Problematika pracovního uplatnění sluchově postižených v Mladé Boleslavi a okolí

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky

Problematika pracovního uplatnění sluchově postižených v Mladé Boleslavi a okolí

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

PhDr. Radka Horáková, Ph.D.

Bc. Monika Lišková

Brno 2008 1

Děkuji vedoucí diplomové práce PhDr. Radce Horákové, Ph.D. za odborné vedení, ochotu a vstřícný přístup. Veliký dík patří všem dotazovaným sluchově postiženým a tlumočníkovi Františkovi Pavlíčkovi za spolupráci, poskytnutí informací, trpělivost a milé přijetí.

2

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby byla práce uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne 12. dubna 2008 ………………………………………

3

Obsah Úvod........................................................................................................................................... 5

1

2

3

Problematika sluchového postižení ................................................................................ 6 1.1

Sluchově postižení ..................................................................................................... 6

1.2

Klasifikace a etiologie sluchového postižení ............................................................. 8

1.3

Osobnost jedince se sluchovým postižením............................................................... 9

Komunikace sluchově postižených ............................................................................... 13 2.1

Vymezení pojmu komunikace ................................................................................. 13

2.2

Volba funkčního komunikačního systému v rodině................................................. 13

2.3

Komunikační formy sluchově postižených .............................................................. 15

Pracovní uplatnění sluchově postižených .................................................................... 18 3.1

Charakteristika základních pojmů vztahujících se k problematice pracovního

uplatnění ............................................................................................................................... 18

4

3.2

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením..... Chyba! Záložka není definována.

3.3

Pracovní uplatnění osob se sluchovým postiženímChyba! Záložka není definována.

Problematika pracovního uplatnění sluchově postižených v Mladé Boleslavi a

okolí ........................................................................................ Chyba! Záložka není definována. 4.1

Stanovení výzkumného cíle a technik výzkumného šetřeníChyba! Záložka není definová

4.2

Charakteristika zkoumaného vzorku .................. Chyba! Záložka není definována.5

4.3

Zpracování výzkumného šetření .......................... Chyba! Záložka není definována.

4.4

Zhodnocení výsledků výzkumného šetření a návrhy a opatření pro speciálně

pedagogickou praxi .......................................................... Chyba! Záložka není definována.

Závěr ...................................................................................... Chyba! Záložka není definována. Resumé ................................................................................... Chyba! Záložka není definována. Summary ................................................................................ Chyba! Záložka není definována. Seznam literatury .................................................................. Chyba! Záložka není definována.

4

Úvod Pro tuto bakalářskou práci jsou klíčovými pojmy práce, pracovní uplatnění, osoba se sluchovým postižením a komunikace. Tyto pojmy si blíže vysvětlíme v následujících kapitolách. Zaměříme-li se na ně více, zjistíme, že jsou jistým způsobem provázané, že na sebe vzájemně působí. Práce ovlivňuje sluchově postiženého, sluchové postižení zase výběr povolání a komunikace vše završuje, protože jedinec musí komunikovat při hledání práce, při pohovoru, na pracovišti… Jedná se o začarovaný kruh. Právě pro zdravotně postižené, mezi něž jsou zahrnovány i osoby se sluchovým postižením, není práce jen způsobem získávání peněžitého obnosu, jako pouhý zdroj obživy, ale především je prostředkem seberealizace. Práce může jedincům se sluchovým postižením přinášet pocit sounáležitosti, integrace, pocit, že jsou právoplatnými členy společnosti. Práce a spokojenost s prací, nebo opakované neúspěchy s nalezením pracovního místa… to jsou zkušenosti, které mají vždy dopad na psychiku člověka. Komunikace s porozuměním mezi zaměstnavatelem a sluchově postiženým hraje z hlediska uplatnění na trhu práce klíčovou roli. Jedinec se sluchovým postižením se totiž musí dokázat dorozumět, musí mít schopnost komunikovat se svým zaměstnavatelem, vedoucím, mistrem i spolupracovníky. Komunikace je nutným předpokladem k navázání kontaktu a dobrých vztahů na pracovišti. Hledá-li jedinec se sluchovým postižením práci, pomáhají mu ve většině případů rodinní příslušníci, nebo známí, kteří ovládají jeho komunikační systém. Může zprvu využít tlumočnických služeb, ale později bude v práci odkázán sám na sebe a bude se muset umět dorozumět se svým okolím, které ve většině případů komunikuje mluvenou řečí. Hrají zde samozřejmě roli i osobnostní předpoklady a charakteristiky jedince, které komunikační proces ovlivňují. S uplatněním na trhu práce souvisí také dosažený stupeň vzdělání a odborná praxe. U dětí, žáků a studentů se sluchovým postižením by se rodiče, popř. zákonní zástupci měli zamyslet nad výběrem vhodné školy. Sluchové postižení je limitující pro výběr povolání, protože ne všechna povolání může jedinec se sluchovým postižením vykonávat. Správná volba zvyšuje možnosti pracovního uplatnění v budoucnu.

5

1 Problematika sluchového postižení Sluch tradičně řadíme mezi pět lidských smyslů. Spolu se zrakem, čichem, hmatem a chutí je sluch jedním z nejdůležitějších prostředků, který nám umožňuje poznávat své okolí. Sluch se uplatňuje například při (Potměšil 2003, s. 18): • získávání informací (až 60% veškerých informací) • rozvoji myšlení a řeči • procesu náhodného učení • procesu sociálního učení Dojde-li k poškození sluchu, projeví se to ve výše jmenovaných oblastech. Ovšem jakým způsobem, to už záleží na mnoha dalších okolnostech. Mezi ně řadíme například: • období vzniku poškození • místo vzniku poškození • velikost ztráty poškození • přítomnost dalšího postižení • pohlížení na poškození jedincem samým a jeho okolím. Poškození sluchu, tedy sluchového „orgánu nebo jeho funkce tak, že je nějakým způsobem snížena kvalita či kvantita slyšení“ (Potměšil 2003, s. 25), označujeme jako sluchová vada. Tento termín bývá vnímán jako obsahově užší než je tomu u termínu sluchové postižení. V širším slova smyslu v sobě totiž sluchové postižení ještě „zahrnuje i sociální důsledky, včetně řečového defektu“. (Potměšil 2003, s. 25) V oboru surdopedie ovšem panuje značná terminologická nejednotnost. Proto i termíny sluchová vada a sluchové postižení bývají různě zaměňovány. Nejednotnost nalézáme také v oblasti klasifikace sluchového postižení.

1.1 Sluchově postižení Osoby se sluchovým postižením nazýváme též sluchově postiženými. Podle Horákové (in Pipeková 2006, s. 128) v sobě toto označení zahrnuje různorodou skupinu osob lišící se druhem a stupněm sluchového postižení. Z této skupiny se dají vyčlenit tři základní kategorie osob, a to osoby neslyšící, nedoslýchavé a ohluchlé. Jedná se o tři „rozdílná postižení se zcela odlišnými a často dokonce protichůdnými potřebami.“ 6

(Hrubý 1997, s. 32) Podle Horákové (in Pipeková 2006, s. 128) se lze na základní kategorie dívat z různých hledisek. Například z lékařského hlediska se na ně nahlíží jako na osoby skutečně postižené, které mají narušenou funkci sluchového orgánu. Šedivá (2006, s. 8) přichází s tzv. klinickým postojem, kdy se na sluchové postižení nahlíží jako na handicap, který je do jisté míry kompenzovatelný sluchadly, kochleárními implantáty a tato kompenzace souvisí s následným rozvojem řeči. Z hlediska kulturního se ovšem mnohé osoby se sluchovým postižením považují za součást kulturní a jazykové menšiny Neslyšících1, která má svůj vlastní jazyk2 odlišující se od jazyka většinové společnosti, svou vlastní historii, kulturu, zvyky i pravidla chování a své sluchové postižení nevnímá jako handicap. Šedivá (2006, s. 8) v tomto případě hovoří o etnickém postoji.

Neslyšící „Světová zdravotnická organizace definuje jako neslyšícího toho člověka, který ani s největším zesílením neslyší zvuk.“ (Hrubý 1997, s. 35) Hrubý (1997, s. 35) za neslyšící považuje jedince, kteří se neslyšícími narodili, nebo o sluch přišli ještě před vytvořením řeči. Tyto jedince souhrnně označuje jako prelingválně neslyšící.

Nedoslýchaví Nedoslýchaví jsou takoví sluchově postižení, jejichž „sluchovou ztrátu dnes lze do značné míry kompenzovat elektronickými sluchadly.“ (Hrubý 1997, s. 30) Jsou to osoby, které za pomoci sluchadla i bez odezírání nemají v tichém prostředí problém s rozuměním mluvené řeči. Převážnou většinu ovšem tvoří staří lidé, kterým se v důsledku stárnutí zhoršuje sluch.

Ohluchlí Ohluchlost znamená „stav, kdy dochází ke ztrátě sluchu v průběhu života. Pokud dojde k ohluchnutí po ukončení základního vývoje řeči (po sedmém roce života), řeč se již neztrácí, zůstává zachována, ale vyžaduje soustavnou péči.“ (Bulová, in Pipeková

1

Psáno s velkým počátečním písmenem jako označení menšiny. Pro přehlednost podle vzoru Hronové (2004, s. 1) volíme neutrální označení s malým písmenem, která chápe neslyšící jako osoby „s malými či žádnými zbytky sluchu, bez ohledu na příslušnost, ke které se hlásí.“ 2 Znakový jazyk.

7

1998, s. 86) Největším problémem ohluchlých je vyrovnat se se ztrátou sluchu (viz níže).

1.2 Klasifikace a etiologie sluchového postižení Při klasifikování sluchového postižení vycházíme z dělení podle Horákové (in Pipeková 2006, s. 131-133), která rozlišuje sluchové postižení podle následujících třech kritérií: stupně postižení, místa vzniku postižení a období vzniku postižení. Z důvodu omezeného rozsahu práce se zde zmíníme pouze o kritériu místa vzniku.

Místo vzniku postižení

Horáková (in Pipeková, 2006, s. 131) podle Šlapáka a Floriánové rozděluje dle místa vzniku sluchové vady na dvě základní skupiny, a to na periferní a centrální nedoslýchavost či hluchotu:

I. Periferní nedoslýchavost či hluchota

Periferní nedoslýchavost či hluchotu dělíme na převodní, percepční a smíšenou.


převodní (konduktivní) O tomto typu periferní nedoslýchavosti či hluchoty hovoříme jako o převodní poruše sluchu, nikoli vadě. Jak Lejska (2003, s. 24) ve své publikaci uvádí, termín porucha na rozdíl od vady „vyjadřuje možnost léčebné restituce.“ Jedná se o postižení vedení v zevním uchu nebo přenosu energie ve středním uchu. (Lejska, 2003, s. 23) Zvuková vlna se z nějaké příčiny v zevním zvukovodu nebo středním uchu nemůže šířit dále k sluchovým buňkám. Původ můžeme nalézt v poškození zvukovodu, bubínku, řetězu kůstek, pouzdra labyrintu, Eustachovy trubice, nebo například středoušní dutiny. Zvuková vlna se tudíž do vnitřního ucha buďto vůbec nedostane, pak hovoříme o hluchotě, anebo dorazí s menší intenzitou, než by tomu bylo při normálním stavu sluchového orgánu. Potom hovoříme o nedoslýchavosti. Nedoslýchaví s převodní poruchou sluchu ještě dokáží rozpoznat zvuky lidské řeči (Bulová, in Pipeková 1998, s. 86). 8


percepční (senzorineurální) Na rozdíl od převodní poruchy sluchu hovoříme o percepční neboli senzorineurální nedoslýchavosti či hluchotě jako o sluchové vadě. Jedná se totiž o „stav léčebně neovlivnitelný“ (Lejska 2003, s. 24), tudíž trvalý. Poškozeno bývá vnitřní ucho, sluchové buňky, sluchový nerv nebo další centrální struktury. Může se jednat o hluchotu, nebo nedoslýchavost. Jak uvádí Bulová (in Pipeková 1998, s. 86), vnímají nedoslýchaví s percepční vadou sluchu řeč zkresleně.


smíšená (mixta) Jak již sám název napovídá, smíšená periferní hluchota či nedoslýchavost v sobě určitým způsobem kombinuje obě předchozí, tedy převodní poruchu s percepční vadou sluchu.

II. Centrální nedoslýchavost či hluchota

Jedná se o vadu sluchu, kdy mozek zpracuje zvukový signál jiným způsobem, než je obvyklé.

1.3 Osobnost jedince se sluchovým postižením Osobností jedince s postižením a jejími specifickými rysy se ve své práci zabývají Vágnerová, Hadj-Moussová, Štech. (1999, s. 57-77) Osobnost jedince je podmíněna několika faktory, které na ni působí ve vzájemné souvislosti. Jedná se o faktor biologický, kde hraje svou nezastupitelnou roli genetická výbava jedince, dále je to faktor sociální, kdy se osobnost jedince formuje v interakci s okolím, zejména s tím nejbližším (s rodinou) a posledním třetím faktorem je vlastní aktivita jedince, na kterou okolí určitým způsobem reaguje, a tím se utváří vlastní sebehodnocení, sebeuvědomění jedince. Osobnost člověka se v průběhu života vyvíjí, nezůstává neměnná. Každé postižení svým způsobem ovlivňuje osobnost jedince, záleží na tom, jak jedinec své postižení vnímá a jak se s ním vyrovnává. S tím souvisí i doba vzniku postižení. Existují značné rozdíly v adaptaci u postižení vrozeného a získaného. Pokud 9

tyto rozdíly vztáhneme na sluchově postižené, vrozené sluchové postižení „mění veškeré podmínky vývoje, mění sociální vztahy, vyřazuje některé druhy podnětů“ (Vágnerová, Hadj-Moussová, Štech 1999, s. 65), ale jedinec se oproti ohluchlému na postižení snáze adaptuje. Ohluchlost jakožto postižení získané během života způsobí jedinci duševní trauma, i když do doby jeho vzniku se funkce osobnosti mohly vyvíjet normálním způsobem. Postižení podle Vágnerové, Hadj-Moussové, Štecha (1999) má vliv na následující složky osobnosti jedince: •

poznávací procesy

•

schopnosti

•

rysy osobnosti

•

motivaci

Poznávací procesy i schopnosti „se u postiženého budují na základě náhradních zdrojů smyslového vnímání.“ (Vágnerová, Hadj-Moussová, Štech 1999, s. 66) U sluchově postižených se například rozvíjí schopnost vnímat vibrace. Zaměříme-li se na rysy osobnosti postiženého jedince, nenalezneme žádné odlišnosti kvalitativního charakteru, jedná se spíše o zvýraznění některých rysů osobnosti. Může se jednat o egocentrismus, agresivitu, závislost a nesamostatnost, malou sociabilitu, neaktivní životní styl, pocity méněcennosti. Poslední složkou osobnosti, na kterou má vliv postižení, je motivace. Motivace slouží k uspokojování potřeb jedince. Často u postižených jedinců dochází k neuspokojení psychických potřeb, jakými je potřeba láskyplného vztahu a bezpečí, potřeby sociálních kontaktů a kladného sociálního přijetí, sexuální potřeby, potřeby činnosti a další. Podle Vágnerové, Hadj-Moussové, Štecha (1999, s. 75) se stránkami osobnosti jedinců s postižením zabývá řada výzkumů, ale ani jeden z nich nepotvrdil existenci „typické“ osobnosti postiženého. Dokonce „je velmi obtížné vymezit typické charakteristiky osobnosti související s určitým typem postižení“. (Vágnerová, HadjMoussová, Štech 1999, s. 75) U sluchově postižených vede ke vzniku podobných rysů osobnosti společný problém postižení řeči a možnosti komunikace. (Vágnerová, HadjMoussová, Štech 1999, s. 76) „Každé postižení sluchu, postižení akustického informačního kanálu, vede nezbytně k narušení mezilidské komunikace, a tím se dále porušuje potřeba vlastní seberealizace 10

jako základní lidské sociální nutnosti.“ (Lejska 2003, s. 10) U člověka, který neslyší, nebo náhle ohluchne, se může projevit (Lejska 2003, s. 10-11): • sociální deprivace • obtížnost v dorozumívání se s okolím • schopnost stát se platným a uznávaným členem sociální skupiny • přezírání od ostatních • vyřazení na okraj skupiny, ze společenského styku • narušení společenských vztahů • ohrožení potřeby seberealizace • změna osobnosti člověka a kvality života Vágnerová (2003, s. 54-59) se ve své práci zabývá obecnou charakteristikou sluchově postižených. Zaměřuje se na tři oblasti, ve kterých se projevují jisté odlišnosti a to: komunikaci sluchově postižených, specifické rysy poznávacích funkcí a socializaci sluchově postižených.

a) Komunikace sluchově postižených Nejvýznamnější důsledek sluchového postižení vidí Vágnerová (2003, s. 54) ve způsobu komunikace, v odlišnosti komunikačních kompetencí. U sluchově postižených se dle Vágnerové projevují obtíže v dorozumívání s majoritní společností, v osvojování a využití orální řeči a s porozuměním kontextu. „Výuka a rozvoj mluvené řeči jsou u závažně sluchově postižených velmi náročné a málo efektivní.“ (Vágnerová 2003, s. 56) Pokud ovšem dochází k opoždění vývoje řeči, má to neblahý vliv na vývoj psychických funkcí. Je proto důležité v závislosti na sluchovém postižení zvolit vhodný způsob komunikace (např. znakový jazyk).

b) Specifické rysy poznávacích funkcí Specifické rysy poznávacích funkcí souvisí s omezeným přísunem informací. Sluchově postižení získávají informace jen vizuálním nebo taktilním způsobem, a proto jsou o mnohé informace ochuzeni. Informační bariéra a problémy s osvojením mluveného jazyka s sebou přináší obtížnější způsob nabývání slovní zásoby a významovou diferenciaci slov. Vágnerová jako specifické rysy v oblasti kognitivních funkcí uvádí obtížnější a pomalejší rozvoj pojmového myšlení a logických operací, 11

problémy s abstrahováním a hypotetickým uvažováním, jistou vázanost na přítomnost, tedy

určité

obtíže

s plánováním

budoucnosti

a

zároveň

i

zhodnocováním

a zobecňováním minulých zkušeností. Myšlení je spíše vázáno na konkrétní kontext, konkrétní realitu.

c) Socializace sluchově postižených Třetí oblastí je socializace sluchově postižených, kde se mohou projevit následující problémy. Vágnerová uvádí obtíže v sociální orientaci, sociální izolovanost a dezorientovanost, nedostatečné pochopení pravidel chování, jednotlivých sociálních rolí a obtíže v orientaci v mezilidských vztazích. Mohou se naskytnout problémy s adaptací, chápáním citů, názorů či postojů ostatních lidí a obtíže v sebeovládání, sklony jednat bez zábran, pocitů viny či studu, impulzivně, až iracionálně. Upřednostněny mohou být aktuální pocity a potřeby zaměřené na vlastní uspokojení bez schopnosti empatie a uvědomování si odpovědnosti za své jednání. Dle Vágnerové se mohou sluchově postižení od slyšící většinové společnosti izolovat, zaujímat k ní podezíravý a obranný postoj. Obranná reakce se může projevovat jako odmítání, afektivní projevy, agresivní chování, nebo naopak stažení se do sebe, uzavření se před světem slyšících.

U dítěte se sluchovým postižením se na rozdíl od dětí bez sluchového postižení nevytváří zvuková mapa, nebo bývá značně zkreslená. Zvukové pozadí u dětí hraje důležitou roli „při rozvoji pohybové koordinace a rovnováhy.“ (Kuda 2000, s. 10) Dává také jedinci pocit bezpečí a jistoty a může vést i „k ovlivnění rozvoje dítěte zejména v oblasti verbální inteligence, rozvoje řeči a v oblasti psychosociální.“ (Šedivá 2006, s. 8) Je ovšem třeba podotknout, že u neslyšících dětí neslyšících rodičů probíhá jak psychosociální, tak i jazykový vývoj zcela normálně. (Hrubý 1998, s. 43) Proto je opět třeba apelovat na rodiče sluchově postiženého dítěte, aby vhodnou formou komunikace dítě stimulovali a umožnili mu rozvíjet se přirozeným způsobem.

12

2 Komunikace sluchově postižených 2.1 Vymezení pojmu komunikace „Potřeba komunikace je vedle potřeby zachování jedince a rodu jednou z nejsilnějších potřeb živé hmoty.” (Lejska 2003, s. 9) Je základní a vrozenou potřebou každého člověka. Bez komunikace nelze vytvářet a rozvíjet mezilidské vztahy. Z psychologického hlediska je termín komunikace definován jako „sociální interakce, při níž dochází ke sdělování a přijímání informací; komunikace se realizuje ve formě verbální (prostřednictvím řeči) nebo neverbální (prostřednictvím gest, mimiky, pohybů, výrazu tváře, intonací, tónem hlasu)“. (Barták a kol. 1993, s. 533) Z hlediska odborného lze komunikaci chápat jako „přenos nejrůznějších informačních obsahů v rámci různých komunikačních systémů za použití různých komunikačních médií, zejména prostřednictvím jazyka, sdělování“. (Kraus a kol. 2005, s. 426) Lejska (2003, s. 9-10) z hlediska sluchu a řeči rozlišuje dva typy lidské komunikace: smyslovou a mimosmyslovou. Smyslovou dále dělí na neakustickou a akustickou. K neakustickým druhům komunikace řadí komunikaci optickou, čichovou, hmatovou a chuťovou a akustickou dále rozděluje na zvukové pozadí, mimopojmovou a pojmovou neboli verbální. Z těchto typů komunikací k získávání informací ovšem člověk přirozeně využívá nejvíce kanál optický a akustický, využívá tedy vlastního zraku a sluchu.

2.2 Volba funkčního komunikačního systému v rodině Ve většinové slyšící společnosti je základním komunikačním systémem systém audio-orální, kde se ke komunikaci využívá sluch a mluvená řeč. Přirozeným komunikačním systémem neslyšících, kteří nemohou vnímat mluvenou řeč, je na rozdíl od systému audio-orálního, systém vizuálně-motorický3, kde se využívá zraku a pohybů.

3

Též vizuálně-pohybový.

13

Samozřejmě problém je v tom, že téměř 90 % dětí se sluchovým postižením se rodí slyšícím rodičům, kteří přirozený komunikační systém neslyšících neznají a neovládají a záleží jen na nich samých, jakým způsobem se rozhodnou se svým dítětem komunikovat. Slyšící rodiče si sluchové vady mohou všimnout také až v pozdějším věku dítěte. U dítěte, které se narodí s těžkou vrozenou, nebo raně získanou vadou sluchu, se vývoj řeči pozastavuje až ve stadiu pudového žvatlání (přibližně kolem šestého měsíce věku dítěte), do té doby prochází stejnými stadii jako dítě bez sluchové vady. Záleží samozřejmě na době odhalení sluchové vady, na jejím typu, stupni atd. Pokud se ovšem jedná o dítě těžce sluchově postižené, je zapotřebí mu nabídnout alternativní možnost komunikace, která by adekvátním způsobem nahradila mluvenou řeč. A touto alternativní možností komunikace je právě znakový jazyk. „Vizuálně pohybové znaky jsou pro neslyšící dítě dobře viditelné, proto se dítě může naučit znakový jazyk spontánně, ve správném vývojovém období a stejně přirozeným způsobem, jako si osvojuje slyšící dítě mluvený jazyk.“ (Strnadová 1998, s. 184) U neslyšícího dítěte, které je od narození vystaveno znakovému jazyku, bude probíhat osvojování znakového jazyka ve stejných vývojových etapách, jako je tomu u slyšícího dítěte, kterému rodiče předávají mluvený jazykový kód. Pokud jsou splněny podmínky osvojování jazyka, nic nebrání tomu, aby si neslyšící dítě osvojilo znakový jazyk jako svůj první mateřský jazyk.

„Jednou z fascinujících lidských schopností je (…) schopnost vědomě používat jazyk jako složitý komunikační systém znaků a symbolů ve všech jeho formách.“ (Lechta 2002, s. 13) I přesto, že jsme schopni jazyk vědomě používat a jeho prostřednictvím komunikovat, ještě to neznamená, že se vždy dorozumíme a pochopíme komunikačního partnera. Krahulcová-Žatková (1996, s. 12) od sebe odděluje proces komunikace a proces dorozumívání. Partneři v komunikačním procesu spolu totiž mohou komunikovat i bez vzájemného porozumění. Nejde tedy jen o úspěšné navázání komunikace, ale i o komunikaci s porozuměním, což často bývá problémem mezi většinovou slyšící společností a sluchově postiženými jedinci. A právě z hlediska uplatnění na trhu práce hraje komunikace s porozuměním mezi zaměstnavatelem a jedincem se sluchovým postižením klíčovou roli.

14

2.3 Komunikační formy sluchově postižených Úspěšné navázání komunikace mezi slyšícími a sluchově postiženými může probíhat prostřednictvím těchto komunikačních forem (Krahulcová-Žatková, 1996): 

znakový jazyk



znakovaný jazyk



Gestuno



prstová abeceda



psaná podoba mluveného jazyka



mluvená řeč a odezírání



gestikulace



mimika



dramatizace



pantomima



daktylografie



pomocné artikulační znaky

Ze všech výše jmenovaných komunikačních forem sluchově postižených následně volíme pouze ty, o kterých se budeme dále zmiňovat v empirické části práce.

Znakový jazyk

Woodward (1998, s. 17) uvádí, že „znakové jazyky se stejně jako mluvené jazyky liší ve slovní zásobě, fonologii a gramatice. Tyto odlišnosti mohou mimo jiné záviset na regionu, společenské třídě, etniku, pohlaví a věku uživatele.“ Znakové jazyky jsou řazeny mezi komunikační formy vizuálně-motorické povahy, které neexistují v psané podobě. Jsou tvořeny „systémem dohodnutých znaků.“ (Krahulcová 2002, s. 62) Podle Krahulcové (2002) lze znak připodobnit ke slovu4, tedy jednotce mluveného jazyka, stejně tak i znakování a znakovou zásobu k mluvení a slovní zásobě. Znakové jazyky jsou odlišné od jazyků mluvených, „jiný způsob existence obou jazyků předpokládá jiné fungování a jinou strukturu jazyků, v neposlední řadě též percepci a strategii zpracování informace.“ (Hronová 2004, s. 11) Na území České republiky komunikují 4

Nedá se mezi ně vždy vložit rovnítko.

15

neslyšící českým znakovým jazykem. V § 4 Zákona o znakové řeči č. 155/1998 Sb. (srov. Hrubý 1999, s. 340-341) je český znakový jazyk definován následovně: „Český znakový jazyk je základním dorozumívacím jazykem neslyšících v České republice. (...) je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálněpohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické.“

Znakovaný jazyk

Znakovaným jazykem v České republice je znakovaný český jazyk, nebo též znakovaná čeština. Je to systém, kde jsou český znakový jazyk s češtinou v úzkém kontaktu. Znakovaná čeština je v Zákoně o znakové řeči č. 155/1998 Sb. (Hrubý 1999, s. 341) v § 5 zanesena jako „umělý jazykový systém, který usnadňuje dorozumívání mezi slyšícími a neslyšícími. (...) využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka.“ Znakovaná čeština tedy není jazykem, pouze uměle vytvořeným pomocným systémem.

Prstová abeceda

Prstová abeceda neboli daktylotika či daktylní řeč/abeceda, je „slovní vizuálněmotorická komunikační forma, při které se užívá různých poloh a postavení prstů k vyjádření hlásek.“ (Krahulcová-Žatková 1996, s. 181) Jedná se o komunikační formu opírající se o znalost psané podoby mluveného jazyka. V Zákoně o znakové řeči (Hrubý 1999, s. 340-345) je charakterizována také jako integrální součást českého znakového jazyka a znakované češtiny. Uplatňuje se nejen při analýze a syntéze slov, ale také „k odhláskování cizích slov, odborných termínů a pojmů, pro které dosud nejsou ustáleny znaky českého znakového jazyka.“ Prstové abecedy dělíme na jednoruční, dvouruční a smíšené.

16

Mluvená řeč a odezírání

Sovák (1965, s. 251, in Krahulcová-Žatková 1996, s. 159) charakterizuje odezírání jako „vnímání orální mluvy zrakem a její chápání podle pohybů úst, mimiky, tváře, výrazu očí, gestikulace rukou i celého těla.“ Schopnost úspěšně odezírat mluvenou řeč není vrozená, je možné ji získat jen praktickou činností, nikoli spontánně. (Krahulcová-Žatková 1996, s. 169) Odezírání je založeno na znalosti mluveného jazyka, na jazykovém vývoji jedince, na rozsahu jeho slovní zásoby atd. Nutným předpokladem je potřebné nadání a zajištění vhodných podmínek pro odezírání.

17

3 Pracovní uplatnění sluchově postižených

Osoba se zdravotním postižením, nebo též zdravotně postižený je termín, který v sobě zahrnuje rovněž sluchově postižené. Na světě žije podle odhadu Světové zdravotnické organizace více než 500 miliónů lidí se zdravotním postižením a tento počet má vzrůstající tendenci. (Vysokajová 2000, s. 13) Všichni lidé se zdravotním postižením mají stejná práva jako každý jiný člověk, kromě jiných práv také právo na vzdělání a právo na práci. Právo na práci lze definovat jako „právo každého na příležitost vydělávat si na živobytí svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme“. (Vysokajová 2000, s. 120) Tato práva by každému člověku měla být zajištěna Všeobecnou deklarací lidských práv (Vysokajová 2000, s. 4), ovšem ve skutečnosti je situace jiná. Lidem se zdravotním postižením jsou často práva na vzdělání, na práci, k přístupu k informacím atd. stále upírána, krácena, či jsou nějak jinak ve výše zmiňovaných oblastech znevýhodňováni. U osob se zdravotním postižením nelze chápat práci jen jako způsob získávání peněžitého obnosu, jako pouhý zdroj obživy, ale především je pro ně práce „prostředkem seberealizace s výrazným sociálně rehabilitačním účinkem.“ (Vysokajová 2000, s. 121) Práce dodává jedincům se zdravotním postižením pocit sounáležitosti s většinovou intaktní společností, pocit začlenění se do této společnosti a především pocit, že jsou její součástí, že jsou právoplatnými členy této společnosti, což se odráží v celkovém psychickém stavu těchto jedinců.

3.1

Charakteristika

základních

pojmů

vztahujících

se

k problematice pracovního uplatnění Trh práce

Trh práce lze definovat jako prostor, nebo místo, kde dochází k realizaci „vztahu dvou subjektů – toho, kdo něco v tomto případě svoji práci nabízí, a toho, kdo o tuto nabídku jeví zájem a je ochoten nabízené zboží (práci) koupit.“ (Kuchař 2007, s. 11) Jedná se o vztah zaměstnance, nebo uchazeče o zaměstnání (pracovní síly) a zaměstnavatele. Trh práce lze chápat také jako místo, kde „lidé prodejem vlastní 18

pracovní síly získávají prostředky nutné pro svou existenci.“ (Kolibová, Kubicová 2005, s. 29) Zajištění prostředků nutných pro vlastní existenci je primární potřebou, sekundárně pak slouží trh práce a práce samotná k vlastnímu uspokojování potřeb jedinců i celé společnosti. (Kolibová, Kubicová 2005, s. 29) S uplatněním na trhu práce a výběrem povolání souvisí dosažený stupeň vzdělání a odborná praxe. Sluchové postižení ovšem samo o sobě představuje „objektivně i subjektivně závažné omezení v pracovním uplatnění i v přípravě pro toto uplatnění.“ (Dvořáková 1977, s. 93)

Nezaměstnanost

Nezaměstnanost je příznakem určitého narušení rovnováhy na trhu práce. Lze ji definovat jako „stav nerovnováhy na trhu práce, kdy nabídka převládá nad poptávkou nebo kdy struktura nabídky neodpovídá struktuře poptávky.“ (Kolibová, Kubicová 2005, s. 68) Rozlišuje se zpravidla několik druhů nezaměstnanosti např. dlouhodobá, cyklická, nedobrovolná apod. Nezaměstnanost se nejčastěji vyjadřuje „pomocí ukazatele míry nezaměstnanosti, která je podílem nezaměstnaných v celku práce schopné populace.“ (Kuda 2004, s. 25) Nezaměstnanost podle Kolibové, Kubicové (2005, s. 66) představuje riziko v oblasti sociální, politické, ale i národní. Negativně ovlivňuje národní hospodářství, „které kvůli nedostatku pracovních míst plně nevyužívá potenciál pracovní síly.“ (2005, s. 66)

Státní politika zaměstnanosti

V jednotlivých zemích existují různá opatření zabraňující poklesu míry zaměstnanosti zdravotně postižených osob. Může se jednat o ekonomickou stimulaci zaměstnavatelů, o stanovení povinných kvót zaměstnanců se zdravotním postižením, nebo se mohou vzájemně kombinovat faktory ekonomické s administrativními. Tento třetí způsob je uplatňován v rámci České republiky. (Vysokajová 2000, s. 120) V Zákoně

č.

435/2004

Sb.,

(http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zamestnanost/)

o

zaměstnanosti je

ošetřena

problematika zabezpečování státní politiky zaměstnanosti. Snahou této politiky je dosáhnout plné zaměstnanosti a zároveň ji ochraňovat. 19

Ministerstvo práce a sociálních věcí spravuje oblast státní politiky zaměstnanosti v České republice tím, že např. řídí úřady práce a pro osoby se zdravotním postižením zřizuje státní rekvalifikační střediska a pracovně rehabilitační a eviduje je pro účely zaměstnanosti v centrální evidenci.

Úřad práce

Úřad práce je definován v tomto zákoně jako správní úřad, jehož správní obvod se shoduje s územním obvodem okresu. Snahou úřadů práce je poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti, zprostředkování zaměstnání a provádění aktivní politiky zaměstnanosti. Úřad práce, stejně jako agentury práce zprostředkovávají za podmínek stanovených zákonem zaměstnání, spolupracují při řešení situace na trhu práce a zajišťují poradenskou a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí. Výčet činností, které má úřad práce ve své kompetenci, nalezneme v § 8 tohoto zákona. V § 33 je uvedeno, kterým uchazečům o zaměstnání má být věnována zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání. Jsou mezi ně zahrnuty i osoby se zdravotním postižením. V rámci zvýšené péče při zprostředkování zaměstnání může úřad práce ve spolupráci s uchazečem o zaměstnání vypracovat individuální akční plán5, který by měl uchazeči umožnit zlepšení možností pracovního uplatnění na trhu práce.

3.2 Zaměstnávání osob se zdravotním postižením V zákoně o zaměstnanosti č. 435/2004 se zaměstnávání osob se zdravotním postižením přímo věnují § 67 – 84. Osobami se zdravotním postižením jsou pro účely tohoto zákona míněny takové fyzické osoby, které jsou plně6, nebo částečně invalidní, a osoby zdravotně znevýhodněné. Těmto osobám je poskytována zvýšená ochrana na trhu práce.

5

Individuální akční plán (IAP) je v tomto zákoně definován v § 33, odst. 2: „(...) obsahem IAP je zejména stanovení postupu a časového harmonogramu plnění jednotlivých opatření ke zvýšení možnosti uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce, a to v souladu s dosaženou kvalifikací, možnostmi a schopnostmi uchazeče o zaměstnání. Uchazeč je povinen poskytnout součinnost při vypracování IAP a plnit podmínky v něm stanovené." 6 Osoby s těžším zdravotním postižením.

20

Osoby se zdravotním postižením mají právo na pracovní rehabilitaci7, kterou zajišťuje příslušný úřad práce. Úřad práce se společně s osobou se zdravotním postižením podílí na vypracování individuálního plánu pracovní rehabilitace, kde je zohledněn nejen zdravotní stav osoby, její kvalifikace, ale i schopnost vykonávat určité zaměstnání. Mimo to mohou být pro osoby se zdravotním postižením pořádány specializované rekvalifikační kurzy. Osoby se zdravotním postižením mohou nalézt uplatnění v chráněné pracovní dílně, nebo pro ně může zaměstnavatel vytvořit chráněné pracovní místo. V chráněné pracovní dílně musí být během roku zaměstnáno nejméně 60 % osob se zdravotním postižením. Takováto místa musí být vytvořena na dobu nejméně dvou let a zaměstnavateli na jejich realizaci může úřad práce poskytnout příspěvek do výše stanovené tímto zákonem. V zákoně jsou také stanovena práva a povinnosti zaměstnavatelů vzhledem k úřadům práce a k osobám se zdravotním postižením. Pokud má zaměstnavatel více než 25 zaměstnanců, je povinen zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a to ve výši 4 % (tzv. povinného podílu) z celkového počtu zaměstnanců. Zaměstnavateli s více než 25 zaměstnanci se nabízí čtyři možnosti, jak tuto povinnost splnit: 1. uzavřít s osobou se zdravotním postižením pracovní poměr 2. zadávat zakázky, odebírat výrobky nebo služby od samostatně výdělečně činných osob se zdravotním postižením, chráněných pracovních dílen, nebo zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % osob se zdravotním postižením 3. odvodem do státního rozpočtu 4. kombinací výše uvedených způsobů

Situace na trhu práce pro osoby se zdravotním postižením

V současné době je osobám se zdravotním postižením věnována zvýšená pozornost, a proto by bylo možné předpokládat, že se i automaticky bude snižovat 7

Pracovní rehabilitace v sobě zahrnuje poradenskou činnost zaměřenou na výběr vhodného zaměstnání, teoretickou a praktickou přípravu pro vykonávání zaměstnání, na jeho následné získání, udržení, popřípadě jeho změnu.

21

nezaměstnanost těchto osob. Podle Kuchaře (2007, s. 156) se však postavení této skupiny, která je řazena mezi rizikové, na trhu práce nezlepšuje, a to i přesto, že: • klesá podíl fyzicky náročné a zdraví škodlivé práce • zlepšuje se zdravotní stav obyvatelstva • změnily se nevyhovující právní předpisy • je těmto osobám v rámci aktivní politiky zaměstnanosti věnována značná pozornost. Kuchař (2007, s. 157) uvádí tři příčiny tohoto stavu: 1. Ztráta motivace u samotných zdravotně postižených. Pro ně je mnohdy očekávaná výše příjmů z vykonané práce téměř shodná s přidělenými sociálními dávkami, které pobírají, a to je nemotivuje k hledání práce. 2. Ztráta motivace u potenciálních zaměstnavatelů. Pro ně je výhodnější zaplatit určité penále, než z důvodů současného nastavení pracovně právní ochrany zdravotně postiženého přijmout a nakonec ho nemoci propustit.

3. Kvalifikační úroveň osob se zdravotním postižením. Téměř polovinu, tj. 47 % tvoří lidé vyučení, třetinu lidé bez vzdělání.

3.3 Pracovní uplatnění osob se sluchovým postižením Podle Kudy (2004, s. 57) začíná příprava sluchově postiženého jedince do pracovního procesu nejprve v rodině. Rodina jedince vychovává, formuje jeho osobnost, volí komunikační systém, ovlivňuje celý jeho život. K rodině se později připojuje škola, kde se jedinec postupně připravuje na budoucí povolání. Volba povolání by ovšem neměla být nahodilá, ukvapená, ale pečlivě zvážená a respektující předpoklady, zájmy, schopnosti a možnosti samotného sluchově postiženého, také přání jeho rodičů s ohledem na budoucí pracovní uplatnění a situaci na trhu práce. V každé škole v dnešní době působí výchovný poradce, v jehož kompetenci je informovat o možnostech dalšího studia i pracovního uplatnění.

22

V minulosti měli sluchově postižení značně omezené možnosti vzdělávání, výběr škol byl nedostačující. V dnešní době se situace zlepšuje. Nabídka oborů se rozšiřuje a sluchově postižení si mohou zvyšovat svou kvalifikaci. Problém je ale zatím v tom, že se nové obory jako je zubní technik, počítačový operátor prosazují jen pomalu. (Kuda 2004) I přesto je oblast informatiky, informačních technologií a internetu8 do budoucna vnímána jako potenciální možnost pracovního uplatnění sluchově postižených. Je proto i nadále potřeba otevírat nové obory a hledat nové pracovní příležitosti pro sluchově postižené už z toho důvodu, že možnosti uplatnění s tzv. klasickými obory pro sluchově postižené, jako je např. dámská/pánská krejčová, malíř pokojů, zámečník atd., jsou již velmi omezené. Bartoš (1981, s. 31) pro sluchově postižené doporučuje, aby se při volbě povolání zaměřili především na volbu takové práce, kde je zapotřebí „dobrý zrak, hmat a zručnost, trpělivost a soustředění, kde hovorový kontakt není hlavní součástí práce.“ To ovšem v současné době neplatí pro povolání, kde sluchově postižení uplatní znakový jazyk (asistent pedagoga, organizace neslyšících, kurzy znakového jazyka, televizní vysílání apod.) Kromě rodiny a školy se při hledání práce uplatňují také organizace sluchově postižených. Jejich funkce je především informační, vzdělávací, poradenská a pečovatelská. (Kuda 2004, s. 51) Mohou být v kontaktu s úřady práce, jejich pracovníky a mít přehled o volných pracovních místech, která by byla vhodná pro sluchově postižené občany. Kuda

(2004)

se

ve

své

práci

zaměřil

na

problematiku

vzrůstající

nezaměstnanosti sluchově postižených a problémy spojené s uplatněním na trhu práce ve Středočeském a Olomouckém kraji. My se v empirické části zaměříme v rámci Středočeského kraje pouze na mladoboleslavský region a možnosti pracovního uplatnění sluchově postižených v tomto regionu.

8

V České republice byl s podporou Evropské unie v letech 2001 až 2003 realizován projekt s názvem „Internet jako potenciální zdroj nových pracovních příležitostí pro neslyšící“, který je přínosem pro sluchově postižené zejména v rámci jejich celoživotního vzdělávání. (Kuda 2004, s. 59-62)

23

4 Problematika pracovního uplatnění sluchově postižených v Mladé Boleslavi a okolí 4.1 Stanovení výzkumného cíle a technik výzkumného šetření V závěrečné empirické části práce se zaměříme na možnosti pracovního uplatnění sluchově postižených v Mladé Boleslavi a jejím okolí. Nejedná se o kvantitativní výzkumné šetření, které by přineslo objektivní výsledky, ale spíše o sondu do života sluchově postižených se snahou poukázat na pracovní příležitosti, uplatnění sluchově postižených a jejich zařazení do pracovního procesu. Cílem tohoto kvalitativního výzkumného šetření je mimo jiné snaha zjistit, jaká je v současné době nabídka pracovních míst pro sluchově postižené v mladoboleslavském regionu, jaké jsou možnosti uplatnění na zdejším trhu práce, vykonávání práce v oboru, zda je pro sluchově postižené obtížné zde najít práci, jestli jsou se svou nynější prací spokojeni9, nebo se snaží zaměstnání změnit. V rámci výzkumného šetření jsme svou pozornost zaměřili na dva subjekty, na Úřad práce Mladá Boleslav v zastoupení pana ing. Kiše a Základní organizaci neslyšících Mladá Boleslav vedenou panem Františkem Pavlíčkem, se snahou získat co nejvíce informací o dané problematice. V Základní organizaci neslyšících Mladá Boleslav jsme oslovili šest sluchově postižených zapojených do pracovního procesu a vedli s nimi rozhovory na dané téma. Jako výzkumnou metodu jsme si zvolili rozhovor, který „umožňuje bezprostřední interakci s klientem (…), ale je i prostředkem k navázání kontaktu s danou osobou.“ (Přinosilová 2007, s. 30) Při komunikaci se sluchově postiženými jsme zvolili rozhovor řízený, částečně standardizovaný. Řízenost spočívá v tom, že osoba, která rozhovor vede, „řídí a určuje způsob získávání informací“ (Přinosilová 2007, s. 30), a rozhovor, který je částečně standardizovaný „má předem určený cíl a záměr, který sleduje. Kladené otázky směřují do předem stanovených oblastí, ale 9

Spokojenost s prací je dle Jurovského (1971, In Chvojková 1988, s. 32) chápána jako „spojení více detailních postojů, tedy postojů k jednotlivým stránkám práce, např. k jejímu obsahu, k závodu, k vedoucímu, ke spolupracovníkům, k výdělku, k pracovním podmínkám atd. Celková spokojenost s prací nevylučuje negativní postoje k jejím jednotlivým aspektům, a naopak celková nespokojenost nevylučuje, abychom měli k jejím jednotlivým aspektům pozitivní postoje.“

24

jejich pořadí a formulace nemusí být striktně dodržena.“ (Přinosilová 2007, s. 30) Rozhovor jsme uplatnili i při kontaktu s tlumočníkem znakového jazyka panem Františkem Pavlíčkem. S úřadem práce probíhala komunikace prostřednictvím e-mailové korespondence. Stanovili jsme si následující výzkumná tvrzení, která v závěru práce podle zjištěných údajů zhodnotíme. Tvrzení č. 1: Sluchově postižení hledají práci v oboru, který absolvovali, nebo podle zaměření školy, kterou vystudovali. Tvrzení č. 2: Sluchově postižení hledají práci spíše přes známé a příbuzné, nebo prostřednictvím tlumočníka v organizaci Neslyšících (zde Základní organizace neslyšících Mladá Boleslav) a příliš nevyužívají služeb, které jim nabízí úřad práce. Tvrzení č. 3: V rámci regionu Mladá Boleslav nabízí nejvíce pracovních míst pro sluchově postižené občany největší firma tohoto regionu ŠKODA AUTO a. s., díky níž zde sluchově postižení nemají problém se zapojením do pracovního procesu. Tvrzení č. 4: Situace na trhu práce se pro osoby se sluchovým postižením neustále zlepšuje např. z důvodu stále větší informovanosti široké veřejnosti o těchto osobách.

4.2 Charakteristika zkoumaného vzorku Úřad práce Mladá Boleslav

Na internetových stránkách úřadu lze ve Zprávě o situaci na trhu práce za rok 2007

(https://portal.mpsv.cz/sz/local/mb_info/zpravyup/2007)

nalézt

informace

o regionu Mladá Boleslav. V této Zprávě je možné zjistit například údaje o zaměstnanosti/nezaměstnanosti v regionu, informace o aktivní politice zaměstnanosti, o cizincích na trhu práce, o problémových skupinách uchazečů o zaměstnání apod. Ve Zprávě je v úvodu charakterizován mladoboleslavský region, kde jsou vyzdvihnuty přednosti regionu. Za silné stránky regionu jsou považovány fungující silné průmyslové podniky, existence rozvojových ploch (průmyslové zóny), vzdělanostní struktura a kvalifikační potenciál obyvatelstva apod. Silným průmyslovým podnikům podle Zprávy vévodí firma „ŠKODA AUTO a.s., která je základem hospodářského vývoje regionu a města.“ „Boleslavská ŠKODA AUTO a.s. (jako největší 25

zaměstnavatel v České republice se zahraniční investicí) vytváří pracovní příležitosti pro celý region (téměř 40% všech pracovních míst v regionu). Díky ŠKODĚ AUTO a.s. patří region Mladá Boleslav k regionům s nejnižší nezaměstnaností. Kapitál tohoto podniku přirozeně přitahuje i další podnikatele (…), kteří následně opět vytvářejí nová pracovní místa.“ ŠKODA AUTO a. s. podle údajů ze Zprávy zaměstnává 23 559 zaměstnanců, následována firmou Behr Czech s.r.o. s 965 zaměstnanci. Především díky firmě ŠKODA AUTO a. s. byly v roce 2007 z nabídky volných pracovních míst nejvíce poptávány zejména ty profese, které jsou zaměřeny na automobilový průmysl: karosáři – klempíři, svářeči, nástrojáři - zámečníci, mechanici soustružníci - seřizovači, opraváři, elektromechanici, řidiči, obsluha strojů a zařízení, lakýrníci automobilů, ale i prodavači a zedníci. Podle vzdělání převážila během roku 2007 volná místa pro pracovníky vyučené (52,22 %), následovala místa pro pracovníky se základním vzděláním (22,26 %) a dále pak místa pro pracovníky bez vzdělání (12,17 %) atd. Ve Zprávě se uvádí, že zaměstnavatelé kladou často na uchazeče vysoké nároky. Požadují po uchazečích například kromě potřebné kvalifikace a praxe, také dobrou jazykovou vybavenost a neakceptují žádné úlevy ze zdravotních nebo osobních důvodů apod. Na Úřadě práce Mladá Boleslav zařazují uchazeče o práci do určitých skupin a kategorií, evidují zde problémovou skupinu uchazečů o zaměstnání. Do problémové skupiny uchazečů o zaměstnání jsou řazeni i občané se zdravotním postižením, jimž je zapotřebí věnovat zvýšenou péči při umisťování do zaměstnání. Zpráva o situaci na trhu práce za rok 2007 přináší zajímavé informace, jen okrajově se zmiňuje o osobách se zdravotním postižením, neuvádí ovšem nic o zaměstnanosti sluchově postižených, ani možnostech pracovního uplatnění sluchově postižených v rámci tohoto regionu. Z toho důvodu jsme se obrátili přímo na úřad práce. Komunikace s Úřadem práce Mladá Boleslav proběhla nejprve telefonicky v měsíci lednu roku 2008, poté formou e-mailové korespondence. Na dotazy odpovídal úředník Úřadu práce Mladá Boleslav pan ing. Lubomír Kiš, autor Zprávy o situaci na trhu práce za rok 2007. Jeho odpověď přišla prostřednictvím e-mailu 21. února 2008. Níže jsou v souvislém textu uvedeny odpovědi pana Kiše na položené otázky. 26

K 31. lednu 2008 je v evidenci Úřadu práce Mladá Boleslav celkem 440 uchazečů zdravotně znevýhodněných (393 dosažitelných10), z toho 4 sluchově postižení. Jeden uchazeč je těžce sluchově postižený, s ním zprostředkovatelka komunikuje pomocí tlumočníka, s ostatními uchazeči písemným stykem, nebo sluchově postižený odezírá a normálně komunikuje. Jeden z uchazečů je hluchý, jeden hluchoněmý a dva těžce nedoslýchaví. K takovémuto rozdělení sluchově postižených se pan Kiš vyjádřil následovně. Rozdíl mezi hluchým a hluchoněmým chápe tak, že hluchým míní osobu hluchou ale mluvící, které je docela dobře rozumět, kdežto za hluchoněmého považuje jedince, který se verbálně neprojevuje, nebo se projevuje tak, že mu není rozumět. Všichni 4 sluchově postižení jsou na Úřadu práce Mladá Boleslav vedeni už více jak 6 měsíců a mohou být i nadále, a to až po dobu 3 a půl roku. Na otázky kolik je uchazečům o zaměstnání z řad sluchově postižených let a jakého nejvyššího stupně vzdělání dosáhli, pan Kiš odpověděl, že tyto údaje v této kategorii uchazečů statisticky nesleduje a není je možné ani poskytnout, pokud k tomu uchazeč nedal svolení, tedy pokud jeho souhlas není uveden na evidenční kartě. U všech 4 sluchově postižených se jedná o první evidenci na Úřadu práce. Zájem o nabízenou práci mají všichni 4 sluchově postižení. Co se týče rekvalifikačních kurzů a jejich nabídku v rámci Úřadu práce Mladá Boleslav, pan Kiš uvedl, že v minulém roce úřad práce ve spolupráci s občanským sdružením realizoval pro jednoho sluchově postiženého rekvalifikační kurz Základy PC. Tento uchazeč po absolvování kurzu nastoupil do zaměstnání. V současné době je jedna uchazečka do 25 let zařazena do specifického JOB Clubu11 na úřadu práce, součástí kterého je i nabídka individuálního akčního plánu (viz teoretická část). V případě individuálního akčního plánu se jedná o určitou formu spolupráce úřadu práce a uchazeče o zaměstnání, přičemž uchazeč musí při této spolupráci také sám projevit snahu o nalezení vhodného zaměstnání. Úřad práce Mladá Boleslav v současné době nabízí celkem 3 583 volných pracovních míst, ale pro osoby zdravotně znevýhodněné pouze 14, ze kterých ani jedno 10

Za dosažitelného je považován takový uchazeč, kterému nic nebrání v tom, aby mu mohla být zprostředkována práce (např. není v pracovní neschopnosti, není ve výkonu trestu, nepobírá peněžitou pomoc v mateřství apod.). 11 JOB Club je specifický v tom, že je individuální, pouze pro tuto konkrétní osobu, kde se s uchazečem pracuje na formě přijímacího pohovoru, zpracování životopisu a dalších dokumentů, uchazeč se formou videa seznamuje s vybranými profesemi za účasti tlumočníka, na závěr jsou na některé profese dohodnuty schůzky s personálními pracovníky. Každý ÚP Vám informace o JOB Clubech a jeho formách poskytne sám - forma je různá.

27

není nabízeno pro sluchově postižené. Úspěch s vyhledáváním vhodné práce pro sluchově postižené občany a s jejich umístěním na volném trhu práce je velmi mizivý. Zaměstnavatelé nejeví o tyto uchazeče zájem, velkou překážkou je především vzájemná komunikace (zaměstnavatelé nejsou schopni sluchově postiženým vysvětlit pracovní postupy a dále je odborně vést...). Na okrese Mladá Boleslav pracuje celkem 16 zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více jak 50 % zaměstnanců se zdravotním znevýhodněním, z toho je 7 chráněných dílen (více jak 60 % zaměstnanců zdravotně znevýhodněných), ale ani jedna nezaměstnává osoby se sluchovým postižením. Většinou jim to nedovoluje charakter výroby. Na otázku jaké kroky (opatření) jsou podnikány pro zlepšení situace a zvýšení nabídky volných pracovních míst pro sluchově postižené občany pan Kiš napsal, že úřad práce může poskytnout zaměstnavatelům pouze finanční příspěvek při vytvoření pracovního místa pro osobu se sluchovým postižením z prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti,

nebo

vytvořením

specifického

cíleného

programu

ESF12.

Zaměstnavatelé však nemají o osoby se sluchovým postižením zájem. ŠKODA AUTO a. s. se chová stejně jako ostatní zaměstnavatelé.

Kuda (2004) se ve své diplomové práci zabývá pracovním uplatněním sluchově postižených ve Středočeském a Olomouckém kraji. Ve svém výzkumu oslovil úřady práce v jednotlivých krajích, mimo jiné i Úřad práce v Mladé Boleslavi. Z výsledků jeho šetření vyplývá, že u Úřadu práce Mladá Boleslav byl v době jeho výzkumu evidován pouze 1 sluchově postižený, kterému bylo mezi 18 až 26 lety, dosáhl vyučení bez maturity a byl u tohoto Úřadu práce evidován déle než 1 rok (Kuda 2004, s. 85).

12

Zkratka pro Evropský sociální fond. „Evropský sociální fond poskytuje finanční prostředky na realizaci projektů zvyšujících životní úroveň prostřednictvím zlepšení příležitostí pro zaměstnávání pracovníků na společném trhu. Usiluje o snížení nezaměstnanosti, usnadnění přístupu k zaměstnávání, zvýšení geografické a profesní mobility pracovníků uvnitř Evropské unie a zvýšení jejich adaptability na technologické změny, zejména prostřednictvím profesního vzdělávání a rekvalifikací.“ (http://www.nvf.cz/esf/)

28

Základní organizace neslyšících Mladá Boleslav

Organizace neslyšících a tlumočník znakové řeči mnohdy hrají při hledání a zprostředkování práce pro sluchově postižené důležitou roli. Organizace nabízejí sluchově postiženým možnost se pravidelně střetávat. Mohou tak přirozenou cestou prostřednictvím svých známých zjišťovat situaci na trhu práce, nabídku volných pracovních míst apod. Tlumočník může na požádání pomoci s vyhledáváním práce a následným tlumočením při osobním setkání sluchově postiženého s jeho budoucím potencionálním zaměstnavatelem. V Mladé Boleslavi a jejím okolí zajišťuje tlumočnické služby především pan František Pavlíček, předseda místní organizace a tlumočník znakového jazyka. Pomáhá zdejším sluchově postiženým na požádání hledat práci a v případě zájmu, nebo potřeby je doprovází jako tlumočník na pracovní pohovor. V Mladé Boleslavi a jejím okolí působí v současné době dvě organizace sdružující osoby se sluchovým postižením. Je to jednak Základní organizace neslyšících (dále jen ZON) Mladá Boleslav a Základní organizace (dále jen ZO) Mladá Boleslav obě vedené pod Svazem neslyšících a nedoslýchavých (SNN) ČR. Druhá organizace, tedy ZO SNN, se podle slov pana Františka Pavlíčka rozpadá. Důvodem je stagnace a nečinnost tohoto sdružení, která již trvá delší dobu. Členy této rozpadající se organizace jsou v současné době víceméně jen nedoslýchaví. Původně zde existovala pouze jedna organizace ZO SNN sdružující všechny osoby se sluchovým postižením. Od ní se ale právě z důvodů nečinnosti někteří odklonili a vytvořili své vlastní sdružení ZON Mladá Boleslav. Hlavním cílem ZON Mladá Boleslav je především umožnit sluchově postiženým občanům, aby se mohli každý týden setkávat, vzájemně si vyměňovat informace, zkušenosti, zážitky. Snahou této organizace je kromě pravidelného střetávání, také zajišťování smysluplného využívání volného času sluchově postižených pořádáním společenských akcí, her, výletů, zajímavých přednášek apod. ZON Mladá Boleslav je občanské sdružení, které vzniklo v roce 2005 a v současné době (tj. k 3. březnu 2008) sdružuje 42 členů, z toho 39 osob se sluchovým postižením a 3 jejich přátele, či rodinné příslušníky. Z celkového počtu 39 sluchově postižených osob 26 pracuje, 7 je v důchodu (starobním, nebo invalidním), 4 ženy jsou na mateřské dovolené a 2 členové studují. Děti sice nejsou mezi členy zahrnovány, 29

rodiče za ně neplatí členské příspěvky, ale přesto jsou brány jako integrální součást organizace. Z celkového počtu 9 dětí jsou 4 děti sluchově postižené a zbylých 5 nemá žádnou sluchovou vadu. Z této organizace je 26 pracujících sluchově postižených zaměstnáno ve firmách ŠKODA AUTO a. s., Johnson Controls, SAS, Družstevní závody Dražice, Hypernova, Gepard, Akrylux a ZETKA.

4.3 Zpracování výzkumného šetření V této kapitole se zaměříme na problematiku pracovního uplatnění v Mladé Boleslavi a okolí z pohledu samotných osob se sluchovým postižením. Měli jsme možnost vést rozhovor s šesti pracujícími členy výše uvedené organizace. Všech šest rozhovorů proběhlo znakovou řečí v prostorách Základní organizace neslyšících Mladá Boleslav v lednu až březnu roku 2008. Níže je uvedeno pouze pět rozhovorů a v rámci třetího z nich jsou zahrnuty odpovědi dvou stejně starých bratrů, kteří pracují v jedné firmě. Rozhovory nejsou zaznamenány v pořadí, v jakém se uskutečňovaly, ale podle věku dotazovaných od nejmladšího k nejstaršímu.

Rozhovory se sluchově postiženými ze ZON Mladá Boleslav

Rozhovor č. 1: Sylva, 24

Sylva je od narození těžce nedoslýchavá a v rodině je jediná, kdo má sluchovou vadu. U prarodičů, dokud ještě žili, rodičů, ani sestry nebylo zjištěno žádné poškození sluchu. V rodině se neznakuje, Sylva byla v rodinném prostředí odmalička vystavena pouze mluvenému jazyku a učila se odezírat. Nosí oboustranná sluchadla. Ovládá znakový jazyk a víceméně i mluvenou formu jazyka. Dala mi na výběr, jestli se budeme dorozumívat mluvením a odezíráním, nebo znakovou řečí. Zvolila jsem zprvu mluvenou řeč, ale záhy jsem zjistila, že Sylva u některých dotazů spíše jen odhaduje, na co se ptám. Přešly jsme proto raději na komunikaci znakovou řečí, přičemž mi odpovídala mluvenou formou jazyka. Z rozhovoru jsem se dozvěděla, že Sylva absolvovala dva roky na Základní škole pro sluchově postižené v Praze v Ječné ulici. Poté co se s rodiči přestěhovala, začala z důvodu lepšího spojení navštěvovat Základní školu pro sluchově postižené 30

v Praze v Radlicích na Výmolově ulici, kde splnila devět let povinné školní docházky. Po základní škole začala studovat na Střední pedagogické škole pro sluchově postižené v Hradci Králové. Na škole se jí nelíbilo, a tak se po roce vrátila zpět do Prahy. V Praze na Stodůlkách po třech letech zakončila studium závěrečnou zkouškou na Speciálním středním odborném učilišti pro sluchově postižené, v oboru technicko-administrativní pracovník. Po absolvování školy se přihlásila na Úřad práce v Mladé Boleslavi, kde byla evidována celkem tři měsíce. Úřad práce jí pomohl najít práci v reklamní agentuře Gepard přímo v Mladé Boleslavi. Do agentury zavolala nejprve její maminka, která domluvila první schůzku a šla také se Sylvou na pohovor. Sylva byla přijata na tři měsíce jako brigádník s tím, že se po třech měsících majitel firmy rozhodne, jestli ji přijme nastálo, nebo s ní ukončí pracovní poměr. Se Sylvou byli nakonec spokojeni a v současné době je v práci už tři roky. Pracuje osm hodin denně. Náplní její práce je obsluha vyšívacího stroje. Tento japonský vyšívací stroj slouží k výrobě reklamních výšivek na oblečení, ručníky apod., vyšívá rovné i oblé plochy. V práci je spokojená, s vedoucí si rozumí. Dokonce sama vedoucí projevila zájem o výuku znakového jazyka, ale bohužel prý na to nemá čas. V práci nikdo neovládá znakový jazyk, ani jednotlivé znaky, takže se všemi komunikuje mluvenou formou jazyka a za pomoci odezírání. Spolupracovníků má celkem šest a někdy s nimi musí řešit konflikty. Jakého rázu, to už si nechala Sylva pro sebe. Na platové podmínky si nemůže stěžovat. I přesto se ovšem občas dívá na nabídku práce v Mladé Boleslavi. Měla možnost jít pracovat do firmy ŠKODA AUTO a.s., ale nechtělo se jí. Podle jejích vlastních slov je velice těžké najít v Mladé Boleslavi práci. Dále se nechce vzdělávat a žádná konkrétní přání do budoucna, co se týče vysněné profese, nemá.

Rozhovor č. 2: Petr, 27

Druhý rozhovor poskytl sedmadvacetiletý Petr. Nenarodil se v Mladé Boleslavi ani nejbližším okolí, ale pochází původem z Moravy. Narodil se do rodiny neslyšících jako jediný syn neslyšících rodičů. Petr je tedy prelingválně neslyšící. V rodině se odmalička znakovalo, prvním mateřským jazykem Petra byl tedy znakový jazyk. Rodiče sice neslyší, ale prarodiče má Petr slyšící. Při rozhovoru zavzpomínal právě na dědu, který na něho odmalička mluvil, učil ho odezírat a také správně artikulovat. 31

Základní školu pro sluchově postižené absolvoval Petr ve Valašském Meziříčí, poté odešel do Olomouce, kde se na Středním odborném učilišti pro sluchově postižené vyučil kuchařem. Jako kuchař ovšem nechtěl a nechce pracovat, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je podle Petra malé platové ohodnocení kuchařů a druhým práce i o sobotách a nedělích. O práci kuchaře se proto nezajímá. Po škole začal Petr pracovat ve Zlíně v Baťových závodech na výrobu bot, kde zůstal dva roky. Pak se ale zamiloval a kvůli přítelkyni se přestěhoval do Mladé Boleslavi. V Mladé Boleslavi se měl o koho opřít, měl tu vlastní příbuzné. Ti mu také pomáhali s hledáním práce. Po třech měsících teta Petrovi našla práci a telefonicky mu domluvila pracovní schůzku na pozici skladníka v Hypernově v Mladé Boleslavi. Na první schůzku, jak Petr přiznává, se bál jít sám, obával se, že situaci nezvládne. Teta proto šla s ním a v komunikaci figurovala jako tlumočník. Podruhé šel do práce sám, tentokrát už bez velkých obav z komunikace. Vedoucí mu názorně předvedl, jak má co dělat. Spolu komunikují prostřednictvím odezírání a mluveného jazyka, pokud instrukcím neporozumí, nechá si vše napsat na papír. Stejně tak i komunikuje s ostatními spolupracovníky. V práci je jediný sluchově postižený a nikdo ze spolupracovníků neovládá znakový jazyk. Občas se zeptají na nějaké znaky, rád jim je ukáže, ale jinak nemají zájem se nějak více se znakovým jazykem seznamovat. Se spolupracovníky nemá žádné konflikty. Prostředí i práce se mu líbí. Pracuje v osmihodinovém provozu. Na pozici skladníka je už šest let. O platových podmínkách hovoří jako o středu, ale nestěžuje si. Je rád, že tuto práci má a novou nehledá i přesto, že se dále vzdělává. Pyšně se chlubí tím, že se po absolvování tříměsíčního počítačového kurzu13 naučil základům práce na počítači.

Rozhovor č. 3: Roman, 30 let a Marek, 30

Roman a Marek jsou stejně staří nevlastní bratři. V životě zatím absolvovali téměř všechno společně. Docházeli do stejné základní školy, na stejné učiliště, spolu prošli také stejnými zaměstnáními. Roman i Marek od narození neslyší. Pochází z rodin, kde se už ve druhé generaci objevila sluchová vada, jedná se u nich tedy o vrozenou, geneticky 13

Jednalo se o projekt z Evropské unie nazvaný „Centrum pro podporu zaměstnanosti osob se sluchovým postižením“ Krajské organizace Středočeského kraje Svazu neslyšících a nedoslýchavých. (více viz http://www.snncr.cz/redakce/index.php?xuser=&lanG=cs&slozka=4858&xsekce=7151&clanek=7372)

32

podmíněnou vadu sluchu. Prarodiče sice slyší, ale rodiče mají neslyšící. Celkem jsou v rodině čtyři sourozenci. Další bratr taktéž neslyší a jeden je nedoslýchavý. Roman i Marek jsou tedy prelingválně neslyšící, kteří si jako svůj první mateřský jazyk osvojili jazyk znakový. Po absolvování Základní školy pro sluchově postižené v Praze na Smíchově se oba bratři vyučili stavebními klempíři v oboru klempířské práce ve stavebnictví. Tato práce se Romanovi nelíbila, proto v tomto oboru ani nehledal uplatnění. Po škole oba nastoupili do elektrotechnického závodu VYRTYCH, který se zabývá výrobou a prodejem svítidel. Sídlí v Březně poblíž Mladé Boleslavi. Práci jim domluvila jejich babička, která do závodu zavolala. Rok a půl zde pracovali jako elektromontéři, ale nakonec v závodě propouštěli a oba bratři dostali výpověď. Roman se svěřil, že beztak platové podmínky v závodě byly mizerné. Po propuštění hledali práci dva měsíce, nakonec oba nastoupili k firmě vyrábějící dveře do automobilů firmy ŠKODA AUTO a. s. Práci jim zajistil nedoslýchavý kamarád, který na stejném místě již pracoval delší dobu. Oba bratři tak nemuseli procházet výběrovým řízením. Náplní jejich práce bylo montování dveří do aut Škoda Octavia. V této práci setrvali šest let, poté dostali spolu s dalšími dvěma sluchově postiženými výpověď a tříměsíční odstupné. Bylo to z toho důvodu, že externí firmě, pro kterou pracovali, neprodloužila firma ŠKODA AUTO a. s. smlouvu na pronájem prostor a přestala s ní spolupracovat. Roman v souvislosti s tímto šestiletým obdobím vzpomínal především na svého mistra, kterého měl moc rád. Jejich společný mistr sice znakovat neuměl a veškerá komunikace probíhala na úrovni odezírání a psaní na papír, ale byl na ně moc hodný. Celé skupině sluchově postižených, kterou měl na starosti, domluvil i novou práci, kde všichni čtyři pracují do dnešní doby. Neměli tedy žádné starosti s hledáním práce. Mistr jejich budoucímu vedoucímu všechno potřebné vysvětlil a spolupráce pokračovala opět na úrovni odezírání a psaní na papír. V současné době tam pracují už čtvrtým rokem na plný úvazek. Pracují pro firmu SAS Autosystemtechnik, s.r.o. která sídlí uvnitř areálu firmy ŠKODA AUTO a. s. Náplní práce všech čtyř sluchově postižených je výroba kokpitů14 do osobních automobilů Škoda Octavia. Roman mluví o svém nynějším mistrovi dobře, je na ně také

14

Kokpit je část automobilu, která obsahuje přístroje a řídící ovládací prvky. Jedná se o více jak sto součástek a dílčích systémů, které v sobě zahrnují např. přístrojovou desku, airbagy, klimatizace, pedály, tepelnou izolaci atd. Podrobnější informace viz (http://www.sas-automotive.com/cms/front_content.php?idcat=3).

33

hodný jako předešlý mistr, ale je mu hůře rozumět. Mistr má vousy a tudíž se všem špatně odezírá, lepší je proto komunikace v psané podobě. Všichni pracují v třísměnném provozu. Během dne se střídají tak, že na ranní směně jsou dva sluchově postižení, na odpoledne a noc pouze jeden. Roman má ze všech směn nejraději noční. Především ranní směnu nemá příliš v lásce, protože ostatní spolupracovníci se mu tolik nezamlouvají, někdy pomlouvají, ale zatím s nimi neměl žádné konflikty. Na pracovišti nikdo z řad slyšících neovládá znakový jazyk, ani nezná žádné znaky. Romanovi se jinak prostředí i platové podmínky zdají dobré. Celkově je tedy spokojený, ale podle jeho slov je pro neslyšícího momentálně velmi těžké sehnat v Mladé Boleslavi a okolí práci. Když by se tedy objevila lepší práce, nejspíš by ji změnil. Podle jeho slov ani ŠKODA AUTO a. s. nenabírá nové zájemce z řad sluchově postižených osob, což oba bratry mrzí, protože by rádi pro firmu pracovali. Marek na rozdíl od svého nevlastního bratra Romana je nespokojený s platem. Přál by si být za odvedenou práci lépe ohodnocen. Roman mi prozradil, že si jako malý kluk přál být kuchařem, později bylo jeho velkým přáním pracovat u policie, ale ta bohužel podle jeho zjištění osoby se sluchovým postižením nepřijímá a nezaměstnává. Na rozdíl od Romana, Marek by si přál být vedoucím, nebo ředitelem, aby nemusel tolik pracovat. S dalším sebevzděláváním už nepočítá, nelze to podle jeho slov s jeho současnou prací skloubit. Posteskl si i nad možnostmi studia, které se jim v jeho době nabízely. V současné době je výběr větší a lepší, když ale on studoval, tak nebyl žádný.

Rozhovor č. 4: Pavel, 43

Pavlovi je 43 let, od narození neslyší a bohužel je ve své rodině jediný, kdo má sluchovou vadu. Jeho rodiče, prarodiče i vlastní syn slyší normálně. V rodině se nikdy neznakovalo, Pavel se musel naučit odezírat. Pavel navštěvoval Základní školu v Praze na Smíchově a zde se také v učilišti pro sluchově postižené vyučil zámečníkem. Hned po škole začal pracovat pro pražskou firmu INKLEMO, která dnes již neexistuje, ale dříve se zabývala např. výrobou minibarů. Práci v této firmě mu domluvila jeho máma, která s ním i poprvé šla na pohovor jako tlumočník. Pro firmu pracoval na plný úvazek celých sedm let, poté se ale

34

rozhodl se svou ženou odstěhovat do Mnichova Hradiště. Zde žije dodnes v rodinném domku, i když už sám, jen se svým synem a vlastními rodiči. Poté co se s manželkou přestěhovali z Prahy do Mnichova Hradiště, začal hledat v nejbližším okolí práci. S nalezením zaměstnání mu pomohla jeho teta. Našla pro něho místo ve firmě ŠKODA AUTO a. s. v Mladé Boleslavi. Stejně jako jeho máma i teta s ním šla poprvé na pohovor. Firmě ŠKODA AUTO a. s. zůstal věrný až do dnešního dne celých 17. let. Uplatnil se jako karosář. Náplní jeho práce je výroba dveří do automobilů. V práci se mu moc líbí, nemá si nač stěžovat. Je tu sice jediný sluchově postižený a v práci navíc nikdo neznakuje, ani neovládá jednotlivé znaky, přesto je v práci spokojený a žádnou jinou nehledá. Pracuje v třísměnném provozu, noční směny se mu příliš nezamlouvají, ale to především z toho důvodu, že nemůže být přes noc se synem doma. Tuto svízelnou situaci mu pomáhají řešit jeho rodiče. Na otázku vztahových poměrů v práci mi Pavel odpověděl, že má moc hodného „parťáka“ (jak jej sám nazýval), který mu všechno ochotně vysvětluje. Jsou moc dobří kamarádi, objasňuje mu například slova, kterým v novinách nerozumí, dovysvětlí mu instrukce, které nařídí vedoucí a které nestihl pochytit a odezřít. S vlastním vedoucím příliš často do kontaktu nepřijde, komunikuje s ním pomocí mluvené řeči, popřípadě psanou formou jazyka. S ostatními spolupracovníky nemá žádné konflikty. Pracovní prostředí se mu zamlouvá a na plat si nestěžuje. Vzhledem k tomu, že je se vším spokojený, nemá potřebu hledat jinou práci. Nemá ani žádná přání do budoucna ve smyslu získat lépe placenou, nebo vysněnou práci a dále se vzdělávat. Je spokojený s tím, co má.

Rozhovor č. 5: Jiřina, 56

Jiřina je 56letá vdaná žena, které zbývá už jen pár měsíců k odchodu do důchodu. Díky tomuto rozhovoru měla možnost v rychlosti zrekapitulovat svou pracovní kariéru a zavzpomínat na celá ta léta, během kterých vystřídala několik zaměstnání. Jiřina od narození neslyší. V rodině byla jediná, u které se vyskytla vada sluchu. Její rodiče, prarodiče, bratr i nejbližší příbuzní měli sluch v pořádku. V rodině se nikdo neučil znakovat, a tak byla Jiřina odmalička závislá na odezírání mluvené řeči. 35

Komunikace se odehrávala spíše jen na bázi mluvené formy jazyka, rodina příliš nevyužívala psanou formu. Schopnost odezírat jí ovšem v mnohém usnadnila kontakt s většinovou intaktní společností. Základní vzdělávání ukončila na Základní škole pro sluchově postižené v Praze Radlicích. Poté se vyučila v oboru švadlena v Praze na Smíchově. Po škole hned začala pracovat. Vrátila se zpět k rodičům do rodného města Tanvaldu, kde hledala práci v oboru. Práci si po počátečních těžkostech našla sama, vydržela v ní ovšem pouhý měsíc. Necítila se dobře, v práci se jí nelíbilo a uplatnění v oboru už více nehledala. V následujícím zaměstnání vydržela sedm let. Pracovala v továrně ELEKTRO-PRAGA, kde se vyráběly například elektrické zásuvky. Tuto práci jí zajistila máma přes známou, která v továrně pracovala. Jiřina se vdala a tato změna v osobním životě souvisela i se změnou zaměstnání. Z továrny odešla a odstěhovala se za manželem do Mladé Boleslavi. V Mladé Boleslavi jí pomohla nalézt práci švagrová. Byla přijata na místo operátorky, pořizovačky dat ve Strojně početní stanici (SPS15). Ve stejné pozici zůstala celých deset let. Po deseti letech otěhotněla a po narození syna zůstala na mateřské dovolené. Po mateřské začala pracovat pro firmu Johnson Controls. Tuto práci jí domluvil otec tlumočníka Františka Pavlíčka, rovněž tlumočník znakového jazyka. Nemusela absolvovat žádné přijímací řízení, byla přijata rovnou do procesu. Montuje zde autosedačky. Pro firmu pracuje od roku 1992, tedy již 16. rokem a od začátku je začleněna do skupiny sluchově postižených. Společně se třemi dalšími sluchově postiženými pracuje ve stejné směně, což jim umožňuje vzájemnou komunikaci prostřednictvím znakového jazyka. Pracují osm hodin denně v třísměnném provozu, kde se každý týden střídá směna ranní, odpolední a noční. Do práce každý den dojíždí vlakem z nedaleké vesnice. Vedoucí ani ostatní spolupracovníci znakový jazyk neovládají a znakovat se ani naučit nechtějí. Se spolupracovníky i vedoucím má normální vztahy. S vedoucím komunikuje mluvenou formou jazyka a prostřednictvím odezírání. Zbylí tři sluchově postižení většinou vše nepochytí, a tak v rámci jejich pracovní skupiny funguje jako tlumočník. Říká, že s vedoucím bývá někdy legrace. Není výjimkou, že je všechny zve na výroční večírky se zajištěným pohoštěním a hudbou. Na prostředí a platové podmínky si nestěžuje. 15

Jednalo se o určitého předchůdce dnešního výpočetního centra. Strojně početní stanice byly vybaveny „stroji na děrné štítky (…) a některými dalšími technickými prostředky pro mechanizaci administrativních prací.“ (http://kit.vse.cz/kit/wcms_kit.nsf/pages/HistorieKatedry)

36

Jak už jsem zmínila na začátku, Jiřině zbývá jen několik měsíců, než půjde do důchodu. Do důchodu má odejít v prosinci letošního roku 2008. Už se opravdu nemůže dočkat, práce ji zmáhá, a proto se těší na zasloužený odpočinek. Bude si užívat volného času a naplno se věnovat zahradničení.

4.4 Zhodnocení výsledků výzkumného šetření a návrhy a opatření pro speciálně pedagogickou praxi Při hodnocení výsledků výzkumného šetření je třeba zohlednit, že se jednalo o kvalitativní výzkum, o informace získané pouze z jedné organizace sluchově postižených a z jednoho úřadu práce. Také celkový počet dotazovaných, šest osob se sluchovým postižením, je pro vytváření objektivních závěrů nedostačující. Jedná se spíše o sondu do oblasti, jakou je problematika pracovního uplatnění sluchově postižených v Mladé Boleslavi a okolí. Objektivní výsledky přináší práce Kudy (2004). Zajímavý by byl jistě i pohled samotných zaměstnavatelů. Bohužel tato práce má omezený rozsah, proto se problematikou zaměstnavatelů v práci nezabýváme. Na začátku závěrečné části práce jsme stanovili tvrzení, která zde zhodnotíme: Tvrzení č. 1: Sluchově postižení hledají práci v oboru, který absolvovali, nebo podle zaměření školy, kterou vystudovali. Toto tvrzení se více méně vyvrátilo. Z rozhovorů se lze dozvědět, že až na Sylvu, všichni tázaní sluchově postižení nepracují v současné době v oboru, ve kterém se vyučili. Studium je buď už od začátku nenaplňovalo a věděli, že se touto prací zabývat nebudou, nebo po brzké době práci v oboru opustili. Tato problematika souvisí především s volbou povolání, výběrem studijního programu a školy s přihlédnutím k budoucímu uplatnění na trhu práce. Bohužel v minulosti měli sluchově postižení značně omezené možnosti výběru, v dnešní době se situace zlepšuje. Je třeba ale i nadále rozšiřovat nabídku oborů pro sluchově postižené s ohledem na charakter jejich postižení a nabízet jim možnosti zvyšování kvalifikace a studia v rámci celoživotního vzdělávání. Tvrzení č. 2: Sluchově postižení hledají práci spíše přes známé a příbuzné, nebo prostřednictvím tlumočníka v organizaci Neslyšících (zde Základní organizace neslyšících Mladá Boleslav) a příliš nevyužívají služeb, které jim nabízí úřad práce. 37

Toto tvrzení se spíše potvrdilo. Sluchově postižení více spoléhají při hledání práce na své známé, rodinné příslušníky, nebo tlumočníky v organizacích. Z rozhovorů vyplynulo, že jen Sylva využila služeb úřadu práce, ostatní neslyšící nalezli práci především s pomocí rodinných příslušníků. I přesto je třeba říct, že oproti roku 2004 se zvýšil počet sluchově postižených využívajících služeb úřadu práce. Zatímco v roce 2004 byl evidován pouze 1 sluchově postižený, v roce 2008 se počet zvýšil na 4 sluchově postižené uchazeče o zaměstnání. Tento nárůst souvisí se vzrůstající nezaměstnaností sluchově postižených a nemožností nalézt pro ně vhodné pracovní místo. Tvrzení č. 3: V rámci regionu Mladá Boleslav nabízí nejvíce pracovních míst pro sluchově postižené občany největší firma tohoto regionu ŠKODA AUTO a. s., díky níž zde sluchově postižení nemají problém se zapojením do pracovního procesu. Toto tvrzení bylo nepravdivé. Firma ŠKODA AUTO a. s. nenabízí sluchově postiženým možnosti pracovního uplatnění, ačkoli by o to mnozí stáli. A jak bylo řečeno již panem Kišem výše, chová se firma stejně jako všechny ostatní v tomto regionu, tudíž o sluchově postižené nemá v současné době zájem. Podobně se chovají i ostatní firmy. Tvrzení č. 4: Situace na trhu práce se pro osoby se sluchovým postižením neustále zlepšuje např. z důvodu stále větší informovanosti široké veřejnosti o těchto osobách. Toto tvrzení se bohužel nepotvrdilo, v mladoboleslavském regionu je z pohledu úřadu práce, ale i samotných sluchově postižených velice obtížné nalézt práci. Alarmující je fakt, že z 3 583 volných pracovních míst není ani jedno nabízeno sluchově postiženým. Podle pana Kiše z Úřadu práce Mladá Boleslav je největším problémem komunikační bariéra. Zaměstnavatelé mají obavy z komunikace a jednání se sluchově postiženými, protože přesně nevědí, jak se se sluchově postiženými dorozumět a vysvětlit jim pracovní postupy. Dalším důvodem, který uvedl sluchově postižený Roman, je také problém se zajištěním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Ze všech těchto zjištění vyplývá, že ačkoli v regionu především díky firmě ŠKODA AUTO a. s. je nezaměstnanost malá, na osoby se sluchovým postižením to nemá žádný vliv. I když by mnozí sluchově postižení splňovali podmínky profesní, měli požadovanou odbornou kvalifikaci, zaměstnavatelé je nepřijmou, protože kromě kvalifikace a praxe vyžadují i dobrou jazykovou vybavenost a právě komunikační 38

bariéra mezi zaměstnavatelem a sluchově postiženým se stává největším problémem. Ačkoli tedy sluchově postižení práci hledají, mají zájem se zapojit do pracovního procesu, je pro ně v současné době v tomto regionu velice obtížné ji nalézt.

V návaznosti na vymezení příčin současného stavu zdravotně postižených na trhu práce v teoretické části navrhuje Kuchař (2007, s. 157) opatření pro zlepšení stávající situace. Podle jeho návrhů je třeba zaměřit pozornost především na následující tři oblasti a dle našeho názoru se tato opatření vztahují i na sluchově postižené: 1. Rozšiřovat možnosti pro vzdělávání osob se zdravotním postižením (v rámci rekvalifikačních kurzů, celoživotního vzdělávání apod.) 2. Zvýšit motivaci osob se zdravotním postižením pro hledání zaměstnání a vstup na trh práce úpravou pravidel pro vyplácení sociálních dávek. 3. Umožnit zaměstnavatelům přijímat osoby se zdravotním postižením bez obav z nemožnosti jejich případného propuštění. Ke změnám v těchto oblastech pak Kuchař (2007, s. 157) dodává, že je stále ještě zapotřebí se zaměřovat i na změnu „společenského klimatu ve vztahu k lidem se zdravotním postižením. To je však záležitost dlouhodobá, těsně propojená s celkovou nápravou morálních hodnot, pokřivených dlouhými lety panujícími tzv. socialistické morálky.“ Jak bylo z rozhovorů zjištěno, důležitá je v pracovním procesu schopnost komunikace s nadřízeným a ostatními spolupracovníky. Všichni sluchově postižení využívají odezírání a psanou formu mluvené řeči. Proto se domníváme, že je nezbytně nutné již ve škole volit ze strany učitelů vhodné postupy a metody, které by motivovali sluchově postižené ke studiu jazyka (zde myšlen především český jazyk) s ohledem na každodenní styk s majoritní společností, na praktické využívání češtiny v běžných situacích a v rámci zařazení do pracovního procesu např. i nácvikem pohovoru, komunikace na pracovišti. Vhodné by jistě bylo také pořádat různá školení a kurzy pro zaměstnavatele, jak komunikovat

se

sluchově

postiženými

jedinci,

osvětovou

činností

odbourat

komunikační bariéry, zlepšit informovanost, zvýšit povědomí o sluchovém postižení a motivovat vhodným způsobem zaměstnavatele, aby neměli obavy přijmout jedince se sluchovým postižením. 39

Závěr Tato bakalářská práce je pojata spíše jako sonda do života sluchově postižených. Zaměřuje se na možnosti pracovního uplatnění sluchově postižených a jejich zařazení do pracovního procesu v rámci regionu Mladá Boleslav. V první kapitole jsme se zabývali problematikou sluchového postižení, vymezením základních pojmů, klasifikací, etiologií sluchového postižení a samotnou osobností jedince se sluchovým postižením. V druhé kapitole jsme se zaměřili na vymezení pojmu komunikace a komunikační formy sluchově postižených, protože z hlediska uplatnění na trhu práce hraje komunikace mezi zaměstnavatelem a jedincem se sluchovým postižením klíčovou roli. Schopnost komunikovat se buduje již od narození a zvláště u sluchově postižených je třeba zvolit vhodný komunikační systém. V třetí

části

práce

charakterizujeme

základní

pojmy,

které

souvisejí

s problematikou pracovního uplatnění: trh práce, nezaměstnanost, úřad práce atd. Zmiňujeme se také o zaměstnávání osob se zdravotním postižením (toto označení v sobě zahrnuje i osoby se sluchovým postižením). V poslední kapitole jsme v rámci výzkumného šetření zjišťovali situaci na trhu práce a možnosti pracovního uplatnění sluchově postižených v regionu Mladá Boleslav. Informace nám poskytl Úřad práce Mladá Boleslav a také sami sluchově postižení, se kterými jsme v prostorách Základní organizace neslyšících Mladá Boleslav vedli rozhovory. Zjištění jsou spíše negativního rázu. Z výzkumného šetření vyplývá, že je v současné době pro sluchově postižené v regionu Mladá Boleslav velice obtížné nalézt práci, protože zaměstnavatelé nejeví o sluchově postižené občany jako potencionální zaměstnance zájem. Z celkového počtu 3 583 volných pracovních míst není ani jedno nabízeno jedincům se sluchovým postižením. Jako hlavní důvod problematického umisťování sluchově postižených vidí úřad práce v komunikaci. Komunikační bariéra, nemožnost vysvětlit pracovní postupy a vést sluchově postiženého zaměstnavatele odrazuje. Jak vyplynulo z rozhovorů, obavy ze vzájemné komunikace jsou oboustranné. I sluchově postižení se obávají prvních kontaktů se zaměstnavatelem a novým prostředím, ale jak z šetření vyplývá, nemá nakonec žádný z šesti oslovených sluchově postižených s komunikací v práci větší potíže.

40

Resumé Tato práce se zabývá problematikou pracovního uplatnění sluchově postižených v regionu Mladá Boleslav. Cílem práce je zjistit současnou situaci na trhu práce pro sluchově postižené občany. Práce je členěna na dvě části, na část teoretickou a část výzkumnou. Teoretická část se zabývá problematikou sluchového postižení, komunikačními formami sluchově postižených a uplatněním zdravotně a sluchově postižených na trhu práce. Výzkumná část přináší informace o dané problematice z pohledu úřadu práce a šesti sluchově postižených. Výzkumným šetřením bylo zjištěno, že možnosti pracovního uplatnění pro sluchově postižené v Mladé Boleslavi a okolí jsou v současné době nepříznivé.

Summary This thesis is focused on an issue of employment of the hearing impaired in Mladá Boleslav region. The goal of this thesis is to find out the situation of current labour market for the hearing impaired citizens. The thesis is divided into two parts, the theoretical one and the research one. The theoretical part deals with an issue of hearing impairment, communication forms of the hearing impaired and work experience of the disabled and the hearing impaired. The research provides short information about contemporary situation described by Job centre and six hearing impaired. The survey shows that employment opportunities for the hearing impaired are adverse in Mladá Boleslav region at the time.

41

Seznam literatury: BULOVÁ, A. Uvedení do surdopedie. In PIPEKOVÁ, J., aj. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno : Paido, 1998. BARTÁK, J. a kol. Encyklopedický slovník. Praha : koedice Odeon a Encyklopedický dům, 1993. BARTOŠ, J. Seminář o přípravě na povolání a pracovním uplatnění sluchově postižených. Praha : Naše vojsko, 1981. DVOŘÁKOVÁ, A. Pracovně rehabilitační péče a její hlavní problémy. In Seminář o problémech hluchoty : Sborník referátů a sdělení ze semináře o problémech hluchoty. Praha : Magnet, 1977. HORÁKOVÁ, R. Uvedení do surdopedie. In PIPEKOVÁ, J. (ed.). Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. rozšíř. a přeprac. vyd. Brno : Paido, 2006. HRONOVÁ, A. Dětská řeč – analýza projevu neslyšícího dítěte : diplomová práce. Praha : Karlova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka a teorie komunikace, 2004. HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 1. díl. 2. vyd. Praha : Federace rodičů a přátel sluchově postižených ve spolupráci s nakl. SEPTIMA, 1999. ISBN 80-7216-096-6. HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 1. díl. Praha : Federace rodičů a přátel sluchově postižených ve spolupráci s nakl. SEPTIMA, 1997. ISBN 80-7216-006-0. CHVOJKOVÁ, J. Pracovní uplatnění absolventů středního odborného učiliště pro sluchově postiženou mládež v Praze v oboru malíř pokojů : diplomová práce. Praha : Karlova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra speciální pedagogiky, 1988. KOLIBOVÁ, H.; KUBICOVÁ, A. Trh práce a politika zaměstnanosti : Distanční studijní opora. Karviná : Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2005. ISBN 80-7248-321-8. KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. 2. vyd. Praha : Karolinum, 2002. KRAHULCOVÁ-ŽATKOVÁ, B. Komplexní komunikační systémy těžce sluchově postižených. 2. vyd. Praha : Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-239-7.

42

KRAUS, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1351-2. KUDA, R. Uplatnění sluchově postižených na trhu práce ve Středočeském a Olomouckém kraji : diplomová práce. Hradec Králové : Univerzita Hradec Králové, Katedra sociální pedagogiky, 2004. KUCHAŘ, P. Trh práce : Sociologická analýza. Praha : Karolinum, 2007. ISBN 97880-246-1383-3. LECHTA, V. Symptomatické poruchy řeči u dětí. Praha : Portál, 2002. LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno : Paido, 2003. ISBN 807315-038-7. LIŠKOVÁ, M. Osvojování češtiny a znakového jazyka : srovnání : bakalářská diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Katedra českého jazyka, 2006. POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. ISBN 80-244-0766-3. PŘINOSILOVÁ, D. Diagnostika ve speciální pedagogice : Texty k distančnímu vzdělávání. Brno : Paido, 2007. ISBN 978-80-7315-157-7. STRNADOVÁ, V. Současné problémy české komunity neslyšících I. : Hluchota a jazyková komunikace. Praha : Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra českého jazyka, 1998. ISBN 80-85899-45-0. ŠEDIVÁ, Z. Psychologie sluchově postižených ve školní praxi. Praha : SEPTIMA, 2006. ISBN 80-7216-232-2. VÁGNEROVÁ, M. Úvod do vývojové psychopatologie II. Liberec : Technická univerzita v Liberci, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky a psychologie, 2003. ISBN 80-7083-670-9. VÁGNEROVÁ, M., HADJ-MOUSSOVÁ, Z., ŠTECH, S. Psychologie handicapu. 2. vyd. Praha : Karolinum, 1999. ISBN 80-7184-929-4. VYSOKAJOVÁ, M. Hospodářská, sociální, kulturní práva a zdravotně postižení. Praha : Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0057-9. WOODWARD, J. Dialekty znakových jazyků. In Komunikace neslyšících : Sociolongvistika (antologie textů). [Přel. Turbová, M., Kořánová, I., Doležalová, P.] Praha : Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 1998.

43

Hypertextové odkazy:

Evropský sociální fond [online]. Národní vzdělávací fond, [cit. 21. února 2008]. Dostupné na World Wide Web: Historie katedry [online]. Katedra informačních technologií VŠE v Praze, [cit. 18. března 2008]. Dostupné na World Wide Web: KIŠ, L. Zpráva o situaci na trhu práce za rok 2007 [online]. Integrovaný portál MPSV, [cit. 5. března 2008]. Dostupné na World Wide Web: Projekt z EU [online]. Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR, [cit. 21. února 2008]. Dostupné na World Wide Web: SAS Products: Cockpit Modules [online]. SAS Automotive Systems, [cit. 23. ledna 2008]. Dostupné na World Wide Web: Zákon o zaměstnanosti [online]. Zákony, [cit. 4. dubna 2008]. Dostupné na World Wide Web:

44