Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních služeb
Prevence syndromu vyhoření ve zdravotní sféře Bakalářská práce
Autor:
MUDr. Monika Seňková Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb
Vedoucí práce:
Praha
MUDr. Miroslav Doležal
Duben, 2012
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne 12. Dubna 2012
MUDr. Monika Seňková
Poděkování: Děkuji MUDr. Miroslavovi Doležalovi za odborné vedení bakalářské práce, za jeho cenné rady, připomínky a podněty.
Anotace Syndrom vyhoření je charakterizován vyčerpáním a postupnou ztrátou zájmu o sebe a své okolí. Protože postihuje osoby, které pracují s jinými lidmi, jsou zdravotníci k jeho vzniku predisponovaní. Bakalářská práce se věnuje syndromu vyhoření ve sféře zdravotnictví. Přináší přehled etiologických faktorů, symptomů a negativních důsledků tohoto nežádoucího fenoménů. Zvláštní pozornost je věnována formám prevence proti syndromu vyhoření. Práce poukazuje na přínos správně vedené supervize jako účinného preventivního opatření ve zdravotnictví. Implementace preventivních metod je důležitá zvlášť v době narůstajících požadavků na kvalitu a bezpečnost poskytované péče, která s sebou přináší vyšší nároky a tím i zátěž na zdravotnický personál. Praktická část bakalářské práce zpracovává výzkum zaměřený na informovanost o syndromu vyhoření mezi zdravotníky zkoumaného zdravotnického zařízení, zkoumá, zda si zdravotníci připouští osobní riziko vzniku tohoto syndromu. Výzkum je zaměřen na identifikaci nejvíce rizikových faktorů zdravotnické profese a kvantifikaci úvah o změně zaměstnání, zjišťuje aplikace prevence jak ze strany zaměstnanců tak i zaměstnavatele.
Klíčová slova Syndrom vyhoření, prevence, supervize, rizikový faktor, stres, zdravotnictví, zdravotnický personál.
Annotation Burn Out Syndrome is defined as exhaustion and gradual loss of interest in yourself and your surroundings. Because it affects individuals working with other people, healthcare workers are also at risk of developing it. My bachelor´s project is devoted to the Burn Out Syndrome in the field of healthcare. It offers a list of etiological factors, symptoms and of the negative consequences of this undesirable phenomenon. Special attention has been given to ways of preventing the Burn Out Syndrome. The project emphasizes the benefit of correctly lead supervision as an effective preventative measure in healthcare. The implementation of preventative methods is particularly important in the environment of increasing demands on quality and safety of provided care, which brings higher demands and stress on the healthcare workers.
The practical part of my bachelor's project researches how the healthcare workers of the studied hospital have been informed about the Burn Out Syndrome and whether they are aware of a personal risk of developing this syndrome. The research concentrates on the identification of the highest risk factors of working in health care and on the quantification of employees considering changing jobs. It also studies the use of preventative measures by employees and employers.
Key words Burnout syndrome, prevention, supervision, risk factor, stress, health sector, healthcare workers.
Obsah ÚVOD......................................................................................................................................... 9 Cíle bakalářské práce ................................................................................................................ 10 TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................................. 11 1
2
Teoretické zázemí syndromu vyhoření............................................................................. 11 1.1
Historie syndromu vyhoření ...................................................................................... 11
1.2
Definice syndromu vyhoření...................................................................................... 12
1.3
Formy syndromu vyhoření......................................................................................... 13
Etiologické faktory syndromu vyhoření, symptomy a diagnostika .................................. 15 2.1
3
Etiologické faktory .................................................................................................... 15
2.1.1
Stres .................................................................................................................... 15
2.1.2
Rizikové faktory v zaměstnání ........................................................................... 16
2.1.3
Rizikové faktory na úrovni společnosti .............................................................. 16
2.1.4
Rizikové faktory na úrovni rodiny ..................................................................... 17
2.1.5
Vnitřní rizikové faktory ...................................................................................... 17
2.2
Symptomy syndromu vyhoření .................................................................................. 18
2.3
Fáze syndromu vyhoření ............................................................................................ 19
2.4
Diagnostika syndromu vyhoření ................................................................................ 20
2.5
Diferenciální diagnóza ............................................................................................... 21
2.6
Léčba burnout ............................................................................................................ 22
2.6.1
Eliminace stresu .................................................................................................. 22
2.6.2
Psychoterapie ...................................................................................................... 23
2.6.3
Farmakologická léčba ......................................................................................... 23
2.6.4
Změna zaměstnání .............................................................................................. 23
Prevence syndromu vyhoření ........................................................................................... 24 3.1
Prevence na úrovni jednotlivce .................................................................................. 24
3.1.1
Sociální opora ..................................................................................................... 24
3.1.2
Smysluplnost života............................................................................................ 24
3.1.3
Pozitivní vztah člověka sama k sobě .................................................................. 24
3.1.4
Odpočinek, relaxace, zdravý spánek, pohyb, pěstování zájmů .......................... 24
3.1.5
Úsilí jedince o přijatelné pracovní podmínky..................................................... 25
3.1.6
Zásady efektivního time managementu .............................................................. 25
3.2
Prevence na úrovni zaměstnavatele ........................................................................... 25 6
3.2.1
Úprava pracovních podmínek............................................................................ 25
3.2.2
Týmová spolupráce............................................................................................. 26
3.2.3
Možnost vzdělávání a regenerace ....................................................................... 26
3.2.4
„Zdravá“ firemní kultura .................................................................................... 26
3.2.5
Supervize ............................................................................................................ 26
3.3
4
Specifika prevence u zaměstnanců ve zdravotnických profesích .............................. 29
3.3.1
Dodržování hranic .............................................................................................. 29
3.3.2
Supervize ve zdravotnictví ................................................................................. 29
3.3.3
Eliminace rutiny a stereotypu ............................................................................. 30
3.3.4
Critical incident stres management (CISM) ....................................................... 30
3.3.5
Psychosociální intervenční služba ...................................................................... 30
3.3.6
Péče o psychické zdraví zdravotníků ................................................................. 31
3.3.7
Průzkum spokojenosti zdravotníků .................................................................... 31
Syndrom vyhoření ve zdravotnických profesích a jeho důsledky .................................... 32 4.1
Syndrom vyhoření u zdravotních sester ..................................................................... 32
4.2
Syndrom vyhoření u záchranářů ................................................................................ 34
4.3
Syndrom vyhoření u lékařů........................................................................................ 35
4.4
Důsledky syndromu vyhoření .................................................................................... 37
4.4.1 4.5
Negativní důsledky syndromu vyhoření na pacienta .......................................... 37
Ekonomické důsledky syndromu vyhoření ................................................................ 37
4.5.1
Fluktuace zaměstnanců ....................................................................................... 38
4.5.2
Absence v práci .................................................................................................. 39
4.5.3
Zvýšená nemocnost ............................................................................................ 40
4.5.4
Odchod zaměstnanců z původní profese ............................................................ 40
4.5.5
Náklady z důvodu pochybení ............................................................................. 40
PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 41 5
Cíle praktické části výzkumu ........................................................................................... 41
6
Hypotézy (H) .................................................................................................................... 42
7
Metodika práce ................................................................................................................. 43
8
7.1
Charakteristika zkoumaného vzorku ......................................................................... 43
7.2
Metoda práce.............................................................................................................. 43
7.3
Zpracování získaných dat .......................................................................................... 45
Výsledky ........................................................................................................................... 46 7
9
Zhodnocení výsledků výzkumu s diskusí ......................................................................... 69
ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 76 10
Seznam použité literatury ............................................................................................. 79
11
Seznam použitých zkratek ............................................................................................ 84
12
Seznam grafů ................................................................................................................ 85
13
Seznam tabulek ............................................................................................................. 86
14
Seznam příloh ............................................................................................................... 86
8
ÚVOD České zdravotnictví prochází v poslední době reformami a významnými změnami. Legislativa týkající se poskytování zdravotních služeb ukládá zdravotníkům stále více povinností. Přibývá administrativy, odpovědnosti, kvalifikačních požadavků. Narůstají požadavky na kvalitu a bezpečnost poskytované péče. Uvedené trendy ve zdravotnictví s sebou přinášejí stále vyšší požadavky a nároky na pracující ve zdravotnických profesích. Syndrom vyhoření je aktuálním tématem dnešní doby. Nejvíce ohroženy jsou tzv. pomáhající profese, mezi které patří i zdravotníci. Vznik syndromu vyhoření je multifaktoriálně podmíněn a jeho projevy jsou různorodé. Projevuje se v oblasti psychiky, fyzických funkcí a také i v oblasti sociálních vztahů. Zdravotníci, vzhledem k náplní své profese, jsou predisponovaní ke vzniku tohoto syndromu. Syndrom vyhoření ve zdravotnické sféře je destruktivní a nežádoucí. Nicméně vzhledem k dnešní rychlé a moderní době není jeho výskyt překvapivý. Osoby postižené syndromem vyhoření mají psychické či fyzické obtíže, ale negativními důsledky syndromu vyhoření trpí i lidé v jejich soukromí a v profesním okolí. Syndrom vyhoření je spojen se ztrátou zaujetí pro práci a tím i nižší produktivitou a vyšší chybovostí v zaměstnání, což s sebou nese riziko přímého ohrožení zdraví pacienta, přičemž zdraví pacienta je v oblasti zdravotnictví nejvyšší prioritou. Cílem předložené práce je charakterizovat syndrom vyhoření a poukázat na jeho negativní dopad ve sféře zdravotnictví, jako i na možnosti a význam preventivních opatření. Teoretická část práce vysvětluje pojem syndromu vyhoření, poukazuje na jeho etiologické faktory, projevy a fáze. Vyzdvižena je problematika prevence a její specifika ve zdravotnickém sektoru. V praktické části jsou otázky týkající se syndromu vyhoření zkoumány mezi zdravotníky konkrétního zdravotnického zařízení, a to Pneumologické kliniky Fakultní nemocnice Motol v Praze. Použitou výzkumnou metodou je dotazník, který zkoumá informovanost zdravotníků o syndromu vyhoření a jejich přístup k prevenci. Dotazník se dále zabývá identifikací nejvíce stresujících faktorů. V závěrečné části je výzkum zaměřen na znalost a rozšířenost supervize ve zdravotnické praxi, jakožto jednoho z nejúčinnějších preventivních opatření proti syndromu vyhoření. 9
Cíle bakalářské práce Obecné cíle -
Charakterizovat syndrom vyhoření a jeho negativní dopad ve sféře zdravotnictví.
-
Poukázat na možnosti a význam preventivních opatření.
-
Provést výzkum mezi zdravotníky vybraného zdravotnického zařízení týkající se problematiky informovanosti, ohrožení a prevence syndromu vyhoření.
Praktické cíle výzkumu -
Zjistit, zda jsou zdravotníci obeznámeni s pojmem syndrom vyhoření a zda si připouští osobní riziko vyhoření.
-
Identifikovat nejvíce stresující faktor ve zdravotnické profesi.
-
Zjistit, zda zdravotníci za posledních 12 měsíců uvažovali o změně zaměstnání.
-
Zjistit, zda zdravotníci dbají na prevenci před pracovním vyčerpáním.
-
Zjistit, zda jsou pracovníci zdravotnického zařízení obeznámeni s pojmem supervize a zda se jí v průběhu své praxe ve zdravotnictví zúčastnili.
-
Zjistit, zda by zdravotníci měli zájem o preventivní programy zaměřené na zvládání stresu.
10
TEORETICKÁ ČÁST 1
Teoretické zázemí syndromu vyhoření
1.1 Historie syndromu vyhoření Syndrom vyhoření, neboli burnout syndrom, je odborný termín, který poprvé použil psycholog H.J. Freudenberger ve své knize „Burnout: The High Cost of High Achievement“, kde burnout syndrom definoval jako vyhasnutí motivace a stimulujících podnětů v situaci, kde péče o jedince a neuspokojivý vztah jsou příčinou, že práce nepřináší očekávané výsledky. Syndrom je spojován se stavem psychického i fyzického vyčerpání následujícího po dlouhotrvajícím stresu (Jeklová, Reitmayerová 2006). Termín burnout byl původně používán pro označení stavu lidí, kteří zcela propadli alkoholu a ztratili o vše ostatní zájem. Později se tento termín začal používat i pro toxikomany se zájmem soustředěným jen na danou drogu a lhostejným přístupem ke všemu ostatnímu. Posléze se termínu burnout začalo používat i pro lidi, kteří byli tak opojeni svou prací, že nic jiného, než to, co dělali, je nezajímalo. I zde docházelo k apatii a při existenci překážek a neúspěchů ke stranění se druhých lidí, depresím, lhostejnosti, celkové vyčerpanosti a osamění (Křivohlavý 1998, 46). Největší zájem o syndrom vyhoření byl pozorován na přelomu 70. a 80. let minulého století, kdy bylo publikováno maximum psychologicko-medicínských studií orientovaných na problematiku syndromu vyhoření ve vztahu k profesím, u nichž lze výskyt syndromu vyhoření předpokládat. V současnosti je syndrom vyhoření zkoumán v souvislosti s výskytem ekonomických krizí. Hledají se nové vztahy mezi etiologickými faktory, nové intervenční a diagnostické metody (Kebza 2005). Jak uvádí I. Bartošíková (2006, 20): „Postupně se vyhoření stalo jednou z nejvíce zkoumaných oblastí při studiu dopadu pracovního stresu na psychiku člověka“.
11
1.2 Definice syndromu vyhoření V odborné literatuře lze najít několik definic syndromu vyhoření. Některé z nich jsou zaměřeny na konečný stav vyčerpání, jiné definují syndrom vyhoření jako proces s vlastním vývojem. Anglické slovní spojení „burnout“ v překadu znamená dohořet, vyhořet, vyhasnout (Kebza 2005). Burnout je definován a subjektivně prožíván jako stav tělesného, citového a duševního vyčerpání, způsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné. Tato emocionální náročnost je způsobena spojením velkého očekávání s chronickými situačními stresy ( Pines a Aronson in Křivohlavý 1998). Dle K. Stibalové (2010, 20) je vyhoření „proces, který vzniká u některých osob dlouhodobě angažovaně a intenzivně pracujících s lidmi, nejčastěji v tzv. pomáhajících profesích. Projevuje se na úrovni fyzické, psychické i sociální. Základní charakteristikou je naprosté vyčerpání sil pracovníka spojené s emoční únavou, pocity beznaděje a ztráty energie, podrážděností“. V. Kebza a I. Šolcová (2003, 3) ve své přehledové studii definují syndrom vyhoření jako „stav celkového, především pak psychického vyčerpání, jež se projevuje v oblasti poznávacích funkcí, motivace i emocí a jež zasahuje a ovlivňuje postoje, názory, ale i výkonnost a následně celé vzorce především profesionálního chování a jednání osob, u nichž došlo k iniciaci proměnných, ovlivňujících vznik a rozvoj tohoto syndromu“. T. a J. Tošnerovi (2002, 4) popisují burnout syndrom jako „duševní stav objevující se často u lidí, kteří pracují s jinými lidmi a jejichž profese je na mezilidské komunikaci závislá. Tento stav ohlašuje celá řada příznaků: člověk se cítí celkově špatně, je emocionálně, duševně i tělesně unavený. Má pocity bezmoci a beznaděje, nemá chuť do práce ani radost ze života“. Burnout syndrom vzniká, když se jedinec dlouhodobě zabývá emocionálně náročnými situacemi. Objevuje se při práci s lidmi. Souvisí jednak se zátěží, ale také je důsledkem selhání osobních mechanismů zvládání nároků. Při jeho vzniku se kombinují subjektivní příčiny, jako velké očekávání pracovníka a objektivní podmínky, např. vysoká zátěž a nároky na pracovníka. Syndrom vyhoření není nemoc, je to proces objevující se v průběhu kariéry pomáhajícího. Týká se tzv. pomáhajících profesí, a to kromě zdravotníků, i sociálních pracovníků, učitelů, policistů, duchovních atd. (Bartošíková 2006). Vyhoření je možno 12
definovat jako stav totálního odcizení, a to jak v práci, tak i k druhým lidem a i k sobě sama (Alexandrova in Křivohlavý 1998). Podle C. Maslachové a S. E. Jacksonové (In Křivohlavý 1998) je burnout „syndromem emocionálního vyčerpání, depersonalizace a sníženého osobního výkonu. Dochází k němu tam, kde lidé pracují s lidmi, tj. tam, kde se lidé věnují potřebným lidem". Syndrom vyhoření představuje aktuální medicínský problém, který ovlivňuje oblast psychiky i kvalitu života osob, u nichž se vyskytuje. Vykazuje některé podobné či shodné symptomy s některými duševními poruchami či nemocemi (Kebza 2005). Jak již bylo uvedeno, ve světové literatuře existuje několik definic a vymezení pojmu syndromu vyhoření. Kebza (2005, 135) uvádí výčet společných bodů různých pojetí burnout syndromu: 1.
Jde především o psychický stav, prožitek vyčerpání.
2.
Vyskytuje se zvláště u profesí obsahujících jako podstatnou složku pracovní náplně práci s lidmi.
3.
Tvoří jej řada symptomů především v oblasti psychické, částečně však též v oblasti fyzické a sociální.
4.
Klíčovou složkou syndromu vyhoření je zřejmě emoční exhausce, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a celková únava.
5.
1.3
Všechny hlavní složky tohoto syndromu rezultují z chronického stresu.
Formy syndromu vyhoření Burnout syndrom se může vyskytovat ve dvou formách (Stibalová 2010):
1.
Akutní forma - může se vyskytnout na začátku kariéry jako reakce na nadměrnou pracovní zátěž, která je kladena na zprvu nadšeného pracovníka, který často pracuje i za svoje kolegy. Po čase zjišťuje, že práce přibývá, postupně pociťuje únavu fyzickou a psychickou, má sklony k depresi, straní se lidí, dochází k dehumanizaci. Může k němu dojít i po několika měsících v nové práci.
13
2.
Chronická forma - přichází po delší době práce. Člověk hledá smysl své práce, hodnotí výsledky své práce ve srovnání s mírou dosaženého ocenění, objevují se pocity frustrace, převládá stereotyp, atd. Ostatní jedinci, včetně členů rodiny jsou vnímáni jako zátěž.
14
2
Etiologické faktory syndromu vyhoření, symptomy a diagnostika
2.1 Etiologické faktory Určité profese jsou náchylnější k syndromu vyhoření, ale samy o sobě nejsou jedinou příčinou jeho vzniku. Na vzniku tohoto syndromu se podílejí i další rizikové faktory (Jeklová, Reitmayerová 2006). Obecně lze tyto faktory, rozdělit do dvou základních skupin: 1. Vnější faktory – psychosociální stres – velká zátěž, kterou klade na zaměstnance samotná profese. 2. Vnitřní faktory – osobnostní nastavení jedince (Stibalová 2010). Skupiny etiologických faktorů dále specifikují M. Jeklová a E. Reitmayerová (2006, 15): „vnější faktory se týkají situace a kontextu, v němž se ohrožený jedinec nachází. Jedná se o podmínky v zaměstnání, v organizaci, kde pracuje, o situaci v osobním životě jedince, jeho rodinu a širší příbuzenský okruh, o společnost, v níž žijeme a podmínky, které na nás každodenně klade. Vnitřními faktory pak můžeme nazývat různé osobnostní charakteristiky daného člověka, které podporují vznik vyhoření, dále fyzický stav, a následně i způsoby chování a reagování v různých situacích, které jedinec používá“.
2.1.1 Stres Pojem stres vyjadřuje stav vnitřního napětí, resp. stav zátěže organismu, který je vyvolán působením zátěžového faktoru. Z pohledu patofyziologie - organismus odpovídá na stres uniformní neurohumorální odpovědí, která je základem obecného adaptačního syndromu (Nečas a kol. 2002). Stres možno chápat jako neobvyklou situaci, jejíž hrozba vyvolává významnou změnu chování (Miller in Křivohlavý 1994). Pojmy syndrom vyhoření a stres nejsou synonyma. Syndrom vyhoření je důsledkem chronického stresu a stresové faktory zde působí jako jeho spouštěče. Syndrom vyhoření tedy bývá způsoben dlouhodobou nerovnováhou mezi zátěží a fází klidu. Rovnováha mezi aktivitou a odpočinkem je v případě burnout narušena (Stock 2010).
15
Stresory, které se podílejí na iniciaci stresu se rozdělují na fyzické, psychické a sociální. Zda v nás stresory vyvolají chronický stres záleží na individuálním zhodnocení situace, schopnostech zvládnout stresovou situaci (coping), intenzitě a délce působení stresových faktorů (Stock 2010). Proto hovoříme o stresu jako o multifaktoriálním jevu, který je určen velkým počtem činitelů (Křivohlavý 1994). Stres se může objevit při různých činnostech, avšak burnout syndrom se obvykle objevuje jen u těch činností, kde člověk přichází do osobního styku s druhým člověkem, tedy při práci s lidmi (Křivohlavý 1998).
2.1.2 Rizikové faktory v zaměstnání Stock (2010) rozděluje rizikové faktory v zaměstnání do 4. kategorií: 1.
Nespecifické externí spouštěče - např. změny ve světě práce, nejistota pracovních poměrů.
2.
Specifické externí spouštěče - zvýšená pracovní zátěž, zhuštění pracovní náplně, nedostatek samostatnosti a pravomocí, nedostatek uznání a nefunkční kolektiv v rámci pracovních skupin a mezi spolupracovníky.
3.
Nespravedlivý systém rozdělování práce.
4.
Rozpor mezi hodnotami firmy a individuálními hodnotami jednice.
2.1.3 Rizikové faktory na úrovni společnosti Charakter dnešní společnosti zvyšuje nároky na jednotlivce, na jeho fyzické a emoční schopnosti. Je to dáno soutěživým typem společnosti, rychlým tempem přísunu nových informací, falešným obrazem uznávaného a úspěšného člověka, kterým je ten, kdo má prestižní zaměstnání a vydělává hodně peněz, zvyšující se tlak na ženy v domácnosti ohledně nástupu do práce (Jeklová, Reimayerová 2006).
16
2.1.4 Rizikové faktory na úrovni rodiny Nefungující sociální vazby v dysfunkční rodině zvyšují riziko rozvoje burnout syndromu. C. Stock (2010) poukazuje na zvyšující se procento tzv. „singles“, mladých lidí, kteří žijí bez partnera. Je to důsledkem stále více se prosazujícího individualizmu ve společnosti. Negativní vliv a potencující efekt na rozvoj syndromu vyhoření má i přehnaná starostlivost a zájem o problémy ostatních, nevyhovující bytové podmínky, dlouhodobá nemoc v rodině, partnerské konflikty (Jeklová, Reimayerová 2006).
2.1.5 Vnitřní rizikové faktory V. Kebza a I. Šolcová (2003, 3) považují osobnost za „klíčový vnitřní faktor, který ovlivňuje rezistenci člověka vůči negativním účinkům stresu. Osobnostní charakteristiky se v podmínkách stresu promítají do procesů zvládání stresu (coping) a to tak, že rozhodujícím způsobem ovlivňují hodnocení stresogenních situací a výběr strategií k jejich zvládnutí a tím i následné psychické procesy (např. emoce) a jejich neuroendokrinní složku“. V. Kebza (2005) vyjmenovává některé konkrétní charakteristiky a vlastnosti osob náchylných k vyhoření. Řadí mezi ně empatii, senzitivitu, obětavost, pedantství, entuziasmus, idealizmus atd. Mezi další vnitřní rizikový faktor vyhoření patří nízká míra resilience, tedy odolnosti, či nezdolnosti člověka při zvládání složitých situací (Stock 2010). „Odolnost je dána jednak konstitučně, jednak vývojovými faktory a také je možné ji trénovat“ (Bartošíková 2006, 26). Kardiologové Friedman a Roseman rozdělili lidi na dvě skupiny dle typu chování: 1.
Typ chování A - zahrnuje lidi, kteří jsou soutěživí, velice pilní, perfekcionisté, kladou práci na první místo, často pracují i doma, v jednání s druhými jsou asertivní, až agresivní, výbušní, netrpěliví. Ostatní se jim jeví pomalí, tito lidé mají vysoké cíle.
2.
Typ chování B - představují lidé velké výkonnosti, pro které však úspěch v práci není jediným cílem, mají své zájmy a umí odpočívat a mají čas na rodinu. Z výše uvedeného lze dedukovat, že syndrom vyhoření se častěji objevuje u lidí
s typem chování A (Křivohlavý 1998).
17
2.2 Symptomy syndromu vyhoření V. Kebza a I. Šolcová (2003) popisují jednotlivé příznaky syndromu vyhoření podle úrovní, v nichž se projevují: Úroveň psychická: -
pocit, že namáhavé úsilí o něco trvá dlouho a nepřináší efekt,
-
pocit duševního vyčerpání,
-
útlum aktivity, ztráta motivace,
-
depresivní ladění, pocit beznaděje, pocit vlastní bezcennosti,
-
negativizmus, cynizmus, hostilita k osobám v pracovním styku (k pacientům, klientům, zákazníkům atd.),
-
sebelítost, sklon k rutinním postupům, užívání stereotypů.
Úroveň fyzická: -
únava organismu, celková slabost,
-
bolesti hlavy, svalové bolesti (myalgie),
-
poruchy krevního tlaku,
-
zvýšené riziko vzniku závislostí,
-
vegetativní obtíže: změny srdeční frekvence, zažívací obtíže, dechové poruchy, atd.
Úroveň sociálních vztahů: -
nezájem, lhostejnost ve vztahu k okolí,
-
redukce kontaktu s kolegy, či klienty,
-
nechuť k vykonávanému povolání,
-
pokles empatie,
-
narůstání konfliktů s okolím. 18
C. Stock (2010) rozeznává tři základní symptomy vyhoření: 1. Vyčerpání Vyčerpání dále dělí na emoční a fyzické. Mezi projevy fyzického vyčerpání řadí nedostatek energie, slabost, náchylnost k infekčním onemocněním, poruchy spánku, paměti, různé funkční poruchy. Projevy emočního vyčerpání jsou např. bezmoc, beznaděj, pocity strachu, prázdnoty, ztráta sebeovládání, osamocení. 2. Odcizení Odcizením rozumí ztrátu idealizmu, cílevědomosti, odosobněný až lhostejný postoj ke své práci a svému okolí. Klienti začínají být vnímání jako přítěž. 3. Pokles výkonnosti Snížení produktivity spočívá v tom, že jedinec se považuje za neschopného, ztrácí důvěru ve vlastní schopnosti, k provedení úkonu vyžaduje více času.
2.3 Fáze syndromu vyhoření Burnout je proces, který se neustále vyvíjí a prochází jednotlivými fázemi (Stibalová 2010). V. Kebza a I. Šolcová (2003) předkládají koncepci čtyř základních fází vyhoření dle C. Maslachové: 1. fáze – prvotní nadšení a zaujetí pro danou věc spojené s dlouhodobým přetěžováním, 2. fáze – začíná se objevovat vyčerpání psychické a částečně i fyzické, 3. fáze – nastupuje dehumanizovaná percepce okolí jako obranný mechanizmus proti dalšímu vyčerpání, 4. fáze – totální vyčerpání, nezájem o okolí, lhostejnost. K. Stibalová (2010, 21) dodává, že „ přechod z první do druhé fáze někdy může být plíživý, člověk si někdy ani neuvědomí, že vykonává práci nad rámec svých možností fyzických či psychických. Následuje stádium střízlivění. Člověk se získanými zkušenostmi poznává, že ne každému může pomoci. Cítí, že mu práce zevšedňuje, začne se ptát po smyslu, začíná hledat více času na sebe, koníčky a rodinu. Mnohdy ani tam nenachází smysl. Stává se alergickým na přítomnost druhých lidí, může upadat do apatie“. 19
K. Merg a T. Knödel (2007) představují 12 fází syndromu vyhoření dle Freudenbergera a Northa. Na základě tohoto pojetí vývoj burnout začíná pocitem nutnosti osvědčit se, pokračuje přes zesílené nasazení, zanedbávání vlastních potřeb a popírání vlastních problémů až ke změně chování, vnitřní prázdnotě, depresi a úplnému vyhoření jednotlivce.
2.4
Diagnostika syndromu vyhoření Diagnostika burnout syndromu vychází z pozorování symptomů u osob, v jejichž
chování se syndrom vyhoření začíná projevovat, z prožitku symptomů u postižených osob a ze speciálních psychologických metod. Nejčastěji jsou pro potřeby diagnostiky užívané dotazníky založené na posuzovacích škálách (Kebza, Šolcová 2003). Příklady diagnostických dotazníků blíže specifikuje J. Křivohlavý (1998): 1. Dotazník BM, Burnout Measure A. Pinesové a E. Aronsona, slouží k vypočtení míry vlastního psychického vyhoření, zaměřuje se na tři oblasti exhausce, a to fyzickou, emocionální a duševní. 2. Dotazník MBI, Maslach Burnout Inventory, je metodou k odbornému vyšetření syndromu vyhoření, která zjišťuje tři faktory: emocionální vyčerpání, depersonalizace a snížený pracovní výkon. Podle MKN-10 – Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: Desátá revize (WHO 2008), je syndrom vyhoření zařazen do: Kapitola XXI - Faktory ovlivňující zdravotní stav a kontakt se zdravotnickými službami, skupina Z73 - Problémy spojené s obtížemi při vedení života, podskupina Z73.0 - Vyhasnutí (vyhoření). V MKN-10 (WHO 2008) se dále uvádí, že položky „Z“, a tedy i diagnóza syndromu vyhoření znamená přítomnost okolnosti, která ovlivňuje zdravotní stav osoby, ale sama o sobě není běžnou nemocí nebo poraněním. Jedná se o připojený faktor, který je nutné brát v úvahu, když se osobě poskytuje péče pro nějakou nemoc nebo poranění. Syndrom vyhoření není tedy klasifikován jako nemoc.
20
Syndrom vyhoření a příčiny, které k němu vedou jsou závažným neurotizujícím faktorem, a to znamená, že v praxi se syndrom vyhoření nejčastěji diagnostikuje jako Neurotické poruchy, Stresové poruchy, Somatoformní poruchy, tedy skupiny diagnóz F40–F48 dle MKN-10. Ve svém důsledku je burnout obvykle vyhodnocován jakožto součást Reakce na těžký stres a Poruchy přizpůsobení. Burnout syndrom může rovněž vést k rozvoji závislostí na omamných látkách (Čeledová a kol. 2010). Z výše uvedeného plyne, že kvantifikovat četnost výskytu syndromu vyhoření v populaci je velice obtížné, protože diagnóza není přesně vymezena a pro podobnost s jinými nemocemi může být skryta za řadu dalších diagnóz.
2.5 Diferenciální diagnóza Syndrom vyhoření je nutno odlišit od jiných poruch a chorob, se kterými má shodné nebo podobné symptomy. Základní charakteristika burnout syndromu je jeho vazba na zaměstnání (Kebza 20005). Deprese Syndrom vyhoření vykazuje společné znaky s depresivní epizodou (smutná nálada, pocit marnosti, pokles až ztráta energie), ale liší se od ní hlavně tím, že je výhradně vázán na pocity z práce a v práci. Depresivní prožitky u postižených burnout syndromem mizí např. v době dovolené (Bartošíková 2006). Dle A. B. Potterové (1994, 13) „Pracovní vyhoření se může také nazývat pracovní depresí“. Výrazným odlišujícím znakem, který je typický pro endogenní depresi, a naopak chybí u depresivního ladění v případě syndromu vyhoření, je sezónnost výskytu. Pacienti s endogenní depresi mají sklon k sebeobviňování, v případě burnout jde především o obviňování okolí (Kebza 2005). Stres Každý člověk se může dostat do stresu, naproti tomu burnout se objevuje jen u lidí, kteří jsou intenzivně zaujati svou prací, mají vysoké očekávání, vysoké cíle. Stres se může objevit při činnostech různého druhu, burnout se vyskytuje jen u těch činností, kde člověk přichází do kontaktu s druhým člověkem, tj. při práci s lidmi (Křivohlavý 1998). Vyhoření může být klasifikováno jako poslední fáze stresové reakce (Bartošíková 2006).
21
Syndrom chronické únavy (Chronic Fatique Syndrom, CFS) Společným znakem vyhoření a CFS je výskyt únavy. UCFS lze navíc identifikovat i další symptomy jako: zvýšená teplota, bolest v krku, bolestivost lymfatických uzlin, migrující otoky, bolesti svalů, kloubů (Kebza, Šolcová 2003). J. Křivohlavý (1998) dále dodává, že únava má obecně užší vztah k fyzické zátěži, než je to v případě burnout. Z fyzicky ovlivněné únavy se na rozdíl od syndromu vyhoření lze zregenerovat odpočinkem. Alexithymie Alexithymie je porucha, která vykazuje tyto společné znaky s vyhořením: oploštělá emocionalita, otupělost v sociálních vztazích, redukce invence. Základním diferenciálně diagnostickým rysem je hlavní znak alexithymie, tj. nedostatek slov k vyjádření, k popisu emocí. Naproti tomu, v případě burnout, i když je emocionalita oploštělá, pacienti jí umí dostatečně slovně vyjádřit (Kebza, Šolcová 2003). Existenciální neuróza Při existenciální neuróze jde o pocit naprosté existenční beznaděje, bezmoci. V případě burnout se s podobnými pocity setkáváme jen na konci tohoto procesu, v iniciační fázi je naopak intenzivní prožitek smysluplnosti života (Křivohlavý 1998).
2.6 Léčba burnout 2.6.1
Eliminace stresu Základem léčby syndromu vyhoření je odstranění stresogenních faktorů a podpora
salutorů, tj. faktorů, které působí preventivně. Např. reorganizace v oblasti pracovního prostředí - změna organizace práce, struktury práce, užití metod time managementu (Weber, Jeakel-Reinhard 2010). Důležité je správné střídání práce a odpočinku, dostatek rehabilitace a dovolené.
22
2.6.2
Psychoterapie V léčbě syndromu vyhoření se uplatňuje psychoterapie, a to zejména dvě školy
existencionální psychoterapie: 1. Daseinsanalýza – se snaží pomoci nalézt člověku cestu k pochopení jeho existence a pomoci mu k jeho existenci, což je z hlediska burnout syndromu významné. Důraz se klade na jedinečnost a neopakovatelnost individuality pacienta, cílem je pochopení vlastní existence, ovládnutí umění „být sám sebou“ (Kebza, Šolcová 2003, 19). 2. Logoterapie – se snaží pomoci pacientovi nalézt životní smysl cestou objevování nových hodnot a jejich přejímání pacientem (Kebza, Šolcová 2003). Z psychoterapeutických postupů se dále uplatňuje behaviorální terapie.
2.6.3
Farmakologická léčba Zahrnuje léčbu symptomů, užívají se antidepresiva, anxiolytika, betablokátory
(Weber, Jeakel-Reinhard 2010).
2.6.4
Změna zaměstnání Změna profese je nejúčinnější možnosti léčby syndromu vyhoření. Změna profese
vyžaduje rekvalifikaci, mnohdy se jí samotní zaměstnanci i z tohoto důvodu brání (Stibalová 2010). V případě předcházení syndromu vyhoření či v procesu jeho léčby je nejdůležitějším faktorem posilování preventivních faktorů. Podrobnější přehled o prevenci burnout syndromu je náplní 3. kapitoly.
23
3
Prevence syndromu vyhoření Se stavem vyhoření je možné bojovat, ale existují i cesty jak mu předcházet
(Křivohlavý 1998). Prevenci syndromu vyhoření lze spatřovat ve dvou základních rovinách, a to jak na straně jednotlivce - osvojením si postupů hodnocení stresogenních situací a stretegie zvládaní stresu, tak na straně zaměstnavatele (Bartošíková 2006).
3.1 Prevence na úrovni jednotlivce 3.1.1 Sociální opora Funkční síť sociálních vztahů a citová podpora ze strany rodiny, příbuzných, přátel, ale i ze strany kolegů (Stock 2010). Sociální opora je zdrojem uznání a emoční podpory, zpětné vazby, povzbuzení, naslouchání a spolupráce (Jeklová, Reitmayerová 2006). Sociální opora hraje v prevenci vyhoření důležitou roli.
3.1.2 Smysluplnost života Předpokladem toho je přehodnocení a sestavení žebříčku hodnot. Nejde jen o to mít v životě nějaký cíl, ale mít cíl, který je konkrétní, nadějný, hodnotný a reálný, tedy dosažitelný (Křivohlavý, Pečenková 2004).
3.1.3 Pozitivní vztah člověka sama k sobě Na základě zdravého „já“ můžeme stavět reálné sebehodnocení a sebevědomí (Krahulová 2010, 23).
3.1.4 Odpočinek, relaxace, zdravý spánek, pohyb, pěstování zájmů Odpočinkem rozumíme činnost diametrálně odlišnou od činnosti, kterou vykonáváme v práci. Relaxace znamená uvolňování napětí v organizmu. Uvolnění napětí je v případě relaxace vědomé. Dostatek pohybu je cestou k dobré fyzické kondici. Pěstování koníčků přináší do života radost, uvolnění, uspokojení, je zdrojem salutorů, tj. protektivních faktorů působících proti stresorům (Jeklová, Reitmayerová 2006, Krahulová 2010).
24
3.1.5 Úsilí jedince o přijatelné pracovní podmínky Ujasnění si pracovních úkolů se zaměstnavatelem, hlídání si vlastních hranic, dostatečných kompetencí, dovedností a znalostí ke splnění úkolů. Důležité je i vytvoření harmonického pracovního místa s dostatkem světla, tepla a klidu (Jeklová, Reitmayerová 2006).
3.1.6 Zásady efektivního time managementu Time management představuje soubor technik, které jsou zaměřené na účelné zorganizování pracovního režimu. Pravidla efektivního time managementu: -
vytvořit seznam úkolů, které musí být v ten den vykonány,
-
stanovit kritické úkoly a věnovat jim prioritní pozornost,
-
stanovit priority jednotlivých úkolů,
-
důležitý úkol řešit samostatně, triviální úkoly provádět paralelně,
-
rozčlenit složité úkoly do několika jednodušších,
-
číst selektivně,
-
udržovat pořádek na pracovním místě,
-
kontrolovat svůj čas atd. (Pitra 2008).
K. Stibalová (2010) doplňuje preventivní význam chování typu „B“ se zvládáním asertivních technik.
3.2 Prevence na úrovni zaměstnavatele 3.2.1 Úprava pracovních podmínek Vymezení pracovních úkolů a kompetencí, aby pracovník znal svou úlohu na pracovišti, nepřetěžování pracovníků (Jeklová, Reitmayerová 2006). Dodržování zákoníku práce při práci přesčas, při práci na částečné úvazky. Preventivní a motivační charakter má i účast zaměstnanců na rozhodování a s tím spojené zvýšení jejich zodpovědnosti.
25
3.2.2 Týmová spolupráce Výsledkem týmové spolupráce je kolektivní pocit důvěry, sounáležitosti, větší produktivita a efektivita ve srovnání s individuálními výkony, což je zdrojem radosti a dalším zdrojem motivace. Tým sdílí společný cíl, je v něm podporována vzájemná důvěra a respekt, má jasně stanoveny kompetence a pravomoci. Tým má vedení. Další charakteristikou týmové práce je nadšení a angažovanost pro věc. Tým je důležitým zdrojem sociální opory (Bartošíková 2006).
3.2.3 Možnost vzdělávání a regenerace Umožnění účasti zaměstnanců na školicích akcích, seminářích a přednáškách, umožnění rekvalifikace, dálkového studia, zprostředkování zahraničních stáží ke zvýšení odbornosti a kompetencí pracovníků. Racionální rozpis služeb s ohledem na přání a možnosti zaměstnance, podpora sportovních aktivit, podpora účasti na kulturních akcích, kondičních programech, dostatek dovolené (Bartošíková 2006).
3.2.4 „Zdravá“ firemní kultura Firemní kultura je souborem hodnot, postojů a norem chování, které jsou ve firmě sdíleny. Stav firemní kultury ovlivňují: firemní strategie, organizační struktura, styl vedení pracovníků, schopnosti pracovníků a spolupráce mezi jednotlivými prvky organizace. Stav firemní kultury má významný vliv na rozvoj organizace. Stav organizační kultury je potřeba žádoucím směrem usměrňovat činnostmi vedoucích pracovníků (Pitra 2008). Firemní kultura je nástrojem zvýšení výkonnosti firmy a zdrojem motivace pracovníků.
3.2.5
Supervize Supervizi definují T. a J. Tošnerovi (2002, 15) jako:,,Systematickou pomoc
(individuální či skupinovou) při řešení profesionálních problémů v neohrožující atmosféře, která dovolí pochopit osobní, zejména emoční podíl člověka na jeho profesním problému“. Supervize je zaměřená na zlepšení pracovní situace, pracovní atmosféry, organizace práce, podporu kvality práce a vzájemnou spolupráci. Její cílem je tedy zvýšit kvalitu práce a podpořit profesní růst pracovníka (Bartošíková 2006). Osoba, která provádí supervizi se nazývá supervizorem. Supervidovaným může být jedinec nebo skupina pracovníků, jedná se tedy o osobu či osoby, kterým je supervize poskytována.
26
Supervize je činnost, která směruje k zvýšení reflexe (uvědomovaného vnímání) vlastní práce a sebereflexe (uvědomovaného sebevnímání) stavů, do kterých se jedinec dostává v souvislosti s prací s lidmi. Supervize se realizuje prostřednictvím zaměřeného pozorování a cílených otázek. Hlavními funkcemi supervize je řízení, vzdělávání a podpora: 1.
Funkce řídící – hodnocení a posuzování pracovníkova výkonu s cílem pochopení jeho profesionálních hodnot, neslouží jako zdroj informací o jeho výkonu pro hodnocení ze strany nadřízených.
2.
Funkce vzdělávací – předávání zkušeností z praxe, rozvoj odbornosti.
3.
Funkce podpůrná – pomoc při snášení pracovní zátěže, dodávání pracovního odhodlání a naděje, s cílem podpory při zvládání profesních nároků (Černý 2008).
Z. Havrdová a M. Hajný (2008) rozdělují supervizi podle účelu do 3 skupin: 1.
Supervize zaměřená na organizaci – její účelem je určit strukturu organizace, stanovit pravidla řízení organizace, určit srozumitelný pracovní kontext s vymezením pracovních rolí pracovníků, je zaměřená na firemní kulturu a podporu vztahů mezi zaměstnanci a managementem. Objednatelem supervize je sám management. Objednává si ji pro sebe, nejčastěji v souvislosti s novým projektem či programem.
2.
Supervize zaměřená na zaměstnance – má za cíl udržení motivace pracovníků a uspokojení jejich potřeb ve vztahu k práci. Objednatelem supervize je vedení organizace, důvodem může být snaha stabilizovat personál (nepříznivá atmosféra na pracovišti), snaha ukázat zájem organizace o potřeby svých zaměstnanců (součást prevence syndromu vyhoření). Vhodná je supervize u nového pracovníka, nového člena týmu.
3.
Supervize zaměřená na případ – jejím účelem je najít nejlepší postup či řešení konkrétních případů. Případová supervize je často zaměřena současně i na pracovníka, který případ řeší.
Supervize může být poskytována jednotlivci, skupině nebo týmu pracovníků. Na základě příjemce supervize rozlišujeme následující formy supervize: 1.
Individuální supervize – práce s jedním pracovníkem. Zaměřena na zkoumání vztahu pracovníka k jeho klientovi. Cílem je uvědomění si procesů a vztahů zdravotníka k pacientovi.
27
2.
Supervize skupinová – určena pro 3 až 12 osob, které mají společný pracovní zájem, např. stejnou klientelu, pracují ve stejné pracovní oblasti, nemají však společný pracovní úkol a nejsou ve vztahu podřízenosti či nadřízenosti. Mezi účastníky supervize se mohou navazovat nové vztahy, vytváří se vhodný prostor pro reflexi témat a efektivní učení. Skupinová supervize je zdrojem množství podnětů od členů skupiny. Supervizanti se učí komunikaci a participují na řešení problémů.
3.
Týmová supervize – je zaměřená na vztahy na pracovišti, kompetence a role jednotlivých členů týmu (Havrdová, Hajný 2008). Externí supervizi prování supervizor, který není zaměstnancem organizace, naproti
tomu interní supervizor je zaměstnancem organizace, kde supervize probíhá (Bednářová 2010). S výhodou se upřednostňuje a doporučuje využití externího supervizora a jeho nezávislého a objektivního pohledu na řešenou problematiku. Jedním z typů supervize jsou „bálintovské skupiny“, které do praxe zavedl Michael Bálint, anglický lékař a psychoanalytik maďarského původu, který se zabýval vztahem praktický lékař–pacient (Bartošíková 2006). Bálintovské skupiny jsou určeny pro pracovníky v pomáhajících profesích (lékaři, duchovní, atd.), obvyklý počet členů je 6–12 osob, délka sezení je 90 minut, optimální počet setkání je šest. Na sezení je otevřen případ pracovník–klient, s kterým není referující spokojený, jak se odehrál. Následují otázky účastníků skupiny, jejich volné asociace za jednotlivé osoby daného případu a finálně praktické náměty a postupy, jaké by účastníci zvolili, kdyby byli na místě referujícího. Nakonec se vyjádří referující, zda práce skupiny naplnila jeho očekávání, jestli získal nové zážitky, podněty a pohledy na daný případ. Skupina je vedena vedoucím, který průběh skupiny usměrňuje, stojí na straně referujícího. Vedoucí musí splňovat vysoké nároky. Cílem bálintovských seminářů je, aby si pomáhající uvědomil vlastní postoje, prožitky a chování ve vztahu ke klientovi (Havrdová, Hajný 2008). Dle T. a J. Tošnerových (2002, 15) je odborně prováděná supervize „jedním z nejlepších preventivních opatření proti syndromu vyhoření“.
28
3.3
Specifika prevence u zaměstnanců ve zdravotnických profesích Výše uvedené možnosti preventivních opatření, jak ze strany jednotlivce či
organizace, jsou platné obecně, tedy lze je aplikovat i u zdravotnických povolání. Práce ve zdravotnictví však vzhledem ke své fyzické, emocionální a psychické náročnosti vyžaduje i některé specifické postupy zavádění a implementace preventivních opatření.
3.3.1 Dodržování hranic Práce a úzký kontakt s nemocnými a trpícími s sebou nese riziko splynutí, tedy vžití se do pacienta. Zdravotník se začíná zabývat více pacientem než sebou, či svým okolím. Splynutí je nebezpečné pro obě strany, tedy zdravotníka a pacienta, protože dochází ke ztrátě nadhledu nad situací pacienta. Proto pracovníci zdravotnických profesí musí udržovat „profesionální odstup“ jako formu prevence. Nacházení hranic blízkosti a vzdálenosti ve vztahu k pacientovi je neustále probíhající proces, pracovník se snaží neprožívat vše s pacientem, tolik s ním nesoucítit, ale zároveň se nesmí stát necitlivým (Bartošíková 2006).
3.3.2 Supervize ve zdravotnictví I zde plní supervize tři funkce, a to řídící funkci, která vede pracovníka k tomu, aby porozuměl své pracovní roli a svým kompetencím, vzdělávací funkci, která pomáhá zdravotníkům k reflexi a učení se z prožitého a podpůrnou funkci s cílem odreagování a pozitivního zpracování emocí. Supervizorem může být externí odborník nebo zaměstnanec zdravotnického zařízení. V českém prostředí převládá dojem, že supervize je spíše forma kontroly s cílem najít nedostatky, a proto se k ní zdravotníci staví vlažně. Z toho důvodu plyne potřeba naučit zdravotníky co je supervize a co pozitivního jim může přinést. Dále je důležité naučit pracovníky formulovat svoji „zakázku“ na supervizora, určit zda supervidovaný očekává emocionální či odbornou podporu. V prostředí zdravotní péče lze využít individuální supervize - například vedení staničních a vrchních sester. Mezi nejpřínosnější formy supervize patří týmová supervize, kdy zdravotníci nejčastěji otevírají případy jednotlivých pacientů, jejich blízkých i pozůstalých. Výhodou týmové supervize je, že z podpory poskytnuté jednomu pracovníkovi profituje celý tým. Ve zdravotnictví se doporučuje využití tzv. bálintovských skupin: „Bálintovská skupina se snaží vcítit se do toho, co se děje v lékaři, co v pacientovi, jaká jsou jejich přání a nároky, jak referující lékař na pacienta reaguje, ale i jak by reagovali ostatní“ (Havrdová, Hajný 2008, 141). 29
3.3.3 Eliminace rutiny a stereotypu Snaha obměňovat pracovní postupy a používané materiály. Patří sem i učení se od druhých, cirkulace pracovníků po odděleních, doporučuje se i střídaní pracovních rolí a činností v rámci jednoho týmu (Bartošíková 2006).
3.3.4 Critical incident stres management (CISM) CISM je program, který byl založen s cílem pomoci pracovníkům pohotovostních složek. Hlavním cílem je poskytnout krizovou intervenci v průběhu nebo po skončení kritické události,
která
slouží
k minimalizaci
stresu
zasahujících
osob
a urychlení
jejich
rekonvalescence. Příkladem kritických událostí jsou: smrt nebo vážné zranění pracovníka záchranné služby, zranění nebo úmrtí dítěte, sebevražda, havárie s více oběťmi, přírodní katastrofa (Justesen 2010). CISM je dobrovolný vzdělávací proces, který je někdy pojmenován jako „psychologická první pomoc“. Existuje několik typů CISM (CISM International 2010) : 1.
Debriefing – formální skupinové setkání nebo diskuze o mimořádně nepříjemné kritické událostí, která slouží k zmírnění dopadu kritické události a zotavení ze stresu v souvislosti s touto událostí. CISM je poskytován profesionály (psychology) a profesními kolegami (peer). V ideálním případě je debriefing vedený 24-72 hodin po incidentu.
2.
Defusing (zneškodňování) – jedná se o kratší, méně formální intervenci, která je vedená do 4 hodin po kritické událostí. Hlavní cílem je stabilizovat účastníky událostí. Defusing poskytuje emoční podporu, podporu při zvládaní stresu. Defusing i debriefing jsou dobrovolné intervence.
3.
Pre-crisis education (předkrizové vzdělávání) – nácvik strategických reakcí na krizové situace, nácvik zvládaní stresu, jedná se o soubor preventivních opatření. Tato část CISM se provádí formou seminářů a školení.
3.3.5 Psychosociální intervenční služba Psychosociální intervenční služba je zřízena např. v rámci zdravotnických záchranných služeb. Navazuje na principy CISM. Tvoří jí skupina peerů, tedy „vrstevníků“, profesních kolegů, kteří jsou schopni v případě kritické situace poskytnout komplexní pomoc záchranářům, řidičům, lékařům, sestrám i operátorkám. Tým peerů vede klinický psycholog, jedná se o skupinu záchranářů, kteří prošli certifikovaným výcvikem (Humpl 2012). 30
3.3.6 Péče o psychické zdraví zdravotníků Zahrnuje spolupráci s psychology k osvojení dovedností nutných pro předcházení stresu, podpůrné programy zaměřené na osobnostní rozvoj, akce zaměřené na zdravý životní styl (Bartošíková 2006).
3.3.7 Průzkum spokojenosti zdravotníků Realizovat a vyhodnocovat dotazníky spokojenosti zaměstnanců a vyvozovat z nich důsledky a opatření ke zvýšení jejich spokojenosti jako cesty k prevenci syndromu vyhoření.
31
4
Syndrom vyhoření ve zdravotnických profesích a jeho důsledky Zdravotnické profese lze členit na povolání lékaře, zubního lékaře, farmaceuta
a nelékařská zdravotnická povolání. Zákon č. 338/2008 Sb. definuje zdravotnické povolání jako vykonávání souhrnu činností při poskytování zdravotní péče. Mezi nelékařské zdravotnické profese mimo jiné patří následující povolání: všeobecná sestra, zdravotnický asistent, ošetřovatel, sanitář, fyzioterapeut, zdravotně-sociální pracovník, zdravotnický záchranář, klinický psycholog, nutriční terapeut atd. Práce ve zdravotnictví je spojena s větší mírou stresu, nežli u jiných povolání. Velká zátěž zvyšuje riziko mylných výkonů či rozhodnutí, pracovních úrazů, psychosomatických onemocnění. Nadměrná zátěž ve zdravotnictví je rovněž důvodem, proč lékaři a zdravotní sestry opouštějí zdravotnictví (Nešpor in Bartošíková 2006). Bartošíková (2006) dělí zdroje zátěže ve zdravotnictví na 3 základní okruhy: zátěž vztahující se k pracovní činnosti, zátěž plynoucí z odlišnosti diagnóz ošetřovaných pacientů a zátěž týkající se osobnosti pracovníků.
4.1
Syndrom vyhoření u zdravotních sester V současné době klade medicína vysoké nároky na odbornou připravenost zdravotní
sestry, a to nejen v oblasti praktické účasti na léčbě nemocného, ale i v oblasti psychologického působení na pacienta (Gulášová 2004). Zvyšující se nároky na kvalifikaci a odborné dovednosti jsou definovány v příslušných právních předpisech. Zodpovědnost za životy a pohodu pacientů může být na jedné straně zdrojem uspokojení z práce, na druhé straně se ale zdravotní sestry mohou cítit při plnění svých náročných úkolů vyčerpané a citově opotřebované (Novotná 2004). Při vykonávání svého povolání se zdravotní sestra musí vypořádat s nadměrnou zátěží v oblasti fyzické, chemické, psychické, emocionální i sociální. Sestry jsou vystavené ve velké míře statickému, či dynamickému zatížení, jako např. stání při práci s asistencí u lůžka, stání u vizity, polohování pacientů, úprava lůžka atd. Sestra přichází do kontaktu s medikamenty, dezinfekčními prostředky, ale také i s exkrementy pacienta a dalšími nepříjemnými podněty jako jsou např. otevřené rány. Od sestry se vyžaduje neustálá pozornost, pružnost, zodpovědnost za následky své práce, zacházení s intimitou pacienta, intenzivní komunikace 32
s pacientem a jeho okolím. Sestra je konfrontována s utrpením, bolestí. Zdrojem komplikací je i vícenásobná podřízenost zdravotní sestry, a to lékaři a sesterskému managementu. Při práci ve směnách dochází k narušení cirkadiánního rytmu (denního rytmu), protrahovanému nedostatku spánku, který je jednou z hlavních příčin únavy a vyčerpání (Bartošíková 2006). Z hlediska atmosféry na pracovišti a pracovní morálky sester je důležitá kvalita vztahů lékař–sestra. Zdravotní sestry označují nevhodné chování lékaře na pracovišti za zdroj stresu. Nevhodný typ chování lékaře se dle sester nejčastěji vyskytuje po dotazu na objasnění ordinace lékaře, po vyřízení vzkazu lékaři, že ho někdo volá, nebo když se lékaři domnívají, že jejich ordinace nebyly vykonány správně (Rosenstein in Bártlová 2004). Evropská studie NEXT (Nurses Early Exist Study), probíhající v letech 2002-2005 v 10 zemích Evropy (Belgie, Finsko, Francie, Německo, Velká Británie, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Švédsko, Slovensko), identifikovala konflikt Work–Family (Práce–Rodina) jako jednu z příčin odchodů zdravotních sester ze zdravotnictví. Konflikt Work–Family představuje konflikt rolí zdravotní sestry, kdy například únava plynoucí z nadměrné zátěže v práci limituje zdravotní sestru–matku při zvládaní aktivit doma, v rodině. Mezi signifikantní příčiny konfliktu Work–Family patří noční služby a práce přesčas. Přesčasová práce zdravotních sester ve sledované studii NEXT představovala v průměru 2 hodiny a 20 minut týdně ( Simon a kol. 2004). Ve studii NEXT byl syndrom vyhoření definován jako profesionální exhausce. Výzkum potvrdil přítomnost těžké psychické zátěže u 23 % účastníků. Nejvyšší stupeň vyhoření byl identifikován ve věkové skupině 30–35 let. Mezi státy s nejvyšším skórem syndromu vyhoření
na základě výsledků studie NEXT patří Belgie, Slovensko, Velká
Británie a Francie (Hasselhorn a kol. 2005). Syndromem vyhoření u zdravotních sester se zabývaly i další výzkumy na území České republiky. Z výzkumu Novotné (2004) vyplývá vyšší procento syndromu vyhoření u zdravotních sester pracujících v oblasti chronické péče ve srovnání se sestrami, které pracují na akutních odděleních. Sestry z chronické péče pracují často s velkým počtem starých lidí, setkávají se opakovaně se smrtí a utrpením nemocných v závěrečném období života, což se velice negativně odráží v jejich emocionální rovině.
33
Hosák a kol. (2005) srovnával výskyt syndromu vyhoření u zdravotních sester pracujících v psychiatrické léčebně a na interním oddělení. Výsledky ukázaly, že zdravotní sestry pracující na psychiatrii nejsou burnout syndromem postiženy tolik jako sestry pracující na interním oddělení. To znamená, že práce s duševně nemocnými, která je náročná na komunikaci a na empatii je určitým protektivním faktorem proti vyhoření. Vysvětlením mohou být znalosti a dovednosti v oblasti péče o duševní zdraví, které pracovníci získají v průběhu práce na psychiatrii. V profesi zdravotní sestry lze spatřit protektivní, tj. ochranné faktory proti syndromu vyhoření, které je za potřebí potencovat. Bartošíková (2006) přináší přehled některých protektivních faktorů: -
kontakt s různorodými lidmi jako zdroj obohacení a rozšíření vlastních obzorů,
-
porovnávání vlastních starostí se starostmi jiných lidí může vést k přehodnocení vlastních postojů,
-
získání ocenění z práce, např. poděkováním pacienta,
-
pomoc druhým lidem, pocit smysluplnosti práce,
-
zkušenosti z náročné práce zvyšují pocit osobní kompetence,
-
poměrně vysoký společenský statut,
-
nadprůměrné znalosti v oblasti zdraví a nemoci ve srovnání s jinými lidmi.
4.2
Syndrom vyhoření u záchranářů Mezi stresogenní faktory u záchranářů patří přítomnost nepřirozené, tj. náhodné nebo
hromadné smrti, nezbytnost práce ve směnách, poskytování zdravotní péče v nepříznivých klimatických podmínkách, agrese ze strany pacientů, dilemata při třídění postižených při hromadných neštěstích. Naproti tomu práce operátorů na operačním středisku je náročná na komunikaci s osobami ve stresu. Operátoři musí mít přehled o situaci ve spádovém území, o výjezdu posádek, musí umět organizovat umístnění pacientů do zdravotnických zařízení, a v neposlední řadě musí být také schopni poskytnout první pomoc po telefonu (Šeblová 2007). 34
Ze studie J. Šeblové (2007) s názvem „Zátěž a stres pracovníků záchranné služby s potenciálním vyústěním v burnout syndrom - možnosti včasné diagnózy, terapie a prevence“, která byla uskutečněna v České republice ve 2 fázích, a to v roce 2003 a 2005 vyplynulo, že největším stresorem pro záchranáře je neúspěšná kardiopulmonální resuscitace nebo úmrtí dítěte. Výsledky studie dále odhalily vysokou zkušenost s ohrožením vlastního života během výkonu služby, a to celkově u 71 % členů posádky. Počínající nebo již rozvinutý burnout syndrom vykazovalo 17 % účastníků v roce 2003, 19 % účastníků v roce 2005.
4.3
Syndrom vyhoření u lékařů Burnout syndrom se objevuje nejvíce u povolání náročných na mezilidskou
komunikaci a kontakt s lidmi. Mezi nejvíce ohrožené profese patří i lékaři. Syndrom vyhoření neohrožuje pouze lékaře samotné, ale má vliv i na poskytovanou zdravotní péči a tedy na zdraví pacienta. Burnout syndrom se řadí mezi nejvýznamnější prediktory lékařských pochybení. U lékařů trpících depresemi a pracovním vyčerpáním se udává až šestinásobný výskyt omylů (Ptáček, Kuželová, Čeledová 2010). Faktory syndromu vyhoření u lékařů lze dělit do dvou základních skupin: 1. faktory bezprostředně související s výkonem lékařského povolání, 2. faktory vycházející primárně z pracovních podmínek lékaře (Ptáček, Kuželová, Čeledová 2010). Zdrojem stresu u lékařů je obtížná kompatibilita profesních a rodinných povinností, tedy konflikt rolí práce–rodina (Warde in Křížová 2006). Mezi další příčiny vzniku burnout syndromu patří vysoké nároky na sebe, neschopnost požádat druhého o pomoc, špatný tělesný stav, monotónnost práce, nedostatek autonomie, nedostatek radosti (Top lékař 2012). V celém západním světě je pozorována narůstající nespokojenost lékařů s podmínkami výkonu své profese (Allen, Payne in Křížová 2006, 95). E. Křížová (2006) uvádí tyto příčiny nespokojenosti: -
byrokratizace a ekonomické tlaky: přílišná administrativa, chování zdravotních pojišťoven, závislost na zdravotních pojišťovnách, převaha rutinních činností,
-
přepracovanost a rostoucí nároky: velký počet pohotovostních služeb, neřešená personální situace, rostoucí a trvalý psychický stres, vysoká míra odpovědnosti, 35
-
chování pacientů: vysoké nároky pacientů, nízký zájem o vlastní zdraví,
-
nedostatek kolegiality: soutěžení mezi lékaři, malá ochota ke spolupráci, rivalita mezi státním a soukromým sektorem,
-
nízké finanční ohodnocení,
-
medializace a postihy: kriminalizace jednotlivých lékařů, malá a nedefinovaná práva lékaře oproti pacientovi, neadekvátní informace o lékařských postupech, platech,
-
špatná organizace ve zdravotnictví: nekoncepčnost zdravotní politiky. Z výzkumu „Syndrom vyhoření u lékařů lékařské posudkové služby jeho příčiny a
řešení“, který probíhal v České republice v roce 2008, vyplynulo, že 73 % posudkových lékařů je spokojených se svým zaměstnáním, 17 % respondentů vykazuje střední stupeň ohrožení syndromem vyhoření. Jako jeden z hlavních stresogenních faktorů lékaři uváděli objem práce, agresivní reakce nespokojených žadatelů, manipulační tendence ze strany žadatelů, rutinní a stereotypní povahu práce (Čeledová a kol. 2010). Alarmující jsou u výsledky americké studie „Surgeon Distress as Calibrated by Hours Worked and Nights on Call“ , která se zabývala výskytem syndromu vyhoření u chirurgů a jeho souvislostí s počtem odpracovaných hodin. Výsledky studie potvrdily souvislost mezi odpracovanými hodinami a vyhořením. Burnout syndrom byl zjištěn u 30 % chirurgů pracujících pod 60 hodin týdně, a až u 50 % chirurgů pracujících více než 80 hodin týdně. Výskyt burnout syndromu rovněž přímo úměrně koreloval s četností příslužeb na telefonu. Lékaři, kteří pracovali více než 80 hodin týdně vykazovali vyšší míru medicínských pochybení ve srovnání s těmi, kteří odpracovali méně než 60hodin týdně, a to 10,7 % oproti 6,9 % (Balch a kol. 2010). Státní úřad inspekce práce (SUIP) provedl v roce 2011 rozsáhlou kontrolu v pěti fakultních nemocnicích v Praze a v Brně, kdy úřad prošetřil pracovní podmínky u 140 zaměstnanců,
mladých
lékařů.
Výsledkem
kontroly
bylo
zjištění
porušování
pracovněprávních předpisů při zaměstnávání na tzv. částečné úvazky, kdy lékaři byli zaměstnáni na minimální úvazky (např. 0,1 úvazku), ale byli nuceni pracovat v rozsahu celé pracovní doby. V kontrolovaných nemocnicích rovněž chybělo vedení povinné evidence pracovní doby (Bezděková 2012).
36
Z výše uvedených zjištění a studií vyplývá povinnost zaměstnavatelů dbát o dodržování zákoníku práce, a to ne pouze z důvodu možných sankcí, ale zejména pro riziko rozvoje burnout syndromu u lékařské profese se všemi svými negativními symptomy a důsledky, včetně rizika poškození pacienta.
4.4
Důsledky syndromu vyhoření
Syndrom vyhoření má negativní dopady na zaměstnance, zdravotnické zařízení, stát a v neposlední řadě na pacienta.
4.4.1
Negativní důsledky syndromu vyhoření na pacienta
Vyhoření u lékaře se může negativně projevit na vztahu lékař–pacient následujícím způsobem: -
snížený zájem lékaře o pacienta, nižší ochota komunikovat, odosobněný přístup,
-
zvýšený počet medicínských chyb,
-
neochota ke kreativnímu myšlení,
-
rutinní používání zaběhlých vyšetřovacích postupů,
-
neefektivita léčby,
-
rigidní vzorce preskripce léčiv (Ptáček, Kuželová, Čeledová 2010). Vyhoření u sester se projevuje poklesem vnímání pacientova bezpečí. U pacientů v péči
sester s burnout syndromem byla zjištěna 2,5krát vyšší pravděpodobnost vzniku proleženin, či infekcí v operační ráně. Riziko chyb při podávání léčiv a riziko pádu pacienta je až 3krát vyšší (Kelly 2011).
4.5
Ekonomické důsledky syndromu vyhoření
Jak již bylo zmíněno, burnout syndrom je důsledkem chronického stresu. Se stresem na pracovišti jsou spojené ekonomické náklady. Některé ekonomické dopady lze vyjádřit konkrétně ve finanční hodnotě – např. zvýšené výdaje na zdravotní péči při zvýšené nemocnosti, výdaje z důvodu absence v práci. Mnohé důsledky stresu, a tedy i burnout syndromu, nelze přesně kvantifikovat. 37
Podle dat European Agency for Safety and Health at Work (2009, 20, 64) byla průměrná prevalence stresu na pracovišti ve státech Evropské Unie v roce 2005 přibližně 22 %. Nejvyšší podíl z celkové prevalence stresu byl zjištěn v oborech vzdělávání a zdravotnictví, a to v zastoupení 12.7 %. Dle Evropské Komise, náklady v souvislosti se stresem na pracovišti ve státech Evropské Unie za rok 2002 činily 20 miliard €. V. Kebza (2005) upozorňuje na možné důsledky syndromu vyhoření v oblasti postojů a způsobů chování souvisejících s výkonem pracovní činnosti. Burnout syndrom vede k absencím v zaměstnání, fluktuacím zaměstnanců, snížené produktivitě práce, snížené pracovní spokojenosti. Toto vše s sebou přináší nežádoucí ekonomické dopady. Syndrom vyhoření je rovněž příčinou vyšší nemocnosti a pochybení v péči o pacienta.
4.5.1
Fluktuace zaměstnanců
Stres zapříčiňuje 40 % pracovních fluktuací. Náklady spojené s vysokou fluktuací zaměstnanců lze rozdělit na přímé a nepřímé (McConnell 2010). 1. Přímé náklady: -
náklady spojené s procesem odstoupení a propuštění, ztráta produktivity v důsledku blížícího se odchodu zaměstnance,
-
náklady spojené s neobsazeností pracovní pozice: ztráta produktivity, přídatné náklady jako platba přesčasů,
-
náklady na nábor zaměstnanců: inzerce, zaměstnání personálních agentur, čas a personální náklady na zpracování žádostí a pohovory, cestovní náklady pro užší výběr kandidátů,
-
náklady na odbornou přípravu: náklady na zaškolení, kvalifikaci, nižší produktivita do doby, kdy nový zaměstnanec dosáhne plný pracovní potenciál – tzv. adaptační proces zaměstnance.
2. Nepřímé náklady: -
nestabilita na pracovišti,
-
snížení produktivity a morální pokles z důvodu ztráty součinnosti pracovních skupin,
-
vyšší chybovost u nových zaměstnanců. 38
V současnosti jsou dostupné americké studie zaměřené na kvantifikaci nákladů zdravotnických zařízení, které souvisejí s fluktuací zdravotních sester. I když jednotlivé studie přinášejí rozdílné výsledky ekonomické hodnoty fluktuace, její finanční dopad na organizaci je signifikantní. Náklady na fluktuaci jsou vyčíslené mezi 50 a 150 % základního platu sestry. Podle VHA's1 Center for Research and Innovation (2002), náklady spojené s obsazením volné pozice sestry dosahují výše mezi 46 000 a 64 000 USD. V nemocnicích byl zkoumám vztah mezi ziskovostí nemocnic a fluktuací zaměstnanců. V zařízeních s nejnižší mírou fluktuace (mezi 4–12 %) průměrná hodnota ROA2 činila 23 %, zatímco v zařízeních s mírou fluktuace nad 22 % hodnota ROA klesla na 17%. Krize pracovní síly ve zdravotnictví představuje omezení pro rozvoj zdraví až 60 zemí světa. Zpráva WHO z roku 2006 odhadovala nedostatek až 4,3 milionů lékařů, sester a pomocných pracovníků po celém světě. Mnoho zdravotníků z východní části evropského regionu opouští své země za účelem vyšších výdělků. Průzkum uskutečněný v roce 2002 mezi lékaři v České republice, Maďarsku, Litvě a Polsku ukázal, že čtvrtina až polovina dotazovaných plánovala migraci na západ, zatímco 4–10% z nich již definitivně odešlo (Informační centrum OSN v Praze 2006).
4.5.2
Absence v práci
European Agency for Safety and Health at Work (2009, 112) předpokládá, že 50 až 60 % všech absencí v práci je v přímé souvislosti se stresem podmíněnými nemocemi. Dle údajů z Velké Británie za rok 2004–2005, celkem 12.8 milionů pracovních dnů bylo absentováno z důvodu nemocí způsobených stresem, celkové vynaložené náklady činily 9.6 miliard £ (Syntagm 2012).
1
VHA- americká celostátní síť komunitních zdravotnických organizací a lékařů. Název je odvozen z bývalého
jména organizace- Voluntary Hospitals of America. Organizace přináší novinky v oblasti zdravotní péče, provádí výzkumy, poskytuje poradenství a podporu svých členů, např. identifikací příležitostí ke snížení nákladů na zdravotní péči, atd. 2
ROA – rentabilita celkového vloženého kapitálu = čistý zisk / celková aktiva
39
4.5.3
Zvýšená nemocnost Některé zdroje uvádějí, že 75-90 % návštěv u lékaře je z důvodu stresem podmíněných
nemocí. S tím souvisí i skutečnost, že 16 % celkových výdajů na zdravotní péči v USA souvisí se stresem. Výdaje na zdravotní péči jsou téměř o 50 % vyšší
pro skupinu
pracovníků, kteří udávají vysokou úroveň stresu (Changing Minds.Org 2012).
4.5.4
Odchod zaměstnanců z původní profese
Na základě studie NEXT bylo zjištěno, že 76 % mladých zdravotních sester (ve věku do 30 let) zvažovalo za posledních 12 měsíců odchod ze zdravotnictví. Zdravotní sestry, které nejčastěji uvažovaly o odchodu ze zaměstnání současně vykazovaly známky syndromu vyhoření a nízké pracovní spokojenosti. Nejčastějšími důvody byly nespokojenost s platovým ohodnocením a náročnost práce. Globální nedostatek sester má vážný důsledek na kvalitu péče a je rovněž nákladný pro zdravotní systém (Flinkman a kol. 2008).
4.5.5
Náklady z důvodu pochybení Přesčasová práce (dobrovolná i povinná) vede k únavě a vyčerpání a má výrazný efekt
na finance nemocnic. Finanční důsledky vyčerpání zdravotnického personálu jsou spojené se zvýšeným procentem pochybení v péči o pacienta, ať už ze strany zdravotních sester, nebo lékařů. Náklady z důvodů některých závažných pochybení v péči o pacienta a z nich vyplývajících komplikací, byly odhadnuty na základě amerických studií z 90. let. Na základě analýzy 124 000 zdravotnických dokumentů chirurgických pacientů v USA se odhaduje, že nozokomiální pneumonie u jednoho pacienta stojí nemocnici navíc 22 až 28 000 USD. Tato suma zahrnuje náklady na prodloužený pobyt pacienta v nemocnici, náklady na léčebné prostředky, vyšetřovací metody, laboratoř, atd. Náklady z důvodu pochybení při nesprávné medikaci, tedy při podání nesprávného léků pacientovi, nelze přesně kvantifikovat z důvodu rozdílných vlastností léků, rozdílnosti zdravotního stavu pacienta atd. (Michigan Nurses Association 2004).
40
PRAKTICKÁ ČÁST 5
1.
Cíle praktické části výzkumu
Zjistit, zda jsou zdravotníci obeznámeni s pojmem syndrom vyhoření a zda si připouští osobní riziko vyhoření.
2.
Identifikovat nejvíce stresující faktor ve zdravotnické profesi.
3.
Zjistit, zda zdravotníci za posledních 12 měsíců uvažovali o změně zaměstnání.
4.
Zjistit, zda zdravotníci dbají na prevenci před pracovním vyčerpáním.
5.
Zjistit, zda jsou pracovníci zdravotnického zařízení obeznámeni s pojmem supervize a zda se jí v průběhu své praxe ve zdravotnictví zúčastnili.
6.
Zjistit, zda by zdravotníci měli zájem o preventivní programy zaměřené na zvládání stresu.
41
6
Hypotézy (H)
H1
Naprosté většině zdravotníků je pojem syndrom vyhoření známý.
H2
Více než polovina zdravotníků se cítí být ohrožena burnout syndromem.
H3
Ani jeden ze stresogenních faktorů nebude zastoupen naprostou většinou odpovídajících respondentů.
H4
Méně než jedna třetina zdravotníků uvažovala v posledních 12 měsících o odchodu ze zaměstnání.
H5
Více než polovina zdravotníků se věnuje svým koníčkům a zálibám.
H6
Větší část zdravotníků zná pojem supervize.
H7
Více než polovina zdravotníků se účastnila supervize.
H8
Větší část zdravotníků má zájem o preventivní programy zaměřené na zvládání stresu pořádané zaměstnavatelem.
42
7
Metodika práce
7.1
Charakteristika zkoumaného vzorku Pro výzkumnou část bakalářské práce bylo zvoleno dotazníkové šetření. Dotazník se
zabýval informovaností zdravotnických pracovníků o syndromu vyhoření, identifikací a zastoupením stresogenních a preventivních faktorů syndromu vyhoření ve zdravotnických profesích. Respondenti, kteří se zúčastnili dotazníkového výzkumu jsou zdravotníci Pneumologické kliniky Fakultní nemocnice Motol, V Úvalu 84, 150 00 Praha–5. Pneumologie představuje interní medicínský obor, který se zabývá preventivní, diagnostickou a léčebnou péči o akutní i chronické pacienty s onemocněním dýchacího ústrojí, včetně pacientů s onkologickým onemocněním plic. Pneumologická klinika Fakultní nemocnice Motol je rozdělena na lůžkovou a ambulantní část. Poskytuje péči převážně o pacienty z městských částí Praha–5 a Praha–6. Vzhledem k transplantačnímu centru a některým specializovaným ambulancím (např. ambulance pro pacienty s cystickou fibrózu), se zde léčí pacienti i z jiných částí republiky. Cílovou skupinou pro výzkum byly lékaři, zdravotní sestry, sanitáři, ošetřovatelé a jiní pracovníci kliniky, tedy celý zdravotnický personál kliniky, který zajišťuje komplexní lékařskou a ošetřovatelskou péči o pacienty s respiračními nemocemi. Do výzkumu byl zahrnut personál z lůžkových stanic a personál z ambulantní složky kliniky. Lékaři pracující na Pneumologické klinice odvádějí část práce jak na oddělení, tak i v odborných ambulancích. V lednu 2012 byla zavedena cirkulace zdravotních sester a některých sanitářů v rámci oddělení této kliniky.
7.2
Metoda práce Pro praktickou část bakalářské práce byla zvolena kvantitativní metoda výzkumu
formou dotazníkového šetření. Dotazník patří mezi frekventovaně používané metody ve výzkumu. Umožňuje hromadné zjištění názorů, postojů a potřeb respondentů. Jedná se o anonymní metodu výzkumu. Dotazník se skládá ze souboru otázek, na které autor hledá odpovědi od vybraných respondentů. Mezi nevýhody dotazníku patří riziko nižší návratnosti, či omezená možnost odpovědí v případě, že autor volí uzavřený typ otázek.
43
Vytvořený dotazník k tématu: „Prevence syndromu vyhoření ve zdravotnické sféře“ se skládá z 23 otázek (viz Příloha č. 1), které byly zvoleny na základě vymezených cílů a ověřovaných hypotéz této bakalářské práce. V úvodu dotazníku jsem respondenty oslovila svým jménem, seznámila jsem je s účelem a tématikou dotazníkového šetření, zdůraznila jsem anonymitu výzkumu, požádala jsem je o vyplnění dotazníku a předem poděkovala za spolupráci. Otázky v dotazníku jsou obsahově rozdělené do 5 částí. Náplní první části je získat demografické
údaje,
údaje
o
pracovní
pozici
a
délky praxe
ve
zdravotnictví
(otázky 1, 2, 3, 4, 5). Druhá část se zabývá znalostí pojmu syndromu vyhoření a prověřuje, zda se zdravotník cítí být syndromem vyhořením ohrožen (otázky 6, 7, 8, 9). Třetí část je zaměřena na stresogenní faktory v zaměstnání, včetně intence odejít ze současného zaměstnání (otázky 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16). Předposlední část se zabývá prevenci vyhoření, a to jak na straně zaměstnavatele, tak i jednotlivce (otázky 17, 18, 19, 20). Poslední část dotazníku šetří znalost pojmu supervize mezi zdravotníky a zájem zdravotníků o preventivní programy zaměřené na předcházení stresu (otázky 21, 22, 23). V dotazníku byly použity následující formy otázek: 1. Uzavřené otázky – typ otázky, kde jsou respondentovi nabídnuty možné odpovědi. Respondent si vybere jednu nebo více z nabízených odpovědí. Příkladem tohoto typu otázek jsou např. otázky číslo 6, 12, 13, 17, atd. 2. Polozavřené otázky – typ otázky, kde k nabízeným odpovědím může respondent doplnit odpověď vlastní, pokud mu nabízené odpovědi nevyhovují. Příkladem polozavřených otázek jsou např. otázky číslo 7, 19, atd. Po konzultaci dotazníku s vedoucím bakalářské práce MUDr. Miroslavem Doležalem jsme odsouhlasili konečnou verzi dotazníku. Dříve než byl dotazník rozdán na jednotlivé oddělení a ambulance Pneumologické kliniky Fakultní nemocnice Motol, byla provedla pilotáží studie. Šest zdravotníků (4 sestry a 2 lékaři) bylo požádáno o vyplnění dotazníků a sdělení připomínek k jednotlivým otázkám. Na základě pilotní studie byly provedeny úpravy ve 3 otázkách: -
Otázka č. 15 – byla přidána jedna další nabízená odpověď.
-
Otázka č. 11 a 13 – byly přesně časově vymezeny odpovědi „často“ a „občas“. 44
Po úpravách na základě pilotního šetření byl dotazník rozdán staničním sestrám jednotlivých oddělení, které jsem požádala o distribuci mezi zdravotníky. Staniční sestry si na vyplnění dotazníků na svých odděleních vyžádali časový interval 10–14. Lékařům byly dotazníky rozdány osobně na ranním hlášení kliniky. Celkem bylo rozdáno 75 dotazníků. Dotazníkové šetření probíhalo od 5.3.2012 do 20.3.2012. Návratnost dotazníku byla 89,3 %, tj. 67 vracených dotazníků. Z důvodu formálních chyb bylo 5 dotazníků vyloučeno z dalšího zpracování.
7.3
Zpracování získaných dat Zjištěné údaje z vrácených dotazníků byly tříděny pomocí programu Microsoft Excel.
Na základě zjištěných absolutních a relativních četností položek u jednotlivých otázek byly dále konstruovány tabulky a grafy k jednotlivým otázkám. Při počítání relativní četnosti byly číselné výsledky zokrouhlené na celé číslo.
45
Výsledky
8
Demografické údaje Otázka číslo 1: Rozdělení zdravotníků podle pohlaví Výzkumu se zúčastnilo 51 žen, tedy 82 % z celkového počtu dotázaných a 11 mužů, což odpovídá 18 % všech účastníků výzkumu. Výsledek poukazuje na většinové zastoupení žen na zdravotnických pozicích Pneumologické kliniky Fakultní nemocnice v Motole. Toto nerovnoměrné rozdělení koreluje se skutečností, že na lůžkových odděleních, kde největší procento zaměstnanců tvoří zdravotní sestry, pořád trvá výrazná feminizace profese zdravotní sestry. Tabulka č. 1 Pohlaví zdravotníků Pohlaví
Počet
Počet (%)
Muž
11
18
Žena
51
82
Celkem
62
100
Graf č. 1 Pohlaví zdravotníků
Pohlaví 18% Muž Žena
82%
46
Otázka č. 2 Rozdělení zdravotníků podle věku Dotazníkového šetření se zúčastnili zdravotníci všech věkových kategorií. Výsledky rozdělení zdravotníků podle věku poukazují na téměř třetinové zastoupení zaměstnanců ve věkové kategorii 41–50 let, a taktéž i v kategorii nad 51 let. Obě kategorie byly zastoupené počtem 18 osob, což odpovídá 29 % všech dotázaných. Věková kategorie 21–30 let byla v pořadí druhou nejvíce zastoupenou věkovou kategorií, a to 22 % všech dotazovaných, tedy 14 zdravotníků. 18 % zdravotníků bylo ve věku 31–40let. Jeden dotázaný zdravotník patřil do věkové skupiny pod 21 let. Z výsledků vyplývá, že 59 % zdravotníků je ve věku nad 41 let. Tabulka č. 2 Rozdělení zdravotníků podle věku Věková kategorie Do 21 let 21–30 let 31–40 let 41–50 let nad 51 let Celkem
Počet 1 14 11 18 18
Počet (%) 2 22 18 29 29
62
100
Graf č. 2 Rozdělení zdravotníků podle věku
Věková kategorie 2% 29%
22%
Do 21 let 21-30 let 18%
31-40 let
29%
41-50 let nad 51 let
47
Otázka č. 3 Pracovní zařazení Nejvíce zastoupenou skupinou respondentů byly zdravotní sestry/zdravotní bratři, a to s absolutní četností 40, což odpovídá 65 % dotázaných. Následovala kategorie lékař/ka se zastoupením 21 %, tj. 13 dotázaných. Výzkumu se dále zúčastnilo 7 zaměstnanců v kategorii ošetřovatel/sanitář, což odpovídá 11 % z oslovených zdravotníků. Na výzkumu dále participoval 1 sociální a 1 administrativní pracovník. Tabulka č. 3 Pracovní zařazení Pracovní zařazení Lékař Sestra/Bratr Ošetř./Sanitář Jiné
Počet 13 40 7 2
Počet (%) 21 65 11 3
62
100
Celkem
Graf č. 3 Pracovní zařazení
Pracovní zařazení 3% 11%
21% Lékař Sestra/Bratr Ošetř./Sanitář
65%
Jiné
48
Otázka č. 4 Délka praxe ve zdravotnické profesi Nejvíce zastoupenou kategorii tvořili zaměstnanci s délkou praxe ve zdravotnictví 21–30 let, a to 17 osob, což představuje 27 % všech dotázaných. Následovala kategorie zdravotníků s praxí více než 30 let v zastoupení 13 osob, tj. 21 %, 12 zdravotníků, tedy 19 % všech, působilo ve zdravotnictví 1–5 let, 10 zdravotníků, tj. 16 % dotázaných, uvedlo délku praxe 6–10 let. Praxi v délce trvání 11–20 let mělo 15 % dotázaných, tedy 9 zdravotníků. Pouze 1 respondent působil ve zdravotnictví kratší dobu než 1 rok. Tabulka č. 4 Délka praxe ve zdravotnické profesi Délka praxe ve zdravotnické profesi
Počet
Počet (%)
Méně než 1 rok 1–5 let 6–10 let 11–20 let 21–30 let Více než 30 let
1 12 10 9 17 13
2 19 16 15 27 21
Celkem
62
100
Graf č. 4 Délka praxe ve zdravotnické profesi
Délka praxe ve zdravotnické profesi 2% 21%
Méně než 1 rok
19%
1-5 let 16%
6-10 let
27%
11-20 let
15%
21-30 let Více než 30 let
49
Otázka č. 5 Nejvyšší dosažené vzdělání Středoškolské vzdělání uvedlo 32 zdravotníků, tedy 52 % dotázaných. 7 osob, tj. 11 % všech, uvedlo vyšší odborné vzdělání, 21 zdravotníků, kteří tvořili 34 % všech dotázaných, ukončilo vysokoškolské vzdělání. Základní vzdělání měli 2 ze všech dotazovaných. Jednalo se o zdravotníky z kategorie ošetřovatel/sanitář. Z výsledků vyplývá největší zastoupení středoškolsky vzdělaných zdravotníků, což koreluje s nejvíce zastoupenou kategorií z hlediska profese, a to s kategorií zdravotní sestra/bratr. Ve zkoumané skupině bylo 70 % zdravotních sester se středoškolským vzděláním, 15 % ukončilo vyšší odborní školu a 15 % zdravotních sester mělo vysokoškolské vzdělání. Výsledky výzkumu potvrzují trend narůstajícího počtu univerzitně, resp. vysokoškolsky vzdělaných zdravotních sester, což je obrazem změn v systému vzdělávání v nelekářských profesích a rostoucích kvalifikačních požadavků na pozici zdravotní sestry. Tabulka č. 5 Nejvyšší dosažené vzdělání Nejvyšší dosažené vzdělání Základní Středoškolské Vyšší odborné Vysokoškolské Celkem
Počet 2 32 7 21
Počet (%) 3 52 11 34
62
100
Graf č. 5 Nejvyšší dosažené vzdělání
Nejvyšší dosažené vzdělání 3% Základní
34% 52% 11%
Středoškolské Vyšší odborné Vysokoškolské
50
Graf č. 6 Vzdělání zdravotních sester
Rozdělení sester dle vzdělání 15% 15%
středoškolské vyšší odborné
70%
vysokoškolské
Pojem syndrom vyhoření Otázka č. 6 Setkali jste se s pojmem syndrom vyhoření, neboli burnout syndrom? Z výzkumu vyplynulo, že pojem burnout syndrom je znám 59 zdravotníkům, což odpovídá 95 % všech dotazovaných. 3 osoby uvedly, že se s pojmem syndrom vyhoření ještě nesetkaly. Z výsledků vyplývá vysoká znalost pojmu syndromu vyhoření mezi zdravotníky. Tabulka č. 6 Znalost pojmu syndrom vyhoření Setkali jste se s pojmem syndrom vyhoření? Ano Ne Celkem
Počet 59 3
Počet (%) 95 5
62
100
Graf č. 7 Znalost pojmu syndrom vyhoření
Setkali jste se s pojmem syndrom vyhoření, neboli burnout syndrom? 5%
Ano Ne
95%
51
Otázka č. 7 O syndromu vyhoření jste se dozvěděli... Z výzkumu vyplynulo, že 30 % dotázaných, tedy 18 zdravotníků, se o syndromu vyhoření dozvědělo z literatury. Stejný počet dotazovaných se o syndromu vyhoření dozvěděl již v průběhu studia od svých pedagogů. Druhým nejčastějším zdrojem informací o burnout syndromu byly veřejné sdělovací prostředky a informace od kolegů, a to ve shodě u 8 dotázaných zdravotníků, tj. po 14 % dotázaných v každé skupině. Pouze 5 respondentů, tedy 9 % všech dotázaných uvedlo, že informaci o syndromu vyhoření jim jako první poskytnul zaměstnavatel. Ve dvou případech byl uveden jiný zdroj, který ale nebyl dále specifikován. Tabulka č. 7 Zdroj informací o syndromu vyhoření O syndromu vyhoření jste se dozvěděli.. z literatury ze sdělovacích prostředků od zaměstnavatele - školení, semináře.. od kolegů v průběhu studia od pedagogů jiným způsobem Celkem
Počet 18 8 5 8 18 2
Počet (%) 30 14 9 14 30 3
59
100
Graf č. 8 Zdroj informací o syndromu vyhoření
O syndromu vyhoření jste se dozvěděli z literatury 3% 30%
30%
14%
ze sdělovacích prostředků od zaměstnavatele školení, semináře..
14% 9%
od kolegů v průběhu studia od pedagogů Jiným způsobem
52
Otázka č. 8 Myslíte si, že syndrom vyhoření se projevuje na … Podle 2 dotázaných osob, tj. 4 % všech dotazovaných zdravotníků, se syndrom vyhoření projevuje na úrovni sociální, 3 zdravotníci, tedy 5 % všech, uvedli úroveň fyzickou. Podle 12 zdravotníků, tedy 20 % dotázaných, se syndrom vyhoření projevuje na úrovni psychické. 42 zdravotníků, tedy 71 % dotázaných, správně uvedlo, že burnout syndrom se může projevovat na všech výše uvedených úrovních, tj. na úrovni psychické, fyzické i sociální. Tabulka č. 8 Projevy syndromu vyhoření Myslíte si, že syndrom vyhoření se projevuje na úrovni psychické úrovni fyzické úrovni sociální na všech výše uvedených úrovních Celkem
Počet 12 3 2 42
Počet (%) 20 5 4 71
59
100
Graf č. 9 Projevy syndromu vyhoření
Myslíte si, že syndrom vyhoření se projevuje na … úrovni psychické
20% 5%
úrovni fyzické
4% 71%
úrovni sociální na všech výše uvedených úrovních
53
Otázka č. 9 Cítíte se ohrožen(á) syndromem vyhoření ? Z provedeného výzkumu vyplývá, že 66 % zdravotníků, tedy 39 dotázaných osob, se cítí být syndromem vyhoření ohroženi. Riziko syndromu vyhoření si v době výzkumu nepřipouštělo 20 zdravotníků, tedy 34 % všech dotázaných. Tabulka č. 9 Ohrožení syndromem vyhoření Cítíte se ohrožen(á) syndromem vyhoření ? Ano Ne
Počet 39 20
Počet (%) 66 34
59
100
Celkem
Graf č. 10 Ohrožení syndromem vyhoření
Cítíte se ohrožen(á) syndromem vyhoření ? 34% Ano
66%
Ne
Identifikace stresogenní faktorů Otázka č. 10 Které z následujících faktorů hodnotíte jako nejvíce stresující ve Vaši profesi ? Dle dotazovaných zdravotníků, nejvíce stresující faktor ve zdravotnictví představuje nárůst administrativy. Tuto možnost zdravotníci volili 37krát, což z celkového počtu 150 odpovědí představuje 25%. Za druhý nejvíce stresující faktor je považována psychická náročnost práce s pacientem, což bylo označeno 34krát, tj. 23% všech odpovědí. Kvantita práce byla označena 23krát, čímž se řadí na třetí pozici.
54
Nejméně zdravotníků označilo za nejvíce stresogenní faktor noční služby a přesčasovou práci, tato možnost byla označena celkem 6krát. Přehled výsledků pro ostatní testované faktory ve zdravotnických profesích je uveden v následující tabulce č.10 a grafu č. 11. Tabulka č. 10 Nejvíce stresující faktory profese Které z následujících faktorů hodnotíte jako nejvíce stresující ve Vaši profesi ? Kvantita práce Rutinní a stereotypní práce Fyzická náročnost práce Psychická náročnost práce s pacientem Nárůst administrativy Negativní vztahy s kolegy Konflikty s nadřízenými Noční služby, práce přesčas Celkem
Počet 23 8 18 34 37 9 15 6
Počet (%) 15 5 12 23 25 6 10 4
150
100
Graf č. 11 Nejvíce stresující faktory profese
Které z následujících faktorů hodnotíte jako nejvíce stresující ve Vaši profesi Kvantita práce
4% 6%
10%
15%
Rutinní a stereotypní práce Fyzická náročnost práce
5% 12%
Psychická náročnost práce s pacientem Nárůst administrativy
25% 23%
Negativní vztahy s kolegy Konflikty s nadřízenými Noční služby, práce přesčas
55
Otázka č.11 Cítíte se po příchodu z práce domů vyčerpaní? Nejčastěji označenou odpovědí na výše uvedenou otázku byla ve 42 % odpověď „často“, tj. 26 dotázaných se cítí být vyčerpaní po návratu z práce domů alespoň 1krát týdně. 17 zdravotníků, což odpovídá 27 % všech dotázaných, označilo, že po příchodu z práce jsou vyčerpaní pravidelně, tj. téměř denně. Výsledky poukazují na vysoké pracovní zatížení zdravotníků. Pouze 1 z respondentů označil, že vyčerpaný nebývá nikdy. Tabulka č. 11 Vyčerpanost po příchodu z práce domů Cítíte se po příchodu z práce domů vyčerpaní? Pravidelně (téměř denně) Často (alespoň 1krát týdně) Občas (alespoň 1krát za měsíc) Nikdy Celkem
Počet 17 26 18 1
Počet (%) 27 42 29 2
62
100
Graf č. 12 Vyčerpanost po příchodu z práce domů
Cítíte se po příchodu z práce domů vyčerpaní ? 2% Pravidelně (téměř denně)
27%
29%
Často (alespoň 1krát týdně) Občas (alespoň 1krát za měsíc)
42%
Nikdy
56
Otázka č. 12 Zasahuje Vám vykonávání současné profese negativním způsobem do rodinného/partnerského života? Na tuto otázku odpovědělo kladně 27 respondentů. Z toho vyplývá, že vykonávání současného povolání negativním způsobem zasahuje do rodinného života 44 % z dotázovaných zdravotníků. Zbývající část z oslovených zdravotníků, tj. 35 osob, odpověděla negativně. Tabulka č. 12 Zásah profese do rodinného/partnerského života Zasahuje Vám vykonávání současné profese negativním způsobem do rodinného/partnerského života? Ano Ne Celkem
Počet
Počet(%)
27 35
44 56
62
100
Graf č. 13 Zásah profese do rodinného/partnerského života
Zasahuje Vám vykonávání současné profese negativním způsobem do rodinného/partnerského života?
44% Ano
56%
Ne
57
Otázka č. 13 „Nosíte“ si problémy z práce domů a přemýšlíte o nich i doma? Z výsledků výzkumu vyplývá, že 93 % dotázaných zdravotníků si pracovní problémy domů „nosí“, a to s různou intenzitou. Z toho 42 % zdravotníků uvedlo, že práci si „nosí“ domů alespoň 1krát týdně, 40 % dotázaných alespoň 1krát za měsíc a 11 % z oslovených zdravotníků řeší pracovní problémy doma téměř denně. Pouze 7 % zdravotníků se dokáže odprostit od pracovních starostí a doma o nich nepřemýšlí. Vrámci prevence proti burnout syndromu, by se zdravotníci měli více snažit aktivním způsobem oddělit od sebe svoje pracovní problémy na konci pracovní doby a v domácím prostředí je neřešit. Tabulka č. 13 „Nosíte“ si problémy z práce domů a přemýšlíte o nich i doma? „Nosíte“ si problémy z práce domů a přemýšlíte o nich i doma? Pravidelně (téměř denně) Často (alespoň 1krát týdně) Občas (alespoň 1krát za měsíc) Nikdy Celkem
Počet 7 26 25 4
Počet (%) 11 42 40 7
62
100
Graf č. 14 „Nosíte“ si problémy z práce domů a přemýšlíte o nich i doma?
„Nosíte“ si problémy z práce domů a přemýšlíte o nich i doma? Pravidelně (téměř denně)
7% 11% 40% 42%
Často (alespoň 1krát týdně) Občas Nikdy
58
Otázka č. 14 Uvažovali jste za posledních 12 měsíců o změně zaměstnání? Výsledky výzkumu ukázaly, že 52 % z oslovených zdravotníků, tedy 32 dotázaných osob z celkového počtu 62 dotazovaných, uvažovalo za poslední rok o změně zaměstnání. Tento výsledek hodnotím jako výrazně negativní a vnímám to jako možné riziko personální nestability na zkoumané klinice. Tabulka č. 14 Intence změnit zaměstnání Uvažovali jste za posledních 12 měsíců o změně zaměstnání? Ano Ne Celkem
Počet 32 30 62
Počet (%) 52 48 100
Graf č. 15 Intence změnit zaměstnání
Uvažovali jste za posledních 12 měsíců o změně zaměstnání?
48% 52%
Ano Ne
Otázka č. 15 Označte hlavní důvody, které Vás vedly k myšlence odejít ze současného zaměstnání Nízké finanční ohodnocení bylo nejčastěji označeným důvodem, který vedl zdravotníky k myšlence odejít ze zaměstnání. Tato možnost byla označena celkem 15krát, což odpovídá 20 % všech odpovědí. Psychickou náročnost práce označilo 13 respondentů, což činí 16 % všech odpovědí. Dle zdravotníků, třetím nejčastějším důvodem odchodu ze zaměstnání je nerovný přístup k zaměstnancům ze strany nadřízených. Tuto odpověď označilo 11 zdravotníků. Narůstající kvantitu práce a způsob chování pacientů a jejich 59
rodinných příslušníků označilo shodně 9 oslovených zdravotníků, což odpovídá 11 % všech odpovědí. Fyzicky náročnou práci jako hlavní faktor vedoucí k myšlence odejít ze současného zaměstnání uvedl pouze 1 zdravotník. Tabulka č. 15 Důvody zamýšleného odchodu ze zaměstnání Hlavní důvody vedoucí k myšlence odejít ze současného zaměstnání Nízké finanční ohodnocení Negativní vztahy se spolupracovníky, nedostatek kolegiality Nemožnost kariérního růstu Negativní dopad zaměstnání na rodinný život Psychická náročnost práce Velký počet přesčasových hodin, přepracovanost Narůstající kvantita práce Chování pacientů a jejich rodinných příslušníků Fyzická náročnost práce Nerovný přístup k zaměstnancům ze strany nadřízených Nic z uvedeného Celkem odpovědí
Počet 15 5 5 5 13 6 9 9 1 11 1 80
Počet (%) 20 6 6 6 16 8 11 11 1 14 1 100
Graf č. 16 Důvody zamýšleného odchodu ze zaměstnání
Hlavní důvody vedoucí k myšlence odejít ze současného zaměstnání počet odpovědí Nic z uvedeného Nerovný přístup ze strany nadřízených Fyzická náročnost práce Chování pacientů a jejich rodinných příslušníků Narůstající kvantita práce Velký počet přesčasových hodin Psychická náročnost práce Negativní dopad zaměstnání na rodinný život Nemožnost kariérního růstu Negativní vztahy se spolupracovníky Nízké finanční ohodnocení
1 11 1 9 9 6 13 5 5 5 15
60
Otázka č. 16 Pokud byste se cítili úplně vyčerpání, bez chuti do práce, pomoc byste pravděpodobně hledali u … V případě totální exhausce, by 30 % z oslovených zdravotníků pomoc u jiné osoby nevyhledalo. Nejvyšší podíl zdravotníků by se s problémem obrátil na členy rodiny, konkrétně 39 % dotázaných osob, 10 % zdravotníků by vyhledalo odbornou pomoc psychologa. Tato možnost byla zvolena pouze u profese zdravotní sestry. Nikdo ze zdravotníků jiných profesních kategorií tuto možnost neoznačil. Shodně 8 % dotazovaných by se obrátilo na svého nadřízeného či nejbližšího kolegu. Pomoc u blízkého kamaráda by vyhledali 3 respondenti. Z výsledků vyplývá, že 37 respondentů, tedy 60% všech dotázaných, by vyhledalo pomoc v kruhu své rodiny, u kamarádů, kolegů či u nadřízeného. To napovídá o dobré sítí sociální opory u zdravotníků zkoumané kliniky. Tabulka č. 16 Zdroj pomoci v případě vyhoření Pokud byste se cítili úplně vyčerpání, bez chuti do práce, pomoc byste pravděpodobně hledali u … Pomoc bych nehledal(a), pokusil(a) bych se to zvládnout sam(a) v rodině nejbližšího kolegy Psychologa blízkého kamaráda svého nadřízeného Celkem
Počet 19 24 5 6 3 5
Počet (%) 30 39 8 10 5 8
62
100
Graf č. 17 Zdroj pomoci v případě vyhoření Pokud byste se cítili úplně vyčerpání, bez chuti do práce, pomoc byste hledali u … 5%
8%
Pomoc bych nehledal(a), pokusil(a) bych se to zvládnout sam(a) V rodině 30%
10%
Nejbližšího kolegy
8% Psychologa Blízkého kamaráda
39%
Svého nadřízeného
61
Identifikace preventivních faktorů Otázka č. 17 Vztahy na pracovišti Pozitivní hodnocení v otázce vztahů na pracovišti uvedlo 40 zdravotníků, což odpovídá 65 % z oslovených osob. Vztahy na pracovišti negativně ohodnotili 4 zdravotníci, což činí 6 % z celkového počtu dotázaných. Zbylá část zdravotníků, tedy 29 % dotázaných, v době výzkumu hodnotilo vztahy s kolegy neutrálně. Tabulka č. 17 Vztahy na pracovišti Vztahy s kolegy na pracovišti hodnotíte vcelku Pozitivně Neutrálně Negativně Celkem
Počet 40 18 4
Počet (%) 65 29 6
62
100
Graf č. 18 Vztahy na pracovišti
Vztahy s kolegy na pracovišti hodnotíte vcelku
6% 29%
Pozitivně 65%
Neutrálně Negativně
62
Otázka č. 18 Dbáte sám(a) o prevenci, neboli ochranu před pracovním vyčerpáním? Z průzkumu vyplývá, že 86 % zdravotníků dbá na prevenci před vyčerpáním. Z toho 39 % dotázaných se věnuje svým koníčkům pravidelně a 47 % z oslovených zdravotníků se věnuje svým zálibám nepravidelně. Celkem 9 zdravotníků, tedy 14 % dotázaných, se nevěnuje prevenci proti pracovnímu vyčerpání, a to z důvodu časové tísně. Tabulka č. 18 Prevence proti pracovnímu vyčerpání Dbáte o prevenci, tedy ochranu před pracovním vyčerpáním?
Počet 24 29 9
Počet (%) 39 47 14
Ne, neví m jak na to
0
0
Celkem
62
100
Ano, pravidelně se věnuji svým koníčkům a zálibám Ano, ale nepravidelně Ne, časová tíseň mi to nedovolí
Graf č. 19 Prevence proti pracovnímu vyčerpání
Dbáte o prevenci před pracovním vyčerpáním? 0% Ano, pravidelně se věnuji svým koníčkům a zálibám
14% 39%
Ano, ale nepravidelně 47% Ne, časová tíseň mi to nedovolí Ne, neví m jak na to
63
Otázka č. 19 Jakým způsobem se nejlépe odreagujete a odpočinete si od pracovních povinností a pracovního stresu? Nejčastěji označeným způsobem odpočinku byl spánek, což představuje 21 % všech odpovědí. Setkání s přáteli či s rodinou bylo označeno 29krát, to odpovídá 18 % všech odpovědí a řadí se na druhé místo. Za třetí nejčastější způsob oddychu byla zvolena procházka v přírodě, tato možnost byla označena celkem 26krát. Sportem se odreaguje 20 zdravotníků, při domácích/zahrádkářských pracích si odpočine 17 zdravotníků. Přehled četností označení dalších možností je uveden v následující tabulce č. 19 a v grafu č. 20. Tabulka č. 19 Způsoby odpočinku Způsoby odpočinku a odreagování od pracovního stresu Sport Procházka v přírodě/s domácím zvířetem Spánek Relaxace (např. jóga, muziko/aromaterapie...) Sledování televize Četba oblíbené knížky Setkání s přáteli/rodinou Domácí /zahrádkářské práce Jiný způsob Celkem odpovědí
Počet 20 26 34 11 8 14 29 17 1 160
Počet (%) 12 16 21 7 5 9 18 11 1 100
Graf č. 20 Způsoby odpočinku
Způsoby odpočinku a odreagování od pracovního stresu počet odpovědí Jiný způsob
1 17
Domácí /zahrádkářské práce
29
Setkání s přáteli/rodinou 14
Četba oblíbené knížky 8
Sledování televize
11
Relaxace (např. jóga, muziko/aromaterapie...)
34
Spánek 26
Procházka v přírodě/s domácím zvířetem 20
Sport
64
Otázka č. 20 Máte možnost a prostor vyjádřit své názory a pocity týkající se práce před svými nadřízenými? Z výsledků výzkumu plyne, že 87 % z oslovených zdravotníků může vyjádřit své názory, ale až 53 % dotázaných má pocit, že se jejich názory stejně neřeší. Skupina 21 zdravotníků, což odpovídá 34 % dotázáných osob uvedla, že vyjádřit se může bez obav a nadřízení pracovníci přistupují se zájmem k řešení probémů. 13 % respondentů uvedlo, že možnost vyjádřit své názory a pocity před svými nadřízenými vůbec nemají. Tabulka č. 20 Možnost vyjádřit svůj názor Máte možnost vyjádřit své názory a pocity týkající se práce před svými nadřízenými? Ano, můžu se vyjádřit bez obav, o moje názory je zájem Ano, vyjádřit se můžu, ale moje názory se stejně neřeší Ne Celkem
Graf č. 21 Možnost vyjádřit svůj názor
Máte možnost vyjádřit své názory a pocity týkající se práce před svými nadřízenými?
13%
53%
34%
Ano, můžu se vyjádřit bez obav, o moje názory je zájem Ano, vyjádřit se můžu, ale moje názory se stejně neřeší Ne
65
Počet 21 33 8
Počet (%) 34 53 13
62
100
Pojem supervize Otázka č. 21 Znáte pojem supervize? Většina zdravotníků, tedy 81 % oslovených, zná pojem supervize. Supervize je neznámý pojem pro 12 zdravotníků, což představuje 19 % všech dotázaných. Tabulka č. 21 Znalost pojmu supervize Znáte pojem supervize? Ano Ne Celkem
Počet 50 12
Počet (%) 81 19
62
100
Graf č. 22 Znalost pojmu supervize
Znáte pojem supervize?
19% Ano 81%
Ne
Otázka č. 22 Zúčastnil(a) jste se někdy supervize? ( po dobu praxe ve zdravotnictví ) Celkem 37 % respondentů uvedlo, že se supervize účastnilo. Překvapivým zjištěním je fakt, že 63 % zdravotníků se supervize po dobu své profese ve zdravotnictví ještě nezúčastnilo. Z výzkumu dále vyplývá, že 57 % dotázaných, kteří se již v průběhu své praxe ve zdravotnictví supervize zúčastnilo, ji považuje za přínosnou (podrobněji viz tabulka č. 22 a č.23, graf č. 23 a č. 24).
66
Tabulka č. 22 Účast na supervizi Zúčastnil(a) jste se někdy supervize? Ano, v předchozím zaměstnání Ano, v současném zaměstnání Ne, nikdy
Počet 10 13 39
Počet (%) 16 21 63
62
100
Celkem
Graf č. 23 Účast na supervizi
Zúčastnil(a) jste se někdy supervize? Ano, v předchozím zaměstnání
16% 21%
Ano, v současném zaměstnání
63%
Ne, nikdy
Doplnění k otázce č. 22: Myslíte si, že je supervize přínosem? Tabulka č. 23 Supervize jako přínos Myslíte si, že je supervize přínosem? Ano Ne Celkem
Počet 13 10 23
Počet (%) 57 43 100
Graf č. 24 Supervize jako přínos
Myslíte si, že je supervize přínosem?
43% Ano
57%
Ne
67
Otázka č. 23 Měli byste zájem o programy zaměřené na zvládání stresu a prevenci vyhoření pořádané Vaším zaměstnavatelem? Zájem o preventivní programy proti stresu a syndromu vyhoření, které by byly pořádané zaměstnavatelem, projevilo 76 % dotázaných, tedy 47 zdravotníků. O preventivní programy tohoto typu nejeví zájem 15 zaměstnanců, přičemž největší procento z nich bylo tvořeno skupinou zdravotních sester. Tabulka č. 24 Zájem o preventivní programy ze strany zaměstnavatele Měli byste zájem o programy zaměřené na zvládání stresu a prevenci vyhoření pořádané Vaším zaměstnavatelem? Ano Ne Celkem
Počet
Počet (%)
47 15
76 24
62
100
Graf č. 25 Zájem o preventivní programy ze strany zaměstnavatele
Zájem o preventivní programy 24% Ano 76%
Ne
Graf č. 26 Zaměstnanci, kteří nemají zájem o preventivní programy ze strany zaměstnavatele (rozdělení podle pracovního zařazení)
13% 7% Lékař Sestra/Bratr 80%
Ošetř./Sanitář
68
Zhodnocení výsledků výzkumu s diskusí
9
Cílem praktické části výzkumu bylo zjistit rozsah informovanosti o syndromu vyhoření mezi zdravotníky a taktéž zjistit, zda se zdravotníci cítí být tímto syndromem ohroženi. Dotazníkové šetření dále zkoumalo nejvíce stresující faktor zdravotnické profese a kvantifikovalo úvahy zdravotníků o změně současného zaměstnání. Praktická část bakalářské práce se dále zabývala participací zaměstnanců zkoumaného zdravotnického pracoviště na prevenci proti syndromu vyhoření. Cílem výzkumu bylo mimo jiné zjistit, zda jsou zdravotníci obeznámeni se supervizí a zda se supervize na zkoumaném pracovišti realizuje. Výzkumu se zúčastnilo 62 zdravotníků Pneumologické kliniky Fakultní nemocnice Motol v Praze. Prvních 5 otázek v dotazníku bylo informativních. Na dotazníkovém šetření se podíleli pracovníci všech věkových kategorií, s různou délkou praxe, jak je uvedeno v tabulce č.2 a č.4 a v grafu č. 2 a č.4. Výsledky výzkumu jsou objektivní a nepreferují názory pouze jedné skupiny dotazovaných. Na dotazníku spolupracovali lékaři, zdravotní sestry/zdravotní bratři, ošetřovatelé, sanitáři, dále se ho zúčastnil 1 administrativní a 1 sociální pracovník. Procentuální rozložení zdravotnických profesí je uvedeno v tabulce č. 3 a v grafu č. 3. Většina respondentů (82 %) bylo ženského pohlaví, což koreluje se skutečností, že v nejpočetněji zastoupené profesi, tedy v profesi zdravotní sestry trvá výrazná feminizace (viz tabulka č. 1 a graf č.1). Výsledky výzkumu byly zpracovány pro obě pohlaví současně. Úvodní část výzkumu dále sledovala rozdělení respondentů podle dosaženého vzdělání. Rozdělení je uvedeno v tabulce č. 5 a v grafu č. 5. Dále bylo zvlášť zkoumáno nejvyšší dosažené vzdělání u zdravotních sester, kde byl identifikován trend narůstajících kvalifikačních požadavků, které vedou zdravotní sestry k doplnění vzdělání na vyšších odborných školách, vysokých školách či univerzitách. Hypotéza č. 1 (H1) - Naprosté většině zdravotníků je pojem syndrom vyhoření známý. H1 se potvrdila, byla testována otázkou č. 6. Z výsledků výzkumu vyplývá, že naprostá většina zdravotníků, tedy 95 % dotázaných, je o syndromu vyhoření informována (viz tabulka č. 6 a graf č. 7). Pouze tři osoby se s pojmem syndrom vyhoření ještě nesetkaly. Jednalo se zdravotní sestry, všechny byly ve věku nad 50 let. Jedním z důvodů jejich neznalosti může být jejich věk a fakt, že pojem syndrom vyhoření byl do literatury zaveden až v roce 1974 a předmětem výzkumu se stal v 80 letech minulého století. Z toho lze usuzovat, 69
že tyto zdravotní sestry se o syndromu vyhoření neměly možnost dozvědět po dobu studia na střední zdravotnické škole a lze předpokládat, že ani zaměstnavatel jim informace související s burnout syndromem neposkytnul. Doplňující otázka č. 7, která testovala zdroj informací o syndromu vyhoření, dále odhalila, že pouze 5 z dotazovaných zdravotníků se o burnout syndromu dozvědělo formou školení či semináře od svého zaměstnavatele. Hlavním zdrojem informací o syndromu vyhoření byli přednášející pedagogové po dobu studia dotazovaných zdravotníků a literatura (podrobně viz tabulka č. 7, graf č. 8). Napovídá to o skutečnosti, že zaměstnavatel neposkytuje zaměstnancům zkoumané kliniky dostatek informací o burnout syndromu. K potvrzení první hypotézy směřovala i doplňující otázka č. 8, která testovala znalost zdravotnických pracovníků o projevech syndromu vyhoření. Téměř tři čtvrtiny zdravotníků (42 dotázaných) ví, že burnout syndrom postihuje oblast psychickou, fyzickou i sociální (viz tabulka č. 8 a graf č. 9). Z výsledků vyplývá, že se nejedná pouze o znalost pojmu, ale o hlubší znalost principu a projevů syndromu vyhoření. Informovanost dotazovaných zdravotníků je tedy vysoká. Hypotéza č. 2 (H2) - Více než polovina zdravotníků se cítí být ohrožena burnout syndromem. H2 byla potvrzena, byla testována otázkou č. 9. Dvě třetiny zdravotníků se cítí být syndromem vyhoření ohrožených (viz tabulka č. 9 a graf č. 10). Vzhledem k náročnosti zdravotnické profese není výsledek překvapivý. Jelikož je syndrom vyhoření spojený se ztrátou činorodosti, poslání i zájmu o svou prácí a okolí (P. Hartl, H. Hartlová 2004), je tento výsledek výzkumu nepříznivý pro zaměstnavatele, samotné zdravotníky i pacienty. Hypotéza č. 3 (H3) - Ani jeden ze stresogenních faktorů nebude zastoupen naprostou většinou odpovídajících respondentů. K testování hypotézy č. 3 byla zvolena otázka č. 10. Dle provedeného výzkumu je za nejvíce stresující faktor zdravotnické profese považován nárůst administrativy. Tento rizikový faktor označilo 37 dotazovaných. Byrokratizace zdravotnictví souvisí se zavedením standardů pro zdravotnická zařízení. Dodržováním standardů na jedné straně nemocnice garantují kvalitu a bezpečnost poskytované péče, na druhé straně však standardy zdravotnické dokumentace s sebou přinesly mnohonásobný nárůst administrativních povinností pro 70
zdravotnický personál. Toto zdravotníci vnímají velice negativně a nárůst administrativy jde na úkor času věnovaného pacientovi přímo u lůžka. Trendem poslední doby je, že lékaři se stávají
administrativními
pracovníky,
kteří
jsou
mimo
jiné
pověření
účtováním
hospitalizačních případů, takže pravidelně tráví čas počítáním ampulí podaných antibiotik, počítáním množství transfúzních převodů atd. Je otázkou, zda to není práce pro administrativní pracovníky, a zda by potenciál erudovaného personálu neměl být využitý v plném rozsahu pro skutečnou klinickou praxi. Druhým nejčastěji označeným stresogenním faktorem, celkem 34krát, byla psychická náročnost práce s pacientem. Zdravotní personál je konfrontován s utrpením, bolestí i smrtí, zachází s intimitou pacienta. To vše je zdrojem vysoké psychické náročnosti na pracovníky ve zdravotnictví a potenciálním spouštěčem či akcelerátorem syndromu vyhoření. Kvantitu práce jako nejvíce stresující faktor označilo celkem 23 zdravotníků. Narůstající kvantita povinností nepochybně souvisí i s nárůstem administrativy, jak bylo diskutováno výše. Dalším kauzálním aspektem jsou rostoucí nároky na kvalitu poskytované péče a rostoucí nároky ze strany pacientů, kteří mají díky množství přístupných informací na internetu a ve sdělovacích prostředcích vyšší povědomí o svých nemocech. S platností nového zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování a s účinností provádějící vyhlášky č. 99/2012 Sb., jsou stanoveny požadavky na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb. Dle této vyhlášky lze předpokládat, že bude dále redukován počet sester a lékařů na počet pacientů. Na zkoumané klinice aktuálně pečuje 1 lékař v průměru o 9 pacientů standardního oddělení. Zákon o zdravotních službách však předkládá zabezpečení standardního oddělení o 30 lůžek 2 lékaři, tedy 15 pacientů v péči 1 lékaře. Stejný zákon předkládá zabezpečení víkendových a nočních služeb v rozsahu 90 pacientů standardního oddělení na 1 lékaře. V současné době lékaři zkoumané kliniky slouží v počtu 1 lékař na 46 standardních lůžek. Z uvedeného vyplývá, že kvantita práce a administrativní povinnosti pro zdravotníky budou pravděpodobně ještě vyšší. Z výzkumu dále vyplývá, že nejméně zatěžující jsou pro zdravotníky noční služby a práce přesčas, což poukazuje na dodržování zákoníku práce na zkoumané klinice. Četnosti dalších rizikových faktorů jsou uvedeny v tabulce č. 10 a grafu č. 11. Finálně lze konstatovat, že ve zdravotnickém povolání nepůsobí stresogenně pouze jeden rizikový faktor, ale jde o kombinaci více faktorů. Vnímání jednotlivých faktorů profese 71
jako zátěže je individuální. Hypotéza č. 3 byla potvrzena a ani jeden ze stresogenních faktorů profese nebyl označen naprostou většinou dotazovaných. Doplňující otázky č. 11, 12 a 13 potvrdily náročnost zdravotnické profese. Na základě dotazníkového šetření bylo zjištěno, že 98 % dotazovaných, tedy 60 zdravotníků se cítí být po příchodu z práce unavených, z toho 43 pracovníků se cítí být unavených alespoň 1krát týdně. Problémy z práce domů si „nosí“ 93 % dotázaných, přičemž pracovními problémy se doma téměř denně zabývá 11 % zdravotníků. Zde se nabízí prostor pro posílení pozitivní formy odreagování od práce, jako např. půlhodina odpočinku, relaxace atd. Celkem 44 % zdravotníkům zkoumané kliniky vykonávaní jejich profese negativně zasahuje do rodinného či partnerského života, tj. objevuje se u nich Work–Family konflikt. Konflikt Work–Family představuje konflikt rolí zdravotníka, kdy nadměrná zátěž v zaměstnání limituje zdravotníky při zvládání práce v domácnosti. Jak již bylo dříve zmíněno, studie NEXT identifikovala Work–Family konflikt jako jednu z příčin fluktuace zdravotních sester (Simon a kol. 2004). Závěry uvedených položek č. 11, 12 a 13 jsou uvedeny v tabulkách č. 11, 12, 13 a v grafech č. 12, 13, 14. Hypotéza č. 4 (H4) – Méně než jedna třetina zdravotníků uvažovala v posledních 12 měsících o odchodu ze zaměstnání. Hypotéza č. 4 se nepotvrdila, byla testována otázkou č. 14. Z výzkumu vyplynulo, že až 52 % dotazovaných, tj. 32 zdravotníků za poslední rok uvažovalo o změně zaměstnání (viz tabulka č. 14 a graf č. 15). Výsledek je alarmující, poukazuje na možnou personální nestabilitu zaměstnanců zkoumané kliniky. Tato nestabilita nasedá na nespokojenost zaměstnanců. V případě realizace úvah zaměstnanců o změně současného zaměstnání, lze předpokládat akutní personální krizi s ohrožením chodu kliniky. Doplňující položkou č. 15 byly testovány důvody nespokojenosti, které vedly zdravotníky k myšlenkám o odchodu ze zaměstnání (viz tabulka č. 15 a graf č. 16). Hlavním důvodem nespokojenosti, který označilo 15 zaměstnanců, bylo nízké finanční ohodnocení. V pořadí druhým faktorem nespokojenosti byla psychická náročnost práce s pacientem, která byla současně zvolená druhým nejvíce stresujícím faktorem v profesi zdravotníka. Obdobný výsledek je patrný z výzkumu Flinkmana a kol. (2008), který v rámci studie NEXT zjistil, že nespokojenost s platovým ohodnocením a náročnost práce byly nejčastějšími důvody nespokojenosti sester, které nejčastěji uvažovaly o odchodu ze zaměstnání. 72
Třetím nejčetnějším důvodem zamýšleného odchodu ze zaměstnání, dle pracovníků zkoumané kliniky, byl nerovný přístup k zaměstnancům ze strany nadřízených. Tato položka byla označena celkem 11krát. Zajímavé by bylo zjištění důvodů a konkrétních příkladů, které vedly zaměstnance k označení této položky. Na základě výsledků výzkumu lze vedení kliniky doporučit, aby přehodnotilo dosavadní způsoby vedení zaměstnanců. Hlavních důvodů, které vedly zaměstnance kliniky k myšlence odchodu ze současného zaměstnání je více, ani jeden z nich nebyl označen většinou dotázaných osob. Ve shodě se studiem stresogenních faktorů v položce č. 10, lze konstatovat, že nespokojenost zdravotníků je multifaktoriálně podmíněná. Hypotéza č. 5 (H5) - Více než polovina zdravotníků se věnuje svým koníčkům a zálibám. Hypotéza č. 5 se potvrdila, byla testována otázkou č. 18. Výsledky dotazníkového šetření ukázaly, že 86 % dotázaných zdravotníků dbá o prevenci proti pracovnímu vyčerpání. 39 % z oslovených zdravotníků se zálibám věnuje pravidelně, 47 % nepravidelně. Důvodem, proč 14 % dotázaných nedbá o prevenci proti vyčerpání, je časová tíseň. Z výsledku lze usuzovat, že individuální prevence na straně zaměstnanců je dostatečná. Cílem doplňující otázky č. 19 bylo určit nejčastější formy odreagování. Podle 34 oslovených osob je nejlepší formou odpočinku spánek, tedy pasivní forma odpočinku. Druhou nejčastěji volenou možností bylo setkání s přáteli či s rodinou, což je důležitým zdrojem sociálních vazeb. Následovala procházka v přírodě. Sport jako forma aktivního odpočinku byla zvolena celkem 20krát. Z výsledků vyplývá, že způsobů odpočinku a odreagování se je více. Nelze určit, který ze způsobů je lepší, protože schopnost jedince odpočinout si je individuální. Rozložení četnosti jednotlivých forem odpočinku ve sledované skupině zdravotníků je zobrazeno v tabulce č. 19 a v grafu č. 20. Na základě otázky č. 17 bylo zjištěno, že 65 % dotázaných zdravotníků hodnotí vztahy na pracovišti pozitivně. Pozitivní vztahy s kolegy jsou zdrojem sociální opory, která je důležitým preventivním faktorem proti vyhoření. Hypotéza č. 6 (H6) - Větší část zdravotníků zná pojem supervize. Výše uvedenou hypotézu testovala otázka č. 21. Hypotéza č. 6 se potvrdila. Pojem supervize zná 50 z oslovených zdravotníků, tedy 81 % dotázaných (viz tabulka č. 21 a graf č.22).
73
Hypotéza č. 7 (H7) – Více než polovina zdravotníků se účastnila supervize. Hypotéza č. 7 byla testována otázkou č. 22. Z výzkumu vyplývá, že supervize se zúčastnilo celkem 37 % dotázaných, supervize v současném zaměstnání se zúčastnilo pouze 21 % z oslovených zdravotníků zkoumané kliniky (viz tabulka č. 22, graf č. 23). Hypotéza č. 7 se nepotvrdila. Doplňující otázka č. 23 dále odhalila, že zhruba polovina dotazovaných osob s individuální zkušeností se supervizí si myslí, že supervize je přínosná (uvedeno v tabulce č. 23 a grafu č. 24). Toto zjištění a skutečnost, že 63 % dotázaných se supervize nikdy nezúčastnilo, hodnotím vysoce negativně, protože supervize je důležitým způsobem prevence proti syndromu vyhoření. Hypotéza č. 8 (H8) – Větší část zdravotníků má zájem o preventivní programy zaměřené na zvládání stresu pořádané zaměstnavatelem. Poslední hypotéza výzkumu (H8) se potvrdila, byla testována otázkou č. 23. Až 76 % z oslovených zdravotníků by mělo zájem o preventivní programy zaměřené na zvládaní stresu a prevenci proti pracovnímu vyhoření pořádané zaměstnavatelem (viz tabulka č. 24, grafu č. 25). Na základě provedeného výzkumu lze zaměstnavateli doporučit začít se zlepšením komunikace ze strany nadřízených a prohloubením jejich zájmu o potřeby a názory podřízených zaměstnanců. Toto doporučení navazuje na zjištěné výsledky u doplňující otázky č. 20, kde bylo odhaleno, že až 53 % zdravotníků udává, že svoje názory před nadřízenými vyjádřit můžou, ale ty je stejně neřeší (viz tabulka č. 20, graf č. 21).
V uplynulých letech bylo provedeno několik výzkumů zaměřených na syndrom vyhoření v oblasti zdravotnictví. Některé z nich byly uvedeny v rámci 4. kapitoly této bakalářské práce. Z důvodů použití rozdílné metodiky práce a odlišností ve velikosti a složení zkoumaného vzorku, jako i v rozdílných sledovaných faktorech zátěže, jsou výsledky mnohdy obtížně srovnatelné. Jak uvádí Bartošíková (2006), metodiku výzkumů v oblasti syndromu vyhoření bude nutno v co největší míře sjednotit a vytvořit tak základ pro vznik doporučených postupů. Jistě by bylo zajímané provedení plošného výzkumu ve Fakultní nemocnici Motol v Praze, jak na klinikách dětské, tak dospělé části nemocnice a jejich vzájemné srovnání.
74
Shrnutí Zpracováním získaných dat, interpretací výsledků a vyhodnocením hypotéz lze konstatovat, že bylo dosaženo stanovených cílů bakalářské práce:
1.
Bylo zjištěno, že 95 % z oslovených zdravotníků zná pojem syndrom vyhoření a 66 % z nich si připouští osobní riziko vzniku syndromu vyhoření.
2.
Výzkumem bylo zjištěno, že ani jeden ze stresogenních faktorů není dominantní. Byly identifikovány tři nejvíce stresující faktory zdravotnické profese na zkoumané klinice: narůst administrativy, psychická náročnost práce s pacientem a kvantita práce.
3.
Bylo zjištěno, že až 52 % z oslovených zdravotníků za posledních 12 měsíců uvažovalo o změně zaměstnání.
4.
Výzkum zjistil, že většina zdravotníků dbá o prevenci proti syndromu vyhoření. Na základě individuálních potřeb využívají aktivní či pasivní formy odpočinku.
5.
Bylo zjištěno, že většina dotázaných zdravotníků zná pojem supervize, ale pouze 21 % zaměstnanců se jí zúčastnilo v průběhu současného zaměstnání.
6.
Na základě provedeného výzkumu bylo zjištěno, že většina z oslovených zdravotníků projevila zájem o preventivní programy na zvládání stresu a prevenci před pracovním vyčerpáním, které by pořádal zaměstnavatel. Na základě studia faktorů vzniku a prevence syndromu vyhoření a s ohledem na
výsledky provedeného výzkumu, lze navrhnout následující doporučení:
1.
Přehodnotit rozsah administrativních povinností zdravotnických pracovníků.
2.
Eliminovat konflikt rolí Work–Family. Na základě snahy vedení zdravotnického zařízení organizovat rozpis nočních či víkendových služeb s ohledem na rodinnou situaci zdravotníka.
3.
Zrevidovat dosavadní formy komunikace ze strany nadřízených.
4.
Věnovat syndromu vyhoření pozornost již ve fázi prevence, nikoliv v době, kdy se uplatní jeho negativní důsledky.
5.
Zavést supervizi ve zdravotnických pracovištích.
6.
Zavést metody efektivního time managementu.
7.
Pravidelně dbát o prevenci proti stresu a pracovnímu vyčerpání na individuální úrovni. 75
ZÁVĚR Teoretických poznatků o syndromu vyhoření, včetně informací o jeho etiologických faktorech, fázích, symptomech, důsledcích, diagnostice ale i o preventivních opatřeních proti jeho vzniku, je v domácí i zahraniční literatuře dostatek. Burnout syndrom a jeho negativní důsledky jsou ve zdravotnické sféře aktuální tématem. Z provedeného výzkumu vyplývá, že informovanost zdravotníků o tomto syndromu je vysoká a dvě třetiny oslovených zdravotníků si osobní riziko vzniku syndromu vyhoření připouští. Vznik syndromu vyhoření je podmíněný působením profesního stresového faktoru a je závislý nejenom od jeho druhu a intenzity jeho působení, ale i od individuálního vnímání jednotlivce a jeho odolnosti vůči stresu. Výsledky výzkumu ve shodě s tvrzením autorů citovaných publikací o syndromu vyhoření potvrdily, že profesních stresogenních faktorů, které se podílejí na vzniku burnout syndromu, je celá řada. Za nejvíce stresující faktory zdravotnické profese,
na základě provedeného výzkumu,
byly označeny:
nárůst
administrativy, psychická náročnost práce s pacientem a kvantita práce. Kriticky lze předpokládat, že výše uvedené stresogenní faktory zdravotnického povolání v budoucnosti nebudou redukovány, spíše naopak, lze očekávat jejich další nárůst. To je podmíněno současným trendem zvyšování kvality poskytované lékařské i ošetřovatelské péče, která mimo jiné souvisí s narůstáním odpovědností a administrativních povinností a posléze narůstajícím počtem interních auditů uzavřené zdravotnické dokumentace, ale i otevřených hospitalizačních případů. Platnost zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, s sebou přináší mimo jiné zavedení sankcí pro poskytovatele zdravotnických služeb v případě spáchání správních deliktů, přičemž o přiměřenosti a účelnosti těchto sankcí se v odborných kruzích pořád vedou diskuse. Lze předpokládat, že zavedení sankcí pro zdravotníky se stane dalším významným profesním stresogenním faktorem. Z výsledků výzkumu dále vyplynulo, že více než polovina zaměstnanců projevila intenci odejít ze současného zaměstnání. Nadměrná fluktuace je jevem nežádoucím a ekonomicky nákladným, zejména v době globálního nedostatku personálních zdrojů ve zdravotnictví. Studiu faktorů ovlivňujících fluktuaci zaměstnanců by měla být věnována pozornost ze strany vedení zdravotnických zařízení.
76
V otázce prevence syndromu vyhoření je důležité, aby si zdravotníci uvědomili, že základem je začít u sebe. Prevence na úrovni jednotlivce zahrnuje: zavedení metod efektivního time managementu, stanovení si reálních cílů, budování sociálních vazeb, dodržování hranic a udržování si profesionálního odstupu od bolestí a utrpení pacientů. Podstatnou součástí prevence je dostatečný a pravidelný odpočinek. Jednou z nejúčinnějších forem prevence proti syndromu vyhoření a současně zdrojem motivace
pro
výkon
zdravotnického
povolání
je
odborně
prováděná
supervize
(T. a J. Tošnerovi 2002, Marková in Havrdová, Hajný 2008 ). Z provedeného výzkumu však plyne, že supervize se doposud nestala pevnou součástí zdravotnické praxe. Na sledované klinice se jí zúčastnilo pouze 21 % zdravotníků. Supervize ve zdravotnické sféře v České republice je na začátku rozvoje. U zdravotníků vzbuzuje obavy z kontroly a hledání chyb ze strany nadřízených. Důležité je, aby zdravotníci pochopili skutečný význam, účel a přínos supervize. Zavedení supervize ve zdravotnických zařízeních vidím jako nadějný a reálný způsob prevence proti syndromu vyhoření u zdravotníků. Jak bylo uvedeno v teoretické části práce, syndrom vyhoření není klasifikován jako nemoc. Je zařazen do doplňkové kategorie diagnóz skupiny „Z“ dle MKN-10 (WHO 2008). Navíc je často zaměňován s nemocemi, které mají příbuzné či stejné symptomy, jako např. deprese, neuróza, funkční poruchy atd. Z toho vyplývá obtížná diagnostika a následně i sledování prevalence syndromu vyhoření v populaci. V USA je syndrom vyhoření uznán jako nemoc z povolání. V českém zdravotnictví je syndrom vyhoření jedním z kandidátů na seznam nemocí z povolání. Zařazení burnout syndromu na aktualizovaný seznam nemocí z povolání nebude jednoduchou záležitostí, protože je potřeba nalézt přesná kritéria pro diagnózu i definici práce, která k syndromu vyhoření může vést (Pelclová in Vlčková 2012). Syndrom vyhoření má komplexní negativní dopad na zdravotníky, které limituje v běžném životě, ale i na zaměstnavatele tím, že negativně ovlivňuje jejich ekonomickou situaci: snižuje produktivitu práce, zvyšuje fluktuaci a nemocnost zaměstnanců, snižuje kvalitu práce a zvyšuje chybovost. Syndrom vyhoření ve zdravotnické sféře se dotýká i pacientů, zejména ohrožením jejich zdraví z důvodu neefektivní léčby a zvýšeného počtu medicínských chyb.
77
Jak již bylo řečeno, při dnešním trendu rychlého rozvoje medicínských poznatků a neustalého tlaku na zvyšování kvality poskytované péče, budou nároky na zaměstnance ve zdravotnictví nadále narůstat. Z toho důvodu je namístě, aby se programy zaměřené na prevenci proti stresu a syndromu vyhoření staly integrální součástí péče o zaměstnance ve zdravotnické sféře.
78
10
Seznam použité literatury
Odborná literatura 1. BÁRTLOVÁ, S. Vztah sestra–lékař. Sestra. 2004, roč. 14, č. 2, s. 11. ISSN 1210-0404. 2. BARTOŠÍKOVÁ, I. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Brno: NCO NZO, 2006. 86 s. ISBN 80-7013-439-9. 3. ČELEDOVÁ, L., PTÁČEK, R., ČEVELA, R., ŽUKOV, I., KUŽELOVÁ, H. Syndrom vyhoření u lékařské posudkové služby. Česká a Slovenská psychiatrie, 2010, roč. 106, č. 3, s. 157–161. ISSN 1212-0383. 4. EUROPEAN AGENCY FOR SAFETY AND HEALTH AT WORK. OSH in figures: stress at work – facts and figures. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2009. 132 s. ISBN 978-92-9191-224-7. 5. GULÁŠOVÁ, I. Osobnostní a profesionální vlastnosti sestry. Sestra. 2004, roč. 14, č. 4, s. 8–9. ISSN 1210-0404. 6. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. 776 s. ISBN 807178-303-X. 7. HAVRDOVÁ, Z., HAJNÝ, M. a kol. Praktická supervize. Průvodce supervizí pro začínající supervizory, manažery a příjemce supervize. Praha: Galén, 2008. 213 s. ISBN 97880-7262-532-1. 8. HOSÁK, L., HOSÁKOVÁ, J., ČERMÁKOVÁ, E. Syndrom profesionálního vyhoření zdravotnických pracovníků. Psychiatrie. 2005, roč. 6, č. 5, s. 205–206. ISSN 1213-0508. 9. JEKLOVÁ, M., REITMAYEROVÁ, E. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 32 s. ISBN 80-86991-74-1. 10. KEBZA, V. Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia, 2005. 263 s. ISBN 80200-1307-5. 11. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. 2. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. 23 s. ISBN 80-7071-231-7. 79
12. KRAHULOVÁ, K. Stres a syndrom vyhoření v pomáhajících profesích. Sociální služby. 2010, roč. 12, č. 10, s. 22–24. ISSN 1803-7348. 13. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. Praha: Grada Avicenum, 1994. 192 s. ISBN 807169-121-6. 14. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada Publishing, 1998. 136 s. ISBN 807169-551-3. 15. KŘIVOHLAVÝ, J., PEČENKOVÁ, J. Duševní hygiena zdravotní sestry. Praha: Grada Publishing, 2004. 80 s. ISBN 80-247-0784-5. 16. KŘÍŽOVÁ, E. Proměny lékařské profese z pohledu sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. 141 s. ISBN 80-86429-57-1. 17. MERG, K., KNÖDEL, T. Jak přežít v práci. Brno: Computer Press, 2007. 145 s. ISBN 978-80-251-1723-1. 18. NEČAS, E. a kol. Obecná patologická fyziologie. Praha: Karolinum, 2002. 377 s. ISBN 80-246-0051-X. 19. NOVOTNÁ, H. Syndrom vyhoření bohužel není minulostí. Sestra. 2004, roč. 14, č. 10, s. 36–37. ISSN 1210-0404. 20. PITRA, Z. Dovednosti a image manažera. 2. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2008. 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6. 22. POTTEROVÁ, A. B. Jak se bránit pracovnímu vyčerpání: „pracovní vyhoření“ – příčiny a východiska. Olomouc: Votobia, 1997. 259 s. ISBN 80-7198-211-3. 23. PTÁČEK, R., KUŽELOVÁ, H., ČELEDOVÁ, L. Syndrom vyhoření u lékařů. Zdravotnické noviny. 2010, č. 31-32, s. 21. ISSN 0044-1996. 24. STIBALOVÁ, K.. Co je to Burnout syndrom. Sociální služby. 2010, roč. 12 , č. 10, s. 20–21. ISSN 1803-7348. 25. STOCK, C. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha: Grada Publishing, 2010. 103 s. ISBN 978-80-247-3553-5.
80
26. ŠEBLOVÁ, J. Zátěž a stres pracovníků zdravotnických záchranných služeb. 112 : odborný časopis požární ochrany, integrovaného záchranného systému a ochrany obyvatelstva. 2007, roč. 6, č. 3, s. 12–14. ISSN 1213-7057. 27. TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J. Burn-Out syndrom. Syndrom vyhoření. Praha: Hestia, 2002. 16 s. Pracovní sešit pro účastníky kurzu. ISBN sine. 28. WORLD HEALTH ORGANIZATION. Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: desátá revize. MKN-10. 2.vyd. Přeložil Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Praha: Bomton, 2008. 860 s. ISBN 978-80-904259-0-3.
Právní normy 1. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). 2. Vyhláška č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb 3. Zákon č.338/2008 Sb., úplné znění zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, jak vyplývá z pozdějších změn.
Internetové zdroje 1. BALCH, C. M., SHANAFELT, T. D., DURBYE, L., SLOAN, J. A., RUSSEL T. R., BECHAMPS, G. J., FREISCHLAG, J. A. Surgeon Distress as Calibrated by Hours Worked and Nights on Call. In: Journal of the American College of Surgeons [online]. 2010, vol. 2011, no. 5, s. 609-619. [cit. 2012-02-05]. ISSN 1072-7571. Dostupný z WWW:
. 2. BEDNÁŘOVÁ, J. Supervize ano, či ne?. In: Sestra [online]. ©2007-2012 Mladá fronta, Zdravotnické noviny, 2010, č. 3, s. 14. [cit. 2012-03-04]. ISSN 1214-7664. Dostupný z WWW: . 3. BEZDĚKOVÁ, I. Nemocnice porušují zákoník práce. Jaké budou sankce?. In: Medical Tribune CZ [online]. Medical Tribune CZ, © 2000-2012, 2.2.2012 [cit. 2012-04-03]. Dostupný z WWW: . 81
4. ČERNÝ, M. Supervize. In: Curatio: Akreditovaná vzdělávací instituce [online]. Curatio, 2008 [cit. 2012-02-08]. Dostupný z WWW: . 5. HASSELHORN, H. M., TACKENBERG, P., BUESCHER, A., SIMON, M., KUEMMERLING, A., MUELLER, B. H. Work and health of nurses in Europe – results from the NEXT-Study. In: European NEXT-Study [online]. NEXT-Study, 2005, 7.2.2011 [cit. 2012-02-04]. Dostupný z WWW: . 6. HUMPL, L. Psychosociální intervenční služba ÚSZS MSK. In: Územní středisko záchranné služby Moravskoslezského kraje [online]. ÚSZS MSK, 2012, 24.2.2012 [cit. 201203-04]. Dostupný z WWW: . 7. CHANGING MINDS.ORG. Stress costs. In: Changing Minds.org [online]. © 2002-2012 [cit. 2012-02-13]. Dostupné z WWW: . 8. INFORMAČNÍ CENTRUM OSN V PRAZE. Zprávy 2006: Světový den zdraví. In: Informační centrum OSN v Praze [online]. Praha: Unic, 2006 [cit. 2012-04-10]. Dostupný z WWW: . 9. JUSTESEN, B. What Can CISM do for You? In: CISM [online]. Utah: CISM Team, 2010. [cit. 2012-03-16]. Dostupný z WWW: . 10. KELLY, D. Impact of Nurse Burnout on Patient Safety in Liaoning China. In: Virginia Henderson International Nursing Library: International Nursing Research Congress [online]. Sigma
Theta
Tau
International,
2011.
[cit.
2012-02-15].
Dostupný
z
WWW:
. 11. McCONNEL, D. Do you know the true financial cost of staff burnout, high stress and low morale in the workplace?. In: PRLOG Press Release Distribution [online]. ©Midstore Australia,
2010,
3.11.2010
[cit.
2012-02-13].
Dostupný
z
WWW:
.
82
12. MICHIGAN NURSES ASSOCIATION. The Costs of Mandatory Overtime for Nurses [online]. Lansing: Public Policy Associates, 2004, s. 15. [cit. 2012-04-14]. Dostupný z WWW:
803_supp3.pdf>. 13. SIMON, M., KÜMMERLING, A., HASSELHORN, H. M., NEXT-STUDY GROUP. Work-Home Conflict
in the European Nursing Profession. In: International Journal of
Occupational and Environmental Health [online]. 2004, vol. 10, no. 4, s. 384-391. [cit. 201202-04].
ISSN
1077-3525.
Dostupný
z
WWW:
EN/download.php?f=3dbe340b7b95bc8c988fae4af12d3bf2&target=0>. 14. SYNTAGM. Stress prevention and Managament. In: Syntagm [online]. © 1995-2010 Syntagm Limited, 2012 [cit. 2012-02-13].. Dostupné z WWW: . 15. TOP LÉKAŘ. Nemoci: Syndrom vyhoření. In: Top lékař [online]. Widefield, © 2012 [cit. 2012-02-04]. Dostupný z WWW: . 16. VHA’S CENTER FOR RESEARCH AND INNOVATION. VHA Research Series: The Business Case for Work Force Stability [online]. © 2002 VHA, 2002 [cit. 2012-02-15]. Dostupný z WWW: . 17. VLČKOVÁ, E. Vyhoření: pracovní úraz bez krve. In: Medical Tribune CZ [online]. Medical Tribune CZ, © 2000-2012, 15.2.2012 [cit. 2012-04-05]. Dostupný z WWW: . 18. WEBER, A., JEAKEL-REINHARD, A. Burnout syndrome: a disease of modern societies?. In: Occupational Medicine. [online] 2000, vol. 50, no. 7, s. 512-517. [cit 2012-0215]. ISSN 1471-8405. Dostupný z WWW: .
83
11
Seznam použitých zkratek
BM
Burnout Measure
CISM
Critical incident stress management
CFS
Chronic Fatique Syndrome
MKN-10
Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: desátá revize
MBI
Maschlach Burnout Inventory
NEXT
Nurses Early Exist Study
OSN
Organizace spojených národů
ROA
Rentabilita celkového vloženého kapitálu = čistý zisk / celková aktiva
SUIP
Státní úřad inspekce práce
VHA
Americká celostátní síť komunitních zdravotnických organizací a lékařů. Název je odvozen z bývalého jména organizace - Voluntary Hospitals of America
USA
Spojené státy americké
USD
Americký dolar
ÚZIS
Ústav zdravotnických informací a statistiky
ÚSZS MSK
Územní středisko záchranné služby Moravskoslezského kraje
WHO
World Health Organization
€
Euro
£
Britská libra
%
Procenta
H
Hypotéza
č.
Číslo
roč.
Ročník
s.
Strana
84
12
Seznam grafů
Graf č. 1 Pohlaví zdravotníků .................................................................................................. 46 Graf č. 2 Rozdělení zdravotníků podle věku ........................................................................... 47 Graf č. 3 Pracovní zařazení...................................................................................................... 48 Graf č. 4 Délka praxe ve zdravotnické profesi ........................................................................ 49 Graf č. 5 Nejvyšší dosažené vzdělání ...................................................................................... 50 Graf č. 6 Vzdělání zdravotních sester ...................................................................................... 51 Graf č. 7 Znalost pojmu syndrom vyhoření ............................................................................. 51 Graf č. 8 Zdroj informací o syndromu vyhoření ..................................................................... 52 Graf č. 9 Projevy syndromu vyhoření ..................................................................................... 53 Graf č. 10 Ohrožení syndromem vyhoření .............................................................................. 54 Graf č. 11 Nejvíce stresující faktory profese ........................................................................... 55 Graf č. 12 Vyčerpanost po příchodu z práce domů ................................................................. 56 Graf č. 13 Zásah profese do rodinného/partnerského života ................................................... 57 Graf č. 14 „Nosíte“ si problémy z práce domů a přemýšlíte o nich i doma? ......................... 58 Graf č. 15 Intence změnit zaměstnání ..................................................................................... 59 Graf č. 16 Důvody zamýšleného odchodu ze zaměstnání ....................................................... 60 Graf č. 17 Zdroj pomoci v případě vyhoření ........................................................................... 61 Graf č. 18 Vztahy na pracovišti ............................................................................................... 62 Graf č. 19 Prevence proti pracovnímu vyčerpání .................................................................... 63 Graf č. 20 Způsoby odpočinku ................................................................................................ 64 Graf č. 21 Možnost vyjádřit svůj názor ................................................................................... 65 Graf č. 22 Znalost pojmu supervize......................................................................................... 66 Graf č. 23 Účast na supervizi................................................................................................... 67 Graf č. 24 Supervize jako přínos ............................................................................................. 67 Graf č. 25 Zájem o preventivní programy ze strany zaměstnavatele ...................................... 68 Graf č. 26 Zaměstnanci, kteří nemají zájem o preventivní programy ze strany zaměstnavatele (rozdělení podle pracovního zařazení) ..................................................................................... 68
85
13
Seznam tabulek
Tabulka č. 1 Pohlaví zdravotníků ............................................................................................ 46 Tabulka č. 2 Rozdělení zdravotníků podle věku ..................................................................... 47 Tabulka č. 3 Pracovní zařazení ................................................................................................ 48 Tabulka č. 4 Délka praxe ve zdravotnické profesi .................................................................. 49 Tabulka č. 5 Nejvyšší dosažené vzdělání ................................................................................ 50 Tabulka č. 6 Znalost pojmu syndrom vyhoření ....................................................................... 51 Tabulka č. 7 Zdroj informací o syndromu vyhoření................................................................ 52 Tabulka č. 8 Projevy syndromu vyhoření ................................................................................ 53 Tabulka č. 9 Ohrožení syndromem vyhoření .......................................................................... 54 Tabulka č. 10 Nejvíce stresující faktory profese ..................................................................... 55 Tabulka č. 11 Vyčerpanost po příchodu z práce domů ........................................................... 56 Tabulka č. 12 Zásah profese do rodinného/partnerského života ............................................. 57 Tabulka č. 13 „Nosíte“ si problémy z práce domů a přemýšlíte o nich i doma? .................... 58 Tabulka č. 14 Intence změnit zaměstnání................................................................................ 59 Tabulka č. 15 Důvody zamýšleného odchodu ze zaměstnání ................................................. 60 Tabulka č. 16 Zdroj pomoci v případě vyhoření ..................................................................... 61 Tabulka č. 17 Vztahy na pracovišti ......................................................................................... 62 Tabulka č. 18 Prevence proti pracovnímu vyčerpání .............................................................. 63 Tabulka č. 19 Způsoby odpočinku .......................................................................................... 64 Tabulka č. 20 Možnost vyjádřit svůj názor ............................................................................. 65 Tabulka č. 21 Znalost pojmu supervize ................................................................................... 66 Tabulka č. 22 Účast na supervizi ............................................................................................. 67 Tabulka č. 23 Supervize jako přínos ....................................................................................... 67 Tabulka č. 24 Zájem o preventivní programy ze strany zaměstnavatele................................. 68
14
Seznam příloh
Příloha č. 1 ................................................................................................................................ 87
86
Příloha č. 1 Dotazník pro zdravotníky zkoumané kliniky Dobrý den. Jmenuji se Monika Seňková a jsem studentkou 3. ročníku bakalářského studia oboru Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb na Bankovním institutu vysoká škola, a.s. v Praze. Dovoluji si Vás požádat o vyplnění dotazníku, který mi bude zdrojem informací ke zpracování bakalářské práce na téma: „Prevence syndromu vyhoření ve zdravotnické sféře“. Dotazník je anonymní. Získané informace budou využity pouze ke zpracování závěrečné práce. Vaše odpovědi prosím označte křížkem. U některých otázek je možné označit více možností. Děkuji za spolupráci. MUDr. Monika Seňková 1 Pohlaví □ Muž
□ Žena
2 Věková kategorie □ Do 21 let
□ 21-30 let
□ 41-50 let
□ nad 51 let
□ 31-40 let
3 Pracovní zařazení □ Lékař(ka)
□ Zdravotní sestra/bratr
□ Ošetřovatel/Sanitář(ka)
□ Jiné, uveďte jaké.............................
4 Délka praxe ve zdravotnické profesi □ Méně než 1 rok
□ 1-5 let
□ 6-10 let
□ 11-20 let
□ 21-30 let
□ Více než 30 let
87
5 Nejvyšší dosažené vzdělání □ Základní
□ Středoškolské
□ Vyšší odborné
□ Vysokoškolské
6 Setkali jste se s pojmem syndrom vyhoření, neboli burnout syndrom? □ Ano
□ Ne
Pokud jste odpověděli ne, pokračujte prosím otázkou č. 10. 7 O syndromu vyhoření jste se dozvěděli … □ z literatury
□ ze sdělovacích prostředků
□ od zaměstnavatele ( školení, semináře…)
□ od kolegů
□ v průběhu studia od pedagogů □ Jiným způsobem, prosím uveďte jakým............................. 8 Myslíte si, že syndrom vyhoření se projevuje na … □ úrovni psychické – např. ztráta motivace, psychické vyčerpání, depresivní nálada, atd. □ úrovni fyzické – např. celková únava, bolesti hlavy, poruchy spánku, atd. □ úrovni sociální – např. nezájem o druhé osoby, odpor k vykonávané profesi, atd. □ na všech výše uvedených úrovních 9 Cítíte se ohrožen(á) syndromem vyhoření ? □ Ano
□ Ne
10 Které z následujících faktorů hodnotíte jako nejvíce stresující ve Vaši profesi? Prosím, označte max. 3. □ Kvantita práce
□ Rutinní a stereotypní práce
□ Fyzická náročnost práce
□ Psychická náročnost práce s pacientem
□ Nárůst administrativy
□ Negativní vztahy s kolegy
□ Konflikty s nadřízenými
□ Noční služby, práce přesčas
11 Cítíte se po příchodu z práce domů vyčerpaní ? □ Pravidelně (téměř denně)
□ Často (alespoň 1krát týdně)
□ Občas (alespoň 1krát za měsíc)
□ Nikdy 88
12 Zasahuje Vám vykonávání současné profese negativním způsobem do rodinného/partnerského života? □ Ano
□ Ne
13 „Nosíte“ si problémy z práce domů a přemýšlíte o nich i doma? □ Pravidelně (téměř denně)
□ Často (alespoň 1krát týdně)
□ Občas
□ Nikdy
14 Uvažovali jste za posledních 12 měsíců o změně zaměstnání? □ Ano
□ Ne
Pokud jste odpověděli ne, pokračujte prosím otázkou č. 16. 15 Označte hlavní důvody, které Vás vedly k myšlence odejít ze současného zaměstnání? Prosím, označte max. 3 položky. □ Nízké finanční ohodnocení
□ Negativní vztahy s kolegy, nedostatek kolegiality
□ Nemožnost kariérního růstu
□ Negativní dopad zaměstnání na rodinný život
□ Psychická náročnost práce
□ Velký počet přesčasových hodin, přepracovanost
□ Narůstající kvantita práce
□ Chování pacientů a jejich rodinných příslušníků
□ Fyzická náročnost práce
□ Nerovný přístup k jednotlivcům ze strany nadřízených
□ Nic z výše uvedeného 16 Pokud byste se cítili úplně vyčerpání, bez chuti do práce, pomoc byste pravděpodobně hledali u … □ Pomoc bych nehledal(a), pokusil(a) bych se to zvládnout sam(a) □ V rodině □ Nejbližšího kolegy □ Psychologa □ Blízkého kamaráda □ Svého nadřízeného 17 Vztahy s kolegy na pracovišti hodnotíte vcelku □ Pozitivně
□ Neutrálně
89
□ Negativně
18 Dbáte sám/sama o pěstování prevence, tedy ochrany před pracovním vyčerpáním? □ Ano, pravidelně se věnuji svým koníčkům a zálibám □ Ano, ale nepravidelně □ Ne, časová tíseň mi to nedovolí □ Ne, neví m jak na to 19 Jakým způsobem se nejlépe odreagujete a odpočinete si od pracovních povinností a pracovního stresu? Prosím, označte max. 3 položky. □ Sportem
□ Procházkou v přírodě / s domácím zvířetem
□ Spánkem
□ Při relaxaci (např. jóga, muzikoterapie, aromaterapie)
□ Sledováním televize
□ Čtením oblíbené knížky
□ Při setkání s přáteli/rodinou
□ Při domácích/zahrádkářských pracích
□ Jiným způsobem, může uvést jakým............................. 20 Máte možnost a prostor vyjádřit svoje názory a pocity týkající se práce před svými nadřízenými? □ Ano, můžu se vyjádřit bez obav, o moje názory je zájem □ Ano, vyjádřit se můžu, ale moje názory se stejně neřeší □ Ne 21 Znáte pojem supervize? □ Ano
□ Ne
22 Zúčastnil(a) jste se někdy supervize? ( po dobu praxe ve zdravotnictví ) □ Ano, v předchozím zaměstnání □ Ano, v současném zaměstnání □ Ne, nikdy Pokud jste odpověděli ano, myslíte si, že je supervize přínosem?
□ Ano □ Ne
23 Měli byste zájem o programy zaměřené na zvládání stresu a prevenci vyhoření pořádané Vaším zaměstnavatelem? □ Ano
□ Ne 90
91
92
