Prevence syndromu vyhoření

Bankovní institut vysoká škola, a.s. Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb

Prevence syndromu vyhoření Bakalářská práce

Autor:

Halina Kiedrońová Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Ivona Buryová Ph.D.

Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Karviné, dne 20. dubna 2012 ............................................ Halina Kiedrońová

2

PODĚKOVÁNÍ: Děkuji Mgr. Ivoně Buryové, Ph.D. za odborné vedení po celou dobu zpracování mé bakalářské práce, cenné rady a připomínky, za trpělivost, ochotu a vstřícnost. Děkuji všem radiologickým pracovníkům, kteří se podíleli na výzkumu k této práci.

3

Anotace Teoretickým východiskem mé práce je problematika syndromu vyhoření, jenž postihuje pracovníky v profesích, které se věnují práci s lidmi. Bakalářská práce se zabývá mírou zátěže v práci radiologických pracovníků ve čtyřech rovinách. Snažím se zjistit, do jaké míry se radiologičtí pracovníci nelékařských profesí potýkají s vyčerpáním v oblasti rozumové, emocionální, tělesné a sociální. Práce je rozdělena do dvou části. V teoretické části se věnuji tématice syndromu vyhoření obecně, v praktické části prezentuji výsledky výzkumného šetření.

Klíčová slova: Syndrom vyhoření, stres, rizikové faktory, vyčerpání, prevence syndromu vyhoření, výzkum.

Annotation The theoretical base of my thesis is the problem of the burnout syndrome which affects workers in professions that are related to work with people. Bachelor thesis deals with the extent of the load at work of radiologic workers in four levels. I seek to find out to which extent radiologic workers of non-medical professions battle with exhaustion in the rational, emotional, physical and social sphere. The thesis is divided into two parts. In the theoretical part I concentrate on the subject of the burnout syndrome generally, in the practical part I present results of the research investigation.

Keywords Burnout syndrome, stress, risk factors, exhaustion, burnout syndrome prevention, research.

4

Obsah: Úvod ........................................................................................................................................... 7 Teoretická část .......................................................................................................................... 8 1

2

Teoretická východiska syndromu vyhoření ........................................................................ 8 1.1

Syndrom vyhoření ...................................................................................................... 9

1.2

Syndrom vyhoření a jiné psychické stavy ................................................................ 11

1.3

Ohrožené skupiny ..................................................................................................... 14

1.4

Příznaky syndromu vyhoření .................................................................................... 15

1.5

Fáze vývoje syndromu vyhoření............................................................................... 17

Příčiny a důsledky vzniku syndromu vyhoření ................................................................. 19 2.1

Příčiny a rizikové faktory ......................................................................................... 19

2.2

Hlavní projevy vyhoření ........................................................................................... 21

2.3

Důsledky vyhoření .................................................................................................... 22

2.4

Ekonomické důsledky vyhoření ............................................................................... 23

2.5

Léčba syndromu vyhoření ........................................................................................ 25

2.6

Prevence syndromu vyhoření ................................................................................... 26

2.6.1

Prevence na úrovni jednotlivce............................................................................. 27

2.6.2

Prevence na úrovni organizace ............................................................................. 28

Praktická část .......................................................................................................................... 31 3

Výzkumné šetření u radiologických pracovníků ............................................................... 31 3.1

Výzkum cílové skupiny ............................................................................................ 31

3.2

Metoda výzkumu ...................................................................................................... 31

3.3

Charakteristika zkoumaného vzorku ........................................................................ 32

3.4

Analýza získaných údajů .......................................................................................... 32

3.4.1

Pohlaví .................................................................................................................. 32

3.4.2

Věk ....................................................................................................................... 33

3.4.3

Vyhodnocení jednotlivých rovin .......................................................................... 36

3.4.4

Vyhodnocení otázek dotazníku podle jednotlivých rovin .................................... 40

3.4.5

Vyhodnocení vztahů lékař – nelékař .................................................................... 57

3.4.6

Vyhodnocení jednotlivých rovin podle délky praxe............................................. 58

3.5

Vyhodnocení výzkumného šetření ........................................................................... 62

Závěr ......................................................................................................................................... 64 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 65

5

Seznam tabulek ......................................................................................................................... 68 Seznam grafů ............................................................................................................................ 70 Seznam příloh ........................................................................................................................... 72

6

Úvod „Pokud zapálíte oba konce svíčky, získáte tím dvakrát více světla. Svíčka však zároveň dvakrát rychleji vyhoří. Tímto obrazem je možné věrně ilustrovat proces směřující k vyhoření. Lidé, kteří jím procházejí, zjišťují, že veškerá jejich duševní, emocionální a fyzická energie je vypotřebována. Jejich síly jsou vyčerpané a ztrácejí vůli vytrvat.“

(Rush, M. D., 2003, s. 7)

Současná moderní doba je zaměřena především na spotřebu a materiální hodnoty. Na psychiku člověka je kladen velký důraz. Každodenně na nás působí velké množství stresorů, které nám berou elán a energii. Téměř denně se setkáváme s konflikty, působí na nás špatné mezilidské i partnerské vztahy, tlak ze strany nadřízených či kolegů, nadměrné množství práce, existenční problémy apod. Ale hlavně, v této uspěchané době je to stres, který je prvním krokem k syndromu vyhoření. Téma „Syndrom vyhoření“ jsem si zvolila proto, že je mi velmi blízké. Sama dlouhá léta pracuji v pomáhající profesi a často se setkávám s lidmi, kteří někdy nemají daleko k vyhoření. Ve své práci jsem se zaměřila na cílovou skupinu radiologických pracovníků nelékařských profesí, jelikož dle mého názorů, je to v odborných i laických kruzích opomíjená profese, která má ovšem také své problémy. Tito lidé přicházejí denně do styku s velkým množstvím pacientů, pracují v rychlém tempu a bojují s nedostatkem času. Úzce spolupracují s lékaři, kteří někdy přispívají k pracovní pohodě nebo nepohodě. Práce je rozdělená na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je rozčleněná do dvou kapitol. První kapitola je zaměřená na teoretická východiska syndromu vyhoření, co znamená pojem syndrom vyhoření, srovnání s jinými psychickými zátěžemi a jsou zde popsány příznaky a fáze vyhoření. V druhé kapitole se zabývám příčinami a důsledky, léčbou a prevenci syndromu vyhoření. Praktická část je zaměřená na výzkumné šetření u radiologických pracovníků dle věku, pohlaví, délky praxe a vyhodnocení jednotlivých rovin. V závěru se krátce pozastavuji u vztahů mezi lékaři a pracovníky nelékařských profesí. Cílem mé práce bylo zjistit míru vyhoření u radiologických pracovníků.

7

Teoretická část 1 Teoretická východiska syndromu vyhoření Kebza a Šolcová spatřovali podstatu syndromu vyhoření ve dvou hlavních oblastech výzkumu: 1. filozoficko – psychologická existenciálně orientovaná linie, která se zabývá otázkou existenciálně zaměřené filozofie a psychologie 2. psychologicko – medicínská linie, zabývající se problematikou stresu. Pro psychology a psychiatry, kteří se zabývali psychologickými aspekty vztahů zdraví a nemoci, byl existencialismus velmi důležitým myšlenkovým zdrojem. Zajímaly je hlavně otázky, které souvisely s krizi osamělého člověka intelektuála, liberálně orientovaného. Existencialisté poprvé tuto krizi popsali po 1. světové válce, kdy byla způsobena pocitem úplného osamění a vytržení ze zaběhnutého způsobu života a spoléhání se sám na sebe. S tím souvisí také vyrovnat se s vlastními náladami, úzkostí, beznaději, bezmoci a zoufalství. Úzkost je podle existencialistů hybnou sílou prožívání reality, díky které si jedinec uvědomí své postavení ve světě. Ve smyslu existence je nutné uvědomit si sebe sama a je nutné dostat se do mezní situace. Mezní situaci jsou bezpochyby i stavy, související s vyhořením jako třeba celkové vyčerpání, profesionální rezignace, ztráta motivace. Pokud jedinec pochybuje o své existenci a jejím smyslu, což bývá v pokročilých fázích vyhoření, nastane

stav

existenciální frustrace. Druhým významným zdrojem, který poskytuje zázemí syndromu vyhoření je stres. Stres je výsledek nerovnováhy mezi požadavky a zdroji k jejich zvládnutí. U požadavku je hodnocena intenzita nároku a eventuální důsledky selhání se s tím vyrovnat. U zdrojů se hodnotí přiměřenost a dostatečnost. Důsledkem vyčerpání rezerv a zdrojů v rámci zvládnutí stresu je pocit, že požadavkům už nelze dostát. Zdroje a rezervy jsou v podstatě vrozené dovednosti a dispozice, které člověk získal za svého života v procesu střetávání se se stresory. Psychosociální stres – pracovní a mimopracovní - je v posledních letech hodně zkoumán.1

1

) KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. ISBN 80-7071-231-7 [cit. 2011-12-02] http://www.szu.cz/uploads/dokuments/czzp/edice/plne_zneni/brozury/syndrom_20vyhoreni.pdf [s. 4, 5]

8

Statistiky dokazují, že více jak 70% pracovních absencí z důvodu pracovní neschopnosti je z příčin, které souvisí se stresem. Známá zásada tvrdí, že je lépe chorobám předcházet, než je léčit. V pracovním stresu se jedná o problémy s rolemi, které pracovník zastává, o pracovní nároky a organizaci práce, problémy s kompetencemi, nejasnosti v odpovědnostech, o profesní perspektivu i celkově o prostředí v němž jedinec pracuje. Mezi mimopracovní stres se počítá každodenní životní události a nepříjemnosti. Příčinou syndromu vyhoření může být stres, hlavně dlouhodobý, ale spíše je to jedna z příčin. V pracovním prostředí stres není vnímán jen negativně, naopak na některé jedince může stres působit pozitivně a tím lze dosáhnout mnohem lepších výkonů. 2

1.1 Syndrom vyhoření Syndrom vyhoření je soubor příznaků, které se projevují především u angažovaných „pomahačů“ ztrátou elánu, radosti ze života a hlavně nadšení a energie při výkonu profese. Dochází tak ke stagnaci, postupně až k rezignaci. Jedinec je frustrován, je nedůvěřivý, podrážděný, apatický, depresivní, cynický a je celkově vyčerpán (Jankovský, 2003, s. 158). Pojem „burnout“ v souvislosti s pomocníky razil už v roce 1974 psychoanalytik H. Freudenberger v USA. Tento pojem vznikl v podobné společenské události jako syndrom pomocníka. Freudenberger se od začátku 60. let 20. století v alternativních institucích, které vznikaly v souvislosti s hnutím za lidská práva a studentského hnutí, zabýval lidmi s nadměrnými ztrátami motivace (Schmidbauer, 2008, s. 217). V roce 1974 pojem „burnout“ poprvé popsal v časopise Journal of Social Issues. Jak uvádí Venglářová, tehdy ve svém článku o tomto jevu napsal: „U někoho jsou to pocity únavy a exhausce (vyčerpání), neschopnost setřást pocit chladu, pocit fyzické vyčerpanosti, u druhého třeba řada tělesných obtíží počínajících opakovanými bolestmi hlavy, dechovou tísní, přes gastrointestinální obtíže doprovázené poklesem váhy, až po nespavost a depresi. Ve stručnosti lze říci, že tento syndrom zasahuje na nejrůznějších místech celou psychosomatickou oblast. To jsou převážně tělesné projevy. Mohou se však objevit příznaky ve sféře psychické a behaviorální (chování): například osoba známá povídavostí je náhle zamlklá. Objevuje se psychická únava, nuda, rezignace, ale také zvýšená iritabilita (podrážděnost), ostře až nespravedlivě kritické postoje a další změny“ (Venglářová a kol., 2011, s.23, 24). 2

) KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. ISBN 80-7071-231-7 [cit. 2011-12-02] http://www.szu.cz/uploads/dokuments/czzp/edice/plne_zneni/brozury/syndrom_20vyhoreni.pdf [s. 6]

9

Hlavní vlna zájmu o toto téma se zvedla na přelomu 70. a 80. let. V té době vzniklo celkem 207 psychologicko-medicínských studií, zatímco v 70. a 90. letech je registrováno jen 5 – 10 studií ročně. Velmi zhruba se odhaduje, že v současnosti je k dispozici asi pět tisíc publikací na toto téma v angličtině.V české literatuře je k dispozici jen velmi málo publikací. 3 Tošner, Tošnerová definují syndrom vyhoření jako: „duševní stav objevující se často u lidí, kteří pracují s jinými lidmi a jejichž profese je na mezilidské komunikaci závislá. Tento stav ohlašuje celá řada příznaků: člověk se cítí celkově špatně, je emocionálně, duševně i tělesně unavený. Má pocity bezmoci a beznaděje, nemá chuť do práce ani radost ze života.“

4

Dále pokračují, že takto postižení lidé jen neradi přiznávají sobě i okolí své potíže. Tají úzkost, strach, únavu, vnitřní neklid, nervozitu, slabost, bolesti hlavy, neschopnost koncentrace, poruchy spánku atd. Připadá jim nevhodné si stěžovat, že si neví rady sami se sebou, obzvlášť, když pracují v pomáhající profesi. Jsou si vědomí, že pracují s lidmi, kteří mají daleko větší problémy než oni sami. 5 Termín „burnout“ – syndrom vyhoření, vypálení – je vlastně profesionální selhání následkem vyčerpání, které je způsobeno velkými požadavky, které na člověka klade buď okolí nebo on sám. Vyvolává ztrátu zájmů, energie, ideálů, ale i negativní postoj ke své profesi. U „burnoutu“ je charakteristické, že se projevuje spíše v psychice člověka, navenek je rozpoznán až mnohem později. Objevuje se tam, kde je prvořadou pracovní činnosti práce s lidmi (Venglářová a kol., 2011, s. 23, 24). Rush definuje syndrom vyhoření jako: „druh stresu a emocionální únavy, frustrace a vyčerpání, k nimž dochází v důsledku toho, že sled (nebo souhrn) určitých událostí týkajících se vztahu, poslání, životního stylu nebo zaměstnání dotyčného jedince nepřinese očekávané výsledky. Uvedený stav je obvykle typický pro výkonné lidi, kteří se snaží něčeho dosáhnout a být úspěšní“ (Rush, 2003, s. 7). Hartl a Hartlová popisují syndrom vyhoření jako: „ztrátu profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka některé z pomáhajících profesí“ (Hartl, Hartlová, 2000, s. 586). Některé definice popisují syndrom vyhoření jako konečný stav, jako psychické i fyzické vyčerpání, jiné ho popisují jako proces, čili vývoj. Všechny definice však mají něco společného: 3

) KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. ISBN 80-7071-231-7 [cit. 2011-12-02]

http://www.szu.cz/uploads/dokuments/czzp/edice/plne_zneni/brozury/syndrom_20vyhoreni.pdf [s. 6] ) TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J. Syndrom vyhoření: Pracovní sešit pro účastníky kurzů [online]. Praha: Hestia, 2002. [cit. 2011-11-28]. http://www.hest.cz/ruzne/BURNOUT.doc [s. 4] 5 ) TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J. Syndrom vyhoření. Pracovní sešit pro účastníky kurzů. Praha: Hestia, 2002. [cit. 2011-11-28]. http:// www.hest.cz/ruzne/BURNOUT.doc [s. 4] 4

10

-

negativní emocionální symptomy,

-

určitý druh povolání,

-

negativní postoj,

-

psychické příznaky,

-

nesouvisí s psychiatrickou diagnózou,

-

hlavní složky vychází z chronického stresu (Jeklová, Reitmayerová, 2006, s. 7).

Černá a Kožíková uvádí, čím vším syndrom vyhoření může být: -

„reakcí na mimořádně zatěžující práci,

-

totálním vyčerpáním sil,

-

pocitem člověka, který si říká „už nemohu dál,“

-

stavem, kdy člověk ztratil naději, že se ještě něco může změnit,

-

důsledkem selhání adaptace,

-

stavem totálního odcizení lidem i sobě samému.“

6

Syndrom vyhoření postihuje jak muže, tak i ženy stejně a navíc počet vyhořelých rychle narůstá. Důvodem jsou stále větší nároky, které jsou na pracovníky kladeny a také rozvoj technologií, kdy jeden člověk musí zastat práci za několik lidí. S tím přichází stres a frustrace a potažmo syndrom vyhoření pracovníka. 7 Je to moderní nemoc, kterou způsobuje dnešní hektická a uspěchaná doba, kde chybí volný čas na odpočinek a pohyb (Ulmicher, 2008, s. 54).

1.2 Syndrom vyhoření a jiné psychické stavy Na vznik syndromu vyhoření mají podstatný vliv zátěžové situace, které můžou vést k narušení psychické rovnováhy jedince. Zátěžové situace jsou přirozenou součásti života a přispívají k utváření osobnosti. Kdyby tyto situace neexistovaly, byl by narušen zdravý vývoj osobnosti. Pokud ovšem v nějakém časovém intervalu dojde ke kumulaci těchto negativních zážitků, jedinec není schopen se na ně adaptovat (Bartošíková, Jičínský, Jobánková, Kvapilová, 2006, s. 36).

6

) ČERNÁ, R., KOŽÍKOVÁ, Z. Syndrom vyhoření (burn-out syndrom) u zdravotních sester. Urologie pro praxi. [online]. 2004 [cit. 2011-12-28]. http://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2004/06/10.pdf [s. 6] 7 ) http://nemoci.vitalion.cz/syndrom-vyhoreni/ [cit. 2012-01-24]

11

Stres a syndrom vyhoření Hartl a Hartlová definují stres jako: „charakteristickou fyziologickou odpověď na poškození nebo ohrožení organizmu, která se projevuje prostřednictvím adaptačního syndromu, ten přímo ovlivňuje zdraví tím, že vyvolává nadměrnou a trvalou aktivaci nervového sympatického systému, posléze poškození systému imunitního“. Je to v podstatě choroba století, termín je často spojován s konflikty, nepříjemnými situacemi, frustrací, úzkostí (Hartl, Hartlová, 2000, s. 568). Stresové situace přicházejí při působení určité okolnosti v průběhu nějaké prováděné činnosti, která znemožňuje tuto činnost zdárně provést. Jde o časový stresor (u resuscitace), působení atypického prostředí k provádění činnosti, velkou roli hraje faktor rizika, kdy je třeba řešit situaci pod tlakem odpovědnosti za jiný život nebo vlastního ohrožení (Bartošíková, Jičínský, Jobánková, Kvapilová, 2006, s.41). Stres k našemu běžnému životu patří, pokud ovšem nepůsobí dlouhodobě a je přiměřený. Vyhoření bývá posledním stádiem stresové odpovědi organismu (Bartošíková, 2006, s. 24). Deprese a syndrom vyhoření Pokud je stav způsoben duševní poruchou nemůže se jednat o syndrom vyhoření. Pojem deprese znamená doslova stlačenost. Jedná se o: „duševní stav s pocity smutku, skleslostí, vnitřního napětí, nerozhodností, spolu s útlumem a zpomalením duševních i tělesných procesů, ztrátou zájmu a pokleslým sebevědomím, úzkostí, apatií, sebeobviňováním a útlumem“ (Hartl, Hartlová, 2007, s.105). I když se příznaky deprese nápadně podobají syndromu vyhoření, liší se souvislostí s prací. Jedinec, který delší dobu pobývá mimo práci a věnuje se svým koníčkům, depresivní prožitky mizí. Ke zhoršení stavu dochází těsně před nástupem nebo po návratu do práce (Bartošíková, 2006, s. 24).

Frustrace Frustrace je nečekaná ztráta šance na uspokojení. Je to pocit, když se něco nepovede a není možné to v nejbližší době napravit, ať už z důvodů, že něco nápravě brání nebo už se to napravit nedá. Tato situace vyvolává zklamání a stimuluje jedince k vyrovnání se s tímto nepříznivým stavem. Nutí člověka hledat jiná východiska. Běžnou obrannou reakcí bývá omezení pozitivního očekávání, kdo nečeká nic dobrého, není zklamán (Jeklová, Reitmayerová, 2006, s.10).

12

Konflikt Konflikt patří mezi běžné problémy, se kterými se člověk ve svém životě setkává opakovaně. Pokud trvá dlouho, je závažný a dotýká se důležité oblasti, a navíc člověk není schopen jej řešit, tehdy začíná mít konflikt negativní vliv. Z hlediska psychopatologického jsou významné tzv. vnitřní konflikty, které pokud nebyly vytěsněny, se odehrávají ve vědomí jedince a jsou to vlastně střety mezi dvěmi vzájemně neslučitelnými, stejně silnými tendencemi. Nezvládnutý, dlouhodobý konflikt a opakovaná frustrace může působit jako stresující faktor (Jeklová, Reitmayerová, 2006, s.10).

Trauma Trauma je náhle vzniklý negativní stav, který vede ke ztrátě nebo umělému poškození. Dochází ke ztrátě bezpečí a jistoty, k úzkostí, smutku (smrt blízké osoby, živelná pohroma). Tento stav se projeví hlavně v chování člověka, jedinec je nekritický, chová se neadekvátně, projevují se deprese a panika. Během několika měsíců po prožitém traumatu může dojít k posttraumatické stresové poruše (Jeklová, Reitmayerová, 2006, s.11).

Krize Psychická krize je narušení psychické rovnováhy dlouhodobou kumulací nebo náhlým vyhrocením situace ( manželské problémy, pracovní selhání). Znakem krize je selhání adaptačních mechanismů, což znamená, že doposud užívané způsoby už nejsou funkční a je nutno hledat jiné (Jeklová, Reitmayerová, 2006, s.11).

Deprivace Deprivace je stav, kdy fyziologické nebo psychické potřeby nejsou po nějakou dobu dostatečně, přiměřeným způsobem uspokojovány. Významným jevem deprivace je dlouhé trvání, např. nedostatek sociálních kontaktů, nedostatek podnětů ve vývoji dítěte. Jedná se o nejzávažnější zátěžovou situaci, může ovlivnit nejen aktuální psychický stav člověka, ale i budoucí psychický vývoj (Vágnerová, 2004, s. 53). Vyčerpání a syndrom vyhoření Příznaky syndromu vyhoření a vyčerpání jsou si v mnohém podobné, jde o celkové tělesné, emocionální a duševní vyčerpání, liší se v příčinách vzniku. Příčinou vyčerpání může být jakákoliv chronická zátěž, ale i jako důsledek náhlé změny v životě člověka. Většinou přichází při obvyklých vleklých 13

problémech v práci nebo

v soukromí, všude, kde negativní aspekty převládají nad pozitivními a kde se jedinci nedostává patřičného ocenění a uznání a přijatelné odměny. Vyhoření

přichází

jako

důsledek

chronické

emocionální

zátěže

s intenzivním

a

dlouhotrvajícím nasazením pro druhé lidi. Syndrom vyhoření tak zahrnuje i vyčerpání (Malottová, 2000, s. 14).

1.3 Ohrožené skupiny Syndrom vyhoření je stav psychického, fyzického a emočního vyčerpání v důsledku nadměrných psychických nároků. Každý člověk je jedinečná bytost a své dno má každý nastavené v jiné hloubce. Lidé mají různé povahy a charakter, a na každého působí vnitřní a vnější vlivy odlišně. Někteří umí se svou energií nakládat hospodárně, aniž by si to uvědomovali, jiní lidé se to snaží naučit po celý život (Venglářová a kol., 2011, s. 26). Podle Kebzy a Šolcové, výskyt syndromu vyhoření ve společnosti pořád roste. V dnešní spotřebně orientované společnosti je příčinou vzniku syndromu vyhoření životní tempo, zvyšující se nároky na ekonomické, sociální a také emoční zdroje člověka. Jak může dojít k syndromu nám velice výstižně ukazuje tento popis: „Pocit jedince, že již nadále nemůže dostát požadavkům, ve spojení s přesvědčením, že úsilí vkládané do vykonávané činnosti je naprosto neadekvátní nízkému výslednému efektu, vede ke vzniku vyhoření. Burnout syndrom bývá charakterizován jako prolongovaná reakce na chronické interpersonální stresory v zaměstnání nebo jako situačně indukovaná stresová reakce, nebo též jako poslední fáze stresové odpovědi, tedy fáze vyčerpání.“

8

Syndrom vyhoření se vyskytuje se u mnoha zaměstnaneckých skupin, které pracují s jinými lidmi. Mezi takto ohrožené profese se řadí lékaře, zdravotní sestry, ostatní zdravotnické pracovníky, psychiatry, psychology, učitele, dispečery, pracovníky pošt, policisty, pracovníky věznic, právníky, poradce, profesionální funkcionáře, úředníky v bankách, řádové sestry, duchovní, umělce, sportovce, ale i osoby samostatně výdělečně činné ad. Nejvíc ohrožené jsou ale skupiny, které lidem pomáhají, berou jejich problémy na sebe, snaží se uspokojit jejich potřeby a ty své odsouvají. Jsou to hlavně zdravotnické profese, které jsou psychicky i fyzicky velmi náročné. Nejvíce ohrožení syndromem vyhoření jsou: 8

„lidé pracovití, důslední, ti, kteří se obětují pro druhé a neumějí říct NE,

) KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. ISBN 80-7071-231-7 [cit. 2011-12-02] http://www.szu.cz/uploads/dokuments/czzp/edice/plne_zneni/brozury/syndrom_20vyhoreni.pdf [s. 10]

14

-

lidé, kterým jde o dobrou práci, jsou pro svoji práci nadšení,

-

lidé plní energie a ti, kteří pracují příliš usilovně,

-

lidé, kteří se museli mnohého vzdát, aby mohli vykonávat svoji práci,

-

lidé, kteří neúspěch prožívají jako osobní porážku,

-

lidé, kteří mají minimální zájmy mimo práci,

-

lidé, kteří se domnívají, že jsou nepostradatelní,

-

lidé, kteří netuší, že jsou ohrožení vyhořením“ (Venglářová a kol., 2011, s. 26).

Původně se mělo za to, že k vyhaslosti vede jen práce s jinými lidmi. Dlouhodobým zkoumáním se přišlo na to, že práce s lidmi a dlouhotrvající stres nestačí. Ke vzniku syndromu vyhoření výrazně přispívá i trvalý požadavek na vysoký výkon člověka, který už je v podstatě standardní, a tvrdé důsledky při chybách. 9 Bartošíková tvrdí, že: „Syndrom vyhoření se objevuje především v profesích, které jsou charakterizovány vysokou pracovní náročností, intenzivním kontaktem s lidmi a mnohdy neadekvátním ohodnocením. Zdravotnická profese mezi ně bezesporu patří“ (Bartošíková, 2006, s.20).

1.4 Příznaky syndromu vyhoření Popis příznaků vyhoření podle úrovni, ve kterých se projevují: Úroveň psychická Pocit, že efektivita namáhavého úsilí o něco, neodpovídá vynaložené námaze. Výrazný pocit celkového, hlavně duševního vyčerpání, především vyčerpání emocionální, dále také v oblasti kognitivní se ztrátou motivace. Únava se popisuje jako „mám toho po krk“, jsem k smrti unaven“, což je v rozporu s oploštěním emocionality. Nastává utlumení celkové aktivity, iniciativy, kreativity, převládají deprese, smutek, frustrace, beznaděj, přichází přesvědčení o vlastní postradatelnosti, bezcennosti. Projevy cynismu, negativismu k osobám, které jsou součásti práce s lidmi na profesionální úrovni. Pokles až ztráta zájmu o profesionální dění, negativní hodnocení vlastní organizace, 9

) http://docs.google.com/viewer?a=v&q=cache:2KUlAsMp48J:portal.lf1.cuni.cz/download.php%3Ffid%3D191+Teoretick%C3%A1+v%C3%BDchodiska+syndrom u+vyho%C5%99en%C3%AD&hl=cs&gl=cz&pid=bl&srcid=ADGEESj5Gbn6dOWyB0EKJX7UQgWKE3V 16miaV1xdoo-_6-3axiZ0fEKibbFIS6kRSSPdEmnVzDUT4C2ozG53qy0ltHH6mN4_v2e1gtVdmCO7t6mtvENSyl9FDUQYXLfht7w2Mfq8XvN&sig=AHIEtbTH317dS6m8W HF59iAzFPMMmAJJaA [cit. 2011–11–04]

15

sebelítost, prožitek nedostatečného uznání, selektivní interpersonální senzitivita, redukce činnosti na rutinu, použití stereotypních frází Úroveň fyzická Projevuje se celkovou únavou organismu, apatií, rychlou unavitelností, přicházejí vegetativní potíže – bolesti u srdce, dýchací potíže, zažívací potíže, bolesti hlavy, poruchy krevního tlaku, bolesti svalů, poruchy spánku, celková tenze, zvýšené riziko závislosti, zásahy do rytmu a intenzity tělesné aktivity. Úroveň sociálních vztahů Nezájem o hodnocení ze strany jiných osob, redukce styku s klienty a kolegy, nechuť ke své profesi, nízká empatie, nárůst konfliktů v důsledku lhostejnosti a nezájmu k okolí.

10

Syndrom vyhoření je dle Křivohlavého psychosomatické postižení, při němž dochází k psychickému a citovému vyčerpání. Co se týče patofyziologických mechanizmu, jedná se o projev dlouhotrvajícího a nadměrného stresu (Křivohlavý, 2009, s. 114). Příznaky syndromu lze dělit do tří oblastí: Tělesné vyčerpání je definováno jako chronická únava, nadměrná potřeba spánku, který je ale nekvalitní, nedostatek energie, bolesti svalů, kolísání tělesné hmotnosti, pocity viny a selhání. Psychické

vyčerpání

je

charakterizováno

změnou

životních

postojů,

cynizmem,

negativizmem, pesimismem, zapomnětlivostí, poruchou soustředění, možnost sebevražedných myšlenek. Emocionální vyčerpání je typické pro pocity bezmoci a beznaděje, neochota být empatický a stýkat se s lidmi, podrážděnost nejdřív v pracovním procesu, později i v rodině (Venglářová a kol., 2011, s. 24). Rush dělí symptomy na vnější a vnitřní. Mezi ty vnější počítá skutečnost, kdy aktivita roste a produktivita ze začátku zůstává na stejné úrovni, dále únava a neochota riskovat, podráždění. K těm vnitřním symptomům patří ztráta vlastní identity, sebeúcty, odvahy, negativní postoj a emocionální vyčerpání (Rush, 2003, s. 40).

10

) KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. ISBN 80-7071-231-7 [cit. 2011-12-02] http://www.szu.cz/uploads/dokuments/czzp/edice/plne_zneni/brozury/syndrom_20vyhoreni.pdf [s. 9-11]

16

1.5 Fáze vývoje syndromu vyhoření Syndrom vyhoření je popisován ne jako stav, ale jako vleklý a pomalý proces, trvající měsíce i léta. Tento proces začíná u nadšeného pracovníka už na začátku jeho kariéry v pomáhající profesi. Je plný elánu a optimismu, plánuje realizaci svých cílů a většinou není kritický k signálům únavy a pracovnímu přetížení. Syndrom vyhoření má několik fází. Na začátku je emoční vyhoření, následuje psychické vyhoření a konečně dojde k fyzickému vyčerpání, které může skončit jako psychosomatické onemocnění. Jedná se o důsledek dlouhodobého potlačovaného stresu a přirozených lidských reakcí jako strach, zlost, hněv, agresivita a pláč. Fáze vývoje syndromu vyhoření: Na začátku je nadšení, velké ideály, nápady a plány, jasný cíl a přetěžování se. Přichází fáze stagnace, kdy počáteční nadšení opadá, nedaří se realizovat ideály, jedinec se víc věnuje svým vlastním potřebám a využitím svého volného času. Následuje fáze frustrace, to je doba, kdy jedinec začíná řešit otázky o smyslu a efektivitě své práce, přichází deziluze a zklamání. Ve stádiu apatie pracovník již bere svou práci jako zdroj příjmu, vyhýbá se komunikaci s klienty i kolegy, cítí bezmoc a beznaděj. Na konci je vyhoření jedince, což je psychické i fyzické vyčerpání, ztráta profesních požadavků. Některé fáze jsou na člověku výrazné, některé mohou být méně patrné. Pokud není „burnout“ včas rozpoznán, může přerůst v profesionální deformaci, což se projevuje jako citová otrlost pracovníka k nemocnému (Venglářová a kol., 2011, s. 29-30). Schmidbauer vývoj syndromu vyhoření popsal takto: Počáteční fáze – prvním příznakem je příliš vysoká angažovanost. Tyto osoby pracují neustále, mají pocit nepostradatelnosti, nepřipouštějí si negativní pocity, popírají vlastní potřeby. K pracovnímu životu neodmyslitelně patří střídaní práce a relaxace. U postižených jedinců dochází k idealizování své práce jako něčeho uspokojujícího a tváří se, že odpočinek nepotřebují. Jsou hyperaktivní, aby dokázali, že jsou perfektní v roli pomocníka. Propuknutí – přetěžována výkonnostní fasáda se jednou musí zhroutit. Už nelze popřít, že nároky se rozcházejí s prožitky úspěchu, a že jedinec, který je ohrožen syndromem vyhoření nedorostl svým požadavkům. Člověk v této situaci reaguje zmateně, je nejistý, mění

17

pracoviště nebo se hlásí do kurzů dalšího vzdělávání, od nichž očekává, že v budoucnu to bude lepší. Lauerdale pojmenoval tuto fázi „stadiem zmatku“, kdy postižený jedinec tuší, že něco „není v pořádku“. Prvními varovnými znaky jsou chronická únava a nechuť pouštět se do další práce. Dalšími příznaky jsou distance vůči úkolům a lidem, o které se má jedinec starat. Přicházejí neosobní až cynické výroky. Konflikty mezi zaměstnanci s kompenzovaným a manifestním vyhořením vedou až k mobbingu, vedoucímu k prohloubení problémů. Pracovní stres je považován za nejdůležitější znak počáteční fáze vyhoření. Nejčastějším varovným znakem vyhoření je problém syndromu pomocníka – nevyvinutý soukromý život, nedostatečné zájmy, málo kontaktů s přáteli, neuspořádaný volný čas. Fáze slábnutí výkonnosti – po fázi, kdy sílí pocity, že jedinec je vyčerpaný, přichází další stádium ubývání výkonnosti. Člověk se nekoncentruje a dělá chyby. Vytrácí se pracovní angažovanost a schopnost provádět výkony.V této fázi dochází k zásahu do neprofesních vztahů. V důsledku nedostatečné relaxace se krize prohlubuje. Ztráta profesního sebevědomí zasahuje negativně i do soukromého života Kompenzované vyhoření – závěrečná fáze je extrémem a nesetkáváme se s ní až tak často. Kompenzované případy vyhoření jsou za to dost časté. Jedná se o pracovníky, kteří v kolektivu skrývají, že se svého povolání vnitřně již vzdali. Usilují o to, aby jejich nedostatečná angažovanost byla nenápadná, na svou omluvu si vymýšlejí různé výmluvy např. problémy v rodině, vlastní nemoci nebo péče o nemocné příbuzné. V kolektivu jsou lidé odkázáni jeden na druhého a je velmi náročné vyrovnat se s už po kolektivu rozlezlým kompenzovaným vyhořením. Nechuť kolegů působí na ostatní členy týmu, kteří také ztrácejí zájem o práci. Pokud do takového týmu nastoupí nový kolega, není ještě zaškolen, ale je už urážen a ponižován, protože se nedokáže rychle přizpůsobit frustrovanému a rezignovanému jednání s klienty. Ve vyhořelém týmu se každý snaží nechat práci druhému a spěchat domů (Schmidbauer, 2008, s. 218-221).

18

2 Příčiny a důsledky vzniku syndromu vyhoření 2.1 Příčiny a rizikové faktory Černá a Kožíková řadí mezi příčiny syndromu vyhoření dva druhy faktorů, a to pracovní a individuální. Individuální faktory - nesplnění cílů, vysoké nároky na sebe, bráno jako porážka, - workoholismus, perfekcionismus, puntičkářství, - neschopnost požádat druhého o pomoc – nízká míra asertivity, - víc dáváno než přijímáno, vnitřní potřeba neustále pomáhat druhým, - soutěživost, soupeřivost, potřeba být nejlepší, - po dlouhou dobu příliš mnoho cílů, - stres, špatná tělesná konstituce. Pracovní faktory - byrokracie, rutina, -

vedení, které nechválí,

-

málo autonomie, jedinec je pod tlakem, cítí málo svobody v rozhodování,

-

málo radosti, nedostatek prožitku úspěchu,

-

jedinec více dává než dostává, neoceněná práce, chybí pochvaly a vděk,

-

konflikty rolí – přebírání odpovědnosti,

-

úkoly bez konce nebo nesplnitelné, neslučitelné požadavky. 11 Jankovský ve své knize uvádí, že příčinou vyčerpání může být jakákoliv dlouhodobá

fyzická, emocionální a psychická zátěž. I náhlá změna v životě jedince, např. důsledek traumatu, může vést k naprostému vyčerpání. Naprosté vyčerpání člověka se projevuje tím, že u něj převládají projevy negativismu nad pozitivy, cítí se zbytečný a nedoceněný. Díky chronické zátěží, která je spojená s dlouhodobým nasazením pro jiné lidi, dochází k fyzickému, emocionálnímu a mentálnímu vyčerpání. Dochází k němu u pracovníků, kteří při své práci přicházejí profesionálně do styku s jinými lidmi. Jedná se především o pomáhající profese (Jankovský, 2003, s. 158 - 160).

11

) ČERNÁ, R., KOŽÍKOVÁ, Z. Syndrom vyhoření (burn-out syndrom) u zdravotních sester. Urologie pro praxi. [online]. 2004 [cit. 2011-12-28] http://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2004/06/10.pdf

19

Mezi příčiny vyhoření patří také interpersonální vztahy. Negativní emoce, charakteristické pro syndrom vyhoření,

obvykle ovlivňují mezilidské vztahy. Pocit citového vyčerpání

způsobuje obtížnější interakci s lidmi, a to jak v práci, tak i doma. Když vzniká nevyhnutelný konflikt, oběti vyhoření mají tendenci přehánět formou výbuchů emocí nebo nepřátelstvím a díky tomu se komunikace se spolupracovníky, přáteli a rodinou stává obtížnější. Náladovost a podrážděnost, víc než triviální provokace, signalizují hrozící vyhoření. Zkušenost z pocitu citového vypětí, jako nepatrného nepohodlí je dostačující, aby jedince pohltilo. Tento proces se podobá uzavřenému elektrickému okruhu, určitá poptávka po energii, nezáleží jak je malá, způsobí vyhození pojistky. Emoční přetížení způsobuje další nejistou interakci. Jednání s lidmi vyžaduje toleranci a trpělivost, ale s přibývajícím stupněm tolerance, vyhoření po kapkách narůstá.

Interpersonální poruchy nejsou omezené pouze na pracovní vztahy,

doopravdy se mohou rozdíly objevovat prvotně v osobním životě. Frustrace a konflikty ve vztazích způsobují další emoční napětí a vytvářejí ještě větší třenice. Takový člověk potřebuje citovou podporu. Neuspokojivé osobní střety v kombinaci s pracovní frustrací mohou způsobit citové zhroucení (Potter, 2005, s. 16, 17). K pracovnímu vyčerpání přispívají podstatnou mírou i osobnostní a povahové rysy jedince. Výkonní lidé se sklony k vyčerpání, mají mnoho společných znaků: Pevná vůle a odhodlanost – neradi prohrávají, nevzdávají se, nepřiznají chybu, z toho pramení časté pracovní konflikty Perfekcionismus – výkonní dříči, nasazují vysokou laťku sobě i ostatním, nesnášejí ledabylost, nedbalou práci, snaží se být nejlepší, bývají často pod tlakem, protože se usilují vykonat víc, než je třeba Workoholismus – práci mají jako drogu, pracuji nepřetržitě, neumí odpočívat, v důsledku únavy, často chybují Přecitlivělost – těžce nesou pracovní problémy, stále na ně, často zbytečně, myslí Přehnaná empatičnost – až příliš se vžívají do pocitů druhých, neznají své citové hranice Snížené sebevědomí – pracovní činnost si zbytečně prodlužují tím, že si nevěří a často vše po sobě i několikrát kontrolují Značná cílevědomost – nesnášejí chaos, jejich život má svůj řád a cíl, často se přepínají ve snaze dosáhnout svých vysokých, ale nereálných cílů Nadměrná zodpovědnost – neustále se soustředí na to, aby nechybovali a někoho nepoškodili

20

Sklony k soběstačnosti – než by někomu dlouze něco vysvětlovali, raději si vše udělají sami, nenechají si poradit, sami hledají východisko. Ztrátu času se snaží zvýšeným úsilím dohnat, aby vše stihli a mohli si říct, že vše udělali bez pomoci druhých. Značná soutěživost – musí být nejlepší a musí vyhrávat za každou cenu, čímž jsou v pracovním týmu neoblíbení a neschopni se začlenit do týmové práce Život z úspěchů a uznání – tím, že se cítí nejistí, mají přehnanou potřebu být úspěšní, na úspěchu staví své pozitivní sebehodnocení Častý odpor k pravidlům – neradi se podřizují jakýmkoliv pravidlům, cítí se pod tlakem, pro svou práci potřebují volnost a flexibilitu, rádi improvizují (Venglářová a kol., 2011, s. 1618).

2.2 Hlavní projevy vyhoření Hlavními projevy syndromu vyhoření jsou: Tělesné vyčerpání – se projevuje slabostí a únavou, což bývá hlavně příčinou různých úrazů a selhání. Tito jedinci trpí bolestmi hlavy, zad, poruchou spánku, mají narušené stravovací návyky, buď trpí nechutenstvím nebo zátěž kompenzují jídlem Emocionální vyčerpání – převládá pocit beznaděje a bezmoci, jedinec není schopen najít východisko ze žádné situace. Je podrážděný, až agresivní vůči okolí i sobě, typická je labilita, mohou se dostavit i myšlenky na sebevraždu Mentální vyčerpání – se projevuje negativismem vůči všemu, ale hlavně vůči práci. Pro vyhořeného je typická dehumanizace, která se projevuje nedostatkem lidskosti s okolním světem, jedinec se uzavírá do sebe. Svým pacientům a klientům, kterým má pomáhat, dává za vinu všechny své problémy (Jankovský, 2003, s. 159). Aby se předešlo následkům syndromu vyhoření, je důležité postřehnout první varovné příznaky a začít na sobě pracovat. V této fázi ještě lze zabránit závažným problémům (Venglářová a kol., 2011, s. 30). Ve své knize Venglářová uvádí jako první varovné příznaky pocit, že jedinec nezvládá svou práci a pochybuje o jejím smyslu, na okolí působí dojmem nespokojeného, podrážděného a nervózního jedince a k prvním fyzickým varovným příznakům přičítá poruchy spánku, kolísání váhy, bolesti hlavy, poruchy krevního oběhu, bolesti zad a břicha, ztuhlý krk (Venglářová a kol., 2011, s. 24).

21

Projevy symptomu jsou psychické a emocionální, proto je nelze na první pohled vidět. Teprve snížení pracovního výkonu v konečné fázi vyhoření se stává nepřehlédnutelné.

2.3 Důsledky vyhoření Rush ve své knize napsal: „Při pohledu na osobnostní profil výkonných dříčů, nadšenců pro svoji práci je snadné si ujasnit, že jejich nejhoršími nepřáteli jsou oni sami. Jejich osobnostní a povahové rysy jsou hlavní příčinou vzniku syndromu vyhoření“ (Rush, 2003, s. 38). Následky stavu vyhoření se týkají tří oblastí člověka: Psychické projevy, které se vyznačují ztrátou empatie, změnou nálad, ztrátou profesního nadšení, emocionálními problémy, pesimismem, ztrátou radosti ze života Ke změnám v sociální oblasti patří negativní postoje ke všemu, nekolegialita, cynismus, konflikty v rodině, pasivní agrese k blízkým, kolegům, nadřízeným a ztráta přátel Mezi tělesné příznaky se řadí únava, vyčerpání, náchylnost k psychosomatickým chorobám, zažívací potíže, bolesti hlavy a kostí, abúzus alkoholu a léků (Venglářová a kol., 2011, s. 31). Venglářová a kol. soudí, že stav vyhoření je výsledkem těchto důsledků: - „ztráta smyslu práce, života, - ztráta pozitivního vnímání sebe, - pocit osamocenosti, - pocit zášti a hořkosti, - pocit, že je všechno beznadějné. V tento okamžik nezbývá, než začít hledat cestu zpět k sobě i k lidem okolo“ (Venglářová a kol., 2011, s. 31, 32). Rush ve své knize uvádí, že již v Bibli se psalo o pocitech lidi, které by se dnes daly srovnat se syndromem vyhaslosti. Doslova píše: „Velký starozákonní

Boží prorok a muž víry Elijáš shrnul konečné důsledky vyhoření

pouhými třemi slovy: Mám toho dost“ (Rush, 2003, s. 48). Rush tento výrok pojmenoval „Elijášovo rozhodnutí“. Tvrdí, že k těmto třem slovům se nakonec propracuje každý vyhořelý jedinec. Znamená to rezignovat na všechno, ztratit smysl života, nadějí na dosažení cílů, o které jedinec tolik usiloval. Vzdává se své víry, svých přátel, je plný zášti a hořkosti, přestává věřit i sám v sebe. V tom momentě se hroutí pracovní

22

i osobní život, převládá pocit osamocenosti, nic nemá smysl, všechno se zdá být beznadějné, člověku se chce zemřít. Je možné vyjmenovat i další důsledky vyhoření, ale ty uvedené patří k těm nejdůležitějším faktorům, které člověka vedou k rezignaci na život (Rush, 2003, s. 49).

2.4 Ekonomické důsledky vyhoření Pracovní stres má bezpochyby ekonomické dopady pro zaměstnance i pro zaměstnavatele. Některé z následků, např. zvýšené výdaje na zdravotnictví nebo absence v práci, lze vyjádřit ve finanční hodnotě. Značná část důsledků působení stresu v souvislosti s ekonomickou stránkou se buď nedá ocenit nebo je nejasná. Zhoršení pracovních i osobních vztahů, snížená kvalita zdraví či života vůbec se finančně nedají vyčíslit.12 Počáteční pracovní nadšení a elán přechází do stagnace, dochází ke snížení pracovní efektivity, nedodržování termínů, nedůvěře ve vlastní schopnosti, poslední fázi je zapomínání. Své zaměstnání začínají postižení jedinci brát jako nepřátelské území, jejich jediným cílem je v práci přežít. Takový postoj zaměstnance vede k nízkému pracovnímu výkonu, v práci sice stráví 14 hodin, ale výkon odpovídá čtyřem, někdy dokonce dvěma hodinám práce. Tento postoj k práci nutí nadřízeného ke změně postoje k zaměstnanci. Má možnost takového člověka přeřadit na jinou práci, dočasně ho může pověřit jinými úkoly nebo ho také může propustit. Budování kariéry je úzce spjato s přepracováním, stresem, únavou a apatií. To může mít souvislost s některou fázi syndromu vyhoření. U ředitele s platem 70 tisíc korun nebo více za měsíc, ztráty spojené s jeho náhradou se pohybují v řádech milionů. Ve Spojených státech je syndrom vyhoření počítán mezi nemoci z povolání. Dnes je známo 54 druhů této nemoci. V České republice se v době komunistického režimu o syndromu vyhoření skoro nemluvilo. Oproti Německu nebo Rakousku je u nás tato diagnóza psaná asi desetkrát méně. Přitom ale podle průzkumů takovými symptomy prošla větší polovina manažerů na středních a vyšších pozicích. Jedinci trpící tímto syndromem, často své problémy začínají utápět v alkoholu, což hrozí ztrátou pozice.Velké americké korporace jako Google, Microsoft nebo Facebook mají specialisty, kteří se věnují vyhledávání a předcházení vzniku syndromu vyhoření. U nás na to bohužel nejsou peníze. 13 12 13

) http://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=14883 [cit. 2011-11-28] ) http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/141912-syndrom-vyhoreni-strasak-moderni-workoholickedoby/ [cit. 2012-03-20]

23

Výzkumy ukazují, že v dnešní době se 87% lidi obává o svou práci. Lidé po padesátce mají problém srovnat krok s tempem absolventa nebo mladého člověka.14 Přesný počet osob trpících syndromem vyhoření neexistuje. Podle odhadu lékařů je to asi třetina lidí, kteří navštíví ordinaci psychologa s prosbou o pomoc. Odtud si odnesou nejdůležitější informaci, kde je hranice mezi efektivním vytížením v práci, které souvisí se stresem, a kdy stres přesáhne mez, která je zdraví škodlivá. Doporučuje se raději jedna zbytečná návštěva odborníka než přijít pozdě a možná už navždy. 15 Léčba trvá týdny až měsíce. U dotyčného jedince musí dojít k absenci pracovní zátěže, což řeší jedině pracovní neschopnost. Léčebné náklady jdou do desítek až stovek tisíc korun.16 Jedním ze zřejmých nákladů zaměstnavatele je absence způsobená stresem. Konfederace obchodu a průmyslu ve Velké Británii zjistila, že pracovní stres byl druhým největším důvodem absence pracovníků ve Velké Británii. Průměrná absence 7,8 dní na pracovníka v roce 2000, při přibližných nákladech na obchod byla asi 11 miliard liber. Potěšující je, že před 10 lety byla míra absence vyšší. Jiný zdroj EU o pracovních podmínkách z roku 1999 uvádí, že v 15 členských státech EU bylo kolem 28% pracovníků, kteří trpěli pracovním stresem. Náklady v EU na tento problém činily asi 20 miliard EUR. Ve Velké Británii bylo každým rokem v důsledku nemocí ze stresu zameškáno 3,5 milionu pracovních dní, za což britský průmysl zaplatil ročně kolem 3,75 miliard liber. V rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se Evropská unie věnuje už několik let stresu jako vlivu na zdraví a tím i výkon podniku. Výzkumy dokazují, že industrializované ekonomiky stojí stres okolo 10% HDP, a to

z důvodů nevolnosti, fluktuace a celkově

špatného zdravotního stavu. V dnešní spotřební společnosti, vzhledem k rostoucímu životnímu tempu, vysokým nárokům na sociální, ekonomické a emoční zdroje člověka, výskyt syndromu stále roste.17 Vysoká fluktuace pracovníků je pro zaměstnavatele příliš drahá, zvyšují se náklady na proškolování a snižuje se celkový účinek. Je téměř nemožné odhadnout skutečnou částku nákladů fluktuace, ale všeobecně se odhaduje na pětinásobek měsíčního platu zaměstnance. V mnoha povoláních nese zodpovědnost za stres pracovníků hlavně zaměstnavatel, protože 14

) http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/141912-syndrom-vyhoreni-strasak-moderni-workoholickedoby/ [cit. 2012-03-20] 15 ) http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/85268-stres-a-vyhoreni-hrozba-pracujicich-tricatniku/ [cit. 2012-03-20] 16 ) http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/141912-syndrom-vyhoreni-strasak-moderni-workoholickedoby/ [cit. 2012-03-20] 17 ) http://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=14883 [cit. 2011-11-28]

24

nedělá dost pro snížení stresu. Hlavně v amerických společnostech přibývají manažerské programy pro snižování stresu zaměstnanců. Tyto programy jsou různé, např. fitnescentra na pracovišti, kondiční programy, školení o zdraví a stresu, dietní kontroly a psychologické poradenství (Cox, 2000, s. 118, 119). Výnosnost takových programů spočítal J. Manuso, který zjistil, že každý dolar, který byl investován do programů stres managementu, přinesl 5,52 USD pro firmu jako výsledek zvýšení výkonnosti a snížení stresu. Ve Spojených státech,

programy pro pracovníky GM pomáhají ročně asi 100 tisícům

zaměstnanců, uspořily společnosti 37 milionů USD za rok. Studie ukázala úsporu 4,23 USD na každý vynaložený dolar (Cox, 2000, s. 118, 119).

2.5 Léčba syndromu vyhoření Jankovský raději než vyhořelý, používá termín vyhaslý. Doslova píše: „Vyhaslý, protože existuje naděje pro návrat, lze ho znovu zapálit, což u vyhoření jako konečného stavu už nelze“ (Jankovský, 2003, s. 159). Někteří lidé jako reakci na syndrom vyhoření volí odchod ze zaměstnání mimo obor. Tento krok může být po nějakou dobu úspěšný, ale hrozí nebezpečí, že člověk si bude svůj krok brát jako svou osobní porážku či selhání. Další reakci může být odchod v rámci oboru. Jedinci se sice může na chvíli ulevit, ale většinou dochází ke stejným problémům. Jiným řešením se může jevit odchod na vyšší pozici. Tady zase hrozí, že svým postojem může nakazit své podřízené. Jiní lidé nepodniknou nic a zůstávají na svém místě, jistí si svým místem a penězi a dál předstírají práci. Tou nejefektivnější cestou je vypořádat se svým syndromem vyhoření. Osobní krize může dát podnět k přehodnocení priorit, rozpoznání svých silných a slabých stránek, může využít svého stavu k osobnímu růstu, i z vyhaslosti se dá poučit (Mallotová, 2000, s. 15). Někdy může pomoci rozhovor s kolegy nebo návštěva jiného, ale podobného pracoviště. V jiném zařízení lze dojít k zjištění, že se tam potýkají se stejnými, ne-li horšími problémy, protože určité povolání nese sebou konkrétní rizika. Taková návštěva může rychle změnit pohled na profesi, která byla předtím vnímaná jen černými brýlemi. Ale naopak jedinec může

25

také dojít k myšlence, že je na čase změnit zaměstnavatele, což i tak může být chápáno jako pozitivum (Jira, 2009, s. 19). Pokud se problémy odhalí včas je třeba začít plánovat a přehodnotit osobní a profesní život. Je na místě začít se věnovat sám sobě, svým koníčkům, přátelům, relaxovat, je nutné si uvědomit, že každý člověk může selhat. Není také na škodu vyhledat pomoc odborníků, jako je psycholog nebo psychoterapeut. Vyhaslý člověk už není schopen si pomoct sám, potřebuje pomoc okolí. Nejúčinnější je pomoc spolupracovníků a rodiny (Bartošíková, Jičínský, Jobánková, Kvapilová, 2006, s. 180).

2.6 Prevence syndromu vyhoření Existuje několik zásad na pomoc při předcházení syndromu vyhoření. Jde především o přátelské a dobré mezilidské vztahy. Častý kontakt s přáteli může zabránit vzniku syndromu vyhoření. Dalším plusem může být zaměstnavatel, který si moc dobře uvědomuje nebezpečí syndromu vyhoření a v rámci prevence pro zaměstnance pořádá různé semináře s touto tematikou.

18

Výhodou je mít nějaké záliby a koníčky, kterým se dá věnovat po práci. Sportovat, odjet na chatu, přijít na jiné myšlenky, nemyslet na práci a nabrat nové síly. Při odchodu z práce, by měl člověk zavřít za sebou dveře a pracovní problémy nechat tam.

19

Nejdůležitějším faktorem v prevenci vzniku syndromu vyhoření je žít smysluplný život. Je dobré si uspořádat hodnotové žebříčky, udělat si pořádek a určit si priority, co je důležité, co počká a co lze oželet. Vytvořit si rovnováhu v uspokojování vlastních potřeb, vytyčit si reálný dosažitelný cíl. V definování vlastního životního cíle je třeba brát ohledy nejen na sebe, ale i na uspokojování potřeb svých blízkých. Druhým faktorem je snažit se o rovnováhu mezi stresory ( ty co nás zatěžují) a mezi salutory (ty co nám dávají sílu). O stresy a stresory se nemusíme starat, ty nám život dodává průběžně sám, ale o salutory se musíme zasloužit, musíme o ně usilovat (Křivohlavý, Pečenková, 2004, s. 28).

18 19

) http://nemoci.vitalion.cz/syndrom-vyhoreni/ [cit. 2012-01-24] ) http://www.forumzdravi.cz/clanek-349-syndrom-vyhoreni [cit. 2012-01-24]

26

V rámci prevence vyhoření je vhodné snížit vysoké nároky, nepropadat syndromu pomocníka, naučit se říkat NE a nenechat se přetěžovat, sestavit si pracovní plán, který ušetří polovinu času, dělat přestávky v práci, v kritických chvílích zachovat rozvahu (Jira, 2009, s. 15). Dle Bartošíkové patří mezi nejdůležitější faktory vedoucí k předcházení vyhoření následující skupiny okolnosti: „Nalezení smysluplné pracovní činnosti, získání a převzetí profesionální autonomie a opory. Konstituování přirozeného vztahu k práci a dalším životním aktivitám. Včetně poznání přínosu, jenž člověk přináší prací a práce jemu“ (Bartošíková, 2006, s. 42). Jak uvádí Schmidbauer: „V analýze syndromu pomocníka je vyhoření jedním z mnoha projevů. Rychleji vyhoří ten, kdo se nenaučil rozlišovat mezi perfekcionismem a realistickými nároky své motivace k pomáhajícímu povolání. Ale tou skutečně svazující perspektivou bezmocného pomocníka, je selhání jeho hodnotových představ a náhledů na to, co je mu nejbližší : na sebe samého.“ Dále uvádí, že vlastní psychické poruchy se v žádné profesi tak nebagatelizují a nezastírají, jako v té, která má nejblíže k ošetřování takových poruch (Schmidbauer, 2008, s. 17).

2.6.1 Prevence na úrovni jednotlivce Prevence na osobní úrovni zahrnuje hlavně umění postarat se o vlastní, fyzicky aktivní plnohodnotný život mimo roli pomáhajícího. Je nutné najít rovnováhu mezi výdaji a zisky, provést bilanci své situace a rozhodnout se, kde je třeba dodat co chybí. Změnit životní styl, nastavit reálné požadavky na sebe a ostatní, více odpočívat. V rámci prevence vyhoření je důležité si v práci ohlídat časový stres, který nastává, když je třeba zvládnout větší množství práce v krátkém časovém intervale. Při nárazové práci, je třeba posbírat všechny síly a pak si dopřát odpočinek. Při chronickém časovém stresu je nutné zapojit další lidi, jinak si zorganizovat práci nebo přehodnotit kompetence. Je nutná kontrola činnosti, protože pokud chybí možnost zpětné kontroly vykonané práce, je možné pociťovat bezmoc. Blízkost stresových životních události brát buď pasivně nebo hledat kroky, jak se této situaci postavit. Odměna za práci pokud není dostatečná, přichází nespokojenost s finančním ohodnocením a často vede k frustraci. K tomu se přidává nedostatek uznání a ocenění za vykonanou práci. Je třeba zvážit zda přijmeme fakt, že práce zdravotníků je finančně podhodnocena a najít si nějaký důvod proč zůstat anebo zvolit odchod z oboru (Bartošíková, 2006, s. 48, 50).

27

Vždy je lepší, když jsou vztahy na pracovišti na dobré úrovni a nevede se boj s rivalitou. Vztahy si na pracovišti vytvářejí lidé sami a záleží jen na nich jaké budou, ale dobrou atmosféru vnímají pozitivně i sami pacienti. V týmu je důležitá komunikace, co se týká práce, je třeba mluvit, vyříkat si co komu vadí, ale i ocenit druhého. Je dobré mít zdravé sebeprosazení. Je důležité dodržovat hranice během pravidelného blízkého kontaktu s pacienty, protože hrozí nebezpečí, že se pomáhající až příliš s pacientem sblíží, vcítí se do jeho pocitů, trápí se jeho problémy, myslí na něj víc než na své blízké. Tím dochází k překročení hranic, pracovník ztrácí odstup a přestává vidět všechny souvislosti, což má neblahý vliv jak na zdravotníka tak na pacienta, protože už mu není schopen dobře pomoci. Je nutné si udržet odstup, nepřipouštět si některé věci, ale zase ne moc, protože může nastat opačná situace, a to, že se pomáhající stane netečný a necitlivý. Pokud si člověk najde optimální hranici mezi ním a pacientem, pak ho práce bude o to víc těšit a nebude ho vyčerpávat. Vyhýbat se rutině a stereotypu – tady se dají zařadit nové pracovní postupy, učení se od jiných, zkoušení nových věcí, změny brát jako výzvy a nebát se jich. Pomáhá i vzdělávaní, rozšíření obzorů, zájem o dění okolo vnáší do života dynamiku (Bartošíková, 2006, s. 48, 50). Mezi neefektivní strategie jak se vyrovnat se stresem je možné zařadit užívání návykových látek jako je tabák, káva, alkohol, mimo jiné zvyšují zátěž oběhového systému. Zdravotníci sice znají riziko, ale mají blízko i k užívání návykových látek. Před problémy nemá smysl utíkat, ty je třeba řešit. Únik je možný jen na chvíli, neřešený problém, jedince časem stejně dožene. Neefektivní je rovněž agrese, což je slovní napadání a obviňování lidí kolem sebe. Agresivita oslabuje sociální zdroje, které jsou velice důležité při pomoci u vyhoření. Člověk zůstane sám, pokud si všechny od sebe odežene (Bartošíková, 2006, s. 47).

2.6.2 Prevence na úrovni organizace V prevenci emocionálního vyhoření na pracovišti hrají velkou úlohu vztahy nadřízených a podřízených a pracovní podmínky. V tomto procesu hraje management velkou roli. Každý manažer chce mít v týmu schopné, výkonné, motivované pracovníky, kteří se budou podílet na tvorbě dobrého jména firmy (Mikulaštík, 2007, s. 124-125). Nejdůležitější roli ve vedení lidí hraje osobnost manažera. Osobnost člověka je částečně určena vrozenými faktory, ale je ovlivňována i prostředím, ve kterém žije. Osobnost manažera

28

určují jeho osobní vlastnosti, možnosti, vědomosti, schopnosti a přístup k životu. Stále se polemizuje, zda se člověk manažerem rodí nebo se ním stává až po získání určitých zkušeností a vědomostí. Vliv má určitě obojí. Mezi vrozené předpoklady patří vrozená inteligence, fantazie a temperament, ale ty už se moc ovlivňovat nedají. Získané předpoklady lze získat výchovou, vzděláním či výcvikem, je to schopnost komunikace, asertivita, , znalosti a zkušenosti. Vrozené intelektuální dovednosti se dají částečně ovlivnit výchovou. Mezi žádoucí schopnosti a vlastnosti manažera se považuje: umění řídit, rozhodovat, rázné vystupování, čilost, mít radost ze své práce a z práce s lidmi, efektivní komunikace a přístup, být kreativní, podporovat kreativitu, být odolný vůči stresu, mít fantazii, mít smysl pro humor, být ochoten usilovně pracovat, být nadšencem pro věc, být flexibilní a adaptabilní, zplnomocňovat podřízené, mít morální odpovědnost, analytické schopnosti, být podnikavý, mít pochopení pro druhé, optimalizace výsledků při řešení úkolů, mít schopnost řešit nepříjemné situace, být přesný a dodržovat sliby, brát na sebe riziko, omezení nerozhodnosti a vyhýbavosti, umět se poučit z vlastních chyb a snažit se jich pro příště vyvarovat (Mikulaštík, 2007, s. 124-125). Každý manažer má svůj styl řízení lidí. Styl vedení ovlivňuje výkon a spokojenost pracovníků a jejich schopnost zvládat stresové situace, potažmo i nebezpečí syndromu vyhoření. Klasickými styly vedení jsou: Styl autoritativní, je zaměřený na výkon, rychlost rozhodování manažera, tresty a odměny, autorita manažera, konformita pracovníků Demokratický styl je, když se pracovníci podílejí na vedení a odpovědnosti, rozhodování je sice kvalitní, ale pomalé. Tento styl bývá považován za nejideálnější. Liberální styl je, když vládne nezávislost, každý si dělá co chce, většinou však vede k chaosu a rozpadu (Tureckiová. 2004, s. 76). Vedoucí pracovníci jsou schopní přispět v prevenci vyhoření u svých podřízených. Zde je několik doporučení: Ocenit úsilí pracovníka, i když výkon nakonec nebyl takový, jak si představovali. Zodpovědnost a kompetence musí být v rovnováze, jinak dochází ke zvyšování zátěže. Rozvíjet týmovou práci – pravidelné schůzky pracovníků, ať už formální nebo neformální, kde se probírají různé pracovní záležitosti, doporučení, informuje se o dění, každý si může říct své připomínky, pocity. Podporovat vzdělávání svých podřízených i sebe, formou konferencí, stáží nebo kurzů. Nebránit se přijetí nových pracovníků. Většinou do týmu vnáší nového ducha, nové nápady. 29

Zajišťovat přiměřenou informovanost podřízených. Příliš mnoho informací pracovníky zatěžuje, málo nebo nedostatečné informace vnáší do týmu nejistotu a podporuje fámy. Zajistit rotaci nebo zástup pro podřízené s největší zátěží jako prevenci vyčerpání. Zajistit podmínky pro relaxaci podřízených a stanovit pevná pravidla (Bartošíková, Jičínský, Jobánková, Kvapilová, 2000, s. 182-183). Zahraniční odborníci zjistili u manažerů s vysokou výkonnosti, dobrým zdravím i při velké zátěží, některé vlastnosti jako protistresové faktory, kterými jsou zaujetí pro práci, nejednat jako oběť, ale jako aktivní činitel,

překážky brát jako výzvu k další činnosti,

k životu patří změny, ne stabilita, proto jsou přizpůsobiví a pružní, a také velká síť sociálních vztahů. Člověk snáší problémy lépe, když má kolem sebe lidi, na které se může spolehnout (Bartošíková, Jičínský, Jobánková, Kvapilová, 2000, s. 183).

30

Praktická část 3 Výzkumné šetření u radiologických pracovníků 3.1 Výzkum cílové skupiny Ve svém výzkumu jsem se zaměřila na cílovou skupinu radiologických asistentů, jelikož dle mého názorů, je to v odborných i laických kruzích opomíjená profese, která má ovšem také své problémy. Cílem výzkumu bylo šetření vývoje syndromu vyhoření u radiologických pracovníků nelékařských profesí.

3.2 Metoda výzkumu V průzkumném šetření jsem použila metodu dotazování. Je jednou z nejčastějších metod používaných při sběru dat. Tato metoda získává empirická fakta o subjektivních pocitech společenské skutečnosti. Dotazování se děje pomocí systematicky sestavených otázek. Je charakteristické svou standardizací a formalizací, což je díky nárokům a požadavkům statistických metod zpracování informací (Malátek, 2001, s. 49). Použila jsem techniku dotazníku, který je rozdělen do dvou části. V první části se nachází obecné informace o respondentech jako je věk, pohlaví, pracovní zařazení a délka praxe. V druhé části je zjišťována míra ohrožení syndromem vyhoření. Použila jsem dotazník Inventář projevů syndromu vyhoření podle C. Henniga a G. Kellera, umístěného na internetových stránkách, v pracovním sešitě Tošnerových T. a J. 20 Respondenti odpovídali na 24 otázek, které byly rozděleny do 4 částí podle rovin, které ovšem účastníci neviděli. Jednalo se o tyto roviny: Rozumová a poznávací rovina - ztráta nadšení, schopnosti pracovního nasazení, zodpovědnosti, nechuť, lhostejnost k práci, negativní postoj k sobě, k práci, k instituci, ke společnosti, k životu, únik do fantazie, potíže se soustředěním, zapomínání; Emocionální rovina - sklíčenost, pocity bezmoci, popudlivost, agresivita, nespokojenost, pocit nedostatku uznání; 20

) TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J. Syndrom vyhoření: Pracovní sešit pro účastníky kurzů [online]. Praha: Hestia, 2002. [cit. 2011-11-28]. http://www.hest.cz/ruzne/BURNOUT.doc

31

Tělesná rovina - poruchy spánku, chuti k jídlu, náchylnost k nemocím, vegetativní obtíže (srdce, dýchání, zažívání), rychlá unavitelnost, vyčerpanost svalové napětí, vysoký krevní tlak; Sociální rovina - ubývaní angažovanosti, snahy pomáhat problémovým klientům, omezení kontaktu s klienty a jejich příbuznými, omezení kontaktů s kolegy, přibývání konfliktů v oblasti soukromí, nedostatečná příprava k výkonu práce;

21

3.3 Charakteristika zkoumaného vzorku Výzkum jsem prováděla v prosinci 2011, lednu a únoru 2012. Dotazníky jsem distribuovala na radiologická pracoviště Karvinské hornické nemocnice a.s., Nemocnice s poliklinikou v Karviné Ráji, Nemocnice v Orlové, Městské nemocnice v Bohumíně, Fakultní nemocnice v Olomouci a Fakultní nemocnice ve Zlíně. Ze 115 odeslaných dotazníků se mi vrátilo zpět 100 vyplněných dotazníků. Do výzkumu se zapojilo 94 radiologických asistentů a 6 všeobecných sester.

3.4 Analýza získaných údajů V této části se věnuji analýze všeobecných údajů o respondentech, kterými jsou pohlaví, věk a délka praxe dotazovaných.

3.4.1 Pohlaví Tabulka č. 1: Pohlaví počet

%

Muži

28

28%

Ženy Zdroj: Vlastní

72

72%

Do průzkumného šetření se zapojilo 72% žen a 28% mužů.

21

) TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J. Syndrom vyhoření: Pracovní sešit pro účastníky kurzů [online]. Praha: Hestia, 2002. [cit. 2011-11-28]. Dostupné z: http://www.hest.cz/ruzne/BURNOUT.doc

32

Graf č. 1: Pohlaví

28% Muži Ženy

72%

Zdroj: Vlastní

3.4.2 Věk Tabulka č. 2: Věk počet

%

do 25 let

8

8%

26 - 35 let

32

32%

36 - 45 let

28

28%

46 a více let Zdroj: Vlastní

32

32%

Graf č. 2: Věk

8%

32%

32%

do 25 let 26 - 35 let 36 - 45 let 46 a více let

28%

Zdroj: Vlastní

33

Největší a v podstatě stejné věkové zastoupení u respondentů má věková kategorie 26– 35 let (32%) a 46 a více let (32%), v těsném závěsu následuje kategorie 36–45 let (28%) a nejméně je zastoupená kategorie do 25 let (8%). 3.4.2.1 Mužská populace podle věku Tabulka č. 3a: Mužská populace podle věku počet

%

do 25 let

3

3%

26 - 35 let

12

12%

36 - 45 let

8

8%


5

5%

Graf č. 3a: Mužská populace podle věku

5%

3% do 25 let 26 - 35 let 36 - 45 let

8%

12%

46 a více let

Zdroj: Vlastní Z 28 mužů měla největší zastoupení věková skupina 26-35 let (12%) a 36-45 let (8%). Nejmenší zastoupení měla nejmladší kategorie do 25 let (3%) a nejstarší kategorie 46 a více let (5%). 3.4.2.2 Ženská populace podle věku

34

Tabulka č. 3b: Ženská populace podle věku počet

%

do 25 let

5

5%

26 - 35 let

20

20%

36 - 45 let

20

20%


27

27%

Graf č. 3b: Ženská populace podle věku

27%

5% 20%

do 25 let 26 - 35 let 36 - 45 let 46 a více let

20%

Zdroj: vlastní U žen byla situace opačná, nejvíc jich bylo v nejstarší věkové skupině 46 a více let (27%), do kategorie 26-35 a 36-45 let se vešlo po 20% respondentek, nejméně žen se našlo v kategorii do 25 let (5%). 3.4.2.3 Délka praxe Tabulka č. 4: Délka praxe počet

%

1 - 5 let

24

24%

6 - 10 let

14

14%

11 - 15 let

15

15%

16 - 20 let

15

15%

21 - 25 let

7

7%


25

25%

35

Téměř rovnoměrné je zastoupení v nejkratší a nejdelší praxi, tj. 1–5 let (24%) a 26 a více let (25%), další rovnoměrné zastoupení je v kategoriích 6–10 let (14%), 11–15 let (15%) a 16–20 let (15%). Nejméně je zastoupená skupina respondentů s praxi 21–25 let (7%). Graf č. 4: Délka praxe

25%

24%

1 - 5 let 6 - 10 let 11 - 15 let

7%

16 - 20 let

14% 15%

21 - 25 let 26 a více let

15%

Zdroj: Vlastní Shrnutí: Výzkumu se zúčastnilo 28% mužů a 72% žen. Největší zastoupení respondentů bylo ve věkové skupině 26-35 let (32%) a 36-45 let (28%). Mužů bylo nejvíc ve skupině 26-35 (12%) a 36-45 let (8%). Ženy převládaly ve věkové skupině 46 a více let (27%) a pak byly rovnoměrně zastoupeny ve věkových kategoriích 26-35 (20%) a 36-45 let (20%). Podle délky praxe dotázaných jsem zjistila, že nejvíc respondentů se nacházelo v kategorii 26 a více let (25%) a 1-5 let (24%), kategorie 6-10 byla zastoupena 14% respondentů a ve skupině 11-15 a 16-20 let praxe bylo po 15% dotázaných, nejméně byla zastoupena kategorie 21-25 let praxe (7%). To znamená, že podle věku bylo nejméně respondentů do 25 let, další věkové skupiny byly zastoupeny rovnoměrně 28-32% dotázaných. V délce praxe bylo nejméně zúčastněných ve skupině 21-25 let (7%), ve skupinách 6-20 let praxe bylo 14-15% respondentů. Největší skupiny tvořili respondenti s praxí 1-5 let (24%) a 26 a více let (25%)

3.4.3 Vyhodnocení jednotlivých rovin Ve druhé části dotazníku jsem zjišťovala úroveň syndromu vyhoření u radiologických pracovníků. Dotazník sestává z 24 otázek, rozdělených do 4 rovin. Každá rovina má 6 otázek, v každé rovině lze získat maximálně 24 bodů. Respondenti odpovídali, podle toho, jak moc byli blízko pravdě: vždy (4 body), často (3 body), někdy (2 body), zřídka (1 bod), nikdy (0 bodů). Čím víc bodů dosáhli, tím víc se blížili syndromu vyhoření.

36

V této fázi budu analyzovat hodnocení všech respondentů bez rozlišení. 3.4.3.1 Rozumová rovina Tabulka č. 5: Rozumová rovina body

počet v %

0-5

49

6 - 10

43

11 - 15

8

16 - 20

0

21 - 24 Zdroj: Vlastní

0

V rozumové rovině bylo zaznamenáno maximálně 15 bodů. Nejvíce respondentů bylo v kategorii 0–5 bodů (49%) – tito lidé jsou v rozumové rovině nejméně ohroženi vyhořením. v těsném závěsu je kategorie 6–10 bodů (43%) a do kategorie 11–15 bodů spadá respondentů, ti mají nejblíže k vyhoření. Graf č. 5: Rozumová rovina

8%

0% 0-5

49%

6 - 10 11 - 15 16 - 20

43%

21 - 24

Zdroj: Vlastní

3.4.3.2 Emocionální rovina

37

8%

Tabulka č. 6: Emocionální rovina body

počet v %

0-5

20

6 - 10

52

11 - 15

24

16 - 20

2


2

V emocionální rovině už bylo dosaženo 24 bodů, největší zastoupení je v kategorii 6– 10 bodů (52%), téměř na stejné úrovni je kategorie 11–15 bodů (24%) a 0–5 bodů (20%). Kategorie 16–20 a 21–24 bodů se stejným výsledkem 2% se nejvíce blíží vyhoření. Graf č. 6: Emocionální rovina

2% 2%

20%

24%

0-5 6 - 10 11 - 15 16 - 20 21 - 24

52%

Zdroj: Vlastní 3.4.3.3 Tělesná rovina Tabulka č. 7: Tělesná rovina body

počet v %

0-5

29

6 - 10

46

11 - 15

20

16 - 20

5


0

38

V tělesné rovině bylo opět jako v rovině emocionální největší zastoupení v kategorii 6–10 bodů (46%), následuje kategorie 0–5 bodů (29%), poté 11–15 bodů (20%) a nejmenší zastoupení respondenty bylo v kategorii 16–20 bodů (5%), ale s největším rizikem vyhoření.

Graf č. 7: Tělesná rovina

5% 0%

20%

29% 0-5 6 - 10 11 - 15 16 - 20 21 - 24

46%

Zdroj: Vlastní 3.4.3.4 Sociální rovina Tabulka č. 8: Sociální rovina body

počet v %

0-5

48

6 - 10

38

11 - 15

12

16 - 20

2


0

V sociální rovině je nejvíc zastoupena kategorie 0-5 (48%), další velkou skupinou je kategorie 6-10 bodů (38%), kategorie 11-15 bodů (12%), nejmenší zastoupení je v kategorii 16-20 bodů (2%), u těch je největší riziko vzniku syndromu vyhoření.

39

Graf č. 8: Sociální rovina

12%

2% 0% 0-5

48%

6 - 10 11 - 15 16 - 20 21 - 24

38%

Zdroj: Vlastní Shrnutí Po srovnání všech rovin, jsem zjistila, že v rovině emocionální jsou 2% respondentů již vyhořelí, jelikož dosáhli 24 bodů. Skupina 16-20 bodů byla zastoupena v rovině emocionální a sociální 2% v každé z rovin, ale v rovině tělesné dokonce 5%, čímž se tito dotazováni blíží vyhoření.

3.4.4 Vyhodnocení otázek dotazníku podle jednotlivých rovin V tomto bodě se budu věnovat každé otázce dotazníku zvlášť. Otázky jsem rozdělila podle rovin, v každé rovině je 6 otázek. Budu analyzovat hodnocení všech respondentů bez rozlišení. 3.4.4.1 Rozumová rovina Otázka č. 1: Obtížně se soustřeďuji Tabulka č.9a Otázka č.1: Obtížně se soustřeďuji

počet odpovědí v% Zdroj: Vlastní

vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

0

4

53

40

3

V rozumové rovině na 1. otázku odpovědělo 4% dotázaných, že se často obtížně soustřeďují, nadpoloviční většina a to 53% respondentů, tvrdí že se obtížně soustřeďují jen

40

někdy a 40% respondentů odpovědělo zřídka. Jen 3% respondentů udává, že nemá problém se soustředěním. Graf č. 9a Otázka č. 1: Obtížně se soustřeďuji 30 4

vždy často

40

někdy zřídka 53

nikdy

Zdroj: Vlastní Otázka č. 5: Pochybuji o svých profesionálních schopnostech Tabulka č.9b Otázka č. 5: Pochybuji o svých profesionálních schopnostech


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

0

5

31

45

19

O svých profesionálních schopnostech pochybuje často 5%, někdy 31% a zřídka 45% pracovníků, nikdy o sobě nepochybuje 19% dotázaných. Potěšující je, že odpověď vždy se nevyskytla ani jednou. Graf č. 9b Otázka č. 5: Pochybuji o svých profesionálních schopnostech 0 5 19

vždy 31

často někdy zřídka nikdy

45

Zdroj: Vlastní

41

Otázka č. 9: Vyjadřuji se posměšně o příbuzných klienta i o klientech Tabulka č.9c Otázka č.9: Vyjadřuji se posměšně o příbuzných klienta i o klientech vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

0

2

7

28

63


V otázce č. 9 se většina respondentů (63%) vyjádřila, že se nikdy nevyjadřují posměšně o klientech či jeho příbuzných, 28% dotázaných tvrdí, že zřídka, pouze 7% někdy, ale 2% se vyjadřují posměšně často. Graf č. 9c Otázka č.9: Vyjadřuji se posměšně o příbuzných klienta i o klientech 02

7

vždy často

28

někdy zřídka

63

nikdy

Zdroj: Vlastní Otázka č. 13: Můj odborný růst a zájem o obor zaostává Tabulka č. 9d Otázka č. 13: Můj odborný růst a zájem o obor zaostává


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

1

7

27

33

32

Na otázku č. 13 se 33% dotázaných vyjádřilo, že jejich odborný růst a zájem o obor zaostává zřídka a 32% nikdy, 27% někdy, odpověď často zazněla pouze u 7% respondentů, vždy odpovědělo jen 1% dotázaných.

42

Graf č. 9d Otázka č. 13: Můj odborný růst a zájem o obor zaostává 1

7

32

vždy často

27

někdy zřídka nikdy

33

Zdroj: Vlastní Otázka č. 17: Přemýšlím o odchodu z oboru Tabulka č. 9e Otázka č. 17: Přemýšlím o odchodu z oboru vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

0

8

19

22

51


Nikdy o odchodu z oboru neuvažuje 51% dotázaných, 22% respondentů tvrdí, že zřídka, 19% někdy a 8% o odchodu uvažuje často. Odpověď vždy nezazněla ani jednou. Graf č. 9e Otázka č. 17: Přemýšlím o odchodu z oboru 0

8

19

vždy často někdy

51

zřídka nikdy 22

Zdroj: Vlastní

43

Otázka č. 21: Hrozí mi nebezpečí, že ztratím přehled o dění v oboru Tabulka č. 9f Otázka č. 21: Hrozí mi nebezpečí, že ztratím přehled o dění v oboru


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

0

6

13

34

47

Na otázku č. 21 odpovědělo 47% dotázaných, že se nikdy nebojí o ztrátu přehledu v oboru, 34% odpovědí bylo zřídka, 13% někdy a 6% respondentů tvrdí, že jim často hrozí nebezpečí ztráty přehledu o dění v oboru. Odpověď vždy se nevyskytla ani jednou. Graf č. 9f Otázka č. 21: Hrozí mi nebezpečí, že ztratím přehled o dění v oboru 0 6 13 vždy často 47

někdy zřídka nikdy 34

Zdroj: Vlastní V rozumové rovině na 6 otázek odpovědělo 1% respondentů vždy a 32% odpovědělo často, což znamená, že tito pracovníci se blíží k vyhoření. 3.4.4.2 Emocionální rovina Otázka č. 2: Nedokáži se radovat ze své práce Tabulka č. 10a Otázka č. 2: Nedokáži se radovat ze své práce


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

3

12

48

31

6

44

Ze své práce se dokáže radovat 6% dotázaných, ale 3% respondentů, kteří odpověděli vždy již jsou ohrožení vyhasnutím, k vyhoření se blíží i 12% dotázaných s odpovědí často. Nejvíc, a to 48% pracovníků tvrdí, že se nedokážou ze své práce radovat někdy a zřídka 31%. Graf č. 10a Otázka č. 2: Nedokáži se radovat ze své práce 3

6

12

vždy často

31


Zdroj: Vlastní Otázka č. 6: Jsem sklíčený/á Tabulka č. 10b Otázka č. 6: Jsem sklíčený/á vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

0

8

40

34

18


Často je sklíčených 8% respondentů, 40% odpovědělo někdy, zřídka 34% dotázaných a nikdy nemá problém 6% respondentů. Odpověď vždy nezazněla ani jednou. Graf č. 10b Otázka č. 6: Jsem sklíčený/á 0

8

18

vždy často někdy 40

zřídka nikdy

34

Zdroj: Vlastní

45

Otázka č. 10: V konfliktních situacích na pracovišti se cítím bezmocný/á Tabulka č. 10c Otázka č. 10: V konfliktních situacích na pracovišti se cítím bezmocný/á


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

2

12

36

36

14

V konfliktních situacích se cítí vždy bezmocně 2% respondentů, 12% často, někdy a zřídka po 36% dotázaných. Nikdy se necítí bezmocně 14% respondentů. Graf č. 10c Otázka č. 10: V konfliktních situacích na pracovišti se cítím bezmocný/á 14

2

12

vždy často někdy zřídka 36

nikdy

36

Zdroj: Vlastní Otázka č. 14: Jsem vnitřně neklidný/á a nervózní Tabulka č. 10d Otázka č. 14: Jsem vnitřně neklidný/á a nervózní


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

2

11

31

42

14

Na otázku č. 14 odpovědělo 2% respondentů, že se vždy cítí vnitřně neklidně a nervózně a 11% odpovědělo často, ti mají nejblíže k vyhoření, nejvíc respondentů odpovědělo zřídka (42%) a někdy (31%). 14% respondentů tento pocit nikdy nezaznamenalo.

46

Graf č. 10d Otázka č. 14: Jsem vnitřně neklidný/á a nervózní 14

2

11

vždy často někdy zřídka

31

nikdy 42

Zdroj: Vlastní Otázka č. 18: Trpím nedostatkem uznání a ocenění Tabulka č. 10e Otázka č. 18: Trpím nedostatkem uznání a ocenění


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

5

18

28

32

17

V otázce č. 16 odpovědělo 5% respondentů, že trpí vždy nedostatkem uznání a ocenění a 18% trpí často. Nejvíce odpovědí, stejně jako v předchozí otázce, bylo zřídka (32%) a někdy (28%), 17% odpovědělo, že tímto nedostatkem nikdy netrpí. Graf č. 10e Otázka č. 18: Trpím nedostatkem uznání a ocenění 17

5 18 vždy často někdy zřídka nikdy

32 28

Zdroj: Vlastní

47

Otázka č. 22: Cítím se ustrašený/á Tabulka č. 10f Otázka č. 22: Cítím se ustrašený/á vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

0

2

20

34

44


Často se cítí ustrašeně 2% oslovených respondentů a někdy 20% pracovníků. Nejlépe na tom je 44% dotázaných, kteří se nikdy necítí ustrašeně a 34% jen zřídka. Graf č. 10f Otázka č. 22: Cítím se ustrašený/á 02 20 vždy často

44


Zdroj: Vlastní V emocionální rovině odpovědělo na otázky 12% respondentů vždy a 63% často, což znamená, že 12% pracovníků je v této rovině vyhořelých a 63% se k vyhoření blíží. Oproti rovině rozumové, tato čísla už jsou alarmující. 3.4.4.3 Tělesná rovina Otázka č. 3: Připadám si fyzicky vyždímaný/á Tabulka č. 11a Otázka č. 3: Připadám si fyzicky vyždímaný/á


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

2

28

48

20

2

48

2% oslovených pracovníků, kteří jsou fyzicky vyždímaní vždy, ti pomalu vyhasínají, blíží se k nim dalších 28%, kteří si tak připadají často. 48% dotázaných si připadá fyzicky vyždímaných někdy, zřídka 20% a úplně pohodových v této otázce jsou 2% pracovníků. Graf č. 11a Otázka č. 3: Připadám si fyzicky vyždímaný/á 2 2 20 28 vždy často někdy zřídka nikdy

48

Zdroj: Vlastní Otázka č. 7: Jsem náchylný/á k nemocem Tabulka č. 11b Otázka č. 7: Jsem náchylný/á k nemocem vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

2

3

17

64

14


Na otázku, zda jsou náchylní k nemocem, zazněla odpověď vždy u 2% pracovníků, často u 3% dotázaných, 17% se hlásilo do skupiny někdy. 64% respondentů je zřídka náchylných k nemocem a 14% není vůbec. Graf č. 11b Otázka č. 7: Jsem náchylný/á k nemocem 2 3

14

17 vždy často někdy zřídka nikdy

64

Zdroj: Vlastní

49

Otázka č. 11: Mám problémy se srdcem, dýcháním, trávením, apod. Tabulka č. 11c Otázka č. 11: Mám problémy se srdcem, dýcháním, trávením, apod. vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

1

6

18

31

44


Problémy se srdcem, dýcháním a trávením má vždy 1% respondentů, 6% je má často a 18% dotázaných tvrdí, že má problémy někdy. 31% dotázaných má problémy zřídka a 44% nikdy. Graf č. 11c Otázka č. 11: Mám problémy se srdcem, dýcháním, trávením, apod. 1

6

18 vždy často

44


31

Zdroj: Vlastní Otázka č. 15: Jsem napjatý/á Tabulka č.11d Otázka č. 15: Jsem napjatý/á


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

0

2

41

29

18

18% respondentů tvrdí, že nikdy nejsou napjatí a 29% tvrdí zřídka. Někdy cítí napětí 41% dotázaných a 2% jsou napjatí často.

50

Graf č. 11d Otázka č. 15: Jsem napjatý/á 02 18

vždy často někdy

41

zřídka nikdy 29

Zdroj: Vlastní Otázka č. 19: Trápí mě poruchy spánku Tabulka č. 11e Otázka č. 19: Trápí mě poruchy spánku vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

4

16

16

22

42


Neustále trpí poruchou spánku 4% respondentů, 16% má problém se spánkem často a někdy ho má 16% pracovníků. Nikdy nemá problém se spánkem 42% dotázaných a jen zřídka 22%. Graf č. 11e Otázka č. 19: Trápí mě poruchy spánku 4 16 vždy 42

často někdy 16

zřídka nikdy

22

Zdroj: Vlastní

51

Otázka č. 23: Trpím bolestmi hlavy Tabulka č. 11f Otázka č. 23: Trpím bolestmi hlavy vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

2

13

19

38

28


Na bolesti hlavy si vždy stěžují 2% respondentů, často má problémy 13% dotázaných. 19% trpí bolestmi hlavy jen někdy, 38% zřídka a 28% respondentů nemá nikdy problém s bolestmi hlavy. Graf č. 11f Otázka č. 23: Trpím bolestmi hlavy 2 13 28 vždy často 19


38

Zdroj: Vlastní V tělesné rovině odpovědělo na otázky 11% respondentů vždy a 68% často, což znamená, že 11% pracovníků je v této rovině vyhořelých a 68% se k vyhoření blíží. Stejně jako v rovině emocionální, tak i v této tělesné rovině jsou čísla alarmující. 3.4.4.4 Sociální rovina Otázka č. 4: Nemám chuť pomáhat problémovým pacientům Tabulka č. 12a Otázka č. 4: Nemám chuť pomáhat problémovým pacientům


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

2

3

35

41

19

52

2% respondentů nemá nikdy chuť pomáhat problémovým pacientům, často nemají chuť pomáhat 3% dotázaných, 35% pracovníků má s pomáháním problém jen někdy. 19% dotázaných pociťuje tento problém pouze zřídka a 19% oslovených nemá nikdy tento problém. Graf č. 12a Otázka č. 4: Nemám chuť pomáhat problémovým pacientům 2 3 19

vždy často

35


41

Zdroj: Vlastní Otázka č. 8: Pokud je to možné vyhýbám se odborným rozhovorům s kolegy Tabulka č. 12b Otázka č. 8: Pokud je to možné vyhýbám se odborným rozhovorům s kolegy


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

1

3

16

38

42

Pouze 1% oslovených respondentů se vždy vyhýbá odborným rozhovorům s kolegy, často se vyhýbají 3% pracovníků. 42% dotázaných nemá nikdy problém si pohovořit s kolegy na odborné úrovní, zřídka má problém mluvit 38% a někdy 16% pracovníků. Graf č. 12b Otázka č. 8: Pokud je to možné vyhýbám se odborným rozhovorům s kolegy 1 3 16 vždy 42

často někdy zřídka nikdy 38

Zdroj: Vlastní

53

Otázka č. 12: Frustrace ze zaměstnání narušuje moje soukromé vztahy Tabulka č. 12c Otázka č. 12: Frustrace ze zaměstnání narušuje moje soukromé vztahy


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

2

2

20

35

41

Na otázku zda frustrace narušuje soukromé vztahy odpovědělo vždy 2% respondentů, dalším 2% frustrace z práce narušuje vztahy často a 20% někdy. 41% dotázaných frustrace z práce vztahy nenarušuje vůbec a 35% pracovníků zřídka kdy. Graf č. 12c Otázka č. 12: Frustrace ze zaměstnání narušuje moje soukromé vztahy 2 2 20 vždy 41

často někdy zřídka nikdy

35

Zdroj: Vlastní Otázka č. 16: Svou práci omezuji na její mechanické provádění Tabulka č. 12d Otázka č. 16: Svou práci omezuji na její mechanické provádění


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

1

12

21

42

24

Na otázku č. 16 odpovědělo „pouze“ 1% dotázaných, že svou práci provádějí mechanicky, ale 12% už často omezuje práci na mechanické provádění, 21% pracovníků takhle pracuje někdy a 42% zřídka. Svou práci nikdy neprovádí mechanicky 24% respondentů.

54

Graf č. 12d Otázka č. 16: Svou práci omezuji na její mechanické provádění 1

12

24 vždy často

21


42

Zdroj: Vlastní Otázka č. 20: Vyhýbám se účasti na dalším vzdělávání Tabulka č. 12e Otázka č. 20: Vyhýbám se účasti na dalším vzdělávání


vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

0

7

12

25

56

7% pracovníků se často vyhýbá účasti na dalším vzdělávaní, někdy se vyhýbá 12% oslovených respondentů a 25% jen zřídka. 56%, což je nadpoloviční většina dotázaných se vzdělávání nevyhýbá nikdy. Graf č. 12e Otázka č. 20: Vyhýbám se účasti na dalším vzdělávání 0

7 12 vždy často někdy zřídka

56 25

nikdy

Zdroj: Vlastní

55

Otázka č. 24: Pokud je to možné, vyhýbám se rozhovorům s klienty Tabulka č. 12f Otázka č. 24: Pokud je to možné, vyhýbám se rozhovorům s klienty vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

0

7

24

29

40


Často se rozhovorům s klienty vyhýbá 7% dotázaných, 24% se vyhýbá někdy a 29% jen zřídka kdy. 40% respondentů nemá problém hovořit s klienty. Graf č. 12f Otázka č. 24: Pokud je to možné, vyhýbám se rozhovorům s klienty 0

7

24

40

vždy často někdy zřídka nikdy

29

Zdroj: Vlastní V rovině sociální je to podobné jako v rovině rozumové. 6% respondentů s odpovědí vždy již vyhořívá a 34% dotázaných s odpovědí často, se vyhoření blíží.

Shrnutí Po srovnání všech rovin jsem dospěla k závěru, že se opakuje nejvíc odpovědí nikdy v rovinách rozumové a sociální a zřídka v rovinách emocionální a tělesné. Nejvíce odpovědí vždy se vyskytovalo v rovinách emocionální (12%) a tělesné (11%), v rovině sociální (6%) a rozumové (1%). To znamená, že v rovině emocionální a tělesné jedinci trpí syndromem vyhoření.

56

3.4.5 Vyhodnocení vztahů lékař – nelékař Tuto otázku jsem si do dotazníku zařadila, protože mě zajímal pohled radiologických pracovníků nelékařských profesí na vztahy s lékaři a jejich chování k nim a také, zda mají tendenci z toho důvodu vyhořívat. Otázka č. 25: Jsem unavený/á z chování lékařů k pracovníkům nelékařských profesí Tabulka č. 13 Otázka č. 25: Jsem unavený/á z chování lékařů k pracovníkům nelékařských profesí počet odpovědí v% Zdroj: vlastní

vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

15

40

24

13

8

Graf č. 13 Otázka č. 25: Jsem unavený/á z chování lékařů k pracovníkům nelékařských profesí

15%

8% 13%

nikdy zřídka někdy

40%

24%

často vždy

Zdroj: vlastní Na otázku, zda jsou pracovníci nelékařských profesí unavení z chování lékařů, odpovědělo 40% respondentů často (nejvíc bylo pracovníků s délkou praxe v oboru 16-20 a 26 a více let), ale 15% odpovědělo vždy a to v kategoriích 1-5 let praxe (4%), 11-15 let (4%), 21-25 let (1%) a 26 a více let (6%). 24% dotázaných odpovědělo někdy, 13% zřídka, jen 8% tázaných nebylo nikdy z chování lékařů unaveno. Pokud sečtu odpovědi vždy a často, vyjde mi, že 55% pracovníků buď už vyhořívá nebo se vyhoření blíží. Nejvíc je ohrožena kategorie s délkou praxe 26 a více let (16%), následuje délka praxe 11-15 let (12%) a kategorie 1-5 let s 10% odpovědí vždy a často. V kategorii 1620 let praxe odpovědělo 10% respondentů, že jsou často unavení z chování lékařů.

57

Výsledky mě vůbec nepřekvapily, spíše jsem je očekávala, akorát jsem nepředpokládala, že pracovníci budou v této oblasti vyhořívat skoro ve všech kategoriích co se týče délky praxe. Délka praxe nelékařů Tabulka č. 14: Délka praxe nelékařů

1-5 let

6-10 let

11-15 let

16-20 let

21-25 let

nikdy

4%

1%

0%

1%

1%

1%

8%

zřídka

4%

4%

0%

2%

1%

2%

13%

někdy

6%

4%

3%

2%

3%

6%

24%

často

6%

5%

8%

10%

1%

10%

40%

vždy 4% Zdroj: Vlastní

0%

4%

0%

1%

6%

15%

26 a víc Celkem

Graf č. 14: Délka praxe nelékařů Vztah lékař - nelékař 10 9 8 7 6 počet 5 odpovědí 4 3 2 1 0

nikdy zřídka někdy často vždy 1 - 5 let

6 - 10 let

11 - 15 let 16 - 20 let 21 - 25 let 26 a více let

Zdroj: Vlastní

3.4.6 Vyhodnocení jednotlivých rovin podle délky praxe V této části se věnuji rozdělení rovin podle délky praxe. Praxi jsem si rozdělila do 6 skupin ( 1-5, 6-10, 11-15, 16-20, 21-25 a 26 a více let). Čísla v závorkách označují počty respondentů v dané kategorii.

58

3.4.6.1 Rozumová rovina Tabulka č. 15: Rozumová rovina podle délky praxe 1 - 5 let (24)

6 - 10 let (14)

11 - 15 let (15)

16 - 20 let (15)

21 - 25 let (7)

26 a více let (25)

0-5

54%

0-5

57%

0-5

47%

47%

0-5

29%

0-5

48%

6 - 10

33%

6 - 10

43%

6 - 10

53% 6 - 10 33%

6 - 10

71% 6 - 10

44%

11 - 15

13% 11 - 15

0%

11 - 15

0% 11 - 15 20% 11 - 15

0% 11 - 15

8%

0%

16 - 20

0%

16 - 20

0% 16 - 20 0%

16 - 20

0% 16 - 20

0%

0% Zdroj: Vlastní

21 - 24

0%

21 - 24

0% 21 - 24 0%

21 - 24

0% 21 - 24

0%

16 - 20 21 - 24

0-5

V rozumové rovině maximálního počtu bodu 24 nebylo dosaženo, dokonce ani kategorie 1620 let nebyla zastoupena. Pokud se jedná o kategorii 11-15 bodů, nejvíce respondentů bylo v kategorii 16-20 let praxe (20%), 1-5 let praxe (13%) a 26 a více let (8%). Tito lidé se nejvíce blíží syndromu vyhoření, i když zatím ještě mají rezervy. V kategorii 6-10 bodů byla nejvíce zastoupena skupina 21-25 let praxe (71%), pak 11-15 let (53%), kategorie 6-10 (43%) a 26 a více let praxe (44%) byly srovnatelné, stejně jako kategorie 1-5 let (33%) a 16-20 let (33%). V kategorii 0-5 bodů bylo největší zastoupení ve skupině 6-10 let (57%) a 1-5 let (54%), skupiny 11-15 let (47%), 16-20 let (47%) a 26 a více let (48%) se skoro stejným zastoupením respondentů. Nejmenší skupinu tvoří kategorie 21-25 let praxe (29%). Překvapující je, že v kategorii 11-15 bodů bylo ve skupině 1-5 let praxe bylo více respondentů než ve skupině 26 a více let praxe, přestože lidé s tak krátkou praxí by ještě měli být plní elánu. 3.4.6.2 Emocionální rovina Tabulka č. 16: Emocionální rovina podle délky praxe

1 - 5 let (24)

6 - 10 let (14)

11 - 15 let (15)

16 - 20 let (15)

21 - 25 let (7)

26 a více let (25)

0-5

29%

0-5

21%

0-5

13%

0-5

27%

0-5

14%

0-5

12%

6 - 10

46%

6 - 10

50%

6 - 10

60%

6 - 10

40%

6 - 10

72%

6 - 10

56%

11 - 15

25%

11 - 15

29%

11 - 15

27%

11 - 15

27%

11 - 15

0%

11 - 15

24%

16 - 20

0%

16 - 20

0%

16 - 20

0%

16 - 20

0%

16 - 20

0%

16 - 20

8%

0% 21 - 24 Zdroj: Vlastní

21 - 24

0%

21 - 24

0%

21 - 24

6%

21 - 24

14%

21 - 24

0%

59

Na rozdíl od rozumové roviny, v emocionální rovině již 24 bodů bylo dosaženo, a to v kategorii 21-25 let praxe (14%) a 16-20 let (6%). Tito lidé jsou v této rovině již vyhořelí. 20 bodů bylo dosaženo v kategorii 26 a více let (8%), tito lidé se vyhoření blíží. Kategorie 11-15 bodů je velmi vyrovnaná /6-10 let (29%), 11-15 (27%) a 16-20 let (27%), 1-5 let (25%) a 26 a více let (24%)/, kromě skupiny 21-25 let praxe, která nebyla obsazená vůbec.V kategorii 6-10 bodů je nejvíce respondentů ve skupině 21-25 let (72%), pak 11-15 let (60%), 26 a více let (56%), 6-10 let (50%), 1-5 let (46%) a 16-20 let (40%). V kategorii 0-5 bodů je nejvíce respondentů ve skupině 1-5 let (29%) a nejméně ve skupině 26 a více let (12%), což se dalo očekávat. 3.4.6.3 Tělesná rovina Tabulka č. 17: Tělesná rovina podle délky praxe

1 - 5 let (24)

6 - 10 let (14)

11 - 15 let (15)

16 - 20 let (15)

21 - 25 let (7)

26 a více let (25)

0-5

33%

0-5

43%

0-5

46%

0-5

6%

0-5

14%

0-5

24%

6 - 10

42%

6 - 10

43%

6 - 10

27%

6 - 10

27%

6 - 10

14%

6 - 10

60%

11 - 15

17%

11 - 15

0%

11 - 15

27%

11 - 15

27%

11 - 15

58%

11 - 15

16%

16 - 20

8%

16 - 20

14%

16 - 20

0%

16 - 20

0%

16 - 20

14%

16 - 20

0%

0% Zdroj: Vlastní

21 - 24

0%

21 - 24

0%

21 - 24

0%

21 - 24

0%

21 - 24

0%

21 - 24

V tělesné rovině stejně jako v rozumové maximálního počtu 24 bodů nebylo dosaženo, zato v kategorii 16-20 bodů až ve 3 skupinách, a to 6-10 let (14%), 21-25 let praxe (14%) a dokonce i ve skupině 1-5 let (8%), tito respondenti se již blíží syndromu vyhoření. V kategorii 11-15 bodů bylo největší zastoupení respondenty ve skupině 21-25 let (58%), stejné zastoupení bylo ve skupinách 11-15 let (27%) a 16-20 let (27%) a rovněž téměř stejné zastoupení ve skupinách 1-5 let (17%) a 26 a více let praxe (14%). Kategorie 0-5 bodů byla nejvíce zastoupena ve skupině 11-15 let (46%) a 6-10 let (43%), nejmenší zastoupení má skupina 16-20 let (6%) 3.4.6.4 Sociální rovina Tabulka č. 18: Sociální rovina podle délky praxe

60

1 - 5 let (24)

6 - 10 let (14)

11 - 15 let (15)

16 - 20 let (15)

21 - 25 let (7)

26 a více let (25)

0-5

63%

0-5

57%

0-5

40%

0-5

40%

0-5

57%

0-5

36%

6 - 10

29%

6 - 10

29%

6 - 10

53%

6 - 10

47%

6 - 10

14%

6 - 10

44%

11 - 15

8%

11 - 15

14%

11 - 15

7%

11 - 15

0%

11 - 15

29%

11 - 15

20%

16 - 20

0%

16 - 20

0%

16 - 20

0%

16 - 20

13%

16 - 20

0%

16 - 20

0%

0% Zdroj: Vlastní

21 - 24

0%

21 - 24

0%

21 - 24

0%

21 - 24

0%

21 - 24

0%

21 - 24

V sociální rovině 24 bodů dosaženo nebylo, stejně jako v rovině rozumové a tělesné. Kategorie 16-20 bodů byla obsazena pouze ve skupině 16-20 let praxe (13%), tito lidé se blíží syndromu vyhoření. V kategorii 11-15 bodů byla nejvíce zastoupena skupina 21-25 let (29%), 26 a více let (20%), 6-10 let (14%) a téměř stejné zastoupení bylo ve skupinách 1-5 let (8%) a 11-15 let (7%). Kategorie 6-10 bodů měla největší zastoupení ve skupině 11-15 let praxe (53%) a nejmenší ve skupině 21-25 let (14%). V kategorii 0-5 bodů bylo nejméně respondentů ve skupině 26 a více let (36%) a nejvíc ve skupině 1-5 let praxe (63%). Shrnutí Srovnáním všech čtyř rovin jsem zjistila, že maximální počet bodů 24 byl dosažen „pouze“ v rovině emocionální ve skupině délky praxe 21-25 let u 14% respondentů a v kategorii 16-20 let praxe u 6% respondentů. Na kategorii 16-20 bodů v emocionální rovině dosáhlo 8% respondentů ve skupině 26 a více let. V rovině tělesné na kategorii 16-20 bodů dosáhlo 14% respondentů ve skupině 6-10 let a 8% ve skupině 1-5 let praxe, což je výsledek, který mě překvapil, protože u jedinců s délkou praxe do 10 let v oboru bych předpokládala, že budou ještě plní elánu a nadšení.

61

3.5 Vyhodnocení výzkumného šetření K výzkumnému šetření jsem zvolila metodologii dotazování, formou dotazníků. Dotazník sestává z 24 otázek, rozdělených do 4 rovin. Každá rovina má 6 otázek, v každé rovině lze získat maximálně 24 bodů. Respondenti odpovídali, podle toho, jak moc byli blízko pravdě: vždy (4 body), často (3 body), někdy (2 body), zřídka (1 bod), nikdy (0 bodů). Čím víc bodů dosáhli, tím víc se blížili syndromu vyhoření. První část dotazníku byla zaměřená na všeobecné informace o respondentech. Výzkumu se zúčastnilo 28 mužů a 72 žen. Věkové rozložení bylo zastoupeno ve všech skupinách. Co se týká délky praxe respondentů byly zastoupeny všechny kategorie od 1 roku až po 40 let praxe v oboru. V druhé části dotazníku jsem zjišťovala úroveň syndromu vyhoření u radiologických pracovníků nelékařských profesí. Nejdřív jsem se zaměřila na vyhodnocení dotazníku podle rovin a délky praxe, pak jsem vyhodnotila každou otázku dotazníku zvlášť. Cílem mého výzkumu bylo analyzovat, zda délka praxe a vztahy s lékaři mají vliv na míru vyčerpání radiologických pracovníků nelékařských profesí a určit, ve které rovině mají tendenci vyhořívat nejvíc. Průzkum dokázal, že v rovině emocionální 2% respondentů dosáhlo na maximální počet 24 bodů, ve skupinách 16-20 a 21-25 let praxe, což znamená, že v této rovině již jsou „vyhořelí“. Zjistila jsem, že délka praxe má určitě vliv na míru vyčerpání, protože čím déle člověk pracuje, tím víc se cítí psychicky i fyzicky vyčerpaný, oproti jedinci, který má za sebou jen pár let praxe. V rovině emocionální a sociální po 2% dotázaných v každé z rovin, v rovině tělesné dokonce 5% dosáhlo na 20 bodů, čímž se k syndromu vyhoření blíží. Rovina emocionální a sociální zahrnovala pracovníky s délkou praxe nad 16 let, ale v rovině tělesné se nacházeli i jedinci s délkou praxe 1-5 a 6-10 let, což mě překvapilo, protože lidé s tak krátkou praxí, by měli být ještě plní nadšení a elánu. I když čísla zatím nejsou alarmující, měli by se tito pracovníci zamyslet nad svým životním stylem. Výzkumným šetřením jsem zjistila, že celkem 55% respondentů nelékařských profesí, což je nadpoloviční většina, odpověděla na otázku, zda jsou unavení z chování lékařů, vždy a často. Pracovníci, kteří odpověděli vždy, se řadili do kategorie s délkou praxe nad 16 let, ale ti co odpověděli často, už spadali i do kategorie do 5 let praxe. Výzkum dokázal, že radiologičtí pracovníci nelékařských profesí sice jsou lehce ohrožení hlavně v rovině emocionální a

62

tělesné, ale větší problém vidím ve vztazích lékařů a nelékařů. Tyto vztahy nejsou zcela v pořádku. Jak pracovníci, tak i organizace by se měla zaměřit právě na tento problém.

63

Závěr Tématem mé bakalářské práce je prevence syndromu vyhoření. Toto téma jsem si zvolila, protože sama pracuji v pomáhající profesi, takže znám tuto problematiku a jako cílovou skupinu jsem zvolila radiologické pracovníky nelékařských profesí. Práce je rozdělená na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je rozčleněná do dvou kapitol. První kapitola je zaměřená na teoretická východiska syndromu vyhoření, co znamená pojem syndrom vyhoření, srovnání s jinými psychickými zátěžemi, jaké jsou příznaky a fáze vyhoření. V druhé kapitole se zabývám příčinami a důsledky, léčbou a prevenci syndromu vyhoření. V praktické části jsem formou dotazníků zjišťovala u radiologických pracovníků v Karvinské hornické nemocnici a.s., v nemocnici v Karviné Ráji, v nemocnici v Orlové, v Městské nemocnici v Bohumíně, ve Fakultní nemocnici v Olomouci a Fakultní nemocnici ve Zlíně, míru vyhoření. Údaje jsem vyhodnocovala podle rovin a délky praxe v oboru. Pokud jde o délku praxe, tak jsem zjistila, že čím déle člověk pracuje v pomáhající profesi, tím více se v rovině emocionální a částečně i tělesné blíží syndromu vyhoření, ale v rovině tělesné mají tendenci vyhořívat i jedinci s krátkou praxi. Čísla však zatím nejsou nějak zvlášť alarmující. Co se týče vztahů lékař-nelékař, výzkum odhalil čísla mnohem více znepokojující, bez ohledu na věk respondentů. Výzkum ukázal, že radiologičtí pracovníci nelékařských profesí syndromem vyhoření trpí, hlavně ve vztazích s lékař. Lékaři a nelékaři by se měli nacházet v rovnoprávném postavení, měli by být jako partneři, jeden bez druhého nic nezmůžou, ale bohužel tomu tak není. Lékař stále zastává názor, že pracovníci nelékaři jim jsou podřízení a podle toho se k nim i chovají. Změnou vzdělávání nelékařů došlo k nárůstu jejich kompetencí i ke změně společenského postavení. Lékaři pomalu ztrácejí svá výsadní práva a nelékařské profese své postavení posílily. Ráda bych touto cestou poděkovala všem radiologickým pracovníkům, kteří mi umožnili provést tento výzkum.

64

Seznam použité literatury 1.

BARTOŠÍKOVÁ, Ivana. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů,.2006. 86 s. ISBN 807013-439-9.

2.

BARTOŠÍKOVÁ,

Ivana.

JIČÍNSKÝ,

Vladimír.

JOBÁNKOVÁ,

Marta.

KVAPILOVÁ, Jarmila. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. 2006. 203 s. ISBN 80-7013-288-4. 3.

HARTL, Pavel. HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál. 2007. 776 s. ISBN 80-7178-303-X.

4.

JANKOVSKÝ, Jiří. Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton. 2003. 223 s. ISBN 80-7254-329-6.

5.

JEKLOVÁ, Marta. REITMAYEROVÁ, Eva.

Syndrom vyhoření. Vzdělávací

institut ochrany dětí. 2006. 30 s. ISBN 80-86991-74-1. 6.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. PEČENKOVÁ, Jaroslava. Duševní hygiena zdravotní sestry. Praha: Grada Publishing. a.s., 2004. 80 s. ISBN 80-247-0784-5.

7.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. 3. vydání. Praha: Portál. 2009. 280 s. ISBN 80-7178-551-2.

8.

MALÁTEK, Vojtěch. Metodologie marketingového výzkumu: Vědecká monografie. 150 výtisků. Opava: Slezská univerzita. 2001. 108 s. ISBN 80-7248-119-3.

9.

MIKULAŠTÍK, Milan. Manažerská psychologie. Praha: Grada Publishing. 2007. 384 s. ISBN 978-80-247-1349-6.

10.

RUSH, Myron. D.. Syndrom vyhoření. Praha: Návrat domů. 2003. 123 s. ISBN 807255-074-8.

11.

SCHMIDBAUER. Wolfgang. Syndrom pomocníka. Praha: Portál. 2008. 240 s. ISBN 978-80-7367-369-7.

12.

TURECKIOVÁ, Michaela. Řízení a rozvoj lidí ve firmách. Praha: Grada Publishing. 2004. 161 s. ISBN 80-247-0405-6.

13.

VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vydání. Praha: Portál. 2004. 872 s. ISBN 80-7178-802-3.

14.

VENGLÁŘOVÁ, Martina a kolektiv. Sestry v nouzi: Syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Praha: Grada Publishing a.s. 2011. 192 s. ISBN 978-80-247-3174-2.

65

Internetové zdroje: 15.

COX, T. GRIFFITHS, A. RIAL-GONZÁLEZ, E. Research on Work-related Stress. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2000 [cit. 2011-12-22]. Dostupný z WWW: < http://osha.europa.eu/en/publications/reports/203>

16.

ČERNÁ, Renáta. KOŽÍKOVÁ, Zuzana. Syndrom vyhoření (burn-out syndrom) u zdravotních sester: Urologie pro praxi [online]. 2004. [cit. 2012-01-28]. ISBN 807071-231-7. Dostupný z WWW: < http://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2004/06/10.pdf >

17.

KEBZA, Vladimír. ŠOLCOVÁ, Iva. Syndrom vyhoření [online]. 2. vydání. Praha: Státní zdravotní ústav. 2003. [cit. 2011-11-28]. ISBN 80-7071-231-7. Dostupný z WWW: < http://www.szu.cz/uploads/dokuments/czzp/edice/plne_zneni/brozury/syndrom_20vyh oreni.pdf>

18.

MALLOTOVÁ, K. Burn-out neboli syndrom vyhoření. Psychologie dnes. 2000. roč. 2000. č. 2. s. 14,15. Dostupný z WWW: <www.portal.cz/psycho>

19.

POTTER, Beverly, A. Overcoming Job Burnout. How to renew enthusiasm for work. 3. vyd. Oakland: Ronin Publishing, Inc. 2005. 239 s. [cit. 2012-01-05]. ISBN: 978-157951-074-9. Dostupný z WWW: < http://books.google.cz/books?id=kziXTmmmk5sC&printsec=frontcover&dq=burnout &hl=cs&sa=X&ei=yxIcT63vOLLc4QS6s9jLDQ&ved=0CDQQ6AEwAQ#v=onepage &q=burnout&f=true>

20.

TOŠNEROVÁ, Tamara. TOŠNER, Jiří. Syndrom vyhoření: Pracovní sešit pro účastníky kurzů [online]. Praha: Hestia, 2002. [cit. 2011-11-28]. Dostupný z WWW: < http://www.hest.cz/ruzne/BURNOUT.doc>

21.

[cit. 2011–11–04]

66

22.

[cit. 2012-01-24].

23.

[cit.

24.

2012-01-24].

tricatniku/> [cit. 2012-03-20]. 25.

[cit. 2012-03-20].

26.

[cit. 2012-03-27].

27.

[cit. 2011-11-28].

Periodika: 28.

JIRA, F. Syndrom vyhoření v práci radiologického asistenta. Praktická radiologie. 2009. č. 2. s. 19. ISSN 1211 – 5053.

29.

JIRA, F. Syndrom vyhoření v práci radiologického asistenta. Praktická radiologie. 2009. č. 3. s. 15. ISSN 1211 – 5053.

67

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Pohlaví Tabulka č. 2: Věk Tabulka č. 3a: Mužská populace podle věku Tabulka č. 3b: Ženská populace podle věku Tabulka č. 4: Délka praxe Tabulka č. 5: Rozumová rovina Tabulka č. 6: Emocionální rovina Tabulka č. 7: Tělesná rovina Tabulka č. 8: Sociální rovina Tabulka č. 9a: Otázka č. 1 Obtížně se soustřeďuji Tabulka č. 9b: Otázka č. 5 Pochybuji o svých profesionálních schopnostech Tabulka č. 9c: Otázka č. 9 Vyjadřuji se posměšně o příbuzných klienta i o klientech Tabulka č. 9d: Otázka č. 13 Můj odborný růst a zájem o obor zaostává Tabulka č. 9e: Otázka č. 17 Přemýšlím o odchodu z oboru Tabulka č. 9f: Otázka č. 21 Hrozí mi nebezpečí, že ztratím přehled o dění v oboru Tabulka č. 10a: Otázka č. 2 Nedokáži se radovat ze své práce Tabulka č. 10b: Otázka č. 6 Jsem sklíčený/á Tabulka č. 10c: Otázka č. 10 V konfliktních situacích na pracovišti se cítím bezmocný/á Tabulka č. 10d: Otázka č. 14 Jsem vnitřně neklidný/á a nervózní Tabulka č. 10e: Otázka č. 18 Trpím nedostatkem uznání a ocenění Tabulka č. 10f: Otázka č. 22 Cítím se ustrašený/á Tabulka č. 11a: Otázka č. 3 Připadám si fyzicky vyždímaný/á Tabulka č. 11b: Otázka č. 7 Jsem náchylný/á k nemocem Tabulka č. 11c: Otázka č. 11 Mám problémy se srdcem, dýcháním, trávením, apod. Tabulka č. 11d: Otázka č. 15 Jsem napjatý/á Tabulka č. 11e: Otázka č. 19 Trápí mě poruchy spánku Tabulka č. 11f: Otázka č. 23 Trpím bolestmi hlavy Tabulka č. 12a: Otázka č. 4 Nemám chuť pomáhat problémovým pacientům Tabulka č. 12b: Otázka č. 8 Pokud je to možné vyhýbám se odborným rozhovorům s kolegy Tabulka č. 12c: Otázka č. 12 Frustrace ze zaměstnání narušuje moje soukromé vztahy Tabulka č. 12d: Otázka č. 16 Svou práci omezuji na její mechanické provádění Tabulka č. 12e Otázka č. 20 Vyhýbám se účasti na dalším vzdělávání

68

Tabulka č. 12f: Otázka č. 24 Pokud je to možné, vyhýbám se rozhovorům s klienty Tabulka č. 13: Otázka č. 25 Jsem unavený/á z chování lékařů k pracovníků nelékařských profesí Tabulka č. 14: Délka praxe nelékařů Tabulka č. 15: Rozumová rovina podle délky praxe Tabulka č. 16: Emocionální rovina podle délky praxe Tabulka č. 17: Tělesná rovina podle délky praxe Tabulka č. 18: Sociální rovina podle délky praxe

69

Seznam grafů Graf č. 1: Pohlaví Graf č. 2: Věk Graf č. 3a: Mužská populace podle věku Graf č. 3b: Ženská populace podle věku Graf č. 4: Délka praxe Graf č. 5: Rozumová rovina Graf č. 6: Emocionální rovina Graf č. 7: Tělesná rovina Graf č. 8: Sociální rovina Graf č. 9a: Otázka č. 1 Obtížně se soustřeďuji Graf č. 9b: Otázka č. 5 Pochybuji o svých profesionálních schopnostech Graf č. 9c: Otázka č. 9 Vyjadřuji se posměšně o příbuzných klienta i o klientech Graf č. 9d: Otázka č. 13 Můj odborný růst a zájem o obor zaostává Graf č. 9e: Otázka č. 17 Přemýšlím o odchodu z oboru Graf č. 9f: Otázka č. 21 Hrozí mi nebezpečí, že ztratím přehled o dění v oboru Graf č. 10a: Otázka č. 2 Nedokáži se radovat ze své práce Graf č. 10b: Otázka č. 6 Jsem sklíčený/á Graf č. 10c: Otázka č. 10 V konfliktních situacích na pracovišti se cítím bezmocný/á Graf č. 10d: Otázka č. 14 Jsem vnitřně neklidný/á a nervózní Graf č. 10e: Otázka č. 18 Trpím nedostatkem uznání a ocenění Graf č. 10f: Otázka č. 22 Cítím se ustrašený/á Graf č. 11a: Otázka č. 3 Připadám si fyzicky vyždímaný/á Graf č. 11b: Otázka č. 7 Jsem náchylný/á k nemocem Graf č. 11c: Otázka č. 11 Mám problémy se srdcem, dýcháním, trávením, apod. Graf č. 11d: Otázka č. 15 Jsem napjatý/á Graf č. 11e: Otázka č. 19 Trápí mě poruchy spánku Graf č. 11f: Otázka č. 23 Trpím bolestmi hlavy Graf č. 12a: Otázka č. 4 Nemám chuť pomáhat problémovým pacientům Graf č. 12b: Otázka č. 8 Pokud je to možné vyhýbám se odborným rozhovorům s kolegy Graf č. 12c: Otázka č. 12 Frustrace ze zaměstnání narušuje moje soukromé vztahy Graf č. 12d: Otázka č. 16 Svou práci omezuji na její mechanické provádění Graf č. 12e Otázka č. 20 Vyhýbám se účasti na dalším vzdělávání

70

Graf č. 12f: Otázka č. 24 Pokud je to možné, vyhýbám se rozhovorům s klienty Graf č. 13a: Otázka č. 25 Jsem unavený/á z chování lékařů k pracovníků nelékařských profesí Graf č. 15a: Délka praxe 1-5 let Graf č. 15b: Délka praxe 6-10let Graf č. 15c: Délka praxe 11-15 let Graf č. 15d: Délka praxe 16-20 let Graf č. 15e: Délka praxe 21-25 let Graf č. 15f: Délka praxe 26 a více let Graf č. 16a: Délka praxe 1-5 let Graf č. 16b: Délka praxe 6-10 let Graf č. 16c: Délka praxe 11-15 let Graf č. 16d: Délka praxe 16-20 let Graf č. 16e: Délka praxe 21-25 let Graf č. 16f: Délka praxe 26 a více let Graf č. 17a: Délka praxe 1-5 let Graf č. 17b: Délka praxe 6-10 let Graf č. 17c: Délka praxe 11-15 let Graf č. 17d: Délka praxe 16-20 let Graf č. 17e: Délka praxe 21-25 let Graf č. 17f: Délka praxe 26 a více let Graf č. 18a: Délka praxe 1-5 let Graf č. 18b: Délka praxe 6-10 let Graf č. 18c: Délka praxe 11-15 let Graf č. 18d: Délka praxe 16-20 let Graf č. 18e: Délka praxe 21-25 let Graf č. 18f: Délka praxe 26 a více let

71

Seznam příloh Příloha č. 1

Dotazník - Inventář projevů syndromu vyhoření

Příloha č. 2

Grafické znázornění jednotlivých rovin podle délky praxe

72

Příloha č. 1

Inventář projevů syndromu vyhoření Vážení respondenti, ráda bych vás požádala o vyplnění dotazníku, jehož cílem je zkoumání syndromu vyhoření u radiologických pracovníků. Dotazník je anonymní a bude využit pouze pro potřeby mého výzkumu v rámci bakalářské práce. Děkuji Vám za spolupráci, Kiedrońová Halina Pohlaví:

Žena – Muž

Věk:

Délka praxe v oboru:

Pracovní zařazení:

1. 2. 3. 4.

Obtížně se soustřeďuji Nedokáži se radovat ze své práce Připadám si fyzicky „vyždímaný/á“ Nemám chuť pomáhat problémovým pacientům 5. Pochybuji o svých profesionálních schopnostech 6. Jsem sklíčený/á 7. Jsem náchylný/á k nemocím 8. Pokud je to možné, vyhýbám se odborným rozhovorům s kolegyněmi 9. Vyjadřuji se posměšně o příbuzných pacienta i o pacientech 10. V konfliktních situacích na pracovišti se cítím bezmocný/á 11. Mám problémy se srdcem, dýcháním, trávením apod. 12. Pocity nespokojenosti v zaměstnání narušují moje soukromé vztahy 13. Můj odborný růst a zájem o obor zaostává 14. Jsem vnitřně neklidný/á a nervózní 15. Jsem napjatý/á 16. Práci s pacienty omezuji na její mechanické provádění 17. Přemýšlím o odchodu ze své nynější profese 18. Trpím nedostatkem uznání a ocenění 19. Trápí mě poruchy spánku 20. Vyhýbám se účasti na dalším vzdělávání 21. Hrozí mi, že ztratím přehled o dění v oboru

73

vždy 4 4 4 4

často 3 3 3 3

někdy zřídka 2 1 2 1 2 1 2 1

4

3

2

1

0

4 4 4

3 3 3

2 2 2

1 1 1

0 0 0

4

3

2

1

0

4

3

2

1

0

4

3

2

1

0

4

3

2

1

0

4 4 4 4

3 3 3 3

2 2 2 2

1 1 1 1

0 0 0 0

4 4 4 4 4

3 3 3 3 3

2 2 2 2 2

1 1 1 1 1

0 0 0 0 0

nikdy 0 0 0 0

22. Cítím se ustrašený/á 23. Trpím bolestmi hlavy 24. Pokud je to možné, vyhýbám se rozhovorům s pacienty 25. Jsem unavený/á z chování lékařů k pracovníkům nelékařských profesí

74

4 4 4

3 3 3

2 2 2

1 1 1

0 0 0

4

3

2

1

0

Příloha č. 2 Rozumová rovina Graf č. 15a: Délka praxe 1-5 let

Graf č. 15b: Délka praxe 6-10 let

Délka praxe 1 - 5 let

13%


0%

0%

0-5 6 - 10

0-5 6 - 10

43%

11 - 15 54%

33%

11 - 15

16 - 20

57%

21 - 24

16 - 20 21 - 24

Zdroj: Vlastní

Zdroj: Vlastní

Graf č. 15c: Délka praxe 11-15 let

Graf č. 15d: Délka praxe 16-20 let Délka praxe 16 - 20 let


0% 47%

0%

20%

0-5

0-5 47%

6 - 10

11 - 15

11 - 15 53%

6 - 10

16 - 20

16 - 20

33%

21 - 24

21 - 24

Zdroj: Vlastní

Zdroj: Vlastní

Graf č. 15e: Délka praxe 21-25 let

Graf č. 15f: Délka praxe 26 a více let Délka praxe 26 a více let


0% 29%

8%

0-5 6 - 10

0-5 48%

6 - 10 11 - 15

11 - 15 16 - 20 71%

0%

44%

16 - 20 21 - 24

21 - 24

Zdroj: Vlastní

Zdroj: Vlastní

75

Emocionální rovina Graf č. 16a: Délka praxe 1-5 let




0%

25%

29%

0%

0-5

6 - 10

11 - 15

11 - 15

16 - 20

16 - 20 21 - 24

50%

Zdroj: Vlastní

Zdroj: Vlastní


Graf č. 16d: Délka praxe 16-20 let


0% 27%

13%


0% 6%

0-5

27%

27%

6 - 10

60%

0-5

6 - 10

21 - 24

46%

21%

29%

0-5 6 - 10

11 - 15

11 - 15

16 - 20

16 - 20

21 - 24

21 - 24

40%

Zdroj: Vlastní

Zdroj: Vlastní


Graf č. 16f: Délka praxe 26 a více let


0%

14%

14%

Délka praxe 26 a více let

8%

0-5 6 - 10

72%

0%

12%

0-5

24%

6 - 10

11 - 15

11 - 15

16 - 20

16 - 20

21 - 24

56%

Zdroj: Vlastní

Zdroj: Vlastní

76

21 - 24

Tělesná rovina Graf č. 17a: Délka praxe 1-5 let



8%


0%

17%

33%

0-5

0%

0%

14%

0-5

6 - 10

43%

6 - 10

11 - 15

11 - 15

16 - 20

16 - 20 43%

21 - 24

42%

21 - 24

Zdroj: Vlastní

Zdroj: Vlastní





0%

0%

0-5

27% 46%

6 - 10

6%

0-5 6 - 10

27%

11 - 15

11 - 15

16 - 20 27%

21 - 24

27%

16 - 20 21 - 24

Zdroj: Vlastní

Zdroj: Vlastní


Graf č. 17f: Délka praxe 26 a více let Délka praxe 26 a více let


14%

0%

14% 14%

58%

0%

16%

0-5

24%

0-5

6 - 10

6 - 10

11 - 15

11 - 15

16 - 20

16 - 20

21 - 24

60%

Zdroj: Vlastní

Zdroj: Vlastní

77

21 - 24

Sociální rovina Graf č. 18a: Délka praxe 1-5 let




0%

8%

0%

14%

0-5

0-5

6 - 10

29%

6 - 10

11 - 15 63%

11 - 15 29%

16 - 20

57%

21 - 24

Zdroj: Vlastní

21 - 24

Zdroj: Vlastní




7%


0%

0-5 40%

0%

0%

13%

0-5 40%

6 - 10 11 - 15

53%

16 - 20 47%

21 - 24

Zdroj: Vlastní

21 - 24

Zdroj: Vlastní


Graf č. 18f: Délka praxe 26 a více let


Délka praxe 26 a více let

0%

20%

0-5

29%

57%

0%

0-5 36%

6 - 10

Zdroj: Vlastní

6 - 10 11 - 15

16 - 20

14%

16 - 20

6 - 10

11 - 15

11 - 15

16 - 20

16 - 20

21 - 24

44%

Zdroj: Vlastní

78

21 - 24

Prevence syndromu vyhoření

Recommend Documents