Průmysl versus pitná voda – holešovský unikát
Příjezd do SPZ Holešov - zákaz vjezdu vozidel přepravujících náklad, který může způsobit znečištění vody.
Strategická průmyslová zóna (SPZ) Holešov se řadí k největším rozvojovým průmyslovým plochám v České republice. Je však tragickým paradoxem, že byla postavena ve 2. pásmu hygienické ochrany vodního zdroje, a to v prostoru, kde jsou zásoby podzemní vody největší, a voda proudí k blízkým jímacím vodárenským studnám. Ty zásobují pitnou vodou 28 000 obyvatel z desítek obcí regionu (Holešov, Bystřice pod Hostýnem, Bílavsko, Hlinsko, Chvalčov, Mrlínek, Slavkov pod Hostýnem, Bořenovice, Dobrotice, Količín, Tučapy, Žopy, Horní Lapač, Jankovice, Kostelec u Holešova, Kurovice, Lechotice, Ludslavice, Martinice, Míškovice, Němčice, Pacetluky, Prusinovice, Přílepy).
Řada podkladů přitom uvádí, že průmyslová zóna je v oblasti vodárenského jímání podzemních vod problematickou a z hlediska zákonných norem pro umisťování průmyslových staveb nevhodnou lokalitou.
Realita ochrany vodního zdroje Vlastníkem SPZ a realizátorem projektu je Zlínský kraj. Počáteční ujištění o maximálních opatřeních k ochraně vodního zdroje, řádném posouzení každého záměru z hlediska dopadu na životní prostředí a umisťování pouze „nezávadných provozů a lehkých výrob“ však vzaly rychle za své. Žádná ze staveb v zóně, ani její současná podoba a celá koncepce, neprošly komplexním procesem posouzení vlivu na životní prostředí (EIA, SEA). Je běžnou praxí, že je tento proces zastavován již ve zjišťovacím řízení s tím, že se záměr dále nemusí posuzovat. Nebo je projekt záměrně „rozdroben“ na několik dílčích části, aby se posouzení vyhnul. Tato praxe umožnila např. vstup firmy Pokart, která od počátku dokládala užívání nebezpečných látek a plánovalo se i přemístění gumáren Mitas z blízkých Otrokovic, které však nebylo vzhledem k odporu místních občanů a iniciativ realizováno. Do oblasti jímání podzemních vod byla umístěna, přes její rizikovost, např. splašková, průběžně nekontrolovatelná, jednoplášťová kanalizace a přečerpávací stanice splaškových vod. Na ploše SPZ je trvale nepřípustně snižována mocnost krycích hlín, které podzemní vodu alespoň částečně chrání před znečištěním. Do retenční nádrže právě s takovouto menší ochrannou vrstvou hlín jsou svedeny znečištěné dešťové vody.
Jímací území Holešov – nenahraditelný unikátní zdroj pitné vody Jižně od Holešova, v místě vodárenského jímání, se nachází pod povrchem terénu a pod krycí vrstvou hlín prohlubeň vyplněná až 60 m mocnou vrstvou štěrků a štěrkopísků zaplněná podzemní vodou. V prostoru pod samotným městem Holešov se tato vrstva ztenčuje na zlomek, cca 10 m. Zato celá SPZ byla umístěna do centrální oblasti této prohlubně s největší mocností štěrků a tedy i největší akumulací vodárensky využitelných vod. Nalézá se v prostoru, odkud podzemní vody proudí směrem k vodárenským studnám. Cokoli se v prostoru SPZ dostane pod povrch terénu a do podzemní vody, doputuje dříve nebo později do vodárenských jímacích studní. Již hydrogeologické posouzení z roku 2004, zpracované Vodními zdroji Holešov, záměr umístit průmyslovou zónu v ochranném pásmu vodního zdroje nedoporučilo s tím, že vzhledem k významnosti vodního zdroje by měla být obecným cílem postupná eliminace zdrojů kontaminace (zjištěných i potenciálních), a ne vytváření
Ochranná hygienická pásma vodního zdroje Holešov a Všetuly a poloha SPZ Holešov.
nových rizikových faktorů. Obdobná hodnocení poskytly i některé další odborné podklady, ale záměr byl přesto realizován. Přitom jímacích území s obdobnou kapacitou najdeme ve Zlínském kraji pouze pět. Holešovské jako jediné leží mimo nivu řeky Moravy a není ohrožováno povodněmi, při kterých jsou ostatní jímací území vyřazována z provozu. Má také zachován souvislý kryt povrchových hlín a tím lepší podmínky ochrany před náhlým znehodnocením jedovatými nebo radioaktivními spady. Ostatní území se nacházejí u šrěrkovišť s odkrytou hladinou podzemní vody. Holešovský zdroj může být při případném zhoršení kvality vody v hustě urbanizované moravní nivě jediným jistým kapacitním zdrojem podzemních vod v kraji. Ochranná vrstva povrchových hlín však nezabrání pronikání všech škodlivých látek. Tato skutečnost byla prokázána v roce 1990, kdy došlo v holešovském jímacím území k havarijnímu stavu, který souvisel se znečištěním z tehdejší průmyslové části města (Loana, Mopas). V případě Loany přitom šlo o polutanty emitované do ovzduší. Následná obtížná a nákladná sanace proběhla až po více jak dvaceti letech. Ochrannou funkci povrchových hlín navíc výrazně snižují nové stavebními zásahy. Koncentrace průmyslu v SPZ může způsobit trvalé poškození zásob kvalitní pitné vody. Zastavěnost území znemožní zvýšení využitelné vydatnosti vodního zdroje ze stávajících 70 l/s na možných 200 l/s, protože nebude kam situovat další jímací studny.
Jakou ochranu poskytují kontrolní rozbory vod a ochranná pásma? Celá strategická průmyslová zóna se nachází v ochranném pásmu 2. stupně vnějšího, vodního zdroje Holešov a Všetuly, jinak též jímacího území Holešov. Provozovatel jímacího území sice kontroluje stav kvality čerpaných pitných vod pomocí rozborů, ty však nepostihují celou šíři možných znečisťujících látek. Počty nebezpečných chemických látek, které se v rozborech nijak nestanovují, jsou přitom v řádu mnoha tisíců a zanedbatelné není ani jejich možné spolupůsobení. Rozbory jsou navíc prováděny pouze v určitých časových intervalech, nepředstavují kontinuální informaci o kvalitě vody. Vzhledem k prodlení mezi odběrem vzorku vody a obdržením výsledků rozboru nevíme, jakou vodu pijeme, ale jakou jsme již vypili. I v případě zjištění zdroje znečištění je kompletní sanace nákladná, dlouhodobá a často prakticky neproveditelná. Kontrolní rozbory vody nás tedy neochrání. Právě z těchto důvodu je kvalita vody chráněna pomocí ochranných pásem, ve kterých jsou preventivně vyloučeny rizikové činnosti. Jiné mechanizmy ochrany podzemních vodárensky využívaných vod před látkami, které běžné rozbory nezachycují a které ohrožují lidské zdraví, prakticky neexistují.
Proč se staví nad zdrojem pitné vody? Na tuto otázku dosud nedostala veřejnost upokojivou odpověď. Argumenty ze strany vlastníka zóny – Zlínského kraje – o odborných studiích doporučujících toto umístění se ukázaly jako nepodložené. Neexistuje žádný odborný podklad, který by doporučoval výstavbu obřího průmyslového areálu nad zdrojem pitné vody pro 28 tisíc obyvatel na místě původního malého letiště s travnatým povrchem. Naopak jsou k dispozici studie, které toto umístění nedoporučují a odkazují na vhodnější místa ve Zlínském kraji, např. poblíž Břestu a Hulína, která mají i lepší parametry pro samotné podnikání. Letiště Holešov nebylo zařazeno mezi lokality vytypované pro průmyslové zóny na základě odborného doporučení, ale pouze na přání jeho tehdejšího majitele. Od něj následně odkoupil Zlínský kraj pozemky za 280 milionů a akcie jeho neprosperující firmy TTT Air (dnes Industry Servis ZK) za dalších 325 milionů korun. Podezření na možné korupční pozadí přípravy průmyslové zóny poprvé veřejně vyslovil až v září 2012 senátor Jiří Čunek. “Jeví známky korupce, protože tu zónu koupil soukromý investor za 21 milionů a kraj ji od něj koupil za 600 milionů korun,” uvedl Jiří Čunek. Rozhodnutí postavit SPZ v místě ochranného pásma vodního zdroje lze hodnotit nejen jako špatné manažerské rozhodnutí a strategický omyl politické reprezentace Zlínského kraje, ale také jako příklad nehájení veřejného zájmu na zachování kvality pitné vody a snahu využít státní finanční prostředky bez ohledu na smysluplnost a efektivitu.
SPZ – nulové výsledky Výstavba SPZ Holešov začala v roce 2008, aniž by byl znám jediný investor. O rok později byla dokončena základní technická a dopravní infrastruktura. Celá investice byla zásadním způsobem dotována ze státního rozpočtu a nemalé finanční prostředky vynaložil a stále vynakládá i Zlínský kraj (na rok 2013 byly vyčleněny z rozpočtu kraje investice ve výši 167 milionů Kč, roční provoz zóny přijde na cca 30 milionů Kč). Celkové náklady na SPZ se měly pohybovat kolem 1,6 miliard Kč, ale zdá se, že tato částka byla již nyní výrazně překročena, přičemž ještě není dokončena infrastruktura zóny. Dle portálu vsechnyzakazky.cz byly zadány v SPZ veřejné zakázky o objemu více jak 1 miliarda Kč. Pokud připočteme cenu pozemků (555 milionů Kč) a odkoupených akcií firmy původního majitele Letiště Holešov (325 milionů Kč), pravděpodobně přesahují doposud investované prostředky již více jak 2 miliardy Kč, a to bez náznaku efektivnosti.
Projekt měl přinést pokles nezaměstnanosti v regionu, snížení rozdílu mezi průměrným výdělkem v kraji a celé České republice, zrychlení růstu hrubého domácího produktu, oživení podnikatelského prostředí, zlepšení dopravní infrastruktury v celém regionu a zkvalitnění občanské vybavenosti v okolí zóny. Dalo by se předpokládat, že se v podmínkách globální ekonomické krize naplní tato očekávání pouze částečně, ale ona se nenaplnila vůbec. S plným provozem zóny se počítalo v roce 2012 a mělo být vytvořeno až 12 tisíc pracovních míst. Později byl termín posunut na rok 2015. V roce 2013 je obsazenost pouze cca 1% a v zóně je zaměstnána necelá stovka lidí. Poslední zájemce o investování byl ohlášen před rokem a půl. Počet těch, kteří od svých záměrů v SPZ již ustoupili (např. Mitas, Foundry and Machining, DENESA, Creative Caps, NWT, FVE SOLAR GROUP, Unimarco), převažuje nad množstvím uchazečů. To, že investoři zónu bezpodmínečně nepotřebují a v kraji si místa pro podnikání naleznou, ukazuje případ firmy DuPont. Ta místo v SPZ zakotvila v blízkých Všetulích. Jako jeden z důvodů, proč neumístila závod v SPZ, tato firma uvádí: „Naše společnost DupPont staví na vysokých standardech v oblasti bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí jako klíčových hodnotách své existence a případného rozvoje. Nelze proto, a také se neslučuje s filosofií naší firmy, umístit závod v prostředí vodárensky využívaných podzemních vod.“ DuPont Moravia, září 2012 Firma plánuje další rozvoj, do čtyř let má vzniknout až 225 pracovních míst, což se celé průmyslové zóně jen stěží podaří, a to vše bez nutnosti investic z kapes daňových poplatníků. Obdobný je i příklad průmyslové zóny v Lukově, která v nepoměrně kratším čase a za vynaložení nepoměrně nižších nákladů získala již pět investorů, zatímco SPZ Holešov má dosud pouze jediného, firmu Pokart, která se navíc pouze přesunula z blízkých Otrokovic. Kolik veřejných prostředků se bude muset ještě promrhat, aby bylo zřejmé, že ochranná hygienická pásma vodních zdrojů jsou primárně určena k ochraně a čerpání pitné vody a jsou naprosto nevhodná pro budovní obřích průmyslových komplexů?
Kauza gumáren Mitas a začátek aktivity občanské veřejnosti Záměr umístit gumárny Mitas nad zdroj pitné vody v Holešově způsobil aktivizaci občanské veřejnosti, která vyjádřila svůj nesouhlas a zapojila se do ochrany tohoto zdroje. Kauzou SPZ se začala zabývat tři místní občanská sdružení (Ohnica, Za zdravé a krásné Holešovsko, Egeria), a také Ekologický právní servis. „Petici proti umístění gumáren Mitas nad zdroj pitné vody a za zachování zdravého životního prostředí na Holešovsku” podepsalo 2177 občanů. Firma Mitas se rozhodla svůj záměr přehodnotit a nalezla vhodnější prostor k podnikání v samotných Otrokovicích, odkud se měla přestěhovat i se zaměstnanci.
Ochrana pitné vody z pohledu občanské iniciativy Potřebná opatření pro ochranu unikátního přírodního zdroje podzemních vod a možnost jeho využívání v budoucnu obecně shrnujeme do „Programu 3R“: Redukce (výrazné omezení záměru a stanovení regulativů, které předem vyloučí rizikové provozy). Rekonstrukce (např. je nezbytná kontrolovatelná dvouplášťová kanalizace, odstranění netěsností, kvalitnější lapoly pro záchyt ropných látek, atd.). Repozice (vymístění strategické průmyslové plochy do vhodnějšího prostoru).
Právo a SPZ Holešov Místní občanská sdružení uplatňují své zákonné právo a účastní se správních řízení týkajících se záměrů v SPZ. Dlouhodobě se dožadují dodržování předpisů ve správních řízeních a obrací se na soud s žalobami, kterých bylo dosud podáno pět. Krajský soud v Brně rozhodl již dvakrát a v obou případech dal za pravdu občanským sdružením. Zastavil dva záměry, investoři nemohou připravovat území ani začít stavět. Bylo zrušeno územní rozhodnutí pro pokračování investiční přípravy SPZ a územní rozhodnutí a stavební povolení na přístavbu skladu společnosti Pokart. Zlínský kraj bude muset nejprve vyřešit možnou podjatost svých úředníků, posoudit námitky občanů a možné ohrožení zdroje pitné vody. „Rozhodnutí soudu podle nás potvrzuje ledabylé a nepřesvědčivé rozhodování úřadů při povolování provozů v průmyslové zóně Holešov.“ Hana Sotoniaková, Ekologický právní servis
Dosavadní, občanskými sdruženími dlouhodobě kritizovaný, postup Zlínského kraje k budování SPZ, ochraně pitné vody i námitkám veřejnosti ve výsledku znamená právní nejistotu pro kohokoliv, kdo bude chtít v zóně investovat.
SPZ Holešov - co se skrývá za touto adresou pro vaše podnikání? Vzhledem k tomu, že se celá SPZ se nachází ve 2. pásmu hygienické ochrany vodního zdroje, pro případné investory, výstavbu i provoz zde platí specifické podmínky, které se mimo jiné odráží i ve vyšších investičních nákladech. Legislativní rámec tvoří zákon 254/2001 Sb., o vodách, zejména § 30 odst. 2 a 8, který stanovuje, že realizací staveb a vlastní činností nesmí dojít k ohrožení vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje (v tomto případě tedy veškeré podzemní vody v území). Pro celou průmyslovou zónu dále platí podmínky v pásmech hygienické ochrany stanovené Městským úřadem Holešov a vyhl. č. 501/2006 § 24 odst. 4, dle které se v průmyslové zóně nesmí umisťovat servisy, opravny a čerpací stanice pohonných hmot včetně zařízení pro manipulaci s nimi, zejména překladiště, stáčírny, mycí rampy, odpařovací stanice, další stavby, zejména dílny, sklady, nádrže topných olejů, sběrny a skládky, ve kterých dochází k manipulaci s látkami, které mohou ohrozit povrchové nebo podzemní vody, například jedovaté a žíravé látky, radioaktivní látky. V praxi to například znamená, že na celém území zóny není možné zasakování srážkové vody, pro výstavbu je potřebný odborný hydrogeologický posudek, je zakázán chemický posyp komunikací apod. Mnozí zájemci o podnikání v SPZ své záměry díky lepší informovanosti o problematickém umístění zóny přehodnotili. Investoři si dnes už umějí představit rozdílnost výstavby provozu v ochranném vodárenském pásmu, kde mohou být zdrojem fatálního poškození pitných vod a vždy se vystavují drobnohledu veřejnosti, ochránců životního prostředí, státních orgánů a vodáren, které jsou správcem jímacího území. Zpracovalo Občanské sdružení „Ohnica“,
[email protected]. Další informace najdete např. na http://zaholesovsko.wordpress.com/, Materiál vznikl za podpory Nadace VIA v dubnu 2013.
S vodou se musí v SPZ počítat ...
