ÚSTAV VEŘEJNÉ SPRÁVY A REGIONÁLNÍ POLITIKY FAKULTA VEŘEJNÝCH POLITIK V OPAVĚ SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ Česká republika, Opava, Olbrichova 625/25, PSČ: 746 01 Kontakt: tel.: +420 553 684 544, fax.: +420 553 684 545
RODINA A RODINNÁ POLITIKA
Opora pro studium
JANA ŽÁČKOVÁ
Tento materiál je určen pro studenty prezenčního a kombinovaného bakalářského studia oboru Veřejná správa a regionální politika FVP SU v Opavě a posluchače dvouletého kurzu celoživotního vzdělávání Veřejná správa a regionální politika FVP SU v Opavě, předmětu Rodinná politika. Jakékoliv rozšiřování, kopírování nebo využití tohoto materiálu nebo jeho části mimo uvedené studium je s ohledem na autorská práva zakázáno.
Opava 2014
1
Prezenční, kombinované bakalářské studium a kurz celoživotního vzdělávání Ročník 2. Autor textu: Mgr. Jana Žáčková Kontakt:
[email protected] Tel. 553 684 538 Konzultační hodiny: viz aktuální rozvrh konzultačních hodin
Anotace předmětu
Předmět poskytuje základní poznatky z oblasti současné rodiny a rodinné politiky, zaměřuje se na její cíle, aktéry. Nabízí studentům možnost ovládnout nejen teoretický základ týkající se rodiny, ale také praktické poznatky o podmínkách života a problémech současných rodin, zabývá se otázkou rodin se specifickými potřebami, jako jsou rodiny neúplné, rodiny se členem se zdravotním postižením, rodiny etnických menšin, rodiny, kde se objevují sociálně patologické jevy apod.
Výstupy z učení:
Odborné znalosti: Student umí vysvětlit a aplikovat znalosti z oblasti sociální politiky zaměřené na pomoc rodinám. Odborné dovednosti: Student se dovede orientovat v různých oblastech problematiky rodinných vztahů a postavení současné rodiny. Obecná způsobilost: Student rozumí znalostem nabytým v rámci výuky a dokáže je používat v rámci dalšího studia i v běžném životě.
Studijní literatura a zdroje:
Z níže uvedené literatury je nutné nastudovat minimálně vymezené stránky. GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Ago, 2000. ISBN 80-7203-124-4. KLUFOVÁ, R., POLÁKOVÁ. Demografické metody a analýzy. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010. ISBN 978-80-7357-546-5. KREBS, V., kol. Sociální politika. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-276-1. KŘÍŽKOVÁ, A. a kol. Práce a péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-86429-94-6. MOŽNÝ, I. Rodina a společnost. Praha: SLON, 2006. ISBN 80-86429-58-X. MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. Praha: SLON, 2002. ISBN 80-86429-05-9. Národní koncepce podpory rodiny s dětmi. Praha: MPSV 2008. Bez ISBN. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7958/Narodni_koncepce_podpory_rodin_s_detmi.pdf
Národní koncepce rodinné politiky. Praha: MPSV, 2005. Bez ISBN. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodina.pdf MATOUŠEK, O a kol. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. ISBN 80-86429-19-9. REICHEL, J. Kapitoly ze systematické sociologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-80-7.
ZÁKON č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Registr poskytovatelů sociálních služeb. Dostupné na:
2
http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?SUBSESSION_ID=1396109937657_3
Doporučená literatura:
GEIST, B. Sociologický slovník. Praha: Victoria Publishing, 1992. ISBN 80-85605-287. MATĚJČEK, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994. ISBN 8085282-83-6, s. 30 – 35. KOCOURKOVÁ, J., RABUŠIC, L. Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo veřejný? Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2007. ISBN 80-86561-93-3. KREBS, V., DURDISOVÁ, J., kol. Sociální politika. Praha: Codex Bohemia, 1997. ŠŤASTNÁ, A. Neúplné rodiny v České republice a ve vybraných evropských zemích. Praha: VÚPSV, 2009. ISBN 978-80-7416-038-7. TOMEŠ, I. Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-868-5.
Přehled probírané látky:
1. Rodinná politika, rodina jako základ společnosti. 2. Reproduktivní chování společnosti. 3. Základní charakteristiky rodiny, vnitřní struktura a vzájemné interakce. 4. Základní funkce rodiny. Hodnota rodičovství, socializace a výchova. 5. Charakteristiku dnešní rodiny, postavení členů rodiny. 6. Fáze rodinného cyklu a jejich úskalí. 7. Problematika mateřství, ženy na rodičovské dovolené. 8. Cíle rodinné politiky. 9. Aktéři rodinné politiky. Instituce činné v rodinné politice. 10. Financování aktivit rodinné politiky. 11. Rodiny se specifickou potřebou – alternativní rodinné formy. 12. Rodiny se specifickou potřebou. 13. Služby pro rodiny.
Časový harmonogram studia První týden - první soustředění: místo konání a přesný čas bude upřesněn podle rozvrhu - úvod, seznámení s organizací výuky předmětu - úvodní komentář k obsahu předmětu, jeho struktuře, základní orientace v jednotlivých tématech - seznámení s povinnou a doporučenou literaturou - seznámení s požadavky pro úspěšné ukončení předmětu - výběr tématu referátu
(budete mít možnost si vybrat z mnou navržených témat anebo navrhnout téma vlastní) Druhý týden - studium (samostudium) tématu 1 (dle pokynů v opoře)
3
-
promýšlení konceptu (osnovy) referátu možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách)
Třetí týden - studium (samostudium) tématu 2 (dle pokynů v opoře) - shromažďování literatury (případně jiných zdrojů) pro tvorbu referátu - možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách) Čtvrtý týden - s studium (samostudium) tématu 3 (dle pokynů v opoře) - počátek tvorby (psaní) referátu (prezentace PPt) - možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách) Pátý týden - studium (samostudium) tématu 4 (dle pokynů v opoře) - průběžná tvorba prezentace referátu (i v dalších týdnech) dle potřeb studenta - možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách) Šestý týden - studium (samostudium) tématu 5 (dle pokynů v opoře) - možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách) Sedmý týden - studium (samostudium) tématu 6 (dle pokynů v opoře) - možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách) Osmý týden - studium (samostudium) tématu 7 (dle pokynů v opoře) - možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách) Devátý týden - studium (samostudium) tématu 8 (dle pokynů v opoře) - možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách) Desátý týden - studium (samostudium) tématu 9 (dle pokynů v opoře) - možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách) Jedenáctý týden - studium (samostudium) tématu 10 (dle pokynů v opoře) - přednesení referátu v PPt formě - možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách) Dvanáctý týden - hodnocení výsledků práce studentů - 1. termín pro udělení zápočtu (pohovor) - možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách) Další termíny zápočtu budou rozděleny dle zkouškového období. 4
Absolvování předmětu
Předpokladem pro absolvování předmětu je prezentace referátu na vybrané téma. Student může navrhnout své vlastní téma, které zapadá do oblasti rodiny a rodinné politiky. Předem zvolené téma je také možno po domluvě pozměnit (zúžit, či jinak upravit) v průběhu zpracování. Ústním pohovorem bude ověřena schopnost posluchače orientovat se v problematice současné rodiny a rodinné politiky. Cílem je prokázat znalosti načerpané studiem, ale také své vlastní názory na dané téma (k jejich utváření by měly přispět i kontrolní otázky připojené ke každému tématu). Zápočet bude udělen po splnění obou povinností.
5
RODINA JAKO ZÁKLAD SPOLEČNOSTI Vymezení rodiny jako sociální instituce: Rodina je institucionální sociální útvar, skupina osob spojených vztahem manželským a příbuzenským (rodiče a děti), případně adopcí. Členové rodiny žijí pospolu v jedné domácnosti, která může zahrnovat dvě i více pokolení. Je společenstvím, které se uskutečňuje na společném biologickém, ekonomickém a kulturním základě ve vlastním materiálním a duchovním prostředí. Rodina je první skupina, jejímž členem se člověk svým narozením stává. Je také společenskou institucí, proto je důležité, aby plnila všechny své úkoly v zespolečenštění. Společenská kontrola prováděná v rodině je velmi silná a účinná. (Domácnost je ekonomická jednotka, která vyžaduje hospodaření.) Rodina je "morfostatické instituce. Představuje sociální zařízení, jehož primárním účelem je vytvářet soukromý prostor, stíněný proti vířícímu a nepřehlednému světu veřejnému. Chrání své členy, nemění svůj tvar, vnitřní uspořádání ani habitus a změny ve svém okolí vyrovnává. Vývoj či pokrok rodina ovšem nebrzdí. ...(je) významný stabilisující moment, který zaručuje společnosti koherenci a staví hráz anomii v proudu radikálních změn."1 Vědní obory, které se rodinou zabývají: Filosofie - filosofická hlediska zkoumání a interpretace se odráží v každé sociologické disciplíně (tedy i v sociologii rodiny). Historie - rodina jako sociální instituce se v čase vyvíjí. V historii lidstva lze vysledovat různé formy rodinného soužití a jejich charakteristiky. Ekonomie - poskytuje podpůrné informace např. při zkoumání ekonomických funkcí a vztahů v rodině, jejího sociálního statusu apod. Kulturní a sociální antropologie - poskytuje důležité informace o životě rodin v tzv. primitivních kulturách. Psychologie - odraz psychologických směrů v sociologii rodiny, zdroj informací pro zkoumání interpersonálních vztahů v rodině, rodinných pozic a rolí apod. Demografie - věda o populaci, poskytuje poznatky o vývoji porodnosti, sňatečnosti, rozvodovosti, migraci populace apod. Sociologie rodiny - je speciální aplikovaná disciplína, zabývající se strukturou, vztahy, sociálně podmíněným vývojem a formami rodiny a vztahy rodiny ke společnosti. Další podpůrné vědy: právo, medicína, ekologie, atd. Oblasti zkoumání rodiny Vzájemné interakce v rodině Vnitřní struktura rodiny Rodinná teritorialita Základní funkce rodiny 1
Možný, I. Sociologie rodiny, s. 13. 6
Krize v rodině, manželství Jednotlivé fáze ve vývojovém cyklu rodiny Charakteristika dnešní rodiny Historický kontext „Už nejstarší etické a morálně normativní spisy poukazují na to, že jakmile lidé přestávají plnit rodinné závazky, společnost ztrácí svou sílu.“2 Zájem o rodinu a rodinný život byl zdůrazněn v období velkého rozvoje průmyslové výroby v polovině 19. století. V této době se sociální vědci začali ve svých výzkumech a teoriích orientovat na mikrostrukturu společnosti, zajímali se (a dodnes se zajímají) o strukturu a dynamiku malých skupin, především pak aspekty týkající se rodiny. Přechod k moderní společnosti měnil formy, strukturu i funkce rodinného života. Narušení tradičních rodinných vztahů se jevilo jako kritický stav a počátek konce rodiny jako instituce. Stále častěji se v této době objevovaly názory, označující změny v hodnotách a společenských normách jako příčinu a předzvěst rozpadu základních funkcí rodiny a zánik tradičně pojímaného rodinného života. Toto je jeden z důvodů, proč zájem o instituci rodiny zaznamenal od poloviny 19. století až do dnešní doby takový nárůst. Sociologie a jiné vědy považuje rodinu za základní jednotku společnosti. Její krize by byla krizí pro celou společnost. Rodina v průběhu dějin změnila své funkce, způsob života, ale existuje a rozvíjí se dál. A proto také místo teorií o dezintegraci a rozpadu rodiny převládlo v současnosti zkoumání strukturálních změn v rodině jako společenské instituci. Zásadní změny, které moderní rodina zaznamenala: V křesťanské společnosti měla rodina monopol na legitimní sex. Tento monopol padl společenskou legalizací předmanželského sexu. Rodina byla jedinou institucí pro legitimní plození dětí. Dnes existence antikoncepce vytvořila hráz mezi sexem a početím. Od sedmdesátých let stoupá počet nemanželských dětí, které nejsou společensky nijak znevýhodňovány. Výběr partnera je dnes zcela v rukou těch, kdo rodinu zakládají (nikoli jejich rodičů, kteří partnera pro své dítě volili na základě rodinného status, majetku, apod.). Křesťanství koncipovalo manželství jako nezrušitelnou instituci. Dnes je však spíše občanskou smlouvou dvou stran, která je kdykoli vypověditelná jednou či druhou stranou. V rodině došlo ke změnám v hlavních funkcích, mimo jiné působením formálních organizací (škola, nemocnice). Změna ve formální organizaci rodin je důsledkem změny povahy práce vůbec. Pracuje se spíše se symboly než manuálně, proto není nutná značná fyzická zdatnost a síla. Ženy jsou slabší, ne však hloupější, proto je pro ně profesní kariéra stejně otevřená jako pro muže. Charakteristika a trendy současné rodiny: tendence odkládat sňatky a rození dětí na pozdější dobu tendence ve větší míře zakládat rodinu neformálně, bez legálního sňatku zvyšování rozvodovosti pokles ochoty lidí po rozvodu vstupovat do dalšího svazku a mít další děti 2
Možný, I. Rodina a společnost, s. 15. 7
tendence omezovat počet dětí, případně nemít děti vůbec prodlužování doby, po kterou žijí děti s rodiči pospolu
Studijní literatura Možný, I. Sociologie rodiny, s. 13–21 nebo Možný, I. Rodina a společnost, s. 14–25 (jde o rozšířené vydání téže knihy). Reichel, J. Kapitoly ze systematické sociologie, s. 178–180. Kontrolní otázky Zamyslete se nad otázkou, proč je rodina pro společnost tak významná. Pokuste se charakterizovat současnou rodinu.
REPRODUKTIVNÍ CHOVÁNÍ SPOLEČNOSTI Společenská reprodukce je vždy závislá především na tzv. demografické reprodukci, která vymezuje přirozenou obnovu populace (s vyloučením migrace). Jde tedy o přirozenou obměnu populace, jejíž hlavními součástmi jsou porodnost a úmrtnost. Rozdíly mezi narozenými a zemřelými členy určité populace v určitém časovém období se označuje jako přirozený přírůstek (pokud má kladnou hodnotu) anebo přirozený úbytek (pokud dosahuje hodnot záporných) O celkovém populačním přírůstku (či úbytku) lze hovořit, bereme-li v úvahu i migrační přírůstky a úbytky v tomto případě posuzujeme celkové změny ve velikosti populace. Stacionární populace - populace, která má stálou početní velikost, míra přírůstku je 0. (reálně taková populace neexistuje) Progresivní populace - přirozený populační přírůstek se zvyšuje. Regresivní populace - přírůstek se snižuje, populace se přirozeně neobnovuje. Porodnost Porodností je hromadný sociální jev, rozumíme jím rození dětí ve vztahu k určité populaci. Je nejdůležitější složkou populační reprodukce. Závisí především na tzv. fekunditě - tun. schopnosti muže a žen plodit a rodit děti. Výsledným efektem je plodnost neboli fertilita. Porodnost souvisí s pojmem porod, který se vymezuje jako konečná fáze procesu vzniku nového jedince. Nejjednodušším ukazatelům je tzv. hrubá míra porodnosti, která udává počet živě narozených dětí na 1000 obyvatel středního stavu sledované populace. Faktory ovlivňující porodnost: Psychobiologické faktory - např. primární impulzy, biologické hranice plodnosti, délka života Kulturní faktory - etické a právní normy, tradice, zvyky, obyčeje
8
Ekonomické faktory - např. možnosti obživy, životní úroveň rodiny, podmínky života, populační a rodinná politika společnosti
Porodnost jako politikum: Pro evropské země je v současnosti typické trend nízké porodnosti. Tento trend je důsledkem celého komplexu příčin, především změny povahy rodinného života současných rodin. Populační chování v České republice se v posledním desetiletí posunulo od model rodiny se dvěma dětmi (která přetrvává do jisté míry jako ideální) k modelu jednodětné rodiny. Rovněž vzrůstá podíl bezdětných manželských párů. Potratovost Potratem rozumíme ukončení těhotenství vypuzením nebo vynětím plodu z těla matky v době, kdy ještě není schopen samostatně existovat mimo tělo matky. Rozlišují se potraty přirozené-samovolné a umělé přerušení těhotenství (ty dnes tvoří tři čtvrtiny všech potratů). Výskyt potratovosti v populaci vždy souvisí s celkovým populačním klimatem a životními podmínkami společnosti (populační politika, propagace antikoncepce, umožnění interrupcí, životní styl a úroveň, úroveň výživy, atp.). Argumenty pro a proti interrupcím se nacházejí v celém spektru možností od názoru, že umělé přerušení těhotenství je nepřípustné, protože nenarozené dítě je právoplatnou lidskou bytostí od už od početí až k názorům, že interrupce je soukromou záležitostí každé ženy. Úmrtnost Pojmem úmrtnost se vymezuje míra vymírání určité populace, jedna ze dvou základních složek reprodukce populace. Její úroveň je dána společenskými podmínkami, vývojem nemocnosti, kvality životního způsobu. Analyzují se také nejčastější příčiny úmrtí - nemoci, úrazy a jiné. Studijní literatura KLUFOVÁ, R., POLÁKOVÁ. Demografické metody a analýzy, s.146-149, 170-183. Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 42-44. Kontrolní otázky Zamyslete se nad otázkou reproduktivního chování české populace. Jak vnímáte problematiku rození dětí mimo manželství?
Základní charakteristiky rodiny, vnitřní struktura a vzájemné interakce Rodinu charakterizuje hloubka a trvalost citových vztahů mezi členy rodiny společná budoucnost všech jejích členů
9
otevřenost (možnost všech členů chovat se v ní otevřeně, přirozeně a upřímně). V rodině se jedinci navzájem dobře znají a mají se rádi takovými, jací jsou, protože spolu tráví společný čas, žijí ve společném prostoru a denně společně zažívají mnoho prožitků Rodina je jako instituce, se kterou se dítě setká, jedinečná a nezastupitelná především v tom, že je na úplném začátku života dítěte a tudíž má největší možnost ovlivnit jeho další vývoj. Nejlépe dokáže uspokojit také základní duševní potřeby dítěte (potřeba dostatečné senzomotorické stimulace, potřeba dostatečného množství a kvality sociálních kontaktů, potřeba sebeuplatnění). Typologie rodin Na typy rodin lze nahlížet z různých hledisek. Podle struktury lze rodiny rozčlenit: Úplná rodina (nukleární): otec - matka - dítě (či děti) Neúplná rodina: chybí jeden z rodičů Rozšířená rodina: dvě i více nukleárních rodin žijící v jedné domácnosti (např. syn s manželkou žijící v rodině svých rodičů) Polygamní rodina: více rodičů než dva, přičemž jeden z rodičů je všem dětem společný Skupinová rodina: všechny ženy a všichni muži jsou dětem společně matkami a otci Monogamická rodina: shodná s nukleární rodinou Podle sídla, kde novomanželé žijí: Matrilokální: manželé se stěhují do sídla matky Patrilokální: manželé se stěhují do sídla otce Neolokální: manželé si vytváří vlastní sídlo Podle rozdělení moci v rodině: Patriarchální: veškerou moc a autoritu má otec Matriarchální: veškerá moc a autorita přísluší matce Rovnostářská: rovná práva, moc i autorita pro oba rodiče Podle způsobu výchovy dětí: Rodiny s přiměřenou stimulací – funkční rodiny Rodiny s nadměrnou stimulací (perfekcionalističtí rodiče, kladou na dítě nepřiměřené nároky) Rodina se sníženou stimulací (rodiče zanedbávají výchovu dětí) Rodina s vadnou stimulací (pedocentrická, protekční výchova apod.) Typické znaky rodiny: objevuje se ve všech historických typech společností je společensky schválenou formou soužití členové obvykle bydlí pod jednou střechou
10
rodiče předávají stálé vzory chování, hodnoty, normy, tradice apod. v procesu primární socializace členové spolupracují mezi sebou v rámci společensky uznané dělby pozic a rolí (matka, dítě) vzájemné vztahy jsou určeny city a postoji (láska, úcta), tradicemi, výchovou, případně právem a náboženskou orientací je vlastním kulturním prostředím
Studijní literatura GIDDENS, A. Sociologie, s. 156-163. Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 34 – 49, 65-75. Matějček, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní, s. 30 – 35. Reichel, J. Kapitoly ze systematické sociologie, s.193-198, 207-211. Kontrolní otázky Jak byste charakterizovali typickou strukturu české rodiny? Jak byste popsali rozložení rolí v české rodině?
Základní funkce rodiny. Hodnota rodičovství, socializace a výchova. Ekonomická funkce Ekonomická funkce je důležitá pro rozvoj celospolečenského systému, protože rodina je mikrojednotkou celého ekonomického systému společnosti. Spíše je však vztahována ke konkrétnímu hmotnému zabezpečování jednotlivých rodin. V tradičních společnostech byla rodina chápana jako samostatná výrobní jednotka, v moderní společnosti je zajišťování ekonomické funkce závislá především na povaze společenského systému a jeho změn. Jde např. o oblast nezaměstnanosti, zaměstnanosti žen, výše reálných příjmů, struktury a podmínek sociálního zabezpečení státu pro rodiny s dětmi apod. Životní úroveň rodiny je závislá na příjmech členů rodiny, na velikosti rodiny i úrovni její spotřeby. Materiální a příjmová úroveň rodiny je jedna ze složek ovlivňující celkový sociální status rodiny. Výchovná funkce Rodina je prostředí, kde probíhá proces primární socializace. Jde o proces vrůstání člověka do společnosti, proces kdy si člověk osvojuje všechny typické vzory chování, tvoří si určitý systém hodnot a norem pro své chování a jednání. Rodina předává svým dětem vlastní kulturní vzorce, zvyky, obyčeje a tradice a tak zajišťuje jejich kontinuitu. Přítomnost dětí zase zpětně ovlivňuje rodiče, proces socializace je tedy oboustranný. Důležitým faktorem socializace je komunikace v rodině (verbální i nonverbální).
11
Rodina tak vytváří a předává svým dětem určitý sociální a kulturní kapitál. Rodina vždy v hlavní míře ovlivňuje životní postoje, aspirace a plány svých členů, především dětí. Biologicko-reprodukční funkce Rodina uspokojuje základní biologické potřeby svých členů (tzn. výživu, spánek, bydlení, oblečení apod.) a sexuální potřeby spojené s potřebou mít vlastní rodinu (mimomanželské sexuální vztahy jsou porušením společenských norem). Ochranná funkce Rodina je soukromým prostorem, který chrání všechny své členy před škodlivými vlivy okolního světa. Měla být „kotvou jistoty“ pro. Rodina zajišťuje ochranu všem svým členům. Ochranná funkce je zaměřena především na slabší složku rodiny tzn. na děti. Emocionální funkce Obsahem emocionální funkce je poskytování psychologického a tím i citového zázemí členům rodiny. Jde především o pocit vzájemné lásky všech členů rodiny, o jistotu, že rodina svému členovi v případě potřeby pomůže, podpoří ho, že je ochotna identifikovat se s jeho cíli. Nedostatečné zabezpečení jednotlivých funkcí v dysfunkčních rodinách vede k deprivaci členů rodiny, především k deprivaci dítěte. V extrémních případech může dojít až k týrání dítěte či jiného člena rodiny. Socializace Socializace - proces přeměny biologické bytosti v bytost sociální. Tímto procesem se jedinec stává schopným žít a podílet se na životě příslušné společnosti. Socializace nekončí dosažením dospělosti lze jej označit jako celoživotní proces. Člověk přichází na svět jako složitý organismus, ovládaný biologickými procesy. Rodí se však do specifických sociálních podmínek, do určitého sociálního prostředí, která na něho formativně působí a tak z něj vytváří sociální bytost. Za hlavní socializační činitele lze považovat především rodinu, potom školu a vrstevnickou skupinu a nelze opomenout ani socializační vliv médií (především televize). Socializaci lze pojmout jako proces internalizace (zvnitřňování) hodnot a norem, či vzorů chování i jako proces probíhající skrze sociální interakci (vztahy mezi lidmi). Podstata socializace spočívá v interiorizaci určitých soustav společenských vzorů chování a sociálních norem. Vytvářejí se složité kulturní návyky, člověk vstupuje do společenských rolí, osvojuje si sociální postoje a mínění, integruje se s jinými lidmi, institucemi a idejemi, vytváří si složitý systém vztahů. Krystalizuje hodnotový systém, chování se odvíjí od životních zkušeností. Dítě se stává socializovaným, jestliže získalo schopnost komunikovat s jinými a ovlivňovat i být ovlivňováno jimi použitím řeči. Člověk se v socializaci učí také přijímat a používat symbolické signály a významy. Rodina je nejvýznamnějším socializačním prostředím. Rodina je primární skupinou, socializace, která v ní probíhá je socializací primární.
12
Kvalita rodinného prostředí je pro budoucí život jedince velmi důležitá. Podnětné rodinné prostředí je podmínkou pro zdravý rozvoj lidské osobnosti. Rodinná prostředí na podněty pro děti příliš chudá vedou vývoj dítěte k frustraci a deprivaci. Socializace z hlediska působení sociálního prostředí: primární - socializace v rodině, základní a nejdůležitější sekundární - socializační působení školského prostředí terciární - vliv pracoviště, zájmových skupin apod. Výchova Výchova bývá považována za intelektuální a morální výcvik, rozvíjení mentálních složek a charakteru, zejména systematickou péčí škol a ostatních vzdělávacích institucí. Za obsah pojmu výchova lze tedy považovat intencionální (záměrný), ale často i nezáměrný (funkcionální), systematický, cílený proces, který směřuje k utváření osobnosti lidského jedince (především v dětství a období dospívání). Výchova se odehrává ve vztahu vychovatele a vychovávaného člověka, přičemž vychovatelem může být konkrétní osoba, skupina, organizace či instituce. Výchovné prostředí Výchovné prostředí bývá vymezováno jako skupina osob (ale i celé vnější prostředí) obklopující jedince. Prostředí z hlediska druhů podnětů působících na jedince: přírodní - geofyzikální systém a souhrn přírodních prvků společenské - soubor lidí a vztahů, působících na jedince (hustota zalidnění, sociální struktura, věkové a vzdělanostní kategorie, atd.) kulturní - materiální a duchovní kultura Prostředí z hlediska velikosti vymezeného prostoru: mikroprostředí: jedinec semiprostředí: malá sociální skupina (rodina - domácí prostředí ) mezzoprostředí: velká sociální skupina (škola, národ) makroprostředí: společenstvo (stát) globální: lidstvo Rodičovství trvalý vztah mezi dítětem a jeho rodiči (pečovateli). Rodičovství je stav, kdy se rodič stane rodičem tím, že má dítě a zároveň činnost, kde rodičem se stává jedinec až na základě svého vztahu a aktivního přístupu k dítěti (při péči o něj a jeho výchově). Jedná se o vazbu, která je nezrušitelná, neboť se jedná o biologickou a sociální skutečnost. Jedinou možností, jak se žena může vzdát svého mateřství je umělé přerušení těhotenství. Rodičovství dělíme na biologické a psychologické. I jedinci, kteří se rozhodnou dát své dítě do adopce zůstávají rodiči biologickými. Naopak manželé, kteří nemohou mít vlastní dítě (tudíž se nemohou stát rodiči biologickými) a osvojí si dítě cizí, jsou rodiči po stránce psychologické. Rodiče, kteří zplodí dítě a pečují o něj, jsou rodiči jak biologickými, tak i psychologickými.
13
Studijní literatura Možný, I. Rodina a společnost, s.146 – 167. Reichel, J. Kapitoly ze systematické sociologie, s.171-188, 201-207. Kontrolní otázky Popište proces socializace. Proč je pro jedince i společnost určující? Jak byste charakterizovali typického českého rodiče? K jaké podobě výchovy se přikláníte?
Vývojové fáze rodiny z hlediska rodinného cyklu Etapizace je jen modelem, časové vymezení se může aktuálně lišit. manželská rodina - předrodičovská etapa, která trvá přibližně do 1 roku po uzavření manželství rodina s dítětem předškolního věku - trvá asi od 2 do 9 let po sňatku úplná rodina se všemi (minimálně dvěma) dětmi - trvá si od 6. do 20. roku po sňatku úplná rodina se všemi dětmi, z nichž žádné už není předškolního věku - trvá od 10. do 20. roku po sňatku úplná rodina po odchodu prvního dítěte - období od 21. do 24. roku po sňatku manželská rodina - porodičovská etapa (přibližně 25. až 45. rok po sňatku) Etapizace rodinného cyklu: Bezdětné manželství První fáze manželství, kdy se formují rodinné vztahy a celkové předpoklady pro rodinný život. Rodiny s malými dětmi Narozením dítěte nastávají v rodinné organizaci zásadní změny - především vznikem nové „rodičovské“ role. Matka se orientuje především na péči o dítě, otec dítěte se do této péče zapojuje postupně. Může docházet k prvním výrazným konfliktům i krizi rodiny. Po narození druhého dítěte mají rodiče už předchozí zkušenosti, celkově tuto situaci zvládají lépe než po narození dítěte prvního. Rodičovství klade výrazné nároky především na matku, kterou péče o děti váže k domácnosti (často se zde objevují problémy související s izolovaností žen v domácnosti, s možností seberealizace v důsledku přerušení profesní kariéry ženy, ekonomické problémy, apod.). Rodina s dětmi školního věku Vstup do školního zařízení znamená omezení povahy výchovné funkce rodiny. Pro dítě to znamená nutnost adaptovat se na školní prostředí se všemi nároky, které na něj škola klade. Socializační úlohu zde začíná hrát také vrstevnická skupina. Pro matku nastupuje možnost návratu do zaměstnání.
14
Rodina s dospívajícími dětmi V této fázi rodiny lze vysledovat počátek emancipačních snah adolescentních dětí. Těžiště života se výrazně posouvá do mimorodinných prostředí, velko úlohu hrají vrstevnické skupiny, které se pro dospívající stávají referenční skupinou. V tomto období je zvýšené riziko mezigeneračních konfliktů v rodině. Rodina po odchodu dětí Pro rodinu opuštěnou dětmi se často užívá označení „prázdné hnízdo“. Rodinný život pro rodiče přestává být středem zájmu, orientují se spíše na svou profesi, zájmy či společenské kontakty. V tomto období přichází nová role - role prarodičů. Toto období se pro manželství rodičů může stát kritickým v případě, že výchova a péče o děti byly jejich jediným společným zájmem. Uvádí se také tzv. „panika zavírajících se dveří“, která označuje představu manželů o poslední možnosti navázat nový vztah. Manželství s jedním parterem v důchodu Profesní prázdnota a kvantum volného času jednoho z partnerů mohou přinášet jak pozitivní tak i negativní změny do rodinného (resp. manželského) soužití. Manželství důchodců Vývoj rodiny končí vdovstvím. Tato etapizace může být určitým vzorem, výše uvedenými etapami však nemusí nutně projít každé manželství. Studijní literatura Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 50-63. Kontrolní otázky Jak byste popsali ontogenezi rodiny? Vysvětlete pojem „prázdné hnízdo“. Který člen v rodině je tímto nejvíce ohrožen?
Problematika mateřství, ženy na rodičovské dovolené Téma rodičovství a mateřství, rovnost v přístupech k péči o děti a domácnost jsou základem diskusí evropské sociální politiky. Evropské země se vyznačují velmi nízkou porodností – cca 1,5 dítěte na ženu3 (oproti zemím tzv. rozvojovým). Ženy v EU představují velký ekonomický potenciál. EU definuje dosažení rovnováhy mezi zaměstnáním a péčí o rodinu jako jednu z klíčových priorit. Evropská zkušenost: 3
Kol. autorek. Práce a péče, s. 11.
15
„skutečná rovnost mezi muži a ženami začíná doma a vede k ní cesta přes stejný podíl na zodpovědnosti mužů a žen za péči a starost o děti a rodinu.“4 Trend, kdy žena pracuje a souběžně se stará o domácnost stále přetrvává, i když se stále prosazuje zastupitelnost ženy a muže v domácích pracích. S matkou děti mohou „až do doby dospívání komunikovat o takových tématech, jako jsou škola, kamarádi, filmy a móda“ a také jim více „zasahuje do volby povolání“5. Podle konzervativního stanoviska ženy - obzvláště matky nemají být zaměstnány mimo domácnost. Neokonzervativní stanovisko předpokládá, že žena je zaměstnaná do doby než se jí narodí děti a do zaměstnání se vrátí až ve chvíli, kdy už děti její přímou péči tolik nepotřebují. V této souvislosti se mluví o takzvaném „třífázovém modelu“ ženského životního cyklu. Egalitární stanovisko se staví k předešlým modelům negativně, žena má právo pracovat, aby nedocházelo k devalvaci ženské kvalifikace v době péče o děti. „Zejména pokud je mateřská fáze delší, žena kvalifikovanější a rozvoj oboru jejího zaměstnání dynamičtější, ztratí výpadkem z profese kontakt s jeho dynamikou a je de facto odsouzena k méně kvalifikované práci v oboru, pokud z něho nevypadne úplně.“6 Témata k řešení: Pracovní úvazek (ženy mají zájem o zkrácený úvazek, ne 8 hod./ 5 dní v týdnu) Dostupnost, kvalita a dosažitelnost pečovatelských služeb (zařízení pečující o děti) Rovnováha mezi profesním a rodinným životem Rodičovská dovolená (větší podíl mužů pro celou rodičovskou dovolenou nebo její část, otázka finanční kompenzace platu v době čerpání rodičovské dovolené) Překonání předsudků o rozdělení rolí ženy a muže v rodině (podpora aktivnější role mužů v péči o děti a domácnost) Srovnání platového ohodnocení žen a mužů Úprava legislativy zemí EU ve prospěch prorodinné politiky Proměna rodinných pozicích změna v postavení ženy doma i v profesní sféře. Objevuje situace, že žena má lepší postavení a někdy i vyšší plat než její manžel a tudíž dochází k tomu, že žena (matka) je významnější postavou jak doma, tak i ve společnosti. Taková situace může v rodině vyvolat konflikt, který mnohdy vede k rozpadu rodiny. Problém matek samoživitelek – po rozvodu, kdy dochází k rozhodnutí soudu, že dítě bude svěřeno do péče matky anebo případy matek, které jejich partner opustil (nedošlo k uzavření manželství), případně jiný důvod pro osamělé rodičovství ženy. Nejen, že jejich podmínky nejsou příliš uspokojivé, ale objevují se u nich leckdy 4 5
Tamtéž, s. 13. Matoušek O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 35.
6
Možný, I. Rodina a společnost, s. 179.
16
deprese, pocity bezmoci a beznaděje, což následně vede k výčitkám, pocitům viny a pochybnosti o sobě samé. Studijní literatura Křížková, A. a kol. Práce a péče, s. 11-27, 105 - 122. Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 35, 41. Možný, I. Rodina a společnost, s. 179. Kontrolní otázky Proměna rodinných rolí – co to pro vás znamená? Jak vidíte spravedlivé rozložení pozic žen a mužů ve společnosti? Proč jsou ženy považovány za velký potenciál ekonomických sil?
RODINA A ROZVOD Rozvod Rozvod je většinou chápán jako právní zrušení manželství za života obou manželů, kterému předcházel trvalý reálný rozpad vztahů. Rozvod přináší řadu sociálních důsledků, především ve funkčních aspektech rodinného života. Zvykově či právně je zajištěna především péče a výchova dětí v rozpadlé rodině. Náš právní řádu umožňuje nejen samotný rozchod manželů, ale rozvedení mohou také dále uzavírat sňatky, není limitován počet opakovaných sňatků. Rozvod se uskuteční na návrh jedné ze stran (a je možný i proti odporu strany druhé). O rozvodu rozhoduje výlučně soud ve „společensky odůvodněných případech“- tzn. v těch situacích, kdy vztahy mezi manžely jsou vážně rozvráceny, manželství neplní svůj účel (vytváření zdravého prostředí, výchova dětí, vzájemná podpora manželů apod.). Rozvodovost Rozvodovost označuje společenský a demografický jev hromadného charakteru, indikující stabilitu (resp. nestabilitu rodin). Je staticky sledován i jinak zkoumán.
Vývoj rozvodovosti Rozvodové chování Čechů je podobné jako v celé Evropě, po dynamickém nárůstu počtu rozvodů se křivka ustálila na poměrně vysoké hodnotě počtu rozvodů. Rozvádí se přibližně každé třetí manželství. Tato úroveň rozvodovosti se zdá být stabilní pro časové období dalších let. Důležitým faktorem rozvodovosti je sňatečnost. Při nižší sňatečnosti je přirozeně i méně rozvodů. Podpora sňatečnosti moderním státem (např. vyššími daněmi pro svobodné) přináší paradoxně i zvýšení rozvodů. V dnešní situaci, kdy rozvod není společensky nijak sankcionován a je záležitostí poměrně snadnou se snižuje i partnery vnímaná hodnota uzavírání manželství. Proto vstupují do manželství méně
17
často (především se snižuje počet opakovaných manželství) a tím se snižuje i rozvodovost. Rozvod má několik stránek, kterých se nutně dotýká: ekonomická stránka rodiny právní stránka sociální stránka psychologická a psychická stránka rodičovská stránka Nejčastěji sledované prediktory rozvodu: socioekonomický status věk vstupu do manželství etnicita a rasa děti doba trvání manželství město - venkov náboženství dědičnost rozvodovosti pořadí manželství Nestabilní rodina Rozvodem je ohrožena tzv. nestabilní rodina. Za nestabilní můžeme označit rodinu, kde jeden nebo více členů se neúčastní anebo se účastní nedostatečně na povinnostech, které rodinné role přináší. Porozvodová situace v rodině Rozvod je vždy vážným zásahem a změnou v životě a fungování rodiny a rodinných vztahů. Názory, že dobrá výchova dětí je možná jen v úplné rodině jsou značně zjednodušující - nelze jednoznačně tvrdit, že konfliktní manželství je lepší než žádné. Příliš dramatické a napjaté domácí klima může být pro zdravý vývoj dítěte mnohem nebezpečnější než klima neúplné rodiny. V případě problémů v řešení porozvodové situace se mohou rozvedení manželé obrátit na instituci porozvodové poradenství. Cílem poradenství není znovusjednotit rodinu, ale udržet a řešit obsah rodičovských rolí vůči dětem. Studijní literatura Giddens, A. Sociologie, s. 164-181. KLUFOVÁ, R., POLÁKOVÁ. Demografické metody a analýzy, 187-192, 198-212. Možný, I. Rodina a společnost, s. 204- 226. Kontrolní otázky Popište základní prediktory rozvodu manželství. Jaké porozvodové situace ve vztahu rodičů k dětem mohou nastat?
18
ALTERNATIVNÍ FORMY RODINNÉHO ŽIVOTA Rodiny se specifickou potřebou. Typickou rodinnou formou současné doby je nukleární rodina - tzn. žena a muž (manželé) a jejich děti (zpravidla 2-3). Tento svazek je chápán jako celoživotní monogamie založená na právním základu. Stále častěji se však objevují jiné formy rodinného soužití, lišící se v základních znacích od tohoto modelu. Alternativy mohou být různorodé - mohou a nemusí mít právní zakotvení, mohou mít různou dobu trvání i různý charakter dělby práce. Tzv. tradiční rodina má však stále vysokou společenskou prestiž, i když se mnohdy zdá, že její význam klesá. Některá formy alternativního soužití a rodiny se specifickými znaky: Komuny Komuny - neboli komunová rodina je sestavena z několika dospělých a jejich dětí do jedné rodiny. Počet těchto rodin dosáhl pravděpodobně svého vrcholu v 70. - 80. létech 20. stol. Komunová rodina je zpravidla založena na ekonomickém, náboženském, ideologickém, či jiném základě. Nesezdaná soužití Tato rodinná soužití jsou založena na faktickém manželství, jsou v současnosti společensky tolerována a akceptována, ale nemají právní podporu. Jde např. o tzv. kamarádské soužití (dočasná alternativa - manželství na zkoušku) anebo družské soužití. Domácnost osamělých Alternativa lidí žijících v singlu může nastat buď nechtěně (jedinec by chtěl žít z partnerem, ale brání mu v tom nějaké překážka) anebo na základě vlastního rozhodnutí (např. jedinec dává přednost jiné aktivitě - profesní kariéře apod.). Osamělé rodičovství Jde o neúplné rodiny, vzniklé buďto rozvodem, úmrtím partnera, opuštěním rodiny jedním z partnerů anebo o rodinu svobodné matky. Situace rodiny osamělého rodiče bývá vždy zpravidla horší než situace běžných rodin. Většinou se objevují bytové, finanční i výchovné problémy (např. úprava styku dítěte s rozvedeným rodičem, apod.). Rekonstruované rodiny Tato forma vzniká (obvykle) připojením nového partnera k jádru původní rodiny k matce (otci) a dětem. Obvykle má nový partner ještě vlastní děti z původní nukleární rodiny, o které však nepečuje. Nově vzniklou rodinu pak ovlivňují nejen rodiče obou partnerů, ale také bývalí partneři, rodiče rozvedeného manžela (prarodiče dětí), a děti, které zůstaly v péči rozvedených partnerů.
19
Spolurodičovství Manželé přestali být manželi, ale stále zůstali rodiči. Podílejí se společně na péči a výchově dětí (mnohem více a rovnoměrněji než je tomu u rozvedeného manželství, kde děti byly svěřeny do výhradní péče jednoho z rodičů). Může jít např. o tzv. formu střídavé péče, kdy dítě střídavě pobývá stejné časové úseky v domácnosti obou rodičů. Vícegenerační rodina Jde o soužití několika generací (a rodin příbuzensky spjatých) pod jednou střechou. Tento model neposkytuje rodině mladých manželů možnost k úplnému osamostatnění, problémy často vznikají přílišným vlivem ze strany rodičů jednoho z partnerů. Rodina etnických menšin Rodiny různých etnických skupin mívají vždy menší či větší obtíže s integrací do společnosti majoritní. Tato rodinná uskupení disponují jinými společenskými a kulturními hodnotami a normami, které ovlivňují i vztahy, pozice a role v rodině. Rodinné vztahy a chování členů rodiny (vůči sobě navzájem i vůči společnosti) je konfrontováno s typickými vztahy v rodinách majoritní společnosti. Rodina mladistvých Tyto rodiny často vznikají uzavřením manželství s nezletilou partnerkou, která je těhotná. Soužití dvou mladistvých (anebo velmi mladých) partnerů bývá rizikové, často manželé zůstávají ekonomicky i sociálně závislí na rodičích. Manželství zpravidla nebývá trvalým svazkem a bývá často ukončeno rozvodem. Rodiny pracovně exponovaných partnerů Takovéto rodiny se v naší společnosti začaly objevovat především v souvislosti rozvojem podnikatelských aktivit. Partneři své aktivity orientují především na profesní sféru a získávání financí a mají méně času pro vykonávání rodičovských rolí. Rodiny (zpravidla méně početné) bývají dobře hmotně zabezpečeny, avšak mívají problémy s výchovou a péčí o děti. Studijní literatura Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 87-117. Kontrolní otázky Pokuste se nastínit některé z problémů výše uvedených rodin.
Rodiny se specifickou potřebou a sanace rodiny Rodina se zdravotně postiženým členem Závažné onemocnění člena (členů) rodiny vždy výrazně omezí možnosti a celkový životní styl rodiny. Rodina zpravidla postupně omezuje své vnější sociální kontakty a soustředí se na problémy spojené s nemocí (zdravotním postižením) v rodině. Někdy se také manželství v těchto rodinách v důsledku zdravotních obtíží rozpadá (např.
20
protektivní péče matky o zdravotně postižené dítě naruší výrazně její vztah k partnerovi, apod.). Rodina s nezaměstnaným členem (případně členy) Nezaměstnanost (především nezaměstnanost živitele rodiny) je faktor, který se výrazně promítá do celkového statusu rodiny. Nenastávají však jen finanční a ekonomické problémy, ale také negativní psychologické aspekty ztráty zaměstnání člena rodiny (ztráta možnosti seberealizace a někdy i autority, snížené sebehodnocení, atd.). Pokud rodina není solidárním prostředím, může nezaměstnanost vést k úplnému narušení vztahů. Rodiny zanedbávající péči či týrající děti (příp. jiného člena rodiny) Týrání – nepřiměřené fyzické trestání, důsledkem je nejen fyzická, ale i psychická a emoční újma oběti. Týrané děti bývají agresivnější nebo naopak ustrašené, ale zpravidla rozumově nezaostávají za vrstevníky. Zanedbávání – nevšímavost rodičů vůči životním potřebám dětí, rodiče nereagují na signály nouze dětí, vede k psychické deprivaci i zdravotním problémům. Zanedbávané děti zaostávají mentálně za svými vrstevníky. Takovéto destruktivní modely rodin se často přenášejí z generace na generaci. Rodiny s mladistvím delikventem Trend ukazuje, že nejde o děti z ekonomicky slabých poměrů, rodiny vypadají jako funkční, ale nejsou, atmosféra bývá značně vyhrocená, konfliktní, rodiny jsou jen málo soudržné. Rodiny s dospělým alkoholikem Rozdílná je situace v rodinách, kde je závislý muž a žena – u žen alkoholiček je mnohem vyšší míra rozpadu rodiny (cca 10x více rozvodů). Alkoholismus v rodinách bývá spojen s násilím. Sanace rodiny Postupy podporující fungování rodiny, podporující rodinnou soudržnost. Jde tedy o odbornou práci s rodinou vedoucí k úpravě rodinné situace směrem k plnění všech funkcí rodiny vůči jejím členům. Základní znaky: multidisciplinarita týmu, stanovení pravidel práce a jejich respektování všemi členy týmu, tedy i sanovanou rodinou, tvorba společného sanačního plánu. Tým tvoří: pracovníci sociálně-právní ochrany dětí (SPOD), pracovník centra pro sanaci rodiny, pracovník z oblasti ústavní výchovy, psycholog, speciální pedagog apod. Právní rámec sanace rodiny: Zákon o sociálně právní ochraně dětí Zákon o sociálních službách Studijní literatura Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 87-117. Bechyňová, V., Konvičková, M. Sanace rodiny, s. 17 - 34. 21
Kontrolní otázky Pokuste se nastínit některé z problémů výše uvedených rodin. Jaké jsou možnosti pomoci?
Rodinná politika Rodinná politika je „politikou podporující rodinu ve všech jejích základních sociálních funkcích (prorodinná politika) a vycházející z přesvědčení, že péče o děti a jejich výchova není jen soukromou záležitostí rodičů, ale i významným prvkem úspěšného rozvoje společnosti“7. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky uvádí, že „rodinnou politiku lze chápat jako soubor činností a opatření státu (resp. orgánů veřejné moci), která vědomě směřují k uznání a podpoře výkonu rodinných funkcí ve společnosti včetně finanční i nefinanční kompenzace nákladů na ně vynaložených, a to při současném vymezení sociálních forem, na něž se tato opatření vztahují“.8 Rodinná politika - efektivní podpora rodin, soubor praktických opatření, která jsou zaměřena na rodinnou jednotku, na podporu rodiny v rámci sociální politiky“9. Dle širšího pojetí se rodinná politika chápe jako soubor opatření a zařízení, kterými nositelé této politiky sledují cíl chránit a podporovat rodinu jako instituci, která plní pro společnost nepostradatelné funkce. Užší pojetí říká, že rodinná politika by měla manželským dvojicím poskytnout prostředky a podmínky k vytvoření rodiny s takovým počtem dětí, kolik si rodina přeje mít.
Cíle rodinné politiky10 Základní cíl: Vytvořit všestranně příznivější společenské klima a podmínky pro rodinu, umožňující lidem realizovat vlastní životní strategie v naplňování partnerských a rodičovských plánů. Respektovat přitom diferencované zájmy a potřeby různých rodinných typů a členů rodin. Odvozené obecné cíle: 1. Posunout vytváření všestranně příznivých podmínek pro rodinu do centra trvalé pozornosti politické i správní reprezentace země. 2. Posilovat vědomí hodnoty rodiny a vlastní odpovědnosti za její funkčnost a stabilitu především u dnešní mladé generace a následujících generací, mimo jiné podporou výchovy k partnerství, manželství a rodičovství. Národní koncepce rodinné politiky, s. 3 Národní zpráva o rodině, s. 13 9 Krebs, V., s. 349 10 Národní koncepce rodinné politiky, s.9 7
8
22
3. Posilovat ekonomickou a sociální suverenitu rodin a jejích členů na trhu práce prostřednictvím daňového systému a systému sociálního zabezpečení (s důrazem na služby pro rodiny) tak, aby byla schopna plnit svoji úlohu ve všech obdobích svého vývojového cyklu a vůči všem svým členům. 4. Koncipovat a rozvíjet rodinnou politiku jako dlouhodobou celospolečenskou aktivitu koordinovanou veřejnou správou za účasti občanského sektoru, komerčního sektoru, odborníků, médií a široké občanské veřejnosti. 5. Podpořit koncipování účinné rodinné politiky rozvíjením výzkumu poskytujícího dostatek poznatků o aktuálních a perspektivních potřebách rodin a vhodných způsobech jejich uspokojování. Odvozené specifické cíle: 1. Koncipovat rodinnou politiku tak, aby rodiny mohly mít tolik dětí, kolik si přejí, a v době, kterou si zvolí. 2. Minimalizovat handicapy dětí vyrůstajících v ekonomicky a sociálně oslabených či neúplných rodinách podpůrnými opatřeními tak, aby se jejich životní šance v oblasti vzdělávání, uplatnění na trhu práce a ve společnosti jen minimálně odlišovaly od jejich vrstevníků, kteří vyrůstají v ekonomicky i sociálně silných rodinách. 3. Vytvářet rodičům vhodné podmínky pro skloubení nároků trhu práce s nároky péče o nezaopatřené děti a nesoběstačné členy rodiny Základní principy rodinné politiky princip sociální solidarity princip sociální spravedlnosti princip sociální garance princip participace Nástroje rodinné politiky Mezi nejčastěji používané nástroje podpory rodin patří přímé peněžní transakce (dávky) spojené s péčí o děti, daňové úlevy, příspěvky na bydlení (půjčky na bydlení) a poskytování veřejných statků.
dávka při narození dítěte (tzv. porodné) rodičovská dovolená (mateřská, otcovská dovolená) přídavky na děti podpora při ošetřování člena rodiny nabídku sítě veřejných zařízení pro péči o děti do 6 let (jesle, mateřské školky) daňové úlevy (př. tzv. společné zdanění manželů)
Studijní literatura
Národní koncepce rodinné politiky. Národní zpráva o rodině. 23
KREBS, V., kol. Sociální politika, s. 349-355. TOMEŠ, I. Obory sociální politiky, s. 186-206. Kontrolní otázky Definujte rodinnou politiku v ČR. Popište cíle rodinné politiky v ČR. Jaké nástroje má rodinná politika?
Služby pro rodiny s dětmi Rodiny s dětmi mohou využít nabídky sociálních služeb, jejímž zřizovatelem může být stát (resp. MPSV), krajský či obecní úřad a církevní či jiné nestátní neziskové organizace. Z nabídky zařízení sociálních služeb dle zákona mohou využít především: centra denních služeb denní stacionáře týdenní stacionáře domovy pro osoby se zdravotním postižením azylové domy zařízení pro krizovou pomoc nízkoprahová zařízení pro děti a mládež terapeutické komunity sociální poradny sociálně terapeutické dílny centra sociálně rehabilitačních služeb pracoviště rané péče intervenční centra zařízení následné péče. ale i další služby Ze základních činností při poskytování sociálních služeb poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociální poradenství, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí a další
24
Studijní literatura
ZÁKON č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Registr poskytovatelů sociálních služeb. Dostupné na:
http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?SUBSESSION_ID=1396109937657_3
Kontrolní otázky Vyhledejte v registru poskytovatelů sociální služby určené pro rodiny s dětmi, které se nachází ve vaší obci, kraji.
25
