0
Projekty jako motivace pro studenty
2
Sportovní aktuality
3–8
Předávání maturitních vysvědčení
8
Na co by se měla nová ministryně zaměřit
9
Jaký má pohled na školství ministryně školství
10
Technologický junior
10
IQFR
11
Studentský klub před prázdninami
12
IT aktuality
13 – 16
Školství a jeho problémy
16
Já za dvacet let
18
Den demokracie
18
Jak důležitá je komunikace
20
Jaké je české školství
21
Vietnamci v česku
22
Patříme na západ nebo na východ
23
Imigranti
25
Proč se učit
27
Jak náboženství ovlivnila svět
28
Sebepoškozování
29
Setkání koordinátorů a školitelů v budově Microsoftu
30
1
PROJEKTY JAKO MOTIVACE PRO STUDENTY Ing. Radko Sáblík ředitel školy V poslední době se v médiích hodně diskutuje o tom, zda české školství připravuje žáky a studenty pro praktický život, zda systém vzdělávání neubíjí jejich kreativitu. Vedou se debaty o tom, že škola nedokáže rozvíjet talent studentů, nýbrž je pouze nutí pracovat na svých slabinách, aniž by rozvíjela jejich silné stránky. Osobně si myslím, že vše vyřčené je bohužel pravda. Ale ne vždy to platí stoprocentně. Proto jsem se rozhodl se podělit se svými poznatky, které zmíněná tvrzení sice potvrzují, nicméně ukazují i cestu k podchycení zájmu studentů, k jejich motivaci. Mnohdy se mnozí pozastavují nad tím, jak je možné, že průměrný či dokonce podprůměrný student dokáže vytvořit skvělý maturitní projekt a výborně ho obhájit před maturitní komisí. Mnohdy se mnozí podivují, co všechno jsou studenti schopni vytvořit, jak se dokáží motivovat k práci na projektu. Odpověď není zase tak obtížné najít. Příčina je v tom, že studenti vykonávají práci, která je baví, která je z oblasti, ve které mohou uplatnit svůj talent. Studenti si totiž ve třetím ročníku v období od 1. března do 31. května mohou buď vybrat z témat nabídnutých zaměstnanci školy, nebo si přihlásit své vlastní téma. Jejich téma poté podléhá mému schválení, jakožto ředitele školy. Platí však jedna zásada, které se držím. Každý projekt musí mít svůj účel. Tím není myšlen rozvoj schopností studenta, to je přínos projektu. Mluvím zde o účelném využití výstupů projektu v budoucnosti. Pro školu, pro studenta, pro různé organizace. Proto neschvaluji projekty, které mají po dokončení skončit tak zvaně v šuplíku či koši. Již toto je pro studenty motivující, kromě práce, která je baví, budou konat i práci, která bude mít posléze konkrétní využití. Z těchto důvodů vznikají v rámci maturitních projektů podpůrné výukové texty, dochází ke zhotovení pomůcek do laboratoří, ale vytvářejí se také programy pro různé subjekty z neziskové sféry, pro soukromý sektor. Studenti však mohou naprogramovat i hru, se kterou se pokusí prorazit na trhu. Točí rovněž pořady do internetového zpravodajství školy pod názvem SSPS TV. Témata jsou opravdu různá, od výukových textů či interaktivních cvičných příkladů na různé předměty, přes modelování konkrétních objektů, přes podporu všeobecně vzdělávacích předmětů, až ke zhotovování konkrétních programů, stavbě počítačů, robotů, 3D tiskárny a podobně. Již při diskusi nad tématy se studenty, a často i s jejich budoucími konzultanty, cítím velmi pozitivní atmosféru, kdy společně hledáme správné zadání, které bude vyhovovat požadavkům na maturitní práci. Ta musí být dostatečně rozsáhlá, ale zároveň splnitelná pro studenta, který bude v daném roce maturovat i z jiných předmětů. Je třeba zmínit, že na naší škole zpracovávají studenti celoroční práci již ve třetím ročníku (studentský projekt) a poté i ve čtvrtém ročníku (maturitní projekt), a vždy se snažím, aby konali smysluplnou práci. Studenti čtvrtých ročníků mají na projektu vykonat práci v rozsahu cca 100 hodin, u studentů třetího ročníku se počítá s prací tak kolem 30 hodin. Ve třetím ročníku je do rozvrhu zařazena jedna hodina studentského projektu, ve čtvrtém ročníku dvě hodiny maturitního projektu. V těchto hodinách však studenti nepracují na projektu, nýbrž prezentují své dílčí výstupy. Celá třída, respektive ve čtvrtém ročníku polovina třídy, zná tak projekty svých spolužáků. Kladou jim otázky a ti na ně musí odpovídat. Také však mnohdy spolužáci přispějí radou, dávají návrhy, jak by mohl být projekt vylepšený, nebo celá třída hledá společné řešení konkrétního problému. Tím se zlepšují u studentů i jejich komunikační a prezentační dovednosti. Většinu projektů vytváří skupina řešitelů, v počtu odpovídající povaze tématu. Nejčastěji dva až pět studentů. Tím se učí spolupráci v týmu, správnému rozdělení práce, dodržování termínů, odborné debatě nad problémy. Mnohdy studenti využívají i programy, které se ve škole neprobíraly, pak se musí s nimi naučit pracovat pomocí různých odborných skupin na internetu, samostudiem. Což je rovněž velmi významné pro rozvoj studentů.
2
Ačkoli má každý student na maturitním projektu pracovat sto hodin, často z vlastní vůle stráví nad svým řešením hodin více, kdy se snaží zdokonalit výstup, kdy není spokojený sám se sebou. Projekt do vtáhne do sebe a on ho chce mít co nejlepší. Jak je toto možné, ptají se mnozí. Vždyť ti samí studenti mnohdy dávají najevo, že je učení nebaví, nemají zájem o vyučované předměty. Podle mého je odpověď jednoduchá. V „běžné“ výuce se musí studenti věnovat především těm předmětům, které je nebaví a nejdou jim, aby si zlepšili známku či vůbec „prolezli“ do dalšího ročníku. Při řešení projektu však pracují na něčem, co je předmětem jejich zájmu. Kde se cítí „silní v kramflecích“, kde nejsou na chvostu kolektivu ve výsledcích, nýbrž kde dokáží zhotovit skvělé výstupy. Nedá se přehlédnout, jak jsou často na svoji práci hrdí. Což je motivuje k další práci. Vše dohromady pak rozvíjí jak jejich specifický talent, ale také podporuje jejich zodpovědnost, jejich schopnost se učit, dobře si rozvrhnout čas, smysluplně nakládat se získanými informacemi, implementovat teoretické poznatky do praxe. Nutnost prezentovat a obhájit své dílčí výstupy je zdokonaluje v tak zvaných měkkých kompetencích. Z výše popsaných důvodů je proto možné sledovat dva studenty, jednoho otráveného a pasivního, druhého aktivního a nadšeného. Přitom je to stále ta samá osoba. Zároveň si zodpovědný pedagogický pracovník nutně musí položit zásadní otázku, nestálo by zato hledat způsoby, jak motivovat studenty i v jiných předmětech?
ZÁVODY DRAČÍCH LODÍ STUDENTŮ Mgr. Blanka Čechová Vyučující Tělesná výchova, biologie
Již od roku 2008 si každým rokem, díky finanční podpoře Rady rodičů, mohou naši studenti sestavit posádku dračí lodě a zúčastnit se závodů, které pořádá Střední hotelová škola Poděbrady. Letos se závodů zúčastnilo 28 studentů, kteří se rozhodli zápolit s větrem, vlnami i časem. Z jedenácti posádek z Prahy a Středočeského kraje skončila SSPŠ těsně pod stupni vítězů, i přes to, že ve finálovém závodě „B“ zajela naše loď druhý nejlepší čas celého závodu. Z této zkušenosti si bereme poučení pro příští rok: každou rozjížďku musíme jet naplno a nic nenechat náhodě. I tak jste byli všichni skvělí.
3
Další sportovní úspěch SSPŠ Tomáš Bobok Student 1.L
Je mi jasné, že už je to trochu klišé se sportovními úspěchy naší střední školy, ovšem ke konci roku se nám to celkem nakupilo a úspěchy zde jsou znovu. Sice tentokrát ne tolik oslnivé, jako v případě florbalu, kde jsme skončily v lize středních škol na úctyhodném třetím místě i přes absenci dlouhodobé gólmanské jedničky (mé maličkosti), která by alespoň podle mého názoru mohla dovést kluky minimálně pro stříbro, ovšem kvůli nemoci to nebylo možné. I přes to bychom s tím měli počítat jako s úspěchem. Snad se nám příští rok lépe podaří POPRASK, protože v tomto florbalovém klání jsme neuspěli již v základní části a neprali se o sladké finále v o2 aréně. Mírně jsem odběhl od tématu… Proč píšu tento článek, je fakt, že i přes to, že jsme neměli nijak přeplněný kádr „hvězdami“, měli jsme velkou bojovnost a i přes určité překážky které vám teď všechny vyložím, jsme se umístili v hokejbale na pátém místě. Důvod, proč jsem z počátku v nic nevěřil ani já, byl fakt, že samotná výstroj pro mě jako improvizovaného brankáře nebyla nikterak oslnivá. Nemůžu si stěžovat, jelikož jsem si vše zapůjčil a funkční bylo vše dokonale. Vyzbrojen betony, lapačkou, vyrážečkou, kalhotami, vestou a hokejkou, jsem si po jednom mírném rozchytání a potrénovaní začal trošičku věřit, co se týká techniky chytání, která je sama o sobě velmi odlišná od florbalové, která mi je po pěti letech praxe poněkud lépe známá. Ovšem díky internetovým videím a mé lásce k hokeji, jsem myslím byl schopen nějakým způsobem zachytat, což se ukázalo na můj vkus poněkud později a tímto bych se chtěl i na dálku omluvit klukům, kteří doufali v lepší výsledek. Ale snaha tam ode mě byla a nebojte, příští rok to s panem Kašpim trošku doladíme. Nicméně celý tým byl tak trošku z nouze ctnost, jelikož tolik hokejistů ani hokejbalistů na škole není, musela se tedy i větší část týmu pospojovat z florbalových hvězd naší školy. Fungovalo to podle mě dobře, což se ukázalo hned na začátku turnaje, kdy jsme hned v prvním zápase nadělili soupeři 7 branek. Nabytí energií jsme šli i do dalšího zápasu se stejnou chutí po gólu ovšem naši soupeři se zdáli být lepší a lepší. Naštěstí se nám ještě dařilo vyhrávat a plnit tak nařízení pana profesora o prvním či druhém místě ve skupině kvůli rozřazení do příštího kola. Snažili jsme se, ale ani první ani druhé místo to pro nás nebylo, takže mírně zklamaní jsme odcházeli propocení z turnaje. Ovšem s pocitem postupu, který byl nejzásadnější. V další části turnaje už jsme hráli s dobře známými, ale také neznámými soupeři, kteří nám v mnoha případech kladli silný odpor. Střelba nám dělala hlavně v úvodu velké problémy a to nás nakonec dovedlo do zápasu o páté místo. Musím se omluvit za tak velký skok, ale bohužel paměť se mi po sportovním kurzu nezlepšila a proto vám nemůžu napsat detailněji, jak se co dělo a kdo měl gólové příležitosti. Jediné, co si jasně pamatuji, je gólová smršť v posledním zápase o páté místo, kdy jsme skolili soupeře jednoznačně 8:1. Tímto chci ještě upozornit Cardu, že mě tím vlastním gólem nijak nepotěšil a stále jsem na něj naštvaný. Jelikož se celý zápas odehrával hlavně na straně soupeře, měl jsem celkem čas na přemýšlení a dolaďování načasování přechodů do rozkleku apod. Ovšem v tom se přiřítila jedna šance a střela z mého pohledu levého mezikruží, kterou jsem vyřešil včasným zakleknutím. Chvíli na to přišla další a já znovu nepotřeboval nic jiného než rozklek a rychlé vykopnutí betonu do strany. Ovšem pak přišla střela od modré a teč Cardy, která změnila trajektorii tak rychlým a nečekaným způsobem, že jsem se jen ohlédl za letícím balonkem.
4
Ani nevíte, jak moc jsem byl v té chvíli naštvaný. Byly to skvělé zápasy a byl jsem moc rád, že mi profesor Kašpar tolik důvěřoval a poslal mě chytat. Neskutečně jsem si to užil. Byla tam skvělá parta a myslím, že bychom se mohli příští rok dostat zas o něco výše.
POHÁR PRIMÁTORA PRAHY 2014/2015 Mgr. Vladislav Kašpar Vyučující Tělesná výchova
V tomto roce jsme se opět zúčastnili sportovní akce všech středních škol v Praze s názvem Poprask 2014/2015. Po čtyřech vítězstvích v řadě se zdálo nemožné, abychom letos obhájili prvenství, nakonec se však povedlo s náskokem 20-ti bodů. Celkem jsme se zúčastnili všech dvaceti sportovních disciplín, které byly pro letošní rok vypsány. Nejhůře jsme dopadli v házená s volejbalem, kde jsme dostali jen 1 bod za účast. Tudíž jsme museli v závěru roku dohánět bodovou ztrátu na Gymnasium Arabská, po velké taktické bitvě a zkušenostech našich „koučů“ profesorů TEV, jsme zvládli závěrečné disciplíny a celkově jsme nasbírali úžasných 191 bodů a obhájili!!! Všem sportovcům, kteří reprezentovali školu v různých soutěžích, gratulujeme a přejeme ještě lepší příští rok.
5
Smíchovská SPŠ Celkový počet bodů Corny - Atletika Přespolní běh Volejbal Mini fotbal Stolní tenis Florbal Plavání Házená Šplh Sil. Víceboj Basketbal Pohár JM OB J. maraton Badminton Softball Hokejbal Beach Nohejbal Lezení
1. Smíchovská SPŠ – 191b. 2. G. Arabská – 171b. 3. G. Voděradská – 139b.
Body 191 18 16 1 21 17,5 6 5 1 13 10 11 9,5 3 6,5 10 5 8 8,5 13 8
6
SPORTOVNÍ KURZ Třída 1.L Od 25. do 29. května 2015 se všechny první ročníky vydaly na každoroční sportovní kurz V Machově Mlýnu. Už při příjezdu v pondělí nás zastihl déšť a ani po zbytek kurzu počasí nebylo nijak slunečné, to nám ale nebránilo v naplánovaných sportovních aktivitách, kterých nebylo málo. Soutěžili jsme třída proti třídě například v kinballu, fotbalu nebo volejbalu. Do celokurzového bodování se započítávaly i výsledky z víceboje, závodu hlídek, maratonu a i výletu na Krakovec. V pondělí a úterý jsme se věnovali hlavně soutěžím jako kinball, fotbal a volejbal a také jsme měli přednášku ze zdravovědy. Ve středu dopoledne se konal víceboj. Třída vybrala své zástupce na každou disciplínu, některé z nich byly: přetahování lanem, stolní tenis, nohejbal, volejbal, sebeobrana, střelba ze vzduchovky, ale byly tam i šachy, piškvorky a země město. Odpoledne jsme se všichni vypravili na pár kilometrů vzdálený Krakovec, ale cestou jsme museli nejednou překročit potok a tak někteří z nás došli s lehce namočenými botami. Prohlídka byla velmi zajímavá a pán, který nám o Krakovci vyprávěl, byl příjemný a sem tam i zavtipkoval. Na cestu zpět jsme ze třídy vybrali vždy 10 studentů, kteří museli doběhnout co nejrychleji zpět do tábora a zbytek měl za úkol co nejlépe odpovědět na otázky ohledně Krakovce. Ve čtvrtek se běhal závod hlídek. Třída se rozdělila na čtyřčlenná nebo pětičlenná družstva, která měla proběhnout trasu okolním lesem dlouhou přibližně sedm kilometrů co nejrychleji a splnit co nejlépe úkoly na stanovištích. Úkoly byly různé, například střelba, zdravověda, hádání států, střelba míčků do kýble nebo přechod po laně. Ve čtvrtek odpoledne se konaly exhibiční zápasy studentů proti učitelům a rozdělal se i táborák. V pátek nás už čekal jen maraton, balení a uklízení táboru. Ve výsledku myslím, že kurz si každý, kdo se ho zúčastnil, velmi užil. Měli jsme příležitost se lépe poznat, jak se spolužáky z jiných tříd, tak i s vlastními a většina z nás by s radostí jela i příští rok.
7
Výsledky Sportovního kurzu: 1. místo – třída 1.A 2. místo – třída 1.L 3. místo – třída 1.C 4. místo – třída 1.B 5. místo – třída 1.D
PŘEDÁVÁNÍ RADNICI
MATURITNÍCH
VYSVĚDČENÍ
NA
STAROMĚSTSKÉ
Ing. Radko Sáblík ředitel školy Předávání maturitních vysvědčení v Brožíkově sále na Staroměstské radnici se uskutečnilo ve čtvrtek 11. června 2015 od 11.00 hodin. Z mého pohledu ředitele se akce zdařila, měla dobrou atmosféru a dobrou společenskou úroveň. Za zřizovatele se akce zúčastnil radní pro kulturu a památkovou péči pan Jan Wolf a ředitelka odboru školství paní Lenka Němcová.
Co musím ocenit, je přístup úspěšných maturantů k této akci. Tak třetina z nich potřebovala maturitní vysvědčení již dříve, aby ho mohla předložit k zápisu na vysoké školy, proto si ho vyzvedla v sekretariátu školy. Posléze ho však absolventi vrátili a slavnostně si ho
8
převzali v nádherných prostorách pražské radnice. Chyběli tak jen ti, co v daný den konali zkoušku na vysokou školu či již odcestovali do zahraničí. Velice mě potěšila i reakce některých přítomných rodičů maturantů, kteří mě oslovili po skončení této společenské akce a děkovali jak za studium na naší škole, tak za tento slavnostní závěr. Níže přidávám i text e-mailu od jedné z matek našich maturantů, který je pro mě povzbuzením do další práce.
„Vážený pane řediteli, chtěla bych Vám poděkovat za krásné a důstojné předávání maturitních vysvědčení na Staroměstské radnici. Myslím, že je to skvělá iniciativa a že si takový okamžik uloží v paměti studenti i rodiče. Bylo mi ctí, že syn mohl být vaším studentem. Přeji krásné a klidné prázdniny.“
NA CO BY SE MĚLA ZAMĚŘIT NOVÁ MINISTRYNĚ? (odpověď na dotaz MF Dnes, zveřejněno v sobotu 6. června 2015)
Ještě nikdy se nestalo, aby pro jakoukoli vládu nebylo školství prioritou. Ještě nikdy se nestalo, aby toto tvrzení nezůstalo pouze na papíře. Místo řešení zásadních koncepčních otázek, řeší ministři školství „své reformy“, které následní ministři ruší či přepracovávají. Nový ministr by se měl zaměřit na tyto priority: posílit postavení ředitelů škol jako svébytných manažerů, zvýšit podíl nenárokových složek platu na zvýhodnění tvůrčích pedagogů, zredukovat státní maturity pouze na didaktické testy, zredukovat přebujelou síť všech typů středních a vysokých škol, zajistit trvale vyšší procento pro školství z rozpočtu, nebát se i omezením dotací odstavit nenaplněné a nekvalitní střední a vysoké školy. Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
9
JAKÝ MÁ POHLED NA ŠKOLSTVÍ NOVÁ MINISTRYNĚ ŠKOLSTVÍ výtah z příspěvku v MF Dnes ze soboty 13. 6. 2015 -
-
-
-
-
Situace, kdy se na maturitu z matematiky hlásí studenti dobrovolně, a přesto je jich 24 procent neúspěšných, je tragická. To není stav, který by nás opravňoval zavést povinnou maturitní zkoušku z matematiky. Matematika v rámci rozvoje žáka cvičí jeho analytické schopnosti, to dítě se však nemusí nutně stát matfyzikem nebo druhým Einsteinem. Má se vyučovat tak, aby děti bavila. Přiznám se, že sama jsem ji na škole ráda neměla. Až když jsem konečně narazila na výborného učitele, pochopila jsem, že problém není úplně v dětech, že jejich motivace do značné míry záleží na pedagogovi. Alfa a omega systému jsou učitelé a já jim budu nápomocná v tom, aby je bavilo se vzdělávat a byli dobrými učiteli. Domnívám se, že maturita nemá být stejná na gymnáziích, odborných školách a technických školách. A v tom, doufám, budu mít podporu rodičů, studentů a odborné veřejnosti. Za zásadní prioritu pokládám dokončení reformy financování základních a středních škol. Z právního hlediska praktické školy neexistují a nikdy neexistovaly. Celá debata o tom, jestli praktické školy zrušit či ne, je chybně směřována. Měli bychom zajistit, aby hlavní vzdělávací proud byl přístupný. Aby tyto školy byly otevřené všem dětem a aby na to byly připravené. Nad kariérním řádem učitelů nepanuje úplné nadšení. Je velmi těžké najít nějaká měřítka, podle kterých hodnotit, jestli je někdo kvalitní učitel. Jestli to znamená, že píší děti dobře diktáty, nebo jestli dal učitel díky své výborné didaktice žákovi nějaký další osobnostní rozměr.
Informační technolog Junior Filip Nezbeda Student 3.A Ve čtvrtek 28. 5. a v pátek 29. 5. 2015 jsme se s Jakubem Hovorkou zúčastnili mezinárodní soutěže Informační technolog Junior. Soutěž pořádala Střední škola automobilní a informatiky spolu s ČVUT FIT, které celou soutěž zaštiťovalo a proto byla soutěž o poznání obtížnější. Ve čtvrtek se konala první část soutěže, která byla rozdělena na 2 poloviny. V první polovině byl
10
teoretický test, který obsahoval 100 otázek se zaměřením především na hardware počítače. V druhé polovině bylo několik stanovišť, které zkoumali různé okruhy IT např. programování, grafika, webové aplikace nebo vývojové diagramy. V druhé části soutěže, která se konala v budově ČVUT FIT, byli stanoviště o poznání obtížnější. U jednoho ze soutěžních stanovišť bylo za úkol například zjistit pomocí osciloskopu rychlost sériového přenosu, datové bity a stop bity, abychom byli schopni se k zařízení Spartan-3 připojit. Dále zde byla třeba úprava dat z databáze, říci zda připojený HDD, kde jsme viděli pouze hexadecimálně interpretovaná data, má aktivní sektory a kolik jich vůbec je atd. Na soutěži jsme se v celkovém pořadí skupin umístili na 4. místě. Celou soutěž hodnotíme velice kladně a děkujeme organizátorům za výborně uspořádanou akci.
IQRF Martin Koňařík Vyučující Hardware a sítí Dne 4. června jsme se s kolegou Petrem Hejhalem a studentem Blahoslavem Ratajem zúčastnili úvodního školení technologie IQRF v sídle společnosti Microrisc, která tuto technologii vyvíjí a vyrábí. Studenti IT oborů se s touto technologií seznámí v rámci předmětu Hardware ve 2. ročníku a více ji poznají ti, kteří se hlásí na volitelný předmět Digitální technika. V tuto chvíli je připravována objednávka testovací sady tohoto systému. Základem celého systému IQRF jsou miniaturní RF moduly, pracující na frekvenci 433, 868 nebo 916 MHz s ultra nízkou spotřebou a nastavitelným RF výkonem. Celé nastavení a pospojování mesh sítě probíhá automaticky, doslova „jedním kliknutím“ a samotný přenos dat funguje na principu paketového přenosu z jednoho modulu na další, dokud daná informace nedorazí do cílového transceiveru. Díky této technologii například lze na dálku ovládat různá zařízení (rozsvěcet světla, otevírat brány, nastavovat výkon nějakého stroje, atd.) nebo pomocí senzorů monitorovat nějaké hodnoty či probíhající jevy (zasílání informací o teplotě, vlhkosti, množství CO2 v ovzduší apod.).
11
Systém IQRF není určen pro přenos velkého množství dat velkou rychlostí, šířka pásma se pohybuje kolem 19,2kb/s, silnou stránkou je jednoduchá implementace i v případě
rozlehlé sítě (desítky kilometrů, tisíce komunikujících modulů), vzdálenost mezi jednotlivými transceivery může představovat v otevřeném prostoru několik set metrů, přičemž maximální počet přeskoků je 240. Věřím, že tato technologie studenty zaujme a někteří ji budou chtít využit jako součást svých maturitních projektů, půjde-li o dálkově řízené / monitorované systémy. Bližší informace o technologii naleznete na www.iqrf.org nebo u svého kolegy studenta Martina Strouhala.
Studentský klub před prázdninami Martin Strouhal, Jiří Růžička Studenti & správci studentského klubu Blíží se konec školního roku a začátek prázdnin, na které se většina studentů velice těší. Pro nás, správce Studentského klubu, to však znamená dobu, kdy ve studentském klubu nikdo není a my se tak můžeme naplno věnovat i větším akcím. Přípravy probíhají již průběžně, snažíme se zjistit co je potřeba, jak to udělat nejlépe a hlavně obstaráváme nový hardware, čímž bychom chtěli poděkovat radě rodičů, která nás, díky každoročnímu příspěvku studentů, financuje.
12
Všichni jste ale určitě během čtení tohoto článku zvědaví, co pro vás chystáme. Během prázdnin bychom se rádi podívali na aktuální počítače, aktualizovali SW, případně přidali další nový SW (tímto vás zároveň prosíme, pokud máte nějaký nápad či žádost o nový SW, dejte nám o něm vědět – například na naší facebookové stránce www.facebook.com/klub.ssps) a hlavně nás čeká rozšíření počítačové sítě o 5 nových kousků. Tyto počítače budou určeny především na práci, takže si na nich bohužel vášniví hráči nebudou moci zahrát hry, ale zároveň bychom chtěli nabídnout ostatním studentům možnost udělat si v klidu domácí úkoly, referáty, či nějaký pracovní projekt. Věříme, že toto rozšíření konceptu pomůže, mimo jiné také díky tomu, že počítače budou umístěny v zadní místnosti klubu, aby uživatelé nebyli rušeni hráči. Děkujeme vám, že jste letos studentský klub navštěvovali, budovali příjemnou atmosféru a těšíme se na vás v příštím školním roce s výše zmíněnými novinkami.
CRYPTOFEST Martin Beránek Vyučující, IT oddělení Učitel odborných předmětů Dne 6.6.2015 proběhl již tradiční obnovený Cryptofest na Strahovských kolejích. Obsahem tohoto festivalu byly otázky bezpečnosti v IT. Celý Cryptofest trval pouze jeden den a byl streamován na stránky akce. Hned ráno nás Vojtěch Jirkovský seznámil s nejčastějšími chybami ve webových aplikacích. Praktické ukázky obsahovaly i jednoduché SQL injekce, cross-site skripty a další. Úsměvné bylo, jak jednoduché je chyby dovolující tyto útoky udělat. K přednášce, jako poučení pro čtenáře, bych rád řekl, že pokud máte pocit, že Váš formulář na stránce je bezpečný a databáze nedotknutelná, pak to tak pravděpodobně není. Další přednáška byla o bezpečnosti GSM. To je už velice staré a jakékoliv použitelné kryptografické nástroje v GSM jsou už dávno prolomeny. Součástí byla i ukázka odposlechnuté SMS zprávy, kterou zasílali samotní posluchači na mobil přednášejícího. Byly zmíněny také praktiky poskytovatelů (T-Mobile, O2, ... ), kteří bezostyšně tvrdí, že jejich síť je ta nejbezpečnější. Zmínil bych, že je hloupost věřit slibům, pokud je poskytovatel nedá přímo
13
do smlouvy. Přes GSM můžeme odposlechnout a také sledovat uživatele, to vše navíc poměrně snadno. Za poslech stála i přednáška o otrávení ARP (studenti sítí si vzpomenou) od Jakuba Tauchmana. Celý proces je velice naivní a na platformě Linux Vás to bude stát pouze dva příkazy, abyste mohli naslouchat všem počítačům v místní síti. Řešením je nebýt naivní a případně naslouchat varování svého antivirového software. Pro ty z Vás, kteří máte rádi TrueCrypt, měl Josef Kokeš přednášku na téma auditů, které nad TrueCryptem proběhly. Ačkoliv autoři vyhlásili konec projektu, stále se na něm pracuje (díky myšlence opensource). Audity většinou dopadly spíše pozitivně. Oproti konkurenci má TrueCrypt stále daleko více výhod. Nestihl jsem vše. Nicméně i tak jsem si festival užil. Každý posluchač si mohl vybrat i podle složitosti tématu. To znamená, že se můžete podívat třeba na záznam a nelitovat, že jste nedorazili, i když jste třeba jen středoškoláci. Celý článek bych zakončil myšlenkou, kterou jsem si odnesl: Není problém v tom, že něco člověk neví. Naprosto špatně je, že si myslí, že něco ví a navíc na tom trvá.
Soutěž ZŠ v IT schopnostech Mgr. Ivona Spurná Dne 29. 5. 2015 se konala soutěž pro žáky základních škol, ve které měli prokázat schopnost zpracovávat data v kancelářských aplikacích MS Office, letos jsme se zaměřili na MS Word. Úroveň všech zúčastněných byla poměrně vyrovnaná, všem děkujeme za účast i fair-play soupeření. Bylo znát, pokud se na některých základních školách věnují více oblasti práce na počítači. Soutěžící upravovali rozsáhlý text, pracovali se styly, čistili text od nežádoucích „plevelných“ znaků, vytvářeli obsah i seznam obrázků. Obsahově nebyl zadaný úkol těžký, ale žáci měli obvykle problém vymyslet časově úsporné řešení, kterým by efektivně data zpracovali.
Pořadí prvních tří družstev 1. ZŠ a MŠ Nymburk: Michal Otta, Michal Holubík, Miroslav Jára 2. ZŠ s rozšířeným vyučováním matematiky a přírodovědných předmětů, Teplice: Milan Jelínek, Antonín Koudelka, Thanh Long Nguyen 3. ZŠ a MŠ Petřiny-jih: Tereza Benešová, Paul Pešel, Radim Vaľko
Nejlepší jednotlivec ZŠ s rozšířeným vyučováním matematiky a přírodovědných předmětů, Teplice: Milan Jelínek Celkem se zúčastnilo 30 družstev – 90 dětí z osmých tříd.
14
Žáci, kteří se umístili na 1. až 5. místě, mohou uplatnit bodové odpočty při přijímacím řízení na Smíchovskou střední průmyslovou školu.
Netcompetition 2015 Mgr. Ivona Spurná I v letošním školním roce proběhla soutěž Netcompetition, která je přátelským utkáním mezi družstvy z naší školy, střední školy v Záhřebu a Popradu. Všechny školy jakožto Cisco akademie nabízí svým studentům podobné vzdělání v oblasti počítačových sítí a tak mohou měřit své schopnosti pomocí vhodných testů. Soutěž se skládala z části teoretické zaměřené na základy a teorii počítačových sítí, a z části praktické, která probíhala v Packet Traceru formou konfigurace Cisco zařízení. Soutěž probíhala online formou, kdy se studenti mohli vidět a slyšet prostřednictvím online konference přes program Skype.
Za naši školu soutěžili:
Jakub Hovorka Jakub Pečenka Jakub Janouš Jakub Mareš Filip Nezbeda
Naši studenti získali 3. místo, 1. místo získali Chorvati, 2. místo družstvo ze Slovenska.
15
KYBERNETICKÁ BEZPEČNOST František Flachs absolvent, student FEL ČVUT IT oddělení, učitel sítí Na začátku roku 2015 dostala Smíchovská střední průmyslová škola jedinečnou možnost jak pomoci rozvoji školství v ČR. Jedná se o nabídku na spolupráci při vytváření nových vzdělávacích plánů pro nově vznikající obor Kybernetické bezpečnosti. Tato problematika je v dnešní době, kdy dochází k rostoucí kriminalitě na internetu, velice aktuální, a proto jsme potěšeni, že se nám dostalo takto jedinečné možnosti. Pokud sektorová dohoda bude podepsána, budeme na tomto projektu spolupracovat s předními organizacemi, jako jsou například Národní bezpečnostní úřad, Ministerstvo vnitra ČR, Národní ústav pro vzdělávání, Univerzita obrany a další. Vznikne nejen nový obor, ale také předměty, které budou zahrnuty do vzdělávacích plánů ostatních oborů, protože rozhled v této oblasti je nutnou součástí každého úspěšného budoucího pracovníka v IT. Účast na tvorbě nových vzdělávacích plánů přinese škole nejen zviditelnění, ale také nové pilotní středisko, které bude zajišťovat vzdělávání a následné certifikování osob, které dokáží, že mají dostatečné znalosti z oboru týkající se kybernetické bezpečnosti. Jelikož nás tato problematika zajímá, začali jsme pracovat na nových stránkách bezpecnost.ssps.cz, které budou obsahovat nejen přehled možných problémů a jejich řešení, ale také poradnu, kde bude možné se dotázat na konkrétní problém, který bude následně zodpovězen odborníky z praxe.
PREZENTACE STUDENTSKÝCH PROJEKTŮ PŘED PEDAGOGICKÝM SBOREM Prezentace studentských projektů před pedagogickým sborem a studenty se uskutečnila ve středu 24. června 2015 od 10.00 hodin v posluchárně 211. Níže jsou uvedené studentské projekty v pořadí, ve kterém byly prezentovány. 10.00 až 10.10 hodin 10.10 až 10.20 hodin 10.20 až 10.30 hodin 10.30 až 10.40 hodin 10.40 až 10.50 hodin 10.50 až 11.00 hodin 11.00 až 11.10 hodin 11.10 až 11.20 hodin
- Webová aplikace - Šifry - Meteorstanice - Formule 1 - Telegraf - Mobilní zařízení - Internet věcí - Osvětim
- Kadlec, Brabec (3. A) - Turnovský (3. D) - Böhm, Dvořák (3. B) - Winter, Němec (3. L) - Bayer, Rektorek (3. C) - Němec, Sýkora (3. C) - Žajdlík, Švagr (3. D) - Czeizel, Gabík (3. L)
Školství a jeho problémy Ing. Radko Sáblik Ředitel školy Níže rovněž uvádím svoje názory na několik věcí, které jsou teď velmi aktuální, tedy přijímací řízení a maturitní zkoušky obecně.
16
„Geniální“ práce politiků a zákonodárců: -
-
-
je až neuvěřitelné, s jakou zarputilostí ničí politici a zákonodárci jednu dobrou myšlenku za druhou, já se vyjádřím ke dvěma zásadním pro školství, které se týkají přijímání na střední školy a ukončování studia na nich nejprve poslanci, za asistence byrokratů a odborníků mimo praxi, vytvořili z dobré myšlenky státní maturitní zkoušky neskutečný obří projekt, který se utápí v uměle vytvořených problémech nyní zase zlikvidovali svou tvořivostí dobrou myšlenku jednotných přijímacích zkoušek na střední školy
Přijímací řízení na střední školy: -
-
-
-
jednoznačně centrální přijímací zkoušky na střední školy podporuji, ovšem to, co je nyní v zákoně, je dle mého paskvil pokud si ředitelé mohou volit, jaké testy u přijímací zkoušky použijí, odpadá velmi zajímavé srovnání, a nepochybně také budou problémy s termíny konání zkoušek, neboť pokud se budou moci žáci hlásit na dvě školy, podle letošního pilotního modelu se daly výsledky využít pro obě, podle nového si budou školy dělat své vlastní, a jejich výsledky nepůjdou přenést navrhoval bych ponechat jednotné přijímačky povinně pro všechny, termín bych posunul na začátek dubna (aby byl na školách čas na vyhodnocení a vytvoření žebříčků, letos na to bylo cca 30 hodin, dvě noci v to počítaje) pokud si některé školy chtějí udělat navíc vlastní zkoušky, nechal bych jim tuto možnost v termínech, jako je to v současnosti, nebo by mohl být termín posunut do poloviny dubna, aby do 22. dubna měly všechny školy jasno nechal bych na ředitelích škol, jak velkou váhu zkouškám dají, pokud mají méně uchazečů, než kolik mohou přijmout, tak je asi jasné, k čemu jim přijímací zkoušky jsou
Státní maturity obecně: -
-
-
-
jsem pro povinnou maturitu z matematiky, ovšem napřed bych doporučil se domluvit, co vlastně chceme zkoušet, co studenti potřebují umět, a zaměřil bych se na logické uvažování, místo využívání „nadrcených“ postupů řešení sobě si podobných příkladů rovněž by bylo potřeba, aby se matematika vyučovala jinak, právě s ohledem na logické uvažování, schopnost analyzovat problém, hledat východiska a vhodný postup řešení státní maturitu podporuji, ovšem celý proces bych zjednodušil, státní maturita by měla mít dva základní cíle, za prvé dát srovnání o úrovni studentů a i škol, a za druhé být „propustkou“ k ústním maturitám, ty už bych zcela nechal na konkrétních školách podle jejich zaměření státní maturita by tak zajistila, že maturanti budou mít alespoň minimální znalosti z matematiky, českého jazyka a cizího jazyka (nejčastěji asi anglického), možná by to pro některé studenty bylo lehčí, ale to by nevadilo, neboť by pak stejně museli
17
skládat těžší klasickou maturitu na své škole, a dobrá škola nikdy nebude maturity „dávat“, protože by tím poškozovala sama sebe
Já za 20 let Matěj Čermák Student 3.C Kde chci být za 20 let? To je těžká otázka, nicméně já, stejně jako každý člověk, mám své sny. Není pochyb o tom, že bych za 20 let chtěl vydělávat hodně peněz a být úspěšný, kdo by taky nechtěl. Hlavně bych ale rád dělal to, co mě baví a dává mi náplň do života. Nejraději bych pracoval v prosperující a známé firmě, ve které bych měl dobrý kolektiv spolupracovníků, abych se v práci cítil jako doma a dobře se mi zde pracovalo. Chci, abych v práci uplatnil své schopnosti, kterých doufám bude mnoho. Jsem rád, že jsem mladý a se svým životem ještě můžu dobře vynaložit. Rodiče mi dali příležitost studovat a jsem jim za to vděčný. V posledních dnech jsem si uvědomil, že na sobě musím zapracovat a začít se více snažit a to ve škole i v normálním životě. Dostal jsem příležitost a hodlám se jí chytit!
ORGANIZACE DNE DEMOKRACIE Jako již tradičně proběhla ve středu 24. června 2015 od 8.00 do 9.45 hodin akce „Den demokracie“, který se vztahuje ke „Dni památky obětí komunismu“. V této době probíhala diskuse zúčastněných. Témata diskusí byla různá, nemusela se nutně týkat obětí komunismu. Studenti se mohli buď zúčastnit jimi preferované diskusní skupiny, nebo zůstat spolu se svou třídou a besedovat se svými spolužáky a přítomnými zaměstnanci školy. Níže jsou uvedeny vypsané diskusní skupiny i s jejich moderátorem a tématy. Studenti se k diskusním skupinám mohli přihlásit pomocí Virtuální školy do naplnění kapacity dané skupiny.
Přehled diskusních skupin: Posluchárna 211 moderátor diskuse ředitel školy téma: Svoboda jednotlivce versus kolektivní bezpečnost, osobnost versus lid maximální počet diskutujících 90
18
Učebna 208 moderátor diskuse pan profesor Palek, vedoucí komise praktických cvičení téma: Imigranti v Evropě, má situace vůbec nějaké řešení, nebo nás čeká osud Římské říše? maximální počet diskutujících 30 Učebna 106 moderátor diskuse pan Martin Beránek, absolvent, student VŠ, vyučující počítačových sítí, vedoucí Cisco Academy téma: Proč se vlastně učit, má to smysl? K čemu mi to v životě vlastně bude? K čemu je osobní motivace? maximální počet diskutujících 15 Učebna 201 moderátor diskuse pan Filip Řežábek, absolvent, student FEL ČVUT, člen IT oddělení, rok studijní stáž v Soulu v Jižní Koreji téma: Studium na vysoké škole v Česku či zahraničí? maximální počet diskutujících 30 Učebna 314 moderátor diskuse pan Petr Hejhal, absolvent, student FEL ČVUT, manažer projektů, vyučující počítačových sítí téma: Mezinárodní projekty, Erasmus, výměnné stáže v zahraničí, proč se jich zúčastnit maximální počet diskutujících 30 Učebna 108 moderátor diskuse pan Jakub Karafiát, absolvent, student Theologické fakulty UK téma: Jak ovlivnila náboženství civilizaci v Evropě a ve světě maximální počet diskutujících 30 Učebna 207 moderátor diskuse pan Jakub Hovorka, student třídy 3. A téma: Československá opevnění před druhou světovou válkou a měli jsme v kontextu dějin šanci se ubránit? maximální počet diskutujících 15 Učebna 107 moderátor diskuse pan Michael Kalista, student třídy 3. L, šéfredaktor Presíku téma: Válkou se to vyřeší. Proč se lidé k tomuto řešení uchylují? maximální počet diskutujících 30 Učebna 111 Moderátor diskuse pan Martin Strouhal, student třídy 2. D, správce Studentského klubu téma: Internet věcí, co nás čeká v budoucnosti a jak nás to ovlivní maximální počet diskutujících 30
19
Učebna 110 Moderátor diskuse pan Tomáš Nehasil, student třídy 2. D, předseda Studentské rady téma: Jak ovlivňují sociální sítě náš život, plusy a minusy maximální počet diskutujících 30 Kromě těchto diskusních skupin probíhaly diskuse i v některých třídách, ve kterých se všichni studenti nepřihlásili k výše uvedeným debatám. Níže je přehled zvolených témat po třídách. Témata diskusí v jednotlivých třídách: 1. A - Kreativita a (ne)svoboda 1. B - Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého 1. C - Pád komunismu v evropských zemích 1. D - U maturit by se nemělo zkoušet 1. L - Skutečné demokracie ve vybraných státech 2. A - Kdo jsem? 2. B - Vzpomínky rodičů na dobu totality 3. A - Kvóty Evropské unie k imigraci 3. D - Česká republika v EU
Jak důležitá je komunikace Aleš Repáš Student 3.C Z naší minulé školní prezentace studentského projektu pro Smíchovskou střední průmyslovou školu se všechny třídy setkaly s jedním, obrovským problémem – a tou je komunikace. Jak může být tak malý prvek tak důležitý? První skupiny ze všech tříd měly za úkol komunikovat s ostatními skupinami jejich třídy. Problém začal tehdy, kdy se připravoval závěrečný výstup. Všechny skupiny tedy musely první skupině odevzdat jejich práce, a zároveň jim říct, co budou prezentovat. Zároveň se třída musela dohodnout, zda první skupina bude prezentovat všechny ostatní skupiny, nebo si je bude postupně volat. A už v této chvíli se začal objevovat problém – některé skupiny se pokusily z prezentace „utéci“, aby nemusely vystupovat před cizí třídou. A i když si první skupina rozmyslela, že je i tak zavolá, tak začaly být problémy. A ještě víc jich bylo, když se blížil termín. Proč? Nebyl žádný plán, nebyla žádná úmluva ani domluva. Jak by to teda teoreticky mělo postupovat? Za prvé, v první skupině by se měli vyskytovat jedinci, kteří mají ve třídě autoritu nebo jsou často k dispozici. Za druhé, všichni by měli s první skupinou komunikovat. Nemělo by to být jednostranná komunikace, jak tomu často bývá (tzn. první skupina si vyžádá práce ostatních skupin, a žádné nedostanou, ani po termínu). Za třetí by si měla první skupina pravidelně a intenzivně ostatní skupiny kontrolovat. Tohle je dost nepříjemná věc, jak pro pozorovatele, tak pro pozorované. Je možné této věci předejít? Kdyby se ostatní skupiny samy hlásily, na čem pracují. Bohužel, pokud to není tak důležité, tak ostatní skupiny to začnou omezovat, až to totálně zastaví. Zpátky k té komunikaci, proč je tak důležitá? Hlavní důvod je to, že urychluje práci, přenáší informace, dává všem ostatním vědět co a jak, apod. Jenže i kdyby pouze urychlovala práci, tak není
20
tak důležitá. Z toho důvodu tam hraje i velkou roli přenášení informaci – každý by měl včas vědět, kde má být, co má dělat, co si má připravit, co má říct, jak se má chovat, jak se obléci, jak se tvářit, jak pobavit publikum, případně i jak vyvolat nějakou reakci. V dnešním světě komunikační prostředky se stále vyvíjí a každou chvíli nabírají novou rychlost – příklad může být cestování zpráv z celého světa. Víme, kdo včera umřel v městečku Neville ve Spojených státech amerických. Víme i jeho jméno, práci, čas úmrtí, věk a třeba i kde byl v posledních chvílích života a co dělal. Mají komunikační prostředky nějaké nevýhody? To nejspíše ne, protože existují jenom mezi lidmi a jak již bylo řečeno, mají urychlovat komunikaci. V dnešním světě se za komunikační prostředky především považuje internetové spojení, telefonní komunikace, bezdrátové komunikace a dost málo i kabelové komunikace. Napadá mě jedna věc, kterou společnost opovrhuje, když se baví o komunikaci a to je autorita neboli respekt k jedinci. Můžeme se pokoušet komunikovat s kdo ví kým, a ten nás může ignorovat kvůli tomu, kdo jsme. Zároveň je možné komunikovat i jinými prostředky než pouze textově. Můžeme taky používat komunikační prostředky jako gesta a mimiku. Nejvyužívanější komunikace je verbální, kterou používá každý člověk. Pro slepé lidi jsme vytvořili komunikaci přes tzv. Braillovo písmo, které jim nahrazuje jejich oční vadu. Toto písmo funguje na smyslu dotyku, pomocí kterého nevidomý zjistí, jak se s ním ostatní snaží komunikovat. Takže co tohle všechno znamená? Že nepřestaneme komunikovat, samozřejmě. Komunikace probíhá v každodenním běžném životě a je to dost možná nejvyužívanější lidská činnost. Musíme komunikovat s lidmi okolo nás, abychom jim předali důležité informace, které potřebují, nebo naopak které potřebujeme my. Důležitý faktor ale je včasná komunikace. Jestliže budeme s lidmi komunikovat den před důležitým termínem, je téměř jasné, že výsledek bude slabý. Zároveň jsme zjistili, že pozorování jedince je dost nepříjemná věc, a že lidé si pro své prostředky komunikace vytvořili vlastní způsoby. Komunikují verbálně – nejběžnější a nejlehčí způsob. Další velice oblíbená komunikace je komunikace písemná – nezávisle na tom, jestli to je přes internet nebo poštu. A zároveň máme i způsoby komunikace přes dotyk a gesta, které ovládá velice malé množství lidí.
JAKÉ JE ČESKÉ ŠKOLSTVÍ? Aneb jak vidí školství bývalý prezident Microsoft pro Evropu Jan Mühlfeit -
-
výtah z příspěvku v MF Dnes ze soboty 13. 6. 2015 Americká NASA již řadu let sleduje rozvoj lidské kreativity. Když jdou děti v pěti letech do školy, vykazuje 98 procent z nich vysokou úroveň kreativity. V deseti letech je to však již jen 30 procent, v patnácti letech 15 procent a v pětadvaceti 2 procenta. Příčina je ve školském systému, který stojí na principech 17. století, přestože žijeme ve světě technologií 21. století. Školní systém ve střední Evropě bohužel zrcadlí systém armády. Všichni se musí chovat jako jeden muž a nevybočovat z řady. Ani v anglosaských zemích tomu však není jinak. Tam zase škola zrcadlí systém továrny, od které se očekává, že bude produkovat identické výrobky bez odchylek.
21
-
-
-
-
-
-
-
-
Školství by mělo odemykat potenciál každého z nás bez ohledu na to, jaký styl učení nám vyhovuje nejvíce. Výzkumy Gallupova institutu poukazují na zajímavou nerovnováhu. Předmětem, ze kterého děti dostanou jedničku, tráví rodina přibližně 7 procent času, věnovanému škole. Předmětu ohodnoceného pětkou se věnuje celých sedmdesát procent. Takový předmět pak žák s velkým úsilím zlepší na trojku, těžko však na jedničku. Když se více věnuje svému oblíbenému předmětu, může v něm lehce vyniknout a dosáhnout mimořádných výsledků. Ve sportu, v politice i v podnikání ještě nikdo nevynikl tím, že by jen zlepšoval své slabiny. To je ale bohužel model našeho školství. Ve skutečném životě existují dvě možnosti, jak se vypořádat se slabými stránkami. Buď je v rámci kolektivu pokrýt přednostmi jiných, nebo se v nich zlepšit aspoň do určité míry, ale svůj úspěch stavět na maximálním rozvoji svého talentu. Většina lidí v dospělém věku dělá práci, která je nebaví. Podle dalšího výzkumu Gallupova institutu totiž při každodenní práci uplatňuje svůj talent a s tím spojenou pozitivní energii jen 17 procent lidí, zbytek, tedy 83 procent, chodí do práce z jediného důvodu – kvůli penězům. Ve Finsku, kde je učitel skutečná osobnost, se na uznávaný obor pedagogiky dostane jedna desetina z 6. 000 uchazečů. V Česku naopak není výjimkou, že se ke stejnému typu studia hlásí především ti, kteří se nedostanou jinam. Technologie mají obrovskou šanci podpořit individuální způsob učení. První vlaštovkou je Khan Academy, která svým studentům umožňuje pracovat vlastním stylem a rychlostí. Učební proces si tak může každý uzpůsobit sám sobě, nikoliv očekávání učitele. Technologie také mění učení v globální iniciativu. Když má moje dcera při studiu problém, spojí se s dalšími pěti lidmi ze tří kontinentů přes Skype a najdou odpověď společně. Nevědomky tak vytvoří virtuální vzdělávací tým, o jehož existenci nemají učitelé často ani ponětí. Učení se stává týmovou prací. Dnes se spolupráci především na nižších stupních říká podvádění, které je ohodnoceno pětkou. V řadě korporací, jako je třeba Microsoft nebo IBM, se tomu říká týmová práce, která je ohodnocena bonusem. Jako rodiče však musíme dovolit, aby se učitelé dostali více do role mentora a kouče. Fakta si mohou žáci dnes nalézt všude. Potřebují však někoho, kdo z nich chytrými otázkami vytáhne to nejlepší, co v nich je, a to takovým způsobem, že budou svému talentu věřit. Děti tak neztratí svou přirozenou kreativitu, budou šťastnější, zdravější a připravené uplatnit získané znalosti pro další rozvoj nás všech.
Vietnamci v Česku Dao Student 2.B Jako Vietnamec v Česku jsem si uvědomil, že život tady je jiný než ve Vietnamu. Rodiče mi pořád říkali, abych se dobře učil, abych měl jen samé jedničky, že musím jít na gympl. Ale proč? Máma mi pak řekla : „Buď budeš mít školu, nebo budeš makat v Sapě. Jedině s diplomem si tě Češi najmou.“ Poté jsem si uvědomil, co rodiče museli prožít, když do Česka přijeli poprvé. Museli se naučit jazyk, což jim po 20 až 40 letech nejde, museli tvrdě makat, aby se tady uživili. A pro koho? No přece pro nás, novou generaci Vietnamců, ty iphony, tablety, počítače . To nepadá jen tak z nebe. I když tedy iphone nemám, a ani tablet, i tak to vše je z peněz, co naše rodiče tvrdě odpracovali, jak v Sapě, tak i v jejich obchodech. A musím vám říct, že mít obchod není
22
lehké. Představte si každý ráno stávat ve čtyři nebo v pět hodin, jezdit daleko pro zboží, poté na všechno to zboží udělat cenu, pak ho někam dát. Možná se to takhle lehce řekne, ale zkuste si někdy otevřít obchod. Hlavní problém je ten, že naši rodiče neumějí vůbec dobře česky, takže se s Čechy vůbec nedomluví (ale sprostá slova ... to uměj ...). Také často jsou ve stresu, když obchod nevydělá. Slýchávat, jak někteří Češi jim nadávají, myslet, kde na to vezmou peníze, na ty naše iphony a tablety, a na nájem, jídlo atd. Na to vše musejí myslet. V podstatě, i když máte vy dobré české kamarády a umíte dobře česky, tak si nemyslete, že život tam venku bude lehký, člověk vás pořád bude brát za Vietnamce a nebude vás respektovat.
Patříme na západ nebo na východ Filip Blažek Student 2.D Věřím, že hlavním tématem většiny článků, které jsou napsány v Čechách, je jasná podpora jedné, nebo druhé strany, což většinou záleží na tom, zda je člověk zastáncem pravicových stran, či levicových. Tento článek nebude takový – nemyslím si, že názory se musí dělit napravo a nalevo, že polarita člověka je jen sever a jih, či plus a mínus, Východ nebo Západ. Myslím si, že každá mentalita národa má něco do sebe, že skoro každá země má být na co pyšná a kdybychom měli dělit lidi na „Rusáky“ a „Amíky“, že bychom se daleko nedostali. Avšak podle mě bychom se měli spíše než na Východ a na Západ koukat na sever, protože na severu leží naše budoucnost. I když se nám na první pohled zdá Amerika, čili Západ, jako svatý grál moderní civilizace, má plno vlastních much, problémů a nedostatků a za alarmující považuji to, že i když víme každý nedostatek každé země od nás na východ, zprávy ze západu jsou většinou celebrity, bohatství, zajímavosti, nebo také demonstrace a přistěhovalci. Nyní bych se chtěl zmínit o něčem, co většina pro-amerických Čechů neví – Amerika má těžký problém s rasově motivovanou policejní brutalitou, diskriminací menšin (černoši, ateisté, Mexičani). Tento problém je o tolik větší, protože jej Američané zcela ignorují, až na drobné útvary lidí, kteří jsou často označováni za příliš liberální, příliš extrémní. Avšak pro nás, pro které je i jeden zastřelený člověk od policie šok, je americká mentalita stejně tak vzdálená, jako ta ruská. Měl bych být objektivní a zmínit se, že Amerika je nejbohatší země na světě a ti, co jdou s ní, jsou ti, co budou žít v bohatství a prosperitě, ale to snad až na některé zaostalé existence všichni vědí. Nyní se podíváme na Východ, na smradlavou pracovitou Čínu, která ale bohatne rychleji než Amerika, a na rozpadající se Rusko, které i přes všechny své problémy má pořád ty nejvěrnější a nejposlušnější obyvatele. Mohli bychom se také dívat na Kazachstán, Turkmenistán a tak dále, či snad na Saúdskou Arábii, kde by průměrného Čecha nevěřícího stál nedostatek víry hlavu. Ovšem, jelikož o
23
těchto zemích není tolik zpráv a žhavých novinek, průměrnému člověku zůstane Vzdálený i Blízký Východ pořád vzdáleným. Takže my, Češi, Středoevropané, máme nyní možnost se přimknout k Evropské unii, přivřít oči nad imigrací a brát ji jako naší morální povinnost, bohatnout společně se zbytkem Západu a nechávat se pomalu, ale jistě obírat o soukromí a naše malá tajemství od všudypřítomné internetové vládní organizace, či snad se obrátit na Východ? Žít v pevné rodinné pospolitosti, mít svá tajemství a drobné podivnosti, žít s pevně danou vládou, až snad diktátorskou rukou? Nechci žít ani v jednom! Proto, když už se máme někam obrátit, obraťme se na státy jako Norsko, Dánsko, Švédsko, nebo Finsko. Bohaté státy s extrémně nízkou kriminalitou, vysokou vzdělaností, vysokou morálkou, liberální politikou vůči jejich vlastním a těžce konzervativní politikou proti přistěhovalcům. Proč bychom si měli vybírat z dvou stran, když existuje třetí možnost? A slyšeli jste někdy Nora si stěžovat na to, jak to mají v jejich zemi těžké? Proč raději nepostavit ideály naší budoucnosti místo na dvou stranách s obřími problémy na straně třetí, která, byť nepoměrně maličká, dovede ze sebe udělat světovou špičku? Ukazuje se, že dualita voleb je stupidní. Pokud jsou před vás postaveny dvě špatné možnosti, určitě existuje možnost číslo tři, která, ač někdy k nenalezení, stále se někde ve stínu povaluje.
Zařazuje se ČR spíše na západ nebo na východ? Jakub Křížek Student 2.C Na tuto otázku není právě lehké najít odpověď, protože jak se západní, tak i s východní Evropou se v mnohém shodujeme, ale zároveň také rozcházíme a těžko tedy lze říct, ke komu máme vlastně blíže. Přesto bych rád porovnal naše největší společné rysy a odlišnosti se západem a východem. Nejprve bych chtěl začít tím, s čím se denně setkáváme, užíváme to při takřka každé příležitosti ve větší či menší míře. Tato schopnost nás provází již od samotného počátku lidstva, jedná se o schopnost dorozumívat se s druhými lidmi – řeč. Čeština, podobně jako ruština, polština, slovenština, chorvatština apod. patří mezi slovanské jazyky, tedy jazyky, jimiž se hovoří především ve střední, jižní a východní Evropě. Oproti tomu na západě se hovoří germánskými jazyky (angličtina, němčina, švédština atd.), románskými jazyky (španělština, francouzština, italština atd.) a keltskými jazyky (irština, skotská gaelština, velština atd.), což je asi největší odlišnost mezi námi a západem. Avšak nesmíme opomenout ani písmo, kterým píšeme, poněvadž v něm se shodujeme s takřka celou Evropou, vyjma té východní (Ukrajina, Bělorusko, Rusko), která neužívá latinku, nýbrž azbuku. Dalším velmi podstatným rysem je vztah k náboženství u nás. Zde se opět velmi odlišujeme od východu, kde má své místo pravoslavné křesťanství a i od některých okolních sousedů, kde se poměrně velká skupina obyvatel hlásí ke katolictví. My, jako jedna z nejvíce ateistických zemí na světě, se tak hodně přibližujeme k západu a vytváříme tak určitou bariéru mezi námi a velkou částí států, se kterými sousedíme, nebo se nacházejí více na východ od našich hranic.
24
Velkou roli v našem zařazení v Evropě hraje i historie. Od 11. až do 19. století byly České země součástí Svaté říše římské, která zahrnovala také Německé, Italské království, Burgundské království atd. Také bych řekl, že velký důkaz toho, že máme blíže k západu, byly např. vztahy prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a tehdejšího amerického prezidenta Thomase Woodrowa Wilsona. Z řad elity by mohl být jmenován Karel Čapek, který obdivoval Velkou Británii a podnikl několik cest na západ, o nichž napsal samostatné knihy (Anglické listy, Italské listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska). Jediné období, kdy jsme byli jako země pevně vázáni k východu, bylo od února roku 1948 do listopadu roku 1989, kdy došlo k sametové revoluci a došlo k obnovení demokracie v Československu. Z těchto argumentů by se dalo vyčíst, že Česká republika má blíže spíše k západu než východu, ale nesmíme zapomenout, že nejenom naše historická příslušnost, původ a geografické poloha určují to, jestli patříme spíše do západní či východní Evropy. Myslím si, že nejvíce se na tom podílí chování lidí. Například mezi staršími lidmi se jich nachází nezanedbatelná část, která se svými postoji přiklání spíše k východu a v mnoha případech cítí velkou nedůvěru až odpor k západu. Naopak mezi mladšími lidmi se nacházejí spíše ti, kteří obdivují západní svět a touží po tom, abychom ho v lecčems dohnali. Jenomže ve světě nás nereprezentují jenom sportovci, umělci a obyčejní lidé, ale především politici, které si zvolíme a podle jejichž vystupování a názorů jsme souzeni. Mnoho lidí je dnes kupříkladu nespokojených s celkovým politickým vystupováním našeho prezidenta, jenže tito lidé v mnohých případech neprojevují žádný zájem o politické dění v naší zemi a ač mají volební právo, tak ho nevyužívají, čímž se i oni činí zodpovědnými za to, jak to v naší zemi vypadá nejenom v našich očích, ale i v očích okolního světa.
Imigrace, imigrační kvóty a tak vůbec Matěj Čermák Student 2.A V současné době celá Evropa řeší závažný problém. Tímto problémem je příliv velké vlny uprchlíků ze zemí zasažených válkou vedenou většinou ISIS neboli islámským státem a zemí s rozvrácenou ekonomikou. Na začátek by bylo dobré si vyjasnit, o co vlastně jde a ujasnit si určité pojmy. Můžeme rozlišit dva hlavní pojmy související s touto tématikou, a těmi jsou imigrant a uprchlík. Uprchlík je osoba, která utíká ze své země kvůli přírodní katastrofě, válce nebo nákaze. Imigrant je člověk, který se snaží nelegální cestou dostat do země, kde by se měl, jak si mylně myslí, mít lépe než ve své vlastní zemi. Evropská unie přinesla podle mě docela nešťastné a uspěchané řešení. Chce zavést „imigrační kvóty“, které by jednotlivým státům nařizovaly, kolik uprchlíků mají na své území povinně přijmout. Toto řešení přineslo velkou vlnu nevole a ve společnosti se začínají šířit velmi xenofobní názory. Strach lidí je oprávněný, přijmutí těchto uprchlíků je věc dosti nebezpečná, ale na druhou stranu, když z komunistického Československa utíkali lidé, tak je vyspělé západní země přijali.
25
Myslím si, že imigrační kvóty nejsou řešení a tak bych EU doporučoval, aby se inspirovala v Austrálii, kde podobnou krizi řeší taktéž. Australané uzavřeli hranice, blokují pašerácké trasy a do země se lze dostat pouze s platnými doklady. Pokud někdo nemá platná povolení, je deportován do uprchlického tábora, kde je mu poskytnuto dočasně po dobu jednoho měsíce lékařská péče, strava a střecha nad hlavou. Po uplynutí této lhůty je odeslán zpět do země, ze které přicestoval. Možná se někomu tento přístup zdá nelidský a krutý, ale ve své podstatě mi to připadá jako jedno z nejlepších řešení aktuálního problému. Někdo by mohl navrhnout, že toto řešení není v Evropě realizovatelné, ale zde se dá oponovat tím, že v oblastech nejvíce zasažených jako jsou jižní státy např. Itálie nebo Řecko, by se na státních pozemcích daly tyto tábory vybudovat a tak by se vlastně vyhovělo úplně všem. Xenofobní vlna by byla umlčena, protože by se dál do Evropy nikdo „nelegální“ nepodíval, ale na druhou stranu by bylo o uprchlíky postaráno. Imigranti by zde dostali léky, jídlo na cestu a čas na zotavení, vážněji postiženým by pak byla poskytnuta odborná péče. Po uplynutí určité lhůty by byli odesláni zpět do své země. Samozřejmě by zde mohla být možnost je zaměstnat např. při veřejně prospěšných pracích nebo by se daly využít jejich odborné znalosti. Myslím, že tento systém by mohl fungovat a je prospěšný pro všechny zúčastněné strany. Podívejme se ale na tento problém i očima uprchlíka. Ocitl se v situaci, za kterou svým přičiněním nemůže, ale která rozvrací jeho milovanou zemi, jeho domov. Většinou ve snaze zachránit život sobě a svým blízkým vrhne všechny své peníze do možnosti opustit zemi. Jelikož se ve většině jedná o lidi z nižších společenských vrstev, jako jsou například rolníci, co většinou neviděli nic jiného než svoji a maximálně sousední vesnici a moc toho nemají, tak se jich „ujmou“ pašeráci lidí, kteří jim naslibují nemožné, oberou je o peníze a často ještě po cestě zavraždí nebo prostě nechají utonout na potápějící se lodi. Těmto lidem bychom měli aspoň přiměřeně pomoci. Nyní se na náš problém podíváme očima imigranta. Jedná se o člověka, který ve vesnici, ve které je jediná televize a to u starosty doma, uviděl jednu a více z těch přihlouplých telenovel, kterou evropský člověk bere pouze jako legraci, a hned si řekne, že se lidé v Evropě mají všichni skvěle bez práce a bez úsilí a že se tak chce mít také. Nastoupí tudíž na první loď směr Evropa a vyrazí. Když ale dorazí, realita je zcela jiná. Zjistí, že zde jeho vysněný svět není rozhodně zadarmo, ale že si na něj bude muset vydělat. A to se mu zaručeně nebude líbit. Na práci zde čekají i jiní, dostane se do bezvýchodné situace. Začne zde vyvolávat nepokoje, rozšiřovat svoji kulturu, v podstatě nás kolonizovat. Pravě takovéto lidi bychom měli naložit zpátky na lodě, poslat je do jejich státu a u jejich pobřeží prázdnou loď potopit. V podstatě jim takovýmto způsobem demonstrovat, že proti nim bude zakročeno hrubou silou, pokud se ještě jednou vrátí. Možná stojíme na počátku našeho konce, protože vždy, když se spodním vrstvám přestalo líbit, jak žijí bohatí, smetli je. Abychom tomuto zabránili, musíme uzavřít hranice, a oblastem, ze kterých utíká nejvíce imigrantů, darovat část našich technologií a prostředků, naučit je, jak se o sebe starat, jak být soběstačnými a pomoci jim s vývojem. Ale rozhodně jim nesmíme umožnit infiltrovat se do naší země, zvyklostí, kultury, náboženství a mnoha dalších věcí. Tato přílivová vlna představuje obrovské bezpečnostní riziko a je potřeba, abychom se k ní postavili čelem a uměli rozlišovat mezi opravdovým uprchlíkem před válkou a poblázněným imigrantem.
26
Proč se učit Ondřej Langer Student 2.B Učení se je pro mnohé studenty noční můrou. A také se není čemu divit. Učit se něco, k čemu člověk nemá sebemenší vztah a ví, že si tuto vědomost v hlavě udrží nejdéle po dobu studia na té určité škole, je pro většinu lidí velmi nepříjemné. Řekněme, že student má špatné známky z literatury, dějepisu a podobných předmětů, ale z technických předmětů jako programování, webových aplikací či hardwaru prochází na výbornou. Je to právě z toho důvodu, že tento žák nemá motivaci a chuť učit se předměty, které ho nezajímají a musí se je učit jen z donucení, aby prošel do dalšího ročníku, odmaturoval, či uspěl u nějaké zkoušky. Jakmile se tak stane, informace jemu zbytečné se mu z hlavy vypustí. Pokud ho něco baví, má motivaci se v tomto ohledu vzdělávat a zlepšovat. Proto jim věnuje více času, než jemu nezajímavým věcem. Proč by měl ztrácet čas učením se nazpaměť něco nedůležitého, když se to stačí naučit jen trochu. Známka nic neznamená. A tady nastává ten problém. Rodiče často nutí své děti učit se, aby „měly dobré známky“. To je podle mě špatný přístup. Dobré známky může mít i podvodník, který si udělá tahák, všechno si opíše a nakonec dostane lepší známku, než student, který se na test poctivě připravoval a vědomosti si do hlavy opravdu snažil nasoukat. A i když se někdo opravdu učí a přesto dostane špatnou známku, znamená to pro něj průšvih u rodičů. Ti se neptají na důvod. Pro ně je prostě špatná známka problém. Na jednu stranu to je dobře, protože takový student pravděpodobně nebude mít s prospěchem větší problémy. Na druhou stranu to však pro něj znamená spoustu práce, učení se a ve výsledku málo volného času. Rodiče by neměli tolik dbát na celkový prospěch svých dětí ve škole. Spíše by je měli podporovat v tom, co je baví a respektovat to. Bohužel, někteří dokonce za špatný prospěch své děti trestají. Zakazují jim počítač, či chodit ven s kamarády a myslí si, že je tím motivují k učení. Podle mě je ale opak pravdou. Tím, že se nemohou bavit, si nezačnou libovat v učení, ani se jim zázračně nezvýší IQ. Naopak se tím nezmění vůbec nic. Rodiče by měli své děti motivovat a ukázat jim, že je správné zaměřit se na své zájmy. Samozřejmě je důležité mít všeobecné znalosti. Začneme v první třídě, naučíme se číst a psát, potom počítat, sčítat, odčítat, násobit, dělit a tak se to nabaluje až do deváté třídy, kde se žák rozhoduje, jakým směrem se bude vzdělávat dál. Problém je v tom, že i po učinění svého rozhodnutí se bude dál učit i ty „zbytečné“ věci, které jeho pozornost nijak nepřitahují. Otázkou tedy je, co je motivací k učení se těchto věcí? Všude se říká, že je to stále všeobecné vzdělání. Že je dobré vědět, kdo napsal nějaké dílo a jaký je jeho děj, co se stalo v jaký den apod. Určitě to ničemu neuškodí, ale člověk, který o takové vědomosti nemá zájem, si je na delší dobu v paměti neuchová. Proč se je tedy učit? A jsme zase u té otázky. A odpověď je jednoduchá a pořád stejná. Učíme se to, protože se to po nás chce, a potřebujeme to k tomu, abychom prošli super zkouškou s krycím názvem maturita, za kterou dostaneme úžasný papír, a kdo ho nemá, je nikdo. Otázka „Proč se učit?“ je zvláštní a moje odpověď na ní může být naprosto špatná. Ostatně, je to jen můj názor.
27
Jak náboženství ovlivnila svět Ondřej Langer Student 2.B Náboženství vždy ovlivňovalo a s nejvyšší pravděpodobností bude ovlivňovat celý svět. A je jich nespočet. Některá jsou uznávána v malých skupinách, některá jsou naopak rozšířena po celém světě. Náboženství zásadně ovlivňovalo a ovlivňuje hlavně společnost. To, jak moc je jím ovlivňována, záleží na konkrétním náboženství a na typu společnosti. Například takový Islám ovlivňuje společnost na můj vkus až příliš, třeba kvůli pohrdání ženami a celkově pohrdáním vůči nevěřícím či jinými náboženstvími. Kdyby byl Islám rozšířen po celém světě, šla by podle mě společnost hodně ke dnu. Neříkám, že se vyznám v náboženstvích, ale mám prostě takový názor, že pokud se to s vírou přehání až k fanatismu, přináší to jedině špatnosti. Kolikrát se v historii stalo, že byli nevěřící upalováni či jinak popravováni a věřit v Boha, nebo to alespoň předstírat, byla takřka povinnost.
Představte si však, že by žádná náboženství nikdy nevznikla a popřemýšlejte nad tím, na jaké úrovni bychom bez nich byli v dnešní době. Církve odjakživa využívali víru lidí ve svůj prospěch. Braly od nich peníze, vydělávaly na jejich víře a lidé to brali jako samozřejmost. Potom přišli lidé, kteří objevili fakta jako evoluci, pravdu o planetě apod. Z takových lidí měly církve strach, protože věděly, že pro ně představují hrozbu. A tak vzniklo popravování za kacířství. Tím pádem byla fakta po staletí neuznávána, dokud se lidé
28
neprobrali a nezačali chápat, že na těchto objevech skutečně něco je. Tím se začal počet věřících pomalu smršťovat a na řadu přišla věda. Spousta objevů byla společností přijata a od té doby se to tu jimi hemží až dodnes. Náboženství taktéž zapříčinila nespočet válek a krveprolití. Odjakživa docházelo ke sporům a nesnášenlivosti mezi náboženstvími. Za zmínku stojí například křížová výprava, kdy křesťané táhli se svatými vojsky proti muslimům, aby obsadili svaté město Jeruzalém. Mrtvých byl bezpočet. Proč? Kvůli kusu půdy a pár údajně svatým kamenům v poušti. Náboženství nešla ale jenom proti sobě, šla i proti všemu, co se jim znelíbilo. Proto vznikaly naprosto nepochopitelné návody, jak například naložit s čarodějnicí. Knihu Kladivo na čarodějnice, která má na svědomí bezpočet životů, asi nemusím příliš představovat. Tím vším chci říct, že náboženství se neštítí ospravedlňovat nejhrůznější a nejabsurdnější skutky vírou. Nejabsurdnější v tomto je asi Islám, který káže pravý opak toho, co je uvedeno v Listině lidských práv a svobod a přesto ho velká část společnosti přijímá. Přesto všechno, co je v Koránu uvedeno, je to registrované a uznávané náboženství. Proč je potom zakázaný Mein Kampf?! K čemu je potom náboženství dobré? Lidé rádi něčemu věří. Tak nějak je to občas drží na uzdě. Také si myslí, že když budou dodržovat nějaká pravidla, dostanou odměnu v podobě posmrtného života v nebi, v ráji, 72 panen či dalších jiných věcí jen za to, že se chovají tak, jak je jim kázáno. Tak byla manipulována obrovská část populace po celém světě po staletí. Našlo se jen málo lidí, kteří věřili sami v sebe, v přírodu a přirozenost. Odmítali cokoliv, co bylo jakkoliv v rozporu s jejich „zákony“. Neměli dokonce problém někomu ublížit jen kvůli jeho nesouhlasu. Teď si opět představte, že se nikdy nic z toho nestalo a lidé od začátku věří v to, co vidí, co mají přímo před očima a hlavně sami v sebe. Lidé by po staletí neodmítali fakta jen kvůli nesouladu s jejich vírou. Naopak by byli otevřeni novým objevům. Vše by šlo mnohem rychleji a možná bychom byli technologicky mnohem dál, jelikož by nebyl vývoj potlačován církvemi. Možná se pletu, možná ne. Je to můj názor a nikdo s ním nemusí souhlasit. Proti náboženství nic nemám, dokud nijak neutlačuje své okolí a nežádá přizpůsobení se. Ať si lidé věří třeba v gumové medvídky. Hlavně to nesmí vnucovat ostatním.
Sebepoškozování Jakub Křížek Student 2.C Co je to vlastně sebepoškozování? Někdo by ho mohl definovat v tom smyslu, že se jedná o cílené ubližování si čistě za účelem získání pozornosti druhých lidí. Jaká je ovšem skutečnost, co lze označit jako pravé sebepoškozování? A nahlížíme na něj tak, jak bychom měli, nebo spoustu faktů a informací, které o této problematice známe, jsou ve skutečnosti zkreslené a naše názory nejsou tak úplně založeny na pravdě? Na tyto otázky bych se v této úvaze rád snažil najít alespoň částečnou, ideálně úplnou odpověď.
29
Obyčejný člověk si zřejmě pojem sebepoškozování spojuje s určitou touhou konkrétní osoby jakkoli zaujmout své okolí a mnozí z těchto lidí pohlíží na ty, co se sebepoškozují, jako na přinejmenším psychicky labilní. Dle mého názoru je sebepoškozování určitým způsobem v naší společnosti mnohem více rozšířené, než se na první pohled zdá. Za „běžné“ sebepoškozování bývá označováno řezání se na různých částech těla (nejčastěji na končetinách), ponořování částí těla do velmi horké vody apod. Myslím si, že tito lidé to v drtivé většině případů nedělají proto, že by chtěli jen být zajímaví v očích svého okolí, ale dělají to z toho důvodu, že se snaží upozornit lidi okolo nich na své duševní problémy a snaží se přebít jejich vlastní psychickou bolest tou fyzickou, protože pro svůj stav nenacházejí žádné jiné schůdné řešení, ač si většinou uvědomují, že jejich vyrovnávání se s psychickými potížemi nikam nevede. Pokud bychom se ovšem podívali na sebepoškozování z trochu širšího rámce, tak bychom i s trochou nadsázky mohli říci, že k menší či větší formě sebepoškozování se uchyluje velká část z nás např. pitím alkoholu, kouřením apod. za účelem jisté duševní očisty, která má stejně jako „běžné“ sebepoškozování nesporný dopad na naše fyzické zdraví. Co je ovšem příčinou sebepoškozování? Co vůbec dovede člověka k tomu, aby prováděl takovéto zásahy do vlastního těla a v mnohých případech si i odnesl fyzické následky např. ve formě jizev na celý život? Dle mého názoru se z nemalé části jedná o lidi, kteří se již od dětství stávali terčem příliš přísné výchovy, sexuálního zneužívání, fyzické či psychické šikany nebo neúspěchů ve všech možných aspektech života. Neřekl bych tedy, že se jedná hlavně o lidi, kteří trpí nějakou duševní poruchou, která by je k tomuto jednání nějak nutila, ale zejména o lidi, kteří se cítí být bezradní a osamělí a mají neprávem pocit, že jsou pro život nedostateční a zcela zbyteční, což bývá následkem jejich nízkého sebevědomí, sebeúcty. Z toho se dá odvozovat, že lidé s nízkým sebevědomím nebo nízkou sebeúctou mají několikanásobně větší šanci, že se budou sebepoškozovat. Takoví lidé by určitě potřebovali jak psychickou oporu ze strany svého blízkého okolí a pochopení ze strany okolí vzdáleného, tak i odbornou pomoc psychologa, který by jim měl dokázat pomoci najít řešení pro jejich konkrétní situaci a pomoci jim se tohoto problému při nejlepším jednou pro vždy zbavit. Na závěr je podle mě důležité říci to, že pokud se v našem okolí vyskytne člověk s takovými potížemi, tak by od nás mělo být samozřejmostí, že ho nebudeme odsuzovat za jeho konání, ale ukážeme mu pochopení z naší strany a třeba ho i v mnohém podpoříme, aby se dokázal sebepoškozování snad navždy zbavit.
Setkání koordinátorů a školitelů v budově Microsoftu Martin Strouhal student, školitel centra Microsoft 2.D Dne 11. června 2015 proběhlo Na Brumlovce v pražské budově Microsoftu setkání koordinátorů a školitelů všech školicích středisek České republiky, mezi která spadá mimo jiné i naše škola. Za naši školu se setkání zúčastnil koordinátor školicího střediska František Flachs společně se mnou a Aramisem Tochjanem.
30
Během setkání jsme se setkali s vedoucími, kteří mají na starost vzdělávání v ČR. Dozvěděli jsme se statistiky školení a prokonzultovali další budoucí plány vzdělávacích center. Současně jsme si představili některé novinky ze světa IT
Windows 10 a nástroje, které ulehčují správu nejen počítačových, ale i mobilních zařízení plány Microsoftu s Minecraftem, který nedávno koupil a nyní se snaží prosadit MinecraftEDU ve výuce nové produkty Sway a Yammer, které jsou realizované jako free aplikace v Office365.
Sway Sway je nový produkt společnosti Microsoft, který slouží pro rychlou a efektivní tvorbu prezentací. Může sloužit jako „malá“ náhrada za PowerPoint, oproti kterému se liší v menších editačních možnostech, které ovšem přidávají produktu na jednoduchosti ovládání a možnosti tvorby designově zajímavých prezentací. Velkou výhodou Sway je možnost uložení prezentací do Cloudu, což uživateli přináší možnost mít všechny své prezentace všude s sebou. Sway je možné využít např. pro tvorbu prezentací k referátům, školním projektům či jiný krátkým představovacím akcím či činnostem.
Yammer Yammer je sociální síť pro interní účely organizací a umožňuje jednoduchou a zároveň pokročilou komunikaci mezi jednotlivými členy organizace. Na Yammeru můžete sdílet veškeré své komentáře, fotografie či dokumenty s ostatními a to ať už v rámci celé organizace nebo pouze s lidmi v určité skupině. Yammer také poskytuje přístup i lidem mimo organizaci a i ti se mohou přidat do diskuze. Přístup a případné přidání do skupiny však musí být nejprve z bezpečnostních důvodů schváleno. Yammer by se mohl stát skvělým nástroje pro interní školní komunikaci, kde by si každý uživatel oddělil svůj osobní soukromý profil od veřejného studijního či pracovního profilu.
Tyto nástroje mohou využívat uživatelé Office 365 naprosto zdarma, což se vztahuje na všechny studenty SSPŠ. Pokud ještě nemáte svůj uživatelský účet, obraťte se na školní IT oddělení.
31