POACEAE - evolučně odvozená čeleď jednoděložných vegetativní orgány - kořeny homorrhizní (tj. nerozlišené na hlavní kořen a odvětvující se vedlejší kořeny) nebo plazivé oddenky - lodyha – stébla – nody (kolénka se spícími meristémy) + internodia někdy s podzemními nebo přízemními výběžky a) vnitropochevními (intravaginální)– vyrůstají horním ústím pochvy přízemních listů (husté trsy) b) vněpochevními (extravaginálními) – prorážejí pochvy přízemních listů (řídké trsy) - listy listová pochva = báze listu obepínající lodyhu nad uzlinou ouška = úkrojky pochvy n. čepele objímající zčásti n. zcela lodyhu jazýček = blanitý výrůstek na rozhraní listové pochvy a čepele listová čepel – žilnatina souběžná někt. rody uprostřed rýhu – „kolejnička“ (př. Poa, Avenula, Glyceria, Dantonia) plochá, žlábkovitá, srostlá, štětinovitá špička čepele někdy kápovitá (př. Poa, Glyceria, Sesleria) generativní orgány - klásek – primární květenství tvořené 2 (řidčeji 0 - 3) plevami (Lolium 1, Panicum 3) a jedním (Agrosits, Calamagrostis) až více květy - každý květ vyrůstá z paždí pluchy - klásky skládají sekundární květenství – lata, klas, lichoklas (složené květenství, př. lata, stažené do podoby klasu) - plevy – 2 obvykle nestejné listeny na bázi klásku - plucha – listenového původu osinatost, nasazení osiny - pluška – 2 metamorfované srostlé lístky vnějšího kruhu okvětí (třetí zakrněl) - plenky - metamorfované nesrostlé lístky vnitřního kruhu okvětí (třetí zakrněl) v době sprášení zduří a květ se otevře - A většinou 3, na tenkých dlouhých nitkách - G pseudomonomerní - většinou větrosprašné - plod – obilka (cizokrajné i bobule) - významné znaky také odění jednotlivých částí květenství - pro herbář brát celé rostliny i s oddenky, přízemními výběžky a listy, stébly s celým květenstvím!!!!!
Leersia oryzoides Sw. tajnička rýžovitá - vytrvalá, statná, výběžkatá, světle zelená - křivolace vystoupavá n. poléhavá, v uzlinách kořenující - lodyha od báze větvená, kolénka chlupatá - listy široké, drsné okraje i pochvy - lata rozkladitá, obvykle ukrytá v pochvě horního listu, vymetá a plně se rozvíjí jen ve velmi teplém létě - klásky jednotlivé, vejčité, bez plev, za zralosti opadávající jen kleistogamické květy jsou plodné - VIII - IX - písčité i bahnité břehy eutrofních vod, vlhké louky, příkopy, častěji v subatlantické části Nanocyperion flavescentis (Isoeto-Nanojuncetea), Sparganio-Glycerion fluitantis (Phragmito-Magnocaricetea) - C3, ohrožená,dříve v rybničních pánvích, Polabí, J Morava, Hostýnské vrchy
Stipa L. kavyl - vytrvalé, středně vzrostlé, trsnaté - listy svinuté i ploché lysé – drsné – chlupaté - lata úzká, až téměř hrozen - klásky lysé, jednokvěté, poměrně velké - plevy blanité, 1 – 3žilné, osinkaté, přesahující vrchol pluch - pluchy kožovité, tuhé, s řadami chlupů (bránící zpětnému pohybu) báze - „drápek“ vrchol - osina – lysá – chlupatá, spodní část hygroskopická - pluška celá ukrytá v pluše - některé druhy schopny i příležitostné kleistogamie (S. tirsa, S. zaleskii, S. capillata) - obilky – úzké, kopinaté, za zralosti přenášené i s pluchou – „zavrtávání“ do porostu a do země díky hygroskopičnosti spodní části osiny a díky „drápku“ - trávy kontinentálních a submediteráních stepí
Stipa capillata L. kavyl vláskovitý - trsy úzkých listů se zbytky loňských lodyh - listy svinuté, drsné - osina není pérovitá - obilky malé, úzké, chlupy až k bázi osiny - V - VI - suché, výhřevné, zásadité, hluboké i skalnaté půdy, stepi svazu Festucion valesiacae, ve společenstvech svazu Bromion erecti, i mírně ruderalizované meze a stráně - C4, české a moravské termofytikum roztroušeně (M – na S po Vyškovsko)
Stipa tirsa Steven. kavyl úzkolistý - S. stenophylla Lindem. - listy často obloukem k jedné straně sehnuté - čepele i za vlhka složené, niťovité, vytažené v dlouhou vláskovitou špičku
- jazýček listů sterilních výběžků zakrnělý (<1 mm) - břišní řada chlupů končí 3 mm pod bází osiny - osina 35 – 50 cm dl. - V - VI - mezofytnější partie stepí, neudržované sady, pastviny, Festucetalia valesiacae - C2, vzácně v dolním Povltaví, JZ Českého středohoří – Oblík, Raná; Mohelno, Biskoupky, Větrníky u Vyškova, J od Brna
Stipa pennata okruh - špička listů, hlavně mladých, na konci často se štětičkou chlupů (více listů prohlédnout) - jazýček asi 4 mm - břišní řada chlupů na obilce končí alespoň 4 mm pod osinou Stipa pennata L. kavyl Ivanův
Stipa borysthenica Prokudin kavyl písečný
- Stipa joannis Čelak. - pochvy stébelných listů hladké - drápek na obilce zahnutý var. pennata pochvy a čepele listů lysé IV - V suché kamenité stráně nejčastější kavyl, C3 var . puberula (Podp. et Suza)Kubát pochvy přízemních listů a líc čepele chlupaté V - VI hadcové stepi – Mohelno, Moravský Krumlov
- Stipa sabulosa (Pacz.)Sljuss - pochvy horních stébelných listů drsné - drápek na obilce téměř rovný - V - VI - písky, Festucetea vaginatae (psamofilní travinná společenstva kontinentálního rozšíření - C1, pouze Břeclavsko a Hodonínsko
Stipa pulcherrima C. Koch kavyl sličný - listy bez koncové štětičky, za vlhka ploché, čepele alespoň dolních listů drsné, jinak po obou stranách lysé - stébla pod kolénky lysá, pod latou krátce chlupatá - pochvy přízemních listů lysé, jen na kraji brvité - jazýčky max. 3 mm dl. - osina až 50 cm dlouhá, krček kaštanový - chlupy na obilce až k osině -V - teplé a suché kamenité stráně, staré vinice, spíše vápenité podklady, hlubší půdy - C3, v termofytiku roztroušeně
Stipa eriocaulis Borbás kavyl skalní - Stipa pennata subsp. eriocaulis (Borbás)Martinov. et Skalický
- listy bez koncové štětičky, čepele všech listů vždy zcela hladké - stébla pod latou i pod kolénky hustě chlupatá - jazýček přízem. l. 4 mm - osina až 30 cm dlouhá, krček bělavý - chlupy na obilce až k osině -V - suché, teplé, kamenité stráně, mělké půdy, bazické, reliktnější stanoviště - C1, Svatý kopeček u Mikulova
Stipa dasyphylla (Lindem.)Trautv. kavyl chlupatý - pochvy přízemních a dol. stébel. l. hustě a krátce chlupaté, často nachové - čepele listů měkké, šedozelené, dlouze chlupaté po obou stranách – chlupy přímo nebo šikmo odstálé - chlupy na obilce až k osině -V - kamenité a skalnaté stráně, stepi - C2, České středohoří, okolí Znojma, Čejče, Větrníky u Vyškova, údolí Jihlavy
Stipa smirnovii Martinov. kavyl Smirnovův - čepele tuhé, šedozelené, drsné, na rubu drsně papilnaté, řídce přitiskle chlupaté - chlupy na obilce až k osině - V - VII - kamenité stráně, světlé křoviny, kontinentální druh, u nás exkláva - C1, lounské Středohoří, střední Poohří, J Morava
Stipa zaleskii Wilensky kavyl olysalý - Stipa rubens P. Smirnov, S. glabrata P. Smirnov - statné trsy obklopené tlustým pláštěm odumřelých loňských lodyh - čepele tuhé, šedozelené, rub listů lysý, hrubými papilami drsný, líc (vnitřek) – hustě dlouze chlupatý - chlupy na obilce až k osině - V - VI - kamenité stráně, stepi - C1, lounské Středohoří, Deblík u Libochovan, Sutomský vrch u Lovosic, Doupovské hory (Úhošť) - naturový druh
Piptatherum virescens (Trin.)Boiss. rýženka zelenavá - Oryzopsis virescens (Trin.)Beck - vytrvalá, trsnatá, bledě zelená - lata rozkladitá, větévky křivolaké, drsné - plevy osinkaté, široké - plucha zřetelná, dlouze osinkatá - V - VI - světlé lesy, výživné bazické podklady (vápenec, dolomity, spraše, opuky)
- Slovensko – Malé Karpaty, Ponitří, Slovenský kras
Brachypodium P. B. válečka - vytrvalé, středně vzrostlé, trsnaté – výběžkaté - dvouřadý lichoklas - klásky vícekvěté, válcovité - plevy i pluchy protáhlé, na hrbetě oblé, často chlupaté, na vrcholu osinaté
Brachypodium sylvaticum (Huds.)P. B. válečka lesní - trsnatá - květenství za zralosti nicí - osiny na pluchách 5 – 15 mm dlouhé, výrazně delší než plucha - VII - IX - humózní lesy, luhy, křoviny, paseky - roztroušeně až hojně
Brachypodium pinnatum (L.)P. B. válečka prapořitá - podzemní výběžky - lodyžní uzliny chlupaté - světle zelené listy na rubu osténkatě chlupaté (lupa), drsné - květenství trvale vzpřímené - osiny max. 6 mm dlouhé - VI - IX - křovinaté stráně, světlé lesy, lesní okraje, louky, Dg druh sv. Bromion erecti - termofytikum – mezofytikum - roztoušeně až hojně B. pinnatum × B. sylvaticum - × cugnatii - často
Festuca L. kostřava - taxonomicky komplikovaný rod s asi 80 druhy, převážně polyploidní - šlechtění, křížení kultivarů – zejména F. pratensis, F. arundinacea, F. rubra agg. základní chromozomové číslo (x=7) stejné jako u rodu Lolium + chromozomy podobné velikosti a podobný idiogram→ snadné křížení → x Festulolium Aschers. et Graebn. většina hybridů intermediární znaky - (rod Schoedonorus – F. gigantea, F. pratensis, F. arundinacea) - vytrvalé, drobné až statné - listy široké až nitkovité - květeství lata - klásky vícekvěté, na hřbetě oblé - pluchy zpravidla osinkaté, chlupaté i lysé - důležitý dianostický znak je uložení sklerenchymu na průřezu listem sterilních výběžků v horní ⅓– ½ délky
Festuca gigantea (L.)Vill. kostřava obrovská - Drymeia gigantea (L.)Holub - trsnatá, statná - listy široké, ploché, chabé, na rubu nápadně lesklé - jazýček krátký - ouška výrazná, bělavá, šavlovitě objímavá - lata rozkladitá, chabá - plucha s tenkou až 2 cm dlouhou, často zprohýbanou osinou - hexaploidní - VII - VIII - stinné vlhké lesy – bučiny(Fagion), luhy (Alnion incanae) - hojná
Festuca altissima All. kostřava lesní - F. sylvatica (Pollich)Vill. non Huds., Drymochloa sylvatica (Pollich)Holub - trsnatá, statná, sytě zelená - listy široké, ploché, chabé, na okraji silně drsné - jazýček 1 – 3 mm dlouhý - ouška chybí - ústí listové pochvy lysé - pluchy bez osin, 3žilné, špičaté - obilka chlupatá - VI - VII - stinné humózní listnaté lesy, Dg druh svazu Fagion - mezofytikum – oreofytikum - roztroušeně, místy hojně
Festuca drymeja Mert. et Koch kostřava horská - F. montana Bieb. non Sternb. et Hoppe, Drymochloa drymeia (Mert. et Koch)Holub - výběžkatá → porosty, statná - listy široké, ploché, chabé - jazýček 1 – 3 mm dlouhý, brvitý - ouška chybí - ústí listové pochvy chlupaté - pluchy bez osin, 5žilné, tupé - obilka chlupatá - VII - VIII - světlé i stinné humózní lesy (Fagion), křoviny, jíly, flyše - C1, u nás jen Karpatikum – Bíle Karpaty, Beskydy, Ždánický les; Slovensko hojně
Festuca pratensis Huds. kostřava luční - statná, trsnatá - listy široké, ploché, svrchní strana nanejvýš nezřetelně rýhovaná, skoro hladká - pochvy listů vláknitě rozpadavé - jazýček max. 1 mm dlouhý
- ouška krátká, špičatá, neobjímavá, lysá - v nejdolejším větvení laty 2 nestejné větve: silnější s 4 – 6 klásky, slabší s 1- 3 klásky - pluchy bezosinné - diploidní typ považovaný za výchozí typ jiných druhů v rámci rodu Festuca a pro vznik rodu Lolium - F. pratensis x F. arundinacea = F. x aschersoniana F. gigantea x F. pratensis = F. schlickumii F. pratensis x F. rubra = F. x hercynica - VI - VII - mezofilní louky (Arrhenatherion), Bromion erecti, pastviny (Cynosurion), ruderální stanoviště - velmi hojně, často přisévána
Festuca arundinacea Schreber kostřava rákosovitá - F. elatior L. p. p. - statná, trsnatá - listy široké, ploché, svrchní strana zřetelně rýhovaná - pochvy listů nerozpadavé - jazýček max. 1 mm dlouhý - ouška krátká, zaokrouhlená, neobjímavá, brvitá - v nejdolejším větvení laty 2 – 3 téměř stejné větévky, každá s 5 – 15 klásky - komplex subspecií s různou úrovní polyploidie a geografickým rozšířením - šlechtění - 2 poddruhy: subsp. arundinacea plucha bez osiny VI - VII roztroušeně, v Čechách řidčeji subsp. uechtritziana (Wiesb.)Beck plucha s 1, 5 – 2,5 mm dlouhou osinou V - IX původní v J Evropě, přisévána nebo zavlékána a zdomácnělá na mezích, cestách a loukách - vlhké louky, příkopy, okraje komunikací
Festuca amethystina L. kostřava ametystová - hustě trsnaté, většinou větší než 50 cm - stébla většinou s 3 kolénky - všechny výběžky vnitropochevní - pochvy sterilních výběžků blanité, červenohnědé až fialově naběhlé, okraje pochvy zřasené - listy jemné, svinuté, sivozelené, podélně zřasené čepele - na průřezu listem sklerenchymatická vlákna v pruzích lemujících cévní svazky - lata 10 – 20 cm - klásky bezosinné, žlutě n. fialově svrnité - V - VII - světlé listnaté lesy (př. Quercion pubescenti-petrae), reliktní bory sv. Erico-Pinion, křovinaté skalnaté stráně a louky, lemy - C1, Z a S Čechy – Český kras a J Morava – Újezd u Vyškova, les Dúbrava
Festuca heterophylla Lamk. kostřava různolistá - trsnaté, živě zelené - pochvy sterilních výběžků blanité, červenohnědé až fialově naběhlé - listy výrazně heterofylní – přízemní svinuté, úzké, dlouhé, s převislými konci; lodyžní téměř ploché, žlábkovité - na průřezu listem sklerenchymatická vlákna v pruzích lemujících cévní svazky - bez vněpochevních výběžků - chlupatý semeník - VI - VII - světlé mezofilní listnaté lesy sv. Carpinion, Luzulo-Fagion - roztroušeně
Festuca rubra agg. kostřava červená - výběžkaté nebo trsnaté - stébla s 3 a více kolénky - pochvy sterilních výběžků blanité, červenohnědé - listy přízemní užší, lodyžní svinuté – žlábkovité – ploché - na průřezu listem sklerenchymatická vlákna v pruzích lemujících cévní svazky i druhy s prstencem sklerenchymu, ale znak nestálý, při změně podmínek rozpad na pruhy - zpravidla vněpochevní výběžky - klásky osinkaté - semeník lysý - často subdominanta mezofiních luk (Arrhenatherion) - F. trichophylla, F. nigrescens, F. heteromalla, F. rubra s. s. - křížení s rodem Vulpia (z něj určitý genový tok do r. Festuca) - komplikovaná skupina – dáno vysokým stupněm cytologické difrenciace (všechny sudé úrovně od diploidů po dekaploidy, ojediněle i heptaploidi), morfologickou nevyhraněností taxonů, zejména fenotypickou plasticitou (hlavně variabilita způsobená podmínkami prostředí) u nás v loukách nejčastější hexaploidi
Festuca trichophylla(Gaudin) Richter kostřava niťolistá - F. uliginosa (Schur)Fritsch - dlouze výběžkatá - pochvy růžové, vláknitě rozpadavé - listy sterilních odnoží dlouhé, tenké, často nasivělé - osiny pluch max. 1 mm - VII - VIII - ekologicky dosti vyhraněný taxon - slatinné a vlhké louky sv. Molinion - C1, stř. a SV Čechy, Polabské černavy, u Mělníka - (v zemědělství takto označovány dlouze a tence výběžkaté typy)
Festuca nigrescens Lamk. kostřava načernalá - F. rubra L. subsp. commutata (Gaud.)St. – Yves, F. fallax Thuill.
- výrazně trsnatá, výběžky do 0,5 cm - málo vněpochevních výběžků - VI - VIII - chudé louky - rozšíření nedostatečně známé
Festuca heteromalla Pourr. kostřava mnohokvětá - F. rubra subsp. multiflora Piper, F. diffusa Dum. - rozsáhlé řídké porosty - odnože jednotlivé nebo v málopočetných svazečcích - listy nekvetoucích odnoží často ploché - okraje lesů, světlé lesy, hlavně bory, louky - V - VII - rozšíření nedostatečně známé
Festuca rubra L. kotřava červená - rozvolněné trsy - může i nemusí tvořit extravaginální odnože - listy nekvetoucích odnoží složené, štětinovité - V – VII - 2 poddruhy: subsp. rubra bez sklerench. provazců pod pokožkou žeber líce l. pochvy listů lysé nebo roztroušeně chlupaté louky, meze, suché světlé lesy subsp. juncea se sklerench. provazci pod pokožkou žeber líce l. pochvy listů štětinatě chlupaté poloruderální stanoviště, úhory, písčiny - hojně tvorba extravaginálních odnoží je závislá i na obhospodařování – na kosených loukách převažuje tvorba extravaginálních výběžků, zatímco stejné trsy v kultuře nebo na nekosených loukách odnožují převážně intravaginálně – dle Krahulce (1996) se taxony od sebe liší pouze stupněm fenotypické plasticity a možnost praktického určování nevidí jako reálnou
Festuca versicolor Tausch. kostřava peřestá - F. varia Haenke subsp. brachystachys (Hackel)Hegi - trsnaté až polštářovité, 20 – 30 cm vysoké - pochvy sterilních výhonů pevné, slámové - vždy bez vněpochevních výběžků - listy štětinovité, mezi listovou čepelí a pochvou často zduřelé prstencové valy - jazýček 0,5 – 2 mm dlouhý - bez oušek - klásky pestré, často do fialova - pluchy s hrotem, špičaté
- semeník chlupatý - VII - VIII - vysokohorské skalky, travnaté svahy v karech, čedič, dolomity, vápence - C1, Krkonoše, Karpaty
Festuca filiformis Pourr. kostřava vláskovitá - F. capillata Lamk., F. tenuifolia Sibth. - pochvy sterilních výhonů pevné, slámové - vždy bez vněpochevních výběžků - listy sterilních výhonů vláskovité, neojíněné, zelené, měkké – středně tuhé - jazýček do 0,5 mm - sklerenchym tvoří souvislý prstenec pod epidermis - pluchy s osinami do 0,3 mm - V - VII - suchá travnatá místa (Violion caninae), písčiny, vřesoviště, světlé lesy (př. sv. Quercion pubescenti-petrae) a jejich okraje - těžiště ve vyšších polohách – mezofytikum, oreofytikum - zejména Čechy, Morava vzácně
Festuca supina Schur kostřava nízká - F. airoides Lam. - hustě trsnatá, nízká - pochvy sterilních výhonů pevné, slámové - vždy bez vněpochevních výběžků - stébla nahoře 4hranná - listy sterilních výhonů měkké – středně tuhé - listové pochvy srostlé do 1/2 - 1/3 - sklerenchym tvoří souvislý prstenec pod epidermis - čepele hladké - jazýček do 0,5 mm - lata kratší, hustá - plucha osinatá (osina delší než 0,3 mm) - VII - VIII - horské hole ( sv. Juncion trifidi, Nadion), subalpinská společenstva kosodřevinysv. Pinion mughi, pastviny, trávníky, na silikátech, zřídka pod 1000 m - C4, Hrubý Jeseník, Krkonoše, Kralický Sněžník
Festuca ovina L. kostřava ovčí - hustě trsnaté - lodyha málo uzlů (1 – 2) - pochvy sterilních výhonů pevné, slámové - vždy bez vněpochevních výběžků - listy sterilních výhonů svinuté, měkké – středně tuhé - listové pochvy sterilních výhonů otevřené až k bázi - sklerenchym tvoří souvislý prstenec pod epidermis - velmi variabilní v barvě, ojínění, odění klásků atp.
hadcový morfotyp a ekotyp – silně ojíněný, ojíněnost se udržuje i v kultuře – popsán jako F. ovina L. subvar. serpentinica Krajina ovšem individuálně zmutované sivé rostliny i v populacích zelených rostlin - F. o. s. str. –osinkatá plucha - V - VII - světlé lesy – suché doubravy, lemy, písčiny, pastviny, sušší louky na kyselých půdách sv. Violion caninae, Genistion atp. - termofytikum – střední polohy, hlavně Český masiv
Festuca pallens Host kostřava sivá - F. cinerea auct. non Vill., F. duriuscula L. emend Poll., F. glauca auct. - pochvy přízemních listů pevné, slámově žluté - vždy bez vněpochevních výběžků - listy hladké n. drsné, výrazně tuhé, štětinovité, ojíněné, nasivělé - jazýček do 0,5 mm - sklerenchym tvoří souvislý prstenec pod epidermis - lata chabá - pluchy s osinou delší než 1 mm - V - VI - přirozené výchozy tvrdých kyselých i bazických skal (primární bezlesí) vzácně písky, Alysso-Festucion pallentis, Seslerio-Festucio pallentis u Tábora v údolí Lužnice, u Dobronic – intermediérní morfotyp mezi F. pallens a F. ovina - C4, roztroušeně
Festuca vaginata Willd. subsp. dominii (Kraj.)Soó kostřava pochvatá Dominova - pochvy sterilních výhonů silně ojíněné, nafialovělé - vždy bez vněpochevních výběžků - listy sterilních výhonů výrazně tuhé, štětinovité - jazýček do 0,5 mm - pochvy listů jemně chlupaté - sklerenchym tvoří souvislý prstenec pod epidermis - pluchy s kratičkou osinou, menší než 0,5 mm, tupě zašpičatělé - VI - C1, jen váté písky na Bzenecku a Hodonínsku
Festuca psamophylla (Čelak.)Fritsch kostřava písečná - pochvy sterilních výhonů šedohnědé, někdy nafialovělé - vždy bez vněpochevních výběžků - listy výrazně tuhé, štětinovité - jazýček do 0,5 mm - sklerenchym tvoří souvislý prstenec pod epidermis - pluchy s osinou delší než 0,5 mm, zašpičatělé - VI - písčiny světlých okrajů borů - C1, Polabí mezi Přeloučí a Lysou n. L.
Festuca rupicola Heuffel kostřava žlábkatá - F. sulcata (Hackel)Nyman - vždy bez vněpochevních výběžků - listy výrazně tuhé, štětinovité, zelené až žlutozelené, z boku žlábek - jazýček do 0,5 mm - sklerenchym tvoří přerušovaný prstenec pod epidermis - plucha osinatá, na okraji brvitá, na ploše chlupatá - V - VI - suchá travnaté stráně se spol. sv. Bromion erecti, Festucion valesiacae, v nížinách i zaplavované louky, úvozy cest - roztroušeně
Festuca valesiaca Gaudin kostřava walliská - vždy bez vněpochevních výběžků - listy vláskovité, sivozelené až sivé, silně ojíněné, z boku žlábek - pochvy listů lysé - jazýček do 0,5 mm - sklerenchym tvoří přerušovaný prstenec pod epidermis - lata volná - klásky větší než 6 mm - plucha osinkatá, lysá, úzce kopinatá - V - VI - kontinentální stepi svazu Festucion valesiacae, skalní stepi s J expozicí, lesostepi, termofytikum - C4, roztroušeně
Festuca pseudovina Wiesb. kostřava nepravá - vždy bez vněpochevních výběžků - listy vláskovité, zelené nebo sivozelené, neojíněné, z boku žlábek - pochvy listů lysé - jazýček do 0,5 mm - sklerenchym tvoří přerušovaný prstenec pod epidermis - lata hustá, menší klásky než F. valesiaca (do 5,5 mm) - plucha osinkatá (osina max. zdéli ⅓ pluchy), kopinatá, lysá - IV - V - subhalofilní sušší louky, hadce, minerálně silnější půdy, stepi, pastviny - C3, dolní Podyjí a Pomoraví
Festuca brevipila Tracey kostřava drsnolistá -F. trachyphylla (Hackel) Kraj. - pochvy sterilních výhonů pevné, slámové - vždy bez vněpochevních výběžků
- listy vláskovité, zelené, neojíněné nebo jen slabě, z boku na odumř. listech větš. 2 žlábky, na půřezu Y – V, chabé – mírně tuhé, drsné, vnitřní strana mírně chlupatá až lysá - pochvy listů chlupaté - jazýček do 0,5 mm - sklerenchym tvoří přerušovaný prstenec pod epidermis - klásky poměrně velké - plucha osinkatá - V - VI - písčiny, bory, výslunné zarostlé skály, sekundární trávníky, mezotrofní až vysychavá stanoviště - na Moravě asi nepůvodní - roztroušeně
Vulpia C. C. Gmelin mrvka - jednoleté, trsnaté trávy - listy úzké, svinuté - lata prodloužená - klásky vícekvěté, na hřbetě oblé - pluchy drobné s dlouhou osinou, okraj blanitě lemovaný
Vulpia myuros (L.)C. C. Gmelin mrvka myší ocásek - statnější - lata až 20 cm dlouhá, převislá - stéblo až po latu obaleno pochvoul listu - VI - IX - písčiny, okraje borů (i ruderalizované), nevápnité půdy, lesní cesty, staré pískovny a jiná druhotná stanoviště (př. spol. sv. Sysimbrion officinalis Onopordion acanthii), efemérní společenstva humusem chudých půd sv. Thero-Airion termofytikum, mezofytikum - C3
Vulpia bromoides (L.)S. F. Gray mrvka sveřepovitá - V. dertonensis (All.)Gola - drobnější - lata 5 – 10 cm dlouhá, přímá - horní část stébla pochvou nezakrytá - V - VII - písčiny, krátkostébelná lada, sv. Thero-Airion - C1, vzácně v JZ Čechách, vzácně též zavlékána s travním osivem
Poa L. lipnice - většinou vytrvalé, trsnaté – výběžkaté - listy s dvojrýžkou a kápovitou špičkou - lata - klásky zploštělé - plevy a pluchy na hřbetě kýlnaté - pluška suchomázdřitá, drobná
Poa compressa L. lipnice smáčknutá - výběžkatá, středně velká - stébla tenká, rostliny šedavě zelené až tmavě zelené - stébla a pochvy listů dvojřízně zploštělé - pochvy listů bělavé - čepele bez kápovité špičky - lata úzká, malá, s tuhými větvičkami, v náznaku jednostranná - VI – VIII - 2 poddruhy: subsp. compressa max. 50 cm vysoká stébla jazýček 1 mm dlouhý hojně subsp. langeana (Rchb.)Hegi vyšší než 50 cm jazýček až 3 mm dlouhý dosti vzácně, hl. J Morava - skeletovité mělké půdy, výslunná sušší stanoviště, skalky, zdi, chodníky, železniční náspy - hojně
Poa chaixii Vill. lipnice širolistá - P. sudetica Haenke - rostliny mohutné, až 150 cm vysoké, trsnaté, sytě až modravě zelené - stébla a pochvy listů dvojřízně zploštělé - listy široké, náhle do kápovité špičky zúžené - jazýček uťatý, na horním okraji hustě brvitý - laty husté, silné vzpřímené větévky - plucha nemá na bázi chomáček chlupů - VI - VII - horské nivya prameniště, louky, parky, sady, humózní světlé listnaté a smíšené lesy - vyšší polohy, druhotně i níže - roztroušeně až hojně
Poa remota Forselles lipnice oddálená - rostliny mohutné, až 150 cm vysoké, trsnaté až řídce trsnaté, světle až žlutavě zelené - stébla a pochvy listů dvojřízně zploštělé - listy široké, znenáhla do kápovité špičky zúžené
- jazýček zaokrouhlený, celokrajný nebo jemně vroubkovaný, nebrvitý - laty řidší, větévky tenké, dlouhé - plucha na bázi s chomáčkom vlnatých dlouhých chlupů - V - VII - vlhké listnaté lesy, pobřežní křoviny, luhy - C3, roztroušeně – vzácně, častěji J Čechy, i u Grygova
Poa bulbosa L. lipnice cibulkatá - stébla tuhá, přímá, na bázi cibulkovitě ztlustlá nahloučenými listovými pochvami - přízemní listy zejména sterilních výběžků svinuté až štětinovité - delší jazýčky (asi 2 – 3 mm) - klásky často živorodé, s fialovým nádechem - IV - VI - suché travnaté až kamenité stráně, skalky, zdi, světlé borové lesy, těžiště v termofytiku - roztroušeně
Poa annua L. lipnice roční - jednoleté až vytrvalé, světle – tmavozelené, většinou trsnaté - jazýček nejhořejšího stébelného listu dlouhý (› 2 mm), z boku zřetelně viditelný - lata s jednotlivými (nebo po 2) dolními větévkami - klásky zelené až fialově naběhlé, nenahloučené na koncích větévek - dolní pleva jednožilná, horní 3žilná - 2 poddruhy: subsp. annua jednoleté, sv. zelené I – XII subsp. mutabilis Chrtek et Jirásek vytrvalé, tm. zelené V-X - typický R-stratég, druhotně kosmopolitní - podél komunikací, pole, zahrady, rumiště, úhory, spol. sv. Polygonion avicularis, Chenopodietea atp. - obecná
Poa supina Schrader lipnice nízká - vytrvalé, nevýrazně trsnaté, tmavozelené až zelené - jazýček nejhořejšího stébelného listu kratičký - lata s jednotlivými (nebo po 2) dolními větévkami - klásky fialově naběhlé a žlutavě skvrnité, nahloučené na koncích větévek - dolní pleva jednožilná, horní 3žilná - VI - VIII - vlhké lesní cesty, cesty v loukách a nivách, nad 600 m - hojně, subatlantický druh - Čechy a Morava roztroušeně, v celých Karpatech patrně chybí
Poa badensis Willd. lipnice bádenská - hustě trsnaté, 10 – 15 sm vysoké, nasivělé - listy tuhé se zřetelným bělavým chrupavčitým lemem - jazýček nejhořejšího stébelného listu 2 – 6 mm dlouhý, uťatý, rozdřípený - lata chabá, s jednotlivými (nebo po 2) dolními větévkami, větévky laty drsné - klásky velké, nikdy živorodé, klubkovitě na koncích větévek nahloučené - obě plevy 3žilné, ve zřetelnou špici vybíhající - V - VII - suché kamenité a travnaaté stráně, skalní stepi, zejména na vápenci, Festucion valesiacae, Seslerio-Festucion pallentis - C2, Český kras, Pálava (Poa crassipes Šourek – C1, nejistý taxon popsaný z Kotouče u Štramberka, znaky mezi P. badensis a P. alpina)
Poa alpina L. lipnice alpská - hustě až řídce trsnaté, většinou zelené - listy měkké, tenké, bez zřetelného bělavého chrupavčitého lemu - jazýček nejhořejšího stébelného listu 2 – 6 mm, špičatý - lata řídká, s jednotlivými (nebo po 2) dolními větévkami, větévky laty hladké nebo slabě drsné - klásky často živorodé (u rostlin mimo republiku), klubkovitě na koncích větévek nahloučené, zelenavé s nafialovělými a žlutými skvrnami - obě plevy 3žilné, ve zřetelnou špici vybíhající - pluchy s nevýraz nou huninkou až bez - VII - VIII - skalní štěrbiny, kamenité svahy, nivy, hole - C1, Velká kotlina v Hrubém Jeseníku, Šumava, Slovensko – častá záměna s P. pratensis – ta má ale bohatou huninku na bázi pluch
Poa laxa Haenke lipnice plihá - řídcé trsnaté, drobné, max 10 – 15 cm, zelené až modrozelené - stébla vystoupavá, měkká, chabá - čepele měkké, plihé - jazýček nejhořejšího stébelného listu 2 – 6 mm - lata s jednotlivými (nebo po 2) dolními větévkami, řídká, na vrcholu převislá - klásky nejsou klubkovitě na koncích větévek nahloučené, zhruba rovnoměrně rozložené - obě plevy 3žilné, špičaté, ale ve špici nevybíhající - VI - VIII - mokvavé skály, skalky, sutě – silikáty, sněhová výležiska - C2, v nejvyšších polohách Krkonoš roztroušeně - popsaná z Krkonoš
Poa riphaea (A. et Gr.)Fritsch lipnice jesenická
- trsnaté, drobné, max 20 cm, tmavě zelené až šedozelené - stébla tuhá, přímá - jazýček nejhořejšího stébelného listu 2 – 6 mm - lata s jednotlivými (nebo po 2) dolními větévkami, úzká, hustá, přímá, nepřevislá - klásky nejsou klubkovitě na koncích větévek nahloučené, zhruba rovnoměrně rozložené - obě plevy 3žilné, špičaté, ale ve špici nevybíhající - VII - VIII - C1, naturový druh, endemit Hrubého Jeseníku, jistě jen na Petrových kamenech - příbuzný severský druh P. glauca
Poa nemoralis L. lipnice hajní - hustě až řídce trsnaté - listy chabé, úzké, pozvolna zašpičatělé - čepel nejhořejšího listu nápadně kolmo od stébla odstávající („hitlerka“) - jazýček nejvyššího stébelného listu nepatrný - lata s (2)3 – 5(7) dolními větévkami - klásky drobné, světlé - VI - VIII - světlé mezofilní listnaté až smíšené lesy a háje (Carpinion, Fagion), křoviny (Prunion spinosae), paseky - hojně
Poa trivialis L. lipnice obecná - různě dlouhé kořenující výběžky, rostliny žlutavě zelené až zelené - stébla i pochvy listů draslavé - čepel nejhořejšího listu kratší nebo stejně dlouhá jako pochva - v úžlabí pochev bez chomáčků mladých listů - jazýček nejvyššího stébelného listu až 6 mm dlouhý, špičatý - lata s (2)3 – 5(7) dolními větévkami - V - VII - vlhké louky (Alopecurion pratensis), okraje vlhčích lesů, vlhké příkopy, břehy toků, pastviny, druhotná nitrofil. spol. sv Agropyro-Rumicion crispi - roztroušeně až hojně
Poa palustris L. lipnice bahenní - P. fertilis Host - řídce trsnaté, zelené až šedozelené - stébla i pochvy listů většinou hladké - čepel nejhořejšího listu delší než pochva - v úžlabí pochev často chomáčky mladých listů - jazýček nejvyššího stébelného listu asi 2 -3 mm dlouhý, špičatý - lata s (2)3 – 5(7) dolními větévkami - plucha pod špičkou se žlutavou skvrnou - V - VIII - 2 poddruhy: subsp. palustris – l. b. pravá
pochvy listů hladké, listy zelené luhy (Alnion glutinosae), prameniště, vlhké příkopy (Phalaridion arundinaceae) atp. roztroušeně až hojně subsp. xerotica Chrtek et Jirásek – l. b. suchobytná pochvy slabě draslavé, listy šedavé koruny zdí, lomy, náspy, u cest roztroušeně, nedostatečně známé rozšíření
Poa angustifolia L. lipnice úzkolistá - hustě trsnaté, zelené až šedavě zelené - čepele sterilních výběžků vzácněji i stébelných listů štětinovitě svinuté - v úžlabí pochev nejsou nikdy chomáčky mladých listů - jazýček nejvyššího stébelného listu max. 1 - 2 mm dlouhý, po okraji pochvy nesbíhavý - lata s (2)3 – 5(7) dolními větévkami, většinou 2× delší než široká - V - VII - výslunné křovinaté, travnaté až kamenité stráně (Festuco-Brometea), lomy, skalky (SedoScleranthetea), lesostepi, písčiny - roztroušeně až hojně
Poa humilis Hoffm. lipnice namodralá - P. arthroostachya Oettingen, P. irrigata Lindman, P. subcaerulea Sm. - řídce trsnatá, modravě až šedě zelené - stébla nejčastěji s 1 – 2 kolénky - čepele všech listů ploché nebo žlábkovité - jazýček nejvyššího stébelného listu asi 1 mm dlouhý, po okraji pochvy sbíhavý, na vnější straně chlupatý - v úžlabí pochev nejsou nikdy chomáčky mladých listů - lata s (2)3 – 5(7) dolními větévkami, o málo delší než široká - V - VII - louky, pastviny, lesní cesty, kraje lesů, břehy toků - roztroušeně až dosti hojně, těžiště v mezofytiku
Poa pratensis L. lipnice luční - řídce trsnatá až trsnatá, zelené až žlutavě zelené - stébla nejčastěji s 2 – 3 kolénky - čepele všech listů ploché nebo žlábkovité - horní lodyžní list krátký, často kratší než jeho pochva, vztyčený a ke stéblu přitisklý - jazýček nejvyššího stébelného listu asi 1 mm dlouhý, uťatý, po okraji pochvy sbíhavý, na vnější straně lysý - v úžlabí pochev nejsou nikdy chomáčky mladých listů - lata s (2)3 – 5(7) dolními větévkami, o málo delší než široká - V - VIII - louky, pastviny, rumiště, travnaté stráně, podél komunikací, řídké listnaté lesy, Arrhenatherion, Cynosurion, Molinion atp. - hojně, řada kultivarů přisévána
- komplikovaný polyploidní komplex zahrnující P. pratensis, P. humilis, P. angustifolia– složité rozmnožování – kombinace sexuality a apomixie příležitostná hybridizace – vznik nových kombinací, kt. se apomikticky předávají dál tím ovšem stírání morfologických diferenciací modifikace způsobu rozmnožování podmínkami prostředí – různý poměr sex. a apomikt. potomstva
Sclerochloa dura (L.)P. B. tužanka tuhá - Bas.: Cynosurus durus L. - Crassipes annus Swallen, Poa dura (L.)Scop. - jednoletá tráva tvořící rozprostřené šedozelené trsy - listové pochvy kýlnaté - lata klasovitě stažená, hustá, jednostranná - plevy výrazně kýlnaté, lysé, se širokým blanitým lemem - pluchy kožovité, tuhé, bezosinné, kýlnaté -V - R-stratég, efemérní druh – životní cyklus asi 60 dní, sešlap napomáhá rozrušení klasů a vysemenění - polní cesty a jejich okraje, vinice, návsi, sešlapávaná místa, na vápnitých a mírně zasolených půdách v teplých oblastech, antropogenní stanoviště v kulturní krajině, charakteristický druh as. Sclerochloo-Polygonetum avicularis (Gams 1927) - C2, Žatecko, J Morava POA pluchy kýlnaté, na příčném řezu ve tvaru V tupé n. špičaté, ale vždy bezosinné
FESTUCA pluchy nekýlnaté, na řezu oblé často osinaté
VULPIA květy s A 1 rostliny jednoleté stopka klásku pod kláskem ztlustlá
FESTUCA květy s A3 rostliny vytrvalé stopka klásku pod kláskem neztlustlá
Použité zdroje: Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR. Vol 1,2. – Academia, Praha. Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the flora of the Czech Republic.] – 928 p., Academia, Praha. Moravec J. ed. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. – Severočeskou přírodou. Litoměřice. Trávy (1996) - Zpr. Čes. Bot. Společ., Praha 31, Mater. 13: 25 – 33.