MAGAZÍN ASEKOL
č. 3/2008
Recyklace lékařských přístrojů Překvapivě bohatý zdroj drahých kovů
Lukáš Pollert
U nás v nemocnici samozřejmě třídíme
šrotozemšťan boduje Osvětová kampaň bere stříbro
Držit e Zlatý l oceněn í s nejle tředník – pš státn í časopis a nez í, veřejné isk v roc ové sféry e 200 7
Hg
Rtuť (lat. Hydrargyrum) je jediným kovem, který je za normálních podmínek kapalný. V zemské kůře je čistá rtuť velmi vzácná. Průměrný obsah činí kolem 0,1–0,3 mg/kg, v mořské vodě je její koncentrace téměř na hranici měřitelnosti. Hlavním zdrojem pro výrobu rtuti je sulfid rtuťnatý (rumělka). Ve světě se spotřebují asi 3000 tun rtuti ročně, z toho na vrub členských zemí EU jde přibližně jedna třetina. Nejvíce rtuti pak v globálním měřítku připadá na těžbu zlata, průmyslovou výrobu chlóru a baterií. Ve zdravotnictví lze rtuť nalézt v teploměrech a dalších měřicích a kontrolních přístrojích, např. tonometrech, své nezastupitelné místo má zatím v zubním lékařství. Klasický lékařský teploměr obsahuje asi jeden gram rtuti. Toto množství stačí, aby jezero o ploše 80 000 m2 bylo kontaminováno do té míry, že ryby, které v něm žijí, nebudou vhodné ke konzumaci. Rtuť je totiž kumulativní jed, který se vylučuje z organismu jen pozvolna a koncentruje se zejména v ledvinách, v menší míře pak v játrech a slezině. Proto i při recyklaci je nutné s rtutí zacházet jako s nebezpečným odpadem, recyklací lze získat až 95 % tohoto prvku.
EDITORIAL
OBSAH
Milí čtenáři, vítám vás u dalšího vydání časopisu Zpětný odběr. Ani se mi nechce věřit, že léto pomalu končí. Vždyť je to jako včera, kdy jsem se radovala, že začínají dlouhé letní večery a časy dovolených. Na svých prázdninových cestách jsem se přistihla, že při každé příležitosti zjišťuji, jak jsou na tom v daných zemích se zpětným odběrem. Porovnávám kontejnery na sklo, papír a plasty a samozřejmě se dívám, jestli se někde nepovaluje vyhozená televize nebo jiný elektrospotřebič. Mé soukromé hodnocení vyšlo letos pro naši zemi celkem dobře. Navštívila jsem státy, kde si se zpětným odběrem hlavu příliš nelámou. Jen zřídka jsem tam viděla kontejnery na sběr papíru a nepotřebné elektro
8
Téma: Recyklace lékařských přístrojů
Demontovat a zpětně využít tunová
zařízení je náročné, ale rozhodně se to vyplatí.
jsem dokonce našla i při potápění v moři. Kam až to povede, pokud tyto země nezačnou urychleně s osvětou a sběrem, si raději ani nepředstavuji. O to příjemnější bylo po mém návratu zjištění, že ASEKOL umístil v několika městech a obcích České republiky v ulicích červené kontejnery na podporu sběru malých elektrospotřebičů. Do jednoho z takových měst – Karlových Varů, zavítáme v našem časopise, abychom
14
Z pohledu obce
V Karlových Varech byly jako v prvním krajském městě České republiky instalovány kontejnery na sběr drobného elektroodpadu.
se zeptali náměstka primátorky na dosavadní zkušenosti s projektem. Hlavním tématem tohoto čísla Zpětného odběru jsou
16
Rozhovor
lékařské přístroje. Většina z nás se s nimi setkává
S Romanem Tvrzníkem, generálním
nerada, ale všichni jsme vděčni za vysokou úroveň
ředitelem společnosti Elektrowin, jsme
lékařské techniky, která pomáhá denně zachraňovat
si povídali v předvečer oslavy tříletého
lidské životy. My se podíváme, jak se tato specifická
fungování firmy.
skupina elektrozařízení likviduje. Jak je na tom s recyklací Ústřední vojenská nemocnice prozradí její lékař a bývalý zlatý olympionik Lukáš Pollert. Dozvíme se také řadu aktuálních informací týkajících se kolektivního systému ASEKOL, mimo jiné například i to, že společnost zavedla a nechala úspěšně certifikovat systémy managementu ISO. V letošním roce se setkáváme na stránkách časopisu naposledy. Těším se tedy nashledanou v roce 2009.
RNDr. Eva Lukešová
Zpětný odběr, magazín společnosti ASEKOL, číslo 3/08 vyšlo 12. 9. 2008 v Praze, vychází 3× ročně, evidenční číslo MK ČR E 17603, Vydavatel: ASEKOL s.r.o., IČ: 27373231, Dobrušská 1, 147 00 Praha 4, Šéfredaktorka: RNDr. Eva Lukešová, Redakční rada: Mgr. Jan Vrba, RNDr. Eva Lukešová, Hana Ansorgová, Náměty a dotazy:
[email protected], tel.: 261 303 251, 261 303 254, Produkce a výroba: Boomerang Publishing, s. r. o., Nad Kazankou 37, 171 00 Praha 7, www.bpublishing.cz. Údaje jsou platné ke dni uzávěrky. Změny uvedených údajů nebo tiskové chyby jsou vyhrazeny.
ZPRÁVY / NOVINKY
Road-show Asekolu Nakrmte Šrotozemšťana boduje
Zábavně-osvětová kampaň Nakrmte Šrotozemšťana 2007, s níž ASEKOL loni v červnu a září navštívil jedenáct českých a moravských krajských měst, získala druhé místo v soutěži ČESKÁ CENA ZA PUBLIC RELATIONS 2007, konkrétně v kategorii Community Relations. Road-show navíc obdržela zvláštní ocenění zahraničního hodnotitele.
Projekt Nakrmte Šrotozemšťana se minulý rok konal již podruhé, tentokrát však v mnohem rozsáhlejší podobě než v roce 2006. Lidé v jedenácti městech ČR měli možnost stavět dinosaury z vlastnoručně přineseného elektroodpadu. Každý ještěr byl přitom unikátní. Cílem akce bylo nenásilnou formou sdělit občanům, že vysloužilá elektrozařízení nepatří do popelnice, ale do sběrného dvora. Road-show se celkem aktivně zúčastnilo více než 7000 lidí. Kategorie Community Relations zahrnuje projekty, které jsou zaměřené na vytváření dlouhodobých vztahů a porozumění mezi firmou a okolní komunitou či prostředím. Patří sem například projekty v oblasti Corporate Social Responsibility, sponzorství, filantropie, podpory zájmových sdružení a projekty na úrovni místní samosprávy. O udělení cen v této kategorii rozhodovala pětice porotců, zahraniční specialista pak udělil vlastní zvláštní uznání. Více informací o letošních cenách PR naleznete na www.cenapr.cz/2007.
Elektrošrot jako módní doplněk
Moderní módní návrháři využívají při tvorbě svých modelů nejrůznější materiály od přírodního hedvábí až po plastová elastická vlákna. Ovšem vyrobit šaty z vyřazených elektrospotřebičů, to už je opravdu husarský kousek.
Pustil se do něj na výzvu ASEKOLU „český John Galiano“, návrhář Josef Klír. A v pondělí 25. srpna proběhla v jeho ateliéru zkouška. Netradiční model si oblékla tanečnice a moderátorka Kristina Bastien-Kloubková a jak vidíte, padl jí jako ulitý. Z dálky vypadá jako
4
ZPĚTNÝ ODBĚR
3/2008
nádherná a nákladná večerní róba, zblízka ale uvidíte procesory, kabely, tištěné spoje, tranzistory a konvektory. Klobouk je vtipně použitý větrák a model zdobí květiny z drátů. „V modelu jsem se cítila částečně jako ve středověku a částečně jako v budoucnosti, každopádně však velice žensky,“ svěřila se modelka po zkoušce. Josef Klír se do práce na šatech ponořil s vervou sobě vlastní, prozkoumával sběrné dvory a hledal použitelné „šrotoskvosty“. A dokonalá příprava se, jak sami vidíte, vyplatila. Šaty, které Kristina předvedla, jsou součástí kolekce sedmi modelů vytvořených z vysloužilých elektrospotřebičů. Ta byla předvedena v rámci Šroto módní show v úterý 9. září na pražském Andělu a v rolích modelek se představily další známé osobnosti. Třeba svatební šaty doplněné kloboučkem z větráku oblékla Libuška Vojtková. Celá přehlídka byla součástí happeningu Nakrmte Šrotozemšťana 2008.
Konference Odpady a obce v Hradci Králové Ve dnech 18. a 19. června 2008
se v Kongresovém centru ALDIS v Hradci Králové pod záštitou Ministerstva životního prostředí ČR, Svazu měst a obcí ČR a města Hradec Králové konal IX. ročník konference Odpady a obce. Odpadové dny pořádá za mediální podpory časopisů Odpady a Moderní Obec spolu s dalšími společnostmi autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, a.s., která zajišťuje sdružené plnění povinností zpětného odběru a využití odpadu z obalů. Dalšími pořadateli konference byly opět společ-
odpadů a odborné veřejnosti. Mezi závažná témata diskutovaná na konferenci patřila například problematika, jak naložit se směsným komunálním odpadem a biologicky rozložitelným odpadem z obcí. V reakci na záměry Ministerstva životního prostředí, prezentované navrhovanou novelou zákona o odpadech a zákona o obalech, připravily Svaz měst a obcí ČR a Asociace krajů České republiky strategii rozvoje nakládání s odpady v obcích a městech ČR. Představená strategie je zaměřena tak, aby Česká republika splnila cíle zejména evropské směrnice o skládkování, a přitom se maximálně podpořilo využití komunálních odpadů. Dalším z důležitých témat konference byla také realizace zpětného odběru elektrozařízení, jež spadá do působnosti kolektivních systémů ASEKOL, EKOLAMP A ELEKTROWIN. Celý blok přednášek byl věnován otázkám nákladů v odpadovém
Krátce ASEKOL usnadnil občanům třídění elektrozařízení Lidé se nyní budou moci zbavit drobných spotřebičů přímo v práci. Už téměř 1900 obcí a institucí si objednalo speciální nádobu, tzv. E-box, jejímž prostřednictvím občané mohou snadněji a pohodlněji třídit drobná vysloužilá elektrozařízení. E-box je vhodný k použití výhradně do interiéru budov. Jeho rozměry jsou 40x40x100 cm a je určen pro sběr drobných nefunkčních elektrozařízení, jako jsou například kalkulačky, telefony, drobné počítačové vybavení, walkmany, discmany či MP3 přehrávače. Dodání E-boxu je zdarma, stejně jako odvoz a recyklace nashromážděného elektroodpadu. Zájemci si E-boxy mohou stále objednávat na adrese www.asekol.cz.
Audit proběhl bez závad Dne 23. 6. 2008 byl auditorem společnosti TRITON Cert úspěšně proveden 1. dozorový audit dodržování pravidel ve společnosti ASEKOL dle normy ISO 27001. Potěšitelnou zprávou je, že společnost ve všech ohledech splnila podmínky certifikace a certifikát jí byl tímto prodloužen do června 2009, kdy se bude konat další audit.
Náš web je lepší, hezčí a modernější Na začátku srpna byly spuštěny nové webové stránky společnosti ASEKOL. Nový, výrazně dynamičtější a vizuálně atraktivnější design vytvořila společnost MEDIA FACTORY Czech Republic, a.s., redakční systém je od společnosti PragueBest, s.r.o. Stránky na adrese www.asekol.cz jsou nyní nově přehledně členěny na sekce Výrobci a dovozci, Poslední prodejci, Spotřebitelé, Obce, Dopravci, Zpracovatelé.
ASEKOL měl na konferenci svůj informační stánek, kde byla mimo jiné návštěvníkům k dispozici také poslední čísla časopisu Zpětný odběr
nosti ECONOMIA, a.s., spolu s kolektivními systémy zpětného odběru elektrozařízení ASEKOL, s.r.o., EKOLAMP, s.r.o. a ELEKTROWIN, a.s. Mezi partnery konference patřily již tradičně organizace sdružující odpadářské firmy SVPS a ČAOH a letos se připojila ZERA – Zemědělská a ekologická regionální agentura, o.s. Na konferenci se tak setkali zástupci měst a obcí, státní správy, odpadářských firem, zpracovatelů
hospodářství a zejména praktickým zkušenostem z provozu hospodaření s odpady v obcích. Na společenském večeru byli nakonec vyhlášeni vítězové soutěže O křišťálovou popelnici za rok 2007. Putovní cenu za nejlepší systém sběru a třídění komunálních odpadů získal dvanáctitisícový Jeseník, na dalších místech se umístily Ždírec nad Doubravou z okresu Havlíčkův Brod a Štěnovice na Plzeňsku.
Den otevřených dveří Dopravního podniku hl. m. Prahy: Dopravní podnik hl. m. Prahy, stejně jako každý rok, pořádá Den otevřených dveří. Akce se koná 20. 9. 2008 v době od 10 do 16 hod. ve vozovně Pankrác (tramvaje), v garáži Kačerov (autobusy) a depu Kačerov (metro). V garážích Kačerov bude v rámci letošní akce probíhat také prezentace zpětného odběru elektrozařízení včetně sběrných nádob, se kterými se mohou občané setkat. Kolektivní systém ASEKOL představí E-box na drobné elektro a ve spolupráci s kolektivním systémem Ecobat obohatí program oblíbenými „Hrátkami s Asíkem a Batem“. Věříme, že se akce stejně jako v minulých ročnících setká s velkým zájmem Pražanů.
5
ZPRÁVY / NOVINKY
Školní recyklační program Recyklohraní Osvětový projekt společností Asekol, Ecobat a EKO-KOM zaměřený na zpětný odběr elektrozařízení, baterií a akumulátorů učí žáky základních škol i studenty středních škol recyklovat a ještě jim dává možnost vyhrát věcné ceny. Školy zapojené do projektu získávají za sběr baterií a elektrozařízení do připravených nádob body, které ve speciálním internetovém obchodě smění za zajímavé odměny z připraveného katalogu. Další body mohou získat správným zodpovězením otázek, případně splněním dalších úkolů týkajících se odpadové problematiky. Odměny v katalogu jsou naučně-praktického charakteru, jedná se například
o školní pomůcky, vstupenky do naučných a zábavních parků, sportovní náčiní či praktickou elektroniku. Zapojení do programu Recyklohraní bylo na konci srpna 2008 nabídnuto všem základním a středním školám v České republice, v případě zájmu se mohly zúčastnit rovněž mateřské školy. Spuštění projektu pak proběhlo s prvním dnem nového školního roku.
Pracovní skupina pomáhá zpracovatelům Zpětný odběr CRT obrazovek a jejich další využití se stává celosvětovým problémem. ASEKOL se jej spolu s dalšími zainteresovanými subjekty snaží řešit. Důležitým článkem v řetězci zpětného odběru a recyklace elektrozařízení jsou zpracovatelé. Jsou na ně přenášeny povinnosti spojené se zajištěním zpracování a využití elektrozařízení v souladu s platnou legislativou. Obzvláště u televizorů a počítačových monitorů je to problém, neboť podstatnou část jejich hmotnosti tvoří obrazovkové sklo (cca 60 % hmotnosti). Vyčištěné sklo se tradičně používalo na výrobu nových CRT obrazovek, o které však zájem kvůli přechodu na plazmové a lcd televizory postupně upadá. Jejich výskyt ve zpětném odběru ovšem nejméně do roku 2012 stále poroste. Kolektivní systém ASEKOL chce pomoci svým smluvním partnerům nalézt alternativní materiálové vyu-
6
ZPĚTNÝ ODBĚR
žití vyčištěného skla. Proto společně s jejich zástupci, nezávislým poradcem, znalci z oboru stavebních hmot – VUSTAH Brno a za účasti kompetentních zástupců Ministerstva životního prostředí vytvořil tzv. pracovní skupinu. V rámci prvního setkání skupiny byla diskutována především úroveň primárního zpracování elektrozařízení s CRT obrazovkou a její vliv na další využití. Byly navrženy možné způsoby použití skla ve stavebnictví a příbuzných oborech. Následovaly analýzy odebraných vzorků skla. Na základě jejich výsledků se rýsují další možnosti využití. Současně probíhají první jednání s případnými odběrateli. Kolektivní systém ASEKOL doufá, že tato spolupráce povede nejen k dosažení stanovených cílů, ale také k upevnění vzájemných vztahů.
3/2008
Krátce Ekománie v centru Chodov Akce s názvem Ekománie na podporu ekologické osvěty proběhne ve dnech 6.–19. 10. 2008 v obchodním Centru Chodov v Praze. Happening se koná pod záštitou kolektivních systémů ASEKOL, Ekolamp, Elektrowin, EKO-KOM, prodejců elektrozařízení, společností Pražská energetika a Pražské služby. Na akci budou umístěny interaktivní expozice jednotlivých účastníků s důrazem na zodpovědné chování vůči životnímu prostředí i vůči sobě samým. Bude zde také představen velký stacionární kontejner na vysloužilé elektrospotřebiče společnosti ASEKOL. Novou sběrnou nádobu umístěnou v areálu obchodního Centra Chodov budou moci využívat spotřebitelé i prodejci. Eventový víkend s bohatým kulturním programem se uskuteční ve dnech 18.–19. 10. 2008.
Expozice na kolečkách Pro své aktivity v oblasti osvěty připravil ASEKOL novinku. Jde o mobilní expozici nazvanou Svět recyklace v podobě speciálně upraveného přívěsu o rozměrech 10x2,5 m. Uvnitř návštěvníci naleznou domácnost kompletně vybavenou spotřebiči a k nim na interaktivních obrazovkách celou řadu zajímavých informací o úsporách energie, třídění odpadu, zpětném odběru elektrozařízení a jejich recyklaci. Celou domácností provedou návštěvníky její obyvatelé, kteří rádi zodpoví všechny praktické otázky. Svět recyklace je k vidění například na happeningu Nakrmte Šrotozemšťana na pražském Andělu, na konferenci Odpady Luhačovice nebo na osvětové akci Ekománie v Centru Chodov. Více informací o projektu na www.svetrecyklace.cz.
I stand by režim spotřebovává energii Roční náklady na celodenní provoz spotřebičů v tzv. pohotovostním režimu jsou u televizoru cca 255 Kč, videa 594 Kč, satelitní soupravy 1272 Kč a u počítače s monitorem a příslušenstvím 1061 Kč. Tyto výpočty platí pro spotřebiče v energetické třídě A nebo B. Evropská unie hodlá výrobcům elektroniky nařídit, aby upravili své výrobky tak, že jejich příkon v tzv. pohotovostním režimu bude výrazně nižší. V současné době je spotřeba u přístrojů ve stand by režimu okolo 2 až 10 wattů, od roku 2013 se přípustná úroveň pro spotřebu energie sníží na 0,5 wattu nebo 1 watt, tedy na hodnoty, které se blíží úrovni dosažitelné pomocí nejlepších dostupných technologií. Obdobný návrh již dříve představila Mezinárodní energetická agentura.
Otázky pro
Ptáme se Lukáše Pollerta
Namísto divokých peřejí se teď Lukáš Pollert chystá zdolat úskalí třetí atestace
Již pátým rokem se Lukáš účastní osvětových akcí na podporu třídění odpadu
1. Hlavním tématem tohoto čísla časopisu Zpětný odběr je oddělený sběr a recyklace lékařských přístrojů. Jak je na tom s recyklací vaše „domovská“ Ústřední vojenská nemocnice? V Ústřední vojenské nemocnici samozřejmě odpad třídíme. Myslím tím papír, sklo, plasty a kovy. Velké množství odpadu je však infekční a ten samozřejmě netřídíme, ale postupuje se podle směrnice o nakládání s infekčním odpadem. Určitě ho tedy nerecyklujeme, ale použité chirurgické nástroje sterilizujeme. 2. Máte pocit, že se ekologické povědomí a chování u nás za poslední roky zlepšuje? V čem vidíte největší rezervy? V oblasti ekologie se pohybuji již pěknou řádku let, protože už od roku 2004 spolupracuji se společností EKO-KOM na podpoře a osvětě třídění odpadů. Když jsme začínali, tak se třídění věnovalo pouze okolo 30 % lidí v republice a teď už je to 70 %. Myslím si, že to je velký posun a velký kus práce, která za námi zůstala. Samozřejmě velký podíl na tom mám já osobně, protože když něco řeknu, tak to lidi prostě dělají. Hlavně, když neříkám blbosti. 3. Věděl byste, jak naložit s elektrospotřebičem, když doslouží? Nejdříve bych se za každou cenu snažil ho opravit. Třeba zapojit do zásuvky, apod. V případě neúspěchu bych to asi rozebral a zkusil sestavit nějaký jiný a spolehlivější elektrospotřebič. 4. Sledoval jste olympiádu v Číně? Jak se vám líbila či nelíbila atmosféra her? Jen zcela okrajově. Z odborného hlediska mě zajímalo, jak zjistí skutečný věk čínských gymnastek. 5. Jaké jsou vaše nejbližší plány v osobním i profesním životě? V osobním životě plánuju mít se co nejlépe, a tak čekáme s Pavlou čtvrté dítě. A v profesním životě bych rád udělal třetí atestaci z anestezie a také bych byl rád, kdyby lidé třídili odpad na 100 %.
Na olympijských hrách získal bývalý český reprezentant zlatou a stříbrnou medaili
7
Lékařské přístroje skrývají utajené poklady Zpětný odběr a recyklace velkých zařízení používaných ve zdravotnictví jsou vzhledem k jejich váze a rozměrům dosti náročné, díky vyššímu obsahu vzácných kovů se však jedná o velice zajímavý materiál pro další využití.
TÉMA ČÍSLA / Recyklace lékařských přístrojů
Recyklujeme i tunové obry
Také velká zařízení využívaná ve zdravotnictví, jako tomograf či přístroj na dialýzu, je třeba ekologicky zlikvidovat.
Lékařské přístroje jsou velmi specifickou kategorií elektroodpadu. Je to dáno jejich dlouhou životností a vyššími pořizovacími náklady, díky nimž se zatím do sběrných dvorů nedostávají tak často jako jiná elektrozařízení. Druhým důvodem jsou výjimky, které pro jejich výrobu, zpracování a další materiálové využití stanovuje zákon. Jedno je však pozitivní – tyto přístroje na černých skládkách nekončí. V nemocnicích a větších lékařských zařízeních se každý den likvidují desítky kilogramů nebezpečného či infikovaného odpadu. Injekční stříkačky, použitý obvazový materiál, obaly od transfúzní krve. Dnes by snad již naštěstí nikoho nenapadlo odhazovat tyto produkty do běžného komunálního odpadu. Na jejich bezpečnou a ekologickou likvidaci existují přísná pravidla, jejichž dodržování je po zdravotnických zařízeních striktně vyžadováno a při žádostech o akreditace pečlivě sledováno. Jednou za čas se však lékařské instituce potřebují „zbavit“ i jiného zařízení. Také dosloužilý tomograf, ultrazvuk či přístroj pro dialýzu je potřeba v rámci
možností recyklovat či ekologicky zlikvidovat. Jak se ale likviduje třeba zařízení pro zobrazení magnetickou rezonancí nebo počítačový tomograf, který běžně váží i 18 tun? Ne vše z nemocnice spadá do kategorie 8 Povinnost zajistit zpětný odběr a následné zpracování elektrozařízení (s platností od 13. 8. 2005), elektrických akumulátorů, galvanických článků a baterií (od 23. 2. 2002) definovala pro výrobce a dovozce již novela zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. Na jejím základě se výrobci a dovozci stali klienty kolektivních systémů, které zajišťují organizaci
9
TÉMA ČÍSLA / Recyklace lékařských přístrojů / text: Lucie Kettnerová, FOTO: GETTY IMAGES
Nebezpečné látky omezuje RoHS Směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek (Restriction of the Use of Hazardeous Substances – zkráceně RoHS) má za cíl zakázat používání šesti nebezpečných látek při výrobě elektrického a elektronického zařízení, což přispěje k ochraně lidského zdraví a životního prostředí.
sběru a recyklace nebo ekologické likvidace. Definovány jsou i jejich povinnosti, které musí v současnosti plnit. Jde mj. o vedení průběžné evidence všech elektrozařízení, která byla dovezena nebo vyrobena, uvedena na trh nebo vyvezena mimo ČR. Dále musí poskytnout informace o materiálovém složení elektrozařízení, obsahu nebezpečných látek, způsobu demontáže a možnostech opětovného použití. Pokud tedy výrobce v současné době prodá zdravotnickému zařízení nový přístroj (nové přístroje), musí v případě zájmu odebrat od této instituce staré přístroje systémem kus za kus a na své náklady je ekologicky zlikvidovat. Výjimku ze zákona tvoří lékařské přístroje implantované nebo infikované, které se k recyklaci nepředávají, ale putují rovnou do spaloven. Že ještě ne všechna zdravotnická zařízení mají jasno v tom, co mezi elektroodpad, potažmo do osmé skupiny patří, ukazuje nedávný pří-
I sebespolehlivější lékařský přístroj jednoho dne doslouží a nemocnice se ho bude muset zbavit způsobem co nejšetrnějším k životnímu prostředí
Tomograf se přímo v místě, kde sloužil pro diagnostiku pacientů, rozebere na jednotlivé konstrukční skupiny, tedy původní části, z nichž byl složen. Teprve jednotlivé komponenty jako lůžko, rameno či zobrazovací zařízení je možné transportovat na místo dalšího demontování. Přitom je nutné zajistit, aby
RoHS se vztahuje na všechny kategorie elektrozařízení kromě skupiny 8, lékařské přístroje, a 9, přístroje pro monitorování a kontrolu, kde je i nadále možné látky označené jako nebezpečné (kadmium, rtuť, olovo, šestimocný chrom, polybromované bifenyly a polybromované difenylethery) používat. Další výjimky v použití jednotlivých zakázaných složek a maximálních hmotností koncentrace jsou pak dány buď přímo směrnicí RoHS, nebo v příloze č. 5 k vyhlášce č. 352/2005 Sb.
10
Připravit k likvidaci mnohatunový počítačový tomograf, který v sestaveném stavu přesahuje rozměry běžných dveří v nemocnici, není jen tak. klad z Kovohutí Příbram nástupnická. Nejmenovaná nemocnice likvidovala staré počítačové vybavení a na zmínku, že v Příbrami dokážou ekologicky zpracovat i lékařské přístroje, zareagovala zasláním gynekologického křesla a operačních háků. Každý přístroj je unikát Výrobci medicínských systémů si na odbornou likvidaci, kterou jim ukládá zákon, najímají certifikované firmy, které přístroj na místě odborně demontují, ve spolupráci s kolektivními systémy a finálními zpracovateli ekologicky zlikvidují a výrobci vystaví potvrzení o takto provedené likvidaci. Připravit k likvidaci kupříkladu mnohatunový počítačový tomograf, který v sestaveném stavu přesahuje rozměry běžných dveří v nemocnici, není jen tak.
ZPĚTNÝ ODBĚR
3/2008
nedošlo k úniku nebezpečných látek nebo poškození míst, kde se tyto látky vyskytují. Zpracovatel pak tyto jednotlivé komponenty ručně dále rozebírá a třídí stejně
jako u ostatních kategorií elektroodpadu. „Specifikou skupiny lékařských přístrojů je, že každý typ zařízení je vlastně unikát, takže při demontáži nelze využít rutiny, kterou zaměstnanci zabývající se tímto způsobem zpracování mají. Proto vše trvá déle, čímž se náklady spojené se zpracováním zvyšují,“ popisuje úskalí spojené se zařízeními osmé skupiny Petr Janda, ředitel divize Elektroodpad Kovohutí Příbram nástupnická. Ze zařízení je nejprve nutné odstranit ty části, které by mohly být zařazeny do kategorie nebezpečný odpad. Jedná se o baterie a PCB kondenzátory (které jsou v nových výrobcích již nahrazeny součástmi šetrnějšími k životnímu prostředí), transformátorový olej sloužící jako chladicí médium, součástky obsahující rtuť, olovo nebo třeba azbest, rentgenové
Postup odděleného sběru pro zdravotnická zařízení Pokud právnická osoba nerealizuje oddělený sběr přístrojů přes některého z výrobců či dovozců, má možnost využít služeb kolektivního systému zpětného odběru elektrozařízení Asekol. Zdravotnické zařízení, které se chce zbavit neinfikovaných a neimplantovaných lékařských přístrojů, ale i kancelářské techniky či jiného elektrozařízení, může buď na základě žádosti bezplatně odložit elektroodpad na místě odděleného sběru, nebo v případě splnění daných podmínek (min. množství 40 ks TV nebo PC monitorů a zajištění nakládky žadatelem) požádat o jeho odvoz. Doprava bude realizována do 14 dnů od data doručení žádosti, jejíž formulář je k dispozici na www.asekol.cz nebo ji lze podat telefonicky na čísle 261 303 255. Elektroodpad podobný elektrozařízení pocházejícímu z domácností mohou i právnické osoby bezplatně odevzdat v kterémkoli sběrném dvoře kolektivního systému Asekol. Součástí odběru je rovněž potvrzení o ekologické likvidaci elektrozařízení.
trubice apod. „V Kovohutích Příbram nástupnická např. rentgeny, stejně jako trubice přítomné v televizorech, strojně roztřídíme na jednotlivé složky a prostřednictvím příslušných frakcí separujeme. Transformátory, baterie včetně PCB kondenzátorů předáváme oprávněným firmám, které je zpracovávají. Stejně tak další případné nebezpečné látky si od nás odvezou akreditované firmy, které dokážou zajistit, aby byly zlikvidovány bezpečně vůči lidskému zdraví i šetrně ve vztahu k životnímu prostředí,“ vysvětluje proces nakládání s těmito látkami Petr Janda. „Olověné odpady pak zpracováváme přímo u nás v hutním
provozu a následně vyrábíme olovo, které je opětovně použito např. na výrobu olověných autobaterií,“ doplňuje příklad z příbramské provozovny. Postupným „očesáváním“ zařízení lze získat obdobné skupiny materiálů jako u běžných elektrozařízení, jež se vyskytují v domácnostech. Největší množství tvoří kovy, ať již železné, neželezné či drahé. Tyto kovy najdeme zejména v samotných tělech přístroje (základem mnohatunového počítačového tomografu je kvalitní ocel), vodičích, krytech a na deskách tištěných spojů, které obsahují drahé kovy jako zlato, stříbro a palladium. „Vzhledem k tomu, že při
Snaha zaměstnanců zpracovatelské dílny ve Vamberku rozebrat mnohatunový tomograf připomínala souboj Davida s Goliášem, nakonec se však dílo podařilo
výrobě lékařských přístrojů se počítá s jejich dlouhou životností, na rozdíl od televizorů, monitorů či počítačů, lze u nich předpokládat kvalitní zpracování, a tedy i vyšší obsah drahých kovů na deskách tištěných spojů, a tím pádem i větší přínos v efektivitě zpracování,“ chválí Janda přínos pro zpracovatele. V Příbrami ve vlastním hutním provozu dokážou zpracovávat obrazovkové sklo, materiály s obsahem drahých kovů a železo. Ostatní položky jako měď, hliník, kabely či určité druhy plastů jsou předávány specificky zaměřeným zpracovatelům k dalšímu využití. Výjimka v zákoně neznamená sníženou kvalitu Zatímco zákon o odpadech definuje v části Cíle využití, opětovného použití a recyklace v jednotlivých kategoriích pro skupiny 1–7 a 10 požadavky na procentuální využití od 70 do 80 % a na opětovné použití a recyklaci v rozmezí 50–70 %, pro kategorii 8, lékařské přístroje, a 9, přístroje pro monitorování a kontrolu, tyto požadavky stanoveny nejsou. Protože však jsou zpracovatelé na maximálním materiálovém vytěžení přístrojů finančně zainteresováni, dá se předpokládat, že kvalita ani kvantita zpracování lékařských přístrojů nebude za ostatními kategoriemi elektroodpadu zaostávat.
Cesta tomografu k likvidaci Výchozí stanice: nemocnice v Chrudimi Cílová stanice: Ekopart ve Vamberku Převozní hmotnost: 2650 kg Vytěžené materiály: železo – 1350 kg hliník – 600 kg plasty – 80 kg kabely, tištěné spoje – 450 kg měď – 100 kg olovo – 70 kg Technika použitá k demontáži: od šroubováku po vysokozdvižný vozík
11
Asekol info
Pilotní projekt na podporu třídění vysloužilých hraček na pražských školách přinesl více než tunu elektrozařízení ASEKOL v červnu vyhlásil výsledky pilotního projektu sběru vysloužilých elektrohraček a drobných elektrozařízení v pražských školách. Mezi dvaačtyřiceti základními školami zapojenými do projektu hrála prim ZŠ Ohradní. Za ní se umístily ZŠ Táborská a ZŠ náměstí Curieových. Celkem se v pilotním projektu za školní rok 2007/2008 podařilo vybrat více než 1100 kg elektroodpadu. Pilotní projekt na podporu sběru hraček a drobných elektrozařízení na pražských základních školách probíhal od října 2007 do května 2008. Projekt organizovala společnost ASEKOL, záštitu nad ním převzal radní pro oblast životního prostředí a odpadového hospodářství Magistrátu hl. m. Prahy Petr Štěpánek. Cílem bylo ověřit možnosti zvýšení sběru těchto komodit a současně posílit ekologické vědomí nejmladší generace. „Drobná elektrozařízení totiž končí v popelnici nejčastěji, podle statistik až z 80 %. U elektrických hraček je situace ještě horší. K recyklaci se jich dostane pouhých 0,07 %, přičemž materiálově se dá využít 87 % hmotnosti elektrohraček,“ říká Jan Vrba z kolektivního systému ASEKOL. Školy zapojené do projektu podle výsledků sběru Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.
12
Název školy ZŠ Ohradní ZŠ Táborská ZŠ nám. Curieových ZŠ U Krčského lesa ZŠ Kavčí hory Mateřská škola II. ZŠ profesora Švejcara v Praze 12 EKONOMA ZŠ a MŠ Ústavní ZŠ nám. Jiřího z Poděbrad Fakultní základní škola Ped. fak. UK ZŠ a MŠ U Parkánu MŠ Chabařovická ZŠ V Ladech Katolická MŠ sv. Klimenta ZŠ Laudova ZŠ a MŠ T. G. Masaryka v Ruzyni Fakultní základní škola Pedag. fakulty UK ZŠ Šimanovská ZŠ Tyršova ZŠ Plzeňská ZŠ Křimická ZŠ a MŠ U Školské zahrady ZŠ a MŠ K Dolům ZŠ Kořenského
ZPĚTNÝ ODBĚR
Městská část Praha 4 Praha 4 Praha 1 Praha 4 Praha 4 Praha 5 Praha 4 Praha 4 Praha 8 Praha 3 Praha 5 Praha 8 Praha 8 Praha 9 Praha 7 Praha 6 Praha 6 Praha 5 Praha 9 Praha 5 Praha 6 Praha 10 Praha 8 Praha 4 Praha 5
3/2008
Nejúspěšnější byly školy z Prahy 4, v první desítce se jich objevilo rovných šest
Výsledky projektu dopadly příznivě. Celkem se podařilo vybrat 1115 kg drobných elektrozařízení, která by jinak nejspíš skončila v popelnici. Nejvíce se činili žáci ZŠ Ohradní. Na druhém a třetím místě se umístily ZŠ Táborská a ZŠ nám. Curieových. „Množství elektroodpadu na Zemi roste mnohem rychleji než ostatní druhy odpadu. Vzdělání dětí v tomto směru je velmi důležité a Magistrát hl. m. Prahy podobné akce jednoznačně podporuje. Právě děti budou v budoucnu rozhodovat o našem životním prostředí,“ vysvětluje radní Petr Štěpánek. Projekt byl podporován dalšími aktivitami, například zábavně-vzdělávacími Hrátkami s Asíkem a Batem či školeními učitelů o odpadové problematice. „Ukázalo se, že povědomí o třídění elektroodpadu je u nás ještě velmi malé. Největším problémem je rozeznat, zda se výrobek řadí či neřadí k elektrozařízení. Snažíme se osvětou veřejnost přimět k tomu, že odnést elektroodpad do sběrného dvora nebo prodejny elektra bude automatické stejně jako u papíru, skla nebo plastů,“ říká Vrba a dodává. „Za současných podmínek musím výsledky projektu hodnotit velmi pozitivně. Mimochodem po sérii školení a dalších osvětových aktivit ve školách vzrostl objem sebraných drobných elektrozařízení čtyřnásobně.“ V rámci projektu se sbíraly elektrické a elektronické hračky poháněné baterií nebo elektromotorem, elektrické deskové hry, autodráhy, digitální hry, herní konzole, ruční ovladače videoher (joysticky), doplňky pro batolata, elektrická vozítka a vybavení pro volný čas a sporty. Do škol byly za tímto účelem instalovány speciální nádoby na drobná elektrozařízení, do nichž děti nosily i walkmany, MP3 přehrávače, mobilní telefony, rádia, kalkulačky a drobnou výpočetní techniku. Ze 42 škol se jich do sběru aktivně zapojilo 25. Celkem šlo o téměř 8000 žáků. Z hlediska městských částí byly suverénně nejúspěšnější školy z Prahy 4, kterých se v první desítce objevilo hned šest. Na celkovém objemu sběru se podílely dvěma třetinami hmotnosti odevzdaného elektroodpadu. Školy obdržely věcné ceny: dotykovou interaktivní tabuli, projektor a DVD přehrávač. Paralelně s pilotním projektem byla vyhlášena i výtvarná soutěž pro žáky. Tu naopak opanovala ZŠ nám. Curieových z Prahy 1, jejíž žáci Adéla Králová a Khaldon Trabulsi se umístili na prvním a třetím místě. Mezi ně se vklínila Adéla Vladařová ze ZŠ U Parkánu. Zvláštní cenu pak obdrželi K. Melnyčuk a A. Mugutdinová ze ZŠ Kodaňská. Děti byly odměněny MP3 přehrávači.
Stále třídíme málo Průzkum chování spotřebitelů
Po dvou letech si Asekol znovu nechal vypracovat reprezentativní průzkum chování spotřebitelů a organizací ve vztahu k elektrozařízení. Nabízí se tak jedinečná možnost srovnání, jak Češi za dva roky ve vztahu k elektroodpadu a elektrozařízení pokročili. Frekvence nákupu elektrozařízení První zajímavý údaj přináší frekvence nákupu elektrozařízení. Zatímco přede dvěma lety Češi nejčastěji nakupovali kompaktní zářivky, letos se na první místo suverénně dostaly v prvním výzkumu nezohledněné elektronické hračky. Jejich nákup jednou za rok nebo častěji potvrdilo 47 procent dotazovaných, což je téměř o pětinu více než u kompaktních zářivek. Dalšími v pořadí jsou lineární zářivky, méně často už lidé kupují mobilní telefony. Vůbec nejméně často naopak lidé v prodejnách sahají po velkých užitkových spotřebičích, jako je pračka, sporák či lednička. V případě organizací vyčnívají v podstatě pouze kompaktní a lineární zářivky, u nichž se navíc frekvence nákupu významně nezměnila. Ostatní druhy elektrozařízení se však prodávají daleko méně často. U IT elektrozařízení lze důvody hledat za současnou stagnací technologií. Řada velkých firem v minulých letech přecházela na LCD monitory a výkonnější počítače, které jim dosud pro běžnou kancelářskou práci bohatě postačí. Míra likvidace elektrozařízení Při porovnání míry likvidace spotřebičů je zřejmé, že zde k velkým změnám nedošlo. Lidé se nejčastěji zbavují mobilních telefonů, zářivek a rychlovarných konvic. Také u organizací vyřazeným spotřebičům dominuje stejná elektronika jako dříve. Počítačů, monitorů a zářivek se loni zbavilo kolem 60 % společností.
Míra likvidace elektrozařízení v organizacích 80 70 60
Nákup v roce 2005
50 40 30 20
Nákup v roce 2007
10 0
Počítač
Monitor
Lineární zářivka
Tiskárna
Rychlovarná konvice
Mobilní telefon
Kávovar
Míra likvidace elektrozařízení v domácnostech 30 25
Nákup v roce 2005
20 15 10
Nákup v roce 2007
5 0
Mobilní telefon
Televize
Lednička
Rychlovarná Kompaktní konvice zářivka
Důvod likvidace elektrozařízení Velký rozdíl oproti prvnímu výzkumu představuje důvod vyřazení elektrozařízení zejména u počítačů, analogových fotoaparátů a DVD přehrávačů. Zatímco loni měnilo počítač z důvodu nákupu lepšího modelu dvakrát méně lidí než v roce 2005, analogový fotoaparát naopak v tomto kritériu posílil dvojnásobně, a DVD přehrávač dokonce šestinásobně.
Průzkum ukázal, že se chování spotřebitelů za dva roky zase až tak nezměnilo, lidé se stále nejvíce zbavují mobilních telefonů, zářivek a rychlovarných konvic
Pračka
Fén, kulma
Lineární zářivka
Oproti dynamickým změnám v domácnostech je trend u organizací naprosto jednostranný. Nákup lepšího modelu se sice také týká počítačů, monitorů a mobilních telefonů, ovšem firmy daleko více než dříve volí změny elektrozařízení pouze v případech nutnosti. Způsob likvidace elektrozařízení Jednou z nejdůležitějších informací pro kolektivní systémy je způsob vyřazení elektrozařízení. Nejhůře tříděnými druhy zůstávají kompaktní a lineární zářivky, fény a kulmy. K nim přibyly ještě elektrické hračky. Téměř polovina těchto elektrozařízení pořád končí v popelnicích. Naopak počítače, monitory, DVD a CD přehrávače a digitální fotoaparáty již do popelnice nevyhazuje téměř nikdo. Posun lze sledovat i u mobilních telefonů, televizí, videokamer či discmanů. Celkově lze tedy říci, že se situace zlepšila. Jestliže organizace už dříve elektroodpad třídily o poznání lépe než domácnosti, současný výzkum tento fakt jen potvrdil. Až na pár televizí a zářivek společnosti zodpovědně likvidují elektrozařízení prostřednictvím sběrných dvorů a zejména specializovaných firem.
13
Asekol / Z pohledu obce / text a foto: ROMAN PETERKA
Nové kontejnery pro Karlovy Vary V loňském roce se na stáních pro tříděný sběr odpadu v pěti malých obcích ve Středočeském kraji objevily nové kontejnery určené pro vysloužilé malé elektrospotřebiče. Letos pilotní projekt kolektivního systému ASEKOL, který má za cíl zvýšit zpětný odběr drobných elektrospotřebičů, postoupil do další fáze. Speciální kontejnery obohatily v červnu deset stanovišť pro tříděný odpad v Karlových Varech. Ty jsou prvním krajským městem, které tento způsob sběru malých elektrospotřebičů testuje. Dalšími městy zapojenými do pilotního projektu jsou Písek, Kladno, Kralupy nad Vltavou a Nové Město na Moravě. „V září instalujeme dvacet kontejnerů také v Olomouci. Na základě průběžných výsledků pak v závěru roku rozhodneme, zda a jakým způsobem budeme postupovat dál,“ říká jednatel společnosti Asekol Jan Vrba.
„Své občany v otázce recyklace odpadů intenzivně vzděláváme, což se projevilo i na markantním nárůstu odevzdaných elektrozařízení. I proto věřím, že možnosti třídit drobné spotřebiče prostřednictvím kontejnerů budou hojně využívat,“ uvádí k tomu Petr Keřka, náměstek primátorky města Karlovy Vary a koordinátor činnosti odborů životního prostředí, rozvoje a investic, dopravy a technického odboru. Na nějaké hodnocení projektu je ale podle něj ještě příliš brzy. „Zatím tu kontejnery na elektroodpad máme měsíc, zeptejte se tak za rok,“ říká s úsměvem. Lidé si podle něj musí na nové červené nádoby na separačních stáních teprve zvyknout. To potvrzuje i krátká exkurze po třech z deseti separačních stání ve městě, kde nové kontejnery přibyly – když tu člověk chvíli sle-
14
ZPĚTNÝ ODBĚR
duje provoz, uvidí lidi, kteří sem zodpovědně vyhazují vytříděné plasty, papír a sklo, nikoho s varnou konvicí nebo se starým fénem jsem tu ale nepotkal. „Určitě se teď budeme muset věnovat intenzivní informační činnosti – především prostřednictvím našich radničních listů, protože bude chvíli trvat, než do lidí dostaneme povědomí o tom, na co jsou ty nové červené krabice,“ krčí rameny Petr Keřka. Do popelnice ne Kontejnery na drobný elektroodpad mají ulehčit občanům třídění elektroodpadu a zároveň zvýšit výtěžnost menších spotřebičů. Právě ty totiž nejčastěji končí namísto ve sběrných dvorech, mobilních svozech nebo v systému zpětného odběru u konečných prodejců v popelnici, odkud se k ekologické recyklaci nedostanou. I tady platí, že ochota lidí třídit závisí na tom, jak komfortní mají přístup ke kontejnerům. Zkušenosti provozovatelů systému zpětného
3/2008
odběru elektrospotřebičů jsou podobné – i tady se jednoznačně ukazuje, že je nutné přiblížit se co nejvíce spotřebiteli. Zatímco u staré lednice či pračky člověku nezbývá než ji odvézt do sběrného dvora nebo konečnému prodejci v rámci zpětného odběru, pokud nezvolí nezákonnou variantu černé skládky, u varné konvice nebo třeba kulmy se stále mnohým jako nejjednodušší řešení jeví odhození do běžné popelnice na komunální odpad. V Nizozemsku to tak s malými elektrospotřebiči podle odhadů dělá 35 procent lidí, ve Velké Británii 41– 60 procent, v České republice jsou odhady ještě vyšší. „Lidé jsou ochotni třídit odpad a odevzdávat ho k recyklaci, pokud je to pro ně snadné,“ potvrzuje Jan Vrba ze společnosti ASEKOL. Z malých obcí do měst Projekt loni úspěšně proběhl v pěti malých obcích Středočeského kraje. V dalších pěti obcích byl pak testován intenzivní mobilní svoz všech druhů elektrozařízení. Kontejnery na menší elektrozařízení byly nainstalovány v pětici „větších“ obcí s počtem obyvatel kolem osmi set. V druhé pětici malých obcí s počtem obyvatel do tří set byl posílen mobilní svoz, který tak probíhal pravidelně jednou měsíčně. „Oba typy sběru se velice osvědčily. Zatímco loni každý občan ČR odevzdal průměrně pouze 50 gramů malých elektrozařízení, jen za pět měsíců implementace kontejnerů byl výsledek desetkrát vyšší,“ informuje Jan Vrba ze společnosti ASEKOL. Otázkou je, zda bude mít stacionární kontejner na malý elektroodpad podobně dobré výsledky i v krajském městě, kde mají lidé k dispozici už nyní dostatek možností, jak se vysloužilých elektrospotřebičů ekologicky zbavit – pokud jen trochu chtějí. „Karlovy Vary v tomto ohledu fungují standardně jako většina měst ve své kategorii – tedy mezi 50 a 60 tisíci obyvatel,“ potvrzuje Petr Keřka z karlovarského magistrátu. ASEKOL spolupracuje s Karlovými Vary na dvou sběrných dvorech, občané dále mohou vysloužilá elektrozařízení odevzdat prostřednictvím čtrnácti servisů a prodejen. Celkem tedy ASEKOL v Karlových Varech disponuje sítí šestnácti sběrných míst. K tomu nově přibyla desítka stacionárních kontejnerů na vybraných stáních pro sběr tříděného odpadu a dva e-boxy umístěné v budovách magistrátu. „Sběrné dvory fungují poměrně úspěšně a obyvateli města jsou
Kontejnery na drobný elektroodpad ulehčí občanům třídění. Karlovy Vary jsou prvním krajským městem v ČR, kde byly instalovány.
hojně využívány,“ hodnotí Petr Keřka. „Nicméně lidé sem váží cestu spíš s většími spotřebiči, malé spotřebiče dost často skončí v popelnici,“ dodává. Zbavit se elektrospotřebičů mohou obyvatelé Karlových Varů také prostřednictvím mobilních svozů, to ale vyžaduje sledovat termíny svozů v radničních listech. „Kontejnery svůj smysl určitě mají – aby lidé měli možnost ekologické likvidace ma-
lých spotřebičů blíž a kdykoli dostupnou,“ míní Keřka. Pilní Karlovarští O tom, že by stacionární kontejnery na elektroodpad mohly v Karlových Varech přispět k dalšímu nárůstu zpětně odebraných elektrospotřebičů svědčí i to, že zdejší obyvatelé se v této oblasti
zatím docela činili. V dubnu 2006 město Karlovy Vary podepsalo se společností ASEKOL smlouvu o zajištění zpětného odběru vysloužilých elektrozařízení. Od té doby bylo z karlovarské sítě sběrných míst v rámci zpětného odběru kolektivního systému ASEKOL sebráno přes 125 tun elektrozařízení, z toho 4976 kusů televizí a monitorů. V minulém roce karlovarští občané společnosti ASEKOL odevzdali 1,38 kg vysloužilých elektrozařízení na osobu, což je o 376 % více než v roce 2006. V žádném jiném krajském městě nedošlo k tak vysokému nárůstu jako právě v Karlových Varech. Podle Petra Keřky na tom má svůj podíl i osvětová činnost magistrátu. „Naše občany v otázce recyklace odpadů intenzivně vzděláváme, což se projevilo i na markantním nárůstu odevzdaných elektrozařízení. I proto věřím, že možnosti třídit drobné spotřebiče prostřednictvím kontejnerů budou hojně využívat,“ míní náměstek primátorky. Podobně dobře jako krajské město si vede i Karlovarský kraj jako celek. Podle statistik loni ASEKOL od každého občana Karlovarského kraje průměrně vybral 0,74 kg elektrozařízení, což je o 252 procent více než v roce 2006. I mezi kraji tak karlovarský region dosáhl suverénně největšího zlepšení. Karlovy Vary jsou prozatím největším městem, kde pilotní projekt probíhá. Vedle nich jsou kontejnery testovány v Kladně, Písku, Kralupech nad Vltavou a Novém Městě na Moravě.
Petr Keřka: Na hodnocení je zatím brzy nejefektivněji zajistit to, aby se znovu použitelné složky odpadu dostaly k recyklaci, je složité. Pokud chceme, aby lidé třídili a separovali, nesmíme jim s tím dělat příliš velkou starost. To znamená, že se musíme snažit co nejvíce zvýšit dostupnost sběrných míst.
Náměstek primátorky města Karlovy Vary, který má ve své působnosti mimo jiné i oblast životního prostředí, míní, že by stacionární kontejnery mohly přispět ke zvýšení množství spotřebičů, které skončí tam, kde mají – v systému zpětného odběru. Ve výhledech do budoucna je ale raději opatrný.
Panovaly kolem projektu na radnici velké boje, nebo se na něm shodlo vedení města i opozice? Panovala shoda – koneckonců jde o dobrou věc a lze si jen těžko představit, že by chtěl někdo sbírat politické body bojem proti snahám zlepšit třídění odpadu.
Co přivedlo Karlovy Vary k tomu, že k projektu přistoupily? Impulz vzešel především ze strany společnosti ASEKOL, která hledala pro projekt město podobné velikosti. K výběru Karlových Varů přispěl jistě i dosavadní nárůst v množství zpětně odebraných elektrozařízení. Co si od projektu slibujete? Podle mě určitě s rozšířením sběrných míst o kontejnery můžeme ještě nějaký další nárůst očekávat. Na druhé straně to, že na stáních na tříděný odpad přibývají kontejnery, má i svá negativa – přinejmenším z estetického hlediska. Je otázkou, zda by nebylo jednodušší a zároveň účinnější ještě větší přenesení odpovědnosti za odpad na skutečné původce – výrobce než přidávání nových a nových kontejnerů na jednotlivé využitelné složky odpadu. To je ale problém celé odpadové legislativy – my musíme vycházet ze situace, jaká je,
a v té stacionární kontejnery na elektroodpad určitě smysl mají. Navíc si uvědomuji, že hledání odpovědi na otázku, jak co nejjednodušeji a zároveň
Budou nové kontejnery a jejich obsluha znamenat výraznější zátěž pro městský rozpočet? Ne, to určitě ne. Samotné kontejnery dodala společnost ASEKOL, my zase nechceme nic za zábor veřejného prostranství, takže v tomto ohledu je to oboustranně vstřícná spolupráce. A co se týče dalších nákladů souvisejících s provozem kontejnerů – myslím, že deset stanovišť je v rámci stávajícího systému jen minimální náklad. Kontejnery byly umístěny na již existujících stanovištích, jejichž obsluhu město stejně platí, takže pokud půjde o nějaký nárůst, pak maximálně v řádu desetitisíců ročně, což je v rozpočtu města zanedbatelná položka.
15
ROZHOVOR S romanem tvrzníkem / TEXT: ROMAN PETERKA / FOTO: MICHAEL KRATOCHVÍL
Stále máme co dohánět Před třemi lety založil plný tucet předních výrobců velkých a malých domácích spotřebičů společnost Elektrowin, která se po zápisu do Seznamu výrobců vedeného MŽP stala provozovatelem kolektivního systému zpětného odběru elektrospotřebičů pro velké a malé domácí spotřebiče,
třil mezi evropskými výrobci k těm nejaktivnějším, takže jsem absolvoval pravidelná setkání nejen s kolegy z celé Evropy, ale i se šéfy kolektivních systémů ze zemí, kde fungovaly už od roku 2001 – z Belgie, Nizozemska nebo Švédska. Když pak padlo rozhodnutí o založení Elektrowinu a já byl vybrán coby člověk, který ho povede, byl jsem už dobře připraven. Přesto jste říkal, že začátky byly těžké. Jak tedy vypadaly? Legislativa u nás začala fungovat o trochu později, než jsme očekávali, a rozjezd nebyl tak hladký, jak jsem si představoval. Zatímco v Belgii nebo ve Švédsku, kde kolektivní systémy fungují už od roku 2001, byla tato dobrovolná aktivita výrobců vítána a podpořena, tady jsme se setkali s pro-
na obranu před neustávajícími pokusy zpochybnit naši způsobilost, místo abychom se mohli naplno věnovat rozvoji systému. Tento problém přetrvává do jisté míry dodnes a myslím, že to celé problematice zpětného odběru nijak neprospívá. Kolik sdružujete výrobců? Zaregistrovaných jich máme něco přes pět stovek, toto číslo se ale samozřejmě v čase mění – ne snad že by od nás odcházeli, ale spíš v důsledku dynamiky podnikatelského života, firmy různě fúzují, krachují nebo zase vznikají nové. Aktivně nám v současné době přispívá zhruba 470 firem. A kolik lidí čítá samotný Elektrowin? Je nás tu celkem dvanáct – patříme v rámci Evropy k menším systémům. Práce je tu pro nás všechny
nářadí a nástroje. Letos v létě završil Elektrowin už třetí rok své existence. Podle generálního ředitele Ing. Romana Tvrzníka to byl rok úspěšný. V den, kdy jsme spolu dělali rozhovor, se celá firma večer chystala na malou oslavu narozenin. Jak byste zhodnotil celé tři roky existence společnosti? Začátky byly docela obtížné, ale myslím, že se nám tu podařilo dát dohromady efektivně fungující tým a zajistit mu potřebnou technickou podporu. Postupně se nám daří navyšovat množství zpětně odebraných elektrospotřebičů. Samozřejmě je ale stále co dohánět oproti zemím, kde má třídění odpadu a zpětný odběr elektrozařízení podstatně delší tradici, takže na vavřínech usínat nemůžeme. Určitý důvod ke spokojenosti tu ale je. Jak jste se dostal k vedení Elektrowinu? V porovnání se šéfy ostatních provozovatelů kolektivních systémů jsem tak trochu atypický případ, protože jsem nepřišel z branže odpadářské, ale z prostředí výrobců elektrospotřebičů. Na problematiku fungování kolektivních systémů zpětného odběru jsem se intenzivně připravoval už někdy od jara roku 2004. Můj tehdejší zaměstnavatel pa-
16
ZPĚTNÝ ODBĚR
Ing. Roman Tvrzník se z postů vedoucího exportní sekce PZO Motokov či ředitele společností WBG Praha s.r.o. a HAFI Praha a.s. vypracoval až do funkce generálního ředitele akciové společnosti Elektrowin
blémem, že někteří tuto bohulibou aktivitu nejen nevítali, ale dokonce jí i tak trochu házeli klacky pod nohy. Takže první a druhý rok fungování byly poměrně náročné. Co bylo největším problémem? Legislativa? Legislativa byla nějak nastavená, problémem byla spíš její vynutitelnost a neustálé zpochybňování ze strany těch, kteří neuspěli se svými projekty. Velkou část svých kapacit jsme tak spotřebovali
3/2008
poměrně dost, máme ale štěstí v tom, že se tu od roku 2005 hodně investovalo do vývoje informačního systému, který rostl spolu s námi a dnes už dokonale vyhovuje našim potřebám a požadavkům. Takže jsme malý, ale produktivní tým. Jaké je postavení Elektrowinu v celém systému zpětného odběru? Téměř šedesát procent z celkové hmotnosti zpětně odebraných elektrozařízení prochází přes nás – je
zbytečně bojují s tím, že jim lidé tohoto druhu kradou třeba poklopy od kanálů, které pak končí také ve sběrných surovinách. Teď už se ale v parlamentu velice vážně mluví o tom, že by se měly zpřísnit podmínky pro výkup surovin, tak uvidíme, jak tato debata dopadne.
to dáno tím, že spravujeme ty nejtěžší elektrospotřebiče, jako jsou pračky, myčky, sušičky, lednice a sporáky. U těchto spotřebičů máme trochu problém s tím, že s výjimkou lednic, za které sběrné suroviny neplatí, často nekončí na sběrných místech zpětného odběru, ale ve sběrných surovinách. Jde hlavně o sporáky a pračky. Myčky a sušičky se začaly v České republice masivně prodávat až zhruba před deseti lety, takže zatím ještě většina z nich slouží. Jaký je rozdíl mezi tím, když skončí sporák nebo pračka ve sběrných surovinách, a tím, když se dostane do systému zpětného odběru? Poměrně velký. Když vysloužilý spotřebič prochází systémem zpětného odběru, nakládá s ním zpracovatel tak, jak má. Jde o to, že třeba pračky nejsou sice z hlediska životního prostředí nijak nebezpečný odpad, ve sporácích je ale azbest, který už je významným zdrojem škodlivin a je nutné s ním podle toho zacházet. Ve sběrných surovinách jsou tyto spotřebiče likvidovány jako kov. Nic se neodděluje, nebezpečnými složkami se tu nikdo nezabývá – celé spotřebiče skončí v jednom obrovském lisu a po slisování jde celý tento materiál do hutí. Nejsou sběrné suroviny už tak trochu přežitkem v době, kdy je u nás zavedena povinnost výrobců umožnit zpětný odběr, fungují tu kolektivní systémy, síť sběrných dvorů a sběrných míst? Rozhodně nejsou příliš systémovým prvkem. Z našeho pohledu je to značný zdroj úniku materiálu, který by měl skončit v systému zpětného odběru a je to také zbytečně snadný zdroj obohacení jak pro některé provozovatele sběrných surovin, tak pro různé existence, které by se měly živit jinak – bezdomovce, narkomany a podobně. Obce pak
Vracejí se vám elektrospotřebiče kompletní? Nebo v nich obvykle chybí „lukrativnější“ části, které pak končí ve sběrných surovinách? Nekompletnost spotřebičů je jedním z velkých problémů, se kterými se potýkáme – především u ledniček. Z těch obvykle mizí kompresory, výparníky a hliníkové mřížky. Pro zpracovatele to znamená nižší materiálovou výtěžnost, protože to nejzajímavější, co by mohl z lednice získat, je pryč. Jemu zbudou pouze plasty a PUR pěna. A nesmíme zapomenout ani na ekologický aspekt – při této „demontáži“ unikne z lednice do okolí olej, a především nebezpečné freony. Snažíme se s tím od začátku bojovat co největší osvětou, vydáváme na toto téma celou řadu informačních materiálů a ze statistik můžeme konstatovat, že to určitý efekt má – přesto se nám zatím podařilo dostat se zhruba na 80 procent kompletních lednic. U sporáků a praček s nekompletností problém obvykle nemáme – ty se k nám většinou dostanou buď kompletní, nebo vůbec. A nutno podotknout, že co se týče kompletnosti zpětně odebraných
cí, protože jde o porovnání s počty lednic, které se prodávají teď. Lednice u nás ale mají poměrně dlouhou životnost, takže v této době vlastně odebíráme ty, které se tu prodávaly počátkem devadesátých let, kdy byl trh přece jen o něco menší. Když srovnáme oficiální údaje o prodejích z té doby, dostáváme se téměř k poměru jedna ku jedné. U praček jsme na nějakých deseti procentech toho, co se prodalo před deseti lety, takže tady máme ještě velké rezervy, a samostatnou kapitolou jsou malé spotřebiče jako varné konvice, holicí strojky, kulmy a elektronářadí typu vrtačky či pily. U těch stále platí, že lidé řeší přes sběrné dvory a sběrná místa jen to, co se nevejde do popelnice. Takže většina z nich zatím stále ještě končí v popelnicích? Zatím ano. Proto se právě na tuto oblast v poslední době zaměřujeme. Snažíme se podporovat obce i konečné prodejce, děláme informační kampaně. Pomalu se nám i tady daří výsledky zlepšovat, jde ale o běh na dlouhou trať. Zaměřujeme se především na školy, na mladou generaci. Dá se říci, že dnešní děti jsou v oblasti nakládání s odpady vzdělanější než třeba generace jejich rodičů? Troufnu si tvrdit, že jsou výrazně vzdělanější. Přece jen se o tom učí ve škole, jsou tu různé osvětové
S nekompletností zpětně odebraných spotřebičů se snažíme bojovat co největší osvětou. elektrospotřebičů, výrazně lepší je to u koncových prodejců v porovnání s tím, co se k nám dostává ze sběrných dvorů obcí. Jaká je vzájemná spolupráce mezi kolektivními systémy Elektrowin, ASEKOL a Ekolamp? Bude se tato spolupráce do budoucna dále prohlubovat? Respektujeme Ekolamp i Asekol jako kolektivní systémy založené výrobci, které se pečlivě starají o jim svěřené skupiny zařízení a rozšiřují síť sběrných míst. Nakolik se z vašeho pohledu Češi naučili za tři roky, co Elektrowin existuje, vracet elektrospotřebiče v systému zpětného odběru? Co se týče chladicích zařízení, vrací se nám zhruba 70 procent – i když tento údaj je trochu zavádějí-
aktivity kolektivních systémů a děti jsou na podobné kampaně poměrně hodně citlivé. A přenášejí pak ekologické povědomí i domů, takže vlastně zpětně ovlivňují i generaci svých rodičů, což je velice dobře. Co vy a vysloužilé elektrospotřebiče? Jak s nimi nakládáte? Já funguji jako sběrné místo pro celou naši rodinu (smích). Všichni vědí, co dělám, takže mi pak často někdo z rodiny přinese vysloužilou žehličku nebo třeba fén, abych se postaral. Moji kamarádi a známí už jsou také ode mě trochu v tomto směru poučení, takže malé spotřebiče nosí ke mně a velké do sběrných dvorů. Tím pádem se snažím šířit osvětu, jak jen to jde.
17
asekol info / Ing. Jana Bačinová, tajemník certifikačního orgánu TÜV SÜD Czech
Asekol zavedl systémy managementu podle norem
ISO 9001:2001, ISO 14001:2005, OHSAS 18001:2008
Zavést a posléze nechat certifikovat systém managementu je rozhodnutí, které vedení firmy učiní většinou na základě toho, že potřebuje získat účinný nástroj ke zlepšení procesů ve firmě, zprůhlednění všech vazeb a celkového řízení. Často se tak děje i na základě tzv. tlaku trhu, tedy obchodních partnerů a konečných spotřebitelů.
Systémy managementu dnes nelze chápat jen jako zavedení požadavků normy ISO 9001, ale můžeme jmenovat i nejdůležitější normy/předpisy v této oblasti, jimiž jsou: • ISO 14001 kladoucí důraz na požadavky environmentálního managementu • OHSAS 18001 týkající se bezpečnosti práce • ISO 27001, která směřuje k vytvoření zázemí pro ochranu dat firmy • Dále se setkáváme s normami pro oblast výroby potravin, jako jsou HACCP, ISO 22000, BRC, IFS. To, že se vedení firmy rozhodne pro zavedení požadavků normy, je jen počátek dlouhodobého a vlastně nikdy nekončícího procesu. Je nutno zvážit, zda firma využije pouze vlastní potenciál, nebo přizve poradenskou společnost. Ta však nikdy nemůže zavádění provádět sama, bez velmi úzké spolupráce s pracovníky firmy a jejím managementem. Potom následuje často velmi složitý proces, na jehož konci stojí rozhodnutí nechat zavedený systém prověřit a certifikovat. Kritéria pro výběr certifikačního orgánu by se neměla omezovat pouze na „kolik nás to bude stát“, ale především by měla obsahovat odborné nároky na auditory certifikační společnosti a schopnost deklarovat prostřednictvím certifikátu i partnerům v zahraničí, že certifikační subjekt má dobré renomé a jeho výstupní dokument je zárukou funkčnosti zavedeného systému a jeho souladu s předpisy. Proces realizace certifikačního auditu se skládá ze dvou stupňů, tedy vlastně ze dvou dílčích auditů. První stupeň je jednoduše řečeno prověřování způsobilosti zavedeného systému k cer-
18
ZPĚTNÝ ODBĚR
tifikaci, ten druhý již prověří zavedený systém v celém rozsahu. Délka auditu se odvíjí od velikosti firmy, složitosti procesů a firemního uspořádání. V průběhu auditu se auditoři, kteří jsou díky svým kvalifikačním předpokladům odborníky v daném oboru, věnují všem stránkám chodu firmy a jeho procesům. Závěry auditu jsou shrnuty v auditní zprávě. Ta může obsahovat doporučení, které může nebo nemusí management firmy akceptovat, dále zjištění, která již je nutno řešit, nebo závažná zjištění, tzv. odchylky. Ty jsou důvodem pro to, aby certifikát nebyl vydán. Firma pak dostává čas na jejich odstranění. V ostatních případech vedoucí auditor doporučí vydání certifikátu. Poté je ještě celý proces posuzování prověřen gestorem dané odborné oblasti, který své rozhodnutí podstoupí certifikačnímu orgánu. Ten jako nezávislý subjekt provede konečné rozhodnutí o udělení certifikátu. Certifikát je vydán s platností na tři roky a k zachování jeho platnosti musí firma každoročně v příštích dvou letech podstoupit tzv. dozorový audit. Čtvrtým rokem probíhá recertifikační audit. Pokud je zjištěno, že systém managementu i nadále odpovídá požadavkům normy, je vydán nový certifikát s tříletou platností. Z popisu celého certifikačního procesu je tedy patrno, že zavedení systému managementu je jen počátek neustálého procesu, který ovšem velmi úzce souvisí s vývojem firemních procesů a měl by se stát jejich součástí. Funkční je jen takový systém, který je použit v praxi firmy a je přímou podporou všech jejích činností.
3/2008
Název projektu Implementace a certifikace integrovaného systému managementu kvality, environmentu, bezpečnosti informací a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Poradce: Roman Peléšek www.pelesek.cz Certifikační orgán: TÜV SÜD Czech, s. r. o. www.tuv-sud.cz Ing. Luděk Maryška, vedoucí auditor Integrované systémy Integrovány byly systémy managementu: → kvality: dle ČSN EN ISO 9001:2001 → environmentu: dle ČSN EN ISO 14001:2005 → bezpečnosti informací: dle ČSN ISO/IEC 27001:2006 → bezpečnosti a ochrany zdraví při práci: dle ČSN OHSAS 18001:2008
ZAMĚŘENÍ SYSTÉMŮ → Systém managementu kvality nebo pouze kvalita nebo ČSN EN ISO 9001:2001: je zaměřen na kvalitu našich poskytovaných služeb → Systém managementu environmentu nebo pouze environment nebo ČSN EN ISO 14001:2005: je zaměřen na snižování dopadu činností, výrobků či služeb na životní prostředí → Systém managementu bezpečnosti informací nebo pouze bezpečnost informací nebo ČSN ISO/IEC 27001:2006: je zaměřen na zajištění důvěrnosti, dostupnosti a integrity informací → Systém managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo bezpečnost a ochrana zdraví při práci nebo ČSN OHSAS 18001:2008: je zaměřen na prevenci vzniku úrazů a poškození zdraví
ASEKOL zábava
Křížovka
Deset vylosovaných, kteří nám do 31. 10. 2008 zašlou správné řešení tajenky na e-mailovou adresu
[email protected], obdrží věcné ceny. Do e-mailu uveďte jméno, příjmení a adresu, aby vám výhra mohla být doručena.
Co víte o asekolu? Abychom si ověřili, jak pozorně čtete náš časopis, připravili jsme pro vás malý test týkající se činnosti kolektivního systému ASEKOL. Správné odpovědi posílejte e-mailem na adresu
[email protected], pětice vylosovaných získá věcné ceny.
1. Vzdělávací program, který kolektivní systémy ASEKOL a ECOBAT společně připravily pro základní školy, se jmenuje: a) Recyklace pro děti b) Hrátky s Asíkem a Batem c) Kdo recykluje, nezlobí
2. Pravěký ještěr, jehož sochu stavějí lidé z elektroodpadu v rámci osvětové kampaně pořádané ASEKOLem, je: a) Šrotozemšťan b) Elektrosaurus c) Dinomobil
3. Mezi elektrozařízení skupiny 7, jejichž zpětný odběr ASEKOL zajišťuje, nepatří: a) herní konzole playstation b) automaty na šipky c) lékařské přístroje
Sudoku 4
6
7
9
1 4
6
1
3
8 2
2
3
9
5
5 4. Při nákupu nového elektrozařízení má prodejce povinnost:
7
a) Zpětně odebrat od zákazníka starý přístroj a zajistit jeho likvidaci b) Opravit zdarma zákazníkovi starý přístroj c) Odebrat od zákazníka starý přístroj jako protihodnotu
6 4 7
1
4
6
5
6
8
7
2
5. Kontejnery na tříděný odpad dodává ASEKOL obcím: a) Za roční poplatek 10 000 Kč b) Zdarma c) Za měsíční poplatek 5000 Kč
Správné znění tajenky z minulého čísla: Mobilní telefony do popelnice nepatří Výherci z minulého čísla: Eva Ryšánková, Vít Lasovský, Věra Břízová, Věra Pojmanová, Milan Hložek, Nikola Mazáčová, Ladislav Vašina, František Gregor, Pavel Šeda, Vanda Dušková Výherci obdrží věcné ceny od společnosti ASEKOL.
19
VýtČžnost elektrozaĜízení mimo televizorĤ a poþítaþových monitorĤ
Navýšení základní odmČny* o bonus
0,1 až 0,3 kg / na obyvatele za kalendáĜní rok
15 %
více než 0,3 kg / na obyvatele za kalendáĜní rok
30 %
