Richard Rohr: Radikální milost 1

Richard Rohr: Radikáln´ı milost

1

Richard Rohr

Radikáln´ı milost Meditace na kaˇzdy´ den Vyˇsehrad, Praha, 2005 preklad: Jan Kofronˇ • 9 Jeden odborn´ık na komunikaci mi nedávno rˇ ekl, zˇ e jen dvanáct procent z toho, co je sdˇelováno, pˇripadá v komuni´ kaci na samotnou volbu slova. Tˇricet sˇ est procent vyznamu je sdˇelováno gesty, modulac´ı hlasu, opakován´ım a tonem, ´ zat´ımco plnych ´ dvaapadesát procent pˇripadá na situaci a kontext, v nˇemˇz jsou slova vyˇrcˇ ena. Proto jsou zˇ ivá kázán´ı ˇ ˚ a pásky pusobivˇ ejˇs´ı média neˇz knihy. Clovˇ ek má pˇritom cˇ as dobˇre po sobˇe zahladit stopy, upoutat posluchaˇce pˇri obt´ızˇ nych parti´ıch, odˇcinit nˇejaky´ ten pˇrehnany´ akcent nebo zakamuflovat ubohou logiku cˇ i gramatiku vlastn´ım ´ pˇresvˇedˇcivym ´ projevem. • 10 Mnoho lid´ı mi na mych ´ cestách rˇ´ıká: Vidˇel jsem, jak rosteˇs.“. A já obvykle odpov´ıdám: Doufám, zˇ e je to pravda, ” ” i kdyˇz ve skuteˇcnosti se potˇrebuji sn´ızˇ it.“. • 17 Pˇrijd’, Pane Jeˇz´ısˇ i“ znamená, zˇ e celá historie kˇrest’anstv´ı mus´ı zˇ ´ıt z jakéhosi dobrovolného nenaplnˇen´ı. ” • 17 (. . .) Odm´ıtáme rˇ´ıkat: Pˇrijd’, Pane Jeˇz´ısˇ i.“. ” T´ım odm´ıtáme zˇ ´ıt s otevˇrenost´ı, ve svobodˇe a vydanosti. (. . .) • 20 C´ırkev nen´ı sama o sobˇe c´ılem; c´ırkev je prostˇredek. Královstv´ı Boˇz´ı je c´ıl. A kdykoli udˇeláme z prostˇredku c´ıl, stvoˇrili jsme modlu. • 24 ˚ vyznam. (. . .) Poˇrad´ı Jeˇz´ısˇ ovych slov, jimiˇz mluv´ı sám o sobˇe, má svuj Je za prvé Cesta, a teprve potom Pravda, ´ ´ ˇ a nakonec Zivot (srov. J 14,6). • 24 ´ ech, protoˇze Kdyˇz lidé dˇelaj´ı Boˇz´ı vˇec, maj´ı svobodu – dokázˇ ou se sami sobˇe smát, dokázˇ ou pˇrijmout pon´ızˇ en´ı a neuspˇ nejde o jejich vlastn´ı povˇest. • 29 V Kristu jsme celistv´ı, kompletn´ı, spojeni v jedno, sjednoceni. Naˇse bytost se stává celá svatou. Srov. jednotny´ etymo˚ logicky´ puvod anglického whole a holy. (Pozn. pˇrekl.) • 32 ˚ zeme se hodnˇe nauˇcit od lid´ı, jako jsou kvakeˇri a memionité. Jsou navykl´ı byt Muˇ ´ menˇsinou. K tomu, aby vˇerˇ ili v pravdu, nepotˇrebuj´ı m´ıt kolem sebe davy. • 33 Kdyˇz vid´ıme, co evangelium od naˇsich zˇ ivotu˚ zˇ a´ dá, moˇzná mu ani nechceme rozumˇet. • 35 Lidé jsou podivná stvoˇren´ı; jsme souˇcasnˇe velmi dobˇr´ı i velmi hˇr´ısˇ n´ı. Tyto vlastnosti se vzájemnˇe neruˇs´ı. V´ıra znamená ˚ e zˇ ´ıt a vydrˇzet v tomto paradoxu. Ti, kdo maj´ı prostor, aby v nich mohly koexistovat tyto dvˇe zdánlivˇe protichudn´ pravdy, jsou ti, kdo dokázˇ ´ı rozpoznat Boˇz´ı královstv´ı. • 37 ˚ zeme m´ıt jedno bez druhého. Pamˇet’ je základem jak bolesti, tak radosti. Nemuˇ


2

• 39 ˇ ˇ e mˇeli vˇzdy nakázáno aby pozdravili a uv´ıtali cizince v bránˇe. Zid´ (. . .) Uˇz ve Starém zákonˇe Boˇz´ı slovo vyzyv´ ´ a Zidy, ˇ ˚ v Novém zákonˇe, kde autor rˇ´ıká, zˇ e mnoz´ı nevˇedomky pˇrijali v´ıtat cizince. Tato tradice pokraˇcuje aˇz k listu Zidum ˇ 13,2). Zdˇedili jsme tuto trvalou tradici, zˇ e andˇel – Boˇz´ı posel – je skryt v cizinci, v nˇekom, kdo je ciz´ı, andˇely (Zd zvlásˇ tn´ı, kdo nen´ı jako my. • 40 ˚ dosáhl dokonalého spojen´ı boˇzského a lidského. Buh ˚ poskytl lidstvu vizi celku a ujistil nás, zˇ e se v n´ı V Jeˇz´ısˇ i Buh ˚ zeme c´ıtit doma. V Jeˇz´ısˇ ovˇe vtˇelen´ı se nám vyjevuje, zˇ e Buh ˚ se s námi setkává tam, kde právˇe jsme. Ujiˇst’uje nás, muˇ zˇ e k tomu, abychom poznali Boha, nemus´ıme opouˇstˇet svˇet nebo rezignovat na svou lidskost, ale staˇc´ı, abychom se odvrátili od zla. Ve zrozen´ı Bohoˇclovˇeka jsme byli konsekrováni v pravdˇe“, a tak jsme posláni do svˇeta, abychom ” v rozv´ıjen´ı tohoto spásného vzorce vtˇelen´ı pokraˇcovali. • 45 Maria symbolizuje lid Boˇz´ı, c´ırkev, symbol lidstva, které potˇrebuje Boha. Ve stˇredovˇeku pro to mˇeli skvˇely´ cit. Zobrazovali Marii jako zˇ enu s obrovskym ano“ ve své osobˇe ´ plásˇ tˇem, pod kterym ´ byl schován vˇsechen Boˇz´ı lid. Svym ´ ” shrnula vyznam kˇrest’anstv´ı pro vˇsechny lidi. ´ • 49 ˚ je, ale sp´ısˇ e zˇ e Buh ˚ je pro nás. A to je radostná zvˇest. V´ıra ani tak neznamená vˇerˇ it, zˇ e Buh • 49 Málo je tˇech, kteˇr´ı dovedou pˇrijmout nˇeco nezaslouˇzeného. • 49 Pokud vám jde o zásluhy, soutˇezˇ en´ı a odmˇeny, pak vám evangelium nebude dávat smysl. • 50 Vˇetˇsina svˇetovych ´ náboˇzenstv´ı (hinduismus, buddhismus a mnoho podob protestantismu) se vˇzdy snaˇz´ı vás pˇrivést k transcendentáln´ımu svatému pˇremyˇ ´ slen´ı: myˇslenky, vysvˇetlován´ı, principy, vize. Katolicky´ pohled na svˇet vˇzdycky rˇ´ıká: Sestup do dˇejin, do tˇela, do chleba a v´ına, do hmoty.“. Vyjdi do tohoto svˇeta, a tento svˇet vˇzdy bude prostˇredko” vat svˇedectv´ı o duchovn´ı dimenzi. • 50 (. . .) Nˇekteré vˇeci, které by mohly byt ´ bolest´ı nebo bˇremenem, jsou radost´ı, protoˇze v´ıte, zˇ e jste milováni. V´ıte, zˇ e vásˇ zˇ ivot má smysl, v´ıte, zˇ e je nˇekdo, kdo vás miluje. Nen´ı ani tˇreba, aby ta osoba byla nabl´ızku, postaˇc´ı, zˇ e je tu nˇekdo, kdo si mysl´ı, zˇ e jste hodni lásky. Staˇc´ı pak jen na to pomyslet a vˇedˇet o tom, a vˇsechno ostatn´ı lze uˇz snadno unést. Pohled lásky je t´ım, z cˇ eho kaˇzdy´ z nás zˇ ije! Je nˇecˇ ´ım nav´ıc a je tak náramnym ´ darem, vykupuj´ıc´ım a osvobozuj´ıc´ım. ˚ z tˇech druhych Proˇc právˇe já, proˇc ne nˇekdo jiny´ z tˇech bezvadnych ´ chlapu, ´ lid´ı? Proˇc si vybrala právˇe mˇe? Je to zázˇ itek volby, vybˇ ´ eru, nezaslouˇzenosti! ˚ zeme unést nesnesitelné, a bude to pro nás radost´ı. Z onoho pohledu lásky Boˇz´ı dokázˇ eme zˇ ´ıt po cely´ zˇ ivot. S n´ım muˇ Bˇremeno bude lehké a sladké. • 57 Slovo re-spekt (. . .) znaˇc´ı znovu pohlédnout. • 61 Jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e vˇetˇsina svˇetcu˚ byla náboˇzenskymi ´ odpadl´ıky od spoleˇcnosti, jeˇz nikam nesmˇerˇ ovala. Byla to v´ıra, která je volala k tomu, aby odpadli a vˇerˇ ili v nˇeco jiného. • 63 ´ cinnˇejˇs´ı cesty, jak pˇred Bohem utéct neˇz pˇrehnaná zboˇznost, zapojen´ı do zboˇznych Nen´ı uˇ ´ a svatych ´ aktivit konanych ´ pro sebe sama. • 63 ´ Postarej se, abys mˇel cˇ as byt ı a rozj´ımat o samotˇe nebo v modlitbˇe, ale postarej se také o to, abys byl do nˇecˇ eho ´ v ustran´ aktivnˇe zapojen, aby slovo v tobˇe mˇelo své vtˇelen´ı a projevovalo se tézˇ nˇejakou aktivitou. • 64 ˇ jeden chasidsky´ Zid ˚ • Kdyˇz se modl´ım, jsem Buh.


3

• 65 ˇ Pˇr´ıbˇeh zˇ eny pˇristiˇzené pˇri cizoloˇzstv´ı je dokonalym j´ı dvˇe vˇeci: ´ pˇr´ıkladem, jak Jeˇz´ısˇ dává lidem dar viny“. (. . .) Rekl ” 1. Neodsuzuji tˇe“ (odpovˇed´ı nen´ı hanba) a 2. Jdi a uˇz nehˇreˇs“ (pˇrevezmi vládu nad sebou a zmˇenˇ se). ” ” • 66 Spiritualita Anonymn´ıch alkoholiku˚ vstoup´ı do dˇejin jako vyznamn y´ americky´ a autenticky´ pˇr´ıspˇevek k dˇejinám spi´ rituality. Je to pravá spiritualita. Co je tu pro mne jako kˇrest’ana vzruˇsuj´ıc´ı, je vidˇet, jak Dvanáct stupnˇ u˚ a Dvanáct tradic zˇretelnˇe formuluje to, co dosud vyjadˇrujeme teologickou rˇ eˇc´ı tak slabˇe. Náboˇzensky´ zˇ argon se stal tak omˇselym ´ a ne˚ ´ srozumitelnym, nemá svou udernost. Slova jako láska“ a konverze“ znamenaj´ı tak mnoho vˇec´ı, zˇ e jejich ´ zˇ e uˇz vubec ” ” ˇ ı, cˇ in´ı nesrozumitelnym, poselstv´ı uˇz nen´ı jasné. Nam´ısto aby zjevovala, cˇ asto zatemnuj´ nam´ısto aby pojmenovávala. ´ ˇ Jazyk Dvanácti stupnˇ u˚ odstranuje mystifikace, k nimˇz je náboˇzenstv´ı tak náchylné. Mystifikace je náboˇzenskou formou represe a odm´ıtán´ı. Ve Dvanácti stupn´ıch se to nazyv´ ´ a páchnouc´ı myˇslen´ı“. Na to tam nemaj´ı cˇ as. ” Hnut´ı Anonymn´ı alkoholici“ (Alcoholics Anonymous, AA“) zaloˇzili roku 1935 ve Spojenych ´ státech Bill Wilson a dr. ” ” Bob Smith, kteˇr´ı oba mˇeli s alkoholem neblahé zkuˇsenosti. V rámci AA vytvoˇrili program Dvanácti stupnˇ u˚ nebol´ı jasnˇe formulovanych ´ rozhoduj´ıc´ıch etap na cestˇe k vylécˇ en´ı ze závislosti. Pozdˇeji k tomu pˇristoupilo tzv. Dvanáct tradic, jeˇz tvoˇr´ı jakési konstituce celého linut´ı. Dnes má tento program mnoho cˇ lenu˚ a vˇenuje se pomoci lidem postiˇzenym ´ závislostmi vˇseho druhu. (Pozn. pˇrekl.) • 67 Jeˇz´ısˇ rˇ ekl: Jestliˇze se neobrát´ıte a nebudete jako dˇeti, nevejdete do královstv´ı nebeského.“ (Mt 18,3). Nebudete do” konce schopni ani rozpoznat královstv´ı nebeské, rˇ´ıká Jeˇz´ısˇ , leda oˇcima d´ıtˇete. Mysl´ım, zˇ e velice oprávnˇenou interpre˚ tac´ı tˇechto slov je, zˇ e my vˇsichni jsme vyrustali v rodinách, kde vˇsechny naˇse potˇreby nebyly vˇzdy uspokojovány. Byly tu rodiny, ve kterych ´ v nˇejaké m´ırˇ e vládla temnota nebo i zneuˇz´ıván´ı. Na kaˇzdém z nás byly páchány hˇr´ıchy. Je to realita nauky o prvotn´ım hˇr´ıchu. Vˇsichni na sobˇe neseme zranˇen´ı. Pˇredáváme je z otce na dˇeti, z matky na dˇeti. Jednoho dne si kaˇzdy´ z nás mus´ı proj´ıt od poˇca´ tku˚ svou rodinou, aby novˇe pojmenoval naˇse strachy a potˇreby bezpeˇc´ı, novˇe proc´ıtil potlaˇcené emoce, znovu si pˇrivlastnil, novˇe proˇzil a proc´ıtil vˇeci, které jsme nikdy nemohli c´ıtit a nebylo dovoleno, abychom na nˇe myslili. A to vlastnˇe znamená stávat se malym ´ d´ıtˇetem, nebot’ kdyˇz tak cˇ in´ıte, pˇripadáte ´ si jako upln y´ hlupák. Nicménˇe pokud si svou cestu d´ıtˇete znovu nepˇreˇzijete a nezpˇr´ıtomn´ıte, budete v sobˇe navˇzdy zˇ ivit své zranˇené d´ıtˇe. • 69 ´ ech? V takové psych´ Dovedete si pˇredstavit, s jakou obt´ızˇ ´ı pˇrij´ımá praktická, c´ılevˇedomá mentalita neuspˇ ´ e nen´ı nic ´ echu. Vˇsechna velká svˇetová náboˇzenstv´ı uˇc´ı pˇrij´ımat neuspˇ ´ ech. pˇripraveno k pochopen´ı spirituáln´ı moudrosti neuspˇ ´ ech A pˇrece vˇetˇsina z nás, dokud nepronikne d´ırou ve své duˇsi – slabym ´ m´ıstem v naˇsem stˇredu, si nemysl´ı, zˇ e neuspˇ by byl zapotˇreb´ı. • 70 Pán rˇ´ıká: Mus´ım tento lid nauˇcit, zˇ e jsem jeho silou, zˇ e jsem ten, kdo ho miluje, zˇ e jsem jeho zˇ ivotem. A tak jen jeden ” ˇ se vytahovat, pˇrestante ˇ se honit za uspˇ ´ echem, pˇrestante ˇ lapat po den v tydnu, sedmy´ podle vaˇseho cˇ asu, pˇrestante ´ ˇ s plnˇen´ım ukol ´ ˚ Nechtˇe mˇe konat d´ılo spásy, lásky, osvobozen´ı.“. nˇejakych u. ´ c´ılech. Pˇrestante V tom byl vyznam sobotn´ıho odpoˇcinku: cˇ ekat na Pána, odpoˇc´ıvat v Pánu. A aby Pánu umoˇznili osvˇedˇcit se, rozhodli ´ se, zˇ e kaˇzdy´ sedmy´ rok nechaj´ı pole neosetá. • 72 Mnoz´ı z tˇech, kdo chod´ı do kostela, jsou ve skuteˇcnosti jen pokˇrtˇen´ı pohané. V´ıra naˇsich rodiˇcu˚ nebude v´ırou naˇs´ı, ˚ nemá zˇ a´ dná vnouˇcata. dokud se sami nevydáme na cestu. Buh • 74 Latinskym pro slovo maska je persona, z n´ızˇ pocház´ı i slovo vyjadˇruj´ıc´ı individualitu cˇ lovˇeka. Zdá se, zˇ e ´ vyrazem ´ toto slovo vyjadˇruje, zˇ e individuáln´ı projev nen´ı niˇc´ım v´ıce neˇz pouhou maskou nˇejaké sˇ irˇs´ı reality. Nejprve se vztahovalo na velké divadeln´ı masky, které rˇ eˇct´ı herci pouˇz´ıvali k tomu, co se nazyvalo mluvit skrz“ cˇ i pro-mlouvat“ ´ ” ” (per-sonare). Masky pˇritom mˇely zesilovat jejich hlasy. Nakonec byl ale vyraz persona pouˇz´ıván kˇrest’anskymi filosofy ´ ´ a teology, aby definoval individuum – jako vydˇelené ze skupiny. Kaˇzdá osoba – persona byla maskou Boˇz´ı“. Kaˇzdá ” osoba dychala a promlouvala skrze masku – jako zobrazen´ı pravdy daleko sˇ irˇs´ı. ´ • 78 Proroci byvali jednou nohou v Izraeli a jednou nohou mimo nˇej. Stejnˇe i ty mus´ısˇ byt ´ ´ jednou nohou ve spoleˇcenstv´ı své v´ıry a jednou nohou ve svˇetˇe.


4

• 79 Zralost obvykle znamená uznat, zˇ e moje máma byla dost dobrá matka – nikoli dokonalá. • 83 (. . .) Naˇse jediná sˇ patnost spoˇc´ıvá v tom, zˇ e potlaˇcujeme svou dobrotu, kterou je Boˇz´ı Duch – darovany´ a zasl´ıbeny. ´ ˚ ci A to je vskutku sˇ patné. V praxi se taková sˇ patnost projevuje tvrdost´ı, nenaslouchán´ım, bezcitnost´ı, nenávist´ı vuˇ ˚ ejˇs´ıch skrytych sobˇe samému v nejruznˇ ´ podobách a obecnˇe povrchnost´ı. Je v tom velky´ hˇr´ıch nev´ıry, ktery´ tis´ıckrát za den maˇr´ı lidskou duˇsi: odm´ıtáme vˇerˇ it Synu, zˇ e jsme t´ım, kym ´ jsme – syny a dcerami zˇ ivého Boha. Nemilosrdnˇe nenávid´ıme sebe sama, a to zˇ e se svymi hˇr´ıchy pˇr´ıliˇs zabyv´ ´ ´ ame, nám brán´ı poznat tento velky´ hˇr´ıch. Je to neodpusti˚ uˇcinil. telny´ a nerozpoznany´ hˇr´ıch proti Duchu svatému, nebot’ je to nerozpoznaná nev´ıra v to, co Buh • 85 Tˇech, kteˇr´ı se nám zdaj´ı slab´ı, se boj´ıme, nebot’ nám nastavuj´ı tvárˇ ukˇriˇzovaného Jeˇz´ısˇ e. Vytlaˇcujeme je na okraj spoleˇcnosti. Odstrkujeme od sebe staré, protoˇze nám pˇripom´ınaj´ı, zˇ e i my sami budeme jednoho dne staˇr´ı. Ignorujeme malé dˇeti, protoˇze mysl´ıme, zˇ e jeˇstˇe nic nevˇed´ı, a tak nás nemaj´ı cˇ emu uˇcit. Stran´ıme se postiˇzenych, kteˇr´ı nám ´ ˚ by k tomu, abychom se stali mrzáky, staˇcil vˇzdy jen maly´ kruˇ ˚ cek. A lidé s mentáln´ım pˇripom´ınaj´ı, zˇ e i naˇsim tˇelum postiˇzen´ım nám zas bolestnˇe pˇripom´ınaj´ı, zˇ e ve skuteˇcnosti ani s námi to nen´ı moc slavné. Uprchl´ıci v kaˇzdém z nás vyvolávaj´ı strach, zˇ e nebudeme m´ıt kam hlavu sloˇzit. Gayové a lesbiˇcky nám pˇripom´ınaj´ı, zˇ e vˇsichni v sobˇe máme ˇ e nám pˇripom´ınaj´ı, zˇ e i my jsme nˇecˇ ´ım uvˇeznˇeni a lapeni. muˇzsky´ i zˇ ensky´ prvek. Vˇeznov´ • 85 ´ celu a smyslu jsou t´ım, co nám pusob´ ˚ Nedostatek uˇ ı utrpen´ı. • 88 (. . .) Dobré katolické vzdˇeláván´ı (. . .) nen´ı totézˇ jako katolická propaganda(. . .). • 90 ˚ vˇsechny ty náboˇzenské dary, jichˇz se nám dostalo, jsou Thomas Merton rád opakoval jeden postˇreh zenovych ´ mistru: jen prsty ukazuj´ıc´ı k mˇes´ıci. Náboˇzenstv´ı se bez konce zaob´ırá prsty – definuje je, vyhlaˇsuje je, chrán´ı je, bojuje o to, ktery´ z prstu˚ je lepˇs´ı, ktery´ prst cˇ lovˇeka zachrán´ı, nam´ısto aby vˇenovalo pozornost mˇes´ıci. Ve svˇetle Boˇz´ıho královstv´ı ˚ je vˇsechno prostˇredkem – prstem. A je to jen mˇes´ıc, ktery´ je c´ılem, o nˇejˇz jde; t´ım c´ılem je Buh. Papeˇz, institucionáln´ı c´ırkev, Bible, svátosti, knˇezˇ stv´ı, vˇsechno to jsou vˇeci, nad kterymi se devadesát procent svého ´ cˇ asu rozˇcilujeme, pˇriˇcemˇz vˇsechno to jsou jen prsty ukazuj´ıc´ı k mˇes´ıci. Jde ovˇsem o mˇes´ıc – ten mus´ıme vidˇet. • 91 ˚ Mˇeli bychom m´ıt v´ıce cˇ asu neˇz kdokoli jiny, Faleˇsnˇe jsme si definovali svobodu jako vnˇejˇs´ı vˇec ´ ale nemáme ho vubec. – ve smyslu cˇ asu, prostoru a moˇznosti volby. Ameriˇcané si mysl´ı, zˇ e jsou svobodn´ı, jestliˇze maj´ı vˇetˇs´ı moˇznost volby. ˚ avaj´ı Ve skuteˇcnosti jsme t´ım paralyzováni. S tolika moˇznostmi se nemus´ıme podvolit zˇ a´ dné z nich. Vˇzdycky zust´ nˇej aká jiná vrátka otevˇrena. Jsme hnáni kolem dokola svymi moˇznostmi volby a zamˇestnáni poˇrizován´ım novych ´ ´ ´ zaˇr´ızen´ı na usporu cˇ asu. • 92 Nen´ı náhodou, zˇ e prvn´ım pˇrikázán´ım je nebudovat si modly. Náboˇzenstv´ı je schopno udˇelat modlu ze sebe sama. Kdyˇz Jeˇz´ısˇ vyhlaˇsuje Boˇz´ı královstv´ı, rˇ´ıká nám právˇe, abychom to nedˇelali. Nemáme absolutizovat vˇeci, vˇcetnˇe naˇsich ˚ chápáni sebe sama a vlastn´ı duleˇ ˚ zitosti. vlastn´ıch vyklad u, ´ • 98 ˚ ze cˇ lovˇek na nˇejaky´ cˇ as stáhnout, aby se radoval z dobrého a krásného, Je cˇ as byt ´ v prvn´ı linii, a pak se také muˇ ˚ i slaven´ı – a také schopnost rozpoznat, jak a kdy z poezie, lásky, pˇra´ tel, sm´ıchu. Tak je tu akce i kontemplace, pust mezi obˇema volit. V tom spoˇc´ıvá nejdospˇelejˇs´ı forma kˇrest’anstv´ı. Je ovˇsem také tou nejvzácnˇejˇs´ı. • 106 Co nen´ı pˇrijato, nen´ı vykoupeno. To je princip vykoupen´ı, jakto vid´ım já. Vykoupen´ı nezakouˇs´ıme, dokud nen´ı zranˇen´ı pˇrijato, dokud d´ıra v duˇsi (jako slabost v nás ukazuj´ıc´ı cestu ven) nen´ı poznána a nˇekde nahlédnuta a pˇresnˇe pojmenována. • 115 Je pro nás snazˇs´ı mluvit o Bohu neˇz mluvit k Bohu. • 117


5

˚ Nejjednoduˇssˇ´ım pravidlem pro dobrou modlitbu je upˇr´ımnost a pokora. S tˇemito dvˇema se nikdy s modlitbou nemuzˇ eˇs minout. Mluv k Bohu upˇr´ımnˇe. Nedávej se Bohu tak, jak si mysl´ısˇ , zˇ e másˇ vypadat. Odevzdej se Bohu ve své ˚ hnˇev a svou roztrˇzitost. nahotˇe, takovy, ´ jaky´ opravdu jsi, i kdybys mu mˇel dávat svuj Uˇc´ıvali jsme se roztrˇzitostem vyhybat. Je ale daleko lepˇs´ı jich uˇz´ıvat. Jestliˇze jsi celé odpoledne zamˇestnán jednou ´ myˇslenkou, pˇredej právˇe ji Bohu. Pane, proˇc jsem takto zajat ve své fantazii? Proˇc mˇe to poˇra´ d zamˇestnává? Proˇc mˇe ´ cet nebo splácen´ı hypotéky nebo cokoli jiného tak rozˇciluje? Nam´ısto aby ses snaˇzil toho zbavit a pˇrevádˇel to tenhle uˇ kamsi do spirituáln´ıho cˇ i teologického svˇeta, zapoj to do své modlitby. V tom je vyznam celistvé modlitby ve svˇetˇe, ´ v kterém se Slovo stalo tˇelem. • 122 ˇ Kdyˇz nám jsou odnaty vˇsechny naˇse modly, vˇsechny naˇse jistoty a obranné mechanismy, pˇrijdeme na to, kdo vlastnˇe ˚ ale naˇsi hanbu odn´ımá, a my pak jsme jsme. Jsme tak mal´ı, tak uboz´ı, tak prázdn´ı – nˇekdy dokonce odporn´ı. Buh ˚ pro nás. schopni pˇredstoupit pˇred nˇeho chud´ı a pokorn´ı. Shledáváme pak, kdo jsme a kym ´ je Buh • 125 Odpovˇed’ [na otázku utrpen´ı] má vˇzdy charakter paradoxu: je rozporuplná, nekonzistentn´ı, ale naprosto pravdivá. • 126 (. . .) Nejhlubˇs´ı roviny v´ıry budeˇs poˇra´ d pocit’ovat jako zmatek – ale tvá zmatenost tˇe uˇz nebude mást! • 126 ´ ˚ tˇe miluje, a to i v tvé nahotˇe, b´ıdˇe a hˇr´ısˇ nosti. Lidé si vˇsak mysl´ı, zˇ e Boˇz´ı lásku Nejvˇetˇs´ım ukonem v´ıry je vˇerˇ it, zˇ e Buh si mus´ıme z´ıskat. Pracujeme pro to a mysl´ıme si, zˇ e t´ım, zˇ e konáme dobré vˇeci pro Boha, z´ıskáme Boˇz´ı poˇzehnán´ı a na ˚ ˚ Jeˇz´ısˇ . Vˇse pak vyust’uje ´ oplátku i lásku. Toto je náboˇzenstv´ı soukromé komurky, v n´ızˇ jsem já a muj“ do egocentrické ” morálky sebezdokonalován´ı a discipl´ıny. • 127 ˚ zeˇs zachránit svou duˇsi, je cˇ irá hereze. Jeˇz´ısˇ znamená Jahve zachranuje“. ˇ Dokud se budeˇs ty zamˇestnáMyslet si, zˇ e muˇ ” ˇ vat spásou své duˇse, budeˇs zabranovat Bohu, aby tvou duˇsi zachránil On. • 128 My, lidé náboˇzenˇst´ı, pˇricház´ıme se svymi pˇredem hotovymi závˇery, biblickymi citáty a dogmaty, a to tak, abychom ´ ´ ´ ˚ nemuseli pˇrij´ımat realitu, pˇrij´ımat okamˇzik tak, jak je. Z nˇejakého duvodu je snazˇs´ı zastávat názory, neˇz prostˇe být bdˇelý a probuzený. • 130 ˚ na pouˇsti. Právˇe tolik, kolik postaˇc´ı na jeden den, Kaˇzdého dne nám dávej manu, kterou jsi dával naˇsim otcum ˚ erˇ ovat. abychom ti z´ıtra mohli opˇet duvˇ • 140 (. . .) Nejvyˇssˇ´ı formou sebevlastnˇen´ı je schopnost sebeodevzdán´ı. • 142 Zkuˇsenost s Duchem je nezaslouˇzeny, ´ pouhy´ dar, novy´ celek, vˇetˇs´ı neˇz suma vˇsech cˇ a´ st´ı. Vynásˇ´ı nás z nás samych ´ i nad nás, navzdory nám samym. Je to radikáln´ı milost. Krácˇ et v Duchu znamená, zˇ e dovol´ısˇ , abys byl uchvácen ´ Bohem a byl pˇriveden do daleko sˇ irˇs´ıho svˇeta smyslu. • 146 Katol´ıci maj´ı svátostny´ pohled na svˇet. Pro nás hmotná realita prostˇredkuje realitu duchovn´ı. Veˇskerá spirituáln´ı realita, veˇskerá milost jsou nám sdˇelovány skrze tento svˇet, skrze dˇejiny, skrze konkrétn´ı objekty, vˇeci, okamˇziky, události, osoby. • 147 V katolicismu zˇ ije jisty´ druh holismu, jakési mystické pˇra´ n´ı propojovat vˇsechny vˇeci a zjiˇst’ovat, zˇ e vˇsechny vˇeci jiˇz propojeny jsou. Nen´ı proto divu, zˇ e se katolicismus po celé své dˇejiny pohybuje smˇerem k mysticismu. Mystici maj´ı ˚ je stˇred hluboky´ smysl pro to, zˇ e vˇse je spojeno. Oni zˇ ivot nerozˇskatulkovávaj´ı, nebot’ hluboce zakouˇsej´ı, zˇ e Buh a vˇsechny vˇeci jsou s t´ımto stˇredem spojeny. Jejich kruh se rozp´ıná do daleka a do sˇ iroka a uvnitˇr nˇeho je sdostatek prostoru pro vˇsechno. • 147 Pohled’me tˇreba na Thomase Mertona, Dorothy Day, Grahama Greena, Teilharda de Chardin, Flannery O’Connor, kardinála Newmana, Thomase Mora. Takové lidi vytvárˇ´ı naˇse c´ırkev. Vynoˇruj´ı se z holismu katolické tradice. Jestliˇze katolické sˇ koly uˇz takové lidi neprodukuj´ı, pak se mus´ıme ptát, proˇc preferujeme propagandu, právo a rˇ a´ d a pˇr´ıpravu na zamˇestnán´ı pˇred vychovou k moudrosti. ´


6

• 147 Na zdech katolickych ´ kostelu˚ najdeme cˇ trnáct zastaven´ı. Je to dobrá teologie procesu. Je zde pohyb, jsou tu stadia a fáze: nejprve se mus´ı stát toto, pak mus´ısˇ proj´ıt t´ımto; na cestˇe mus´ısˇ setrvat ve vˇsech stadi´ıch a vztaz´ıch. Sama cesta bude tvym ´ uˇcitelem. • 149 ˇ ıká se, zˇ e katolická c´ırkev pohl´ızˇ ´ı na dˇejiny v rˇ a´ du stalet´ı. (. . .)Katolická c´ırkev, at’ uˇz je to dobˇre cˇ i sˇ patnˇe, takovym R´ ´ ˚ ´ ımi trendy v kultuˇre, ale proˇz´ıvat zpusobem uvaˇzuje. Jsme tu uˇz dlouhou dobu. Chrán´ı nás to pˇred okamˇzitymi modn´ ´ s t´ım pˇr´ıtomnost byv´ ´ a tak obt´ızˇ né. • 151 (. . .) Jsme nuceni opouˇstˇet své obrazy: obrazy, které jsme si vybudovali v mlád´ı, obrazy, které zatuhly a které aktivizovaly násˇ obraz o sobˇe samych. Zhroucen´ı tˇechto obrazu˚ zakouˇs´ıme jako smrt ducha, jako ztrátu nadˇeje, jako temnotu, ´ ´ která se jev´ı témˇerˇ k neunesen´ı. Mnoz´ı, ne-li vˇetˇsina, podléhaj´ı unavˇ e a cynismu; setrvávaj´ı pˇritom u svych ´ starych ´ slov, z nichˇz se stávaj´ı kliˇse´ – dokonce i pro nˇe samé. ˚ pak spoˇc´ıvá ve vˇedomém odevzdán´ı tˇechto obrazu˚ ve prospˇech obrazu˚ pravych. Duchovn´ı rust Je to konverze, která ´ nikdy nekonˇc´ı, odevzdán´ı, které nikdy nepˇrestává. Je to odevzdán´ı obrazu˚ obrácenych ´ k nám samym, ´ obrazu˚ naˇseho ˚ já, obrazu˚ druhych i Boha, jeˇz jsme si sami vytvoˇrili. Ti, kteˇr´ı nam´ısto toho, aby zˇ ili realitu, se klanˇej´ı obrazum, ´ ˚ pˇrestávaj´ı jednoduˇse duchovnˇe rust. V tomto svˇetle nastupuje s plnou silou a sˇz´ıravost´ı prvn´ı pˇrikázán´ı: Nezob” raz´ısˇ si Boha zpodoben´ım niˇceho, co je nahoˇre na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zem´ı. Nebudeˇs se niˇcemu takovému klanˇet ani tomu slouˇzit.“ (Ex 20,4-5). Zdá se, zˇ e mnoz´ı lidé, obzvlásˇ tˇe lidé zboˇzn´ı“, se sp´ısˇ e vztahuj´ı k ob” ˚ neˇz k realitˇe, k obrazum, ˚ ˚ tak beznadˇej. razum v nichˇz se skryv´ ´ a jak Buh, • 160 Pokud si budeme myslet, zˇ e svˇet spas´ıme my sami, stanou se naˇse metody arogantn´ı, násˇ pˇr´ıstup k vˇecem bude netrpˇelivy´ a naˇse rˇ eˇsen´ı budou ukvapená. Nam´ısto toho mus´ıme hledat trpˇelivost a Boˇz´ı pokoj. • 164 Lidé, kteˇr´ı tˇe rozˇciluj´ı, lidé, kterych ´ se boj´ısˇ , maj´ı pro tebe poselstv´ı. Své vlastn´ı chyby odm´ıtáme a nenávid´ıme na druhych. Neˇr´ıkám, zˇ e byste mˇeli vyrazit a stát se s nimi nejlepˇs´ımi pˇra´ teli, ale mˇeli byste k nim vysunout své anténky: ´ ˚ zitym jsou duleˇ Potˇrebujete je. ´ impulsem pro nˇeco ve vás samych. ´ • 165 ˚ momentáln´ı buh. ˚ To, jak vyuˇz´ıvásˇ svuj ˚ cˇ as Kam obvykle tvé srdce chod´ıvá, je-li svobodné? At’ jde kamkoli, je to tvuj ˚ a pen´ıze, je pravdˇepodobnˇe t´ım nejupˇr´ımnˇejˇs´ım vyjeven´ım tvych ´ reálnych ´ bohu. • 167 Kdyby historie stvoˇren´ı cˇ inila jeden kalendárˇ n´ı rok, objevili by se tu lidé aˇz v posledn´ıch tˇrech minutách 31. prosince. ˚ cˇ ekal To znamená, zˇ e celá zˇ ido-kˇrest’anská tradice se objevuje v posledn´ı milisekundˇe 31. prosince. Mysl´ıte si, zˇ e Buh ˚ Jak absurdn´ı! aˇz do posledn´ıch milisekund, aby nám zaˇcal sdˇelovat, kdo je Buh? • 168 Naˇse tradice (. . .) vˇzdycky umˇela integrovat. Tak napˇr´ıklad Tomásˇ Akvinsky´ integroval Aristotela a byl nazyv´ ´ an heretikem. Jenˇze naˇse tradice vˇzdycky rˇ´ıkala: pˇrived’ to sem! Pokud se to integrovat nedá, pak to pro nás nen´ı Kristus. ˚ pravda, pak nen´ı zˇ a´ dné pravdy, které bychom se mˇeli bát: psychologická Nebot’ Kristus je vˇse zahrnuj´ıc´ı. A je-li Buh pravda, politická pravda, metafyzická pravda, vˇedecká pravda, evoluˇcn´ı pravda – je-li to pravda, pak je to od Boha. ˚ Katolicky´ (ˇrecky kata holon) To je katolicismus v tom nejlepˇs´ım proveden´ı. Já dnes ale nacház´ım velmi málo katol´ıku. znamená podle celku“. Obávám se vˇsak, zˇ e jsme tu mˇeli v´ıce provincialismu neˇz katolicismu. Bylo tu daleko v´ıce ” etnicity neˇz katolicity. A katolicita nebude dávat smysl, pokud nebude zahrnovat judaismus a islámskou tradici, která tézˇ pocház´ı od Abrahama. (. . .)Pod kosmickym ´ Kristem je ale dost m´ısta pro kaˇzdého. • 178 Svat´ı jsou, tak jako my vˇsichni, hˇr´ısˇ n´ıci, kterym ´ bylo odpuˇstˇeno. Svat´ı se ale zachovali ve stavu odpuˇstˇen´ı a nebyli pˇremoˇzeni hˇr´ıchem. Mnoz´ı z nich – povˇezme upˇr´ımnˇe – byli lidé nevˇedom´ı, pˇredpojat´ı, zlomen´ı a neurotiˇct´ı. To mi dává nadˇeji. • 178 Byl jsem daleko v´ıce inspirován, motivován a povzbuzen ve svém katolictv´ı cˇ ten´ım zˇ ivotopisu˚ a zˇ ivotu˚ svatych ´ neˇz jakoukoli teologickou knihou. Byli to hrdinové a hrdinky, kteˇr´ı formovali mé ideály mladého muˇze. Stále potˇrebujeme cˇ ´ıst zˇ ivotopisy svatych ´ a mysl´ım si, zˇ e by je mˇeli cˇ ´ıst i mlad´ı. Kaˇzdá kultura, na kterou si vzpomenu, formuje nastu˚ puj´ıc´ı generaci pomoc´ı hrdinskych ´ vyprávˇen´ı a myt ´ u.


7

• 181 ˚ filosofie a teologie. Ve skuteˇcnosVˇsichni se domn´ıváme, zˇ e jsme vˇerni naˇsim naprosto objektivn´ım prvn´ım principum ti je to ale vˇse filtrováno skrze násˇ kulturn´ı pohled, pˇredsudky a pojmy té které zemˇe. V Nˇemecku zaˇzijete katolicismus, ale také tam zaˇzijete Nˇemecko. V Itálii je to katolicismus, ale pˇredevˇs´ım Itálie. Za Atlantikem je to katolicismus, ale pˇrednˇe je to Amerika. Mus´ıme byt ´ dostateˇcnˇe upˇr´ımn´ı a pˇripustit si to. • 186 Z zˇ ivota své matky jsem vyˇsel nahy, ´ nahy´ se tam vrát´ım. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo bud’ ” poˇzehnáno.“ (Jb 1,21). Sestry a bratˇri, je z toho, co mám, nˇeco, co by mi nebylo dáno? Vˇsechno je milost. Vˇsechno je mi dáno. Kdo mi dal tuto ruku? Kdo ohyb´ ´ a tyto prsty? Kdo stvoˇril toto oko, které nedovedu vysvˇetlit ani pochopit? Nedokázˇ u ani, aby mi narostly vlasy. Vˇsechno je dar. Od zaˇca´ tku do konce, vˇsechno je milost, vˇsechno je dáno. Nen´ı nic, co bychom sizaslouˇzili. Nemáme zˇ a´ dná reálná práva. Nen´ı nic, co bychom museli m´ıt. Kdyˇz ztrat´ısˇ svého pˇr´ıtele, nˇekoho, kdo tˇe miluje, ˚ zeˇs Boha prokl´ınat a rˇ´ıkat: Proˇc mi byl vzat?“ nebo Proˇc mi byla vzata?“. Anebo muˇ ˚ zeˇs rˇ´ıct: Proˇc mi byla vubec ˚ muˇ ” ” ” ˇ ım jsem si vubec ˇ ım ˚ zeˇs rˇ´ıct: Proˇc ta láska zahynula?“. Nebo muˇ ˚ zeˇs rˇ´ıkat: C´ ˚ dána?“. Muˇ zaslouˇzil tuto chv´ıli lásky? C´ ” ” ˚ ˚ je Stvoˇritel a já jsem tvor. Buh ˚ mne stvoˇril z niˇceho a pˇred pár jsem si vubec zaslouˇzil i jedinou vteˇrinu zˇ ivota?“. Buh ˚ lety jsem tu vubec nebyl. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo bud poˇzehnáno.“ (Jb 1,21). ” • 186 ˚ zeme hledat jako c´ıl o sobˇe. Je-li takovy, Vztah nemuˇ ´ zadus´ı nás a zniˇc´ı. Vztah je vedlejˇs´ı produkt sd´ılené cesty tˇech, kdo jdou za stejnym ´ c´ılem, tˇech, kdo jed´ı ze stejného chleba a pij´ı ze stejného kalicha. Slovo kumpán vlastnˇe znaˇc´ı ˇ ıká: Jdˇete se mnou. Duvˇ ˚ erˇ ujte mé v´ırˇ e. toho, kdo s námi j´ı chléb“. Jeˇz´ısˇ nás nazyv´ ´ a kumpány“ na cestˇe k Otci. R´ ” ” ” ˚ erˇ ujte mé lásce. Duvˇ ˚ erˇ ujte mé nadˇeji. A já pujdu ˚ Duvˇ s vámi.“. Je nám partnerem. Je to bratr a souˇcasnˇe miluj´ıc´ı. J´ı s námi chléb. • 190 ˚ ˇ Katolické chápán´ı kˇrest’anstv´ı ve své nejlepˇs´ı podobˇe nezduraz nuje, jak vzlétnout do oblak, ale jak se postavit obˇema nohama na zem, jak naj´ıt kontakt s realitou. Pravé katolické kˇrest’anstv´ı nám rˇ´ıká, jak vstoupit do spoleˇcenstv´ı, do dˇejin, jak byt ´ srostly´ s otázkou spoleˇcného dobra, jak byt ´ souˇca´ st´ı zemitosti a tˇelesnosti vˇseho. My j´ıme Tˇelo Kristovo, ˇ ıc´ı energie. nereflektujeme jen Kristovy ideje. V tom je prvotn´ı, archetypáln´ı a promˇenuj´ • 190 ´ ˇ Vˇetˇsina sil spoˇc´ıvá právˇe v nˇem. Knˇezi cˇ asto zjiˇst’uj´ı, jak nás Lidovy´ katolicismus nen´ı nˇeco, co by bylo pod urove n. ´ lidé zahanbuj´ı. Po celá léta studujeme v´ıru nebo teologii a pak potkáváme lidi v nemocnici a zjiˇst’ujeme, zˇ e se urovni jejich v´ıry ani nepˇribliˇzujeme. Podáváme jim svátosti a kázˇ eme slovo Boˇz´ı, chod´ıme sem a tam, jako bychom byli experty na náboˇzenstv´ı. A pak se nám stane, zˇ e potkáme svˇetce, kteˇr´ı o tom, zˇ e jsou svˇetci, ani nevˇed´ı. To je pˇr´ıklad misie naruby“. ” ˇ Po nˇejaké dobˇe práce v pastoraci vˇsichni zjiˇst’ujeme, zˇ e lidé, o nichˇz si mysl´ıme, zˇ e je zachranujeme, ve skuteˇcnosti ˇ ı nás. Je to násˇ uˇ ´ zasny´ objev, poté co vyjdeme ze seminárˇ e a mysl´ıme si, zˇ e ted’ jdeme zachranovat ˇ zachranuj´ duˇse. ˚ ˚ ustavuje c´ırkev. Vzdor tomu, jac´ı jsme, vˇsichni zachranujeme ˇ Takovym Buh jeden druhého. Snad právˇe ´ zpusobem ˇ ˇ toto máme na mysli, kdyˇz rˇ´ıkáme, zˇ e Kristus nás zachranuje. Opravdu, nikdo z nás nezachranuje sám sebe. • 195 (. . .) Modli se, jako kdyby vˇse záviselo na Bohu; pracuj, jako kdyby vˇse záviselo na tobˇe. Tento vyrok byl pˇripisován ´ ˚ ˚ nejménˇe pˇetadvaceti svˇetcum. Nev´ım, kdo to puvodnˇ e rˇ ekl, ale nepˇrekvapuje mˇe, zˇ e je to pˇripisováno tolika svatym ´ lidem. • 196 ˚ zitost. Nev´ım, co pˇricház´ı jako prvn´ı, jsou to dva kroky Ve vyvázˇ eném zˇ ivotˇe maj´ı kontemplace i aktivita stejnou duleˇ jednoho základn´ıho tance. • 204 Dokonalost nen´ı vylouˇcen´ım nedokonalosti. To je naˇse západn´ı myˇslen´ı bud’ – anebo“, které potˇrebuje vˇse ovládat. ” Dokonalost je sp´ısˇ e schopnost´ı zaˇclenit nedokonalost! A nen´ı jiné cesty jak zˇ ´ıt: bud’ zaˇclenit nedokonalost, nebo propadnout odm´ıtán´ı. Takto z nás vystupuje, nebo do nás vstupuje Duch. • 217 Mnohá tvrzen´ı instituˇcn´ıho náboˇzenstv´ı bych nebral tak vázˇ nˇe. Nˇekdy rˇ´ımská c´ırkev povaˇzuje za dané, zˇ e mluv´ı ˇ ana kulturnˇe (napˇr´ıklad jsou-li Boˇz´ım jménem, aniˇz by uznala, zˇ e to cˇ asto rˇ´ıká motivována politicky a podminov´ ˇ ´ celovosti nadˇrazovány nad otázky pravdy). To je nebezpeˇcné. Rekl otázky uˇ bych, zˇ e vstupujeme do post-denominaˇcn´ı


8

epochy. Svou matku c´ırkev znám jako katolickou. Za velké bohatstv´ı své katolické c´ırkve jsem vdˇecˇ ny. ´ Ale tradice, to je startovac´ı dráha – jasny´ smˇer. Katolicismus pro mne nen´ı vˇezen´ım, ale domovem s mnoha pˇr´ıbytky“ (J 14,2), ktery´ ” Jeˇz´ısˇ nazyv´ ´ a domem svého Otce“. ” • 233 Moudry´ muˇz mysl´ı globálnˇe, ale zˇ ije a koná lokálnˇe. • 237 ˚ zeme duvˇ ˚ erˇ ovat autoritˇe, jeˇz si dˇelá nárok mluvit Boˇz´ım jménem, ale nedosahuje svych ˚ Ptejme Nemuˇ ´ duchovn´ıch c´ılu. se: hoj´ı, odpouˇst´ı, usmiˇruje, napravuje, uzdravuje, obnovuje, oˇzivuje, probouz´ı, sjednocuje a cˇ in´ı platnymi ´ ty nejhlubˇs´ı, ˇ nejzákladnˇejˇs´ı lidské instituce? Obnovuje manˇzelské vztahy, usmiˇruje zemˇe, naplnuje lidi reálnou nadˇej´ı a hmatatelnou radost´ı? Je to autorita, jeˇz je mocna sebekritiky a hledá hodnoty královstv´ı Boˇz´ıho nam´ısto sebeuspokojen´ı ˚ ˚ erˇ ovat a podrobovat j´ı svuj ˚ jediny´ zˇ ivot. a sebezáchovy? Pokud ne, nevid´ım zˇ a´ dny´ duvod, proˇc bych j´ı mˇel duvˇ • 239 Kdyˇz jsem vedl knˇezˇ ské exercicie v Peru, vyprávˇela mi jedna sestra, která pracovala v hlavn´ı vˇeznici v Limˇe, pˇr´ıbˇeh, ˇ ıkala, zˇ e kdyˇz se bl´ızˇ il Svátek matek, vˇezni se vytrvale doˇzadovali pohlednic s pˇra´ n´ım. ktery´ jsem nikdy nezapomnˇel. R´ ˚ rozhodla A tak jim nosila jednu pohlednici za druhou, aby mohli napsat svym ´ matkám. Kdyˇz se pˇribl´ızˇ il Den otcu, ˚ aby je mohla rozdávat, kdykoli si vˇezni se, zˇ e se na to pˇriprav´ı lépe. Pˇrinesla si celou krabici pohlednic ke Dni otcu, rˇ eknou. A dodnes pry´ ta krabice leˇz´ı v jej´ı kancelárˇ i: ani jeden z muˇzu˚ si o pohlednici neˇrekl. Nemohla se jich zbavit. Moje pˇr´ıtelkynˇe ke mnˇe vzhlédla se slzami v oˇc´ıch, protoˇze pochopila pˇr´ıcˇ inu tolika utrpen´ı. Zjistila, zˇ e mnoz´ı z muˇzu˚ ˚ ery od muˇze. Osvojili si byli ve vˇezen´ı, protoˇze jim nikdo nikdy neˇrekl, kdo jsou, protoˇze se jim nikdy nedostalo duvˇ tedy násilné a faleˇsné muˇzstv´ı, destruktivn´ı muˇzstv´ı, které se objevuje tehdy, nen´ı-li vlastn´ı muˇzstv´ı uznáno jinymi ´ muˇzi. Rád bych vˇedˇel, zda by vˇeznice svˇeta nebyly prázdnˇejˇs´ı, kdyby mlad´ı chlapci mˇeli pravé spolehlivé rádce, ˚ pruvodce a otce, kteˇr´ı by jim zˇ ehnali a uvádˇeli je v muˇzstv´ı. • 241 Boˇz´ı pokoj neznamená pohodlné vylouˇcen´ı veˇskerého stresu. V pravém pokoji je dostatek prostoru pro vˇsechny druhy pot´ızˇ ´ı. • 241 ˚ Byt Byt ´ biblicky´ neznamená jen citovat Bibli. To je tˇreba rˇ´ıct fundamentalistum. ´ biblicky´ neznamená jen citovat Mojˇz´ısˇ e; znamená to konat to, co konal Mojˇz´ısˇ . Byt ´ biblicky´ znamená dˇelat to, co dˇelal Abrahám; nikoli vyprávˇet ˚ pˇr´ıbˇeh. Znamená to dˇelat to, co dˇelal Jeˇz´ısˇ ; to nen´ı jen Jeˇz´ısˇ e citovat. Kˇrest’ané maj´ı byt Abrahamuv ´ v kontaktu s tymˇ ´ z Bohem, s kterym ´ byl v kontaktu Jeˇz´ısˇ , se stejnou tradic´ı moudrosti, z které i Jeˇz´ısˇ cˇ erpal. Máme tvoˇrit tutézˇ jednotu a utvárˇ et tyˇ ´ z zˇ ivot, jeˇz tvoˇril a budoval Jeˇz´ısˇ . To znamená byt ´ biblicky. ´ Nev´ım, zˇ e by Mojˇz´ısˇ citoval Bibli. Nev´ım ani, zˇ e by Jeˇz´ısˇ tolik citoval Bibli, jako sp´ısˇ e poukazoval na realitu. Právˇe proto lid rˇ´ıkal: On nen´ı jako zákon´ıci a farizeové.“ (Mk 1,22). Vyuˇcuje s autoritou.“ (Mk 1,27). Nedˇelal to ale tak, zˇ e ” ” ˚ ˇ by vˇse, co rˇ´ıkal, zduvod noval biblickymi citáty, coˇz by pouze dokazovalo nedostatek autority, vnitˇrn´ı autority pravdy. ´ Bible je dvoutis´ıciletym ´ grafem naslouchán´ı historii“, ktery´ nám pomáhá na cestˇe k budoucnosti. Odhaluje a pojme” ´ novává schémata, jeˇz propojuj´ı vˇsechny vˇeci, rytmy a udob´ ı v´ıry. Jeˇz´ısˇ vn´ımal realitu, naslouchal Bohu, shromaˇzd’oval tradici a pak mluvil pravdu. Nuˇze, jsme-li v pravdˇe katol´ıci, zdá se mi, zˇ e bychom mˇeli smˇerˇ ovat k tomuto: byt ´ bibliˇct´ı ˚ Nepokouˇs´ım se odn´ımat této knize autoritu, nybrˇ shromaˇzd’ován´ım moudrosti vˇeku. ´ z zakládat ji. Bod, k nˇemuˇz se vztahuje, leˇz´ı mimo ni samu. • 250 Svoboda padnout je i svobodou povstat. • 260 ´ V´ıce zla pˇriˇslo na svˇet skrze spravedlivé“ ignoranty neˇz skrze ty, kteˇr´ı hˇreˇsili umyslnˇ e: jsou pˇresvˇedˇceni, zˇ e maj´ı celou ” pravdu a zˇ e si Boha spoutali do své denominace, do svych ´ dogmat a svych ´ správnych ´ odpovˇed´ı (jsem pokˇrtˇeny, ´ udˇelal jsem osobn´ı rozhodnut´ı pro Jeˇz´ısˇ e, chod´ım do kostela). • 267 ˚ Hromadˇen´ı polap´ı cˇ lovˇeka do jakési sˇ etˇr´ılkovské mentality. Kdyˇz ale máte málo, pak jste z nˇejakého duvodu ochotni ˇ ren´ı a schranov´ ˇ an´ı nen´ı uˇz vaˇs´ı zˇ ivotn´ı cestou. Tady je naˇse posledn´ı prase. Ale darovat i to málo a uˇz´ıt si den. Setˇ ” otec pˇriˇsel do mˇesta, a tak to oslav´ıme.“, rˇ eknou ti lidé. A tak prase zabij´ı a cˇ lovˇek si celé hodiny sed´ı v domˇe, zat´ımco oni zpracovávaj´ı a vaˇr´ı vepˇre. Kdyˇz spolu s ostatn´ımi pozvanymi doj´ıte, hodnˇe toho zbude. Co byste s t´ım udˇelali? Máme mrazáky a ledniˇcky. ´ Zodpovˇednost vel´ı uchovat to: neplytvejte j´ıdlem, zn´ı naˇse pˇrikázán´ı. A k tomu máme patˇriˇcnou techniku. ´


9

Máme zde dokonaly´ pˇr´ıklad toho, jak má technika své dobré i sˇ patné stránky. Oˇc jsme vinou chladniˇcek a mrazniˇcek pˇriˇsli? Guatemálci se mus´ı o vepˇre cˇ i kuˇre hned rozdˇelit s druhymi. Roznásˇ en´ı j´ıdla od domu k domu vytvárˇ´ı rodinu ´ a patˇr´ı ke kaˇzdodenn´ım zkuˇsenostem. Vytvárˇ´ı komunitu a vzájemnou závislost. • 276 (. . .) Nejde o to, co dˇeláte, ale o to, co dovol´ıte, aby se s vámi dˇelo. Hledán´ı Boha a svatosti se stává pˇr´ıliˇs sebevˇedomym, ´ dokud cˇ lovˇek nedovol´ı, aby ho vedlo dále, neˇz zamyˇ ´ slel. Svatost pˇricház´ı z toho, co dovol´ıme, aby na nás okolnosti zˇ ivota naloˇzily, aby nám cˇ inili lidé, kteˇr´ı jsou právˇe pˇred námi. My se neobrac´ıme sami, jsme obraceni. • 278 Nen´ı náhodou, zˇ e katol´ıci mˇeli psychologickou potˇrebu vyzdvihnout Marii do role bohynˇe. Nejsem si jist, zda to byla niterná potˇreba naˇs´ı vlastn´ı rovnováhy, maska patriarchátu skryvaj´ ´ ıc´ı se v pozad´ı, milostná aféra s odm´ıtanou zˇ enou v nás, nebo prostˇe d´ılo Ducha, ale je to ohromuj´ıc´ı pˇr´ıklad instinktu v´ıtˇez´ıc´ıho nad logikou a teori´ı. • 280 Jsme povoláni znát Boha osobnˇe, ale v podstatˇe jsme bytosti sociáln´ı. Kdo jsme, se dov´ıdáme pouze v kontextu druhych, v kontextu zˇ ivota v rodinˇe, v komunitˇe. Máme snad byt ´ ´ tak arogantn´ı a rˇ´ıci, zˇ e vˇsechna pˇredchoz´ı stolet´ı kˇrest’anu˚ a zˇ idu˚ Pána neznala, neposlouchala a nenásledovala? Zaˇcala snad kˇrest’anská historie v Americe? Mou konverz´ı? Nebo ve Waco v Texasu kolem roku 1962? ˚ zitá. Stoj´ıme na ramenou vˇsech moudrych Proto je tradice c´ırkve tak duleˇ ´ lid´ı a svˇetcu˚ minulosti. Toto je pravá Tradice. • 290 Nˇekteˇr´ı lidé zˇ ij´ı bez niˇceho a maj´ı vˇsecko. Jako pˇr´ıklad se mi vˇzdycky vybav´ı Afrika, kde jsem kázal. Tak tˇreba onen ´ Pane, pomoz stary´ cˇ erny´ Afriˇcan, se kterym ´ jsem se po dlouhém sezen´ı modlil. Modlil se s takovou nˇehou a rˇ´ıkal: O ” ˚ A kaˇzdy´ ze zuˇ ´ castnˇenych nám, abychom se nikdy nenastˇehovali do kamennych ´ domu.“. ´ pˇrizvukoval: Ano, Pane, ” ano, Pane.“. Zeptal jsem se poté misionárˇ e, co mˇel na mysli. No, to je tak,“, rˇ ekl knˇez, pod´ıvejte se na ty vesnice. ” ” ˇ Samé doˇskové chatrˇce bez dveˇr´ı. Clovˇek zˇ ije svym ´ prostym ´ zˇ ivotem v doˇskové chatrˇci bez dveˇr´ı a nev´ı, kde konˇc´ı jeho rodina a kde zaˇc´ıná rodina jiná. Vstupuje do zˇ ivota svého bratra a vystupuje z nˇej, a vˇsichni jsou jako jedna rodina. Nen´ı zˇ a´ dné vlastnictv´ı, zˇ a´ dné mé‘ a tvé‘, je jen naˇse“, je to svˇet spoleˇcenstv´ı.“. ’ ’ ” Jakmile se ve vesnici postav´ı prvn´ı kamenny´ domek,“, pokraˇcoval misionárˇ , velmi rychle bude opatˇren dveˇrmi ” ” a zámky. Okamˇzitˇe se t´ım vytvoˇr´ı svˇet mého‘ a tvého‘. Celé sociáln´ı vidˇen´ı svˇeta, celé chápán´ı sebe sama se t´ım ’ ’ zmˇen´ı.“. • 300 ˚ To i to“ je z nˇejakého duvodu daleko obt´ızˇ nˇejˇs´ı neˇz bud’ – anebo“. Je to snadny´ prub´ırˇ sky´ kámen k rozpoznán´ı ” ” ˚ zaˇca´ teˇcn´ıku˚ od zralejˇs´ıch kˇrest’anu. • 316 (. . .) Jsme ve skuteˇcnosti zakrnˇel´ı a paralyzovan´ı t´ım, zˇ e je pˇred námi pˇr´ıliˇs sˇ iroká moˇznost volby. Uˇz nejsme rozvinutym ´ svˇetem, jsme svˇetem pˇrerozvinutym. ´ • 322 ˚ zete povaˇzovat druhé za opovrˇzen´ıhodné. Kdyˇz znáte cely´ obraz, jsou lidé Kdyˇz znáte pouze cˇ a´ steˇcnou pravdu, muˇ vˇzdy v urˇcité m´ırˇ e láskyhodn´ı a oni sami z´ıskávaj´ı znovu cˇ istotu. Hled´ıte cˇ istyma oˇcima Boˇz´ıma, kde vˇse je transpa´ rentn´ı, vˇse je pochopeno a odpuˇstˇeno.

Stano Krajˇci, 20. 5. – 10. 7. 2008

typeset by LATEX

Richard Rohr: Radikální milost 1

Recommend Documents