Postavení zaměstnanců v ČR a migrujících pracovníků EU v době čerpání dávek nemocenského pojištění

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Postavení zaměstnanců v ČR a migrujících pracovníků EU v době čerpání dávek nemocenského pojištění Diplomová práce Bc. Gabriela Hubáčková

Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Hora, Ph.D.

Brno 2014

Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím citovaných zdrojů, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

……………………………………… Bc. Gabriela Hubáčková

Ráda bych poděkovala Mgr. Ondřejovi Horovi, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce, za trpělivost, cenné připomínky a podněty k danému tématu. Rovněž bych chtěla poděkovat svým respondentům za jejich čas a ochotu. Mé poděkování patří i mé rodině za jejich důvěru a podporu.

2

Seznam použitých zkratek a vysvětlivky ČR – Česká republika ČSSZ – Česká správa sociálního zabezpečení DPN – dočasná pracovní neschopnost DVZ – denní vyměřovací základ ESD – Evropský soudní dvůr EU – Evropská unie EHP – Evropský hospodářský prostor MOP – Mezinárodní organizace práce. MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí MSSZ – Městská správa sociálního zabezpečení MZ – migrující zaměstnanec NP – nemocenské pojištění OSSZ – Okresní správa sociálního zabezpečení PN – pracovní neschopnost PSSZ – Pražská správa sociálního zabezpečení ZNP – zákon o nemocenském pojištění

3

Obsah 1 Úvod

7

1.1 Cíle práce

8

2 Teoretické zakotvení

11

2.1 Zaměstnanci 11 2.2 Pojištěnec 11 2.3 Migrující zaměstnanec 11 2.4 Životní situace zaměstnanců v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávek 11 2.5 Nemoc jako sociální událost v systému nemocenského pojištění a realizace nemocenského pojištění 13

3 Zabezpečení zaměstnanců v době nemoci 3.1 Pojem sociálního zabezpečení 3.1.1 Přístupy k řešení sociálního zabezpečení 3.2 Principy a zásady systému nemocenského pojištění 3.2.1 Funkce, nástroje a cíle nemocenského pojištění v systému sociálního zabezpečení

4 Sociální pojištění v ČR

15 15 15 17 18

20

4.1 Sociální pojištění v rámci systému NP 4.1.1 Nositel sociálního pojištění v ČR

20 21

5 Nemocenské pojištění v ČR

22

5.1 Vývoj a zásadní změny právní úpravy nemocenského pojištění od roku 2004 5.1.1 Legislativní změny v nemocenském pojištění od roku 2008 – přechodné období 5.1.2 Nový zákon o nemocenském pojištění platný od 1.1.2009 5.1.3 Změny v roce 2010, 2011 a 2012 5.2 Finanční dopady na zaměstnance - ilustrace výše nemocenského za období 30 nemoci

6 Stručná charakteristika nemocenského pojištění 6.1 Systém dávek nemocenského pojištění 6.1.1 Nemocenské 6.2 Vznik, trvání a zánik nemocenského pojištění zaměstnanců 6.2.1 Podmínky nároku na nemocenské 6.3 Stanoví výše dávek nemocenského pojištění (rozhodné období, DVZ) 6.4 Financováni nemocenského pojištění

22 22 23 26 dnů 29

31 31 32 32 32 33 34

7 Aktéři ovlivňující životní situaci zaměstnanců v době nemoci při proceduře uplatnění dávek nemocenského pojištění 35 7.1 Procedura při uplatnění nároku na dávku v době nemoci platná od účinnosti nového zákona od 1. 1. 2009 35 7.2 Problémy vyskytující se při proceduře uplatnění dávky 35 7.3 Zpoždění výplaty dávky v době nemoci zaviněním zaměstnance 36 7.4 Zpoždění výplaty dávky v době nemoci zaviněním zaměstnavatelem 37 7.5 Zpoždění výplaty zaviněné lékařem 37 7.6 Zpoždění výplaty ze strany správ sociálního zabezpečení 37

4

8 Ukazatele pracovní neschopnosti

39

8.1 Finanční ukazatele PN - příjmy a výdaje nemocenského pojištění celkem 8.1.1 Příjmy a výdaje nemocenského pojištění (zaměstnanci) 8.2 Nemocensky pojištěné osoby (plátci pojistného) 8.3 Ukazatele vývoje pracovní neschopnosti – počty ukončených případů PN 8.4 Počet prostonaných dnů, průměrné trvání jedné pracovní neschopnosti 8.5 Ukončené případy DPN podle diagnóz 8.6 Dílčí závěr

39 41 42 43 45 46 47

9 Nemocenské pojištění v právu EU a koordinace nemocenského pojištění jako ochrana migrujících zaměstnanců 49 9.1 Nemocenské pojištění v právu EU 9.2 Koordinace sociálního zabezpečení jako sociální ochrana migrujících zaměstnanců 9.2.1 Základní principy koordinace 9.3 Orgány Evropské unie a jejich vliv na aplikaci koordinačních pravidel v rámci NP 9.4 Kompetentní instituce provádějící koordinaci nemocenského pojištění 9.5 Nemocenské systémy ve vybraných evropských zemích

49 50 51 53 53 54

10 Aplikace základních principů koordinace v souvislosti s dávkami v nemoci u migrujících zaměstnanců 57 10.1 Pěněžité dávky v nemoci poskytováné v rámci aplikace koordinačních nařízení EU 57 10.2 Komplikace při uplatnění nároku na dávky v nemoci v souvislosti s dodržováním základních principů koordinace. 57 10.3 Postup při uplatnění nároku na peněžité dávky v nemoci pojištěnců podléhajících právním předpisům jiného členského státu,kteří pobývají nebo bydlí na území ČR 59 10.4 Postup při uplatnění nároku na dávky v době nemoci českých pojištěnců v případě bydliště nebo pobytu na území jiného členského státu 60 10.5 Dílčí závěr 61

11 Metodologie

63

11.1 Cíle výzkumu 11.2 Strategie výzkumu a výzkumná metoda 11.3 Dílčí výzkumné otázky 11.4 Kvalitativní výzkumná strategie 11.5 Metoda sběru dat 11.6 Polostandardizovaný rozhovor 11.7 Výběr výzkumného vzorku - výběr respondentů, kritéria výběru 11.8 Průběh výzkumu – rozhovoru, etické aspekty výzkumu 11.9 Limity výzkumu 11.10 Schéma rozhovoru

12 Interpretační a analytická část

63 63 64 65 66 66 67 67 68 68

72

12.1 Orientace zaměstnanců ve změnách a vývoji systému NP v souvislosti s čerpáním dávek v době jejich nemoci 72 12.1.1 Spravedlivost, účelnost, efektivita systému NP, přiměřenost dávek v době nemoci zaměstnanců 75 12.2 Orientace zaměstnanců v systému NP v rámci uplatnění procedury nároku na dávku, administrativní zátěž a funkčnost procedury 79 12.2.1 Vnímání subjektů NP (lékař, zaměstnavatel, OSSZ,zaměstnanec) jako aktérů v rámci procedury uplatnění dávky v nemoci 81 5

12.3 Postoj zaměstnanců k uplatnění nároku a čerpání dávky v době nemoci z pohledu dopadu na jejich životní situaci 83 12.3.1 Motivace k práci v rámci nastavené procedury uplatnění nároku a čerpání dávky v době nemoci, zneužívání systému NP, kontrola a sankční opatření zaměstnavatelem 84 12.4 Orientace migrujících zaměstnanců a zkušenosti s cizozemskými systémy NP s ohledem na jejich životní situace. 89 12.4.1 Účelnost, efektivita, funkčnost koordinačních nařízení v rámci systému NP s pohledu migrujících zaměstnanců v souvislosti s uplatněním a čerpáním dávky 91 12.5 Orientace a postoj migrujících zaměstnanců k uplatnění a následné proceduře uplatnění dávky v nemoci podle koordinačních nařízeních EU v rámci systému NP s ohledem na jejich životní situaci 93 12.5.1 Časová náročnost a administrativní zátěž v rámci procedury uplatnění dávky z cizozemských systémů podle koordinačních nařízení EU s ohledem na životní situaci MZ 95

13 Závěr

97

13.1 Zodpovězení hlavní výzkumné otázky 13.2 Návrhy na aplikaci 13.3 Návrhy dalších výzkumů

97 100 102

Seznam použité literatury:

104

Anotace

108

Jmenný rejstřík

110

Věcný rejstřík

112

Příloha č.1

114

Příloha č.2

116

Příloha č.3

117

Příloha č.4

119

Příloha č.5

120

Příloha č.6 : Dopis zahraniční instituci

125

Příloha č.7 : Kazuistika – pan Miroslav

126

Příloha č.8 : Kazuistika – p.Libor

128

Příloha č.9 : Kazuistika – paní Marie

129

Stať

131

6

1 Úvod Ve své diplomové práci jsem se rozhodla zabývat jednou z oblastí sociálního zabezpečení a tím je nemocenské pojištění a to konkrétně u zaměstnanců v ČR a migrujících pracovníků EU v rámci čerpání dávek nemocenského pojištění. Domnívám se, že nemocenské pojištění je tématem citlivým, neboť je předmětem zájmu všech občanů společnosti, neboť může jak negativně, tak i pozitivně ovlivnit životní situaci ekonomicky aktivního jedince, kterého postihne sociální událost. Neustále je tématem diskutovaným, neboť vláda usiluje o efektivnější systém, který by zeštíhlil systém ve vztahu příjmové a výdajové stránky, stabilizoval veřejný rozpočet, zamezil zneužívání dávek. (Přib, 2009b) Z druhé strany zaměstnanci spolu s odbory chtějí docílit co největších dávek. Zaměstnavatelé se snaží docílit co možná nejmenší platby odvodu pojistného na sociální zabezpečení, proto dochází v systému nemocenského pojištění k neustálým a důležitým změnám, které ovlivňují životní situace zaměstnanců. Je velmi těžké nastavit systém nemocenského pojištění tak, aby byl zcela optimální a plnil očekávání všech zainteresovaných subjektů. Úlohou státu by mělo být vytvořit takovou podobu systému nemocenského pojištění, která plní svůj základní účel. Tou je ochrana a zajištění standardní, společnosti akceptované, životní úrovně zaměstnanců v době sociální události (nemoci), a tak zamezení sociálního vyloučení či rizika chudoby.

7

1.1 Cíle práce Tato práce je zaměřena na životní situaci zaměstnanců v ČR a migrujících pracovníků v rámci EU, které postihne sociální událost (nemoc) a jsou odkázáni na čerpání (výplatu) nemocenských dávek v době nemoci, jak ze systému v ČR nebo z jiných cizozemských systémů, které jsou jim poskytovány v rámci aplikace koordinačních nařízení EU. Práce si klade za svůj hlavní poznávací cíl zjistit, jak ovlivňuje systém NP životní situace zaměstnanců v ČR a migrujících pracovníků v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávek. S tím souvisí formulace hlavní výzkumné otázky: Jak ovlivňuje systém NP životní situace vybraných zaměstnanců v ČR a vybraných migrujících pracovníků v rámci EU v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávek v nemoci? Práce sleduje tři cíle symbolický, aplikační a poznávací. Symbolickým cílem práce je upozornit na problematiku systému nemocenského pojištění v ČR v době nemoci zaměstnanců v souvislosti s čerpáním dávky a problematiku migrujících pracovníků, kteří čerpají dávku v nemoci z cizozemských systémů v rámci aplikace koordinačních nařízení EU. Zaměstnanci v ČR uplatňují nárok na dávku a čerpají dávku v nemoci podle českých právních předpisů podle zákona o nemocenském pojištění č.187/2006. Migrující zaměstnanci, kteří migrují za prací v rámci zemí EU jsou nemocensky pojištěny podle právních předpisů země, kde pracují. Pokud onemocní uplatňují nemocenské dávky v zemi pojištění, které se řídí koordinačním nařízením EU Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 987/2009. Aplikačním cílem práce je pokusit se navrhnout optimální řešení, která by vedla ke zlepšení životní situace zaměstnanců, kteří uplatňují a čerpají dávky v nemoci z nemocenského pojištění v ČR a migrujících zaměstnanců, kteří uplatňují a čerpají dávky v nemoci z cizozemských systémů pojištění v rámci aplikace koordinačních nařízení EU. K tomuto cíli využiji poznatky, jak z teoretické části práce, tak i zjištěné poznatky s empirické části práce vyplývající ze subjektivních názorů, pocitů, vnímání a představách zaměstnanců v ČR a migrujících zaměstnanců . Poznávací cíl práce je shodný s hlavní výzkumnou otázkou. NP v ČR patří mezi oblasti, jejichž úprava pochází z období před rokem 1990, přičemž základní předpisy byly přijaty dokonce ještě v padesátých letech minulého století, a i přes četné novelizace a změny, kterými neustále platný systém procházel neodpovídal podmínkám tržního hospodářství a v jeho základním pojetí zůstal zastaralý. Nevyhovoval současným podmínkám a 8

potřebám. Bylo zapotřebí, aby pružně reagoval na nově vzniklé situace tj. např. migrace za prací, zahraniční zaměstnanci a zaměstnavatelé, problémy globalizace atd. Byl nevyhovující zejména pro neodůvodněnou míru solidarity, kdy dávky byly relativně vysoké pro pojištěnce s nízkými příjmy a relativně nízké pro pojištěnce s vyššími příjmy. Systém nemocenského pojištění neměl ochranné prvky proti případnému zneužívání dávek, neměl dostatečné sankční a motivační prostředky, nemotivoval zaměstnance (neodůvodněná pracovní neschopnost), zaměstnavatele (např. v době nedostatku pracovních zakázek doporučují zaměstnancům, aby marodili), ani zdravotnická zařízení (při posuzování pracovní neschopnosti snaha udržet si spokojeného pacienta) ke snižování pracovní neschopnosti, ale naopak umožňoval, aby se problémy na trhu práce přenášely do nemocenského pojištění. Jedním z nejdůležitějších cílů nové právní úpravy bylo dle důvodové zprávy systém zeštíhlit, a ve vztahu k příjmové a výdajové stránce jej vyrovnat. To vše směřovalo k zásadní reformě systému NP. Po složitých jednání byl schválen dlouho očekávaný zákon č.187/2006.Sb, který nabyl účinnosti 1. ledna 2009. (Přib, 2009b) S touto úpravou došlo v systému k zavedení nových prvků a opatření, které ovlivnily zaměstnance, kteří čerpají dávku v době nemoci. Od účinnosti nového zákona došlo v systému NP k dalším změnám a vývoji, které ovlivňují životní situaci zaměstnanců, sice nejsou už tak revoluční, ale jsou zásadní a mají nějaký cíl a neustále ovlivňují životní situaci zaměstnanců. Důležité je zjistit, zda jsou také při směrování zájmů státu vyslyšeny i názory pojištěnců. Zavedení nových opatření a prvků v zákoně samozřejmě ovlivňuje výši dávek nemocenského pojištění a tím i postavení zaměstnanců v době (nemoci).V důsledku toho se nabízí řada otázek, zda tak, jak je systém nastaven neohrozí životní situaci zaměstnance natolik, že může vést až k sociálnímu vyloučení či chudobě. Nebo zda zaměstnanci raději nemoci nepřecházejí, což se může velmi negativně odrazit na jejich zdraví a vést později k vyšším nákladům v celém sociálním, ale i zdravotním systému. Zda náročná procedura při uplatnění dávek v době nemoci (časová náročnost, administrativní zátěž, dostupnost dávky, orientace při proceduře uplatnění dávky) neovlivňuje negativně životní situaci zaměstnanců. V druhé teoretické části práce chci upozornit na problematiku koordinačních nařízení EU v rámci systému NP, zaměřit se na zhodnocení účelnosti, přínosnosti, efektivnosti a funkčnosti koordinačních nařízení v oblasti nemocenského pojištění a to především z pohledu migrujících zaměstnanců (klientů OSSZ), kteří uplatňují dávku v zemich jejich pojištění. Ve své práci se zaměřím na zjištění toho, jak ovlivňuje aplikace koordinačních nařízení EU v rámci systému NP životní situace migrujících pracovníků, kteří čerpají dávku z výše uvedených systémů. Dnem 1. 5. 2004 se stala i Česká republika součástí Evropské unie. Tímto dnem i našemu státu 9

vznikla jistá práva a povinnosti, zavázal se tím k plnění koordinačních nařízení v rámci nemocenského pojištění. Naši občané získali práva volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, právo migrace za prací v rámci EU. Stále více občanů z ČR migruje za prací. Tím se zvyšují počty zaměstnanců, které postihla sociální událost (nemoc) a žádají o uplatnění dávky v době nemoci u cizozemských institucí. Vznik Evropského společenství a následně Evropské unie by ovšem neměl migrující pracovníky migrující po státech EU nijak omezovat v jejich právech v době sociální události a tím spojené proceduře uplatnění dávky v době nemoci. Z mé zkušenosti mohu potvrdit, že opak se někdy stává pravdou, neboť aplikace koordinačních pravidel v rámci NP se jeví v některých případech jako dosti problematická. Celý proces je velmi složitý a komplikovaný, spolupráce s cizozemskými institucemi, které se také zavázaly k plnění koordinačních nařízení v rámci nemocenského pojištění není vždy zcela jednoduchá. Často dochází ke špatnému výkladu koordinačních pravidel zahraničními institucemi, někdy se setkáváme s nejasně nastavenými pravidly, špatnými postupy a zbytečným ověřování dokladů ze strany cizozemských institucí. Následkem toho dochází k výplatě dávek v době nemoci s několika měsíčním zpožděním, a tím se migrující zaměstnanci v době čerpání dávek v době nemoci dostávají do velmi tíživých životních situací. V první části diplomové práce budu vycházet z odborné literatury, ze studie a analýzy statistických dokumentů ČSSZ, OSSZ, MPSV, zákonů a článků z médií, ze zveřejněných publikací, které se vztahují k dané problematice. Druhá část diplomové práce je věnována metodologickému přístupu k dané problematice. Bude určena výzkumná metoda, strategie a cíl výzkumu. Přístupy a volby budou zdůvodněny. Třetí část práce je empirická část, kde budu analyzovat a interpretovat získaná data, které získám na základě kvalitativního výzkumu u vybraného vzorku respondentů. Na základě stanovené hlavní výzkumné otázky a dílčích otázek budu zjišťovat dílčí závěry, které povedou k zodpovězení mnou určeného poznávacího cíle a hlavní výzkumné otázky

10

2 Teoretické zakotvení Účelem této kapitoly je vymezení charekteristik, které jsou tématem mé diplomové práce.

2.1 Zaměstnanci Jsou zaměstnané osoby, které jsou účastny nemocenského pojištění a vykonávají činnost v pracovním vztahu a splňují podmínky účasti na pojištění. Kdo se považuje za zaměstnance je uvedeno v § 5 písmen. a) zák. 187/2006. Tím, že se zaměstnanci účastní nemocenského pojištění stávají se pojištěnci. (Ženíšková, Přib, 2010)

2.2 Pojištěnec Pojištěncem je fyzická osoba, které je účastna pojištění, za pojištěnce se považuje též fyzická osoba po zániku pojištění, pokud ji plyne ochranná lhůta a uplatňuje nárok na dávku pojištění nebo dávku pobírá, a fyzická osoba v době přerušení pojištění. (Ženíšková, Přib, 2010, s. 13 )

2.3 Migrující zaměstnanec Tento pojem není nikde explicitně definován, ale dovozuje se, že osoba musí překračovat legálně hranice z jednoho členského státu do druhého. Nedojde-li k pohybu přes hranice, nelze se na koordinační nařízení odvolat, dokonce ani tehdy, když se osoba střetne s národními předpisy, které mají diskriminační charakter. Za migraci lze v určitých situacích zejména při posuzování příslušnosti k právním předpisům, považovat rovněž migraci z právního hlediska, tj.pokud nedojde k překročení státních hranic např.dojde ke změně zaměstnavatele českého za zaměstnavatele britského) a tyto situace se budou dotýkat aktivních osob, tj. vykonávající určité činnosti nebo práce. (MP/Úvod do provádění evropského práva sociálního zabezpečení v působnosti ČSSZ, 2010, s. 15)

2.4 Životní situace zaměstnanců v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávek Předmětem veřejného zájmu bývají především životní situace, které svými důsledky a hojnějším výskytem mohou vyvolávat nebo vyvolávají sociální napětí a jsou příčinou ztráty či ztížení společenského, zejména ekonomického uplatnění nebo ohrožují existenci člověka. (Tomeš, 2010) Stávají se sociální událostí, teprve vznikne-li příčinná souvislost mezi veřejně uznanou individuální životní situací a jejími společenskými a zejména ekonomickými následky. (Tomeš, 2010, s. 187) 11

Občané se dostávají do různých životních situací. Jednou z nich je nepřirozená životní situace (biologická) a tou je nemoc. Nemoc je nepředvídatelná a mimořádná událost, která vyvolává určité potřeby a tou je zabezpečení v době nemoci, neboť ohrožuje existenci člověka z důvodu pracovní schopnosti a následnou ztrátou mzdy z výdělečné činnosti. (Tomeš, 2010) V rámci systému nemocenského pojištění zaměstnanci v době nemoci uplatňují nárok a následně čerpají dávku nemocenského pojištění tzv.“nemocenské“. To by mělo poskytnout prevenci a náklady s udržením pracovní schopnosti. Nemocenské by mělo zachovat přiměřenou životní úroveň zaměstnance v době vzniku a trvání sociální události (nemoci), ale někdy dochází k situacím, kdy se zaměstnanci v době nemoci ve spojitosti s uplatněním a následným čerpáním dávky dostávají do životních situací, které mohou být mimořádné a nepředvídatelné, zaměstnanec a rodina nemají možnost ani sílu je řešit bez pomoci jiných. Životní situace se může měnit v souvislosti s uplatněním a čerpáním dávky v nemoci a to z důvodu administrativní náročnosti, časové náročnosti zpracování dávky, dostupnosti dávky, konstrukcí pro výpočet dávky v rámci systému NP, atd.. Dochází ke snížení příjmu v době nemoci, ale náklady spojené s obvyklou životní úrovní zaměstnance a jeho rodiny zůstávají stejné, ba i větší z důvodu výdajů na léky a léčbu. Tím může docházet k poklesu obvyklé životní úrovně zaměstnance a jeho rodiny. Zaměstnanci se tedy mohou dostávat do obtížné životní situace v době nemoci a tím následných problémů se zabezpečením potřeb rodiny. Přitom úkolem systému nemocenského pojištění je zasahovat proti sociálně - ekonomické nerovnosti jako je chudoba či sociální vyloučení, neboť NP je součástí sociální ochrany v systému sociálního státu. Cílem dávek NP je přiměřeně finančně zabezpečit ekonomicky aktivní občany při ztrátě výdělku. (Tomeš, 2010, s. 33) uvádí, že je to soubor všech soustav a nástrojů, kterými se zabezpečují záměry sociální ochrany usilující o sociální začlenění všech občanů a o boj proti sociální vyloučenosti. Sociální ochranou se tak stále více rozumí společensky organizovaná ochrana života, důstojnosti a společenského bytí i rozvoje člověka. Předmětem mého zkoumání je životní situace zaměstnanců v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním peněžité dávky tzv.“nemocenského“. Jak je hodnocena životní situace zaměstnanců v době nemoci, záleží na jejím subjektivním hledisku, hodnocení a individuální spokojenosti zaměstnanců. V rámci mé diplomové práce dojde k zmapování toho, jaký vliv má systém NP na životní situace zaměstnanců v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky. Bude tak možno poukázat na nedostatky v systému NP a umožnit jejich řešení pro zlepšení životní situace zaměstnanců a tak předcházet jejich obtížným životním situacím.

12

2.5 Nemoc jako sociální událost v systému nemocenského pojištění a realizace nemocenského pojištění Lékaři definují nemoc jako souhrn reakcí organismu na poruchu rovnováhy mezi organismem a prostředím. (Tomeš, 2001) Nemoc se stává sociální událostí v okamžiku, kdy člověk nemůže zabránit poruše svého zdraví, nebo nemá dost vlastních sil a zdrojů, aby tuto poruchu odstranil a rehabilitoval se. Sociální událostí se nemoc stává, potřebuje – li člověk pomoc jiné osoby nebo pomoc peněžní (ekonomickou pomoc) či pomoc institucionální (službu). Teprve porucha zdraví spojená s neschopností postarat se o sebe vytváří z nemoci sociální událost. Můžeme tedy konstatovat, že sociální událostí jsou ekonomické důsledky vyvolané nemocí. (Tomeš, 2010, s. 212) (Galvas, Gregorová, 2005 s. 27) uvádí, že sociálními událostmi jsou různé sociálně tíživé situace občana, vyplývající z běhu života všeobecně a z podmínek moderní civilizace zvláště. Důležité je, že tyto sociálně tíživé situace jsou obvykle spojeny i s nepříznivými ekonomickými dopady, které občan buď vůbec anebo obtížně může překonat bez pomoci zvenčí. (Tomeš, 2010, s. 186 - 187) uvádí, že pojem sociální událost označuje sociální riziko, které je společensky uznáváno za závažné, protože ekonomicky a sociálně ohrožuje existenci člověka a jeho řešení vyžaduje společenskou ochranu, protože postižená osoba nebo její rodina nejsou s to jeho důsledky odvrátit vlastními silami. Nemoc je životní situace, při které je společensky žádoucí, aby byl občan zabezpečen což je podmíněno historicky, ekonomicky a politicky. (Tomeš, 2010) (Tomeš, 2001) uvádí, že při vzniku sociální události popřípadě po splnění dalších stanovených podmínek,vznikne právo na sociální ochranu. Nastane-li tedy sociální událost (nemoc), zpravidla vznikne pojištěné osobě právo na dávku ze zákona. Můžeme tedy konstatovat, že nemoc ohrožuje existenci člověka z důvodu ztráty pracovní schopnosti v dosavadním zaměstnání a následnou ztrátu mzdy, proto se stává sociální událostí. Nástrojem sociálních událostí je systém sociální ochrany – systém nemocenského pojištění. V demokratických společnostech jsou řešeny sociální události jako je nemoc obligatorním sociálním pojištěním. Sociální pojištění má formu příspěvkového sociálního pojištění, které je ze zákona povinné a poskytuje peněžité dávky k odvrácení nežádoucích a ekonomických událostí sociální události (nemoci). (Tomeš, 2010) Sociální událost (nemoc) je krytá nemocenským pojištěním, obsahuje kritéria nemoc nebo úraz, tím ztrátu pracovní schopnosti v dosavadním zaměstnání, následnou ztrátu mzdy či platu (Tomeš, 2010, s. 191) Ztráta pracovní schopnosti (nemoc) je tedy sociální událostí, která je neopomenutelnou součástí 13

definice dávkového schématu, tj. souhrnu všech právních podmínek pro vznik a trvání na dávku Je to právní kategorie, jejíž definice v právní normě obsahuje právní kritéria bezprostředně vymezující příslušnou životní situaci a její příčinou souvislost (uznání pracovní neschopnosti z důvodu nemoci) s vyvolanými následky (ztráta výdělku). (Tomeš, 2010, s. 191) Sociální událost (pracovní neschopnost – nemoc) musí být prokázána, má-li mít za následek poskytnutí dávky. V případě nemoci, úrazu či karantény musí lékař uznat osobu dočasně práce neschopnou a to vydáním dokladu o dočasné pracovní neschopnosti či karanténě. (Tomeš, 2001) Pracovní neschopnost je nemožnost ekonomické činnosti z důvodu nemoci, úrazu či karantény. (Tomeš, 2001 s. 126)

14

3 Zabezpečení zaměstnanců v době nemoci 3.1 Pojem sociálního zabezpečení Sociální zabezpečení je jedním z důležitých nástrojů sociální politiky a jejím tedy ovlivňováno. Jedna z definicí sociální politiky zní: principy, na nichž jsou založeny rozvoj a reprodukce té sociální instituce, jež určuje rozdělování zdrojů, statusu a pravomocí mezi jednotlivé skupiny ve společnosti (Walker, 1984, s. 39 in Sirovátka, 1997, s .104) Sociální zabezpečení jako součást sociální politiky a jako prostředek k uskutečňování jejích úkolů a cílů můžeme potom obecně chápat jako soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí občanů. (Krebs, Durdisová, Poláková, Žižková, 1997, s. 139) (Sirovátka, 1997, s. 8) vnímá sociální zabezpečení jako soubor opatření formujících solidaritu s lidmi, kteří čelí (hrozbě) nedostatku příjmů (tj. příjmů z placené práce) nebo se nacházejí v situaci, jež vyžaduje mimořádné výdaje. (Galvas, Gregorová, 2005, s. 26) považuje právo sociálního zabezpečení za nejdůležitější nástroj realizace sociální politiky a chápe ho jako soubor právních norem institutů, institucí a vztahů, jejíchž účelem je předcházet možným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku stanovených sociálních událostí, a vytvářet tak příznivé podmínky pro všestranný sociální rozvoj člověka. Právo sociálního zabezpečení tím plní funkci ekonomickou (nahrazuje zaměstnanci újmy, tím že se dostal do nepříznivé životní situace) v případě sociální události, ochrannou (zmírňuje negativní sociální situace ekonomicky nepříznivé tlaky), preventivně výchovnou (stanoví subjektům závazná pravidla, aby se chovaly způsobem, které právo akceptuje). Dále plní funkci stimulační (vytváří prostor a podmínky pro to, aby člověk se mohl zajistit sám pro svou budoucnost a podílel se na vytvoření příjmových zdrojů v budoucích nepříznivých životních situacích).(Galvas, Gregorová, 2005) 3.1.1 Přístupy k řešení sociálního zabezpečení Sociálnímu zabezpečení se přikládá v různých zemích i v rámci téhož státu různý obsah. Liší se charakterem, formou, cíli i náplní, vymezením okruhu sociálních událostí. (Krebs, Durdisová, Poláková, Žižková, 1997, s. 140). Potůček (1995, s. 69) říká, že základní funkcí všech soustav sociálního zabezpečení bez rozdílu je poskytnout jedinci či rodině ochranu a podporu v životních situacích, které si to vyžadují. Kromě toho plní soustavy sociálního zabezpečení legitimizační funkci pro daný typ 15

společenského uspořádání a mohou mít také sociálně kontrolní funkci. Je nutné rozlišovat různé formy zabezpečování občanů, které snižují nebo odstraňují základní negativní sociální situace občanů v nemoci, invaliditě, nezaměstnanosti, pracovním úrazu, stáří, které zajistí odpovídající životní úroveň občanů a budou zároveň respektovány v tržních ekonomikách. V ČR zahrnuje tři typy sociálních institucí a těmi je oblast sociálního pojištění (důchodové, nemocenské a zdravotní pojištění), státní sociální podpory a sociální pomoci. (Krebs, Durdisová, Poláková, Žižková, 1997) Obecně lze tedy konstatovat, že funkcí sociálního zabezpečení je poskytování podpory životní úrovně jednotlivců – členů společnosti, včetně kompenzací tíživých dopadů ekonomického systému a rozdělování zdrojů k podpoře a péči o závislé skupiny v případě určitých životních událostí. (Sirovátka, 1997, s. 151) Systém NP, by měl tak plnit funkci ochrannou, která vede k zachování lidské důstojnosti v době nemoci (zachování určité životní úrovně jeho a jeho rodinných příslušníků). Cílem všech sociálních opatřeních a institucí tedy i v oblasti nemocenského pojištění je efektivnost, nestrannost, rovnost a administrativní „proveditelnost“. (Barr, Whynes 1993 in Sirovátka, 1997, s. 151). (Sirovátka, 1997, s. 152) říká, že jedním z cílů sociální zabezpečení je ochrana navyklého (obvyklého) životního standardu – nikdo by neměl být vystaven neočekávanému a nepřijatelně hlubokému poklesu životní úrovně. K dosažení uvedených cílů je využit rozsáhlý systém nástrojů a technik sociálního zabezpečení, který zahrnuje legislativní úpravy, administrativní institucionální i technickou infrastrukturu, finanční nástroje. (Sirovátka, 1997, s. 153). Takto nastavené cíle by měly přispívat k udržení sociálního klidu a vytváření příznivých životních podmínek pro zlepšení zdravotního stavu při vzniku sociální události (nemoci). Jeden z hlavních nástrojů využívaný v těchto systémech je především transfer příjmů ve formě peněžitých dávek. Co se týká plnění nemocenského pojištění hovoříme o plnění kompenzační funkce poskytování formou peněžitých dávek bez testování příjmů v době sociální události (nemoci). (Sirovátka, 1997) Nabízí se však otázka, zda všechny nástroje a formy soustav sociálního zabezpečení jsou opravdu v praxi účinné a splňují předpokládaný efekt v problematice NP. Zda opravdu plní svoji ochrannou a ekonomickou funkci, které zajistí odpovídající životní úroveň zaměstnanců, v době náhlé ztráty výdělku z ekonomické činnosti zaměstnanců z důvodu nemoci. Proto, aby systém sociálního zabezpečení vedl ke zvýšení jeho účinnosti je nutné, aby systém sociálních nástrojů a institucí, jejich obsah a vzájemné vazby vycházely z určitých principů a 16

zásad, které jsou respektovány v tržních ekonomikách a těmi principy jsou principy univerzality, iniformity, komplexnosti, adekvátnosti, sociální garance, sociální solidarity, sociální spravedlnosti a participace. (Krebs, Durdisová, Poláková, Žižková, 1997)

3.2 Principy a zásady systému nemocenského pojištění Systém NP tak jako systém sociálního zabezpečení je podmíněn předchozím historickým vývojem, národní tradicí a řadou dalších faktorů, v dnešní době i sociální politikou EU. NP ovlivňují nejvíce ekonomické faktory tj. ekonomický vývoj (zpomalení, popř. pokles ekonomického růstu, např. úsporná opatření nebo naopak ekonomický vzestup, dynamický vývoj cen a mezd). Růst cen a mezd se promítá na úpravě jednotlivých dávek. Snižují se příjmy a rostou výdaje. Můžeme říci, že systém NP jako ostatní systémy sociálního zabezpečení jsou ovlivněny a mají odlišnou podobu v dobách ekonomického růstu či ekonomické krize. Je vždy nutná úprava jednotlivých dávek, rychlá dynamika vytvořit zdroje, atd. Na NP má také dopad vývoj nezaměstnanosti, řada nezaměstnaných využívá institut ochranné doby a čerpá dávky v nemoci (rostou výdaje, snižují se příjmy). Dalšími faktory jsou politické faktory, kdy politická situace v zemi určuje formování sociálního zabezpečení. Politické strany si prosazují programovými východisky jejich politické záměry. Tento fakt se též projevil v oblasti změn systému NP a to v souvislosti s účinností nového zákona o nemocenském pojištění č.187/2006 Sb., kdy jeho prvotní návrh byl předložen v r. 2004 sociálnědemokratickou stranou. Poté byl několikrát novelizován a přizpůsoben tehdejší politické scéně a schválen v roce 2006. Účinnosti měl nabýt 1. 1. 2007, ale jeho účinnost byla dvakrát odložena a byl zaveden do praxe teprve v roce 1.1.2009. I nadále prochází systém NP neustálými změnami, přináší nové instituty, prvky a opatření, neboť politická scéna neustále preferuje vyrovnanost veřejných rozpočtů, což ovlivňuje podobu systému NP (nastavení parametrů při výpočtu dávky NP – snížení výše dávky, změna dávkového systému - rozsáhlá administrativa, větší časová náročnost při proceduře uplatnění dávky v nemoci). Systém NP také ovlivňují demografické faktory (věková struktura obyvatelstva, proces stárnutí populace). Uspořádání systému NP by mělo vést ke spravedlivému, efektivnímu systému, který bude stabilní a bude obsahovat dostatek ekonomických a motivačních mechanismů reflektující na ekonomicko politický vývoj s přiměřenou mírou sociálně ochranných prvků a solidarity, přičemž by byly uplatňovány principy univerzality, participace, sociální spravedlnosti, sociální solidarity, sociální garance, adekvátnosti, komplexnosti, uniformity. (Krebs, Durdisová, Poláková, Žižková, 1997) Smyslem je tedy poskytnout dávku nemocenského pojištění při vzniku sociální události, která 17

finančně zabezpečí ekonomicky aktivní občany při ztrátě výdělku, při splnění zákonem předepsaných podmínek, podle stejných pravidel, v přiměřené výši a při spoluúčasti jednotlivých subjektů. Otázkou je, zda prvky a opatření, které byly během vývoje NP zavedeny opravdu garantují obvyklou životní úroveň zaměstnance v době jeho nemoci v souvislosti s čerpáním dávky a neovlivňují negativně životní situaci zaměstnance . Systém je koncipován ve formě povinného pojišťovacího principu a má povahu základního systému. Svým charakterem mají zabezpečit občanovi určitý sociální standard, a mají proto podobný charakter jako příjem z výdělečné činnosti. Na tom nic nemění skutečnost, že se poskytují v nižších částkách a nenahrazují plně ušlý příjem. (Galvas, Gregorová, 2005, s. 9798). 3.2.1 Funkce, nástroje a cíle nemocenského pojištění v systému sociálního zabezpečení Nemocenské pojištění je významnou součástí subsystému sociálního zabezpečení, jako oblast důchodového či zdravotního pojištění, státní sociální podpory a zdravotní péče, proto je nutné zmínit se o cílech, funkcích a nástrojích sociálního zabezpečení. Systémy sociálního zabezpečení, tak jako i tedy nemocenské pojištění se vztahují přímo k hospodářské politice a také k celému spektru oblastí veřejné politiky. V této oblasti jde tedy o proces volby, která se opírá o hodnotové, ideologické a politické základy. Z hlediska účinků sociálního zabezpečení je nutné v prvé řadě nutné posuzovat plnění sociálních a ekonomických funkcí a dosažení stanovených cílů. ( Sirovátka, 1997, s. 154) Uspořádání celého systému sociálního zabezpečení tedy i nemocenského pojištění musí vést ke zvýšení jeho efektivnosti a účinnosti. Efektem změn NP má být pozitivní dopad na stabilizaci veřejných rozpočtů (omezit výdaje na dávky NP). Zabezpečit systém proti neefektivitě (zneužívání), ale z druhé strany je nutné, aby systém efektivně reflektoval na požadavky společnosti a podílel se na uspokojování sociálních potřeb (zajištění standardní životní úrovně v době nemoci) a ochraňoval před chudobou a sociálním vyloučením v době nemoci zaměstnanců. (Sirovátka, 1997) říká, že pokud hodnotíme účinky systémů sociálního zabezpečení je nutné se především zamyslet jak tyto systémy plní své funkce ve vztahu k důvodům jejich zavedení a k naplnění sledovaných cílů. Zároveň je kladen na tyto systémy požadavek sociální spravedlnosti při respektování principu ekonomické aktivity. Systém nemocenského pojištění prošel v posledních letech velkými změnami, změnou procentních sazeb u dávek NP, změnou systému výplat, byly zavedeny do systému nové prvky a motivační opatření (karenční doba, náhrada mzdy), sankční opatření, mění se okruhy

18

pojištěných osob. Hlavním cílem tohoto systému bylo snížit výdaje nemocenského pojištění v rámci stabilizace veřejných rozpočtů. Nabízí se však otázka jaké vedlejší efekty tato nová opatření, prvky a změny budou mít pro pojištěnce oprávněné čerpat dávky v době nemoci, protože v konečném důsledku je rozhodující názor pojištěnců, zda nastavená pravidla a opatření systému jsou v zájmu zaměstnanců čerpající dávku, zda změny systému plní nadále svou ochrannou funkci a je neustále v tomto směru účinný, neboť použití prostředků k dosažení určitých cílů ale sebou nese změny v ekonomickém a sociálním prostředí, a také změnu systému stimulů jednání a tyto efekty mohou být méně přijatelné. (Sirovátka, 1997, s. 170)

19

4 Sociální pojištění v ČR 4.1 Sociální pojištění v rámci systému NP Pojem povinné pojištění (compulsory insurance) označuje institucionální systém, jím stát nutí občana, aby se povinně zajistil pro případ budoucího rizika. (Tomeš, 2010, s. 35) Základními pojmovými znaky sociálního pojištění jsou: povinnost ze zákona se pojistit, závazný okruh plátců pojistného, závazná výše pojistného, závazný rozsah a podmínky vzniku a trvání nároků, jejich závazná výše a předepsaný způsob správy. (Tomeš, 2010, s. 36) Sociální pojištění zabezpečuje finančně jedince nebo jeho rodinné příslušníky při výskytu životních událostí, které lze předvídat a proti kterým je pojištěn (nemoc, invalidita, smrt živitele, stáří). Je založeno na principu rovnoměrného sdílení možného rizika vzniku takových událostí mnoha pojištěnci. (Potůček, 1995, s. 73) V rámci sociálního pojištění jsou řešeny ty sociální situace, na které se občan může předem připravit (pojistit) formou odložení části své dnešní spotřeby na krytí budoucí nejisté dlouhodobé či krátkodobé sociální situace. (Durdisová, Kotynková, Krebs, Poláková, Žižková, Vlček, 2002, s. 128). Pojištění zaměstnanců je obligatorní tj. vznik pojištění není smluvně, nýbrž přímo ze zákona, a to v zásadě vstupem do zaměstnání. Jde o tradiční zákonem nucenou ochranu, kterou nemohou svým úkonem vyloučit zaměstnanci ani zaměstnavatelé. Za zaplacení příspěvku do fondu sociálního pojištění plně odpovídá zaměstnavatel, který příspěvek zaměstnance vybírá formou srážky ze mzdy a odvádí jej do fondu společně se svým příspěvkem.(Durdisová, Kotynková, Krebs, Poláková, Žižková, Vlček, 2002, s. 191) Tudíž můžeme konstatovat, že poskytnutí dávky nemocenského pojištění je vázáno na splnění určité podmínky, zainteresovanosti zaměstnanců a tou je vznik sociálního pojištění. Zaměstnanec (pojištěnec) se podílí na tvorbě zdrojů a to placením pojistného do systému. V systému se tedy promítají další zásady jako zásluhovosti, solidarity a zabezpečení. Zásada zásluhovosti znamená, že poskytování dávek je vázáno na splnění stanovených podmínek v minulosti, které oprávněný subjekt zná předem a jejichž plnění je v jeho dispozici. (Galvas, Gregorová, 2005, s. 109) Zásada solidarity je uplatňována ve dvou rovinách, občané s vyššími příjmy se podílí na zabezpečení občanů s nižšími příjmy, ekonomicky aktivní část obyvatelstva přispívá svými příspěvky k úhradě dávek občanů nacházejících se ve společensky uznaných sociálních událostech. (Durdisová, Kotynková, Krebs, Poláková, Žižková, Vlček, 2002). V nemocenském pojištění je uplatňována zásada solidarity na úrovni zdraví s nemocnými. 20

4.1.1 Nositel sociálního pojištění v ČR Hlavním nositelem sociálního pojištění je stát. Stát vstupuje do systému nemocenského pojištění skrze nositele pojištění v ČR a tím jsou Česká správa sociálního zabezpečení dále jen ČSSZ a Okresní správy sociálního zabezpečení. ČSSZ je samostatnou rozpočtovou organizací, která je podřízena Ministerstvu práce a sociálních věcí. Má tedy významnou funkci, může do určité míry ovlivnit implementaci stanovených procedur a fungování celého systému. Dále plní funkce garanta, kdy hospodaří s přidělenými prostředky a poskytuje plnění nemocenského pojištění.(O ČSSZ, 2013) OSSZ, PSSZ a MSSZ jsou přímo podřízené ČSSZ a provádějí výplaty dávek nemocenského pojištění, jak pojištěncům v ČR tak i podle koordinačních nařízení EU. Jsou kompetentními ve věci posuzování příslušnosti k právním předpisům, peněžitých dávek v nemoci, mateřství. Úzce spolupracují tedy s ČSSZ a MPSV proto je též v jejich moci ovlivnit do určité míry systém nemocenského pojištění a stanovené procedury.

21

5 Nemocenské pojištění v ČR 5.1 Vývoj a zásadní změny právní úpravy nemocenského pojištění od roku 2004 V roce 2004 vstoupil v platnost zákon č.421/2003, který souvisel s reformou veřejných rozpočtů pro příliš vysoký deficit státního rozpočtu, a který změnil zásadně způsob výpočtu nemocenských dávek. Úmyslem bylo snížení pracovních neschopností, neboť nemocnost od roku 1990 stoupala. Ke snížení dávky mělo docházet prostřednictvím stanovených redukčních hranic. (Ženíšková, 2004). Zatímco v letech 1990 až 2003 se dočasná pracovní neschopnost zvyšovala každoročně v průměru ročně o 2,7%, po novele zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců, kdy došlo ke snížení procentní sazby pro výpočet nemocenského, počet dočasně práce neschopných razantně klesl. (Novák, 2005, s. 20) Systém se připravoval pomalu, ale jistě na zásadní změnu zákona, která měla vejít v platnost v roce 2007, ale přišla o dva roky později z důvodů politických a povolebních změn a tou byl nový zákon o nemocenském pojištění č.187/2006 Sb.. (Krebs, Durdisová, Poláková, Žižková, 1997, s. 180) říkají, že jedním z důvodu změn byl neustálý růst pracovní neschopnosti, byl neúměrný zdravotnímu stavu pojištěnců a vedl k rychlému růstu výdajů,zatímco v r. 1990 bylo průměrné procento pracovní neschopnosti 4,8% a výdaje 6,2 mld. Kč, v r. 1995 již 6,2 a 15,4 mld. To je způsobeno zejména způsobem financování zdravotní péče, konstrukcí dávek, ale i systémem kontroly. Konstrukce dávek nevyhovuje ekonomickému vývoji. Podíl dávek ke mzdě je velmi příznivý u nižších mezd, což vede ke zneužívání systému, zatímco zaměstnanci s nadprůměrnými příjmy,ačkoliv hradí většinu příjmů systému často nemocenskou nenastupují a volí jiná řešení. Byla zde neodůvodněná míra solidarity a nedostatečné mechanismy k zamezení zneužívání systému. (Krebs, Durdisová, Poláková, Žižková, 1997) Nový zákon o nemocenském pojištění by se měl zaměřit především na změnu konstrukce dávek a zvýšení účinnosti kontroly. (Krebs, Durdisová, Poláková, Žižková, 1997, s. 180) Novému zákonu o NP se budu věnovat více podrobněji v jedné z dalších kapitol, neboť si myslím, že nově nastavené prvky a opatření ovlivnily značně životní situaci zaměstnanců, které postihla sociální událost (nemoc) v souvislosti s čerpáním dávky, což přetrvává do dnes.

5.1.1 Legislativní změny v nemocenském pojištění od roku 2008 – přechodné období Jelikož měl být v roce 2008 v platnosti nový zákon o nemocenském pojištění 108/2006 Sb., 22

který byl o další rok odložen, došlo v roce 2008 k dalším změnám. Z důvodu snížení výdajů státního rozpočtu na výplatu dávek nemocenského pojištění se několikrát měnila výše nemocenského a došlo k patrné změně dávkového systému. Ovlivnila tím nepříjemně výši dávky a postavení zaměstnanců v době nemoci. V období od 1. ledna 2008 do června 2008 byl zaveden nový prvek tzv. karenční doba, která trvala první tři dny pracovní neschopnosti. Během tzv. karenční doby nejsou poskytovany nemocenské dávky, tudíž nemocenské dávky náležely od 4. dne nemoci. Zavedením tohoto prvku mělo docházet k zabránění úmyslu účelového vystavení PN (pracovních neschopností),tudíž k ponížení dávky v nemoci, což bude vyhodnoceno v kapitole ukazatelů PN. (Změny v nemocenském pojištění od 1. ledna 2008, 2007) Proti tomuto platnému ustanovení se vzbouřili pojištěnci a na základě protinávrhů ústavní soud zrušil karenční dobu za první tři kalendářní dny pracovní neschopnosti. Nálezem Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2008 vyhlášeným pod č.166/2008 Sb. byla s účinností od 30.6.2008 byla zrušena úprava, kdy se neposkytovalo nemocenské v době prvních tří dnů dočasné pracovní neschopnosti, ale byla snížena sazba pro výpočet nemocenského za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti z 60% na 25% (MPSV, 2013). Další zásadní změna se týkala ochranné lhůty. Každá nemoc má inkubační dobu, proto musí být zaměstnanec chráněn nějakou dobu po skončení pracovního poměru. Dosud činila 42 dní od skončení zaměstnání, od 1.1.2008 byla zkrácena na 7 dní. (Ženíšková, 2008). Lze v této souvislosti konstatovat, že tato změna měla předejít zneužívání dávek, neboť dávky v nemoci byly často zneužívány z důvodu neúměrně dlouhé ochranné lhůty, protože bylo finančně výhodnější pro zaměstnance, kteří ukončili pracovní poměr pobírat nemocenské dávky než podporu v nezaměstnanosti. 5.1.2 Nový zákon o nemocenském pojištění platný od 1.1.2009 Zavedením nového zákona do praxe došlo k jedné z největších změn v nemocenském pojištění. Nový zákon o nemocenském pojištění obsahuje komplexní úpravu nemocenského pojištění, tj. jak oblast dávkovou, tak organizační a procesní, včetně posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění. Tento zákon nahrazuje zákon č.54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, platný do 31.12.2008. V oblasti nemocenského pojištění je nyní jednotný systém pro všechny pojištěnce a platí tedy pro všechny jednotná úprava. Nový právní předpis respektuje legislativu Evropské unie a uzavřené mezinárodní smlouvy. Disponuje ochranným mechanismem pro dokonalejší chránění vůči zneužití nemocenských dávek. Nástrojem k dosažení cíle byla tedy stanovena přísnější konstrukce ve výpočtu a způsobu výplaty dávek,

23

byly stanoveny sankce a pokuty za nedodržení režimu práce neschopného zaměstnance, došlo k převedení finančního zabezpečení zaměstnance pro první období pracovní neschopnosti (karantény) na zaměstnavatele. ( Přib, 2009b ). Pokud práceneschopný pojištěnec poruší režim stanovený v době pracovní neschopnosti ošetřujícím lékařem, bude mu moci OSSZ/PSSZ/MSSZ „ nemocenské“ dočasně krátit nebo zcela odebrat nejdéle však na sto kalendářních dnů a pokud nebude práceneschopný spolupracovat v rámci kontroly s OSSZ/PSSZ/MSSZ, zakládá to skutkovou podstatu přestupku a lze uložit pojištěnci pokutu až 20 000 Kč. ( Přib, 2009b) Nový zákon přinesl i větší odpovědnost při posuzování pracovní neschopnosti ze strany lékařů. Přesněji stanoví povinnosti ošetřujících lékařů a dalších zdravotnických zařízení při posuzování zdravotního stavu a potvrzování údajů pro nemocenské dávky. Rovněž přinesl zvýšení sankcí za jejich porušování. Nesplnění stanovených povinností se bude považovat za správní delikt, za který bude moci příslušná posudková služba OSSZ/PSSZ/MSSZ uložit pokutu. (Zásadní změny v nemocenském pojištění od 1. ledna 2009: kontroly dočasné pracovní neschopnosti, 2008) V některých případech se stávalo, že lékaři ve snaze udržet si spokojeného pacienta, protože podle toho jsou odměňováni zdravotní pojišťovnou, vystavovali potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti dále jen (DPN) v neodůvodněných případech (zdravím lidem) tj. za účelem zneužití nemocenských dávek. Při prokázání lékaři těchto postupů může být lékaři krajním sankčním opatřením odejmuta možnost vystavovaní potvrzení o DPN, tím došlo k větší provázanosti mezi lékaři posudkové služby, ošetřujícími lékaři, zdravotnickými zařízeními a jejich činností ze systémem dávkovým. Zajímavou otázkou je, zda nebudou pacienti v některých případech kvůli výše uvedeným opatřením žalovat lékaře za zanedbání lékařské péče. Český profesor sociálního lékařství František Procházka popsal výše popsanou situaci následujícím způsobem: “Stojí tu lékař mezi dvěma ohni: Jednak nadměrné požadavky členů nemocných a žádosti simulantů o uznání za nezpůsobilé k práci a na druhé straně orgány pokladny, které chtějí mít málo nemocných, málo vydání a kterým se často zdá, že je lékař k členům (pokladny) příliš povolným. Tato dvojí úloha lékaře pokladenského, chrániti prospěch a zdraví dělníkovo a chránit také pokladnu, je velmi obtížná způsobuje lékaři mnoho trpkých chvil. Není naprosto možno, aby lékař vždy vyhověl oběma stranám. I nejsvědomitější lékař, požívající plné důvěry jak dělníků,tak orgánů pokladenských, naráží mnohdy na případy, jež mu jeho povolání ztrpčují“. (Procházka, 1934 in MUDr. Strašík, 2009, s. 42) Další zásadní změnou v systému NP je tedy převedení finančního zabezpečení zaměstnanců pro první období DPN (dočasné pracovní neschopnosti) na zaměstnavatele. Nový zákon sjednotil 24

systém tím, že převedl provádění nemocenského pojištění na orgány sociálního zabezpečení s výjimkou nemocenského pojištění příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a osob ve vazbě nebo výkonu odnětí svobody zařazených do práce. (Kodrová, Schmied, 2009). Nemocenské při DPN či karanténě náleží jen v situaci, kdy tato pracovní neschopnost (karanténa) trvá déle než 14 kalendářních dnů, neboť prvních 14 dní pracovní neschopnosti vyplácí zaměstnavatel svému zaměstnanci náhradu mzdy. Podmínky jejího poskytování upravuje zákoník práce podle ustanovení § 192 až 194 zákoníku práce v platném znění. Náhrada zaměstnanci náleží pouze za pracovní dny a to při dočasné pracovní neschopnosti, od 4. pracovního dne ve výši 60% průměrného výdělku (karanténa – od prvního pracovního dne). Podmínkou nároku na výplatu náhrady mzdy je, že zaměstnanci trvá pracovní vztah zakládající účast na nemocenském pojištění. (Kodrová, Schmied, 2009) Povinnost výplaty náhrady mzdy byla zaměstnavatelům kompenzována, tím že došlo ke snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění a to z 3,3 % na 2,3%. Toto opatření (výplata náhrady mzdy) bylo přijato z právních úprav nemocenského pojištění některých členských zemí EU, které vedlo k údajnému snižování PN a vytváří tak motivující pracovní podmínky. Hlavním důvodem tohoto opatření je tedy zamezení zneužívání nemocenského pojištění zaměstnavatelům v době jejich ekonomických potíží, tím že pošle „marodit“ své zaměstnance ušetří na výplatách, aniž by je musel propustit. Zainteresováním zaměstnavatele do výplaty zaměstnanců v době nemoci byla posílena míra zodpovědnosti zaměstnavatele, což by mělo sloužit jako motivační nástroj. Zároveň tím získal určité postavení v oblasti kontroly (dodržování léčebného režimu), a tudíž je oprávněn kontrolovat své zaměstnance v době výplaty náhrady mzdy a nebo o kontrolu požádat příslušnou OSSZ. Zaměstnavatel má tedy ze zákona právo do 14 kalendářních dnů zaměstnance zkontrolovat a případně mu náhradu mzdy snížit nebo úplně odebrat. Toto nové ustanovení může mít i negativní následky v podobě honu na práce neschopné zaměstnance. Ze strany zaměstnavatelů by mohlo docházet ke zneužívání kontrol dodržování léčebného režimu v souvislosti s tím, jak se bude moci zaměstnanec proti snížení či odebrání náhrady mzdy bránit. Dle Břeclavského deníku praktický lékař MUDr. Izakovič uvedl, že systém podle něj není dobře nastavený. “Když má pak leckterý zaměstnavatel platit neschopenky, tak dá lidem rovnou na výběr způsobem – buď se lečte, ale v tom případě máte padáka. Bohužel, uvedl Izakovič asi nejhorší možný příklad,jaké důsledky také může mít oznámení o nemoci pro zaměstnance.(Lidé často marodí bez neschopenky, 2011)

25

Po 14 dnech dočasné pracovní neschopnosti vyplácí dávku správy sociálního zabezpečení. Nemocenské se tedy vyplácí vždy až od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) ve třech sazbách, a to 60% do 30. dne pracovní neschopnosti,66% od 31.do 60.dne a 72% od 61.dne trvání pracovní neschopnosti. (Kodrová, Schmied, 2009). Tyto parametry pro výpočet dávky by mělo přinést srovnání sociální solidarity v systému nemocenského pojištění, kdy byly dávky relativně vysoké pro osoby s nižšími příjmy a nízké pro osoby s vyššími příjmy, i když do systému odváděli vyšší pojistné. Správy sociálního zabezpečení jsou povinny vyplatit zaměstnanci nemocenské do jednoho měsíce tj. do třiceti dnů v němž obdrží podklady pro výplatu dávky. 5.1.3 Změny v roce 2010, 2011 a 2012 Zákon č. 362/2009 Sb., měnil některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu na rok 2010 v rámci ekonomické krize k úsporným opatřením a jejich cílem bylo opět snížení deficitu státního rozpočtu. Změny nastaly v zavedení jednotné procentní sazby pro výpočet denní výše nemocenského ve výši 60%, což se projevilo na snížení částky nemocenského u zaměstnanců, které čerpají dávku v nemoci od. 15 kalendářního dne. Změny v roce 2011 nadále pokračovaly. S účinností od 1. 1. 2011 vstoupil v platnost zákon č.347/2010 Sb., kterým se měnily některé zákony opět s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Podpůrčí doba u nemocenského začíná 22. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény). V období prvních 21 kalendářních dní trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci náhradu mzdy podle zákoníku práce a úspora výdajů na NP byla odhadnuta na 1,8 mld. Kč. Výše nemocenského činí nadále 60% denního vyměřovacího základu (bez časového omezení). (MPSV, 2013) Tato změna zhoršila opět postavení zaměstnanců v době nemoci z důvodu toho, že prodloužení náhrady mzdy se negativně promítlo na výši dávky v době pří krátkodobé nemoci do 21 kalendářních dní, ale zároveň to ponížilo i dlouhodobou nemoc, která trvala více než 21 dní, protože výplata dávky přešla na příslušné správy sociálního zabezpečení až po 21 dnech oproti minulým rokům. Od 1. 1. 2012 byl novelizován zákon č.187/2006 Sb.,o nemocenském pojištění. Změna spočívala v rozšíření okruhu nemocensky pojištěných osob. Pro lepší přehled stručnou charakteristiku přijatých opatření uvádím v níže uvedené tabulce.

26

Tabulka č.1 Zákon č.

Stručná charakteristika přijatého opatření A

420/2002 Sb. 421/2003 Sb.

B

C C1

Nezvyšování redukčních hranic (RH) pro zápočet denního vyměřovacího základu (DVZ) v roce 2008

B2 B3 B4

C2 C3 C4 C5 187/2006 Sb.

2004 Úsporná opatření - novela zákona č. 54/1956 Sb. Nezvyšování redukčních hranic (RH) pro zápočet denního vyměřovacího základu (DVZ) v roce 2004 2005 prodloužení rozhodného období pro výpočet nemocenských dávek zápočet vyměřovacího základu do 1. RH jen 90 % pro 1.-14. den dočasné pracovní neschopnosti (DPN) snížení denní sazby pro nemocenské z 50 % DVZ na 25 % DVZ za 1.-3. den DPN 2008 Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů

B1

261/2007 Sb.

Nezvyšování redukčních hranic (RH) pro zápočet denního vyměřovacího základu (DVZ) v roce 2003

D

snížení denní sazby nemocenského z 69 % DVZ na 60% DVZ a pro dlouhodobou DPN na 66 % DVZ a 72 % DVZ zápočet DVZ do 1. RH jen 90 % pro všechny dny DPN snížení denní sazby pro podporu při ošetřování člena rodiny (z 69 % na 65 %) a redukce výše dávek PPM zavedení karenční doby (později zrušeno ÚS) 2009 Účinnost nového zákona o nemocenském pojištění

E1

Zavedení náhrady mzdy - zaměstnavatel hradí prvních maximálně 14 dnů DPN, 3 dny karenční doba, nově stanovené RH 2010 Opatření, kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem státního rozpočtu ČR 2010 Zavedení jednotné procentní sazby pro výpočet nemocenského 60 %. Snížení zápočtu příjmu pro PPM a vyrovnávacího příspěvku. Snížení sazby u PPM z 70 % na 60 % a zavedení karenční doby u

166/2010Sb.

E1

Zrušeny změny zavedené zákonem 362/2019 Sb., které se týkaly PPM , vyrovnávacího příspěvku a ošetřovného.

347/2010 Sb.

F F1

2011 Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti MPSV. Prodloužení platby náhrady mzdy zaměstnavatelem o 1 týden, zrušení refundace 1/2 náhrady mezd

D1 362/2009 Sb.

E

Pramen: MPSV, 2013 Tabulka č. 2 : Procentní sazby u dávek v letech 2009 – 2013 Období rok 2009

nemocenské 15. – 30. den 60% z 90%, 31. – 60. den 66% z 90%, od 61. dne 72% z 90%

rok 2010 rok 2011 rok 2012 rok 2013 Pramen: ČSSZ. Výpočet: Autor

60 % z 90%

Shrnutí Z výše uvedených změn je zřejmé, že vývoj změn v systému je velmi výrazný a reaguje na přijetí souvisejících zákonů a ustanovení. Na vývoj parametrů konstrukce mají vliv politické i ekonomické faktory. Právní úprava v roce 2008 a 2009 znamenala jednu z nejvýznamnějších změn. Došlo k zavedení náhrady mzdy placené zaměstnavatelem v prvních týdnech dočasné pracovní neschopnosti, ke změně rozhodného období pro stanovení výdělku pro výpočet dávek, zavedení tří redukčních hranic, ke změně denní sazby pro výpočet výše dávek a k dalším úpravám. (MPSV, 2013) 27

Úroveň výše nemocenského se výrazně snížila v roce 2008 změnou parametrů, zejména pak snížením procentní sazby u nemocí kratších 30 dnů a zavedením karenční doby v prvním pololetí roku 2008 v porovnání s lety 2004 a 2007, kdy výše nemocenského byla vypočítána s denního vyměřovacího základu dále jen (DVZ) zjištěného ke dni vzniku pracovní neschopnosti a DVZ byl redukován dvěma redukčními hranicemi. Od roku 2009 byly zavedeny tři redukční hranice a náhrada mzdy od 4. dne sociální události po dobu 14 pracovních dnů a tím dochází k velkému finančnímu propadu u krátkodobých nemocí, což bylo záměrem nové právní úpravy. Je nutné zmínit, že nová opatření pamatují na tzn. dlouhodobé nemoci, neboť od 61. dne procentní sazba pro stanovení výše nemocenského zvyšuje na 72% redukovaného denního vyměřovacího základu. Čím déle trvá pracovní neschopnost, tím je vyšší nemocenské. Na počátku pracovní neschopnosti je nemocenské nižší, což značí, že krátkodobé nemoci jsou nevýhodné. Změny nadále pokračovaly v roce 2010 a 2011 jejichž cílem bylo opět snížení výdajů na dávky. V roce 2010 zavedením jednotné procentní sazby na 60% od 15. dne DPN a od 1. 1. 2011 byla prodloužena výplata náhrady mzdy zaměstnavatelem na 21 dní a tím posunut nárok na nemocenské od 22. dne trvání pracovní neschopnosti. Toto opatření trvalo ještě v roce 2012 a 2013. Důsledek těchto změn může vést zaměstnance k dilematu, pokud je postihne obvyklá nemoc, (chřipka, viróza, angína), zda jít k lékaři, nechat si vystavit PN, čerpat dávky a očekávat značný finanční propad v podobě výplaty „nemocenského“, což může mít za následek zhoršení životní (ekonomické) situace celé rodiny a nebo to řešit jiným způsobem. Například čerpáním dovolené a nebo nemoc přecházet na úkor vlastního zdraví. Tím, že dochází neustále k přísnějším změnám při výpočtu dávek, se můžeme domnívat, že mnoho lidí si nemůže dovolit stonat, což může mít za následek zanedbání vlastního zdraví. Neléčená přechozená viróza nebo chřipka může poškodit pacientovo zdraví natolik, že následně to může znamenat daleko výší náklady na léčbu v budoucnosti a tím i větší zatížení sociálního systému. Praktická lékařka pro dospělé se dle Deníku cz. vyjádřila takto: „ Pokles neschopenek jsem opravdu zaznamenala, a to celkem rapidní. Lidé si většinou přijdou pro léky, ale doma zůstat nechtějí. Někteří si prý berou dovolenou, jiní nemoci, jako jsou záněty horních cest dýchacích nebo chřipka přecházejí a chodí do práce,“ potvrdila prostějovská praktická lékařka pro dospělé Jana Kučerová. Předloni tomu tak podle ní nebylo. „Každá taková změna v zákoně se projeví, zvlášť v našem regionu, kde jsou velmi nízké platové podmínky. Podle epidemiologů jsou však právě první tři dny nejdůležitější v případě akutních zánětů horních dýchacích cest. Vloni přitom opět udeřila jejich epidemie. „První tři dny jsou u těchto virů v rámci 28

protiepidemických opatření vůbec ty nejdůležitější, aby se onemocnění dále nešířilo,“ reagovala

vedoucí

protiepidemického

oddělení

krajské

hygienické

stanice

Martina

Kundschofská. ( Lidé odmítají neschopenky a často pracují nemocní, 2010)

5.2 Finanční dopady na zaměstnance - ilustrace výše nemocenského za období 30 dnů nemoci Pro ilustraci uvádím níže uvedenou tabulku, kde se výše uvedené fakty v kapitole 5.1.3. „shrnutí“ potvrzují. Nově uvedené opatření, prvky a změny ve vývoji změn od roku 2004 mají opravdu za následek pokles výše nemocenských dávek. K velkému finančnímu propadu dochází v roce 2008, kde se projevuje nově zavedený prvek (karenční doba), která byla zavedena za účelem snížení výše nemocenského. Zavedením nového zák. č.187/2006 do praxe od 1.1.2009 dochází opět k finančnímu propadu u pojištěnců s nižšími příjmy, ale naopak u pojištěnců s většími příjmy dochází k nepatrnému zvýšení oproti roku 2008, což má za následek zavedení tří procentních sazeb, které uvádím v tabulce č.2 „procentní sazby“ v kapitole 5.1.3. a zmiňuji v kapitole 5.1.3. “shrnutí“. Další úsporná opatření (sjednocení procentní sazby), které následovala v roce 2010 opět snížila výši dávky, uvedeno v tabulce č.1 kapitole 5.1.3.. Naopak přijaté úsporné opatření v roce 2011, kdy došlo k prodloužení výplaty náhrady mzdy zaměstnavatelem na 20 dnů a nemocenské se vyplácelo od 21. dne nepatrně zvýšilo výši dávky v délce 30 dnů, ale u kratších nemocí náhradový poměr mezi mzdou a výplatou nadále klesá.

Tabulka č.3 Výše hrubého příjmu

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

10 000,-

6850

6245

6228

6228

6228

4806

4754

4554

4668

4668

20 000,-

12224

11294

11277

11527

11820

9072

9476

9064

9164

9164

30 000,-

12589

11769

11769

12419

13374

10368

13129

12900

13118

13118

Zdroj: autor: výpočet autor. Výše nemocenského za 30 dnů nemoci, od 1. 1. 2009 včetně náhrady mzdy

Tato snaha neustálých úsporných opatření, která je vedena především ke snižování procentních sazeb nemocenského, což je patrné z výše uvedené tabulky č.3, kdy se neustále navyšuje rozdíl mezi příjmy z aktivní činnosti a příjmy v době čerpání dávky v nemoci, začíná systém NP ubývat z části na jeho ochranné a ekonomické funkci sociálního zabezpečení - nahradit zaměstnanci jeho ušlý výdělek z ekonomické činnosti v době jeho nemoci a zajistit mu tak jeho 29

obvyklou životní úroveň. Dílčí závěr Můžeme tedy konstatovat, že účelem všech zavedených opatření, prvků a legislativních změn je zvýšení efektivity systému ( především stabilizace veřejných rozpočtů – snížení výše dávek, výdajů státního rozpočtu na výplatu dávek). Snížit náklady na solidaritu, zamezit zneužívání dávek, zajistit motivaci lidí k práci a tím vytvořit přirozenou míru pracovní neschopnosti. (Přib, 2009b) Musím tedy podotknout, že změny nejsou vedeny za účelem úplné změny základních principů NP, neboť pořád zajišťují do jisté míry, ochranou, sociální a ekonomickou funkci systému – zabezpečení jedince peněžitými dávkami v době nemoci, ale následek všech zavedených opatření z výše uvedeného má negativní finanční dopad na zaměstnance a jeho životní situaci v době nemoci. V této souvislosti se nabízí otázka, do jaké míry ovlivní všechny tyto prováděné změny životní situaci v době nemoci zaměstnanců, do jaké míry systém v souvislosti s prováděnými změnami plní svoji ochrannou a ekonomickou funkci - udržení určité životní úrovně a životního standardu zaměstnanců v době nemoci.

30

6 Stručná charakteristika nemocenského pojištění Účelem nemocenského pojištění je zabezpečit pracovně činné občany v případě dočasné pracovní neschopnosti, v těhotenství a v mateřství. Protože zabezpečuje pracovně činné občany, je velmi úzce spjato s pracovněprávními vztahy a vznik pojištěneckého vztahu nemocenského pojištění je ve většině případů závislý na existenci pracovněprávního vztahu (pracovního poměru). (Galvas, Gregorová, 2005, s. 194) Základním zákonem je zákon č.187/2006 Sb., o NP ve znění pozdějších předpisů, který obsahuje komplexní úpravu nemocenského pojištění tj. jak oblast dávkovou, tak organizační a procesní včetně posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění (Přib, 2009a, s. 15) Nemocenské pojištění je garantováno státem jak po stránce finanční, tak právní. Základními principy systému nemocenského pojištění jsou: solidárnost – zdravých pojištěnců s nemocnými a vysokopříjmových pojištěnců s nízkopříjmovými. jednotnost - pro všechny skupiny výdělečně činných osob s několika výjimkami povinnost – pro všechny zaměstnance a příslušníky ozbrojených složek,dobrovolný pro osoby samostatně výdělečně činné zásluhovost – výše dávek závisí na výši redukovaného příjmu dynamičnost – dána aktualizací redukčních hranic garance ze strany státu, jak po stránce finanční, tak po stránce právní financování ze státního rozpočtu – zaměstnavatelé za své zaměstnance, pojištěné osoby odvádí do státního rozpočtu pojistné na nemocenské pojištění. Systém respektuje mezinárodní závazky (MPSV, 2013, s. 7)

6.1 Systém dávek nemocenského pojištění Soustava dávek nemocenského pojištění zásadně zahrnuje pojištění krátkodobých následků některých sociálních událostí peněžitými dávkami odvozenými z výše výdělku, který podstatně nahrazují. Podmínkou nároku na dávku nemocenského pojištění je, že v důsledku definované sociální události skutečně dochází ke ztrátě výdělku.(Krebs, Durdisová, Poláková, Žižková, 1997, s.179) Dávkový systém nemocenského pojištění tvoří čtyři peněžité dávky a to: Nemocenské ( §23 - §31)

31

peněžitá pomoc v mateřství (§32 - §38) ošetřovné (§39- §41) vyrovnávací příspěvek v těhotenství ( §45 - §52) Tyto dávky slouží k finančnímu zajištění osoby účastné nemocenského pojištění při vzniku sociální události, s níž zákon o NP dále jen (ZNP) spojuje vznik nároku na některou z nich, jako je např. nemoc, karanténa, úraz, těhotenství a mateřství. Všechny dávky jsou obligatorní povahy, tzn. že musí být poskytnuty při splnění podmínek stanovených ZNP. (Kodrová, Schmied, 2009, s.23) Účastni nemocenského pojištění jsou zaměstnanci, příslušníci ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a osoby samostatně výdělečně činné dále jen OSVČ. Zaměstnanci jsou povinně účastni NP. Z důvodu zaměření a účelu mé diplomové práce se budu podrobněji věnovat dávce NP „nemocenskému“. 6.1.1 Nemocenské Nemocenské v mnohém plní funkci jakési obecné dávky nemocenského pojištění. Některé prvky upravené v souvislosti s touto dávkou se používají i v případě jiných dávek (např. výpočet výše dávky). Nemocenské je obligatorní, opakující se peněžitou dávkou. Jeho účelem je vytvořit obecně ekonomické podmínky pro rychlé vyléčení a integraci práce neschopného zaměstnance (Galvas, Gregorová, 2005, s. 203). Můžeme říci, že „nemocenské“ je nejčastěji poskytovanou dávkou z nemocenského pojištění.

6.2 Vznik, trvání a zánik nemocenského pojištění zaměstnanců Platí zásada, že zaměstnanec je tolikrát nemocensky pojištěn, kolik vykonává zaměstnání, kterému podle ZNP zakládají účast na nemocenské pojištění a to bez jakýchkoliv výjimek. (Kodrová, Schmied, 2009, s. 20) Nemocenské pojištění zaměstnance ze zaměstnání vzniká vždy dnem prvního nástupu do zaměstnání, trvá po celou dobu trvání tohoto zaměstnání a zaniká až jeho skončením. (Kodrová, Schmied, 2009) 6.2.1 Podmínky nároku na nemocenské Nemocenské náleží zaměstnanci, který je uznán dočasně neschopným práce k výkonu svého dosavadního zaměstnání, z kterého mu vzniká účast na nemocenském pojištění, jak již bylo uvedeno v kapitole výše. Nárok na nemocenské má zaměstnanec (pojištěnec), který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu a trvá-li 32

dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa nyní déle než 14. kalendářních dní. (Ženíšková, Přib, 2010). Maximální délka nároku na dávku je 380 dní, tzv. podpůrčí doba. U poživatelů starobního důchodu nebo invalidního důchodu, kteří jsou uznáni pro invaliditu 3. stupně je nemocenské vypláceno nyní od 1. 1. 2014 od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) po dobu nejvýše 63 kalendářních dnů nebo do dne, jímž končí pojištěná činnost. (Hulec, 2012) Nárok na nemocenské nemá pojištěnec: který si úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost (úmysl vylákat nemocenské) kterému v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény vznikl nárok na výplatu starobního důchodu, pokud pojištěná činnost skončila před dnem, od něhož mu vznikl nárok na výplatu starobního důchodu. u něhož vznikla dočasná pracovní neschopnost nebo byla nařízena karanténa v době útěku z místa vazby nebo v době útěku odsouzeného z místa výkonu trestu odnětí svobody (Kodrová, Schmied, 2009, s. 23) V poloviční výši náleží nemocenské pokud si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek,při spáchání úmyslného trestné ho činu, nebo úmyslně zaviněného přestupku,či účastí ve rvačce. (Průvodce nemocenskými dávkami, 2012, s. 3)

6.3 Stanoví výše dávek nemocenského pojištění (rozhodné období, DVZ) Pro stanovení výše dávky je důležité rozhodné období. Rozhodným obdobím je období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve které vznikla sociální událost.(Přib, 2009a, s. 45). To znamená hrubá mzda za období 12 měsíců V rozhodném období se stanoví vyměřovací základ, který je úhrn vyměřovacích základů pro pojistné na pojištění za jednotlivé kalendářní měsíce v rozhodném období. Tím se rozumí hrubá mzda a další příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení podle zákona č.582/1992 Sb. (Přib, 2009a) Denní vyměřovací základ se stanoví způsobem, že se vyměřovací základ zjištěný v rozhodném období vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Jsou-li v rozhodném období vyloučené doby, snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. DVZ se stanoví s přesností na 2 platná desetinná místa. (Přib, Ženíšková, 2010, s. 52) Vyloučené doby jsou kalendářní dny omluvené nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání dny nemoci, neplaceného volna, čerpání peněžité pomoci v mateřství tj.dny, za které mu nebyla 33

poskytována mzda. DVZ je redukován tzn., že je snížen prostřednictvím stanovených redukčních hranic, které byly zavedeny od 1.1.2004. Záměrem bylo samozřejmě snížení výdajů v oblasti nemocenského pojištění. Do roku 2003 byl započítán plný vyměřovací základ. Důsledek působení redukčních hranic je, že s rostoucí mzdou klesá podíl dávky ke mzdě. V systému nemocenského pojištění tedy existuje poměrně značná solidarita vysokopříjmových pojištěnců s nízkopříjmovými pojištěnci. Ke změně redukčních hranic a redukčních sazeb běžně dochází při vývoji systému nemocenského pojištění. Stanoví se vždy k 1. lednu a vyhlašuje je MPSV formou sdělení ve Sbírce zákonů. Změna redukčních sazeb, zvláště redukce do první redukční hranice, též ovlivňuje výdaje na nemocenské. (MPSV, 2013). Přehled redukčních hranic uvádím v příloze č. 1

6.4 Financováni nemocenského pojištění Systém nemocenského pojištění je financován průběžným způsobem (tzv. pay as you go),to znamená, že dávky se vyplácejí ze státního rozpočtu, kam plynou příjmy z pojistného vybrané v tomto období. Pojistné na nemocenské pojištění spolu s pojistným na důchodové pojištění a příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti vybírají pro civilní sektor okresní správy sociálního zabezpečení. (Tomeš a kol., 2002) (Tomeš a kol., 2002, s. 96) říká, že osou metody průběžného financování je tedy rozpočet, ve kterém bilancují příjmy a výdaje pro každé finanční (rozpočtové, účetní) období. Jde o to, aby rozpočet nebyl deficitní. Právní úpravu financování NP obsahuje zákon 582/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona je vybíráno pojistné na sociální zabezpečení, nemocenské, důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Popis výpočtu pojistného a přehled sazeb pojistného uvádím v příloze č. 2

34

7 Aktéři ovlivňující životní situaci zaměstnanců v době nemoci při proceduře uplatnění dávek nemocenského pojištění 7.1 Procedura při uplatnění nároku na dávku v době nemoci platná od účinnosti nového zákona od 1. 1. 2009 Pro uplatnění nároku na dávky nemocenského pojištění je nutné dodržení několika základních kroků, a to jak ze strany zaměstnance, zaměstnavatele tak i správ sociálního zabezpečení. Zaměstnanec předá doklad IV. díl dočasné pracovní neschopnosti (počátek pracovní neschopnosti), potvrzení o trvání pracovní neschopnosti, nebo V. díl ukončení dočasné pracovní neschopnosti, které vystavuje lékař, svému zaměstnavateli. Zaměstnanec si musí zvolit na druhé straně tiskopisu IV. dílu výplatu dávky, zda chce zaslat peníze na účet nebo složenkou. Náklady na doručení poštovní poukázkou si hradí příjemce. Dávky lze vyplácet i na účet banky v cizině, i zde však náklady hradí příjemce, přičemž mohou být značně vysoké. (Hulec, 2011, s. 9) Zaměstnanec výše jmenované doklady předá svému zaměstnavateli, zaměstnavatel trvá-li pracovní neschopnost (karanténa) déle než 14 kalendářních dní doklady spolu s podklady pro výplatu dávky „příloha k žádosti o dávku“, kam potvrdí hrubé příjmy za posledních 12 měsíců (rozhodné období pro výplatu dávky) zašle neprodleně na příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení. Příslušná správa sociálního zabezpečení všechny potřebné doklady ověří a zkontroluje, dávku posoudí a v případě splnění všech podmínek dávku vyplatí, a to ve lhůtě 30 dní ode dne odevzdání potřebných dokladů. Tato procedura pro uplatnění dávky v nemoci platná od 1. 1. 2009 už sama o sobě znamená prodloužení termínu výplaty dávky oproti minulým letům. Často se stává, že se zaměstnanci při uplatnění dávky z důvodu časové zátěže a administrativní náročnosti dostávají do obtížných životních situací.

7.2 Problémy vyskytující se při proceduře uplatnění dávky Podle nastaveného systému výplaty dávky v nemoci tzv. „nemocenského“ v rámci systému NP, při uplatnění dávky v nemoci dostane zaměstnanec od zaměstnavatele v prvních 14 dnech vyplacenou jen náhradu mzdy za pracovní dny, první tři dny bez náhrady mzdy (karenční doba), která je z výše uvedených důvodů příliš nízká a nedosahuje tak pohledávkám zaměstnance, (zaplacení nájmu, hypotéky, půjčky, telefon, výživné na nezletilé děti). 35

Pokud zaměstnanci pracují na směny například 12 hodinové, pracují tedy jenom například tři dny v týdnu, dostanou náhradu mzdy jenom za dny, kdy měli být na směně. Je tedy možné, že zaměstnanec dostane vyplacenou náhradu mzdy jenom za tři dny pracovní neschopnosti, což pro zaměstnance znamená značný finanční propad v době nemoci a zhoršení životní situace zaměstnance. Někteří zaměstnanci si nemohou takový finanční propad dovolit, proto se nelze divit, když nemoci přecházejí, což se může odrazit na zdravotním stavu zaměstnance. Pokud už je nemoc neúnosná řeší svoji životní situaci čerpáním dovolené, která by měla sloužit k odpočinku a ne k účelům léčení v době nemoci zaměstnance. Deník.cz napsal,…………. že reformní změna systému vyplácení nemocenské dávky měla mimo jiné zabránit zneužívání neschopenek. „Jediné, čeho tak podle mě docílila je, že lidé přecházejí nemoci, stejně jako já,“ řekl Martin Hanák z Prostějova. Pracuje v soukromé firmě a marodit si podle svých slov nemůže dovolit. „Přišel bych o peníze a

práce by mi stejně zůstala,“ dodal.

(Lidé odmítají neschopenky a často pracují nemocní, 2010) Pokud se jedná o dlouhodobější nemoc od 15. kalendářního dne, předá zaměstnavatel podklady pro výplatu dávky příslušné OSSZ. Jako samotný problém se již jeví, že příslušná OSSZ má na výplatu dávky 30 dní od doručení podkladů pro výplatu dávky a další zpoždění může zavinit zaměstnavatel, lékař či pojištěnec (zaměstnance) sám. Pokud doklady nejsou kompletní nebo jsou v údajích zjištěny nesrovnalosti, musí pracovníci potřebné skutečnosti došetřit, což ovlivní dobu vyřizování. Zaměstnanec už tím, že je systém takto nastaven se může dostat do velmi těžké životní situace (existenčních problémů), neboť nemá většinou vyplaceny dávky v termínu, v kterém by potřeboval, aby si včas zaplatil pohledávky. Ekonomika. idnes napsal…………"Mám pupeční kýlu a odkládal jsem operaci. Teď si nemohu dovolit stonat," říká Antonín Černý z Ostravska, topič v Arcelor Mittalu. Bojí se, že při dlouhodobé nemoci by nebyl schopen včas uhradit složenky, protože správa sociálního zabezpečení může poslat nemocenskou až s měsíčním odstupem od doručení neschopenky. (Počet

nemocných poklesl. Zaměstnanci si místo neschopenky berou dovolenou, 2009)

7.3 Zpoždění výplaty dávky v době nemoci zaviněním zaměstnance Jak už jsem podotkla v kapitole procedura při uplatnění nároku na „nemocenské“ 7.1., zaměstnanec, kterého postihne sociální událost, si musí při uplatnění dávky dočasné pracovní neschopnosti doplnit na formulář rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti IV. díl požadované údaje, zda chce zaslat dávku na účet či složenku. Musí doplnit číslo účtu nebo adresu. Pro některé zaměstnance může být vyplnění komplikované, neumí se ve formuláři 36

orientovat a doplní údaje chybné nebo žádné. Pokud zaměstnavatel chybně vyplněný formulář nezaregistruje a odešle na OSSZ, OSSZ pošle zpět zaměstnanci k doplnění a opět dochází ke zpoždění výplaty a OSSZ má opět od nového data přijetí lhůtu na výplatu třicet dní.

7.4 Zpoždění výplaty dávky v době nemoci zaviněním zaměstnavatelem Často se setkávám s tím, že někteří zaměstnavatelé zpožďují výplatu dávek například tím, že mají v podstatě „dost času“ na doložení podkladů pro výplatu dávky „přílohu k žádosti o dávku, kterou musejí přiložit a odeslat spolu s doklady o dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce. Doklady pošlou opožděně, nebo některý z dokladů chybí. Často se stává, že zašlou doklad vyplněný chybně. Pokud nesrovnalosti pracovník příslušné správy zjistí, odesílá doklady zpět k doplnění a záleží opět na zaměstnavateli, zda zašle doklady obratem zpět nebo se zpožděním a lhůta na výplatu se opět prodlužuje. Pro zaměstnance to může znamenat nedozírné existenční následky, postrádá finanční prostředky na uhrazení svých finančních závazků. Má-li být dávka zpracována a vyplacena, je nezbytné, aby zaměstnavatel doručil příslušné OSSZ potřebné doklady bez zbytečného odkladu.

7.5 Zpoždění výplaty zaviněné lékařem S vyplněním formuláře „Rozhodnutí o dočasné neschopnosti“ nemají potíže jen zaměstnanci, ale i lékaři, přestože formulář je již zaveden uvedením nového zákona do praxe a to od 1.1.2009. Mohli bychom říci, že po čtyřleté zkušenosti si lékaři na vyplňování tiskopisu zvykli, ale podle mých zkušeností tomu tak není. Už od počátku zavedení tohoto dokladu do praxe si lékaři stěžují, že tiskopis je obtížně propsatelný a jsou na něm uvedeny některé nesrovnalosti. Podle osobních zkušeností musím podotknout, že lékaři k němu přistupují také velmi osobitě. Často se setkáváme s tím, že jsou doklady o dočasné pracovní neschopnosti lékařem chybně nebo nedostatečně vyplněny, pracovníci ani po telefonické dohodě nesmí na doklady žádné údaje doplňovat, a musí je zaslat lékaři k opravě a opět se prodlužuje délka na výplatu dávky, neboť někdy opravený doklad od lékaře dojde se značným zpožděním. Pokud je to lékařům vytýkáno, slýcháváme od lékařů nářky či aroganci, že nejsou byrokrati, ale že jsou lékaři od toho, aby léčili.

7.6 Zpoždění výplaty ze strany správ sociálního zabezpečení Ke zpoždění výplaty ze strany správ sociálního zabezpečení dochází již v ojedinělých příkladech a to většinou z důvodu zavádění nových aplikací. K největšímu zpožďování dávek docházelo, při zavádění nového zákona o NP do praxe. Výplata dávek se zpožďovala nejen 37

zvýšením počtu žadatelů o dávku, ale i zavedením nových aplikací pro výpočet a zpracování dávek. Dávky se hromadily a systém se přetěžoval. Často se muselo pracovat na jeho optimalizaci, což způsobovalo zpoždění výplat. Dnes po čtyřech letech už je situace zcela jiná. Tisková zpráva ČSSZ říká: “ ve výplatách dávek nemocenského pojištění je situace zcela běžná. Dávky se zpracovávají v optimálních lhůtách, tj. cca 87 % případů je zpracováváno ve lhůtě do 10 dnů, 99,97 % případů v zákonné lhůtě do 30 dnů. Zbylá dvě procenta se týkají nově zpracovávaných případů a i jejich výplata probíhá v zákonné lhůtě, tedy do jednoho měsíce“.(Nemocenské dlouhodobě nemocným vyplácí ČSSZ včas, k tomu ale potřebuje tzv. lístek na peníze, 2013) Shrnutí Procedura při uplatnění dávky nemocenského pojištění není pro pojištěnce bohužel zcela optimálně nastavena, může dojít k několikerému vrácení podkladů a zaměstnanec se může dočkat dávky s několika měsíčním zpožděním, což může mít pro některé zaměstnance negativní (existenční) následky. Pokud žije zaměstnanec sám, nebo je například samoživitel, nemá žádné úspory nebo má velké náklady na živobytí (půjčky, hypotéky), mohou se tito lidé, tak jak je systém v současnosti nastavený v rámci procedury uplatnění nároku na dávku, dostat do velmi složité životní situace, která může vést i k žádosti o sociální podporu (hmotnou nouzi).

38

8 Ukazatele pracovní neschopnosti 8.1 Finanční ukazatele PN - příjmy a výdaje nemocenského pojištění celkem Příjmy a výdaje nemocenského pojištění jsou ovlivněny mnoha faktory, počtem pojištěnců, průměrnou výší nemocenské dávky připadající na jednoho pojištěnce (závisí na úrovni dávek a nemocnosti) demografickým vývojem, stanovením výší dávek, vývojem nezaměstnanosti a tempem růstu nominálních mezd. Vývoj příjmů a výdajů vykazuje rozdíly v době hospodářského růstu či v období krize. Od roku 1993, kdy bylo v souvislosti s daňovou reformou zavedeno pojistné na nemocenské pojištění se roční rozdíly mezi příjmy z pojistného na nemocenské dávky pohybují v částce od mínus 2,736 mld. Kč až plus 14,795 mld. Kč. (MPSV, 2013) V letech 2000, 2002 až 2003 byl systém nemocenského pojištění v deficitu. Od zavedení úsporných opatření v roce 2004 byly v systému nemocenského pojištění příjmy vyšší než výdaje viz tabulka č.4. K nejvyššímu rozdílu mezi příjmy a výdaji (14,795 mld. Kč) došlo v roce 2008. Účinnost zákona o NP se původně předpokládala od 1. 1. 2005 a v jeho přípravě byl kladen důraz na to, aby bilance příjmů a výdajů z pojistného byla vyrovnaná, což znamenalo i snížení pojistné sazby v roce 2009 ze 4,4% na 2,3%. (MPSV, 2013) V roce 2009 došlo k situaci, kdy příjmy z pojistného nepokryly výdaje na nemocenské dávky. Můžeme se domnívat, že jedním z důvodů bylo snížení pojistného na nemocenské pojištění o 1,1%, jako protikrizové opatření, dalším důvodem byl pokles pojištěnců, neboť od 1.1.2009 byly z pojištění vyňaty studenti, společníci a komandisté. K poklesu pojištěnců také došlo zřejmě větší nezaměstnaností v době finanční krize, která byla v roce 2009 8% a byla větší oproti minulým letům. Například v roce 2007 průměrná míra nezaměstnanosti byla 6,6% a v roce 2008 5,4% (Nezaměstnanost, 2013). Dalším důvodem, který ovlivnil větší výdaje na NP může být fakt, že pro pojištěnce s vyššími příjmy výrazně vzrostla výše nemocenského od 61. dne pracovní neschopnosti a to se již „vyplatí stonat“. V té době docházelo k zánikům mnoha organizací, je tedy možné, že zaměstnanci mohli řešit nezaměstnanost i pracovní neschopností. Růst výdajů byl ovlivněn také stanovením maximálního vyměřovacího základu 48 násobku průměrné mzdy, nad jehož výši se pojistné neodvádí a zavedením slev na pojistném v roce 2009 z důvodu finanční krize. V roce 2009 a 2010 si mohli všichni zaměstnavatelé od pojistného odečíst polovinu náhrady mzdy, kterou vyplatili svým zaměstnancům. 39

Od roku 2011 (v rámci dalších úsporných opatření) byla tato výhoda plošně zrušena. Pouze zaměstnavatelům zaměstnávajícím méně než 26 zaměstnanců, kteří se „připojistí“ (mají sazbu o 1 p. b. vyšší) je dále kompenzována polovina náhrady mzdy. V roce 2012 byly příjmy z pojistného o 28% vyšší než výdaje na nemocenské dávky. Kumulovaný rozdíl mezi příjmy a výdaji od roku 1993 dosáhl v roce 2012 výše 69,475 mld. Kč, což je částka 3,5 krát vyšší než bylo v roce 2012 potřeba na dávky. (MPSV, 2013 s. 22) V roce 2011 byly příjmy z pojistného již o 3,1 mld. Kč vyšší než výdaje, což bylo způsobeno převážně tím, že zaměstnavatelé hradí svým zaměstnancům náhradu mzdy o jeden týden déle. Od 1. 1. 2011 byla zavedena výplata nemocenského až od třetího týdne trvání DPN a úspora výdajů byla odhadnuta na 1,8 mld. Kč. Finanční bilance systému je vyrovnaná, od roku 2010 hospodaří s přebytkem – v roce 2012 byly příjmy o 5,5 mld. Kč vyšší než výdaje. (MPSV, 2013)

Tabulka č. 4 : Vývoj příjmů a výdajů na nemocenské pojištění v milionech Kč Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 příjmy z pojistného na 35 632 37 597 40 527 44 343 46 677 23 298 NP

2010

2011

2012

24 091

24 638

24 840

výdaje na dávky NP

29 563

31 660

32 773

34 671

31 882

26 033

22 789

21 505

19 377

rozdíl příjmů a výdajů

6 069

5 937

7 754

9 672

14 795

-2 736

1 303

3 133

5 463

40

Pramen: ČSSZ. Výpočet: autor 50 000 45 000 40 000 35 000 30 000 25 000

příjmy z pojistného na NP výdaje na dávky NP

20 000

rozdíl příjmů a výdajů

15 000 10 000 5 000 0 -5 000 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Graf 1– Vývoj příjmů a výdajů nemocenského pojištění. Pramen: ČSSZ. Výpočet: autor

8.1.1 Příjmy a výdaje nemocenského pojištění (zaměstnanci) Systém nemocenského pojištění zaměstnanců vykazoval ve sledovaném období převážně vyšší příjmy než výdaje. Za období roku 2007 až 2012 byl celkový rozdíl 31,6 mld.. Pouze v roce 2009 byly výdaje vyšší než příjmy (o 2,5mld.) a to v důsledku výrazného snížení pojistné sazby zavedením slev z důvodu nastupující ekonomické krize. (MPSV, 2013, s. 22). Dále se zde projevily shodné důvody, které jsem uvedla v kapitole příjmy a výdaje nemocenského pojištění 8.1. a mohly být příčinou, proč v r. 2009 příjmy nepokryly výdaje na nemocenské.

41

Tabulka č.5 Příjmy a výdaje (zaměstnanci) Rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

příjmy z pojistného na NP

34 842

34 772

39 689

43 442

45 836

22 779

23 532

24 317

24 669

výdaje na dávky NP

29 101

31 159

32 228

34 137

31 368

25 294

20 955

19 206

18 916

5 613

7 461

9 304

14 468

-2 515

2 577

5 111

5 753

5 741 rozdíl příjmů a výdajů Pramen: ČSSZ. Výpočet: autor.

50 000 45 000 40 000 35 000 30 000 25 000

příjmy z pojistného na NP výdaje na dávky NP

20 000

rozdíl příjmů a výdajů

15 000 10 000 5 000 0 -5 000 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Graf 2 – Vývoj příjmů a výdajů nemocenského pojištění - zaměstnanci. Pramen: ČSSZ. Výpočet: autor

8.2 Nemocensky pojištěné osoby (plátci pojistného) Počet nemocensky pojištěných osob se od roku 1994 snižoval a nejnižší hodnoty dosáhl v roce 2003, pak se jejich počet začal zvyšovat. V prosinci 2012 bylo 4,382 mil. nemocensky pojištěných osob a 4,636 mil. pojistných vztahů. (MPSV, 2013, s. 13) Počty nemocensky pojištěných osob jsou ovlivněny nástupem hospodářské krize, nezaměstnaností, legislativními změnami v okruhu pojištěných osob, například změnou právní úpravy od roku 2009 byli vyloučeni z pojištění studenti, společníci a komandisté, proto došlo k poklesu pojištěnců. Dalším důvodem mohl být nástup hospodářské krize a tím větší nezaměstnanost oproti minulým létům.

42

Tab. č.6: Počet nemocensky pojištěných osob v ČR Pojištění zaměstnanci malých organizací 966 150 974 767 987 387 988 148 999 450 4 155 026* 4 272 541* 4 292 672* 4 284 307*

Pojištění zaměstnanci organizací

Rok

3 125 092 2004 3 082 457 2005 3 149 523 2006 3 173 503 2007 3 250 136 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: ČSSZ. Výpočet: autor.

Pojištěnci celkem 4 358 766 4 298 049 4 358 984 4 372 191 4 445 811 4 296 415 4 424 422 4 407 787 4 382 886

5 000 000 4 500 000 4 000 000 2004

3 500 000

2005 2006

3 000 000

2007

2 500 000

2008 2009

2 000 000

2010 2011

1 500 000

2012

1 000 000 500 000 0 Pojištěné OSVČ

Pojištění zaměstnanci organizací

Pojištění Pojištěnci celkem zaměstnanci malých organizací

Graf 3 – Vývoj počtu nemocensky pojištěných osob. Pramen: ČSSZ. Výpočet: autor

8.3 Ukazatele vývoje pracovní neschopnosti – počty ukončených případů PN Hlavními ukazateli vývoje pracovní neschopnosti je počet ukončených případů pracovní neschopnosti, počet prostonaných dnů, průměrné trvání jedné pracovní neschopnosti. Dále můžeme do ukazatelů vývoje pracovní neschopnosti zařadit onemocnění podle diagnóz, nemocnost v jednotlivých regionech, počty porušení léčebného režimu.

43

Tabulka č. 7: Ukazatele pracovní neschopnosti v letech 2003 – 2012 Rok 2003 Počet ukončených 3 829 738 případů PN Počet 121 047 prostonaných 763 dnů Průměrná doba trvání 1 příp. 31,61 PN Zdroj: ČSSZ. Výpočet: autor

Rok 2008 Počet ukončených 2 223 914 případů PN Počet prostonaných 87 851 038 dnů Průměrná doba trvání 1 příp. 39,5 PN Zdroj: ČSSZ. Výpočet: autor

2004

2005

2006

2007

2 906 149

3 185 257

2 870 261

2 865 201

105 955 526

107 095 134

104 747 532

100 589 119

36,46

33,62

36,49

35,11

2009

2010

2011

2012

1 526 014

1 334 052

1 338 099

1 213 133

73 907 584

62 078 690

59 937 951

54 901 565

48,43

47

44,79

45,26

140 000 000 120 000 000 100 000 000

Počet ukončených případů PN

80 000 000 60 000 000

Počet prostonaných dnů

40 000 000

Průměrná doba trvání 1 příp. PN

20 000 000 0

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Graf 4 – Vývoj počtu nemocensky pojištěných osob. Pramen: ČSSZ. Výpočet: autor

44

Ze statistických údajů vyplývá, že dočasná pracovní neschopnost ihned reaguje na snižování úrovně nemocenských dávek, a to tím, že od roku 2004 dochází k poklesu v četnosti počtu ukončených případů a počtu prostonaných dnů, kdy došlo k výrazné změně parametrů, které měly za úkol snížit výdaje na dávky. Například v roce 2007 bylo vykázáno 2,86 mil. ukončených případů v roce 2012 to bylo méně než polovina 1,21 mil ukončených případů DPN. V roce 2008 došlo opět k výraznému poklesu, který souvisí opět s ustanovením karenční doby v prvních třech dnech DPN. Rok 2009 ukazuje další pokles, kde se projevilo zavedení nového zákona o NP do praxe a to o 31 % pracovních neschopností (PN) méně než v roce 2008. Srovnáme-li rok 2009 se situací k 31. 12. 2008, v roce 2009 bylo evidováno celkem 1 526 014 ukončených pracovních neschopností (PN). To je o 697 900 PN méně než v roce 2008. Postupné snižování DPN od roku 2009 stále pokračuje, i když můžeme říci že už mírněji, v roce 2010 ve srovnáním s rokem 2009 došlo opět k poklesu ukončených případů PN, ale jenom o 191 962 případů neboť v roce 2010 nedošlo k žádným razantním změnám ve legislativním vývoji NP, které by ovlivnily krátkodobější nemoci. V roce 2011 došlo k prodloužení náhrady mzdy na 21 kalendářních dnů, což trvalo v roce 2011, 2012, 2013, ale počet DPN se zvýšil o 4047 případů oproti roku 2010. Tato změna v legislativním vývoji se zřejmě projevila až v roce 2012 opět razantnějším poklesem ukončených případů DPN a to ve srovnání s rokem 2010 o 120 919 případů.(Informace o vývoji nemocenského pojištění v období 2007 až 2011, 2012)

8.4 Počet prostonaných dnů, průměrné trvání jedné pracovní neschopnosti Počet prostonaných kalendářních dnů klesl v porovnání roku 2007 a 2012 o 45%, v roce 2007 bylo 100,59 mil. prostonaných dnů, v roce 2012 54,90 mil. prostonaných dnů tj. o 45,69 mil dnů méně. (MPSV, 2013, s. 32). Dle statistických údajů můžeme říci, že od roku 2009 dochází k výraznému poklesu v počtu prostonaných dnů. Zatímco v roce 2008 jich bylo 87 851 038, v roce 2009, bylo evidováno 73 907 584 prostonaných dnů. To je o 15,8 % méně. Naopak rostla průměrná délka trvání jedné pracovní neschopnosti tj. dlouhodobých pracovních neschopností, tudíž opět se zde projevují legislativní změny nového zákona o NP, která mají vliv na výši prostonaných dnů. V důsledku toho dochází k prodlužování průměrné doby trvání jednoho případu. V roce 2009 jedna PN průměrně trvala 48,43 dne, zatímco rok předtím to bylo 39,50 dne. V roce 2009 byla průměrná délka trvání 1 případu PN historicky nejdelší. Důvodem byl zřejmě fakt, že od 61 dne došlo ke zvýšení sazby na 72% redukovaného vyměřovacího základu a na rozdíl od nemocenského se průměrná denní mzda postupně zvyšovala. Od tohoto dne se vyplatilo stonat, jak již bylo výše 45

podotknuto, proto je možné, že si zaměstnanci v tomto období čerpáním dávek řešili různé životní situace i jako je např. nezaměstnanost.V roce 2010 došlo opět ke snížení sazby ve výpočtu dávky a sjednocení procentní sazby na 60% za celé období pracovní neschopnosti od 15. kalendářního dne DPN a to se zřejmě projevilo opět v mírném zkrácení prostonaných dnů. V roce 2010 bylo evidováno celkem 62 078 690 prostonaných dnů, tj. o 11 828 894 dnů méně oproti roku 2009. Průměrná doba trvání jednoho případu dočasné pracovní neschopnosti se též zkrátila. V roce 2010 trval jeden případ DPN průměrně 46,53 dne, zatímco rok předtím 48,43 dne. V roce 2011 meziročně opět ubylo prostonaných dnů tj. o 2 140 739 méně než v roce 2010, ale rovněž se zkrátila, průměrná doba trvání jednoho případu o 1,74 dne oproti roku 2010, což mají opět na svědomí legislativní změny, neboť v roce 2011 byla posunuta doba výplaty DPN od 22. dne. V roce 2012 se mírně zvýšila průměrná doba trvání jednoho případu PN činila 45,26 dne, tj. o 0,47 dne více než roce 2011, kdy činila 44,79 dne a opět ubylo počtu prostonaných dnů. (Informace o vývoji nemocenského pojištění v období 2007 až 2011, 2012)

8.5 Ukončené případy DPN podle diagnóz V letech 2007 až 2012 se pořadí jednotlivých diagnóz nemění, lidé nejčastěji stonají s nemocemi dýchacího ústrojí a na druhém místě jsou nemoci pohybové soustavy. (MPSV, 2013) Podle odborníků jsou nemoci pohybové soustavy těžko prokazatelné. Pokud si pacient stěžuje na potíže v oblasti pohybové soustavy, lékař jen těžko posoudí, zda pacientovo počínání není účelové, proto je mezi pojištěnci rozšířeno, že tato diagnóza umožňuje zneužívání systému NP. Mudr. Strašík uvádí, že posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti při diagnóze vystihující postižení vertebrogenními syndromy je pro lékaře často náročné. Na straně jedné může činit objektivizace subjektivních stesků i zkušenému lékaři značné potíže, na straně druhé je mezi pojištěnci rozšířeno, že tento proces objektivizace prodlužuje dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti a lékař se musel často vypořádat i s účelovým jednáním posuzovaných. (Strašík, 2009, s. 19) Shrnutí Dle statistických údajů došlo od roku 2009 k nárůstu průměrné doby trvání jednoho případu PN oproti minulým letům a příliš se tyto údaje nemění, což značí snížení počtu krátkodobých PN a nárůstu dlouhodobých PN. Při výrazném poklesu krátkodobých nemocí od roku 2009 může být otázkou, zda důvodem snížení těchto případů od roku 2009 byly účelové pracovní neschopnosti nebo je to díky uvedeným změnám v systému NP. Zda opravdu zaměstnanci nemoci přecházejí 46

z důvodu velkého finančního propadu související se změnou dávkového systému (procedurou při čerpání dávky v nemoci) a zavedením nových opatření a prvků, neboť vedou k zhoršení životní situace zaměstnanců a jejich rodin. Dále se výše uvedené změny zákona mohou projevit na úkor zdraví zaměstnanců v následujících letech. Na tuto otázku by nám měla dát odpověď empirická část práce. Břeclavský deník.cz napsal: „ Stává se tak, že lidé s teplotami chodí běžně do práce, protože neschopenku nechtějí. Neradi by totiž přišli o část své výplaty. „Není to z našeho pohledu vůbec dobře. Jsou to resty do budoucna. Když se například první týdny chřipky nevyleží, tak to pak může znamenat komplikace,“ varuje lékař před možnými následky. (Lidé často marodí bez neschopenky, 2011)

8.6 Dílčí závěr Můžeme konstatovat, že všechny navržená opatření - předpokládané efekty změn v NP splnily své cíle. Jedním z hlavních efektů měl být dopad na veřejný rozpočet, celkově zeštíhlit celý systém, zajistit, aby jim protékalo co nejméně finančních prostředků, byl vyrovnaný a současně levnější. Dá se říci, že jde o efektivní boj proti zneužívaní dávek v době nemoci, ze strany zaměstnanců (snaha o uznání se práce neschopným při neexistenci objektivních zdravotních potíží), zaměstnavatelů (řešení ekonomických potíží, tím že poslal zaměstnance na nemocenskou a uspoří, tak na mzdách, sezónní práce, nedostatek výroby) a lékařů (spokojený pacient, udržení pacienta, dle toho jsou odměňováni zdravotní pojišťovnou) a dalších subjektů, proto byly posíleny ochranné prvky systému zavedením sankčních opatření a vymezení konkrétních povinností jednotlivým subjektům. Jedním z nástrojů je tedy posílení odpovědnosti subjektů nemocenského pojištění (zaměstnavatelů, zaměstnanců, lékařů), které by vedlo ke snížení neodůvodněné pracovní neschopnosti, v případech kdy je systém využíván ke kompenzaci

jiných,

než

systémem

předpokládaných

situací.

Zapojil

do

systému

zaměstnavatele, který se finančně podílí na zabezpečení zaměstnanců v době nemoci, s cílem zaměstnavatele motivovat ke spolupráci, čímž je zvýšena efektivnost společenské kontroly. Přesněji je definován režim dočasně práce neschopného zaměstnance a s tím spojené sankce za porušení, dochází ke změnám ve výpočtu a konstrukci dávek. Ovšem pořád zůstává otázkou, zda všechny zvolené změny a použité nástroje a prvky odpovídají ekonomickým podmínkám a životní situaci zaměstnanců v ČR, zda se negativně nepromítají na životní situaci v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky. Z výše uvedené teoretické části je patrno, že všechny zvolené nástroje zaměřující se na snižování „nemocenského“ nejsou pro zaměstnance optimálně nastaveny. Například podle názorů 47

některých lékařů, jak již bylo v teoretické části práce podotknuto, na základě takto nastavených podmínek může dojít ke zhoršení zdravotního stavu zaměstnanců a tím ke zhoršení životní situace celé rodiny a k daleko většímu zatížení nejenom nemocenského systému, ale i systému zdravotního.

48

9 Nemocenské pojištění v právu EU a koordinace nemocenského pojištění jako ochrana migrujících zaměstnanců 9.1 Nemocenské pojištění v právu EU Evropská unie je založena na evropských kulturních a historických tradicích, jež evropské národy mnohá století postupně vytvořily a pěstovaly. Výsledkem společného úsilí Evropské unie je zakotvení lidských práv v mnoha evropských i světových mezinárodních dokumentech jako základní premisy úspěšného vývoje mezinárodního společenství i Evropy jako takové. Součástí lidských práv jsou cca od poloviny 20. století rovněž práva sociální, garantována nejdříve vnitrostátními právními řády vyspělých států a na jejich základě pak rovněž prosazena do textů mezinárodních smluv (Koldinská, Pikorová, Švec, Tomeš, 2012, s. 14) Důraz na lidská práva, a tedy i na práva sociální představuje jednu z důležitých „hybných sil“ vývoje primárního práva. Důraz na lidská práva a rovnost zacházení, jenž se v rámci EU konkretizoval mimo jiné také v zajištění čtyř základních svobod pohybu, dal vzniknout volnému pohybu osob a v jeho důsledku rovněž koordinaci sociálního zabezpečení (Štefko, Koldinská, 2013, s. 78). (Pennigs, 2003, s. 9) říká, že volný pohyb je vnímán jako přínos pro ekonomický rozvoj členských států, protože mohou mít prospěch z důsledků optimální alokace práce. Zajištění volného pohybu pracovníků přes národní hranice vyžaduje aktivní opatření. Důležitá část těchto aktivních opatření musí být přijata v oblasti sociálního zabezpečení, protože nelze očekávat odchod pracovníků do zahraničí, pokud by měl negativní dopad na jejich práva na dávky. Česká republika je od 1. května 2004 členským státem Evropské unie (EU). Vstupem ČR do Evropské unie se začalo na ČR vztahovat evropské právo sociálního zabezpečení. Členství v tomto společenství evropských států s sebou přináší větší požadavky na instituce při zajišťování práv v oblasti sociálního zabezpečení u migrujících osob. (MP/Úvod do provádění evropského práva sociálního zabezpečení, 2010 s. 4). Je nutné, aby byly odstraněny překážky v přemístění do jiného členského státu EU z důvodu vstupu na trh práce v jiném členském státě, svoboda pohybu musí být realizována nediskriminačním způsobem, aby migrující pracovníci neutrpěly ztrátu práv, které vyplývají ze sociálního zabezpečení. (/MP/Úvod do provádění evropského práva sociálního zabezpečení, 2010). Nesmí nedocházet k situaci, že by migrující pracovníci zůstali bez sociální ochrany, v nemocenském pojištění bez výplaty dávek v období vzniklé sociální události (nemoci). 49

9.2 Koordinace sociálního zabezpečení jako sociální ochrana migrujících zaměstnanců Jedním ze základních principů EU je právo občanů na volný pohyb. Pro oblast sociálního zabezpečení z toho vyplývá povinnost členských států zacházet s migrujícími občany států EU a EHP stejně jako s vlastními státními příslušníky tak, aby nebyla omezena jejich možnost pracovat v různých zemích tohoto prostoru. (MP/Úvod do provádění evropského práva sociálního zabezpečení v působnosti ČSSZ, 2010 s. 4) Protože jsou sociální systémy jednotlivých států EU odlišné, z důvodu odlišných životních standardů, rozdílných kulturních kořenů, tradic jak již bylo podotknuto výše, začaly si jednotlivé státy brzy uvědomovat potíže, které mohou způsobovat rozdílné autonomní sociální systémy z důvodu volného pohybu osob. Proto začalo docházet k zavádění určitých společenských standardů do národních právních předpisů, a to cestou vzájemného provázání existujících národních soustav. Přes jisté úspěchy dosažené při sjednocování podmínek obsažených v různých národních systémech sociálního zabezpečení je dosažení jejich plné harmonizace otázkou zatím nedohledné budoucnosti. Avšak je možné vzájemné provázání, a v tomto případě hovoříme o koordinaci. (Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie, 2009) (Pennigs, 2003, s. 11) uvádí následující: Koordinační pravidla jsou pravidla mezinárodního práva sociálního zabezpečení, určená k takovému vzájemnému provázání systémů sociálního zabezpečení (i ve vztahu k dalším mezinárodním předpisům), které by umožňovalo úpravu mezinárodních otázek s cílem ochránit postavení migrujících pracovníků, jejich příslušníků a podobných skupin osob v sociálním zabezpečení. Koordinace ponechává národní předpisy beze změn, což znamená, že rozdíly mezi národními systémy zůstávají. Koordinace nicméně nahrazuje ta, a pouze ta, národní pravidla, která jsou pro migrujícího pracovníka nevýhodná. Nejdůležitějšími právními předpisy v této oblasti jsou tzv. koordinační nařízení - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 987/2009, která od 1. 5. 2010 nahrazují Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a Nařízení Rady (EHS) č. 574/72 . Smyslem Nařízení je zajistit, aby migrující pracovníci zaměstnání ve více zemích neztratila své nároky na sociální dávky z důvodu jiného občanství, bydliště, či proto, že v žádném z nich nesplnila potřebnou dávku pojištění stanovenou předpisy té které země. Jde o nároky bezprostředně související s právem občanů na svobodný pohyb.(Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie, 2009, s. 7). 50

Nařízení obsahují pravidla, jejíchž cílem je především určit, který stát je odpovědný za výběr pojistného a poskytování dávek. Nařízení fungují tak, že u migrujících osob v závislosti na jejich konkrétní situaci jednoznačně určí, podle předpisů, kterého státu jí má být např. poskytnuto nemocenské. Migrující osoba, která využívá právo na volný pohyb pracovních sil nesmí být v horším postavení např. při vzniku sociální události, než osoba, která trvale žila a pracovala jenom v jediném státě. Koordinace sociálního zabezpečení je založena na čtyřech základních principech 9.2.1 Základní principy koordinace Základní charakteristikou koordinace systému sociálního zabezpečení jsou volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Svoboda pohybu osob, která je pro koordinaci sociálního zabezpečení rozhodující, vychází z článku 45 Lisabonské smlouvy (dřívějšího článku 39 Smlouvy o ES, resp. článku 48 Římské smlouvy o založení EHS). Ty přiznávají občanům členských států právo pracovat kdekoliv v rámci společenství (Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie, 2009, s. 6) Z výše uvedeného vychází čtyři principy koordinace národních sociálních systémů: rovnost zacházení (jste-li pojištěn v členském státě, podléháte stejným právům a povinnostem jako státní příslušníci dotyčného státu) aplikace právního řádu jediného státu (pojištění v jednom členském státě, v daný okamžik můžete být pojištěni pouze v jednom členském státě) zachování nabytých práv (výplata dávek do ciziny, export dávek, získáte-li nárok na dávku v jednom členském státě, dávka vám bude vyplácena i v případě, kdy se přestěhujete do jiného členského státu sčítání dob pojištění (nezískáte-li potřebnou dobu pojištění v jednom členském státě pro vznik nároku na dávku, připočtou se k této době pojištění i doby pojištění získané v jiných členských státech (Koordinace sociálních systémů v Evropské unii, 2010, s.34) Rovné zacházení Migrující osoba se může setkat s tím, že předpisy o sociálním pojištění hostitelské země zahrnují pravidla, ze kterých vyplývá diskriminace z důvodů státní příslušnosti. Taková diskriminace může například spočívat v kvalifikačních podmínkách pro vstup do sociálního systému nebo v podmínkách pro poskytování dávek. (Sociální zabezpečení osob migrující v rámci Evropské unie, 2009, s. 8) 51

Jedním z pilířů celého práva ES je základní princip, který zakazuje veškerou diskriminaci, otevřenou i skrytou z důvodu státní příslušnosti a je zakotven v článku 12 Smlouvy o ES, resp. čl. 18 Lisabonské smlouvy. (Koldinská, Pikorová, Švec, Tomeš, 2012). Nesmí nastat situace, kdy bude zacházeno odlišně s pojištěným zaměstnancem z jiného členského státu a zaměstnancem té dané země. Aplikace právního řádu jediného státu Tento princip se zaobírá problematikou určování příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení. Aplikací příslušných ustanovení koordinačních nařízení EP a Rady ES č.883/2004 a 987/2009 by nemělo dojít k situaci, aby migrující osoba byla pojištěna ve více státech (pozitivní kolize zákonů) a nebo naopak v žádném z nich (negativní kolize – absence pojištění). Základním pravidlem pro určení příslušnosti k právním předpisům je aplikace právních předpisů státu, kde zaměstnaná osoba pracuje (výkon výdělečné činnosti – lex loci laboris), bez ohledu na místo jejího bydliště.(Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie, 2009). Tudíž to znamená, že nesmí nastat situace, aby migrující zaměstnanec byl nemocensky pojištěn v několika státech EU a nebo naopak nebyl pojištěn z důvodu kolize právních řádů vůbec. Zachování nabytých práv Zajišťuje migrujícím pracovníkům, kteří v některém členském státě nabyli práva na dávku, výplatu dávek do kteréhokoli jiného členského státu pokud se například chtějí vrátit do země svého původu. Podle tohoto principu se státy vzdávají všech doložek vyžadujících trvalé bydliště pro výplatu dávek a nesmí být pracovníkovi dávka upřena, z důvodu, že pobývá v jiném členském státě. (Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie, 2009). Některé země mají totiž v národních legislativních opatření uzákoněno, že pokud vznikl nárok na dávku musí být vyplacen pouze osobě, která má trvalý pobyt v té zemi, tudíž by mohla migrující osoba přijít o svoji dávku. Tento princip je dosti problematický, neboť některé státy pokud se zaměstnanec přesídlí nechtějí dávku nadále poskytovat, s tím že se zaměstnanec přesídlil do jiného členského státu a tudíž mu nárok zaniká, což je nepřípustné. Zaměstnance má na dávku podle zachování nabytých práv nárok, ať přesídlí do jakéhokoliv státu EU. (Štefko, Koldinská, 2013, s. 87) uvádí, že nařízení 883/2004 upravuje koordinaci systémů sociálního zabezpečení, tzn. jednotlivých dávek které v členských státech existují tak, aby

52

v sociálních systémech členských států nedocházelo k diskriminaci migrujících pracovníků na základě jejich občanství, ale rovněž, aby v každém okamžiku podléhali pouze jednomu systému a aby neztráceli nárok na dávky v důsledku změny bydliště (export dávek). Bez příslušné koordinace by o dávky mohli přijít.

Sčítání dob pojištění Ve všech členských státech je nárok na určitou dávku podmíněn získáním určité doby pojištění. Mnoho pracovníků stráví část svého života v jednom a část v jiném členském státě, a přitom nesplní předepsanou dobu pro nárok na dávku v některé z nich. Koordinační nařízení č.883/04 ustanovuje, že pro získání nároku na dávky je třeba tam, kde to připadá v úvahu, přihlédnout i k dobám pojištění v jiných členských zemích. Princip sčítání dob pojištění pro přiznání nároku platí pro všechny druhy dávek. (Sociální zabezpečení osob migrujících osob v rámci Evropské unie, 2009)

9.3 Orgány Evropské unie a jejich vliv na aplikaci koordinačních pravidel v rámci NP K zajištění bezchybného fungování celého systému koordinačních pravidel je zapotřebí zajištění spolupráce mezi členskými zeměmi EU v oblasti koordinačních pravidel sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění. Proto je nutná existence řídících a poradenských orgánů EU, které zajistí jednotnou interpretaci příslušných právních předpisů. Orgány EU, které mají vliv na aplikaci koordinačních pravidel v rámci NP a zdroje práva sociálního zabezpečení EU uvádím v příloze č. 3 Koordinace se nevztahuje z územního hlediska pouze na všech 27 členských států EU, ale i na další tři státy jež nepatří do EU, ale pouze do Evropského společenství volného pohybu Norsko, Island a Lichenštejnsko a na víc na Švýcarsko. Celkem se tedy používají koordinační předpisy v 31 státech Evropy. (Koldinská, Pikorová, Švec, Tomeš, 2012) Aplikují se pomocí evropských formulářů, které uvádím v příloze č. 4.

9.4 Kompetentní instituce provádějící koordinaci nemocenského pojištění K bezchybnému zajištění koordinace sociálního zabezpečení a tudíž i nemocenského pojištění je třeba institucí, které koordinaci systémů sociálního zabezpečení aplikují, které spravují jednotlivé systémy sociálního zabezpečení, poskytují informace o aplikaci koordinačních nařízení v rámci EU, o právech pojištěnců, které se přiznávají migrujícím zaměstnancům v rámci členských států. 53

Politicky nejvýznamnější roli bezpochyby hrají tzv. příslušné úřady, což jsou zpravidla ministerstva, nebo obdobně definované úřady a orgány výkonné moci jednotlivých členských států, zodpovědné za příslušnou koordinovanou oblast sociálního zabezpečení. (Koldinská, Pikorová, Švec, Tomeš, 2012, s.181) Koordinační nařízení dále rozeznává tzv. kompetentní instituci, což je zpravidla instituce, u které je dotčená osoba pojištěna v době, kdy se poskytuje dávka, a tzv. institucí v místě pobytu či bydliště. (Koldinská, Pikorová, Švec, Tomeš, 2012, s. 182) Kompetentní institucí v ČR je ČSSZ, která je určená pro provádění konkrétních ustanovení Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č.883/2004 a 987/2009 v oblasti důchodů, peněžitých dávek v nemoci a mateřství, peněžité dávky vyplacené při pracovních úrazech a nemocech z povolání poskytované z nemocenského a důchodového pojištění. Je povinna respektovat a aplikovat primární právo EU obsažené v základních smluvních dokumentech, které se týká především institutu volného pohybu osob. Hraje důležitou roli pro zajištění mezinárodní spolupráce při provádění evropských koordinačních předpisů jako styčný orgán. (MP/Úvod do provádění evropského práva sociálního zabezpečení v působnosti ČSSZ, 2010) Styčné orgány jsou samostatné instituce, které usnadňují vzájemnou komunikaci mezi systémy různých států EU a mezi jejich institucemi v konkrétních případech, jak v otázkách metodických, tak i výkladových.

9.5 Nemocenské systémy ve vybraných evropských zemích Jak jsem výše podotkla nedochází v zemích EU k úplné harmonizaci národních předpisů v nemocenském pojištění, ale k jejich koordinaci, tudíž jednotlivé národní předpisy zůstávají zachovány a jsou nahrazovány předpisy, které by byly pro migrující pracovníky překážkou např. diskriminující či nevýhodná ve volném pohybu osob. Vzhledem k zaměření mé diplomové práce, považuji za nutné se zmínit o základních informacích NP ve vybraných zemích EU, neboť jednotlivé právní úpravy nemocenského pojištění EU dopadají na občany ČR pracujících v zemích EU při vzniku sociální události (nemoci) a čerpání dávek nemocenského pojištění z cizozemského pojištění. Nemocenské pojištění je součástí systémů sociálního zabezpečení ve všech evropských státech a poskytuje zejména náhradu ušlého příjmu v případě nemoci. Tyto sociální systémy sociálního zabezpečení se od sebe liší. Systémy a jejich organizace se liší z důvodu historických zkušeností, (hodnotové a kulturní tradice) v závislosti na ekonomických, demografických a politických faktorech. Rysem společným všech evropských systémů je vysoká míra solidarity mezi občany. 54

V Evropě můžeme identifikovat čtyři modely řešení s odlišnými doktrínami, i když technické nástroje se podobají. (Koldinská, Pikorová, Švec, Tomeš, 2012, s. 12) V zásadě lze v Evropě rozlišit dva přístupy k zajištění nároků a potřeb obyvatel v případě nemoci, obvyklé v evropských zemích. První z nich spočívá ve státem organizovaných systémech dávek v nemoci, v nichž je stát určovatelem i správcem systému. V těchto systémech je zpravidla určujícím faktorem pro získání nároku na dávky bydliště na území daného státu. Typickým rysem těchto systémů je financování prostřednictvím státního rozpočtu např. Velká Británie. (Koldinská, Pikorová, Švec, Tomeš, 2012, s. 85) VB je představitelkou liberálního systému, kde jsou uplatňovány anglosaská práva, kde dominuje myšlenka chudinského zákonodárství, lidé se mají postarat sami o sebe a stát se má postarat jen o důstojné podmínky pro všechny. (Koldinská, Pikorová, Švec, Tomeš, 2012, s.12) Druhý obvyklý přístup spočívá v přenesení správy systému na více či méně samosprávné a nezávislé instituce, které v rozsahu daném zákonem spravují prostředky vybraného pojistného a přerozdělují je přímo či nepřímo jednotlivým příjemcům. V těchto systémech je zpravidla základní podmínkou pro účast v systému na nárok na dávku výkon výdělečné činnosti a s tím související hrazení pojistného. Představitelem tohoto systému je ČR. Rozdíly mezi systémy jednotlivých států dále spočívají v rozsahu působnosti jednotlivých systémů. V některých státech je správa věcných dávek zdravotního pojištění oddělená od správy peněžitých dávek. V jiných státech jsou oba typy dávek považovány za součást jednoho nemocenského pojištění, spravovaného v rámci stejného systému sociálního zabezpečení (např. Rakousko, Německo) (Koldinská, Pikorová, Švec, Tomeš, 2012, s. 85). V některých státech je nemocenské pojištění financováno z daní jako například ve Španělsku. Některé členské státy požadují pro uplatnění nároku dávky v nemoci tzv. čekací dobu, tj. určitou relevantní dobu pojištění, která předchází nemoci nebo odpracování určitého počtu dní např. v Belgii 120 dní, v Řecku 100 dní. Čekací doba má vliv na podpůrčí dobu (např. Dánsko má 120 hodin v předchozích 13 týdnech, je-li plátcem sociální úřad) nebo placení pojistného v určeném období (Francii, Irsko, Španělsko). V ČR čekací doba stanovena není.Ve většině členských státech EU a např. v Německu, Nizozemí, Rakousku,Itálii, Finsku, Lotyšsku, Slovinsku, Švédsku, Slovensku a dalších se čekací doby pro dávky spojené s existencí dočasné pracovní neschopnosti, alespoň u zaměstnanců, nevyžadují. (Comparative Tables on Social protection in the Member States, MISSOC, European Commission 2002 in Chvátalová, 2003) V členských zemích EU pobírá nemocenskou zaměstnanec, který byl uznán lékařem dočasně pracovně neschopným k výkonu své práce a předloží potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, ve většině zemí do třech kalendářních dnů od vzniku sociální události. 55

V členských státech EU jsou plátci dávek z nemocenského pojištění příslušné sociální instituce sociální pojišťovny, zdravotní pojišťovny či případně zaměstnavatelé. Poskytování náhrady mzdy a podrobnou výši nemocenského ve vybraných zemích EU uvádím v příloze č. 5 Shrnutí Můžeme konstatovat, že ve členských státech existují rozdílné systémy NP, proto aplikace koordinačních nařízeních v souvislosti s uplatnění dávky v nemoci, která souvisí s migrací osob za prací (volný pohyb osob) je v současné době tím nejlepším řešením. Pokud by se koordinační nařízení v oblasti získání nároku na dávku v době sociální události (nemoci) neaplikovaly a muselo by se tedy postupovat podle právních předpisů dané země, docházelo by k výraznému omezení získání nároku na nemocenské dávky.

56

10 Aplikace základních principů koordinace v souvislosti s dávkami v nemoci u migrujících zaměstnanců 10.1 Pěněžité dávky v nemoci poskytováné v rámci aplikace koordinačních nařízení EU Jedná se o dávku, jejichž účelem je zajištění materiálního zabezpečení. Nahrazují tedy příjem mzdu, (ušlý plat) v důsledku nemoci. Slouží k zajištění životních potřeb nemocného, popřípadě jeho rodiny. Nemocenské dávky jsou vypláceny dle legislativních opatření země, kde je osoba pojištěna bez ohledu, kde pobývá či bydlí. Jsou vypláceny kompetentní institucí státu pojištění přímo příjemci dávky. Pokud tedy český občan pracuje a je pojištěn v jiném státě EU a onemocní, bude dostávat peněžité dávky v nemoci podle národních předpisů toho státu, které se řídí koordinačním Nařízením Evropského parlamentu a Rady ES č. 987/2009.

10.2 Komplikace při uplatnění nároku na dávky v nemoci v souvislosti s dodržováním základních principů koordinace. Na základě aplikace koordinačního nařízení musí kompetentní instituce zemí EU přijímat žádosti o uplatnění dávky v nemoci. V některých případech jsou pro jednotnou komunikaci mezi institucemi členských států zpracovány jednotné formuláře, dle dohodnutého vzoru, které umožní institucím komunikovat i bez znalosti jazyka, ve kterém je zrovna formulář vyplněn. Tyto formuláře se nazývají E- Formuláře . V této oblasti se uplatňují všechny čtyři základní principy koordinace. Ve většině států je nárok na peněžité dávky podmíněn splněním určité doby pojištění zaměstnání (tzv. čekací doba).U osob, které postupně pracují nebo bydlí v několika členských státech, může dojít k situaci, kdy ani v jednom z těchto států nesplní potřebnou dobu, pojištění, zaměstnání nebo bydlení. (Koldinská, Pikorová, Švec, Tomeš, 2012,s.114) V takovém případě se uplatní princip sčítání dob pojištění. K tomuto účelu se používá formulář E 104 – potvrzení týkající se sčítání dob pojištění zaměstnání nebo bydlení. Bez nadnárodní úpravy vzájemného uznávání dob pojištění by nebyl umožněn plynulý přechod migrujících zaměstnanců z režimu sociálního zabezpečení jednoho státu do systému státu druhého. Z druhé strany se, ale toto už jeví v konkrétních případech jako poměrně komplikovaná záležitost, neboť to vyžaduje spolupráci vícero orgánů a institucí dotčených států, pokud je například nutné zohlednit doby pojištění získané během rozhodného období ve více členských státech. Tento formulář je tedy vystaven institucí, kde byla osoba naposledy zaměstnána. Problémem se stává, že se vyskytují mimořádně dlouhé lhůty při předávání informací o migrujících osobách. 57

Ze statistik OSSZ mohu potvrdit, že čekací doba vyžadovaného formuláře i po opakovaných urgencích trvá 3 až 4 měsíce. Migrující osoby zůstávají v důsledku zdlouhavých lhůt bez prostředků a dostávají do nepříznivých životních podmínek a mohou se tak ocitnout v síti sociálních dávek např. musí požádat o podporu v hmotné nouzi, pokud nemají dostatečné úspory nebo nemají možnost pomoci širší rodiny. Vznik pracovní neschopnosti a délku jejího trvání potvrzuje lékař nebo instituce ve státu bydliště či pobytu, podle toho, kdo za tuto činnost ve státě pobytu či bydlišti zodpovídá. Údaje uvedené v potvrzení o pracovní neschopnosti pojištěné osoby vydané v jiném členském státě na základě lékařských nálezů ošetřujícího lékaře nebo instituce mají pro příslušnou instituci, která dávku vyplácí stejnou právní hodnotu, jako by bylo potvrzení vydáno ve státu pojištění. V tomto případě se jedná o princip rovného zacházení. Tento princip v souvislosti s uplatněním nároku na dávku se jeví jako nejvíce problematický, neboť skutečnost, že potvrzení o pracovní neschopnosti a délku jejího trvání posuzují lékaři nebo instituce státu pobytu, může být zdrojem sporů, z důvodu ne zcela shodných názorů na posouzení situace pracovníka. Například instituce může pochybovat o správnosti a platnosti vystaveného potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, obrátí se s žádostí o prošetření na instituci místa pobytu či bydliště prostřednictvím styčného místa dotyčného členského státu a opět se procedura ohledně výplaty dávky může prodlužovat o několik měsíců. Dále s aplikací tohoto principu narážíme na překážky, kdy některé členské státy při procesu uplatnění dávky v nemoci nerespektují koordinační nařízení a prosazují své národní předpisy. Nejčastější problémy se vyskytují ve spolupráci s Německem. Klienti, kteří jsou pojištěni v Německu přicházejí na OSSZ s tím, že německá strana dávky zadržuje, nebo že přicházejí z několika měsíčním zpožděním. Při opakovaných urgencích nám je většinou sděleno, že potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti vystavené ošetřujícím lékařem v ČR je pro ně nedostatečné. Přitom instituce je povinna uznat doklad bez nutnosti dalšího ověřování i když není k dispozici číslo diagnózy dle Mezinárodní klasifikace nemocí, to je nutné až když je DPN delší než 60 kalendářních dnů. K dalšímu zdržení může docházet z důvodu, že si cizozemská instituce vyžádá přešetření zdravotního stavu lékařskou posudkovou komisí v státu pojištění. Osoby se pak v důsledku nerespektování koordinačních nařízení zahraničních institucí a s tím spojené administrativní náročnosti dostávají opět do problémů. Důsledkem toho se mohou dostávat do finančních obtíží a ohrožuje to samozřejmě jejich životní situaci a jejich rodiných příslušníků v době sociální události (nemoci). Dalším problémem, s kterým se setkáváme při proceduře výplaty dávek nemocenského pojištění je výplata dávky z ochranné lhůty. Zde dochází ke konfliktu s principem zachování 58

nabytých práv. Opět některé země EU přistupují k tomuto principu dosti osobitě a vykládají si koordinační nařízení dle svého způsobu. Ze statistiky OSSZ vyplývá, že problémovým státem v této oblasti je Slovensko. Jde o pracovníky, kteří v ČR ukončí pracovní poměr a vrátí se zpět na Slovensko. Instituce v ČR – ČSSZ trvá na tom, aby byla dávka vyplacena na Slovensku dle aplikačních předpisů koordinačních nařízení, neboť přestali podléhat právním předpisům ČR (nevztahuje se na ně tedy institut ochranné lhůty dle zákona č. 187/2006) a měli by podléhat právním předpisům státu bydliště, tudíž peněžité a věcné dávky by měli dostávat podle předpisů a ustanovení, kde mají bydliště. Osobám tudíž nenáleží dávky v nemoci z ochranné lhůty z pracovního poměru v ČR a Slovenská sociálna poisťovna také odmítá dávky vyplatit s odvoláním na právní předpisy ČR a tyto občany si instituce neustále přehazují. Tyto občané se pak ocitají v složitých sociálních situacích. Princip jednoho pojištění v souvislosti s výplatou dávky nemocenského pojištění se jeví jako bezproblémový.

10.3 Postup při uplatnění nároku na peněžité dávky v nemoci pojištěnců podléhajících právním předpisům jiného členského státu,kteří pobývají nebo bydlí na území ČR Postup při uplatnění nároku na peněžité dávky v nemoci se řídí podle koordinačních Nařízení 987/2009. Pokud vznikne dočasně pracovní neschopnost u pojištěnce podléhající předpisům jiného členského státu v době pobytu ČR, navštíví tento pojištěnec lékaře, který mu vystaví český tiskopis „Potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti“ dále jen DPN stejným způsobem jakoby šlo o českého pojištěnce. Ošetřující lékař má dále povinnost podle čl. 27 (1) nařízení povinnost potvrdit pojištěnci pravděpodobnou trvání DPN. Cizí pojištěnec následně zašle díly DPN III. a IV. příslušné instituci v jiném členském státě, díl II si ponechá. Při ukončení DPN pak pojištěnec odevzdá díl II. a od ošetřujícího lékaře obdrží díl V., který opět zasílá do zahraničí sám. (MP/Provádění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 a 987/2009 v oblasti peněžitých dávek v nemoci a mateřství, 2010) Tento postup je platný od 1. 5. 2010. Z jedné strany došlo k zjednodušení administrativních postupů, neboť dle předchozích postupů výplaty dávky zprostředkovávaly instituce pojištění pomocí E formulářů. Spolu s potvrzení o DPN IV. a V. dílem musel být ještě podle minulých platných nařízeních vystaven formulář E 115 k IV. dílu o DPN, E 118 k dílu V. o DPN a E116 – lékařská zpráva týkající se pracovní neschopnosti, kde lékař uvedl pravděpodobnou dobu trvání pracovní neschopnosti. Musím konstatovat, že výplata dávky ze zahraničí byla většinou zprostředkována a vyplacena rychleji, neboť opět ze statistiky OSSZ vyplývá, že některé 59

zahraniční instituce nerespektují nový postup a vyžadují neustále spolu s potvrzení o DPN vystavit a zaslat E formuláře, tím prodlužují výplatu dávky, která se může prodloužit o několik týdnů či měsíců.

10.4 Postup při uplatnění nároku na dávky v době nemoci českých pojištěnců v případě bydliště nebo pobytu na území jiného členského státu Vznikne – li DPN u českého pojištěnce na území jiného členského státu, navštíví pojištěnec ošetřujícího lékaře a nechá si vystavit vnitrostátní potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti s předpokládanou dobou jejího trvání. Potvrzení vydané lékařem pojištěnec zašle přímo svému zaměstnavateli a přiloží „přílohu k žádosti o dávku“, tento tiskopis je zveřejněn na internetových stránkách ČSSZ. Instituce místa bydliště pak potvrzení o pracovní neschopnosti neprodleně předá příslušné instituci (OSSZ). (MP/Provádění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 a 987/2009 v oblasti peněžitých dávek v nemoci a mateřství, 2010) Často se setkáváme s tím, že instituce zašle formulář místo OSSZ zdravotní pojišťovně, neboť v některých členských státech EU vyplácí dávky zdravotní pojišťovny (nemocenské kasy) a opět se procedura uplatnění dávky zpožďuje. Velmi často dochází k situaci, že zahraniční lékař odmítne českému pojištěnci vystavit vnitrostátní doklad o pracovní neschopnosti, čímž je porušen princip rovného zacházení a vykazuje tímto jednáním diskriminační prvky. Opět se statistiky OSSZ vychází, že z takovým to jednáním se nejvíce setkáváme při spolupráci s Německem a Nizozemskem. Není - li tedy v daném státě místa pobytu pojištěnce vydáno ošetřujícím lékařem potvrzení o DPN zažádá pojištěnec o jeho vystavení instituci místa pobytu, která zajistí lékařské posouzení a vydání potvrzení o pracovní neschopnosti, čímž se proces uplatnění dávky opět prodlužuje. Za mé praxe se vyskytl případ, kdy německý lékař odmítl českému pojištěnci, který utrpěl úraz vystavit potvrzení o DPN. Pojištěnec se neorientoval v postupu koordinačních nařízení, nevěděl, že má požádat zahraniční instituci o vystavení dokladu a odjel na dobu léčení zpět do ČR. Kazuistiku českého pojištěnce p. Libora uvádím v příloze č.8 Často dochází k situacím, že migrující pracovníci, kteří jsou pojištěni v cizí zemi si nechávají většinou plánované zdravotnické zásahy a operace provádět v ČR většinou z finančních důvodů a lepší zdravotní péče v ČR než je například Velká Británie či Španělsko. Důvodem většinou je, že v ČR většinou žije jejich rodina a mají zde zázemí. U pracovníka, který pracuje ve Španělsku došlo k situaci, že tamní zahraniční instituce nechtěla uznat český vnitrostátní doklad o DPN z důvodu nedostatečného vyplnění dokladu o DPN. Španělská instituce trvala na doplnění diagnózy českým lékařem. Přitom vyplanění diagnózy je nutné až při délce nemoci 60

delší než 60 dní, dle koordinačních nařízení. V tomto případě narážíme na problém, že tamní úředníci se dobře neorientují v aplikaci koordinačních nařízení, což ovlivňuje pružnost systému a jeho důsledky působí ve svém důsledku na klienta, tak že dávka se zpozdila opět o několik týdnů. Dle statistik OSSZ se výplaty dávky někteří pojištěnci dočkají v průměru po uplynutí třech měsíců, což je velmi dlouhá lhůta. Shrnutí Proces uplatnění dávky dle koordinačních nařízení zatím hodnotím dle zkušeností, které vycházejí z mé praxe na OSSZ a statistik. Podrobné vyhodnocení účelnosti systému koordinace (administrativní, časová zátěž, funkčnost, životní situaci v době čerpání dávek z důvodu v nemoci) bude provedeno až v empirické části mé práce, kde budou uskutečněny rozhovory z pojištěnci a provedeno jejich následné vyhodnocení. Ale už z dosavadních zkušeností a poznatků se jeví proces při uplatnění dávky v době nemoci v rámci aplikace koordinačních nařízení jako dosti složitý. Pokud by vše probíhalo standardním způsobem s včasnou výplatou „nemocenského“ by nebyl žádný problém, ale většinou při výplatě dávky zahraničními institucemi narážíme na různé komplikace, například na prvky diskriminačního jednání s migrujícími zaměstnanci. Některé zahraničních instituce si vynucují, aby byly plněny podmínky podle jejich národních předpisů, které výplatu dávky zdržují a zaměstnanci se následkem toho dostávají do existenčních problémů, které ohrožují jejich životní situaci v době jejich nemoci. Dochází ke zhoršení finanční situace rodiny. Z mé zkušenosti se domnívám, že k takovému jednání ze strany zahraničních institucí dochází z důvodu nedostatečné znalosti aplikace koordinačních nařízení úředníků, neboť každá zahraniční instituce si je vysvětluje po svém. Nejsou dodržovány stanovené postupy při aplikaci koordinačních nařízení. Pokud člověk onemocní krátkodobě, tak jeho životní situace v době nemoci není natolik ohrožena, ale zaměstnanci, kteří onemocní vážně a dlouhodobě se někdy díky dlouhodobému procesu mohou dostat do vážných problémů, mohou se stát závislými na pomoci rodiny nebo sociální síti a je tím ohrožena jejich životní situace (obvyklý životní standard). Může dojít k dlouhodobému snížení sociálně ekonomickému statusu celé rodiny a někteří jsou nuceni zažádat o finanční podporu ze systému pomoci. Efektivita celého systému se pak zcela rozplývá. V příloze č. 9 uvádím kazuistiku paní Marie.

10.5 Dílčí závěr Koordinace sociálního zabezpečení v rámci procesu uplatnění dávek nemocenského pojištění je velmi složitý proces. A dosáhnout v tomto směru dokonalé právní úpravy bude zřejmě

61

nadlidský výkon. Přestože jsou jasně daná pravidla při provádění koordinačních nařízení neustále narážíme v komunikaci s cizozemskými institucemi na problémy, na které doplatí klient, který z důvodu nemoci uplatňuje nárok na „nemocenské“. Z jedné strany je třeba pozitivně ohodnotit, že díky koordinačním nařízením je zajištěna sociální ochrana migrujících pracovníků, ale z druhé strany způsobují migrujícím pracovníkům značné potíže dlouhé výplatní lhůty, rozsáhlá administrativa, ověřování platných dokumentů atd. Jedním z problémů, které se vyskytují je, že koordinace se vztahuje na 31 států EU, každý stát má odlišný sociální systém, který se vyvíjí po staletí a odráží se z historických tradic, politické situace a silné ekonomiky, a proto je opravdu obtížné zajistit, aby všechny instituce používaly jednotná pravidla v rámci koordinačních nařízení. Můj názor je, že to spíše přináší odlišné koordinování a vlastní osobitost v přístupu k aplikaci koordinačních nařízení. Podle mého názoru je nutné zajistit rychlejší přenos informací a dokumentů mezi jednotlivými institucemi, je nutné investovat do programových podpor a jazykového vzdělání pracovníků, neboť dochází ke stále rostoucímu počtu migrujících pracovníků, které může postihnout sociální událost. Mělo by dojít k primární elektronické výměně dat dokumentů elektronickou cestou, která je zatím v nedohlednu. Elektronická komunikace by měla být základem komunikace mezi institucemi. Dále je nutná úzká spolupráce mezi institucemi různých států EU. Je důležité, aby se všechny instituce řídily stejnými pravidly, které by usnadňovaly jejich komunikaci ve prospěch migrujících pracovníků. Dále by měl být kladen důraz na to, aby mezi institucemi panovala důvěra ke všem dokumentům vystavených v jiném státě, aby nepanovala nedůvěra ve správnost postupu ze strany druhého státu. Důležité je, aby spory, nesprávný přístup úředníků či zahraničních institucí nepoškozovaly migrující osoby, které se v rámci sociální ochrany domáhají svých nároků a práv. Domnívám se, že kvalitu spolupráce může ovlivnit také pravidelné proškolování, semináře a vzájemná komunikace pracovníků provádějící tyto agendy ve všech členských státech. Je nutné, aby zahraniční instituce přistupovala ke koordinačním nařízením, jako když jde o jejich vlastní národní předpisy.

62

11 Metodologie 11.1 Cíle výzkumu První kapitola diplomové práce je věnována teoretickým východiskům systému NP v ČR a koordinačním nařízením EU v rámci systému NP, které vychází z formulace zodpovězení hlavní výzkumné otázky: Jak ovlivňuje systém NP životní situace vybraných zaměstnanců v ČR a vybraných migrujících pracovníků v rámci EU v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávek? Na základě teoretických poznatků bude hledána odpověď na hlavní výzkumnou otázku pomocí dílčích výzkumných otázek. Cílem je zobrazení životní situace vybraných zaměstnanců, kteří jsou pojištěnci v ČR a migrujících pracovníků v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky tzv. “nemocenského“. Důležité je zmapovat subjektivní názory, pohledy a hodnocení vybraných zaměstnanců, které mají zkušenosti s čerpáním nemocenských dávek jak ze systému v ČR, tak i z jiných systémů EU prostřednictvím českého nositele pojištění v rámci aplikace koordinačních nařízení EU a vidět tak reálně jejich životní situaci v této době. Klíčovým bodem je tedy odpověď na hlavní výzkumnou otázku, jak zaměstnanci definují, vyhodnocují změny, vývoj, respektive z nich vyplývající rizika, kterým systém NP ovlivňuje životní situace zaměstnanců v ČR a migrujících zaměstnanců v době jejich sociální události (nemoci), v souvislosti s čerpáním dávky.

11.2 Strategie výzkumu a výzkumná metoda Vzhledem k odpovědi na hlavní výzkumnou otázku byla zvolena metoda kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Výzkumníci častěji kombinují metody kvalitativního a kvantitativního výzkumu v jedné výzkumné akci. Snaží se tak využít výhody obou přístupů. Mluvíme pak o použití smíšeného plánu výzkumu nebo o smíšené výzkumné strategii (Hendl, 2005, s. 45) Důvodem výběru je snaha získat přehled o problematice systému NP v ČR a problematice NP v rámci koordinačních nařízení EU a tím porozumět, jak tato problematika, její vývoj, změny ovlivňují životní situace zaměstnanců v době nemoci v souvislosti čerpáním dávky, a následně tak porozumět zaměstnancům v různých životních situacích. Ve snaze uchopení celé složité problematiky je využito datové triangulace, která slouží k ověřování teoretických perspektiv (informací) z různých zdrojů. Například (Hendl, 2005) popisuje triangulaci jako proces k ověřování skutečností při zkoumání určitého a toho samého jevu, ale z kombinace různých metod, teoretických perspektiv, různých výzkumníků, různých lokálních a časových okolností. 63

První část mé diplomové práce je věnována teoretickým východiskům, studiu dokumentů, statistických údajů, analýze ukazatelů nemocenského pojištění, textů a publikací zveřejněné OSSZ, ČSSZ a MPSV pro získání přehledu o vývoji a změnách NP, neboť jsem si vědoma toho, že kvantitativní strategie, je vhodná k doplnění kvalitativního výzkumu na základě tzv. tvrdých dat. V rámci kvantitativní strategie byla využita - metoda sekundární analýzy dat. (Disman, 2000) říká, že sekundární analýza je jedna možnost, jak získat data, které potřebujeme a která již existují, a už mohla být někdy někým sebrána. Umožňuje nám rychlý přístup k požadovaným datům. V druhé části mé diplomové práce (empirické) bude použita metoda kvalitativního výzkumu, který pro účely své diplomové práci vidím, jako stěžejní. Dalším zdrojem informací budou polostandardizované rozhovory se zaměstnanci, které mají zkušenosti s čerpáním dávek v nemoci, jak v ČR, tak i z cizozemského pojištění v rámci aplikace koordinačních nařízení EU. Bude využito i kazuistik, které uvádím v příloze práce č.7., 8., 9. Přínos kvalitativního výzkumu spatřuji v mnohem hlubším vhledu do problematiky a to v hloubce poznání jednotlivých případů, neboť bude kladen důraz na to jak jedinci vnímají svoji životní situaci v době nemoci. Disman (2000, s. 289) uvádí, že posláním kvalitativního výzkumu je porozumění lidem v sociálních situacích a umožňuje tedy mnohem silnější vhled do lidské dimenze sociální situace.

11.3 Dílčí výzkumné otázky Na základě teoretických poznatků byly formulovány dílčí výzkumné otázky, které by měly přinést odpověď na hlavní výzkumnou otázku: Jak ovlivňuje systém NP podle vybraných zaměstnanců životní situace zaměstnanců v ČR a migrujících pracovníků v rámci EU v době nemoci a v souvislosti s čerpáním dávek? Dílčí výzkumné otázky byly stanoveny následovně: DVO 1: Jak vnímají systém NP zaměstnanci s ohledem na jejich životní situace ve vztahu s čerpáním dávky v nemoci? (Účelem této DVO je zjistit, jak změny, vývoj a současná podoba systému NP ovlivňuje životní situaci zaměstnanců v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky v nemoci. Zda se vybraní zaměstnanci v systému orientují, považují ho za spravedlivý, přiměřený při ztrátě příjmu a zajišťuje jim dostatečnou ochranu v době nemoci). DVO 2: Jak ovlivňuje životní situaci zaměstnanců v ČR nastavená procedura spojená s čerpání dávky v nemoci? (Účelem této DVO je zjištění orientace zaměstnanců při proceduře uplatnění nároku na dávku. Zjištění časové náročnosti, administrativní zátěže, a zároveň dostupnosti dávky při 64

nároku a celé proceduře čerpání dávky, jak toto ovlivňuje životní situaci zaměstnanců). DVO 3: Jak ovlivňuje systém NP ve vztahu s čerpáním dávky v nemoci chování zaměstnanců z důvodu ovlivnění jejich životní situace? (Účelem této DVO je zjištění, jak ovlivňuje systém NP a s tím spojená procedura při uplatnění dávky v nemoci chování, postoj zaměstnanců, jejich životní situaci v souvislosti s tím, když onemocní, zda se rozhodnou čerpat dávky v nemoci či nikoliv. Zda tím, jak je systém nastaven motivuje zaměstnance k práci a je tedy využíván k účelu jemu určenému.) DVO 4: Jak vnímají migrující pracovníci koordinačních nařízení EU v rámci systému NP s ohledem na jejich životní situaci v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávky? (Účelem této DVO je zjištění orientace zaměstnanců v cizozemských systémech NP v rámci koordinačních nařízení EU, zda výše dávky z cizozemských systému pokryje obvyklou životní úroveň migrujících zaměstnanců, zda koordinační nařízení v rámci systému NP je účelné a plní svou ochranou funkci v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky a jak ovlivňuje životní situaci migrujících zaměstnanců.) DVO5: Jak ovlivňuje životní situaci migrujících pracovníků procedura s uplatněním a čerpáním dávky v nemoci v rámci koordinačních nařízení EU? (Účelem této DVO je zjištění orientace zaměstnanců ve změnách koordinačních nařízení v rámci systému NP při uplatnění a následné proceduře uplatnění dávky. Zjištění časové náročnosti, administrativní zátěže, zároveň dostupnosti dávky při nároku a celé proceduře čerpání dávky z cizozemského systému pojištění prostřednictvím české instituce. Zda koordinační pravidla EU jsou přínosná v rámci systému NP v souvislosti s uplatněním a čerpáním dávky a pomáhají zabezpečovat migrující zaměstnance v době jejich nemoci, a jak toto vše ovlivňuje životní situace migrujících zaměstnanců.)

11.4 Kvalitativní výzkumná strategie (Hendl 2005, s. 50) říká, že kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách. Kvalitativní výzkum používá induktivní formy vědeckých metod, hloubkové studium jednotlivých případů, nejrůznější formy rozhovorů a kvalitativní pozorování. Cílem je získat popis zvláštnost případů, generovat hypotézy a rozvíjet teorie o fenoménech světa, probíhá nejčastěji v přirozených podmínkách sociálního prostředí.( Hendl, 2005, s. 63) Začátek výzkumného procesu nespočívá tedy v ověřování teorie, ale ve sběru dat pozorováním či rozhovorem a závěrem je nová sociální teorie, kterou použijeme při interpretaci dat. Na rozdíl od kvantitativního výzkumu, který používá deduktivní logiku a dává důraz na testování hypotéz. Na začátku je problém existující v teorii, který je přeložen do hypotéz

65

(hypoteticko-deduktivní model). (Disman, 2000) (Disman, 2000) uvádí, že problémem kvalitativního výzkumu může být problém nízké reliability, (spolehlivost při opakovaném měření získat shodné výsledky), neboť standardizace v kvalitativním výzkumu je slabá. Naproti tomu má výzkum vysokou validitu, neboť volná forma otázek a odpovědí nevynucuje omezení, jaké existují v kvantitativním výzkumu, který vyžaduje velice silnou standardizaci. (Disman, 2000, s. 290) kvantitativní a kvalitativní výzkum jsou vzájemně komplementární, neboť výstup z jednoho typu výzkumu je převzat druhou metodou a znalost tak může být kumulována a prohlubována v nekonečném kruhu, spirále poznání.

11.5 Metoda sběru dat Pro účely této práce bylo zvoleno několik technik sběru dat. Technika studia dokumentů

-

sekundární analýza dat (statistiky a dokumenty OSSZ, ČSSZ a MPSV, novinové články k problematice NP ) technika dotazování - polostandardizovaný rozhovor. (Surynek, Komárková, Kašparová, 2001, s. 79-80) definuje metody a techniky sběru dat, dotazování, pozorování, experiment a analýzu věcných skutečností a déle uvádí, že pro objektivnější poznání se doporučuje, a v praxi se užívá kombinace metod a technik.

11.6 Polostandardizovaný rozhovor Pro empirickou část práce jsem zvolila polostandardizovaný rozhovor. S respondenty budou prováděny individuální rozhovory, neboť rozhovor umožňuje získat výpovědi a informace hlubšího a širšího rázu o kvalitativně různorodých skutečnostech. Ty jsou pak jednoduše porovnatelné z důvodu strukturace předem připravených otázek. Tento typ rozhovoru se skládá z předem daného souboru témat (DVO) a dle předem určených otevřených otázek, které jsou respondentům pokládány shodně a ve stejném pořadí. Otevřené otázky dávají respondentovi velkou svobodu vyjádření. Podle (Surynek, Komárková, Kašparová, 2001, s. 88) otevřené otázky nepředkládají dotazovanému žádnou variantu odpovědi předem a je jen na respondentovi, jakou odpověď zvolí. Výhodou polostandardizovaného rozhovoru je, že v případě nějakých nejasností může být něco dovysvětleno, pokud respondent zcela neporozuměl obsahu otázky. Respondentovi je ponechána volnost a svoboda v odpovědích jak po stránce obsahové, tak i formulační. (Hendl, 2005, s. 174) pojmenoval tento postup “rozhovor pomocí návodu“ a uvádí…… tento návod má zajistit, že se skutečně dostane na všechna pro tazatele zajímavá témata. Současně 66

umožňuje provést rozhovory s několika lidmi strukturovaněji a ulehčuje jejich srovnání. Pomáhá udržet zaměření rozhovoru, ale dovoluje dotazovanému zároveň uplatnit vlastní perspektivy a zkušenosti. Z druhé strany vyžaduje od tazatele dovednost, citlivost, koncentraci, interpersonální porozumění a disciplínu. Je obvykle třeba učinit řadu rozhodnutí ohledně obsahu otázek, jejich formy a pořadí.(Hendl, 2005, s. 166)

11.7 Výběr výzkumného vzorku - výběr respondentů, kritéria výběru Problém výběru neboli vzorkování hraje významnou roli, jak v kvantitativním, tak v kvalitativním výzkumu. Například ve studii pomocí rozhovorů se musí rozhodnout, se kterými osobami provedeme rozhovor a z jakých skupin mají tito jedinci pocházet. (Hendl, 2005, s. 150 -151). Cílem konstrukce vzorku v kvalitativním výzkumu je reprezentovat populaci problému, populaci jeho relevantních dimenzí (Hendl, 2005, s. 304) Výběr respondentů byl proveden účelově s ohledem na souhlas či nesouhlas respondenta s účastí na výzkumu. (Disman 2000, s. 113) při použití účelového výběru musí výzkumník jasně, přesně a otevřeně definovat populaci, kterou jeho vzorek opravdu prezentuje. Pro můj výzkum jsem stanovila celkem 10 respondentů bez ohledu na pohlaví. Respondenti byly vybíráni podle následujících kritérií. Jednou z podmínek bylo být pojištěncem v ČR (pojištěn ze systému v ČR), pracovní neschopnost a čerpání dávky v nemoci, jak před rokem 2008, tak po roce 2009. Do této kategorie bylo zařazeno 5 osob. Druhou z podmínek je být migrujícím pracovníkem, který je pojištěn z cizozemského pojištění, pracovní neschopnost a uplatnění dávky v nemoci z tohoto pojištění prostřednictvím české instituce v rámci aplikace koordinačních nařízení. Do této kategorie bylo zařazeno 5 osob. Respondenti byli ve věku v rozpětí od 30 do 50 let.

11.8 Průběh výzkumu – rozhovoru, etické aspekty výzkumu V první fázi byli respondenti seznámeni s účelem a cílem rozhovoru a s nastíněním hlavního tématu. Respondenti byli informováni jaké informace jsou od nich požadovány a proč jsou pro výzkumníka důležité. Důvod kladení otázek musí být respondentovi zcela jasný. Jednotliví respondenti byli dotázáni na souhlas s účastí ve výzkumu a na souhlas s použitím diktafonu, ale s tím, že rozhovory budou zcela anonymní. Jsem si vědoma respektování anonymity jako základního požadavku výzkumné etiky. 67

(Hendl, 2005, s. 155) uvádí, že v ideálním případě identita účastníků není výzkumníkům známa. Pokud není možné zajistit anonymitu, identita nesmí být odhalena nikomu jinému. Dalším principem, který je respektován, je svoboda odmítnutí. Respondentům bylo řečeno, že je respektováno, jejich právo ukončit kdykoliv svou účast ve výzkumu a mají i právo neodpovídat na některé otázky. Respondenti souhlasili, že jejich rozhovory budou použity a prezentovány pro účely mé diplomové práce. Rozhovory budou provedeny, vždy ve známém prostředí, kde se respondenti budou cítit příjemně a uvolněně podle výběru respondentů. Rozhovory budou provedeny v časovém horizontu jednoho měsíce. Základem každého rozhovoru bude navození příjemné atmosféry a důvěry mezi mnou a respondentem. Dále budou respondentům kladeny předem připravené, jasně formulované otevřené a srozumitelné otázky. Při rozhovoru bude respondentovi poskytována vhodná zpětná informace, která povede k hodnotným odpovědím, proto budou otázky doplňovány ve snaze získání co nejpodrobnějších výpovědí respondenta. Autor si je vědom, že způsob jakým je otázka formulována, je jedním z nejdůležitějších prvků, které určují, jak bude respondent odpovídat.(Hendl, 2005, s. 169) Analýza a interpretace budou provedeny v poslední fázi výzkumu s ohledem na anonymitu respondentů. Interpretační část bude obsahovat některé doslovné citace respondentů. Data zjištěná provedeným výzkumem budou interpretována a analyzována. Na základě shrnutí budou navrženy opatření a doporučení vycházející ze zjištění a to na základě sekundární analýzy dat a na základě kvalitativního výzkumu, které odpovídá stanoveným cílům.

11.9 Limity výzkumu Při mé diplomové práci byly použity metody kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Každá z těchto metod má své omezení. Kvantitativní výzkum vykazuje vysokou reliabilitu oproti kvalitativnímu výzkumu. Předností kvalitativního výzkumu jsou velice validní údaje. Určitým limitem tohoto výzkumu je především časové rozmezí, nízký počet respondentů, zkušenost výzkumníka a finanční možnosti. Je nutné připustit možnost, že výsledek výzkumu, může být ovlivněn i osobou výzkumníka, i když se snažil zachovat neutrální postoj.

11.10 Schéma rozhovoru Pro polostandardizované rozhovory s respondenty jsem zvolila následující schéma. Rozhovor byl zahájen připomenutím účelu a cíle rozhovoru. Účelem výzkumu je zjistit jak systém NP ovlivňuje životní situace vybraných zaměstnanců v době jejich nemoci v souvislosti s uplatněním nároku a následným čerpáním dávky v nemoci. 68

Jak vnímají systém NP zaměstnanci s ohledem na jejich životní situace ve vztahu s čerpáním dávky v nemoci? Zajímáte se o změny a vývoj systému NP v souvislosti s čerpáním dávky v nemoci, které započaly v roce 2008? Jak je vnímáte s ohledem na Vaši životní situaci v době Vaší nemoci? Otázky doplňující: Kde čerpáte informace o různých změnách? Můžete porovnat právní úpravu NP pře rokem 2008 a po roce 2009? Jak se Vám jeví? Jak vnímáte současnou podobu systému NP v ČR? Myslíte si, že Vás v případě Vaší nemoci zabezpečí v souvislosti s Vaším obvyklým životním standardem? Považujete takto nastavený systém NP za spravedlivý? Proč ano a proč ne? Jak by jste zhodnotil(a) výši dávky v době čerpání dávky v nemoci? Postačuje vaší obvyklé životní úrovni (nákladům na živobytí)? Pokud ne, jak jste řešil (a) Vaši životní situaci? Když srovnáte výši dávek před rokem 2008 a nyní, jak se Vám jeví? Jak ovlivňuje životní situaci zaměstnanců v ČR nastavená procedura spojená s čerpáním dávky v nemoci? Jste dostatečně seznámen(a) s procedurou při uplatnění nároku na dávku v nemoci? Mohl(a) by jste nám popsat, jak jste při proceduře postupoval (a) ? Můžete nám říci, jak se Vám jeví, co se týče administrativní zátěže a časové náročnosti? Ovlivnila nějakým způsobem Vaši životní situaci v době uplatnění a čerpání dávky? Myslíte si, že byla výhodnější výplata dávky zaměstnavatelem, jak tomu bylo do roku 2009? Jak dlouho jste čekal(a) na výplatu dávky v době nemoci? Byl(a) jste spokojen s termínem výplaty? Pokud ne, jak jste popřípadě situaci řešil? Jak vnímáte spolupráci mezi všemi zúčastněnými subjekty (lékař, zaměstnavatel, OSSZ) v rámci procedury uplatnění dávky v nemoci? Ovlivnila výše uvedená spolupráce nějakým způsobem Vaši životní situaci v době nemoci?

69

Jak ovlivňuje systém NP ve vztahu s čerpáním dávky v nemoci chování zaměstnanců z důvodu ovlivnění jejich životní situace? Ovlivnila procedura (způsob) uplatnění nároku a výplata dávky v nemoci, tak jak je nastavená v rámci systému NP (prostřednictvím zaměstnavatel, ČSSZ) nějakým způsobem Váš postoj k čerpání dávek v době Vaší nemoci? Popřípadě jakým způsobem? Stalo se, že přestože jste byl(a) nemocen(a), tak jste si z nějakého důvodu nenechal (a) vystavit potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, zda ano, tak z jakého důvodu? Obával (a) jste se z nějakého důvodu zůstat v době nemoci v pracovní neschopnosti a čerpat dávky v nemoci ? Zda ano, tak z jakého důvodu? Nechal (a) jste si někdy vystavit v současnosti nebo v minulosti pracovní neschopnost od lékaře, přestože jste byl(a) zdráv(a)? Pokud ano, tak z jakého důvodu? Máte nějakou osobní zkušenost nebo ze zaměstnání, že zaměstnanci dávky čerpají neoprávněně, že je systém zneužíván? Popřípadě jak? Myslíte si, že je Váš lékař objektivní a vystaví Vám PN jenom v případě, když existuje objektivní příčina nemoc? Poskytuje Vám zaměstnavatel nějaké výhody, benefity, pokud nemarodíte? Pokud ano, tak jaké? A motivuje Vás to k tomu, že i přesto, že jste nemocen (a), tak si nenecháte vystavit doklad o pracovní neschopnosti? Máte pocit, že kdyby jste více marodil(a) a čerpal(a) dávky v nemoci, byl by to důvod pro Vašeho zaměstnavatele, aby Vás propustil (a)? Pocítil(a) jste to nějakým způsobem? Jak vnímáte svoje postavení (životní situaci) v době Vaší nemoci v souvislosti s kontrolou dodržování léčebného režimu práce neschopného pojištěnce Vaším zaměstnavatelem a možné pokuty za porušení? Motivuje Vás systém NP v souvislosti s čerpáním nemocenských dávek, tím že dbáte o prevenci Vašeho zdraví. Z jakého důvodu? Jak vnímají migrující pracovníci koordinačních nařízení EU v rámci systému NP s ohledem na jejich životní situaci v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávky? Jak dlouho pracujete v cizině? V Jakém státě? Jaké zaměstnání vykonáváte? Orientujete se v systému NP v zemi, kde jste pojištěn(a) v rámci koordinačních nařízení? (výše dávek, podmínky a uplatnění nároku). Jaký mají vliv na Vaši životní situaci v době čerpání dávky v době Vaší nemoci? 70

Jak by jste zhodnotil (a) výši dávky ze systému, z kterého jste pojištěn (a)? Postačuje vaší obvyklé životní úrovni (nákladům na živobytí)? Pokud ne, jak jste situaci řešil (a)? Pokud jste nemocen(a) navštívíte lékaře v ČR nebo v zahraničí? Proč tomu tak je? Z jakého důvodu jste využil(a) možnosti uplatnit dávky v nemoci prostřednictvím české instituce a neuplatňoval(a) jste je u cizozemského nositele pojištění přímo? Ovlivnilo to nějak Vaši životní situaci v době nemoci? Setkal (a) jste se s nerespektem či neznalostí koordinačních nařízení v rámci uplatnění nároku na dávku u cizozemských institucí? Narazil(a) jste někdy na diskriminační chování ve spojitosti s nárokem a uplatněním nároku na dávku u cizozemské instituce pojištění? Ovlivnilo to nějak Vaši životní situaci? Jak vnímáte koordinační nařízení v rámci systému NP? Myslíte si, že jsou pro vás přínosné? Popřípadě jak jsou přínosné? A co by jste změnil(a) a jak? Jak ovlivňuje životní situaci migrujících pracovníků procedura s uplatněním a čerpáním dávky v nemoci v rámci koordinačních nařízení EU? Jste seznámen (a) s aplikací koordinačních nařízení EU v rámci systému NP? Jste seznámen(a) se změnami, které jsou platné od 1.5.2010 s uplatněním nároku na dávku v nemoci? Myslíte si, že mají nějaký vliv na Vaši životní situaci v době nemoci? Pokud jste byl(a) nemocen(a), nechal(a) jste si pokaždé vystavit PN? Zda ne, tak z jakého důvodu? Můžete popsat celý průběh uplatnění nároku na dávku od vzniku Vaší nemoci? Ovlivnila nějakým způsobem Vaši životní situaci? Jak vnímáte celý proces, který jste musel(a) absolvovat v rámci procedury uplatnění dávky v nemoci? Můžete nám říci, jak se Vám jeví, co se týče administrativní zátěže a časové náročnosti? Jak dlouho jste čekal (a) na výplatu dávek v nemoci? Ohrozila nějak Vaši životní situaci?

71

12 Interpretační a analytická část Při analýze a interpretaci jsem postupovala, tak že jsem nejprve přepsala rozhovory z diktafonu. Po důkladném pročítání jednotlivých rozhovorů jsem text analyzovala. V první fázi jsem si vytvořila kódy - témata dle DVO, a jednotlivým kódům jsem přiřazovala výroky jednotlivých respondentů, u kterých jsem měla dojem, že se vztahují k tématu. Na základě polostandardizovaného rozhovoru byly získány odpovědi na DVO, aby mohla být zodpovězena HVO a vyvozen závěr a návrh na aplikaci. Rozhovory vycházejí ze subjektivních pocitů jednotlivých respondentů a měly by přinést odpověď na HVO: Jak ovlivňuje systém NP životní situace vybraných zaměstnanců v ČR a vybraných migrujících pracovníků v rámci EU v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávek ? U migrujících zaměstnanců je interpretační a analytická část doplněna kazuistikami, které uvádím v příloze č.7.,8.,9. S ohledem na princip anonymity jsou respondenti z ČR označeni jako R1, R2, R3, R4, R5. Respondenti - migrující zaměstnanci jako R6, R7, R8, R9, R10. Seznam respondentů – českých a migrujících zaměstnanců Respondent R1 ČR R2 ČR R3 ČR R4 ČR R5 ČR R6 Německo R7 Německo R8 Lucembursko R9 Nizozemsko R10 Rakousko

povolání prodavačka operátorka manažerka soustružnice mzdová účetní zedník topenář řezník pokrývač opravář vzduchotechniky

12.1 Orientace zaměstnanců ve změnách a vývoji systému NP v souvislosti s čerpáním dávek v době jejich nemoci Pokud respondentky měly porovnat právní úpravu před r. 2008 a po r. 2009, z jejich odpovědí vyplývá, že jednoznačně všechny preferovaly právní úpravu před rokem 2008. Právní úpravu před rokem 2008 označily za účelnější, výši dávky vnímaly v době nemoci jako přiměřenou výši jejich příjmu z ekonomické činnosti, systém výplat byl pro ně výhodnější s přiměřeným termínem výplat. Respondentky ji vnímaly pozitivně, neobávaly se v době čerpání dávky zůstat doma a marodit. Z uvedených zjištění lze vyvodit závěr, že veřejnost změny a vývoj v systému NP nevnímá příliš pozitivně, životní situace v době nemoci je ohodnocena spíše negativně. 72

Respondentky ohodnotily současnou podobu v souvislosti s čerpáním dávky v době jejich nemoci jako komplikovanější nereflektující hospodářskou situaci v ČR a podle jejich výpovědí mají pocit, že politická rozhodnutí v rámci uplatnění nároku a čerpání dávky v rámci systému NP jsou nepřiměřená. R1: Před r. 2008 to bylo lepší, pokud byla krátkodobá nebo dlouhodobá nemoc dávky byly, vyšší hlavně nemocenskou jsem dostávala s výplatou, mohla jsem angínu nebo chřipku v klidu vyležet. Teď ty všechny změny ovlivní moji životní situaci negativně, je to čím dál horší. Tři dny zadarmo a pak ta náhrada mzdy, hrůza. R2: V roce 2008 jsem byla nemocná a vím, že jsem měla tři dny zadarmo, že nemocenská byla nižší, než v předchozích letech. Ale v roce 2009 byla úplná změna zákona a jiný systém. S moc pozitivním pocitem to nevnímám. Moji situaci to ovlivní, jelikož to politici dělají tak, aby byla dávka nízká a systém je složitější, životní situaci v době nemoci to ovlivňuje negativně. Nejlepší to bylo před těmi velkými změnami v roce 2007. Výplata a nemocenská dohromady, více peněz a nikdo se nemusel ničeho bát. R4: Nedávno jsem byla dlouhodobě nemocná a kdyby manžel nepracoval, tak jsme si museli půjčit na živobytí, tak jak je to nastavený, tři dny zadarmo doma a pak od zaměstnavatele náhrada mzdy za to co člověk oddělal na směnách, takže vývoj a změny jsou pro slušný lidi čím dál tím horší. Cílem všech změn systému NP je zvýšení jeho efektivnosti a účinnosti s pozitivním dopadem stabilizace veřejných prostředků (omezit výdaje na dávky), zabezpečit proti neefektivitě (zneužívání), jak je uvedeno v kapitole 3.2.1. (Sirovátka, 1997, s. 170) říká, že použití prostředků k dosažení určitých cílů sebou nese změny v ekonomickém a sociálním prostředí, a také změnu systému stimulů jednání a tyto efekty mohou být méně přijatelné. K dosažení určitých cílů v systému NP, tak aby nezatěžoval natolik státní rozpočet a podněcoval větší motivaci zaměstnanců k práci sebou nese, jak uvádí výše uvedená citace, určité změny. Proto bylo zapotřebí během vývoje postupně zavádět jednotlivá opatření a prvky, které by vedly k výše uvedeným cílům. Během vývoje systému NP je tato snaha patrná od roku 2004, kdy dochází ke snižování procentních sazeb nemocenského a navyšuje se tak postupně rozdíl mezi příjmy z aktivní činnosti a dávkami v době nemoci, které zabezpečují zaměstnance v době jeho ztráty na výdělku, jak ilustruje tabulka v kapitole 5.2. v teoretické části. V roce 2008 byl zaveden do systému nový prvek karenční doba, po kterou nenáleží tři dny finanční náhrada, účelem zavedení mělo být zabránění úmyslného vystavení PN hlavně u krátkodobých nemocí (zabezpečení proti neefektivitě – zneužívání) a tím i snížení výše dávky hlavně u 73

krátkodobých nemocí. Zavedený prvek splnil svůj cíl a v roce 2008 dochází k velkému poklesu počtu ukončených případů PN a počtu prostonaných dnů, který pokračuje v následujících letech. V roce 2009 došlo k dalším zásadním změnám v systému NP a to k zavedení úplné změny dávkového systému. Zaměstnavatel byl zapojen do výplaty dávky zaměstnancům v době nemoci v prvních 14 dnech, a tím došlo k zavedení nového institutu do systému NP náhrady mzdy, která je vyplácena pouze za pracovní dny, s tím že zůstává zavedena karenční doba první tři dny bez náhrady mzdy. Z kritických výpovědí respondentek vyplývá, že zavedené prvky (karenční doba a výplata náhrady mzdy pouze za kalendářní dny) respondentky vnímají s negativními pocity a uvádějí je jako hlavní důvod jejich obtížných životních situací v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky, neboť dle jejich slov je náhrada mzdy nízká a není vyplácena současně s nemocenským, tak jak tomu bylo v minulých letech. Respondentka R4 uvedla, že pracuje na 12 hodinové směny, tudíž dostane vyplacenou náhradu mzdy jen za směny, kdy měla být v práci, to znamená např. za tři dny v týdnu, což znamená velký finanční propad například při čtrnácti denní nemoci. Uvedla, že pokud by neměla manžela musela by si půjčit na živobytí. Z názorů respondentek můžeme konstatovat, že systém NP s takto zavedenými prvky začíná pozbývat na prvku sociálního zabezpečení, jehož cílem je přiměřeně zajistit zaměstnance při ztrátě výdělku v době nemoci, protože životní situace zaměstnanců v době čerpání dávek je velmi obtížná. Vedlejší efekty přijatých opatření a změn respondentky vnímají podle jejich výpovědí v rámci systému NP negativně a raději řeší krátkodobá onemocnění jinou alternativou, než vystavením PN, což potvrzují statistické údaje v kapitole 8.3., kdy od roku 2008 dochází k neustálému poklesu krátkodobých nemocí, neboť jak uvádějí, mají obavy z finančního propadu a obtížné životní situace, do které se mohou dostat, z důvodu zavedeným prvků v rámci systému NP, kterou je karenční doba a náhrada mzdy. Z uvedených výpovědí respondentek lze vyvodit, že změny v systému nevnímají zaměstnanci jako změny, které by měly být v zájmu zaměstnanců, ale naopak myslím, že nesplňují jejich představy o účinném systému, který by reflektoval požadavky v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávek a plnil tak svoji funkci maximální ochrany v době nemoci při ztrátě výdělku. Jejich životní situace se v době nemoci stává obtížná, podle jejich slov změny a vývoj v systému NP jim neumožňuje v době nemoci v klidu se léčit, neboť pak se dostávají do existenčních problémů a tím obtížných životních situací.

74

12.1.1 Spravedlivost, účelnost, efektivita systému NP, přiměřenost dávek v době nemoci zaměstnanců Současnou podobu systému NP, v souvislosti se ztrátou výdělku v době nemoci zaměstnaců s pokrytím všech rizik a zabezpečením s jejich obvyklým životním standardem, vnímají všechny respondentky jako nedostačující a neplnící svůj účel, tedy neplnící svoji ochrannou funkci zabezpečit obvyklou úroveň zaměstnance v době jejich nemoci. Mají pocit, že současný systém NP jim neposkytuje dostatečnou sociální jistotu (zabezpečení) v době nemoci. Respondentky uvádí, že dávky v době nemoci u zaměstnanců, které nedosahují průměrných příjmů z ekonomické činnosti, nepostačují k pokrytí základních potřeb, musejí si půjčovat na živobytí v době jejich nemoci. Některé vypověděly, že pokud čerpají dávky v době nemoci, tak to jejich životní situaci ovlivní nepříznivě i na další měsíce, pokud mají větší finanční závazky, jako je například hypotéka a nebo jsou samoživitelky. Výše uvedená tvrzení potvrzuje fakt v kapitole 5.2., kde uvádím výši „nemocenského“ za dobu trvání nemoci 30 dnů. Z průměrného hrubého příjmu 10.000,- Kč nemocenské v roce 2003 činilo - 6850,-Kč a v roce 2012 - 4668,-. Z příjmu 20 000,- Kč nemocenské v roce 2003 činilo 12 224,-Kč a v roce 2012 činí 9164,-. Ceny spotřebního zboží, potravin, nákladů na živobytí neúměrně od roku 2003 vzrostly a výše dávky v době nemoci značně klesá, tudíž je přirozené a opět to potvrzuje výpovědi respondentek, že dávka v době nemoci nemůže zaměstnancům zajistit jejich obvyklou životní úroveň a oni se tedy dostávají do obtížných životních situací a mají velké obavy o svoji existenci. Smýšlení respondentů je vyjádřeno výroky. R3: No, současnou podobu systému vnímám určitě negativně. V případě nemoci mi klesne velice výrazně příjem. Jsem samoživitelka, mám hypotéku. Měsíční příjem nemocenské mi vše nepokryje. R5: Já a zaměstnanci naší firmy nemají platy v průměrné mzdě a tím dávky nemocenského nejsou dostačující k pokrytí základních životních potřeb. Jsem členem rodiny, kde jsou dvě děti a manžel ve státní službě. Hlavním finančním břemenem v rodině je hypotéka, takže jsme opravdu rádi, když jsme zdrávi. V případě nemoci nám dávka NP opravdu nestačí a ovlivní to celou rodinu na další dva, tři měsíce. R4: Nedávno jsem byla nemocná, a kdyby manžel nepracoval, tak jsme si museli půjčit na živobytí, takže určitě ty dávky neplní co mají. R1: Zdaleka ne, suma sumárum mám, přibližně nemocenské 50% platu a dvě malé děti, půjčku, tudíž mám strach, abychom jako rodina vyšly, manžel podnikatel, tak si to dovedete představit. R2: Nemocenské je nízké, 60% je málo. Myslím, že mě nezabezpečí, co se týká životního standardu při delší nemoci. 75

Podle shora uvedených výpovědí se můžeme domnívat, že systém v souvislosti s čerpáním dávky v nemoci neplní dostatečně jeden s cílů sociálního zabezpečení, jak uvádí (Sirovátka, 1997, s. 152) ochranu navyklého životního standardu – nikdo by neměl být vystaven neočekávanému a nepřijatelně hlubokému poklesu životní úrovně. Na otázku, zda takto nastavený systém NP považují respondentky za spravedlivý, uvedla většina respondentek, že nepovažuje současnou podobu systému za spravedlivou. Mají pocit, že odvádí do systému velké odvody pojistného, a přesto jsou nuceni krátkodobé nemoci přecházet a riskovat vlastní zdraví, protože mají obavy, že jejich životní situace v době čerpání dávek bude nepříznivá. R3: Spravedlivý určitě není, jsou mi odváděny z platu vysoké částky sociálního pojištění. Současný systém mě nutí chodit s krátkodobými nemocemi do práce nebo čerpat dovolenou, protože první tři dny je člověk úplně zadarmo, pak ještě nějakou dobu jsou placeny jen pracovní dny. Spravedlivější je když člověk marodí dlouhodoběji, to už jde. Můžeme se tedy domnívat, že z výše uvedeného výroku respondentky systém NP neplní jednu ze zásad a tím je zásada zásluhovosti, neboť mají pocit, že když jsou sociálně pojištěny a odvádí do systému velké odvody pojistného pro případ budoucího rizika a onemocní, systém jim to nevrací v podobě přiměřené náhrady v době jejich nemoci (ztráty příjmu). Dostávají se do obtížných životních situací v podobě existenčních problémů a jsou nuceni nemoci přecházet nebo čerpat dovolenou, aby dostály svým finančním závazkům. Rovněž zazněly názory, že je spravedlivý pouze pro lajdáky, kteří chtějí účelově a dlouhodobě systém pouze zneužívat, účelově uzavírají pojistné poměry a po krátké době začnou čerpat dávku v nemoci a ti prý neřeší, že mají prvních 14 dní velký finanční propad. Z názorů respondentek lze usuzovat, že nejvíce se obávají krátkodobých nemocí, které trvají 14 dní (karenční doba, náhrada mzdy) z důvodu výrazného finančního propadu ( poklesu jejich životní úrovně) v době jejich krátkodobé nemoci. Krátkodobé nemoci přecházejí, pokud to ještě zvládají nebo čerpají dovolenou, aby se nedostávaly do nepříznivé životní situace. Jak značí výrok jedné z respondentek. R2: Ne, určitě ho nepovažuji za spravedlivý, platit náhradu mzdy jen za pracovní dny, jenom když mám směnu je nespravedlivé, ještě k tomu tři dny zadarmo, zaplatím všechny poplatky a nic mi nezbyde při krátkodobé nemoci. Ten je spravedlivý jenom pro lajdáky, kteří chtějí systém zneužívat a marodit dlouhodobě ti pak období těch prvních 15 dní neřeší. Pro slušného člověka je to nespravedlivé a musí nemoci přecházet nebo čerpat dovolenou, pokud to jen trochu jde. Výpovědi respondentek, z jakých důvodů ohodnotily současnou podobu systému NP jako nespravedlivou, potvrzuje tvrzení z teoretické části mé práce v kapitole 5.1.3. „shrnutí“. Právní 76

úprava systému NP zaznamenala v roce 2008 a 2009 jednu z nejvýznamnějších změn, úroveň výše nemocenského se výrazně snížila už v roce 2008 změnou parametrů a snížením procentní sazby u nemocí kratších 30 dnů. V porovnání s lety 2004 a 2007 výše nemocenského byla vypočítána z vyměřovacího základu zjištěného ke dni vzniku pracovní neschopnosti a byla redukována dvěma redukčními hranicemi a dávka byla vyšší, než v současnosti. Nedocházelo k tak velkému finančnímu propadu. Finanční rozdíl mezi mzdou a dávkou v době nemoci nebyl tak vysoký, proto respondentky ohodnotily výši dávky před rokem 2008 vesměs dostačující k pokrytí jejich běžných nákladů a jejich životní situaci příznivější a systém spravedlivější. Pro ilustraci uvádím výši dávek za období 30 dnů v kapitole 5.2.. Nyní mají obavy čerpat dávky v době jejich nemoci, neboť se dostávají do finančních problémů a životní situace je katastrofální, nepokryje jejich finanční závazky v době čerpání dávek, neboť od roku 2009 byly zavedeny tři redukční hranice a náhrada mzdy od 4. dne sociální události po dobu 14 pracovních dnů a tím dochází k ještě většímu finančnímu propadu krátkodobých nemocí, což bylo záměrem nové právní úpravy. V roce 2010 – 2012 byly přijaty další související zákony v rámci stabilizace veřejných rozpočtů, které uvádím v kapitole 5.1.3. s cílem dalšího snížení výdajů na dávky, což potvrzují statistické údaje v kapitole 8.3., neboť dochází k neustálému snížení výdajů na dávky. Můžeme konstatovat, že efekt zavedeného opatření neustálé redukce výše dávek, který započal v roce 2004 dosahuje od roku 2008 sledovaných cílů (snížení výdajů na dávky), uvádím v kapitole 8.1.1., ale z druhé strany, kde jsou vyslyšeny zájmy zaměstnanců, kteří se neustálým snižováním výše dávky dostávají v době nemoci do velmi obtížných životních situací. Některé respondentky uvedly, že o něco spravedlivější se jim systém jeví při dlouhodobější nemoci, kdy je dávka dle jejich názoru o něco vyšší. Toto potvrzuje fakt, že od 15. dne je vypláceno nemocenské ve výši 60% hrubé mzdy za každý kalendářní den. Tato tvrzení potvrzují i statistické údaje uvedené v kapitole 8.3., neboť průměrná délka pracovní neschopnosti od roku 2008 vzrůstá. Tím že, dochází k ubývání krátkodobých nemocí a dochází k nárůstu dlouhodobějších PN bychom se mohli domnívat, že zaměstnanci marodí pouze s vážnějším a nevyhnutelným onemocněním, které si vyžaduje delší dobu léčení. Běžné nemoci „chřipka, angína“ přecházejí, což se může projevit na úkor jejich zdraví v pozdějších letech (tvrzení respondentek potvrzuje citace z kapitoly 5.1.3.), neboť jak uvádějí, mají obavy čerpat dávky u krátkodobých nemocí, protože dochází k značnému finančního propadu, což má za následek existenční potíže, které vedou k obtížným životních situací. Z výpovědí respondentek lze usoudit, že od systému NP očekávají, že v souvislosti s jejich nemocí, ať krátkodobější či dlouhodobější, by jim mělo být umožněno bezstarostně marodit a 77

nemoc vyléčit s tím, že jim budou poskytnuty dávky, které by reflektovaly jejich dosažený příjem a zajistily jim jejich navyklý životní standard v době nemoci. Z respondentek vyplývala atmosféra obav zůstat v době nemoci „marodit“ s obvyklým onemocněním jako je chřipka a angína v rozmezí jednoho až dvou týdnů, s tím že systém nevykazuje přijatelné podmínky zajištění optimální životní úrovně v době jejich krátkodobé nemoci. Z jejich výpovědí vyplívá, že opět na to doplatí jenom slušní lidé, kteří jsou opravdu nemocní a potřebují, aby v době nemoci systém NP garantoval a kompenzoval jejich ušlý zisk v patřičné výši. Někteří respondenti se vyjádřily následovně. R4: Když je Vám špatně chcete zůstat doma jeden nebo dva dny doma, tak první tři dny Vám nikdo nenahradí, tak to člověk nějak v práci vydrží a to je nespravedlivé. Člověk je slušný schválně nemarodí a když už marodí, tak nedostane za prvé tři dny nic, když je Vám nejhůře. R5: Když už musím marodit krátkodobě a přijdou mi nemocenské dávky nejsem vůbec nadšená, ohrožuje to moji životní úroveň, což je nespravedlivé, když poctivě pracuji. Výše i té krátkodobé nemoci by měly být adekvátní k výši příjmu. R1: Přijde mi to nespravedlivé, člověk chodí do práce poctivě, odvádí do systému a pak, když omarodí chřipkou nebo angínou, tak se bojí být doma pár dnů, kvůli penězům a riskuju tak zdraví. R2 uvedla: Považuji to za nespravedlivý, neboť pracuje na směny a dostanu zaplaceny jen dny kdy mám směnu, když jsem dostala vyplacenou náhradu mzdy od zaměstnavatele, zjistila jsem, že mám o tři tisíce méně, byla jsem úplně zaskočená. Výši dávky v době nemoci všechny respondentky považují za nepřiměřenou a nesplňující svůj účel, ke kterému mají sloužit. Respondentky vyjádřily obavy z finančního propadu v době jejich nemoci v závislosti na výši dosahovaných příjmů, pokud je postihne krátkodobá nemoc, dostanou se do finančních (existenčních potíží),což tedy vede ke snaze pracovat i v době, kdy je zaměstnanec nemocný a měl by být práce neschopen. Což potvrzuje tvrzení z teoretické části práce uvedené v kapitole 5.1.3. „shrnutí“, že z důsledku změn a toho jak je systém NP v současnosti nastaven pro zaměstnance v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky, kdy dochází k výraznému snížení příjmu, budou zřejmě zaměstnanci stále postaveni před řešením dilematu mezi zdravím a léčením na jedné straně a finančním dopadem do ekonomické situace zaměstnancea jeho rodiny. Můžeme konstatovat, že dávka nemocenského pojištění v době nemoci negarantuje zaměstnanci obvyklou životní úroveň a ovlivňuje negativně životní situaci zaměstnance v době čerpání dávky. Zaměstnanci se v době čerpání dávek v době nemoci, díky nedostačující výši dávky, dostávají to svízelných životních situací, kdy nepokryjí náklady na domácnost.Další respondentka uvedla, že životní situaci v době své nemoci řeší 78

pojištěním, které má sjednané v případě nemoci (ztráty výdělku), aby v době nemoci pokryla všechny finanční závazky, neboť je samoživitelka. Dále uvádějí, že situaci v době jejich nemoci, kdy jsou nuceni čerpat dávky řeší situaci tím, že žijí z úspor pokud nějaké mají, nebo půjčkou od širší rodiny. Další respondentka uvedla, že musela řešit svoji životní situaci přehodnocením obvyklých výdajů, neboť musely „oželit“ nějaké výlety a akce. Výše uvedená tvrzení dokládají následující výroky: R3: Jak už jsem řekla, výše nemocenského je nedostačující. V mém případě nepokryje ani náklady na domácnost. Jak tedy situaci řeším. Běžné nemoci přecházím. Jako samoživitelka se musím spolehnou sama na sebe, takže mám určitou finanční rezervu a na delší pracovní neschopnost uzavřené pojištění. R4:To už jsem říkala, ta dávka je strašně malá, máme spoustu placení, inkaso, dětem školu, a když jsem marodila, musela jsem si od sestry půjčit peníze. Je to hrozný, člověk je nemocný, nemůže za to, že omarodí a ještě jsem se nervovala, že nevystačíme s penězi. R1: Výše dávky je příliš nízká při krátkodobé nemoci, náhrada mzdy, a pak 60%,což je málo, ten měsíc co jsem marodila, tak na tom byly byti samozřejmě děti, museli jsem oželet nějaké akce, abychom vyšli, nestačí našim potřebám. R2: Výši dávek považuji za nízkou. Jsme mladá rodina, splácíme hypotéku a marodíme pouze v nutných případech. Naši nás dost podporují, jednou jsem si od nich půjčila, to nás oba dva skolila ošklivá chřipka, tak jsem nevyšli a dovolenou jsem kvůli dětem nechtěli vybírat, protože jsme ji potřebovali na prázdniny.

12.2 Orientace zaměstnanců v systému NP v rámci uplatnění procedury nároku na dávku, administrativní zátěž a funkčnost procedury Orientace všech respondentek při uplatnění nároku na dávku se jeví uspokojivě. Všechny respondentky jsou dostatečně seznámeny s procedurou výplaty dávky. Způsob fungování systému při proceduře spojené s uplatněním dávky respondentka R3 a R5 ohodnotila jako bezproblémový a funkční, R4, R1, R2 ohodnotily proces jako zdlouhavý a složitý, považují proceduru při uplatnění dávky jako administrativně náročnou a zatěžující. Většinou mají výhrady k vyplňování podkladů pro výplatu dávky. Neorientují se v dílech dočasné pracovní neschopnosti, nevědí co kde vyplnit, mají pocit, že musejí vyplnit značné množství zbytečných údajů na neschopence. R2: je to příliš složité, mnoho dílů, mnoho vyplňování, nevím co kde vyplnit, co si ponechat, co odevzdat, většinou mi s tím musí pomoci účetní. 79

V minulých letech na zaměstnance, kteří nárokovali dávku nebyli kladeny žádné administrativní nároky, vše prováděly mzdové účetní (zaměstnavatelé). Ke změně procedury došlo od roku 2009 od účinnosti nové zákona NP, což popisuji podrobněji v kapitole 7.1.. Rovněž zazněly názory, že i když oni „neschopenku“ předají zaměstnavateli včas, tak on k tomu musí přikládat další podklady, což vnímají jako administrativně náročné. Uvedly, že se pak běžně stává, že zaměstnavatel předá podklady od zaměstnanců na OSSZ chybně vyplněné, nebo chybí určité podklady pro výplatu dávky a nebo je podá opožděně. Dávka se pozdrží několik týdnů, neboť jak uvedly „sociálka“ podklady vrátí k opravení či doplnění. R4: Nejdřív jsem odevzdala neschopenku, účetní v práci ji vzala, po dvou dnech mi volala, že, že ji nemám podepsanou, pak jsem čekala až mi přijdou peníze,když se nic nedělo tak jsem volala na sociálku, tam mi řekli, že zaměstnavatel nic neposlal. Tak jsem obvolávala tu naší účetní, ta mi řekla, že to poslala, no hrozný. Takže ještě jsem provolala kredit na telefonu. R5: uvedla, že z pohledu její profese je celá procedura, tak jak je nastavená samozřejmě administrativně a časově náročnější oproti minulým letům, ale uvádí, že když je vše administrativně v pořádku jsou dnes již dávky vypláceny od OSSZ včas v optimálních lhůtách, což potvrzuje tisková zpráva ČSSZ, kterou cituji v kapitole 7.6.. Dále respondentka uvedla, že v současnosti OSSZ má výplatní termín každý týden, ale ihned poukázala na to, že se může stát nějaká administrativní chyba a ztotožnila se s ostatními respondentkami, že pak může dojít ke zpoždění dávky, což je pro nemocného velmi nepříjemné. Časovou náročnost procedury při zpracování a následné výplatě dávky dvě respondentky uvedly též jako bezproblémovou. Dávku obdrželi včas a v termínu. R5: Já osobně jsem spokojená s termínem výplaty dávek, když jsou podklady dodány v pořádku bez chyby a včas, tak není co řešit, i když vím, že má na výplatu dávky OSSZ 30 dnů, tak to posílají podle mých zkušeností dříve. R3: Výplata nemocenské od zaměstnavatele přišla spolu s výplatou ve výplatním termínu, pak od OSSZ i dříve než přišla výplata, protože výplatní termín máme 20. Ostatní tři respondentky k proceduře zpracování a výplatě dávek měly výhrady, považují ji za časově náročnou, zdlouhavou, chaotickou, zatěžující a s termínem výplaty dávky spokojeny nebyly, Tak jak je procedura systémem nastavena, respondentky podle jejich slov přivádí do složitých životních situací, dostávají se do dluhů, které dokládají níže uvedené výroky. Svoje životní situace musejí řešit například finanční pomocí od širší rodiny či vstřícným přístupem od jiných občanů. Respondentky se vyjádřily následovně: R1: Nevýhodu vidím v tom, že kus dávky dostanu od zaměstnavatele ve výplatě a na zbytek od OSSZ musím čekat, až dorazí na účet, což je pokaždé jiný den v měsíci, takže mám v bance 80

nastavené trvalé příkazy a někdy tam není dostatek peněz, aby se uhradily, když to přijde od OSSZ později, to jsem pak ve velmi obtížné finanční situaci. Když to shrnu, dávku jsem dostala později a musela jsem si půjčit od rodiny peníze. R4: No to říkám, všechno se to zpozdilo a samozřejmě se všichni akorát vymlouvali, nikdo za to nemohl, ani účetní, ani sociálka, peníze jsem dostala pozdě a ještě jsem provolala svůj kredit. Nebyla to jednoduchá situace, měla jsem problém se zaplacením nájmu, ještě že mi majitel pár dnů počkal, jinak bych si musela někde půjčit. S termínem jsem tedy spokojena nebyla. R2: Než to prošlo přes zaměstnavatele a na OSSZ, tak na účet to přišlo pozdě a nezaplatilo mi to všechny pohledávky, takže jsem se dostala do dluhů, přitom jsem do práce neschopenku odevzdala koncem ledna a peníze jsem na účet obdržela až koncem února, to už bylo pozdě. Úspory nemám, takže mi půjčil bratr. (Sirovátka, 1997, s.153) uvádí, že k dosažení uvedených cílů je využit rozsáhlý systém nástrojů a technik sociálního zabezpečení, který zahrnuje legislativní úpravy, administrativní instituciální i technickou infrastrukturu, finanční nástroje. Takto nastavené cíle by měly přispívat k vytvoření příznivých podmínek pro zlepšení zdravotního stavu při vzniku sociální události. Jedním z nástrojů k dosažení cílů efektivnosti systému NP je i takto nastavená procedura při uplatnění dávky v nemoci. Výpovědi respondentek potvrzují fakt z teoretické části kapitola 7.2., že procedura o uplatnění nároku na dávku je administrativně, časově náročnější oproti minulým letům a vyskytují se v rámci procedury problémy, které můžou velmi negativně ovlivnit životní situaci zaměstnanců uplatňující nárok na dávku. Lze vyvodit, že takto nastavená procedura nevytváří příznivé podmínky pro zlepšení zdravotního stavu při vzniku sociální události (nemoci). 12.2.1 Vnímání subjektů NP (lékař, zaměstnavatel, OSSZ,zaměstnanec) jako aktérů v rámci procedury uplatnění dávky v nemoci Všechny zúčastněné subjekty lékaře, zaměstnavatele a OSSZ, kteří mohou ovlivnit proceduru při uplatnění nároku na dávku s ohledem na jejich životní situaci vnímají čtyři respondentky negativně a jedna pozitivně. R3: Výplatu dávky jsem měla bez problémů, komunikaci všech zúčastněných subjektů hodnotím kladně, od lékaře byla „neschopenka“ vyplněna v pořádku a hlavně komunikace mezi mým zaměstnavatelem a OSSZ byla v pořádku. R5: To už je horší nikdo není neomylný tak se stane, že chybu udělá lékař, zaměstnavatel, OSSZ a pak je dávka vyplacena opožděně. Mně se to osobně nestalo, ale pracuji jako účetní a 81

stane se, že někdo udělá chybu doklady se zasílají k opravě a záleží na tom, jak kdo je flexibilní. Dávka se tak může opozdit o několik týdnů a nedej bože, když se doklad v rámci komunikace zúčastněných subjektů ztratí. Celá procedura jde od začátku. R4: Víte co, to je takový kolotoč doktor vystaví neschopenku, já ji dám zaměstnavateli, ten pak sociálce a běda, když na té neschopence něco chybí, třeba podpis doktora, hned se to vrací a vy pak čekáte dlouho na peníze. Měla by být nějaká lepší provázanost, třeba si to přeposílat elektronicky nebo tak něco, aby to bylo rychlejší. Člověk se pak dostane do obtíží ani neví jak. Z odpovědí respondentů se můžeme domnívat, že každý subjekt se ve svých povinnostech orientuje, ale každý musí splnit své určité povinnosti - úkoly při proceduře uplatnění nároku na dávku v době nemoci zaměstnance, tudíž i zaměstnanec. R2: Na čtvrtém díle DPN mi prý chyběly nějaké údaje, tak to OSSZ poslala zpět, ale až po čtrnácti dnech, prý až když chtěli dávku zpracovat. Volala mi účetní, ať ji přijdu do práce podepsat. Myslela jsem, že se zblázním, čekala jsem, že už mi přijdou peníze. Komunikaci hodnotím velmi negativně, nevím, proč to OSSZ neposlala hned. Peníze se pozdržely a nebýt manžela, tak jsme byli bez peněz. V rámci procedury je tedy od zaměstnanců očekáváno, naučit se, odpovídat sami za sebe, tak jak je v současnosti nastavená systémem NP. Jestliže chtějí dávku včas, musí předložit úplné doklady, protože i sám zaměstnanec může být tím subjektem, který může zavinit opožděnou výplatu dávky a dostat se tak do nepříjemné životní situace. Nikdo nikoho nekontroluje, každý subjekt při uplatnění nároku na dávku zaměstnance má určitou povinnost, za kterou je zodpovědný. Pokud udělá chybu musí ji odstranit. Zaměstnavatel doloží podklady pro výplatu dávky, ale už nezkontroluje, zda na „neschopence“ jsou doplněny správné údaje od lékaře či zaměstnance a zašle na OSSZ k výplatě. OSSZ pokud zjistí nedostatky posílá k opravě lékaři, zaměstnavateli či zaměstnanci a tím dochází samozřejmě ke zpoždění výplaty dávky, které může trvat i několik týdnů. Opět záleží na subjektech NP, jak jsou pružní při nápravě chybně vyplněných údajů. Je to opravdu takový kolotoč, jak uvedla jedna z respondentek, který může trvat i několik týdnů, neboť na zpracování a výplatu dávky má OSSZ zákonnou lhůtu 30 dnů.V konečném důsledku působí komunikace mezi subjekty pro zaměstnance rozporuplně a spíše negativně, neboť dopadá na životní situace zaměstnanců v době jejich nemoci nepříznivě a přispívá k jejich nejistotě. Z těchto názorů vyplívá, že při proceduře uplatnění nároku na dávku, tak jak je v rámci systému NP nastavena je od každého subjektu očekávána vyšší osobní odpovědnost, protože pokud si některý se subjektů nesplní své povinnosti, může to mít pro zaměstnance nedozírné existenční následky, neboť k výplatě dávky může dojít s několikaměsíčním prodlením. 82

V mé praxi existují případy, kdy si zaměstnavatel nesplní své povinnosti, neboť řeší pracovní spor se zaměstnancem, ten omarodí a zaměstnavatel mu neoprávněně zadržuje podklady pro výplatu dávky a opět dochází k prodlení ve výplatě dávek zaměstnanci s několikatýdenním zpožděním.

12.3 Postoj zaměstnanců k uplatnění nároku a čerpání dávky v době nemoci z pohledu dopadu na jejich životní situaci Postoj zaměstnanců k uplatnění nároku a čerpání dávky v době jejich nemoci se s vývojem a změnami v rámci systému NP významně mění. Většina respondentek zmiňovala, že z důvodu, jak je procedura v současnosti nastavená, pokud není jejich onemocnění opravdu vážné (onemocnění angína, chřipka) atd. si „neschopenku“vystavit nenechají. R4: Systém tak jak je nastavený se mi zdá strašně zdlouhavý a finančně nevýhodný a pokud opravdu nebude nutné, tak si hodně rozmyslím nechat si vystavit neschopenku a marodit, raději si vezmu dovolenou. R2: Ano ovlivnila můj postoj negativně, tím že peníze chodí jinak než výplata a mám nastavené trvalé příkazy, které se nestihnou zaplatit a ještě přijde málo peněz. Dokud nemám vysoké horečky, tak nemarodím a raději to přechodím. R1: Postoj mám negativní, člověk pokud je nemocný, tak nemá náladu pořád běhat po úřadech, když dávka nedojde a dávat to to do pořádku, tak pokud to jde nemoc přecházím nebo řeším dovolenou. Podle zjištěných výpovědí respondentek se snaží nemoc vyřešit dovolenou nebo ji přecházejí, což se může negativně projevit na jejich zdraví a zatížit tím jak systém NP, tak i zdravotní systém v budoucnosti. Respondentka R5 uvedla, že současná podoba systému též negativně ovlivňuje její postoj k čerpání dávek, ale pokud je nemocná marodí, neboť:“ když jsem nemocná marodím, mám cukrovku a nemůžu si dovolit nemoci přecházet, ani ty menší virózy. Štve mě teda pak výše nemocenského“. Respondentky mají obavy o jejich životní situace ohledně poklesu jejich životní úrovně v době jejich nemoci, což jim zabraňuje činit zodpovědně rozhodnutí, zda uplatnit a čerpat dávky v době jejich nemoci či nikoliv. Z jejich výpovědí vyplývá, že procedura, tak jak je v rámci systému nastavená není tím, co si respondenti představují pod pojmem optimální zajištění v době jejich nemoci a tím je udržení přijatelné životní úrovně. Výpovědi respondentek dokládají tvrzení z kapitoly 7.2.

83

R1: Obávám se zůstat doma v nemoci, vím, že dojde při krátkodobé nemoci k velmi velkému finančnímu propadu, tak jak je nastavena procedura. Měla jsem menší úraz, ale v práci mi naštěstí vyšli vstříc, upravili mi práci tak, abych mohla pracovat a nemusela zůstat na neschopence. Prostě nemarodím, když mi není úplně zle. Pokud porovnávaly respondentky postoj čerpání dávek s ohledem na jejich životní situace v minulých letech (před účinností nového zákona v r. 2009), tak uváděly, že systém NP měl pro ně výrazně zabezpečují charakter a jejich životní situace byla ohodnocena pozitivněji oproti současnosti. V minulých letech ještě před účinností zákona se zaměstnanci neobávali uplatnit a čerpat dávky v nemoci. Nemoci nepřecházeli, což zcela určitě mělo pozitivní vliv na jejich zdravotní stav a tím i psychickou a duševní pohodu. R4: Byly doby, kdy se člověk opravdu nebál marodit, protože nemocenská byla stejná skoro jako plat, ale jak říkám nyní je to hrozný. Politici by se mohly stydět, když člověk poctivě pracuje stát by ho měl zabezpečit. R1: Než přišly ty systémové změny, tak jsem nemoc nikdy nepřecházela. Musím říci, že jsem věděla, že budu muset na operaci s kolenem a raději jsem si ji nechala udělat v roce 2007, když se ještě vyplatilo marodit. R2: Dříve v minulých letech jsem nemoci nepřecházela a v klidu marodila, protože jsem byla zabezpečená. 12.3.1 Motivace k práci v rámci nastavené procedury uplatnění nároku a čerpání dávky v době nemoci, zneužívání systému NP, kontrola a sankční opatření zaměstnavatelem Jedním z efektů zavedené procedury v rámci systému NP má být motivace zaměstnanců k práci, aby byl systém využíván k účelu, ke kterému má sloužit a nebyl zneužíván. Motivace zaměstnanců k práci, tak jak je v rámci systému NP nastavená, ovlivňuje životní situaci zaměstnanců v době jejich nemoci. Na otázku, zda si respondentky nechaly v současnosti nebo v minulosti vystavit pracovní neschopnost od lékaře, přestože byly zdrávy, většina odpověděla, že v současnosti nikoliv, pouze jedna uvedla, že si nechala vystavit pracovní neschopnost v minulosti, kdy se ještě „vyplatilo marodit“ z důvodu nedostatku dovolené. R4: Nechala jsem si vystavit neschopenku, řešila jsem s tím dovolenou, měla jsem málo dovolené. Je to už dlouho, možná v roce 2007 nebo dokonce 2006. Nemocenskou jsem tenkrát dostávala spolu s výplatou. To byla docela běžná praxe, nedělala jsem to jenom já, vím, že některé kolegyně také. Většina respondentek zmiňovala, že se se zneužíváním dávek v době nemoci na svých pracovištích v minulosti setkávaly. Z výpovědí respondentek vyplívá, že v minulosti byl systém 84

často zneužíván a využíván k účelu ne jemu určenému. Systém NP řešil i jiné problémy, různé životní situace zaměstnanců. R5: V současnosti ani v minulosti jsem si PN nenechala vystavit, přestože jsem byla zdráva. Ale pracuji jako účetní v jedné stavební firmě a ještě než byl nový zákon o NP, tak si chlapy nechávali vystavit neschopenky a chodili na melouchy. A musím říci, že se stávalo, že přes zimu, když nebyla práce tak, než aby šli chlapy na úřad práce, tak byli nemocní a čerpali dávky, nikdo to tenkrát ani neřešil. R1: Já jsem si nikdy nenechala vystavit neschopenku, přestože jsem byla zdráva. Ale vím, že v minulosti i nyní to bylo výhodnější než brát podporu v nezaměstnanosti. Lidé u nás, kteří dostali dříve, ale i nyní výpověď, tak to řeší, tím že si nechají vystavit PN a marodí, protože v našem regionu jen tak práci neseženou. Z výpovědí respondentek se můžeme domnívat, že současná procedura v rámci systému NP plní svůj efekt a zabezpečuje systém proti neefektivitě a ke zneužívání systému dochází v současnosti jen v ojedinělých případech. Uplatnění nároku na dávku a následné čerpání dávky v rámci systému NP je nastaveno takovým způsobem, že se tím stát snaží zaměstnance motivovat k práci, ale z druhé strany souhlasím z názorem jedné z respondentek, stát nevytváří potřebné pracovní příležitosti. Pokud přijde člověk o práci a nemá příležitost další sehnat, tak raději omarodí a bude čerpat dávky v nemoci, i když je procedura a výplata dávky zpřísněna, neboť i ze své praxe vím, že finanční kompenzace v podobě „nemocenské“ je větší než podpora v nezaměstnanosti. Všechny respondentky pochází z lounského regionu, kde jsou pracovní příležitosti opravdu mizivé. V praxi se běžně setkávám s případy, že na OSSZ přijde velké množství DPN, před ukončením jejich pracovního poměru. Můžeme se tedy domnívat, že v životní situaci, když se člověk ocitne před volbou být uchazečem o práci na úřadu práce, protože už předem ví, že přijde o práci, tak raději volí alternativu čerpat dávky v nemoci z ochranné lhůty,institut ochranné lhůty je popsán v kapitole 5.1.1., protože v tomto případě si svoji životní situaci o poznání vylepší. Jeho finanční kompenzace (životní úroveň) bude lepší v době čerpání dávek, než kdyby pobíral podporu v nezaměstnanosti. Dále bychom se mohli domnívat, že by k tomu mohlo docházet i z důvodu vylepšení si životní situace z důvodu „společenského statusu“, neboť mnoho lidí, těžko psychicky snáší, že přišel o zaměstnání a je označen za „ nezaměstnaného“, tak raději vystupuje v roli „nemocného“. Výše uvedené souvisí s dalším dotazem, zda by tedy v tomto ohledu mohl být systém zneužíván. Dotaz zněl, jak vnímají respondentky vztah s jejich lékaři, zda jsou lékaři objektivní a opravdu vystaví PN v případech, když je zaměstnanec opravdu nemocen, existuje tedy 85

objektivní příčina. Shodně všechny respondentky odpověděly, že si myslí, že by lékař vyhověl jejich požadavku a vystavil PN kdykoliv. Respondentka R2 například uvedla: Lékaři si chtějí udržet pacienta, protože mají za pacienty od pojišťovny body, takže chtějí vydělat a to znamená udržet si jejich přízeň. V podobném duchu odpověděla většina respondentek. Můžeme se domnívat, že i když došlo k větší provázanosti mezi lékaři posudkové služby a ošetřujícími lékaři se systémem dávkovým, jak více uvádím v kapitole 5.1.2. a tedy při prokázání, že lékař vystavuje neodůvodněné pracovní neschopnosti zdravím lidem, tj. za účelem zneužití nemocenských dávek, hrozí lékaři odejmutí možnosti vystavování DPN, tak i přesto podle výpovědí respondentek v těchto případech můžeme konstatovat, že si zaměstnanci, kteří přišli o zaměstnání takto řeší jejich životní situace a čerpají dávky po ukončení pracovního poměru z ochranné lhůty. Z toho lze vyvodit, že v těchto případech by mohlo docházet k “ zneužívání systému“, neboť jak je více popsáno v kapitole 8.5. od roku 2007 v pořadí jednotlivých diagnóz, s kterými zaměstnanci nejčastěji stonají jsou na druhém místě nemoci pohybového ústrojí, které jsou podle odborníků jen těžko prokazatelné. V některých případech by mohlo dojít k situaci, že by pacienti mohli lékaře žalovat v některých případech za zanedbání lékařské péče. Dalším subjektem, který ovlivňuje životní situaci zaměstnance v době jejich nemoci je zaměstnavatel. Zaměstnavatelé jsou nuceni podílet se na zabezpečení svých zaměstnanců v prvních 15 dnech jejich nemoci, proto někteří z nich poskytují zaměstnancům určité výhody (benefity). Tři respondentky uvedly, že zaměstnavatel poskytuje finanční odměnu, pokud respondentky nemarodí. R1: uvedla, že má pocit, že k ní zaměstnavatel přistupuje lépe, když i přestože je nemocná chodí do práce. R3: uvedla, že je finančně zvýhodněna formou odměn za odvedenou práci jako manažerka a pokud je nemocná, tak ji nemůže vykonávat a finanční odměna se nekoná. Většina respondentek uvedla, že odměna je motivuje, aby nemarodily, když jejich onemocnění není úplně vážné, chodí do práce i nemocné. R2: Motivuje mě ta odměna, potřebuji každou korunu, takže si „neschopenku“ vystavit nenechám. Výše uvedený způsob motivace můžeme posuzovat jako ne zrovna vhodný. Myslím si, že pro zaměstnavatele mají přínos spíše zdraví zaměstnanci, kteří jsou více produktivní a ne nemocní zaměstnanci, který neustále nemoc přecházejí, roznášejí nemoc mezi ostatní zaměstnance a nakonec se jim může stát, že vlastní zdraví zanedbají a zdravotní stav se jim zhorší natolik, že 86

jejich onemocnění si vyžádá daleko větší absenci v zaměstnání. Na otázku, zda respondentky mají pocit, pokud by více marodily a čerpaly dávky v nemoci, byl by to důvod pro jejich zaměstnavatele k propuštění, většina respondentek uvedla, že mají pocit, že by to mohl být důvod, aby je propustil. Snaží se raději vyléčit onemocnění sami bez PN. Můžeme se domnívat, že zásadním důvodem jejich propuštění kdyby více marodily je fakt, že zaměstnavatel se finančně podílí v prvních 14 dnech na zabezpečení zaměstnance v době jeho nemoci výplatou náhrady mzdy, takže pokud zaměstnance více marodí, pro zaměstnavatele jsou to náklady navíc. Výpovědi respondentek potvrzuje tvrzení a uvedená citace v kapitole 5.1.2. R4: No jsou takové náznaky, že si máme dávat pozor nato, jak často marodíme a s čím. R2: V dnešní době si člověk nemůže být s ničím jistý. Ano už jsem ten pocit jednou měla, když po roce 2008 propustili mnoho lidí z důvodu ekonomické krize. Já byla hodně nastydlá a do práce jsem raději chodila. Pouze jedna respondentka R3 uvedla: Zaměstnavatel by to u mě osobně chápal. Z mého pohledu posuzuje zaměstnavatel absence v zaměstnání velice individuálně. Mám pocit, že kdyby mé pracovní neschopnosti byly opakované a časté, že by chápal, že jsou oprávněné. Z výpovědí respondentek se můžeme domnívat, že při opakovaných nemocech by ze strany zaměstnavatelů mohlo dojít k výpovědi či k neodměňování zaměstnanců, což může ve své podstatě působit jako velmi stresující až diskriminující pro zaměstnance, jak vypověděla jedna z respondentek. Z těchto vyjádření se můžeme domnívat, že pokud se zaměstnanci dostávají do životních situací, kdy se stresují, tím že budou propuštěni pokud by více marodily a jejich nemoci by byly oprávněné, tak se výše uvedené může podepsat na jejich fyzickém, ale i psychickém zdraví a promítnout v nákladech jak sociálního, tak i zdravotního systému v budoucnosti. V tomto ohledu není jejich životní situace jednoduchá, pokud se v době nemoci stresují, zda čerpat dávky nebo chodit do zaměstnání z důvodu obavy o práci. A nevidím to jako příliš pozitivní motivační mechanismus a pozitivní boj proti zneužívání dávek ze strany zaměstnavatelů, ale jako psychický nátlak ze strany některých zaměstnavatelů na zaměstnance, neboť zaměstnavatelé vědí, že slušní lidé se v dnešní době hospodářské krize o práci strachují a udělají mnohé, aby si ji udrželi. Kontrolu dodržování léčebného režimu zaměstnavatelem a související sankční opatření vnímají respondentky rozporuplně. Respondentky to považují z jedné strany za oprávněné, ale zároveň uvádějí, že to závisí na vzájemné důvěře. Zazněly i názory, že je to stresující, neboť by toho mohl zaměstnavatel zneužít, kdyby chtěl dát zaměstnanci výpověď. R1: Je to o vzájemné důvěře, chápu, že je to jedna z jeho možností, jak si mě prověřit. Pokud 87

bych pochybila, tak se sankcím neubráním. R4: Já jsem začala marodit a hned po týdnu přišla kontrola od zaměstnavatele, já vím, že na to má právo, peníze jdou v prvních dnech z jeho kapsy, ale když máte zlomenou nohu a dvakrát Vás přijde zkontrolovat jednou zaměstnavatel, pak sociálka (OSSZ), no já nevím, připadala jsem si jako podvodnice, že jsem si dovolila marodit, takové trochu stresující. R2: Zaměstnavatel má na to plné právo mě zkontrolovat, ale co když se mě bude chtít zbavit a bude tvrdit, že jsem nebyla doma nebo tak něco a vyhodí mě, co já proti němu zmůžu. Zmiňovaly, že zaměstnavatel má právo je zkontrolovat v době jejich nemoci, z důvodu toho, že náhrada mzdy jde v prvních dnech z jeho peněz a zamezí tak zneužívání dávek. Z druhé strany se, ale v názorech objevily obavy, že by mohl zaměstnavatel kontrolu práce neschopného zaměstnance využívat i v případě, když se bude chtít lehce „zbavit“ nepohodlných zaměstnanců, kteří mají opakované pracovní neschopnosti, i když oprávněné. Je jen těžko prokazatelné, když bude zaměstnavatel tvrdit, že zaměstnanec doma nebyl, aby on dokázal opak. Lze konstatovat, že z tohoto hlediska mohou být kontroly práce neschopného zaměstnance zaměstnavatelem „zneužitelné“ v neprospěch zaměstnance a potvrzuje se tím domněnka z teoretické části mé práce, že kontroly práce neschopného pojištěnce zaměstnavatelem můžou mít i negativní následky v podobě honu na práce neschopné zaměstnance s tím, že bude moci zaměstnanci snížit či odebrat náhradu mzdy, aniž by se zaměstnanec mohl bránit. Na otázku, zda respondentky systém NP tak jak je v současnosti nastaven v souvislosti s čerpáním dávky v době jejich nemoci motivuje k prevenci o vlastní zdraví. Všech pět respondentek odpovědělo, že systém NP je motivuje v péči o vlastní zdraví. Hlavní důvodem je opět obava ztráty zaměstnání a hrozba finančního propadu v době jejich nemoci. R1: Motivuje, bereu vitamíny. Kdo by chtěl být doma za takovou almužnu, člověk celý život pracuje a když dojde na nejhorší, tak je ještě doma a zpočátku, když je to nejhorší, tak úplně zadarmo. R4: Motivuje, to snad ani ne, spíš je to strach z toho, abych neonemocněla, tak se snažím jíst více ovoce a vitamínů, ale určitě bych to nenazvala motivací asi spíš tím strachem. Bojím se o práci a navíc ten finanční propad je velký a to si nemůžu dovolit. R3: Ano, motivuje, i když mě to stojí další peníze (vitamíny, ovoce atd.). Jako samoživitelka si nemůžu dovolit často marodit hlavně z finančních důvodů. Dalším účelem současného systému NP je motivace a očekávání vyšší osobní odpovědnosti v péči o vlastní zdraví od každého občana, tak aby docházelo ke snížení pracovní neschopnosti a tím k poklesu výdajů na dávky. Z výpovědí respondentek vyplývá, že tento cíl současná 88

podoba systému NP splňuje.

12.4 Orientace migrujících zaměstnanců a zkušenosti s cizozemskými systémy NP s ohledem na jejich životní situace. Respondenti se pro práci v zahraničí rozhodli z důvodu nezaměstnanosti v ČR v období ekonomické krize a hlavně z důvodu vyššího výdělku. Všichni respondenti uvedli shodně, že se ve svých cizozemských systémech rámcově orientují, znají přibližnou výši dávek a některé podmínky nároku. Věděli přibližnou délku náhrady mzdy, kterou zaměstnavatel vyplácí, procentní sazbu, věděli od kdy platí „nemocenské“ cizozemské instituce. Všichni uvedli, že systémy NP jsou pro ně finančně výhodné a výše dávky v době nemoci zcela zabezpečí jejich obvyklou životní úroveň. Z výpovědí respondentů můžeme předpokládat, že jejich životní situace s ohledem na výši dávek v době nemoci je optimální. Nejvíce spokojený byl respondent R8, který pracuje v Lucembursku, uvedl: Když jsem nemocný, tak dostávám 100%, takže je to stejné, jako, když jsem v práci, ale je pravda, že si to vše pořádně prověřují, aby nedocházelo ke zneužívání. Jeho výpověď potvrzuje tvrzení v teoretické části práce, že Lucembursko má velmi štědrý systém NP. Ostatní systémy nejsou, tak výhodné, jako systém Lucemburský, ale podle výpovědí respondentů splňují svoji ochranou funkci a zabezpečovací účel. R6, který pracuje například v Německu uvedl:…šest týdnů od zaměstnavatele dostávám 100% a pak od pojišťovny 70%. Všichni respondenti uvedli shodně, že mají rodiny a své zázemí v ČR, ve státě EU pracují a žijí co nejskromněji. Z těchto důvodů se můžeme domnívat, že výše dávky z cizozemských systémů je pro ně zcela dostačující a zaručuje jim jejich obvyklý životní standard v době jejich nemoci, neboť hodnotí výši dávky v přepočtu eura na české koruny. Každý ze systémů NP tak jak jsou nastavené, jsou pro MZ velmi výhodné. Pro MZ je tedy důležité, aby si cizozemské systémy NP nadále udržely jejich zabezpečovací účel a funkci - dostatečnou ochranu v době jejich nemoci, kterou zatím podle výpovědí respondentů splňují. Na další otázku výběru lékaře, zda pokud onemocní upřednostní lékaře v zemi pojištění nebo lékaře v ČR, respondenti shodně odpověděli, že pokud to není nevyhnutelné, např. z důvodu úrazu při výkonu povolání, a nebo potřeby rychlé lékařské pomoci, tak upřednostní lékaře v Čechách. Shodně opět všichni respondenti uvedli jako důvod rodinu a rodinné zázemí v ČR. V cizí zemi bydlí většinou respondenti ve velmi skromných podmínkách a po větších skupinách a nemají tak podmínky se v „klidu léčit“. 89

R7 uvedl: Byl jsem vždycky u lékaře v Čechách měl jsem pořádnou angínu, tak jsem jel domu k rodině, protože bydlíme v německé ubytovně a doma mám lepší podmínky a celou rodinu. Pokud to není nutné, tak raději půjdu k doktorovi v Čechách i z důvodu lepší komunikace s lékařem. V podobném duchu odpověděli všichni respondenti. Na doplňující otázku, zda museli navštívit z důvodu akutního onemocnění cizozemského lékaře, tak dva respondenti odpověděli, že ano. R9 uvedl: Měl jsem úraz na stavbě, takže jsem musel k nizozemskému lékaři, ale nechtěli mi vystavit „neschopenku“, že jsem cizinec a musel jsem to honit přes zaměstnavatele a pojišťovnu, protože jsem marodil déle a potřeboval jsem, abych dostával nemocenskou. V té nemocnice se ke mně chovali strašně, mám pocit, že tam mají cizinců plné zuby. R10 uvedl: Odvezli mě do nemocnice v Rakousku, protože jsem omdlel v práci a nevystavili mi tam neschopenku, protože jsem sám nevěděl, co a jak, a pak jsem to musel vyřizovat a vysvětlovat, že tam pracuji, aby mi vystavili „neschopenku“, oni se tam s cizincem moc nepářou. Volal jsem i Vám, co mám přece dělat. Z výpovědi většiny respondentů můžeme konstatovat, že v době nemoci raději navštíví lékaře v ČR a ne v zemi pojištění. Mají pocit, že cizozemští lékaři se nechovají eticky k cizincům. Vyskytují se problémy s vystavení DPN v cizí zemi pojištění, tím si cizozemští lékaři neplní své povinnosti v rámci koordinačních nařízení. Lékaři by DPN měli vystavit automaticky, pokud zjistí z výpovědi migrujících zaměstnanců, že v cizí zemi pracují a jsou v ní pojištěny. Cizozemští lékaři dostávají zaměstnance do nepříjemných životních situací, které jim způsobují zbytečné průtahy s uplatněním a čerpáním dávky. MZ musí vynakládat zbytečné náklady a úsilí,(telefonovat, vysvětlovat, jezdit), aby dostáli svých práv. V konečném důsledku se opozdí dávka, na kterou mají nárok i o několik měsíců. Podle koordinačních nařízení vznik DPN a délku jejího trvání potvrzuje lékař nebo instituce ve státu bydliště, či pobytu, podle toho, kdo je k tomu kompetentní, jak popisuji v kapitole 10.3. Z výpovědi respondentů lze vyvodit, že ze strany cizozemských lékařů dochází k porušení jednoho principu ze čtyř principů koordinace národních sociálních systémů a tím je rovnost zacházení (jste- li pojištěn v členském státě, podléháte stejným právům a povinnostem jako státní příslušníci dotyčného státu) (Koordinace sociálních systémů v Evropské unii, 2010, s. 34), který popisuji více podrobněji v teoretické části v kapitole 9.2.1.

90

12.4.1 Účelnost, efektivita, funkčnost koordinačních nařízení v rámci systému NP s pohledu migrujících zaměstnanců v souvislosti s uplatněním a čerpáním dávky Na otázku z jakého důvodu uplatňovali respondenti dávky v nemoci prostřednictvím české instituce a neuplatňovali je přímo u cizozemského nositele pojištění, tak všichni shodně odpověděli, že z důvodu problému, který se vyskytl s uplatněním dávky v nemoci jak u zahraničního zaměstnavatele, který se také podílí na výplatě dávky v nemoci v prvních týdnech nebo u cizozemské instituce pojištění. Z výpovědí respondentů vyplývá, že hlavním problémem je nerespektování dokladu „DPN“ vystavené českým lékařem v ČR. R2: Poslal jsem neschopenku vystavenou lékařem v ČR zaměstnavateli, ale on mi volal, že ji posílá zpět, protože prý k tomu potřebuje nějaký E-formulář, že se informoval na AOK. Byl jsem bezradný, tak jsem přišel za Vámi. Stálo mě to nervy, musel jsem za vámi ze Žatce, nebylo mi dobře, stálo mě to telefony do Německa, benzín k Vám, hlavně jsem nevěděl o co jde. R8: Zaměstnavatel mi vyplatil peníze v pohodě, ale pak lucemburská instituce požadovala překlad české“neschopenky“, což mě stálo peníze a musel jsem otravovat i Vás, protože jsem nevěděl kudy kam. R9: Chtěl jsem si to vyřídit všechno sám, ale musel jsem se obrátit na Vás, protože nechtěli uznat DPN z ČR a chtěli po mně nějakou přeloženou lékařskou zprávu na evropském formuláři, no hrůza. Podle platných koordinačních nařízení EU musí zahraniční zaměstnavatelé i instituce respektovat vystavený doklad o DPN v jakékoli zemi EU a kterýmkoliv zahraničním lékařem EU jako doklad mezinárodní, neboť má stejnou právní hodnotu jako by byl vystaven ve státu pojištění bez dalších jiných dokumentů, bez nutnosti dalšího ověřování, ale bohužel podle výpovědí respondentů se tak nestává a migrující zaměstnanci se pak dostávají do bezradných životních situací, což potvrzuje tvrzení v kapitole 10.3.. Můžeme se domnívat, že v těchto případech se efektivita koordinačních nařízení v rámci systému NP zcela rozplývá, neboť opět dochází k porušení principu rovného zacházení. Jediné co musí doklad DPN obsahovat je vyplnění diagnozy, dle mezinárodní klasifikace nemocí, u DPN delší než je 60 dní, uvedeno v kapitole 10.4., což někdy čeští lékaři opomíjejí a doklady jsou vráceny zpět lékařům k doplnění přes českou instituci a dochází, tak ke zbytečným průtahům, na který doplácí opět migrující zaměstnanec. Z praxe vím, že lékaři v ČR jsou v tomto ohledu také neflexibilní. A shora uvedené potvrzuje fakt, že někteří respondenti vypověděli, že pokud se stalo, že z důvodu rychlé lékařské pomoci, byli nuceni navštívit cizozemského lékaře a ten jim vystavil DPN, tak poté dostali peníze od zahraničního zaměstnavatele nebo cizozemské instituce ihned bez problémů. 91

Z výpovědi respondentů na otázku, zda se setkávají s tím, že zahraniční institucí nejsou respektována koordinační nařízení v rámci uplatnění nároku na dávku v nemoci nebo zda se setkávají s neznalostí některých koordinačních nařízení EU odpověděla většina, že respekt a znalost koordinačních nařízení EU je u cizozemských institucí nedostatečná. Zmínili, že pokud uplatňují nárok na dávku na základě DPN z ČR cizozemská instituce neustále něco požaduje či prošetřuje a tím se potvrzuje tvrzení z teoretické části práce v kapitole 10.4, že procedura ohledně dávky se tak může prodlužovat o několik měsíců. Podle výpovědí respondentů žádná cizozemská instituce, u které jsou migrující zaměstnanci pojištěni nepřistupuje ke koordinačním nařízením EU zcela kompetentně a nepostupuje podle daných nařízení a postupů, které uvádím v kapitole 10.3.. Můžeme konstatovat, že cizozemské instituce přistupují k nařízení velmi osobitě a snaží se prosadit vlastní postupy. Z výpovědí respondentů vyplývá, že požadují neoprávněné doklady k uplatnění nároku na dávku a tím neoprávněně zdržují výplatu dávky. R6: Já pořád telefonuji s Vámi a s nimi a neustále něco řeším, Vy mi řeknete, jak správně postupovat, jak to má být, ale jim to nestačí, je to absolutní neznalost koordinačních nařízení, chtějí doklady, které nemusejí být a chovají se arogantně. R7: Marodil jsem se zlomenou rukou dva měsíce a asi se jim něco nezdálo, tak chtěli, abych po jednom měsíci marodění, doložil nějaký evropský formulář spolu s neschopenkou a s přeloženou lékařskou zprávou na E formuláři. Nebo že tam mám jet a oni si mě prošetří, na to nemají právo. Přece jet tam se zlomenou rukou jsem nemohl, ale stáli si na svém, vůbec se mnou nechtěli diskutovat, tak jsem to řešil přes Vás, abych dostal peníze. Peníze jsem dostal až po čtyřech měsících, což nebylo vůbec příjemné. Většina respondentů uvedla, že mají pocit, že kdyby byli příslušníky státu, ve kterém pracují, tak by při uplatnění nároku na dávku takové problémy neměli, někdy mají pocit, že to hraničí až s diskriminačním chováním ze strany cizozemských institucí, protože jsou cizinci. R7 to vyjádřil slovy: Kdybych byl Němec, tak by bylo všechno v pohodě, ale oni chtějí po Čechách pořád něco dokazovat a dokládat, asi nám nevěří, přitom jsem rád, že tu práci mám, takže bych nic nezneužíval. V podobném smyslu se vyjádřili i ostatní respondenti. Z těchto vyjádření lze usoudit, že opět v této souvislosti narážíme na nerespektování principu rovnosti zacházení. Rovněž zazněly názory, že většina respondentů vnímá koordinační nařízení EU v rámci systému NP jako přínosné, jenom v tom ohledu, že mohou pracovat, v kterémkoliv státě EU a jsou chráněni při vzniku sociální události (nemoci). Ale neopomenuli hned podotknout, že cizozemské instituce mají ve znalostech koordinačních nařízení EU v rámci systému NP – 92

uplatnění nároku na dávku hrubé nedostatky, které životní situace migrujících zaměstnanců v době jejich nemoci znepříjemňují a to považují za velmi závažnou chybu v nepružnosti koordinačních nařízení EU. V tomto ohledu můžeme konstatovat, že koordinační nařízení neplní zcela svůj účel a funkci. Respondenti na otázku co by změnili a jakým způsobem odpověděli: Ideální by bylo, že pokud by nastaly problémy s výplatou dávky od cizozemské instituce, tak by byl v ČR jeden centrální úřad, který by vše potřebné vyřídil, komunikoval by s ostatními cizozemskými institucemi, to bych viděl jako velmi přínosné pro všechny migrující pracovníky.

12.5 Orientace a postoj migrujících zaměstnanců k uplatnění a následné proceduře uplatnění dávky v nemoci podle koordinačních nařízeních EU v rámci systému NP s ohledem na jejich životní situaci Odpovědi na otázky, zda se respondenti orientují v současné podobě koordinačních nařízení EU a změnách, které jsou platné od 1. 5. 2010 s uplatněním nároku na dávku nebyli zrovna příznivé. Vesměs všichni respondenti odpověděli, že se neorientují v současné podobě koordinačních nařízení a o žádných změnách nevědí. O koordinačních nařízení EU se dozvěděli, až když onemocněli a požadovali pomoc v této problematice. V podstatě uvedli shodné odpovědi jako respondent R6: Neorientuji se v koordinačních nařízeních vůbec a o změnách už vůbec nevím, když jsem onemocněl, předal jsem „neschopenku“zaměstnavateli a ten mi řekl, že pojišťovna po mně chce E-formulář, tak jsem se ptal kolegy v práci, to je také Čech a ten mě řekl o Vaší instituci, že mi s tím pomůžete. Teď po té peripetii už vím trochu, co a jak. Všechno okolo toho vnímám negativně. V Německu nějak ty koordinační nařízení nefungují dobře“. R9: Vůbec se v koordinačních nařízení neorientuji, akorát vím od Vás, že od roku 2010 bych si měl vše vyřizovat sám, a to jste mi řekla Vy, teď vím, že si mám zasílat sám neschopenku do Nizozemska, že už k tomu nepotřebuji ty E-formuláře, ale já nevím ani kam to mám poslat a hlavně oni na to koukají lépe,když to tam pošlete vy s tím Vaším dopisem. Bez Vás bych byl bezradný. Z výpovědí respondentů vyplývá, že se v koordinačních nařízení příliš neorientují, většinou jsou bezradní, nevědí kam mají DPN zaslat, neznají adresy zahraničních institucí, raději si obrátí na příslušnou OSSZ, aby jim s uplatnění nároku o dávku u zahraniční instituce pomohla, což není od 1.5.2010 povinností OSSZ, blíže popisuji v kapitole10.3.. Každý migrující zaměstnanec by si měl u zahraniční instituce vše vyřídit sám, což je podle mého názoru nemožné. Migrující zaměstnanci, se kterými se setkávám jsou většinou řemeslníci. Z praxe 93

můžu potvrdit, že málokterý se vyzná v koordinačních nařízení EU. Většinou mají i jazykové bariéry, přestože jsou v zahraničí zaměstnáni několik let, domluví se jenom na určité úrovni, která je dostačující k výkonu jejich profese. Zahraniční instituce často pochybují v postupech a požadují podklady pro výplatu dávky, které jsou zbytečné, jak jsem již podotknula v předešlé kapitole, zbytečně si doklady ověřují, nechtějí respektovat DPN od českého lékaře, trvají na překladech či lékařských zprávách. Vracejí doklady o DPN zpět nebo žádají k českým dokladům vysvětlení. Stává se, že kolikrát pochybí v tom, že doklady nezašlou na příslušnou OSSZ nebo zaměstnanci, ale často se stává, že je zašlou na zdravotní pojišťovnu, kde to zůstane několik dnů či týdnů ležet, než se dohledají. Důvod je prostý, ve většině států EU nemocenské dávky vyplácí zdravotní pojišťovna a opět se tedy můžeme domnívat, že cizozemské instituce opět z jejich nevědomosti chybují v postupech koordinačních nařízení. Migrující pracovníci se tak po zbytečných průtazích dočkají kolikrát výplaty dávky až po několika měsících. Dostávají se tak do obtížných životních situací, existenčních potíží, neboť postrádají finanční zabezpečení v době jejich nemoci. Podle mého názoru pokud by OSSZ nebyli nápomocné při vyřizování uplatnění nároku na dávky v době nemoci migrujícím pracovníkům, někteří zaměstnanci by se možná svých dávek nedočkali ani po několika měsících, neboť procedury, které některé instituce požadují jsou nezvyklé a nejsou v souladu s koordinačními nařízeními. Na otázku, zda pokaždé, když jsou respondenti nemocní si nechají vystavit od lékaře DPN a marodí, odpověděli všichni shodně, že si ji nechají vystavit jenom v případě, že jejich nemoc je opravdu vážnější a nejsou schopni pracovního procesu, jinak většinou nemoci přecházejí, nebo čerpají dovolenou. Jedním důvodem je, že se bojí o dobře placenou práci a dalším důvodem jsou problémy v souvislosti s uplatněním dávky v rámci koordinačních nařízení. R10: Než, abych se nervoval, lítal po úřadech sem a tam, jednou jsem to zažil, když jsem omdlel v práci, a více nemusím, to se raději domluvím se šéfem a vezmu si dovolenou. R8: Pracují jako řezník a musel jsem na operaci se zápěstím, tak jsem se té peripetii s nárokem na výplatu dávky nevyhnul, ale pokud to nebude nutné, lehčí nemoc přechodím a nebo si vezmu dovolenou. Postoj ke koordinačním nařízením v souvislosti s výplatou dávky ohodnotili respondenti spíše negativně. Uplatňují dávky pouze, když je to opravdu nevyhnutelné, jinak si zdravotní problémy řeší jiný způsobem. Mají obavy, že životní situace v době jejich nemoci v souvislosti s uplatněním nároku na dávku bude pro ně stresující, duševně a psychicky náročná.

94

12.5.1 Časová náročnost a administrativní zátěž v rámci procedury uplatnění dávky z cizozemských systémů podle koordinačních nařízení EU s ohledem na životní situaci MZ Proceduru uplatnění dávky ohodnotili všichni respondenti jako náročný a zdlouhavý proces. Ani v jednom případě nedošlo k výplatě dávky, aniž by nemuseli respondenti dokládat další podklady pro výplatu dávky, které zahraniční instituce požadovala neoprávněně. Ve třech případech nizozemská, rakouská a německá instituce trvala na vystavení formuláře E 115. Takový postup byl vyžadován do 30.4.2010, kdy spolu s DPN musela česká instituce vystavit evropský formulář E 115. Přitom nové postupy platné od 1. 5. 2010 to nevyžadují, tyto postupy uvádím v kapitole 10.3. Respondenti byli nuceni toto sdělit cizozemským institucím, kde dávku uplatňovali a opět došlo k průtahům v proceduře. Nizozemská instituce tedy E formulář přestala vyžadovat, ale požadovala, aby se zaměstnanec dostavil po měsíci léčení na prošetření zdravotního stavu tamní pojišťovnou. Respondent byl po úraze nohy a cestu by nezvládl. Na prošetření zdravotního stavu má nizozemská instituce právo, ale podle platných metodických postupů koordinačních nařízení většinou při

odůvodněném podezření, že

dochází

k neoprávněnému pobírání dávky. Podle mého názoru postup nizozemské instituce nebyl opět v souladu s platným nařízením a dávka z tohoto důvodu byla respondentovi vyplacena po několika měsících. R9: Kdybych nemusel tak bych nemarodil, člověk to nedělá schválně, stal se mi úraz na stavbě, zlomil jsem si ruku a nohu, a ty opletačky okolo té výplaty, děs a hrůza, nakonec po mně pojišťovna chtěla, abych přijel do Nizozemska, asi jak bych mohl. Dávku jsem dostal po šesti měsících a kdybych neměl našetřené nějaké peníze, tak jsme si museli jít někam půjčit. R10, R7 uvedli, že rakouská i německá instituce trvaly i po jejich vysvětlení i nadále na vystavení formuláře E115. R7: Říkali mi, ať si to v Čechách vyřídím, ten evropský formulář, vy jste mi tady řekli, že mi to nemůžete vystavit, že by to nebyl správný postup. Tak to dopadlo tak, že tam neschopenka ležela měsíc, a když jsem to znova urgoval, řekli mi, že to bez toho nevyplatí, tak vy jste mi napsala ten dopis a pak poslali peníze do třech měsíců, ale už jsem měl strach, že budu bez peněz. Docela mě to existenčně ohrozilo, mám manželku a dvě děti docela malý. Celý to vnímám jako strašně byrokraticky náročný. V podobném duchu vypovídal i rakouský respondent. Což potvrzuje opět tvrzení, že na základě toho, že na OSSZ docházeli neustále „nešťastní“ migrující zaměstnanci s tím, že cizozemské instituce nové postupy platné od 1. 5. 2010 nerespektují a vyžadují neustále po MZ, aby spolu s DPN posílali formuláře E115, byl ČSSZ vytvořen průvodní dopis v anglickém a německém znění, kde je uvedeno, že podle nových postupů platných 1. 5. 2010 již nezasíláme formulář E 95

115, E 118, ani lékařskou zprávu E 116. Dopis vysvětluje nové postupy a přílohou dopisu je potvrzení o DPN pojištěnce, který je pojištěn podle příslušných platných předpisů v jejich zemi. Dopis uvádím v příloze č. 9. Tento průvodní dopis v podstatě není též v souladu s platnými nařízeními a postupy, neboť od 1. 5. 2010 pro uplatnění dávky v cizí zemi stačí platný doklad o DPN, ale jak už jsem podotkla v kapitole 10. 3., tyto nové postupy některé instituce respektovat nechtějí. R8:Procedura a uplatněním dávky je hodně administrativně náročná a zdlouhavá, marodím už čtvrtý měsíc s rukama a vymýšlejí si hrozný věci, nejprve překlad neschopenky, pak se jim zdálo, že marodím dlouho, tak chtěli prošetření zdravotního stavu, naštěstí tady v Čechách, nelíbil se jim doklad o trvání PN (lístek na peníze), že tam čeští lékaři uvádějí špatné datum, ke kterému je lístek vystaven, že oni to chtějí jinak. Ještě, že tam znám v Lucembursku jednu překladatelku, která mluví perfektně Německy a všechno mi to vyřídila. Peníze jsem dostal až po třech měsících, kdybych nedostával z Lucemburska ještě přídavky na děti, tak jsme se díky té mé nemoci dostali do finančních problémů, manželka nepracuje, děti máme malé. Musel jsem si půjčit od rodičů. Z výpovědí respondentů vyplývá a potvrzuje tvrzení z teoretické části 10.3. a 10.4., že respondenti musí postupovat administrativně a časově náročné procedury, které se pak promítají negativně do osobních životů a životů jejich rodinných příslušníků. Cizozemské instituce v rámci procedury od migrujících zaměstnanců požadují nadbytečné dokumenty, výplatu dávky tím zbytečně zdržují, chovají se k nim mnohdy arogantně, až to hraničí v některých případech s diskriminací. Z výpovědí respondentů můžeme konstatovat, že cizozemské instituce nepostupují podle jednotných koordinačních postupů, požadavky jednotlivých cizozemských institucí jsou různé až rozporuplné. Z těchto důvodů dochází k výplatám dávky s několikaměsíčním zpožděním a migrující zaměstnanci se dostávají do finančních potíží, neboť nemají mnohdy na úhradu svých finančních závazků. Z výpovědi jednoho respondenta vyplývá, že pokud by neměli úspory dostávali by se do velmi obtížné životní situace. Další z respondentů vypověděl, že z důsledku zpoždění dávky si musel půjčit peníze od bratra. Většina respondentů podle jejich výpovědí mají rodiny s malými dětmi, manželky jsou v domácnosti a starají se o děti, protože pokud je MZ zdráv jeho příjem je natolik vysoký, že postačuje k pokrytí obvyklých výdajů rodiny, ale pokud onemocní a rodina je odkázána na dávku v nemoci, která v rámci aplikace koordinačních nařízení je vyplacena s několika měsíčním zpožděním. Životní situace rodiny se mění a je katastrofální z důvodu nedostatku financí v době nemoci v důsledku zpoždění dávky a důsledkem jsou existenční problémy celé rodiny. 96

13 Závěr 13.1 Zodpovězení hlavní výzkumné otázky Symbolickým cílem práce je upozornit na problematiku (vývoj a změny) systému NP v ČR a migrujících pracovníků v rámci EU v souvislosti s čerpáním dávky v době nemoci zaměstnanců. Na základě pěti dílčích otázek, byly získávány odpovědi na hlavní výzkumnou otázku, která byla cílem mé diplomové práce: Jak ovlivňuje systém NP životní situace u vybraných zaměstnanců v ČR a vybraných migrujících pracovníků v rámci EU v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávek? Životní situace u vybraných zaměstnanců v ČR a vybraných migrujících pracovníků v rámci EU v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávek byly hodnoceny na základě jejich subjektivních názorů, pocitech, vnímání a představách v následujících rovinách, jak vybraní zaměstnanci v ČR vnímají systém NP, jeho nástroje (procedura při uplatnění nároku na dávku), motivační mechanismy, změny a vývoj v souvislosti s čerpáním dávky, jak se v něm orientují, jak ho vnímají v souvislosti s jejich nemocí a čerpání dávky, jak vnímají spolupráci jednotlivých subjektů, jako aktérů, v rámci čerpání dávky a jaký mají na základě toho postoj k uplatnění a čerpání dávek v době nemoci s pohledem dopadu na jejich životní situaci a jak je systém NP v neposlední řadě motivuje k péči o vlastní zdraví. U migrujících zaměstnanců byly hodnoceny životní situace v souvislosti s uplatněním a čerpáním dávky v rámci koordinačních nařízení EU na základě orientace a zkušeností s cizozemskými systémy, jak vnímají účelnost, funkčnost koordinačních nařízení EU v souvislosti s uplatněním a čerpáním dávky, jaký mají postoj k proceduře uplatnění nároku na dávku s cizozemských systémů v rámci aplikace koordinačních nařízení s ohledem na jejich životní situaci. Životní situace zaměstnanců v ČR i migrujících zaměstnanců v souvislosti s čerpáním dávky v nemoci, ať v rámci systému NP v ČR či koordinačních nařízení se mění a není podle jejich výpovědí ohodnocena příznivě. Stát neustálými změnami usiluje o efektivnější systém NP, který by zeštíhlil systém ve vztahu k příjmové a výdajové stránce, aby stabilizoval veřejný rozpočet, zamezil zneužívání dávek. Na základě toho byly zavedeny do systému NP konkrétní opatření a prvky, které byly považovány za nezbytné, neboť docházelo k neustálému nárůstu pracovní neschopnosti a tím výdajů na dávky NP. Můžeme konstatovat, že konkrétní opatření a prvky, které byly zavedeny v rámci hospodářské politiky státu, která zajišťuje ekonomickou stránku sociální politiky splnily postupně očekávané cíle systému NP, neboť v posledních letech dochází k neustálému snižování nemocnosti podle ukazatelů pracovní neschopnosti, (prostonaných dnů a případů 97

pracovní neschopnosti, výdajů na dávky), které uvádím v kapitole 8. a jsou tedy státem ohodnoceny pozitivně. Konkrétní opatření, která byla zavedena se objevují ve většině evropských systémů a také v historii ČR (zavedení karenční doby, zapojení zaměstnavatele do sytému, atd.), což můžeme považovat za legitimní, ale z druhé strany musí být použity s takovou intenzitou, která by byla přiměřená ekonomickým a sociálním podmínkám dané země, situaci zaměstnanců tak, aby neustále systém NP plnil cíl sociálního zabezpečení a tou je požadovaná sociální ochrana s požadavkem sociální spravedlnosti v době sociální události (při náhlé ztrátě výdělku z důvodu nemoci) v rámci fungování sociálního státu. Z provedeného výzkumu lze usoudit opak, zaměstnanci vnímají zvolené prvky, opatření a nástroje (procedura při uplatnění dávky, systém výplat, výše dávky, motivační mechanismy) nepřiměřené podmínkám v ČR a situaci zaměstnanců, kteří onemocní a čerpají dávku. Zaměstnanci vnímají, že zavedená opatření nejsou optimálně nastavená s ohledem na jejich životní situaci v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky, shledávají negativum v komplikované administrativní proveditelnosti, časové náročnosti, zdlouhavých lhůt při uplatňování nároku na dávku. Jeho motivační mechanismy spíše zaměstnanci vnímají jako „strašáky“, z kterých pramení pocity nejistoty a obav o práci. Jeho sankční opatření z hlediska kontrol práce neschopného zaměstnance zaměstnavatelem považují za „zneužitelné“ v neprospěch zaměstnance, neboť mají pocit, že kontroly práce neschopného pojištěnce zaměstnavatelem můžou mít i negativní následky v podobě honu na práce neschopné zaměstnance s tím, že na základě kontroly bude moci zaměstnavatel zaměstnanci snížit či odebrat náhradu mzdy nebo s ním ukončit pracovní poměr, aniž by se zaměstnanec mohl bránit. Systém NP je motivuje k prevenci o vlastní zdraví hlavně z důvodu obav o práci a hrozby finančního propadu v době jejich nemoci. Z výše uvedeného lze usoudit, že jejich životní situace v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávky je nepříznivá. Očekávali by od systému spravedlivě nastavené opatření, které by jim poskytovalo pocit existenční jistoty, sociálního zázemí, tedy optimální životní situaci v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávek. Z názorů zaměstnanců lze konstatovat, že zvolené prvky a opatření jsou zavedeny s nepřiměřenou intenzitou podmínkám v ČR. Důsledkem je, že nereflektují požadavky zaměstnanců v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky a nenabízí jim tak dostatečnou sociální ochranu v době sociální události, negarantují jim obvyklou životní úroveň v době jejich nemoci. Z pohledu životní situace zaměstnanců v době jejich nemoci, jim současný systém NP, v rámci sociálního zabezpečení státu, nenabízí pocit existenční jistoty, 98

s přiměřenou mírou sociálně ochranných prvků, nezajišťuje jim příznivé životní podmínky pro zlepšení zdravotního stavu při vzniku sociální události, tak aby docházelo zachování jejich přiměřené či obvyklé životní úrovně a pocitu sociální spravedlnosti. Stát v rámci sociálního zabezpečení nezajišťuje odpovídající zdroje pro zajištění zaměstnanců v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávek. K tomu, aby se mohli léčit využívají dovolené a nebo nemoci přecházejí, neboť mají obavy z jejich obtížné životní situace (existenčních problémů) v souvislosti s čerpáním dávek. Obávají se, že výše dávky v době jejich nemoci nebude postačovat, jejich finančním závazkům tedy jejich obvyklému životnímu standardu a tím shledávají svoji životní situaci velmi nepříznivě. V minulosti zaměstnanci vnímali systém v souvislosti s čerpáním dávek v nemoci jako zabezpečující, neměli důvod nemoci přecházet nebo čerpat dovolenou, jejich životní situace byla ohodnocena pozitivněji v souvislosti s jejich finančním zabezpečením a existenční jistotou. Mají pocit, že takto nastavená opatření ovlivňují negativně slušné zaměstnance, že jedinci, kteří systém zneužívali v minulosti, ho budou zneužívat i v budoucnu. Do postoje k systému NP v souvislosti s čerpáním dávky v době nemoci se promítají vlastní zkušenosti v souvislosti s touto životní situací a z toho pramenící obavy o zachování určité životní úrovně pro sebe a jejich rodinné příslušníky. Do systému NP bude opět zasahováno a zcela určitě budou prováděna další opatření a zaváděny další prvky. Jaký bude další vývoj systému NP, jak systém ovlivní další nová zavedená opatření a jaký další vliv budou mít na životní situaci zaměstnanců můžeme jen těžko odhadnout. Vývoj v neposlední řadě záleží na přístupu všech zúčastněných subjektů. Domnívám se, že hledání optimální míry zabezpečení zaměstnanců, a na druhé straně představách státu o efektivním a udržitelném systému NP s úsilím neustálého snižování státního rozpočtu (výdajů na dávky) bude dlouhodobý proces. V každém případě by měly být změny a vývoj NP podpořeny pojištěnci – občany, kteří mají také své představy o fungujícím systému NP a mělo by být nalezeno nějaké kompromisní řešení v názorech na fungování systému NP, které by mohlo vést ke zlepšení životní situace zaměstnanců v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky. Životní situace migrujících zaměstnanců, dále jen (MZ), kteří uplatňují dávku v době nemoci z cizozemských systémů v rámci koordinačních nařízení EU není také optimální, ale obdobná jako u zaměstnanců v ČR. Výjimku tvoří výše dávek v době nemoci z cizozemských systémů, neboť je považována za zcela dostačující a zaměstnancům zaručuje obvyklou životní úroveň a v tomto ohledu pozitivní životní situaci. Životní situace MZ v souvislostí s procedurou při uplatnění dávky v době nemoci v rámci koordinačních nařízení EU se z pohledu MZ jeví též nepříznivě, jako u zaměstnanců v ČR. V 99

rámci procedury MZ zaměstnanci narážejí na různá úskalí, která jim jejich životní situaci v době nemoci zbytečně ztrpčují. Pokud MZ uplatňují dávku na základě českých dokumentů u cizozemských institucí setkávají se až s diskriminačním jednáním, zahraniční instituce si vynucují zbytečné dokumenty, vyžadují neoprávněně ověřování či překlady dokumentů, což protahuje výplatu dávky, kterou obdrží MZ až po několika měsících a tím se dostávají do obtížné životní situace. Procedura uplatnění dávky se tak jeví velmi administrativně a časově náročná a ohrožuje životní situace MZ v době čerpání dávek a dochází tak ke zhoršení finanční situace (existenčních potíží) celé rodiny, neboť vyřízení dávky je tak komplikované, že dochází k několika měsíčnímu zpoždění a oni nemají mnohdy na úhradu svých finančních závazků. Cizozemské instituce nedodržují stanovené postupy při aplikaci koordinačních nařízení, můžeme konstatovat, že je to z nedostatečné znalosti aplikace koordinačních nařízení cizozemských úředníků, proto postupují podle vlastních postupů a tím porušují princip rovnosti zacházení. O tom svědčí také fakt, že pokud MZ uplatňuje dávku přímo u cizozemské instituce na základě dokumentů vystavených v zemi pojištění, dostane dávku vyplacenou včas bez nějakých průtahů. Přínos aplikace koordinačních nařízení v rámci systému NP je vnímána migrujícími zaměstnanci pozitivně v ohledu jejich sociální ochrany, která jim umožňuje bezpečně migrovat za prací, jinak její funkčnost a efektivita v rámci uplatnění dávky v nemoci je vnímána jako nepřínosná s ohledem na životní situaci a zcela se rozplývá. Do postoje ke koordinačním nařízením v rámci systému EU se promítají také vlastní zkušenosti s touto životní situací a pramenící z obavy omarodit a uplatňovat dávku v rámci koordinačních nařízení, neboť životní situace MZ v této době pro ně byla velmi stresující a psychicky náročná, aby dosáhli svých práv – nároku na dávku v nemoci. Přestože jsou jasně daná pravidla a postupy koordinačních nařízení EU neustále naráží MZ při aplikaci nařízení na značné problémy, na které doplatí MZ a jeho rodina.

13.2 Návrhy na aplikaci Pokusím se navrhnout některá řešení, která by mohla vést ke zlepšení životní situace zaměstnanců v době jejich nemoci v souvislosti s uplatněním nároku a čerpání dávek, a eliminovat tak některé skutečnosti, které se negativně promítají do životních situací zaměstnanců v ČR a migrujících zaměstnanců.

100

Směrování systému NP pro zaměstnance v ČR Podrobnější informovanost (konkrétní informace, postupy) na webových stránkách o změnách a vývoji systému NP aktérů ovlivňující proceduru uplatnění dávky zaměstnanců, lékařů, zaměstnavatelů. Zavést dotace zaměstnavatelům na povinné školení pořádané OSSZ,ČSSZ pro zaměstnavatele, lékaře. Ustanovit v zákoně o NP č.187/2006 zákonným ustanovením vymezení přesných povinností všem zúčastněným aktérům v rámci procedury spojené s uplatněním nároku na dávku, zavedení sankcí za nesplnění povinností všem aktérům. Ustanovit v zákoně o Pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti č. 589/1992 Sb. povinnou pojistnou sazbu zaměstnancům 1% na NP a zvýšit tak denní sazby dávek, aby garantoval přiměřenou výši dávek v době nemoci, aby náhradový poměr mezi dávkou a mzdou nebyl tak razantní. Zákonným ustanovením v rámci zákona o NP č.187/2006 nařídit elektronickou komunikaci mezi zúčastněnými aktéry v rámci procedury - rychlá komunikace, výměna dokumentů a dat. Zákonným ustanovením v rámci zákona o NP č.187/2006 možnost OSSZ zavedení tvrdších kontrolních mechanismů a sankcí proti jedincům, u kterých se prokáže, že uzavírají pojistné poměry z důvodu čerpání dávek v nemoci (zneužívání) - na základě prokázání zneužívání dávek – možnost podání trestního oznámení. Zákonným ustanovením v rámci zákona o NP č.187/2006 zavedení kontrolních mechanismů a sankcí vůči zaměstnavatelům, u kterých se prokáže, že zneužívají možnosti kontrol k vyřizování pracovněprávních sporů a z druhé strany podporovat zaměstnavatele (možnost úlevy na pojistném), kteří poskytují zaměstnancům v rámci kolektivní smlouvy např. 3 dny sick days, neboť tak snižují státu výdaje na dávky a vytvářejí podmínky svým zaměstnancům pro rychlé vyléčení nemoci. Směrování systému pro migrující zaměstnance v rámci aplikace koordinačních nařízení EU Pravidelná jednání ČSSZ se zástupci cizozemských institucí pojištění v rámci striktního dodržování a postupování při aplikaci provádění koordinačních Nařízení

101

Evropského parlamentu a Rady ES 883/2004 a 987/2009 v oblasti peněžitých dávek v nemoci. Navrhovala bych minimálně dvakrát ročně. Investice do programové podpory – elektronická komunikace, neboť je nutné zrychlení spolupráce mezi institucemi států EU v rámci výměny dokladů a dat potřebných pro uplatnění nároku na dávku Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES 883/2004 a 987/2009 v oblasti peněžitých dávek v nemoci. Elektronická komunikace by měla být základem funkčnosti aplikace. V rámci koordinačních Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES 883/2004 a 987/2009 v oblasti peněžitých dávek v nemoci striktně ustanovit respektování dokumentů vystavené v jiné zemi EU, z důvodu rychlejší výplaty dávek v nemoci a odstranění diskriminačního chování (rovnost zacházení).Vzory DPN uvést do metodických pokynů pro lepší přehled cizozemských úředníků. V rámci koordinačních Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES 883/2004 a 987/2009 ustanovit investice do jazykového vzdělání úředníků zabývající se problematikou EU v rámci lepší komunikacemi mezi institucemi EU V rámci koordinačních Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES 883/2004 a 987/2009 zařídit call – centrum v rámci ČSSZ pro MZ, kteří se dostanou do nepříznivé životní situace a potřebují okamžitou pomoc při aplikace koordinačních nařízení EU v oblasti peněžitých dávek v nemoci. Podobnější informovanost o uplatnění nároku na dávku pomocí aplikace koordinačních nařízení EU migrujícím pracovníkům na stránkách ČSSZ. Získané poznatky využiji v rámci připomínkových řízení a tvorbě metodických pokynů k problematice nemocenského pojištění v ČR a koordinačních nařízení v rámci EU, na kterých spolupracuje OSSZ s ČSSZ a MPSV dále by poznatků mohlo být využito při jednání s partnerskými institucemi EU v rámci zlepšení a urychlení spolupráce ku prospěchu pojištěnců.

13.3 Návrhy dalších výzkumů Jako návrh na další výzkum bych volila do jaké míry se změní životní situace (kvalita života) jedince a jeho rodiny v souvislosti s čerpáním dávky v době jejich dlouhodobější nemoci. Na základě provedeného výzkumu a zjištěných informací dochází k výraznému poklesu, 102

snížení příjmu u zaměstnanců v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky, ale náklady jedince zůstávají stejné. Zajímavé by bylo zjištění do jaké míry změní systém NP zjištěním náhradového poměru mzdy a výší dávky u jednotlivých zaměstnanců, různých profesí a rozdílných výší mezd životní situace (kvalitu života) zaměstnanců a jejich rodin v souvislosti s jejich dlouhodobější nemocí, jak se to odrazí na jejich životní situaci a jejich rodin, jak musí řešit vzniklou životní situaci, zda musejí v době své dlouhodobější nemoci přehodnotit svoji životní úroveň a do jaké míry se jim tím změní kvalita života.

103

Seznam použité literatury: DISMAN, M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 2000, ISBN 80-7066-8229 DURDISOVÁ, J., KOTYNKOVÁ M., KREBS, V., POLÁKOVÁ O., ŽIŽKOVÁ, J.,VLČEK M.: Sociální politika. 2. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2002, ISBN 80-86395-33-2 GALVAS, M., GREGOROVÁ, Z.: Sociální zabezpečení. 2.aktualizované doplněné vydání. Brno: Masarykova universita, 2005. ISBN 80-210-3686-9 HENDL, J.: Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha. Portál, 2005, ISBN 807367-040-2 HULEC,V.: Uplatnění nároku na dávky nemocenského pojištění a jejich výplata. Národní pojištění, 2011, č.12 str. 9 HULEC, V.: Invalidní důchody. Národní pojištění, 2012, č.11, str.14 CHVÁTALOVÁ, I.: Mezinárodní přehled stavu a reforem nemocenského pojištění v členských státech Evropské unie a kandidátských státech. Praha: VUPSV, 2003 KODROVÁ J., SCHMIED Z.: Náhrada mzdy a nemocenské zaměstnance. Olomouc: ANAG, spol. s.r.o., 2009, ISBN 978-80-7263-500-9 KOLDINSKÁ, K., PIKOROVÁ, G., ŠVEC, L., TOMEŠ, I.: Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU. 2. vydání Praha: C.H.Beck, 2012, ISBN 978 -80 -7400-439-1 Koordinace sociálních systémů v Evropské unii. Sociální zabezpečení. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení, 2010 KREBS, V., DURDISOVÁ J., POLAKOVÁ O., ŽIŽKOVÁ J.: Sociální politika. Praha: CODEX Bohemia, s.r.o., 1997, ISBN 80-85963-33-7 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Pojistněmatematická zpráva o nemocenském pojištění. Odbor sociálního pojištění, 2013 NOVÁK, J. : Méně sociálních jistot-více fyzického zdraví? Národní pojištění, 2005, č. 10, str. 20 PENNINGS, F.: Úvod do evropského práva sociálního zabezpečení. Praha: MPSV, 2003, ISBN 80-86552-55-1 POPELKOVÁ, H.: Nové podmínky pro výplatu nemocenských dávek. Praha: Učební text č.12.Českomoravská konfederace odborových svazů a Asociace samostatných odborů, 2010 POTŮČEK, M.: Sociální politika. první vydání. Praha: SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ, 1995 PŘIB, J.: Zákon o nemocenském pojištění. Úplné znění s výkladem. Právní stav od 1.1.2009. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009b, ISBN 978-80-274-1969-6 PŘIB, J.: Nemocenské pojištění v praxi. Zákon s výkladem od 1.1.2009. Praha: Grada Publishing,a.s., 2009a, ISBN 978-80-247-1969-6

104

Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie. Praha: MPSV, 2009, ISBN 97880-7421-009-9 TOMEŠ, I. a kol.: Sociální správa.Praha: Portál, 2002, ISBN 80-7178-560-1 TOMEŠ, I.: Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Praha: Portál, 2010, ISBN 978-807367-680-3 TOMEŠ, I..: Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: SOCIOPRESS, spol.s.r.o., 2001, ISBN 80-86484-00-9 SIROVÁTKA, T.: Sociální zabezpečení. Brno: Masarykova univerzita,1997, ISBN 80-2101671-X STRAŠÍK, J.: Prodloužení poskytování nemocenského se zaměřením na rozbor důvodů vedoucích k prodloužení poskytování nemocenského a porovnání s výsledkem následného posouzení po prodloužení: Atestační práce v oboru posudkového lékařství. Louny: ČSSZ LPS Louny, 2009 SURYNEK, A., KOMÁRKOVÁ, R., KAŠPAROVÁ, E.: Základy sociologického výzkumu. Praha. Management Press, 2001, ISBN 80-7261-038-4 ŠTEFKO,M., KOLDINSKÁ, K.: Sociální práva cizinců.1.vydání.Praha: C.H.Beck, 2013, ISBN 978-80-7400-464-3 ŽENÍŠKOVÁ, M., PŘIB, J.: Zákon o nemocenském pojištění s komentáři a příklady od 1.1.2010. 3. aktualizované vyd., Olomouc: ANAG,s.r.o., 2010, ISBN 978-80-7263-566-5 ŽENÍŠKOVÁ, M..: Nemocenské pojištění s komentáři a příklady. 7.aktualizované vyd., Olomouc: ANAG, s.r.o.,2008, ISBN 978-80-7263-436-1 ŽENÍŠKOVÁ, M.: Nemocenské pojištění od 1.1.2004. Olomouc: ANAG, s.r.o..2004 Internetové zdroje: Informace o vývoji nemocenského pojištění v období 2007 až 2011. 2012 [ cit. 5.11.2013 ] Dostupné z: « http://www.mpsv.cz/files/clanky/12643/stat_info.pdf/» Lide často marodí bez neschopenky, 2011. [ cit. 5.11.2013 ] Dostupné z: «http://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/lide-casto-marodi-bez-neschopenky20110221.html» Pojistné na sociální zabezpečení, výše a platba pojistného, 2013. [ cit. 20.11.2013 ] Dostupné z: « http://www.cssz.cz/cz/pojistne-na-socialni-zabezpeceni/vyse-a-platba-pojistneho/» Nemocenské dlouhodobě nemocným vyplácí ČSSZ včas, k tomu ale pořebuje tzv. lístek na peníze, 2013 [ cit. 20.11.2013 ] Dostupné z: «http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2013/2013-0225-nemocenske-dlouhodobe-nemocnym-vyplaci-cssz-vcas-k-tomu-ale-potrebuje-tzv-listek-na105

peniz.htm/» Počet nemocných poklesl. Zaměstnanci si místo neschopenky berou dovolenou, 2009 [ cit. 5.12.2013 ] Dostupné z: «http://ekonomika.idnes.cz/pocet-nemocnych-poklesl-zamestnanci-si-misto-neschopenkyberou-dovolenou-1ud-/ekonomika.aspx?c=A090623_202718_ekonomika_dp » Lidé odmítají neschopenky a často pracují nemocní, 2010. [ cit. 5.12.2013 ] Dostupné z: « http://www.denik.cz/z_domova/lide-odmitaji-neschopenky-20100128.html » Změny nemocenského pojištění zaměstnanců od 1.1.2011 a změny postupu ošetřujícího lékaře a zaměstnavatele, 2012. [ cit. 5.12.2013 ] Dostupné z: « http://www.cssz.cz/cz/nemocenske-pojisteni/davky/zmeny-nemocenskem-pojistenizamestnancu-od-1-1-2011-zmeny-postupu-osetrujiciho-lekare-zamestnavatele.htm » Lide často marodí bez neschopenky. 2011[ cit. 6.12.2013 ] Dostupné z: «http://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/lide-casto-marodi-bez-neschopenky20110221.html» Změny v nemocenském pojištění od 1. ledna 2008,2007. 2012.Tisková zpráva ČSSZ. [ cit. 6.12.2013 ] Dostupné z: «http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2007/2007-1218-zmeny-v-nemocenskem-pojisteni-od-1.-ledna-2008.htm\-tisková zpráva» Nezaměstnanost. 2013. [ cit. 20.10.2013 ] Dostupné z: « http://www.finance.cz/makrodata-eu/trh-prace/statistiky/mira-nezamestnanosti/» O ČSSZ. Česká správa sociálního zabezpečení. 2013. [ cit. 4.12.2013 ] Dostupné z: « http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/profil-organizace/» Zásadní změny v nemocenském pojištění od 1. ledna 2009: kontroly dočasné pracovní neschopnosti. 2008. [ cit. 22.12.2013 ] Dostupné z: « http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy2008/zasadni-zmeny-v-nemocenskem-pojisteni-od-1-ledna-2009-kontroly-docasne-pracovnineschopnosti.htm» Comparative Tables on Social protection in the Member States, MISSOC, European Commission 2002 in Chvátalová. 2003. [ cit. 22.12.2013 ] Dostupné z: « http://praha.vupsv.cz/Fulltext/chvatal.pdf, » MISSOC,tj. Mutual information system on social protection in Popelkova. 2010. [ cit. 22.12.2013 Dostupné z: « http://www.cmkos.cz/data/articles/down_2529.pdf,Popelková» 106

Jak je to s nemocenskou v zemích EU, Gola, 2009 [ cit. 22.12.2013 ] Dostupné z: « http://www.finance.cz/zpravy/finance/239557-jak-je-to-s-nemocenskou-v-zemich-eu/» Social security Programs Troughout the World. US SSA – ISSA 2002 in Chvátalová. 2003. [cit. 26.12.2013 ] Dostupné z : « http://praha.vupsv.cz/Fulltext/chvatal.pdf, » Průvodce nemocenskými dávkami. 2012 [cit. 26.12.2013 ] Dostupné z: «http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/A86F8E98-A0AC-4339-8F5827025570E183/0/prirucka_NP_2012.pdf-» Právní normy: Zákon č.187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Zákon č.54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců ve znění pozdějších předpisů Metodický pokyn vrchního ředitele úseku sociálního zabezpečení (MP). Provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.883/2004 a 987/2009 v oblasti určování příslušnosti k právním předpisům. ČSSZ, 2012 Metodický pokyn vrchní ředitelky úseku sociálního pojištění ČSSZ (MP). Provádění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 a 987/2009 v oblasti peněžitých dávek v nemoci a mateřství.ČSSZ, 2010 Metodický pokyn vrchní ředitelky úseku sociálního pojištění (MP). Úvod do provádění evropského práva sociálního zabezpečení v působnosti ČSSZ, ČSSZ, 2010

107

Anotace Tato práce se zabývá životní situací zaměstnanců v ČR a migrujících pracovníků v rámci EU, které postihne nemoc a jsou odkázáni na čerpání dávky v době nemoci z českého systému nemocenského pojištění a z cizozemských systémů, které jim jsou poskytovány v rámci aplikace koordinačních nařízení EU. Práce je zaměřena především na porozumění příčinám, okolnostem či mechanismům, které mají vliv na situaci těchto osob při čerpání dávek a na případné důsledky uvedené životní situace pro pojištěné osoby a jejich rodiny. Na základě teoretické části je provedena empirická část práce, rozhovory s vybranými zaměstnanci, které byly nebo v současnosti jsou účastníky popsané životní situace a prezentují subjektivní pocity, názory a představy zaměstnanců. V samotném závěru práce je zodpovězena hlavní výzkumná otázka na základě analýzy a interpretaci odpovědí vybraných zaměstnanců. Závěrem lze konstatovat, že systém nemocenského pojištění neovlivňuje životní situaci zaměstnanců v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky příznivě. Zvolený způsob řešení v rámci vývoje, změn a použitých nástrojů, kdy politici usilují o efektivní a udržitelný systém nepovažují zaměstnanci za správný a svoji životní situaci v souvislosti s čerpáním dávky v nemoci vnímají negativně s obavami o jejich živobytí. Migrující zaměstnanci mají zájem o flexibilnější a účelnější systém NP v rámci aplikace koordinačních nařízení k dosažení svých práv, rovnosti zacházení v souvislosti s čerpáním dávky v době nemoci, neboť nyní vnímají svoji životní situaci nepříznivě s obavami čerpat dávku v nemoci, neboť neustále naráží při aplikaci nařízení EU na značné problémy, na které doplatí migrující zaměstnanec a jeho rodina.

Klíčová slova: nemocenské pojištění, koordinační nařízení EU, životní situace, zaměstnanec, migrující zaměstnanec, nemoc

Počet slov základního textu (bez příloh,tabulek, vysvětlivek literatury a příloh): 32 844

108

Annotation This bachelor thesis deals with a living situation of employees in the Czech republic as well as migrating workers within the European Union that become ill and dependant on work incapacity benefit from the Czech system of the Health Insurance and foreign systems. Such systems are provided to them within the scope of coordinate regulations of the European Union. This thesis is particularly focused on understanding of reasons, circumstances or mechanism influencing the situation of such people while collecting benefits. In addition, the thesis includes the consequences of the living situation stated for the persons insured and their families. The empirical part of the thesis as well as the interviews with the employees chosen, that were or are the present participants of the living situation described and present their feelings and employees´ views, were made on the basis of the theoretical part. In the end the thesis deals with response to the main research question on the basis of analyses and interpretation of responses of the chosen employees. To conclude, it may be noted that the system of the Health Insurance does not favourably influence the employees´ living situation in the illness in connection with collecting benefits. The chosen solution within the development, changes and used instruments, when the politicians strive for effective and sustainable system, is not deemed right by the employees. The employees are aware of the difficult living situation in connection with collecting work incapacity benefit and are worried about their existence. Migrating employees are interested in more flexible and efficient system of the Health Insurance in the scope of coordinate regulations to reach their rights, equality in treatment in connection with collecting of work incapacity benefit. At present they perceive their living situation negatively while collecting the above stated benefit as they always face to significant problems applying regulations of the European Union. And it is the migrating worker and his family who pays for these problems. Keywords: health insurance, coordinate regulations of the European Union, living situation, employee, migrating worker, illness

Number of words (excluding textboxes,footnotes, literature and appendices): 32 844

109

Jmenný rejstřík D Disman, M.,: 64,66,67 Durdisová, J.,: 15,16,17,20,22,31 G Galvas, M.,: 13,15,18,20,31,32 Gregorová, Z.,: 13,15,18,20,31,32 H Hendl, J.,: 63,65,66,67,68 Hulec,V.,: 33,35 CH Chvátalová, I.,: 55,120,121 K Kašparová, E.,: 66 Krebs,V., : 15,16,17,20,22,31 Kodrová, J.,: 25,26,32,33 Koldinská, K.,: 49,52,53,54,55,57 Komárková, R.,: 66 Kotynková, M.,: 20 N Novák, J.,: 22 P Pennings, F.,: 49,50 Pikorová, G.,: 49,52,53,54,55,57 Poláková, O.,: 15,16,17,20,22,31 Popelková, H.,: 120 Potůček, M.,: 15,20 Přib, J.,: 9,11,24,31,33 S Schmied, Z.,: 25,26,32,33 Sirovátka, T.,: 15,16,18,19,73,81 Strašík, J.,: 24,46 Surynek, A.,: 66 110

Š Štefko, M.,: 49,52 Švec, Z.,: 49,52,53,54,55,57 T Tomeš, I.,: 11,12,13,14,20,34,49,52,53,54,55,57 V Vlček, M.,: 20 Ž Ženíšková, M.,: 11,22,23,33 Žižková, J.,: 15,16,17,20,22,31

111

Věcný rejstřík cizozemské instituce 10,60,62,71,91,92,93,94,95,96,100 cizozemské systémy 8,65,89,95,97 čerpání dávek 7,8,9,10,11,12,18,19,22,29,48,54,61,63,65,67,69,70,72,73,74,75,76,77,78,79,83, 85,86,87,88,90 karenční doba 23,27,28,29,35,45,73,74,76,98 koordinační nařízení (pravidla) 8,9,10,11,21,50,53,54,55,56,57,58,59,60,61,62,63,64,65,67,70 71,90,91,92,93,94,95,96,97,99,100 migrující zaměstnance 8,9,10,11,49,50,51,52,53,54,57,58,60,62,63,65,67,70,71,72,89,90,91,92 93,94,95,96,97,100 náhrada mzdy18,25,26,27,28,29,35,36,40,45,56,73,74,76,77,78,79,87,88,98 nemoc 8,9,10,11,12,13,14,16,17,18,20,22,23,25,26,28,29,30,32,33,35,36,37,46,47,48,54,55 57,58,59,60,61,63,65,67,68,69,70,71,72,73,74,75,76,77,78,79,81,82,83,84,86,87,88,89,91,92 94,96,97,98,99,100 nemocenské 12,22,23,24,25,26,27,28,29,31,33,39,40,41,45,48,51,55,57,62,63,73,75,77,79, 80,83,84,85 nemocenské dávky 8,12,22,23,24,27,29,35,39,40,45,56,78,94 nemocenské pojištění 7,8,9,10,11,12,13,16,17,18,20,21,22,23,24,25,26,27,31,32,34,35,38, 39,41,4246,47,49,53,54,55,56,63,64,69,70,72,73,74,75,76,77,78,81,82,84,85,88,89,91,93 97,98,99 ochrana (sociální, ekonomická) 12,13,15,16,17,18,29,30,49,62,64,65,75,76,89,98,100 ochranná lhůta 17,23,58,59,85 peněžité dávky 13,16,21,30,31,54,55,67,60 pracovní neschopnost 9,14,22,23,24,25,26,27,28,30,31,32,33,35,36,37,39,43,44,45,46,47, 55,58,59,60,67,70,77,79,82,84,85,86,87,88,90,91,93,96,97,98 procedura uplatnění dávky 9,10,17,35,36,38,47,58,60,61,64,65,69,71,79,80,81,82 83,84,85,93,95,96,97,98,99,100 sociální událost 7,10,11,13,15,16,17,20,22,28,31,49,50,54,56,58,63,77,81,92,98,99 sociální pojištění 15,16,20,21,76 sociální zabezpečení 7,16,17,18,25,26,29,34,49,50,53,54,55,57,61,74,75,76,81,98 sociální vyloučení 7,9,12 zaměstnanec 7,8,9,11,12,16,18,19,20,22,23,24,25,26,28,29,30,31,32,35,36,37,38,39,40, 41,43,46,47,52,55,61,63,64,65,68,69,70,72,73,74,75,77,78,80,82,83,84,85,86,87,88,90, 112

94,95,97,98,99,100 životní situace 7,8,9,10,11,12,13,14,15,18,28,30,35,36,12,38,47,58,61,63,65,69,70,71,73,74,75, 76, 77,78,79,80,81,82,83,84,85,87,89,90,91,93,94,95,96,97,98,99,100 životní úroveň 7,12,16,18,30,46,75,76,78,81,83,85,99

113

Příloha č.1 Přehled redukčních hranic a postup při výpočtu redukce Tabulka č.8: Přehled redukčních hranic 2004-2008 a procentních sazeb

Období 1.1.2004 - 31.12.2004 1.1.2005 - 31.12.2005 1.1.2006 - 31.12.2006 1.1.2007 - 31.12.2007

Započitatelný příjem do uvedené částky 100%,dále reduk. na 90 % pro prvních 14 dnů prac. neschopnosti 470 Kč 510 Kč 510 Kč 550 Kč

Redukční hranice pro příjem částek v rozmezí,dále redukovaný na 60% 480 Kč - 690 Kč 510 Kč - 690 Kč 510 Kč - 730 Kč 550 Kč - 790 Kč

1.1.2008 - 31.12.2008

550 Kč

550 Kč - 790 Kč

Zdroj: ČSSZ:Výpočet:autor Tabulka č.9: Přehled redukčních hranic pro rok 2009 - 2013 Období Redukční hranice denního vyměřovacího základu pro nemocenské 1.1.2009 I. 786 Kč II. 1 178 Kč III. 2 356 Kč I. 791 Kč II. 1 186 Kč III. 2 371 Kč I. 825 Kč II. 1 237 Kč III. 2 371 Kč I. 838 Kč II. 1 257 Kč III. 2 514 Kč I. 863 Kč II. 1 295 Kč III. 2 589 Kč

1.1.2010

1.1.2011

1.1.2012

1.1.2013

Výpočet denního vyměřovacího základu v % z částky do I. redukční hranice 90% mezi I. a II. redukční hranicí 60% mezi II. a III. redukční hranicí 30% nad III. redukční hranicí 0 do I. redukční hranice 90% do II. redukční hranice 60% do III. redukční hranice 30% do I. redukční hranice 90% do II. redukční hranice 60% do III. redukční hranice 30% do I. redukční hranice 90% do II. redukční hranice 60% do III. redukční hranice 30% do I. redukční hranice 90% do II. redukční hranice 60% do III. redukční hranice 30%

Pramen: ČSSZ. Výpočet: autor

Redukce se provede tak, že se započte: do první redukční hranice o u nemocenského a ošetřovného 90 % denního vyměřovacího základu, o u peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství 100 % denního vyměřovacího základu, z části denního vyměřovacího základu mezi první a druhou redukční hranicí se započte 60 %,

114

z části mezi druhou a třetí redukční hranicí se započte 30 %, k části nad třetí redukční hranici se nepřihlédne. (Změny nemocenského pojištění zaměstnanců od 1.1.2011 a změny postupu ošetřujícího lékaře a zaměstnavatele, 2012)

115

Příloha č.2 Výpočet pojistného a přehled sazeb odvodu pojistného Pojistné se vypočítává stanoveným procentem z vyměřovacího základu za rozhodné období. Tím je u zaměstnanců kalendářní měsíc, za který pojistné platí. Pro výpočet pojistného se nejprve stanoví vyměřovací základ (tj. započitatelný příjem před jeho zdaněním) všech zaměstnanců zaměstnavatele účastných nemocenského a důchodového pojištění. Sazba pojistného na NP činila od roku 1996 do 30. 09. 2008 pro zaměstnance 4,4% z vyměřovacího základu (3,3% hradil zaměstnavatel a 1,1%zaměstnanec). Od září 2008 došlo ke snížení sazby zaměstnancům o 0,1%. Od roku 2009 si mohou zaměstnavatelé sami stanovit zvýšenou sazbu pojistného na nemocenské pojištění ve výši 3,3 % a odečítají z částky pojistného za kalendářní měsíc polovinu částky, kterou v kalendářním měsíci, za který pojistné platí, zúčtovali a vyplatili svým zaměstnancům na náhradě mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti, ale za předpokladu, že splňují podmínku, že jejich průměrný počet zaměstnanců je menší než 26 zaměstnanců a tuto skutečnost písemně oznámili místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Zaměstnavatelé, kteří nesplňují podmínku pro stanovení zvýšené sazby pojistného nebo zaměstnavatelé, kteří nevyužili zákonné možnosti stanovit si zvýšenou sazbu pojistného, používají sazbu pojistného na nemocenské pojištění ve výši 2,3 % a nemohou si zároveň odečítat z částky pojistného za kalendářní měsíc polovinu částky, kterou v kalendářním měsíci, za který pojistné platí, zúčtovali a vyplatili svým zaměstnancům na náhradě mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti. Od roku 2009 platí v podstatě pojistné pouze zaměstnavatel, zaměstnanec neodvádí žádné pojistné. (Pojistné na sociální zabezpečení, výše a platba pojistného, 2013). Maximální výše vyměřovacího základu zaměstnanců pro placení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je stanoven jako 48 násobek průměrné měsíční mzdy což je pro rok 2013 -1.242 432,-Kč, maximální pojistné na nemocenské pojištění je 2 382,- Kč, nad jehož výši se pojistné nehradí. Toto ustanovení není obvyklé ani v ostatních zemích EU. Minimálně je toto kompenzováno milionářskou daní.

116

Příloha č.3 Orgány Evropské unie a jejich vliv na aplikaci koordinačních pravidel v rámci NP a zdroje evropského práva sociálního zabezpečení Nejvyššími orgány EU jsou Evropský parlament, Evropská rada, Rada EU (Rada minstrů), Evropská komise, Evropský soudní dvůr, Evropská centrální banka a Účetní dvůr. Kompetence a postupy těchto orgánů jsou obsaženy ve Smlouvě o založení ES, která je upravována novými smlouvami (Maastrichtská smlouva, Amsterodamská smlouva, Smlouvy z Nice, Lisabonská smlouva). Pro činnost orgánů ES platí princip omezeného zplnomocnění, což znamená, že jednotlivé orgány jsou zmocněny jednat pouze v záležitostech, která stanoví smlouvy a způsobem stanovené ve smlouvě. (MP/Úvod do provádění evropského práva sociálního zabezpečení v působnosti ČSSZ, 2010 , s. 8) Nejvýznamnějším hráčem v koordinaci sociálního zabezpečení je Soudní Dvůr EU a jeho judikatura, dále jen SDEU, která byla v mnoha případech základem pro změnu textu nařízení i jeho výkladu , vesměs vždy ve prospěch nároků migrujících pracovníků. Svá rozhodnutí opírá argumentačně nejen o ustanovení, ale také i o Smlouvu fungování evropské unie jako takové pokud jde o právo volného pohybu a rovnost zacházení jako jeho podmínku. (Koldinská, Pikorová, Švec, Tomeš, 2012, s. 206). SDEU zajišťuje jednotný výklad právních předpisů,tak aby docházelo k jednotné aplikaci ve všech členských státech. Hlavními orgány zabývajícími se koordinací systémů sociálního zabezpečení jsou Administrativní komise sociálního zabezpečení migrujících pracovníků a Technická komise, které jsou složeny z delegátů vlád členských států EU a mají za úkol řešit administrativní, technické a výkladové otázky, které vyvstávají v souvislosti s aplikací Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 987/2009.(MP/Provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.883/2004 a 987/2009 v oblasti určování příslušnosti k právním předpisům, 2012) Zdroje evropského práva sociálního zabezpečení Prameny práva sociálního zabezpečení Evropských společenství jsou: a) Nařízení Rady (EHS/ES) -

Jsou závazná jako celek a přímo aplikovatelná ve všech členských státech

Pro oblast sociálního zabezpečení jsou rozhodující: 117

1. Nařízení 1408/71 – obsahuje hmotně – právní úpravu poskytující migrujícím osobám ochranu jejich práv v oblasti sociálního zabezpečení 2. Prováděcí nařízení 574/72 – stanoví postupy pro provádění ustanovení Nařízení 1408/71 a má procesně – právní charakter 3. Nařízení 883/2004 – obsahuje hmotně právní úpravu poskytující migrujícím osobám ochranu jejich práv v oblasti sociálního zabezpečení 4. Prováděcí nařízení 987/2009 – stanoví postupy pro provádění ustanovení Nařízení 883/2004 a má procesně - právní charakter 5. Nařízení 859/2003 – rozšiřuje používání ustanovení Nařízení 1408/71 a Prováděcího nařízení 574/72 na občany třetích zemí,kterých se tato ustanovení netýkala výhradně z důvodu jejich občanství Rozhodnutí Evropského soudního dvora 6. zajišťují jednotný výklad práva ES 7. členské státy je musí respektovat ve své soudní , legislativní i exekutivní praxi c)Rozhodnutí Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení 8. Zajišťují jednotný postup při provádění Nařízení jsou přijímána jednomyslně zástupci členských států a jsou závazná pro instituce členských států, a však ne pro soudy členských států. d) Doporučení správní komise (MP/Úvod do provádění evropského práva sociálního zabezpečení v působnosti ČSSZ, 2010, 9 -10)

118

Příloha č.4 Evropské formuláře A1 – Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům. Stvrzuje,že platíte příspěvky na sociální zabezpečení v jiné členské zemi EU. Využijete ho například, když budete vysláni do zahraničí nebo pracujete v několika zemích současně. E 104 – Potvrzení týkající se sčítání dob pojištění,zaměstnání nebo bydlení E 115 – Žádost o poskytnutí peněžitých dávek v případě pracovní neschopnosti, používal se do roku 2010, některé instituce ho požadují do dnes. E 116 – Lékařská zpráva týkající se pracovních neschopností E 117 – Poskytování peněžitých dávek v případě nemoci, mateřství a pracovních neschopností . E 118 – Oznámení o neuznání nebo ukončení pracovní neschopnosti – používal se do roku 2010, některé instituce ho požadují neodůvodněně do dnes. S1 (dřive E 106, E109 a E 121) – Stvrzuje nárok na zdravotní péči v případě, že jste pojištěni v jiné zemi, než kde bydlíte. Poslouží především přeshraničním pracovníkum, důchodcům, státním zaměstnancům a jiným vyživovaným osobám. S2 ( dříve E 112) – Potvrzení nároku na plánovanou zdravotní péči v jiné členské zemi EU nebo ESVO. Mělo by s vámi být nakládáno jako s obyvateli dané země. Může se stát, že část nákladů budete muset uhradit předem. S3 – Potvrzení o nároku na zdravotní péči v zemi, kde jste byli zaměstnáni. Využijí ho bývalí přeshraniční pracovníci,kteří jsou v důchodu a nejsou již pojištěny v zemi, kde byli zaměstnáni U1 – (dřive E 301) – Potvrzení týkající se časových úseků, kdy osoba platila sociální pojištění, které budou brány v úvahu pro přiznání dávek v nezaměstnanosti. U2 – ( dříve E 303) - Povolení pro nepřetržité pobírání dávek v nezaměstnanosti během hledání práce v jiné zemi. D A1 – (dříve E 123) – Opravňuje vás k využití lékařské péče v jiné zemi EU v případech pracovního úrazu či nemoci z povolání. P1 – přehled rozhodnutí, která příslušná země EU, v níž jste zažádali o starobní, invalidní či pozůstalostní důchod, učinila ve věci vaší žádosti o důchod.

119

Příloha č.5 Poskytování náhrady mzdy a výše nemocenského ve vybraných zemích EU Podle k přístupu k výpočtu náhrady mzdy či nemocenského můžeme země EU rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří země, kde je výše nemocenského stanovena v paušální výší (Irsko, Řecko, Velká Británie, Island, Malta), druhou skupinu tvoří země, kde je výše nemocenského závislá na výši dosahovaného příjmu před onemocněním. Po určitou dobu nemoci poskytuje ve většině zemí zaměstnavatel náhradu mzdy, často ve výši plného platu. (MISSOC, tj. Mutual information system on social protection in Popelkova, 2010) Například v Dánsku a Španělsku zaměstnavatelé dokonce vyplácejí a poskytují celé nemocenské dávky, například v Německu 6 týdnů – 12 týdnů) nebo zaměstnavatelé na výplatě zapojeni nejsou (Irsko nebo Portugalsko). Ve dvou zemích EU je dokonce nemocenská stejně vysoká jako dosahovaný příjem před nemocí a jedná se o ekonomicky nejvyspělejší země EU Lucembursko a Dánsko. (Jak je to s nemocenskou v zemích EU, Gola, 2009) Výši nemocenského odvozuje většina členských států od předchozího příjmu a to většinou procentní sazbou. Tak jako v ČR. Tato sazba se většinou ve většině členských států mění s délkou pracovní neschopnosti (např. ve Španělsku je od 21 dne 75%, Itálii ve stejném období 66%, Rakousko od 43 dne 60% a v některých státech též s přihlédnutím k dalším faktorům (například ve Francii je vyšší u osob pečujících alespoň o tři děti, v Itálii se nemocenské snižuje při pobytu v nemocnici, pokud v rodině nejsou závislé osoby apod. Základní procentní sazba činí například v Belgii 60%, Francii 50%, Lucembursku 100%, v Německu 70%, Nizozemí 70%, Rakousku 50%, Švédsku 80%. V některých státech je nemocenské vyplaceno paušální částkou jako např. ve Velké Británii a Irsku. Finsko například kombinuje paušální platbu s procentní. Řada členských států zakotvuje maximální limit nemocenského).(Chvátalová, 2003) Minimální výši nemocenského lze najít v právních předpisech Portugalska a Finska. (Social security Programs Troughout the World. US SSA – ISSA 2002 in Chvátalová, 2003, s.6) Ve mnoha členských státech je pro nemocenské pojištění zakotvena tzv. karenční doba,po kterou nedostává nemocný žádnou náhradu ušlého příjmu. Karenční doba má zamezit krátkodobým pracovním neschopnostem, často zneužívanýma zaměstnanci. Karenční doba trvá obvykle 3 dny – Irsko, Itálie, Francie, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko,Velká Británie. Delší karenční doba u zaměstnanců zakotvuje jen Finsko (9 dní po dni vzniku nemoci, tedy 10 dní). Kratší,1 den platí v Belgii a Švédsku. Jen několik států ji nestanoví vůbec Dánsko,Lucembursko a Nizozemí (v Nizozemí ovšem může být karenční doba 120

max. 2 dny zakomponována do kolektivních smluv). (Chvátalová, 2003, s. 4-5) Právní předpisy některých členských států vymezují situaci, ve kterých zaměstnanci obdrží nemocenské už od prvního dne pracovní neschopnosti a to je v případech, kdy se jedná o pracovní úraz a nemoci z povolání (Německo, Španělsko), infekční choroby (Itálie, Portugalsko) (Comporative Tables on Social Protection in the Member States. MISSOC, European Commission 2002, in Chvátalová, 2003) Maximální základní délka pobírání nemocenského (podpůrčí doba) se pohybuje od 180 dní (Itálie) do 1095 Portugalsko. V členských státech většinou převažuje doba 1 roku, konkrétně vyjádřená počtem dnů, týdnů nebo měsíců – Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Lucembursko, Nizozemí, Rakousko, Španělsko, Velká Británie. Kratší podpůrčí dobu nacházíme v Itálii (180 dní), delší v Německu (78 týdnů). V Řecku závisí podpůrčí doba na počtu odpracovaných dní spojených s odvodem pojistného, resp. s délkou pojištění v zaměstnání (např. při odpracování 100 dní je délka výplaty jen 182 dní, při odpracování 1500 dní je délka výplaty 720 dní). Jen zcela výjimečně se setkáváme výplatou nemocenského bez omezení délky (ve Švédsku není délka výplaty formálně omezena). Podpůrčí doba bývá limitována časovým horizontem, často 2 nebo 3 roky. (Chvátalová, 2003, s. 5) Německo Na zajištění zaměstnanců pro případ nemoci se pro případ nemoci se podílejí zaměstnavatelé a příslušné sociální instituce. Po dobu prvních 6 týdnů platí zaměstnavatel mzdu ve výši 100%,potom dostává zaměstnanec již pouze nemocenské od sociální instituce. Výše nemocenské činí 70% z průměrného příjmu občana za uplynulých 52 týdnů. Nejdéle je však nemocenská poskytována 78 týdnů během 3 let. Rakousko Po dobu 6 a 12 týdnů mají zaměstnanci nárok na nemocenskou výši 100% od svého zaměstnavatele (záleží na délce zaměstnání). Následující 4 týdnů dostávají od svého zaměstnavatele 50% své průměrné mzdy. Při delší nemoci dostává zaměstnanec již pouze nemocenské dávky od příslušné sociální instituce. Výše nemocenské vyplácené příslušnou sociální institucí činí 50%. Maximální vyměřovací základ pro výpočet nemocenské činí 3840 E. Maximálně je nemocenská vyplácena po dobu jednoho roku, ve stanovených případech může být prodloužena na 78 týdnů. Slovensko Výše nemocenské činí 25% první tři dny nemoci, od 4. dne činí nemocenské 55% z průměrného příjmu občana. Nemocenská je poskytována nejdéle po dobu 52 týdnů. Nárok na nemocenské má občan, jestliže splnil během posledních dvou let podmínku účasti na nemocenské pojištění v délce 270 dní.

121

Polsko Během prvních 33 kalendářních dní pracovní neschopnosti dostává zaměstnanec od svého zaměstnavatele mzdu ve výši 80% z průměrné hrubé mzdy za uplynulých 12 měsíců. Následně je nemocenská vyplácená pověřenou sociální institucí, maximálně do 182.dne nemoci. Pro výpočet nemocenského jsou stanoveny dvě sazby, 80% z průměrného příjmu a 100% z průměrného příjmu (pracovní úrazy a nemocenské z důvodu těhotenství) Belgie Dávky v nemocenském pojištění se vyplácí až po jednom měsíci. První měsíc dostávají zaměstnanci náhradu mzdy od svého zaměstnavatele. Výše náhrady mzdy závisí na pracovním zařazení zaměstnance. Manuální zaměstnanci mají právo na mzdu 1-7 den ve výši 100%, 8-14 den ve výši 60%, 15-30 den již dostávají pouze doplňkový příspěvek (pořád je vyšší než nemocenské dávky vyplácené sociální institucí). Nemanuální zaměstnanci mají právo na plat ve výši 100% po celých 30 dní pracovní neschopnosti. Výše nemocenské činí 60% od 31. dne nemoci, jestliže občan žije v domácnosti s další dospělou osobou, tak činí výše nemocenské 55% jeho příjmu. Nárok na nemocenskou má občan, jestliže odpracoval 120 dní v posledních šesti měsících před začátkem nemoci. Dánsko Jestliže občan řádně platil příspěvky do fondu pobírá po dobu nemocenské 100% svého průměrného příjmu za uplynulé čtvrtletí. Maximální výše nemocenské činí 3 415 DKK (458 euro) za týden. Nemocenská je pobírána maximálně po dobu 52 týdnů během posledních 18 měsíců, potom již má občan nárok na invalidní důchod. První dva týdny platí zaměstnanci nemocenské zaměstnavatel bez náhrady této mzdy od sociálního úřadu (zaměstnanec musí pro zaměstnavatele pracovat minimálně 8 týdnů). Při nemoci delší než 2 týdny dostává zaměstnavatel refundaci nemocenského od příslušného sociálního úřadu. Lucembursko Po dobu nemoci dostává občan dávky nemocenské ve výši 100% svého průměrného příjmu. Nemocenská je však poskytována nejdéle po dobu 52 týdnů, potom již má občan nárok na invalidní důchod. Zaměstnanci dostávají nemocenské od sociální instituce. Zaměstnavatelé platí mzdu jen pro nemanuální zaměstnance v soukromém sektoru. Mzda jim náleží ve výši 100% v měsíci, v němž pracovní neschopnost vznikla, a další tři následující měsíce. Španělsko Zaměstnanec dostává nemocenskou až od 4. dne, kdy ji dostává ve výši 60% své průměrní mzdy od svého zaměstnavatele, a to až do 20.dne pracovní neschopnosti. Posledních 5 dní dostává zaměstnavatel refundaci od příslušné sociální instituce. Od 21.dne pracovní neschopnosti činí nemocenská 75% průměrného příjmu. Nemocenská je poskytována nejdéle po 52 týdnů, potom již má občan nárok na invalidní důchod. Velká Británie Nemocenské je ve Velké Británii vypláceno zaměstnavateli zaměstnancům,kteří splní stanovené podmínky. Pro ostatní zaměstnance je plátcem příslušný sociální 122

úřad.Zaměstnavatelé poskytují nemocenské po dobu 28 týdnů. Výše nemocenské je stanovena paušální sazbou. Prvních 28 týdnů dostává občan 59,20 GBP,potom 70,05 GBP. Nemocenská je poskytována nejdéle po dobu 52 týdnů. Jsou zavedeny různé příplatky – např. na každé dítě 11,35 GBP týdně. Nizozemí Zaměstnanci dostávají od zaměstnavatele po dobu nemoci mzdu ve výši 70%, v mnoha případech na základě kolektivních smluv však 100%. Zaměstnavatel musí platit mzdu po dobu 52 týdnů. Mnozí zaměstnavatelé v Nizozemí si proto hradí pojištění pro případ nemoci zaměstnanců.Výše nemocenského činí 70% z průměrného příjmu občana, podmínka sociálního pojištění déle než dva roky, pokud doba pojištění je menší než dva roky,nemocenské činí 60%. Nejdéle je vypláceno p dobu jednoho roku. Švédsko Ve Švédsku zaměstnavatelé vyplácí mzdu po zákonem stanovenou dobu, potom následuje platba nemocenského příslušným sociálním úřadem. Mzdu poskytuje zaměstnavatel od 1. do 14.dne pracovní neschopnosti ve výši 80%. Od 15.dne rozdíl mezi nemocenským a 90% zaměstnancovi průměrné mzdy až do 90.dne rasovní neschopnosti. Od 90.dne vyplácí sociální úřad nemocenské ve výši 80%vyměřovacího základu. Řecko Zaměstnavatelé platí svým zaměstnancům stanovenou částku první tři dny trvání pracovní neschopnosti. Kromě toho jsou povinni hradit rozdíl mezi mzdou a nemocenským během prvního měsíce nemoci. Nemocenské činí 50% předpokládaného příjmu.Podpůrčí doba trvá je od 4.dne pracovní neschopnosti a trvá maximálně 6 měsíců. Francie Při nemoci dostává zaměstnanec nemocenské od sociální instituce. Nemocenské činí 50% průměrného příjmu za uplynulý rok,max.42 euro denně po dobu 30.dní. Od 31 dne nemocenská činí 67%,maximálně 56 euro denně.Nemocenské je pobíráno maximálně jeden rok. Itálie Zaměstnavatel vyplácí zaměstnanci mzdu po dobu prvních tří dní nemoci,poté dostává zaměstnanec nemocenské od sociální instituce. Některé pracovní kategorie dostávají mzdu ve výši 100%po dobu 3 měsíců a teprve poté následuje výplata nemocenského. Mnoho kolektivních smluv zajišťuje zaměstnanci stejnou mzdu jako před onemocněním (zaměstnavatel musí doplácet rozdíl mezi nemocenskou vyplácenou sociální institucí a mezi zaměstnancovou průměrnou mzdou) Finsko Nemocenskou dostává zaměstnanec od prvního dne nemoci od instituce sociálního pojištění. Zaměstnavatelé však musí ve Finsku platit při nemoci zaměstnanci mzdu, kterou platí minimálně po dobu 7 dní ve výši 50%. V mnoha případech je to však více, neboť ve Finsku hrají významnou úlohu kolektivní smlouvy. Výše nemocenské závisí na výši příjmu a je určena 123

sazba od 25% do 70% z průměrného příjmu za posledních 43 týdnů. Nemocenské (podpůrčí doba) je pobíráno maximálně 1 rok. Portugalsko Zaměstnanci dostávají po celou dobu nemocenskou od příslušné sociální instituce, zaměstnavatelé se nepodílejí na platbě mzdy ani na platbě nemocenského.Výše nemocenského činí od 55% do 80% průměrného příjmu za předcházející čtvrtletí a závisí na délce nemoci. Irsko Zaměstnanci dostávají po celou dobu nemocenskou od příslušné sociální instituce, zaměstnavatelé se nepodílejí na platbě mzdy ani na platbě nemocenského. Nemocenské je vázáno na dostatečné příspěvků do systému sociálního pojištění. Je vypláceno paušální sazbou. Nemocenské je vypláceno maximálně po dobu jednoho roku.

124

Příloha č.6 : Dopis zahraniční instituci Sehr geehrte Damen und Herren, In der Anlage senden wir ihnen die Bescheinigung über die Arbeitsunfähigkeit Herrns Slobodnik Jan. Laut Artikel 27 der Verordnung (EG) Nr. 987/2009 des Europäischen Parlaments und des Rates besitzen die angeführten Angaben in einer in einem anderen Mitgliedstaat ausgestellten Bescheinigung über die Arbeitsunfähigkeit eines Versicherten die gleiche Rechtsgültigkeit wie eine im zuständigen Mitgliedstaat ausgestellte Bescheinigung. Aus diesem Grund werden OSSZ Louny keine Formulare E115, E116 und E118 ausstellen. Die Bescheinigung über die Arbeitsunfähigkeit von ……… wurde nach tschechischen Rechtsvorschriften ausgestellt. Wir möchten Sie aufmerksam machen, dass wir bei ärztlichen Gutachten, die Sie beantragen, in Übereinstimmung mit Artikel 87 der Verordnung (EG) Nr. 987/2009 des Europäischen Parlaments und des Rates vorgehen werden. Die ersuchten ärztlichen Gutachten werden kostenpflichtig vorgenommen und dann Ihnen berechnet werden. Trotzdem Sie weiter halten an den ärztlichen Gutachten, lassen Sie uns, bitte, wissen. Mit freundlichen Grüßen

125

Příloha č.7 : Kazuistika – pan Miroslav Miroslav byl zaměstnán jako řezník u české firmy, která byla založena účelově jen za účelem získat formuláře A1 pro své zaměstnance, neboť získala zakázku v Nizozemsku. Česká firma tedy zažádala o vystavení formulářů A1 příslušnou OSSZ, aby za zaměstnance mohla odvádět sociální pojištění v ČR a nemusela pojistné odvádět podle nizozemských předpisů, což by bylo pro ni nadmíru nevýhodné. Příslušná OSSZ firmě vyhověla a vystavila zaměstnancům formuláře A1. Zaměstnanci odcestovali na práci do Nizozemska a domnívali se, že mají platné formuláře A1, a že jsou tedy pojištěny v ČR. Po zpětném prošetření OSSZ zjistila, že firma byla založena jenom za účelem vyzískat formuláře A1 pro své zaměstnance, a jinak firma nemá žádnou ekonomickou aktivitu v ČR, tudíž nesplňuje kritéria pro vydání formulářů A1.Formuláře firmě byly příslušnou OSSZ zneplatněny a firma byla informována, že je povinna své zaměstnance pojistit v Nizozemí. OSSZ o tom informovala i nizozemskou instituci pojištění. Česká firma podle dalších zjištěných okolností své zaměstnance v Nizozemí nepřihlásila, tudíž tam byli zaměstnáni bez sociálního pojištění. Jeden ze zaměstnanců výše uvedené firmy pan Miroslav utrpěl při práci úraz, navštívil v Nizozemí lékaře ten mu vystavil potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti. Pan Miroslav odjel na doléčení do ČR ke své rodině, neboť úraz byl vážný a doléčení může trvat i několik měsíců. Poté se pan Miroslav dostavil na OSSZ, aby uplatnil doklad o pracovní neschopnosti, aby mu mohlo být vyplaceno nemocenské. Na OSSZ mu bylo sděleno, že není pojištěn podle českých příslušných právních předpisů a bylo mu vysvětleno, že musí být tedy pojištěn dle nizozemských předpisů. Pan Miroslav požádal, zda by mu mohl být doklad o pracovní neschopnosti zaslán do Nizozemska prostřednictvím OSSZ a bylo mu vyhověno. Po měsíci se pan Miroslav dostavil opět na OSSZ s tím, že neobdržel do této doby z Nizozemska žádné peníze. Stěžoval si, že peníze nutně potřebuje, neboť má rodinu, různé pohledávky, které musí zaplatit atd.. OSSZ začala urgovat nizozemskou stranu a bylo jí oznámeno, že pan Miroslav není v Nizozemsku přihlášen k pojištění a tudíž mu nebude vyplaceno žádné nemocenské. OSSZ kontaktovala českého zaměstnavatele, aby zaměstnavatel učinil nápravu a pana Miroslava přihlásil v Nizozemsku k pojištění, ale bylo zjištěno, že firma se dostala do insolvenčního řízení a majitel je neznámo kde. Nizozemská strana se od případu distancovala s tím, že udělí pouze nizozemské firmě pokutu za to, že tam čeští zaměstnanci pracovali na zakázku české firmy nelegálně. Jediným řešením bylo prostřednictvím OSSZ požádat panu Miroslavovi o výjimku z příslušnosti k právním předpisů u ČSSZ. To znamená, že by mu byla udělena výjimka a pan Miroslav by se retroaktivně přihlásil k pojištění v ČR u výše uvedené firmy. ČSSZ výjimku po dvou měsících 126

udělila, ale dalším zádrhelem bylo dohnat českého zaměstnavatele, aby pana Miroslava přihlásil k pojištění. Tato procedura trvala dalších půl roku, neboť nakonec musel být majitel firmy předvolán policií, aby se daly výše uvedené skutečnosti do pořádku. Pan Miroslav se dostal do velmi nepříjemných existenčních problémů, neboť celá procedura, aby mu mohlo být vyplaceno nemocenské trvala jedenáct měsíců. Pan Miroslav se zadlužil u širší rodiny a musel požádat o dávku sociální pomoci, protože manželka není výdělečně činná.

127

Příloha č.8 : Kazuistika – p.Libor Pan Libor je muž 45 let, má manželku, dvě děti 10 a 13 let. Pracuje v Německu jako stavební dělník. Do Německa odešel pracovat před dvěma lety z důvodu nedostatku pracovních zakázek v období hospodářské pracovní krize. Při návratu ze stavby (ze zaměstnání) měl autonehodu a byl zraněn. Jeho zranění si vyžádalo následnou hospitalizaci v německé nemocnici. Byl ošetřen a hospitalizován, na 3 dny na pozorování. Po propuštění mu tamní lékař odmítl vystavit doklad o dočasné pracovní neschopnosti z důvodu, že p. Libor je cizinec, což je nepřípustné a diskriminační. Podle principu koordinace rovnosti zacházení, i když je pan Libor cizinec, tak je ale pojištěn dle německých předpisů a podléhá stejným právům jako státní příslušníci dotyčného státu. Jelikož pan Libor nebyl do této doby v pracovní neschopnosti, a v problematice nemocenského pojištění a koordinačních nařízení se neorientuje, tak neprotestoval. Vrátil se na doléčení do Čech a dostavil se na OSSZ Louny s tím, že by chtěl požádat o výplatu dávek nemocenského pojištění z německého pojištění a o radu, jak má tedy postupovat, protože z Německa nemá „neschopenku. Bylo mu tedy řečeno, že musí navštívit svého obvodního lékaře, který mu musí vystavit doklad o dočasné pracovní neschopnosti se zpětnou platností, ale aby to takto lékař mohl vystavit, musí mít udělen souhlas od lékaře posudkové služby místní OSSZ. Po týdnu se tedy p.Libor dostavil s potvrzením o dočasné pracovní neschopnosti opět na OSSZ, které mu bylo zasláno na německou instituci pojištění s tím, že by celá věc měla být vyřízena. Po měsíci se opět p. Libor dostavil na OSSZ , že žádné peněžité dávky zatím od německé instituce pojištění neobdržel. OSSZ byl na německou instituci odeslán urgentní dopis s dotazem, proč peněžité dávky nebyly zatím vyplaceny. Po dalším měsíci jsme obdrželi od německé instituce pojištění oznámení, že doklad vystavený o dočasné pracovní neschopnosti je pro ně nedostatečný a že ještě potřebují doložit k dokladu evropské formuláře E 116 – zpráva ošetřujícího lékaře, který musí být vyplněn ošetřujícím lékařem na základě zprávy z německé nemocnice a doplněný na základě vyšetření lékařem posudkové služby OSSZ. Tím , že německá instituce požadovala formulář E116 porušila opět pravidla koordinačních nařízení, neboť měla respektovat doklad o dočasné pracovní neschopnosti vystaven českým lékařem a na základě toho vyplatit dávky v nemoci, v tomto případě výše uvedené formuláře byly požadovány neodůvodněně. Po šesti měsících byly teprve dávky v nemoci panu Liborovi německou institucí vyplaceny. Rodina by se bývala dostala do velkých existenčních problémů nebýt úspor, které měla rodina ušetřeny, neboť manželka p.Libora přišla o práci a byla vedena na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání a rodinu by tudíž z jejího příjmu neuživila. Rodina se musela velmi uskromnit, aby z úspor přesto vyžila. 128

Příloha č.9 : Kazuistika – paní Marie Paní Marii je 32 let, dlouho nemohla v Čechách najít zaměstnání, rozhodla se odejít pracovat do Belgie, kde začala pracovat v agentuře jako ošetřovatelka seniorů. Po delší době začala mít bolesti zad, které se stupňovaly. Když už byly bolesti neúnosné, domluvila si se zaměstnavatelem čtrnáctidenní dovolenou s tím, že pojede do ČR na lékařské vyšetření. V ČR ji lékař řekl, že její diagnóza (vyhřezlá plotýnka) si vyžádá operaci a léčení bude trvat okolo třech měsíců. S tím paní Marie nepočítala. Paní Marie se tedy spojila se zaměstnavatelem v Belgii a skutečnost mu oznámila. On ji slíbil, že s ní nadále počítá. Lékař v ČR ji tedy vystavil doklad o dočasné pracovní neschopnosti. Paní Marie navštívila OSSZ, aby se poradila, jak na dále postupovat, neboť ještě nemarodila a nemá s tím žádné zkušenosti. Paní Marie byla poučena, že na dokladu o dočasné pracovní neschopnosti musí být uvedeno číslo diagnózy, ale že jinak belgická instituce (pojišťovna) musí doklad o DPN uznat, protože doklad o DPN je doklad mezinárodně uznávaný, tudíž by mělo být vše v pořádku. Po dvou měsících paní Marie telefonovala na OSSZ a informovala nás, že je po operaci, a že z Belgie přišly peníze pouze od zaměstnavatele (náhrada mzdy za první měsíc) a nemocenské zatím ne. Informovala nás, že bydlí sama a peníze nutně potřebuje, aby mohla uhradit všechny pohledávky jako je nájem, telefon a hlavně léky, které dostala na doléčení, a které jsou prý drahé.Urgovali jsme tedy belgickou instituci. Po delší době nám přišla odpověď, že požadují, aby paní Marie přijela na prošetření zdravotního stavu do Belgie,neboť marodí dlouhodoběji a oni si chtějí její zdravotní stav ověřit. Poté prý nemocenskou vyplatí. Paní Marii o této skutečnosti prý také informovali a poslali jí pozvánku. Paní Marie nám oznámila, že není schopna cesty, a že její léčení se prodlouží ještě o nějaký měsíc, protože se vyskytly nějaké po operační komplikace. Na belgickou instituci jsme tedy postoupili všechny dostupné lékařské zprávy, formulář E 116 a snímky, které si paní Marie musela vyžádat od lékaře. Všechny doklady jsme opět postoupili belgické pojišťovně s tím, že paní Marie není schopna cestu podstoupit. Opět přišla odpověď, že trvají na prošetření zdravotního stavu paní Marie tamním lékařem. Celou věc jsme tedy postoupili na ČSSZ (nadřízený orgán) k prošetření a zároveň jsme napsali stížnost, neboť belgická instituce postupovala značně diskriminačním způsobem. Celá procedura uplatnění dávky v nemoci od belgické instituce se tedy protáhla na devět měsíců. Po devíti měsících se teprve paní Marie dočkala peněžitých dávek v nemoci. Paní Marie se dostala mezi tím do existenčních problémů a neměla nikoho,kdo by jí finančně pomohl. Dávka hmotné nouze ji byla také odmítnuta, neboť byla oficiálně zaměstnaná v Belgii a měly ji být vypláceny dávky v nemoci, proto paní Marie nebyla pro ně tzv. „sociálním případem“. Nikoho v podstatě 129

nezajímaly existenční problémy paní Marie. Jak už jsem výše podotkla léčení paní Marie se prodloužilo o několik měsíců a mezi tím skončila paní Marii i platnost smlouvy, kterou ji zaměstnavatel neprodloužil, tudíž nakonec dlouhodobým léčením přišla paní Marie i o práci. Paní Marie podala na belgickou instituci stížnost k ESD na postup belgické strany.

130

Stať 1.Úvod Tato práce se zabývá životní situací zaměstnanců v ČR a migrujících pracovníků v rámci EU, které postihne nemoc a jsou odkázáni na čerpání dávky v době nemoci z českého systému NP a z cizozemských systémů, které jim jsou poskytovány v rámci aplikace koordinačních nařízení EU. Práce je zaměřena především na porozumění příčinám, okolnostem či mechanismům, které mají vliv na situaci těchto osob při čerpání dávek a na případné důsledky uvedené životní situace pro pojištěné osoby a jejich rodiny. Práce si klade za svůj hlavní poznávací cíl zjistit, jak ovlivňuje systém NP životní situace zaměstnanců v ČR a migrujících pracovníků v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávek. S tím souvisí formulace hlavní výzkumné otázky: Jak ovlivňuje systém NP životní situace vybraných zaměstnanců v ČR a vybraných migrujících pracovníků v rámci EU v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávek v nemoci? Práce sleduje tři cíle symbolický, aplikační a poznávací. Symbolickým cílem práce je upozornit na problematiku systému nemocenského pojištění v ČR v době nemoci zaměstnanců v souvislosti s čerpáním dávky a problematiku migrujících pracovníků, kteří čerpají dávku v nemoci s cizozemských systémů v rámci aplikace koordinačních nařízení EU. Zaměstnanci v ČR uplatňují nárok na dávku a čerpají dávku v nemoci podle českých právních předpisů podle zákona o nemocenském pojištění č.187/2006. Migrující zaměstnanci, kteří migrují za prací v rámci zemí EU jsou nemocensky pojištěny podle právních předpisů země, kde pracují. Pokud onemocní uplatňují nemocenské dávky v zemi pojištění, které se řídí koordinačním nařízením EU Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 987/2009. Aplikačním cílem práce je pokusit se navrhnout optimální řešení, která by vedla ke zlepšení životní situace zaměstnanců, kteří uplatňují a čerpají dávky v nemoci z nemocenského pojištění v ČR a migrujících zaměstnanců, kteří uplatňují a čerpají dávky v nemoci z cizozemských systémů pojištění. K tomuto cíli využiji poznatky, jak z teoretické části práce, tak i zjištěné poznatky s empirické části práce vyplývající ze subjektivních názorů, pocitů, vnímání a představách zaměstnanců v ČR a migrujících zaměstnanců . Poznávací cíl práce je shodný s hlavní výzkumnou otázkou. 2. Životní situace zaměstnanců v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávek V rámci systému nemocenského pojištění zaměstnanci v době nemoci uplatňují nárok a následně čerpají dávku nemocenského pojištění tzv.“nemocenské“. To by mělo poskytnout prevenci a náklady s udržením pracovní schopnosti. Nemocenské by mělo zachovat přiměřenou životní úroveň zaměstnance v době vzniku a trvání sociální události (nemoci), ale někdy dochází k situacím, kdy se zaměstnanci v době nemoci ve spojitosti s uplatněním a následným čerpáním dávky dostávají do životních situací, které mohou být mimořádné a nepředvídatelné, zaměstnanec a rodina nemají možnost ani sílu je řešit bez pomoci jiných. Životní situace se může měnit v souvislosti s uplatněním a čerpáním dávky v nemoci a to z důvodu administrativní náročnosti, časové náročnosti zpracování dávky, dostupnosti dávky, konstrukcí pro výpočet dávky v rámci systému NP, atd.. Dochází ke snížení příjmu v době nemoci, ale náklady spojené s obvyklou životní úrovní zaměstnance a jeho rodiny

zůstávají stejné, ba i větší z důvodu výdajů na léky a léčbu. Tím může docházet k poklesu obvyklé životní úrovně zaměstnance a jeho rodiny. Zaměstnanci se tedy mohou dostávat do obtížné životní situace v době nemoci a tím následných problémů se zabezpečením potřeb rodiny. Přitom úkolem systému nemocenského pojištění je zasahovat proti sociálně ekonomické nerovnosti jako je chudoba či sociální vyloučení, neboť NP je součástí sociální ochrany v systému sociálního státu. Cílem dávek NP je přiměřeně finančně zabezpečit ekonomicky aktivní občany při ztrátě výdělku. 3. Principy a zásady systému nemocenského pojištění Uspořádání systému NP by mělo vést ke spravedlivému, efektivnímu systému, který bude stabilní a bude obsahovat dostatek ekonomických a motivačních mechanismů reflektující na ekonomicko politický vývoj s přiměřenou mírou sociálně ochranných prvků a solidarity, přičemž by byly uplatňovány principy univerzality, participace, sociální spravedlnosti, sociální solidarity, sociální garance, adekvátnosti, komplexnosti, uniformity. (Krebs, Durdisová, Poláková, Žižková, 1997) Smyslem je tedy poskytnout dávku nemocenského pojištění při vzniku sociální události, která finančně zabezpečí ekonomicky aktivní občany při ztrátě výdělku, při splnění zákonem předepsaných podmínek, podle stejných pravidel, v přiměřené výši a při spoluúčasti jednotlivých subjektů. Otázkou je, zda prvky a opatření, které byly během vývoje NP zavedeny opravdu garantují obvyklou životní úroveň zaměstnance v době jeho nemoci v souvislosti s čerpáním dávky a neovlivňují negativně životní situaci zaměstnance . 3.1. Funkce, nástroje a cíle nemocenského pojištění v systému sociálního zabezpečení Systémy sociálního zabezpečení, tak jako i tedy nemocenské pojištění se vztahují přímo k hospodářské politice a také k celému spektru oblastí veřejné politiky. V této oblasti jde tedy o proces volby, která se opírá o hodnotové, ideologické a politické základy. Z hlediska účinků sociálního zabezpečení je nutné v prvé řadě nutné posuzovat plnění sociálních a ekonomických funkcí a dosažení stanovených cílů. ( Sirovátka, 1997, s. 154) Uspořádání celého systému sociálního zabezpečení tedy i nemocenského pojištění musí vést ke zvýšení jeho efektivnosti a účinnosti. Efektem NP má být pozitivní dopad na stabilizaci veřejných rozpočtů (omezit výdaje na dávky NP). Zabezpečit systém proti neefektivitě (zneužívání), ale z druhé strany je nutné, aby systém efektivně reflektoval na požadavky společnosti a podílel se na uspokojování sociálních potřeb (zajištění standardní životní úrovně v době nemoci) a ochraňoval před chudobou a sociálním vyloučením v době nemoci zaměstnanců. Systém nemocenského pojištění prošel v posledních letech velkými změnami. Hlavním cílem tohoto systému bylo snížit výdaje nemocenského pojištění v rámci stabilizace veřejných rozpočtů. Nabízí se však otázka jaké vedlejší efekty tyto změny budou mít pro pojištěnce oprávněné čerpat dávky v době nemoci, protože v konečném důsledku je rozhodující názor pojištěnců, zda nastavená pravidla a principy fungování systému jsou v zájmu zaměstnanců čerpající dávku, zda změny systému plní nadále svou ochrannou a ekonomickou funkci a je neustále v tomto směru účinný, neboť použití prostředků k dosažení určitých cílů, ale sebou nese změny v ekonomickém a sociálním prostředí, a také změnu systému stimulů jednání a tyto efekty mohou být méně přijatelné ( Sirovátka, 1997, s. 170)

132

4. Přístupy k řešení sociálního zabezpečení Cílem všech sociálních opatřeních a institucí tedy i v oblasti nemocenského pojištění je efektivnost, nestrannost, rovnost a administrativní „proveditelnost“. ( Barr, Whynes 1993 in Sirovátka, 1997, s. 151 ). (Sirovátka, 1997, s. 152) uvádí, že jedním s cílů sociální zabezpečení je ochrana navyklého (obvyklého) životního standardu – nikdo by neměl být vystaven neočekávanému a nepřijatelně hlubokému poklesu životní úrovně. K dosažení uvedených cílů je využit rozsáhlý systém nástrojů a technik sociálního zabezpečení, který zahrnuje legislativní úpravy, administrativní institucionální i technickou infrastrukturu, finanční nástroje.(Sirovátka, 1997, s. 153). Takto nastavené cíle by měly přispívat k udržení sociálního klidu a vytváření příznivých životních podmínek pro zlepšení zdravotního stavu při vzniku sociální události (nemoci). Nabízí se však otázka, zda všechny nástroje a formy soustav sociálního zabezpečení jsou opravdu v praxi účinné a mají předpokládaný efekt v problematice nemocenského pojištění. Zda opravdu plní svoji ochrannou a ekonomickou funkci, které zajistí odpovídající životní úroveň zaměstnanců, v době náhlé ztráty výdělku z ekonomické činnosti zaměstnanců z důvodu nemoci 5. Nemocenské pojištění v ČR Nemocenské pojištění v ČR ovlivňují neustálé změny v rámci stabilizace veřejných rozpočtů, tento vývoj změn do jisté míry ovlivňuje nepříznivě postavení a životní situaci zaměstnanců v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávky. V roce 2004 vstoupil v platnost zákon č.421/2003, který souvisel s reformou veřejných rozpočtů pro příliš vysoký deficit státního rozpočtu, a který změnil zásadně způsob výpočtu nemocenských dávek.Úmyslem bylo snížení pracovních neschopností, neboť nemocnost od roku 1990 stoupala. (Ženíšková, 2004). Systém započel těmito opatřeními reformu v systému NP, která byla ukončena vyhlášním Nového zákona č.187/2006 o NP, který došlo k tzv.“revolučním změnám“, neboť uspořádání celého systému sociálního zabezpečení tedy i nemocenského pojištění musí vést ke zvýšení jeho efektivnosti a účinnosti, který bude disponovat ochranným mechanismem pro dokonalejší chránění vůči zneužití nemocenských dávek. Jako nástroj k dosažení cíle byla tedy stanovena přísnější konstrukce ve výpočtu a způsobu výplaty dávek, proto byly stanoveny sankce a pokuty za nedodržení režimu práce neschopného zaměstnance, došlo k převedení finančního zabezpečení zaměstnance pro první období pracovní neschopnosti na zaměstnavatele. (Přib, 2009b) Právní úprava v roce 2008 a 2009 dalšími zákonými opatřeními znamenala jednu z nejvýznamnějších změn. Došlo k zavedení náhrady mzdy placené zaměstnavatelem v prvních týdnech dočasné pracovní neschopnosti, ke změně rozhodného období pro stanovení výdělku pro výpočet dávek, zavedení tří redukčních hranic, ke změně denní sazby pro výpočet výše dávek a k dalším úpravám. (MPSV, 2013) Úroveň výše nemocenského se výrazně snížila v roce 2008 změnou parametrů, zejména pak snížením procentní sazby u nemocí kratších 30 dnů a zavedením karenční doby v prvním pololetí roku 2008. Od roku 2009 byly zavedeny tři redukční hranice a náhrada mzdy od 4.

133

dne sociální události po dobu 14 pracovních dnů a tím dochází k velkému finančnímu propadu u krátkodobých nemocí, což bylo záměrem nové právní úpravy. Změny nadále pokračovaly v roce 2010 a 2011 jejichž cílem bylo opět snížení výdajů na dávky. V roce 2010 došlo k zavedením jednotné procentní sazby na 60% od 15. dne DPN a od 1. 1. 2011 byla prodloužena výplata náhrady mzdy zaměstnavatel na 21 dní a tím posunut nárok na nemocenské od 22. dne trvání pracovní neschopnosti. Toto opatření trvalo ještě v roce 2012 a 2013. Důsledek těchto změn může vést zaměstnance k dilematu, pokud je postihne nemoc, (chřipka, viróza, angína), zda jít k lékaři, nechat si vystavit PN, nemoc sice vyléčit, ale nedostat odpovídající nemocenské, což může znamenat zhoršení ekonomické situace celé rodiny nebo to řešit čerpáním dovolené a nebo nemoc přecházet na úkor vlastního zdraví.Výše uvedeným se zaměstnanci dostávají v době jejich nemoci do obtížných životních situací. 6. Aktéři ovlivňující životní situaci zaměstnanců v době nemoci při proceduře uplatnění dávek nemocenského pojištění Aktéři ovlivňující životní situaci zaměstnanců v době nemoci při proceduře uplatnění dávek NP jsou zaměstnavatelé,lékaři a v neposlední řadě i sami zaměstnanci. Pro uplatnění nároku na dávky nemocenského pojištění je nutné dodržení několika základních kroků, a to jak ze strany zaměstnance, zaměstnavatele tak i správ sociálního zabezpečení. Procedura a komunikace v rámci procedury všech zúčastněných aktérů při uplatnění dávky nemocenského pojištění není pro pojištěnce bohužel zcela optimálně nastavena, může dojít k několikerému vrácení podkladů a zaměstnanec se může dočkat dávky s několika měsíčním zpožděním, což může mít pro některé zaměstnance negativní (existenční) následky. Pokud žije zaměstnanec sám, nebo je například samoživitel, nemá žádné úspory nebo velké náklady na živobytí (půjčky,hypotéky),tak se mohou tito lidé, tak jak je systém nastaven dostat do velmi složité životní situace, která může vést i k žádosti o sociální podporu (hmotnou nouzi) a povede k nepoměrně vyšším nákladům sociálně právního systému. 7. Ukazatele pracovní neschopnosti Hlavními ukazateli vývoje pracovní neschopnosti je počet ukončených případů pracovní neschopnosti, počet prostonaných dnů, průměrné trvání jedné pracovní neschopnosti. Finančními ukazateli jsou příjmy a výdaje. V důsledku všech změn a opatření, můžeme konstatovat, že všechny zákonná opatření splnila svůj cíl a od roku 2004 dochází k poklesu v počtu ukončených PN a počtu prostonaných dnů. Další výrazný pokles nastal v roce 2008 (zavedení karenční doby), v roce 2009 tento trend pokračuje zavedením dalších prvků (karenční doba,náhrada mzdy, změna dávkového systému, přísnější konstrukce ve výpočtu dávek). Naopak ale dochází k zvýšování průměrné doby trvání jednoho případu, což se můžeme domnívat, že zaměstnanci marodí s vážným onemocněním, které si vyžaduje delší dobu léčení nebo si tím mohou řešiti jiné životní situace, jako je např. nezaměstnanost. Příjmy a výdaje též naplňují sledované cíle a od roku 2004 dochází k postupnému snižování výdajů na dávky. Vyjímkou byl pouze rok 2009, kde výdaje byly vyšší než příjmu což mělo za následek konstrukce ve výpoču dávek kdy došlo k zvýšení sazby 72% z DVZ od 61.dne PN.

134

Zůstává otázkou, zda všechny zvolené změny a použité nástroje a jejich parametry odpovídají podmínkám a situaci pojištěných osob (zaměstnanců) v ČR, zda se negativně nepromítají na životní situaci v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky. Z výše uvedené teoretické části je patrno, že všechny zvolené nástroje zaměřující se na snižování dávek nemocenského pojištění hlavně tedy „nemocenského“ nejsou pro zaměstnance optimálně nastaveny. Například podle názorů některých lékařů, jak již bylo v teoretické části práce podotknuto, na základě takto nastavených podmínek může dojít v budoucnosti ke zvýšení nákladů, jak nemocenského,tak i zdravotního systému.

8. Koordinace nemocenského pojištění jako ochrana migrujících zaměstnanců. Definice dle Pennigse (2003, s. 11) je následující: Koordinační pravidla jsou pravidla mezinárodního práva sociálního zabezpečení, určená k takovému vzájemnému provázání systémů sociálního zabezpečení (i ve vztahu k dalším mezinárodním předpisům), které by umožňovalo úpravu mezinárodních otázek s cílem ochránit postavení migrujících pracovníků, jejich příslušníků a podobných skupin osob v sociálním zabezpečení. Koordinace ponechává národní předpisy beze změn, což znamená, že rozdíly mezi národními systémy zůstávají. Koordinace nicméně nahrazuje ta, a pouze ta, národní pravidla, která jsou pro migrujícího pracovníka nevýhodná. Nejdůležitějšími právními předpisy v této oblasti jsou tzv. koordinační nařízení - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 987/2009, která od 1. 5. 2010 nahrazují Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a Nařízení Rady (EHS) č. 574/72 . 8.1. Základní principy koordinace Základní charakteristikou koordinace systému sociálního zabezpečení jsou volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Z výše uvedeného vychází čtyři principy koordinace národních sociálních systémů: rovnost zacházení (jste-li pojištěn v členském státě, podléháte stejným právům a povinnostem jako státní příslušníci dotyčného státu), aplikace právního řádu jediného státu (pojištění v jednom členském státě, v daný okamžik můžete být pojištěni pouze v jednom členském státě), zachování nabytých práv (výplata dávek do ciziny, export dávek, získáte-li nárok na dávku v jednom členském státě, dávka vám bude vyplácena i v případě, kdy se přestěhujete do jiného členského státu, sčítání dob pojištění (nezískáte-li potřebnou dobu pojištění v jednom členském státě pro vznik nároku na dávku, připočtou se k této době pojištění i doby pojištění získané v jiných členských státech (Koordinace sociálních systémů v Evropské unii, 2010, s. 34) 8.2. Pěněžité dávky v nemoci poskytovány v rámci aplikace koordinačních nařízení EU Jedná se o dávku, jejichž účelem je zajištění materiálního zabezpečení. Nahrazují tedy příjem mzdu, (ušlý plat) v důsledku nemoci. Slouží k zajištění životních potřeb nemocného, popřípadě jeho rodiny. Nemocenské dávky jsou také vypláceny dle legislativních opatření země, kde je osoba pojištěna bez ohledu, kde pobývá či bydlí. Jsou vypláceny kompetentní institucí státu pojištění přímo příjemci dávky. Pokud tedy český občan pracuje a je pojištěn v jiném státě EU a onemocní bude dostávat peněžité dávky v nemoci podle národních

135

předpisů toho státu, které se řídí koordinačním nařízením EU Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 987/2009. 8.3. Komplikace při uplatnění nároku na dávky v nemoci v souvislosti s dodržováním základních principů koordinace. Na základě aplikace koordinačního nařízení musí kompetentní instituce zemí EU přijímat žádosti o uplatnění dávky v nemoci V této oblasti se uplatňují všechny čtyři základní principy koordinace, ale nejvíce problémovým se jeví při uplatnění nároku na dávky v nemoci v souvislosti s dodržováním základních principů koordinace. princip rovnost zacházení (jste-li pojištěn v členském státě, podléháte stejným právům a povinnostem jako státní příslušníci dotyčného státu) (Koordinace sociálních systémů v Evropské unii, 2010, s.34) Vznik pracovní neschopnosti a délku jejího trvání potvrzuje lékař nebo instituce ve státu bydliště či pobytu, podle toho, kdo za tuto činnost ve státě pobytu či bydliště zodpovídá. Údaje uvedené v potvrzení o pracovní neschopnosti pojištěné osoby vydané v jiném členském státě na základě lékařských nálezů ošetřujícího lékaře nebo instituce mají pro příslušnou instituci, která dávku vyplácí stejnou právní hodnotu, jako by bylo potvrzení vydáno ve státu pojištění. V tomto případě se jedná o princip rovného zacházení. Tento princip v souvislosti s uplatněním nároku na dávku se jeví jako nejvíce problematický, neboť skutečnost, že potvrzení o pracovní neschopnosti a délku jejího trvání posuzují lékaři nebo instituce státu pobytu, může být zdrojem sporů, z důvodu ne zcela shodných názorů na posouzení situace pracovníka. Například instituce může pochybovat o správnosti a platnosti vystaveného potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, obrátí se s žádostí o prošetření na instituci místa pobytu či bydliště prostřednictvím styčného místa dotyčného členského státu a opět se procedura ohledně výplaty dávky může prodlužovat o několik měsíců. Dále s aplikací tohoto principu narážíme na překážky, kdy některé členské státy při procesu uplatnění dávky v nemoci nerespektují koordinační nařízení a prosazují své národní předpisy.

9. Metodologie Hlavní výzkumná otázka: Jak ovlivňuje systém NP životní situace vybraných zaměstnanců v ČR a vybraných migrujících pracovníků v rámci EU v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávek ? zobrazení životní situace vybraných zaměstnanců, kteří jsou pojištěnci v ČR a migrujících pracovníků v době nemoci v souvislosti s čerpáním 9.1. Strategie výzkumu a výzkumná metoda Vzhledem k odpovědi na hlavní výzkumnou otázku byla zvolena metoda kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Důvodem výběru je snaha získat přehled o problematice systému NP v ČR a problematice NP v rámci koordinačních nařízení EU a tím porozumět, jak tato problematika, její vývoj, změny ovlivňují životní situace zaměstnanců v době nemoci v souvislosti čerpáním dávky, a následně tak porozumět zaměstnancům v různých životních situacích.

136

9.2. Dílčí výzkumné otázky Na základě teoretických poznatků byly formulovány dílčí výzkumné otázky, které by měly přinést odpověď na hlavní výzkumnou otázku: Jak ovlivňuje systém NP podle vybraných zaměstnanců životní situace zaměstnanců v ČR a migrujících pracovníků v rámci EU v době nemoci a v souvislosti s čerpáním dávek? Dílčí výzkumné otázky byly stanoveny následovně: DVO 1: Jak vnímají systém NP zaměstnanci s ohledem na jejich životní situace ve vztahu s čerpáním dávky v nemoci? (Účelem této DVO je zjistit, jak změny, vývoj a současná podoba systému NP ovlivňuje životní situaci zaměstnanců v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky v nemoci. Zda se vybraní zaměstnanci v systému orientují, považují ho za spravedlivý, přiměřený při ztrátě příjmu a zajišťuje jim dostatečnou ochranu v době nemoci). DVO 2: Jak ovlivňuje životní situaci zaměstnanců v ČR nastavená procedura spojená s čerpání dávky v nemoci? (Účelem této DVO je zjištění orientace zaměstnanců při proceduře uplatnění nároku na dávku. Zjištění časové náročnosti, administrativní zátěže, a zároveň dostupnosti dávky při nároku a celé proceduře čerpání dávky, jak toto ovlivňuje životní situaci zaměstnanců). DVO 3: Jak ovlivňuje systém NP ve vztahu s čerpáním dávky v nemoci chování zaměstnanců z důvodu ovlivnění jejich životní situace? (Účelem této DVO je zjištění, jak ovlivňuje systém NP a s tím spojená procedura při uplatnění dávky v nemoci chování, postoj zaměstnanců, jejich životní situaci v souvislosti s tím, když onemocní, zda se rozhodnou čerpat dávky v nemoci či nikoliv. Zda tím, jak je systém nastaven motivuje zaměstnance k práci a je tedy využíván k účelu jemu určenému.) DVO 4: Jak vnímají migrující pracovníci koordinačních nařízení EU v rámci systému NP s ohledem na jejich životní situaci v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávky? (Účelem této DVO je zjištění orientace zaměstnanců v cizozemských systémech NP v rámci koordinačních nařízení EU, zda výše dávky z cizozemských systému pokryje obvyklou životní úroveň migrujících zaměstnanců, zda koordinační nařízení v rámci systému NP je účelné a plní svou ochranou funkci v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky a jak ovlivňuje životní situaci migrujících zaměstnanců.) DVO5: Jak ovlivňuje životní situaci migrujících pracovníků procedura s uplatněním a čerpáním dávky v nemoci v rámci koordinačních nařízení EU? (Účelem této DVO je zjištění orientace zaměstnanců ve změnách koordinačních nařízení v rámci systému NP při uplatnění a následné proceduře uplatnění dávky. Zjištění časové náročnosti, administrativní zátěže, zároveň dostupnosti dávky při nároku a celé proceduře čerpání dávky z cizozemského systému pojištění prostřednictvím české instituce. Zda koordinační pravidla EU jsou přínosná v rámci systému NP v souvislosti s uplatněním a čerpáním dávky a pomáhají

137

zabezpečovat migrující zaměstnance v době jejich nemoci, a jak toto vše ovlivňuje životní situace migrujících zaměstnanců.)

10. Závěr 10.1. Zodpovězení hlavní výzkumné otázky Životní situace u vybraných zaměstnanců v ČR a vybraných migrujících pracovníků v rámci EU v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávek byly hodnoceny na základě jejich subjektivních názorech, pocitech, vnímání a představách v následujících rovinách, jak vybraní zaměstnanci v ČR vnímají systém NP, jeho nástroje (procedura při uplatnění nároku na dávku), motivační mechanismy, změny a vývoj v souvislosti s čerpáním dávky, jak se v něm orientují, jak ho vnímají v souvislosti s jejich nemocí a čerpání dávky, jak vnímají spolupráci jednotlivých subjektů jako aktérů v rámci čerpání dávky a jaký mají na základě toho postoj k uplatnění a čerpání dávek v době nemoci s pohledem dopadu na jejich životní situaci a jak je systém NP v neposlední řadě motivuje k péči o vlastní zdraví. U migrujících zaměstnanců byly hodnoceny životní situace v souvislosti s uplatněním a čerpáním dávky v rámci koordinačních nařízení EU na základě orientace a zkušeností s cizozemskými systémy, jak vnímají účelnost, funkčnost koordinačních nařízení EU v souvislosti s uplatněním a čerpáním dávky, jaký mají postoj k proceduře uplatnění nároku na dávku s cizozemských systémů v rámci aplikace koordinačních nařízení s ohledem na jejich životní situaci. Životní situace zaměstnanců v ČR i migrujících zaměstnanců v souvislosti s čerpáním dávky v nemoci, ať v rámci systému NP v ČR či koordinačních nařízení se mění a není podle jejich výpovědí ohodnocena příznivě. Stát neustálými změnami usiluje o efektivnější systém NP, který by zeštíhlil systém ve vztahu k příjmové a výdajové stránce, aby stabilizoval veřejný rozpočet, zamezil zneužívání dávek. Na základě toho byly zavedeny do systému NP konkrétní opatření a prvky, které byly považovány za nezbytné, neboť docházelo k neustálému nárůstu pracovní neschopnosti a tím výdajů na dávky NP. Můžeme konstatovat, že konkrétní opatření a prvky, které byly zavedeny v rámci hospodářské politiky státu, která zajišťuje ekonomickou stránku sociální politiky splnily postupně očekávané cíle systému NP, neboť v posledních letech dochází k neustálému snižování nemocnosti podle ukazatelů pracovní neschopnosti, (prostonaných dnů a případů pracovní neschopnosti, výdajů na dávky), které uvádím v kapitole 7. a jsou tedy státem ohodnoceny pozitivně. Konkrétní opatření, která byla zavedena se objevují ve většině evropských systémů a také v historii ČR (zavedení karenční doby, zapojení zaměstnavatele do sytému, atd.), což můžeme považovat za legitimní, ale z druhé strany musí být použity s takovou intenzitou, která by byla přiměřená ekonomickým a sociálním podmínkám dané země, situaci zaměstnanců tak, aby neustále systém NP plnil cíl sociálního zabezpečení a tou je požadovaná sociální ochrana s požadavkem sociální spravedlnosti v době sociální události (při náhlé ztrátě výdělku z důvodu nemoci) v rámci fungování sociálního státu. Z provedeného výzkumu lze usoudit opak, zaměstnanci vnímají zvolené prvky, opatření a nástroje (procedura při uplatnění dávky, systém výplat, výše dávky, motivační mechanismy) nepřiměřené podmínkám v ČR a situaci zaměstnanců, kteří onemocní a čerpají dávku. Zaměstnanci vnímají, že zavedená opatření nejsou optimálně nastavená s ohledem na jejich životní situaci v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky, shledávají negativum v komplikované administrativní proveditelnosti, časové náročnosti, zdlouhavých

138

lhůt při uplatňování nároku na dávku. Jeho motivační mechanismy spíše zaměstnanci vnímají jako „strašáky“, z kterých pramení pocity nejistoty a obav o práci. Jeho sankční opatření z hlediska kontrol práce neschopného zaměstnance zaměstnavatelem považují za„zneužitelné“ v neprospěch zaměstnance, neboť mají pocit, že kontroly práce neschopného pojištěnce zaměstnavatelem můžou mít i negativní následky v podobě honu na práce neschopné zaměstnance s tím, že na základě kontroly bude moci zaměstnavatel zaměstnanci snížit či odebrat náhradu mzdy nebo s ním ukončit pracovní poměr, aniž by se zaměstnanec mohl bránit. Systém NP je motivuje k prevenci o vlastní zdraví hlavně z důvodu obav o práci a hrozby finančního propadu v době jejich nemoci. Z výše uvedeného lze usoudit, že jejich životní situace v době nemoci v souvislosti s čerpáním dávky je nepříznivá. Očekávali by od systému spravedlivě nastavené opatření, které by jim poskytovalo pocit existenční jistoty, sociálního zázemí, tedy optimální životní situaci v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávek. Z názorů zaměstnanců lze konstatovat, že zvolené prvky a opatření jsou zavedeny s nepřiměřenou intenzitou podmínkám v ČR. Důsledkem je, že nereflektují požadavky zaměstnanců v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávky a nenabízí jim tak dostatečnou sociální ochranu v době sociální události, negarantují jim obvyklou životní úroveň v době jejich nemoci. Z pohledu životní situace zaměstnanců v době jejich nemoci, jim současný systém NP v rámci sociálního zabezpečení státu nenabízí pocit existenční jistoty, s přiměřenou mírou sociálně ochranných prvků, nezajišťuje jim příznivé životní podmínky pro zlepšení zdravotního stavu při vzniku sociální události, tak aby docházelo zachování jejich přiměřené či obvyklé životní úrovně a pocitu sociální spravedlnosti. Stát v rámci sociálního zabezpečení nezajišťuje odpovídající zdroje pro zajištění zaměstnanců v době jejich nemoci v souvislosti s čerpáním dávek. K tomu, aby se mohli léčit využívají dovolené a nebo nemoci přecházejí, neboť mají obavy z jejich obtížné životní situace (existenčních problémů) v souvislosti s čerpáním dávek. Obávají se, že výše dávky v době jejich nemoci nebude postačovat, jejich finančním závazkům tedy jejich obvyklému životnímu standardu a tím shledávají svoji životní situaci velmi nepříznivě. V minulosti zaměstnanci vnímali systém v souvislosti s čerpáním dávek v nemoci jako zabezpečující, neměli důvod nemoci přecházet nebo čerpat dovolenou, jejich životní situace byla ohodnocena pozitivněji v souvislosti s jejich finančním zabezpečením a existenční jistotou. Mají pocit, že takto nastavená opatření ovlivňují negativně slušné zaměstnance, že jedinci, kteří systém zneužívali v minulosti, ho budou zneužívat i v budoucnu. Do postoje k systému NP v souvislosti s čerpáním dávky v době nemoci se promítají vlastní zkušenosti v souvislosti s touto životní situací a z toho pramenící obavy o zachování určité životní úrovně pro sebe a jejich rodinné příslušníky. Životní situace migrujících zaměstnanců dále jen (MZ), kteří uplatňují dávku v době nemoci z cizozemských systémů v rámci koordinačních nařízení EU není také optimální, ale obdobná jako u zaměstnanců v ČR. Výjimku tvoří výše dávek v době nemoci z cizozemských systémů, neboť je považována za zcela dostačující a zaměstnancům zaručuje obvyklou životní úroveň a v tomto ohledu pozitivní životní situaci. Životní situace MZ v souvislostí s procedurou při uplatnění dávky v době nemoci v rámci koordinačních nařízení EU se z pohledu MZ jeví též nepříznivě, jako u zaměstnanců v ČR. V rámci procedury MZ zaměstnanci narážejí na různá úskalí, která jim jejich životní situaci v době nemoci zbytečně ztrpčují. Pokud MZ uplatňují dávku na základě českých dokumentů u cizozemských institucí setkávají se s diskriminačním jednání, zahraniční instituce si vynucují zbytečné dokumenty, vyžadují neoprávněně ověřování či překlady dokumentů, což

139

protahuje výplatu dávky, kterou obdrží MZ až po několika měsících a tím se dostávají do obtížné životní situace. Procedura uplatnění dávky se tak jeví velmi administrativně a časově náročná a ohrožuje životní situace MZ v době čerpání dávek a dochází tak ke zhoršení finanční situace (existenčních potíží) celé rodiny, neboť vyřízení dávky je tak komplikované, že dochází k několika měsíčnímu zpoždění a oni nemají mnohdy na úhradu svých finančních závazků. Cizozemské instituce nedodržují stanovené postupy při aplikaci koordinačních nařízení, můžeme konstatovat, že je to z nedostatečné znalosti aplikace koordinačních nařízení cizozemských úředníků, proto postupují podle vlastních postupů a tím porušují princip rovnosti zacházení. O tom svědčí také fakt, že pokud MZ uplatňuje dávku přímo u cizozemské instituce na základě dokumentů vystavených v zemi pojištění, dostane dávku vyplacenou včas bez nějakých průtahů. Přínos aplikace koordinačních nařízení v rámci systému NP je vnímána migrujícími zaměstnanci pozitivně v ohledu jejich sociální ochrany, která jim umožňuje bezpečně migrovat za prací, jinak její funkčnost a efektivita v rámci uplatnění dávky v nemoci je vnímána jako nepřínosná s ohledem na životní situaci a zcela se rozplývá. Do postoje ke koordinačním nařízením v rámci systému EU se promítají také vlastní zkušenosti s touto životní situací a pramenící obavy omarodit a uplatňovat dávku v rámci koordinačních nařízení, neboť životní situace MZ v této době pro ně byla velmi stresující a psychicky náročná, aby dosáhli svých práv – nároku na dávku v nemoci. Přestože jsou jasně daná pravidla a postupy koordinačních nařízení EU neustále naráží MZ při aplikaci nařízení na značné problémy, na které doplatí MZ a jeho rodina.

Použité zdroje: PŘIB, J.: Zákon o nemocenském pojištění. Úplné znění s výkladem. Právní stav od 1.1.2009b., Praha: Grada Publishing, a.s., 2009b, ISBN 978-80-274-1969-6 KREBS, V., DURDISOVÁ J., POLAKOVÁ O., ŽIŽKOVÁ.: Sociální politika. Praha: CODEX Bohemia,s.r.o.,1997, ISBN 80-85963-33-7 Koordinace sociálních systémů v Evropské unii. Sociální zabezpečení. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení, 2010 PENNINGS, F.: Úvod do evropského práva sociálního zabezpečení. Praha: MPSV, 2003, ISBN 80-86552-55-1 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Pojistněmatematická zpráva o nemocenském pojištění. Odbor sociálního pojištění, 2013 SIROVÁTKA, T.: Sociální zabezpečení.Brno: Masarykova univerzita,1997, ISBN 80-2101671-X ŽENÍŠKOVÁ, M.: Nemocenské pojištění od 1.1.2004. Olomouc: ANAG, s.r.o..2004

140