svém životě jsem napsal a přednesl již řadu projevů, slavnostních slov a bohužel i epitafů. Musím se však přiznat, že jsem nikdy nebyl postaven před tak nesnadný úkol jako dnes. Co říci, aby slova nezněla jako patetický výron laciných a efektních frází. Co říci při vzpomínce na člověka, který by se letos dožil šedesáti let, ale my jeho tvář známe jen coby lehce se usmívajícího mladíčka ze studentského průkazu a z posmrtné masky, umístěné na pražské filosofické fakultě na náměstí, nesoucím jeho jméno. Tam už vidíme jen tvář bolesti, utrpení, smrti a strašlivého mementa. Ani o aktu, kterým se Jan Palach zapsal do československé a světové historie, se mi nehovoří lehce. Každý z nás, pamětníků, si vzpomene na zděšení, které jej zachvátilo v okamžiku, kdy jsme se dozvěděli otřesnou zprávu. Mnozí hovoří a hovořili o oběti, o sebeobětování, o demonstraci, o nepředloženosti, dokonce o jakémsi fatalismu, vlastním asijským náboženským směrům, které nepatří do střední Evropy. Neopominu ani hodnocení, které poukazovalo na skutečnost, že otřesnost takového činu může zastínit jeho smysl. Nehovoří se o tom snadno proto, že jeho památka, odkaz, oběť, jak chcete, nemá ve středoevropské, římsko-katolické, euroamerické kultuře a historii srovnání. Jan Palach zemřel příliš mlád na to, aby po sobě zanechal víc než smrt, bolest blízkých, čestných, a hanbu těm, kteří nesou zodpovědnost za to, že mladý, moderní a vzdělaný Středoevropan sáhne k tak strašlivému činu. Janu Palachovi nebyl dopřán osud Jana Husa nebo Giordana Bruna, jejichž díla dnes můžeme studovat a podrobně nalézat v jejich myšlenkových procesech důvody, které nakonec vedly k jejich skonu. Jan Palach po sobě zanechal pouze dopis, ve kterém vyjmenovává důvody svého činu. Z pohledu č. 1/ 2008
budoucnosti, která následovala, z pohledu éry normalizace a budování takzvaného „reálného socialismu“, to byly důvody nikoliv dětské. V té dětské prostotě, v Palachově výkřiku bezmocnosti je však obsažena strašlivá síla zoufalého dítěte, které se bojí o to nejdražší. Palach neměl životní a politickou zkušenost, aby pojmenoval šílenost a zmar budoucnosti. Mohl pojmenovat jen tragiku své současnosti. A při tom odešel z tohoto světa v době, kdy jsme mohli ještě hovořit o občanské solidaritě v odporu proti stalinskému bezpráví, kdy ještě doutnala jakás takás občanská soudržnost a kdy snad ještě vládla skrytá, avšak lichá naděje, že lze zvrátit osud zbitého národa. A to je, dle mého skromného soudu, největší odkaz Jana Palacha. Naděje – naděje, že lze pohnout lidským svědomím, naděje, že náš národ oplývá lidmi ochotnými položit život za svobodu vlasti, za občanskou důstojnost, za právo a pravdu, a nikoliv pouze kývajícím, zpohodlnělým a mlčenlivě kolaborujícím davem. Jan Palach se obětoval, aby nedovolil zhasnout právě této skomírající jiskře naděje, a uvalil neprominutelný ortel na viníky současné, kteří se nestyděli nenechat v klidu ani jeho ostatky, ale především na ty budoucí. Každý z nás, vlastenců milujících domov, svobodu a demokracii, se ode dne Palachova činu měl řídit mementem, že se stalo něco tak velikého, že by měl veškeré své budoucí jednání posuzovat jeho plamenem. Proto sám sebe, možná právě s tímto záměrem, nazval Jan Palach Pochodní. Na závěr mi dovolte pár slov ryze osobních. Včera jsem slavil jedenašedesáté narozeniny. V srpnu by Jan Palach oslavil šedesátiny, jsme tedy vrstevníci. Jan Palach by dnes měl za sebou jakous takous kariéru, měl by děti a možná i vnuky, stejně jako já. Byl by jistě vzdělaný, poctivý a hrdý občan. Kdyby žil u vědomí toho, že za tím vším, za dnešní svobodou, které užíváme, i za tím, že opět stojíme ve svobodomyslném světě jako rovnocenní partneři, že za tím vším stojí i oběť jakéhosi Jana Palacha, byl by na něj hrdý. A svým dětem i vnukům by o něm vyprávěl, ale zcela určitě by i dodal – „lidé takto silní, poctiví, milující vlast a její svobodu, schopní i těch největších obětí, musí žít, pracovat, předávat svůj morální poklad dál a nikoliv ve strašlivých bolestech umírat. Važme si těchto lidí a dělejme vše proto, aby se za nás nikdy nemuseli stydět, aby každý náš čin, postoj a práce snesly měřítka jeho odkazu. V dalším programu vystoupili žáci místní základní školy, studenti mělnického a pražského Gymnazia Jana Palacha a další účinkující.
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
7
REPORTÁŽ, AKCE SPOL. KOMISE
Br. Bubník pokládá květiny na hrob J. Palacha ve Všetatech
Dne 6. 12. se uskutečnilo podzimní zasedání vzdělavatelského sboru. Jeho usnesení uveřejnujeme v rámci faktografické části časopisu. U této příležitosti položil br. vzdělavatel Sobota za přítomnostu všech delegátů tohoto zasedání květiny k pomníkům na nádvoří i ve vstupním prostoru Michnova paláce. Na obou těchto místech pronesl krátké vzpomínkové projevy, ve kterých vyzdvihl významný podíl sokolů v historických bitvách za svobodu národa. Právě pomníky a pamětní desky, umístěné v prostorách Tyršova domu, mají připomínat všem, kdo těmito místy procházejí ve dnech všedních i svátečních, hrdinství a oběti sokolů za svobodu národa a vlasti, která zdobí historii našeho spolku.
Po ukončení vzpomínkové akce účastníci na místním hřbitově symbolicky zapálili svíčky.
Vzpomínková akce na Jana Palacha se v letošním roce konala i u jeho hrobu na Olšanských hřbitovech již po desáté. A to péčí obecně pros-pěšné společnosti JANUA o.p.s., kterou zde reprezentuje a reprezentovala i letos členka vzdělavatelského sboru Sokola Královské Vinohrady sestra PhDr. Jaroslava Čajová. Ta pronesla krátký vzpomínkový projev, ve kterém zmínila i sokolského působení rodiny Jana Palacha na vývoj osobnosti vzpomínaného. V programu na této vzpomínkové miSeSestra Cajová při projevu nislavnosti zazpívaly dva pěvecké sbory: Smíšený sbor BesHarmonie při Gymnáziu Jaroslava Heyrovského v Praze 5 - Nových Butovicích za řízení Libora Sládka a Spojené mužské sbory: (Pěvecké sdružení pražských pcha učitelů, Pražský pěvecký sbor Smetana a Pěvecký na Olšaneskýeeeeeeech sbor Typografia), kteréhřbitovech rovněž dirigoval Libor Sládek Tuto událost sledovala i česká televize, která odvysílala stručný záznam ve zpravodajské relaci, Hrob Jana Palacha na Olšanských hřbitovech téhož dne. V. Šilhán
8
Kalendář akcí společenské komise VS na 1. pololetí 2008 1. 3. Plzeň - Sokolský reprezentační ples 24. 5. Brandýs n. L. - Sokolský den 20.-22.6. Liberec - Sokolský slet pod Ještědem Pietní a vzpomínkové akce: 7. 3. Lány - Vzpomínka na T. G. Masaryka 5. 5. Praha - Staroměstské náměstí 10.00 hod. uctění památky padlých v Pražském povstání Křížová chodba 10.30 hod 5. 5. Praha - Budova Č. Rozhlasu 12.35 hod., uctění památky padlých 6. 5. Střelnice v Kobylisích 16.00 hod. pietní shromáždění 8. 5. Praha - Vítkov 10.00 hod., oslava 63.výročí ukončení 2. světové války 18. 6. Praha - Resslova ul. 10.00 hod. Pietní vzpomínka na padlé parašutisty.
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
č. 1/ 2008
USNESENÍ VS
U S N E S E N Í podzimního zasedání vzdělavatelského sboru ČOS konaného v Tyršově domě v Praze dne 8. prosince 2007 1. Zasedání schvaluje : a) Zprávu o činnosti vzdělavatelského sboru za období od května do listopadu 2007 přednesenou vzdělavatelem bratrem Jiřím Sobotou. b) Návrh programu vzdělavatelského sboru ČOS na rok 2008 předložený bratrem Jiřím Sobotou a doplněný o další náměty z diskuse. c) Ustavení a složení komisí vzdělavatelského sboru (výchovné, společenské, kulturní, historické). 2. Zasedání bere na vědomí : a) Zprávu o plnění usnesení a kontrolu zápisu jarního zasedání vzdělavatelského sboru ČOS ze dne 12. května 2007 přednesenou jednatelkou VS ČOS sestrou Květoslavou Volkovou. b) Informaci o ideovém zaměření činnosti ČOS v roce 2008 k 90. výročí vzniku samostatné Československé republiky (1918) pod heslem „Sokolové republice“. c) Rezignaci bratra Karla Mlejnka na funkci člena předsednictva VS ČOS z vážných zdravotních důvodů. d) Zprávu kandidátní komise o přípravě doplňujících voleb do předsednictva vzdělavatelského sboru ČOS, návrhu kandidátní listiny na I. náměstka vzdělavatele ČOS a další členy předsednictva vzdělavatelského sboru přednesenou jejím členem bratrem Janem Tichým. e) Informaci člena předsednictva výboru ČOS br. Zdeňka Mičky o stavu na úseku vzdělávání v ČOS a informaci o přípravě činnosti nově zřízeného školícího střediska Ústřední školy ČOS v Olomouci. f) Informaci bratra Stanislava Zahradníčka, člena kontrolní komise ČOS, o spolupráci a kontrolní činnosti v uplynulém i následujícím období. 3. Zasedání zvolilo: a) prvním náměstkem vzdělavatele ČOS bratra Doc. RNDr. Zdeňka Mičku, CSc. b) další členy předsednictva vzdělavatelského sboru a to: - bratra PhDr. Zdeňka Bartůňka, CSc. - sestru Mgr. Jitku Viktorinovou - bratra Bohumila Gondíka 4. Zasedání ukládá předsednictvu vzdělavatelského sboru ČOS: č. 1/ 2008
SLOŽENÍ PŘEDSEDNICTVA VS a) Zajistit koncepci dalšího vzdělávání činovníků a dbát na vzdělávání jak ve vzdělavatelských a cvičitelských sborech, tak ostatních, zejména nových, činovníků ČOS a sokolských žup. b) Zajistit, aby historická komise předložila jarnímu zasedání VS základní koncepci připravované publikace o historii Sokola a pravidelně informovat zasedání VS o stavu příprav uvedené publikace 5. Zasedání ukládá župním vzdělavatelům : a) Navázat kontakt a zintensivnit spolupráci vzdělavatelů s župními náčelnictvy, cvičitelskými sbory a odbory sportu. b) Podílet se v župách i jednotách na programu v rámci akcí zaměřených k 90. výročí založení Československé republiky v roce 1918 – pod heslem „Sokolové republice“. c) Usilovat o zvýšení pravidelného odběru časopisu Sokol. d) Propagovat odběr věstníku „Sokolský vzdělavatel“, aktualizovat adresář. e) Shromažďovat materiály k historii Soko-la zejména v letech 1938 – 1950. Usnesení schváleno jednomyslně dne 8. prosince 2007 v 15.10 Návrhová komise : PaedDr. Jaroslav Nešpor, v.r. RNDr.Otakar Mach, v.r. Ing. Vladimír Šilhán, v.r.
Vzdělavatelský sbor ČOS (složení předsednictva a komisí) Předsednictvo Ing. Jiří Sobota – vzdělavatel ČOS Doc. RNDr. Zdeněk Mička, CSc. – I. náměstek vzdělavatele PaedDr. Jaroslav Nešpor – náměstek Bohuslav Bubník – náměstek Doc. PhDr. Květoslava Volková, CSc. – jednatelka členové: PhDr. Zdeněk Bartůněk, CSc. Ing. Ivan Beránek PhDr. Milan R. Černík Bohumil Gondík Prof. PhDr. Anna Hogenová, CSc. Radek Hrubý Mgr. Petr Kabelka RNDr. Otakar Mach, CSc. Ing. Vladimír Šilhán Mgr. Jitka Viktorinová
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
9
KOMISE VS Kulturní komise PhDr. Zdeněk Bartůněk, CSc. – předseda Bohumil Gondík – zástupce předsedy Alena Štefanová – organizační pracovnice členové: Ing. Pavel Brada Ing. Miroslav Buroň Mgr. Anna Buroňová Pavlína Čermáková PhDr. Milan R. Černík Libuše Čížková Libor Kleinhampl RNDr. Jan Králík, CSc. Ing. Miloslav Rychta Mgr. Petra Šikýřová Mgr. Lubomír Šterc Antonín Tichý Mgr. Marie Veřmiřovská Výchovná komise PaedDr. Jaroslav Nešpor – předseda Ing. Vladimír Šilhán – zástupce předsedy Alena Štefanová – organizační pracovnice členové: Prof. PhDr. Anna Hogenová, CSc. Radek Hrubý Mgr. Stanislav Chrpa Mgr. Petr Kabelka RNDr. Otakar Mach, CSc. Ing. Vladimír Prchlík, CSc. Ing. Alois Soppe Společenská komise Bohuslav Bubník – předseda Mgr. Jitka Viktorinová – zástupce předsedy Alena Štefanová – organizační pracovnice členové: Ing. Ivan Beránek PhDr. Milan R.Černík Eva Matinová Věra Pechová Věra Šťastná Historická komise Doc. PhDr. Květoslavá Volková, CSc. – předsedkyně PhDr. Hana Franková – zástupce předsedkyně Alena Štefanová – organizační pracovnice členové: PhDr. Zdeněk Bartůněk, CSc. Ing. Miroslav Jandásek PhDr. František Kolář Mgr. Pavel Koukal Mgr. Zora Machková Ing. Miloslav Pleskač Ing. Jiří Sobota PhDr. Karel Šplíchal, CSc. PhDr. Jan Uhlíř, Ph.D. Doc. PhDr. Marek Waic, CSc. Složení předsednictva a komisí schváleno na podzimním zasedání vzdělavatelského sboru ČOS 8. 12. 2007. 10
ŘÁDY VS
Organizační řád ústředních orgánů vzdělavatelského sboru ČOS I. Organizační řád ústředních orgánů vzdělavatelského sboru ČOS specifikuje vnitřní členění a působnost ústředních orgánů vzdělavatelské činnosti ČOS. II. Organizační uspořádání ústředních orgánů VS ČOS Ústředními orgány ve vzdělavatelské činnosti ČOS jsou: a) vzdělavatelský sbor b) předsednictvo vzdělavatelského sboru c) komise předsednictva vzdělavatelského sboru d) oddělení vzdělavatelského sboru III. Vzdělavatelský sbor ČOS Vzdělavatelský sbor ČOS (dále jen VS ČOS) je nejvyšší orgán ve vzdělavatelské činnosti ČOS. Jeho zasedání se účastní župní vzdělavatelé sokolských žup působících v ČR, případně jejich zvolení zástupci, členové předsednictva vzdělavatelského sboru a předsedové komisí předsednictva VS. Zasedání, které svolává předsednictvo VS a řídí vzdělavatel se schází zpravidla dvakrát ročně a usnáší se za přítomnosti nejméně poloviny svých členů nadpoloviční většinou přítomných. Ve své působnosti vzdělavatelský sbor ČOS především: - projednává a schvaluje usnesení o směru dalšího rozvoje vzdělavatelské činnosti v rámci zásad a programu činnosti ČOS, stanovených sjezdem ČOS - projednává a schvaluje zprávu předsednictva VS o činnosti za uplynulé období a plán práce na období další - v souladu s volebním řádem vzdělavatelského sboru volí a může odvolat vzdělavatele ČOS, jeho náměstky, jednatele a další členy předsednictva VS. Dále navrhuje PV ČOS členy kandidátní komise VS a bere na vědomí ustavení poradních komisí předsednictva VS ČOS - schvaluje roční zprávu o hospodaření a návrh rozpočtu VS ČOS - schvaluje zásadní dokumenty VS ČOS (organizační a volební řád) Předmětem činnosti VS je dále: - příprava materiálů ideového a programového charakteru dle potřeb ČOS a jejích významných zasedání
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
č. 1/ 2008
PŘEDPISY, SMĚRNICE VS - plnění dalších úkolů, které vyplývají z činnosti programové rady ČOS, případně závěrů jednání PV ČOS - metodické řízení župních vzdělavatelů včetně zajišťování jejich odborné přípravy a vydávání odborné vzdělavatelské literatury - ve spolupráci s ostatními odbornými útvary zajišťování systematické výchovné práce zaměřené především na sokolskou mládež - koordinace a řízení sokolské kulturní činnosti včetně jejího finančního zajištění (péče o pěvecké, taneční, recitační, divadelní, loutkoherecké, folklorní a hudební soubory, pořádání výstav apod.) - koordinace a řízení společenské činnosti (sokolské plesy, šibřinky, vzpomínkové akce apod.) a péče o sokolské symboly - finanční podpora všech forem vzdělavatelské činnosti prostřednictvím vnitřních grantových dotací - sběr a archivace materiálů historického významu pro ČOS - budování sokolských archivů a knihoven - zajišťování propagace činnosti ČOS především v oblasti vzdělavatelské včetně prezentace dosažených výsledků v sokolském tisku a moderních multimediálních prostředcích - spolupráce a výměna zkušeností s ostatními tělovýchovnými a sportovními organizacemi v ČR a zahraničí v oblasti výchovné, kulturní a společenské IV. Předsednictvo vzdělavatelského sboru ČOS Předsednictvo VS ČOS (dále jen PVS ČOS) tvoří vzdělavatel, jeho tři náměstci, jednatel a deset dalších zvolených členů. Ke svým zasedáním se schází zpravidla jednou měsíčně a usnáší se za přítomnosti nejméně poloviny svých členů nadpoloviční většinou přítomných. Ve své působnosti PVS ČOS zejména: - řídí vzdělavatelskou činnost v souladu se závěry a usneseními VS ČOS - podle potřeby zřizuje odborné poradní komise pro jednotlivé oblasti vzdělavatelské činnosti a jmenuje jejich členy - pořádá nebo se podílí na přípravě vzdělávacích akcí zaměřených na odbornou přípravu vzdělavatelů a dalších členů ČOS ve vzdělavatelské oblasti - svolává zasedání VS ČOS a připravuje program jejich jednání - zajišťuje ediční činnost VS a jeho spolupráci s tiskem - podává zprávy o činnosti a hospodaření VS jeho zasedáním, předsednictvu a výboru ČOS Řízením činnosti VS mezi zasedáními jeho předsednictva je pověřeno jeho užší vedení, č. 1/ 2008
které tvoří vzdělavatel, jeho náměstci a jednatel. Jejich základní funkční povinnosti jsou uvedeny v příloze organizačního řádu. V. Komise předsednictva vzdělavatelského sboru ČOS Komise předsednictva VS ČOS jsou poradními orgány, které připravují odborné materiály ve vymezených oblastech vzdělavatelské činnosti, především ve výchovné, kulturní, společenské a historickodokumentační. Komise jsou zpravidla 10ti členné a tvoří je členové VS ČOS a další přizvaní odborníci ostatních útvarů ČOS. V čele komisí jsou předsedové z řad členů PVS ČOS, kteří svolávají jejich jednání a zodpovídají za jejich činnost. VI. Oddělení vzdělavatelského sboru ČOS Oddělení vzdělavatelského sboru ČOS je profesionální operativní útvar vzdělavatelského sboru ČOS: - podílí se na zajištění usnesení a úkolů PV a výboru ČOS - zajišťuje realizaci usnesení vzdělavatel-ského sboru ČOS - organizačně zajišťuje akce vzdělavatelského sboru a jeho komisí - zpracovává výkazy statistiky v oboru působnosti - sleduje zabezpečení činnosti a potřeb vzdělavatelského sboru v oblasti finančněekonomické - organizuje spolupráci s jinými odboryodděleními - koordinuje spolupráci s jinými organizacemi v oblasti kulturní, výchovné, společenské, historického výzkumu ap. - zajišťuje činnost historicko-dokumentačního střediska ČOS: a) spravuje archiv ČOS b) spravuje knihovnu ČOS Úkoly a agendu oddělení zajišťují: vedoucí oddělení: - řídí činnost oddělení a historicko-dokumentačního střediska ČOS - koordinuje práci zaměstnanců oddělení - je přímo podřízen vzdělavateli ČOS, kterého v jeho nepřítomnosti zastupuje l. náměstek vzdělavatele archivář knihovník organizační pracovník
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
11
PŘEDPISY, SMĚRNICE VS Příloha organizačního řádu ústředních orgánů VS ČOS Základní funkční povinnosti členů užšího předsednictva vzdělavatelského sboru ČOS: Vzdělavatel ČOS - řídí činnost vzdělavatelského sboru prostřednictvím předsednictva a oddělení VS - je členem výboru ČOS - zastupuje VS v předsednictvu výboru ČOS, jiných orgánech ČOS a při jednání s dalšími organizacemi či občanskými sdruženími - podává předsednictvu VS informace o závěrech jednání předsednictva výboru ČOS, výboru ČOS, příp. sjezdu a navrhuje příslušná opatření, která se týkají činnosti VS - sestavuje konečný návrh rozpočtu VS a kontroluje jeho plnění l. náměstek vzdělavatele - zastupuje vzdělavatele ČOS dle jeho pokynů - podílí se na přípravě rozpočtu a kontrole jeho plnění - navrhuje změny nebo doplňky k materiálům týkajících změn v organizaci (změna stanov, příprava organizačního řádu ČOS i VS ap.) - podílí se na přípravě dlouhodobého výhledu činnosti ČOS - zajišťuje, aby činnost vzdělavatelského sboru byla v souladu s organizačním a jednacím řádem VS a stanovami ČOS - po organizační stránce zajišťuje spolupráci s ostatními složkami ČOS (náčelnictvo, odbor sportu, Ústřední škola ČOS) - zajišťuje spolupráci s ediční radou ČOS náměstek pro vzdělavatelskou a výchovnou činnost - koordinuje prostřednictvím vzdělavatelů žup a jednot vzdělavatelskou, výchovnou a propagační činnost v rámci ČOS - koordinuje činnost výchovné komise - spolupracuje s ostatními složkami ČOS při zajišťování lektorské a propagační činnosti - z oblasti své činnosti zajišťuje materiály pro tisk a další informační média - podílí se na přípravě rozpočtu VS za oblast své působnosti Náměstek pro kulturní a společenskou činnost - koordinuje prostřednictvím vzdělavatelů žup a jednot všesokolskou kulturní a společenskou činnost a zpracovává kalendářní přehledy připravovaných akcí - koordinuje činnost společenské a kulturní komise - zajišťuje spolupráci s uměleckou radou ČOS - organizuje činnost uměleckých těles ČOS - z oblasti své činnosti zajišťuje materiály pro tisk a další informační média 12
- podílí se na přípravě rozpočtu VS za oblast své působnosti Jednatel vzdělavatelského sboru ČOS - zajišťuje spolupráci s župními vzdělavateli a předkládá předsednictvu VS návrhy, názory a požadavky žup - zajišťuje zápisy z jednání složek VS a jejich rozesílání - dle pokynů vzdělavatele zajišťuje účast krojovaných sokolů na významných spole-čenských akcích - organizačně zajišťuje účast ČOS a veřejnosti na akcích pořádaných VS - eviduje materiály předané tiskovému odboru a sleduje jejich vydávání - vyřizuje běžnou agendu včetně komunikace s komisemi VS a ostatními složkami - podílí se na přípravě rozpočtu VS, sleduje jeho čerpání
Závazný pokyn k organizování vzdělavatelské činnosti v ČOS Vzdělavatelská činnost ČOS na úrovni ústředních orgánů je řízena a organizována v souladu s Organizačním řádem vzdělavatelského sboru, který byl přijat na 7. zasedání výboru ČOS 24.4.2004. Nejvyšším odborným útvarem pro vzdělavatelskou činnost župy je župní vzdělavatelský sbor, do jehož čela je zvolen vzdělavatel župy a jeho zástupce. Dalšími útvary ve vzdělavatelské činnosti župy mohou být komise župního vzdělavatelského sboru. Za řízení a organizaci vzdělavatelské práce v tělocvičné jednotě je odpovědný vzdělavatel jednoty, v případě velkých tělocvičných jednot mohou být zřizovány i vzdělavatelské sbory jednot. Organizační uspořádání a funkční povinnosti útvarů a činovníků ve vzdělavatelské činnosti na úrovni žup a jednot obsahuje níže uvedený pokyn. Povinnosti a práva vzdělavatelského sboru jednot upravují jednotlivé jednoty v souladu s níže uvedeným pokynem ve svých organizačních a jednacích řádech. I. Župní vzdělavatelský sbor Župní vzdělavatelský sbor (dále jen ŽVS ČOS) je nejvyšší orgán ve vzdělavatelské činnosti župy. Jeho zasedání se účastní vzdělavatelé tělocvičných jednot působících v rámci dané župy, případně členové komisí župního vzdělavatelského sboru. Zasedání župního vzdělavatelského sboru, které svolává a řídí župní vzdělavatel, se schází zpravidla dvakrát ročně a usnáší se za přítomnosti nejméně poloviny svých členů nadpoloviční většinou přítomných. Ve své působnosti župní vzdělavatelský sbor především:
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
č. 1/ 2008
PŘEDPISY, SMĚRNICE VS - projednává a schvaluje usnesení o směru dalšího rozvoje vzdělavatelské činnosti župy v rámci zásad a programu činnosti župy a VS ČOS - projednává a schvaluje zprávu župního vzdělavatele o činnosti za uplynulé období a plán práce na období další - v souladu s volebním řádem vzdělavatelského sboru volí a může odvolat župního vzdělavatele a jeho zástupce. Dále navrhuje předsednictvu výboru župy členy kandidátní komise ŽVS a na návrh župního vzdělavatele schvaluje ustavení poradních komisí ŽVS - schvaluje návrh rozpočtu ŽVS připravený vzdělavatelem a kontroluje jeho plnění - předkládá ke schválení předsednictvu výboru župy zásadní dokumenty ŽVS (organizační a volební řád ap.) Předmětem činnosti ŽVS je dále - plnění úkolů, které vyplývají z činnosti župy, vzdělavatelského sboru ČOS a jednání ústředních orgánů ČOS - ve spolupráci s ostatními programovými útvary župy zajišťování systematické výchovné práce zaměřené především na sokolskou mládež - koordinace kulturní činnosti župy včetně jejího finančního zajištění - koordinace a řízení župní společenské činnosti a péče o župní sokolské symboly - finanční podpora všech forem župní vzdělavatelské činnosti prostřednictvím získávání grantových dotací - sběr a archivace materiálů historického významu pro župu - vedení a rozšiřování župních sokolských knihoven - zajišťování propagace činnosti ČOS a župy především v oblasti vzdělavatelské včetně prezentace dosažených výsledků v místním tisku nebo na internetových stránkách, popřípadě vydávání župní tiskoviny - spolupráce a výměna zkušeností s ostatními společenskými organizacemi a institucemi v oblasti působnosti župy při výchovné, kulturní a společenské činnosti - podle potřeby zřizování odborných poradních komisí pro jednotlivé oblasti vzdělavatelské činnosti župy II. Župní vzdělavatel Řízením vzdělavatelské činnosti župy mezi zasedáními župního vzdělavatelského sboru je pověřen župní vzdělavatel, jehož práva a povinnosti v jeho nepřítomnosti přebírá jeho zástupce. Základní funkční povinnosti župního vzdělavatele jsou především: č. 1/ 2008
- zastupuje ŽVS ve výboru župy a jeho předsednictvu, vzdělavatelském sboru ČOS a případně jiných orgánech župy - podává ŽVS informace o závěrech jednání ústředních a župních orgánů a navrhuje příslušná opatření - sestavuje rozpočet ŽVS a odpovídá za jeho plnění - zajišťuje, aby činnost ŽVS byla v souladu s příslušnými řády a stanovami ČOS - zajišťuje spolupráci s ostatními složkami župy (náčelnictvo, župní odbor sportu) prostřednictvím vzdělavatelů jednot koordinuje v období mezi zasedáními ŽVS výchovnou, kulturní, společenskou a propagační činnost župy - podílí se ve spolupráci jednatelem župy na organizačně-administrativním zajištění župní vzdělavatelské práce III. Komise župního vzdělavatelského sboru ŽVS může ustanovit komise, které jsou jeho poradními orgány a připravují odborné materiály ve vymezených oblastech vzdělavatelské činnosti, především výchovné, kulturní a společenské. Komise jsou zpravidla 3-5 členné a tvoří je členové ŽVS a další přizvaní činovníci ostatních programových útvarů župy. V čele komisí jsou předsedové jmenovaní z řad členů ŽVS, kteří svolávají jejich jednání a zodpovídají za jejich činnost. IV. Vzdělavatel tělocvičné jednoty Za organizování a řízení vzdělavatelské činnosti v tělocvičné jednotě je zodpovědný vzdělavatel jednoty, jehož práva a povinnosti v jeho nepřítomnosti přebírá jeho zástupce. Vzdělavatele a jeho zástupce volí valná hromada jednoty. V případě, že v jednotě existuje vzdělavatelský sbor, volí uvedené činovníky a valná hromada jednoty tuto volbu bere na vědomí. Vzdělavatel je členem výboru tělocvičné jednoty a mezi jeho základní funkční povinnosti především patří: - připravuje pro výbor jednoty návrhy na rozvoj vzdělavatelské činnosti v rámci zásad a programu činnosti ČOS a jejího vzdělavatelského sboru - předkládá výboru jednoty a valné hromadě zprávu o činnosti ve vzdělavatelské oblasti - při přípravě rozpočtu jednoty předkládá požadavky na finanční prostředky pro vzdělavatelskou činnost a odpovídá za jejich hospodárné využívání - zastupuje jednotu v ŽVS a podává výboru jednoty informace o závěrech jednání župních a ústředních vzdělavatelských orgánů
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
13
PŘEDPISY, SMĚRNICE VS - ve spolupráci s náčelníkem, náčelnicí a předsedou odboru sportu zajišťuje výchovnou práci v jednotě, především se zaměřením na mládež - organizuje a řídí kulturní činnost jednoty (péče o pěvecké, taneční, recitační, divadelní, loutkoherecké, folklorní a hudební soubory, pořádání výstav, besed apod.) - organizuje a řídí společenskou činnost jednoty (sokolské plesy, šibřinky, vzpomínkové akce) a pečuje o sokolské symboly jednoty - ve spolupráci s ostatními činovníky jednoty usiluje o získávání grantových prostředků na činnost a rozvoj jednoty - získává a archivuje materiál historického významu pro jednotu a pečuje o sokolskou knihovnu včetně získávání nové literatury - věnuje pozornost starší sokolské generaci, například organizované ve Věrné gardě a vytváří podmínky pro její uplatnění a společenské vyžití v Sokole - zajišťuje propagaci činnosti a významných akcí jednoty, župy a ČOS na místní úrovni za využití vývěsních skříněk, místního tisku apod. - podílí se na vydávání vlastního věstníku jednoty a organizuje odběr sokolského tisku, především časopisu Sokol - spolupracuje na místní úrovni s ostatními společenskými organizacemi a institucemi (městské úřady, školy apod.) v oblasti výchovné, kulturní a společenské práce - zajišťuje ve spolupráci s jednatelem jednoty organizačně-administrativní činnost ve vzdělavatelské oblasti Jednomyslně schváleno předsednictvem vzdělavatelského sboru ČOS dne 11. listopadu 2004.
datem a uvedením místa konání; na tiskových výstřižcích se vyznačuje datum, název tiskoviny, místo jejího vydání, jméno vydavatele a případně jméno autora zveřejněného tiskového materiálu (jde-li o člena ČOS poznamenává se jméno jednoty – župy a funkce). Obdobně se označují i trojrozměrné předměty (poháry, sochy, vlajky, diplomy ap.), tzn. datum, místo a název akce. 4) Do historicko-dokumentačního střediska ČOS se zasílají se zřetelným uvedením příjemce (adresa: Historicko-dokumentační středisko ČOS, Újezd 450, Praha 1 – Malá Strana, PSČ 118 01): a) dokumenty o význačných akcích v župě (v každém případě župní slety atd.) – 1 exemplář b) publikace vydané župou, jednotou (almanachy, kroniky, vlastní časopisy, ročenky, ap.) ve 3 vyhotoveních Publikace zasílané např. přímo starostovi, náčelnictvu, vzdělavatelskému sboru ap. se nezapočítávají do uvedeného požadovaného počtu. 5) O dokladech, dokumentech a předmětech uložených v archívních fondech se vedou přehledné záznamy – inventáře. O případných zápůjčkách se vedou zvláštní záznamy, v nichž se uvádí datum výpůjčky a termín do kdy bude ten či onen dokument, předmět ap. navrácen do fondu (jde o tzv. revers, který musí vypůjčovatel popř. osoba pověřená, ale za vypůjčený předmět či dokument odpovědná, osobně podepsat). 6) Knižní fond se uchovává jako samostatný celek. Každá publikace je opatřena tzv. přírůstkovým číslem a vlastní signaturou. Je nutné vést alespoň jmenný katalog knih (na kartotéčních lístcích). O vypůjčování knih se vedou zvláštní záznamy. V Praze, dne 6. ledna 1994 Předsednictvo vzdělavatelského sboru
SMĚRNICE č. 4/1994 o archivaci a uchování dokumentů o činnosti Sokola 1) V zájmu udržování i zabezpečování majetku, materiálních hodnot a významného zdroje pro výchovně-vzdělavatelskou činnost ČOS je velice nutné archivovat nejrůznější dokumenty (písemné, obrazové, filmy, audiomateriály, videomateriály, trojrozměrné předměty ap.) o činnosti jednotlivých organizačních složek ČOS. 2) Za účelem zajišťování této archivace si župy, jednoty (případně oddíly nebo odbory) zřizují své archivy. ČOS zřídila historicko-dokumentační středisko ČOS. 3) Do archívních fondů se ukládají písemnosti a další materiály podle platného spisového a skartačního řádu. Současně se v průběhu roku vede a ukládá další dokumentace o uspořádaných akcích. Dokumentované akce musí být označeny 14
Vydáno ve Sbírce směrnic, pokynů a informací České obce sokolské, ročník 3, číslo 1/1994) (datum vydání 21. 3. 1994), str. 19.
Z á s a d y pro rozdělování příspěvků z rozpočtu vzdělavatelského sboru ČOS na župy, tělocvičné jednoty a umělecká tělesa Zásadní kritéria pro rozdělování prostředků formou příspěvků PVS ČOS pro župy a tělocvičné jednoty na pořádání významných výchovně-vzdělávacích, kulturních a společenských akcí: - význam akce z hlediska jejího přínosu pro širší sokolskou i nesokolskou veřejnost - materiální a technická náročnost akce - význam akce z hlediska celospolečenské propagace Sokola
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
č. 1/ 2008
PŘEDPISY, SMĚRNICE VS - výše vlastního příspěvku župy či tělocvičné jednoty - výše dalších získaných nebo sdružených příspěvků Kritéria pro rozdělování příspěvků ze zdrojů PVS ČOS pro umělecká tělesa: - počet a umělecká úroveň vystoupení, případně dalších akcí pořádaných daným uměleckým tělesem v uplynulém období - náročnost nákladů spojených s činností sokolského tělesa podle jednotlivých uměleckých žánrů - velikost uměleckého tělesa, počet členů v Sokole - zdůvodněné požadavky na mimořádné navýšení dotace Podávání žádostí: 1) Řádně zdůvodněné žádosti, s doporučením výboru T.J. a župy, opatřené podpisem a razítkem žadatele, se podávají: pro I. pololetí do 31. března – projednány budou na zasedání PVS ČOS v dubnu pro II. pololetí do 30. září – projednány budou na zasedání PVS ČOS v říjnu U žádostí uměleckých těles je třeba uvést přesný počet členů souboru a z toho počet platících členů Sokola. 2) Způsob vyúčtování: z jarního kola – vyúčtování do 31. prosince z podzimního kola – vyúčtování do 31. ledna následujícího roku K vyúčtování na předepsaných formulářích, které budou zaslány s dopisem o přidělení příspěvku, je nutno jako přílohu zaslat závěrečnou zprávu, tzn. popis akce a její zhodnocení. Příspěvky nelze poskytovat: 1) Na provoz zařízení, např. úhradu energií (plyn, elektřina, uhlí ap.), vodné, stočné, telefony, odvoz odpadů, čistící prostředky ap. 2) Na cestovné – mimo oficiální akce – tzn. reprezentace uměleckého tělesa 3) Na stravování – mimo oficiální akce – tzn. reprezentace uměleckého tělesa Bod 2 a 3 znamená, že účast na přehlídkách, kde umělecké těleso reprezentuje ČOS, či je vy-sláno tělocvičnou jednotou či župou na nějakou kulturní akci, stravné, cestovné či ubytování je možné do vyúčtování započítat. Rozhodně ale nelze tyto prostředky použít např. na dopravu či stravování při produkcích, kde se vybírá za konkrétní představení souboru vstupné. Zásady pro rozdělování příspěvků z rozpočtu vzdělavatelského sboru byly schváleny předsednictvem vzdělavatelského sboru ČOS na zasedání dne 27. ledna 2005 a doplněné 20. září 2007. č. 1/ 2008
KRONIKA
Kronika významných událostí českých i sokolských: 24. 3. 1913 zahynuli při lyžařských závodech sokolové bratři Bohumil Hanč a Václav Vrbata 2. 3. 1458 byl zvolen za českého krále Jiří z Poděbrad 3. 3. 1903 zemřel v Praze spisovatel a národní buditel František Ladislav Rieger 6. 3. 1948 starosta ČOS Josef Truhlíř vydal provolání k XI. sletu 10. 3. 1948 tragicky zahynul ministr zahraničí ČR Jan Masaryk, syn prvního čs. prezidenta 11. 3. 1908 zemřel v Praze významný architekt a mecenáš Josef Hlávka 13. 3. 1848 odstoupil kníže Metternich a císař Ferdinand V. povolil svobodu tisku. 19. 3. 1553 zemřel kněz Václav Hájek z Libočan, známý kronikář (vydal Kroniku českou) 22. 3. 1808 zemřel v Praze významný český spisovatel, buditel Václav Matěj Kramerius, 23.3. 1903 Výbor Moravské obce sokolské rozhodl o splynutí s Českou obcí sokolskou, 23. 3. 1883 narodil se v Trhanově na Chodsku slavný lékař a spisovatel Josef Thomayer 30. 3. 1348 založil Karel IV. Nové město pražské 1. 4. 1403 se stal Mistr Jan Hus rektorem vysokého učení Karlova v Praze 5. 4. 1848 vyšlo první číslo Havlíčkovývh „Národních Nowin“ 7. 4. 1348 vydal Karel IV. zakládací listinu, kterou bylo zřízeno vysoké učení pražské 11. 4. 1898 uskutečnilo se pod vedením náčelnice Spolku paní a dívek Anny Ptáčkové první veřejné cvičení ženských odborů sokolských jednot 16. 4. 1838 se narodil v Praze hudební skladatel Karel Bendl 16. 4. 1863 se narodil v Poděbradech malíř, hudebník a spisovatel Ludvík Kuba 21. 4. 1783 se poprvé hrálo v nově postaveném Stavovském divadle, ve kterém se v r. 1787 uskutečnila premiéra Mozartovy opery Don Giovanni 23. 4. 1878 zemřel v Paříži významný český malíř Jaroslav Čermák 24. 4. 1883 se narodil v Praze spisovatel-humorista Jaroslav Hašek 13. 5. 1923 zemřela Charlotta Garrigue Masaryková, choť prvního prezidenta republiky, členka Sokola Malá Strana 15. 5. 1833 narodila se v Praze spisovatelka Žofie Podlipská (sestra Karoliny Světlé, velká přítelkyně Sokola 15. 5. 1878 narodil se v Litomyšli Jan Hiler, první vzdělavatel ČOS 16. 5. 1868 za velké účasti sokolů byl slavnostně položen základní kámen ke stavbě Národního divadla
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
15
PÍSEŇ
Nashledanou na Strahově Slova i nápěv : Jan Seehák
Ustřední škola ČOS spolu se Vzdělavatelským sborem ČOS pořádá dne 19 dubna 2008 školení sokolských archivářů a kronikářů Bližší informace ván sdělí župní vzdělavatelé a Ústřední škola ČOS V návaznosti na toto školení pořádá Vzdělavatelský sbor ČOS dne 20. dubna 2008 v rámci Tyršova klubu seminář s přednáškou Doc. PhDr. Evy Broklové, DrSc. z Masarykova ústavu Akademie věd ČR na téma "Masaryk - Československo - Sokol" Vydává: Vzdělavatelský sbor ČOS Prozatímní redakční rada: J. Nešpor, Z. Sekalová, V. Šilhán Odborná konzultace: J. Sobota - vzdělavatel ČOS, Z. Mička, O. Mach, J. Králik
16
SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS
č. 1/ 2008