Regulace kolektivního investování

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Regulace kolektivního investování

Bakalářská práce

Autor

Barbora Hlaváčová Bankovní management, specializace na komerční bankovnictví

Vedoucí práce

Praha

JUDr. Dr. Vít Ossendorf, Ph.D., LL. M.

Červen 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 20. června 2012

.............................................. Barbora Hlaváčová

Děkuji vedoucímu bakalářské práce JUDr. Dr. Vítu Ossendorfovi, Ph.D., LL. M. za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce.

Anotace Moje bakalářská práce pojednává o regulaci kolektivního investování v ČR, a to nejen z pohledu její aktuální právní úpravy (zákon o kolektivním investování č. 189/2004 Sb), ale i stručně shrnuje jak její vývoj od r. 1990 po současnost, tak její blízkou budoucnost, tj. nyní připravovaný zákon o investičních společnostech a investičních fondech. S ohledem na komplexnost tohoto tématu jsem rovněž nemohla opomenout zmínit se o počátku kolektivního investování ve světě, jakož i současná pravidla mezinárodního dohledu nad kapitálovými trhy. Klíčová slova: regulace kolektivního investování, zákon o kolektivním investování, zákon o investičních společnostech a investičních fondech, investiční společnost, investiční fond, podílový fond

Annotation

My bachelor work deals with the regulation of collective investment in the Czech Republic, namely not only from the point of view of its current legal arrangement (Law on collective investment No. 189/2004 Coll.), but also its summarizes briefly both its development from the year 1990 to the present and its near future, i. e. the law on investment companies and investment funds which is being prepared now. With regard to the complexity of this subject likewise I could not leave out to mention the beginning of collective investment in the world, as well as current rules of international supervison of capital markets. Keywords: regulation of collective investment schmes, law on collective investment, law on investment companies and investment funds, investment company, investment fund, share fund

Úvod ...................................................................................................................... 1 1. ZÁKLADNÍ POJMY KOLEKTIVNÍHO INVESTOVÁNÍ A JEJICH PRÁVNÍ ÚPRAVA............................................................................................... 2 1.1.

Kolektivní investování ................................................................................................. 2

1.1.1. Počátky kolektivního investování ve světě............................................................... 3 1.2.

Investiční společnost .................................................................................................... 5

1.3.

Podílový fond ............................................................................................................... 7

1.4.

Investiční fond ............................................................................................................. 8

1.5.

Standardní fond ............................................................................................................ 9

1.6.

Speciální fond ............................................................................................................ 10

1.7.

Depozitář fondu kolektivního investování ................................................................. 11

2. VÝVOJ V ČR – REGULACE KOLEKTIVNÍHO INVESTOVÁNÍ V MINULOSTI ....................................................................................................... 12 2.1.

Vznik kolektivního investování v ČR ........................................................................ 12

2.2.

Kupónová privatizace ................................................................................................ 12

2.3.

Vývoj po kupónové privatizaci .................................................................................. 14

2.4.

Komise pro cenné papíry ........................................................................................... 15

2.5.

Česká Národní Banka ................................................................................................ 16

3. AKTUÁLNÍ SYSTÉM REGULACE KOLEKTIVNÍHO INVESTOVÁNÍ V ČR .................................................................................................................... 18 3.1.

Aktuální zákonná úprava ........................................................................................... 18

3.1.1.

Příprava zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování ............................ 18

3.1.2.

Zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování ............................................ 20

3.1.2.1.

Kolektivní investování a fondy kolektivního investování .......................... 22

3.1.2.2.

Právní postavení fondů kolektivního investování ....................................... 23

3.1.2.3.

Právní postavení a předmět podnikání investiční společnosti ..................... 23

3.1.2.4.

Postavení a činnost depozitáře .................................................................... 24

3.1.2.5.

Investování standardních fondů a jednotná evropská licence ..................... 25

3.1.2.6.

Typy speciálních fondů, způsob jejich investování a veřejné nabízení

a vydávání cenných papírů speciálních fondů na území ČR ........................................ 27 3.1.2.7.

Úprava povolení k činnosti investiční společnosti, povolení k činnosti

investičního fondu a povolení k vydávání podílových listů podílového fondu ............ 27 3.1.2.8.

Pravidla činnosti investiční společnosti nebo investičního fondu ............... 28

3.1.2.9.

Informační povinnosti fondu kolektivního investování .............................. 29

3.1.2.10. Odchylky od Obchodního zákoníku pro zrušení a přeměnu investiční společnosti nebo investičního fondu a postup pro zrušení podílového fondu .............. 29 3.1.2.11. Dozor, tj. vymezení osoby podléhající státnímu dozoru a stanovení sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem .................................................... 31 3.1.2.12. Ustanovení společná, přechodná a závěrečná ............................................. 32 3.1.3.

Novela č. 224/2006 Sb. ...................................................................................... 33

3.1.4.

Novela č. 188/2011 Sb. ...................................................................................... 34

4. EVROPSKÉ INSTITUCE REGULACE KOLEKTIVNÍHO INVESTOVÁNÍ .................................................................................................. 36 5. PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ ..................................................................... 40 Závěr .................................................................................................................... 42

Úvod Předmětem mé bakalářské práce je regulace kolektivního investování. Pokusím se nastínit problematiku úpravy a řízení určité ekonomické aktivity spočívající v uloţení finančních prostředků s očekáváním budoucího zisku.

Kolektivní investování spočívá v činnosti, při níţ se shromaţďují peněţní prostředky upisováním akcií investičního fondu nebo vydáváním podílových listů podílového fondu. Jedná se o druh investování, kde investor přenechává své finanční prostředky investiční společnosti, popř. investičnímu fondu, které by měly investovat a přinést tak investorovi zisk. Tím, ţe investor přenechává své peněţní prostředky ke správě třetí osobě1, je nezbytné jeho finance chránit právní úpravou.

V této bakalářské práci se Vám proto pokusím předestřít a rozebrat nikoliv pouze platnou právní úpravu kolektivního investování v ČR se všemi jejími klady a zápory a ve vazbě k právním předpisům EU, ale i její vývoj od roku 1991 aţ po současnost.

1

Byť s odbornou kvalifikací k jejich investování (povolení udělované Českou národní bankou)

1

1. ZÁKLADNÍ POJMY KOLEKTIVNÍHO INVESTOVÁNÍ A JEJICH PRÁVNÍ ÚPRAVA 1.1. Kolektivní investování

„Kolektivní investování je podnikatelská činnost, jejímţ předmětem je shromaţďování peněţních prostředků upisováním akcií investičního fondu nebo vydáváním podílových listů podílového fondu, investování na principu rozloţení rizika a další obhospodařování tohoto majetku.“2 Jestliţe určitá činnost nesplňuje všechny zákonem dané atributy, pak nepodléhá regulaci tohoto zákona. V současné době tuto činnost upravuje zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, v platném znění3. Výhodou tohoto způsobu investování finančních prostředků je sníţení nákladů, která se rozloţí mezi vkladatele 4. Předností kolektivního investování je také široká paleta investičních nástrojů, které by jinak byly těţko dostupné, jako například nástroje peněţního trhu, nemovitostí, finančních derivátů nebo zahraničních cenných papírů. Je zaloţeno na jednoduchosti správy úspor.5 Vkladatel nemusí mít velké znalosti o investicích, neboť rozhodnutí, do čeho investovat, za něj provádí profesionálové. Avšak vkladatel stále nese konečné riziko.6 Je nutné poukázat na to, ţe ani v dnešní době takto vloţené prostředky nemusí být dostatečně zabezpečeny před jejich zpronevěřením a dalšími riziky, kterými například jsou: operační riziko, které je způsobeno selháním lidského faktoru nebo vnitřních procesů, riziko likvidity, tj. plnění finančních závazků,

2

Hendrych, D. a kolektiv, Právnický slovník, 3.vydání, C.H. Beck, Praha 2009

3

dále jen ZKI

4

V rámci této práce bude, pro zjednodušení, používán pojem „vkladatel“ jak pro podílníka podílového fondu, tak pro akcionáře investičního fondu 5

Musílek, P., Trhy cenných papírů, ISBN 978-80-86929-70-5, Ekopress, 2011, str. 9

6

Konečné riziko pro vkladatele znamená riziko změny hodnoty majetku, do kterého vkladatel investuje své finanční prostředky

2

trţní riziko, v případě, ţe se změní úrokové sazby, trţní ceny a měnové kurzy, neexistence garančních systémů v případě úpadku fondu nebo jeho správce, moţný konflikt zájmů mezi investory a správci portfolia. Investiční společnosti a fondy kolektivního investování musí tyto rizika předpokládat a stanovit strategii jejich řízení. Systém řízení rizik se zavádí tak, aby umoţňoval přesný obraz o míře podstupovaných rizik. „Investiční společnost nebo samosprávný investiční fond při řízení rizik zohledňuje všechna významná rizika a rizikové faktory, kterým jsou nebo mohou být investiční společnost nebo fond kolektivního investování vystaveny. Řízení rizik zohledňuje vnitřní a vnější faktory včetně zohledňování budoucí strategie podnikání investiční společnosti, jí obhospodařovaného fondu kolektivního investování, nebo samosprávného investičního fondu, vlivů ekonomického prostředí a cyklu a vlivů regulatorního prostředí. Řízení rizik zohledňuje kvantitativní a kvalitativní aspekty rizik, reálné moţnosti jejich řízení a náklady a výnosy vyplývající z řízení rizik.“7

1.1.1. Počátky kolektivního investování ve světě

Počátky kolektivního investování ve světě se objevují nejdříve v Evropě koncem 17. století, konkrétně pak v zemích dnešního Holandska. Za prvního průkopníka v oblasti kolektivního investování se povaţuje holandský obchodník Abraham van Ketwich, který v roce 1774 zaloţil fond s názvem Eendragt Maakt Magt. „Zaloţením tohoto trustu se Ketwich snaţil vrátit důvěru drobným investorům po finanční krizi, která vypukla v letech 1772 – 1773, a to tím, ţe jim nabídnul (investorům) jiţ při nízké výši počátečního kapitálu (500 guldenů) moţnost diverzifikace portfolia. Podle soudobé terminologie Eendragt Maakt Magt měl charakter uzavřeného fondu.“8Tehdejší kolektivní investování nelze samozřejmě plně srovnávat s tím současným, nicméně jeho principy byly podobné, tj. šlo o správu investovaného majetku vkladatelů jedním subjektem.

7

§ 20 odst. 3 vyhlášky č. 194/2011 Sb., o podrobnější úpravě některých pravidel v kolektivním investování

8


3

Organizace trustu kladla velký důraz na svěřeneckou (fiduciární) odpovědnost vůči investorské veřejnosti. Prospekt stanovil, ţe správce van Ketwich měl povinnost předkládat určeným komisařům kaţdodenní účetnictví a na poţádání kohokoliv prokázat, ţe vykonává správu kvalitně a řádně. Správce za své sluţby získal při úpisu cenných papírů provizi ve výši 0,5% z hodnoty trustu a kaţdý rok pak odměnu ve výši 100 guldenů za kaţdou třídu cenných papírů.“9 Z uvedeného je patrné, ţe jiţ v počátcích kolektivního investování si investoři (ale i zakladatelé takovýchto fondů) uvědomovali riziko pramenící ze skutečnosti, ţe přenechávají své finanční prostředky třetí osobě a ztrácejí nad těmito faktickou kontrolu. Z tohoto důvodu jim zakladatelé fondů museli poskytnout určitou moţnost kontroly, přičemţ moţnost nahlédnout do účetnictví fondu byla pouze jedna z nich. Dalším mechanismem kontroly fondu bylo to, ţe „listinné cenné papíry, do kterých Eendragt Maakt Magt investoval, byly uloţeny v obchodní místnosti van Ketwiche, a to v ocelové truhle samostatně fungujícími zámky, jejichţ klíče měli oba komisaři a pověřený veřejný notář.“10 Jak patrno, ve funkcích komisařů a pověřeného veřejného notáře lze spatřovat nikoliv nenápadnou podobnost s funkcí depozitáře dle § 20 ZKI. Ze zemí Holandska se kolektivní investován v 18. a 19. století rozšířilo do Belgie (v roce 1822 Societé de Belgique zaloţila první fondy kolektivního investování na území Belgie) a Francie (v roce 1855 vznikl první investiční fond ve Francii s názvem Crédit Mobiliér), dále pak i do Spojeného království (v roce 1868 zaloţen v Londýně trust Foreign and Colonial Government Trust) a Skotska (v roce 1860 zaloţena Scottish – American Investment Company). Na konci 19. století se kolektivní investování rozšiřuje, byť s určitým zpoţděním oproti Evropě, i do USA, kde následně zaţívá velký rozmach, kterým je toto zpoţdění zcela kompenzováno. Za první investiční fond na území USA lze povaţovat The Boston Personal Property Trust, který byl zaloţen v roce 1893. „Americká forma kolektivního investování se vyvinula z podniků holdingového typu … Do roku 1929 vzniklo v USA uzavřených investičních společností, přičemţ velká většina z nich se dostala do obrovských finančních problémů ve 30. letech minulého století, a to zejména z důvodu vysoké zadluţenosti, nedostatečné diverzifikace portfolia a nelegálních aktivit jejich správců.“11

9


10


11


4

Konjunkturu v oblasti kolektivního investování nejen v USA, ale i v Evropě, střídá v 30. letech 20. století velký pokles zapříčiněný krizí na burzovních trzích. Opětovný pozitivní vývoj zaznamenalo kolektivní investování po druhé světové válce. Po druhé světové válce se kolektivní investování rozšířilo i do dalších zemí Evropy např. do Německa a Rakouska. Počátek 90. let 20. století přinesl pro země střední a východní Evropy, tj. i pro nás, nové příleţitosti. Kolektivní investování, jakoţto zcela nový „finanční produkt ze západu“, zaznamenalo enormní rozmach, v počátcích zejména pak jako součást privatizace státního majetku. Podrobněji se vývoji kolektivního investování na území ČR budu věnovat v kapitole 2.1.

1.2. Investiční společnost

„Investiční společnost je právnická osoba, která musí mít formu akciové společnosti. Předmětem podnikání můţe být pouze kolektivní investování, spočívající ve vytváření a obhospodařování podílových fondů nebo v obhospodařování investičních fondů na základě smlouvy o obhospodařování“.12Povolení k činnosti udělovala Komise pro cenné papíry, jejíţ činnost převzala v roce 2006 Česká národní banka (dále jen ČNB). Takovéto povolení je moţné ţadatelem obdrţet splněním následujících podmínek: skutečné sídlo je na území České republiky, má splacený základní kapitál, společnost předloţila plán obchodní činnosti a návrh organizační struktury. Další podmínkou pro získání povolení je alespoň jeden předem schválený vedoucí pracovník13. Nejméně jedna vedoucí osoba musí splňovat poţadavek na dostačující praxi v kolektivním investování a alespoň dvě vedoucí osoby musí mít zkušenosti s investování do

12

Hendrych, D. a kolektiv, Právnický slovník, 3.vydání, C.H. Beck, Praha 2009

13

Pracovník dosáhl věku 18 let, je odborně způsobilý a má dostatečné zkušenosti s kolektivním investováním

5

majetku, na který se investiční nebo podílový fond zaměřuje. Investiční společnost (i investiční fond)14 se řídí pravidly obezřetného výkonu činnosti, zavádí proto: řídicí a kontrolní systém (tj. zásady řízení a jejich postupy, účetní a administrativní postupy), organizační uspořádání, systém řízení rizik15, povinný vnitřní audit a kontroluje také zprostředkovatele, přes které nabízí své sluţby, postupy pro zajišťování střetu zájmů. Vlastní kapitál investiční společnosti v době ţádosti musí v korunách odpovídat částce minimálně 125.000 EUR16 a pod tuto částku nesmí nikdy klesnout. Činností investiční společnosti je správa prostředků vloţených do podílového fondu (k tomuto je oprávněna ze zákona dle § 14 odst. 1, ZKI)popř. do investičního fondu, nicméně v případě investičního fondu můţe být tato jeho činnost vykonávána na základě a dle podmínek smlouvy o obhospodařování. Smlouva o obhospodařování se uzavírá na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou nejméně šesti měsíců17. Náleţitostmi smlouvy o obhospodařování jsou: stanovení úplaty za poskytnuté sluţby, podmínky v případě svěření obhospodařování jiné osobě, investičním fondem odsouhlasená pravidla investiční společnosti, na základě kterých provádí obchody za nejlepších podmínek. Za správu majetku fondu si stanovuje úplatu, která můţe být vyjádřena například podílem z průměrné hodnoty vlastního kapitálu fondu, podílem z hospodářského výsledku nebo jiným způsobem v případě speciálního fondu.18 Investiční společnost můţe pro jinou investiční společnosti nebo investiční fond vykonávat například vedení účetnictví se zajištěním daňových povinností, zajišťování právních sluţeb, zákaznický servis, oceňování majetku, vést evidenci podílových listů, vyplácet výnosy, vydávat a odkupovat podílové listy. Činností investiční společnosti můţe být i porfolio 14

V případě, že nemají uzavřenou smlouvu o obhospodařování

15

Například riziko likvidity, vnitřní nebo vnější rizika, jejich identifikace a řešení

16

§ 69 odst. 1 ZKI

17

§ 17 odst. 2 ZKI

18

§19 ZKI

6

management19, pokud k tomu má povolení, kdy můţe zákazníkovi spravovat cenné papíry a radit mu ohledně investic. Investiční společnost má povinnost vést účetnictví. V případě podílových fondů, které spravuje, musí vést účetnictví kaţdému z fondů zvlášť, aby kaţdý měl svojí účetní závěrku, která musí být ověřena auditorem. Statutární orgán investiční společnosti, která na základě smlouvy o obhospodařování spravuje fondy kolektivního investování20, rozhoduje o rozdělení zisku nebo jiných výnosech z majetku fondu (pokud tak stanový statut fondu kolektivního investování)21. Investiční společnost má vůči ČNB informační povinnost. Musí proto informovat o zaloţení právnické osoby, jako jediný zakladatel, o zřízení nebo zrušení organizační sloţky, o nabytí nebo pozbytí kvalifikované účasti na právnické osobě a také o opatření k nápravě nebo pokutě, kterou dostala od dohledového orgánu státu, kde má tato investiční společnost organizační sloţku.22

1.3. Podílový fond

Podílový fond není právnickou osobou. Vloţený majetek není majetkem podílového fondu ani investiční společnosti, která fond spravuje, ale je majetkem jednotlivých podílníků podle hodnoty jimi vlastněných podílových listů. „Podílový fond je souborem majetku, který náleţí všem vlastníkům podílových listů podílového fondu (podílníkům), a to v poměru podle vlastněných podílových listů.“23 K zaloţení podílového fondu je nezbytné povolení od ČNB (dříve od Komise pro cenné papíry), o které za podílový fond ţádá investiční společnost, s níţ má fond uzavřenou smlouvu o obhospodařování.

19

obhospodařování majetku zákazníka, na základě smlouvy

20

s výjimkou valné hromady investičního fondu

21

§16a ZKI

22

§19 ZKI

23

Hendrych, D., a kolektiv, Právnický slovník, 3.vydání, 2009

7

Podílový list je cenný papír, jehoţ podstatnými náleţitostmi jsou: název podílového fondu, údaj o jeho formě, jeho jmenovitá hodnota, datum jeho vydání nebo emise, u jeho listinné podoby pak dále i číselné označení, podpisy nebo otisky podpisů osob oprávněných k datu emise jednat jménem investiční společnosti a u podílového listu téţ na jméno prvního podílníka.24 Rozlišujeme několik druhů podílových fondů – otevřený a uzavřený. Otevřený podílový fond se liší od uzavřeného tím, ţe podílníci mají právo na zpětné odkoupení podílových listů investiční společností na vlastní ţádost25. Podílové fondy také dělíme na speciální a standardní (otevřený podílový fond), viz. kapitoly 1.5. a 1.6.

1.4. Investiční fond

Investiční fond26 je právnická osoba – akciová společnost – jejímţ předmětem podnikání můţe být pouze kolektivní investování. Pro svou činnost potřebuje povolení od ČNB, které získá, pokud doloţí, ţe skutečné sídlo investičního fondu je v České republice. Tyto podmínky udělení povolení jsou stejné jako pro investiční společnost. ČNB musí fond informovat o zřízení organizační sloţky podniku. Investiční fond se zakládá pouze na dobu určitou (netýká se speciálního fondu kvalifikovaných investorů) a to maximálně 10 let. Tato skutečnost musí být uveden ve statutu fondu. ČNB dále schvaluje i vedoucího pracovníka, který musí splňovat daná kritéria.27Prostředky nutné pro investování získává upisováním

24

§ 8 odst. 1 ZKI

25

§ 12 odst. 1 a 2 ZKI

26

§ 4 ZKI

27

Dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům, odbornou způsobilost, dostatečné zkušenosti s investováním

8

akcií. Investiční fond svůj majetek spravuje buď sám, nebo tento svěří investiční společnosti na základě smlouvy o obhospodařování.

1.5. Standardní fond

„Standardní fond shromaţďuje peněţní prostředky od veřejnosti a můţe mít formu pouze otevřeného podílového fondu.“28 Peněţní prostředky fondu nemusí být pouze od veřejnosti v případě, ţe do podílových listů, které vydává, investují alespoň dva standardní fondy29. Standardní fond investuje do: likvidních investičních cenných papírů přijatých k obchodování, likvidních investičních cenných papírů z nové emise, cenných papírů vydaných standardním fondem, cenných papírů vydaných speciálním fondem, likvidních nebo termínovaných vkladů, finančních derivátů. Sloţení majetku standardního fondu upravuje § 26 ZKI. Pokud jde o rozloţení rizik spojeného s investováním prostředků standardního fondu, toto upravuje §27 ZKI, přičemţ např. o finančních derivátech, do kterých se rozhodne fond investovat, musí informovat ČNB. Pokud je to uvedeno ve statutu, můţe fond investovat aţ 100% hodnoty svého majetku do investičních cenných papírů a nástrojů peněţního trhu. Označení „standardní fond“ se pouţívá pro fondy, které splňují směrnici UCITS IV30. Tato úprava Evropské unie (dále jen EU) má za úkol zjednodušit přeshraniční aktivity fondových skupin, spojování přeshraničních fondů, zveřejňování důleţitých informací fondy UCITS a tím zlepšit informovanost investorů31.

28

§ 24, odst.1 ZKI

29

příp. zahraniční standardní fond

30

Těmto požadavkům se více věnuji v kapitole 3

31


9

Standardní fond musí svým investorům sdělovat „klíčové informace“, tj. srozumitelným způsobem investorovi podat informace o podmínkách jeho investování (rizika, náklady) a dalších skutečnostech, které jsou nezbytné pro správné investování a posouzení rizik. Pro sjednocení podoby těchto informací, je dáno EU nařízení o formě, kterou má toto sdělení mít. Současně tyto klíčové informace a jejich změny poskytuje ČNB investiční společnost, která tento fond spravuje32.

1.6. Speciální fond

Speciální fond33 je fond, který nemusí splňovat přísné poţadavky Evropského společenství, neboli non-UCITS fond. Můţe mít formu jak investičního fondu, tak také otevřeného nebo uzavřeného podílového fondu. Peněţní prostředky můţe vkládat veřejnost

-dělí se na

speciální fond cenných papírů, speciální fond nemovitostí a speciální fond fondů;speciální fond, můţe přijímat prostředky od kvalifikovaných investorů (bez moţnosti vkládat prostředky veřejností. Speciální fond cenných papírů investuje do nově emitovaných cenných papírů, státních dluhopisů, dluhopisů vydaných centrální bankou nebo fondem kolektivního investování (který je určen pro veřejnost), finančních derivátů a investičních cenných papírů. Speciální fond nemovitostí má formu otevřeného podílového fondu. Investuje do nemovitostí a obchoduje s nimi za účelem zisku, Speciální fond fondů investuje do cenných papírů vydaných jiným fondem kolektivního investování.34

32

Šovar, J., Novinky v podnikání českých standardních fondů, Obchodněprávní revue 3/2011, s. 81

33

§ 49 ZKI

34

Hendrych, D. a kolektiv, Právnický slovník, 2009, 3. vydání

10

1.7. Depozitář fondu kolektivního investování

Činností depozitáře je evidence a úschova majetku fondu, sledování pohybu peněţních prostředků, kontrola akcií a podílových listů (jejich vydávání a odkup) a především depozitář kontroluje, zda je s majetkem nakládáno dle statutu a zákona. Tuto činnost můţe vykonávat na základě udělení licence pro činnost depozitáře, banka se sídlem na území ČR i zahraniční pobočka banky v ČR35, která uzavřela písemnou smlouvu o výkonu činnosti depozitáře s investiční společností nebo investičním fondem. Smlouvu o výkonu činnosti uzavírá depozitář a investiční společnost nebo investiční fond na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou šest měsíců. Pokud banka přijde o licenci nebo je jí omezena tato činnost, smlouva zaniká. O pozastavení nakládání s majetkem, vydávání akcií a podílových listů, případně jejich odkup musí fond kolektivního investování informovat ČNB. Fond ţádá depozitáře o zaloţení účtů, na které neprodleně ukládá získané peněţní prostředky.36 Všechny fondy kolektivního investování obhospodařované jednou investiční společností spravuje tentýţ depozitář.37 V případě, ţe depozitář zjistí jakékoliv porušení zákona, depozitářské smlouvy nebo statutu, či skutečnost, závaţně ovlivňující hodnotu akcií nebo podílových listů, která by mohla vést k zhoršení hospodářské situace fondu, musí tuto skutečnost oznámit ČNB. V pravomoci depozitáře je, pokud má důvodné podezření, pozastavit operaci, která by mohla poškodit akcionáře nebo podílníky. Po té musí neprodleně o této skutečnosti informovat ČNB, která rozhodne o předběţném opatření.38

35

Dle směrnice 85/611 musí být investiční společnost nebo investiční fond s depozitářem umístěny ve stejném členském státě, především z praktických důvodů 36

Pomocí nich pak probíhají veškeré platby a převody

37

S výjimkou speciálního fondu kvalifikovaných investorů, speciálního fondu nemovitostí, podílového fondu jiné investiční společnosti a investiční fond 38

§ 23 ZKI

11

2. VÝVOJ V ČR – REGULACE KOLEKTIVNÍHO INVESTOVÁNÍ V MINULOSTI 2.1. Vznik kolektivního investování v ČR

Rozvoj kolektivního investování nastal v 90. letech. Před listopadem 1989 nebyla v ČR s kolektivním investováním ţádná zkušenost, neboť totalitní komunistický reţim v ţádném případě nepřipouštěl tento ryze „kapitalistický“ způsob podnikání. První institucí kolektivního investování byla První investiční (PIAS), kterou zaloţila Investiční banka v roce 1990 a v roce 1991 se k ní připojily i další banky (Investiční kapitálová společnost Komerční banky, Spořitelní investiční společnost, a další).39 Povolení právnickým osobám udělovala, ve správním řízení na základě jejich ţádosti, Státní banka československá v dohodě s federálním ministerstvem financí.40 V roce 1991, tedy před kupónovou privatizací bylo uděleno 430 licencí investičním privatizačním fondům. Nutno podotknout, ţe tento zákon neodpovídal zákonům o bankovnictví ve státech s trţní ekonomikou, neznal pojmy investiční fond, investiční společnost, podílový fond, tj. pojmy, které jsou pro aktuální právní úpravu kolektivního investování základními pojmovými pilíři. 1.4. 1991 vstoupil v platnost zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku na jiné osoby, který vytvořil právní prostřední pro kupónovou privatizaci.

2.2. Kupónová privatizace

Kupónovou privatizaci upravoval zákon č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby ze dne 26. února 1991. O majetku, vhodném k privatizaci, rozhodovala vláda

39

Musílek, P., Trhy cenných papírů, ISBN 978-80-86929-70-5, Ekopress, 2011, str. 455-456

40

Podmínkou získání povolení bylo dostatečné základní jmění a pracovně technické předpoklady pro řádný výkon své činnosti.

12

České a Slovenské Federativní republiky na základě návrhu privatizačního projektu.41 Cílem kupónové privatizace bylo převést část státního majetku do soukromého vlastnictví. Za hlavní aktéry kupónové privatizace jsou povaţováni Václav Klaus, Dušan Tříska a Tomáš Jeţek. Proti jejich návrhu byl ekonom Jan Švejnar, který chtěl státní majetek dělit nekupónovou metodou. Kupón byl cenný papír na jméno, který vlastníka opravňoval ke koupi akcií určených k prodeji.42 Jeho majitel (DIK43) mohl pouţít investiční body v první nebo druhé vlně kupónové privatizace na koupi akcií společností, jejichţ akcionářem byl Federální fond národního majetku, zřízený tímto zákonem, Pozemkový fond ČR nebo Ministerstvo financí. Mezi majitelem kupónu a investičním privatizačním fondem poté vznikl smluvní vztah.44 Privatizace proběhla ve dvou vlnách. Protoţe v období, kdy byla v přípravě kupónová privatizace, se nepočítalo s příliš velkým zapojením investičních privatizačních fondů, které byly brány spíše jako alternativa pro minoritní část DIKů, kteří nebudou chtít provést alokaci svých kupónů sami, vedl tento fakt k zásadnímu podcenění právní úpravy odvětví kolektivního investování v době před a v průběhu kupónové privatizace.“45 První vlny se zúčastnilo přibliţně 6 milionů občanů a 260 investičních privatizačních fondů (IPF). Po první vlně kupónové privatizace tedy došlo k tomu, ţe investiční privatizační fondy kontrolovaly rozhodující počet akcií privatizovaných společností a začalo se naplno projevovat selhávání trhu. Na druhou vlnu privatizace se jiţ vztahoval zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. Tato vlna proběhla pouze v rámci ČR, po rozdělení Československa byla kupónová privatizace na Slovensku zastavena a DIKům se kompenzovaly registrované kníţky ve formě státních dluhopisů. Druhé kolo kupónové privatizace znamenalo velký pokles zájmu občanů o uplatnění jejich kupónů. Jeden z hlavních aktérů privatizace, Tomáš Jeţek se v současné době ke kupónové privatizaci vyjadřuje takto: „Kuponová privatizace sama o sobě, v úzkém slova smyslu jako proces výměny kuponů za akcie, prošla úplně bezchybně. Za to, co jsem dělal já, bych si dal 41

Návrh privatizačního projektu podniku vypracovává zpravidla podnik, jehož se privatizace týká. Zakladatel posuzuje všechny předložené návrhy privatizačních projektů a předkládá je se svým stanoviskem ministerstvu ve lhůtě ministerstvem určené 42

Náležitosti kupónu: kdo kupón vydal, cena, doba splatnosti, datum vydání

43

DIK = držitel investičního kupónu

44

viz. nařízení vlády ČSFR č. 383/1991 Sb., o vydávání a použití investičních kupónů

45

Tříska, D., Proč a jak kupovat a prodávat akcie za investiční kupóny, nikl. GENNEX, Praha 1991

13

jedničku. Tam nebyla skoro ţádná chyba, rozkrádán byl aţ soukromý majetek. Manaţeři investičních privatizačních fondů vyváděli z jiných fondů a podniků, které jiţ byly privatizovány, majetek ve svůj vlastní prospěch. To byly ty krádeţe, ale to uţ nebyl státní majetek."46 Problémy kupónové privatizace jsou detailněji popsány v knize „Analýza českého kapitálového trhu“47.

2.3. Vývoj po kupónové privatizaci

V době kupónové privatizace byl vytvořen právní rámec, který kolektivní investování podrobněji upravil. Tímto právním rámcem byl zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen ZISIF). ZISIF nabyl účinnosti dne 28. dubna 1992 a v porovnání s předešlými právními úpravami výlučně upravoval činnost investičních společností a investičních fondů, ochranu investorů a státní dozor nad činností investičních společností a investičních fondů. ZISIF se s vývojem trhu ukázal jako nedostatečný. Hlavními jeho nedostatky zejména bylo: reguluje pouze určitou výseč moţných způsobů kolektivního investování a v důsledku toho je shromaţďovaní peněţních prostředků jiným způsobem podle stávající právní úpravy těţko postiţitelné, nesoulad se Směrnicí Rady z 20. prosince 1985 č. 86/611/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování, příliš podrobná ustanovení upravují smlouvu o obhospodařování a statut, nedostatečná úprava podmínek reklamy a prodeje akcií a podílových listů, převedení činností na třetí osoby, vedení evidence vlastníků akcií a podílových listů a vymezení pravomoci a odpovědnosti depozitáře, problematika úpravy podnikání zahraničních osob na území ČR; zahraniční subjekty sice mohly na jejich pobočkách v ČR nabízet, vydávat, prodávat a zpětně odkupovat

46

Rozhovor pro Českou televizi ze dne 1. 11.2011

47

Analýza českého kapitálového trhu, Ministerstvo financí, 1997, IN.: Burzovní noviny, 5. 11.1997, str. 23

14

cenné papíry, poskytovat přeshraničně své sluţby, ale neměly stejné informační povinnosti jako domácí subjekty. Velkým problémem bylo, ţe obchodní zákoník zahraničním osobám, které podnikají na území ČR, nařizuje umístit zde organizační sloţku. „Tato úprava je neodůvodněná a diskriminuje české investiční společnosti a investiční fondy, které v současné době nemohou v zahraničí podnikat za stejných podmínek (chybí reciprocita).“48 S tímto souviselo i zdanění zahraničních osob, podnikajících na území ČR, které zde nemají pobočku, ale pouze organizační sloţku. Uvedené má smysl při prokazování skutečnosti, zda jsou příjmy, které zahraniční subjekt na území ČR vytvořil, zdanitelné, či nikoliv. Pro zapracování všech potřebných změn a sladění zákona se směrnicí 85/611 Evropského společenství (dále jen ES) byl ZISIF zcela nevhodný. Uvedené bylo konstatováno i Usnesením vlády ze dne 27. 9. 2000 č. 941 k návrhu věcného záměru zákona o kolektivním investování. Proto byl tento zákon nahrazen ZKI.

2.4. Komise pro cenné papíry

Dne 1. dubna 1998 vstoupil v platnost zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, který byl v rámci převedení dohledu na ČNB přejmenován na zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů49. Komise pro cenné papíry50 měla jako další orgán státní správy, kontrolní funkci nad kapitálovým trhem a mohla ukládat také sankce při neplnění povinností, které předepisuje zákon. Komise a Ministerstvo financí spolupracovaly s policií a soudy v případě podezřelých obchodů a dávala návrh na zahájení stíhání daných osob. Po zkušenostech z kupónové privatizace dbala Komise na kontrolu převádění majetku od investorů.

48

Důvodová zpráva k ZKI

49

Zákon č. 57/2006 Sb., účinný od 1. dubna 2006

50

Dále jen „Komise“

15

V zákoně č. 15/1998 Sb., se upravovala činnost Komise, její pravomoci, působnost a základní organizační struktura. Komise byla zařazena mezi ministerstva a ostatní ústřední správní úřady této úrovně dle tzv. kompetenčního zákona. Komise nebyla podřízena ministerstvu financí. Za svou činnost byla však odpovědná vládě, neboť vláda musela mít ve svých rukách tak důleţitou sloţku hospodářské politiky jako je dozor nad kapitálovým trhem a jeho regulace.“51 Komise dohlíţela nejen na subjekty, kterým vydává povolení k činnosti, ale také na banky, které obchodovaly s cennými papíry a měly funkci depozitáře dle ZISIF. V čele komise stál prezident a čtyři členové prezidia. V roce 1999 provedla Komise pro cenné papíry „přelicencování“, kterým prošlo jen velmi málo subjektů kolektivního investování.52 Komise pro cenné papíry zanikla 1. dubna 2006, kdy nad celým finančním trhem převzala dohled ČNB.53

2.5. Česká Národní Banka

Dne 1. dubna 2006 nabyl účinnosti zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem. Účinností zákona zanikla nejen Komise pro cenné papíry ale i Úřad pro dohled nad druţstevními záloţnami a také Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění. Výkon státního dohledu na všech dotčených úsecích finančních trhů přešla ke dni účinnosti tohoto zákona na ČNB. Pokud jde o zákon o kolektivním investování, je nutné si uvědomit, ţe „dohled nad dodrţováním práv a povinností stanovených tímto zákonem, právními předpisy jej provádějícími, nařízením o sdělení klíčových informací, nařízením o dohledu v oblasti kolektivního investování, podmínek stanovených v rozhodnutí vydaném podle tohoto zákona, statutu fondu kolektivního investování, smlouvy o obhospodařování, depozitářské smlouvy 51

Důvodová zpráva k zákonu č. 15/1998 Sb. o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, §1 52

Ze 112 investičních společností zbylo pouhých 31 (1998-1999)

53

Důvodová zpráva k zákonu č. 15/1998 Sb.,o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů

16

a smlouvy podle § 44 odst. 1 nebo § 58 vykonává ČNB.“54 Jde proto nejen o dohled následný, tj. jiţ fungujícího investičního fondu, popř. investiční společnosti, ale o dohled předcházející, tj. v rámci řízení o povolení k činnosti investičního fondu (resp. k vytvoření podílového fondu) dle § 60 ZKI.

54

§ 102 odst. 1 ZKI

17

3. AKTUÁLNÍ SYSTÉM REGULACE KOLEKTIVNÍHO INVESTOVÁNÍ V ČR 3.1. Aktuální zákonná úprava

Podmínky kolektivního investování aktuálně upravuje zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování. „Ideový základ platného zákona konvenuje potřebám roku 2004, kdy byl zákon přijímán v primární souvislosti s aproximačními závazky České republiky k Evropské unii, ba vychází z osnovy zavedené jeho legislativním předchůdcem, zákonem č. 248/1992 Sb. To se koncepčně projevuje tím, ţe struktura zákona o kolektivním investování se obtíţněji přizpůsobovala novým tezím vyjádřeným v jeho pozdějších novelách a obtíţně by tudíţ zohledňovala i další koncepční změny.“55

3.1.1. Příprava zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování

Dne 12. listopadu 2003 schválila vláda návrhy zákona o podnikání na kapitálovém trhu, zákona o dluhopisech, zákona o kolektivním investování a zákona, kterým se v souvislosti s přijetím zmíněných návrhů mění některé další zákony (zejména zákon o cenných papírech, zákon o Komisi pro cenné papíry, ale také např. obchodní zákoník). Uvedené zákony měly přetvořit právní úpravu cenných papírů a kapitálového trhu, nepostradatelnou sloţku kaţdé vyspělé trţní ekonomiky v ucelený, funkční a konkurenceschopný systém. Dosavadní předpisy z této oblasti byly zcela (zákon o burze cenných papírů, o dluhopisech, o investičních společnostech a investičních fondech), nebo zčásti (zákon o cenných papírech) zrušeny.56

55

Konzultační materiál Ministerstva financí – Nový zákon o kolektivním investování 10/2011

56

Pelikánová, I., Dědič, J., Čech, P., Vládní návrhy zákonů o kapitálovém trhu – ostuda české legislativy i váţná hrozba, Právní zpravodaj 1/2004

18

Na návrzích zákonů upravujících kolektivní investování bylo pracováno několik let. Původním věcným záměrem bylo, aby nová úprava byla koncipována jako dílčí kodifikace, která by dosavadní systém zjednodušila a zpřehlednila. Měly proto vzniknout jenom dva velké zákony, tj. zákon o podnikání na kapitálovém trhu a zákon kolektivním investování. Odbornou veřejností bylo od počátku upozorňováno na to, ţe některé nedostatky ve slučitelnosti přijatých zákonů s právem ES dokonce působí zmatek v právním řádu. „Mimořádně závaţná je souvislost návrhů se vstupem České republiky do Evropské unie. Jedním (a údajně jediným) důvodem pro překotné přijetí návrhů má být potřeba uvést tuzemskou úpravu do souladu s komunitárním právem, Předlohy však s právem ES slučitelné nejsou, jakkoliv předkladatel i aparát Úřadu vlády několikrát deklaroval opak. Důkazů jsme podali bezpočet. Jen na posledním jednání Legislativní rady vlády jsme uvedli několik desítek konkrétních příkladů neslučitelnosti. Ministerstvo financí některé odstranilo, zdaleka ale ne všechny. Opakovaně jsme navíc zdůrazňovali, ţe příklady, které uvádíme, nemají podat vyčerpávající přehled. Nebylo v našich silách ani naším úkolem provést plnou kontrolu slučitelnosti se všemi směrnicemi. K tomu má vláda svůj odborný aparát. Většinou ale kamkoliv namátkou sáhneme, nacházíme odklony návrhů od práva ES. Systematické a věcné porovnání předloh s právem ES nebylo provedeno dostatečně pečlivě.“57 Rovněţ v přijatých zákonech došlo k „hromadným změnám formulací, terminologie, umístění ustanovení či k vypouštění zbytečných sloţitostí. Často bez zjevného důvodu a praktické potřeby. Autoři a zákonodárce tak přetvořili výsledek sloţitého legislativního vývoje celého desetiletí. Normativní význam mnoha „drobných“ úprav je přitom revoluční. Kde bylo moţno opřít se o ustálenou praxi, judikaturu, stanoviska, vznikají nové nejasnosti. Existující problémy zůstaly neřešeny, zato se jich celá řada nově vytvořila. Některé formulace jsou právně nesmyslné. Lze očekávat rozpad fungování důleţitých právních institutů, a to i ve vztahu k probíhajícím procesům, neboť přechodná ustanovení nedostačují.“58 Jedním z mnoha problémů, je vymezení, který fond je standardním a který speciálním. ZKI zavedl novou právní úpravu tzv. standardních fondů, které podléhají náročným poţadavkům komunitárního práva. Problematické je však jiţ samotné vymezení toho, který fond je 57

Pelikánová, I., Dědič, J., Čech, P., Vládní návrhy zákonů o kapitálovém trhu – ostuda české legislativy i váţná hrozba, Právní zpravodaj 1/2004 58

Dědič, J., Čech, P., Nové zákony o kapitálovém trhu – rozpory s právem ES a řada vad vyţadují jejich rychlou novelizaci, Právní zpravodaj 6/2004

19

standardním a který speciálním. „Definiční ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) a e) ZKI váţí na ryze faktické znaky, jestliţe oba fondy od sebe odlišují podle toho, zda splňují či nesplňují poţadavky práva ES. To můţe v praxi vyvolat nejasnosti.“59 Uvedený problém se podařilo vyřešit novelou ZKI účinnou od 26. května 2006 „Zásadních koncepčních změn doznala šestá část zákona o kolektivním investování, obsahující ustanovení o tzv. speciálních fondech. Úprava tohoto druhu jednotek kolektivního investování nepodléhá harmonizaci v rámci EU. Členské státy mají prakticky neomezenou volnost při hledání optimální míry regulace a ochrany investorů do cenných papírů takových útvarů. Zpravidla niţší míru regulatorních poţadavků, zejména pokud jde o limity investiční politiky, na druhé straně ale vyvaţuje sloţitější přeshraniční nabízení těchto produktů, neţ je tomu u směrnicových (standardních) fondů.“60 Dalším problémem se ukázalo i to, ţe „mnohostí přípustných forem kolektivního investování zákonodárce také nepřesvědčil, setrval-li na stávajícím trojúhelníku otevřený/uzavřený podílový fond a investiční fond. Moderní produkty segmentu kolektivního investování tak na naše území budou i nadále proudit pouze ze zahraničí.“61 ZKI však prošel od jeho přijetí mnoha novelizacemi, jeţ s menším či větším úspěchem odstranily jeho výše uvedené nedokonalosti. O jeho nejvýznamnějších novelách bude podrobněji pojednáváno dále.

3.1.2. Zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování

„Revidovaná právní úprava by měla sledovat materiální příklon k českým a evropským konvencím v oblasti kolektivního investování. To vyţaduje i odpovídající úpravu nového zákona o kolektivním investování navazující na tradice stávajícího zákona o kolektivním

59

Dědič, J., Čech, P., Nové zákony o kapitálovém trhu – rozpory s právem ES a řada vad vyţadují jejich rychlou novelizaci, Právní zpravodaj 6/2004 60

Čech, P., Revize právní úpravy kolektivního investování – těţký porod nemocného dítěte, Právní zpravodaj 8/2006 61

Dědič, J., Čech, P., Nové zákony o kapitálovém trhu – rozpory s právem ES a řada vad vyţadují jejich rychlou novelizaci, Právní zpravodaj 6/2004

20

investování, jak se vyvíjely od roku 1992, a stejně tak i na standardy států, jejichţ právní řády jsou obecně povaţovány pro „fondové podnikání“ za nejpropracovanější.“62 Zdrojem tohoto zákona byla směrnice UCITS IV a AIFMD.63 Hlavní změnou je tedy upřesnění definice kolektivního investování, systém regulace a v rámci vstupu ČR do EU i další rozdělení fondů na standardní a specializované. Lze obecně shrnout, ţe ZKI lze rozdělit do třech velkých „tematických“ okruhů: základní úprava institucí kolektivního investování (fondy kolektivního investování, investiční společnost, depozitář fondu kolektivního investování), pravidla pro nakládání s prostředky shromáţděnými institucemi kolektivního investování od investorů, úprava ochrany kolektivního investování včetně ustanovení o povolení k činnosti, pravidlech činnosti investiční společnosti a investičního fondu, informačních povinnostech a státním dozoru. Oficiálně je však ZKI, rozdělen do dvanácti částí, které definují: kolektivní investování a fondy kolektivního investování (3.1.2.1), právní postavení fondů kolektivního investování (3.1.2.2.), právní postavení a předmět podnikání investiční společnosti (3.1.2.3.), postavení a činnost depozitáře (3.1.2.4.), investování standardních fondů a jednotnou evropskou licenci (3.1.2.5.), typy speciálních fondů, způsob jejich investování a veřejné nabízení a vydávání cenných papírů speciálních fondů na území ČR (3.1.2.6.), úpravu povolení k činnosti investiční společnosti, povolení k činnosti investičního fondu a povolení k vydávání podílových listů podílového fondu (3.1.2.7.),

62

Ministerstvo financí ČR, Veřejná konzultace č.IX/2011 – téma FT: Odborná konzultace k novému zákonu o kolektivním investování http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/fintrh_verejna_diskuse_65019.html 63

Detailněji rozebrané v následující kapitole 3.2.

21

pravidla činnosti investiční společnosti nebo investičního fondu64 (3.1.2.8.), informační povinnosti fondu kolektivního investování65 (3.1.2.9.), odchylky od obchodního zákoníku pro zrušení a přeměnu investiční společnosti nebo investičního fondu a postup pro zrušení podílového fondu (3.1.2.10.), dozor, tj. vymezení osoby podléhající státnímu dozoru a stanovení sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem (3.1.2.11.), ustanovení společná, přechodná a závěrečná (3.1.2.12.).

3.1.2.1.

Kolektivní investování a fondy kolektivního investování

První část ZKI je tvořena ust. § 1 aţ § 3. Tato ustanovení zejména vymezují základní pojmy, s kterými ZKI dále pracuje. Ust. § 1definuje předmět úpravy zákona, tj. veřejnoprávní regulaci kolektivního investování. Ust. § 2 obsahuje definici kolektivního investování. Vlastní pojem kolektivního investování, jeho výhody a rizika jsem obecně popsala v kapitole 1.1. Toto ustanovení zavádí označení fond kolektivního investování souhrnně pro investiční fond a podílový fond. „Zavedení tohoto pojmu umoţňuje vzhledem k rozsáhlosti a sloţitosti právní úpravy

formulovat

jednotlivá

ustanovení

zákona

jednodušším

a srozumitelnějším

způsobem.“66 Ust. § 3 přispívá ke srozumitelnosti zákona a umoţňuje v celém zákoně pouţívat pojem fond kolektivního investování. Kaţdé právo nebo kaţdou povinnost podílového fondu lze obecně vztáhnout na investiční společnost, která jej obhospodařuje.

64

Minimální vlastní kapitál investiční společnosti nebo investičního fondu, nabývání účasti na základním kapitálu nebo hlasovacích právech investiční společnosti nebo investičního fondu, pravidla jednání investiční společnosti nebo investičního fondu 65 66

Statut, zjednodušený statut, výroční zpráva, pololetní zpráva a další informační povinnosti Důvodová zpráva k ZKI

22

3.1.2.2.

Právní postavení fondů kolektivního investování

Ust. § 4 a 5 uvádí podmínky pro vznik investičního fondu. Jiţ vzniklá akciová společnost, jejímţ předmětem podnikání doposud nebylo kolektivní investování, nemůţe ţádat o povolení k činnosti investičního fondu.67 Jiţ ZISIF upravoval, ţe akciová společnost, která se zakládá za účelem kolektivního investování, nesmí být zaloţena formou veřejné nabídky. Důvod tohoto je logický – kolektivní investování by se tímto způsobem uskutečňovalo jiţ před udělením povolení od ČNB. Investiční fond je zakládán na dobu určitou, tj. nejdéle 10 let. Aby investiční fond správně fungoval, řeší tento zákon také odchylky od obchodního zákoníku. Ust. § 6 aţ 13 vymezuje podílový fond, jeho dělení na otevřený nebo uzavřený (viz. kapitola 1.3.) „Významné je ustanovení § 7 odst. 2, které v praxi umoţňuje, aby investiční společnost mohla do majetku podílového fondu, který spadá do kategorie speciálních fondů, nakupovat nemovitosti a movité věci, aniţ by se museli do příslušné evidence zapisovat všichni podílníci jako spolumajitelé.“68 Podílníci odpovídají za závazky podílového fondu, který je obhospodařován investiční společností, do výše svého skutečného podílu. Na další závazky, které majetek podílového fondu převyšují, se vztahují obecné právní předpisy. Zákon upravuje náleţitosti a práva vyplývající z podílového listu otevřeného podílového fondu, výpočet jeho jmenovité hodnoty, která je vypočítávána a vyhlašována v termínech stanovených ve statutu, nejméně však jednou za dva týdny. Odkup podílových listů je obdobný, na ţádost podílníka odkoupí investiční společnost podílový list za částku, za kterou byl vydán. Uzavřený podílový fond nemá právní subjektivitu a zakládá se na dobu určitou, kterou musí mít uvedenou ve svém statutu.

3.1.2.3.

Právní postavení a předmět podnikání investiční společnosti

Dle ust. § 15, investiční společnost „neshromaţďuje peněţní prostředky ke kolektivnímu investování do svého vlastního majetku, ale do podílových fondů nebo obhospodařuje

67

Z důvodu možných dodatečných závazků z minulého podnikání, nebo nevhodný majetek z minulosti a problém jeho ocenění 68


23

majetek investičního fondu. Tyto činnosti můţe vykonávat jak ve vztahu k fondům kolektivního investování, které jsou standardními fondy, tak ve vztahu ke speciálním fondům.“69 Investiční společnost můţe, na základě povolení, kde jsou vymezené přesně její činnosti, například mít ve správě individuální portfolia, vykonávat úschovu a správu cenných papírů a poskytovat investiční poradenství, ale především je její hlavní činnosti kolektivní investování. Z její činnosti obchodníka s cennými papíry vyplývá povinnost platit příspěvky do Garančního fondu obchodníků s cennými papíry. Ust. § 16 vymezuje účtování majetku v podílovém fondu. Podle ust. § 17 můţe být majetek investičního fondu spravován investiční společností na základě smlouvy o obhospodařování (viz. kapitola 1.2., kde jsou uvedené i podmínky a náleţitosti smlouvy o obhospodařování). Nově, dle ust. § 18, jsou stanovena podrobná pravidla pro výpočet výše úplaty za obhospodařování majetku fondu kolektivního investování. Tato změna se jiţ objevila v novelách ZISIF. Důvodem této úpravy bylo zneuţívání peněz investorů v počátcích kolektivního investování. Oproti ZISIF tento zákon nedefinuje maximální výši úplaty, coţ je dáno vzniklým konkurenčním prostředím v ČR. Investiční společnost výši úplaty a podrobnosti jejího výpočtu uvádí ve statutu, který schvaluje ČNB. Investiční společnosti se, dle ust, § 19, ukládá informační povinnost vůči ČNB (viz.kapitola 1.2.).

3.1.2.4.

Postavení a činnost depozitáře

V ust. § 20 jsou definována obecná ustanovení o depozitáři. Aby byli investoři dostatečně chráněni, je právní úprava depozitáře ještě přísnější, neţ mu ukládá směrnice 85/611 ES například stejné poţadavky na depozitáře speciálního a standardního fondu. V kapitole 1.7. jsem jiţ uvedla, ţe depozitářem musí být pouze regulovaný subjekt. Můţe nastat také situace, ţe fond kolektivního investování nemá depozitáře. V tomto případě musí fond kolektivního investování pozastavit veškerou činnost, mimo hrazení závazků a nezbytných výdajů, aby nevznikly investorům škody. Tolerance tohoto stavu jsou tři měsíce, pak ČNB odebere povolení a zahájí likvidaci fondu. Fond kolektivního investování musí o skutečnosti, ţe nebude mít depozitáře, informovat ČNB, která můţe (dle mého názoru by uvedené mělo být povinností) v zájmu akcionářů nebo podílníků zavést nucenou správu, případně odebrat 69


24

povolení, bez tří měsíční tolerance. Kontrola pohybu peněţních prostředků fondu kolektivního investování probíhá především prostřednictvím účtů depozitáře. „Počet a druhy účtů, které depozitář otevře pro podílový fond nebo investiční fond, sjedná investiční společnost nebo investiční fond s depozitářem v depozitářské smlouvě tak, aby byl evidován veškerý majetek fondu kolektivního investování a aby depozitář měl o pohybu majetku stálý přehled.“70 V ust. § 21 jsou dané minimální kontrolní povinnosti depozitáře, další závazky mezi depozitářem a fondem kolektivního investování jsou sjednány v depozitářské smlouvě. Pokud se investiční společnost nebo investiční fond dopustí porušení zákona (příp. statutu), má depozitář povinnost na toto upozornit a poţadovat zjednání nápravy (bez ukládání sankcí). Pokud jde o závaţnější případ, musí depozitář porušení zákona ohlásit ČNB. Ust. § 23 upravuje odpovědnost depozitáře za škodu vzniklou akcionářům nebo podílníkům, která vznikla porušením jeho povinnosti. Akcionáři nebo podílníci se pak mohou domáhat náhrady vzniklé škody nejen u investiční společnosti nebo investičního fondu, ale také přímo u depozitáře.

3.1.2.5.

Investování standardních fondů a jednotná evropská licence

Ust. § 25 poţaduje, aby depozitář standardního fondu, pokud jde o pobočku zahraniční banky, byl umístěn na území ČR a jeho sídlo bylo v některém z členských států Evropské unie, z důvodu lepšího dozoru. Dle ust. § 26 „standardní fond můţe investovat svůj majetek do cenných papírů přijatých k obchodování nebo obchodovaných na regulovaných trzích s výjimkami, které zákon umoţňuje, nebo do jiných majetkových hodnot v zákoně uvedených. Peněţní prostředky, které nebyly investovány, můţe standardní fond uloţit na účet u depozitáře nebo s jeho předchozím souhlasem na vkladový účet u jiné banky. Ze zákona vyplývá, ţe ke zřízení kaţdého účtu fondu kolektivního investování musí dát depozitář buď souhlas, nebo musí být o jeho zřízení předem informován. Depozitář můţe se zřízením účtu vyslovit nesouhlas.“71 O rizicích, plynoucích z investic, musí dle ust. § 27 a směrnice 85/611 ES, standardní fond informovat ČNB. „Platí úměra - čím větší rozloţení rizika, tím menší celkové riziko. Rozloţení rizika spočívá v tom, ţe fond kolektivního investování je

70


71


25

povinen nakupovat do svého majetku cenné papíry různých emitentů. Základním limitem pro rozloţení rizika je 5% podíl cenných papírů vydaných jedním emitentem na hodnotě majetku fondu kolektivního investování. Hodnotou majetku se rozumí jeho objem vyjádřený v reálných (trţních) cenách. Cennými papíry vydanými jedním emitentem se rozumí soubor různých druhů cenných papírů (akcie, dluhopisy apod.) vydaných jedním emitentem. Zákon připouští zvýšení limitu při splnění stanovených podmínek.“72 Ust. § 31 ustanovuje standardnímu fondu maximálně 5% podíl na cenných papírech vydávaných jedním emitentem, který můţe získat do svého majetku. V ust. § 32 je však povoleno přechodné odchýlení od ust. § 26 aţ ust. § 31, ale pouze v zájmu investorů. Fond kolektivního investování tak můţe učinit v případě uplatnění přednostního práva na úpis akcií, pokud jsou stávajícím akcionářům nabídnuty za výhodnější cenu, jedná-li se o výraznou změnu v ocenění některého cenného papíru v majetku fondu a jeho rychlý prodej by poškodil investory. Ust. § 33 a 34 se zabývá půjčkami, které fond kolektivního investování nesmí přijímat ani poskytovat. Dále se ZKI v ust. § 36 aţ § 38 zabývá investiční společností. Pokud investiční společnost dostane od ČNB povolení, platí toto povolení i v rámci Evropských společenství. V členském státě můţe investiční společnost mít svojí organizační sloţku nebo můţe poskytovat přeshraniční sluţby, vţdy má ale informační povinnost vůči ČNB. V rámci členských států Evropské unie můţe investiční společnost nabízet a vydávat cenné papíry, coţ je upraveno ust. § 39 aţ ust. § 46. „V případě, ţe zahraniční investiční společnost hodlá poskytovat své sluţby na území ČR, je ČNB povinna ji informovat o informačních povinnostech, která pro ni vyplývají z právních předpisů platných na území ČR. Zákon pak umoţňuje ČNB v části státní dozor uloţit zahraniční investiční společnosti za porušení těchto povinností opatření k nápravě nebo pokutu.“73 ČNB má prostřednictvím ministerstva financí informační povinnost vůči Evropské komisi, která je blíţe definována v ust. § 47 a 48.

72


73


26

3.1.2.6.

Typy speciálních fondů, způsob jejich investování a veřejné nabízení a vydávání cenných papírů speciálních fondů na území ČR

Ust. § 49 aţ § 57 definuje právní formu speciálního fondu, jeho jednotlivé typy a druhy majetku, do kterého můţe investovat. S investováním speciálního fondu souvisí riziko, které je nutno rozkládat. Způsob rozkládání rizika musí mít speciální fond uveden ve statutu, který schvaluje ČNB. Protoţe speciální fond nemá evropskou licenci, zahraniční speciální fond musí mít na území ČR povolení od ČNB a smlouvu s bankou, která bude tzv. kontaktní osobou74. V ČR mohou nabízet a vydávat své cenné papíry výlučně zahraniční fondy kolektivního investování otevřeného typu. Z důvodu zajištění informací investorům musí zahraniční speciální fond uveřejňovat informace dle zákona státu svého sídla, ale také dle zákonů ČR. Aby byl zajištěn co nejlepší dozor, v případě zahraniční investiční společnosti je povinnost zaloţení právnické osoby se sídlem v ČR.

3.1.2.7.

Úprava povolení k činnosti investiční společnosti, povolení k činnosti investičního fondu a povolení k vydávání podílových listů podílového fondu

V ust. § 60 se upravuje povolení k činnosti investiční společnosti a investičního fondu. Ţádost o povolení posuzuje ČNB, která toto povolení udělí ţadateli, který splňuje podmínky dané zákonem. Dle ust. § 62 a směrnice 85/611 ES můţe ČNB před udělením povolení k činnosti investiční společnosti poţádat dozorový úřad jiného členského státu o stanovisko. Na rozdíl od investiční společnosti nemůţe investiční fond zrušit povolení na vlastní ţádost, tzn. investiční fond můţe ukončit svojí činnost na základě rozhodnutí valné hromady o likvidaci. Povolení zaniká vymazáním investičního fondu z obchodního rejstříku. Ust. § 66 definuje udělování povolení a jeho podmínky k vytvoření podílového fondu. Jak jiţ bylo napsáno v první kapitole, podílový fond zakládá investiční společnost. Podmínkou jeho vytvoření je zápis investiční společnosti do obchodního rejstříku. V případě, ţe podílovému fondu bude odebráno povolení, začne likvidace a vyplácení podílů podílníkům.

74

Banka, která bude pro investory zajišťovat činnosti uvedené v § 58 ZKI

27

3.1.2.8.

Pravidla činnosti investiční společnosti nebo investičního fondu

Ust. § 69 a § 70 se zabývají vlastním kapitálem investiční společnosti. Jeho výše je závislá na výši obhospodařovaného majetku a výši nákladů investiční společnosti v uplynulém účetním období. Minimální vlastní kapitál investičního fondu je dán obchodním zákoníkem. „Vlastní kapitál investičního fondu se stanoví ve stejné výši, jakou vyţaduje směrnice 85/611ES pro standardní fond kolektivního investování.“75 Výše vlastního kapitálu je udávána v EUR76. V ust. § 71 je upraven postup při nabývání a pozbývání kvalifikované účasti v investiční společnosti a také stanovení podílů na základním kapitálu nebo hlasovací práva, která jsou obdobná jako u obchodníka s cennými papíry. V zájmu vyšší ochrany investorů se schvalování kvalifikované účasti uplatňuje i vůči investičnímu fondu, který nemá uzavřenou smlouvu o obhospodařování. Dále se v ust. § 72 a § 73 definují vedoucí osoby investiční společnosti nebo investičního fondu. Dle ust. § 74 musí investiční společnost a investiční fond instalovat bezpečnostní a kontrolní mechanizmy, které zamezí střetu zájmů. Svěřený majetek musí investiční společnost a investiční fond obhospodařovat s péčí a ve prospěch podílníků nebo akcionářů sama, nebo případně depozitář, který má kontrolní povinnost a odpovědnost za škodu. Pojem odborná péče definuje ust. § 75. Dle ust. § 78 můţe investiční společnost, která obhospodařuje majetek fondu kolektivního investování, nebo investiční fond, který obhospodařuje svůj majetek sám, svěřit toto obhospodařování jiné k tomu oprávněné osobě, avšak za podmínky, ţe se nezbaví veškeré své činnosti. Investiční společnost nebo investiční fond odpovídá za výběr oprávněné osoby a musí sledovat její činnost. Konečnou odpovědnost za případné škody však nese investiční společnost nebo investiční fond. Do ust. § 79 aţ § 81 byly zapracovány poţadavky směrnice 85/611 ES a směrnice 89/298 ES, které se týkají veřejného nabízení cenných papírů. Ust. § 82 definuje oceňování majetku a závazků fondu kolektivního investování, které podléhají také zákonu č. 563/1991 Sb., o účetnictví.

75


76

Z důvodu přepočtu při větších kurzovních změnách. Přepočet na CZK stanovuje zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví (§ 24)

28

3.1.2.9.

Informační povinnosti fondu kolektivního investování

Informační povinnosti fondu kolektivního investování definuje ust. § 83. V ust. § 84 se definuje statut fondu kolektivního investování, jeho zveřejňování, minimální náleţitosti77, informace nezbytné pro investory. „Ke statutu fondu kolektivního investování se přikládají smluvní podmínky koupi a odkupu podílových listů nebo stanovy investičního fondu. Zákon o kolektivním investování v souladu se směrnicí 85/611 ES umoţňuje, aby byl vypracován kaţdý dokument zvlášť nebo aby byly všechny dokumenty spojeny do jednoho.“78 Investiční společnost a investiční fond se v případě výroční zprávy řídí ust. § 85 a zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Výjimkou je podílový fond, který není účetní jednotkou a výroční zprávu za něj ČNB zasílá investiční společnost. „Zákon ukládá povinnost uveřejňovat výroční zprávu i pololetní zprávu fondu kolektivního investování a výroční zprávu investiční společnosti. Dále se stanoví povinnost předat výroční zprávu investiční společnosti (která obsahuje i výroční zprávu za podílový fond, neboť účetní jednotkou je investiční společnost) a výroční zprávu investičního fondu ČNB, která je zveřejní (předá v souladu s ustanovením § 21a odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví do sbírky listin obchodního rejstříku).“79 Ust. § 88 se týká uveřejňování informací důleţitých pro investory a podle ust. § 90 má investor právo na informace týkající se rizikovosti investic. Novela směrnice 85/611 ES totiţ umoţňuje fondu kolektivního investování rizikovější investice. V ust. § 91 je definována informační povinnost investiční společnosti a investičního fondu vůči ČNB.

3.1.2.10.

Odchylky od Obchodního zákoníku pro zrušení a přeměnu investiční společnosti nebo investičního fondu a postup pro zrušení podílového fondu

Odchylky od Obchodního zákoníku pro zrušení a přeměnu investiční společnosti jsou uvedeny v ust. § 92 aţ § 95. „V případě, ţe valná hromada investiční společnosti nebo investičního fondu rozhodne o jejím zrušení s likvidací, likvidátora společnosti jmenuje

77

stanovuje vyhláška Ministerstva financí

78

Důvodová zpráva k ZKI, ust. § 93

79


29

a odvolává ČNB na návrh valné hromady nebo z vlastního podnětu. Po celou dobu likvidace podléhá společnost dozoru ČNB a kontrole depozitáře. Důvodem tohoto postupu je skutečnost, aby i po dobu likvidace byla zajištěna ochrana investorů.“80 V ust. § 94 je popsáno zrušení investičního fondu po uplynutí doby, na kterou byl zaloţen. Dva měsíce před uplynutím této doby musí dát návrh na likvidátora, který je schválený valnou hromadou. Zákon o přeměnách obchodních společností a druţstev a ust. § 96 rozebírá způsoby přeměny investiční společnosti nebo investičního fondu. Přeměna je moţná pouze fúzí nebo rozdělením investiční společnosti nebo investičního fondu a vyţaduje povolení ČNB. Je zakázané slučovat investiční fondy, které by byly výrazně odlišné ve způsobu investování. Tyto odlišnosti posuzuje ČNB. Při zrušení podílového fondu je dle ust. § 98 a § 99 právní úprava obdobná jako v ZISIF a při tvorbě ZKI se přihlédlo i k úpravě v zákoně o přeměnách obchodních společností a druţstev (dříve Obchodní zákoník). Podílový fond se můţe zrušit v případě: odnětí povolení na ţádost investiční společnosti, uplynutím doby, na kterou byl podílový fond zaloţen, sloučením podílových fondů, uzavřením hospodaření podílového fondu v souvislosti s konkurzem na majetek investiční společnosti.81 Na likvidaci podílového fondu dohlíţí depozitář. K ochraně majetku podílníků a zamezení zbytečných protahování doby vyplácení peněz podílníkům, je dána likvidační lhůta. „Moţnosti sloučení nebo splynutí jsou v novém zákoně upraveny tak, aby byly umoţněny, ale aby nepoškozovaly podílníky; zákon přitom pamatuje na odlišnost druhů podílových fondů (zejména odlišnost jejich právní formy a investiční politiky). Zákon v těchto případech svěřuje značnou pravomoc ČNB, která musí kaţdý jednotlivý případ posoudit z hlediska

80


81


30

zájmů investorů.“82 Podílníky zákon chrání, v případě splynutí nebo sloučení podílových fondů tím, ţe jim ponechává lhůtu na zpětný odkup jejich podílových listů.83

3.1.2.11.

Dozor, tj. vymezení osoby podléhající státnímu dozoru a stanovení sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem

Ust. § 102 vymezuje právnické a fyzické osoby, které podléhají státnímu dozoru – ČNB. ČNB také spolupracuje se subjekty kolektivního investování, které mají sídlo v EU, ale poskytují sluţby v jiném státě EU. V ust. § 103 zákon rozebírá opatření k nápravě a odnětí povolení. O způsobu nápravy rozhoduje osoba, které se opatření ukládá, nebo sama ČNB. Oproti ZISIF se ZKI rozšířilo o sankce, jako například nařízení ČNB o provedení mimořádného auditu fondu kolektivního investování na náklad investiční společnosti nebo investičního fondu a nařízení ČNB o pozastavení vydávání a odkupování akcií nebo podílových listů fondu kolektivního investování. Ust. § 104 uvádí případy mimořádného provedení auditu, změnu investiční společnosti, převod obhospodařování podílového fondu nebo změnu depozitáře, o kterých rozhoduje ČNB. Dále v ust. § 119 (viz. níţe) jsou popsány sankce, které můţe ČNB spolu nebo místo opatření k nápravě poţadovat. Ust. § 108 aţ § 112 definuje nucenou správu, jejímţ úkolem je odvrácení vzniku závaţných škod. Poté, co je investiční společnosti nebo investičnímu fondu od ČNB doručeno rozhodnutí o zavedení nucené správy, nabývá toto rozhodnutí právní moci. ČNB vybírá nuceného správce, který musí bezodkladně bránit poškození fondu kolektivního investování. Dále nucený správce svolává valnou hromadu a navrhuje volbu nových členů představenstva a dozorčí rady. Aby investorům nevznikly škody na majetku, nucená správa je omezena na dobu šesti měsíců. Odměna nuceného správce je dána prováděcím právním předpisem84. V ust. § 113 aţ § 115 zákon stanovuje, z jakých důvodů můţe být stanovena sankce odnětí povolení ke vzniku

82


83

na vrub majetku v dosavadním podílovém fondu, pokud podílníci se sloučením nesouhlasí Vyhláška č. 414/2004, o odměně nuceného správce, likvidátora a správce konkursní podstaty některých poskytovatelů sluţebna kapitálovém trhu a o náhradě jejich hotových výdajů 84

31

investiční společnosti nebo investičního fondu, nebo povolení k vytvoření podílového fondu. Ust. § 116 rozebírá dozor nad investiční společností a fondy kolektivního investování. Investiční společnost podléhá dozoru domovského státu i hostitelského státu. Hostitelský stát ţádá, v případě porušení povinností stanovených právními předpisy, domovský stát investiční společnosti o zjednání nápravy. Pokud domovský stát nápravu nezjedná, můţe dozorový úřad hostitelského státu zjednat nápravu sám. Ust. § 117 dovoluje ČNB udělit sankci zahraničnímu speciálnímu fondu, který své cenné papíry nabízí na území ČR a ust. § 118 umoţňuje ČNB ukládat opatření k nápravě investiční společnosti, která poskytuje sluţby v členském státě EU. Zákon v ust. § 119 aţ § 127 definuje sankce za správní delikty právnickým osobám. V případě investičního fondu je na zváţení, zda je vhodnější zvolit jako nápravu uloţení pokuty fyzické osobě nebo odebrat povolení, protoţe pokuta je hrazena z majetku akcionářů. V ust. § 128 se ČNB povoluje ukládat opatření k nápravě investiční společnosti, která poskytuje sluţby v rámci EU. Ust. § 129 je věnováno společným ustanovením, zejména odst. 1 upravuje moţnost vyvinění se ze spáchaného správního deliktu dle ZKI, odst. 2 dává ČNB moţnost správního uváţení při výměře pokuty. Promlčecí doba pro udělení sankce je 5 let. Ust. § 130 upravuje spolupráci dozorových úřadů členských států EU.

3.1.2.12.

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

Ust. § 131 definuje ustanovení, týkající se států EU, států Evropského hospodářského prostoru a Švýcarské konfederace. V ust. § 132 stanovuje způsob uveřejňování informací. Informace, poskytované investorům v ČR, musí být v českém jazyce (podmínka), ale také mohou být i v jiném jazyce (nad rámec). V ust. § 133 je upravena povinnost mlčenlivosti, která se vztahuje na všechny osoby, které mají přístup k vnitřním informacím fondu kolektivního investování. Pouze ve výjimečných případech daných zákonem, jsou tyto osoby povinnosti osvobozeny. V ust. § 134 je definován likvidátor a nucený správce a kdo jím můţe být. V ust. § 135 se zákon odkazuje i na zákon o účetnictví (vedení účetnictví investiční společnosti a investičního fondu) a obchodní zákoník (princip subsidiarity). Investičním společnostem a investičním fondům je v ust. § 136 stanoveno přechodné období pro sjednocení s novou právní úpravou. Ust. § 137 říká, ţe pokud bylo podle, jiţ neplatného, ZISIF stanoveno opatření k nápravě nebo sankce, bude dokončeno dle ZKI. ČNB musí dle ust. § 138 a směrnice 85/611 ES zveřejnit informace, důleţité k dodrţování zákona fondy 32

kolektivního investování. ČNB musí informovat také Komisi Evropských společenství. Dle ust. § 139 se Ministerstvo financí a ČNB zmocňují k vydávání vyhlášek, které se řídí zákonem č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu. Ust. § 140 definuje zrušovací ustanovení, tzn. tímto zákonem se ruší ZISIF a Vyhlášky související se ZISIF budou nově vydány. V ust. § 141 je stanovena účinnost ZKI, tj. od 1. května 2004.

3.1.3. Novela č. 224/2006 Sb.

Cílem této novely byla detailní úprava fondů kolektivního investování v harmonii s dozorem a potřebami trhu, která má být jednotně regulována na úrovni práva Evropských společenství. Tato novela především upravovala zásadnější rozdělení speciálních fondů na fondy určené pro kvalifikované investory a fondy pro veřejnost. „Zásadní změny jsou navrhovány v úpravě speciálních fondů kolektivního investování. Ze strany účastníků trhu i dozorového úřadu zazněly poţadavky zejména na podrobnější úpravu speciálních fondů nemovitostí a na umoţnění vzniku nového typu fondu určeného pouze pro kvalifikované investory.“85 Jedním z přínosů této novely bylo rovněţ to, ţe tato nově rozlišuje dva druhy speciálních fondů, tj. (i) fondy shromaţďující peněţní prostředky od veřejnosti, (ii) fondy shromaţďující prostředky pouze od kvalifikovaných investorů (§ 49 ZKI). Do skupiny (i) pak náleţí fond cenných papírů, fond nemovitostí a fond fondů. Jiné druhy fondů lze tedy zřídit pouze jako fondy, které shromaţďují prostředky pouze od kvalifikovaných investorů.

85

Důvodová zpráva k zákonu č. 224/2006 Sb., kterým se mění ZKI a zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, odst.3

33

3.1.4. Novela č. 188/2011 Sb.

Dne 2. března 2011 předloţila vláda Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění ZKI. Tato novela nabyla účinnosti dnem 1. července 2011 a přizpůsobila stávající úpravu nově přijatým právním aktům Evropské unie v tomto právním odvětví.86 Novela obsahuje řadu dalších úprav, které se přímo týkají podnikání fondů kolektivního investování a zvláště pak podnikání speciálních fondů, tj. fondů neharmonizovaných právem EU. „Návrh zákona mění, a v mnoha ohledech zpřesňuje, právní úpravu zakotvující tzv. evropský pas společnosti obhospodařující standardní fondy, tedy oprávnění poskytovat sluţby v jiném členském státě EU, ať jiţ prostřednictvím organizační sloţky či bez jejího umístění, na základě povolení uděleného domovským orgánem dohledu a příslušného oznámení. Zákon nově explicitně připustí, aby i zahraniční investiční společnost mohla v České republice vytvářet a obhospodařovat standardní fondy; reciproční úpravu pro případ české investiční společnosti a zahraničních standardních fondů stanoví v souladu s poţadavky UCITS IV také právní řády ostatních unijních států.“87 Hlavními změnami jsou: informační povinnost vůči investorům, tj. zejména o rizicích, očekávaných výsledcích při investování aj.88, moţnost zřídit uzavřený podílový fond na dobu neurčitou a rovněţ na dobu určitou delší neţ 10 let, moţnost, aby „podílový fond na základě objektivního kritéria a transparentních pravidel ve statutu přistupoval k podílníkům rozdílně. Faktické připuštění vytvářet tzv. třídy podílníků přihlíţí k právu Lucemburska, Belgie nebo Irska.“89,

86

Zejména se jednalo o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. 7. 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů 87

Šovar, K., K „velké“ novele zákona upravujícího kolektivní investování, Právní rozhledy 6/2011

88

Rozsah informací se bude muset „vejít“ na 2 listy formátu A4

89

Šovar, K., K „velké“ novele zákona upravujícího kolektivní investování, Právní rozhledy 6/2011

34

zvýšení ochrany potencionálních investorů před klamavou reklamou (kdyţ doznalo změny v § 3 ZKI), neboť„název nebo obchodní firma fondu kolektivního investování (tedy jak speciálního, tak standardního fondu) nesmí sniţovat důvěryhodnost sektoru kolektivního investování a dohledu nad ním a nesmí být klamavá nebo zavádějící, a to zejména s ohledem na investiční politiku tohoto fondu nebo rizika spojená s investováním do tohoto fondu.“90 Lze shrnout, ţe tyto změny právní úpravy přinesly posílení fungování kolektivního investování.

90

Šovar, K.: Novinky v podnikání českých speciálních fondů, Obchodněprávní revue 4/2011,

35

4. EVROPSKÉ INSTITUCE REGULACE KOLEKTIVNÍHO INVESTOVÁNÍ Od roku 2004 je ČR jedním z členských států Evropské unie, coţ přineslo do naší právní úpravy mnoho změn. Zaměřím se, s ohledem na tematické zaměření této bakalářské práce, na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů, tzv. UCITS IV. Díky vytvoření určitých standardů touto směrnicí, kterou se řídí členské země, zaznamenal evropský trh kolektivního investování větší rozvoj. Předmětná směrnice prošla aktualizací s cílem změnit problémy a nedostatky, které byly zjištěny praxí a především odstranit bariéry mezi členskými státy a zajistit tak co nejjednodušší pohyb fondů kolektivního investování. Vznikla proto směrnice UCITS IV, která se zabývá především vyřešením následujících problémů: zavedení

„zjednodušeného

dokumentu“,

který

by

potenciálním

investorům

zprostředkoval informace o jednotlivých fondech, konkurenceschopnost fondů ve světovém měřítku (například oproti USA jsou fondy UCITS malé), stejné podmínky ve všech členských státech pro nabízení podílových listů nebo cenných papírů fondů UCITS. „Zjednodušený dokument“ tedy poskytuje potenciálním investorům krátký, strukturovaný a přehledný dokument, kde jsou informace o daném fondu a investiční společnosti, která ho obhospodařuje, informace o vnitřní politice, jeho krátkou historii, popis rizik a výnosů a informace o poplatcích. Plán Evropské komise je vydávat formuláře těchto dokumentů, pro ještě lepší orientaci a přehlednost. Autorem je Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA), který je jedním z nových orgánů regulace. V rámci konkurenceschopnosti fondů ve srovnání se světem, přináší Směrnice novinku – fúzování fondů. Mohou to být jak „domácí fúze“, tak také „přeshraniční fúze“, ve kterých se objevují alespoň dva UCITS fondy z různých členských států. Podobně jako úprava fúzí i implementace struktur master – feeder má přinést efektivnější správu prostředků investorů díky spojení majetku malých fondů 36

v jeden větší. „Půjde o výjimku z pravidla zakotveného § 30 odst. 1 ZKI, ve znění pozdějších předpisů, dle které feeder fond musí investovat většinu svého majetku (nejméně 85 %) do majetku master fondu, na jehoţ úrovni bude probíhat hlavní investiční politika a který bude dodrţovat pravidla pro diverzifikaci portfolia a nejvyšší přípustnou expozici do jednotlivých druhů investičních nástrojů. Zbývající majetek feeder fondů můţe být investován do doplňkového likvidního majetku za účelem zachování likvidity především pro odkup podílových listů, a dále do zajišťovacích finančních derivátů.“91 Asi největší změnou UCITS IV je poskytování přeshraničních sluţeb investičních společností, tzv. passport. Bez nutnosti zakládání pobočky můţe investiční společnost obhospodařovat UCITS fond v jiném členském státě EU a zároveň nabízet své cenné papíry na základě notifikace, která má právně zajistit zájmy investorů. 1. ledna 2011 vzniklo v rámci EU několik nových organizací, detailněji se zaměřím na Evropskou radu pro systémová rizika (ESRB), Evropský orgán pro cenné papíry (ESMA), Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) a Evropský systém finančního dohledu (ESFS). Na základě nařízení Evropského parlamentu a rady č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010, o zřízení Evropského orgánu dohledu, vznikl nový orgán dohledu nad kapitálovým trhem Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (European Securities and Market Authority, dále ESMA) a nahradil stávající Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry (CESR). „ESMA má zejména usilovat o: lepší fungování vnitřního trhu, včetně především důkladné, účinné a jednotné úrovně regulace a dohledu, zajištění integrity, průhlednosti, účinnosti a řádného fungování finančních trhů, posílení koordinace dohledu na mezinárodní úrovni, předcházení regulatorní arbitráţi a prosazování rovných podmínek hospodářské soutěţe, zajištění toho, aby investování a jiná rizika byla vhodně upravena a podléhala řádnému dohledu, posílení ochrany spotřebitelů,

91

Frolík, M., Holeš, S., K hlavním změnám nové právní úpravy kolektivního investování v komunitárním právu, Obchodněprávní revue 3/2010, s. 82

37

registrace a dohled nad ratingovými agenturami.“92 Hlavním orgánem ESMA je rada orgánů dohledu, kde má ČNB svého zástupce. Jejími členy jsou předseda93, vedoucí představitelé vnitrostátních orgánů členských států94, vţdy jeden zástupce z Komise, Evropské centrální banky, ESRB a dvou ostatních evropských orgánů dohledu. Její sídlo je v Paříţi. ESMA vykonává dohled v rámci Evropského systému orgánů finančního dohledu, podílí se na návrzích legislativy v oblasti cenných papírů a zajišťuje implementaci práva EU, aby byla v Evropě co nejsjednocenější. ESMA se zodpovídá za svojí činnost Evropské komisi, Evropské radě a Evropskému parlamentu.95 Dalším nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 vznikla Evropská rada pro systémová rizika (European Systematic Risk Board, dále ESRB), jejíţ funkcí je makroobezřetnostní dohled nad finančním systémem na úrovni Evropské unie. Není zaměřena přímo na dohled, ale na identifikaci systémových rizik a makroprudenční politiku, která zajišťuje stabilitu celého evropského finančního systému. V zájmu fungování systémových segmentů se snaţí toto riziko sniţovat a chránit tak odolnost systému vůči otřesům. V jejím čele je generální rada96, řídící výbor, Poradní vědecký výbor, Poradní technický výbor a sekretariát. V prvních pěti letech ESRB povede prezident Evropské centrální banky, dalšími členy jsou pak guvernéři centrálních bank všech členských států, člen Evropské komise, předseda Evropského orgánu pro bankovnictví, Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění, předseda Evropského orgánu pro cenné papíry (ESMA), a další. Všichni mají hlasovací právo. Za ČR se na činnosti ESRB přímo podílejí představitelé ČNB (guvernér a experti v pracovních skupinách Poradního technického výboru). Společným výborem Evropské rady pro systémová rizika (ESRB), Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), Evropského orgánu pro cenné papíry (ESMA) a Evropského orgánu pro

92

Česká národní banka – mezinárodní aktivity, ESMA http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/mezinarodni_aktivity/esma.html 94 Odpovědných za dohled nad účastníky finančního trhu 95 ESMA - http://www.esma.europa.eu/cs/investor-corner/ESMA-%E2%80%93-Kdo-jsme-cod%C4%9Bl%C3%A1me 96 jediný rozhodovací orgán ESRB

38

pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) je Evropský systém finančního dohledu (ESFS)97. Jeho hlavní funkcí je zajišťování dohledu nad finančním systémem EU.98 Důvody vzniku Evropského systému finančního dohledu (ESMA) jsou zřejmé. Prvním impulsem byla finanční krize v letech 2007 a 2008, kdy byly odhaleny velké nedostatky v dohledu nad finančním trhem. Jednotlivé členské státy měli problémy se spoluprácí, koordinací a jednotnou právní úpravou EU a v neposlední řadě s důvěrou. Evropský parlament se proto snaţil o rovné podmínky všech zúčastněných subjektů na úrovni EU v rámci rostoucí integrace finančních trhů.

97

V roce 2008 dostal Jacques de Larosièr se svým týmem odborníků úkol zjistit, jak posílit požadavky na dohled za účelem lepší ochrany občanů a obnovení důvěry ve finanční systém. Výsledkem bylo doporučení reformy struktury dohledu nad finančním odvětvím EU a založení Evropského systému orgánů dohledu nad finančním trhem (ESFS), který se má skládat se tří evropských orgánů dohledu, jednoho pro bankovnictví, jednoho pro cenné papíry a jednoho pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění, a aby byla zřízena Evropská rada pro systémová rizika. „Systém by se měl zaměřit na zvýšení kvality a jednoty vnitrostátního dohledu, posílení kontroly nad skupinami s přeshraniční působností a vytvoření jednotného evropského soboru pravidel, který by se vztahoval na všechny finanční instituce na vnitřním trhu. Evropská rada zdůraznila, že evropské orgány dohledu by také měly mít pravomoc dohledu nad ratingovými agenturami, a vyzvala Komisi, aby připravila konkrétní návrhy pro zajištění stěžejní úlohy ESFS v krizových situacích“ 98

Česká národní banka – ČNB v EU a mezinárodní vztahy http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/esrb_esfs/index.html

39

5. PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ

Ministerstvo financí jiţ předloţilo odborné veřejnosti návrh zákona o investičních společnostech a investičních fondech, který má nahradit stávající ZKI ve znění pozdějších předpisů a s ním související podzákonné předpisy. Předkladatel zdůrazňuje svým návrhem materiální příklon k evropským konvencím v oblasti obhospodařování a administrace investičních fondů. Spolu s návrhem zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy uveřejnilo ministerstvo financí téţ návrh nařízení vlády jako prováděcí předpis k tomuto zákonu a jako ohnisko

sekundární

normotvorby

na

úseku

kolektivního

investování

a podnikání

obhospodařovatelů a administrátorů investičních fondů. Důvodem pro vytvoření nového zákona, dle samotného předkladatele, bylo to, ţe „ideový základ platného zákona konvenuje potřebám roku 2004, kdy byl zákon přijímán v primární souvislosti s aproximačními závazky České republiky k Evropské unii, ba vychází z osnovy zavedené jeho legislativním předchůdcem, ZISIF. To se koncepčně projevuje tím, ţe struktura zákona o kolektivním investování se obtíţněji přizpůsobovala novým tezím vyjádřeným v jeho pozdějších novelách a obtíţně by tudíţ zohledňovala i další koncepční změny.“99 Základním zdrojem nového zákona jsou především směrnice 2009/65/ES a 2011/61/EU a právní úprava Lucemburska, Malty, Velké Británie a Irska. „Svůj základní cíl nový zákon vidí ve vytvoření kvalitní a moderní úpravy společného a kolektivního investování standardního typu. Návrh zákona o investičních společnostech a investičních fondech se bude opírat o konvenci, kontinuitu a odstupňovanou regulaci jako své hlavní programové cíle. Cílem je vytvořit zákon co do celkového pojetí i co do úpravy jednotlivých základních institutů konvečních ve vztahu ke standardním úpravám vybraných zemí s respektem k tomu, co je v České republice v této oblasti známé, zaběhlé a funkční. V tomto směru se vychází z dosavadní úpravy k regulaci kolektivního investování. Má-li české právo upravující obhospodařování a administraci investičních fondů v integrující se Evropě 99

Doprovodná zpráva k návrhu zákona o investičních společnostech a investičních fondech určeného pro konzultaci s odbornou veřejností (30. března 2012 - 11. května 2012) – www.psp.cz

40

obstát, má pro ně klíčový význam předvídatelnost pro subjekty působící v této oblasti, tedy návaznost na dosavadní úpravu a zmiňovaná standardnost úpravy. V tomto smyslu je jedním z přístupových hledisek nového zákona o investičních společnostech a investičních fondech kontinuita a dále opět konvence. Hledisko odstupňované regulace má potom prohloubit koncepci naznačenou v zákoně o kolektivním investování a rozvíjenou směrnicí 2011/61/EU, jsou-li moţnosti široké veřejnosti investovat do investičních fondů ztíţeny, plní takové fondy regulatorní poţadavky v uţším rozsahu, popřípadě podléhají dohledu ČNB pouze za splnění příslušných podmínek. Současně ale nová právní úprava dbá kautel dosavadních standardů regulace sektoru kolektivního investování tak, aby zde nedocházelo ke zvýšení reputačního a systémového rizika této důleţité oblasti národního hospodářství.“100

Nelze nezmínit, ţe faktický rozsah zákona (773 paragrafů) je v porovnání s aktuálním ZKI nepoměřitelný (cca 6x větší). Tato skutečnost je odůvodňována tím, ţe se jedná „o komplexní úpravu regulačního rámce trhu kolektivního investování, která musí zároveň transponovat, dvě významné směrnice evropského práva, a sice směrnici AIFMD a směrnici UCITS IV, přičemţ obě tyto směrnice zavádějí legislativně náročné instituty orientované na harmonizaci právních řádů a na propojení trhů kolektivního investování členských států.“101 Nutno však podotknout, ţe ne vţdy kvantita znamená i kvalitu. Zda se novému zákonu podaří dostát svým vytyčeným cílům, proto ukáţe aţ jeho samotné uţití v praxi.

100

Doprovodná zpráva k návrhu zákona o investičních společnostech a investičních fondech určeného pro konzultaci s odbornou veřejností (30. března 2012 - 11. května 2012) – www.psp.cz 101

Doprovodná zpráva k návrhu zákona o investičních společnostech a investičních fondech určeného pro konzultaci s odbornou veřejností (30. března 2012 - 11. května 2012) – www.psp.cz

41

Závěr Tato bakalářská práce by měla přinést stručný, avšak ucelený pohled na problematiku regulace kolektivního investování zejména z pohledu aktuální právní úpravy. V úvodu této práce se moje snaha zaměřila nejen na vysvětlení základních pojmů, se kterými zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, v platném znění (ke dni 20.6.2012), pracuje, ale i na vlastní vymezení si pozitiv a negativ, které kolektivní investování, jakoţto jedna z alternativ k investování finančních prostředků, přináší. V rámci tohoto tématu proto nemohly zůstat opomenuty jak úplné počátky kolektivního investování ve světě, tak počátky kolektivního investování na území ČR, neboť historický kontext vţdy přispívá k řádnému uchopení celé materie. I z tohoto důvodu jsem do této práce zanesla nejen aktuální právní úpravu dle zákona o kolektivním investování, ale také její „předchůdkyně“ – zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku na jiné osoby a zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. S ohledem na vstup ČR do Evropské unie v roce 2004 jsem nemohla přehlédnout ani právní úpravu kolektivního investování v rámci komunitárního práva. V závěru mé práce jsem nemohla nepřipomenout předpokládaný vývoj kolektivního investování v ČR z pohledu právní úpravy. Ministerstvem financí nové připravovaný zákon o investičních společnostech a investičních fondech, který má v dohledné době nahradit stávající zákon o kolektivním investování, byl jiţ předloţen odborné veřejnosti. Cílem této bakalářské práce bylo předestřít Vám, jako jejím čtenářům, v logické a časové posloupnosti, ucelený pohled na regulaci kolektivního investování. Věřím, ţe se mi to z podstatné části povedlo.

42

Pouţitá literatura:

1. BAKEŠ, M. a kol. Finanční právo. 4., aktualizované vydání. Praha : C. H. Beck, 2006. 741 s. ISBN 80-7179-431-7 2. HENDRYCH, D.; a kolektiv, Právnický slovník, 3.vydání. Praha: C.H. Beck, 2009. 1 459 s. ISBN 978-80-7400-059-1 3. MUSÍLEK, P.; Trhy cenných papírů. Praha: Ekopress, 2011. 520 s. ISBN 978-8086929-70-5 4. POSPÍŠIL, M.; POSPÍŠILOVÁ, A.; Cenné papíry a podnikání na kapitálovém trhu. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2006. 214 s. ISBN 80-86775-07-0 5. TŘÍSKA, D.; Proč a jak kupovat a prodávat akcie za investiční kupóny. Praha: GENNEX, 1991. 159 s. ISBN 80-900368-6-4

43

Zákony: 1. Důvodová zpráva k zákonu č. 224/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování 2. Důvodová zpráva k zákonu č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů 3. Důvodová zpráva k zákonu č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování 4. Důvodová zpráva k zákonu č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech 5. Směrnice ES z 22. 3.1988 č. 85/611 6. Směrnice ES z 22. 3.1988 č. 88/220 7. Směrnice Rady 85/611/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů 8. Vyhláška č. 194/2011 Sb., o podrobnější úpravě některých pravidel v kolektivním investování 9. Vyhláška č. 414/2004, o odměně nuceného správce, likvidátora a správce konkursní podstaty některých poskytovatelů sluţebna kapitálovém trhu a o náhradě jejich hotových výdajů 10. Zákon č 158/1989 Sb. o bankách a spořitelnách 11. Zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů 12. Zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování 13. Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech 14. Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu 15. Zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem

44

Periodika: 1. Analýza českého kapitálového trhu, Ministerstvo financí, 1997, IN.: Burzovní noviny, 5.11.1997 2. BARÁK, J.; Česká národní banka jako orgán dohledu nad finančním trhem. Právní rozhledy 7/2006 3. ČECH, P.; Revize právní úpravy kolektivního investování – těžký porod nemocného dítěte. Právní zpravodaj 8/2006 4. ČECH, P.; Sjednocen dohled nad finančním trhem (roztříštěnost úpravy ale přetrvává). Právní zpravodaj 4/2006, 5. Dědič, J.; Čech, P.; Nové zákony o kapitálovém trhu – rozpory s právem ES a řada vad vyžadují jejich rychlou novelizaci. Právní zpravodaj 6/2004 6. FROLÍK, M.; HOLEŠ, S.; K hlavním změnám nové právní úpravy kolektivního investování v komunitárním právu. Obchodněprávní revue 3/2010 7. HANSLOVÁ, J.; K návrhům zákonů kapitálového trhu. Právní zpravodaj 4/2004 8. HART, J.; K návrhům zákonů o kapitálovém trhu. Právní zpravodaj 7/2004 9. HART, J.; PIHERA, V.; Nová právní úprava kapitálového trhu. Právní rozhledy 11/2004 10. Ministerstvo financí ČR, Veřejná konzultace č.IX/2011 – téma FT: Odborná konzultace k novému zákonu o kolektivním investování 11. PELIKÁNOVÁ, I.; DĚDIČ, J.; ČECH, P.; Vládní návrhy zákonů o kapitálovém trhu – ostuda české legislativy i vážná hrozba. Právní zpravodaj 1/2004 12. ŠEBESTOVÁ, A.; PIHERA, V.; Nová úprava kolektivního investování. Právní rozhledy 14/2006 13. ŠOVAR, K.; Novinky v podnikání českých standardních fondů. Obchodněprávní revue 3/2011 14. ŠOVAR, K.; Novinky v podnikání českých speciálních fondů. Obchodněprávní revue 4/2011 15. ŠOVAR, K., K „velké“ novele zákona upravujícího kolektivní investování, Právní rozhledy 6/2011

45

Internetové zdroje: 1. Česká národní banka – ČNB v EU a mezinárodní vztahy http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/esrb_esfs/index.html 2. Česká národní banka – mezinárodní aktivity, ESMA http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/mezinarodni_aktivity/esma .html 3. Doprovodná zpráva k návrhu zákona o investičních společnostech a investičních fondech určeného pro konzultaci s odbornou veřejností (30. března 2012 - 11. května 2012) – www.psp.cz 4. ESMA - http://www.esma.europa.eu/cs/investor-corner/ESMA-%E2%80%93-Kdojsme-co-d%C4%9Bl%C3%A1me 5. http://www.afiz.cz/prezident/ - Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců ČR, o.s. 6. Konzultační materiál Ministerstva financí – Nový zákon o kolektivním investování 10/2011 http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Konzultace_FT_Zakon-o-kolektivniminvestovani_26102011.pdf 7. www.cesr.cz oficiální stránky Czech Economic Subjects Rating

46

Regulace kolektivního investování

Recommend Documents