Publikace vychází za finanèní podpory Mìsta Plznì. Knihovna mìsta Plznì, 2014 Cover: Miloslav Krist, 2014 ISBN

západočeských spisovatelů a výtvarníků

m ì s t a

P l z n ì

Publikace vychází za finanèní podpory Mìsta Plznì

© Knihovna mìsta Plznì, 2014 © Cover: Miloslav Krist, 2014 ISBN 978-80-86446-75-2

západočeských spisovatelů a výtvarníků

A

KAREL ADAMUS * 29. 4. 1943 Plzeò Výtvarník a literát. Artist and writer. Adresa / Address: Dukelská 685/13, 739 61 Tøinec E-mail: [email protected]

Volný verš, kresba tuší, nedatováno Free Verse, ink drawing, undated 4

O míru (z knihy Po Dnì a podnìžníci) Mistr Prùžer sedìl ve dvacátém století a èekal, až nastane pøíhodná doba pro návrat k putování spolu s pøíbìhy po Dnì. „Za dávných èasù,” rozhovoøil se znenadání, „za èasù šerého dávnovìku, když se staøešinové dvou kmenù setkali k rokování a stiskli si ruce, všem zúèastnìným se zdálo, jako by padly facky. Pozdìji, v dobì døevní, když si pohlaváøi dvou kmenù stiskli ruce, všem pøítomným se zdálo, jako by o sebe tøískly klacky. Ještì pozdìji, v dobì kamenné, když si náèelníci dvou kmenù stiskli ruce, zdálo se, jako by o sebe køísly køemeny. V dobì železné, když si panovníci dvou království stiskli ruce, zdálo se, jako by o sebe zazvonily meèe. V dobì osvícené, když si císaøi dvou zemí pøi setkání stiskli ruce, zdálo se, jako by tøeskly výstøely. Teï, v dobì pokroku, v dobì zdánlivì rozumné, když se setkají prezidenti dvou velmocí a stisknou si ruce, zdá se, jako by kolem dokola vybuchovaly sopky. Co bude dál?” položil mistr Prùžer otázku. „Jaká doba bude? Co se bude dít? Co uslyšíme, až se setkají dva nejvyšší pøedstavitelé v daleké budoucnosti? Zanikat svìty? A to mluvím o míru…”

O pokoju (z ksi¹¿ki Po Dnì a podnìžníci) Mistrz Prze¿al siedzia³ w dwudziestym wieku i czeka³, kiedy nadejdzie w³aœciwa pora powrotu do wêdrówki razem z historiami po Dnie. – Dawno, dawno temu – zacz¹³ nagle swoj¹ opowieœæ: – w nieznanych czasach prehistorycznych, kiedy zasiadali do obrad wodzowie dwóch plemion, sciskaj¹c sobie rêce, wszystkim obecnym wydawa³o siê, ¿e padaj¹ ciosy. PóŸniej, w epoce drewna, kiedy najstarsi dwóch rodów sciskali sobie rêce, wszystkim obecnym wydawa³o siê, ¿e uderzaj¹ o siebie kije. Jeszcze póŸniej, w epoce kamienia, kiedy seniorzy dwóch rodów sciskali sobie rêce, wydawa³o siê, ¿e tr¹ o siebie krzemienie. W epoce ¿elaza, kiedy w³adcy dwóch królestw sciskali sobie

5

rêce, wydawa³o siê, ¿e uderzaj¹ o siebie miecze. W epoce oœwiecenia, kiedy cesarze dwóch imperiów podczas spotkania sciskali sobie rêce, wydawa³o siê, ¿e strzelaj¹ armaty. Teraz, w epoce postêpu, w epoce pozornie rozs¹dnej, kiedy spotykaj¹ siê prezydenci dwóch mocarstw, sciskaj¹c sobie rêce, wydaje siê, ¿e wybuchaj¹ wulkany. Co bêdzie dalej? – zada³ mistrz Prze¿al pytanie: – Jaka bêdzie epoka? Co bêdzie siê dzia³o? Co us³yszymy, kiedy spotka siê dwóch najwy¿szych przedstawicieli w dalekiej przysz³oœci? Zanikaj¹ce œwiaty? A mówiê o pokoju… Pøeklad do polštiny / Translation: Jitka Lukášová, Dominik Grzywa

Vom Frieden (aus dem Buch Po Dnì a podnìžníci) Meister Prùžer saß im zwanzigsten Jahrhundert und wartete, bis eine für die Rückkehr zum Pilgern zusammen mit Geschichten über den Boden günstige Zeit eintrete. „Zu alten Zeiten”, begann er unversehens, „zu Zeiten finsterer Vorzeit, als sich die Ältesten zweier Stämme zur Beratung sich versammelt hatten und einander die Hände reichten, schien es allen Beteiligten, als ob Watschenbäume umfielen. Später, in der Holzzeit, als die Häuptlinge zweier Stämme einander die Hände reichten, schien es allen Anwesenden, als ob um sie Knüppel schmetterten. Noch später, in der Steinzeit, als die Anführer zweier Stämme einander die Hände reichten, schien es, als ob um sie Quarze auferständen. In der Eisenzeit, als die Herrscher zweier Reiche einander die Hände reichten, schien es, als ob um sie Schwerter klirrten. In der Zeit der Aufklärung, als die Kaiser zweier Länder bei einem Treffen einander die Hände reichten, schien es, als ob Schüsse krachten. Jetzt, in der Zeit des Fortschritts, in der Zeit scheinbarer Vernunft, wenn sich die Präsidenten zweier Großmächte sich begegnen und einander die Hände reichen, scheint es, als ob ringsumher Vulkane ausbrächten. Was wird weiter sein?”, fragte Meister Prùžer. „Welche Zeit wird kommen? Was wird geschehen? Was werden wir hören, wenn sich zwei höchste Vertreter in ferner Zukunft begegnen werden? Werden Welten untergehen? Und dabei rede ich vom Frieden...” Pøeklad do nìmèiny / Translation: Harald Bäumler

6

Sobre a paz (extrato do livro Po Dnì a podnìžníci) O mestre Glutão estava sentado no século vinte e estava à espera que chegasse o tempo apropriado para voltar à sua peregrinação juntamente com as histórias no Fundo. „Nos tempos antigos”, começou a falar de repente, „na escuridão da antiguidade, quando se reuniram os anciãos de duas tribos para deliberar e apertaram as mãos, a todos os participantes parecia como se houvessem bofetadas. Mais tarde, na idade da madeira, quando os caciques de duas tribos apertaram as mãos, a todos os presentes parecia como se ouvissem bater dois paus. Mais tarde ainda, na idade da pedra, quando os caudilhos de duas tribos apertaram as mãos, parecia como se dois quartzos raspasem um no outro. Na idade do ferro, quando os soberanos de dois reinos apertaram as mãos, parecia como se duas espadas tocassem uma contra outra. Na época dos iluminados, quando os imperadores de dois países apertaram as mãos durante um encontro, parecia como se estivessem a ser disparados tiros. Agora na idade do progresso, uma idade aparentemente sensata, quando se encontram os presidentes de duas superpotências e apertam as mãos, parece como se à sua volta explodissem vulcões. O que vem depois?” perguntou o mestre Glutão, „como será o tempo futuro? O que vai acontecer? O que vamos ouvir quando se encontrarem duas altas autoridades num futuro distante? A extinção dos mundos? E é bom não esquecer que estou a falar sobre a paz…” Pøeklad do portugalštiny / Translation: agentura Skøivánek

7

A

ALENA ANDERLOVÁ * 23. 6. 1977 Klatovy Malíøka. Painter. Adresa / Address: Pod Hùrkou 567, 339 01 Klatovy 3 E-mail: [email protected] www.alenaanderlova.estranky.cz

Atlet, olej na plátnì, 2013 Athlete, oil on canvas, 2013 8

Atlet, olej na plátnì, 2013 Athlete, oil on canvas, 2013 9

A

ANNA ARNETOVÁ * 21. 10. 1980 Plzeò Výtvarnice, designérka, ilustrátorka. Èlenka UVU. Artist, designer, illustrator. UVU member. Adresa / Address: Raisova 20, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Ptáci, suchý pastel, 2009 Birds, dry crayon, 2009 10

Návrh mobilního baru, 2011 Mobile Bar Concept, 2011 11

B x Aklimatizovaný národ pod Novým sluncem Nové tmy pokraèuje v období politické normalizace. Nìkteré rodiny mají honièku s rozmnožováním svého majetku a pro budování své bolševické High Security Society si, stejnì jako døíve, vydržují snílky, naivky všeho druhu. Ach, s nimi se to žije! Uvìøí kdejakému ideálu, jsou samá pravda a honí si triko.

Udìlejte básníka z toho vola

VLADIMÍR BABNIÈ * 20. 3. 1962 Plzeò Spolumajitel bezpeènostní agentury a galerie Artamo, píše texty písní a poezii. Co-owner of a security agency and the Artamo gallery, song and poetry writer. Adresa / Address: Èelakovského 3, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected]

12

Chce spravedlnost? Po cti volá? Udìlejte básníka z toho vola. A nepøekáží, vždy lid je spokojen. Možná je blázen pýchou opojen. Cožpak si neváží svého žvance? Nejspíš se tìší na kopance. Ještìže mìli jsme rozum, sousede, pravda a láska nikam nevede. Už jsme tu zase v plné síle, spokojená malomìstská píle. Ta vítìzí a hloubku dává, jen a si básník zanadává.

x Die unter der Neuen Sonne der Neuen Dunkelheit akklimatisierte Nation kommt in der Zeit der politischen Normalisierung vorwärts. Einige Familien haben viel Hetze mit der Vermehrung ihres Eigentums und um ihre bolschewistische High Security Society zu bauen, halten sich, wie zuvor, die Träumer und Naivlinge aller Arten. Oh, erst mit Solchen ist das Leben richtig! Sie glauben an allerlei Ideale, sind voller Wahrheit und geben nur an.

Macht aus dem Dummkopf einen Dichter Gerechtigkeit will er? Nach Ehre schreit er? Macht aus dem Dummkopf einen Dichter. Steht er nur nicht im Weg rum, das Volk ist doch zufrieden. Vielleicht ist er verrückt, von Stolz betören. Achtet er nicht sein Wohlleben? Genießen von Kicks ist sein Ziel eben. Den Verstand nahmen wir gut zusammen, lieber Nachbar, „Wahrheit und Liebe gewinnt” liegt nicht auf unserem Altar. Hier gehen wir wieder in voller Kraft, überglückliche Kleinstadt-Macht. Die gewinnt und Tiefe gibt und der Dichter nur wie ein Rohrspatz schimpft. Pøeklad do nìmèiny / Translation: Soòa Kratochvílová

13

B

FRANTIŠEK BÁLEK * 4. 6. 1954 Plzeò Pedagog, sochaø, restaurátor. Èlen UVU. Tutor, sculptor, art restorer. UVU member. Adresa / Address: Chválenice 131, 332 05 E-mail: [email protected] www.balek-sochy.cz

Jaro, døevo, 2008 Spring, wood, 2008 14

New Life, sklo, 2008 New Life, glass, 2008 15

B

VÁCLAV BENEDIKT * 10. 7. 1952 Plzeò Výtvarník. Artist. Adresa / Address: Seydlerova 2147/11, 158 00 Praha 5

Oblouky, olej na plátnì, 2003 Archways, oil on canvas, 2003 16

Boží stvoøení, olej na plátnì, 2013-2014 Divine Creature, oil on canvas, 2013-2014 17

B

JINDØICH BÍLEK * 19. 9. 1950 Klatovy Pedagog, malíø a hudebník. Èlen UVU. Tutor, painter and musician. UVU member. Adresa / Address: K Zajeèímu vrchu 714/4 339 01 Klatovy

Tøi hudebníci, olej na plátnì, 2013 Three Musicians, oil on canvas, 2013 18

Kam jdeme?, olej na plátnì, 2013 Where Are We Going?, oil on canvas, 2013 19

B

ŠTÌPÁNKA BLÁHOVCOVÁ * 29. 10. 1981 Plzeò Ilustrátorka, grafièka, zabývá se objektovou tvorbou a instalacemi. Illustrator, graphic designer, specializes in objects and installations. E-mail: [email protected] www.blahovcova.cz

Zdál se mi tenhle sen, instalace (detail), 2008 I Dreamed this Dream, installation (detail), 2008 20

Zdál se mi tenhle sen, instalace (detail), 2008 I Dreamed this Dream, installation (detail), 2008 21

B Bez klepání Èekání na první sníh. Znavené dny se podvolily noci. Tma pøichází nerušenì, bez ohlášení.

DAVID BRABEC * 11. 5. 1980 Plzeò Kulturní organizátor, písnièkáø, básník. Cultural events organizer, songwriter, poet. Adresa / Address: Hoøejší 4, 323 00 Plzeò E-mail: [email protected]

22

Nebloudí po slepé mapì listopadu, po vrstevnicích hnijícího listí. Tma pøichází bez optání, bez klepání.

Ohne Klopfen

Sem bater à porta

Warten auf den ersten Schnee. Ermüdete Tage fügten sich der Nacht.

A espera da primeira neve. Os dias cansados deixaram chegar a noite.

Dunkelheit kommt ungestört, ohne Anmeldung.

A escuridão vem sem perturbações, sem aviso.

Sie irrt nicht auf der leeren Landkarte von November, auf den Höhenlinien faulender Blätter

Não erra no mapa cego do novembro, nas curvas de nível das folhas podridas.

Dunkelheit kommt ohne Fragen, ohne Klopfen.

A escuridão vem, sem perguntar, sem bater à porta.

Pøeklad do nìmèiny / Translation: Martin Šíp

Pøeklad do portugalštiny / Translation: agentura Skøivánek

23

B Modlitba za nadìji Rybáøi opìt vypluli a jejich ženy modlí se v kapli Èerná Madono plachty nad nimi napni

VLADIMÍRA BRÈÁKOVÁ * 7. 2. 1982 Písek Pøednáší na Pedagogické fakultì ZÈU v Plzni. Básníøka. Tutor at the Pedagogical Faculty of the University of West Bohemia in Pilsen. Poetess. Adresa / Address: K Posvátnému 313 398 43 Bernartice E-mail: [email protected]

24

Na bøehu moøe stojí høbitov padlých a já – s dítìtem pod srdcem co stejnì jako Ty Matko Boží vzejde ze tmy Èerná Madono plachty nad námi napni Budiž svìtlo øekl Bùh když svìtu dával øád a moøi dno a nyní já Èerná Madono prosím o totéž

Gebet für die Hoffnung

A Prayer for Hope

Die Fischer sind wieder fortgefahren und ihre Frauen beten in der Kapelle

Fischermen set sail again and their wives in chapel whisper their prayers

Schwarze Madonna, setz ihre Segel!

Black Madonna hoist over them your sails

Am Meeresufer liegt der Friedhof der Gefallenen und ich – mit einem Kind unter dem Herzen das so wie Du die Göttliche Mutter aus der Dunkelheit kommt

The graveyard of fallen stands on the seashore and I – with a child under my heart which – the same as You Mother of God – Arises from the dark

Schwarze Madonna, setz unsere Segel!

Black Madonna hoist over us your sails

Es werde Licht, sagte Gott, als er die weltliche Ordnung erschuf und den Meeresboden und jetzt ich

Let there be light God said when He gave order to the world and the sea its bed and now I

Schwarze Madonna, ich bitte um das Gleiche

Black Madonna I'm asking for the same


Pøeklad do angliètiny / Translation: Jan Brabec

25

B

STANISLAV BUKOVSKÝ * 13. 4. 1944 Plzeò Výtvarník, fejetonista. Èlen UVU. Artist, columnist. UVU member. Adresa / Address: Olšová 15, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Moje srdce housle jsou, kresba, nedatováno My Heart Is a Violin, drawing, undated 26

Pochválen buï hnùj náš vezdejší Chlévská mrva a moèùvka jsou pro pole tou nejlepší výživou. Zemìdìlské plodiny je pak bìhem nìkolika mìsícù pøetvoøí i na výživu naši, lidskou. Je to jeden z mnoha zázrakù pøírody, jimž se tak nanejvýš mùžeme divit, ale tìžko je nám lze pochopit. Ponìkud neotøele a pøitom poeticky bychom mohli øíct, že z hnoje se dìlá chléb a k obìdu brambory i ke kávì a èaji koláèe a dorty. Ale nejen to. V hnoji, moèùvce a taky v žumpì, jak každý ví, žijí èervi. Z tìch se pak líhnou mouchy. A mouchy jsou potravou pro nejrùznìjší ptáèky zpìváèky, zvláštì pak pro vlaštovky a jiøièky. Jak rádi nasloucháme jejich švitoøení. Jakou radost nám jen udìlají, když nám svým pøíletem ze zimoviš v teplých krajích každoroènì ohlásí pøíchod jara. Takže máme-li rádi ptáèky a jejich zpìv a chceme-li mít na svém stole každý den chléb a tøeba i dorty, musíme mít rádi taky hnùj. Ten je totiž na poèátku všeho. Hnùj a žumpa je ale základem nejen zemìdìlství, a tudíž i potravináøství, ale i krmì duševní, oné dnes tolik oblíbené kultury a zábavy informující ctìné posluchaèe a ètenáøe o životì celebrit. Z tohoto životodárného zdroje jsou jak èervi z moèùvky živi novináøi. Ti recyklují lidskou hnojùvku na senzaèní a výživné zpravodajství, stejnì jako èervi chlévskou mrvu na proteiny svých tìl, a pak s tím jako muší imaga po svém vylíhnutí do povìtøí letí oni do redakcí, aby si na tom jako ptáèci na mouchách mohli smlsnout konzumenti vítìzné bulvární kultury. Vidím-li pak po ránu noblesní paninky a elegantní pány gentlemany, jak si do práce s cigaretami kupují ke kafíèku taky Blesk dnes, vzdávám v duchu hold hnoji. Bez hnoje by nebylo života, nebylo by co jíst, nefungovalo by nic. Taky kdyby páni novináøi tak nelnuli ke hnoji, noviny by nikdo neèetl. A kdyby televizními kanály neteklo, co kanály odjakživa téci má, jejich sledovanost by klesla k nule. Kdyby nebyl hnùj, bylo by všechno fuj.

27

Bendito sea nuestro estiércol de cada día El estiércol y el purín son para el campo la mejor nutrición. Los cultivos agrícolas después de algunos meses lo transforman en cosas nutritivas, para los humanos. Es uno de los muchos milagros de la naturaleza, con lo cual nos sorprende al máximo, pero difícilmente podemos comprender. De una forma novedosa pero poéticamente podríamos decir, que del estiércol se hace el pan y las patatas para el almuerzo así como los pasteles y las tartas para el café y el té. Pero no solo eso. En el estiércol, en el purín y también en la letrina, como todos saben viven los gusanos. Entonces de ellos se incuban las moscas. Y las moscas son alimento para diversos pájaros cantarines, especialmente para las golondrinas y los aviones (tipo de pájaro). Como nos gusta escuchar su gorjeo. Que alegría nos dan, cuando con su llegada desde sus zonas de invernada en las regiones cálidas, anualmente nos anuncian la llegada de la primavera. Así que si nos gustan los pajaritos y su canto y si queremos tener en nuestra mesa cada día pan y posiblemente pasteles nos tiene que gustar también el estiércol. Porque este es el principio de todo. El estiércol y la letrina son básicos no solamente para la agricultura y por consiguiente para las tiendas de alimentos, sino también como el alimento espiritual, hoy en día tanto la cultura preferida y la información interesante de los honorables oyentes y lectores sobre la vida de las celebridades. De este recurso vital así como los gusanos del purín viven los periodistas. Reciclan el excremento humano de noticias sensacionalistas y nutritivas, igual como los gusanos cambian el estiércol en proteínas dentro de sus cuerpos, y luego de eso como mosca adulta después de su incubación al aire libre, vuelan a las redacciones, para que los consumidores de la exitosa cultura sensacionalista puedan saborearla como los pajaritos saborean las moscas.

28

Si veo por la mañana damas nobles y caballeros elegantes, que en su trabajo compran cigarrillo y un „Blesk” (nombre de un periódico sensacionalista) de hoy para acompañar su café, rindo mi reconocimiento al estiércol. Sin estiércol no habría vida, no habría qué comer, no funcionaría nada. Además si los señores periodistas no se apegaran al estiércol, los periódicos no los leería nadie. Y si no fluyera por los canales de televisión lo mismo que siempre ha fluido por los canales de desague de aguas servidas, su audiencia caería a cero. Si no hubiera estiércol, todo sería un asco. Pøeklad do španìlštiny / Translation: Margarita Gianino

Honour to our Daily Manure Dung and liquid manure are the best nutrition for a field. Over the course of several months, agricultural crops transform them into our human nutrition. This is one of many miracles of nature that we are no more than surprised by but that we can barely comprehend. Somewhat originally and concurrently poetically, we could say that bread and potatoes for lunch, as well as pies and cakes for coffee and tea are made of manure. But not only that. Everybody knows that worms live in dung, liquid manure and cesspit too. And then flies hatch out of them. And flies are food for various little singing birds, especially for swallows and martins. How we enjoy lending our ears to their chirping. How happy they make us, when flying in from winter sites in warm places and notifying us of the arrival of spring. So, if we like little birds and their singing, and if we want to have bread or even cakes on our table every day, we have to be fond of manure. It is, in fact, at the beginning of everything. Manure and cesspits are not only the basis for agriculture, and thus the food processing industry as well, but also the mental repast that is today's popular culture and entertainment: informing respectable listeners and

29

readers about lives of celebrities. Journalists make their living from this life-giving source like worms from liquid manure. They recycle human waste into sensational and nourishing reporting just as effectively as worms transform dung into proteins of their bodies. And then, like fly imagoes taking off into the air after hatching, they run into editorial offices so that consumers of victorious sensationalist culture can devour it with relish, like birds do with flies. In the morning, when I see graceful ladies and elegant gentlemen buying their cigarettes together with Blesk dnes for their coffee break, I pay tribute to manure. Without manure there would not be any life, any food. Nothing would work. Without journalists' affection to manure, newspaper would not be read by anyone. If television channels were not full of what sewers have been full of from time immemorial, their viewership would fall to zero. Without muck, everything would be yuck. Pøeklad do angliètiny / Translation: Kateøina Horáková

Gelobt sei unser täglicher Mist Stalldung und Gülle sind fürs Feld die beste Nahrung. Landwirtschaftliche Früchte wandeln sie dann binnen einiger Monate auch in unsere – menschliche – Ernährung um. Dies ist eines der vielen Wunder der Natur, die wir in höchstem Maße bestaunen, aber schwerlich nur begreifen können. Einigermaßen unüblich und dabei poetisch könnten wir sagen, dass aus Mist Brot und zum Mittagsessen Kartoffeln und zum Kaffee und Tee Kuchen und Torten gemacht werden. Aber nicht nur dies: Im Mist, in der Gülle und auch in der Senkgrube, wie jeder weiß, leben Würmer. Aus diesen schlüpfen dann Fliegen. Und Fliegen sind Nahrung für verschiedenste Singvögel, besonders für Schwalben und Mehlschwalben. Wie gerne hören wir ihr Zwitschern. Welche Freude machen sie uns nur, wenn sie uns mit ihrer

30

Rückkunft aus den Winterquartieren in warmen Gegenden alljährlich die Ankunft des Frühlings verheißen. Also, wenn wir Vögel und ihren Gesang gerne haben und wenn wir auf unserem Tische jeden Tag Brot und beispielsweise auch Torten haben wollen, müssen wir Mist auch gerne haben. Dieser steht nämlich an allem Anfang. Mist und Senkgrube gedeihen aber zur Grundlage nicht allein der Landwirtschaft und somit der Lebensmittelindustrie, sondern sie füttern auch das Seelische jener heute so sehr beliebten Kultur und Vergnügung, die Hörer und Leser über das Leben Prominenter informieren. Aus diesem lebenspendenden Quell werden Journalisten wie Würmer von Dung ernährt. Diese verwerten menschliche Jauche für sensationsheischende und unterhaltsame Berichterstattung wieder, ebenso wie Würmer Stallmist für Proteine ihrer Körper; und dann gleichsam müssen sie damit – wie die Imagines nach ihrem Schlüpfen sie in die Luft – in die Redaktionen fliegen, damit sich daran – wie Vögelein an Fliegen – Konsumenten von der siegreichen Kultur des Boulevards sich gütlich tun mögen. Sehe ich dann morgens noble Dämchen und elegante Herren Gentlemans, wie sie zur Arbeit sich mit Zigaretten zum Käffchen noch dazu mit der Bild sich eindecken, bringe ich im Geiste meine Huldigung dem Miste dar. Ohne Mist gäbe es kein Leben, wäre nichts zu essen, funktionierte nichts. Wenn die Herren Journalisten so sehr dem Miste auch nicht anhafteten, läse niemand Zeitungen. Und wenn durch Fernseh-kanäle nicht liefe, was durch Kanäle seit jeher fließen soll, sänke ihre Einschaltquote gen Null. Wäre aber keine Gülle, gäbe es Ekel in Fülle. Pøeklad do nìmèiny / Translation: Harald Bäumler

31

Áëàãîñëîâåí íàâîç íàø íàñóùíûé Õëåâíûé íàâîç è ïîìåòíàÿ æèæà ÿâëÿþòñÿ äëÿ ïîëÿ ñàìîé ëó÷øåé ïèùåé. Âñåãî â òå÷åíèå íåñêîëüêèõ ìåñÿöåâ ñåëüñêîõîçÿéñòâåííûå êóëüòóðû ïðåâðàòÿò èõ â ïèùó íàøó, ÷åëîâå÷åñêóþ. Ýòî îäíî èç ìíîãèõ ÷óäåñ ïðèðîäû, êîòîðûì ìû ìîæåì óäèâëÿòüñÿ, íî âðÿä ëè íàì äîâåäåòñÿ èõ ïîíÿòü. Îðèãèíàëüíî è ïðè ýòîì ïîýòè÷íî ìû ìîãëè áû ñêàçàòü, ÷òî èç íàâîçà äåëàþòñÿ ê îáåäó õëåá è êàðòîôåëü, ê êîôå è ÷àþ – êàëà÷è è ïèðîãè. Íî íå òîëüêî ýòî. Â íàâîçå, â ïîìåòíîé æèæå, à òàêæå â âûãðåáíîé ÿìå, êàê âñåì èçâåñòíî, æèâóò ÷åðâè. Èç íèõ âûëóïëÿþòñÿ ìóõè. À ìóõè ÿâëÿþòñÿ ïèùåé äëÿ ðàçëè÷íûõ ïåâ÷èõ ïòèö, îñîáåííî ëàñòî÷åê è ñòðèæåé. Êàê æå íàì íðàâèòñÿ ñëóøàòü èõ ùåáåòàíüå! Êàêóþ ðàäîñòü îíè íàì ïðèíîñÿò, êîãäà ñâîèì âîçâðàùåíèåì ñ çèìîâêè â òåïëûõ êðàÿõ åæåãîäíî îáúÿâëÿþò ïðèõîä âåñíû. Òàêèì îáðàçîì, åñëè ìû ëþáèì ïòèö è èõ ïåíèå è õîòèì, ÷òîáû íà íàøåì ñòîëå áûë õëåá èëè äàæå ïèðîãè, ïðèäåòñÿ íàì ïîëþáèòü è íàâîç òîæå. Âåäü îí – âñåìó íà÷àëî. Íî íàâîç è ïîìîè – íå òîëüêî îñíîâà äëÿ ñåëüñêîãî õîçÿéñòâà, íî òàêæå è äóõîâíîå ëàêîìñòâî – íàñòîëüêî ïîïóëÿðíîå íà ñåãîäíÿøíèé äåíü êóëüòóðíîå ðàçâëå÷åíèå, îñâåäîìëÿþùåå óâàæàåìûõ ñëóøàòåëåé è ÷èòàòåëåé î æèçíè çíàìåíèòîñòåé. Èç ýòîãî æèâîòâîðíîãî èñòî÷íèêà, êàê ÷åðâè èç ïîìåòà, êîðìÿòñÿ æóðíàëèñòû. Îíè ïåðåðàáàòûâàþò ÷åëîâå÷åñêèå îòõîäû íà ñåíñàöèîííûå è ïèòàòåëüíûå íîâîñòè òàê æå, êàê ÷åðâè õëåâíûé íàâîç íà ïðîòåèíû ñâîèõ òåë, è òîãäà ñ ýòèì, êàê ìóõè èìàãî ïîñëå ñâîåãî âûëóïëåíèÿ íà âîçäóõ, íåñóòñÿ îíè â ðåäàêöèè, ÷òîáû ýòèì, êàê ïòèöû ìóõàìè, ìîãëè ïîëàêîìèòüñÿ ïîòðåáèòåëè òðèóìôàëüíîé áóëüâàðíîé êóëüòóðû. Åñëè æå ÿ óòðîì âèæó èçûñêàííûõ äàì è ýëåãàíòíûõ ãîñïîä, êàê îíè ñåáå íà ðàáîòó âìåñòå ñ ñèãàðåòàìè ê êîôå ïîêóïàþò ãàçåòó "Ìîëíèÿ ñåãîäíÿ", òî âòèõîìîëêó îòäàþ äîëæíîå íàâîçó. Áåç íàâîçà íå áûëî áû æèçíè, íå áûëî áû, ÷òî åñòü, íè÷åãî áû íå ðàáîòàëî. Êðîìå òîãî, åñëè áû æóðíàëèñòû òàê íå ëüíóëè ê íàâîçó, ãàçåòû áû íèêòî íå ÷èòàë. È åñëè áû ïî òåëåâèçèîííûì êàíàëàì íå òåêëî òî, ÷òî ïî êàíàëàì èñïîêîí âåêîâ òå÷ü äîëæíî, òî èõ ïîïóëÿðíîñòü áû óïàëà äî íóëÿ. Åñëè áû íå áûëî íàâîçà, òî æèçíü áûëà áû „ôè“!

32

Áóäçü ïàõâàë¸íû ãíîé íàø øòîäç¸ííû Ãíîé çüÿ¢ëÿåööà íàéëåïøàé åæàé äëÿ ïîëÿ. Íà ïðàöÿãó íåêàëüê³õ ìåñÿöà¢, ðàñüë³íû ïåðà¢òâàðàþöü ÿãî ¢ åæó äëÿ íàñ, ëþäçåé. Ãýòà àäç³í ç øìàòë³ê³õ öóäà¢ ïðûðîäû, êàòîðûì ìû ìîæàì àäíî äç³â³ööà, àëå ÿê³ÿ íàì, ìàã÷ûìà, ñêëàäàíà çðàçóìåöü. Ìîæà áûëî á ñêàçàöü, øòî ¢ íåéê³ì ñýíñå ãýòà íåòûïîâà, à ïðû ãýòûì äàâîë³ ïàýòû÷íà, øòî ç ãíîþ ïà¢ñòàþöü õëåá, áóëüáà íà àáåä, à äà êàâû ³ ÷àþ, ï³ðàã³ ç òàðòàì³. Àëå ãýòà äàë¸êà íå ¢ñ¸. Ó ïàì¸öå, ãíî³ ³ ¢ ïàìûéíàé ÿìå, ÿê êîæíû âåäàå, æûâóöü ëÿðâû. Ç ³õ âûëóïë³âàþööà ìóõ³. À ìóõ³ çüÿ¢ëÿþööà ñòðàâàé äëÿ ðàçìà³òûõ ïòóøàê-÷øàáÿòóøàê, à àñàáë³âà äëÿ ëàñòàâàê ³ êàñàòàê. Ç ÿê³ì çàì³ëàâàíüíåì ìû ñëóõàåì ³õíàå öâûðêàíüíå. ßêóþ æ ðàäàñüöü ÿíû íàì äîðàöü, êàë³ êîæíû ãîä, ñâà³ì âÿðòàíüíåì ç âûðàþ, ÿíû ïàâåäàìëÿþöü íàì ïðà òîå, øòî ïðûéøëà âÿñíà. Òàìó, êàë³ íàì ïàäàáàþööà ïòóøà÷ê³ ³ ³õ ø÷àáÿòàíüíå, à òàêñàìà êàë³ æàäàåì êîæíû äçåíü ìåöü íà ñâà³ì ñòàëå õëåá, à ìîæà ³ íåøòà ñàëîäêàå, òî íàì ïàâ³íåí òàêñàìà ïàäàáàööà ãíîé. Áî íàïà÷àòêó áû¢ ãíîé. Ãíîé çüÿ¢ëÿåööà àñíîâàé íå òîëüê³ ñåëüñêàé ãàñïàäàðê³, ö³ õàð÷îâàé ïðàìûñëîâàñüö³, àëå òàêñàìà ñòðàâàé äëÿ äóøû. Íàéáîëüø ¢ëþá¸íûÿ ñ¸íüíÿ ñðîäê³ êóëüòóðû ³ çàáàâû ³íôàðìóþöü øàíî¢íûõ ÷ûòà÷î¢ ³ ñëóõà÷î¢ ïðà æûöüö¸ çîðàê. Ç ãýòàé æûâàòâîðíàé êðûí³öû, áûööàì ëÿðâû ç ãíîþ, æûâÿööà æóðíàë³ñòû. ßíû ïåðàðàáëÿþöü ëþäçê³ÿ ïàìû³ ¢ ñýíñàöûéíûÿ ³ ñïàæû¢íûÿ íàâ³íû, òàê ÿê ëÿðâû ïåðàìÿíÿþöü ãíîé ó áÿëîê äëÿ ñâàéãî ðîñòó. Ïàñüëÿ ÿê ìóøûíûÿ ³ìàãà, øòî âûëóïë³âàþööà ¢ ïðàñòîðó ïàâåòðà, ëÿòóöü ÿíû ¢ ðýäàêöû³, êàá ñïàæû¢öû ïåðàìîæíàé áóëüâàðíàé êóëüòóðû, ÿê ïòóøê³ ìóõ, ìàãë³ ïðàãíà ¢ìÿöü óñ¸ ãýòà. Êàë³ áà÷ó ãëÿìóðíûõ ïàíþñåê, àáî ôàðñ³ñòûõ ïàíî¢-äæýíòýëüìÿíî¢, ÿê³ÿ ïåðàä ïðàöàé, ðàçàì ç öûãàðýòàì³ áÿðóöü, äëÿ ïàçüíåéøàãà ÷ûòàíüíÿ çà êàâàé, òàêñàìà Êàìñàìîëüñêóþ í³âó, ÿ ¢ äóøû àääàþ äàí³íó ïàâàã³ ãíîþ. Áÿç ãíîþ íå áûëî á æûöüöÿ, íå áûëî á ÷àãî åñüö³, êàðàöåé íå áûëî á í³÷îãà. Íàîãóë, êàë³ á ñïàäàðû æóðíàë³ñòû òàê àõâîòíà íå ãàðíóë³ñÿ äà ãíîþ, í³õòî í³ÿê³ÿ íàâ³íû íå ÷ûòà¢ áû. À êàë³ á ïà òýëåâ³ç³éíûõ êàíàëàõ íå öÿêëî, òîå øòî ïà êàíàëàõ öÿ÷ý ñïðàäâåêó, ³õ àãëÿäàëüíàñüöü óïàëà á äà íóëÿ. Êàë³ á íå ãíîé, ïà¢ñþëü áû¢ áû àäñòîé. Pøeklad do bìloruštiny / Translation: Vital Voranau

33

È

ANNA ÈEÈILOVÁ * 27. 1. 1960 Svitavy Pedagožka, malíøka. Èlenka UVU. Tutor, painter. UVU member. Adresa / Address: K Ovèínu 13, 321 00 Plzeò-Litice E-mail: [email protected]

Krajina, která sytí, olej na sololitu, mosazný kohoutek, 2013 Saturating Landscape, oil on hardboard, brass cock, 2013 34

Venkov 1, sepie, 2010 Countryside 1, sepia, 2010 35

È

MILOSLAV ÈECH * 11. 9. 1945 Zruè u Plznì Malíø, ilustrátor. Tvùrce velkoplošných projektù. Èlen UVU. Painter, illustrator. Creator of large-scale projects. UVU member. Adresa / Address: Vojanova 27, 318 00 Plzeò

Pohled z okna, olej na plátnì, nedatováno View from the Window, oil on canvas, undated 36

Bez názvu, olej na plátnì, nedatováno Untitled, oil on canvas, undated 37

È Nostalgie Nostalgie je dìsná mrcha. A protože my, jakožto slabí jedinci, obèas v životì podlehneme nìjaké té mrše, podlehneme nìkdy i nostalgii. Vsadil bych poslední kalhoty, že jste se s tím pocitem také setkali. Jaké to bylo døív krásné a teï to stojí za houby. Jak se vám døív úplnì všechno daøilo a teï se vùbec nic nedaøí. Vìtšinou vás dostihne (ten pocit), když jste pøedtím prožili nìco hrozného a jste tak nìjak citovì oslabeni. Obìd se chýlil nezadržitelnì ke konci.

MILAN ÈECHURA * 5. 12. 1949 Ústí nad Labem Prozaik a písnièkáø. Èlen SZS. Writer and songwriter. SZS member.

„To pivo za nic nestojí,” øekl jsem manželce a odsunul nedopitou sklenici. „Kdoví, z èeho to vaøí, hajzlové,” pokraèoval jsem ponìkud neadresnì. „Jó døív, to bejvalo pivo. A jakou mìlo pìnu.” Pøi pøedstavì toho bílého nadýchaného sametu se mi zamžily oèi a tak hlasitì jsem zamlaskal, až pes vyskoèil leknutím tøi ètvrtì metru do výšky. „A taky ty flašky bejvaly hezèí. A stálo korunu sedmdesát.”

Adresa / Address: Nad Týncem 40, 312 00 Plzeò E-mail: [email protected]

38

Nostalgický pocit mì zcela pøemohl. „Ty jsi taky bejval hezèí,” odpovìdìla žena, která je vìtšinou pragmatická a záchvaty nostalgie pøíliš netrpí. „A to poèasí,” postupoval jsem ve stejné linii. „Dneska nepoznáš, jestli je léto nebo zima. Já pamatuju…”

Nostalgia „Prosím tì, ty si nepamatuješ, co bylo vèera,” hodila družka kámen do rybníka plného stesku, ve kterém jsem se plácal. Trefila se mi pøímo mezi oèi. „A lidi, lidi na sebe byli hodnìjší,” zamžoural jsem na ni zpoza brýlí, aby bylo jasné, jaké lidi mám na mysli. „Tobì se nìco stalo?” zeptala se žena a dopila moje hnusné pivo. Zatváøila se blaženì a zvìdavì mì pozorovala. Mlèel jsem. Pøece jí nebudu vykládat, že jsem vèera v tramvaji nostalgicky vzpomínal na dívky mého mládí. Ty dnešní jsou samé kruhy v nose, kruhy v pupíku a kruhy kdovíkde. Døív bývaly úplnì jiné. A co jsem si s nimi užil! Alespoò jednu takovou bych chtìl ještì jednou potkat. „Pane,” zatahal mì v té tramvaji nìkdo za rukáv. Pøedstavte si, byla to ona! Ta dívka z døívìjška. Nikde žádné kruhy. Napøímil jsem se a zatáhl bøicho. „Nechcete si sednout?” Že radši nemìla ty kruhy. Jak øíkám. Nostalgie je mrcha.

Nostalgia to straszna franca. A dlatego ¿e my, jako s³abe jednostki, czasami ulegamy w ¿yciu jakiejœ takiej francy, od czasu do czasu ulegamy równie¿ nostalgii. Stawiam ostanie spodnie, ¿e i wy spotkaliœcie siê kiedyœ z tym uczuciem. Jak piêknie by³o wczeœniej, a teraz to wszystko z³amanego grosza niewarte. Jak wczeœniej wszystko wam siê udawa³o, a teraz nie udaje siê nic. Zazwyczaj dosiêga was (to uczucie) po prze¿yciu czegoœ z³ego, kiedy wasze emocje s¹ jakby os³abione. Obiad nieuchronnie zbli¿a siê do koñca. – To piwo jest nic niewarte, – powiedzia³em do ¿ony i odsun¹³em od siebie nieopró¿nion¹ szklankê. – Nie wiadomo, z czego to warz¹, gnoje, – kontynuowa³em jakby sam do siebie. – Noo, wczeœniej, to by³o piwo. A jak¹ mia³o piankê. – Na myœl o tym bia³ym puszystym aksamicie oczy zasz³y mi mg³¹ i zamlaska³em tak g³oœno, ¿e pies podskoczy³ ze strachu na wysokoœæ oko³o trzech czwartych metra.

39

– Butelki te¿ by³y ³adniejsze. I kosztowa³o koronê siedemdziesi¹t. – Nostalgia opanowa³a mnie ju¿ ca³kowicie. – Ty te¿ by³eœ ³adniejszy – odpar³a ¿ona, która zazwyczaj jest pragmatyczk¹ i raczej nie miewa ataków nostalgii. – A pogoda, – ci¹gn¹³em w tym samym kierunku: – Dzisiaj trudno poznaæ, czy jest lato, czy zima. Pamiêtam... – – Proszê ciê, ty przecie¿ nie pamiêtasz, co by³o wczoraj. – partnerka ¿yciowa rzuci³a mi kamieñ do stawu pe³nego têsknoty, w którym brodzi³em. Trafi³a mnie prosto miêdzy oczy. – Ludzie te¿ byli wobec siebie milsi, – mrugn¹³em do niej zza okularów, ¿eby by³o wiadomo, kogo mam na myœli. – Coœ ci siê sta³o? – zapyta³a ¿ona i dopi³a moje ohydne piwo. Zrobi³a b³og¹ minê i obserwowa³a mnie z ciekawoœci¹. Milcza³em. Nie bêdê jej przecie¿ opowiada³, jak sobie wczoraj w tramwaju nostalgicznie przypomina³em dziewczyny z mojej m³odoœci. Te wspó³czesne to tylko: kolczyki w nosie, kolczyki w pêpku, kolczyki

40

gdziekolwiek. Wczeœniej by³y zupe³nie inne. Ile ja z nimi prze¿y³em! Przynajmniej jedn¹ tak¹ chcia³bym jeszcze spotkaæ. – Proszê pana, – poci¹gn¹³ mnie ktoœ w tym tramwaju za rêkaw. WyobraŸcie sobie, ¿e to by³a ona! Ta dziewczyna z przesz³oœci. Nigdzie ¿adnych kolczyków. Wyprostowa³em siê i wci¹gn¹³em brzuch. – Czy chcia³by pan sobie usi¹œæ? – Tu ju¿ lepiej, ¿eby mia³a te kolczyki. Jak mówiê. Nostalgia to franca. Pøeklad do polštiny / Translation: Jitka Lukášová, Dominik Grzywa

Nostalgia Nostalgia je strašná potvora. A pretože my, slabí jedinci, èasom v životì pod¾ahneme niekedy aj nostalgii, vsadil by som posledné gate, že ste sa s tým pocitom tiež stretli. Ako to bolo prv pekné a teraz to nestojí za niè, ako sa vám prv absolutne všetko darilo, a teraz vôbec niè. Väèšinou vás lapí (ten pocit),

ak ste predtým prežili nieèo strašné a ste akosi citovo oslabení. Obed sa nezadržitelne konèil: „To pivo nestojí za niè," poveddal som manželke a odstrèil nedopitú f¾ašu. „Ktohovie, z èoho to varia, smradi,” pokraèoval som neadresne. „Hej, prv to bývalo pivo. A akú malo penu.” Pri predstave toho bieleho nadýchaného zamätu sa mi zahmlili oèi a tak hlasno som zacmukal, až pes od ¾aku vyskoèil tri ètvrte metra do výšky. „A tiež tie f¾aše bývali peknejšie. A stálo korunu sedemdesiat.” Nostalgický pocit ma celkom zmohol. „Aj ty si býval krajší,” odvetila žena, ktorá je zväèšia pragmatická a záchvaty nostalgie velmi nepozná. „A to poèasie,” postupujem v rovnakej línii. „Teraz nepoznáš, èi je leto alebo zima, ja pamätám…” „Prosím a, ty si nepamätáš, èo bolo vèera,” hodila družka kameò do rybníka plného stesku, v ktorom som sa plaèkal. Strafila mi priam medzi oèi.

„Tebe sa nieèo stalo?” spýtala sa žena a dopila moje hnusné pivo. Zatvárila se šastne a zvedavo na mòa pozerala. Mlèal som. Predsa jej nebudem vyklada, že som vèera v elektrièke nostalgicky spomínal dievky mojej mladosti. Tie terajšie sú samé kruhy v nose, kruhy v pupku a kruhy kdovie kde. Prv bývali celkom inakšie. A èo som si s nimi užil! Aspoò jednu takú by som chcel eštì raz stretnú. „Pánko,” zaahal ma v tej elektrièke ktosi za rukáv. Predstavte si, bola to ona! Ta dievèina zo starších èias – žiadne kruhy. Vystrel som sa a zatiahol brucho. „Nechcete si sadnú?” Radšiej mala ma tie kruhy. Ako hovorím. Nostalgia je potvora. Pøeklad do slovenštiny / Translation: Marie Majtánová

„A ¾udia boli na seba lepší,” žmurkol som na òu spoza okuliarov, aby bolo jasné, akých ¾udí mám na mysli.

41

È Poslední spravedlivý (úryvek z krimi povídky)

MARKÉTA ÈEKANOVÁ * 4. 11. 1969 Plzeò Novináøka, spisovatelka, filmaøka a moderátorka. Èlenka SZS. Journalist, writer, filmmaker and presenter. SZS member. Adresa / Address: Božkovská 32, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.marketacekanova.webnode.cz

42

Kapitán Borùvka sledoval majora Sudu, jak z houštiny odrùstající lesní školky vytahuje sošky svatých, a poctivì cvakal spouští. Bylo jich osm, øádnì zašlých a èervotoèem prohlodaných. „Už jsem myslel, že v Èechách nezbyl žádný kostel, který by šel vykrást – a hele,” mudroval Borùvka. Rukama v gumových rukavicích sošky prohlížel a obracel, ale žádnou stopu, která by mohla odkazovat na místo pùvodu, nenalézal. Suda se postavil a oèi zkušené skoro tøicetiletou praxí prohlížely okolí. „To snad ne,” syknul a vykroèil smìrem k velkému modøínu na hranì školky. Z vysoké trávy tu vykukovaly nohy v pánských polobotkách. Major se zastavil, obhlédl okolí a pak vyrazil tak, aby co nejmíò poškodil možné stopy. Za chvíli už mìl u ucha mobil: „Máme dalšího ubitého chlapa u hranic. Kristepane, jak vám mám pøesnì øíct, kde jsem? V lese u Rozvadova, vlevo smrk, vpravo borovice, u modøínu mrtvej chlap. Lokalizujte si GPS mého auta a pošlete sem výjezdovku,” soptil. „A borci pøes pasáky a mi sofort najdou Alexeje Vladimirovièe Semjonova.” „Šéfe,” Borùvkùv hlas nevìstil nic dobrého, „tohle se ti nebude vùbec líbit.” „Utluèenej chlap a hromada svatejch se mi taky nelíbí. Co tam máš?” Borùvka držel v levé ruce dámskou penìženku, kterou našel na zemi kousek od mrtvého. Pravou z ní vyndal obèanský prùkaz na jméno Alena Sudová.

Der letzte Gerechte (Auszug aus einer Erzählung) Kapitän Borùvka folgte Major Suda, der aus dem Gebüsch einer Schonung einige Heiligenstatuetten zog, und klickte fleißig auf den Auslöser. Es waren acht, allesamt ziemlich verblichen und von Holzwürmern zerfressen. „Ich dachte schon, in Tschechien wäre keine einzige Kirche übrig geblieben, die noch nicht ausgeraubt wurde – sieh mal an”, sinnierte Borùvka. Mit gummibehandschuhten Händen wendete er die Statuette und betrachtete sie von allen Seiten, aber es war keine Spur zu entdecken, die auf ihren Ursprungsort hingewiesen hätte. Suda stand auf und sah sich mit geschultem Blick in der Umgebung um. „Das gibt's doch nicht”, zischte er und ging zielstrebig zu einer großen Lärche am Rand der Schonung. Aus dem Gras ragten Füße in Herrenhalbschuhen. Der Major blieb stehen, besah sich das Umfeld und setzte dann seinen Weg vorsichtig fort, um möglichst keine Spuren zu zerstören. Einen Moment später hatte er ein Mobiltelefon am Ohr: „Wir haben den nächsten erschlagenen Kerl an der Grenze. Herrgott, wie soll ich euch denn genau sagen, wo ich bin? Im Wald bei Rozvadov, links eine

Fichte, rechts eine Kiefer, bei einer Lärche ein toter Mann. Macht doch einfach eine Handyortung und schickt mir eine Truppe her”, schnaubte er. „Und ein paar von unseren Sittespezialisten sollen mir sofort über die Zuhälter den Alexej Vladimirovitsch Semjonov auftreiben.” „Chef”, Borùvkas Stimme verhieß nichts Gutes. „Das wird dir überhaupt nicht gefallen.” „Der erschlagene Kerl und diese Heiligenversammlung gefallen mir auch nicht. Was hast du da?” Borùvka hielt in der linken Hand eine Damengeldbörse, die er ein Stück vom Toten entfernt auf dem Boden gefunden hatte. Mit der rechten entnahm er ihr einen Ausweis, der auf den Namen von Sudas Frau lautete – Alena Sudová. Z knihy Tatort Oberpfalz, vydal Ars Vivendi, 2013 Pøeklad do nìmèiny / Translation: Elmar Tannert

43

Ïîñëåäíèé ïðàâûé Êàïèòàí Áîðóâêà íàáëþäàë çà ìàéîðîì Ñóäó, êàê òîò èç êóñòàðíèêà âûíèìàåò ñòàòóýòêè ñâÿòûõ, è äîáðîñîâåñòíî ëÿçãàë çàòâîðîì. Èõ áûëî âîñåìü, âûòî÷åííûõ è âåñüìà âûöâåòøèõ.

íàïðàâî – ñîñíà, âîçëå ëèñòâåííèöû – ì¸ðòâûé ìóæèê. Íàéäèòå ìîé àâòîìîáèëü è âûøëèòå ñþäà êîëëåã,“ – êðè÷àë. „È ïóñòü ìîëîäöû áûñòðî íàéäóò Àëåêñåÿ Âëàäèìèðîâè÷à Ñåì¸íîâà.“

„ß óæå äóìàë, ÷òî â ×åõèè íå îñòàëîñü íè îäíîãî êîñò¸ëà, êîòîðûé ìîæíî îá÷èñòèòü – è âîò…,“ – óìíè÷àëàë Áîðóâêà. Ðóêàìè â ðåçèíîâûõ ïåð÷àòêàõ ïðîâåðÿë è âåðòåë ñòàòóýòêè, íî íå íàøåë íèêàêîãî îòòèñêà, êîòîðèé áû ñâèäåòåëüñòâîâàë, îòêóäà îíè.

„Øåô,“ – ãîëîñ êàïèòàíà Áîðóâêè íå îáåùàë íè÷åãî õîðîøåãî. „Ýòî òåáå íå ïîíðàâèòñÿ.“

Ñóäà âñòàë, è åãî ãëàçà, èñêóø¸ííûå ïî÷òè òðèäöàòèëåòíèì îïûòîì, îáîçðåâàëè îêðóãó. „Íåóæåëè!“ – çàøèïåë è øàãíóë â ñòîðîíó áîëüøîé ëèñòâåííèöû íà êðàþ ïîñàäêè. Èç âûñîêîé òðàâû çäåñü âèäíåëèñü íîãè â òóôëàõ. Ìàéîð îñòàíîâèëñÿ, ïîñìîòðåë âîêðóã è ïîòîì îïóñòèë ñÿ òàê, ÷òîáû íå óíè÷òîæèòü âîçìîæíûå îòïå÷àòêè. ×åðåç ñåêóíäó óæå äåðæàë ó óõà òåëåôîí: „Ó íàñ åùå îäèí ïðèáèòûé ìóæèê ó ãðàíèöû. Ðàäè Áîãà, êàê ÿ ìîãó âàì òî÷íî ñêàçàòü, ãäå íàõîæóñü? Â ëåñó ó Ðîçâàäîâà, íàëåâî – åëü,

44

„Ïðèáèòûé ìóæèê è êó÷à ñòàòóýòîê ìíå òîæå íå íðàâèòñÿ. ×òî ó òåáÿ?“ Áîðóâêà äåðæàë â ëåâîé ðóêå äàìñêèé êîøåë¸ê, êîòîðûé íàø¸ë íà çåìëå íåäàëåêî îò ìåðòâîãî. Ïðàâîé èç íåãî âûíóë ïàñïîðò ñ èìåíåì Àëåíà Ñóäîâà.

Posledný spravodlivý (úryvok z krimi poviedky) Kapitán Borùvka sledoval majora Sudu, ako z húštiny odrastajúcej lesnej škôlky vyahuje sošky svätých a poctivo cvakal spúš. Bolo ich osem, poriadne zašlých a èervotoèom obhryzených.

u smrekovca màtvy chlap. Lokalizujte si GPS môjho auta a pošlite mi sem výjazdovku,” soptil. „A borci na pasákov nech mi ihneï nájdu Alexeja Vladimirovièa Semjonova.”

„Už som myslel, že v Èechách neostal žiaden kostol, ktorý by sa dal vykradnú – a h¾a,” mudroval Borùvka. Rukami v gumových rukaviciach sošky prezeral a obracal, ale žiadnu stopu, ktorá by mohla odkazova na miesto pôvodu nenachádzal.

„Šéfe,” Borùvkov hlas neveštil niè dobrého, „toto sa ti nebude vôbec páèi.”

Suda sa postavil a oèi skúsené takmer tridsaroènou praxou prehliadal okolie. „To snáï nie,” zasyèal a vyroèil smerom k ve¾kému smrekovcu na hrane škôlky. Z vysokej trávy tu vykukovali nohy v pánskych poltopánkach. Major sa zastavil, poobzeral sa po okolí a potom vyrazil tak, aby èo najmenej poškodil možné stopy. O chvílu už mal pri uchu mobil:

„Ubitý chlap a hromada svätých sa mi taktiež nepáèi. Èo tam máš?” Borùvka držal v ¾avej ruke dámsku peòaženku, ktorú našiel na zemi kúsok od màtveho. Pravou rukou z nej vybral obèiansky preukaz na meno Alena Sudová. Pøeklad do slovenštiny / Translation: Edita Rollová

„U hraníc máme ïalšieho ubitého chlapa. Kristepane, ako vám mám presne poveda, kde som? V lese u Rozvadova, v¾avo smrek, vpravo borovica,

45

È

MILOSLAV ÈELAKOVSKÝ * 16. 4. 1937 Plzeò Malíø. Èlen UVU. Painter. UVU member. Adresa / Address: Sirkaøská 974, 342 01 Sušice



D

JIØÍ DEGL * 17. 8. 1944 Plzeò Malíø, grafik. Èlen UVU. Painter, graphic artist. UVU member. Adresa / Address: Strážnická 6/1017, 323 00 Plzeò

Odvážná žena, perokresba, 1982 A Brave Woman, pen drawing, 1982 48

Maskovaná žena, perokresba, 1981 A Masked Woman, pen drawing, 1981 49

D

JAN DOLEJŠ * 25. 7. 1975 Plzeò Pedagog, malíø. Èlen UVU. Tutor, painter. UVU member. Adresa / Address: Houškova 29, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Bez názvu, nedatováno Untitled, undated 50


D

RENATA DRAHOTOVÁ * 3. 4. 1956 Praha Pedagožka, malíøka, restaurátorka. Èlenka UVU. Tutor, painter, restorer. UVU member. Adresa / Address: Generála Píky 15, Plzeò-Slovany E-mail: [email protected]

Rozkrytí fragmentu ze 17. stol., kombinovaná technika, 2012 Uncovering of a Fragment from the 17th Century, combined technique, 2012 52


D Pidižvíci z hradní zbirožské skály

KAREL DRHOVSKÝ * 27. 12. 1941 Temelín Zahradní architekt, památkáø, publicista, prozaik. Landscape architect, conservationist, publicist, writer. Adresa / Address: Jižní 2, 312 00 Plzeò-Èervený Hrádek E-mail: [email protected]

54

Na Zemi je prý kolem tøiceti milionù druhù živoèichù. Ale jenom jeden – èlovìk – si zvolil druhové jméno „moudrý”. Staví chrámy a univerzity a hrady… Na svìtì je ale také ještì mnoho jiných bytostí vìdomím a moudrostí obdaøených, tøebaže nemají ony lidem dané tvùrèí vlastnosti. Zato umí být neviditelné. Mezi nì patøí malí, èlovìku podobní tvorové, kteøí žijí vìtšinou ve skalách. Pidižvíci. Dokáží být neviditelní desítky, ba i stovky let. A pak nìkdy vylézají a mnohdy lidem tak trochu ubližují. Nìkdy naopak i pomáhají. Ponejvíce se vyskytují ve skalách, v nichž se skrývají drahé kovy a drahé kameny. Ale nejvíc je podráždí, když si ty poklady lidé chtìjí vydobýt. V buližníkových skalách zbirožských, obsahujících vzácné minerály, se to pidižvíky vždy jenom hemžilo. Byli moc rozzlobení, když sem lidé pøišli stavìt hrad. Jen co ale vidìli, že lidem nejde o poklady, ale pøedevším o vodu, úkryt a bezpeèí, a poznali nesmírnou práci, kterou lidé vynakládali na rozbíjení tvrdé skály, rozhodli se lidem jejich døinu ulehèit. A stalo se. Snad jenom tak lze vysvìtlit tak obrovské dílo – pøehlubokou zdejší studnu a rozsáhlá sklepení. Nelze vìøit, že se tvrdou skálu podaøilo rozbít jen kladivem a ohnìm. Tak tam na Zbiroze žili lidé s pidižvíky po staletí v pohodì. Obèas jim dali do sklepù nìco k jídlu, obèas si pidižvíci vzali sami. Svádìlo se to potom na sloužící. Èímpak se asi tito drobeèkové živí, když nejsou lidé nablízku? Až v dobì nedávné, když na hrad pøišli zlí a podezíraví lidé, vojáci a dobyvatelé, se vše zmìnilo. Nìmcùm pidižvíci – špioni a záškodníci – velice vadili! A tak sklepení a chodby zalili betonem a hlubokou studnu pøepažili železnými vraty. Marné bylo prosebné ukání z hlubin, skøítkové ven pøes beton nemohli.

Teprve ve tøetím tisíciletí, když zemì žila v míru a studna se zaèala èistit a zabetonovaná sklepení opìt prorážet, tito pøátelští mužíèci na Zbiroze znovu ožili. Možná je uvidí nebo uslyší i dnešní návštìvníci.

Les Pidijviks du roc du château Zbiroh Il paraît que la Terre compte environ trente millions d'espèces vivantes. Mais une seule – l'homme – s'est nommée „savante”. Il construit des temples, des universités et des châteaux... Mais il existe encore beaucoup d'autres créatures douées de conscience et de savoir dans ce monde, même si elles n'ont pas les capacités créatrices de l'homme. En revanche, elle savent être invisibles. Parmi ces créatures se trouvent de petits êtres vivants, semblables à l'homme, qui vivent surtout dans les rocs. Les pidijviks. Ils peuvent rester longtemps invisibles – des décennies, voir des siècles. Et après, parfois, ils sortent et dérangent alors souvent un peu les hommes. Mais parfois, ils les aident. On les trouve la plupart du temps dans les roches riches en métaux et pierres précieuses. Et ils n'aiment vraiment pas lorsque les hommes tentent d'extraire ces derniers. Dans les chailles de Zbiroh, riches en minéraux rares, c'était toujours plein de pidijviks. Ils étaient très furieux lorsque les humains sont venus y con-

struire un château-fort. Mais lorsqu'ils ont vu que les hommes ne s'intéressent point aux trésors, mais recherchent surtout l'eau, l'abri et la sécurité, et lorsqu'ils ont vu l'énorme travail des hommes qui cassaient la pierre très dure, ils se sont décidés à faciliter le dur labeur des humains. Et ils le firent. C'est uniquement de cette façon que l'on peut s'expliquer cet ouvrage monumental avec son puits très profond, ses voûtes et ses galeries très étendues. Il est incroyable que l'on n'ait pu briser la roche qu'avec des marteaux et du feu. Durant des siècles, les hommes vécurent en harmonie avec les pidijviks à Zbiroh. De temps à autre, ils leur laissaient de la nourriture dans les caves, et parfois les pidijviks se servaient eux-mêmes – et l'on accusait les serviteurs. De quoi se nourrissaient ces petites créatures quand il n'y avait pas d'hommes à proximité? Ce n'est que récemment, avec l'arrivée au château de gens malfaisants et soupçonneux, soldats et conquérants, que tout changea. Les Allemands étaient gênés par les pidijviks, ces espions et saboteurs! Alors ils ont coulé du béton dans les caves et les galeries et scellé le puits profond d'une porte de fer. Vain fut le toc-toc suppliant des profondeurs, les pidijviks ne pouvaient pas passer au travers du béton. Ce n'est qu'au troisième millénaire, lorsque le pays était en paix et que l'on commença à nettoyer le puits et à ouvrir les souterrains obturés de béton, 55

que ces petits êtres amicaux animèrent de nouveau Zbiroh. Ils remercieront certainement les nouveaux habitants du château. Pøeklad do francouzštiny / Translation: Bruno Suc

The Midgets of the Castle Rock of Zbiroh Supposedly, there are about thirty million animals species on earth. But just one – man – has chosen „wise” for his generic name. He builds temples and universities and castles... However, there are also many more other beings gifted with consciousness and wisdom in the world, although they don't have these creative qualities attributed to people. But they know how to be invisible. These include small, human-like creatures that live mostly in the rocks. Midgets. They manage to be invisible for decades, even centuries. And then they sometimes come out and frequently cause some harm to people. Sometimes it is the other way round – they even help. They're mainly to be found in the rocks where precious metals and stones are hidden. But they're irritated the most when people want to dig these treasures out. In the siliceous schist rocks of Zbiroh, which contain precious minerals, it has always been crawling with midgets. They were very angry when people came there to build a castle. But as soon as they saw 56

the people weren't interested in treasures but rather in water, shelter and safety and they recognised the immense work the people invested in breaking the hard rock, they decided to ease the burden of these people in their hard work. And so it happened. Perhaps it's the only way how to explain such huge pieces of work – the very deep local well and extensive dungeons. It's hard to believe that the hard rock was possible to break by hammer and fire only. So there in Zbiroh the people and midgets lived in peace for centuries. Every now and then they put something for them to eat in the cellars, sometimes the midgets helped themselves. After that the servants were to blame. Who knows what these mites live on when people are not around? Only in recent times, when evil and suspicious people arrived at the castle, soldiers and conquerors, everything changed. Germans minded the midgets – spies and saboteurs – very much! And so they filled the dungeons and halls with concrete and the deep well was partitioned with an iron gate. In vain, with their plaintive knocking from the deep, the dwarves were unable to get out through the concrete. Only in the third millennium when the country lived in peace and the well began to be cleaned up and the concreted dungeons penetrated again, did these friendly midgets start to live again. Today's visitors may see or hear them as well. Pøeklad do angliètiny / Translation: Taána Lazarová

Die Zwerge vom Zbirohburgfelsen Es gibt auf der Erde rund um dreißig Millionen Arten der Lebewesen. Aber nicht nur einer von ihnen – der Mensch – hat sich als Artnamen „der Weise” ausgewählt. Er bildet Kirchen, Universitäten und Burgen… Auf der Welt gibt es noch mehr Lebewesen, die mit dem Bewusstsein und mit der Weisheit begabt sind, auch wenn sie die Schaffungskraft der Leute nicht haben. Dafür können sie unsichtbar sein. Zu ihnen gehören die kleinen, dem Menschen ähnlichen Wesen, die meistens in den Felsen leben. Die Zwerge. Sie können Jahrzehnte, oder sogar mehr Jahrhunderte unsichtbar sein. Manchmal kriechen sie hinaus und dann fügen sie den Leuten ein bisschen Schaden zu. Manchmal können sie aber auch behilflich und lieb sein. Meistens leben sie in den Felsen, wo sich wertvolle Edelsteine und Metalle verbergen. Am meisten sind sie arg böse, wenn die Leute nur an sich selbst denken und die Schätze erwerben wollen. In den Zbirohfelsen, deren Probierstein reich an wertvollen Mineralien ist, wimmelte es sich immer mit den Zwergen. Sie waren sehr verärgert, als die Leute kamen, um hier eine Burg zu bauen. Bald haben sie erkannt, dass den Leuten nicht um die Schätze geht, sondern um das Wasser, das Versteck und die Sicherheit. Sie haben den unendlichen Menscheneinsatz gesehen, den die Leute aufgewendet haben, damit sie den harten Felsen zerschlagen. So haben

sie sich entschlossen, den Leuten ihre riesige Mühe zu erleichtern. Und es ist auch geschehen. Nur auf diese Art und Weise kann man sich so riesiges Werk erklären – einen übertiefen Brunnen und ausgedehnten Keller. Es ist unfassbar, dass man so einen harten Felsen nur mit dem Hammer und Feuer zerstört hat. Dort auf Zbiroh hat man so jahrhundertelang mit den Zwergen gelebt. Ab und zu hat man ihnen etwas zum Essen in den Keller gegeben, ab und zu haben sich die Zwerge sich etwas selbst genommen. Falls etwas verschwunden war, wurden meistens die Diener beschuldigt. Wovon nähren sich diese Winzlinge, wenn die Leute nicht nahe sind? Erst in jüngster Vergangenheit, als auf die Burg böse und beargwöhnende Leute, Soldaten und Eroberer kamen sind, hat sich alles verändert. Den Deutschen haben die Zwerge – Spionen und Marodeure – im Wege gestanden. Vergeblich war das bittende Klopfen aus den Tiefen. Die Wichtelmännchen konnten durch den Beton auf die Erde nicht hinauskommen. Erst als das Land in neuem Millennium im Frieden lebte hat und der Brunnen sauber gemacht wurde und die einbetonierten Keller wieder durchgebrochen wurden, erlebten wieder diese freundlichen Männchen auf Zbiroh. Wenn Sie Glück hätten, könnten auch Sie, heutige Besucher, diese kleinen Wesen sehen und hören. Pøeklad do nìmèiny / Translation: Štìpánka Prùková

57

Ï

MILAN ÏURIŠ * 23. 9. 1958 Toužim Ortotik-protetik, malíø. Èlen UVU. Orthotist & prosthetist, painter. UVU member. Adresa / Address: Skrétova 32, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.milanduris.cz

Zelený hranol, acryl na plátnì, nedatováno Green Prism, acrylic on canvas, undated 58

Bez názvu VI, akryl na plátnì, 2008 Untitled VI, acrylic on canvas, 2008 59

E Gotická katedrála Na portálu katedrály Notre Dame andìl za tichého pøitakání svìtla váží duše Na jedné misce hluché slovo pøísah palèivost tužby omšelosti pravd na misce druhé hráze hráze hráze zmatení skutkù výsmìch zdí

KARLA ERBOVÁ * 30. 4. 1933 Plzeò Básníøka, prozaièka, publicistka. Èlenka SZS. Poet, writer, publicist. SZS member. Adresa / Address: Bachova 2/1593, 149 00 Praha 4 E-mail: [email protected]

60

Proè právì on? Vždy ïábel – otec dramat v nás – by zlatem leštil zašlé kulisy zaèínal potlesk rozdmýchával záøi a pod forbínu tajnì odhazoval vyžrané zuby textù kdyby bolely A možná… øekl by i jak kdy komu odpouštìt a proè

La cathédrale gothique

Gotiska katedrala

Au tympan de la cathédrale Notre-Dame un ange avec le consentement tacite de la lumière pèse les âmes

Na swislach katedrale Notre Dame jandŸel z æichim pøih³osowanjom swìt³a duše waži

Dans un plateau de la balance des paroles sans lendemain l'ardeur de la convoitise la vérité délabrée Dans l'autre plateau un dédale d'impasses la confusion des oeuvres l'ironie des murs

W jednej šklièce wahi wuprajenja bjez jutøišeho rozžah³osæ žedŸby šìdŸiwe wìrnosæe W tamnej šklièce labyrint slepych hasow šmjat skutkow smìšenje murjow

Pourquoi l'accuser lui justement? Car le diable – le père de nos drames pourrait polir l'or des décors ternis provoquer des applaudissements raviver la clarté et rejeter en cachette dans les coulisses la morsure cruelle des textes qui font souffrire

Èehodla runje jeho wobskoržiæ? Wšako móh³ djabo³ – nan našich dramow wuswìtliæ z³oto mutneje pychi wuwabiæ pøiklesk wožiwiæ b³yšæ a storèiæ skradŸu za kulisy namócnu kusatosæ tekstow kiž nas èwìluje

Et peut-être… dirait-il aussi comment quand et à qui pardonner et pourquoi

Chiba tež pøeradŸi, kak hdy a komu wodaæ a èehodla

Pøeklad do francouzštiny / Translation: Jean-Louis Bradel

Pøeklad do hornolužické srbštiny / Translation: Božena Braumanowa, Bernadet Krawžina 61

Gotika katedralo Sur la portalo de katedralo Notre Dame angelo dum silenta jesado de lumo pesas animojn

brulo de sopiro kadukoj de veroj Sur la dua digojdigojdigoj haoso de faroj rikano de muroi Kial guste li? tamen la diablo – la patro de dramoj en ni – ore polurus kadukajn kulisojn komencus aplaudon flamigus brilon kariajn dentojn de tekstoj se ili dolorus Kaj eble – li dirus ankau kiel kiam kiun pardoni kaj kial Pøeklad do esperanta / Translation: Jaroslav Krolupper 62

Gotische Kathedrale Am Portal der Kathedrale Notre Dame wiegt bei der stillen Zustimmung des Lichtes ein Engel Seelen Auf einer Schale ein leeres Wort von Schwüren ein Brennen des Gefühls der Sehnsucht bemooste Wahrheiten Auf der anderen Schale Dämme Dämme Dämme eine Verwirrung der Taten ein Spott von Wänden Warum eben er? Doch ein Teufel – der Vater der Dramen – innerhalb unser würde mit dem Gold verschossene Kulissen putzen würde den Applaus beginnen würde den Schein schüren und unter die Vorbühne würde er die hohlen Zähne des Textes im geheimen Weg werfen wenn sie wehtun würden Und möglicherweise… würde er sagen auch wie und wann und wem vergeben und warum Pøeklad do nìmèiny / Translation: Jaroslava Pertlíèková 63

F

PAVEL FALÁTEK * 24. 11. 1953 Rokycany Grafik, designér, fotograf. Graphic, designer, photographer. Adresa / Address: Spádná 9, 321 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.falatek.cz

7927-ar, fotografie, 2007 7927-ar, photo, 2007 64

6472, fotografie, 2007 6472, photo, 2007 65

F Pohled z paštiky

IVO FENCL * 16. 4. 1964 Plzeò Prozaik, publicista. Vystøídal rùzné profese. Èlen SZS. Writer, publicist. Tried various professions. SZS member. Adresa / Address: Vrchlického 633, 332 02 Starý Plzenec E-mail: [email protected]

66

„Øada stížností na produkty masokombinátu X mì nutí, abych vás vyslal na inspekci, Morrisi. Doufám, že víte, co máte dìlat?” „Spolehnìte se, šéfe,” ujistil mì agent 013. „Podívám se té jejich výrobní lince na zoubky.” A spiklenecky na mì mrkl svým velkým modrým okem pøipomínajícím ponìkud dobráckou bulvu vola, kterým nebyl. Anebo že by pøece? „To bych prosil, Morrisi. A dokud nezjistíte, proè si tolik zákazníkù stìžovalo na jejich výrobky, nevracejte se. Jasné?” „O. K. Zjistím jejich výrobní postupy.” „Jinak mi nechoïte na oèi.” A s tím jsem zvìda propustil. Pøesnì za týden jsem k Zuzanì prohodil: „Ty kupuješ konzervy z masokombinátu X? Hm, propøíštì to radši nedìlej.” „A proèpak ne?” „To jsi lékaøka? Že se ptáš! Nevíš, že pouštìjí do prodeje hygienicky závadné potraviny?” „Ale nestraš. Našli už jste v nich vùbec nìco?” Právì jsem otvíral jednu z tìch konzerv. „Ne, ale náš agent èíslo 013 se taky ještì nevrátil.” Odložil jsem otvírák. „To tam má asi plné ruce práce.” „Nebo nic nevyèenichal a teï se ti bojí pøijít na oèi a podívat do nich zpøíma.” „Ale kdepak. Morris? To je charakter, však ho znáš.” „To tedy…” Nedopovìdìla a vstala. „A i kdyby nepøišel vùbec na nic, klièkovat a uhýbat nebude. Ani pohledem. Mám ostatnì pøedtuchu, že tam už na nìco kápnul.”

„Myslíš?” „Urèitì. Cítím to v kostech.” Mìl jsem pravdu. Kdoví, ale pøi posledních slovech jsem zrovna odklopil víèko. Z paštiky se na mì dívalo modøe velké volské oko.

comprando le conserve dalla fabbrica X? Per futuro, non lo farai.” „E perchè?” „E tu sei medica? Che domanda? Non sai, che mandano al mercato i prodotti dal modo igienico mallissimi?” „Non scherzare. Ne avete trovato qualcosa?”

L'occhiata dal pasticio „Tante reclami dei prodotti dal complesso carne X mi fa forza di mandarla da inspezione, Morris. Spero, che sa, cosa fare?” „D'accordo, capo,” mi ha assicurato agente 013. Visito la loro linea di montagio, severo. „E ha dato un occhio cospiratore a me con il suo occhio azzurro del bue bene, ma lui non è stato. O sarebbe si?” „Ti prego, Morris. E se non riconosce, perche tanti clienti reclamano tanti prodotti, non ritornare, chiaro?” „OK. Riconosco i loro procedori.” „Senza non mi tornare davanti miei occhi.” E dopo ne ho licenziato. Fra una settimana ho detto a Zuzana. „Tu stai

Sto aprendo una delle conserve. „Ma il nostro agente non ha tornato gia.” Ho messo apriscatole. „Ha forse tanto da fare.” „Forse non ha trovato niente e allora ha paura di tornarsi.” „Ma no, Morris? Ha un carattere, lo sai.” „E allora...” Non mi ha risposto e si sono alzata. „E se non troverá niente, ho presentimento, che ha trova qualcosa” „Veramente, lo sento nel stomaco.” Ho avuto la veritá e con le ultime parole ho aperto coperchio. Nel pasticio guarda a me un grande occhio azzurro del bue. Pøeklad do italštiny / Translation: Vìra Kubová

67

F

VÁCLAV FIALA * 11. 1. 1955 Klatovy Sochaø. Sculptor. Adresa / Address: Studio Hangár F, Arbesova 146, 339 01 Klatovy E-mail: [email protected] www.Vaclav-Fiala.cz

Zvonice pro Jorna Utzona, eukalipt, Sydney, Austrálie, 2004 Belfry for Jorn Utzon, eucaliptus, Sydney, Austrálie, 2004 68

Metamorfóza, topol, 2007 Metamorphosis, poplar, 2007 69

F

GUSTAV FIFKA * 27. 5. 1945 Klatovy Keramik. Èlen UVU. Ceramist. UVU member. Adresa / Address: Vaòkova 348, 339 01 Klatovy

Don Quijot, keramika, nedatováno Don Quijote, ceramics, undated 70

Šachový pat, keramika, nedatováno Chess Stalemate, ceramics, undated 71

F

DAGMAR FILA * 21. 4. 1957 Levoèa Pedagožka, keramièka, šperkaøka. Èlenka UVU. Tutor, ceramist, jewellery maker. UVU member. Adresa / Address: Kbel-Nová Ves 41, 340 12 Švihov E-mail: [email protected] www.lotos-image.wz.cz

72

Keramika, nedatováno Ceramics, undated

Strážce, keramika, nedatováno A Guardian, ceramics, undated 73

F Až mì budou vìšet Až mì budou vìšet za nohy tahat všechny obruèe spadnou jak ptáci do bažin vrstvy bolesti nánosy strachu každá šibenice

JAKUB FIŠER * 21. 10. 1981 Stod Právník, básník. Lawyer, poet. Adresa / Address: Domažlická 626, 333 01 Stod E-mail: [email protected]

74

Pak zbyde jen Lidskost má nahá zahrada Tam budu

Quand on me pendra

Êàëi ìÿíå áóäóöü âåøàöü

Quand on me pendra

Êàëi ìÿíå áóäóöü âåøàöü

tirera mes jambes

Çà íîãi òÿãàöü

tous les cercles

Óñå àáðó÷û

tomberont

ýïàäóöü

comme les oiseaux dans le marais

ßê ïòóøêi ý áûãíó

les couches de douleur

Ïëàñòû áîëþ

les alluvions de peur

Íàë¸òû ñòðàõó

chaque gibet

Êîæíàÿ øûáåíiöà

Tout ce qu'il reste

Ïîòûì çàñòàíåööà Òîëüêi

l'Humanité

×àëàâåêàëþáñòâà

mon jardin nu

Ìîé àãîëåíû ñàä

J'y serai

Òàì áóäó

Pøeklad do francouzštiny / Translation:

Pøeklad do bìloruštiny / Translation: Oksana Rahalskaya

Kateøina Sachrová

75

G Opál Padla slza lásky na kámen – Navždy do nìj vryla nesplnìný sen. Žhavou vášní jeho tvrdý tvar promìnila v mystický barev dar.

HANA GERZANICOVÁ * 11. 5. 1928 Plzeò Básníøka. Dlouhodobì žila v Sydney v Austrálii. Laureátka øady ocenìní. Èlenka SZS. Poetess. She has lived in Sydney, Australia for a long time. Laureate of many prices. SZS member. Adresa / Address: Pramenní 4, 301 00 Plzeò

76

V jeho lùno dala vizí svìt, nesmrtelných barev vìèný kvìt. Tam – v kamenné skály tváøi nedosažitelné lásky touhy záøí…

The Opal

L'Opale

A tear once fell softly alone – From the eyes of love Upon a stone.

Une larme d'amour sur une pierre est tombée – Un rêve amoureux elle y fait tracer.

It touched wih its passion the rock bellow and remained there forever in a mystical glow.

Avec une passion brûlante cette forme rustique est transformée en cadeau des couleurs mystiques.

It engraved its longing in the stony embrace, leaving behind a precious trace.

Dans le giron dur de pierre elle enveloppe ses désirs, en forme des couleurs immortelles ils restent là pour fleurer.

Transformed into patterns Of colours an gleams Love is displaying Her unrecheable dreams…

C'est dans ce visage de pierre, que les images d'amour impossible à atteindre brillent de leurs larmes toujours…

Pøeklad do angliètiny / Translation: Hana Gerzanicová

Pøeklad do francouzštiny / Translation: Hana Gerzanicová

77

G Poèkám do tmy (Ukázka) Koenig odemkl dveøe. Do zaprášené místnosti pronikla trocha svìtla. „Poèkej tady, pùjdeme na chvíli do lesa, když máme èas.” Vešel dovnitø. Ve skøíni byla pøipravená puška. Dvojka, brokovnice. Koenig ji vzal do ruky a znovu vyšel pøed chatu. „Jù, strejdo, ty jsi voják?” „Ne.” Koenigovi se nechtìlo moc mluvit. „Ale máš pušku. Jak to, že máš pušku, když nejsi voják?” „To je lovecká puška. Na zvíøata.”

VÁCLAV GRUBER * 10. 3. 1953 Plzeò Lékaø, prozaik. Èlen SZS. Medical doctor, writer. SZS member. Adresa / Address: U Stavidel 806, 333 01 Stod E-mail: [email protected]

78

„My pùjdeme støílet zvíøata? Strejdo, já chci jít na medvìda. Nebo na vlky. Pùjdeme støílet na vlky. My jsme s tatínkem jednou šli na vlky, ale jenom s mojí puškou, víš? Já mám taky pušku, ale ne takovouhle opravdovou.” Koenig neodpovìdìl. Snad poprvé zaváhal, jestli vybral opravdu ten správný cíl. Jen na okamžik. Jen na okamžik zapochyboval o tom, co si snad doopravdy ani neuvìdomoval. Že smrt nemusí být nejhorším trestem, je-li to jen smrt viníka. „Tak jdeme.” Náboje mìl v kapse. Teï je zasunul do hlavní. Náboje s jednou velkou olovìnou støelou, které se používají na divoká prasata. Vìdìl, že mùže padnout jen jeden výstøel. Jen jeden. Až k tomu výstøelu byl Koenigùv plán naprosto pøesný. Za tím jediným výstøelem už nebyl plán žádný. Tam byla zase jenom ta mlha, ve které Koenig jen nejasnì tušil obrysy dalších možných událostí. Nepøe-

mýšlel o tom. Ten výstøel byl cíl, ke kterému smìøovalo všechno jeho úsilí a kterým jeho plán konèil. Nezúèastnìný pozorovatel by možná dokázal pøedpokládat ještì jeden výstøel, který by ukonèil všechno. Koenig o tom nepøemýšlel, i když jeho podvìdomí možná ani tuto eventualitu nevyluèovalo, když zasouval náboje do obou hlavní.

Ich warte, bis es dunkel ist (Auszug) Koenig schloss die Tür auf. Ein bisschen Licht drang in das verstaubte Zimmer. „Warte hier, wir gehen für eine Weile in den Wald, wenn wir Zeit haben.” Er ging hinein. Im Schrank stand eine Flinte vorbereitet. Eine Schrotflinte, Modell zwei. Koenig nahm sie und ging wieder vom Wochenendhaus weg. „Jee, Onkel, bist du Soldat?” „Nein.” Koenig hatte keine Lust zu sprechen. „Aber du hast eine Flinte. Wieso, dass du eine Flinte hast, wenn du kein Soldat bist?” „Das ist eine Jagdflinte. Für Tiere.” „Wir gehen Tiere schießen? Onkel, ich möchte einen Bären erschießen. Oder Wölfe. Wir gehen Wölfe

schießen. Einmal gingen wir mit Vati Wölfe schießen, aber nur mit meiner Flinte, weißt du? Ich habe auch eine Flinte, aber keine wirkliche wie diese.” Koenig antwortete nicht. Wohl zum ersten Mal zögerte er, ob er wirklich das richtige Ziel auswählte. Nur für einen Moment. Für einen Moment zweifelte er daran, was er wirklich nicht einmal wahrnahm. Dass Tod nicht nötig die höchste Strafe sein muss, wenn es der Tod des Schuldigen ist. „Jetzt los.” Patronen hatte er in der Tasche. Jetzt schob er sie in die Läufe. Patronen mit einem großen bleiernen Geschoss, die für Wildschwein verwendet werden. Er wusste, nur ein Schuss kann fallen. Nur einer. Bis zu diesem Schuss war Koenigs Plan ganz genau. Nach dem einzigen Schuss gab es keinen Plan mehr. Dort war wieder nur Nebel, in dem Koenig die Umrisse weiterer möglicher Ereignisse ahnte. Er dachte darüber nicht. Der Schuss war sein Ziel, zu dem alle seinen Bemühungen führten und mit dem sein Plan zu Ende war. Ein neutraler Beobachter würde vielleicht noch einen Schuss voraussetzen, der alles zu Ende bringen würde. Koenig dachte darüber nicht, auch wenn sein Unterbewusstsein nicht einmal diese Variante ausschloss, als er die Patronen in beide Läufe schob. Pøeklad do nìmèiny / Translation: Lenka Bauerová

79

Jag väntar tills mörkret faller (Utdrag) Koenig låste upp dörren. Lite ljus trängde in i det dammiga rummet. „Vänta här” sa han „vi går ut i skogen en stund nu när vi har tid”. Han gick in och hämtade ett dubbelpipigt hagelgevär som stod färdigt i ett skåp. När han kom ut sa pojken. „Åh, är du soldat farbror?” „Nej.” Koenig ville inte prata. „Men du har ju ett gevär. Varför har du det om du inte är soldat?” „Det är ett jaktgevär. Att skjuta djur med.” „Ska vi skjuta djur? Farbror, jag vill jaga björn. Eller varg. Ja, vi jagar varg! En gång var pappa och jag ute och letade varg, men vi hade bara mitt gevär med oss. Jag har också ett gevär, fast inte ett riktig.” Koenig svarade inte. För första gången tvekade han om han verkligen tagit det riktiga beslutet. Bara för ett ögonblick. Bara ett ögonblick tvekade han inför det han egentligen inte riktig insåg. Att döden inte behöver vara det värsta straffet, om det innebär en skyldigs död. „Nu går vi.” Patronerna hade han i fickan. Nu stoppade han in dom i piporna. Patroner med stora blyku-

80

lor som används till vildsvin. Han viste att han bara kunde skjuta en gång. Bara en. Fram till skottet var Koenigs plan klar. Efteråt fanns ingen. Där fanns bara dimman genom vilken Koenig vagt anade konturerna av andra möjliga händelser. Han tänkte inte mer på det nu. Skottet var målet av alla hans ansträngnigar och med det slutade hans plan. En avlägsen betraktare skule kunna förutse ytterligare ett skott, som skulle sätta punkt för alt. Koenig grabblade inte över det, när han laddade gevärets båda pipor, även om hans undermedvetna inte uteslutit den möjligheten. Pøeklad do švédštiny / Translation: Agneta Slabá

Ïîäîæäó ïîêà íå ñòåìíååò (Oòðûâîê) Ê¸íèã îòêðûë äâåðü. Â êîìíàòó, ïîêðûòîé ïûëüþ, ïðîíèêëî íåìíîãî ñâåòà. „Ïîäîæäè çäåñü, ïîãóëÿåì íåìíîãî ïî ëåñó, ó íàñ æå åñòü âðåìÿ.“ Îí âîø¸ë âíóòðü. Â øêàôó íàõîäèëàñü ïðèãîòîâëåííàÿ âèíòîâêà. Äâîéêà, äðîáîâèê. Ê¸íèã, âçÿâ å¸ â ðóêè, ñíîâà âûøåë íàðóæó. „Ýõ, äÿäÿ,ðàçâå òû ñîëäàò?“

„Äà íåò.“ Ê¸íèãó áûëî íå äî ðàçãîâîðîâ. „Íî âåäü æå ó òåáÿ åñòü âèíòîâêà. Êàê ýòî òàê, âèíòîâêà åñòü,à òû íå ñîëäàò, äà?“ „Ýòî îõîòíè÷üÿ âèíòîâêà. Íà çâåðåé æå.“ „À ðàçâå ìû ïîéä¸ì ñòðåëÿòü çâåðåé? Äÿäÿ, à ÿ õî÷ó îõîòèòüñÿ íà ìåäâåäåé. Èëè íà âîëêîâ. Âîò ìû îäíàæäû ñ ïàïîé îõîòèëèñü íà âîëêîâ, íî ó íàñ òîãäà áûëà òîëüêî ìîÿ âèíòîâêà, çíàåøü? Ó ìåíÿ åñòü òîæå âèíòîâêà, íî íå òàêàÿ íàñòîÿùàÿ, êàê ó òåáÿ.“

ñîáûòèé. Îí íå äóìàë îá ýòîì. Èìåííî âûñòðåë áûë öåëüþ, ê êîòîðîé áûëî íàïðàâëåíî âñå åãî óñèëèÿ è âîò òàì åãî ïëàíû çàêàí÷èâàëèñü. Áåçó÷àñòíûé íàáëþäàòåëü ìîã ïðåäïîëàãàòü åù¸ îäèí âûñòðåë, â ðåçóëüòàòå êîòîðîãî âñ¸ áû çàêîí÷èëîñü. Ê¸íèã íå ñòàë äóìàòü îá ýòîì, õîòÿ åãî ïîäñîçíàíèå äàæå òàêóþ âîçìîæíîñòü íå èñêëþ÷àëî, êîãäà îí âêëàäûâàë ïóëè â îáà ñòâîëà. Pøeklad do ruštiny / Translation: Jiøina Svobodová

Ê¸íèã íå îòâåòèë. Ìîæåò áûòü, îí âïåðâûå ñòàë ñîìíåâàòüñÿ â òîì, äåéñòâèòåëüíî ëè îí âûáðàë ïðàâèëüíóþ öåëü. Òîëüêî íà ìèíóòêó. Ìãíîâåíèå îò ñîìíåâàëñÿ â òîì, ÷òî îí, íàâåðíîå, íà ñàìîì äåëå íå îñîçíàâàë. Òî åñòü ÷òî ñìåðòü ìîæåò è íå áûòü õóäøèì íàêàçàíèåì, åñëè ðå÷ü èä¸ò î ñìåðòè âèíîâíîãî. „Íó, ïîøëè.“ Ñíàðÿäû ó íåãî ëåæàëè â êàðìàíå. Ñåé÷àñ îí èõ âëîæèë â ñòâîëû. Ñíàðÿäû ñ îäíîé áîëüøîé ñâèíöîâîé ïóëåé, êîòîðûå èñïîëüçóþòñÿ ïðè îõîòå íà êàáàíîâ. Îí çíàë, ÷òî ìîæåò âûñòðåëèòü òîëüêî îäèí ðàç. Òîëüêî îäèí âûñòðåë. Âîò ÷òî êàñàåòñÿ âûñòðåëà – íàìåðåíèÿ ó Ê¸íèãà áûëè ñîâåðøåííî ÿñíû è òî÷íû. Ïîñëå îäíîãî âûñòðåëà íèêàêèõ áîëüøå ïëàíîâ íå áûëî. Äàëüøå áûë òîëüêî òóìàí, â êîòîðîì Ê¸íèã ëèøü ñìóòíî ïðåä÷óâñòâîâàë êîíòóð ñëåäóþùèõ âîçìîæíûõ

81

H

JOSEF HARING * 18. 8. 1952 Praha Malíø, grafik. Èlen UVU. Painter, graphic artist. UVU member. Adresa / Address: Harantova 7, 301 00 Plzeò

Elegie, nedatováno Elegy, undated 82

Elegie, nedatováno Elegy, undated 83

H

PAVEL HAUER * 3. 4. 1960 v Plzni Malíø, grafik, fotograf, pedagog. Èlen UVU. Painter, graphic artist, photographer, tutor. UVU member. E-mail: [email protected]

Akt, cyanotypie, 2009 Nude, cyanotype, 2009 84

Akt, gumotisk, 2014 Nude, gum bichromate print, 2014 85

H

JAROSLAV HAUSNER * 29. 11. 1944 Praha Projektant, fotograf, grafik. Èlen UVU. Planner, photographer, graphic artist. UVU member. Adresa / Address: Americká 15, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Klatovská, digitální fotomontáž, 2013 Klatovská, digital photomontage, 2013 86

Marnost, digitální fotomontáž, 2011 Vanity, digital photomontage, 2011 87

H

MILOŠ HAUSNER * 12. 4. 1948 Plzeò Malíø, grafik, sochaø. Èlen UVU. Painter, graphic artist, sculptor. UVU member. Adresa / Address: Plzeòská cesta 65, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Ulita II, digitální grafika, 2007 Seashell II, digital graphics, 2007 88

Atelier, olej na plátnì, 1989 Studio, oil on canvas, 1989 89

H

VLADIVOJ HAVLÍÈEK * 11. 2. 1950 Budyò nad Ohøí Malíø, grafik, galerista. Èlen UVU. Painter, graphic artist, gallery owner. UVU member. Adresa / Address: Bažantnice 746, 330 26 Tluèná E-mail: [email protected]



H

MILENA HELUSOVÁ * 25. 8. 1946 Loza u Plznì Malíøka, keramièka. Èlenka UVU. Painter, ceramist. UVU member. Adresa / Address: Horní Bìlá 129, 331 52 Dolní Bìlá E-mail: [email protected]



H Mìsto v nadìji Mariáš snù s barvami vonícími terpentýnem. Aas v bílých rukavièkách rozdává na bílé pavuèinky. Tramvaj v Koterovské s veèerní cigaretkou. A pánové, o všechno: život, lásku i to naposled, o ty krásné holky s oèima Mutiové, rozhoukané sanitky vezoucí nadìji, veèeøe u Jadranu,

JIØÍ HLOBIL * 22. 5. 1956 Pøíbram

zahlcené mìsto s jedinou zelení na semaforech, bláznivé køižovatky tolik se podobající našim osudùm. Snímám.

Pedagog, kulturní pracovník a scénárista. Èlen SZS.

Máte pøednost, madam.

Tutor, cultural agent and scriptwriter. SZS member.

Ne, to není falešná hra

Adresa / Address: Blatenská 18, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected]

94

Pøijela jste z Louvru? a hraje se o všechno, hlavnì o život, o krásu…

Staden i hopp

En by i håbe

Poker av dröm med färger luktande som terpentin.

Drømmen poker med foskellige farver lugte af terpentin.

Atelier med vita handskar ger bort dem spindelnät Vit.

Attaché med hvide handsker giver ud den hvide skuffen.

Spårvagn på Koterovska gatan i kväll med cigarett.

Med aften cigaret kører en sporvogn i Koterovka gade.

Och herrar, spelar om allt

Kære herrer, i alle

livet, kärlek och den sista likaväll,

en liv, og kærlighed til det sidste

om vackra flickor med Muti’s ögon,

o de smukke piger med øjnene Muti

tjutande ambulanser bär hopp,

hyler ambulancern kører i håben

middag vid Jadran

middagen på Adriaterhavet,

belastade stad med den endast grön bara på trafikljus,

overbelastede byen med grønt område kun i trafiklys,

galen korsning liknar mycket våra öden.

skøren kryds ligesom vores skæbner.

Jag lyfter på hatten.

Jeg skærer.

Ni föredrar, madam.

Du har præferencen madam.

Kommer du från Louvren?

Kommer du fra Louvre?

Nej, det är inte en falska spel

Nej, det er ikke et fake spil

och man leker med allt,

vi spiller om alt

främst med den vacker, i livet...

Men primaert vi spiler om livet, og skonhed...

Pøeklad do švédštiny / Translation: Silvia Morasten

Pøeklad do dánštiny / Translation: Šárka a Tereza Hlobilovy

95

H

ROBERT HOØÍNEK * 27. 3. 1978 Ústí nad Labem Malíø, sochaø, grafik a pedagog. Painter, sculptor, graphic artist and tutor. Adresa / Address: Pražská 465, 500 02 Hradec Králové Schwarzova 5, 300 01 Plzeò E-mail: [email protected]

Fluorescent Paint, olej na plátnì, 2014 Fluorescent Paint, oil on canvas, 2014 96

Zakrytá tváø, olej na plátnì, 2014 Covered Face, oil on canvas, 2014 97

H

JOSEF HRUBÝ * 10. 5. 1932 Èernìtice u Volynì Básník, výtvarník, pøekladatel. Èlen SZS. Laureát ceny Litera za poezii 2010. Poet, artist, translator. SZS member. Litera prize Laureate in 2010. Adresa / Address: Koterovská 96, 326 00 Plzeò

Numerale, koláž, papír, kombinovaná technika, 2006 Numerale, collage, paper, combined technique, 2006 98

Barvy Šedá báseò se nedá napsat Zelenou si opiš Èernou báseò radìji nemyslit Fialová báseò: miluj mne až za hrob Bílá báseò: sùl na stole aneb kapitán Scott na jižním pólu Báseò rùžová: blbec se umí smát zleva doprava a naopak Zlatá báseò: stradivárky polité gruzínským koòakem Báseò žlutá: kde se mi ztratila tabatìrka? Modrá báseò: od miluju k nemiluju jsou jen dvì vteøiny Báseò nachová: lampa svítí a ty spíš s otevøenou knížkou Báseò hnìdá: chudì navštìvovaná krajina Šedá báseò se nedá napsat

Couleurs On ne peut pas écrire un poème gris Le poème vert est de la copie Il vaut mieux ne pas penser au poème noir Le poème violet: aime-moi par-delà le tombeau Le poème blanc: du sel sur la table ou bien: le capitaine Scott au pôle sud Le poème rose: un imbécile qui sait rire

de gauche à droite et de droite à gauche Le poème doré: un Stradivarius inondé de cognac de Géorgie La poème jaune: où est passée ma tabatière? Le poème bleu: d'aimer à ne pas aimer il n'y a qu'une seconde Le poème pourpre: tu dors à la lueur d'une lampe avec un livre ouvert Le poeme brun: c'est un pays peu fréquenté On ne peut pas écrire un poème gris Pøeklad do francouzštiny / Translation: Jean-Louis Bradel

Farben Ein graues Gedicht lässt sich nicht schreiben Das grüne schreibe dir ab Ein schwarzes Gedicht lieber nicht denken Das lila Gedicht: Liebe mich bis übers Grab hinaus Weißes Gedicht: Salz auf dem Tisch oder Kapitän Scott auf dem Südpol Gedicht in Rosa: Narr versteht zu lachen von links nach rechts und umgekehrt Goldenes Gedicht: Stradivari mit grusinischem Kognak begossen Gedicht in Gelb: Wo hab ich die Tabakdose verloren? Blaues Gedicht: Vom Ich-liebe bis zum Ich-liebe-nicht sind nur zwei Sekunden

99

Gedicht in Purpur: Die Lampe brennt und du schläfst mit dem offenen Buch Gedicht in Braun: Selten besuchte Landschaft Ein graues Gedicht lässt sich nicht schreiben Pøeklad do nìmèiny / Translation: Franz Peter Künzel

Colores Un poema gris no se puede escribir Copia uno verde Un poema negro mejor es no pensarlo Un poema violeta: ámame más allá de la tumba Un poema blanco: sal en la mesa o el capitán Scott en el Polo Sur Un poema rosa: sabe reírse un necio de izquierda a derecha y viceversa Un poema dorado: estradivarius regado de coñac georgiano Un poema amarillo: dónde se perdió mi pitillera? Un poema azul: de amor a desamor hay sólo dos segundos Un poema escarlata: la lámpara ilumina y tú duermes con un libro abierto Un poema pardo: un país poco visitado Un poema gris no se puede escribir ?

Pøeklad do španìlštiny / Translation: Clara Janés

100

Kolory Szarego wiersza nie mo¿na napisaæ Zielony sobie przepisz O czarnym wierszu raczej nie myœleæ Fioletowy wiersz: kochaj mnie do grobowej deski Bialy wierzs: sól na stole czyli kapitan Scott na biegunie po³udninowym Wiersz ró¿owy: g³upiec potrafi siê œmiaæ od lewej do prawej strony i z powrotem Z³oty wiersz: skrzypce stradivariusa polane gruziñskim koniakiem Wiersz ¿ó³ty: gdzie zgubi³em tabakierkê? Niebieski wiersz: od kocham do nie kocham mijaj¹ tylko dwie sekundy Wiersz pupurowy: lampa siê pali a ty œpisz nad otwart¹ ksi¹¿k¹ Wiersz br¹zowy: ubogo odwiedzana kraina Szarego wiersza nie mo¿na napisaæ Pøeklad do polštiny / Translation: Franciszek Nastulczyk

Színek Szürke verset nem lehet írni A másolata legyen zöld Feketét elképzelni is rossz Ibolyaszínû: a sírig szeres engem Fehér vers: só az asztalon

avagy Scott kapitány a Déli-sarkra ér Rózsaszín vers: ahogy egy hülye csak jobbról balra vagy balról jobbra tud mosolyogni Aranyszínû: grúz konyakkal leöntött Stradivári Sárga vers, mikor elvesztett szivartárcám keresem Kék: a szeretlektõl a nemszeretlekig csak két másodperc az út Bíbor: a lámpafényben nyitott könyv fölött alszol A barna vers ember nem járta táj Szürke verset nem lehet írni Pøeklad do maïarštiny / Translation: István Vörös

Värejä Harmaata runoa ei voi kirjoittaa Kirjoita vihreä Mustaa runoa on parempi olla ajattelematta Violetti runo: rakasta minua kuolemani jälkeenkin Valkoinen runo: suola pöydallä eli kapteeni Scott etelänavalla Ruusupunainen runo: hölmö osaa nauraa vasemmalla oikealle ja päinvastoin Keltainen runo: gruusialaista konjakkia Stradivari-viulun päällä Keltainen runo: mihin tupakkarasiani on kadonnut? Sininen runo: rakastan ja en rakasta siina on vain kaksi sekuntia ero

Porfyyrivärinen runo: lamppu valaisee ja sinä nukut kirja avattuna Ruskea runo: maisema, jossa käydään köyhästi Harmaata runoa ei voi kirjoittaa Pøeklad do finštiny / Translation: Markéta Hejkalová

Litirnir Grátt ljóð getur maður ekki skrifað Grænt ljóð átt ?ú að afrita Svart ljóð er best að hugsa ekki Fjólublátt ljóð: elskaðu mig þangað til dauðinn aðskilur okkur Hvítt ljóð: salt á borðinu Eða kafteinn Scott á Suðurpólnum Bleikt ljóð: fáviti kann að hlæja frá vinstri til hægri og tilbaka Gyllt ljóð: koníak frá Georgíu skvettist á Stradivarius-fiðlu Gult ljóð: hvar er tóbaksdósin mín? Blátt ljóð: milli „elska” og „elska ekki” eru aðeins tvær sekúndur Purpurarautt ljóð: lampinn logar og þú sefur með opna bók Brúnt ljóð: slóðir sem fáir heimsækja Grátt ljóð getur maður ekki skrifað Pøeklad do islandštiny / Translation: Lenka Zimmermannová

101

H Z Ostrovních básní Srnec pláèe vlaštovky ubližují nebi

První mráz spálil poslední zbytky kvìtù I dým z veèerních ohòù pøimrzl k zemi

IVO HUCL * 29. 1. 1961 Plzeò

Pøemýšlím jak zastavit pavouka rozdrceného botou

Nezávislý kulturní aktivista, kurátor a èajovník. Básník. Independent cultural activist, curator and tearoom owner. Poet.

Vlaštovky na vìtrných køídlech Vlaštovky špaèci, vlaštovky vrabci, vìtrný dech Vlaštovka Allen, vlaštovka Magor, vlaštovka Bondy

Adresa / Address: Šáhlavice 63, 332 04

Vlaštovka cikáda, vlaštovka hlína, vlaštovka z jižního Tøince

E-mail: [email protected] www.bezejmenna.name

Bílé mraky, èerné vlaštovky Modré mraky, bílé vlaštovky Ale také èervené, fialové, zelené Popartová vlaštovka Andy

102

Vlaštovka déš Vlaštovka jableèná, vlaštovka oøechová Vlaštovka ryba, vlaštovka slepice, vlaštovka kùò s velkou páchnoucí plachtou na hnùj pod rozdvojeným ocasem Vlaštovka leknín Vlaštovka houba John Cage – kam letí? Vlaštovka Messiaen, Scelsi, Beefheart, Xenakis… Vlaštovka LaMonte Young køièící na kvìtiny Vím, že miluješ vzdušné atonální písnì mrkvové natì. vlaštovko šlehající vrbovým prutem A co hejno vlaštovèích apoštolù? V popøedí vlaštovka dudek Milan Knížák? Vlaštovka Lenin nese v zobáku zrníèko rudého popcornu Vlaštovka nebo vejce, vejce nebo vlaštovka Vejce je nahá vlaštovka V trhlinì prostoru vlaštovka havran Never more 103

Aus den Inselgedichten Ein Rehbock weint Schwalben verletzen den Himmel

Erster Frost verbrannte letzte Reste der Blumen Auch Qualm von abendlichen Feuern fror an die Erde

Ich überlege wie aufzuhalten eine Spinne zerquetscht vom Schuh

Schwalben auf windigen Flügeln Schwalben Stare, Schwalben Spatzen, windiger Atem Schwalbe Allen, Schwalbe Magor, Schwalbe Bondy Schwalbe Zirpe, Schwalbe Lehm, Schwalbe aus südlichem Trzynietz Weiße Wolken, schwarze Schwalben Blaue Wolken, weiße Schwalben Aber auch rote, violette, grüne Popartige Schwalbe Andy 104

Schwalbe Regen Schwalbe apfelig, Schwalbe nussig Schwalbe Fisch, Schwalbe Huhn, Schwalbe Pferd mit großem stinkendem Segel auf den Mist unter entzweitem Schwanze Schwalbe Seerose Schwalbe Pilz John Cage – wohin fliegt er? Schwalbe Messiaen, Scelsi, Beefheart, Xenakis… Schwalbe LaMonte Young schreit Blüten an Ich weiß, dass du luftige atonale Lieder von Möhrenkraut liebst. du Schwalbe peitschend mit Weidenrute Und was der Schwarm der Schwalbenaposteln? Im Vordergrunde Schwalbe Wiedehopf Milan Knížák? Schwalbe Lenin trägt im Schnabel ein Körnchen roten Popcorns Schwalbe oder Ei, Ei oder Schwalbe Ein Ei ist eine nackte Schwalbe Im Riss des Raumes Schwalbe Rabe Never more Pøeklad do nìmèiny / Translation: Harald Bäumler

105

H

* 13. 1. 1942 Maršovice Keramik, ilustrátor, kreslíø. Èlen UVU. Ceramist, illustrator, draftsman. UVU member. Adresa / Address: Rokycanova 144, 347 01 Tachov E-mail: [email protected]

Bez názvu, 2001 Untitled, 2001 106

Bez názvu, 2002 Untitled, 2002 107

H

VÁCLAV HYNÈÍK * 30. 1. 1948 Klatovy Fotograf, grafik. Èlen UVU. Photographer, graphic artist. UVU member. Adresa / Address: Skrétova 18, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.davidajakub.cz

Imaginace svìtla, fotografie, 2007 Light Imagination, photograph, 2007 108

NY Twins, fotografie, 1994 NY Twins, photograph, 1994 109

H

MILADA HYNKOVÁ * 6. 3. 1942 Domažlice Textilní výtvarnice, loutkáøka. Èlenka UVU. Textile artist, puppeteer. UVU member. Adresa / Address: Rýzmberská 404, 345 06 Kdynì



CH Podzim

Mizení

ve vykøièené posteli jako ohaø

V zimì se mìníš, hoøí krev,

neobydlená tìla noèní mùra

když piješ svaøené víno

v pomalém ztemnìlém dešti

v restauraci u holých stromù.

prach listí usedá na høbety rukou

Zakláníš hlavu, nehybníš,

DAVID CHARVÁT * 19. 12. 1974 Plzeò Básník, prozaik a scenárista. Poet, writer and scriptwriter. Adresa / Address: Arbesova 7, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Stav oèi hodin tìkají sem a tam sypkým pískem oslepují stíny v nejhlubší noci se postavy jedna po druhé natahují

112

rty pootevøené na zaklepání.

Es herbstet

Stand

Verschwinden

auf einem berüchtigten Bett wie ein Hühnerhund

die Augen der Uhr schweifen hin und her

Im Winter änderst du dich, das Blut brennt,

unbewohnte Körper ein Nachtmahr

durch den Schüttsand blenden die Schatten

wenn du trinkst den Glühwein

im langsamen verfinsterten Regen

in der tiefsten Nacht werden die Gestalten

im Restaurant an kahlen Bäumen.

fällt der Staub der Blätter auf die Handrücken

eine nach der anderen langgezogen

Du neigst den Kopf nach hinten, und starrst, die Lippen halb geöffnet auf das Klopfen.


113

J Vìèné vìci

O dno

Není toho moc radost støídá zlost ani málo další nemá dost

Jsem na dnì ale kde je dno když není ani bezedno

hoï psovi vlastní kost,

a den trvá víc než dá se žít,

Osel sobì ROBERT JANDA * 9. 9. 1966 Plzeò Vystøídal rozmanité profese, básník – vìnuje se experimentálním formám. Tried various professions, poet – experimental forms. Adresa / Address: Vrchlického 6, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected]

114

Vítr šustí suchou kukuøicí to svìt osel si stále myslí žádá žrát žel v mé pusté hlavì není seno nejsou hrábì,

Myslí si listí že je dole nebo nahoøe na jaøe na podzim trvá puèí a tleje Neobsáhne hrob podlaha hryže strop,

Ewige Dinge

Um Boden

Dessen ist nicht viel Freude folgt Verdruss nicht mal wenig für anderen ist nie Schluss

Bin am Boden Doch wo ist Boden wenn nicht einmal ist Bodenloses

wirf vor dem Hunde dein eignes Bein,

und ein Tag währt länger als sich leben lässt,

Esel für sich Wind raschelt in dürrem Mais dies die Welt der Esel sich ständig denkt er fordert zu fressen

Denkt sich das Laub dass es unten oder oben ist im Frühjahr im Herbst es harrt sprießt und modert es enthält kein Grab Boden nagt an Decke,

Übel in meinem öden Kopfe es gibt kein Heu es gibt keine Rechen,

Pøeklad do nìmèiny / Translation: Harald Bäumler

115

J

SLAVÌNA JANDOVÁ * 2. 7. 1941 Plzeò Textilní a odìvní výtvarnice, ilustrátorka. VŠ pedagožka. Èlenka UVU a STV Praha. Textile and clothing artist, illustrator. University tutor. UVU and STV Prague member. Adresa / Address: U jam 18, 323 00 Plzeò E-mail: [email protected]

116

Noèní tanec kocoura, aradecor, 2005 A Tomcat's Night Dance, aradecor, 2005

Dneska létají andìlé, aradecor, 2003 Angles Are Flying Today, aradecor, 2003 117

J

OLDØICH JANOTA * 27. 8. 1949 Plzeò Hudebník, literát, výtvarník. Musician, writer, artist. Adresa / Address: Palackého 14, 110 00 Praha 1 E-mail: [email protected]

Luèištník, kresba, nedatováno An Archer, drawing, undated 118

Pastýøi

Shepherds

Tanèí tu s kabátem

Here they are

pastýøi dolinou

dancing with an overcoat

nevidí za sebou

the shepherds through the hollow.

nevidí za sebou køídla

No view of their beyond

jak v ramenou

no view of the wings

nesou je stále výš

that in their shoulders

nesou je stále výš

carry them higher and higher

Až celý dùl se zdvíhá

Till the whole hollow is rising

vlna se støídá

and the wave turns upside down

Pøeklad do angliètiny / Translation: Oldøich Janota

119

J

JAN JELÍNEK * 5. 12. 1947 Praha Básník, výtvarník a publicista. Èlen UVU. Poet, artist and publicist. UVU member. Adresa / Address: Klatovská 76, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Krajina s igelitem, olej na sololitu, 1981 Landscape with Plastic, oil on hardboard, 1981 120

Rytec (výòatek z povídky) Poznal, že se s ním od té chvíle nìco stalo, že je šastnìjší, volnìjší a ménì unavený, i když dál døe se svými druhy ve štole až k padnutí. Jedna vìc ho ale zarazila. Od okamžiku svého objevu se sice malièko, ale stále potí a po vystøídání, pøi jídle, kdy je èich citlivìjší, zjistil, že i slabounce, nezvykle zapáchá. Zápach mu cosi pøipomínal. Nebyl to dobrý zápach. Mimodìk zdvihl oèi. Jeden z jeho druhù, ten který sedìl nejblíže, upíral naò zamyšlený pohled. Když se jejich zraky setkaly, uhnul ten druhý oèima a pøedstíral, že se plnì vìnuje jídlu. Ten to cítí také, uvìdomil si. Dál se tím nezabýval, nebo mu hlavou víøily obrazce, rytmy, køivky – vše v nádherném sledu a kombinacích. Jedny vyjadøovaly radost, jiné se tragicky lomily; tyto zavíjející se jsou obrazem soudržnosti a pøátelství nás všech, sester a bratøí, a tyto zase… Chopil se rovné hladké desky a zaèal horeènì rýt a škrábat…

121

The Engraver (an excerpt from the short story) Realized he did, that from that moment on something happened; that he feels happier, freer and less tired although he went on drudging together with his companions in the gallery. But there was one thing which was making him embarrassed. Since the time of his discovery he could not help having the feeling of a strange kind of perspiration, and during the lunch break when he was eating and his sense of smell was more sensitive than at work he noticed the faint but rather unusual odour of his body. The odour reminded him of something. It was quite an unpleasant smell. Involuntarily, he looked up. One of his companions, the one who was sitting next to him, was watching him with a pondering, mindful look. When their eyes met the bloke turned his gaze, pretending he was deeply devoted to his meal. He thought: My companions must surely smell the same. From that moment on he did not pay any attention to the feeling. Patterns, rhythms and amplitudes whirled through his head – everything in a splendid sequence and combination. Some expresed joyfulness, other broke off tragically; those interweaving represent a portrait of the solidarity and friendship of us all, sisters and brothers, and those again… He took a flat, plain board and began engraving and scratching feverishly…

Pøeklad do angliètiny / Translation: Robert Vorel

122

Der Graveur (Auszug aus einer Erzählung) Er merkte, dass seit diesem Augenblick etwas mit ihm geschah, dass er glücklicher, freier und weniger müde war, auch wenn er weiter mit seinen Freunden im Stollen schuftete bis zum Umfallen. Eine Sache aber überraschte ihn. Seit dem Augenblick seiner Entdeckung schwitzte er, nur leicht zwar aber anhaltend, und nach seiner Einwechslung, als sein Geruchssinn während des Essens empfindlicher war, stellte er fest, dass er ungewöhnlicherweise sogar leicht übel roch. Der Geruch erinnerte ihn an etwas. Es war kein guter Geruch. Unwillkürlich hob er die Augen. Einer seiner Freunde, welcher am nächsten bei ihm saß, starrte ihn nachdenklich an. Als sich ihre Blicke trafen, wich der Andere ihm aus und widmete sich scheinbar ganz und gar seinem Essen. Ihm wurde bewusst, dass dieser es auch roch. Er befasste sich aber nicht weiter damit, weil in seinem Kopf Bilder, Rhythmen und Kurven umherwirbelten – alles in schöner Abfolge und Kombinationen. Die einen drückten Freude aus, andere nahmen eine tragische Wende; jene, die sich dort verwickelten waren ein Bild des Zusammenhaltes und der Freundschaft von uns allen, der Schwestern und Brüder, und diese wieder… Er griff nach einem glatten Brett und begann fieberhaft zu gravieren und zu ritzen...

Pøeklad do nìmèiny / Translation: Helena Vendová jr.

123

J

JARMILA JETLEBOVÁ * 16. 4. 1950 Ústí nad Labem Malíøka, kreslíøka. Painter, draftswoman. Adresa / Address: Tachovská 27, 323 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Frontispice ke knize Keltská sinusoida, perokresba, 2009 Frontispice for the Book Keltish Sinusoid, pen drawing, 2009 124

Rùže mezi rùžemi, olej na sololitu, 1999 Rose among Roses, oil on hardboard, 1999 125

J Snad nìkam dojdu (úvod a závìr povídky) Maminka mi dala do uzlíèku pekáè buchet jako Honzovi z pohádky a vyrazil jsem na cestu. Honzu už jsem dobøe znal z pohádek, kterých jsem pøeèetl hodnì, ale cestu jsem vùbec neznal. Snad tím více mì vábila, protože byla tajuplná. Ta tajuplnost mi také pøipomínala pohádku. Šla z ní na mne i úzkost – a najednou jsem si ji nesl s sebou po téhle kamenité cestì, která se vinula od vesnice do kopce a dál do hloubi lesa.

BOHUMIL JIRÁSEK * 15. 1. 1931 Pavlíkov u Rakovníka Bohemista, vedle odborných prací píše i prózu. Èlen SZS. Czech studies, writer of specialized publications and fiction. SZS member. Adresa / Address: Mohylová 101, 312 00 Plzeò

126

V útlém dìtství jsem na ní pozoroval neznámého muže. Šel k lesu, tam zmizel a nikdy jsem ho už nevidìl. Tak mì to upoutalo, že jsem na nìho stále myslel, až jsem o nìm jednou napsal povídku, i když jsem o nìm nic nevìdìl. Bylo to však tak sugestivní, že jsem se za nìkolik málo let vydal tou cestou sám. Byl jsem ještì kluk. Nemìl jsem dlouhý krok, jako ten neznámý muž, nemìl jsem ani odvážnost Honzy z pohádky, spíše mne vedla zvìdavost a touha. /…/ Zvažoval jsem, jaký kus svìta jsem za ta léta prošel. Byl jsem daleko nebo nikde? Kam jsem vlastnì došel? Vždy jsem se pøekvapivì ocitl zase doma. Co to bylo za bludnou pou? Co mì sem vrátilo? Zavøel jsem oèi a v duchu vstoupil do zahrady za stodolou. Taky tam byly rozkvetlé jablonì. Jejich kvìty záøily víc než hvìzdy na nebi a vonìly víc než nejdražší parfém. Musel jsem mít stále zavøené oèi, protože mi bolest nedovolila je otevøít. Ale pøes ty zavøené oèi jsem

stále zøetelnìji vidìl, všechno se pøede mnou míhalo jako zrychlený film. Asi to byl celý mùj život. Šel jsem nìco hledat do svìta, a nìco rozumného mnou smýklo zase domù. Došel jsem vùbec nìkam, nebo ne? Nevím. Vím. Nedošel. A pøece došel. Došel jsem domù. Usnul jsem. Jestli se ještì probudím a zahojí se mi rány, pùjdu se projít po zahradì, nadechnu se èerstvé vùnì domova, a abych se sem mohl pokornì a se zdviženou hlavou vracet, budu muset zase jít. Snad nìkam dojdu.

Acaso voy a alguna parte (introducción y final de un cuento) Mi madre me dio en un atado unos pasteles como en el cuento de Juan y me puse en marcha. A Juan lo conozco muy bien de los cuentos, los que leí mucho, pero del camino no conocía nada. Tal vez lo que más me atrajo, fue que era misterioso. El misterio también me recordaba al cuento. Y eso me trajo ansiedad – y de pronto la llevaba conmigo por ese camino pedregoso, el cual serpenteaba desde el pueblo hacia la colina y continuaba hacia un bosque espeso. Desde mi tierna infancia presté atención en ese camino a un hombre desconocido. Fue al bosque y allá desapareció, nunca más lo vi. Esto me cautivó, siempre pensaba en él, hasta que una vez escribí una historia sobre él, aunque no sabía nada de él. Era todo tan sugestivo, que después de unos pocos años hice el camino solo. Era todavía un chico. No tenía los pasos largos, como ese hombre desconocido, no tenía el espíritu emprendedor de Juan, el del cuento, más bien me llevó la curiosidad y el deseo. /…/ ?

Consideré, por qué parte del mundo he pasado en estos años. He estado lejos alguna vez o en ningún lugar? A dónde exactamente fui? Siempre por sorpresa me hallaba en casa. Qué fue de la odisea? Qué me hizo volver aquí? Cerré los ojos y mentalmente entré en el jardín detrás del granero. También allá habían manzanos en flor. Sus flores brillaban más que las estrellas en el cielo y olían más que el más caro perfume. Debía tener todo el ?

127

?

?

tiempo los ojos cerrados, porque mi dolor no me los permitía abrir. Pero a través de los ojos cerrados permanentemente y claramente veía, todo delante de mí pasaba rapidamente como en una película. Probablemente fue toda mi vida. Fui a buscar algo al mundo, algo sensato me hizo aterrizar de nuevo en casa. Fui a algún lugar, o no? No sé. Sé. No fui. Y sin embargo fui. Fui a casa.

?

Me quedé dormido. Si me despierto y se sanan mis heridas, voy a ir por el jardín, tomaré aliento para ir. Probablemente a algún lugar iré. Pøeklad do španìlštiny / Translation: Margarita Gianino

Sper sã ajung undeva (Începutul ºi încheierea povestirii) Mama mi-a umplut bocceluþa cu plãcinte, de parcã aº fi fost Honza din basm, feciorul ei ºi prostul satului, iar eu am pornit la drum. Pe Honza îl cunoºteam bine din basme, doar citisem multe, dar deloc nu ºtiam drumul. Acela mã ispitea cu atât mai mult cã era plin de tainã. ªi taina lui îmi amintea de basm. Drumul trezea în mine ºi teamã – iar dintr-o datã m-am pomenit ducându-mi teama pe drumul acela pietros care ºerpuia dinspre sat sus pe deal, iar apoi mai departe în inima pãdurii. În frageda copilãrie pe drumul acela am zãrit un necunoscut. Se îndrepta cãtre pãdure, a dispãrut în ea, iar eu nu l-am mai vãzut niciodatã. Întâmplarea aceea m-a rãscolit într-atât, cã nu mai încetam sã mã gândesc la el, pânã când într-o zi am scris o povestire dedicatã lui, deºi nu ºtiam nimic despre el. Însã totul a fost atât de tulburãtor, încât peste câþiva ani, eu însumi am pornit pe drumul acela. Eram încã bãiat. Pasul meu nu era atât de mare ca acela al necunoscutului, îmi lipsea ºi îndrãzneala lui Honza din basm, m-a cãlãuzit mai degrabã curiozitatea ºi dorinþa. /…/

128

Am chibzuit cam cât de mare a fost bucata aceea de lume prin care am hoinãrit în toþi acei ani. Am fost departe sau n-am fost nicãieri? Oare pânã unde am ajuns? Spre marea mea uimire m-am pomenit iarãºi acasã. Ce pribegie a fost aceasta? ªi ce m-a adus înapoi? Am închis ochii, iar în gând am pãtruns în grãdina din spatele hambarului. ªi acolo înfloreau merii. Florile lor strãluceau mai mult decât stelele de pe cer ºi miroseau mai frumos decât cel mai scump parfum. A trebuit sã þin mereu ochii închiºi, fiindcã durerea nu-mi îngãduia sã-i deschid. Dar cu ochii mei închiºi am vãzut din ce în ce mai clar, totul mi-a trecut prin faþa lor ca un film derulat în mare vitezã. Pesemne a fost viaþa mea întreagã. Plecasem în lume ca sã caut ceva, iar ceva chibzuit m-a smucit înapoi spre casã. Oare am ajuns undeva, sau nu? Nu ºtiu. Ba ºtiu. N-am ajuns. Dar totuºi am ajuns. Am ajuns acasã. Am adormit. Dacã mã voi mai trezi, iar rãnile mele se vor vindeca, voi ieºi sã mã plimb în grãdinã, voi trage în piept mirosul proaspãt al casei – ºi voi pleca din nou ca sã pot sã mã întorc mereu aici, cu smerenie ºi cu capul sus. Sper sã ajung undeva. Pøeklad do rumunštiny / Translation: Jindøich Vacek

Gal kur nueisiu (apsakymo pradžia ir pabaiga) Mamutë man, kaip tam Joneliui iš pasakos, árišo á skarelê vis¹ šûsná pyragëliø ir aš patraukiau á kelionê. Jonelá puikiausiai pažinojau iš galybës perskaitytø pasakø, o štai kelio visai nežinojau. Tuo labiau jis mane traukë, nes buvo toks paslaptingas. Tas paslaptingumas man priminë pasak¹. Nuo jo dvelkë ir baugumu – nešiausi pastar¹já su savimi tuo akmenuotu keliu, vingiuojanèiu iš kaimo link kalnelio ir toliau, á miško gilum¹. Ankstyvoje vaikystëje kelyje regëjau nepažástam¹ vyrišká. Ëjo miško link, o ten pradingo – jau niekad jo daugiau nemaèiau. Buvo taip átaigu, kad nuolatos apie tai galvojau, galvojau tol, kol vien¹kart apie já parašiau apsakym¹, kad ir nieko tikro nežinodamas. Tai buvo taip áspûdinga, jog praëjus vos keletui metø, pats patraukiau tuo keliu.

129

Buvau dar vaikas. Mano žingsnis nebuvo toks ilgas, kaip to nepažástamo vyro, stigo man ir Jonelio iš pasakø narsos – mane, greièiau, vedë smalsumas ir troškimas. /.../ Svarsèiau, koká pasaulio plot¹ per tuos laikus apkeliavau. Ar toli buvau, ar niekur? Iki kur, visgi, nukeliavau? Juk, mano nuostabai, vël atsidûriau namie. Kas tai per klajonës? Kas mane sugr¹žino atgal? Užmerkiau akis ir mintimis nuklydau á sod¹ už kluono. Ten taip pat žydëjo obelys. Jø žiedai švytëjo ryškiau nei žvaigždës danguje ir kvepëjo stipriau nei brangiausi kvepalai. Turëjau bût vis¹ laik¹ užsimerkês, nes skausmas neleido man jø atverti. Bet net ir tomis užmerktomis akimis vis aiškiau maèiau – viskas pralëkë man prieš akis lyg pagreitinti filmo kadrai. Ko gero, tai buvo visas mano gyvenimas. Ëjau á pasaulá kažko ieškoti, o kažin kokia išmintis pargabeno mane atgal. Ar tikrai kur nors nuëjau, ar ne? Nežinau. Žinau. Nenukeliavau. Ir visgi nukeliavau. Parëjau namo. Užsnûdau. Jeigu dar nubusiu ir mano žaizdos užgis, eisiu pasivaikšèiot po sod¹, ákvëpsiu šviežio gimtinës oro, kad galëèiau nuolankiai ir pakelta galva sugrážti, nes man ir vël reikës eiti. Gal kur nueisiu. Pøeklad do litevštiny / Translation: Gražina Bikulèiuté

Mo¿e gdzieœ dotrê (wstêp i zakoñczenie opowiadania) Mamusia da³a mi do tobo³ka patelniê do bucht, jak Jasiowi z bajeczki i wyruszy³em w drogê. Jasia ju¿ dobrze zna³em z bajek, których przeczyta³em co niemiara, ale drogi nie zna³em zupe³nie. Przez to chyba jeszcze bardziej mnie wabi³a, poniewa¿ by³a pe³na tajemnic. Ta tajemnicza atmosfera te¿ przypomina³a mi bajkê. St¹d siê te¿ bra³o i poddenerwowanie – a raptem nios³em go ze sob¹ po tej wy³o¿onej kamieniami drodze, która wi³a siê od wsi do wzgórza i hen do g³êbokiego lasu.

130

We wczesnym dzieciñstiwe zobaczy³em na tej drodze nieznajomego mê¿czyznê. Szed³ w stronê lasu, znik³ w nim, i ju¿ go nigdy nie widzia³em. Tak mnie to wci¹gnê³o, ¿e ci¹gle o tym myœla³em, a¿ w koñcu napisa³em o nim opowiadanie, mimo, ¿e nic o nim nie wiedzia³em. Ale by³o to tak nurtuj¹ce, ¿e po paru latach sam siê w tê drogê wybra³em. By³em jeszcze ch³opakiem. Nie mia³em d³ugiego kroku, jak ten nieznany goœæ, nie mia³em te¿ odwagi Jasia z bajeczki, raczej wiod³a mnie ciekawoœæ i pragnienie. /… / Zastanawia³em siê, jaki kawa³ek œwiata obszed³em w ci¹gu tych lat. By³em daleko czy nigdzie nie by³em? Dok¹d w³aœciwie dotar³em? Przecie¿ nieoczekiwanie obudzi³em siê w domu. Co to by³o za b³¹dzenie-tu³anie? Co mnie zawróci³o? Zmru¿y³em oczy a w wyobraŸni wst¹pi³em do ogrodu za stodo³¹. By³y tam kwitn¹ce jab³onie. Ich kwiaty œwieci³y mocniej od gwiazd na niebie, a pachnia³y piêkniej od najdro¿szych perfum. Musia³em mieæ ci¹gle przymru¿one oczy, bo przez ra¿¹ce œwiat³o nie by³em w stanie ich otworzyæ. Ale i z zamkniêtymi oczyma nadal wyraŸnie widzia³em wszystko, co przede mn¹ miga³o jak przyœpieszony film. To chyba by³o ca³e moje ¿ycie. Szed³em szukaæ czegoœ w œwiecie, a jakaœ m¹droœæ œci¹gnê³a mnie z powrotem do domu. Dotar³em gdzieœ w ogóle, czy nie? Nie wiem. Wiem. Nie dotar³em. Ale dotar³em przecie. Dotar³em do domu. Zasn¹³em. Jeœli jeszcze siê obudzê i zagoj¹ mi siê rany, pójdê siê przejœæ po ogrodzie, nawdycham siê œwie¿ego zapachu domu, a ¿ebym móg³ z pokor¹ i podniesion¹ g³ow¹ tutaj wróciæ, bêdê musia³ znowu iœæ. Mo¿e gdzieœ dotrê. Pøeklad do polštiny / Translation: Vital Voranau

131

K

MARIE KASALICKÁ * 18. 2. 1944 Praha Sochaøka, grafièka. Èlenka UVU. Sculptor, graphic artist. UVU member. Adresa / Address: Pod Vrchem 86, 312 07 Plzeò E-mail: [email protected]

Logo pro obèanské sdružení, návrh 2014 A logo for a civic society, draft, 2014 132

Nálepka do auta, návrh 2005 Car sticker, draft, 2005 133

K Nìmci (ukázka z románu) Krásné Nìmecko Dìtské krùèky „Není nic krásnìjšího než být Nìmcem a žít v Nìmecku.” Adolf Hitler „V salónu by mìl viset obrovský køišálový lustr.” Franziska Kolmannová

JAKUBA KATALPA

Narození

vl. jménem Tereza Jandová * 23. 9. 1979 Plzeò Spisovatelka, pøevážnì píše prózy. Writer, mostly fiction. Adresa / Address: Všekary 66, 345 62 Holýšov E-mail: [email protected]

Porodní bolesti pøišly na Franzisku Kolmannovou pìtadvacátého bøezna roku 1912. První bolestivé zatrnutí ucítila už den pøedtím, od té doby ležela nehybnì na lùžku a naslouchala svému tìlu. Od služebné si nechala pøinést ohøívadlo a kdykoliv o nì zavadila bosou nohou, musela si pøipustit dìsivou skuteènost, že právì rodí. Když se jí pozdì veèer bolesti zdály nesnesitelné, poslala pro lékaøe; ten prstem zmìøil otevøení jejího klína a rozmrzele jí vytkl, že ho zavolali pøedèasnì. Po dvanácti hodinách vyèítavého pláèe koneènì porodila dceru. Když jí dítì pøiložili k prsu, odvrátila hlavu a zavøela oèi. Ošetøova-

134

telka, kterou Franzisèin manžel najal, vzala novorozence do náruèí a pevnì jej zavinula do plen.

Die Deutschen (Romanauszug)

„Jak se bude jmenovat?” zeptala se. Karl Kolmann, kterého pøivolali z kanceláøe, pøešlapoval na prahu a poté, co mu ošetøovatelka nastavila pøed oèi zarudlý dìtský oblièej, se zakoktal. „Marianna,” øekl. „Ne, Gretel,” opravil se. „Dorothea.” Ošetøovatelka na nìj tázavì hledìla. Mìl pocit, že se mu v duchu smìje. „Julie,” øekl posléze pevným hlasem. „Ano. Julie Alžbìta Kolmannová.” Z Franzisèina lùžka se ozvalo zakašlání. Karl Kolmann na svou ženu vydìšenì pohlédl, spatøil z ní však jen bílý zátylek a pramínek vlasù. Oèi mu sklouzly na zakrvácené prostìradlo složené na podlaze. „Klára,” rozhodl. „Bude se jmenovat Klára.”

Schönes Deutschland Kinderschritte „Nichts Schöneres, als Deutscher zu sein und in Deutschland zu leben.” Adolf Hitler „Im Salon sollte ein riesiger Kronleuchter hängen.” Franziska Kolmann

Die Niederkunft Am 25. März 1912 setzten die Wehen bei Franziska Kolmann ein. Das erste schmerzhafte Ziehen hatte sie bereits am Tag zuvor verspürt, und seither lag sie bewegungslos im Bett und horchte in sich hinein. Vom Dienstmädchen hatte sie sich eine Wärmeflasche bringen lassen, und wann immer sie diese nun mit dem bloßen Fuß berührte, wurde ihr die entsetzliche Tatsache bewusst, dass sie gerade kreißt.

13 5

Am späten Abend, als ihr die Schmerzen unerträglich schienen, ließ sie nach einem Arzt schicken; der tastete mit einem Finger ihre Schoßöffnung ab und warf ihr dann missmutig vor, ihn zu früh gerufen zu haben. Nach zwölf Stunden weinender Klage brachte Franziska endlich eine Tochter zur Welt. Als man ihr das Kind an die Brust legen wollte, wandte sie den Kopf ab und schloss die Augen. Die von ihrem Mann angeheuerte Pflegerin nahm das Neugeborene in die Arme und wickelte es fest in Windeln ein. „Wie soll die Kleine denn heißen?”, fragte die Pflegerin. Karl Kolmann, den man aus dem Büro herbeigerufen hatte, stand auf der Türschwelle und trat von einem Fuß auf den anderen; nachdem ihm die Pflegerin das rotviolette Säuglingsgesicht präsentiert hatte, begann er zu stammeln. „Marianne”, brachte er schließlich heraus. „Nein, Gretel”, korrigierte er sich. „Dorothea.” Die Pflegerin blickte ihn fragend an. Er hatte das Gefühl, sie mache sich über ihn lustig. „Julie”, sagte er endlich mit fester Stimme. „Ja. Julie Elisabeth Kolmann.”

136

Aus Franziskas Bett ließ sich ein Hüsteln vernehmen. Erschrocken blickte sich Karl Kolmann nach seiner Frau um, sah jedoch nichts außer einer weißen Haube und einer Haarsträhne. Sein Blick glitt über das auf dem Boden liegende blutbefleckte Leintuch. „Klara”, entschied er dann. „Sie soll Klara heißen.” Pøeklad do nìmèiny / Translation: Doris Kouba

Nemci (ukážka z románu) Krásne Nemecko Detské krôèiky „Niet niè krajšieho, ako by Nemcom a ži v Nemecku.” Adolf Hitler „V salónu by mal visie obrovský kryštálový luster.” Franziska Kolmannová

Narodenie Pôrodné bolesti prišli na Franzisku Kolmannovú dvadsiatého piatého marca roku 1912. Prvé bo¾avé tàpnutie zaèula už deò vopred, od toho èasu ležala bez pohybu na lôžku a poèúvala svoje telo. Od slúžky si nechala prinies termofor, a kedykolvek o nej zavadila bosou nohou, musela si prizna strašnú skutoènos, že práve rodí. Keï jej neskoro veèer prišli bolesti ako neznesite¾né, poslala po lekára; ten prstom zmeral otvorenie lôna a nadudrane jej povedal, že ho zavolali privèas. Po dvanácti hodinách ukrivdeného plaèu koneène po-

rodila dcéru. Keï jej diea priložili k prsníku, odvrátila hlavu a zatvorila oèi. Ošetrovate¾ka, ktorú Franziskin manžel zadovážil, vzala novorodenca do náruèia a tuho ho zakrútila do plien. „Ako sa bude vola?” spýtala sa. Karl Kolmann, ktorého zavolali z kancelárie, podupkával na prahu, a keï mu ošetrovatelka nastavila pred oèi zaèervenalý detský oblièej, vyjachtal. „Marianna,” povedal. „Nie, Gretel,” opravil sa. „Dorothea.” Ošetrovatelka na neho spýtavo pozerala. Mal pocit, že sa mu pod kožou smeje. „Júlia,” povedal napokon pevno. „Áno, Júlia Alžbeta Kolmannová.” Z Franziskinho lôžka sa ozvalo zakašlanie. Karl Kolmann vystrašene pozrel na svoju ženu, ale uvidel z nej iba biele tylo a pramienok vlasov. Oèi mu skåzli na zakrvavené prestieradlo, zložené na dlážke. „Klára,” rozhodol. „Bude sa vola Klára.” Pøeklad do slovenštiny / Translation: Marie Majtánová

137

K Hledaè pokladù (z pøipravovaného románu ) 1. Pøi poslední dùchodové reformì sebrali Adamovi penzi. Pobíral invalidní penzi, byl slabý na plíce. Zdravotní komisi vadilo, že je sobìstaèný. Ptali se: „Chodí bez berlí?” Chodí. „Chybí mu aspoò jedna horní konèetina?” Ne, nechybí. „Jedná logicky?” Ano, myslí mu to dobøe. „Tak vidíte, pane Goldschmied,” øekli Adamovi, „není to s vámi tak zlé. Musíte se vzmužit. Musíte si najít práci, vždy jste vyuèen

PETR KERSCH * 15. 2. 1934 Praha Chemik, prozaik. Do r. 1961 žil na Plzeòsku. Chemist, writer. Lived in the Pilsen region until 1961. Adresa / Address: Stolièní 2, 405 02 Dìèín II.

a máte praktické zkušenosti v oboru”. Že se zadýchává, že ho trápí kašel, nejvíc ráno? Aby ne – ve slévárnì pracoval jako taviè dlouhé roky. Pøes dvacet let! Ve slévárnì, kde se taví a odlévá mìï – a taky mìdìné slitiny: bronzy, mosazi – tam bývá jedovatých dýmù ažaž. Pechmannova slévárna! Gieserei Pechmann! Podnik založený za starého Rakouska, zakladatel Gustav Pechmann, známý metalurg. Nacisti podnik arizovali a prohlásili, že je dùležitý pro váleèné úèely: Gieserei Göring. Druhá svìtová válka skonèila a ze staré Pechmanky se staly Slévárny Karla Liebknechta, národní podnik. Po devadesátém pátém roce fabrika náhle skonèila. Nìkdo ji koupil, nìkomu ji prodal, v bance se podepsaly pøíslušné listiny. Propustili personál, pece se

E-mail: [email protected]

138

zbouraly, stroje se odvezly bùhví kam, nìkteré prý až do Švýcarska.

„Mìl jste si zažádat o náhradu za nemoc z povolání,” øekli Adamovi. Mìl – ale nezažádal. Dneska je celá záležitost promlèená. Možná, že není úplnì promlèená. Kolik let je tomu, kdy dostal výpovìï? Adam poèítá: Nejmíò deset. Mìl Adam svùj domov? Ano, kdysi. Kde? Kdy ho ztratil? A proè? Odpovìdìt by umìl, pamì ho dosud neklame. Zvìdavcùm by øekl, že neví, nic si nepamatuje. Odpovìdìl by: „Nechte mì žít.” Ano, pøežít, doèkat se lepších èasù, to chce. Chtìl by to, ale èím dál je to tìžší. Pomohla by náhoda, šastná náhoda.

Der Schatzgräber (aus dem vorbereiteten Roman) 1. Bei der letzten Rentenreform strichen sie Adam die Pension. Er bezog eine Invalidenpension, er war schwach auf der Lunge. Der Gesundheitskommission missfiel, dass er nicht hilfsbedürftig schien. Sie fragten: „Geht er ohne Krücken?” Er geht. „Fehlt Ihm mindestens ein oberes Glied?” Nein, es fehlt nicht. „Handelt er logisch?” Ja, sein Denken ist in Ordnung. „Also, sehen Sie, Herr Goldschmied”, sagten sie Adam, „es ist nicht so schlimm mit Ihnen. Sie müssen sich aufraffen. Sie müssen eine Arbeit finden, Sie sind doch ausgelernt und haben praktische Facherfahrungen.” Dass er außer Atem kommt, dass er Husten hat, vor allem morgens? Kein Wunder – in der Gießerei arbeitete er seit Jahren als Schmelzer. Zwanzig Jahre lang! In der Gießerei, wo Kupfer geschmolzen und abgegossen wird – und auch Kupferlegierungen: Bronze, Messing – dort gibt es jede Menge giftiger Abgase. Gießerei Pechmann! Der Betrieb: gegründet noch in der alten Monarchie, der gegründete Betrieb, der Gründer Gustav Pechmann, ein bekannter Metallurg. Die Nazis arisierten den Betrieb und erklärten, er sei wichtig für Kriegszwecke: Gießerei Göring. Der zweite Weltkrieg endete und aus der alten Pechmanka wurden die Karl Liebknechts Gießereien, VEB. Nach dem Jahr Fünfundneunzig nahm die Fabrik ein plötzliches Ende. Jemand kaufte

139

sie, jemandem wurde sie verkauft, in der Bank wurden zuständige Akten unterschrieben. Das Personal wurde gekündigt, die Öfen abgetragen, die Maschinen wurden Gott weiß wohin versendet, manche angeblich bis in die Schweiz. „Sie hätten um eine Entschädigung für die Berufskrankheit ansuchen sollen”, sagten sie Adam. Er sollte – aber hatte nicht angesucht. Heutzutage ist die ganze Angelegenheit verjährt. Vielleicht ist sie nicht ganz verjährt. Wie viele Jahre ist das, als er gekündigt wurde? Adam rechnet: Mindestens zehn. Hatte Adam sein Heim? Ja, einst. Wo? Wann hat er es verloren? Und warum? Antworten könnte er, sein Gedächtnis täuscht ihn noch nicht. Den Neugierigen würde er sagen, dass er es nicht weiß, er erinnert sich an nichts. Er würde antworten: „Lasst mich leben.” Ja, überleben, bessere Zeiten erleben, das will er. Er möchte es, es ist aber immer schwerer. Ein Zufall würde helfen, ein glücklicher Zufall. Pøeklad do nìmèiny / Translation: Michal Brummel

Treasure hunter (From the forthcoming novel) 1. The last retirement reform took Adam's pension away. It was a disability pension, he had weak lungs. The health committee objected that he was independent. They asked: Can he walk without crutches? Yes, he can. Is he without upper limbs? One at least? No, he isn't. Is his behaviour logical? Yes, he's very bright. So as you can see, Mr. Goldschmied, they told Adam, it isn't so bad with you, is it? You must pull yourself together. You must find yourself a job. It must be easy, you're qualified and experienced. But they didn't care that he was out of breath and suffered a cough, especially in the morning. No-one would have been surprised – he had worked as a smelter in a foundry for many years. For more than twenty years! In a foundry where copper and its alloys, such as bronze and brass, are melted and cast – that place is usually filled with poisonous fumes. Pechmann Foundry!

140

Gieserei Pechmann! A factory that was founded during the old Austrian Empire, its founder Gustav Pechmann was a famous metallurgist. Then the Nazis got a rid of the Jews in the plant and proclaimed that it was important for wartime purposes: Gieserei Göring. The Second World War ended and the old Pechmann plant was transformed into Slévárny Karla Liebknechta, n. p. And then, after the year nineteen ninety five, the factory suddenly ceased to exist. Someone had bought it and sold it to someone else, the appropriate documents were signed in a bank, the employees were made redundant, the furnaces were taken elsewhere and the machines reportedly made it all the way to Switzerland. You should have applied for a compensation because of an industrial disease, they told Adam. He should have – but he hadn't done it. Today, this whole matter is time-restricted. Maybe not completely yet. How many years has it been since he was sacked? Adam is counting: At least ten. Did Adam have his home? Yes, in the past. Where? When did he lose it? And why? He was able to answer that, his memory is still good. By nosey parkers it would be said that he doesn't know, he doesn't remember anything. He would answer: Leave me alone. Yes, I want to survive, to live to experience better times, that's what he wants. He would want it to come true, but it is getting harder and harder. A chance might help, a lucky chance. Pøeklad do angliètiny / Translation: David Bíróczi

141

K Krajina s mraènem V èerné noci èerný dùm èernými okny do tmy zeje Strach z oèí, strach z vlasù, strach z vousù strach z pavoukù, strach z koèek, strach z uzavøeného prostoru, strach z otevøeného prostoru, strach z masky, strach z knih, strach z šatù, strach z kabátù,

ROMAN KNÍŽE * 2. 12. 1952 Opava Básník. Èlen SZS. Poet. SZS member. Adresa / Address: Longevita senio, s.r.o., Plzeòská 95/61, 330 31 Plzeò-Køimice

142

strach z dìr, strach z dýmù a par. Strach z loutek… Chopin hraje na èerných klávesách. Se smrtí po boku, až k samému konci.

Krajobraz z chmurà

La pays avec le nuage

Czarn¹ noc¹ czarny dom

Dans la nuit noir maison noire

czarnym oknem zionie w ciemnoœæ.

par ses fenêtres noires dévisage la nuit.

Baæ siê oczu, baæ siê w³osów,

Peur des yeux, peur des cheveux,

baæ siê kotów i paj¹ków,

peur de la barbe,

drzwi zamkniêtych,

peur des araignées, peur des chats,

drzwi otwartych,

peur de l'espace clos,

baæ siê masek, baæ siê ksi¹¿ek

peur de l'espace ouvert,

baæ siê sukien, baæ siê kurtek,

peur du masque, peur des livres

baæ siê dziur,

peur des robes, peur des manteaux,

baæ siê dymu, baæ siê mgie³,

peur des trous, peur des fumées et baumes,

baæ siê lalek…

Peur des marionnettes…

Chopin gra na czarnych klawiszach.

Chopin joue des claviers noirs

Ze œmierci¹ u boku

Avec la mort à son côté

a¿ do koñca.

jusqu'à la fin finale

Pøeklad do polštiny / Translation:

Pøeklad do francouzštiny / Translation:

Zbigniew Machej

Jiøí Žák

143

K

BEDØICH KOCMAN * 6. 3. 1978 Pelhøimov Grafik, ilustrátor, VŠ pedagog. Èlen UVU. Graphic artist, illustrator, university tutor. UVU member. Adresa / Address: Zlatá 75, 330 08 Zruè-Senec E-mail: [email protected]

Ornamentum, sítotisk, 2013 Ornamentum, screen printing, 2013 144

Sedmá polnice, kamenotisk, 2014 The Seventh Clarion, lithograph, 2014 145

K

KAREL KOCOUREK * 1. 9. 1937 Bechynì Fotograf. Photographer. Adresa / Address: Klatovská 26, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Z cyklu Panta Rhei, fotografie, 2006 From the Panta Rhei Series, photograph, 2006 146

Z cyklu Panta Rhei, fotografie, 2009 From the Panta Rhei Series, photograph, 2009 147

K

ANNA KOCOURKOVÁ * 17. 9. 1942 Plzeò Fotografka. Photographer. Adresa / Address: Klatovská 26, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Homage / Robert Delaunay, 2004 Homage / Robert Delaunay, 2004 148

Citace / Man Ray, 2003 Quotation / Man Ray, 2003 149

K A chcípne, kdo se nepøizpùsobí

MILAN KOHOUT * 1955 Plzeò Pedagog, multimediální umìlec, performer, básník. Tutor, multimedia artist, performer, poet. Adresa / Address: ÈR: Francouzská 41, 326 00 Plzeò USA: 15 Channel Ctr.st # 520 Boston, MA 02210 E-mail: [email protected] http:// cs.wikipedia.org/wiki/Milan_Kohout www.mobius.org/blog/11 150

Kousek sžíravé zášti malosti mìsta smrad ledabyle vytøené prdele úšklebek závistí zataženého nebe nenažrané žluèovité soukromé vlastnictví chamtící po pomstì buržoazních tramvajákù odlévajících jeèící totalitní zvony podprùmìrnosti skrytého ztopoøení teplouèkého kadidla nadvlády potem páchnoucí obtloustlé silonové modré suknì paní lékárníkové švihající barokem bokù na plesech zdvižených pravic v øevu slin seroucích na spravedlnost laciných radovánek zvrhlé kultury v perverzní lásce k vykuchaným mozkùm rezivé smrti restituovaného vlezdoprdelení uniformám amerických nadnárodních naftalínù køupanských zrádných podnikavých podrazákù sviní nového øádu nafouklých tlam plastikových polobohù hnití pivního sladu tloustnoucích podbradkù uražených podpolitikù lízajících si vlastní pupeèní šòùry jistot øechtajících se vyvolených psù vláèejících své mrtvolné èùráky a vypelichané kundy po podvodném dláždìní námìstí s poèmáraným zlatem slizkých rodových vazeb zdegenerovaných tkání prachu ztuhlosti a pøedstíraného osvícení

falše do sebe zažrané sebestøedné koule škvaøící se v tìlesných šávách na pánvi malé kotlinky vypouštìjící do nebe hrdlo škrtící inverzní myšlenkovou poklici...

Death to those who don't adapt A morsel of the corrosive pettiness of the city, the smell of a carelessly wiped arse, the overcast sky's grimace of envy, gluttonous, bilious private ownership clamouring for the revenge of the bourgeois tram drivers * casting shrill totalitarian bells of mediocrity of a hidden erection of warm incense, of the domination of the sweat-stained, inflated blue nylon skirt of the pharmacist's wife swinging her baroque hips at balls full of sieg-heiling in a roar of drivel shitting on justice of the cheap thrills of a depraved culture in perverse love for eviscerated brains, of the rusty death of restituted arselicking of the mothballed uniforms of American multinationals, of vulgar, treacherous, pushy spivs, of the swine of the new order of flatulent gobs,

of the plastic demi-gods of the rotting of brewer's malt, of the swollen jowls of outraged provincial politicians sucking on their own umbilical cords of security, of sniggering, privileged dogs dragging their cadaverous pricks and withered cunts along the fraudulently paved town square with its defaced gold, of slippery familial bonds of degenerated tissues, of the dust of petrifaction and pretentious learning, of duplicity balled up in its own self-centredness, broiling in its bodily juices on the floor of a cramped basin, releasing into the skies a stifling, inverted ideological fog...

* under the communist regime some former members of the bourgeois class were forced to drive trams Pøeklad do angliètiny / Translation: Ashley Davies

151

K

MARIE KOHOUTOVÁ * 1. 9. 1986 Plzeò Ilustrátorka, malíøka, zabývá se tvorbou komiksù. Illustrator, painter, comics writer. Adresa / Address: Skalní 392/13, 312 11 Plzeò E-mail: [email protected] www.mariekohoutova.blogspot.cz

Deset malých èernouškù, sítotisk, 2012 The Ten Little Black Boys, screen printing, 2012 152

Jiná místa, jiné pokoje, olejomalba, 2011 Other Places, Other Rooms, oil painting, 2011 153

K Cestou k veèeru Zelené svíce stromù dohoøívají v tichém autodafé a listy ševelí do lhostejnosti Chrpy zabloudily v obilí Bochánky mechù u bøehu lesa tlumí mé kroky

JIØÍ KOLÁØ DOUBRAVICKÝ vl. jménem Jiøí Koláø * 9. 1. 1935 Praha Uèitel na hudební škole, básník, prozaik. Èlen SZS. Tutor at a musical school, poet, writer. SZS member. Adresa / Address: Sirkaøská 973, 342 01 Sušice

154

Ospalé ticho klíèí vùkol i ve mnì a duše se otvírá nìžným plamenometùm krásy Odlesk dne hasne v oèích všehomíra v mých oèích jak vadnoucí polibek Soumrak nalistoval èervánky ve staré knize pranostik

Camino al atardecer Velas verdes de los árboles extinguiéndose en un auto de fe en silencio y las hojas crujen hacia la indiferencia Los acianos se perdieron en el trigo Bollos de musgo a la orilla del bosque suavisan mis pasos El silencio somnoliente germina a mi alrededor y en mí y el alma se está abriendo a la tierna y enardecida belleza Brillo del día desciende en los ojos apacibles en mis ojos como el beso que se está marchitando Crepúsculo hojeó la aurora en el viejo libro de los pronósticos

Pøeklad do španìlštiny / Translation: Margarita Gianino

155

K Ještì chvíli Ještì umím jít veèerem v nìmž cvrèci rozpouští kapelu a chrousti pletou z vlasù hnízda znaveni žárem po setmìní ještì umím jít tím veèerem a nešlápnout na vèelu unavenou v pùli cesty po nádenickém letu denním

JAROMÍR KOMOROUS * 13. 5. 1951 Plzeò Textaø, skladatel, básník, prozaik, publicista. Èlen SZS. Lyricist, composer, poet, writer, publicist. SZS member. Adresa / Address: U Velkého rybníka 115, 323 00 Plzeò E-mail: [email protected]

156

ještì stojím na nohou do nichž mi vpletli ostružiny neskákat ptákùm do letu a nerušit tance vlkù ještì umím stát na nohou pøijímat špatné zprávy kopat do klukovského míèe a dotýkat se mrakù ještì se rozchechtám nad blbostí vládní kliky a své soukromé nìžné šiky vženu do každé vøavy ještì se umím rozesmát a nejradìji vlastní bárce na níž se cítím kapitánem jehož vedou do šatlavy

Still, a While Longer I can still walk this evening which dissolves crickets band and chafers confuse the nest of hair tired by after dark glow I can still walk this evening and I don't step on a bee tired after halfway flight as a day labourer I still stand on my feet with blackberries entangled inside and I don't jump into the birds' flights and I don't disturb dance of wolves I can still stand on my feet to receive bad news to kick the childhood ball to touch the clouds on sky

I still begin to laugh over stupid government handles and my private tender chic I drive into roar I can still begin to laugh and mainly to my own narrowboat where I feel myself a Captain accompanied to the roundhouse

Pøeklad do angliètiny / Translation: Filip Komorous

157

K Cestou do Nebílov Na kopci u cesty do Nebílov bezhlavý svatý dívá se do kraje na zemi léty vrásèitou s remízky mezi poli a lesem naježeným jak navztekané oboèí Sem tam se zlatí køížek

TAMARA KOPØIVOVÁ

na kamenném podstavci

* 3. 5. 1962 Plzeò

Pro pøipomínku

Odborná asistentka Ústavu jazykù Lékaøské fakulty UK. Básníøka. Èlenka SZS. Specialized assistant at the Language Institute of the Charles University Medical Faculty. Poetess. SZS member. Adresa / Address: Slovanská tø. 71, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected] 158

Za odpuštìní Pøemýšlím Co se mu asi honí hlavou která se èasem zatoulala bùhvíkam

Auf dem Weg nach Nebillau

En chemin à Nebílovy

Auf dem Hügel

Sur la colline

am Weg nach Nebillau

près du chemin à Nebílovy

schaut ein kopfloser Heiliger

un saint sans tête

weit in die Landschaft

regarde le paysage

auf das altersfaltige Land

la terre ridée par des années

mit Gesträuch zwischen den Feldern

avec des remises entre des champs

und einem struppigen Wald

et un bois hérissé

wie erzürnte Augenbrauen

comme un sourcil enragé

Hier und dort glänzt golden ein Kreuz

Par-ci par-là une petite croix dorée

auf steinernem Sockel

au piédestal en pierre

Als Mahnung

Pour une remarque

Zur Vergebung

Pour un pardon

Ich frage mich

Je me demande

Was geht ihm wohl durch den Kopf

Quelle idée lui passe par la tête

der sich mit der Zeit verloren hat

qui s'est perdue avec le temps

Gott weiß wohin

Dieu sait où

Pøeklad do nìmèiny / Translation: Walter Annuß, Elfi Hartenstein

Pøeklad do francouzštiny / Translation: Kateøina Sachrová

159

160

On the Way to Nebílovy

Camino a Nebílovy

Upon the hill

Sobre una colina

near the road to Nebílovy

al pie del camino que va a Nebílovy

a headless saint

un santo sin cabeza

stares into the landscape

está observando el paisaje

At a country wrinkled with years

en la tierra arrugada por los años

with copses amongst the fields

con arboles entre los campos

and a forest bristled

y un bosque erguido

like eyebrows in anger

cual cejas enfadadas

Here and there crosses shine

Reluce de oro por aquí y por allá una cruz

upon stony plinths

sobre un sócalo de piedra

as reminders

Para recordar

of forgiveness

Un perdón

I'm wondering

Estoy pensando

what's running through his head

que le pasará por la cabeza

which over time has roamed

extraviada durante los años

and God only knows where

quién sabe adónde

Pøeklad do angliètiny / Translation: Tamara Kopøivová

Pøeklad do španìlštiny / Translation: Jana Volková

Lungo la strada per Nebílovy

Cestou do Nebílov

Su una collina

Na kopci

presso una strada che porta a Nebílovy

pri ceste do Nebílov

un santo senza testa

bezhlavý svätý

guarda il paesaggio

díva sa do krajiny

la terra corrugata dal corso degli anni

na zem zvráskavelú

con isolette di alberi in mezzo ai campi

co stromky medzi po¾mi

e un bosco arruffato

a lesom zježeným

come le sopracciglia aggrottate di rabbia

ako nazlostené oboèie

Qua e là luccica una piccola croce come d'oro

Tu a tam zlátne krížik

su un piedistallo di pietra

na kamennom podstavci

Per memoria

Na spomienku

Per perdono

Za odpustenie

Sto pensando

Dumám

a che cosa gli passerà per la testa

Èo mu asi blúdi hlavou

che nel tempo si smarrì per strada

ktorá sa obèas zatúlala

chissà dove

pánboh vie kam

Pøeklad do italštiny / Translation: Markéta Honèová

Pøeklad do slovenštiny / Translation: Marie Majtánová

161

K Plzeòské pøedjaøí (úryvek z románu)

MARIE KORANDOVÁ -MAJTÁNOVÁ * 4. 2. 1936 Plzeò Bohemistka, prozaièka. Èlenka SZS. Czech studies, writer. SZS member. Adresa / Address: Pohronská 15, 831 03 Bratislava Slovenská republika E-mail: [email protected]

162

Rok 1835 Poøádky se zpøeházely. Tak smutný závìr masopustu a tak slavnou popeleèní støedu Plzeò nepamatovala! Ke tøetí hodinì po poledni se zástupy hrnuly k èernému klášteru františkánù. V hlubokém tichu se otevøely dveøe chrámu a kovaná møíž vypustila zvláštní procesí. Dvanáct panen v bílém dvojstupu. Arcidìkan Lindauer s ciboriem a Nejsvìtìjší svátostí. Shluk knìží se soškou milostné Madonny pod baldachýnem. Šest nejváženìjších mìšanù se sochou mlèenlivého zemského patrona. Dvanáct panen závìrem. Lidé na ulici klekali, bili se v prsa, se slzami v oèích odøíkávali modlitby. Pivcová, stále v hlubokém smutku, s úèastí pohlédla na Františka Vanku. Oboèí, øasy ohoøelé, pravá ruka v šátku. On, èlovìk v letech a nejvìtší boháè, patøil k neúnavným zachráncùm! Když boží posel zapálil kostelní vìž a vichr roznášel hoøící trámy a rozpálenou bøidlici po celém námìstí a bìželo o to nepustit oheò do kostela, vlastníma rukama ucpával mokrým hnojem dveøe na kùr. V pekelném žáru hnùj dlouho nevydržel. Vanka nepovolil, dokud dveøe nezazdil. Zachránil kostel a snad i mìsto. Kleriky pánù profesorù vehnaly paní Pivcové slzy do oèí. Sklonila hlavu hluboko k prsùm. Nikoho, nikoho z nich nevidìt, když Venclíèek –

Vìtøík pøinesl pach spáleništì, pohrál s èerveným pøepásáním pøedních družièek, s modrým zadních. Za dívèími andìly se øadily slavné cechy s prapory. Zlato a støíbro výšivek, tìžkých brokátù, zlatohlavù a aksamitù mdle záøilo do únorového dne. Za cechy mìstští hospodáøi, úøady, patricijské rodiny, uèitelé s dìtmi, ostatní lid. Farští kaplani pøedøíkávali modlitby. Námìstím se rozlehl zbožný zpìv. Bartolomìjský chrám pøijal prùvod prosebníkù...

Plzenské predjarie (úryvok z romána) Rok 1835 Poriadky sa poprehadzovali. Tak smutný záver fašiangov a tak slávnu Popolcovú stredu Plzeò nepamätala! Okolo tretej popoludní sa davy valili k èiernemu kláštoru františkánov. V hlbokom tichu sa otvorili chrámové dvere a kovaná mreža vypustila èudnú procesiu. Dvanás panien celých v bielom v dvojstupe. Arcidekan Landauer s cibóriom a Najsvätejšou sviatosou. Hrèa kòazov so soškou milostivej Madony pod baldachýnom. Šestica najváženejších mešanov s plastikou mlèanlivého zemského patróna. Dvanás panien v závese. ¼udia na ulici k¾akali, bili sa do pàs, so slzami v oèiach odriekali modlitby. Pivcová, jednostaj v smútoèných háboch, súcitne pozrela na Františka Vanku. Oboèie, mihalnice obhorené, pravá ruka v šatke. On, muž v rokoch a najväèší boháè, patril medzi neúnavných záchrancov! Akonáhle boží posol zapálil kostolnú vežu a víchor roznášal horiace trámy a rozpálenú bridlicu po celom námestí a išlo o to nevpusti oheò do chrámu, vlastnými rukami upchával dvere na chór mokrým hnojom. V pekelnej žiari ani hnoj dlho nevydrží. Vanka nepovolil, kým dvere nezamuroval. Zachránil kostol a vari aj mesto. Kleriky pánov profesorov nahnali pani Pivcovej slzy do oèí. Sklonila hlavu hlboko k prsiam. Nikoho, nikoho z nich nevidie, keï Venclíèek –

163

Vetrík priniesol pach spáleniska, poihral sa s èervenými stuhami predných družièiek a s modrými zadných. Za dievèenskými anjelmi sa zaradili slávne cechy s prápormi. Zlato a striebro výšiviek, ažkých brokátov, zlatohlavov a aksamietov mdlo žiarilo do februárového dòa. Za cechmi mestskí hodnostári, úrady, patricijské famílie, uèitelia s detvákmi a ostatní úèastníci. Farskí kapláni predriekali modlitby. Námestím sa rozlial zbožný spev. Bartolomejský chrám prijal sprievod prosebníkov... Pøeklad do slovenštiny / Translation: Marie Majtánová

Pilzeni tavaszvárás (rézslet, novellából) 1835 A rendet felforgatták. Ilyen szomorú farsangvégére és ilyen nevezetes hamvazószerdára Pilzen városa nem emlékezik! Délután három óra felé nagy tömeg igyekezet a fekete ferenczrendi szerzetes kolostor felé. Nagy csöndben kinyílt a kolostor kapuja és a rácsos kapu egy fura egyházi körmenetet engedet ki. Tizenkét szûzlány tiszta fehér öltözetben. Landauer fõesperes söréttel és Oltárszentséggel. Egy csoport pap a kegyelmes Madonna szobrával baldachin alatt. Hat legtekintélyesebb városi polgár a tartomány titokzatos védõszent szobrával. Utánuk megjelent a tizenkét szûzlány. Emberek az utcán térdelve verték a keblüket és könnyes szemmel imádkoztak. Pivco asszony még mindig gyászöltözetben szánakozó tekintettel nézet Vanko Ferencz felé. Megperzselt szempilla, szemöldök, jobb keze sálba kötve.

164

Õ, a leggazdagabb ember a legjobb éveiben, õ tartozik a fáradhatatlan életmentõk köréhez! Mihelyt Isten hírnöke meggyújtotta a templom tornyát és a vihar az egész városban széthordta az égõ gerendákat és palaköveket, õ saját kezeivel tömte be a karzatra vezetö ajtót nedves trágyával. Pokoli lángokban a trágya sem tart ki örökké. De Vanka Ferencz nem végzett, míg nem falazta be az ajtót. Így megmentette a templomot, sõt mi több, az egész várost. A tanárok talárja könnyeket váltott ki Pivco asszony szemeibõl. Fejét mélyen lehajtja a kebeléhez. Senkit, de senkit sem látni, amikor Vencel – Szellõ az égés szagát hozta, lassan játszadozott az élenjáró koszorúslányok piros szalagjával és a sorzáró lányok kék szalagjaival. Lányakat a híres céhek zászlókkal követték. Az aranyozott és ezüstös hímzés, nehéz brokát és bársony gyengén ragyog a februári nappali fényben. Céhek után mennek a városi magas rangú tisztviselõk, hatóság, patricius családok, tanárok nebulókkal és a körmenet többi résztvevõi. A lelkészek imádkoznak. Áhitatos ének hangzik a fõtéren. Szent Bertalan katedrális befogadta a könyörgõket... Pøeklad do maïarštiny / Translation: Renáta Ondrejková

165

K

VLADIVOJ KOTYZA * 30. 11. 1943 Praha VŠ pedagog, malíø, kreslíø, restaurátor. Èlen UVU. University tutor, painter, draftsman, art restorer. UVU member. Adresa / Address: Námìstí republiky 14 301 12 Plzeò E-mail: [email protected]

166

Les, tuš na papíøe, ze souboru kreseb 2010-2014 Forest, ink on paper, from a set of drawings 2010-2014

Krajina, olej na plátnì, 2013 Landscape, oil on canvas, 2013 167

K Na køídlech andìla

LUCIE KOUTNÁ * 15. 7. 1980 Praha Dokumentaristka, básníøka, prozaièka. Documentary maker, poetess, writer. Adresa / Address: Domažlická 76, 318 00 Plzeò E-mail: [email protected]

168

Na køídlech andìla odletím do daleka jsem lehká mì netíží zemì pøej si a vzlétneš též dnes zanechám starostí a práce dnes poletím do fantazie v ní se rozpustím a den bude mechový polštáø a tmavá noc peøina posetá hvìzdami. A ukolébá jemná hudba a taky vùnì. Zda cítíš ji též? Malinko ovocná, rùžová

nìžná jako vánek co si se záclonou kdesi v orientálním zámku hraje. Vidíš to co já? Cítíš to taky tak? Cinkají zvoneèky a zlehka našlapují víly. Potichu a je nevyplašíš. Nedá se slovy popsat ta nádhera šumícího moøe a bílých závojù. Mìkce si hrají s kamínky...

Auf Engels Flügeln Auf Engels Flügeln fliege ich in die Ferne ich bin leicht mich beschwert nicht die Erde wünsch dir, und du fliegst ebenfalls auf ich lasse heute die Sorgen zurück und die Arbeit ich flattere heute in die Phantasie in ihr löse ich mich auf und der Tag wird ein moosiges Polster und dunkle Nacht eine Decke übersät von Sternen. Und es wiegt einen milden Klang und auch Duft. Ob du sie ebenso spürst? Ein bisschen fruchtig, rosig zart wie Windhauch

der sich mit einem Vorhang irgendwo in einem orientalischen Schloss spielt. Siehst du, was ich sehe? Spürst du das auch so? Glöcklein schellen, und sanft treten auf Feen. Leise damit du sie nicht aufschreckst. Mit Worten lässt sich nicht beschreiben diese Pracht rauschenden Meeres und weißer Schleier. Weich spielen sie mit Steinchen...


169

K

LUDVÍK KOVÁØ * 18. 4. 1960 Sušice Malíø, skláøský výtvarník, pedagog na SŠ. Èlen UVU. Painter, glassmaker, tutor. UVU member. Adresa / Address: Lipová Lhota 1, 342 01 Sušice E-mail: [email protected] www.ludvikkovar.cz

Vesmír, nedatováno Space, undated 170

Šumavský les, nedatováno Šumava Forest, undated 171

K Listopadové ženy (úryvek z románu)

DANIELA KOVÁØOVÁ * 17. 11. 1964 Ostrava Advokátka a spisovatelka – prozaièka. Èlenka SZS. Solicitor and writer – fiction. SZS member. Adresa / Address: Tøešòová 440, 332 09 Štìnovice E-mail: [email protected]

172

„Ze všeho nejdøíve se musíte rozhodnout, že?” øekla po chvíli ticha advokátka Roberta Èernínová. Snažila se, aby v její otázce nebyla ani trocha manipulace a aby znìla podobnì lehce, jako kdyby druhé ženì nezávaznì nabízela èaj èi sušenky k zakousnutí. Advokátka už dávno pøekroèila padesátku, dokonce se spíš pøiblížila k šesté desítce, a její tváø i postava prožité roky na první pohled potvrzovaly. Vrásky kolem oèí nasvìdèovaly, že se ráda smìje a výraznou mimikou umí okolnímu svìtu zpøístupnit vlastní pocity a emoce. Sedìla pohodlnì v koženém køesle na koleèkách a zkušeným, léty trénovaným a na setinu milimetru vybalancovaným pohybem špièky a paty pohupovala jeho skoøepinou. Pravdou ovšem také je, že si onen pohyb dnes už ani neuvìdomovala a svaly ho vykonávaly automaticky a podvìdomì. Hledìla na mladou ženu sedící dva metry daleko a pøemýšlela, co je z ní schopna v tuto chvíli vyèíst. U nových klientù se pokaždé bìhem prvních pìti minut snažila odhadnout, co se skrývá za maskou, s níž za ní lidé pøicházeli. Masky, které si nasazovali, bývaly rùzné – nìkdo byl upøímnì nešastný, mnohý zmatený, èasto upøímný, ale nezøídka se budoucí klient snažil nahlédnout do svého nitra co nejménì. „Co asi bude skryto v tobì, holèièko?” pomyslela si, když si neznámou prohlížela. Ženì, která teï sedìla naproti, mohlo být asi tøicet.

Byla štíhlá, pohledná, s blonïatou høívou polodlouhých vlasù. V tuto chvíli neplakala, ale advokátka vidìla, že se drží ze všech sil. Oèi mìla èervené a v jedné ruce drtila papírový kapesníèek. Sedìla zpùsobnì s koleny u sebe, na sobì úzké bílé úpletové šaty s rolákem a délkou nad kolena. „Nìkoho mi, holka, pøipomínáš,” pomyslela si Roberta a všechny myšlenky jí probleskly hlavou ve stejném okamžiku, v nìmž ještì doznívala její otázka. „Zpùsobná mladá dáma, která ví, že city je tøeba na veøejnosti ovládat,” uzavøela advokátka své nìkolikavteøinové pozorování. A velmi nešastná. Což ovšem u klientù v advokátní kanceláøi není nic výjimeèného, tím spíš u Roberty, která se specializovala na rodinné právo. Spokojení lidé vyhledávají docela odlišné služby.

November Women (an extract from the novel) „First of all you need to decide, don't you?” said solicitor Roberta Cerninová after a moment of silence. She tried to avoid even the slightest manipulation in her question and make it sound nearly as casual as if she was offering the other woman tea or a bite of a biscuit. It had been some time since the solicitor turned fifty, well actually, her sixtieth was nearly knocking on the door, and both her face and figure revealed her wealth of experience at first glance. Her eye wrinkles indicated that she likes to laugh and through expressive facial gestures she was able to unravel to the surrounding world her very own feelings and emotions. She was sitting comfortably in a leather armchair on wheels and by an experienced movement of her toe and heel, trained for years and balanced to a hundredth of a millimetre, she was slightly swaying its shell. However, the was fact is that today she wasn't even aware of this movement and her muscles were doing it automatically and subconsciously. She was looking at the young woman sitting two metres away from her and wondering what she was able to gauge about her at that moment. With new clients she usually tried to estimate within the first five minutes what

173

was hiding behind the masks the people came with. The masks they were wearing varied – some were sincerely unhappy, many of them confused, quite often sincere, but oftentimes a prospective client tried to examine his or her soul as little as possible. „What might be hidden inside you, lass?” she wondered while watching the stranger. The woman sitting now opposite her might have been about thirty. She was slender and good-looking, with a mane of shoulder-length blond hair. At this moment she was not crying but the solicitor could see that she was struggling hard. Her eyes were red and in one hand she was squeezing a tissue. She was sitting in a well-mannered way with knees next to each other, wearing a knee-length tight-fitting white knitted dress with a turtleneck. You remind me of somebody, girl, thought Roberta and all the thoughts flashed in her mind at the very same moment as her question was dying away. A well-behaved young lady who knows that feelings must be under control in public, the solicitor concluded her observation lasting several seconds. And very unhappy. Which is, to be quite frank, nothing exceptional with clients in a solicitor's office, so more in Roberta's case as she specialized in family law. Contented people look for services of an altogether different kind. Pøeklad do angliètiny / Translation: Vìra Viertlová

Novemberfrauen (Romanauszug) „Vor allem und erstens müssen Sie eine Entscheidung treffen, nicht wahr?”, sagte nach einer Weile des Schweigens die Anwältin Roberta Èernínová und bemühte sich dabei, in ihrer Frage keinen Hauch von Manipulation mitklingen und diese damit ebenso leicht erscheinen zu lassen, als wollte sie der anderen Frau einfach einen Tee oder ein Gebäckstück anbieten. Schon längst hatte die Anwältin die Fünfzig überschritten, sie näherte sich eher ihrem sechsten Lebensjahrzehnt und sowohl Gesicht als auch Figur bestätigten auf den ersten Blick ihr wirkliches Alter. Die Augenfältchen

174

verrieten, dass sie gerne lacht und ihrer Umgebung dank markanter Mimik ihre Gefühle und Emotionen zugänglich zu machen vermag. Sie saß gemütlich in einem Ledersessel auf Rollen und wippte mit erprobten, über die Jahre trainierten und auf das Hundertstel eines Millimeters ausbalancierten Bewegungen von Fußpitze und Ferse dessen Sitzschale, wobei es allerdings wahr ist, dass sie sich dieser Bewegungen schon längst nicht mehr bewusst war und ihre Muskeln diese automatisch und unbewusst ausführten. Sie blickte auf die etwa zwei Meter entfernt sitzende junge Frau und überlegte, was sie aus ihr in diesem Moment herauszulesen vermag. Bei neuen Klienten versuchte sie immer innerhalb der ersten fünf Minuten abzuschätzen, was sich hinter jener Maske verbarg, in der die Menschen zu ihr kamen; aufgesetzte Masken verschiedenster Art – jemand zeigte sich ehrlich unglücklich, viele verwirrt, meist aufrichtig, jedoch nicht selten bemühte sich der zukünftige Klient am wenigsten in sein eigenes Innere zu blicken. „Was verbirgt sich wohl in Dir, meine Gute?”, überlegte sie, die Unbekannte unauffällig betrachtend. Die ihr gegenübersitzende Frau konnte um die Sreißig sein, sie war schlank, gutaussehend, mit blonder Mähne schulterlanger Haare. Zwar weinte sie in diesem Moment nicht, aber die Anwältin wusste, dass sie sich mit aller Kraft aufrecht hielt. Ihre Augen waren rot, in einer Hand zerknüllte sie ein Papiertaschentuch. Sie saß mit geziemt geschlossenen Knien, trug ein enges, knielanges, weißes Strickkleid mit Rollkragen. „Du erinnerst mich an jemanden”, dachte Roberta und alle Gedanken blitzten ihr im gleichen Moment durch den Kopf, in dem ihre Frage nachklang. „Eine anständige, junge Frau, die weiß, dass man in der Öffentlichkeit seine Gefühle beherrschen muss”, schloss die Anwältin ihre kurze Beobachtung ab. Und sehr unglücklich, was allerdings bei Klienten einer Anwaltspraxis nichts Ungewöhnliches war, schon gar nicht bei Roberta, die sich auf Familienrecht spezialisierte. Zufriedene Menschen suchen ganz andere Dienstleistungen auf. Pøeklad do nìmèiny / Translation: Andreas Hoffman

175

K

PETR KOZEL * 26. 8. 1972 Stod Malíø, designér, architekt umìleckých instalací. Èlen UVU. Painter, designer, architect of art installations. UVU member Adresa / Address: Malesická 2, 318 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.atypinterier.com

176

Letnice, nedatováno Whitsuntide, undated

Pùlnoèní, nedatováno Midnight, undated 177

K

MILOSLAV KRIST * 26. 1. 1963 Plzeò Typograf, nakladatel, publicista, výtvarník – zabývá se pøevážnì užitou grafikou. Typographer, publisher, publicist, artist – applied graphics. Adresa / Address: Houškova 32, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.artkrist.webnode.cz

178

Léto, olej na sololitu, 1993 Summer, oil on hardboard, 1993

Óda na plzeòskou katedrálu svatého Bartolomìje Vìøící k ní vzhlížejí básníci ji opìvují architekti mìøí historici zkoumají sprejeøi znaèkují dìlníci opravují politici míjejí dìti kolem pobíhají mámy se procházejí kamarádi klábosí milenci šeptají vojáci pochodují policisté hlídkují tramvajáci zvoní podnikatelé spìchají vìže venkované posedávají vrchol dùchodci klimbají až na bezdomovci zevlují a sám kapsáøi obcházejí pomalu turisté se hemží a vystoupá opilci potácejí na kovové møíži žebráci somrují ohmatanou hlavièku šlapky loví trhovci hluèí ... jen obèas nìkdo nepohladí létají tam prý andìlé.

179

Ode an die Kathedrale des Heiligen Bartholomäus in Pilsen Gläubige sehen zu ihr hinauf Dichter besingen sie Architekten messen Historiker prüfen Sprayer markieren Arbeiter reparieren Politiker gehen an ihr vorbei Kinder laufen rund herum Muttis gehen spazieren Freunde plaudern Liebende flüstern Soldaten marschieren Polizisten patrouillieren Straßenbahner klingeln Unternehmer eilen Dorfbewohner sitzen herum des Turms Rentner dösen Spitze Obdachlose gaffen bis zur Taschendiebe gehen umher und selbst Touristen wimmeln langsam Betrunkene taumeln und steigt Bettler betteln auf dem Metallgitter Nutten jagen abgegriffene Köpfchen Markthändler schreien ... nur manchmal streichelt jemand nicht das dort sollen angeblich Engel fliegen. Pøeklad do nìmèiny / Translation: agentura Skøivánek

180

An Ode About the Cathedral of Saint Bartolomew in Plzeò Believers look up to her poets praise her architects measure historians investigate sprayers leave thier marks workers repair politicians pass her by children run around mothers strol friends chat lovers whisper soldiers march policemen patrol tramdrivers ring businessmen hurry country people sit around of the tower pensioneers slumber the top the homeless dawdle up to pick pockets hang around and alone tourists swarm slowly drunkards stagger and ascends beggars are begging on the metal railing prostitutes hunt the overtouched little head stall holders hum ... only here and there someone doesnt caress

angels may fly down there.

Pøeklad do angliètiny / Translation: Hana Gerzanicová

181

K

LUKÁŠ KUDRNA * 17. 4. 1980 Plzeò Malíø, grafik, ilustrátor, hudebník a pedagog. Painter, graphic artist, illustrator, musician and tutor. Adresa / Address: Kpt. Jaroše 33, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.lukaskudrna.cz

Amba modrý, olej na plátnì, 2014 Blue Amba, oil on canvas, 2014 182

Bukodémon, olej na plátnì, 2011 Beech Devil, oil on canvas, 2011 183

K

* 4. 4. 1950 Sušice Výtvarník, malíø, sochaø a básník. Artist, painter, sculptor and poet. Adresa / Address: Majakovského 10, 323 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.tom-kus-sculptures.cz www.tom-kus-sculptures.blog.cz

Skeptik, lept, 2002 A Doubter, etching, 2002 184

xxx

xxx

Žijí v neoddìlených svìtech, bezcitní býložraví dravci a s nimi draví býložravci slídící v hladu arboretem,

In ungeteilten Welten existiert ein brutales Raubtier, das nur Pflanzen mag, mit ihm der räuberische Phytophag, der hungernd nach Bäumen der Gärten giert,

ránem, co pøejde v dopoledne, a odpolednem do veèera. Co má, ví zvíøe, když to dìlá, zvíøe pak od žrádla hlavu zvedne;

wenn sich Morgen im hellen Vormittage, und Nachmittag im Abend verlieren. Was es hat, weiß es, wenn es das vollführt. Das Vieh hebt vom Fraß ohne Klage sein Haupt;

a strne s naježeným høbetem, vìtøí. Zvíøe to nedùsledné je jen jednou a smrt je vždycky

und es erstarrt mit wild gesträubtem Kamm und wittert nicht schlüssig, nicht folgerichtig: der Tod ist ewig, einst ist es selbst und nichtig,

zbásnìna v štìòatech a dìtech, v pondìlí, v pátek, vprostøed tejdne, predestinaènì demokraticky.

Gedicht und gleich ist er in Kind und Lamm, am Montag, am Freitag, mitten in der Woche, in vorgeführter Spur einhergeschritten.


185

K

PETR KUTEK * 18. 6. 1951 Plzeò Grafik a øezbáø. Básník. Èlen UVU. Graphic artist and woodcarver. Poet. UVU member. Adresa / Address: U Bachmaèe 44, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected]


Cestou do Emauz, lípa, 2003 On the Way to Emauzy, Linden, 2003 187

K

MILENA KUTKOVÁ * 11. 8. 1961 Plzeò Malíøka, grafièka, ilustrátorka, zabývá se návrhy a vizualizacemi zahrad a interiérù. Èlenka UVU. Painter, graphic artist, illustrator, makes drafts and visualizations of gardens and interiors. UVU member. Adresa / Address: U Bachmaèe 44, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.milenakutkova.cz 188

Bez názvu, nedatováno Untitled, undated

Kameništì, kresba, kombinovaná technika, 2006 Stony Place, drawing, combined technique, 2006 189

L

MARIE LACIGOVÁ * 7. 3. 1928 Pardubice Ilustrátorka, malíøka, grafièka. Èlenka UVU. Illustrator, painter, graphic designer. UVU member. Adresa / Address: Skalní 39, 312 00 Plzeò

Hrabal - Katedrála v Kersku, kombinovaná technika Hrabal - The Kersk Cathedral, combined technique 190

V. Øíha - Dvanáct pávic, ilustrace k pohádce V. Øíha - Twelve Peahens, fairytale illustration 191

L Víøení (úryvek z románu)

MILOSLAVA LEDVINOVÁ * 23. 11. 1937 Oprechtice na Domažlicku Prozaièka. Èlenka SZS. Writer. SZS member. Adresa / Address: Kralovická 18, 323 00 Plzeò E-mail: [email protected]

192

Pomalu propouštìla minuty z normálního dne do soustavy mìsta, tìla a neklidných výpadù. Za okny kanceláøe se rozpínalo bøeznové jitro, do polorozpadlé tmy se vmìstnávala hmotnost svìtla z nezastøených oken nìkolika kanceláøí naproti v domì. Z prvního patra, kde se teï nalézala, dìlil ji od toho domu jen prostor parku. Pøedstavovala si lehounké trávníky se zastínìnými partiemi rododendronù, mìkký dopad deštì na soustavu zelenì, kterou dokázala rozlišovat den ode dne. Každá promìna pøinášela jiný odstín barvy, ztlumení nebo napìtí. Dnešní den se ale rozbíhal uprostøed mìsíce, v nìmž se pøi cestì do práce zakopávala o špinavé haldy umrzlého snìhu pøi okraji chodníku, všechna zeleò se ještì ukrývala v podsvìtí sil, které ji možná už za nìkolik dnù, nejpozdìji však za nìkolik týdnù vyzvednou na svìtlo, aby v silném zaujetí vytváøely to tajemné trvání vìènosti, té síly, pøed níž vždy zùstávaly její otázky nezodpovìzeny a nìkdy se je dokonce bála i formulovat. Pomyslela si, zùstala jsem poøád Kristýna Hanigová, po všech tìch letech, po všem, co se sesulo a znovu vystavìlo, žiji, i když nic z toho žití mì nenaplòuje radostí ani pýchou: Nemám dokonce ani dìti, abych se mohla pokládat za ženu, která se pøièinila o naplnìní smyslu života každé ženy! Usmála se. V obíhajícím neklidu se do myšlení

dostaly i fráze zvenèí, z èasopisù, z novin, ty rozzáøené matky s dítìtem v náruèí, tedy smysl života podporovaný spoleèností, která nutnì potøebuje ten kus vlastního tìla a žití, aby se ho zmocnila a vrhala ho jako pìšáka beze zbranì všude tam, kde je tøeba prosazovat její zájem. Ne, svùj si ještì neurèila. Ale až doposud nelitovala, že nemìla dítì. To byla její jediná jistota a klid. Nikde od ní vzdálen netrpí èlovìk, kterému by ona dala život, zodpovìdnost za pøíští okamžiky, neklid a bolest, vytí vlastního svìdomí, dopady pøátelství. Tento život je jenom její, skonèený, ucelený.

Torbellino (fragménto de la novela) Ella estaba pasando lentamente los minutos de un día normal en el sistema de la ciudad, cuerpo y ataques inquietos. Tras la ventana de la oficina se extendía una mañana de marzo, en la oscuridad medio caída se intruce la materialidad de la luz de las ventanas descubierta de algunas oficinas de la casa de enfrente. Del primer piso, donde ahora se encontraba, la separaba de esta casa solamente un parque. Se imaginaba un ligero césped sombreado en partes por rododendro, la suave caída de la lluvia en el paisaje verde, que lograba distinguir día a día. Cada cambio trajo un tono diferente de color, atenuación o intensidad. El día de hoy se empieza a desarrollar en el centro del mes, el cual durante el camino al trabajo se tropezaba con los sucios cúmulos de nieve congelada al filo de la acera, todo el verdor estaba todavía escondido en las fuerzas del sudmundo, fuerzas que pueden en algunos días, a más tardar en algunas semanas sacar a la luz ese verdor, así en un fuerte interés se crea la misteriosa duración de la eternidad, la fuerza, ante la cual siempre se mantuvieron sus preguntas sin respuestas, y algunas veces hasta se tuvo miedo de formularlas. Se imaginaba, que me mantuve siempre como Kristýna Hanigová, después de todos estos años, lo que se cayó, se reconstruyó, estoy viva, y aún que nada de esa existencia me llena de alegría ni de orgullo: Al final no tengo

193

!

ni hijos, para poder considerarme como una mujer, que se esfuerza en cumplir el sueño de vida de cada mujer! Sonrió. En el movimiento intranquilo, el pensamiento fue asaltado por frases del exterior, de revistas, de periódicos, las madres radiantes con sus bebés en brazos, así el sentido de la vida apoyado por la sociedad, que necesita indispensablemente una parte de su propio cuerpo y vida para apoderarse de él y le echaron como un soldado sin armas a todos los lugares, donde es posible abrirse paso según su interés. No, el suyo todavía no se ha especificado. Pero hasta ahora no lamentó no haber tenido hijos. Era su única seguridad y tranquilidad. En ningún lugar lejos de ella no sufre nadie, a quien ella diera vida, ni responsabilidad del futuro, intranquilidad o dolor, aulla su propia conciencia, caídas de amistad. Esta vida es solo suya, terminada, íntegra. Pøeklad do španìlštiny / Translation: Margarita Gianino

Swirling (an extract from the novel) She was slowly leaking working day minutes into the framework of a town, a body and restless attacks. There was a March morning outside, the weight of light was squeezing into dilapidated darkness through the unroofed windows of several offices in the opposite house. She was now on the first floor and only the park area separated her from that house. She had a vision of a light lawn with rhododendrons in the shade, the soft fall of rain on the system of green vegetation that she was able to distinguish day after day. Every change was bringing a different shade of colour, absorption or tension. This day was in the middle of the month, on her way to work she kept tripping over dirty loads of frozen snow by the edges of the pavement. All green vegetation was hidden in an underworld of forces that maybe only within just a few days, but no later than within a few weeks, would lift it up into the light to create a mysterious duration of eternity in strong captivation; that power faced, her questions were always kept to herself without any answer and sometimes she was even afraid to word them.

194

She thought, it is still me Kristyna Hanigova, after all those years, after all that has come down and has been built up again. I am alive even though nothing in my life fills me with joy and pride. I do not even have any children to be considered a woman who contributed herself to fulfilling the meaning of life of every woman! She smiled. In circulating restlessness her thinking was reached by phrases from outside, from magazines, newspapers, those happy mothers with children in thier arms, that meaning of life supported by a society that badly needs that piece of one's own body and living to capture it and throw it, like a foot soldier without a weapon, everywhere that it is necessary to enforce its interest. No, she has not determined her own yet. But so far she has not regretted being without a baby. That was her only certainty and peace. Nowhere, far away from her, is there a human being suffering, a human being to whom she would give life, responsibility for future moments, unrest and pain, the howling of her own conscience, impacts of friendship. This life is only her own life, finished, completed. Pøeklad do angliètiny / Translation: Kateøina Horáková

195

L

VLADIMÍR LÍBAL * 11. 11. 1954 Mìlník Kulturní pracovník, výtvarník. Cultural organizer, artist. Adresa / Address: Klabava 23, 338 41 E-mail: [email protected]

Škodovy závody, kresba tužkou, 2008 Škoda Factory, pen drawing, 2008 196

Globalburger, tisk, 2014 Globalburger, print, 2014 197

L

ANTONÍN LNÌNIÈKA * 17. 9. 1934 Praha Keramik, výtvarník, ilustrátor. Ceramist, artist, illustrator. Adresa / Address: Tomanova 14, 301 00 Plzeò

Ilustrace z Kalendáøe Plzeòského, 2013 Illustration for Pilsner Calendar, 2013 198

Pidižvíci od hradní skály, akvarel, 2014 Midgets from Castle Rock, watercolour, 2014 199

M Báseò o rybách Dýcháme po kapkách levnìjší odmlky obrazù po slovech vèerejších na konci ulice zhasínáme oèi velrybám Dìtství

TOMÁŠ MAKAJ * 17. 8. 1974 Kladno Kulturní pracovník. Básník a autor literatury faktu. Èlen SZS. Cultural organizer. Poet and non-fiction writer. SZS member. Adresa / Address: Pod Starou hutí 556, 337 01 Rokycany E-mail: [email protected]

200

Stoly jsou až po okraj Dýcháme do dna hvìzd Na konci mnoho cest se otvírá jako nitro nejvìtší Ryby z Ryb Jonáš v kožichu o Ježíškovi nic neví høeje ho vlastní dech a loví ryby bez udic Dýchá…. od úst mu stoupá pára dýmka ostøí Pùlmìsíc Návnadu na tu Nejvìtší z Nejvìtších

A Poem About Fish

Ñòèõè î ðûáàõ

We breath drop by drop cheeper silence of yesterday's words scenes at the end of the streets we turn of the eyes of the whales of Childhood

Äûøèì Ïî êàïëÿì áîëåå äåø¸âûå ïàóçû êàðòèí ïî ñëîâàì â÷åðàøíèì â êîíöå óëèöû ãàñèì ãëàçà êèòàì Äåòñòâà

Tables are full We breathe to the bottom of stars At the end Many journeys open As the soul of the biggest of the Fish.

Ïûøíûå ñòîëû íàêðûòû Äûøèì â äîíüÿ çâ¸çä Â êîíöå ìíîãî äîðîã îòêðûâàåòñÿ êàê íóòðî ñàìîé áîëüøîé Ðûáû èç Ðûá

Jonah wearing a fur coat Knows nothing about Jesus Keeping warm by his own breath And fishing for fish without rods He breaths... The breath rises out of his mouths Pipe sharping halfmoon Lure For the Biggest of the Big

Éîíàø â øóáå î ìëàäåíöå Èèñóñå íè÷åãî íå çíàåò ñîãðåâàåò åãî ñîáñòâåííîå äûõàíèå è ëîâèò ðûáó áåç óäî÷êè Äûøèò... ñî ðòà ó íåãî ïîäíèìåòñÿ ïàð òðóáêà ðèñóåò Ïîëóìåñÿö Ïðèìàíêó äëÿ ñàìîé Áîëüøîé èç Áîë

Pøeklad do angliètiny / Translation: Kateøina Vášová Makajová

Pøeklad do ruštiny / Translation: Jiøina Svobodová 201

M

VÁCLAV MALINA * 4. 6. 1950 Plzeò Pedagog, emeritní øeditel Galerie mìsta Plznì, o. p. s., malíø a publicista. Tutor, Director Emeritus of The Gallery of the City of Pilsen, painter and publicist. Adresa / Address: Nepomucká 13, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.romanyzdarma.cz www.artlist.cz 202

Les v noci, olej na plátnì, 2004 Forest at Night, oil on canvas, 2004

Zimní motivy V létì se dá toulat po krajinì se skicákem pod paží, nìkde usednout a nakreslit si zajímavý strom èi prùhled do krajiny s modravým obzorem. V zimì je to horší. Sklíèko obèas nosil na krku lahvièku s tuší zavìšenou na provázku tak, aby se zahøívala na jeho prsou a nezmrzla. Když kreslil, namáèel pero do tuše skrz rozepnutý kabát a zachycoval jemnost a køehkost obrysù zasnìžených smrkù, pøedivo holých vìtvièek listnáèù nebo rampouchy ledového království zimního splavu. Pøi lavírování pak bylo možno použít místo vody sníh. Za jedné jasné noci, když byl právì úplnìk a on nemohl usnout pod dusnou peøinou, se oblékl a vyšel ven z chaty. Mìsíèní svìtlo jiskøilo v drobouèkých krystalech na zasnìžených pláních a bylo vidìt jako ve dne. Stromy vrhaly na snìhu ostré stíny a lesem bez listí se dalo bezpeènì procházet. Všechno kolem mìlo snovou atmosféru a ticho bylo témìø absolutní. Napadlo ho, že by se dalo za mìsíèního svìtla i kreslit. Vrátil se tedy do chaty pro skicák a èernou rudku a vyrazil do kopce ke skalám. Asi po hodinì došel až k buèinì, tam se zastavil a opøen o zasnìžený balvan kreslil siluety stromù proti nebi prozáøenému kulatým mìsícem, který v mlžném oparu plál všemi duhovými barvami. Nestihl kresbu ještì dokonèit, když mìsíc zastøel mohutný mrak, skrze který prosvítalo jen matné svìtlo. Obrátil se tedy na cestu zpátky. Ve vzduchu cítil zvláštní chvìní, mráz polevil a zaèaly poletovat snìhové vloèky. Ticho ztìžklo a nehluèný pohyb vloèek kolem byl tak hustý, jako by chtìl vše pohltit a zasypat. Pøepadla ho malátná ospalost. Šel už témìø poslepu a nevnímal nic než to ticho a bílou tmu. Nìco mu v skrytu mysli našeptávalo, že se nesmí zastavit a musí jít stále dál. Poslechl ten hlas a kráèel ztìžka vpøed, øízen jen intuicí. Chatu našel po hmatu. Když ráno odhrnul záclonu na oknì, uvidìl, že napadlo pùl metru nového snìhu. Podíval se do skicáku – uhlová kresba byla rozmazaná, ale pøesto v ní zùstalo nìco z tajemné atmosféry té zvláštní noci.

203

Thème Hiver En été, il est possible de flâner dans la campagne avec le carnet de croquis sous le bras, se poser à un endroit et dessiner un arbre intéressant ou une vue de paysage avec l'horizon bleu. En hiver, c'est moins évident. Brisdeverre portait parfois un flacon d'encre suspendu à une chaîne autour de son cou, de sorte que le liquide prenne la chaleur de sa poitrine, et évite de geler. Lorsqu'il dessinait, il trempait sa plume dans l'encre à travers son manteau ouvert et capturait la délicatesse et fragilité des contours des épinettes enneigées, l'enchevêtrement des branches nues des arbres à feuilles caduques ou bien les glaçons du royaume gelé des cascades d'eau. Lorsque la technique artistique nécessitait de l'eau, il pouvait utiliser de la neige en substitution. Une nuit lumineuse de pleine lune, il peinait à s'endormir sous la couette pesante, il s'habilla et sortit du chalet. La lueur de la lune se reflétait dans des minuscules cristaux sur les plaines enneigées et il faisait clair comme le jour, les arbres projetaient des ombres nettes sur la neige et la traversée d'une forêt dépourvue de feuilles pouvait se faire en toute sécurité. Tout autour régnait une atmosphère de rêve et le silence était presque absolu. Il eut alors l'idée qu'il était possible de dessiner à la lumière de la lune. Il retourna au chalet chercher son cahier de croquis et un fusain et partit aussitôt sur la colline, en direction des rochers. Après environ une heure, il atteignit le bois de chênes, là, il s'arrêta et s'appuyant contre une pierre enneigée, il dessina les silhouettes des arbres sur un ciel illuminé par la lune, qui frémissait irisée, sous le voile de la brume. Il n'eut pas le temps d'achever son dessin qu'un gros nuage éclipsa la lune et seule une faible lumière transparaissait. Il rebroussa chemin. Il sentit d'étrange frémissement dans le ciel, le gel cessa et les flocons de neige commencèrent à flotter dans l'air. Le silence devint plus lourd et le mouvement taciturne des flocons autour de lui était épais, comme pour tout dévorer et tout recouvrir. Une somnolence languissante l'accabla. Il marcha les yeux presque fermés, insensible à tout, sauf le silence et l'obscurité du blanc. Au fond de lui une petite voix murmura de ne pas s'arrêter, de continuer son chemin. Il obéit à la voix de son esprit et marcha lourdement vers l'avant, uniquement guidé par l'intuition. Il trouva le chalet par le toucher. Lorsque le lendemain matin il ouvra le rideau de sa fenêtre, il vit qu'il était tombé un demi-mètre de neige fraîche. Il regarda dans son cahier de croquis – le dessin au fusain était trouble, mais il gardait une atmosphère mystérieuse de cette nuit hors du commun. Pøeklad do francouzštiny / Translation: Klára Gilain Tvrdá

204

Winterliche Motive Im Sommer kann man durch die Landschaft mit dem Skizzenblock unter dem Arm streifen, sich irgendwo niedersetzen und einen interessanten Baum oder einen Durchblick in die Landschaft mit einem bläulichen Horizont zeichnen. Im Winter ist das schlechter. Sklíèko trug manchmal am Hals ein Fläschchen mit Tusche, das an einem Bindfaden so aufgehängt war, dass es an seiner Brust gewärmt wurde und nicht gefror. Wenn er zeichnete, tauchte er die Feder durch den aufgeknöpften Mantel in die Tusche ein und fing die Zartheit und Zerbrechlichkeit der Konturen der verschneiten Fichten ein, das Gespinst der nackten Zweige der Laubbäume oder die Eiszapfen des Eiskönigreichs des winterlichen Wehrs. Beim Lavieren war es dann möglich, statt Wasser Schnee zu verwenden. In einer klaren Nacht, als gerade Vollmond war und er unter dem stickigen Federbett nicht einschlafen konnte, kleidete er sich an und verließ seine Hütte. Das Mondlicht sprühte Funken in den winzigen Kristallen auf den verschneiten Ebenen und es war taghell. Die Bäume warfen auf dem Schnee scharfe Schatten und durch den Wald ohne Laub konnte man sicher gehen. Alles umher hatte eine traumhafte Atmosphäre und die Stille war beinahe absolut. Ihm kam der Gedanke, man könne bei dem Mondlicht auch zeichnen. Er ging also in seine Hütte zurück, um den Skizzenblock und einen schwarzen Rötelstift zu holen, und schlug seinen Weg bergauf zu den Felsen ein. Nach etwa einer Stunde gelangte er zu dem Buchenwald, der auf einem felsigen Hügel wuchs, dort machte er Halt und zeichnete, gestützt auf einen verschneiten Felsblock, Silhouetten von Bäumen gegen den Himmel, der vom kreisrunden Mond, der in nebelhaftem Dunst in allen Farben des Regenbogens schimmerte, durchstrahlt war. Er hatte die Zeichnung noch nicht fertig, als der Mond von einer mächtigen Wolke verdeckt wurde, durch die lediglich ein mattes Licht drang. Er machte sich also auf den Rückweg. In der Luft fühlte er ein seltsames Beben, der Frost hatte nachgelassen und es begannen Schneeflocken umherzufliegen. Die Stille wurde schwer und die lautlose Bewegung der Flocken umher war so dicht, als wollte sie alles verschlingen und zuschütten. Ihn überfiel eine abgespannte Schläfrigkeit Er ging schon fast wie ein Blinder und nahm nichts wahr als diese Stille und die weiße Finsternis. Irgendetwas flüsterte ihm in seinem Inneren zu, er dürfe nicht Halt machen, er müsse immer weitergehen. Er gehorchte dieser Stimme und schritt mit Mühe voran, geleitet allein von seiner Intuition. Mit Hilfe des Tastsinns fand er seine Hütte. Als er am Morgen den Vorhang am Fenster zurückschob, sah er, dass ein halber Meter Neuschnee gefallen war. Er schaute in seinen Skizzenblock – die Kohlezeichnung war verwischt, aber trotzdem war in ihr etwas von der geheimnisvollen Atmosphäre dieser seltsamen Nacht verblieben. Pøeklad do nìmèiny / Translation: Walter Annuß 205

M Plzeòská zákoutí Zastavil se èas V hodinách na vìži zrezivìla koleèka U Kalikovského mlýna vítr si zavzpomíná a cuchá polibky milencù u jezu

JAROSLAVA MÁLKOVÁ - EICHACKEROVÁ * 25. 11. 1947 Plzeò Pedagožka, básníøka, dramatièka. Èlenka SZS. Tutor, poet, dramatist. SZS member. Adresa / Address: ul. 28. øíjna 21, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected]

206

Housle zavìšené v prùvanu vzlykají jako by primáš nad nimi dýchal Co se chvìje v obzoru? Mìstské hradby nebo duha nebo slza klouzající do dlanì?

Versteckte Pilsener Winkel

Ïëçåíñüê³ êóòî÷êè

Die Zeit steht geblieben In der Uhr am Turm sind die Räder eingerostet

×àñ çóïèíèâñÿ Â ãîäèííèêó íà âåæ³ çàðæàâ³ëè êîëåñà

An der Kalikov-Mühle denkt der Wind an seine Jugend zurück und zerzaust die Küsse der Liebespaare am Wehr

Ó Êàëèêîâñüêîãî ìëèíà â³òåð ñïîãàäè ïðèíîñèòü ³ òåðåáèòü ïîö³ëóíêè çàêîõàíèõ íà ãðåáë³

Die Geige an der Wand seufzt im Wind als holte der Vorrgeiger tiefen Atem

Ñêðèïêà, ïîâ³øåíà íà ïðîòÿç³ ñõëèïóº, í³áè äèðèãåíò íàä íåþ äèõàº

Was flimmert am Horizont? Die Mauern der Stadt ein Regenbogen oder nur eine Träne die sich fortwischen lässt?

Ùî öå ìàÿ÷èòü íà ãîðèçîíò³? Ñò³íè ì³ñòà, âåñåëêà, ÷è ñëüîçà ùî ñïîâçàº â äîëîíþ?

Pøeklad do nìmèiny / Translations: Walter Annuß, Elfi Hartenstein

Pøeklad do ukrajinštiny / Translation: agentura Skøivánek

207

M

MILAN MAUR * 8. 12. 1950 Plzeò Výtvarník. Artist. Adresa / Address: Jeèná 11, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.milan-maur.cz At a linden tree growing in Pilsen – Koterovska street I chose a sprig and marked all the leaves on it. I marked the leave closest to the trunk as No.1 and the last leave on the tip of the sprig as No. 6. Between 9th and 29th October 1983, I wrote down the order in which the leaves fell down from the sprig. 208

I created an optical rhythm according to the frequency of the falling leaves.

209

M Pøání (úryvek) Vstal o hodinu pozdìji, než vstával obvykle, ale den mu pøipadal stejný, jako pøedcházející dny. Pøistoupil k oknu. Sníh byl špinavý a rozbøedlý jako vèera a teplomìr za oknem mìl stejnì vyznaèenou stupnici, jako každý den ráno. Nic nenasvìdèovalo tomu, že jsou Vánoce a že je dnes Štìdrý den. „Je to jako normální sobota,” pomyslel si a zaèal se oblékat.

LUBOMÍR MIKISEK * 2. 1. 1950 Praha Pracovník úøadu. Píše poezii i prózu. Èlen SZS. Administrative officer. Writes poetry and fiction. SZS member.

Z kuchynì uslyšel matèiny kroky, zvuk tekoucí vody a pískot konve na mléko, pohlédl na hodinky a otevøel dveøe. „Ahoj mami…” „Už ti dìlám snídani…,” ohlédla se od sporáku a nalila do hrneèku kakao. Kývl hlavou a vešel do koupelny. Potom se posadil ke stolu a díval se na ni, jak peèlivì pokládá tvarohové koláèky na ozdobný talíø. „Potøebovala bych ještì nìco koupit ve mìstì… Jen pár malièkostí…”

Adresa / Address: Vojanova 47, 318 00 Plzeò

„Já tam skoèím," odpovìdìl, „taky musím ještì nìco sehnat…”

E-mail: [email protected]

„Ano, pøesnì tak,” zasmál se, „prstýnek pro tebe.”

210

„Prstýnek pro mì?” zeptala se s pøedstíraným údivem.

A Wish (the extract) Byla to jejich stará hra a každé Vánoce se opakovala. Matka už od mládí toužila po zlatém prstenu, ale bylo to pøání nesplnitelné, to vìdìla jistì, víc než cokoli jiného, vždycky bylo zapotøebí koupit mnohem dùležitìjší vìci a právì z té vysnìné pøedstavy se po letech stala hra pro zasmání. Oblékl si kabát a vyšel z domu, do tváøe ho uhodil studený vítr, sklonil hlavu a vyhrnul si kožešinový límec. Zaèínalo snìžit. Když procházel okolo holých kaštanù, pohlédl na døevìnou lavièku a znovu zaèal myslet na tátu. Èasto na nìho vzpomínal, ale od vèerejšího dne, od toho telefonického rozhovoru, na nìho musel myslet témìø stále…

He got up an hour later than usual but the day seemed no different from the previous days. He walked up to the window. The snow was dirty and slushy just as it was the day before and the scale on the thermometer on the outside of the window was showing the same numbers as it did every morning. Nothing seemed to suggest it was Christmas and that it was Christmas Eve that day. It is like any ordinary Saturday, he thought and started to get dressed. He heard his mother walking in the kitchen, the sound of running water and the whistling of the milk pot; he looked at his watch and opened the door. „Hi, mum...” „I've got your breakfast coming...” she glanced round from the stove and poured hot cocoa into the cup. He nodded and walked into the bathroom. Then, he sat down at the table and watched her carefully setting little cheese cakes on a decorative plate.

211

„I still need to buy something downtown... Just a few things...”

day before, ever since that phone call, he was thinking of him almost constantly...

„I'll go and fetch them,” he said. „I also have something I still need to get.”

Pøeklad do angliètiny / Translation:

„A ring for me?” she asked in pretend amazement. „Yes, that's exactly what it is,” he laughed, „a ring for you.” This was their old game, which they played over and over each Christmas. Ever since she was a young girl, his mother had longed to get a gold ring but her wish would never materialize, she knew that for sure, more than anything else; there were always other and more important things to be bought and it was that fantasy that turned into that game for laughs as the years went by. He put his coat on and left the house; the cold wind slapped his face, he bowed his head and rolled up the fur collar. The snow was starting to fall. When he went past the leafless chestnut trees, he glanced at the wooden bench and his thoughts went to his dad again. He thought of him often but ever since the

212

Jitka Varkevisserová

Der Wunsch (Auszug) Er stand eine Stunde später auf als gewöhnlich, aber der Tag fiel ihm gleich wie die vorherigen Tage. Er schritt zum Fenster. Der Schnee war schmutzig und matschig wie gestern, und der Thermometer hinter dem Fenster hatte eine gleich markierte Skala wie jeden Morgen. Nichts deutete darauf hin, dass Weihnachten sind und dass der Heiligabend heute ist. „Es ist wie an einem üblichen Samstag”, dachte er und begann sich anzuziehen. Aus der Küche hörte er die Schritte seiner Mutter, den Schall fließenden Wassers und das Pfeifen der Milchkanne. Er sah seine Uhr an und öffnete die Tür. „Hallo, Mutti…”

„Ich mache dir schon das Frühstück…” sie sah sich vom Herd um und schüttete Kakao in die Tasse. Er nickte und ging ins Bad. Danach setzte er sich an den Tisch und sah sie an, wie sorgfältig sie Quarkkuchen auf einen Zierteller legt. „Ich bräuchte noch in der Stadt etwas kaufen… Nur ein paar Kleinigkeiten…” „Ich gehe hin”, antwortete er, „ich muss auch noch etwas besorgen…”

den Kopf und klappte den Pelzkragen. Es begann zu schneien. Als er an nackten Kastanienbäumen vorbeiging, sah er sich die Holzbank an und begann wieder an seinen Vater zu denken. Er erinnerte sich oft an ihn, aber seit gestern, seit dem Telefongespräch, musste er an ihn fast immer denken… Pøeklad do nìmèiny / Translation: Irena Vacíková

„Einen Ring für mich?”, fragte sie mit einer vorgetäuschten Verwunderung. „Ja, stimmt”, lachte er, „einen Ring für dich.” Es war ihr altes Spiel, das sich jede Weihnachten wiederholte. Die Mutter sehnte schon von ihrer Jugend an nach einem goldenen Ring, aber es handelte sich um einen unerfüllbaren Wunsch, das wusste sie sicher, mehr als irgendetwas Anderes, es waren immer viel wichtigere Sachen zu kaufen, und gerade die geträumte Vorstellung wurde nach Jahren zu einem Spiel zum Lachen. Er zog seinen Mantel an und ging aus dem Haus, kalter Wind schlug ihn in sein Gesicht, er beugte

213

M

LUDÌK MÍŠEK * 10. 11. 1976 Plzeò VŠ pedagog, sochaø. University tutor, sculptor. Adresa / Address: Zahradní 547, 330 03 Chrást E-mail: [email protected] www.ludek-misek.ic.cz

Lama, litina, 2012 Llama, cast iron, 2012 214

Plná a dutá, hliník a železo, 2009 Full and Hollow, aluminium and iron, 2009 215

M

KVÌTA MONHARTOVÁ * 27. 3. 1938 Volynì Zubní laborantka, malíøka, básníøka. Èlenka UVU a SZS. Dental technician, painter, poetess. UVU and SZS member. Adresa / Address: Rabštejnská 22, 323 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Hoøí, acryl na plátnì, 2010 Fire, acrylic on canvas, 2010 216

Místo èasu Momentky (úryvek) Ponoøen do sebe najdeš místo, kde vše zaèíná. Místo: Nádražní hala Èas: 9 hodin 35 minut Stoupáme, klesáme, zùstáváme. Hledáme, usilovnì hledáme drobnou skvrnku vzrušení v podpaží, odrazy v zrcadlech. Místo: kupé 2. tøídy rychlíku Jakub Krèín Èas: 11 hodin 10 minut Pole zorané konèí nìkde na obzoru, kolem výbojné trnky jak povinnosti císaøù. Dvì mašle kolejí, uchované originály. Nemaøí èas, pøitahují, utahují. Vzpínáš se, nechceš pøijmout roli hrdiny. Psi v tobì si jdou po krku.

Hladina rybníka je nepøátelská, kolem podøízené vrby. Poslušné jak dvorní malíøi. Nekoneèné èáry kolejí pøibližují rozšklebenou zem, pøevrácené stromy. Musíš to v sobì udupat, utìsnit, pro nové nadechnutí. Nekonèící pole melírovaná ozimem. Vyhublí bílí konì stráží ticho. Silnice i koleje spøádají pavuèinu. V koutech èekají dokonale pøipraveni neviditelní. Jen bažant s peøím zbarveným podle tradice, který se právì chystá na projekty k zachování druhu, slibuje, že se pøihodí ještì nìco neobvyklého. Bledí hledaèi, osamìlí hledaèi, hledaèi odrazù, hledaèi výmluv, zùstanete sami pod sluncem. Pod sluncem, které zatím nesnese, jak je dvojice zobají z rukou, ze rtù, ze slov.

217

Der Ort der Zeit Momentaufnahmen (ein Ausschnitt) Versunken in dich selbst, findest du den Ort, wo alles beginnt. Ort: Bahnhofshalle Zeit: 9 Uhr 35 Minuten Wir steigen, wir sinken, wir bleiben. Wir suchen, suchen angestrengt, das winzige Tüpfelchen, der Erregung unter der Achsel, die Reflexe in der Spiegeln. Ort: Abteil 2. Klasse im D-Zug nach Budweis Zeit: 11 Uhr 10 Minuten Das gepflügte Feld endet irgendwo am Horizont, rundherum Schlehen so aggressiv, wie Pflichten der Kaiser. Die Geleise wie zwei Bänder, gut erhalten aus alter Zeit. Sie vergeuden nicht die Zeit, sie ziehen an, ziehen fest. Du bäumst dich auf, willst die Rolle des Helden nicht annehmen. Die Hunde in dir gehen sich gegenseitig an die Gurgel.

218

Die Fläche des Weihers ist feindlich gesinnt, rundum untertänige Weiden, gehorsam wie Hofmaler. Die unendlichen Striche der Geleise nähern an das verzerrt grinsende Land, umgestürzte Bäume. Du musst das in dir feststampfen, abdichten, für ein neues Atemholen. Unendliche Felder, grau meliert von der Wintersaat. Abgemagerte weiße Pferde hüten die Stille. Straße und Geleise spinnen ein Netz. In den Ecken lauern, höchst bereit, Unsichtbare. Nur ein Fasan im traditionell gefärbten Gefieder, sich gerade zu Projekten der Arterhaltung anschickend, verheißt, dass noch Ungewöhnliches geschieht. Ihr Bleiche Sucher, vereinsamten Sucher, ihr Sucher von Reflexen, Sucher von Ausreden, ihr werdet allein unter der Sonne bleiben. Unter der Sonne, die es noch nicht erträgt, wie Liebespaare sie von ihren Händen nippen, von ihren Lippen, ihren Worten. Pøeklad do nìmèiny / Translation: Walter Annuß

219

M

BARBORA MOTLOVÁ * 16. 4. 1979 Plzeò Malíøka, ilustrátorka. Painter, illustrator. E-mail: [email protected] www.baramotlova.net www.ilustratori.net www.monalizanagrilu.com

Friends, olej na plátnì, 2007 Friends, oil on canvas, 2007 220

Na èekané, olej na plátnì, 2010 On the Lurk, oil on canvas, 2010 221

M

PAVEL MUTINSKÝ * 16. 7. 1957 Kralovice Malíø, grafik, grafický designér. Èlen UVU. Painter, graphic artist and designer. UVU member. Adresa / Address: Jiráskova 440/13, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.pavelmutinsky.cz

Bugibba - Malta, olej na plátnì, 1989 Bugibba - Malta, oil on canvas, 1989 222

Filodendron, akryl a olej na plátnì, 1993 Filodendron, acrylic and oil on canvas, 1993 223

N

JAROMÍR NEDOROST * 3. 2. 1939 Ivanèice u Brna Malíø, kamenosochaø, hudebník. Èlen UVU. Painter, stone sculptor, musician. UVU member. Adresa / Address: Horní Bìlá - Tluèná 28, 331 52 Dolní Bìlá E-mail: [email protected]

Prorùstání (stromù), olej, nedatováno Ingrowth (Trees), oil, undated 224

Špinavé prádlo, olej, nedatováno Dirty Linen, oil, undated 225

N Mor

VOJTÌCH NÌMEC * 25. 11. 1983 Cheb Pedagog, prozaik, publicista, kritik. Tutor, writer, publicist, reviewer. Adresa / Address: Dlouhá 5, 350 02 Cheb E-mail: [email protected]

226

Poznal jsem Eger takový, jakým býval ve svých nejèernìjších, morem nasládlých dnech (nemocní žhnoucí v horeèkách vyjdou do ulic a spatøí vùz s tìly, v delirickém opojení snad zahlédnou šalebnou, leè štìdøe konejšivou nadìji v dešti, ale v jakém dešti? v dešti krvavých ohòù, nebe jej chrlí jako o Smrt, chrochtavì burácí hrom jako výsmìch bytí v zemi bakterií&virù, kde se poøádají slavnosti bunìk, tak honosnì zhoubné k pøežrání, až se játra rozkládají v melasu z té slávy, až se bùh, radostí z ukonèeného díla, když kdesi dochrchlá upocený Kdosi, když se žárem zbortí støecha a pøetne oltáø snad jako chechtavý symbol Schismatu, když matka dusí budoucí matku vnouèat, katyni budoucích nenarozených matek&otcù vnouèat, katù, vrahù etc., když se nebohý jelimánek, idiot boží potácí v zoufalství opilý, až když se každé Když namnoží do myriád zde nepopsaných hrùz, až se bùh vašimi slovy, laskaví bozi, zadusí Životem, tolik, ach, pøíliš tetelivým, že to boha v èlovìku nutí ke zklidnìní... a nemocní upadají do mdlob, z nichž už nevstanou tak, jak na sebe pamatovali, a tak leží na slizce-kamenných zádech ulic, na mramoru chrámù pánì, na prknech maštalí, a zapomenou, že kdy dýchali; zùstane vzpomínka na vùz, krvavá mraèna, na plameny šlehající velký-malý-vùz, ale nevinný, bez tìl, na karafu koøaly, val-val-valivou po dláždìní, mramoru, prknech, co znamenají velkolepé Nic): pøísný ke svým mrtvým – coby naházené halabalampádí létávaly konfety rakví jako kolibøíci, vyklouzly vždy laškovnì z rukou-ramen funebrákù a už si to kolibøily

mìstem; kolem synagogy, skrz ulièku zavraždìných, pøes námìstí až ke kostelu požehnanému božstvy vìèného ohnì, tam se uhnízdily, utvoøily dominový efekt jak jinak než v kryptì, tam je teplouèko&milouèko, tam se vhodnì hromadnì leží jedna na druhé jako pøi nìjakém skupinovì morbidním, ach, laskavì k lidství morbidním sexu.

Plaque I have known Eger as it used to be in its darkest, pestilently sweetened days (the feverish diseased set out into the streets and spot a wagon full of bodies, they glimpse a delusional, yet soothing hope in the rain, caught up in a delirious rapture, but in what kind of a rain? in the rain bleeding from an open wound of skies – gasping in fire like Death incarnated, grunting and thundering like travesty of being in a land of bacteria&viruses, where they hold cellular feasts, so honourably, gluttonously lethal, that our liver decompose to a treacle – thanks to that Glory, that god, gleeful for his or her or its finished business, when somewhere Someone is ex-ex-expectorating – covered in sweat –, when the roof falls into thousands fiery pieces perhaps like cackling symbol of a Schism, when a mother chokes a future mother of grandchildren, grand murderer of unborn-undead mothers&fathers of grandsons-daughters, executioners, murderers etc., when a poor mooncalf, God's fool, is faltering, drunk in despair, until every When&Whenever&Whatever spawns a myriad of unspoken horrors, that godly He&She&It chokes by Life, hearing your gentle words, oh you kindly gods!, so much, oh, so much shivering Life, that it urges the god in every damned spirit to be calm... and the diseased are fainting, and they can't rise & shine as whole as they remember themselves, so they are lying on the streets' slimy-stony shoulders, on the marble of the Lord's temple, on the wooden floor of barns, and they forget how they have ever breathed; just a memory of the wagon remains, bloodied clouds, flames lashing the Grand-Little-Chariot, but an innocent one, without bodies, of flagon-o'-firewater roll-roll-rolling on the pavement, marble, wooden boards, which we tread like a glorious Nothing): strict to its dead – alike piled trasheapwroomwroom, the confetti of coffins used to fly like hummingbirds, they playfully slipped from heads & shoulders of undertakers and you could see them humming-birding through the town, round the synagogue, through the alley of murdered, across the square to the church, been blessed by the deities of eternal fire, coffins, which have nested here, caused a domino effect how else than in the cosy & lovely crypt, there it is possible to get laid on each other's coffins – just like having morbidly, oh, too kind to humanity!, collective sexual intercourses. Pøeklad do agliètiny / Translation: Vojtìch Nìmec

227

N

MARIE NÌMEJCOVÁ -ŠEDÁ * 25. 4. 1950 Plzeò Pedagožka, šperkaøka. Èlenka UVU. Tutor, jewellery maker. Adresa / Address: Køížkova 1, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected]



N

MIROSLAVA NOVÁ * 24. 1. 1935 Malnice Pedagožka, výtvarnice, sochaøka, medailérka. Èlenka AUM a UVU. Tutor, artist, sculptor, medalist. AUM and UVU member. Adresa / Address: Jesenická 9, 323 00 Plzeò Atelier: Na Roudné 43, 301 00 Plzeò

Hledání kresby, mramor, 2005 Searching a Drawing, marble, 2005 230

Suchomastský mramor è. 61, 1999 Suchomast Marble No. 61, 1999 231

O

HELENA OTTOVÁ ZELENKOVÁ * 13. 5. 1977 Plzeò Patentový zástupce a advokát se specializací na autorské právo. Malíøka. Èlenka UVU. Patent agent and solicitor specializing in patent law. Painter. UVU member. E-mail: [email protected]

Ètyøi jablonì, olej na plátnì, 2005 Four Apple Trees, oil on canvas, 2005 232

Vernisáž, olej na sololitu, 2003 Private Viewing, oil on hardboard, 2003 233

P Tangos pro bohatou staøenku Podupávajíc sedí staøenka v køesle Zavøenýma oèima se dívá na svou sametovou ple na své lesklé husté vlasy a na svùj štíhlý pas co èeká na objetí na sevøení stisk

MICHAELA PÁNKOVÁ - NOVÁÈKOVÁ * 4. 8. 1953 Plzeò Uèitelka angliètiny, publicistka, básníøka. Èlenka SZS. Tutor of English, publicist, poetess. SZS member. Adresa / Address: Na Kamení 319, 330 01 Kyšice E-mail: [email protected]

234

Staøenka sedí v køesle a vidí jak dva krásní mladí kytaristé hrají jenom pro ni Hrají vášnivì a s citem jako kdyby milovali a staøenka slyší jak jejich dech se pøi tom zrychluje a tak zavírá oèi a odchází

Shazuje tyhle šaty a bere si jiné navléká kastanìty a pak stojí tváøí v tváø té písni Stojí pøipravena zemøít

Tangos para una viejicita rica Zapateando la viejecita está sentanda en el sillón Con los ojos cerrados está mirando su piel tersa su pelo brillante y denso y su delgada y torneada cintura que espera por un abrazo un apretón un beso

Se quita este vestido y se pone el otro se inserta las castañuelas y luego está frente a la canción

La viejecita está sentanda en el sillón con sus ojos totalmente abiertos observando que dos guitarristas muy guapos y jovenes tocan sólo para ella Tocan apasionadamente y con sentimiento como si amaran la viejecita eschucha como su aliento se acelera a la vez entonces cierra los ojos y se va

Pøeklad do španìlštiny / Translation: Lucie Mata

Frente a ella está preparada para morir

235

Tangos for the Rich Old Lady Tapping her feet The little old lady Is sitting in the wing-chair With her eyes closed She's looking at Her thick and glossy hair Her slim and slender waist Waiting for An embrace The little old lady Is sitting in the wing-chair With her eyes wide open Watching Two young guitarists Playing only for her They play with passion As lovers do And she can hear them Breathing... faster and faster So she closes her eyes again and drifts away

236

She throws down These clothes And puts on different ones Slips castanets on her fingers And there she is Standing Face to face With the song She is standing Ready now To pass away

Pøeklad do agliètiny / Translation: Michaela Pánková

Tangos für reiche Greisin Stampfend sitzt die Greisin in einem Sessel Mit geschlossenen Augen betrachtet sie ihre samtartige Haut ihr glänzendes volles Haar und ihre schlanke Taille die auf eine Umarmung wartet auf ein Umschließen einen Druck Die Greisin sitzt in dem Sessel und sieht wie zwei junge schöne Gitarristen nur für sie spielen Sie spielen leidenschaftlich und mit Gefühl als ob sie liebten und die Greisin hört wie ihr Atem sich dabei beschleunigt und so schließt sie die Augen und geht fort

Sie legt dieses Kleid ab und zieht ein anderes an sie nimmt Kastagnetten und dann steht sie Auge in Auge dem Lied gegenüber Sie steht bereit zu sterben

Pøeklad do nìmèiny / Translation: Jan Habrych

237

P Nejvìtší trpaslík Jsem nejvìtší trpaslík na celém svìtì. Všude, kam pøijdu, hrdì to hlásím. Sklízím-li posmìch, nevadí. Lidé nemají pøedstavu trpaslíka, trpaslíkùm zas chybí pojem velikosti. Nikomu nemohu míti nic za zlé. Onehdy jsem však musel vyslechnout sprostou urážku. Stál jsem poblíž pouového stánku. Jakýsi drzoun ukázal na mne prstem: „Tohle je ten nejmenší obr na celém svìtì.” Je jasné, že jsem mu plivl do tváøe. Za cenu výprasku, ovšem. Jako bych mohl býti ten, kdo je nejmenší! Jako by nejvìtší trpaslík mohl být nejmenší...

KAREL PEXIDR * 4. 11. 1929 Praha Právník. Hudební skladatel, básník, prozaik, autor cestopisu i odborných publikací. Èlen SZS. Lawyer. Music composer, poet, writer, author of a travel book and specialized publications. SZS member. Adresa / Address: Libušina 5, 323 00 Plzeò E-mail: [email protected]

238

Der größte Zwerg Ich bin der größte Zwerg auf der ganzen Welt. Überall, wo ich hinkomme, verkünde ich das stolz. Es stört mich nicht, wenn ich verspottet werde. Die Leute haben keine Vorstellung von einem Zwerg, den Zwergen wieder fehlt jeder Begriff von Größe. Ich verüble niemandem etwas. Vor einiger Zeit musste ich mir aber eine gemeine Beleidigung anhören. Ich stand bei einer Kirtagsbude. Irgendein Frechling zeigte mit den Fingern auf mich: „Das ist der kleinste Riese auf der ganzen Welt.” Klarerweise habe ich ihm ins Gesicht gespuckt. Um den Preis von Prügeln, selbstredend. Als ob ich der sein könnte, der am kleinsten ist! Als ob der größte Zwerg der kleinste sein könnte... Pøeklad do nìmèiny / Translation: Karel Pexidr, Klara Köttner-Benigni

Íàé-ãîëÿìîòî äæóäæå

Ñàìû âÿë³ê³ ãíîì

Àç ñúì íàé-ãîëÿìîòî äæóäæå íà öåëèÿò ñâÿò. Íàâñÿêúäå, êúäåòî îòèäà, ãîðäî ãî ñúîáùàâàì. Ïîæúíà ëè ïîäèãðàâêè, íÿìà çíà÷åíèå. Õîðàòà íÿìàò ïðåäñòàâà çà äæóäæåòàòà à íà äæóäæåòàòà ïúê èì ëèïñâà ïîíÿòèå çà ãîëåìèíà. Íà íèêîãî íå ìîãà ñå ñúðäÿ çà òîâà.

ß ñàìû âÿë³ê³ ãíîì íà öýëûì ñüâåöå. Êóäû ³äó ïà¢ñþëü ïðà ãýòà ãîðäà çàÿ¢ëÿþ. Êàë³ íàïàòûêàþ ñüìåõ – í³÷îãà. Ëþäç³ íÿ âåäàþöü ÿê âûãëÿäàå ãíîì, à ãíîìû æûâóöü áåç ïàíÿöüöÿ ïðà âåë³÷ûíþ. Í³êîãà íåëüãà ¢ ãýòûì â³íàâàö³öü.

Òîãàâà îáà÷å òðÿáâàøå äà ÷óÿ ãðóáà îáèäà. Ñòîÿõ áëèçêî äî ïàíàèðíà ñåðãèÿ. Íÿêàêúâ íàõàëíèê ïîñî÷è êúì ìåí ñ ïðúñò: òîâà å íàé-ìàëêèÿò âåëèêàí íà öåëèÿò ñâÿò. ßñíî å, ÷å ãî íàïëþõ â ëèöåòî. Ðàçáèðà ñå ñ öåíàòà íà åäèí áîé.

Àëå àäíîé÷û ÿ ïà÷ó¢ àñàáë³âà ãíþñíóþ çüíÿâàãó. ß ñòàÿ¢ êàëÿ ê³ðìàøîâàé ëà¢ê³. Íåéê³ íàõàáí³ê ïàêàçà¢ íà ìÿíå ïàëüöàì: ãýòà òîé ñàìû íàéìåíøû âîëàò íà öýëûì ñüâåöå. Âÿäîìà, øòî ÿ ìóñ³¢ ïëþíóöü ÿìó ¢ òâàð. Çðàçóìåëà, áåç ëóïöî¢ê³ íå àáûéøëîñÿ.

Êàòî ÷å ëè áèõ ìîãúë äà áúäà òîçè, êîéòî å íàé-ìàëúê.

Áûööàì ÿ ñàïðà¢äû ìîã áûöü òîé íàéìåíøû! Áûööàì ñàìû âÿë³ê³ ãíîì ìîã áûöü íàéìåíøû...

Êàòî ÷å ëè íàé-ãîëÿìîòî äæóäæå, ìîæå äà áúäå íàé-ìàëêî... Pøeklad do bulharštiny / Translation: Ivanka Horáková

Pøeklad do bìloruštiny / Translation: Vital Voranau

239

P Volba Pøemýšlej, nežli kousneš do jablka nejen, zda stojí za to ochutnat ale zda též stojí za to sníst A jestli dojdeš k odpovìdi kladné nešetøi vášní

Zmoudøení MILENA PÍSAÈKOVÁ * 13. 3. 1980 Plzeò Fotografka, redaktorka, cestovatelka, básníøka. Photographer, editor, traveller, poetess. Adresa / Address: Sušická 14, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected]

240

Jako by náhle trochu vyrostli pøestali ptát se proè a øíkat chci jako by zdìdili tu moudrost po otci kterého mìli, i když byli sirotci Rozpoznat slepá ramena a vèas i pøes ochraptìní neztratit hlas snažit se harpunami nebýt ranìni proplouvat všemi rybáøskými sítìmi

Val Hugsaðu Þig vel um, aður en Þú bítur í eplið Ekki aðeins hvort Það sé Þess virði að smakka Það Líka hvort Það sé Þess virði að borða Það Ef niðursta?an er jákvæð Ekki spara ástríðuna

Þroski Líkt og Þeir tækju vægan vaxtarkipp hættu Þeir að spyrja „af hverju” og segja „ég vil” Líkt og Þeir erfðu vísdóm föðurins sem Þeir áttu, Þrátt fyrir munaðarleysið Að Þekkja blindgötur í tæka tíð Láta í sér heyra Þótt röddin sé að gefa sig Reyna að sleppa ómeiddir undan skutlunum Synda framhjá öllum fiskinetunum

Pøeklad do islandštiny / Translation: Lenka Zimmermanová

241

P

JAROSLAV PLESKAL * 22. 10. 1933 Plzeò Malíø, keramik. Èlen UVU. Painter, ceramist. UVU member. Adresa / Address: ul. Stanko Vodièky 21, 326 00 Plzeò


Plynárna, olej na plátnì, 1980 Gas House, oil on canvas, 1980 243

P

STANISLAV POLÁÈEK * 1964 Plzeò VŠ pedagog, výtvarník, grafik, keramik. University tutor, artist, graphic artist and ceramist. Adresa / Address: Chválenice 47, 332 05 E-mail: [email protected]

Uchem jehly, digitální tisk, nedatováno Through the Needle's Eye, digital print, undated 244

Vodní kvìt, digitální tisk, nedatováno Water Flower, digital print, undated 245

P

JIØÍ POSLEDNÍ * 16. 7. 1955 Plzeò Správce kláštera v Chotìšovì. Grafik, básník, tvùrce bibliofilí. Chotìšov monastery custodian. Graphic artist, poet, bibliophile. Adresa / Address: ul. Osv. politických vìzòù 295, 332 14 Chotìšov E-mail: [email protected]

Nadìje, trojbarevný sítotisk, 2009 Hope, trichromatic screen print, 2009 246

Prelatura

Prelatura

Zapomnìním ohlodaný køíž V kapli hnízdo èermáèkù, na stropech mapy svìtadílù a pak studánka jako oko mrtvé archaické ryby

Dalla dimenticaza il crocefisso rosicchiato Nella capella il nido dei pettirossi sui soffitti mappe dei continenti e dopo la fonte come l’occhio del pesce archaico e morte

Ve vìži jen tušený štìtec mistra Ruinarta

Nella torre solo il pennello sentore del maestro Ruinart

Knìžištì

Presbiterio

Tøi sta pìtašedesát zlatých hvìzd

Trecentosessantacinque stelle d'oro

Hlídá je Panna Marie, hlídá je Alžbìta, svatý Josef je poèítá

Le vigila Vergine Maria vigila Elisabetta San Giuseppe le conta

Tøi sta pìtašedesát zlatých dní

Trecentosessantacinque giorni d'oro

Zkrátka NEBE

Allora CIELO Pøeklad do italštiny / Translation: Vìra Kubová 247

P

* 8. 2. 1960 Plzeò Výtvarnice, keramièka, VŠ pedagožka. Èlenka UVU a Sdružení SVUK. Artist, ceramist, university tutor. UVU and SVUK member. Adresa / Address: Senecká 34, 330 08 Zruè-Senec E-mail: [email protected] www.potuckovanadezda.webnode.cz

248

Egyptské reminiscence, pálená hlína, 2012 Egyptian Reminiscence, terracotta, 2012

Moøský bøeh, šamot, 2000 Sea Shore, fireclay, 2000 249

P Prostor XY Krajina mého srdce je hornatá. Lemují ji táhlá pohoøí, ve kterých se schovávají jezera s vodou prùzraènì kopírující pocity tvého tìla. Tající kostky ledu na meèovitém výbìžku mé hrudní kosti se vsakují dovnitø. Processus xiphoideus. Vrcholy svažující se k jezerùm, køivolaké soutìsky spojující údolí mezi kopci i náhorní planiny spálené neèekanými požáry…, co všechno se dokáže vtìsnat do prostoru dutého svalu v mém hrudníku.

JITKA PROKŠOVÁ * 21. 5. 1962 Plzeò VŠ pedagožka, prozaièka. Èlenka SZS. University tutor, writer. SZS member. Adresa / Address: K Pomníku padlých 15, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.jitkaproksova.cz

250

Nikdy se neptáš jako ti pøed tebou. Zkoumáš, pátráš, pøemýšlíš. Chceš objevovat sám. A tak šplháš po strmé skalní stìnì, zadýchaný se dùvìøivì zachytneš v drolící se spáøe, zatínáš zuby, ale pøece jen se posuneš dál. Cítíš, že právì ta nesnadnost výstupu tì pøitahuje. Èekám tì. Chvíle na vrcholu je krátká. Netrpìlivá, zbrklá, chvìjící se. Tam nìkde hluboko pod meèovitým výbìžkem našich hrudních kostí se tyhle okamžiky sèítají. Èasovì oddìlené, pøesto spojité. Plníme kapsy za klíèními kostmi kvantovými vzpomínkami… Jsme od sebe, a pøece v sobì. Krajina mého srdce tì vpustila dovnitø. Jsme spolu, sedíme na skále u jezera, hlubina pod námi se leskne odpoledním sluncem. Záøivým, žhavým, magickým kotouèem pøitahujícím oslnìné oèi. Skoèíme? Potopíme se? Dotkneme se dna? Tentokrát se dostáváme hluboko. Držíme se pøilepeni k sobì, tam dole nám v uších vibruje jiné ticho, než to nad hladinou. Smutek, který jsi ještì pøed chvílí zadržoval pod víèky, vybublá ven. Drtíš

mì v objetí. Drtíš krajinu mého srdce. Pak pohybuješ rty, ale já tì neslyším. Hlubina ti vzala hlas. Zvednu ruce a vezmu tvou hlavu do dlaní. Oèi se propalují navzájem. Krajina mého srdce tì vpustila dovnitø. Pohoøí, soutìsky, jezera, planiny. To všechno jsi objevil. Jen louka, na které kvetou blatouchy, nám zùstala zatím skrytá. „Najdeme ji,” šeptáš mi do vlasù, „je dobøe mít cíl ještì pøed sebou.” „I kdyby ne,” odpovím, „hledáme ji spolu.” To je víc, než bloudit sám. A tak to opravdu vypadá, že naše tušení je správné. Už dlouho se nám totiž zdá, že… i cesta mùže být cíl.

Raum XY Die Landschaft meines Herzens ist gebirgig. Es säumen sie lange Bergketten, in denen sich Seen mit Wasser verbergen, das durchsichtig die Empfindungen deines Körpers kopiert. Schmelzende Eiswürfel auf dem schwertförmigen Ausläufer meines Brustbeins sickern ins Innere. Processus xiphoideus. Gipfel, die zu den Seen hin abfallen, sich schlängelnde Klüfte, die das Tal zwischen den Hügeln und die von unerwarteten Bränden versengten Hochflächen miteinander verbinden… was alles schafft es, sich in den Raum des Hohlmuskels in meinem Brustkorb hineinzudrängen. Niemals fragst du wie die vor dir. Du untersuchst, du forschst, denkst nach. Du willst selbst entdecken. Und so kletterst du die steile Felswand hinauf, keuchend und zugleich vertrauensvoll greifst du in den bröckelnden Spalt, beißt die Zähne zusammen und doch bewegst du dich im nächsten Moment weiter. Du fühlst, es muss so sein, gerade die Schwierigkeit des Aufstiegs zieht dich an. Ich warte auf dich. Der Augenblick auf dem Gipfel ist kurz. Ungeduldig, verrückt, bebend. Irgendwo tief unter dem schwertförmigen Ausläufer unserer Brustbeine werden diese Augenblicke addiert. Zeitgetrennt, trotzdem kontinuierlich. Wir füllen die Taschen hinter den Schlüsselbeinen mit den Quantenerinnerungen ein... Wir bleiben auseinander, und doch innen.

251

Die Landschaft meines Herzens hat dich hereingelassen. Wir sind zusammen, sitzen auf dem Felsen am See, die Tiefe unter uns glänzt in der Nachmittagssonne. Der strahlenden, glühenden, magischen Scheibe, die die geblendeten Augen anzieht. Springen wir? Gehen wir unter? Berühren wir den Boden? Dieses Mal sinken wir tief hinunter. Wir halten uns aneinandergeschmiegt, dort unten vibriert eine andere Stille in unseren Ohren, als die über dem Wasser. Die Trauer, die du noch vor Kurzem unter den Lidern gehalten hast, brodelt hervor. Du zermalmst mich in deiner Umarmung. Du zermalmst die Landschaft meines Herzens. Dann bewegst du die Lippen, aber ich höre dich nicht. Die Tiefe hat dir die Stimme genommen. Ich hebe die Arme und nehme deinen Kopf in meine Hände. Unsere Augen glühen ineinander. Die Landschaft meines Herzens hat dich hereingelassen. Gebirge, Klüfte, Seen, Ebenen. Das alles hast du entdeckt. Nur die Wiese, auf der Sumpfdotterblumen blühen, blieb für uns verborgen. „Wir finden sie”, wisperst du mir in meine Haare, „es steht gut ein Ziel vor sich zu haben.” „Auch wenn nein”, antworte ich, „wir suchen sie zusammen.” Es ist mehr, als irrten wir allein umher. Und es sieht so wirklich aus, dass wir richtige Ahnung haben. Es kommt uns lange Zeit vor, dass der Weg auch das Ziel sein kann. Pøeklad do nìmèiny / Translation: Walter Annuß, Elfi Hartenstein

Ïðîñò³ð XY Ïåéçàæ ìîãî ñåðöÿ – ãîðèñòèé. Îáðàìëÿþòü éîãî äîâã³ ã³ðñüê³ ìàñèâè, â ÿêèõ õîâàþòüñÿ îçåðà ç âîäîþ, ùî ïðîçîðî êîï³þþòü ïî÷óòòÿ òâîãî ò³ëà. Øìàòî÷êè ëüîäó òàíóòü íà ìå÷îâèäíîìó âèñòóï³ ìîº¿ ãðóäíî¿ ê³ñòêè ³ âñìîêòóþòüñÿ âñåðåäèíó. Processus Xiphoideus. Âåðøèíè, ùî ñïóñêàþòüñÿ äî îçåð, çâèâèñò³ óùåëèíè ç’ºäíóþòü äîëèíè ì³æ ïàãîðáàìè òà ïëîñêîã³ð’ÿìè, ñïàëåíèìè íåî÷³êóâàíèìè ïîæåæàìè… âñå öå ïîì³ùàºòüñÿ â ïðîñòîð³ ïóñòîò³ëîãî ì’ÿçó â ìî¿é ãðóäí³é êë³òö³.

252

Òè í³êîëè íå âèïèòóºøñÿ, íà â³äì³íó â³ä òèõ, êîòð³ áóëè äî òåáå. Ñïîñòåð³ãàºø, øóêàºø, ðîçäóìóºø. Õî÷åø â³äêðèâàòè íîâå ñàì. Òîìó äðÿïàºøñÿ ñêåëèñòîþ ñò³íîþ, çàäèõàíèé, äîâ³ðëèâî ÷³ïëÿºøñÿ â òð³ùèí³ ñêåë³, âîíà êðèøèòüñÿ, òè çàòèíàºø çóáè, àëå âñå æ òàêè éäåø äàë³. Â³ä÷óâàºø, ùî ñàìå òà íåëåãê³ñòü ñõîäæåííÿ òåáå ïðèòÿãóº. ×åêàþ íà òåáå. Ìèòü íà âåðøèí³ êîðîòêà. Íåòåðïëÿ÷à, íåðîçâàæëèâà, òðåìòÿ÷à. Äåñü òàì, ãëèáîêî, ï³ä ìå÷îâèäíèì âèñòóïîì íàøèõ ãðóäíèõ êë³òîê, ö³ ìèò³ ï³äñóìîâóþòüñÿ. Â³ää³ëåí³ ÷àñîì, àëå íåçâàæàþ÷è íà öå, – íåðîçðèâí³. Çàïîâíþºìî êèøåí³ çà êëþ÷èöÿìè êâàíòîâèìè ñïîãàäàìè… Ìè äàëåêî îäèí â³ä îäíîãî, àëå âñå æ òàêè ðàçîì. Ïåéçàæ ìîãî ñåðöÿ âïóñòèâ òåáå äî ñåáå. Ìè ðàçîì, ñèäèìî íà ñêåë³ íàä îçåðîì, ãëèáèíà ï³ä íàìè áëèùèòü ï³ñëÿîá³äí³ì ñîíöåì. ßñêðàâèì, ïàëþ÷èì, ìàã³÷íèì äèñêîì, ùî ïðèòÿãóº çàñë³ïëåí³ î÷³. Ñêî÷èìî? Ï³ðíåìî? Äîòîðêíåìîñü äíà? Öüîãî ðàçó ä³ñòàºìîñü ãëèáîêî. Òðèìàºìîñü, ïðèòóëèâøèñü îäèí äî îäíîãî, òàì âíèçó â íàøèõ âóõàõ çâó÷èòü òèøà, ÿêà â³äð³çíÿºòüñÿ â³ä òèø³ íàä ïîâåðõíåþ. Ñóì, êîòðèé ùå íåùîäàâíî çàòðèìóâàâñÿ ï³ä òâî¿ìè ïîâ³êàìè, âèïëèâàº ç áóëüáàøêàìè íà ïîâåðõíþ. Òèñíåø ìåíå â îá³éìàõ. Òèñíåø ïåéçàæ ìîãî ñåðöÿ. Ïîò³ì ðóõàºø ãóáàìè, àëå ÿ íå ÷óþ òåáå. Ãëèáèíà ïîãëèíóëà òâ³é ãîëîñ. Ï³äí³ìó ðóêè ³ â³çüìó òâîþ ãîëîâó â äîëîí³. Î÷³ ãîðÿòü ó êîæíîãî ³ç íàñ. Ïåéçàæ ìîãî ñåðöÿ âïóñòèâ òåáå äî ñåáå. Ã³ðñüê³ ìàñèâè, óùåëèíè, îçåðà, ïëîñêîã³ð’ÿ. Òè çíàéøîâ âñå öå. Ò³ëüêè ëóã, íà ÿêîìó öâ³òóòü êàëþæíèö³, ïîêè ùî ïðèõîâàíèé â³ä íàñ. „Ìè çíàéäåìî éîãî“, – øåïî÷åø ìåí³ ó âîëîññÿ, äîáðå ìàòè ìåòó ùå ïåðåä ñîáîþ. À íàâ³òü ÿêùî íå áóäå ìåòè – ÿ â³äïîâ³ì, ùî øóêàºìî ¿¿ ðàçîì. Öå êðàùå, í³æ áëóêàòè ñàìîìó. Ñõîæå, ùî íàø³ ïåðåä÷óòòÿ ä³éñíî ïðàâèëüí³. Íàì âæå äîâãî çäàºòüñÿ, ùî… ³ ïîäîðîæ ìîæå áóòè ìåòîþ. Pøeklad do ukrajinštiny / Translation: agentura Skøivánek

253

P Norsko Úzkou stezkou mezi stromy havran prolét a mlha táhla se tím smìrem Po kameni dolù tøpytná, chladná voda teèe voda kape

PAVLA PØESLIÈKOVÁ * 29. 1. 1982 Strakonice Pracuje v leteckém prùmyslu. Básníøka. Works in aviation industry. Poetess. Adresa / Address: Dìkanská vinice II. 1539/14 140 00 Praha E-mail: [email protected]

254

Zemì promluvila – to je to – z hloubi zemì mluví Kotníky v té vodì rukama do skal Je snadné porozumìt – to všechno jsem já

Norge

Norway

Langs en sti mellom trær en ravn har flydd og tåke drar den veien

A narrow path with trees on sides a raven whirled past and the mist tailed back that way

Ned på klippen, ned klart og kjølig vann renner vann drypper

Down the cliff, down under clear and cool water's running water's dripping

Landet snakker Ja, det er det: Landet snakker lavt

The land speaks Yes, that is it: Deep down the land speaks to me

Ankler i vannet steinen berørt Dette forstår jeg Dette er meg.

Ankles in the stream Hands growing into stone I do comprehend Thus I embrace myself.

Pøeklad do norštiny / Translation: Pavla Pøeslièková

Pøeklad do angliètiny / Translation: Pavla Pøeslièková

255

R

JIØÍ RATAJ * 22. 1. 1957 Plzeò Pedagog, malíø, restaurátor. Èlen UVU. Tutor, painter, art restorer. UVU member. Adresa / Address: Losiná 96, 332 04



R

DANA RAUNEROVÁ * 5. 4. 1955 Cheb Výtvarnice, pedagožka, autorka krátkých próz a básnických knih pro dìti. Artist, Tutor, author of short prose and poetic books for children. Adresa / Address: Èeská Bøíza 64, 330 11 Tøemošná E-mail: [email protected]

Koupel v lesní tùòce aneb Kojení zvíøátek, akryl, 2005 Bath in Wood Pool or Breast Feeding of Animals, acryl, 2005 258

JSI A NEJSI SÁM

259

ALLEIN, UND DOCH NICHT ALLEINE SCHMERZHAFTER ZAHN, EIN KLEINER IGEL STAMPFT, SAFTIGES KNUSPERN DES LÖWENZAHNS. DIE WEIDEN LASSEN SICH ENTJUNGFERN UND IHR FLAUM VOLLER POLLEN KREIST GOLDIG UND SEIDIG IN DUFTENDEN SPIRALEN, SCHWEBT SAHNIG UND DURCH DUFT DER WEIDENKÄTZCHEN SCHWER GEWORDEN SINKT ER IN SCHAUKELNDER BEWEGUNG HIN UND HER, HER UND HIN, HIN, HIN UND HIN. WIE FLAUMFEDERN DER ENGEL AUS DEM BALLON EINES GÖTTLICH WEICHEN FEDERBETTES BEFREIT UND SICH IM STRAHLE DER SONNE AUF DER HEISSEN HAUSSCHWELLE WÄRMEND. WIE DER SCHNEE LEICHT GESCHLAGEN VON ALLWISSENDER HAND DER OMA STEPHANIE. WIE DER SCHNEE IN DICKEN WOLKEN AUF DEM DOTTERSPIEGEL DER VOGELMILCH SCHWIMMEND. ÜBERALL SO MILD, MILD, MILD… ÜBERALL VERHEISSUNG DER GEBURT, EINES STAMMES, DES STAMMES. FLINK FEUCHTER WIND, FLINK FEUCHTE ERDE, ZÄRTLICH FEUCHTE AUGEN. VERSCHLEIERT, VERSCHWOMMEN UND FEUCHTWARM. DU BIST EIN WINDHAUCH, EIN ANHAUCH DES LÖWENZAHNS, EIN KNUSPRIGER SCHAFT, EIN KNUSPRIGER STIEL, EIN BEGEIFERTER SCHNECKENPAPI, EINE 260

BREIT GEÖFFNETE KIRSCHENBLÜTE, WAS MIT GEDULD AUF ZÄRTLICHEN HÖHEPUNKT (ORGASMUS) DES SCHÜCHTERNEN JÜNGLINGSWINDHAUCHS WARTET. DU BIST EIN BLÜTENKÄTZCHEN AM OLIVENGRAUEN ABGEHÄRMTEN NUSSBAUM. DU BIST EIN… DU BIST EINER FÜR ALLE, ALLE FÜR EINEN! EINER EINSAM DA, WO ES SO VIELE GIBT. EINER, DER EINEM GRASHALM IM HAARSCHOPF EINES RASENS GLEICHT. ALLEIN, UND DOCH NICHT ALLEINE. DIE BIRKE ZITTERT VOR WONNE AM GANZEN KÖRPER WEGEN LUFTSTRÖMUNG UND REGEN, WEGEN SONNENSPLITTERN, UND BERÜHRT IN DIESEM ZITTERN DEINE STIRN UND AUGEN, DEINEN MUND, DEINE SCHLÄFE. ALLEIN, UND DOCH NICHT ALLEINE. SEI DIE BIRKE, SEI DAS BLATT, SEI DER FLAUM! HÜTE DEINE FEUCHTE. HÜTE DEINE HOFFNUNG. HAB ANGST UM SIE. BERÜHRE NUR ZÄRTLICH. VERSCHENKE OHNE WORTE – SOLLTEST DU NOCH WAS ZU VERSCHENKEN HABEN, DANN BIST DU NICHT ALLEIN. Pøeklad do nìmèiny / Translation: Jana Chvojková

ERES Y NO ERES SOLO CIENCIA A UN CUMPLIMIENTO TIERNO EN SOPLOS DE UNA BRISA JOVEN Y TIMIDA. ERES UN VÁSTAGO SOBRE UN NOGAL CUIDADOSO DE COLOR OLIVA. TU ERES UNO... UNO POR TODOS, TODOS POR UNO! UNO COMO UN PALO EN UNA CERCA LLENA DE TABLAS. UNO COMO UNA BRIZNA EN UNA GREÑA DE TEPE DE CÉSPED. ERES Y NO ERES SOLO. EL SAUCO SOBRE TI ESTÁ EMBEBIDO DE AGUA DE TODAS LAS LLUVIAS QUE ESCURRIERON ALGÚN DÍA POR TU CARA Y TE PROMETE UN CONSUELO JUGOSO. EL ABEDUL ESTÁ TEMBLANDO DE PLACER EN TODO EL CUERPO. EL PLACER DE LA CORRIENTE DEL AIRE Y DE LOS PEDAZITOS DEL SOL LLOVIENDO SOBRE EL. Y EN ESTE TEMBLOR TOCA TU FRENTE, TUS OJOS, TU BOCA, TUS SIENES. ERES Y NO ERES SOLO. SEA UN ABEDUL, UNA HOJA, UN VELLO! PROTEGE LA FRESCURA DENTRO DE TI. PROTEGE LA ESPERANZA DENTRO DE TI. TEMBLA POR ELLA. TOCA LA CON TERNURA. REGALA SIN PALABRAS, PORQUE SI TODAVÍA TIENES ALGO PARA REGALAR, NO ERES SOLO. !

!

EL DIENTE DOLIENDO, EL ERIZONITO PATEANDO, LOS AMARGÓNES JUGOSOS CRUJIENDO. EL MANZANO SE QUITA LOS PÉTALOS DE COLOR BLANCO Y ROSA PEINANDOSE EN EL VIENTO, LOS NUBES CON MANCHAS BLANCAS, BANDADAS ROSADAS. CÓMO SOBRE EL CUERPO DE CRISTO! LOS SAUCES RENUNCIAN A SU VIRGINIDAD Y SU VELLO LLENO DE POLEN GIRA TODO DORADO Y SEDOSO EN ESPIRALES PERFUMADOS. FLOTA COMO DE NATA Y VA BAJANDO PESADO DEL OLOR DE AMENTOS BALANCEANDO SE DE IDA Y VUELTA,VUELTA Y IDA, IDA, IDA Y IDA. COMO SUAVES PLUMAS DE ÁNGELES LIBERADOS DEL GLOBO DE UN EDREDÓN DIVINAMENTE MULLIDO ASOLEANDOSE EN UN PATIECITO CALIENTE. COMO LA NIEVE BATIDA POR LA MANO UN POCO OMNISCIENTE DE LA ABUELA ŠTÌPÁNKA. COMO LA NIEVE FLOTANDO EN NUBES RÍGIDOS SOBRE LA LECHE YEMADA DE LOS PÁJAROS. POR TODOS LADOS CÁLIDO, CÁLIDO, CÁLIDO... POR TODOS LADOS PROMESAS DE NACIMIENTO, DE DINASTIA, DE DINASTIA... EL VIENTO ESTÁ CÁLIDO Y ÁGIL, LA TIERRA ESTÁ CÁLIDA Y ÁGIL, LOS OJOS ESTÁN CÁLIDOS Y TIERNOS. NUBLADO, BORROSO Y CÁLIDO. ERES UN EXPIRO DE VIENTO, UN INSPIRO DEL AMARGÓN, UN TALLO CRUJIENTE, UN VÁSTAGO JUGOSO, UN PAPA CARACOL BABOSO, UN DE PAR EN PAR ABIERTO PÉTALO DE CEREZO QUE ESPERA CON PA-

Pøeklad do španìlštiny / Translation: Zuzana Macnerová 261

!

YOU ARE ALONE BUT NOT ALONE AN ACHING TOOTH AND A SMALL HEDGEHOG STAMPED ITS FOOT JUICY CRUNCHY DANDELIONS WILLOW TREES SURRENDER THEMSELVES TO LOSE THEIR VIRGINITY AND THEIR FLUFF FULL OF POLLEN IS ORBITING IN A GOLDEN AND SILKY WAY OF SWEETSMELLING SPIRALS AND FLOATING LIKE CREAM BUT FALLING DOWN IN SWINGING MOTION AND GETTING HEAVIER CAUSED BY THAT HEAVY SMELL OF ITS CATKINS DOWN, UP AND DOWN, UP AND DOWN, AND DOWN, DOWN, AND DOWN. FALLING LIKE DOWN FEATHER OF ANGELS SET FREE FROM THE BALLOONS OF DIVINELY PLUMP DUVET BASKING IN BAKING DOORSTEP SNOW WHISKED MILDLY BY GRANDMA ŠTÌPÁNKA'S ALL-KNOWING HAND SNOW FLOATING IN SOLID CLOUDLETS ON YOLK SURFACE OF BIRD MILK EVERYWHERE MOISTURE AND EVERYWHERE PROMISE OF INCEPTION, INCEPTION OF GENERATION, GENERATION... ELASTICALLY MILD AIR, ELASTICALLY BALMY SOIL, GENTLY WARM EYES FEELS BLURRY, OUT OF FOCUS AND MOISTURE'S EVERYWHERE YOU ARE A SINGLE BREATHING OUT OF WIND A SINGLE BREATHING IN OF A DANDELION 262

A SINGLE CRUNCHY STEM AND A SINGLE CRUNCHY STALK A SINGLE SLOBBERY SNAIL-LIKE OLD BOY A SINGLE WIDELY LID OPEN BLOSSOM OF A CHERRY TREE WHICH IS WAITING WITH PATIENCE FOR TENDER CLIMAX IN BREATH OF JUVENILE SHY LIGHT AIR YOU ARE A SINGLE CATKIN OF A SOLICITOUS OLIVE GREY WALNUT TREE YOU ARE THE SINGLE ONE ALL FOR ONE, ONE FOR ALL ONE LIKE A POLE OF A FENCE FULL OF PALES ONE LIKE A STRAW OF THATCH OF DIVOT YOU ARE ALONE BUT NOT ALONE A BIRCH TREMBLES WITH DELIGHT FROM THE FLOW OF AIR, RAIN, FRAGMENTS OF THE SUN AND IN SUCH VIBRATION TOUCHES YOUR FOREHEAD, YOUR EYES, YOUR MOUTH, AND YOUR TEMPLES YOU ARE ALONE BUT NOT ALONE SO BE THAT BIRCH, AND BE ITS LEAF AND BE ITS FLUFF! AND SHIELD THE MOISTURE INSIDE YOU. THRILL WITH EXCITEMENT! TOUCH IT GENTLY! GIVE ANYTHING WITHOUT WORDS BECAUSE IF YOU HAVE ANYTHING TO GIVE TO ANYONE YOU ARE NOT ALONE! Pøeklad do angliètiny / Translation: Edita Tomšíèková

JESI I NISI SAM ZUB BOLI, JEŽIÆ TUPKA, SOÈNO GRICKANJE MASLAÈAKA. VRBE SE ODRIÈU SVOJE NEVINOSTI A NJIHOVO PAPERJE PUNO POLENA KRUŽI ZLATNO I SVILENO U MIRIŠLJAVIM SPIRALAMA, IZDIŽE SE KAO ŠLAG I PADA OTEŽANO MIRISOM MASLAÈKA LJULJUŠKAJUÆI SE TAMO I OVAMO,TAMO I OVAMO, TAMO, TAMO I TAMO. KAO PRAŠNJAVO PERJE ANÐELA, OSLOBOÐENO IZ BALONA BOŽANSTVENO RASTRESITE DUNJE, GREJUÆI SE NA USIJANOM PRAGU. KAO SNEG UMUÆEN LAKO, SVEZNAJUÆOM RUKOM BAKE STEPANKE. KAO SNEG PLOVEÆI PO GUSTIM OBLACIMA ŽUMANCETOVE POVRŠINE PTIÈJEG MLEKA. SVUDA VLAŽNO, VLAŽNO, VLAŽNO… SVUDA OBEÆANJE ROÐENJA RODA, RODA… ELASTIÈNO VLAŽAN VETAR, ELASTIÈNO VLAŽNA ZEMLJA, NEŽNO VLAŽNE OÈI. ZAMAGLJENO, MUTNO I VLAŽNO. TI SI JEDAN IZDAH VETRA, JEDAN UDAH MASLAÈKA, JEDNA HRSKAVA STABLJIKA, JEDNA SOÈNA PETELJKA, JEDAN SLINAVI TATA-PUŽ, JEDAN ŠIROKO OTVORENI TREŠNJIN LIST, KOJI STRPLJIVO ÈEKA NA NEŽAN VRHUNAC, LAHOR KRHKOG, STIDLJIVOG POVETARCA. TI SI JEDAN PRAŠNIK NA MASLINASTO SIVOM BRIŽNOM ORAHU.

TI SI JEDAN. JEDAN ZA SVE, SVI ZA JEDNOGA! JEDAN KAO KOLAC U PLOTU PUNOM LETVI. KAO TRAVKA U BUSENU. JESI I NISI SAM. BREZA SE PO CELOM TELU NJIŠE OD RASKOŠI, OD TALASANJA VAZDUHA, KIŠE, DELIÆA SUNCA, I DODIRUJE U TOM NJIHANJU TVOJE ÈELO, OÈI, USTA, SLEPOOÈNICE. JESI I NISI SAM. BUDI BREZA, LIŠÆE, PAPERJE! ÈUVAJ U SEBI VLAGU ÈUVAJ U SEBI NADU. DRŠÆI ZA NJU. DODIRUJ NEŽNO. DAJ BEZ REÈI, ZATO ŠTO – IMAŠ LI JOŠ NEŠTO NEKOME DATI, NISI SAM. Pøeklad do srbštiny / Translation: Petar Svetiæ

263

R

EVA ROUÈKA * 31. 3. 1951 Plzeò Sochaøka, keramièka, malíøka, grafièka, designérka. Sculptor, ceramist, painter, graphic artist, designer. Adresa / Address: Bøasy 19, 338 25 Bøasy E-mail: [email protected] [email protected] www.evaroucka.com

264

Quellnympfen, bronz, 2014 Quellnympfen, bronze, 2014

Pøíští krok?, porcelán a kamenina, 2012 Next Step?, porcelain and earthenware, 2012 265

R

* 22. 5. 1969 Plzeò Publicista, básník. Èlen SZS. Publicist, journalist. SZS member. Adresa / Address: Krejèíkova 1, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected]

266

Bezovka

Secesní duše zahrady

Rzivou èervení hoøící keø. Podzimní plamen sežehl obraz zahradního mìsta. Stromy se svlékají z barev, aby oblékly hranostají pláš. Brouzdám se osudy, psanými do mizejících žil spadaného listí. Mezi kmeny stromù potkávám svìtlo vržené vlastním dìtstvím.

Kamenná dívka je nahou duší zahrady a faunský škleb má za zády, nevnímá jej však, vnoøena po klín do trávy, hladinou jezírka pluje znak, a stromy, keøe okolo… Velký zelený spící drak s podzimem umírá, uhnívá barvami, z bìlosti snìhu ènìjí jeho kosti, zèernalé slavobrány vítající hosty této nádherné zahrady s nemìnnou dívkou z nahého kamene, jíž si lze stoupnout za zády a hledìt do zrcadla, jež ukazuje všechny krásy svìta i vesmíru, než zelený drak s jarem procitne a jeho tìlo rozezní se ptaèími hlasy.

(The Garden District of Our Town) Lilac blossoms Bush burning with red rust. Autumnal flame seared the image of the garden city. Trees strip off their colored dresses, to put ermine mantles on. I browse through destinies, written in the fading veins of fallen leaves. Between tree trunks I meet the light Casted by my childhood.

Soul of the Secession Garden A girl made of stone, The naked soul of the garden, A faun behind her back, She ignores his grimace. Up to her lap sunk deep in the grass, in the mirror of the garden pond, she swims backstroke, trees and bushes all around… The great green dragon, sleeping, dying in the autumn, decaying through colors, above the snow plain his bones loom, black triumphal arches, welcoming guests of this beautiful garden with the eternal girl of naked stone, you may stand behind her back, and look into the mirror, reflecting all the beauty of this world, even universe, until the green dragon awakens in the spring, his body resonating with birds' voices. Pøeklad do angliètiny / Translation: David Rùžièka, Jiøí Boudník 267

R

JAN RYBÁK * 15. 5. 1941 Klatovy Výtvarník, keramik. Èlen UVU. Artist, ceramist. UVU member. Adresa / Address: Granátka 96, 340 21 Janovice nad Úhlavou E-mail: [email protected]

Interiérová váza, 2007 Interior Vase, 2007 268

Èajový servis (èást sady), 2009 Tea Service (part of the set), 2009 269

S Keltská sinusoida Epilog Kolikrát v životì se èlovìk zamiluje do místa, do døevem a kouøem vonících vlasù, do mušlí zapomenutých odlivem, do mýtem opøedených horských svahù, do hlasù, do zvukù strun, do vìtru dramaticky šedých dní, do vytouženého slunce a toužícího tìla, do èlovìka?

KATEØINA SACHROVÁ * 31. 3. 1982 Plzeò VŠ pedagožka, básníøka a prozaièka. Èlenka SZS. University tutor, poetess and writer. SZS member. Adresa / Address: Lukavická 9, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected]

270

Sedím ve vagónu podzemní dráhy a zkoumám tváøe, jejichž obraz se odráží v tmavých sklech kolem mì. Všechny jsou nálepkami na duších, maskovanými osudy, reklamními obaly více i ménì zajímavých pøíbìhù. Proè lidé utíkají a proè se zase vracejí a nìkdy také ne? Proè se zraòují, odpouštìjí si i neodpouštìjí? Jsme pulzující hmota, která se rozpíná rùznými smìry až po okraje všech životù, hmota, která si pulzuje svým vlastním tempem, obèas se nechá unést mocí èasu, obèas ustrne, obèas se zvlní a obèas se v ní tvoøí otvory. Tìmi otvory dýcháme, mluvíme, líbáme a zpíváme písnì, my, hmota, masa duší, které se tetelí v abstraktním prostoru zvaném svìt. V duchu k tìm tváøím promlouvám o toèivých cestách, o vlídnì klikatých silnièkách kdesi na severu, o vìèném vìtru, který ti zaleze i pod kabát a donutí k smíchu šílence, o bílých vlasech keltských babièek nastavených vzácnému slunci, o podzimních svazích s pøíchutí olejových barev a o stromech, kterých se nìkde nedostává a jinde je jich tolik, že má èlovìk pocit, jako by ani nic jiného než stromy neexistovalo.

Vycházím z metra a nejsem to já. Je to mé tìlo, které zmatenì proplouvá ulicí, obèas se zadrhne o nìèí nákupní tašku, obèas zachytí pohled jiného kolemjdoucího tìla, obèas škobrtne o nerovný povrch dláždìní. Mé tìlo se zastaví u výlohy knihkupectví, je tam vystavená veliká kniha s názvem DOMA. Mé tìlo si povzdychne a zavlní se v tìsném mìstském obleèení. Mé tìlo se totiž cítí nepohodlnì. Ruka mého tìla náhle upouští sametovou kabelku do nedalekého odpadkového koše, rozepíná knoflíèky u blùzky a za pomoci ruky druhé svléká. Ruka mého tìla odhazuje na zem bílou látku, poté rozepíná podprsenku a tu odhazuje také. A tìlo pokraèuje v chùzi. Ruka mého tìla rozepne kalhoty a s druhou rukou je shodí ke kotníkùm. Nohy mého tìla z nich vyklouznou a v nohavicích nechají i jemné støevíce na podpatku. Ruce mého tìla nelení a stahují také spodní kalhotky. Zùstanou ležet nedaleko kalhot a bot. A tìlo se dál pohybuje po dlouhém námìstí. Já skrz nìj a slzy pozoruji užaslé tváøe a povyk. Já, duše mého tìla, vysmívám se tím tìlem lidem, kteøí nechápou, že minulost je pøepych, který si nemùžeme dovolit. A budoucnost je prý jen prodloužená minulost. Jedinì v pøítomnosti, kterou nevnímáme, má naše duše barvu. Barvu rozkvetlého vøesu, jenž drásá holé nohy, a tìžké žlutì sluneènic oèekávajících vítr, který je zlomí. Ne, ještì nejsem blázen. To se jen vracím domù.

271

Celtic Sinusoid Epilogue How many times in a lifetime can one fall in love with a place; with hair scented of wood and smoke, with shells forgotten by the tide, with fabulous mountain slopes, with voices, with the sound of strings, with the wind of dramatically grey days, with the desired sun and a desiring body, with a human being? I am sitting in an underground train and studying the reflection of faces in the dark glass around me. They're all labels on souls, masked fates, advertising covers of more or less interesting stories. Why do people run away and why do they come back again and sometimes not? Why do they hurt each other and forgive each other but also not? We are a pulsating substance which is expanding in different directions all the way to the edges of our lives. A substance which pulsates in its own pace, sometimes letting itself float by the power of time, sometimes it stagnates, sometimes it ripples, and sometimes gaps are created in it. We breathe through these gaps; we speak, kiss and sing songs through them. Us, the substance, the mass of souls which is quivering in the abstract space called The World. In my mind I talk to these faces. About winding roads, about kindly vertiginous tracks somewhere in the North, about the perpetual wind which gets underneath your coat and makes a madman laugh, about the white hair of Celtic grannies turned towards the rare sun, about the autumn slopes with a taste of oil paint, and about the trees which are missing in one place and appear in another place in such number that one has a feeling as if nothing else but trees existed. I am leaving the underground station and it is not me. It is my body sailing through the street, confused. Sometimes it touches somebody's shopping bag, sometimes it catches the eye of another body passing by, sometimes it stumbles on the bumpy surface of the pavement. My body stops in front of the window of a bookshop. A big book with a title HOME is displayed there. My body sighs and stretches in tight city clothes. That

272

is because my body is not feeling comfortable. One hand of my body suddenly drops a velvet handbag into a nearby rubbish bin, it starts undoing buttons of the blouse, and with the help of the other hand it is taking it off. One hand of my body throws the white piece of fabric on the ground, then it undoes the bra and drops it as well. And the body keeps walking. One hand of my body unfastens the trousers and with the help of the other hand the trousers fall down to the ankles. The legs of my body leave the trousers and also leave the fine high-heeled shoes inside the trouser legs. The hands of my body don't hesitate and they draw the underpants down too. These remain laying on the ground not far from the trousers and shoes. And the body keeps moving along the large square. Through the body and tears I am watching the amazed faces and fuss. Me – the soul of my body – I am laughing with this body at people who don't understand that the past is a luxury we cannot afford. And apparently, the future is only a prolonged past. Only in the present, a present that we don't perceive, does our soul have a colour. The colour of heather in bloom which lacerates bare feet. The heavy yellow colour of sunflowers expecting the wind which is going to break them. No, I am not a fool yet. I am just coming back home. Pøeklad do angliètiny / Translation: Kateøina Sachrová

273

S

BOHUMIL SEDLÁÈEK * 29. 5. 1931 Tøemošná Malíø, VŠ pedagog. Èlen UVU. Painter, university tutor. UVU member. Adresa / Address: Vojanova 1, 318 00 Plzeò



S

VÁCLAV SIKA * 19. 4. 1955 Domažlice Malíø, grafik, ilustrátor. Øeditel Galerie bratøí Špillarù v Domažlicích. Èlen UVU. Painter, graphic artist, illustrator. Director of Galerie bratøí Špillarù in Domažlice. UVU member. Adresa / Address: Markova 567, 345 06 Kdynì E-mail: [email protected]

276

Paní Anna Wiesnerová, akryl na plátnì, 2014 Mrs. Anna Wiesnerová, acrylic on canvas, 2014

Paní Pivonková, akryl na sololitu, 2011 Mrs. Pivonková, acrylic on hardboard, 2011 277

S

IRINA SLÁMOVÁ * 11. 8. 1956 Mariánské Láznì Malíøka, grafièka. Èlenka UVU. Painter, graphic artist. UVU member. Adresa / Address: Prokopa Velikého 1176, 347 01 Tachov E-mail: [email protected]

Apokalypsa, nedatováno Apocalypse, undated 278

Noc zlých snù, nedatováno A Night of Nightmares, undated 279

S

KATEØINA SLÍPKOVÁ * 6. 9. 1953 Plzeò Lékaøka, výtvarnice. Medical doctor, artist. Adresa / Address: Skelná Hu 51, 331 62 Manìtín E-mail: [email protected]

Jen pøelétáme, olej na plátnì, 2004 Just Flying Over, oil on canvas, 2004 280

Bìh o závod, olej na plátnì, 2005 Racing, oil on canvas, 2005 281

S

JIØÍ SLÍVA * 4. 7. 1947 Plzeò Výtvarník, ilustrátor, textaø, hudebník, básník Artist, illustrator, lyricist, musician, poet. E-mail: [email protected]

Libido, nedatováno Libido, undated 282

Schizofrenická Evžénie

Schizophrene Eugenie (Wiener Café Version)

Evžénie trpívala rozdvojením osobnosti, absolutním rozdvojením, do poslední podrobnosti.

Eugenie litt sehr unter Entzweiung der Persönlichkeit, absolute Entzweiung, bis zur letzten Kleinigkeit.

Pro milence bývá tato vlastnost jistou vzpruhou, do pùlnoci s jednou pùlkou, po pùlnoci s druhou.

Für Liebhaber ist es immer ganz besonders reizend, bis Mitternacht erste Hälfte, nach Mitternacht die zweite...

Její druhé já stejnì krásné jako prvé, její druhé já, z téhož masa, z téže krve, pro Evžénii výhoda je neléèit si schizofrénii, díky ní má spoleènici hned.

Und ihr zweites Ich genau so schön, genau so gut, ihr zweites Ich, dasselbe Fleisch, dasselbe Blut. Für die Eugenie vorteilhaft ist nicht zu heilen Schizophrenie, dank ihr hat sie eine Freundin mehr.

První pùlku zaèneš líbat, jakmile se sešeøí, druhá zatím pøipravuje pro všechny tøi veèeøi. A to její druhé já...

Erste Hälfte kannst du küssen, sobald nur der Abend kommt, und die zweite vorbereitet für alle drei Abendbrot, und ihr zweites Ich... Pøeklad do nìmèiny / Translation: Jiøí Slíva 283

S Dotazník

Narozeniny

je lepší psát o životì který nežijeme nebo žít život o nìmž nemá cenu psát?

mùj otec byl vzteklý pes moje matka horská tùò u níž on za holomrazù vyl

lžeme více o sobì nebo sobì? stále pijeme z radosti nebo už ze smutku?

JAN SOJKA * 13. 9. 1973 Plzeò Pedagog, básník, prozaik a scenárista. Èlen SZS. Tutor, poet, writer and scriptwriter. SZS member. E-mail: [email protected] www.antidivadlo.cz

máme vìtší strach z usnutí nebo z probuzení? a koneènì stojí svatí pøi nás nebo my pøi nich? nehodící se škrtnìte a nepodepisujte se víme, že jste to vy

na podzim v údolí øeka vyplavila mládì vesnièané se pokøižovali a dali mu mé jméno

Mytologie matka se vrátila z vìštírny a po zdech èárá obrysy andìlù které vidí jen ona bratr spí v mé posteli a sudièky se rvou o právo vyøknout jeho sudbu otec s partou rohatých popíjí v kuchyni vodku vyhnali mì do noèního baru došly jim cigarety

284

the questionnaire

birthday

is it better to write about life we do not live or to live a life which is not worth writing about?

my father was a rabid dog my mother was a mountain pool wherein during severe frosts he used to howl

do we lie more about ourselves or to ourselves? do we still drink for joy or is it already for sorrow? are we afraid of falling asleep or of awakening? and finally do the saints stand by us or do we stand by them? delete as appropriate and do not sign we know it is you

in autumn in the valley the river cast up a baby the villagers crossed themselves and gave it my name

mythology mother has came back from an oracle and on the walls she's scrawling contours of angels who only she can see brother is sleeping in my bed and weird sisters are fighting for the right to pronounce his fate father with a bunch of devils is drinking vodka in the kitchen they drove me out to a night bar they've run out of cigarettes Pøeklad do angliètiny / Translation: Michaela Plánièková 285

Fragebogen

Geburtstag

ist es besser, über das Leben zu schreiben das wir nicht leben oder ein Leben zu führen das nicht schreibenswert ist?

mein Vater war der wütende Hund meine Mutter der Bergtümpel an dem er beim scharfen Frost heulte

lügen wir mehr über uns oder uns selbst? saufen wir immer noch aus Freude oder schon aus Traurigkeit? haben wir eine größere Angst vor dem Einschlafen oder vor dem Aufwachen? und schließlich stehen die Heiligen uns bei oder eher wir ihnen bei? nicht Passendes durchstreichen und bitte nicht unterschreiben wir wissen, das sind Sie

im Herbst im Tal lieferte der Fluss ein Jungtier aus die Dörfer bekreuzigten sich und gaben ihm meinen Namen

Mythologie die Mutter kehrte aus dem Orakel zurück und bemalt die Wände mit den Konturen von Engeln die nur sie sieht der Bruder schläft in meinem Bett und die Schicksalsgöttinnen kämpfen um das Recht sein Schicksal auszusprechen der Vater mit einer Clique von Gehörnten trinkt Wodka in der Küche sie trieben mich in einen Nachtclub aus sie hatten keine Zigaretten mehr Pøeklad do nìmèiny / Translation: Martin Šíp a studenti kurzu KREAP

286

Ankieta

Narodziny

czy lepiej pisaæ o ¿yciu którego nie prze¿ywamy czy ¿yæ ¿yciem o którym nie warto pisaæ?

mój ojciec by³ wœciek³y jak pies matka by³a jak czysta krynica nad któr¹ wy³, gdy chwyta³ têgi mroz

czy bardziej k³amiemy o sobie czy ok³amuj¹c siebie? czy ci¹gle pijemy z radoœci czy ju¿ ze smutku czy boimy siê bardziej zaœniêcia czy przebudzenia? i wreszcie, czy œwiêci stoj¹ przy nas czy my przy nich niepotrzebne skreœliæ podpis nie jest wymagany wiemy, ¿e to Pan/i

jesieni¹ w dolinie rzeka przynios³a m³ode miejscowi siê prze¿egnali i dali mu moje imiê

Mitologja matka wróciwszy od wró¿ki gryzmoli na œcianach kontury anio³ów które widzi tylko ona brat œpi w moim ló¿ku i Parki bij¹ siê o prawo wieszczenia jego losu ojciec z rogat¹ kompani¹ pije wódkê w kuchni wygnali mnie do nocnego baru skoñczy³y im siê papierosy Pøeklad do polštiny / Translation: Jitka Lukášová, Wojciech Pietrzczyk 287

S

JAN SOUÈEK * 17. 5. 1964 Žatec Pedagog, malíø, grafik, výtvarný publicista. Èlen UVU. Tutor, painter, graphic artist, art publicist. UVU member. Adresa / Address: Druztová 197, 330 07 E-mail: [email protected] www.honzagallery.estranky.cz

Vzpomínka na Provence, akryl na plátnì, 2007 Remembering Provence, acrylic on canvas, 2007 288

Spadlý z nebe, akryl na plátnì, 2007 Fallen from Heaven, acrylic on canvas, 2007 289

S

KAREL SYKA * 21. 9. 1949 Plzeò Øeditel ZUŠ a Galerie dìtského výtvarného projevu Paletka, výtvarný umìlec. Èlen UVU. Director of an art school and a gallery of children art Paletka, artist. UVU member. Adresa / Address: Vlastina 7, 323 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Borovice, olej na plátnì, 2009 Pine, oil on canvas, 2009 290

Pamì svìtla, olej na plátnì, 1999 The Memory of Light, oil on canvas, 1999 291

S

LADISLAV SÝKORA * 7. 2. 1964 Plzeò Kreslíø, ilustrátor, grafik, správce Galerie Klatovy Klenová. Draftsman, illustrator, graphic artist, custodian of Gallery Klatovy Klenová. Adresa / Address: Dešenice 2, 340 22 Nýrsko

V dunách, monotyp z linorytu, 2006 In Dunes, monotype from linocut, 2006 292

Pécz, monotyp z linorytu, 2007 Pécz, monotype from linocut, 2007 293

Š Zpìv Až kamsi k staletím se prostírají rána rýsujíc pøímky nových obzorù kde møíže zimy ztrácí oporu a zemì pod nimi je sluncem dotýkána Až kamsi k staletím se prostírají rána kdy možná neznìl stejný kosí køik jen dusot kopyt kterým útoèník znamenal zemi jako živá rána

MARTIN ŠIMEK * 6. 6. 1975 Plzeò Pedagog, básník. Èlen SZS. Tutor, poet. SZS member. Adresa / Address: tø. 1. máje 1044, 334 41 Dobøany E-mail: [email protected]

Až kamsi k staletím se prostírají rána v nichž budu hostem jenom okamžik než zemi svine jako podhlavník Zemìpán z moci která je mu dána Na konci obzorù už stojí k ráji brána již sotva zahlédnem svým zrakem pøiopilým však pøesto vìøme zas že v onu vìènou chvíli i pro nás bude prudce zotvírána Až kamsi k staletím se prostírají rána

294

Canto Hacia alguna parte de los siglos se extienden las mañanas trazando las líneas de nuevos horizontes donde las rejas del invierno pierden su apoyo y la tierra debajo de ellas es alcanzada por el sol Hacia alguna parte de los siglos se extienden las mañanas cuando probablemente no sonó el mismo grito de mirlos solo el estrépito de los cascos con los cuales el atacante marcó la tierra como una herida viva Hacia alguna parte de los siglos se extienden las mañanas en las que seré un invitado solo por un momento hasta que enrolle la tierra como almohada El señor de la tierra del poder que se le dio Al final de los horizontes ya está la puerta al paraíso que apenas se divisa su visión de ebriedad sin embargo creemos de nuevo que en un momento eterno para nosotros se abrirá rápidamente Hacia alguna parte de los siglos se extienden las mañanas

Pøeklad do španìlštiny / Translation: Margarita Gianino 295

Š Píseò oranžového kouøe

PETR ŠIMON * 23. 11. 1976 Karlovy Vary Pedagog, kulturní manažer, básník. Tutor, cultural manager, poet. Adresa / Address: Èechova 10, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected]

I. Zùstaneme spolu zazdìni v hradbách s výhledem do svobodných ulic Pod hvìzdami Mezi výstøely Marnì se bouøíte cizinci v ghettu! Váš hnìv kámen neprolomí a slova nesmažou kresby na popraskaných stìnách jeskynì Pøi tom všem se nad vámi vznáší milost pohlcená kouøem z požárù Jenom sáhnout a vsadit ji do døevìných váz IX. Zùstaneme spolu Jasnì A navždy

296

La chanson de la fumée orange

Ke laranjaren abestia

La canción del humo naranja

I. Nous resterons ensemble emmurés dans ces remparts donnant sur les rues libres Sous les étoiles Entre des coups de feu Vous, les étrangers du ghetto vous avez beau vous soulever! Votre colère ne rompra pas les pierres vos paroles n'effaceront pas les dessins sur les murs fissurés de la grotte La grâce avalée par la fumée des incendies plane au-dessus de vous Il suffit de l'attraper et la planter dans des vases de bois

I. Elkarrekin egongo gara berriz Kale askeetara bistak dituen Horma baten barruan Izarren estalpean Tiroen artean Zuok, Getoko atzerritarrok! Alferrik da zuon errebeldia Amorruak ez ditu Hormaren harriak suntsituko Hitzek ez dituzte kobako zirrikituetako martazkiak ezabatuko Suteen keak onetsitako Grazia Zuen gainetik egan dabil Nahikoa izango da jaso eta lorontzi batean gordetzearekin

I. Volveremos a estar juntos Bajo las estrellas Empotrados con vistas a calles libres Entre disparos Vosotros, extranjeros del Ghetto; toda rebeldía es en vano! Vuestra ira no romperá las piedras del muro Las palabras no borrarán los dibujos de las fisuras de la gruta La Gracia avalada por el humo de las hogueras Planea sobre vosotros, basta con capturarla y retenerla en una vasija.

Evidemment Et pour toujours Pøeklad do francouzštiny / Translantion: Petr Šimon, Elise a Vladimír Vìtrovských

Argi dago, Bizit za osorako

Pøeklad do baskiètiny / Translation: Ainara Martín Blanco

!

IX. Nous resterons ensemble

IX. Elkarrekin egongo gara

IX. Estaremos juntos, evidentemente, para toda la vida.

Pøeklad do španìlštiny / Translation: Ainara Martín Blanco 297

Š

JAROSLAV ŠINDELÁØ * 11. 6. 1950 Plzeò Umìlecký øeditel soukromé SUPŠ, malíø, sochaø, restaurátor. Èlen UVU. Artistic director of a private arts and crafts school, painter, sculptor, art restorer. UVU member. Adresa / Address: K Návsi 7, 310 00 Plzeò-Lhota E-mail: [email protected]

Svatý Václav, lípa a brazilský mramor, 1997 St. Wenceslas, linden and Brazilian marble, 1997 298

Hercynský les, brazilský mramor, 2000 Hercynian Forest, marble, 2000 299

Š

NADÌŽDA ŠKARDOVÁ * 6. 2. 1945 Moravské Bránice VŠ pedagožka a malíøka. Èlenka UVU. University tutor and painter. UVU member. Adresa / Address: K hájovnì 34, 332 09 Štìnovice E-mail: [email protected]



Š

MAREK ŠKUBAL * 22. 5. 1986 Plzeò Výtvarný pedagog, sochaø, kreslíø. Art tutor, sculptor, draftsman. Adresa / Address: Na Vyhlídce 202, 330 02 Dýšina E-mail: [email protected] www.marekskubal.cz

Z cyklu Bùh odporných vìcí, scratchboard, 2014 From the Series the God of Execrable Things, scratchboard, 2014 302

Z cyklu Bùh odporných vìcí, scratchboard, 2014 From the Series the God of Execrable Things, scratchboard, 2014 303

Š

JANA ŠLECHTOVÁ * 1. 11. 1955 Opava Malíøka, grafièka, keramièka. Èlenka UVU. Painter, graphic artist, ceramist. UVU member. Adresa / Address: Vodní 23, 344 01 Domažlice E-mail: [email protected]



Š

VÌRA ŠLECHTOVÁ * 19. 1. 1946 Spálené Poøíèí Restaurátorka, malíøka, keramièka. Èlenka UVU. Art restorer, painter, ceramist. UVU member. Adresa / Address: Na Prùtahu 3, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Píseò o moøi (Veronika), olej na plátnì, 2013 Song of the Sea (Veronika), oil on canvas, 2013 306

Atlantis, olej na plátnì, 1995 Atlantis, oil on canvas, 1995 307

Š *

*

*

Vìøíte v lásku, vìøíte? Cestou na Milé námìstí. Vánoèní Plzní stoèenou… JEŽÍŠEK LÍBÁ MRTVOU RYBU NA TVÁØ.

Mìsteèko na dlani HELENA ŠLESINGEROVÁ * 16. 5. 1963 Plzeò Øeditelka knihovny, pedagožka, básníøka. Èlenka SZS. Library director, tutor, poetess. SZS member. Adresa / Address: Majakovského 10, 323 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Moji pøátelé neètou básnì. Loví divoké kozy na ocúny a pìjí tíseò dokola. Komu jiskøièka, neèeká naplnìní. Jsme pouèeni: sny se nesplní v den mezi psaním a ètením. A Seznamy a Hromady se spolu neožení. Neèeká ani na válku. Faustovi vojáci milují sladkou i hoøkou kávu…

308

*

*

*

Glaubt ihr an Liebe, glaubt ihr? Zum lieben Stadtplatz gehend. Durch das weihnachtliche Pilsen, abgezapft… DAS CHRISTKIND KÜSST DEN TOTEN FISCH AUF DIE WANGE.

Ein Städtchen auf der Handfläche Meine Freunde lesen keine Gedichte. Sie ködern wilde Ziegen mit Herbstzeitlosen, singen ein Leidchen reihum. Wem ein Fünkchen, der erwartet keine Erfüllung. Wir sind belehrt: die Träume erfüllen sich nicht an einem Tag zwischen Schreiben und Lesen. Und Verzeichnis und Stapel werden einander nicht heiraten. Nicht einmal den Krieg erwartet er. Die Soldaten des Faustus lieben sowohl süßen als auch bitteren Kaffee.

Pøeklad do nìmèiny / Translation: František Fabian

309

Š

LYDIE ŠLOUFOVÁ * 12. 12. 1952 Praha Pedagožka, malíøka, textilní výtvarnice. Èlenka UVU. Tutor, painter, textile artist. UVU member. Adresa / Address: Manìtínská 71, 323 31 Plzeò E-mail: [email protected]

Zakryté okno, olej na plátnì, 2006 A Covered Window, oil on canvas, 2006 310

Schodištì v Lokti, olej na plátnì, nedatováno Stairway in Loket, oil on canvas 311

Š

VÁCLAV ŠMOLÍK * 30. 6. 1955 Plzeò Malíø, designér, architekt. Èlen UVU. Painter, designer, architect. UVU member. Adresa / Address: B. Smetany 7, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.smolik-architekt.cz

Atlantida 1, nedatováno Atlantis 1, undated 312

Atlantida 2, nedatováno Atlantis 2, undated 313

Š

TOMÁŠ ŠOLC * 13. 11. 1937 Týn nad Vltavou Herec, výtvarník, básník. Actor, artist, poet. Adresa / Address: Habrmannovo nám. 20, 312 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.tom-atom.cz

Nahá relaxace, akvarel, 2003 Naked Relaxation, watercolour, 2003 314

Studentka, uhel, 1960 A Student, crayon, 1960 315

Š

JIØÍ ŠPINKA * 21. 10. 1944 Plzeò Restaurátor, sochaø, medailér. Èlen UVU. Art restorer, sculptor, medallist. UVU member. Adresa / Address: 332 05 Chválenice 54 E-mail: [email protected] www.spinka.webz.cz

Èas oponou trhnul, jilm, nedatováno Time Tugged at the Curtain, elm tree, undated 316

120 let Západoèeského muzea v Plzni, 1998 120 Years of the West Bohemian Museum in Pilsen, 1998 317

Š Au revoir Pod mostem Seiny spící tulák poslední knoflíèek na vestì milovaného mìsta Sluncem objímaná Pod víèky Moulin Rouge Na bílých schodech Sacré-Coeur ve zmìti jazykù vršku babylonského do mých uší ticho

VLASTA ŠPINKOVÁ * 16. 2. 1950 Doudleby nad Orlicí Básníøka, prozaièka. Èlenka SZS. Poetess, writer. SZS member. Adresa / Address: 332 05 Chválenice 54 E-mail: [email protected]

Na Charles de Gaulle hodinu pøed odletem v sevøení smutku a na nìkterém z paøížských námìstí zbude už napoøád na sítnici mých oèí uvìznìn prchavý okamžik života Au revoir mon soleil parisien

318

Au revoir Unter der Seine-Brücke ein schlafender Vagabund als letzter kleiner Knopf an der Weste der geliebten Stadt Ich umarmt von der Sonne Unter den Lidern Moulin Rouge Auf den weißen Stufen von Sacré-Coeur im Gewirr der Sprachen des babylonischen Hügels dringt Stille in meine Ohren Flughafen Charles de Gaulle eine Stunde vor Abflug umklammert von Trauer doch auf der Netzhaut meiner Augen wird für immer gefangen bleiben ein flüchtiger Augenblick des Lebens auf einem dieser Pariser Plätze Au revoir mon soleil parisien

Pøeklad do nìmèiny / Translation: Walter Annuß, Elfi Hartenstein

319

Š / na bøehu øeky Svratky / tam a zpátky voda neví kam téct dolù? k jezu na pokec? k Piavì – pro historku? ach, v tom horku! bylo by snazší se vypaøit!

VLADIMÍR ŠRÁMEK * 12. 12. 1958 Plzeò Lékaø, básník, prozaik. Medical doctor, poet, writer. Adresa / Address: Skoøepka 11, 602 00 Brno E-mail: [email protected]

vrby se potí pod paží sklání se pijí z dlaní má dlaò – èlun vratký zvrhla se do tùnì vítr nestaèil ani – zafunìt slunce usnulo v korunì tma metlou vymetá svìtlo šeptají bøehy: tos ty? tos ty? vysílám k tobì mosty

320

/ by the Svratka riverside / back and forth floating mates taste the broth watter hesitates to chatting weir – the gates? or in reverse gear to the pub for stories sucked from the shrubs? What heat! to evaporate all the greed willows sweat in the armpits losing charms bend down and drink from the palms

my palm – trembling boat capsized in the pool wind ready to bloat lips so cool sun having a nap in the trees sweeping brush ready to grab embrace and – squeeze banks whisper You? You!? my bridges are losing banisters and water gets through

Pøeklad do angliètiny / Translation: Vladimír Šrámek

321

Š

VÍTÌZSLAVA ŠTRBOVÁ * 28. 9. 1967 Domažlice Malíøka, kreslíøka, ilustrátorka, grafièka. Èlenka UVU. Painter, draftswoman, illustrator, graphic artist. UVU member. Adresa / Address: Maškova 370, 344 00 Domažlice E-mail: [email protected] www.domart.cz

Cesta kolem dokola, kombinovaná technika, nedatováno Journey All-round, combined technique, undated 322

Netuším, kombinovaná technika, 2011 Unaware, combined technique, 2011 323

Š

PAVEL ŠTÝBR * 19. 12. 1957 Tachov Technický pracovník. Fotograf, malíø, básník. Technical worker. Photographer, painter, poet. Adresa / Address: Záluží 199, 330 11 Tøemošná E-mail: [email protected]

Matracovina, akryl na plátnì, 2012 Bedticking, acrylic on canvas, 2012 324

Kdo ví Kde se to tu vzalo

Kocourek na boku

stohy plechovek s neobvykle pøesnými tvary

zkoumá to packou

namísto etiket

slepice v odstupu

vytlaèené nepísmo

natáèejí hlavy

Než se hledat s otvírákem

Otevøu druhou

vzal jsem to nožem

velryba s mládìtem

Uvnitø z mlh

právì ho kojí

zvedá se zámoøská krajina

oceán

na skále dìdek suší zelí

šplouchnul mi do ksichtu

Naberu na špièku

radši jsem to zaklap

nemastný neslaný šleh jsem s tím do hnoje

325

Qui sait D'où c'est venu des tas de conserves de formes plus précises que d'habitude au lieu de vignette une non-écriture en relief Plutôt que chercher un ouvre-boîte j'ai attaqué au couteau Du brouillard ? l'intérieur s'élève un paysage d'outre-mer un vieux sur un rocher fait sécher ses choux J'en mets un peu sur la pointe du couteau ce n'est ni sucré ni salé Je le jette sur un tas de fumier Le matou allongé examine la chose d'une patte les poules de loin tournent la tête vers elle J'en ouvre une autre une baleine et son petit qu'elle est en train d'allaiter L'océan me gicle à la figure Je préfère refermer Pøeklad do francouzštiny / Translation: Petr Král

326

Wer weiss Wo das herkommt Haufen von Blechdosen, ungewöhnlich präzise gearbeitet anstelle des Etiketts gestanzte Schrift, die ich noch nie gesehen habe Ohne lange nach dem Öffner zu suchen habe ich eine mit dem Messer geöffnet Darin erhebt sich nun aus dem Nebel eine Überseelandschaft auf einem Felsen trocknet ein Alter sein Kraut Ich nehme eine Löffelspitze davon es ist weder gesalzen noch geschmalzen Ich werde das Zeug auf den Mist Der Kater an meiner Seite probiert mit der Pfote die Hühner halten Abstand drehen nur ihre Köpfe herüber Ich öffne eine andere Ein Walfisch mit einem Jungen er säugt es gerade der Ozean klatscht mir ins Gesicht Ich habe sie vorsichtig wieder zugemacht Pøeklad do nìmèiny / Translation: Walter Annuß, Gothart Kuppel

327

Š V mlze Ráno je malé v mlze nakouøené, že hrát by mohlo na pùlové housle. Vysoko, pøíliš vysoko, uvázána mezi oblak a strom, napíná se tìtiva mého verše.

PETR ŠVÁCHA * 28. 1. 1942 Plzeò

Jdeš po nìm provazochodeckým krokem, jdeš po nìm a bojíš se pohlédnout do hlubiny.

Pracoval jako redaktor. Básník. Worked as an editor. Poet. Adresa / Address: Americká 2441, 272 01 Kladno E-mail: [email protected]

328

Znám ten hlas, co zaklínìn visí pod vìtvemi. Jdeš k nìmu, jdeš... Znám ten hlas: vykøikl z mého hrdla.

Dans la brume

In the mist

La matinée est si petite, fumée dans la brume, qu'elle pourrait jouer du demi-violon.

The morning is small smoked inside the mist, that it could play a half violin.

Haut, Trop haut, Nouée entre nuage et arbre, Se tend la corde d'arc de mon vers.

High, too high, tied between cloud and tree, is stretched the bowstring of my verse.

Tu marches sur lui D'un pas de funambule, Tu marches sur lui Et tu crains de regarder l'abysse.

You are walking on it steps of a tightrope walker, you are walking on it and you are afraid to look in the deep.

Je connais cette voix, qui, coincée, est pendue sous les branches. Tu marches vers elle, Tu marches...

I know this voice, which hangs stuck beneath the branches. You are walking to it, You are walking...

Je connais cette voix: elle a crié de ma gorge.

I know this voice: It screamed from my throat.

Pøeklad do francouzštiny / Translation: Bruno Suc

Pøeklad do angliètiny / Translation: Bruno Suc

329

T

MIROSLAV TÁZLER, jr. * 19. 7. 1962 Plzeò Malíø, kreslíø, fotograf, grafik. Èlen UVU. Painter, draftsman, photographer, graphic artist. UVU member. Adresa / Address: 332 11 Hradec u Stoda 133 E-mail: [email protected]



T

BENEDIKT TOLAR * 1975 Plzeò Sochaø, VŠ pedagog. Sculptor, university tutor. E-mail: [email protected]

Støecha, ocelový lak, barva, 2010 Roof, sheet steel, varnish, 2010 332

Haubna, ocelový plech, lak, 2001 Hood, sheet steel, varnish, 2001 333

T Nedokážu usnout kvùli blížící se smrti ani z vùle odcházejícího života Popamìti na mì volá den a já odstojím si každou chvíli v pøedlouhé frontì na vìènost Jako by lhát se vyplácelo v slzavém údolí vyschlé øeky

VÁCLAV TOUCHA * 2. 5. 1943 Plzeò Pedagog, básník. Tutor, poet. Adresa / Address: Na Vyhlídce 44, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected]

334

Už dlouho vím že žádný sen se nedá dovyprávìt do konce Stud mi brání vše povìdìt o mihotavém svìtle toužení mezi objetím ženy a náruèí teplé zemì která vždycky s podzimem vdechuje mi spánek do oèí

No alcanzo a conciliar el sueño

Nu izbutesc sã adorm

debido a la inminente muerte ni de la voluntad de la vida que se va De memoria me llama el día y yo estoy de pie en cada momento en la larga cola hacia la eternidad Como si la mentira fuera gratificante en un valle de lágrimas de un río seco.

din cauza morþii ce se apropie ºi nici din voinþa vieþii care se duce Cu ochii închiºi mã cheamã ziua iar eu nici-o clipã nu pãrãsesc strãlunga coadã spre veºnicie De parcã ar merita sã minþi în valea plângerii a rîului uscat

Lo sé desde hace tiempo

De mult ºtiu

que ningún sueño no se puede contar hasta el fin La vergüenza evita que lo diga todo sobre la luz oscilante del deseo entre el abrazo de una mujer y el brazo de la tierra cálida la cual siempre con el otoòo inspira el sueño a mis ojos

cã nici un vis nu poate fi povestit pânã la sfârºit Pudoarea mã împiedicã sã povestesc totul despre lumina sclipitoare a dorinþei între îmbrãþiºarea femeii ºi braþele pãmântului cald care în fiecare toamnã îmi insuflã somnul în ochi

Pøeklad do španìlštiny / Translation: Margatita Gianino

Pøeklad do rumunštiny / Translation: Jindøich Vacek 335

T

ŠÁRKA TRÈKOVÁ * 28. 9. 1965 Plzeò Malíøka a grafièka. Painter and graphic artist. Adresa / Address: Fr. Køížka 38, 170 00 Praha 7 E-mail: [email protected] www.sarkatrckova.cz

Tajnosti, akvatinta, 2010 Secrets, aquatint, 2010 336

Labutì, akvarel, 2011 Swans, watercolour, 2011 337

T

PAVEL TRNKA * 6. 2. 1981 Plzeò Ilustrátor, komiksový kreslíø, malíø. VŠ pedagog. Illustrator, comics draftsman, painter. University tutor. Adresa / Address: Nerudova 23, 30100 Plzeò E-mail: [email protected] www.pavel-c-trnka5.webnode.cz

Ilustrace k románu A. C. Doyla Zemì mlhy, akvarel, papír, 2011 Illustration for A. C. Doyle's book the Land of Mist, watercolour on paper, 2011 338

Starý muž, akryl, 2014 Old Man, acrylic, 2014 339

V

JANA VACKOVÁ * 9. 6. 1960 Plzeò Pedagožka, grafièka, ilustrátorka. Èlenka UVU. Tutor, graphic artist, illustrator. UVU member. Adresa / Address: Na Rybníèku 6, 312 00 Plzeò E-mail: [email protected]

Adam a Eva, olej na papíøe, nedatováno Adam and Eve, oil on paper, undated 340

Divadelní dùm, litografie, nedatováno Theatre House, lithograph, undated 341

V První vandr (kráceno) Nebe bylo èerné jako oèazené dno hrnce na polívku. Jako tùnì u nich pod skalou, kde s pøibývající hloubkou vítìzí odstíny temna. I šupinky slídy, rozsypané po celé obloze, byly blyštivé a neuchopitelné, jako doma. Žába ležel schoulený u doutnajícího ohnì a kolena mìl vetknutá do bøicha, aby co nejvìtší plochou tìla sbíral poslední zbytky tepla. Nebe nad horizontem zaèalo pomalu žloutnout, èervenat a krvácet. Slunce vykouklo z hlubokého skalního sedla a zaèalo stoupat po

JAN VALEŠ

høebeni. Žába zvedl hlavu a podíval se pøes kupku bílého popela.

* 18. 6. 1961 Plzeò

Šakalík ještì spal.

Policista, povídkáø zamìøený na trampskou tematiku. Police officer, storyteller aimed at tramp themes. Adresa / Address: Malá 222, 345 62, Holýšov E-mail: [email protected]

„Jen co otevøe oèi, bude mít kecy,” pomyslel si Žába. Šakalík otevøel oèi a mìl kecy. „Jde se domù!” zkazil kouzlo zrodu nového dne. To „domù” znìlo nekompromisnì, nedùstojnì a zbabìle. „A proè?” zvedl se Žába z dùlku a pøihodil do popela pár vìtví. „Jednak proto, že mám hlad, a jednak proto, žes to vèera slíbil,” otoèil se k nìmu Šakalík zády. „Kluci øíkali, abych s tebou nechodil,” provokoval Žába. „Kluci sedìj doma a žerou,” nedala se záda.

342

„Jo, se Šakalíkem na vandr…” øíkali. „Žerou, co chtìj a kdy chtìj!” „Veèer jste zpátky,” øíkali. „A taky kolik chtìj. Kdyby to nebolelo, upekl a sežral bych si vlastní kejty,” otoèil se Šakalík. „A koneènì, proè vlastní?” Vstal. „To neudìláš,” sledoval jeho pohyby vydìšený Žába.

Bìlavý kámen záøil v zeleném trávníku jen kousek pøed mohutnou haldou hlíny. Oba ztuhli. Pøedklonili se a pøimhouøili oèi proti slunci. Potom se vyøítili ve smìru odhozeného kamene. Tanèili jako šílení. Skákali a øvali nadšením. Mlátili se do prsou a poskakovali v kružnici, jejíž støed tvoøil odhozený kámen. Odhozený kámen a docela èerstvì chcíplej mamut.

„Proè myslíš?” zachechtal se Šakalík. Sehnul se k zemi a sebral kámen s ostrým bøitem. S tím si zaèal pohazovat. „Hele, jsem jediný, kdo podle mechu najde cestu domù,” vytáhl Žába poslední trumf. „Není nad to, když se dva dohodnou,” mlaskl spokojenì Šakalík a mrštil kamenem. Vznesl se vysoko

k obloze.

„Slušný. Padesát krokù?” zaclonil si Žába oèi a díval se, jak šutr dopadá v dálce do trávy. „Pøidej,” odsekl Šakalík. „Sedmdesát!”

343

The First Ramble (abridged) The sky was as black as the bottom of a charred

mising, undignified and cowardly.

where shades of darkness prevailed with increasing

„Why?” Frog rose from a shallow pit and threw a few branches to the ash.

depth. Also the mica flakes scattered across the sky were as glittering and elusive as at home. Frog lay huddled near the smoldering fire, his knees pressed against his belly to collect the last remnants of warmth with the largest possible surface of his body. The sky above the horizon slowly began to turn yellow, red and bleeding. The sun poked out of a deep rocky saddle and began to climb the ridge. Frog raised his head and looked over the pile of white ash. Little Jackal was still sleeping. „As soon as he opens his eyes, he will start babbling,” thought Frog. Little Jackal opened his eyes and started babbling. „Let's go home!” he spoiled the magic of the birth

344

of a new day. The word „home” sounded uncompro-

soup pot. As the pool under the rock, their home,

„Because I'm hungry, and because you promised it yesterday,” Little Jackal turned his back to him. „The boys told me not to go with you,” Frog provoked. „The boys are sittin 'at home and eatin',” objected the back. „Oh no, going backpacking with Little Jackal… they said...” „They eat what they want and when they want!” „Before evening you'll be home again… they said...” „And they also eat as much as they want. If it wouldn't hurt, I would bake and eat my own leg,” Little Jackal turned. „But then again, why my own?” He stood up.

„You're not going to do it?” Frightened Frog watched his movements. „Why do you think so?” Little Jackal chuckled. He bent down and picked up a stone with a sharp edge. He began playing with it.

They danced like crazy. They were jumping and shouting with joy. They beat their chests and hopped in a circle in the centre of which lay tossed stone. The t ossed stone, and a mammoth killed a moment ago.

„Hey, I'm the only one who can find our way home – by moss,” Frog pulled out the last trump.

Pøeklad do angliètiny / Translation: Miroslav Valina

„It's great when two people agree,” clucked contentedly Little Jackal and he hurled the stone. It flew up high into the sky. „That's not bad. Fifty steps?” Frog shielded his eyes and watched the stone flying over the grass off in the distance. „More,” said Little Jackal. „Seventy!” The whitish stone glowed in the green grass right next to a huge heap of dirt. They both froze. They leaned forward, squinting against the sun. Then they rushed to where the stone fell.

345

V Cesta ke spáse duše

MIROSLAV VALINA * 10. 2. 1963 Litomìøice Pøekladatel, prozaik. Translator, writer. Adresa / Address: Brnìnská 48, 323 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.valina.cz

346

Mnì mohla máti stokrát øíkat: „Nejezdi stopem. Není to bezpeèný, ani když jseš kluk.” A já se tomu šklebil. A strkal jsem poøád pracku do silnice. Až mi jednou zastavil ten Golf. „Do Teplic?” povídám. Øidiè kejvnul. Byl… Takovej šedej. V šedým autì. Byl v nìm sám. Šedý sako, krátký šedivý vlasy, preciznì oholený vousy, èistý nehty. Všechno v tom autì bylo èistý. Sterilní. Jako u zubaøe. Nebo v márnici. Mlèel. No tak jsem holt mlèel taky. Chvíli jsem koukal, jak se kolem míhají stromy. To ticho už bylo trapný. Zaèal jsem nìco vyprávìt – nìco – znáš to. Poøád mlèel. Poslouchal mì, sledoval silnici a najednou, znièehonic, mi povídá: „Máš v sobì ètyøi démony, chlapèe.” Já jsem normálnì ztuhnul. Jako kdyby mnì v krku uvízla rybí kost. Øek jsem: „…já?” „Zvìdavost, netrpìlivost, násilnost a pýcha. Démoni.” Ten hlas, kterým to øíkal, z toho naskakovala husí kùže. „Ty máš strach?” zeptal se mì. Zakroutil jsem hlavou. „Ne.” „Ale ano. Už mají sílu vnucovat ti strach. Když je neznièíš…” Vyhodil pravej blinkr. Zajel s autem na krajnici. A zastavil. „Vìø mi, chlapèe. Vím, co dìlám. Už sedm let vedu boj proti démonùm.” Levá ruka pustila volant a zmizela pod sakem. A když se objevila…

A Special Way to Save My Soul …držela pistoli. Èízu. Pìtasedmdesátku. Poloautomat. „Jsem dobrý støelec. A tady – mám náboje se støíbrnou kulkou. Když zasáhnu srdce, žádný z démonù…” V tu chvíli mi došlo, že je fakt blázen. Že mì chce zabít. Zabít, chápeš. Usmál se. Povzbudivì. „Tvá duše bude èistá. Tvoje dny budou bez bolesti a tvoje noci bez touhy a zármutku. Neboj se, chlapèe. Musíš být stateèný.” Zatnul jsem zuby. Poøád jsem si øíkal, že to pøece nejde. Umøít takhle. Tak debilnì. Prst na spoušti se pohnul. Takže teï, blesklo mi hlavou. To pøece… Nevystøelí. Ne hned, ozval se první démon. Chce ještì žvanit, všechno ti vysvìtlit, ozval se druhej. Máš nùž. Pøece máš nùž, ozval se tøetí. Zkus to. Jsi rychlejší, ozval se ètvrtej. Ty bláho. Ještìže jsem je poslechnul. Vždycky mi radili dobøe.

My mum could tell me a hundred times: „Don't go hitchhiking. It's not safe even for boys.” And I was grinning at that, sticking my paw across the road. Until I stopped the Golf. „Going to Teplice?” I said. The driver nodded. He was... Grey. A grey guy in grey car. Alone. Grey jacket, short grey hair, precisely trimmed beard, clean nails. In the car, everything was clean. Sterile. Like at the dentist's. Or in a morgue. He was silent. Well, I was silent too. For a while I watched the trees swishing along. The silence was already shitty. I started to tell something – something – you know. He kept silent. He drove. But suddenly, out of nowhere, he told me: „You have four demons in you, boy.” I completely froze. As if a fish bone jabbed inside my throat. I said, „...me?” „Curiosity, impatience, violence and pride. Demons.” He said this in a voice which gave me the creeps. „Are you afraid?” he asked. I shook my head. „No.”

347

„It is. They can already force you to fear. If you not destroy them...” He turned on the right blinker. He drove the car to the side of the road. And there he stopped. „Believe me, boy. I know what I'm doing. Seven years I have fought against the demons.” His left hand crawled inside his jacket. And appeared... ... holding the gun. Cee Zet. Seventy-five. Semiautomatic. „I'm a good shooter. Silver bullets, of course. When I hit the heart, no more demons...” Stunned, I stared at him. He was really a psycho, wanting to kill me. To kill me. He smiled. Encouragingly. „Your soul will be clean. I'm going to save it. Your days will be without pain and your nights without desire and sorrow. Don't worry, boy. You have to be brave.” I clenched my teeth. I told myself over and over that it must not happen – to die like this. So stupidly. His finger moved on the trigger. End, I thought. Now it... He's not going to fire, not now, voiced the first demon. He wants to blab on, to explain everything to you, voiced the second.

348

And you've a knife. You've a knife, voiced the third. Try it. You're faster, voiced the fourth. Oh, fuck! A good thing I listened. They always advised me well. Pøeklad do angliètiny / Translation: Miroslav Valina

Der Weg zur Rettung der Seele Mir konnte Mutter hundertmal sagen: „Fahr nicht per Anhalter. Das ist nicht sicher, auch wenn du ein Junge bist.” Und ich verzog dazu das Gesicht. Und streckte dauernd meinen Daumen in Richtung Straße. Bis mir einmal dieser Golf anhielt. „Nach Teplitz?”, sage ich. Der Fahrer nickte. Er war… So ein grauer. In einem grauen Auto. Er war allein drin. Graues Sakko, kurzes graues Haar, präzise rasierter Bart, saubere Fingernägel. Alles in diesem Auto war sauber. Steril. Wie beim Zahnarzt. Oder im Leichenhaus. Er schwieg. Nun, so schwieg ich halt auch. Eine Weile schaute ich mir an, wie die Bäume an uns vorbeiflogen. Diese Stille wurde schon peinlich. Ich

fing an etwas zu erzählen – irgendetwas – du kennst das. Er schwieg weiter. Er hörte mir zu, beobachtete die Straße und auf einmal, unvermittelt, sagt er zu mir: „Du hast in dir vier Dämonen, Junge.” Ich war einfach wie gelähmt. Wie wenn mir eine Fischgräte im Hals stecken geblieben wäre. Ich sagte: „…ich?” „Neugier, Ungeduld, Gewalttätigkeit und Hochmut. Dämonen.” Diese Stimme, mit der er das sagte, davon bekam ich eine Gänsehaut. „Du hast Angst?”, fragte er mich. Ich schüttelte den Kopf. „Nein.” „Aber doch. Sie haben schon die Kraft dir Angst einzujagen. Wenn du sie nicht vernichtest…” Er setzte den rechten Blinker. Er fuhr mit dem Wagen auf den Randstreifen. Und er hielt an. „Glaub mir, Junge. Ich weiß, was ich tue. Schon sieben Jahre führe ich einen Kampf gegen Dämonen.” Die linke Hand ließ das Lenkrad los und verschwand unter dem Sakko. Und als sie wieder auftauchte… …hielt sie eine Pistole. CZ. Fünfundsiebzig. Halbautomatisch. „Ich bin ein guter Schütze. Und hier habe ich Patronen mit Silbergeschoss. Wenn ich das Herz treffe, wird keiner der Dämonen…”

In diesem Augenblick wurde mir klar, dass er wirklich verrückt ist. Dass er mich töten will. Töten, verstehst du. Er lächelte. Ermunternd. „Deine Seele wird rein sein. Deine Tage ohne Schmerz und deine Nächte ohne Sehnsucht und Kummer. Hab keine Angst, Junge. Du musst tapfer sein.” Ich biss die Zähne zusammen. Ich sagte mir dauernd, dass das so doch nicht geht. So sterben. So blöd. Der Finger am Abzug bewegte sich. Also jetzt, schoss es mir durch den Kopf. Das ist doch… Der wird nicht schießen. Nicht sofort, meldete sich der erste Dämon. Der will noch quatschen, dir alles erklären, meldete sich der zweite. Du hast ein Messer. Du hast doch ein Messer, meldete sich der dritte. Versuch's. Du bist schneller, meldete sich der vierte. Verflixt noch mal. Nur gut, dass ich noch auf sie gehört habe. Die haben mir immer gute Ratschläge gegeben. Pøeklad do nìmèiny / Translation: Walter Annuß

349

V Maska rozkoše Tak prastará Že se dotýká Nejhlubších vrstev Na dnì duše

EVA VÁLKOVÁ * 19. 4. 1953 Ústí nad Labem Lékaøka psychiatrièka, básníøka. Èlenka SZS. Psychiatrist, poetess. SZS member. Adresa / Address: Sportovcù 959, 334 41 Dobøany E-mail: [email protected]

350

Tak sladká Jak kaše nìhy Ve které se brodím Po kolena a boky Rozpuštìná Ve vlhkých tušeních Tak záøící Že i bohové Se usmívají Tak tajemná Sladká maska rozkoše Má tvé zavøené oèi

Maske der Wollust

Maska zadovoljstva

So uralt Dass sie berührt Am Boden Tiefste Schichten der Seelen

Toliko drevna Da se dotièe Najdubljih slojeva Na dnu duše

So süß Wie Brei der Zartheit In dem ich wate Bis zu den Knien und Hüften Aufgelöst In feuchten Ahnungen

Toliko slatka Kao kaša nježnosti Koju gazim Do koljena i kukova Rastopljena U vlažnim slutnjama

So strahlend Dass Götter selbst Lachen

Toliko blistava Da se i bogovi Smješkaju

Eine so geheime Süße Maske der Wollust Hat deine geschlossenen Augen

Toliko tajanstvena Slatka maska zadovoljstva Ima tvoje zatvorene oèi


Pøeklad do chorvatšiny / Translation: agentura Skøivánek

351

V Zmizelé vesnice Šli jsme místy kde kdysi bývaly vesnice Podle roztroušených keøisk a høbitovních rostlin poznali jsme: pod námi jsou kosti

ALENA VÁVROVÁ * 24. 2. 1952 Dolní Žandov Pedagožka, básníøka. Èlenka SZS. Tutor, poetess. SZS member.

Jen ovocné stromy si pamatovaly Kudy vedly cesty Bøeèan lízal hoøce naše paty a mráz

Adresa / Address: Dùm LOHENGRIN, Anglická 6 35101 Františkovy Láznì E-mail: [email protected]

352

nám toho léta lezl po zádech

Verlorene Dörfer

Izgubljena sela

Orte, ja Dörfer mochten

Išli smo mjestima

es gewesen sein, durch die wir schreiten.

gdje su nekoæ bila sela

Das verstreute Buschwerk

Prema razbacanom grmlju

Und vereinzelte Pflanzen,

i biljkama sa groblja

die uns an den Tod erinnern.

prepoznali smo:

Wir ahnen unter uns

da su ispod nas

die bleichen Knochen.

kosti

Apfelbäume

Samo voæke

weisen uns

su pamtile

die alten Wege

Kuda su vodili putevi

Efeu klebt uns

Bršljan je gorko

an den Füßen

lizao naše pete

und Frost

i mraz

lässt uns auch

nam se tog ljeta

im Sommer schaudern

penjao na leða

Pøeklad do nìmèiny / Translation:

Pøeklad do chorvatšiny / Translation:

Helen Sandau

agentura Skøivánek

353

V

HELENA VENDOVÁ * 8. 8. 1963 Plzeò Grafièka, malíøka. Èlenka UVU. Graphic designer, painter. UVU member. Adresa / Address: Jiráskovo nám. 24, 326 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.uvu.plzen.cz

354

Chátrání, akryl, 2009 Dilapidation, acrylic, 2009

Mlèení, kombinovaná technika, uhel, 2006 Silence, combined technique, crayon, 2006 355

V

JAROSLAV VESELÁK * 21. 9. 1940 Pocinovice Sochaø, medailér, restaurátor. Èlen UVU. Sculptor, medallist, art restorer. UVU member. Adresa / Address: Záluží 71, 330 11 Tøemošná

John Lennon, bronz, 2005 John Lennon, bronze, 2005 356

Modrý andìl, bronz, 2002 Blue Angel, bronze, 2002 357

V

LUBOŠ VETENGL * 11. 3. 1988 Rokycany Malíø, kreslíø a grafik. Painter, draftsman and graphic artist. Adresa / Address: Dolní Bìlá 95, 331 52 E-mail: [email protected] www.vetengl.cz

Vše kosti stejné, olej na plátnì, 2014 All Bones Alike, oil on canvas, 2014 358

Mùza kopáèe hrobù, olej na plátnì, 2014 Gravedigger's Muse, oil on canvas, 2014 359

V

VHRSTI vl. jménem Vojtìch Jurík * 1. 8. 1975 Rokycany Grafik, kreslíø, ilustrátor, tvùrce komiksù a veèerníèku. Autor knih pro dìti a prozaik. Graphic artist, illustrator, creator of comic books and bedtime stories. Author of children's books and writer. Adresa / Address: 338 45 Strašice 671 E-mail: [email protected] www.vhrsti.cz 360

Frontispice ke knize Už se nebojím tmy, 2007 Frontispice for the book I'm not afraid of the dark anymore, 2007

Už se nebojím tmy

I’m not afraid of the dark any more

Když jsem byl malý kluk, strašnì jsem se bál. Tmy a všeho, co v ní není vidìt. Protože to mùže být cokoliv. A vy všichni, co se taky bojíte tmy, víte, o èem mluvím. Každý veèer, když mì maminka uložila do postele, zhasla svìtlo a odešla z pokoje, prožíval jsem opravdová muka. Bál jsem se temných stínù, neznámých krokù, vrzajících prken, náhle vzedmutého vìtru. Každou noc jsem vydìšenì zíral na kostlivce, který se snažil prolézt oknem do mého pokoje. Bál jsem se žahavých chapadel nebezpeèné chobotnice, které se po mnì noc co noc laènì sápaly. Šílel jsem strachy z obrazu na stìnì, na nìmž v noci ožíval ïábelsky se usmívající upír. Dìsily mì jasnì slyšitelné kroky krvelaèných skøetù pochodujících po okenním parapetu. S nepopsatelnou hrùzou jsem sledoval dìsivé stíny temných duchù, kteøí v mém pokoji tancovali své obøadní rituály. Jenže dneska už se nebojím. Když mì maminka uloží k spánku a odejde, spokojenì ležím a dívám se do tmy úplnì klidnì, dokud neusnu. A teï vám všem øeknu, jak se stalo, že už se nebojím tmy.

When I was a small boy, I used to be so afraid. Of the dark, and of everything that you can’t see. Because it could be anything. And those of you who also get scared will know what I am talking about. Every evening, when my mummy put me to bed, turned out the light, and left my room, I went through torture. I was afraid of the dark shadows, of unknown footsteps, creaky floorboards, and even sudden winds and breezes. Every night with horror I stared at the skeleton who was trying to climb through the window, into my room. I was afraid of the stinging tentacles of the dangerous octopus, which reached out to grab me, night after night. I went mad with fear because of the picture on the wall, where the devilish eyes of a smiling vampire came alive at night. I was horrified by the clearly audible footsteps of bloodthirsty goblins, walking along the window ledge. With indescribable horror, I watched the frightening shadows of dark spirits, who did their ritual dances in my room. But now I am not afraid any more. When my mummy puts me to bed, and then goes away, I happily lie back and look at the darkness, calmly, until I fall asleep. And now I will tell you all how it happened, and why I am not afraid of the dark any more. Pøeklad do angliètiny / Translation: Leigh Mitchell 361

Je n’ai plus peur du noir Quand j’étais petit garçon, j’avais très peur du noir. Du noir et de tout ce que l’on ne peut pas voir dans le noir. Parce que cela peut être n’importe quoi. Vous comprenez sûrement ce que je veux dire si vous avez peur du noir vous aussi. Tous les soirs quand Maman me mettais au lit, qu’elle éteignait la lumière et qu’elle quittait ma chambre, je vivais un véritable enfer. J’avais peur des ombres, des bruits de pas inconnus, des grincements de planchers et des rafales de vent. Toutes les nuits, un squelette essayait d’entrer dans ma chambre par la fenêtre et les tentacules d’une immense pieuvre affamée se rapprochaient dangereusement chaque nuit un peu plus de mon lit. Je tremblais de peur devant les images qui se dessinaient sur le mur et dans lesquelles je voyais un vampire pousser un rire démoniaque. J’écoutais, effrayé, le bruit des pas des lutins sanguinaires qui se promenaient sur le rebord de ma fenêtre. J’épiais, épouvanté, les ombres des fantômes qui se donnaient rendez-vous dans ma chambres pour effectuer leurs danses rituelles. Mais voilà, aujourd’hui je n’ai plus peur du noir. Quand Maman me couche et s’en va, je reste tranquillement allongé dans mon lit et j’observe le noir 362

jusqu’à ce que je m’endorme. Et vous voulez savoir comment j’ai cessé d’avoir peur du noir? Alors écoutez-moi, je vais vous raconter ce qui s’est passé. Pøeklad do francouzštiny / Translation: Fanny Moravcová

Non ho più paura del buio Quando ero piccolo, avevo una paura orribile. Del buio e di tutto quello che ci si può nascondere. Siccome può starci qualunque cosa. E tutti voi che avete la mia stessa paura del buio sapete bene di che cosa sto parlando. Tutte le sere quando la mamma mi metteva a letto e spegnendo la luce se ne andava, provavo una vera e propria sofferenza. Ero spaventato dalle ombre oscure, dai passi misteriosi, dalle travi scricchiolanti, dal vento improvvisamente sollevato. Ogni notte fissavo in terrore lo scheletro che cercava di entrare nella mia stanza attraverso la finestra. Avevo paura dei tentacoli pungenti del polipo minaccioso che strusciavano nella notte tentando di soffocarmi avvolgendomi. Impazzivo di ansia dal quadro appeso sul muro nel quale la notte risvegliava un vampiro con un sorriso diabolico. Tremavo nell'udire chiaramente i passi dei folletti assetati di sangue che marciavano avanti e indietro sul davanzale della finestra.

Guardavo con un terrore indescrivibile le ombre spaventose dei fantasmi cupi che ballavano nella mia stanza le loro danze rituali. Oggi però non ho più paura di niente. Quando la mamma mi mette a dormire e se ne va, sto sdraiato nel mio letto e guardo il buio con tutta la tranquillità finché non mi addormento. Ed ora racconterò anche a voi come è successo che non ho più paura del buio. Pøeklad do italštiny / Translation: Klára Maxová

Ich fürchte mich nicht mehr vor Dunkelheit Als ich ein kleiner Junge war, fürchtete ich mich schrecklich. Vor der Dunkelheit und vor allem, was in ihr nicht zu sehen ist. Denn es kann alles Mögliche sein. Und ihr alle, die ihr euch auch vor der Dunkelheit fürchtet, ihr wisst, wovon ich spreche. Jeden Abend, wenn mich meine Mama ins Bett brachte, das Licht ausmachte und mein Zimmer verließ, erlebte ich schreckliche Qualen. Ich hatte Angst vor dunklen Schatten, unbekannten Schritten, knarrzenden Brettern, plötzlich aufkommendem Wind. Jede Nacht starrte ich erschrocken einen Knochenmann an, der versuchte, durch das Fenster in mein Zimmer zu kriechen.

Ich fürchtete mich vor den brennenden Fangarmen eines gefährlichen Kraken, die mich Nacht für Nacht gierig angriffen. Ich war irre wegen dem Bild an meiner Wand, auf der nachts ein teuflisch lächelnder Vampir lebendig wurde. Mir graute vor den deutlich hörbaren Schritten der blutdürstigen, auf dem Fensterbrett marschierenden Alpen. Mit unbeschreiblichem Entsetzen verfolgte ich die grauenhaften Schatten finsterer Geister, die in meinem Zimmer ihre zeremoniellen Rituale tanzten. Aber heute habe ich keine Angst mehr. Wenn mich meine Mama ins Bett bringt und weggeht, liege ich zufrieden und gucke ganz ruhig in die Dunkelheit, bis ich einschlafe. Und jetzt erzähle ich euch, wie es passiert ist, dass ich mich vor der Dunkelheit nicht mehr fürchte. Pøeklad do nìmèiny / Translation: Melánie Magdová

Juž se njebójm œamnosæi Ako som by³ ma³y gólc, som se tšašnje bója³. Som se bója³ œamnosæi a wšogo, což njejo we jœmì wiŸeœ. Dokulaž to móžo byœ wšo móžne. A wy wšykne, ako se teke bójœo, wìsæo, wó com pówìdam. Kuždy wjacor, gaž jo mì mama spóra³a do póstolki, wugasnu³a swìt³o a wótejš³a ze jœpy, som se namdušu pœebója³.

363

Bója³ som se œamnych wósnjow, kšajŸnych stupow, škjarcatego špundowanja, naraz šarmujucego wìtša. Kuždu noc som wubójany wuŸìra³ na kósæeñc, kótaryž jo wopytowa³ pœez wokno ku mnjo do jœpy lìzæ. Bója³ som se ³apañskich rukow tšašneje kraki, kótarež su kuždu noc zakœìte za mnu smasali. Som se nabója³ dla wobraza na sæìnje. Tam jo se w nocy pokazowa³ wampir a cartojski se smja³. WuŸìsyli su mì jasnje s³yšabne stupy kšej³acnych kobo³tow, kótarež su rejowali na woknowej delce. Z wjelikim wuŸìsenim som wobglìdowa³ tšašece sni œamnych duchow, kótarež su w mójej œpì swóje grozne rituale swìœili. Jano až se Ÿinsa juž njebójm. Gaž mì mama do póstolki spórajo a wótejŸo, spokojnje lažym a ce³o mìrnje do jœmy glìdam, až wusnjom. A nìnto wam wšym wulicujom, kak jo se sta³o, až njebójm se wìcej œamnosæi. Pøeklad do dolnolužické srbštiny / Translation: Diana-Susanne Šejcowa

Æmy so hižo njeboju Hdyž bìch ma³y hólèec, sym so strašnje boja³. Æmy a wšeho, štož póæmje widŸeæ njeje. Móže dŸì to wšo móžne byæ. Wy wšitcy, kiž so runje tak bojiæe, wìsæe, wo èim rìèu. Kóždy wjeèor, hdyž mje maæerka do ³oža po³oži, swìcu hasny a woteñdŸe, zapoèachu so za mnje sa364

me èwìle. Bojach so æìmnych sæinow, njeznatych krokow, kwièateho špundowanja, nahle zaduwaceho wìtøika. Kóždu nóc wudŸìrach tøepotajo na kosæowc, kiž chcyše z woknom ke mni do jstwy pøilìzæ. Bojach so ³ójid³ow strašneje kraki, kiž kóždu nóc chcyæiwje za mnu hrabachu. Ze strachom nimale wob³udnich, hdyž wožiwi w nocy na wobrazu djabo³sce so wošæìracy wampir. Wustróžich so, hdyž s³yšach na woknjacej desce kroki krejlaènych šerjenjow. Njemóžu ani wopisaæ, z kajkim strachom za hroznymi sæinami æìmnych duchow hladach, kotrež w mojej stwì dŸiwne reje rejowachu. Tola dŸensa so hižo njeboju. Hdyž mje maæ do ³oža po³oži a woteñdŸe, to spokojny ležu a cyle mìrnje do æmy hladam, doniž njewusnu. A nìtko wam wšìm pøeradŸu, èehodla so æmy hižo njeboju. Pøeklad do hornolužické srbštiny / Translation: Weronika Žurowa Z knihy Juž se njebójm œamnosæi / Æmy so hižo njeboju © Domowina-Verlag GmbH Ludowe nak³adnistwo Domowina 2009

Ég er ekki lengur hræddur við myrkrið Þegar ég var lítill var ég ofsalega myrkfælinn. Ég óttaðist myrkrið og allt sem leynist í því. Það getur nefnilega verið hvað sem er. Og þið öll sem líka eruð myrkfælin vitið hvað ég er að tala um.

Á hverju kvöldi þegar mamma lagði mig í rúmið, slökkti á ljósinu og fór út úr herberginu, upplifði ég algjörar kvalir. Ég var hræddur við dökka skugga, óþekkt fótatak, brak í gólffjölum, vindhviðu sem ég fann skyndilega. Á hverri nóttu starði ég óttasleginn á beinagrind sem reyndi að komast inn í herbergið mitt í gegnum glugga. Ég var hræddur við stingandi arma hættulegs kolkrabba, sem fálmuðu græðgislega eftir mér nótt eftir nótt. Ég var að missa vitið af hræðslu vegna myndar á veggnum en í henni lifnaði við vampíra með djöfullegt bros. Ég fékk hræðslukast þegar ég heyrði mjög skýrt hvernig blóðþyrstir orkar marséruðu á gluggakistunni. Með ólýsanlegum hryllingi fylgdist ég með ógnvekjandi skuggum myrkra anda sem dönsuðu í herberginu mínu við trúarathafnir sínar. En í dag er ég ekki lengur hræddur. Þegar mamma háttar mig í rúmið og fer, ligg ég sáttur og horfi sallarólegur í myrkrið þangað til ég sofna. Og núna ætla ég að segja ykkur hvernig það atvikaðist að ég hætti að vera hræddur við myrkrið. Pøeklad do islandštiny / Translation: Renata Emilsson - Pešková

ÄÅÍ ÖÏÂÁÌÁÉ ÐÉÁ ÔÏ ÓÊÏÔÁÄÉ Ïôáí Þìïõíá ìéêñüò öïâüìïõí ðÜñá ðïëý. Öïâüìïõí ôï óêïôÜäé, áëëÜ êáé üëá üóá äåí öáßíïíôáé óôï óêïôÜäé. Ãéáôß áõôÜ ìðïñåß íá åßíáé ïôéäÞðïôå. Ïëïé åóåßò ðïõ öïâüóáóôå óáí åìÝíá, îÝñåôå ôé åííïþ. ÊÜèå âñÜäõ, üôáí ìå Ýâáæå ç ìáìÜ ìïõ ãéá ýðíï, Ýóâçíå ôï öþò êáé Ýöåõãå áðï ôï äùìÜôéü ìïõ, Üñ÷éæáí ôá âÜóáíÜ ìïõ. Ìå ôñüìáæáí ïé óêïôéíÝò óêéÝò, ôá âÞìáôá ðïõ áêïýãïíôáé áðï ìáêñéÜ, ôï ôñßîéìï ôïõ ðáôþìáôïò, ç äõíáôÞ ðíïÞ ôïõ áÝñá. ÊÜèå íý÷ôá êïßôáæá öïâéóìÝíïò ôïí óêåëåôü, êáèþò ðñïóðáèïýóå íá ìðåß óôï äùìÜôéü ìïõ áð`ôï ðáñÜèõñï. Öïâüìïõí ôá åðéêßíäõíá ðëïêÜìéá ôïõ ÷ôáðïäéïý ðïõ êÜèå âñÜäõ Üðëùíáí ðåéíáóìÝíá íá ìå áñðÜîïõí. Öïâüìïõí ôñåëÜ ôïí ðßíáêá óôïí ôïß÷ï ôïõ äùìáôßïõ, üðïõ êÜèå âñÜäõ æùíôÜíåõå Ýíáò âñõêüëáêáò ìå äéáâïëéêü ÷áìüãåëï. Ìå ôñüìáæáí ôá âÞìáôá ôùí êáëéêÜíôæáñùí ðïõ ðåñðÜôáãáí äéøáóìÝíïé ãéá áßìá óôï ðåñâÜæé ôïõ ðáñÜèõñïý ìïõ. Ìå áðåñßãñáðôï öüâï ðáñáêïëïýèá ôéò ôñïìáêôéêÝò óêéÝò ôùí öáíôÜóìáôùí ðïõ ÷üñåõáí óôï ôáâÜíé. ÁëëÜ óÞìåñá ðéá äåí öïâÜìáé! Ïôáí ç ìáìÜ ìïõ ìå âÜæåé ãéá ýðíï êáé öåýãåé, ìÝíù Þñåìá îáðëïìÝíïò êáé êïéôÜù óôï óêïôÜäé ìÝ÷ñé íá ìå ðÜñåé ï ýðíïò. Êáé ôþñá èá ðþ óå üëïõò óáò ðùò åãéíå áõôü êáé ãéáôß äåí öïâÜìáé ðéá êáèüëïõ ôï óêïôÜäé. Pøeklad do øeètiny / Translation: Lenka Kanellia

365

V

JIØÍ VLACH * 4. 2. 1954 Plzeò Malíø, grafik, kreslíø, ilustrátor. Èlen UVU. Painter, graphic artist, draftsman, illustrator. UVU member. Adresa / Address: Žižkova 50, 332 02 Starý Plzenec E-mail: [email protected] www.grafmal.com

Vzpomínka na Paestum, nedatováno Remembering Paestum, undated 366

Charón, nedatováno Charon, undated 367

V

JAN VLÈEK * 27. 7. 1977 Plzeò Asistent intermediální školy AVU, malíø a performer. Assistant at Inter-media School of the Academy of Arts, painter and performer. Adresa / Address: Bolevecká 24, 301 66 Plzeò E-mail: [email protected] www.janvlcek.blog.cz

368

Ordre de la Libération I., akryl, plátno, 2012 Ordre de la Libération I., acrylic on canvas, 2012

External Memory-Internal History, instalace, 2014 External Memory-Internal History, installation, 2014 369

V

EVA VLÈKOVÁ-ŠTÝBROVÁ * 30. 9. 1984 Plzeò Výtvarná pedagožka, malíøka. Art tutor, painter. Adresa / Address: Schwarzova 1323/10, Plzeò E-mail: [email protected] www.spolecnyobraz.cz

SPOLEÈNÝ OBRAZ – Ze dveøí Galerie mìsta Plznì – Václav Malina, Vladivoj Kotyza, Karolína Klimešová, Eva Vlèková, Míla Èech, Ondøej Basjuk, Renata Drahotová, Dana Raunerová a Kvìta Monhartová – 6. 9. 2011, olej na plátnì, 2011 JOINT PAINTING – From the Gate of the Pilsen Gallery – Václav Malina, Vladivoj Kotyza, Karolína Klimešová, Eva Vlèková, Míla Èech, Ondøej Basjuk, Renata Drahotová, Dana Raunerová and Kvìta Monhartová 06/09/2011, oil on canvas, 2011

370

Plzeò II – plné osvìtlení, akryl na plátnì, 2014 Pilsen II – Full Illumination, acrylic on canvas, 2014 371

V Na pobøeží

V zahradì konèí leden

Nìha je jméno pro moøe

Ve starém vèelínì

Dravci tam zùstávají u dna

už dávno nebzuèí

a vzduch vody

pod podlahou èenichají krtci

navátý je køikem ryb a mušlí Vracím se tam a vrásky v jabloních

Tma v bøeznu TAÁNA VROBLOVÁ

Myslím, že nejsem tvá

* 4. 10. 1962 Mariánské Láznì

to se jen tak øíká aby se slovy kutálelo

Pedagožka, básníøka, malíøka.

Jsem strom

Tutor, poetess, painter.

proèernalý a nìmý

Adresa / Address: U Vrbky 596, 330 12 Horní Bøíza E-mail: [email protected]

372

Je bøezen Ve vzduchu brousí tma Déš brnká v kamíncích Ne nejsem tvá

plátky rzi trèí ze sudù A sníh

Cold Day

January Ends up in My Garden

Endearment is the name for sea

Inside an old bee house

the beasts of prey stay at the bottom there

it hasn’t buzzed for a long time

and water air

moles are sniffing under the floor

is blown by the clamour of fish and of cockle-shells I returned there Slices of rust jut out of the casks

Dakness in March

The black branches are too low Wrinkles in apple trees and snow

I think I’m not yours it’s only a phrase to play a game with

Pøeklad do angliètiny / Translation:

I’m a tree

Taána Vroblová

and who count trees? blackish and mute It’s March Darkness is loitering about the air Rain is playing in the little stones No, I’m not yours

373

Z

BEDØICH ZÁKOSTELECKÝ * 23. 3. 1942 Èeské Budìjovice Umìlecký knihvazaè. Èlen UVU. Artistic bookbinder. UVU member. Adresa / Address: Sv. Èecha 523, 334 01 Pøeštice

Goya, nedatováno Goya, undated 374

Karel Klostermann: Skláøi, nedatováno Karel Klostermann: Glassmakers, undated 375

Z

JAROSLAV ZAPLETAL * 16. 9. 1937 Litovel Malíø, kreslíø, grafik, scénograf, Èestný prezident Mezinárodního bienále kresby Plzeò. Èlen UVU. Painter, draftsmen, graphic artist, stage designer, Honorary President of the International Drawing Biennale Pilsen. UVU Member. Adresa / Address: Na Souvrati 15, 318 00 Plzeò E-mail: [email protected]

376

Poslední soud, 2001 The Last Judgement, 2001

Oltáø I., 1993 Altar I, 1993 377

Z Kde ty naše hory jsou

ALENA ZEMANÈÍKOVÁ * 18. 6. 1955 Praha Dramaturgynì, literární redaktorka, publicistka, dramatièka a prozaièka, pùsobila v plzeòském rozhlase. Script editor, literary editor, publicist, dramatist and writer, worked in Pilsen Radio. Adresa / Address: Hasova 2, 143 00 Praha 4 E-mail: [email protected]

378

Z okna našeho bytu v paneláku jsem se celé své dìtství dívala na krajinu Èeského lesa smìrem za státní hranici, do Nìmecka. Moje vlast byla ohranièená linií nevysokých, lesem porostlých hor, za nimiž bylo cosi neznámého, ba skrytì nepøátelského. Jako v pohádce. V tomto malém uzavøeném království byl cizinec exotickou postavou. Do naší ulice pøijíždìl obèas uèitel z nedaleké bavorské pohranièní obce. Kromì této návštìvy pøijeli jednou za rok sovìtští poradci na generální øeditelství uranových dolù. S tím nemìla veøejnost nic spoleèného, jen my, školní dìti jsme byly odvedeny zazpívat nìkolik sborových písní. V roce 1968 mezi nì pan uèitel zaøadil i píseò „Èechy krásné, Èechy mé”. Její první sloka zní: „Èechy krásné, Èechy mé, duše má se touhou pne, kde ty vaše hory jsou, zasnoubeny s oblohou?” To dopoledne v jídelnì národního podniku Uranové doly jsem si uvìdomila, že opravdu nevím, kde jsou ty naše hory, jestli jsou v Èechách krásných, nebo už v Nìmecku. A že se moje duše touhou pne za ty hory se podívat, jestli je tam svìt jiný. Jestli je tam vùbec nìco. Uèitele z blízké bavorské vesnice jednou zatkli pohranièníci, protože ho pøistihli, jak na místì blízkém státní hranici kope. Pøistižen s krumpáèem tvrdil, že si chtìl na bývalé zahradì své bývalé školy

v bývalé vesnici vykopat forzýtii, zlatý déš. Pohranièníci ovšem neumìli nìmecky, a když slyšeli slovo zlatý, golden, hned si byli jisti, že uèitel chtìl vykopat poklad. Zahrada, tady, v lese? A kdyby tady døíve bydlel, musel by pøece umìt èesky, vždy jsme v Èechách? Mùj otec, také uèitel, byl pøizván, aby tlumoèil, a vesele to doma vyprávìl. A já jsem si od té chvíle zaèala všímat nepatøièných kvetoucích šeøíkù uprostøed lesa, narcisù a modrých kosatcù u potoka, høbitovù úplnì ponoøených v temnotì hustého porostu, které èlovìk na jaøe našel podle vùnì konvalinek. Nejtajemnìjší byl kostel, jehož báò byla proražená jako po ránì pìstí, a v nìm jediná nerozbitá náhrobní deska s nápisem Weltkrieg. Tady všude žili lidé. Musela to tedy být jejich vlast.

Wo sind unsere Berge? Aus dem Fenster unseres Plattenbaus habe ich die ganze Kindheit auf die Landschaft des Böhmischen Waldes in Richtung Staatsgrenze geblickt, nach Deutschland. Der Horizont war verriegelt von den Grenzbergen verringert, aber ich wusste nicht, wie die einzelnen heißen. Meine Heimat war umgrenzt von den Linien nicht sehr hoher, waldiger Berge, hinter denen etwas Unbekanntes, ja verdeckt Feindliches, lag. Wie im Märchen. In diesem kleinen hermetischen Königreich galt ein Ausländer als Exot. In unsere Straße kam immer wieder ein Lehrer aus einer nahe gelegenen bayerischen Grenzstadt. Außer dem Lehrer kamen einmal im Jahr auch die sowjetischen Berater in die Generaldirektion des Uranbergwerks. Damit hatte die Öffentlichkeit nichts zu tun, nur wir Schulkinder wurden abgeführt, um im Chor ein paar Lieder zu singen. 1968 nahm unser Lehrer auch „Èechy krásné, Èechy mé” – „Schönes Böhmen, Böhmen mein” ins Programm auf. Die erste Strophe unseres Liedes lautete: „Schönes Böhmen, Böhmen mein, Sehnsucht lässt die Seele fliegen, wo such ich die Berge dein, die sich an den Himmel schmiegen?”

379

An diesem Vormittag wurde mir im Speisesaal des volkseigenen Uranbergbaubetriebs klar, dass ich wirklich nicht wusste, wo unsere Berge sind. Ob noch im schönen Böhmen oder schon in Deutschland? Und dass auch meine Seele Sehnsucht empfand und fliegen wollte, um hinter diese Berge zu schauen, ob die Welt dort anders wäre. Wenn dort überhaupt etwas wäre. Der Lehrer mit dem Straßenkreuzer aus der bayerischen Gemeinde wurde eines Tages von den Grenzbeamten verhaftet. Sie haben ihn erwischt, wie er nahe der Staatsgrenze nach etwas grub, und er, die Spitzhacke in der Hand, sagte, dass er in dem früheren Garten seines früheren Schulhauses in seinem früheren Dorf den Goldregen ausgraben wollte. Die Grenzbeamten verstanden aber kein Deutsch, und als sie das Wort Gold hörten, waren sie sich sogleich sicher, dass es um einen Schatz ging. Ein Garten, hier, im Wald? Und sollte der Mann je hier gelebt haben, warum kann er kein Tschechisch? Schließlich ist hier die Tschechoslowakei. Mein Vater, auch Lehrer, wurde zum Übersetzen geholt; und zu Hause hat er davon dann belustigt erzählt. Ich aber achtete seit jenem Tag auf die Sträucher, die mitten im Wald so unpassend blühten, auf die Narzissen, auf die blauen Schwertlilien am Bach, auf die Friedhöfe, die in das Dunkel ihres dichten Bewuchses getaucht waren und die nur der Frühling mit seinem Maiglöckchenduft verriet. Am geheimnisvollsten war die Kirche, deren Kuppel gleichsam eine große Faust durchschlagen hatte, und drinnen war nur eine einzige Grabplatte unversehrte: die mit der Inschrift Weltkrieg. Hier überall hatten Menschen gelebt. Hier also musste ihre Heimat gewesen sein. Pøeklad do nìmèiny / Translation: Kristina Kallert

Where our mountains are Throughout my childhood I could see out from the windows of our tower-block flat over the countryside of the Bohemian Forest in the direction of the German border. My homeland was bordered by a line of low, wooded hills, beyond which was something unknown, perhaps even a little threatening. Like in a fairytale. In this little enclosed kingdom a foreigner was something exotic. From time to time a teacher would come to our street from a nearby town on the Bavarian side of the border. Other visitors included an annual delegation

380

of Soviet advisers who came to the headquarters of the uranium mines. The public had no contact with them, but we schoolchildren were summoned to sing them a few songs. In 1968 our teacher included the song „Beautiful Bohemia, My Homeland.” Its first verse goes like this: „Beautiful Bohemia, Bohemia my home, my soul is moved by longing, where do your hills become one with the heavens?” That morning in the canteen of the Uranium Mine State Enterprise I realized that I was not actually quite sure where our mountains were, whether in Beautiful Bohemia or across the border in Germany. And that my soul was moved by a longing to see beyond the hills, to know if the world was different there, if there was anything there at all. The teacher from the nearby Bavarian village was once arrested by border guards, who caught him digging somewhere near the border. When they caught him with a spade, he claimed that he was trying to dig up a forsythia bush in what had once been the garden of what had once been the school of what had once been his village. But the border guards did not speak German and when he tried to describe the shrub and mentioned its golden flowers, they were immediately convinced that he was digging for treasure. A garden, here, in the forest? And if he did use to live here, why couldn't he speak Czech? After all, this is Czechoslovakia. My father, also a teacher, was summoned to interpret, and when he got back home he recounted the story with glee. From that day onwards I began to notice those unexpected lilac bushes flowering in the woods, those daffodils and blue iris by the stream, those graveyards quite lost in the thick undergrowth, which you would only find thanks to the scent of lily-of-the-valley in spring. Most mysterious of all was the church, its dome punched through, as if by a fist, and with just one intact gravestone inside, bearing the inscription Weltkrieg. All around here people used to live. It must have been their homeland. Pøeklad do angliètiny / Translation: David Vaughan

381

Z

PETR ZNAMENANÝ * 6. 1. 1947 Dìèín Fotograf. Èlen UVU. Photographer. UVU member. Adresa / Address: Levandulová 5, 312 00 Plzeò E-mail: [email protected]

U Atlantiku, fotografie, nedatováno By the Atlantic, photograph, undated 382

Strom, fotografie, nedatováno A Tree, photograph, undated 383

Ž

PAVEL ŽILÁK * 8. 1. 1962 Plzeò Ilustrátor, malíø. Èlen UVU. Illustrator, painter. UVU member. Adresa / Address: Prokopova 25, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected]



Užité zkratky

Used abbreviations

AUM - Asociace umìleckých medailérù

AUM - Artistic Medallist Association

GMP - Galerie mìsta Plznì

GMP - The Gallery of the City of Pilsen

KMP

- Knihovna mìsta Plznì

KMP

- The Pilsen Library

STV

- Sdružení textilních výtvarníkù

STV

- Textile Artists Association

SUPŠ - Støední umìlecko-prùmyslová škola

SUPS - Arts and Crafts School

SVUK - Sdružení výtvarných umìlcù - keramikù

SVUK - Artist - Ceramist Association

SZS

SZS

- Støedisko západoèeských spisovatelù

UVU - Unie výtvarných umìlcù

386

- West Bohemian Writers’ Centre

UVU - Artists’ Union

VŠ

- Vysoká škola ÷ vysokoškolský/á

VS

- University

ZÈU

- Západoèeská univerzita

ZCU

- University of West Bohemia

ZUŠ

- Základní umìlecká škola

ZUS

- School of Arts

Edièní poznámka Publikace Vizitkáø je obdobou projektu Who is who v literárním a výtvarném svìtì Plzeòska. Není publikací ani odbornou, ani reprezentativní, ale propagaèní – v souladu s potøebami projektu Plzeò – Evropské hlavní mìsto kultury 2015, o. p. s. Potøeba a význam Vizitkáøe s koncem roku 2015 nezanikne, naopak mùže umožnit další kontakty a rozvoj evropské spolupráce v oblasti literatury a výtvarného umìní v letech následujících. Vizitkáø je souborem umìleckých vizitek žijících autorù v abecedním poøadí: výtvarníkù a literátù plzeòské oblasti, kteøí se v Plzni narodili nebo zde žijí, nebo je Plzeò natrvalo ovlivnila pøi jejich studiu èi pracovním pobytu, že se s ní cítí stále spjati, nebo jsou èleny regionálních umìleckých svazù èi sdružení. Impuls k vydání Vizitkáøe vzešel z Knihovny mìsta Plznì, p. o., ke spolupráci se postupnì pøipojily i Galerie mìsta Plznì, o. p. s., Unie výtvarných umìlcù Plzeòské oblasti, z. s., Støedisko západoèeských spisovatelù, z. s., spoleènost Plzeò – Evropské hlavní mìsto kultury 2015, o. p. s. a Pro libris, z. s. jako vydavatel. Jen výjimeènì byly ukázky pøevzaty z již vydaných publikací z produkce výše jmenovaných institucí. Redakèní rada pracovala ve složení: Mgr. Jana Horáková (editorka), Mgr. Helena Šlesingerová – Knihovna mìsta Plznì, p. o., Mgr. Zuzana Motlová, Mgr. et MgA. Lenka Kodlová – Galerie mìsta Plznì, o. p. s., Bc. Vladimír Líbal – Magistrát mìsta Plznì, Mgr. Petr Šimon – spoleènost Plzeò – Evropské hlavní mìsto kultury 2015, o. p. s., Ing. Markéta Èekanová – Støedisko západoèeských spisovatelù, z. s., Ing. Vladimír Gardavský a Jan Jelínek. Formální podoba vzešla z návrhu Miloslava Krista.

387

Editor’s note The publication Vizitkáø is similar to Who is who project in the Pilsner world of literature and arts. It is neither a specialized, nor a representative publication, but a promotional one – subject to the needs of Pilsen – European Capital of Culture 2015, o. p. s. The use and purpose of this book will not have ceased by the end of 2015; on the contrary, it may lead to other contacts and to further development of the European collaboration in the field of literature and arts in the following years. This publication is an alphabetically organized collection of business cards of living artists: creatives and writers in the Pilsner region who were either born in Pilsen, live here now or have been permanently influenced by it during their studies or work periods and who still feel connected to it – they are also members of regional artists unions or associations. The impulse for the publication of this collection has come from the Pilsen Library, p. o. and the project was later joined by the Gallery of the City of Pilsen, o. p. s., the Artists’ Union, z. s., the West Bohemian Writers’ Centre, z. s., the Pilsen – European Capital of Culture 2015, o. p. s. and Pro Libris, z. s. as the publisher. Only a very few entries have been taken from previous publications by the above-named institutions. The editing board is made of: Mgr. Jana Horáková (Editor), Mgr. Helena Šlesingerová – the Pilsen Library, p. o., Mgr. Zuzana Motlová, Mgr. et MgA. Lenka Kodlová – the Gallery of the City of Pilsen, o. p. s., Bc. Vladimír Líbal – the Municipality of Pilsen, Mgr. Petr Šimon – the Pilsen – European Capital of Culture 2015, o. p. s., Ing. Markéta Èekanová – the West Bohemian Writers’ Centre, z. s., Ing. Vladimír Gardavský a Jan Jelínek. The formal look has been created by Miloslav Krist.

388

Knihovna mìsta Plznì, p. o. Ul. Bedøicha Smetany 13 305 94 Plzeò E-mail: [email protected] www.knihovna.plzen.eu

Unie výtvarných umìlcù plzeòské oblasti, z. s. Dominikánská 26/12 301 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.uvu-plzen.cz

Galerie mìsta Plznì, o. p. s. Dominikánská 2 301 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.galerie-plzen.cz

Plzeò 2015, o. p. s. Pražská 19 301 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.plzen2015.cz

STØEDISKO ZÁPADOÈESKÝCH SPISOVATELÙ

PRO LIBRIS

Støedisko západoèeských spisovatelù, z. s. Americká 29, 301 00 Plzeò E-mail: [email protected] www.zaspis.webnode.cz

Pro libris, z. s. Ul. Bedøicha Smetany 13 305 94 Plzeò E-mail: [email protected]

389

západočeských spisovatelů a výtvarníků V Pro libris vydala Knihovna mìsta Plznì ve spolupráci s Galerií mìsta Plznì, se spoleèností Plzeò 2015, UVU Plzeòské oblasti a Støediskem západoèeských spisovatelù, s finanèní podporou Mìsta Plznì. Pro zpracování obrazového i textového materiálu byly použity archivy Galerie mìsta Plznì, Knihovny mìsta Plznì, UVU a osobní archivy autorù. Edièní pøíprava: Jana Horáková Redakce: Vladimír Gardavský a Jana Horáková Korektury: AJ – Petra Borovanská, FJ – Dagmar Nìmeèková, NJ – Martin Šíp a autoøi pøekladù. Návrh obálky, grafická úprava, typografie a DTP: Miloslav Krist Tisk: Typos, tiskaøské závody, s. r. o., Podnikatelská 1160/14, 301 00 Plzeò Vydání I., náklad: 2 000 ks, neprodejné Plzeò 2014

Publikace vychází za finanèní podpory Mìsta Plznì. Knihovna mìsta Plznì, 2014 Cover: Miloslav Krist, 2014 ISBN

Recommend Documents