PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY K.Ú. HAVRANÍKY samostatná část Odůvodnění územního plánu Havraníky

PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY K.Ú. HAVRANÍKY

samostatná část Odůvodnění územního plánu Havraníky

Pořizovatel:

Městský úřad Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování

Zhotovitel:

Ing. Jaroslav Krejčí, Na Svahu 18, 669 02 Znojmo

Datum:

říjen 2013

strana 2 z 54

OBSAH: strana 1. Textová část ........................................................................................................................................................................ 4 1.1. Popis řešeného území, širší územní vztahy, struktura PF .................................................................................................. 5 1.1.1. Struktura PF pro k.ú. Havraníky .......................................................................................................................................... 5 1.1.2. Současný stav dokumentace ÚSES.................................................................................................................................... 6 1.2. Přírodní podmínky ............................................................................................................................................................... 7 1.2.1. Klimatologie ......................................................................................................................................................................... 7 1.2.2. Geologie a geomorfologie ................................................................................................................................................... 7 1.2.3. Pedologie ............................................................................................................................................................................ 8 1.2.4. Hydrologie ........................................................................................................................................................................... 8 1.2.5. Fytocenologie a zoocenoloqie ............................................................................................................................................. 9 1.2.5.1. Fytocenologie ...................................................................................................................................................................... 9 1.2.5.2. Zoocenoloqie ....................................................................................................................................................................... 9 1.2.5.3. Fauna jednotlivých typů prostředí ....................................................................................................................................... 9 1.2.5.4. Význačné lokality z hlediska fauny .................................................................................................................................... 10 1.2.6. Závěry z hlediska využití poznatků při tvorbě ÚSESu ....................................................................................................... 10 1.3. Biogeografie - vymezení skupin typů geobiocenů ............................................................................................................. 11 1.3.1. Charakteristika bioregionu 4.1– Lechovický bioregion ..................................................................................................... 11 1.3.2. Charakteristika bioregionu 4.6 - Retzký bioregion .......................................................................................................... 12 1.3.3. Charakteristika biochory - 1PB Pahorkatiny na slínech 1. v.s. - kontrastně-modální ........................................................ 12 1.3.4. Charakteristika biochory : 1RE Plošiny na spraších 1. v.s. - modální ............................................................................... 13 1.3.5. Charakteristika biochory : 1BE Pahorkatiny s plošinami na spraších 1. v.s. - modální ..................................................... 14 1.3.6. Charakteristika biochory : -2BR Pahorkatiny s plošinami na kyselých plutonitech v suché oblasti .................................. 15 1.3.7. Charakteristika biochory : --2UR Výrazná údolí v kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s. - kontrastní ...................... 16 1.3.8. Stručná charakteristika STG na ZPF............................................................................................................................... 17 1.3.8.1. Popis zastoupených skupin typů geobiocénů ................................................................................................................... 17 1.3.8.2. Querceta pinea humilia inf. - zakrslé borodoubravy nižšího stupně - 1 A 1 ...................................................................... 17 1.3.8.3. Querceta petraeae lichenoso-muscosa inf. - Doubravy s lišejníky a mechy nižššího stupně - 1 A 2 ............................... 18 1.3.8.4. Querceta petraeae humilia inf. - zakrslé doubravy nižšího stupně - 1 AB 1(2), 1-B 1(2) .................................................. 18 1.3.8.5. Querceta petraeae - doubravy dubu zimního - 1AB3(2) ................................................................................................... 18 1.3.8.6. Querceta petraeae typica - typické doubravy - 1 B3(2) ..................................................................................................... 18 1.3.8.7. Liqustri-querceta inf. - doubravy s ptačím zobem nižšího stupně - 1 BD3 ........................................................................ 19 1.3.8.8. Querceta pinea humilia sup. - zakrslé borodoubravy vyššího stupně - 2 A 1 ................................................................... 19 1.3.8.9. Querceta petraeae humilia sup.- zakrslé doubravy vyššího stupně - 2 AB1 - Bl .............................................................. 19 1.3.8.10. Querceta petraeae lichenoso-muscosa sup. - Doubravy s lišejníky a mechy vyššího stupně - 2 A 2 .................... 19 1.3.8.11. Facri-querceta humilia - zakrslé bukové doubravy - 2 AB 2 .................................................................................... 20 1.3.8.12. Carpini-querceta - habrové doubravy - 2 AB 2, 2 B 2.............................................................................................. 20 1.3.8.13. Faqi-quercetži - bukové doubravy 2 AB 3 .............................................................................................................. 20 1.3.8.14. Facri-querceta tvpica - typické bukové doubravy - 2 B3.......................................................................................... 20 1.3.8.15. Facri-querceta tiliae lípobukové doubravy - 2 BC3.................................................................................................. 21 1.3.8.16. Querci-faqeta tiliae-aceris - lípojavorové dubové bučiny - 3 BC3............................................................................ 21 1.3.8.17. Fraxini-alneta inf. - jasanové olšiny nižšího stupně - 1-2 BC4-5, 1-2 C4-5 ............................................................. 21 1.3.8.18. Salici-alneta - vrbové olšiny - 1BC-C5 ..................................................................................................................... 21 1.4. Popis a analýza aktuálního stavu krajiny, ........................................................................................................................ 22 1.4.1. Lesní porosty ..................................................................................................................................................................... 22 1.4.2. Trvalé travní porosty.......................................................................................................................................................... 23 1.4.3. Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch ....................................................................................................... 23 1.4.4. Doprovodná vegetace komunikací .................................................................................................................................... 23 1.4.5. Rozptýlená trvalá vegetace ............................................................................................................................................... 24 1.4.6. Zahrady, sady, vinice ........................................................................................................................................................ 24 1.4.7. Veřejná a vyhrazená zeleň ................................................................................................................................................ 24 1.5. Kostra ekologické stability ................................................................................................................................................. 25 1.6. Návaznost na nadregionální a regionální SES, koncepce návrhu MÚSES. ..................................................................... 26 1.6.1. Nadregionální ÚSES ......................................................................................................................................................... 26 1.6.2. Regionální ÚSES .............................................................................................................................................................. 26 1.6.3. Místní územní systém ekologické stability ....................................................................................................................... 26 1.6.3.1. Biocentra a biokoridory...................................................................................................................................................... 26 1.6.3.2. Interakční prvky ................................................................................................................................................................. 26 1.6.4. Parametry ÚSES ............................................................................................................................................................... 27 1.7. Skladba dřevin podle STG (podle Buček, Lacina, doplněno Tichá) .................................................................................. 28 1.8. Doporučená skladba dřevin pro pásové výsadby ............................................................................................................. 29 1.9. Významné krajinné prvky a ZCHÚ .................................................................................................................................... 30 1.10. Zvláště chráněná území (§14) zákona č. 114/1992 Sb ..................................................................................................... 30 1.10.1. Zvláště chráněné území - Národní park Podyjí ................................................................................................................. 30 1.10.2. Zvláště chráněné území – Přírodní památka Skalky ......................................................................................................... 31 1.10.3. Natura 2000 - Evropsky významná lokalita a Ptačí oblasti .............................................................................................. 31 1.10.4. Evropsky významná lokalita Podyjí ................................................................................................................................... 32 1.10.5. Evropsky významná lokalita Skalky u Havraníků .............................................................................................................. 33 1.10.6. Ptačí oblast Podyjí CZ0621032 ........................................................................................................................................ 34 1.11. Provázanost ÚSES a ÚPD ................................................................................................................................................ 35 1.12. Vymezení používaných pojmů. ......................................................................................................................................... 36 2. Tabulková část .................................................................................................................................................................. 37 2.1. Vysvětlivky k tabulkové části: ............................................................................................................................................ 38

Plán místního územního systému ekologické stability k.ú. Havraníky vypracoval: Ing. Jaroslav Krejčí, říjen 2013

strana 3 z 54

2.2. 2.3. 2.4. 2.5. 2.6.

Biocentra ........................................................................................................................................................................... 39 Biokoridory ........................................................................................................................................................................ 41 Interakční prvky ................................................................................................................................................................. 44 Prvky KES ......................................................................................................................................................................... 53 Potřeba plochy pro MÚSES na ZPF.................................................................................................................................. 54


strana 4 z 54

1.

TEXTOVÁ ČÁST

Zhotovitel:

Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na Svahu 18, Znojmo, PSČ 669 02, tel/fax: 515225127, email: [email protected],

Autorizovaný projektant:

Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na Svahu 18, Znojmo, PSČ 669 02, tel/fax: 515 225127, e–mail:[email protected], pořadové číslo autorizace České komory architektů: 02 947, IČO: 64437175

Zpracoval:

Ing. Jaroslav Krejčí

Spolupráce:

Ing. arch. Josef Kolman, Dvořákova 21, 66902 Znojmo

Pořizovatel a uživatel:

Obec Havraníky, Sídlo: Obecní úřad Havraníky, 669 02 Havraníky 133

Obecní úřad s rozšířenou působností:

Znojmo

Pořizující orgán:

Městský úřad Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování


strana 5 z 54

1.1.

POPIS ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ, ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY, STRUKTURA PF Návrh plánu lokálního systému ekologické stability řeší katastrální území Havraníky. Řešené území se nachází v jižní části okresu Znojmo, při hranici s Rakouskem, asi 15 km jihozápadně od Znojma. Území představuje část severopanonské podprovincie, ovlivněné srážkovým stínem, sousedstvím hercynských bioregionů a s charakteristickým výskytem acidofilních druhů. 1.1.1. Struktura PF pro k.ú. Havraníky

Výměra celkem Zemědělská půda celkem orná půda vinice zahrady ovocné sady louky pastviny Lesní půda Vodní plochy Zastavěné plochy Ostatní plochy

hha 920.1356 544.1966 390.2973 75.4062 2.1491 59.8173 1.3322 15.1945 243.3165 8.6469 10.7074 113.2682

% 100.00 59.14 42.42 8.20 0.23 6.50 0.14 1.65 26.44 0.94 1.16 12.32

Z uvedeného přehledu vyplývá, že ze způsobů využívání půdního fondu převládá zemědělské obhospodařování. Rozsáhlé plochy agrocenóz se významně podílejí na tvářnosti krajiny. S vyjímkou severozápadní části se řešené území vyznačuje absencí trvalé vegetace a z toho plynoucí nízkou ekologickou stabilitou. Velké plochy jsou postiženy větrnou a na svažitých pozemcích též vodní erozí. Síť polních cest, které by členily jinak souvislé pozemky, je nedostačující, takže zorněné části zemědělské krajiny působí monotónním dojmem. K.ú. Havraníky má na poměry zemědělské krajiny jižní Moravy poměrně vysoký podíl trvalých vegetačních formací. Jsou tu výrazně zastoupeny lesy, trvalé travní porosty, sady a vinice. Je ovšem nutno mít v patrnosti, že tento podíl je rámci k.ú. velmi rozdílný, neboť na rozdíl od severozápadní části, prostor východně a jihovýchodně od obce prakticky trvalou vegetaci nevykazuje.


strana 6 z 54

1.1.2. Současný stav dokumentace ÚSES Do roku 2008 byly vypracovány tyto dokumentace, které řeší prostorové uspořádání ÚSES nebo jeho úpravu : 1. Generel regionálního územního systému ekologické stability jihomoravské oblasti (Ekologická dílna Brno + Lów a spol., Brno, 1991). Generel je zpracován v měř. 1 : 50 000 a poskytuje přehled o základní lokalizaci biocenter regionálního a nadregionálního významu a jejich směrném propojení biokoridory regionálního a nadregionálního významu. 2. Generel lokálního systému ekologické stability pro k.ú. Havraníky zpracovala f. Draga Kolářová Ekologické projektování Brno (ing. Draga Kolářová, RNDr. Josef Glos) v r. 1994. 3. Plán opatření ke zlepšování životního prostředí v obci na území Národního parku Podyjí a jeho ochranného pásma, červen 2005, Ing. arch. Ludmila Fišerová, Urbanistickoarchitektonická kancelář, Říčky 31, 664 83 Domašov 4. Obnova ekologické stability zemědělské krajiny na vybraném území kolem Národního parku Podyjí, listopad 2006, Ing. Helena Zbořilová, kancelář pro ekologizaci vodohospodářských staveb HYDROEKO, Brno, Zadní 4c, 625 00 Brno, 5. Koncepčního vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability (odvětvový podklad orgánů ochrany přírody) ze srpna roku 2012 Plán lokálního systému ekologické stability pro k.ú. Havraníky dosud nebyl zpracován.


strana 7 z 54

1.2.

PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

1.2.1. Klimatologie Z hlediska klimatického členění ČR je řešené území zařazeno do tří klimatických oblastí. Údolí Dyje je součástí mírně teplé klimatické oblasti MT11. Plošně nejrozsáhlejší část řešeného území přísluší do teplé klimatické oblasti T2. Jihovýchodní o-kraj náleží do teplé klimatické oblasti T4. Průměrnou roční teplotu lze přiblížit z hodnoty průměrné roční teploty stanice Kuchařovice za období 1951-1980 jež činí 8,4°C. Nejteplejším měsícem bývá červenec s průměrnou teplotou 18,4°C, nejchladnějším leden s průměrnou teplotou -2,4°C. Teplotní poměry budou však vzhledem k členitosti reliéfu determinovány také poměry mezoklimatickými a mikroklimatickými. Roční úhrn srážek zájmového území se v dlouhodobém průměru pohybuje přibližně v rozmezí 470 až 500 mm (Kuchařovice 471 mm, Lukov 496 mm). Vzhledem k nízkým ročním úhrnům srážek lze předpokládat, že se zájmové území nachází ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny. Stejně jako teplotní i srážkové poměry jsou místně odlišné. Značný vliv na chod srážek zájmového území má především hluboké údolí Dyje s přiléhajícími plochami zalesněného území. Místní rozdíly v úhrnu srážek jsou také způsobeny skutečností, že jejich značná část v letních měsících vypadává v době bouřek. Charakteristiky proudění vzduchu ukazují, že převládajícím směrem větru je směr západní a jihozápadní. Území je poměrně kvalitně provětráváno. S výjimkou hluboce zaříznutého údolí Dyje lze předpokládat vznik místních inverzí pouze při radiačním typu počasí. Kvalita ovzduší je negativně ovlivněná především lokálními topeništi, prašností z polí a silniční dopravou. 1.2.2. Geologie a geomorfologie Řešené území se nachází na hranici dvou významných geomorfologických jednotek jimiž jsou provincie Česká vysočina a Západní Karpaty. Převážná část řešeného území patří do provincie Česká vysočina, s nižšími geomorfologickými jednotkami následující posloupnosti: > soustava Česko-moravská, > podsoustava Českomoravská vrchovina, > celek Jevišovická pahorkatina, > podcelek Znojemská pahorkatina, > okrsek Šatovská pahorkatina. Do řešeného území zasahuje Šatovská pahorkatina svou východní částí. Geologický základ zde tvoří žula (případně gra-nodirity) dyjského masívu. Směrem východním přibývají neogénní a kvartérní překryvy písčitých jílů a spraší. Reliéf má ráz členité pahorkatiny, s hluboce zařezaným údolím Dyje, tvořícím zaklesnutými meandry. Charakteristický je pás žulových výchozů v mladších usazeninách, táhnoucí se podél jihovýchodního okraje dyjského masívu. Jihovýchodní část řešeného území, náleží do provincie Západní Karpaty, s nižšími geomorfologickými jednotkami následující posloupnosti: > soustava Vněkarpatské sníženiny > podsoustava Západní Vněkarpatské sníženiny > celek Dyjsko-svratecký úval > podcelek Jaroslavická pahorkatina Tato část řešeného území je tvořena neogenními a kvarterními usazeninami.


strana 8 z 54

1.2.3. Pedologie Půdní pokryv území se vytvořil zejména v závislosti na místních geologických a klimatických podmínkách. Charakteristika půd a půdní typy lesního komplexu jsou obsaženy v kapitole 1.3.2.1. Popis hlavních zastoupených skupin typů geobiocénů. Hlavním půdním typem lesních porostů jsou kyselé kambizemě a nevyvinuté půdy. Převážnou část řešeného území zabírá zemědělská půda. Zastoupeny jsou především černozeměmi na různě mocných vrstvách spraší, v nivě Daníže a jeho přítoků nivními půdami. Ojediněle se v místech žulových výchozů vyskytují mělké kyselé hnědé půdy. Následující přehled udává výskyt hlavních půdních jednotek dle mapy BPEJ. 01 - Černozemě na spraši, středně těžké, převážně s příznivým vodním režimem. 05 - Černozemě vytvořené na středně mocné vrstvě spraší na píscích, lehčí, středně výsušné půdy. 06 - Černozemě, převážně luzní, na slinitých a jílovitých substrátech, těžké. 07 - Černozemě, převážně luzní, na slinitých a jílovitých substrátech, těžké až velmi těžké. 08 - Černozemě smyté a erodované, převážně na spraších, zpravidla na svazích, středně těžké. 29 - Hnědé půdy a hnědé půdy kyselé převážně na rulách, středně těžké až lehčí, mírně štěrkovité 37 - Mělké hnědé půdy, kyselé, na všech horninách, lehké, v or-nici zpravidla středně štěrkovité, kamenité, v hloubce 3 0 cm silně kamenité až pevná hornina. 55 - Nivní a luzní půdy na nivních uloženinách, velmi lehké, výsušné 58 - Nivní půdy glejové na nivních uloženinách, středně těžké, vodní poměry méně příznivé, při odvodnění příznivější Dosavadní přístupy k využívání půdního fondu, zejména v zemědělství, způsobily degradaci přirozených vlastností půd. Dochází k nadměrné vodní a větrné erozi, utužování půd, změnám chemismu půd a úbytku podílu organické hmoty. 1.2.4. Hydrologie Hydrograficky přísluší celé do povodí Dyje. Severní část je odvodňována přímo Dyjí, zbývající, podstatně větší část jejím levostranným přítokem - Danížem, vlévajícím se do Dyje (resp. Mlýnské strouhy) u Jaroslavic. Sít stálých vodních toků s výjimkou pramenné oblasti Daníže je velice řídká. Dyje, tvořící západní hranici řešeného území, patří k hyd-rologicky nejvýznamnějším jihomoravským tokům. Přirozené koryto se vine malebným, značně zahloubeným údolím, s údolní nivou značně proměnlivé šířky. Pro vodní režim Dyje je charakteristická značná nevyrovnanost průtoků, způsobená převážně přirozenými vlivy (nerovnoměrné rozložení srážek a výparu v roce). Zmírňující vliv na tuto skutečnost má Vranovská přehrada. Daníž, protékající napříč řešeným územím od západu k východu, je drobným potůčkem, rovněž se značně nevyrovnaným režimem. V lese je koryto Daníže původní, v zemědělské krajině beze zbytku regulované, uprostřed obce Hnanice dokonce zatrubněné. Regulace toku má výrazně negativní vliv na samočisticí schopnost toku i na další jeho ekologické a estetické funkce. Na toku při západním okraji obce Hnanice se nachází drobná retenční nádrž, další nádrž na okraji lesa zanikla. Dvě nádrže se nacházejí i na na severním okraji obce Havraníky, na tyto nádrže se napojuje málo vodný bezejmenný vodní tok, který je místy v obci zatrubně-ný a řešené území opouští v jeho severovýchodní části.


strana 9 z 54

1.2.5. Fytocenologie a zoocenoloqie

1.2.5.1. Fytocenologie Podle Regionálně fytogeografického členění České republiky, zpracovaném Botanickým ústavem ČSAV, patří řešené území do fytogeografického obvodu Panonské termofytikum, fytogeografického okresu 16. Znojemsko-brněnská pahorkatina. Rozhraní mezi termofytikem, představovaným znojemsko-brněnskou pahorkatinou, a mezofytikem zastoupeným Moravským podhůřím Vysočiny probíhá v těsné blízkosti západní hranicí katastru (Skalický 1982). Fytocenologie je vědní disciplína, která se zabývá studiem fytocenóz t.j. rostlinných společenstev. Geobiocenologie je širší pojem, studuje nejen vztahy mezi rostlinami a jejich společenstvy, ale i vzájemné vztahy mezi prostředím, organizmy i jejich společenstvy. Proto jsme následující kapitolu zpracovali podle geobicenologické školy A. Zlatníka, dle doporučené metodiky MŽP, a fytocenologie je obsažena v kapitole 1.3., nazvané Biogeografická diferenciace území.

1.2.5.2. Zoocenoloqie Zpracovávané území leží přesně na rozhraní dvou význačných zoogeografických provincií (s. Mařan, Buchar 1983). Od jihovýchodu sem zasahuje provincie stepí (panonský úsek), od západu provincie listnatých lesů (český úsek). Toto rozhraní se výrazně projevuje na fauně především přítomností zvýšeného počtu teplomilných druhů fauny stepního charakteru, z nichž některé zde žijí na severozápadní hranici areálu (ještěrka zelená, snad i užovka stromová, kudlanka nábožná a zřejmě další druhy drobných bezobratlých živočichů). Z toho také vyplývá větší zoogeografický význam xerotermních rostlinných společenstev a na ně vázaných zoocenóz. Naproti tomu fauna listnatého lesa je složena převážně z druhů v ČR široce rozšířených, běžně žijících na navazujícím území NP Podyjí, jejichž výskyt je k východu omezován pouze nedostatkem větších lesů. 1.2.5.3. Fauna jednotlivých typů prostředí > Lesy: - Fauna přírodě blízkých lesních porostů a svahů dyjského zářezu je všeobecně málo známá. V lesních porostech jsou přítomny běžné, široce v území rozšířené lesní druhy. Vedle nich se v území národního parku Podyjí vyskytují stáda zvěře, zvláště vysoké. Pro faunu jsou významné pouze části lesostepního charakteru včetně ekotonů a přilehlých křovinných a suchých travních formací > Ekotony, křovinné formace a travní suchomilná společenstva: Tvoří výrazný krajinný prvek, v území velmi zachovalý a z hlediska biogeografického evropsky významný. Původní pastviny na neplodných půdách dnes však zarůstají náletem dřevin a křovin. Unikátní je zejména vřesoviště Havraníky (Pastviska a Staré vinice, k.ú. Havraníky), i to však s postupující degradací. Tato lokalita je významná silnou populací kudlanky nábožné a jiného xerotermního hmyzu na severozápadní hranici areálu. Existuje tu však i nejpočetnější populace kriticky ohroženého strnada lučního na Moravě, dále tu hnízdí některé druhy, které z jižní Moravy téměř vymizely - skřivan lesní, dudek chocholatý, pěnice vlašská, tuhýk obecný: vše druhy ohrožené nebo silně o-hrožené. Význačným savcem zasahujícím do území je tchoř stepní. > Pole: jsou pro faunu významná zejména pro epigeon a edafon, jež jsou druhově i početně poměrně bohaté. Na mezích a okrajích polích hnízdí ohrožený druh bramborníček černohlavý, zasahující sem z jižní Moravy. V zimě je celé území silně frekventované hejny havranů polních a kavek obecných. Chemizací méně dotčené plochy hostí některé význačné zástupce bezobratlých, zejména epigeonu.


strana 10 z 54

> >

>

Sídliště : Žijí v nich převážně běžné druhy fauny, obvyklé pro sídliště v zemědělské krajině. Vody: Celá oblast je extrémně suchá a bezvodá. Na řece Dyji hnízdí skorec vodní a ledňáček říční, na drobných vlhkých enklávách kolem potoka Daníž se občas objeví rákosník zpěvný. Zvláštní prvky prostředí: Na drobných skalkách, většinou při výchozech hornin na travnatých místech, ojediněle hnízdí bělořit obecný. V území byly pozorovány vlhy pestré, ale hnízdiště nebylo zjištěno - nepravidelně jím však mohou být i nepatrné hlinité stěny.

1.2.5.4. Význačné lokality z hlediska fauny > Havranické vřesoviště (k. ú. Havraníky) - vřesovištní stepní lada s teplomilnou entomofaunou a bohatým výskytem chráněné a ohrožené avifauny. > Skalky (k.ú. Havraníky, pokračuje do k.ú. Šatov) - stepní lada na výchozech granodioritových vrstev s teplomilnou entomofaunou. Chráněno jako PP.

1.2.6. Závěry z hlediska využití poznatků při tvorbě ÚSESu Vzhledem k zoogeograficky významnému pronikání teplomilných druhů fauny z panonské stepní provincie na okraj Českého masivu, je nutné v ÚSES podporovat tento fenomén využitím všech lokalit s xerotermními travními lady jako biocenter. Odpovídajícím způsobem formovat i biokoridory jako lesostepní formace s travnatými enklávami. Vzhledem k extrémní ariditě oblasti je třeba využít každé vodoteče k vytváření refugií vodních organismů, at již přímo na vodoteči, nebo vytvářením drobných mokřadů nebo vodních nádrží


strana 11 z 54

1.3.

BIOGEOGRAFIE - VYMEZENÍ SKUPIN TYPŮ GEOBIOCENŮ Z hlediska vyšší biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do bioregionů, biochor a skupin typů geobiocénů (STG). Z hlediska vyššího biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do provincií, bioregionů, biochor.a skupin typů geobiocénů. Charakteristika biochor byla převzata dle Biogeografického členění České republiky, Culek 1996, Enigma Praha. Řešené území se nachází v Lechovickérn biogeografickém regionu č. 4.1, který leží v severopanonské biogeograt1cké podprovincii. Dle zpracovatele sousedního SES – prvku NRBC Ječmeniště byl však vymezen nový biogeografický region 4.6 Retzský, který je převážně v Rakousku, Na naše území zasahuje v oblasti mezi Šatovem a Jaroslavicerni, které se výrazně liší od Lechovického bioregionu a původně bylo zařazeno do přechodné, nereprezentativní zóny tohoto bioregionu (Bínová, NRBC Ječmeniště, 2000). Bioregion je v území reprezentován pěti biochorami: 1. 1PB Pahorkatiny na slínech 1. v.s. - kontrastně-modální 2. 1RE Plošiny na spraších 1. v.s. – modální 3. 1BE Pahorkatiny s plošinami na spraších 1. v.s. - modální 4. -2BR Pahorkatiny s plošinami na kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s. - kontrastněmodální 5. -2UR Výrazná údolí v kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s. - kontrastní

1.3.1. Charakteristika bioregionu 4.1– Lechovický bioregion Lechovický bioregion je tvořen štěrkopískovými terasami a pokryvy spraší a ostrůvky krystalinika. Převažuje 1. dubový vegetační stupeň, na severních svazích pak 2. bukovo–dubový vegetační stupeň. Potenciální vegetaci tvoří dubohabrové háje a teplomilné doubravy. Bioregion představuje část severopanonské podprovincie, ovlivněné srážkovým stínem, sousedstvím hercynských bioregionů a s charakteristickým výskytem acidofilních druhů. Bioregion je starosídelní oblastí, proto je dnes biodiversita nízká, je zde však přítomna řada mezních prvků a probíhá tady řada okrajů areálů. Významné zastoupení mají submediteránní a pontické druhy. Netypická jsou okrajová území, s ostrůvkovitými výchozy krystalinika nebo kulmu, přechodná k okolním vrchovinám. Nereprezentativní je i území charakteru pahorkatiny Jaroslavic, budované vápnitým neogénem. V bioregionu dnes dominují pole, travinobylinná lada jsou vzácná, lesíky jsou téměř výhradně akátové, v luzích vrbové a topolové. Horninné podloží tvoří nezpevněné sedimenty mořského neogénu – jíly písky, štěrky, místy pevněji stmelené a v různé míře vápnité. jsou však většinou pohřbeny mezi pleistocénními terasovými štěrkopísky. Oba typy hornin jsou pak z převážné části kryty zpravidla málo mocnými vrstvami spraše. V bioregionu se místy uplatňují mladé sedimenty nivní. Reliéf je z velké části jednotvárný rovinný, místy zvláště při okraji vrchovin, přechází do pahorkatiny. Dle výškové členitosti má reliéf charakter ploché pahorkatiny s členitostí 30 – 70 m, v plochých sníženinách až roviny s členitostí do 30 m.Typická nadmořská výška bioregionu je 190 – 280 m. Dle Quinta leží téměř celý bioregion v teplé oblasti T4, které je v ČR nejteplejší, pouze vyšší okraje leží v T2. Podnebí je výrazně teplé a nejsušší na Moravě, neboť se zde uplatňuje srážkový stín Českomoravské vrchoviny. Vzhledem k plochému reliéfu je celá oblast vystavena převážně západnímu proudění. Významné jsou též jihovýchodní větry, přinášející v zimě déšť a v létě sucho nebo bouřky. Chráněných míst s odlišnými místními poměry je málo.


strana 12 z 54

1.3.2. Charakteristika bioregionu 4.6 - Retzký bioregion Hranice Retzského bioregionu dosud nejsou podrobněji specifikovány později budou zakresleny do ÚTP NR a R ÚSES ČR Retzský bioregion je v černozemní oblasti, typické je mozaikovité střídání 1. a 2. vegetačního stupně a jedná se o perialpsky ovlivněný bioregion. Na rozdíl od Lechovického bioregionu není tak silně ovlivněn srážkovým stínem, a proto zde už není bezbuková varianta vegetační stupňovitosti. Bučiny nižších vegetačních stupňů jsou zde významné. Na rozdíl od Mikulovského bioregionu zde nejsou výrazné výchozy vápenců. Retzský bioregion se částečně podobá Hustopečskému bioregionu (Bínová, NRBC Ječmeniště, 2000). 1.3.3. Charakteristika biochory - 1PB Pahorkatiny na slínech 1. v.s. - kontrastně-modální Typ je vázán na okrajové části severopanonské podprovincie. Typ je tvořen 24 většinou menšími segmenty s průměrnou plochou 7,3 km2 a celkovou plochou 175 km2. Častější je na vyšších jižních svazích kopců, kde převýšení svahů bývá 60-130 m. Svahy jsou zpravidla rozčleněny úpady a některé jsou velmi příkré. Často se vyskytuje sprašový pokryv velmi proměnlivé mocnosti. Hojné jsou sesuvy a výjimečně se objevují i výraznější prameniště. Některé kopce byly v 80. letech megalomansky zterasovány. Slíny mívají vložky rozpadavých vápnitých pískovců a několik metrů mocné pevné vrstvy lithothamniových vápenců (hlavně Výhon v Hustopečském bioregiou, hřbet západně od Valtic v Mikulovském bioregionu (4.2). Převažují karbonátové černozemě s proměnlivou vrstvou humusu, takže na konvexních tvarech často vystupuje světlé podloží. Půdy jsou na spraších zrnitostně "střední", na slínech těžší střední až těžké, hnědočerné až bílé barvy. V lesích jsou udávány hnědozemě, na spraších luvizemě i hnědozemě černozemní. Klima je velmi teplé a suché (T4), v detailu se projevuje rozdílné ozáření svahů, na dně úpadů a při úpatích bývají středně silné teplotní inverze. V horních částech svahů lze potenciálně předpokládat submediteránní šípákové doubravy ze svazu Quercion pubescenti-petraeae - a to dřínové doubravy (Corno-Quercetum), zatímco pro plošiny jsou charakteristické ochuzené panonské teplomilné doubravy ze svazu Aceri tatarici-Quercion (asociace Quercetum pubescenti-roboris). Na konkávních částech svahů a na jejich úpatí na ně navazují panonské prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris-Carpinetum). V nelesní vegetaci mají význam na konvexkonvexních tvarech jižního kvadrantu porosty drnových stepí svazu Festucion valesiacae, jinde teplomilné trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, lemy svazu Geranion sanguinei a teplomilné křoviny svazu Prunion spinosae. Na narušených místech se objevuje teplomilná vegetace svazu Dauco-Melilotion. Na litothamniových vápencích na hřebeni západně od Valtic se vytváří i náznak vegetace svazu Seslerio-Festucion pallentis. Současné využití krajiny: Nejrozšířenější jsou pole (středně velká), místy ještě rozčleněná mezemi s ruderálními porosty (bez černý, akát, růže šípková). Lesy jsou malé, zpravidla na nejstrmějších a severních svazích.. Vodní plochy jsou zastoupeny ojedinělými strouhami a jedním rybníčkem. Četné a typické jsou sady a vinice. Převažují rozsáhlé velkoprodukční celky v polích, jsou zde však i malebné části u vsí tvořené záhumenky. BC musí být situováno mimo spraše.


strana 13 z 54

1.3.4. Charakteristika biochory : 1RE Plošiny na spraších 1. v.s. - modální Typ se nachází v celé severopanonské podprovincii s výjimkou niv, nejhojnější je však v její západní části. Nejhojnější a velmi typický je v Lechovickém bioregionu (4.1), kde má plochu 301 km2. Segmenty typu se zpravidla vyskytují na sprašových překryvech štěrkopískových teras. V místech, kde je spraše méně, přechází tento typ v typ biochory 1RN. Reliéf tvoří velmi rozsáhlé plošiny, k okrajům se nápadněji svažující do plochých malých údolí, často suchých (úpady, dellen). Substrátem je karbonátová spraš. U Šatova a Znojma jsou velké hliníky. Půdy jsou téměř výhradně typické černozemě s tmavohnědošedou barvou. V lesících jsou uváděny hnědozemě. Stálé vodní toky zde téměř chybějí, kde jsou, vyvinuly se úzké nivy s černicemi. Klima je velmi teplé a suché (T4), přízemní teplotní inverze jsou nevýrazné. Nebezpečím je na velkých holých pláních silný vítr a následná větrná eroze. Typ je charakteristický velmi homogenním prostředím. Potenciálně je možno předpokládat panonské teplomilné doubravy ze svazu Aceri tatariciQuercion (Quercetum pubescenti-roboris) a/případně panonské prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris-Carpinetum). V úpadech u potočních niv lze předpokládat vegetaci olšových jasenin (PrunoFraxinetum). Přirozená nelesní vegetace je vzácná, na vlhčích místech jsou zastoupeny porosty odpovídající vegetaci teplejšího křídla svazu Calthion, místy jsou zastoupeny rákosiny (Phragmition nebo Scirpion maritimi). Současné využití krajiny: Lesy 1%, travní p. 0%, vodní pl. 1%, sady a vinice 8%, pole 82%, sídla 5%. Pole v tomto typu biochory dosahují maximálního podílu a tvoří extrémně velké celky. Ohraničena jsou především komunikacemi, dále pak větrolamy. Lesy jsou zastoupeny ojedinělými akátovými a topolovými remízky. Dřevinná vegetace je tvořena především větrolamy (jasan, javor klen, topol č., dub, cizokrajné dřeviny). Zbytek lužního porostu (netypického v této biochoře) s bohatou avifaunou je chráněn v PP Travinobylinnou vegetaci zastupují hlavně ruderální porosty v příkopech silnic. Vodní plochy nezabírají ani 1% plochy typu. Stálé vodní toky až na výjimky chybějí. Sady a vinice jsou především v drobné držbě po obvodech vesnic, na Znojemsku jsou na plochých jižních svazích i velkoprodukční vinice ve volné krajině. Podél silnic dožívají ovocná stromořadí se solitery lip. Sídel je průměrné množství; převažují větší vesnice, ležící při okrajích biochor u niv vodních toků. Zpravidla mají zbarokizované kostely. Významné je městečko Hostěradice s raně gotickým kostelem a renesančními domy. U Dyje leží městečko Lednice s pseudogotickým zámkem a parkem francouzského typu. Při nivě Moravy jsou typické podlužácké vsi se zbytky lidové architektury a s ojedinělými dodnes malovanými žudry (Tvrdonice). V okolí se nachází řada těžních vrtů na ropu a plyn. Na Znojemskou jsou ve vyšších mezích na okrajích plošiny skupiny vinných sklepů. V Loděnicích je cenný velký pozdně gotický kostel. Leží zde historická a průmyslová část města Kyjova i město Slavkov s významným barokním zámkem, rozsáhlým parkem a alejemi v okolí. Náhradní typy: 1BE


strana 14 z 54

1.3.5. Charakteristika biochory : 1BE Pahorkatiny s plošinami na spraších 1. v.s. - modální Typ je charakteristický především pro okrajové části severopanonské podprovincie. Typ navazuje ve členitějším reliéfu na 1RE. Vyskytuje se především na okrajích úvalů, kde roviny přecházejí do pahorkatin. Dominují plošiny, k okrajům se strměji svažující do údolí. K charakteristickým rysů typu na rozdíl od 1RE patří výstupy podložních hornin na svazích. Převážně je tvoří neogenní sedimenty, tvořené vápnitými jíly nebo písky. V Lechovickém bioregionu (4.1) však vystupují i skalní horniny, tvořící geologicky i morfologicky pozoruhodné pahorky a skalky. U Znojma jsou to amfibolity, kyselé ruly, ale především žuly a granodiority dyjského masívu, ojediněle i kulmské droby a vápence. Půdy jsou na členitejším reliéfu různě hluboké a různých typů. Více také podléhaly erozi a často vystupují až na povrch vápnité spraše nebo slíny. Na strmějších svazích převažují proto karbonátové černozemě, na plošinách a plochých svazích typické černozemě. Zrnitostně jsou to těžší střední půdy, s barvou od okrové po tmavohnědošedou. V lesích jsou udávány hnědozemě, na výchozech skalních hornin lehčí kambizemě, světle hnědé barvy. Klima je velmi teplé a suché (T4), pouze se slabými přízemními inverzemi, zato se silnou větrností. Vlivem členitějšího reliéfu se teplotně a fenologicky odlišují svahy jižní a severní, které náleží již do 2. vegetačního stupně. Zvláště na jižních svazích a výchozech krystalinika jsou vhodné podmínky pro xerotermofyty. Varianta jihozápadní: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří ochuzené panonské teplomilné doubravy svazu Aceri tatarici-Quercion (asociace Quercetum pubescenti-roboris). Pro konkávní tvary jsou charakteristické hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), které se mohou prolínat s panonskými prvosenkovými (Primulo veris-Carpinetum). Místy vystupuje krystalinikum a na něm jsou pozoruhodné typy vegetace drnových stepí svazu Festucion valesiacae, resp. acidofilní teplomilné trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis. Varianta jihovýchodní: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří ochuzené panonské teplomilné doubravy svazu Aceri tatarici-Quercion (asociace Quercetum pubescenti-roboris), pouze na konvexních tvarech se objevují i ostrůvky bohatých submediteránních šípákových doubrav svazu Quercion pubescenti-petraeae (dřínové doubravy Corno-Quercetum). Pro konkávní tvary jsou charakteristické panonské prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris-Carpinetum). Na odlesněných místech najdeme teplomilné trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, omezeně drnové stepi svazu Festucion valesiacae. Současné využití krajiny: Lesy 10%, travní p. 1%, vodní pl. 1%, vinice a sady 15%, pole 63%, sídla 7%. Pole jsou velká, ale menší než v 1RE a vzácnější jsou větrolamy. Pole jsou vázána především na vrcholové plošiny, jsou ohraničena především komunikacemi a zarostlými stržemi. Lesy jsou četnější než v 1RE. Strmější svahy a strže často pokrývají drobné lesíky liniového charakteru, převážně akátové. U Znojma jsou při okraji regionu i větší celky kulturních borů a velmi cenných doubrav Na výchozy skalních hornin a písků jsou vázána drobná stepní lada a akátové remízky. Řada se jich vyskytuje jižně a jihovýchodně od Znojma (PP Skalky u Šatova, PR Pustý kopec u Konic s kosatcem nízkým, koniklecem velkokvětým a stepním hmyzem nebo navržená PP Vraní vrch). Vodní plochy jsou tvořeny ojedinělými malými potoky a 5 menšími rybníky.. Na svazích jsou typické vinohrady a sady, zahrádky a drobná držba. Hustota sídel je mírně nadprůměrná, převažují velké vesnice, většinou s vazbou na větší vodní toky. Největším a nejcennějším sídlem je Znojmo s jádrem chráněným městskou památkovou rezervací. Leží v dominantní poloze nad řekou Dyjí. Siluetu města tvoří barokní věže kostelů, gotický chrám a pozdně gotická radniční věž. BC má zahrnovat především jižní svahy a potoční nivu, v bioregionu 4.1 pokud možno i skalní výchoz.


strana 15 z 54

1.3.6. Charakteristika biochory : -2BR Pahorkatiny s plošinami na kyselých plutonitech v suché oblasti Reliéf vykazuje charakteristické znaky plutonických pahorkatin. Převládá poněkud tvrdší modelace terénu, i povrch vrcholových plošin je zpestřen pahorky vystupujícími nad základní úroveň. Okrajové svahy segmentů vyzdvižených nad okolní terén jsou rozčleněny velkým množstvím krátkých subparalelních, většinou suchých údolí. Substrát tvoří biotitické žuly, aplity a pegmatity paleozoického a prekambrického stáří. V severní části v oblasti Krumlovského lesa se vyskytují méně kyselé granodiority. Skalní horniny jsou místy překryty deluviofluviálními a deluviálními sedimenty, osrůvky spraší a neogénních sedimentů. V půdním pokryvu dominují písčito-kamenité kambizemě, převážně kyselé, s malými ostrůvky rankerů a litozemí. V hlinitějších úsecích se vyskytují na polích hnědozemě a černozemě, v lesích luvizemě. Klima je teplé (T2) až mírně teplé (MT11), suché až mírně suché, s teplotními sumami za malé vegetační období 2400-2700°C. Jedná se většinou o území vyvýšená nad okolní terén, což se projevuje v příznivém režimu minimálních teplot a dlouhé bezmrazé periodě. Větší větrnost některých segmentů je vyvažována velkou lesnatostí. Potenciální vegetaci tvoří z větší části hercynské dubohabřiny (asociace Melampyro nemorosiCarpinetum), na malých konvexních plochách lze předpokládat i teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, a to asociaci Sorbo torminalis-Quercetum. Na odlesněných místech lze předpokládat vegetaci teplomilných trávníků svazu Koelerio-Phleion phleoidis, na mezických stanovištích ovsíkové louky svazu Arrhenatherion a na vlhkých místech svazu Calthion. Současné využití krajiny: Lesy 74%, travní p. 5%, vodní pl. 0%, sady a vinohrady 7%, pole 11%, sídla 1%. Lesy náleží většinou k rozsáhlým lesním komplexům Podyjí a Bobravské vrchoviny. Hlavními dřevinami jsou dub, borovice (zejm. v Podyjí), podružné jsou smrk (v Podyjí a u Únanova), bříza (Bobravská vrchovina), buk (u Únanova) a akát (lesní okraje, malé a středně velké lesy). Místy se zachovaly zbytky teplomilných doubrav s hodnotným podrostem (Purkrábka u Znojma). Travní porosty jsou tvořeny ostrovy v zemědělské krajině. Cená jsou xerotermní acidofilní společenstva bývalých pastvin (PP Kopečky u Únanova, PP Popické kopečky v NP Podyjí) a acidofilní a xerofilní společenstva vřesovišť (PP Havranické vřesoviště a lokalita Kraví hora v NP Podyjí). Vodní plochy v mnoha segmentech buď zcela chybí, nebo jsou tvořeny pouze malými potůčky. Podíl vodních ploch na výměře biochory je zanedbatelný, což dobře odráží charakter geologického substrátu a suchost klimatu. Pole jsou omezena jen na hlinitější úseky biochory. Jsou velká, pokud přesahují z okolní polní krajiny, nebo středně velká, pokud s jedná o lesní enklávy nebo pole ve členitější plošné mozaice lesních okrajů, menších vinic a sadů a sídel. Pole jsou dělena nejčastěji komunikacemi a navzájem oddělována lesem, sady a vinicemi. Rozptýlených dřevin je málo. Sady a vinohrady (mírně převažují v rámci kategorie) jsou jen v nepatrné míře tvořeny plochami bezprostředně souvisejícími se sídly. Rozhodující měrou se naopak podílejí plochy ve volné krajině, tj. velkoplošné výsadby, doplňované i středně velkými a malými sady a vinicemi. Velké plochy teplomilných kultur využívají v této biochoře vyvýšených poloh s příznivým režimem minimálních teplot (viz výše), záhřevných půd, příznivé sluneční expozice a často i ochrany lesa vůči ochlazujícím severozápadním větrům. Nevelký počet vesnických sídel lze zařadit do všech velikostních kategorií, v některých případech zasahují obce do biochory jen částí plochy. Cílové ekosystémy: přirozené: AD, BO-A, XD-A, HD, SP náhradní: AT, XT


strana 16 z 54

1.3.7. Charakteristika biochory : --2UR Výrazná údolí v kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s. kontrastní Reliéf je představován výraznými údolími, hlubokými na Dyji nad Znojmem 100-150 m, jinde kolem 50 m. Údolí Dyje je tvořeno zaklesnutými meandry, je značně skalnaté, s balvanitými a strmými svahy a holými sutěmi. Profil svahů je konvexně-konkávní i konvexní. Boční údolí směřující z okolních plošin se na krátkých úsecích rychle zahlubují na úroveň hlavního toku, jsou strmá, skalnatá a na dně s balvanitými akumulacemi a peřejemi. Ostatní údolí tohoto typu jsou nepoměrně mírnější co do rozměrů i pestrosti a členitosti reliéfu. Substrát tvoří především biotitické a zbřidličnatělé biotitické žuly Dyjského masívu, málo významné jsou vložky aplitů a biotit-amfibolických křemenných dioritů. Fluviální a zejména deluviofluviální a deluviální sedimenty jsou v údolí Dyje zastoupeny málo, v menších segmentech se naopak objevují i spraše. V půdním pokryvu se střídají rankery, převážně kyselé kambizemě a litozemě, v údolních dnech fluvizemě. Půdy mají okrovou barvu, jsou typicky drobně štěrkovité a vysýchavé. Klima je mírně teplé (MT 11) až tepllé (T2), mírně suché s teplotními sumami za malé vegetační období 2400-2800°C. V údolích se projevuje expoziční klima, polohy chráněné před ochlazujícím prouděním a sklon k tvorbě teplotních inverzí a mlh. Potenciální vegetaci tvoří hercynské dubohabřiny (asociace Melampyro nemorosi-Carpinetum), kterou na konvexních tvarech doplňují teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, a to především Sorbo tomrninalis-Quercetum nebo Genisto pilosae-Quercetum, na svazích severního kvadrantu acidofilní doubravy Luzulo albidae-Quercetum petraeae. Potoční nivy tvoří porosty asociace StellarioAlnetum glutinosae. Na lokálně bezlesých místech se objevuje vegetace svazu Geranion sanguinei, vzácně i fragmenty vegetace skal svazu Alysso-Festucion pallentis a skalních stepí svazu Festucion valesiacae. Současné využití krajiny: Lesy 73%, travní p. 2%, vodní pl. 9%, sady a vinohrady 5%, pole 5%, sídla 5% Rozsáhlé lesy využívají dominantní část údolních svahů. Největší část lesa náleží k rozsáhlému lesnímu komplexu středního Podyjí, jenž se těší velkoplošné ochraně v rámci NP Podyjí. Hlavními dřevinami jsou dub a borovice, hojně přimíšen je habr, na úpatí svahů místy buk a javory. Vzdor nevhodným zásahům do dřevinné skladby (akát, smrk, velkoplošně borovice) vykazují lesní společenstva jako celek značnou diverzitu jednotlivých druhů i celých společenstev, reprezentujících svým mozaikovitým uspořádáním pestrost stanovištních podmínek v blízkosti rozhraní dvou biogeografických podprovincií. Kaňon Dyje s jeho lesními porosty je chráněn v I. zóně NP Podyjí, PP Údolí Dyje. Travní porosty jsou omezeny na malé plochy v údolních nivách a na edaficky podmíněné xerotermní bezlesí v nejextrémnějších svahových partiích. V NP Podyjí leží poblíž Znojma PP Hradišťské terasy se sukcesí bylin, trav a křovin v opuštěných sadech. Vodní plochy jsou reprezentovány hladinami menších a středních vodních toků (Dyje, Jevišovka), a většími plochami vodních nádrží na těchto tocích (vodní nádrže Výrovice a Znojmo). Především tok Dyje plyne zaklesnutými úseky lemován bezprostředně navazujícími lesními porosty bez nápadnějších antropogenních zásahů. Pole jsou omezena na nejmírnější svahové polohy, často se jedná o součásti velkých polí přesahujících do údolí z okolních plošin. Sady a vinohrady jsou soustředěny do mírnějších svahových partií v okolí sídel, především Znojma, kde vytvářejí strukturu drobné zahrádkářské držby příměstského rázu. Vzácněji vytvářejí izolované enklávy uvnitř údolí ( především vinice Šobes v údolí Dyje pověstná svým vínem Pinot gris). Cílové ekosystémy: přirozené: XD-A, AD, HD, SU, BO-A, SP, LO-PO, VO-LT, VO-V náhradní: AT, XT, MT


strana 17 z 54

1.3.8. Stručná charakteristika STG na ZPF

Vegetační stupeň : 1. místo kódu 1. dubový VS 2. bukodubový VS 3. dubobukový VS 4. bukový VS 5. jedlobukový VS 6. smrkodubojedlový VS 7. smrkový VS 8. klečový VS 9. alpinský VS

Legenda ke kódu STG: Trofická řada : 2. místo kódu

Hydrická řada : 3. místo kódu 1 - půdy suché A - oligotrofní (chudé živinami) 2 - půdy omezené řady AB - hemioligotrofní (polochudé živinami) B - mezotrofní (středně bohaté živinami) 3 - půdy normální řady BC - meminitrofní (polobohaté dusíkem) 4 - půdy zamokření řady BD - hemialkalofilní (polobohaté vápníkem) C 5 - půdy mokré řady - nitrifilní (bohaté dusíkem) CD - nitrialkalofilní (bohaté dusíkem a vápníkem) D - alkalofilní (bohaté vápníkem)

1.3.8.1. Popis zastoupených skupin typů geobiocénů 1A1 Querceta pinea humilia inf. 1 A 1-2, Querceta petraeae lichenoso-muscosa inf. 1 AB 1, 1 B 1 Querceta petraeae humilia inf. 1 AB 3(2) Querceta petraeae 1 B 3(2) Querceta petraeae typica 1 BD 3 Ligustri-querceta 2A1 Quercetta pinea humilia sup. 2 AB 1, 2 B 1 Querceta petraeae humilia sup. 2A2 Querceta petraeae lichenoso-muscosa sup. 2 AB 2 Fagi- querceta humilia 2 AB 2, 2 B 2 Carpini- querceta 2 AB 3 Fagi-querceta 2B3 Fagi-querceta typica 2 BC 3 Fagi-querceta tiliae 3 BC 3 Querci-fageta tiliae-aceris 1-2 BC 4-í Fraxini-alneta inf. 1B C-C5 Salici-alneta

1.3.8.2. Querceta pinea humilia inf. - zakrslé borodoubravy nižšího stupně - 1 A 1 Zakrslé borodoubravy nižšího stupně mají fragmentální výskyt na skalnatých slunných svazích s jižní expozicí v údolí Da-niže a jeho přítoků i na výslunných skalnatých svazích a skalách v údolí Dyje. Je to o jedno z nejextrémnějších stanovišť. Na kyselých horninách jsou vytvořeny puklinové půdy, v lepším případě velmi mělké, štěrkovité půdy, minerálně slabě zásobené, silně kyselé, ve vegetačním období extrémně vysychavé. Na táhlém, kamenitém hřbetu a skalnatém svahu nad Danížem, i na skalách v údolí Dyje roste nízký zakrslý dub zimní s keři jalovce obecného a skalníku celokrajného s borovicí. Zápoj je mezernatý a nesouvislý, místy rostou stromy solitérně. Díky ext-rémnosti stanoviště zůstala zachována přírodě blízká skladba dřevin. Podrost je druhově chudý s oligotrofními a acidofilními druhy jako je vřes obecný, borůvka, hojné jsou lišejníky a mechorosty. Extremita ekotopu vylučuje produkční využití zakrslých borodoubrav.


strana 18 z 54

1.3.8.3. Querceta petraeae lichenoso-muscosa inf. - Doubravy s lišejníky a mechy nižššího stupně - 1 A2 Obdoba doubrav s lišejníky a mechy ve druhém vegetačním stupni. Nacházíme ji na okraji zvlněné plošiny členité pahorkatiny, na kamenitých a balvanitých kopcích s jednotlivými skalkami, i na plošinách s kamennými výchozy, na minerálně chudém podloží žul dyjského masívu. Půdním typem jsou silně kyselé, mělké rankry a litosoly, v letním období silně vysýchavé. Dřevinné patro přirozených a přírodě blízkých lesních porostů je tvořeno zakrslými duby zimními s borovicí, habrem, břízou, osikou. V bylinném patře dominuje borůvka spolu s kyselými mechy a lišejníky s keříčky vřesu, dále je hojná kostřava ovčí a metlička křivolaká. Častý je výskyt vzácných xerotermofytních druhů rostlin, mnohdy chráněných, včetně vstavačů. Hospodářské využití těchto porostů je pro omezený, nízký vzrůst stromů nevhodné a většina segmentů byla zařazena do kostry ekologické stability. 1.3.8.4. Querceta petraeae humilia inf. - zakrslé doubravy nižšího stupně - 1 AB 1(2), 1-B 1(2) Zakrslé doubravy nižšího stupně nacházíme v horních částech zalesněných skalnatých svahů výrazně slunných expozic v údolí Dyje i na slunných vršcích kopců a okrajích plošin, na kyselých horninách dyjského masívu. Půdním typem jsou silně kyselé rankry a kambizemě, periodicky extrémně vysýchavé. Dřevinné patro je tvořeno téměř výhradně dubem zimním, habrem, ojediněle na skalních výchozech borovicí lesní, přimíšena je bříza. Charakteristický je krnící a netvárný vzrůst a neúplný zápoj. Ostrůvkovitě zde rostou keře jalovce, skalníků. V podrostu je hojný vřes, kručinka chlupatá, borůvka, kociánek dvoudomý. Na lesostepních polankách rostou vzácné chráněné druhy rostlin koniklec velkokvětý, vstavač obecný, prstnatec bezový, křivatec český, třemdava bílá a mnohé další. Do této skupiny byla zařazena i bývalá pastvinná lada s výskytem vzácných druhů bioty, na nichž rekonstrukce lesních společenstev není vhodná, protože by omezovala a snižovala biodiverzitu krajiny. Extremita ekotopu zakrslých doubrav vylučuje jejich produkční využití. 1.3.8.5. Querceta petraeae - doubravy dubu zimního - 1AB3(2) Segmenty potenciálních společenstev doubrav dubu zimního se nachází na podloží granodioritů a granitů ve střední části katastru Hnánice, v zemědělské krajině převážně na ploše orné půdy. V lesních porostech mají ostrůvkovitý výskyt na vypuklých svazích a hřbetech. Půdními typy jsou kyselé kambizemě. Ve vegetačním období jsou silně vysýchavé. V původních lesních společenstvech rostly duby zimní, habr, borovice lesní, třešeň ptáčnice, bříza s oligotrofními druhy v bylinném patře jako vřes obecný, jestřábník chlupáček, kostřava ovčí, pavinec horský, smolnička, ostřice nízká. Na mezích a okraji lesa rostla trnka, šípek, jalovce, hlohy, kalina tušalaj, skalník celokrajný, brslen evropský. 1.3.8.6. Querceta petraeae typica - typické doubravy - 1 B3(2) Typické doubravy jsou zastoupeny ostrůvkovitě a nacházíme je na vypuklých svazích a mírně skloněných plošinách na slunných expozicích. V minerálním podloží mají kyselé horniny, převážně žuly dyjského masívu a granodiority. Půdním typem jsou kyselé kambizemě, které jsou ve vegetačním období místy silně vysýcha-vé. V přirozených porostech v dřevinném patru převládal dub zimní, který je hlavní dřevinou i současných porostů, mezi nimiž převládají porosty výmladkové. V příměsi byly dále habr, babyka, a lípa srdčitá. Borovice lesní v přirozené skladbě chyběla. V zapojených lesních porostech typické křovinné patro chybí. Omezuje se pouze na lesní okraje a světliny. Je tvořeno hlohy, trnkou, ptačím zobem, třešní křovitou, jeřábem mukem, růží galskou, růží bedrníkolistou, kalinou tušalajem, skalníkem celokraj-ným, brslenem bradavičnatým, dřištálem.


strana 19 z 54

1.3.8.7. Liqustri-querceta inf. - doubravy s ptačím zobem nižšího stupně - 1 BD3 Doubravy s ptačím zobem nacházíme v zemědělské krajině na mírných svazích a svažitých plošinách s prekryvy sprasových hlín. Půdními typy jsou hnědozemní černozemě a hnědozemě, které jsou v letním období vysychavé a mají sklon k půdní erozi Přirozené dřevinné patro dřívějších lesních porostů bylo tvořeno dubem zimním s vtroušenou babykou, habrem, břekem a lípou. V podrostu a zvláště v ekotonovém lemu lesních okrajů se vyskytovaly teplomilné keře: ptačí zob, svída krvavá, brslen bradavičnatý, dřiš-tál, řešetlák počistivý, kalina tušalaj, skalník celokrajný. Na lesních okrajích a mezích přistupovala trnka, hlohy, líska, šípek, vzácně i růže galská, růže bedrníkolistá a třešeň křovitá. Většina plochy této skupiny typů geobiocénů je dnes zemědělsky obhospodařovaná a zbytky segmentů přírodě blízkých společenstev se nezachovaly. Potenciální společenstva této stg zaujímají značnou část rozlohy katastru v jeho východní části, kde se dnes rozkládá orná půda. 1.3.8.8. Querceta pinea humilia sup. - zakrslé borodoubravy vyššího stupně - 2 A 1 Zakrslé borodoubravy vyššího stupně mají fragmentární výskyt na skalnatých slunných svazích údolních zářezu Dyje. Je to jedno z nejextrémnějších stanovišť. Na kyselých horninách, žulách dyjského masívu a granodioritech jsou vytvořeny puklinové půdy, v lepším případě velmi mělké, silně štěrkovité rankry, minerálně slabě zásobené, silně kyselé, ve vegetačním období extrémně vysychavé. Díky této extrémnosti stanoviště zůstala zachována přirozená skladba dřevin. Na skalách roste dub zimní i borovice lesní, tvořící často reliktní bory. Obě dřeviny rostou víceméně solitérně, jejich vzrůst je netvárný a silně krnící, zápoj je nesouvislý. Podrost je druhově chudý s oligotrofními a acidofilními druhy, hojné jsou lišejníky a mechorosty. Častý je výskyt xero-termofytních druhů bioty, rostlin, hmyzu, plazů i ptáků. Extremita ekotopu zakrslých borodoubrav vylučuje jejch produkční využití. 1.3.8.9. Querceta petraeae humilia sup.- zakrslé doubravy vyššího stupně - 2 AB1 - Bl Společenstva zakrslých doubrav vyššího stupně jsou obdobou zakrslých doubrav v prvním vegetačním stupni. Vyskytují fragmen-tárně zejména na skalách a skalnatých výchozech svahů výrazně slunných expozic, spadajících do údolí Dyje, i na slunných okrajích plošin, na kyselých krystalických horninách dyjského masívu. Půdními typy jsou litosoly a rankry, mělké periodicky extrémně vysýchavé. Dřevinné patro je tvořeno téměř výhradně dubem zimním a habrem, na skalních výchozech borovicí lesní, přimísena může být i bříza. Charakteristický je krnící a netvárný vzrůst a neúplný zápoj. Keřové patro je pestré, tvoří je skalník celokrajný, zimolez pýřitý, jeřáb muk, kalina tušalaj, dřištál, hlohy, trnka a další druhy. V bylinném podrostu se střídají druhy oligotrofní a mezotrofní, častý je výskyt vzácných xerotermofytních druhů rostlin. Extremita ekotopu zakrslých doubrav vylučuje jejich produkční využití. 1.3.8.10.

Querceta petraeae lichenoso-muscosa sup. - Doubravy s lišejníky a mechy vyššího

stupně - 2 A 2 Doubravy s lišejníky a mechy jsou poměrně vzácnou STG a v hnanickém katastru je nacházíme v jeho jihozápadní části, v lesním komplexu, na zvlněných plošinách členité pahorkatiny, na kamenitých a balvanitých hřbetech s jednotlivými skalkami, na minerálně chudém podloží žul dyjského masívu a granodioritů. Půdním typem jsou silně kyselé, mělké rankry a litosoly, silně vysýchavé ve vegetačním období. Dřevinné patro přirozených lesních porostů je tvořeno zakrslými duby zimními s borovicí, habrem, břízou, osikou. V bylinném patře dominuje borůvka a kyselé mechy a lišejníky s keříčky vřesu, dále je hojná kostřava ovčí a metlička křivolaká. Častý je výskyt vzácných xerotermofytních


strana 20 z 54

druhů rostlin, mnohdy chráněných, včetně vstavačů. Hospodářské využití těchto porostů je pro omezený, nízký vzrůst stromů nevhodné a většina segmentů byla zařazena do kostry ekologické stability. 1.3.8.11. Facri-querceta humilia - zakrslé bukové doubravy - 2 AB 2 Strmé svahy s ojediněle vystupujícími skalkami nad hluboce zaříznutým údolím Dyje na stinných expozicích. Půdní typy jsou mělké, silně štěrkovité, minerálně slabě zásobené půdy, kyselé kambizemě až rankry, jejichž mělký půdní profil ve vegetačním období sice vysychá, ve srovnání se slunnými expozicemi však méně. Dřevinné patro dnešních porostů této skupiny typů geobiocé-nů je tvořeno směsí dubu zimního s habrem a vtroušenou borovicí. Oproti přirozeným společenstvům, ve kterých převažoval dub zimní a habr byl v podúrovni, chybí v dřevinné skladbě buk. Extremita ekotopu vylučuje produkční využití zakrslých bukových doubrav. 1.3.8.12. Carpini-querceta - habrové doubravy - 2 AB 2, 2 B 2 Společenstva habrových doubrav jsou mezi odborníky dlouho diskutovanou a mnohými zavrhovanou skupinou typů geobiocénů. Původně byla vymezena pro suché oblasti deštného stínu jižní Moravy a jižního Slovenska. Současné lesní porosty jsou tvořeny směsí dubu zimního a habru a převažují porosty původně výmladkové, převedené na vy-sokokmenný les. Nepřítomnost buku je podmíněna nepříznivým vlhkostním režimem silně vysýchavých půd ve vegetačním období. Mnozí autoři však hájí názor, že nepřítomnost buku v těchto geobio-cenózách je druhotná a je pouze důsledkem hospodaření, t.j. dlouhodobým obnovováním porostů vegetativním způsobem při kterém výmladná schopnost habrů překonala výmladnou schopnost buku a vytlačila jej z lesních společenstev. V synusii podrostu jsou teplomilné a suchosnášející druhy, bohaté bývá keřové patro na okrajích porostů. Typickými druhy jsou lipnice hajní, kostřava ovčí, kopretina chocholičnatá, jetel alpský, mařinka klinopád, zvonek broskvolistý a j. 1.3.8.13. Faqi-quercetži - bukové doubravy 2 AB 3 Bukové doubravy jsou plošně poměrně hojně zastoupenou skupinou typů geobiocénů v území. Jsou na mírných až středně skloněných svazích a plošinách lesního komplexu na západě území. Půdním typem jsou kyselé kambizemě, mírně prosýchavé na podloží granitů a granodioritů. Dřevinné patro přirozených lesních porostů tvořila směs dubu zimního s příměsí habru, lípy a břízy v plně zapojených porostech bez keřového patra. V dnešních pozměněných porostech je převážně pěstována a vysazována borovice lesní s příměsí dubu zimního a habru. Místy je vysázen modřín a smrk. Jejich špatný 1.3.8.14. Facri-querceta tvpica - typické bukové doubravy - 2 B3 V všech katastrech plošně poměrně hojně zastoupená skupina. Nacházíme ji na zvlněných, skloněných plošinách i na okrajích strmých svahů údolního zářezu Dyje. V podloží jsou horniny krystalinika - žuly a granodiority a jejich deluvia, eventuelně se nachází na překryvech odvápněných spraší. Půdním typem jsou eut-rofní kambizemě, písčitohlinité až hlinité, kyselé až mírně kyselé s příznivým vlhkostním režimem, v letním období vysychávé. Hlavními dřevinami přirozených lesních porostů jsou dub zimní a buk, k nim přistupuje vtroušeně habr, lípa místy babyka. V současných lesních porostech je nejčastěji směs borovice lesní s dubem zimním. V plně zapojených souvislých lesních porostech křovinné patro chybí a je omezeno na lesní okraj. Je v něm trnka, hlohy, brsleny, šípek, líska, kalina tušalaj, skalník celok-rajný. V podrostu jsou typické druhy, lipnice hajní, kostřava ovčí, kopretina chocholičnatá. Jde převážně o hospodářské porosty.


strana 21 z 54

1.3.8.15. Facri-querceta tiliae lípobukové doubravy - 2 BC3 Jsou zastoupeny na malé výměře v hlinitých žlebech, erozních rýhách, bazálních částech kamenitých svahů, často osluně-ných, na podloží krystalických hornin a jejich deluviích. Půdní typy jsou humózní hnědozemě a rankry, často kamenité, s nepříznivou dynamikou vlhkostního režimu. Přirozená dřevinná skladba je tvořena bukem a dubem zimním, s příměsí habru, lípy srdčité, javoru mléče a babyky. V plně zapojených porostech typické keřové patro chybí, ojediněle se může vyskytovat brslen evropský, meruzalka srstka, bez černý. V podrostu se vyskytují vedle mezofytních druhů i druhy nitrofilní jako bažanka vytrvalá, kyčelnice cibulkatá. V současných lesních porostech katastru jsou zastoupeny jak přírodě blízké porosty, tak porosty se změněnou druhovou skladbou včetně akátin. 1.3.8.16. Querci-faqeta tiliae-aceris - lípojavorové dubové bučiny - 3 BC3 Nachází se v úzkém pruhu na zastíněné obohacené bázi svahů údolí Dyje. Půdním typem jsou humózní kambizemě až kambizemní rankry, dobře prohumóznělé s příznivým vlhkostním režimem, často silně štěrkovíté a kamenité. Hlavní dřevinou přirozených porostů je buk s hojnou příměsí lípy srdčité, dubu zimního, habru, javorů, jilmu horského. Keřové patro je chudé. V současných lesních porostech se vyskytují buď listnaté směsi dubu zimního, lípy srdčité a habru, většinou výmladkového původu, nebo se šíří akát. 1.3.8.17. Fraxini-alneta inf. - jasanové olšiny nižšího stupně - 1-2 BC4-5, 1-2 C4-5 Vyskytují se na plochých dnech potočních niv a podél vodních toků do nadmořské výšky cca 3 20 m. Vodní režim půd je výrazně ovlivňován proudící vodou, hladina podzemní vody kolísá v závislosti na výšce hladiny vodoteče, může docházet k sezónními zaplavování. V chladnějších a vlhčích polohách bývá často inverze, půdními typy, jsou oglejené aluviální půdy a semigleje minerálně velmi dobře zásobené. V břehových porostech je olše lepkavé a jasanu ztepilého s příměsí vrb, střemchy, svídy krvavé, babyky, třešně ptačí, brslenu evropského, krušiny olšové, bezu černého a hroznatého. 1.3.8.18. Salici-alneta - vrbové olšiny - 1BC-C5 Společenstva vrbových olšin mají přirozená stanoviště jen fragmentárně v nivě Daníže Půdními typy jsou glejové nivní půdy. Původní dřevinnou skladbu tvoří vrba bílá a olše lepkavá, v keřovém patře s krušinou olšovou, jívou a střemchou hroznovítou. V bylinném patře převládají mokřadní a nitrofilní druhy.


strana 22 z 54

1.4.

POPIS A ANALÝZA AKTUÁLNÍHO STAVU KRAJINY, Ve vztahu k ekologické stabilitě krajiny mají zásadní význam pouze trvalé vegetační formace. Dělíme je na: 1. lesní porosty, 2. trvalé travní porosty (louky, pastviny, stepi, lada), 3. břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch, 4. doprovodnou vegetaci komunikací, 5. rozptýlenou trvalou vegetaci, 6. zahrady, sady a vinice, 7. veřejnou a vyhrazenou zeleň. 1.4.1. Lesní porosty Z tabulek struktury půdního fondu vyplývá, že lesnatost k.ú. Havraníky se pohybuje kolem průměru v České republice. Lesy zde vytváří souvislý lesní komplex. Na zalesněné svahy údolního zářezu Dyje, táhnoucí se na severozápad až k Vranovu a na severovýchod ke Znojmu, plynule navazují lesní porosty Hraběcí hory, které spolu s lesními porosty severně od Havraníků a s porosty lemujícími Havranické vřesoviště spojují dané území s rozsáhlým lesním celkem katastrů Oberretzbach a Niederfladnitz v Rakousku. Dřevinná skladba lesních porostů Lesní porosty údolního zářezu Dyje mají převážně přírodě blízkou až přirozenou dřevinnou skladbu. Jsou v současné době velmi málo antropicky ovlivněné. V dřevinné skladbě zde má hlavní zastoupení dub zimní, vyskytují se však i dosud málo známé jihoevropské druhy dubů jako dub žlutavý, dub mnohoplodý, místy lze vzácně najít i dub šípák, dále habr, babyka, javor mléč, lípa srdčitá, bříza bradavičnatá, borovice lesní, která na skalách bývá často reliktní, místy se vyskytují i dřeviny nevhodné jako smrk a zvláště pak akát. V lesních porostech na zvlněné, mírně skloněné plošině, svažující se od hrany údolního zářezu v severní části území, má velký podíl borovice lesní a akát. Tvoří poměrně velké plochy borových monokultur a akátin. Akát se často vyskytuje i na okrajích porostů s přírodě blízkou skladbou, dokonce omezeně i v údolí Dyje. Lemuje svahy zářezu asfaltové cesty v nivě Dyje, místy se stal součástí břehového porostu. V porostech na jihozápadě území je větší podíl borovice, zvláště na extrémně kyselých stanovištích. I tyto porosty s dubem zimním a habrem lze označit za přírodě blízké. Vedle nich se však vyskytují i také plochy borových monokultur ve III. a IV. věkové třídě, i směsi borovice s modřínem a ojediněle i se smrkem. akátiny jsou na svazích podél cesty k Dyji. Drobné lesní plochy v k.ú. Šatov (poblíž Daníže) jsou tvořeny především klonovanými topoly, méně pak směsí různých druhů vrb a jejich kříženců. Historický vývoj lesa Z historického vývoje území a z archeologických nálezů lze předpokládat, že k prvnímu odlesnění došlo již v neolitu. Ve středověku došlo k rozsáhlému odlesnění území při zakládání vinic, o čemž svědčí staré terasovité kamenné úpravy dosud patrné v dnešních lesních porostech. V důsledku intenzivní těžby dřeva výmladným způsobem vznikly velké plochy dubových a dubohabrových pařezin. Velkým zlomem v historii, který se odrazil i na stavu krajiny byla třicetiletá válka, po níž se opuštěné pozemky spontánně zalesnily náletem lesních dřevin. Z historického průzkumu lesů zpracovaného pro LHP je patrná intenzivní hospodářská činnost v lesích během devatenáctém století. V letech 18391850 dochází k silnému poklesu podílu vysokého lesa a narůstá rozloha lesů nízkých a středních. K redukci pařezin dochází až po roce 1850. I po druhé světové válce pařeziny zaujímaly převážnou část výměry lesa, teprve v roce 1966 se podíl pařezin a vysokokmeného lesa vyrovnal. Převod pařezin na vysoký les byl dlouhodobou záležitostí. Většina současných listnatých porostů jsou převedené


strana 23 z 54

pařeziny. Protože dokládají dnes již historický způsob hospodaření v lese, lze je označit za historické struktury hospodaření, a jako takové jejich zbytky chránit. Na konci padesátých a počátku šedesátých let probíhaly velké zalesňovací akce bývalých pastvin, lad a vřesovišť. Jen díky extremitě stanoviště a s ní souvisejícími problémy při zalesňování, zůstala část lad a vřesovišť nezalesněna. Dnes značnou část lesní plochy mezi údolním zářezem Dyje a zemědělskou krajinou tvoří plně nezapojené, mezernaté, převážně borové a akátové porosty mozaikovitě prostoupené více či méně zachovanými zbytky vřesovišť a stepních lad. Na těchto plochách se často vyskytují vzácné a chráněné druhy rostlin, včetně zbytků vzácných xerotermních, světlomilných rostlinných společenstev. V současné době je nutno zvážit, zda není vhodné tato společenstva před postupujícím lesem chránit a uvolňovat. V zájmu uchování biodiverzity krajiny doporučujeme tato stepní lada vyjmout z LPF a postupně uvolňovat, zvláště tam, kde jsou obklopována akátem. Stav lesních porostů byl v minulosti negativně ovlivněn intenzivní pastvou hospodářského zvířectva, zvláště krav a také hrabáním. Dnes negativně ovlivňují vývoj lesa a zvláště mladých porostů vysoké stavy zvěře, které je potřeba snížit. Lesní porosty Národního parku Podyjí jsou spravovány samotným Národním parkem, v minulosti Lesním závodem Znojmo. 1.4.2. Trvalé travní porosty Významnou roli v ekologické stabilitě krajiny hrají, pakliže mají přirozený, či přírodě blízký charakter, travobylinná společenstva - louky, pastviny, lada. V zemědělské krajině jsou nezřídka nejdůležitějšími ekostabilizujícími formacemi. K.ú. Havraníky vykazují poměrně vysoké zastoupení trvalých travních porostů. Jedná především o plochy Havranického vřesoviště, lokality Na skalce a další menší plochy, nacházející se především v místech výchozů granodioritů na povrch. 1.4.3. Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch patří k základním krajinotvorným a ekostabilizujícím prvkům v krajině a významně ovlivňují jejich celkovou ekologickou hodnotu. Kvalitní břehové porosty se v řešeném území vyskytují pouze u meandrů řeky Dyje. Jejich dřevinnou skladbu tvoří jak původní dřeviny (olše, vrby, jasany apod.), tak i dřeviny nepůvodní, zejména akát. U vodních toku východně od obce břehové porosty chybí. 1.4.4. Doprovodná vegetace komunikací Doprovodnou vegetací komunikací rozumíme obecně vegetační pásy liniového charakteru, lemující silnice, polní cesty, železniční trať a vlečky. Jejich ekologický význam bývá rozličný, podstatná je u nich zejména krajinotvorná hodnota. Někdy mohou mít i důležitou funkci v protierozní ochraně. Z hlediska ÚSES jsou využitelné zejména jako interakční prvky. Ekologicky funkční doprovodná vegetace komunikací se v řešeném území vyskytuje pouze místy při železniční trati Znojmo - Retz, kde se jedná především o travobylinná doprovodná společenstva s nálety keřů (šípek, hloh aj.). Doprovodnou vegetaci silnic tvoří převážně ruderalizované travobylinné pásy, občas s ovocnými stromy, ojediněle střídané náletovými či vysázenými porosty různých dřevin. Ekologický význam těchto porostů je minimální, důležitá je spíše jejich funkce izolační, případně krajinotvorná. Podobný charakter má též doprovodná vegetace polních cest, u níž však je potenciální ekologický význam vzhledem k podstatně menšímu narušení dopravou přece jen vyšší.


strana 24 z 54

1.4.5. Rozptýlená trvalá vegetace Rozptýlenou trvalou vegetací v krajině rozumíme dřevinnou vegetaci rostoucí volně mimo lesní půdu a mimo doprovodné porosty vodních toků a ploch a komunikací. Vyskytuje se např. na mezích, ladem ležících pozemcích, převážně evidovaných jako ostatní plochy. Řadíme sem i menší remízky, které nejsou součástí lesního půdního fondu. Ekologický význam rozptýlené trvalé vegetace může být značně variabilní. Závisí jednak na druhové skladbě těchto porostů, jednak na stupni odpřírodnění okolní krajiny. V zemědělské krajině se stávají lokality rozptýlené trvalé vegetace základním kamenem tvorby ÚSES. V řešeném území mají vzhledem k agrárnímu charakteru východní části katastru a vzhledem k existenci Národního parku Podyjí ekologický význam prakticky všechny lokality rozptýlené trvalé vegetace s přirozenou dřevinnou skladbou. Jedná se většinou o křovinaté meze s převahou trnky, šípku, brslenu, svídy. Často se tu vyskytují neošetřované ovocné stromy, případně jejich semenáče. Meze se zastoupením stromů odpovídajících přirozené skladbě se téměř nevyskytují. Rozptýlená zeleň je negativně ovlivňovaná hnojením a chemickou ochranou okolních zemědělských kultur. 1.4.6. Zahrady, sady, vinice Ekologický význam zahrad a sadů závisí zejména na intenzitě jejich využívání. V řešeném území zahrady převážně bezprostředně navazují na zástavbu rodinných domů. Zahrady mají význam zejména jako místa krátkodobé rekreace obyvatel. Zanedbatelný není ani jejich význam ekologický jsou biotopem řady druhů zpěvných ptáků a často dalších druhů mnohdy chráněných živočichů, jako jsou ježci, ještěrky, různé druhy hmyzu. Ekologickou funkci zahrad lze zvyšovat vyloučením nebo výrazným omezením chemizace, vytvářením přírodě blízkých zákoutí v zahradách, ponecháváním starých doupných stromů a pěstováním vysokých tvarů dřevin. 1.4.7. Veřejná a vyhrazená zeleň Plochy okrasné trvalé vegetace v sídlech - veřejná a vyhrazená zeleň - mohou významně ovlivňovat jejich celkový vzhled. Vyznačují se vesměs cílenou kompozicí a pestrou dřevinnou skladbou s hojným zastoupením exotických druhů. Mohou plnit funkci estetickou, kladně působit na mikroklima. Ekologická hodnota těchto ploch závisí především na jejich složení a stáří. Jejich využitelnost pro ÚSES je především dána možností propojitelnosti s jinými prvky ÚSES.


strana 25 z 54

1.5.

KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY Prvky kostry ekologické stability tvoří mozaiku v současné době relativně ekologicky nejstabilnějších formací v krajině. Mají zásadní význam pro ÚSES, neboť vytvářejí základní stavební kameny jeho tvorby. Kostru ekologické stability k.ú. Havraníky tvoří především lesy, které lemují severozápadní okraj území. Jihovýchodní a střední část Havranicka nemá lesy zastoupeny a také výskyt trvalé vegetace je zde omezen. Jedná se o typickou polní krajinu velkého měřítka se sníženou průchodností a s velkými plochami nečleněných polí a vinic, která je ohrožena větrnou i vodní erozí. Převažující koeficient ekologické stability jihovýchodní části katastru je nízký, protože také zastoupení trvalých vegetačních formací je nedostatečné. Specifickým rysem území je výskyt křovinatých, bylinných lad a vřesovišť, která se stala významným zdrojem biodiverzity a zásobárnou specifických organismů. Lesy a vřesoviště jsou součástí Národního parku Podyjí, který byl vyhlášen v roce 1992. Cílem hospodaření v lesích národního parku je zvýšit podíl druhů přirozené skladby a postupně likvidovat akátiny a jehličnaté monokultury. Vyhodnocení kostry ekologické stability společenstev bylo provedeno na základě zhodnocení aktuálního stavu krajiny z hlediska jejich hodnoty pro ekologickou stabilitu území. Pro vyhodnocení KES byla použita 6-ti stupňová klasifikace: Stupeň ekologické stability jednotlivých typů aktuálního stavu ploch. K základnímu hodnocení byla použita následující klasifikace: Stupeň ekologické stability kód charakteristika 0 výrazně nestabilní, bez přiroz. ekolog. vazeb 1 velmi málo ekologicky stabilní 2 málo ekologicky stabilní 3

středně ekologicky stabilní

4

ekologicky velmi stabilní

5

ekologicky nejstabilnější

Typická společenstva, ekosystémy uzavřená zástavba, průmyslové plochy, kolejiště bez vegetace, odkaliště, skládky odpadků, vodní plochy zaklenuté orná půda, chmelnice, vinice, intenzivní sady orané, vodní toky silně znečištěné intenzivní louky a pastviny, zatravněné sady, lada ruderální, vody středně znečištěné se zpevněním břehů, lesy degradované, zeleň v centrech intravilánů a u staveb, liniová vegetace ruderální a plevelná louky, pastviny polokultutní, zatravněné maloplošné sady, zahrady s doprovodnou vegetací, lada s podílem ruderální a plevelné vegetace, vodní plochy a toky mírně narušené, lesy s nepůvodními monokulturami, plochy vyhrazené zeleně v intravilánech, liniová společenstva s malým podílem rumerálních a plevelných druhů louky, pastviny extenzivní s přirozenými druhy, nehnojené, hospodářsky zanedbané, postagrární lada, opuštěné lomy, pískovny, zemníky, rybníky s přirozenými společenstvy, lesy polokulturní a kulturní, s příměsí původních dřevin, též monokultury původních dřevin, liniová společenstva bez rumerálních a plevelných druhů, soubory přirozených společenstev na urbanizovaných plochách louky, pastviny přírodní subalpinské a vysokohorské, mokřady všeho druhu se zachovalými společenstvy, lesy přírodní a přirozené

Základním úkolem analýzy aktuálního stavu krajiny bylo stanovení stupně aktuální ekologické stability jednotlivých krajinných segmentů a vyhodnocení jejich současného stavu vzhledem ke stanovištním podmínkám a způsobu hospodářské činnosti. Analýza aktuálního stavu byla provedena na základě podrobného terénního průzkumu. Pro hodnocení lesních porostů bylo využito též lesních typologických a porostních map. Všechny ekologicky významné krajinné segmenty v k. ú. jsou popsány ve zvláštní tabulkové příloze s názvem Prvky KES


strana 26 z 54

1.6.

NÁVAZNOST NA NADREGIONÁLNÍ A REGIONÁLNÍ SES, KONCEPCE NÁVRHU MÚSES. Pro řešené území není v současné době platná žádná územně plánovací dokumentace vydaná krajem. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále jen „ZÚR JMK), které byly Zastupitelstvem Jihomoravského kraje vydány dne 22.9.2011 usnesením č. 1552/11/Z 25., byly rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21.6.2012, který nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení, zrušeny. Tato dokumentace nevymezovala v řešeném území plochy pro Územní systém ekologické stability na regionální ani nadregionální úrovni. V souvislosti s výše citovaným zrušením ZÚR JMK byl, jako jev č.118 – „Jiné záměry orgánů veřejné správy“, předán pro aktualizaci Územně analytických podkladů ORP Znojmo materiál „Koncepční vymezení prvků R a NR ÚSES“, který byl poskytnut dle dohody všech sedmi věcně a územně příslušných orgánů ochrany přírody. Součástí poskytovaného údaje o území je textová část (metodické zásady pro aplikaci v procesu územního plánování). 1.6.1. NADREGIONÁLNÍ ÚSES Do řešeného území zasahuje v severní části nadregionální biocentrum NRBC 07 Údolí Dyje. Nadregionální biocentrum je plně funkční a zahrnuje také Havranické vřesoviště. 1.6.2. REGIONÁLNÍ ÚSES Regionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Koncepčního vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability (odvětvový podklad orgánů ochrany přírody) ze srpna roku 2012 a není v k.ú. Havraníky zastoupen žádným prvkem. 1.6.3. MÍSTNÍ ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY 1.6.3.1. Biocentra a biokoridory Místní územní systém ekologické stability bude rovněž pozměněn v návaznosti na upřesnění prvků nadregionálního územního systému ekologické stability. Řešeným územím prochází čtyři větve lokálního ÚSES v suchých řadách. Větev vycházející z bc C04 Skalky využívá v převážném úseku meze s travinobylinnými společenstvy a nálety keřů při hranici s k.ú. Šatov. Na trase této větve ÚSES jsou situována dvě lokální biocentra. (C01 Přední díly a C2 U dráhy). Biocentra C01 Přední díly a C02 U dráhy jsou vymezena v prostoru erozí ohrožované orné půdy – tedy biocentra k založení. Další biokoridor propojuje biocentrum C01 Přední díly s biocentrem Pustý kopec u Konic ( k.ú Nový Šaldorf.). Nejsevernější větev vychází z NRBC a směřuje do biocentra C03 Havranické záhumení, pokračuje kolem ZD přes bloky orné půdy do biocentra mimo k.ú. Pustý kopec. Poslední větví je směr z NRBC 28 Údolí Dyje a pokračuje jižním směrem pozápadní straně obce do bc C04 Skalky. K zabezpečení dalších důležitých funkcí v krajině (např. funkce protierozní, vodohospodářské, estetické apod.) je tato síť doplněna o interakční prvky. Mezi významné interakční prvky zde patří travnaté sady, břehové porosty a křovinatá společenstva na mezích. Navržená síť interakčních prvků je součástí návrhu plánu ÚSES Předpokládaná potřeba zemědělské půdy pro realizaci biocenter a biokoridorů a interakčních prvků je.vyčíslen v Tabulkové části – Potřeba plochy pro MÚSES na ZPF 1.6.3.2. Interakční prvky Funkci interakčních prvků budou plnit doprovodná vegetace vodotečí, komunikací, protierozní meze, travnaté průlehy a další přírodě blízké formace. Ostatní, rovněž důležité prvky pro zachování krajinných hodnot v území je nutné navrhovat při řešení komplexních pozemkových úprav.


strana 27 z 54

1.6.4. PARAMETRY ÚSES Územní systém ekologické stability je na rozdíl od kostry tvořen jak v současnosti existujícími, tak i navrhovanými částmi. ÚSES je tvořen sítí ekologicky významných segmentů krajiny, účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií. Minimální nutné prostorové parametry jsou stanoveny takto: Minimální nutné plochy biocenter: TYP SPOLEČENSTVA

BIOCENTRUM LOKÁLNÍ REGIONÁLNÍ

lesní vegetační stupeň: 1. dubový a luhy 2. bukodubový, 7. smrkový, 8. klečový 3. dubobukový a smrkojedlobukový 4. bukový, 5. jedlobukový vodní společenstva: vod běhutých vod stojatých mokřady v nivách: v 1. - 4. veg. stupni v 5. veg. stupni v 6. veg. stupni v 7. - 8. veg. stupni luční společenstva: v nivách ostatní společenstva stepních lad: skalní společenstva: Maximální přípustné délky jednoduchého koridoru: TYP SPOLEČENSTVA lesní společenstva: mokřady: luční společenstva v nivách: v 5. - 8. veg. stupni v 1. - 4. veg. stupni stepní lada: v 1. - 2. veg. stupni v 3. - 4. veg. stupni

3 ha 3 ha 3 ha 3 ha

50 ha 40 ha 30 ha 20 ha

více než 100 m 1 ha

1 - 20 km 100 ha

3 ha 3 ha 3 ha 3 ha

10 ha 20 ha 30 ha 50 ha

3 ha 3 ha

50 ha 30 ha

3 ha 0,5 ha

20 ha 10 ha

BIOKORIDOR LOKÁLNÍ REGIONÁLNÍ 2000 m 700 m 2000 m 1000 m 2000 m 1000 m

700 m 400 m

2000 m 2000 m

400 m 700 m

U regionálních biokoridorů používáme tzv. složený biokoridor : po 400 - 1000 m podle přípustné délky jednoduchého koridoru vkládáme biocentra lokálního významu. Tím se může délka funkčně způsobilého regionálního biokoridoru podstatně prodloužit na 5 - 8 km. Minimální nutná šířka jednoduchého biokoridoru: TYP SPOLEČENSTVA lesní společenstva: mokřady: luční společenstva: stepní lada:

LOKÁLNÍ 15 m 20 m 20 m 10 m

BIOKORIDOR REGIONÁLNÍ 40 m 40 m 50 m 20 m


strana 28 z 54

1.dubový (do 300(500))

bo, břp, kruš, jal, vruš,

2.bukodubový (200-400)

Písky, skalní ostrohy

Rašeliniště

SKLADBA DŘEVIN PODLE STG (PODLE BUČEK, LACINA, DOPLNĚNO TICHÁ)

Půdní a vlhkostní poměry

Vegetační stupe)ň (m n.m.

1.7.

Chudší až středně botá stanoviště,

A

AB

Lužní lesy, potoční nivy Řady obocené vodou

Botá až živná stanoviště

B

BC,BD

C

CD

D

Dbz, dbl, bo, vřes, genpil, bř, kruš, jal,

dbš, cer, lpv (lesostepní), jlp (lesostepní), jvb (skalní), břek, mah, všk, ptzob, ržb, ržp, ržš, ržcorymbifera, mandl, klok, dřš, tř, jab, hr, líska, sko, skč, skp, cratox, euver, jal, trn, řešetl, tavp, tpb (lesostepní), tuš, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp,jř, Pěstovaná – osk, ruj, js man, ržb, Pěstované: jvtat, ruj, js man, boč,

Dbz, bk, střh, svída, bo, Jihlav Jal dbl, dbš, cer, js, db, lpm, lpv (lesostepní) jlp ad, bř, (lesostepní), jvm, jvb, břek, malebka, dřín, jal, líska, cratox, cratmon, trn, tuš, lonxyl, euver, eueu, ptzob, všk, ržš, ržg, svída, řešetl, dřš, tř, sko, skp,skč, srstka, jal, jab, hru, střh, tpos, tpb (lesostepní), jíva, muk, jř, tavp, klok, kal, Pěstované: oskeruše, md, much

3.dubobukový (300-500)

Bk, dbz, vr5m 4.bukový (dubojehličnatý) ((300)400700(800))

bo, jal, bl, břp, kruš, vruš, vr5m

5.jedlobukový (600-900)

Stagn. Proudící P js, díjlpí (lužní), jlv, jsú, dbl, jvb (lužní), lpv (lužní)vrbí, tpč, tpb (lužní), tpš, tpos, oll, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp, jř, jvb dbl, js, lpv (lužní), jlp(lužní), jlv, tpč, tpš, tpos, tpb (lužní), vrbí, vrkř, vrč, jlv, oll, eueu, střh, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, jř, svída, kal,

jlh jvk, jlv, jlh, tis, , břečtan, cratcal

bo, bř, jal, Bo, bř, jř, sm, dbl, jal, Bo, bř, jal,

Dbjehl: dbl, jd, bo, sm, md, bk, js, hb, kruš, eueu, euver, ptzob, jab, hru, dřš, tř, dřín, řešetl, sko, skp, skč, cratmon, břek, tavp, klok, tuš, Liniová spol: trn, ržš, cratox, líska, jř, pěst sm, jd, md, bo, much, svída Bk: bk, dbz, dbš, db, md, js, jd, jvk, jvm, lpv, js, hb, lonxy, srstka, much, dřš, tř, dřín, sko, skp, skč, cratmon, eueu, euver, ptzob, břek, tavp, klok, svída, jlh, trn, ob, cratcal, lonxyl, tpos, jíva, , bzh, muk, jř, lpm, srstka, bzh, rba, rža, jal, střh, jřm, tis, kal,

dbl, js, eueu, tpb (lužní), tpč, vruš, vrpo, vrlý, vrhl, svída, rbč, vrko,

bk, jd, sm, md, jvk, lpv, js, jlh, lonnig, eueu, vrsl, Liniová spol.: bř, jvk, sm, líska, ržš Pěst. ve vsích a alejích: lp, jv, jlm, js, jř, md, tř, bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, lonig, lonxyl, rža, srstka, ribes alp, tpos, vrsl, kruš, střh, střs, jal, jíva, bzh, muk, jřm, tis,

olz, vrpo, vrlý, vrhl

oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, vrna, vr3m, jíva, střh, krušina, žid, jř, lpv (lužní), kal,

6.smrkojedlobukový (900-1200)

bl, kleč, bo, břp, břtr, jal, kruš, vruš,

olš, olz, vrkř, jíva, vrlý, vrhl, oll, tpos, střh, žid, vrna, vr3m, jř

7.smrkový(1100 1350) 8.klečový(nad 1300)

oll, olš, olz, střs, jř, sm, md, bo , bk, jvk, jř, rbs, rba, vrsl, lonig , bř, břp, břk, jal, střs, lmb, kleč, vruš, zh, jíva, vrsí, b muk, d, lmb jř, jřs, lonig, břp, břk, olz, vrd(Krk.), vrší (Jes.), vrla, vrby(Krk.a Jes.), jals, střs, rbs, vruš, vrsí, kleč, sm, m vruť, bzh


strana 29 z 54

1.dubový (do 300(500))

S

K

2.bukodubový (200-400) 3.dubobukový (300500)

Písky, skalní ostrohy

bo, břp,

bo, bř, dbl, dbz, jř,

kruš, jal, vruš,

kruš, jal, vřes,

bo, břp,

bo, dbl, dbz, bř, jř,

K

kruš, jal, vruš,

kruš, jal, vřes

IP S

bo, jd, břp

bo, dbl, dbz, jd, bř, jř

jal, vruš, vr5m,

kruš, jal, vřes,

líska, ržpo, ržš, ržg, klok, svída, eueu, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, hedera, much, kašt, jřpr,

kruš, vrna, rbč, svída, kal, eueu

bo, bobl, břpýř,

bo, dbl, bř,

dbl, dbz, dbš, jd, bo, sm, md, bk, js, jvk, jvm, lpv, lpm, jlh, db, jř, tř, jab, hru, tpos, břek, muk,cratmon, cratcal, cratox, dřín, střh, tis,

dbl, js, tpb, tpč, oll, olš, vrkř, jvk, jlh, jř, lpv vrlý, vrhl, vr3m, jíva, střh

kruš jal, vruš, vr5m

jal,

líska, lonxyl, srstka, dřš, sko, skp, skč, eueu, euver, ptzob, tavp, klok, svída, kruš, řešetl, tuš, kal, trn, jíva, bzh, jřm, rba, rža, ržš, hedera,

Eueu, svída, rbč, vruš, vrpo, vrko, vrna, kruš, kal,

SK K

IP S

bo, bobl, břpýř,

bo, bř, jř, sm, jd, dbl,

kruš, jal, vruš, vr5m

jal,

bobl, bo, břp,

bo,sm, jd, bř

IP

6.smrkojedlobu kový (9001200)

S

kleč, jal, jal, břtr, kruš, vruš

IP

klečový (nad 1300)

7.smrko vý(1100 -1350)

S

dbl, js, jlp, jlv, jlh, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko,

bk, jd, sm, md, jvm, jvk, lpv, lpm, js, jlh, bř, tpos,

oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, js, jř, lpv

cratox, cratcal, líska, jíva, muk, střh, tis,

vr3m, jíva, střh, vrlý, vrhl

trn, lonxyl, lonig, eueu, vrsl, rža, ržš, srstka, rba, jřm, kal, bzh,

kruš, olz, vrpo, vrna, kal,

md, tř, jřpr

SK K

dbl, js, jlv, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu

much, jřpr,

SK K

BC, BD, C,CD, D

Lužní lesy, potoční nivy, řady obocené vodou dbl, js, jsú, jlv, lpv, lpm, vrbí, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř, jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu

SK

K

A, AB, B

Botá až živná stanoviště

dbl, dbz, dbš, cer, js, lpv, lpm, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, jal, řešetl, dřín, líska, ržpo, ržš, ržb, klok, svída, eueu, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, oskeruše, moruše, kašt, jvtat, jřpr, much dbl, dbz, dbš, lpv, lpm, jlv, js, jvm, bk, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, líska, ržpo, ržš, ržg, ržb, klok, svída, eueu, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, jal, hedera, oskeruše, moruše, kašt, jvtat, much, boč, md bk, dbz, dbl, dbš, cer, lpv, lpm, jlp, jlv, jlh, js, jvm, jvk, tř, jab, hru, jř,tpb, tpos, jvb, hb, břek, malebka, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, muk, tis, cratcal

SK

IP S 4.bukový (dubojehličnatý) ((300)400-700(800))

Chudší až středně botá stanoviště

SK

IP S

5.jedlobukový (600900)

Rašeliniště

Půdní a vlhkostní poměry

Kategorie

DOPORUČENÁ SKLADBA DŘEVIN PRO PÁSOVÉ VÝSADBY

Vegetační stupeň (m n.m.)

1.8.

bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, tpos

olš, vrkř, oll, js, tpos, jř

střh, jíva, muk, tis,

jíva, vrlý, vrhl, střh, vr3m

lonig, lonxyl, rža, srstka, rba, vrsl, kruš, střs, bzh, jřm,

olz, vrna, rbs, rba, .

limba sm, md, bo, bk, jvk, j

ř, bř, břp,

SK

vrsl, vruš, jíva, muk,

břk

K

rbs, rba, lonig , střs, k leč, vrsí, bzh,

bo, jř, bř,

IP

limba,

S SK

sm, md, lmb, jř, břp břk, vruš,

K IP

kleč,olz, jřs, lonig, vrd, vrší, vrla limba

oll, olš, jřp,

olz, střs, rbs

p, vrby, střs, rbs, vrsí, vruť, bzh, jals


strana 30 z 54

1.9.

VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY A ZCHÚ Významný krajinný prvek (VKP) je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. VKP vyjmenované zákonem č. 114/1992 Sb. v § 3 písm.b) jsou zákona obecně lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Tyto nejsou graficky v Plánu ÚSES vyznačeny. Jiné části krajiny, které příslušný orgán ochrany přírody zaregistruje podle § 6 zákona se v území nenacházejí. 1.10. ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ (§14) ZÁKONA Č. 114/1992 SB (2) Kategorie zvláště chráněných území jsou a) národní parky, b) chráněné krajinné oblasti, c) národní přírodní rezervace, d) přírodní rezervace, e) národní přírodní památky, f) přírodní památky. 1.10.1. Zvláště chráněné území - Národní park Podyjí Zřízení na základě NAŘÍZENÍ VLÁDY České republiky č 164 ze dne 20. března 1991, kterým se zřizuje Národní park Podyjí a stanoví podmínky jeho ochrany. Kód

Kategorie

Název

2021

78

NP

Rozloha (ha) NP Podyjí

Příslušný orgán ochrany přírody

Odborné pracoviště ochrany přírody

6259.0000

Správa NP Podyjí

V území dochází k překryvu s dalšími objekty ochrany. Mapa lokality:


strana 31 z 54

1.10.2. Zvláště chráněné území – Přírodní památka Skalky Zřízeno na základě vyhlášky Okresního národního výboru Znojmo dne 19.2.1990. Kód

Kategorie

Název

1310

PP

Skalky

Rozloha (ha) 10.1866

Příslušný orgán ochrany přírody Krajský úřad Jihomoravského kraje

Odborné pracoviště ochrany přírody Krajský úřad Jihomoravského kraje

1.10.3. NATURA 2000 - EVROPSKY VÝZNAMNÁ LOKALITA A PTAČÍ OBLASTI Evropsky významná lokalita je druh chráněného území soustavy Natura2000, které je vyhlášené k ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin podle směrnice Evropské komise o stanovištích (92/43/EHS) ze dne 21. května 1992. Český národní seznam Evropsky významných lokalit schválila vláda České republiky 22. 12. 2004 jako nařízení vlády č. 132/2005 Sb. V současnosti probíhá doplňování sítě biotopů. Natura 2000 je soustava lokalit chránících nejvíce ohrožené druhy rostlin, živočichů a přírodní stanoviště (např. rašeliniště, skalní stepi nebo horské smrčiny apod.) na území EU. Hlavním úkolem, vyplývajícím ze směrnic EU, je vytvořit soustavu chráněných území, nazvanou Natura 2000. Nejdůležitějšími právními předpisy EU v oblasti ochrany přírody jsou: Směrnice Rady 79/409/EHS z 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků (zkr. směrnice o ptácích). Směrnice Rady 92/43/EHS z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (zkr. směrnice o stanovištích).

Další významné lokality s výskytem chráněných rostlin a živočichů : 1. Havranický kopeček - úzkolisté suché trávníky 2. Havranické záhumení - vysoké mezofilní a xerofilní křoviny; úzkolisté suché trávníky; acidofilní suché trávníky 3. Lada a sady u Havraníků - acidofilní suché trávníky; úzkolisté suché trávníky; trvalé zemědělské kultury


strana 32 z 54

1.10.4. EVROPSKY VÝZNAMNÁ LOKALITA PODYJÍ Kód lokality: CZ0624096 Biogeografická oblast: kontinentální, panonská Rozloha lokality: 6273,1347 ha Navrhovaná kategorie : NP Kraj: Jihomoravský kraj Katastrální území: Čížov, Havraníky, Hnanice, Horní Břečkov, Konice u Znojma, Lesná u Znojma, Lukov nad Dyjí, Mašovice u Znojma, Onšov na Moravě, Podmolí, Podmyče, Popice u Znojma, Sedlešovice, Vranov nad Dyjí, Znojmo-Hradiště, Znojmo-město Mapa lokality CZ0624096:


strana 33 z 54

1.10.5. EVROPSKY VÝZNAMNÁ LOKALITA SKALKY U HAVRANÍKŮ Kód lokality: Biogeografická oblast: Rozloha lokality: Navrhovaná kategorie: Typy přírodních stanovišť: Kraj: Katastrální území:

CZ0624118 panonská 15,5183 ha PP 6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) Jihomoravský kraj Havraníky, Šatov

Mapa lokality CZ0624118 :


strana 34 z 54

1.10.6. PTAČÍ OBLAST PODYJÍ CZ0621032 Zřízení na základě NAŘÍZENÍ VLÁDY České republiky č. 534/2004 Sb. ze dne 29.9.2004, kterou se vymezuje Ptačí oblast Podyjí. Mapa lokality CZ0621032:


strana 35 z 54

1.11. PROVÁZANOST ÚSES A ÚPD Legislativním rámcem pro zpracování územního systému ekologické stability je zejména:  zákon ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny  prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb.,  zákon č. 284/91 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, jeho prováděcí vyhláška MZe ČR č. 427/91 Sb., a vyhláška MŽP č. 377/92 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci.  Metodický pokyn MŽP ČR č.j. 600/760/94-OOP/2490/94, k postupu zadávání, zpracování a schvalování dokumentace místního systému ekologické stability  Aktualizace metodického pokynu MŽP č. j. NM III/905/92, ze dne 15. 4. 1992 - Metodický pokyn MŽP ČR k postupu zadávání, zpracování a schvalování dokumentace místního územního systému ekologické stability  Aktualizace Metodického pokynu MŽP ČR č.j. NM III/905/92 k postupu zadávání, zpracování a schvalování dokumentace místního územního systému ekologické stability (MŽP ČR, 1994). Souvislosti se schvalováním:  Vymezení územních systémů ekologické stability určují orgány ochrany přírody, které jej také průběžně hodnotí.  Plán systému ekologické stability a projekt systému ekologické stability schvalují příslušné orgány územního plánování v územně plánovací dokumentaci nebo v územním rozhodnutí. Před schválením předkládá příslušný orgán ochrany přírody návrh plánu SES, nebo zpracovaný projekt SES k posouzení a projednání dotčeným účastníkům státní správy a účastníků řízení (viz. vyhl. 395/92 Sb.).


strana 36 z 54

1.12. VYMEZENÍ POUŽÍVANÝCH POJMŮ. Biocentrum je biotop [§ 3 písm. i) zákona] nebo soubor biotopů; v krajině [§ 3 písm. k) zákona], který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému [§ 3 písm. j) zákona Biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů Biochora je geoekologická (fyzicko–geografická) jednotka, charakteristická určitým uspořádáním typologických jednotek nižšího řádu, především skupin typů geobiocénů Bioregion je individuálně heterogenní jednotkou s charakteristickou mozaikou nižších jednotek – biochor a STG, plocha do 102 km2 v ČR vymezeno celkem 90 bioregionů Ekologické řady vyjadřují složení vegetace na kvalitě substrátu;. trofické řady na minerální zásobenosti a kyselosti: A oligotrofní, B mezotrofní, C nitrofilní, D kalcifilně bázická; hydrické řady na vlhkostním režimu:: 1suchá, 2omezená, 3normální, 4zamokřená, 5trvale mokrá. 6rašeliništní Ekoton je přechodové okrajové společenstvo na styku dvou biomů s charakteristickými životními podmínkami a se zvýšenou druhovou diversitou Interakční prvek (IP) je krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení ostatních ekologicky významných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti Kostra ekologické stability je v současné době existující soubor ekologicky relativně stabilnějších krajinných segmentů, vymezený bez ohledu na jejich vzájemné vazby a funkční vztahy Ruderalizace je proces spontánního šíření rostlin, vázaných původně na člověkem vytvářené stanoviště rumištního charakteru a hospodářsky nevyužívané plochy Skupina typů geobiocenů (STG) je rámec určitých ekologických podmínek, indukovaný podobností rostlinných společenstev. Je to nejnižší používaná biogeografická jednotka. Celkem 200 skupin STG na území ČR . Územní systém ekologické stability krajiny (dále jen "systém ekologické stability") je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Vegetační stupně jsou jednotky vegetační struktury celých krajin a jejich typu makroklimatu závislé na výškovém a expozičním klimatu. Celkem 9 st. . 1–dubový, 2–bukodubový, 3–dubobukový, 4–bukový, 5–jedlobukový, 6–smrkojedlobukový, 7–smrkový, 8–klečový, 9–subalpínský a alpínský


strana 37 z 54

2.

TABULKOVÁ ČÁST


strana 38 z 54

2.1.

VYSVĚTLIVKY K TABULKOVÉ ČÁSTI:

Pořadové číslo: Katastr. území: Název: Biogeog. význam: Geobiocen.typizace: Rozloha (m2): Charakteristika ekotopu a bioty: Stupeň ekologické stability:

specifikace prvku v rámci katastrálního území nebo v ÚTP NR–R ÚSES název katastrálního území položka uvádí název prvku – název se může u prvků opakovat v případě, že v prostoru se stejným názvem je navrženo více prvků význam v rámci hierarchie a funkce v plánu ÚSES uvádí stanovištní podmínky prostřednictvím kódů skupin typů geobiocénů udává plošnou výměru navržených prvků lokalizace prvku a stručná charakteristika způsobu využití a stavu vegetačního krytu označení stupně ekologické stability Stupeň ekologické stability kód charakteristika 0 výrazně nestabilní, bez přiroz. ekolog. vazeb 1 velmi málo ekologicky stabilní 2 málo ekologicky stabilní 3

4

5

Návrh opatření: Parcelní číslo: Mapovatel: Kategorie ochrany:

Typická společenstva, ekosystémy

uzavřená zástavba, průmyslové plochy, kolejiště bez vegetace, odkaliště, skládky odpadků, vodní plochy zaklenuté

orná půda, chmelnice, vinice, intenzivní sady orané, vodní toky silně znečištěné intenzivní louky a pastviny, zatravněné sady, lada ruderální, vody středně znečištěné se zpevněním břehů, lesy degradované, zeleň v centrech intravilánů a u staveb, liniová vegetace ruderální a plevelná středně louky, pastviny polokultutní, zatravněné maloplošné sady, ekologicky stabilní zahrady s doprovodnou vegetací, lada s podílem ruderální a plevelné vegetace, vodní plochy a toky mírně narušené, lesy s nepůvodními monokulturami, plochy vyhrazené zeleně v intravilánech, liniová společenstva s malým podílem rumerálních a plevelných druhů ekologicky velmi louky, pastviny extenzivní s přirozenými druhy, stabilní nehnojené, hospodářsky zanedbané, postagrární lada, opuštěné lomy, pískovny, zemníky, rybníky s přirozenými společenstvy, lesy polokulturní a kulturní, s příměsí původních dřevin, též monokultury původních dřevin, liniová společenstva bez rumerálních a plevelných druhů, soubory přirozených společenstev na urbanizovaných plochách ekologicky louky, pastviny přírodní subalpinské a vysokohorské, nejstabilnější mokřady všeho druhu se zachovalými společenstvy, lesy přírodní a přirozené

uvádí základní návrhy opatření pro udržení a funkci funkčních i navržených prvků ÚSES. číslo parcely dle mapy KN jméno mapovatele výpis stávající ochrany prvku


strana 39 z 54

2.2.

BIOCENTRA

Pořadové číslo: NRBC 28 Údolí Dyje Název: Údolí Dyje Geobiocen.typizace: 2A1,2AB1,2B3, 1A2,2AB2,2BC3,2B2,3BC3

Katastr. území: Biogeog. význam: Rozloha (m2):

Havraníky nadregionální biocentrum 3 885 476

Charakteristika ekotopu a bioty: v nadregionální biocentru leží celá severní a severozápadní část katastru, jsou to jednak severní svahy spadající do údolí Dyje se zachovalými přirozenými lesními společenstvy s lesostepními polankami i společenstvy skal a skalních stepí s výskytem vzácné xerotermní bioty, jednak přírodě blízká až přirozená lesní společenstva navazujícího lesního komplexu, jímž protéká potok Daníž se svými přítoky, s bohatou kostrou ekologické stability Stupeň ekologické stability: 3 -5 Návrh opatření: svah do údolí Dyje ponechat přírodnímu vývoji, v prvcích kostry pouze takové zásahy, které podpoří zachování cenných společenstev a jejich prostředí, včetně vzácných druhů fauny Mapovatel: Krejčí 2008 Parcelní číslo: Kategorie ochrany: Zákon 114/92 Sb, nařízení vlády ČR č 164/1991; nařízení vlády č. 132/2005 Sb.; nařízení vlády č. 534/2004 Sb.;

Pořadové číslo: C01 Název: Přední díly Geobiocen.typizace: 1BD3(4)


Havraníky lokální biocentrum 50 840

Charakteristika ekotopu a bioty: prostor pro navržené lokální biocentrum je vymezen ve vrcholové části plochého hřbetu JV od Havraníků,jedná se o ornou půdu ohroženou větrnou erozí Stupeň ekologické stability: 1 -3 Návrh opatření: realizovat prvek ÚSES dle samostatného projektu, pro výsadbu použít domácích dřevin odpovídajících STG Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

Mapovatel:

Krejčí 2008

Pořadové číslo: C02 Název: U dráhy Geobiocen.typizace: 1BD3



Charakteristika ekotopu a bioty: prostor pro vymezení navrženého lokálního biocentra VJV od Havraníků, orná půda v prostoru biocentra ohrožená větrnou erozí, J část prostoru je zarotlý travobylinnými společenstvy (např. ovsík vyvýšený) s hlohem, šípkem, bezem černým, kustovnicí evropskou Stupeň ekologické stability: 1 -2 Návrh opatření: realizovat prvek ÚSES dle samostatného projektu, domácích dřevin odpovídajících STG Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

Mapovatel:

pro výsadbu použít

Krejčí 2008


strana 40 z 54

Pořadové číslo: C03 Název: Havranické záhumení Geobiocen.typizace: 1AB3



Charakteristika ekotopu a bioty: vysoké mezofilní a xerofilní křoviny; úzkolisté suché trávníky; acidofilní suché trávníky, J část porostlá především šípkem, slivoní, bezem černým, nejhodnotnější část se nachází v prostoru skalního výchozu s výskytem koniklece velkého, hvozdíku kartouzku, višně křovité apod., okraje interakčního prvku značně eutrofizovány, plocha slouží místy pro organický odpad z vinic, Stupeň ekologické stability: 2 -4 Návrh opatření: zamezit skladování organického materiálu z vinic, vyvézt stavební rum, zabránit eutrofizaci z okolních ploch, evidovat jako VKP Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

Mapovatel:

Krejčí 2008

Pořadové číslo: C04 Skalky Název: Skalky Geobiocen.typizace: 1AB(A)2



Charakteristika ekotopu a bioty: lokální biocentrum J od Havraníků,stepní lada s výskytem velkého množství xerofytů a xerothermofytů na skalních výchozech s JZ a J expozicí, řada chráněných a ohrožených druhů - koniklec velkokvětý, kavyl vláskovitý, vřes obecný, lomikámen zrnatý, kosatec nízký, křivatec český, růže bedrníkolistá, trávnička obecná apod. ,teplomilné vegetaci odpovídá i výskyt teplomilných spol. hmyzu se vzácnými a chráněnými druhy - kudlanka nábožná Stupeň ekologické stability: 2 -5 Návrh opatření: odstranit zbytky skládek, odstranit následky výstavby vodojemu, odstranit zeminu z prostoru S od býv. vojenského objektu Mapovatel: Krejčí 2008 Parcelní číslo: Kategorie ochrany: Zákon 114/92 Sb, nařízení vlády ČR č 164/1991; nařízení vlády č. 132/2005 Sb.; vyhláška Okresního národního výboru Znojmo dne 19.2.1990


strana 41 z 54

2.3.

BIOKORIDORY

Pořadové číslo: K 01 Název: Střední díly Geobiocen.typizace: 1BD3


Havraníky lokální biokoridor 10589

Charakteristika ekotopu a bioty: lokální biokoridor mezi lok. biocentry Přední díly a U dráhy, biokoridor tvoří mez s travobylinným místy ruderalizovaným společenstvem většinou porostlá šípkem, hlohem a trnkou, v prostoru Stupeň ekologické stability: 2 -3 Návrh opatření: realizovat prvek ÚSES dle samostatného projektu, pro výsadbu použít domácích dřevin odpovídajících STG Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

Mapovatel:

Krejčí 2008

Pořadové číslo: K 02 Název: Střední díly Geobiocen.typizace: 1BD3



Charakteristika ekotopu a bioty: lokální biokoridor mezi lok. biocentry Přední díly a U dráhy, biokoridor tvoří mez s travobylinným místy ruderalizovaným společenstvem většinou porostlá šípkem, hlohem a trnkou, Stupeň ekologické stability: 2 -3 Návrh opatření: realizovat prvek ÚSES dle samostatného projektu, domácích dřevin odpovídajících STG Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

Mapovatel:

Pořadové číslo: K 03 Název: Geobiocen.typizace: 1BD3


pro výsadbu použít

Krejčí 2008


Charakteristika ekotopu a bioty: lokální biokoridor vycházející z lok. biocentra U dráhy S a SV směrem, biokoridor je navržen v prostoru orné půdy ohrožené erozí Stupeň ekologické stability: 1 -2 Návrh opatření: realizovat prvek ÚSES dle samostatného projektu, pro výsadbu použít domácích dřevin odpovídajících STG Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

Mapovatel:

Krejčí 2008


strana 42 z 54

Pořadové číslo: K 04 Název: U družstva Geobiocen.typizace: 1BD3(4) Charakteristika ekotopu a bioty:



orná půda ohrožená vodní erozí

Stupeň ekologické stability: 1 Návrh opatření: realizovat prvek ÚSES dle samostatného projektu, pro výsadbu použít domácích dřevin odpovídajících STG Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

Mapovatel:

Pořadové číslo: K 05 Název: Střední lány Geobiocen.typizace: 1BD3


Charakteristika ekotopu a bioty: polní cesty, bez dřevin

Krejčí 2008


orná půda, prostor jižně od ZD, dále pokračuje východně podél


Mapovatel:

Pořadové číslo: K 06 Název: Střední lány Geobiocen.typizace: 1BD3


Charakteristika ekotopu a bioty:

Krejčí 2008




Mapovatel:




Krejčí 2008




Mapovatel:

Krejčí 2008


strana 43 z 54

Pořadové číslo: K 08 Název: Geobiocen.typizace: 1BD3 Charakteristika ekotopu a bioty:



orná půda a viniční tratě, v jižní části stepní lada jako BC Skalky

Stupeň ekologické stability: 1-3 Návrh opatření: navržený bk určen pro migraci teplomilné bioty, propojuje NRBC 28 Údolí Dyje a NRBC Ječmeniště, mimo vinice založit koridor suché řady T Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

Mapovatel:

Krejčí 2008




Charakteristika ekotopu a bioty: stepní lada s výskytem velkého množství xerofytů a xerothermofytů na skalních výchozech s JZ a J expozicí, řada chráněných a ohrožených druhů - koniklec velkokvětý, kavyl vláskovitý, vřes obecný, lomikámen zrnatý, kosatec nízký, křivatec český, růže bedrníkolistá, trávnička obecná apod. ,teplomilné vegetaci odpovídá i výskyt teplomilných spol. hmyzu se vzácnými a chráněnými druhy - kudlanka nábožná Stupeň ekologické stability: 3-4 Návrh opatření: Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

management dle plánu péče o PP Mapovatel:

Krejčí 2008


strana 44 z 54

2.4.

INTERAKČNÍ PRVKY

Pořadové číslo: I 01 Název: Geobiocen.typizace: 1AB3


Havraníky interakční prvek 297

Charakteristika ekotopu a bioty: dva rybníky na hranici obce s Havranickým vřesovištěm, horní rybníček i dolní po komplexní revitalizaci , ponechány porosty vrb, šípek, třešeň, Stupeň ekologické stability: 2 -3 Návrh opatření:

ponechat dalšímu samostatnému vývoji, údržba břehových hran kosením

Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

Mapovatel:

Krejčí 2008

Pořadové číslo: I 02 Název: Geobiocen.typizace: 1AB3



Charakteristika ekotopu a bioty: hranice orné půdy a vinice, ve V části je hranice tvořena mezí se značně ruderaliz. travobylinými společenstvy s kopřivou, šípek, švestka, v Z části tvoří hranici pouze ruderalizovaný pás travin Stupeň ekologické stability: 1 -3 Návrh opatření: odpovídajících dřevin

zabránit ruderalizaci v celém pásu, podporovat rozvoj domácích stanovištně


Mapovatel:

Krejčí 2008

Pořadové číslo: I 03 Název: Geobiocen.typizace: 1AB3 , 1BD3


Havraníky interakční prvek 2 200

Charakteristika ekotopu a bioty: prostor drobné meze a jejího zamýšleného pokračování ve vinici ohrožované silnou vodní erozí, mez tvoří úzký pás kulturních ruderalizovaných travin Stupeň ekologické stability: 1 -2 Návrh opatření: Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

podporovat stanovištně odpovídající travinnou skladbu Mapovatel:

Krejčí 2008


strana 45 z 54

Pořadové číslo: I 04 Název: Geobiocen.typizace: 1BD3, 1AB3



Charakteristika ekotopu a bioty: polní cesta s pásem ruderalizovaných travobylinných společenstev na rozhraní ploch vinice a orné půdy, okolní zemědělsky využívané plochy jsou ohroženy vodní erozí Stupeň ekologické stability: 1 -2 Návrh opatření: dřevinami

podél cesty vytvořit dostatečně široký travinobylinný pás, osázet ovocnými


Mapovatel:

Krejčí 2008

Pořadové číslo: I 05 Název: Geobiocen.typizace: 1BD3, 1AB3



Charakteristika ekotopu a bioty: mez na hranici vinice a orné půdy s travobylinným místy ruderalizovaným společenstvem, mez je porostlá šípkem, ořešáky,švestkami,javorem babykou, bezem černým Stupeň ekologické stability: 2 -3 Návrh opatření:

zabránit eutrofizaci z okolních pozemků, ponechat vývoji


Mapovatel:

Krejčí 2008

Pořadové číslo: I 06 Název: Geobiocen.typizace: 1AB3, 1BD3


Havraníky interakční prvek celkem 18815

Charakteristika ekotopu a bioty: soustava mezí ve vinici Z od Havraníků, meze jsou porostlé travobylinnými místy ruderalizovanými společenstvy s porosty šípků, třešní, švestek, místy bez Černý, ve V části nejspodnější meze se nachází mohutný exemplář dubu šípáku Stupeň ekologické stability: 2 -3 Návrh opatření: Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

zabránit ruderalizaci mezí z ploch vinic, ponechat vývoji Mapovatel:

Krejčí 2008


strana 46 z 54

Pořadové číslo: I 07 Název: Geobiocen.typizace: 1BD3




orná půda ohrožená erozí

Stupeň ekologické stability: 1 Návrh opatření:

vybudovat cestu, postupně naorat mez, vysázet stromořadí dle STG


Mapovatel:

Pořadové číslo: I 08 Název: Geobiocen.typizace: 1AB3, 1BD3


Charakteristika ekotopu a bioty: šípek, ovocné dřeviny

Krejčí 2008


cesta podél vinic s travobylinnými ruderalizovanými pásy, místy


zabránit ruderalizaci, výsadba ovocných dřevin


Mapovatel:

Pořadové číslo: I 09 Název: Geobiocen.typizace: 1AB3,


1B(BD)3


Krejčí 2008


vinice SV od Havraníků


založit stromořadí


Mapovatel:

Pořadové číslo: I 10 Název: Geobiocen.typizace: 1AB3,


1B(BD)3


Krejčí 2008


vinice SV od Havraníků

Stupeň ekologické stability: 1 Návrh opatření: Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

založit zatravněnou protierozní mez a stromořadí Mapovatel:

Krejčí 2008


strana 47 z 54

Pořadové číslo: I 11 Název: Geobiocen.typizace: 1B(BD)3



Charakteristika ekotopu a bioty: starý úvoz vedoucí k SV hranici k.ú., J část zarostlá bezem černým, šípky, slivoněmi , S část hlavně ruderalizovaná travobylinná společenstva s kopřivou a hluchavkou, místy šípek a slivoně, úvoz je částečně zavezen stavebním rumem Stupeň ekologické stability: 2 -3 Návrh opatření: dřeviny

nevyužívat jako skládky, zamezit ruderalizaci kosením, v S části vysázet ovocné


Mapovatel:

Krejčí 2008

Pořadové číslo: I 12 Název: Geobiocen.typizace: 1BC(B)3(4)


Havraníky interakční prvek

Charakteristika ekotopu a bioty: drobný silně eutrofizovaný rybníček-mokřad poškozený necitlivým rozšířením komunikace, akát, vrba Stupeň ekologické stability: 1 -3 Návrh opatření: provést revitalizaci rybníčku-mokřadu, odclonit plochu od komunikace výsadbou dřevin dle STG, zabránit pokračující eutrofizaci, odstranit akát Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

Mapovatel:

Pořadové číslo: I 13 Název: Geobiocen.typizace: 1BD3 ,


1AB(A)3


Krejčí 2008


orná půda na hranici vinice




Mapovatel:

Krejčí 2008

Pořadové číslo: I 14 Název: Geobiocen.typizace: 1AB(A)2



Charakteristika ekotopu a bioty: nezpevněná cesta mezi sadem a ladem s pásy travobylinných společenstev porostlých šípkem, slivoní apod. Stupeň ekologické stability: 2 -3 Návrh opatření: Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

ponechat přirozenému vývoji Mapovatel:

Krejčí 2008


strana 48 z 54

Pořadové číslo: I 15 Název: Geobiocen.typizace: 1AB2(3), 1BD3



Charakteristika ekotopu a bioty: drobný lesík na JV okraji Havraníků, dřevinné patro tvoří akát, jasan, s podrostem bezu černého a kopřivy, lesík je místy značně eutrofizován Stupeň ekologické stability: 3 Návrh opatření:

odstranit akát, zabránit eutrofizaci


Mapovatel:

Krejčí 2008




Charakteristika ekotopu a bioty: polní nezpevněná cesta v Z části s mezí porostlou šípkem, slivoní, bezem černým a akátem, v podrostu travobylinné společenstvo s hluchavkou nachovou, místy značně eutrofizováno Stupeň ekologické stability: 1 -3 Návrh opatření:

odstranit akát, výsadba dřevin dle STG podél celého úseku ce,ty


Mapovatel:

Krejčí 2008

Pořadové číslo: I 17 Název: Geobiocen.typizace: 1BC(C)4, 1BC(B)3



Charakteristika ekotopu a bioty: upravený drobný vodní tok vytékající z obce Havraníky, doprovodný porost je tvořen ruderalizovaným travobylinným společenstvem s kopřivou, místy slivoně, šípky Stupeň ekologické stability: 2 -3 Návrh opatření: zabránit eutrofizaci, odstranit akát, u doprovodného porostu podporovat dřeviny dle STG Parcelní číslo: Kategorie ochrany: Zákon 114/92 Sb

Mapovatel:




Krejčí 2008


území je ohroženo větrnou erozí

Stupeň ekologické stability: 1 -2 Návrh opatření: Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

vysázet protierozní vegetační pás z dřevin s odpovíd. STG Mapovatel:

Krejčí 2008


strana 49 z 54

Pořadové číslo: I 19 Název: Geobiocen.typizace: 1BD3,

1BC(C)4





Stupeň ekologické stability: 1 -2 Návrh opatření:

vysázet protierozní vegetační pás dřevin dle STG


Mapovatel:




Krejčí 2008



Stupeň ekologické stability: 1 -2 Návrh opatření:



Mapovatel:




Krejčí 2008






Mapovatel:




Krejčí 2008




vybudovat cestu,

vysázet protierozní vegetační pás dřevin dle STG Mapovatel:

Krejčí 2008


strana 50 z 54

Pořadové číslo: I 23 Název: Geobiocen.typizace: 1BD3(4) Charakteristika ekotopu a bioty:







Mapovatel:




Krejčí 2008






Mapovatel:




Krejčí 2008




vybudovat cestu, vysázet protierozní vegetační pás dřevin dle STG


Mapovatel:




Krejčí 2008




vybudovat cestu, postupně naorat mez, vysázet stromořadí dle STG Mapovatel:

Krejčí 2008


strana 51 z 54

Pořadové číslo: I 27 Název: Geobiocen.typizace: 1BD3 Charakteristika ekotopu a bioty:







Mapovatel:




Krejčí 2008



Stupeň ekologické stability: 1 Návrh opatření: dle STG

vybudovat cestu, postupně naorat mez, vysázet protierozní vegetační pás dřevin


Mapovatel:

Krejčí 2008

Pořadové číslo: I 29 Název: U Hájku Geobiocen.typizace: 1AB(A)2



Charakteristika ekotopu a bioty: lada s xerothermními společenstvy mezi vinicemi, v S části druhově chudší,nejcennější je část vrcholová a JV s výskytem koniklece, velkokvětého, dále se vyskytují mochna písečná, hvozdík kartouzek, místy šípek, višeň, trnka, Stupeň ekologické stability: 1 Návrh opatření: STG

vybudovat cestu, postupně naorat mez, vysázet protierozní vegetační pás dřevin dle


Mapovatel:

Krejčí 2008




Charakteristika ekotopu a bioty: úzkolisté suché trávníky, lada s xerothermními společenstvy za objektem místního ZD, mnoýství chráněných rostlin a drobného ptactva – stranad, ťuhýk , pěnice aj. Stupeň ekologické stability: 1 Návrh opatření: Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

uchovat lada , zamezit skládkování , občasná pastva n návrh na VKP Mapovatel:

Krejčí 2008


strana 52 z 54

Pořadové číslo: I 31 Název: u hřbitova Geobiocen.typizace: 1AB2




plocha orné půdy mezi polní cestou a hřbitovem.

Stupeň ekologické stability: 1 Návrh opatření: založení suchomilného trávníku se skupinami keřů a stromovou liniovou zelení pro oddělení pohledu o d severu na nově plánovanou výstavbu a občanské vybavení jižně od hřbitova Parcelní číslo: Kategorie ochrany:

Mapovatel:

Krejčí 2008


strana 53 z 54

2.5. PRVKY KES bez mapové přílohy Poř. číslo: KES 01

Název: stráně nad papírnou

Map.list: 33-24-10

SES: 4-5

Charakteristika ekotopu a bioty:. převážně převážně západně orientované, kamenité, balvanité, suťové svahy na levém břehu meandrující Dyje s vystupujícími skalami, tvořícími místy skalní města, četné rozeklané vrcholky skalních věží vystupují z rozsáhlých žulových polí, tvořených zbřidličnatělými žulami dyjského masívu, mozaika převážně přirozených lesních společenstev a xerotermních společenstev lesostepních polanek, včetně společenstev skal a skalních sutí, s výskytem vzácné xerotermní květeny Poř. číslo: KES 02

Název: Nad novou cestou

Map.list: 33-24-05

SES: 3-4

Charakteristika ekotopu a bioty:. skloněná zvlněná plošina na hraně údolí Dyje se západní expozicí, malá lesostepní polanka s výskytem xerotermních druhů rostlin a hmyzu na bývalých pastviných ladech, se vzácnými a chráněnými druhy jako křivatec český, koniklec velkokvětý, lomikámen cibulkatý, kavyl Ivanův, dvojštítek hladký, dále kavyl vláskový, česnek žlutý, kručinka chlupatá, rozrazil klasnatý, ožanka kalamandra, tomka vonná, z keřů jalovec obecný, skalník celokrajný a j. Poř. číslo: KES 03

Název: Podmolí

Map.list: 33-24-05

SES: 3-4

Charakteristika ekotopu a bioty:. zvlněná plošina mírně skloněná k západu nad hranou údolí Dyje, s různověkými borovými nezapojenými porosty, vzniklými zalesněním původních chudých pastvinných lad, s mnoha nepravidelnými polankami s výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin i vzácného hmyzu, spolu s druhy dealpinskými i prealpinskými, včetně druhů zvláště chráněných, jako ko-niklec velkokvětý, vstavač obecný, křivatec český, kavyl Ivanův, dvoj štítek hladký, ze vzácnějších druhů rostlin čilimník řezenský, třešeň křovitá, lnice kručinkolistá, Poř. číslo: KES 04

Název: přítok Dyje

Map.list: 33-24-10

SES: 3-4

Charakteristika ekotopu a bioty:. pravostranný přítok Dyje přirozený, neupravovaný, meandrující potok, protékající úzkým sevřeným údolím se strmými, krátkými, kamenitými svahy s pomístně vystupujícími skalami ze zbřidličnatělých žul, s potenciálními společenstvy zakrslých doubrav, v horní části potoka je prameniště s olšemi a jasany, v podrostu s orsejem jarním, sasankou hajní, pstročkem dvoulistým, potok je lemován v úzké potoční nivě příbřežním společenstvy Poř. číslo: KES 05

Název: Havranické vřesoviště

Map.list: 33-24-10

SES: 3-5

Charakteristika ekotopu a bioty:. unikátní rozsáhlý vřesovištní komplex s výskytem vzácných xerotermních druhů flory a fauny spolu s druhy dealpinskými a prealpinskými, směs acidofilních i bazických druhů rostlin, druhově nesmírně pestrá a bohatá s výskytem mnoha zvláště chráněných druhů jako koniklec velkokvětý, křivatec český, chrpa chlumní, hvězdnice chlumní, dvoj štítek hladký, kavyl Ivanův, vstavač obecný a mnohé další, bohatá populace zvláště chráněné ještěrky zelené, z ptáků se zde vyskytuje dudek chocholatý, bělořit šedý, Poř. číslo: KES 06

Název: Havraníky

Map.list: 34-13-06

SES: 3-4

Charakteristika ekotopu a bioty:. lada Z od Havraníků, J část porostlá především šípkem, slivoní, bezem černým, nejhodnotnější část se nachází v prostoru skalního výchozu s výskytem koniklece velkého, hvozdíku kartouzku, višně křovité apod., okraje interakčního prvku značně eutrofizovány, plocha slouží místy pro organický odpad z vinic, stavební rumiště Poř. číslo: KES 07

Název: U hájku

Map.list: 34-13-06

SES: 1-3

Charakteristika ekotopu a bioty:. lado xerothermními společenstvy mezi vinicemi, v S části druhově chudší, nejcennější je část vrcholová a JV s výskytem koniklece velkokvětého, dále se vyskytují mochna písečná, hvozdík kartouzek, místy šípek, višeň, trnka ,ve východní části interakčního prvku je na rozvodnici situováno polní hnojiště způsobující značnou eutrofizaci okrajů Poř. číslo: KES 08

Název: Skalky

Map.list: 34-13-06

SES: 2-4


strana 54 z 54

Charakteristika ekotopu a bioty:. lokální biocentrum J od Havraníků, stepní lada s výskytem velkého množství xerofytů a xerothermofytů na skalních výchozech s JZ a J expozicí, řada chráněných a ohrožených druhů - koniklec velkokvětý, kavyl vláskovitý, vřes obecný, lomikámen zrnatý, kosatec nízký, křivatec český, růže bedrníkolistá, trávnička obecná apod., teplomilné vegetaci odpovídá i výskyt teplomilných spol. hmyzu se vzácnými a chráněnými druhy - kudlanka nábožná

2.6.

POTŘEBA PLOCHY PRO MÚSES NA ZPF

Pořadové číslo C 01 C 02

Stav prvku

Potřeba ZPF v m2

navržený navržený

Význam v ÚSES LBC LBC

K 01 K 02 K 03 K 03 K 04 K 05 K 06 K 07 K08

navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený

LBK LBK LBK LBK LBK LBK LBK LBK NRBK

10589 9204 5896 18021 18021 15377 15590 8152 9612

I 02 I 07 I 09 I 10 I 14 I 17 I 19 I 20 I 21 I 22 I 23 I 24 I 25 I 26 I 27 I 28 I 29 I 31

navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený navržený

IP IP IP IP IP IP IP IP IP IP IP IP IP IP IP IP IP IP

724 4355 626 852 2511 3859 4229 2479 5246 7499 6246 5631 4109 4811 5968 4888 4909 3824

celkem prvky ÚSES

50840 31329

265 397 m2


PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY K.Ú. HAVRANÍKY samostatná část Odůvodnění územního plánu Havraníky

Recommend Documents