Pitný režim onkologických pacientů

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA

Pitný režim onkologických pacientů DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí práce: doc.

Autor práce:

MUDr. Jan Šimůnek, CSc.

Bc. Iva Cabálková

Obor: Zdravotní vědy Pedagogická specializace: Výživa člověka

Brno, květen 2009

Jméno a příjmení autora: Iva Cabálková

Název diplomové práce: Pitný režim onkologických pacientů

Pracoviště: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Ústav preventivního lékařství

Vedoucí diplomové práce: doc. MUDr. Jan Šimůnek, CSc.

Rok obhajoby diplomové práce: 2009

Souhlasím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných norem.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením doc. MUDr. Jana Šimůnka, CSc. a uvedla jsem v seznamu všechny použité literární a odborné zdroje.

……………..…………… podpis diplomanta

V Brně dne 19. května, 2009

3

Poděkování Ráda bych poděkovala všem, kteří přispěli k úspěšnému dokončení této diplomové práce, zejména vedoucímu doc. MUDr. Janu Šimůnkovi, CSc. za odborné vedení a cenné rady. Dále bych ráda poděkovala všem pracovníkům (sestřičkám a doktorům) na Masarykově onkologickém ústavu v Brně, kteří mi umožnili ve svých odděleních sesbírat dotazníky a umožnili tak realizovat experimentální část diplomové práce. Za velkou podporu během celého studia děkuji touto cestou svojí rodině a všem blízkým. 4

OBSAH SOUHRN _________________________________________________________________ 7 1.

ÚVOD ________________________________________________________________ 8

2.

TEORETICKÁ ČÁST ___________________________________________________ 9 2.1 VŠE O VODĚ______________________________________________________ 9 2.1.1 Voda – životadárná kapalina_____________________________________ 9 2.1.2 Voda v lidském těle ___________________________________________ 9 2.1.2.1 Distribuce vody v organismu ____________________________ 10 2.1.3 Zdroje vody_________________________________________________ 10 2.1.3.1 Podzemní vody _______________________________________ 11 2.1.3.2 Povrchové vody ______________________________________ 12 2.1.4 Pitná voda __________________________________________________ 13 2.1.4.1 Kvalita pitné vody_____________________________________ 14 2.1.4.2 Výroba pitné vody ____________________________________ 14 2.1.5 Voda v potravinách ___________________________________________ 14 2.2 PITNÝ REŽIM A JEHO VÝZNAM PRO ZDRAVÍ _______________________ 17 2.2.1 Příjem a výdej tekutin _________________________________________ 17 2.2.2 Žízeň a mechanismus jejího hašení_______________________________ 18 2.2.3 Nedostatek tekutin a možné komplikace __________________________ 19 2.2.3.1 Dehydratace _________________________________________ 19 2.2.3.2 Intoxikace vodou _____________________________________ 20 2.2.4 Zásady pitného režimu ________________________________________ 21 2.2.4.1 Pitný režim u starších lidí _______________________________ 22 2.2.4.2 Pitný režim u chronických onemocnění ____________________ 22 2.3 NÁDOROVÁ ONEMOCNĚNÍ _______________________________________ 24 2.3.1 Obecná doporučení výživy onkologického pacienta _________________ 24 2.3.1.1 Hlavní zásady výživy onkologických pacientů ______________ 25 2.4 NEJČASTĚJI KONZUMOVANÉ NÁPOJE V ČR A POSOUZENÍ JEJICH VHODNOSTI PRO KONZUMACI ONKOLOGICKÝMI PACIENTY________ 28 2.4.1 Voda ______________________________________________________ 28 2.4.1.1 Balená voda _________________________________________ 33 2.4.1.2 Celková mineralizace __________________________________ 34 2.4.2 Nealkoholické nápoje _________________________________________ 36 2.4.2.1 Džusy, nektary, ovocné a zeleninové nápoje ________________ 36 2.4.3 Čaj ________________________________________________________ 39 2.4.3.1 Čaje pravé ___________________________________________ 39 2.4.3.2 Nepravé čaje _________________________________________ 40 2.4.4 Káva ______________________________________________________ 41 2.4.5 Alkoholické nápoje ___________________________________________ 42

3.

CÍLE STUDIE ________________________________________________________ 43 HYPOTÉZY __________________________________________________________ 43

5

4.

METODIKA __________________________________________________________ 44 4.1 Vyšetřovaný soubor ________________________________________________ 44 4.2 Zpracování dat ____________________________________________________ 48 4.3 Dotazník _________________________________________________________ 48

5.

VÝSLEDKY __________________________________________________________ 49 5.1 Hypotéza 1: Bude rozdíl v množství přijatých tekutin u nemocných a zdravých jedinců___________________________________________________________ 49 5.2 Hypotéza 2: Závisí množství přijatých tekutin v závislosti na pohlaví a vzdělání_ 50 5.3 Hypotéza 3: Nedostatečný pocit žízně povede k neschopnosti dodržet pitný režim51 5.4 Hypotéza 4: Nemocní pacienti jsou lépe informováni a více dodržují pitný režim na rozdíl od zdravých jedinců.___________________________________________ 54

6.

DISKUZE ____________________________________________________________ 61

7.

ZÁVĚR ______________________________________________________________ 65

8.

LITERATURA ________________________________________________________ 66

9.

SEZNAM SYMBOLŮ __________________________________________________ 72 9.1 Seznam použitých zkratek ___________________________________________ 72

10. PŘÍLOHY ____________________________________________________________ 73 10.1 Dotazník pitného režimu onkologických pacientů _________________________ 73 11. SEZNAM TABULEK __________________________________________________ 77 12. SEZNAM GRAFŮ _____________________________________________________ 78

6

SOUHRN Cílem diplomové práce bylo zjistit, jaká je informovanost onkologických pacientů o správném pitném režimu. Dále bylo sledováno, jakým způsobem jsou pacienti v Masarykově onkologickém ústavu informováni o pitném režimu v průběhu nemoci jak v nemocnici, tak i mimo ni. Předkládané dotazníky zohledňovaly věk a pohlaví pacientů a dále, kde tito pacienti nejčastěji získávají informace o správném pitném režimu. Dle výsledků experimentální části diplomové práce bylo zjištěno, že onkologičtí pacienti jsou náležitě informováni o množství a vhodnosti potřebných tekutin, které jsou jedním z důležitých faktorů při úspěšné léčbě nádorových onemocnění. Avšak i přes náležitou informovanost nesplňuje jejich pitný režim doporučených denních dávek. Pacienti nejčastěji uvádějí, že v průběhu léčby nemají pocit žízně, tudíž i přes důslednou kontrolu zdravotním personálem, není u všech pacientů dostatečný pitný režim dodržen.

KLÍČOVÁ SLOVA Pitný režim, voda, dehydratace, nealkoholické nápoje, osmoregulace, rakovina

7

1. ÚVOD Pitný režim je základní součástí výživy v běžném životě každého člověka, avšak bývá často opomíjen. Člověk sice vydrží hladovět 3 měsíce, avšak žízní umírá již po 3 dnech. Proto je vodu nutné tělu dodávat, neboť ztráta tekutin (dehydratace) na úrovni 2 % tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonnosti jak psychické, tak fyzické. V době rozmachu komunikačních médií se zdá, že informovanost veřejnosti ohledně správného pitného režimu by měla být dostatečná. Praxe však ukazuje, že veřejnost není dostatečně seznámena s problematikou pitného režimu a navíc bohužel selhává i péče ze strany odborníků ve zdravotnických zařízeních. A právě problematika správného pitného režimu je o to tíživější u dlouhodobě nemocných jedinců (zejména upoutaných na lůžko), neboť ti mají snížený pocit žízně, což často vede k nedostatečnému příjmu tekutin. V konečném důsledku ovlivňuje pak nedostatek tekutin celkovou připravenost organismu vyrovnat se lépe a rychleji se zákeřnou nemocí. Tyto skutečnosti mě vedly k myšlence se problematikou pitného režimu u onkologických pacientů zabývat. Jsou pacienti upoutaní

na lůžko skutečně dostatečně informovány

o správném pitném režimu? Kdo je informuje a kdo případně hlídá denní příjem tekutin u těchto pacientů? Jaké tekutiny pacienti preferují a proč? Všechny tyto a další otázky budou zodpovězeny v experimentální části diplomové práce.

8

2. TEORETICKÁ ČÁST 2.1

VŠE O VODĚ

2.1.1

Voda – životadárná kapalina Voda je chemická sloučenina vodíku kyslíku a je jednou z nejrozšířenějších sloučenin

v biosféře. Její mimořádné chemicko-fyzikální vlastnosti (hustota, měrná skupenská kapacita, …) jsou důsledkem geometrie její molekuly.Voda spolu se vzduchem resp. atmosférou tvoří základní podmínky pro existenci života na Zemi, neboť všechny formy života, tak jak je známe, závisejí na vodě. Většinu povrchu Země tvoří slaná voda (71%), zbytek (29%) tvoří voda sladká vázaná převážně v ledovcích (69%), dále pak voda podzemní (30%) a nejmenší část tvoří voda povrchová a atmosférická (1%). Kromě naší planety, kde je obsah nejvyšší, byla voda nelezena i na jiných planetách sluneční soustavy a i v mezihvězdném prostoru.

2.1.2

Voda v lidském těle Voda je základní složkou stravy a má v lidském těle nezastupitelnou funkci. Spolu

s bílkovinami, tuky, cukry, vitaminy a minerálními látkami je řazena mezi živiny, tedy látky nezbytně nutné pro normální fungování živých organismů. Díky svým chemicko-fyzikálním vlastnostem se uplatňuje v řadě základních biologických a biochemických dějů. Podílí se na tepelném hospodaření organismů - pomáhá při termoregulaci, dále slouží jako transportní médium (přenos živin, produktů metabolismu, elektrolytů, hormonů, krevních plynů) a působí jako rozpouštědlo tím, že vytváří vhodné disperzní prostředí pro chemické reakce probíhající v organismu. Voda má v organismu také funkci ochranou – chrání míchu a mozek, okolí kloubů, a v těhotenství vytváří ideální podmínky pro růst a vývoj plodu. Všemi těmito funkcemi zajišťuje fyzikálně a chemicky stálé vnitřní prostředí a podílí se tak na udržování homeostázy těla. Voda je prostředkem pro bezpečnou eliminaci toxinů a odpadních látek. Do organismu vstupuje voda současně s potravou a infundovanými roztoky, další voda vzniká uvolněním z vazby na makromolekuly a oxidací živin, tj. sacharidů, proteinů a tuků. Výdej vody z organismu by měl být v rovnováze s příjmem vody ze zevního prostředí zvětšený o metabolickou vodu (37).

9

2.1.2.1 Distribuce vody v organismu Při běžném fungování lidského organismu dochází kontinuálně ke ztrátě vody, kterou je nutné kompenzovat tzv. endogenní vodou vznikající oxidací základních živin (tuků, bílkovin a cukrů). Množství endogenní vody však není dostatečné, a proto je nutné ztráty vody doplňovat tzv. vodou exogenní – tj. vodu obsaženou především v nápojích a potravinách. A právě proto doplňování tekutin, neboli pitný režim je způsob, jak udržet rovnováhu mezi výdejem a příjmem vody. Celkový obsah vody v lidském organismu závisí na mnoha faktorech. Je ovlivněn pohlavím, věkem a dále faktory vnějšího a vnitřního prostředí (okolní teplota, relativní vlhkost vzduchu, proudění vzduchu, celkový zdravotní stav aj.) U žen se obsah vody pohybuje kolem 46−53 %, muži pak mají vyšší obsah vody v těle 55−65 % , což je dáno vyšším obsahem svalové hmoty a nižším zastoupením tuku. Variabilita objemu celkové tělesné vody je způsobena rozdíly ve složení těla. Netuková tělesná hmota obsahuje okolo 73 % vody a tuková hmota kolem 10 %. V důsledku nižšího obsahu vody v těle ženy než u muže, dochází u ženy snadněji k poruchám vodní a minerální rovnováhy. Může se na tom podílet i obvykle menší tělesná hmotnost a tím i relativně větší povrch těla, kterým lidský organismus ztrácí tekutinu odpařováním a pocením (11, 23). Významným faktorem je i věk, neboť se zvyšujícím se věkem klesá obsah vody v těle. V neposlední řadě může být obsah vody v těle ovlivněn nemocí, případně u žen těhotenstvím. Voda se v lidském těle nachází jako intracelulární (ICT) neboli nitrobuněčná tekutina (tvoří 65 % celkové tekutiny) a dále jako extracelulární (ECT) neboli mimobuněčná tekutina (tvoří 35 % celkové tekutiny). ECT zahrnuje intersticiální neboli mezibuněčnou tekutinu, plazmu a transcelulární tekutiny (nitrooční tekutina, pleurální, peritoneální a perikardiální tekutina, mozkomíšní mok, sekrety trávicích šťáv, plodová voda v těhotenství…) (49, 62).

2.1.3

Zdroje vody Podle výskytu se zdroje vody dělí na vody podzemní a vody povrchové, které jsou součástí

hydrosféry. Povrchové a podzemní vody jsou jedním ze základních surovinových zdrojů, tvoří důležitou složku přírodního prostředí a slouží k zabezpečování hospodářských a ostatních celospolečenských potřeb. Ochranou vod, jejich odběrem, zabezpečením rovnováhy mezi potřebou a kapacitou zdroje, ochranou před povodněmi a péčí o její čistotu a hospodárné využití se zabývá Rámcová směrnice 2000/60/ES v oblasti vodní politiky (59).

10

2.1.3.1 Podzemní vody Chemické složení podzemních vod je výsledkem vzájemného působení půdního a horninového prostředí, vodních srážek, povrchové vody a podzemní atmosféry (8). Při formování složení podzemních vod se uplatňuje přímé rozpouštění chemických sloučenin, včetně oxidu uhličitého, výměna iontů a chemická či biochemická oxidace nebo redukce. Vysoké tlaky v podloží zvyšují i rozpustnost plynů. Podzemní voda tvoří okolo 20 % světových zásob sladké vody, využívá se často jako zdroj vody (51). Odlišnost podzemních vod od vod povrchových se promítá vyššími koncentracemi oxidu uhličitého a uhličitanů. Oxid uhličitý je v podzemních vodách původu jak biogenního (vzniká z biologického

rozpadu

fosilních

organických

látek)

a

tak

hlubinného

(vzniká

z chemického rozkladu uhličitanových minerálů – vápence, dolomitu, sideritu a dalších). Vysoké koncentrace volného oxidu uhličitého mohou zapříčinit zvýšenou agresivitu vody na ocelové potrubí a stavební materiály. Dochází k „zaželezování“ vody – uvolňování železnatých iontů. V takových případech je nezbytné odkyselování vody. Naopak koncentrace rozpuštěného kyslíku bývá v podzemních vodách velmi nízká (77).

Dělení podzemní vody podle obsahu minerálních látek: a) podzemní vody prosté (obsah rozpuštěných látek je menší než 1g.dm-3 ) b) podzemní vody minerální (s větším obsahem rozpuštěných látek než 1g.dm-3)

Klasifikace minerálních vod na základě: a)

obsahu rozpuštěných plynů (uhličité, sulfanové…)

b) tzv. celkové mineralizace (vody slabě, středně a silně mineralizované) c)

převažujících kationů či anionů (jodidové a bromidové, železnaté a síranové, fluoridové…)

d) fyziologicky významných látek (jodidové, železnaté, arsenové…) e)

radioaktivity (radonové či radioaktivní)

f)

teploty při vývěru (termální s teplotou vyšší než 25°C a hypertermální s teplotou od 40 do 50 °C a vyšší)

g) osmotického tlaku (hypotonické, isotonické a hypertonické)

V poměrném zastoupení aniontů a kationtů v podzemních vodách dominuje jako kationt nejčastěji vápník, následovaný sodíkem a hořčíkem a dominujícími anionty bývají nejčastěji

11

hydrogenuhličitany, méně často sírany. Významnou součástí podzemních vod z mělkých vrtů, které nejsou dostatečně chráněny před antropogenním znečištěním jsou dusičnany. Co se týče koncentrace kationtů kovů, především železa a manganu, bývá v podzemních vodách obecně větší než ve vodách povrchových. Obsah mikroorganismů a nerozpuštěných látek je velmi nízký a v některých případech až zanedbatelný. U podzemních vod je zapotřebí v některých lokalitách počítat s vyšší koncentrací radioaktivních látek, především radonu (77).

2.1.3.2 Povrchové vody Na rozdíl od podzemních vod mají vody povrchové v průběhu roku proměnlivou teplotu, větší obsah kyslíku (pokud se ale nejedná o silně znečištěné vody), nižší obsah solí, zvýšený obsah organických látek (s ohledem na původ vody) a nízkou koncentraci oxidu uhličitého. Ve srovnání s podzemní vodou nalezneme ve vodě povrchové více mikroorganismů s rozmanitějším druhovým zastoupením(8, 77).

Dělení povrchové vody: a) tekoucí (řeky, potoky) b) stojaté (jezera, plesa, přehrady, vodní nádrže)

Jakost povrchových vod ovlivňuje řada chemických, fyzikálních a také mikrobiologických pochodů. Významným procesem, ovlivňujícím jakost povrchových vod je přirozené přírodní usazování suspendovaných částic, které se uvolňují ze dna toku nebo se do vody dostávají splachem (při větších průtocích). Zároveň na usazujících se částicích probíhá adsorpce organických látek a iontů. Postupný aerobní rozklad organických látek způsobují přítomné mikroorganismy (77).

Klasifikace povrchové vody: Hodnocení jakosti vody bývá každoročně uskutečňováno podle normy ČSN 75 7221 „Klasifikace jakosti povrchových vod“. Předmětem normy je jednotné určení třídy jakosti tekoucích povrchových vod, tedy klasifikace, která slouží k porovnání jakosti na různých místech a v různém čase. Povrchové vody se zařazují podle kvality do 5 tříd (14). Klasifikace vychází z hodnocení tzv. závazných ukazatelů jakosti vody, tedy ukazatelů kyslíkového režimu (množství rozpuštěného kyslíku), základních chemických a fyzikálních ukazatelů (pH, rozpuštěné látky, nerozpuštěné látky, vodivost, obsah dusíku a fosforu), doplňujících ukazatelů (obsah vápníku, hořčíku, chloridů, síranů, anionaktivních tenzorů, ropných látek, 12

organicky vázaného chloru), obsahu těžkých kovů (olova, kadmia, rtuti a arsenu), biologických a mikrobiologických ukazatelů (zejména koliformních bakterií) a ukazatelů radioaktivity (77).

Tab.1 Definice tříd jakosti povrchových vod podle ČSN 75 7221 Číslo třídy

Klasifikace

I.

Velmi čistá voda

II.

Čistá voda

III.

Znečištěná voda

IV.

Silně znečištěná voda

V.

Velmi silně znečištěná voda

Velmi čistá voda je vhodná pro všechna užití, především pro vodárenské účely jako pitná voda a pro potravinářský průmysl. Oproti tomu velmi znečištěnou vodu lze použít pouze pro zásobování některých průmyslových provozů nebo vůbec (14).

2.1.4

Pitná voda V České republice jsou hlavním zdrojem pro výrobu pitné vody především vody povrchové

(tvoří 80 % veškeré vyrobené vody) a zbytek vody podzemní. Přírodní voda není nikdy chemicky čistá a formou nápojů se denně do těla dostávají desítky nejrůznějších látek, proto i kvalita tekutin hraje důležitou roli (77). V povrchových i podzemních vodách můžeme stále častěji objevit látky, které již při malých koncentracích způsobují nepoužitelnost daného zdroje pro pitné účely. Mezi tyto látky se například řadí pesticidy, tenzidy, ropné produkty, fenoly, specifické organické látky, těžké kovy, radioaktivní látky, kancerogenní aromatické sloučeniny a podobně. V důsledku intenzifikace zemědělské výroby vzrůstá i obsah dusíkatých složek a fosforečnanů, které jsou příčinou eutrofizace povrchových vod a podstatného zhoršení její jakosti. Do těla tak mohou přijít látky prospěšné i látky zdraví škodlivé. Množství žádoucích i nežádoucích látek v pitné vodě je upraveno právním předpisem kvality vody (126).

13

2.1.4.1 Kvalita pitné vody Do konce roku 2000 byla kvalita pitné vody hodnocena podle ČSN 75 7111 „Pitná voda“ Rozsahem vyjmenovaných ukazatelů odpovídala potřebám své doby. Poté byla postupně nahrazena vyhláškami 376/2000 Sb. a 252/2004 Sb., od 1.6. 2005 novelizována vyhláškou 187/2005 Sb. Ministerstva zdravotnictví ČR, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu a rozsah a četnost její kontroly. Citovaná vyhláška nabyla účinnosti dnem 1.1. 2001 a zároveň uvádí některé výjimky,

které obsahuje i navazující

vyhláška č. 252/2004

Sb.,

a to

limitu

3

µg.l-1

pro 1,2-dichlorethan, který nabude účinnosti dnem 1.1. 2010, a limitu 0,01 mg.l-1 pro ukazatel olovo, s účinností dnem 1.1. 2015 (10, 79, 81). Ujednání vyhlášky vycházejí ze směrnice Rady Evropské unie 98/83/EC ze 3.listopadu 1998 a navazující na zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ve znění zákona 274/2003 Sb., kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví, kde je již termín „pitná voda“ zaměněn za přesnější termín „voda určená pro lidskou spotřebu“. Je vhodné uvést, že byla rozšířena o doplňující ukazatele, které mají zásadní význam pro české vodárenství. Ukazatele radioaktivity vody uvádí vyhláška č. 307/2002 Sb. (80). Na rozdíl od ČSN 75 7111 zahrnují současné vyhlášky v platném znění další mikrobiologické ukazatele. Jedním z nich je Clostridium perfringens, které se uvádí jako indikátor případného výskytu kryptosporidií (Cryptosporidium parvum) (81).

2.1.4.2 Výroba pitné vody Výroba pitné vody se uskutečňuje různými technologickými postupy podle druhu a kvality vodního zdroje. Některé zdroje vody přímo vyhovují požadavkům pitné vody (ČSN 75 7111), jiné zdroje vyžadují pouze desinfekci nebo odkyselení provzdušněním (odstranění oxidu uhličitého a kyslíku). Většina zdrojů však vyžaduje mnohem složitější úpravu vody, např. číření, zvýšení koncentrace vápenatých a hydrogenuhličitanových iontů (tzv. měkké vody), snížení koncentrace železnatých a manganatých iontů (tzv. odželezování a odmanganování), odstranění amonných iontů a těžkých kovů či radioaktivních látek (radonu a radionuklidů). Existují i vodní zdroje, které jsou zcela nevhodné k úpravě na pitnou vodu (14, 124).

2.1.5

Voda v potravinách Obsah vody v potravinách je výrazně proměnlivý a souvisí s chemickým složením

potravinářských surovin, se způsobem jejich zpracování na konečné produkty a s jejich 14

skladováním. Voda tvoří nejčastěji 50 – 90 % hmotnosti surovin rostlinného a živočišného původu a tedy i příslušných potravin, zbytek se nazývá sušina. Podle obsahu vody se potraviny rozdělují na potraviny: a) s vysokým obsahem vody, b) se středním obsahem vody a dále c) s nízkým obsahem vody (77).

Tab.2 Obsah vody v některých potravinách (77) Potravina

Obsah vody v %

Pivo Zelenina Ovoce a džusy Mléko kravské Brambory Maso rybí Vejce Maso kuřecí Maso hovězí Maso vepřové Sýry Chléb Med, sirupy Máslo, margaríny Obiloviny Luštěniny Těstoviny Ořechy Olej, sádlo Cukr (sacharosa)

90 - 96 60 - 93 81 - 94 88 - 91 75 - 80 65 - 81 74 63 - 77 35 - 73 30 - 72 30 - 78 35 - 45 20 - 40 15 - 18 11 až 14 10 až 12 9 až 12 3 až 6 0 - 0,5 0 - 0,5

Aktivita vody zásadně ovlivňuje charakteristické organoleptické vlastnosti potravin (texturu, vůni, barvu, chuť) a také jejich údržnost, odolnost vůči mikrobiálnímu znečištění, enzymové a neenzymové reakce, ke kterým dochází během zpracování a skladování (77). Nejvyšší obsah vody až 90 % se nachází v ovoci a zelenině. Poměrně nízký obsah mají banány (kolem 76 %), u hrušek se zvyšuje na 83 %, u jablek dosahuje 86 %. Broskve obsahují kolem 89 % a jahody 90 % vody. Pomeranče a citrony zpravidla obsahují 86 – 87 %. Obsah vody v sušeném ovoci se pohybuje okolo 12 – 25 %. Co se týče zeleniny, některé druhy obsahují i přes

15

90 % vody, jako například čerstvá kořenová zelenina (mrkev a petržel), zelí (92 % vody), hlávkový salát a rajčata dokonce 95 % vody. Obsah vody v obilovinách se většinou pohybuje okolo 35 – 45 %. U masa a živočišných potravin závisí množství vody na živočišném druhu a na obsahu tuku. Čím vyšší je obsah tuku, tím méně vody potravina obsahuje. Nejvíce vody obsahuje obecně rybí maso (65 – 81 %), oproti tomu nejméně vody má syrové vepřové sádlo (13 %). Obsah vody ve vejcích je konstantní kolem 74 %, v másle a margarínech se pohybuje okolo 16 % a v pomazánkových máslech a výrobcích se sníženým obsahem tuku je průměrně 50 % vody (77,83).

16

2.2

PITNÝ REŽIM A JEHO VÝZNAM PRO ZDRAVÍ Pitný režim je důležitý v každodenním životě a je nezbytný pro zdravé fungování

organismu. Dostatek tekutin je základní podmínkou plné funkce všech tělesných orgánů, zajišťuje nejen látkovou výměnu a dobrou funkci ledvin, ale umožňuje také plnou výkonnost tělesných i duševních funkcí a v neposlední řadě podporuje normální vzhled pokožky (37). Voda napomáhá lepšímu vstřebávání potravy, dostatečný příjem tekutin stimuluje vylučování trávících šťáv, zlepšuje prokrvení trávícího traktu a schopnost přijímat potravu (49).

2.2.1

Příjem a výdej tekutin Potřeba tekutin je přísně individuální záležitost, která záleží na mnoha vnějších

i vnitřních faktorech – např. na tělesné hmotnosti, věku a pohlaví, složení a množství stravy (obsah vody, soli, bílkovin a kalorií), tělesné aktivitě, teplotě a vlhkosti prostředí včetně proudění vzduchu, druhu oblečení a teplotě těla, aktuálním zdravotním stavu, zavodnění organismu atd. Základní denní potřeba tekutin se v běžných podmínkách bez nadměrné tělesné aktivity pohybuje kolem 1500 ml, při práci v horkých provozech potřeba samozřejmě stoupá. Hlavním zdrojem tekutin je voda formou nápojů (1500 − 2000 ml), dále pak voda přijatá v tuhé potravě (ovoce a zelenina obsahuje až 90 % vody) a metabolická voda (uvolněná v těle při oxidaci živin) (37,40, 49, 55). Normální výměna vody v lidském organismu znamená, že přísun a výdej jsou v rovnováze. Výdej vody se děje především ledvinami, které vylučují odpadní produkty metabolismu a přebytek iontů (močovinu, H+ , Na+ , Cl- , Ca2+, PO4 3-). Ledvinami se ztrácí v průměru 1400 ml. Dále se z těla ztrácí voda kožním povrchem – perspirací (300 ml), vydechovaným vzduchem (500 ml) a stolicí se ztrácí kolem 100 ml vody (3, 62). V průběhu trávení se do lumenu trávicího traktu uvolňuje až 7 000 ml tekutin, tato tekutina se během trávení opět vstřebává a dochází tak ke ztrátě 200 ml vody formou stolice. Pokud dojde k poškození zpětného vstřebávání tekutin, následkem mohou být velké ztráty tekutin. Podobně i v ledvinových glomerulech se v průběhu dne profiltruje až 180 l tekutin, ale z těla se vyloučí pouze cca 1500 ml. Stejně tak při narušení renálního systému může docházet velkým ztrátám vody a porušení osmotické rovnováhy organismu (28, 49).

17

Tab. 3 Průměrná vodní bilance (28, 49)

Příjem vody (ml/den) Nápoje

1000 – 1500

Ledviny

1400

Metabolismus Voda v potravě

300 500 – 1000

GIT Respirace Kůže

100 500 300

Celkem 2.2.2

Výdej vody (ml/den)

2300 ml

2300 ml

Žízeň a mechanismus jejího hašení Zdravý organismus je pravidelně informován o potřebě vody pocitem žízně. K pocitu

žízně dochází, pokud primární regulace příjmu tekutin není dostatečná k udržení homeostázy. Fyziologicky je tedy žízeň spojená s regulací intracelulárního (ICT) nebo extracelulárního (ECT) prostředí (28, 70). Potřeba vody je řízena centrálním nervovým systémem z hypothalamu, odkud vedou osmoreceptory, které trvale monitorují osmotický tlak tělních tekutin. V hypotalamu je lokalizováno centrum žízně a osmoregulační centrum, které ovlivňuje produkci antidiuretického hormonu z hypofýzy. Tento hormon je vyplavován jako odpověď na informaci z tlakových receptorů v srdci a osmoreceptorů v mozku. Produkce antidiuretického hormonu se zvyšuje při sníženém krevním tlaku a zvýšené osmolalitě (6, 27, 37). Již při změně osmolality o 2 % dojde k produkci hormonu. Osmotický práh pro začátek sekrece se pohybuje kolem 282 mmol/kg. Antidiuretický hormon působí v oblasti distálního tubulu a sběrných kanálcích ledvin, kde zvyšuje zpětné vstřebávání vody. Signalizace z receptorů centra pro žízeň v hypotalamu rovněž aktivuje pocit žízně a vyvolává tak další příjem tekutin. Aldosteron, hormon kůry nadledvin, je aktivován renin-angiotenzin-aldosteronovým systémem. Zvýšeně se vyplavuje v závislosti na sníženém průtoku krve ledvinou, na zvýšené koncentraci sodíku ve filtrátu a na signalizaci ze sympatického nervového centra. Aldosteron vyvolává zpětnou resorpci sodíku v distálním tubulu a sběracím kanálku ledvin (6, 27, 49). Mezi nejvýznamnější natriuretické faktory neboli hormony zvyšující vylučování vody z organismu patří atriální natriuretický faktor (ANF), který je secernován buňkami srdečních předsíní jako odpověď na jejich rozepnutí vyšším objemem krve. Tento hormon zvyšuje filtraci a zabraňuje resorpci sodíku, čímž způsobuje ztrátu sodíku a vody a tím snižuje cirkulující objem plazmy (6, 27).

18

Pocit žízně by pro člověka neměl být ukazatelem nutnosti přijmout tekutiny, jelikož není časnou známkou potřeby vody. Žízeň se objevuje až v okamžiku 1−2% dehydratace. Obecně se pocit žízně snižuje se zvyšujícím se věkem, naopak zvýšený pocit žízně může být příznakem některého onemocnění (např. diabetes mellitus) (39).

2.2.3

Nedostatek tekutin a možné komplikace

2.2.3.1 Dehydratace Dehydratace

neboli

nedostatek

vody

v organismu

způsobuje

problémy

akutní

i chronické povahy. Jedná se o stav, kdy dochází ke snížení celkového množství tělesné vody, zatímco množství Na+ v těle je přibližně v normě (nepřítomnost změn v obsahu Na+). K dehydrataci nejčastěji dochází při nedostatečném příjmu tekutin, ale může se objevit i při onemocnění diabetes insipidus (potlačená sekrece antidiuretického hormonu). Při dehydrataci je zvýšena osmolalita ECT a dochází k poklesu krevního tlaku, což vede ke zvýšení pocitu žízně. Příjem tekutin obvykle dokáže vyrovnat i dosti značné ztráty tekutin. Vlivem hypertonického stavu plazmy, přechází voda z ICT do plazmy, tím dochází k svrašťování buněk, které může postihovat i mozek. Projev dehydratace tak zahrnuje slabost, malátnost, zvýšenou dráždivost, záchvaty křečí, koma až smrt (27).

Dělení dehydratace:


Hypertonická

dehydratace

je

stav,

kdy

se

snižuje

množství

extracelulární

i intracelulární tekutiny v těle. 

PROJEVY:

žízeň, snížení hmotnosti, apatie, neklid, halucinace,poruchy vědomí,

zvýšená teplota, křeče..šok


Izotonická dehydratace je stav, kdy se mění pouze množství extracelulární tekutiny.

 PROJEVY: únava, apatie, vědomí až bezvědomí, zvýšená akce srdeční, pokles krevního tlaku, rozvoj šoku.


Hypotonická dehydratace je stav, kdy se snižuje množství extracelulární tekutiny a zvětšuje množství intracelulární.



PROJEVY: pokles tlaku, studená namodralá kůže, nebezpečí rozvoje šoku.

19

Ztráty tekutin se uskutečňují především potem, močí a stolicí, kdy dochází současně ke ztrátě minerálních látek. Také dýcháním přicházíme o množství tekutin. Pocením můžeme ztratit velké

množství

tekutin.

Množství

vyloučeného

potu

může

představovat

i několik litrů během vytrvalostního výkonu a je dosti individuální. Množství potu závisí na trénovanosti, trénovaný vyprodukuje více potu (1l potu: chlorid sodný: 2 − 3 g, draslík: 170 mg, hořčík: 20 mg, vit. C) (19). Akutními příznaky mírné dehydratace jsou žízeň, bolesti hlavy, únava a malátnost, ztráta chuti k jídlu, pocit pálení v žaludku, pokles fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace. Ukazatelem stavu hydratace mohou být i svalové křeče, které ji často doprovázejí. Ztráta tekutin na úrovni 2 % tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonu. Při 5 % dehydrataci již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok. Kritickou hranicí je ztráta tekutin odpovídající 10 – 12 % tělesné hmotnosti, při níž hrozí kolaps organismu. Ztráty tekutin jsou spojeny se ztrátami solí, zejména sodíku, draslíku, chloridů, vápníku, hořčíku a železa (39). Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani neregistrujeme, pak může mít za následek i vážné zdravotní poruchy. Vedle opakované bolesti hlavy nebo zácpy může docházet k poruchám funkce ledvin a vzniku ledvinových a močových kamenů. Následkem dehydratace se také zvyšuje riziko vzniku infekce močových cest, akutní apendicitis, premaligních adenomů, kolorektálního karcinomu, karcinomu močového měchýře a kardiovaskulárních chorob. Předpokládá se, že i řada jiných tzv. civilizačních chorob je důsledkem nesprávné životosprávy včetně nedostatku tekutin, resp. že některé civilizační choroby jsou buď prvním příznakem nebo následkem trvalé mírné dehydratace (29, 37).

2.2.3.2 Intoxikace vodou Intoxikace vodou neboli příjem nadměrného množství vody může poškodit tělo a způsobit hyponatrémii. Jedná se o stav, kdy dochází k vzestupu celkové tělesné vody za nepřítomnosti změn v celkovém obsahu Na+ v těle. Ke stavu intoxikace vodou může v ojedinělých případech dojít v důsledku nadměrného příjmu tekutin, pokud nejsou ledviny schopné zvýšit diurézu a zbavit se tak nadměrného objemu tekutin. Intoxikace vodou se vyskytuje pouze u osob se sníženou schopností ledvin vodu vyloučit, většinou tento stav bývá způsoben nadměrnou sekrecí antidiuretického hormonu. Hypotonické prostředí plazmy způsobuje přechod tekutiny do buněk a otok mozku. Otok mozku pak vyvolává bolest hlavy, nauzeu, zvracení, nevolnost, letargii až křeč a koma. Intoxikace vodou se nejčastěji objevuje u osob duševně nemocných a u dětí krmených dětskými formulemi, které jsou velmi ředěné (27, 83).

20

Tab.4 Stanovení stavu hydratace (28, 49)

Klinické známky

Deficit intravazální tekutiny %

Suché sliznice a podpaží

5

Snížený kožní turgor

5–10

Ortostáza: pokles krevního tlaku

2.2.4

10

Tachykardie

10–15

Tachykardie a ortostatická hypotenze Pokles srdečního výdeje, hypotenze v leže

10–20 >20

Zásady pitného režimu Každý člověk má svoji optimální potřebu tekutin, která souvisí s jeho tělesnou hmotností

a věkem. Například u 70 kg člověka je potřeba tekutin 1,5 až 2 litry, což odpovídá 30 − 35 ml/kg, oproti tomu potřeba tekutin u dítěte je okolo 100 ml/kg (55). . Obecné zásady příjmu tekutin:


Dostatečný a rovnoměrný příjem tekutin během celého dne, vyhýbat se jednorázovému pití (více jak 0,5 l tekutin najednou způsobuje naředění krve a vyplavování minerálních látek).




Výběr vhodných a omezení nevhodných nápojů.




Množství přijatého nápoje za hodinu – člověk by měl přijímat za hodinu maximálně 600 až 800 ml, důležité je pít, ikdyž není žízeň.




Teplota nápoje – podávaný nápoj by měl mít v létě teplotu kolem 16°C a v zimě 20 až 25°C, příliš chladné nebo naopak horké nápoje způsobují překrvení ústní dutiny, hltanu, sliznice jícnu i žaludku a po jejich požití dojde k podráždění trávícího traktu, pokud je nápoj přechlazený (kolem 0°C), žízeň nezažene.




Chuťové vlastnosti nápoje.




Obsah cukrů v nápoji – měl by být v omezeném množství, pouze při tělesné zátěži a v chladu je povoleno množství cukru v nápoji 15 – 20 %.




Obsah minerálních látek – doporučená denní dávka minerálních látek při každodenní konzumaci určitého nápoje je do 0,5 g/l.




Obsah vitaminů – není důležitý, pokud se přijímá pestrá strava bohatá na vitaminy.

21

Množství tekutin je nutné zvýšit při zvracení, průjmech, vysoké horečce, při nadměrné fyzické aktivitě a při redukčních dietách (44).

2.2.4.1 Pitný režim u starších lidí Věkem se mění metabolismus vody, dochází ke snížení schopnosti ledvin koncentrovat moč, snižuje se aktivita reninu a sekrece aldosteronu. U starších osob dochází k poklesu beztukové hmoty, která obsahuje 73 % vody. Pokles je způsoben úbytkem svalové hmoty, celkové tělesné vody a kostní hmoty. Důležitým faktorem pro příjem tekutin je pocit žízně, který se s věkem snižuje. Pokud nedochází k vyrovnávání ztrát tekutin a minerálních látek dochází v organismu k tzv. dehydrataci. Příznakem nedostatku tekutin je vedle pocitu žízně také sucho v

ústech,

oschlé

rty

a

jazyk,

malé

množství

tmavě

žluté

moči,

tendence

k zácpě, škytavka při jídle, tlak v okolí žaludku nebo suchá pokožka. Naopak příznaky nadbytku tekutin jsou: časté močení (zvláště v noci), klidové pocení v normálních teplotních podmínkách, vlhké ruce či nohy, bolestivost bodu vzadu uprostřed lýtka (při stisku prstem). Ikdyž se nedostatek tekutin pojí s více riziky, je nutné říci, že ani jejich stálý nadbytek, tedy pití výrazně vyššího množství tekutin než tělo potřebuje, není pro organismus zdravý. Dochází tím k přetěžování ledvin a srdce, což může postupně vést k oslabování až selhávání jejich funkcí. Doporučený denní příjem tekutin u starších lidí by se měl pohybovat mezi 1500 – 1700 ml/den, v letních měsících a při fyzické aktivitě je dávku nutno zvýšit. Správné hospodaření s vodou, minerálními látkami, vitamíny a s energií je proto prvním předpokladem zdraví a výkonnosti člověka (7,55).

2.2.4.2 Pitný režim u chronických onemocnění Chronická onemocnění jsou většinou ovlivněna multifaktoriálně a jedním z nejrizikovějších faktorů, který k nim přispívá je životní styl a dopad životního prostředí na každého člověka. Co se týče množství, řadí se voda mezi nejdůležitější živinu, a v současné době existují důkazy, že právě mírná dehydratace stojí v popředí mnoha onemocnění. Nedostatečný příjem tekutin souvisí se vznikem následujících onemocnění:
Hypertenze – nedostatečný příjem tekutin u diabetiků se podílí na zvýšení krevního tlaku (snížený průtok moči a exkrece sodíku zvyšuje krevní tlak).

22


Kardiovaskulární onemocnění – dostatečné množství tekutin působí preventivně na snížení KVO.
Infekce močového traktu – spojovány s nízkým příjmem tekutin.
Urolitiáza – nedostatek tekutin spolu s vysokým příjmem soli se podílí na vzniku močových kamenů.
Rakovina žlučníku a tlustého střeva – některé studie potvrzují, že konzumace minerální vody

působí

preventivně

proti

vzniku

( 39, 48).

23

rakoviny

žlučníku

a

tlustého

střeva

2.3

NÁDOROVÁ ONEMOCNĚNÍ Většina onemocnění, které trápí naše obyvatelstvo a jsou často příčinou úmrtí, jsou úzce

spjata s výživou. U nádorových onemocnění trávící či urogenitální soustavy je nezdravá výživa, obezita a kouření naprosto jasnými viníky vzniku těchto chorob. Na nádorová onemocnění umírá každý čtvrtý člověk (17). České republice počet onkologických onemocnění trvale roste. Ročně rakovinu dostane zhruba 70 tisíc lidí. V onemocněních rakovinou tlustého střeva a konečníku patří ČR smutné světové prvenství v přepočtu na počet obyvatel, ročně onemocní více než 8 000 lidí a 6 000 na ně zemře. Počet onemocnění rakovinou prsu za posledních 30 let vzrostl o 120 procent, a to je nejvíc ze všech druhů rakoviny. Ročně je evidováno 33 tisíc případů pracovní neschopnosti způsobené onemocněním rakovinou. Karcinomy prsu u žen vykazují vzestupný trend v jejich incidenci a rovněž vysokou mortalitu (86). Celosvětově nejčastějším nádorem je karcinom plic, jehož výskyt se díky kouření posunuje do nižších věkových skupin. V roce 2000 se na výskytu nových nádorových onemocněních ve světě podílel 12,5 %. Dalším v pořadí co do častosti je karcinom prsu 10,1 % a místo třetí celosvětově zaujímá karcinom žaludku s 9,8 %. Na místě čtvrtém se z hlediska častosti umístil kolorektální karcinom s 9,5 %. Následují karcinomy jater a děložního čípku (20). Výskyt jednotlivých typů nádorů silně souvisí s životním prostředím a životními podmínkami, což dokládají velké rozdíly ve výskytu nádorů mezi zeměmi a mezi různě žijícími populačními

skupinami.

Například

v Japonsku

se

vyskytuje

rakovina

žaludku

5x častěji než v USA a naopak rakovina prostaty se vyskytuje dokonce 10x častěji v USA oproti Japonsku. Dále dochází ke změnám incidence nádorů u migrujících skupin. Lidé, kteří se přestěhovali

do

jiného

státu,

ztrácejí

úroveň

incidence

nádorů

své

mateřské

země

a nabývají incidenci obvyklou v zemi hostitelské. Mimo to se incidence nádorů mění v čase. Ve vyspělých zemích prudce narůstá incidence karcinomu plic, v mnoha zemích též vzrůstá incidence

kolorektálního

karcinomu.

naopak

S poklesem

výskytu

karcinomu

žaludku

a děložního čípku se setkáme v Evropě a Severní Americe (34).

2.3.1

Obecná doporučení výživy onkologického pacienta Onkologicky nemocní tvoří dnes nemalé procento naší populace, přičemž výživa se stala

nedílnou součástí komplexní péče o tyto nemocné. Výživa onkologicky nemocného pacienta se řídí obecným principem dostatečného přívodu proteinů, sacharidů i lipidů v závislosti na individuální 24

snášenlivosti. Opakovaně bylo výzkumy potvrzeno, že nádor a jeho růst nemůže být zastaven omezeným příjmem výživy. Nádor si potřebné substráty naopak zajistí na úkor ostatních tkání a orgánů. Tyto děje mohou vést k rychlému rozvoji malnutrice až kachexie (82).

2.3.1.1 Hlavní zásady výživy onkologických pacientů
Zabránit ztrátám hmotnosti a rozvoje malnutrice organismu, zajistit potřebné substráty včetně minerálních látek, stopových prvků a vitaminů.
Snažit se o optimální energetický příjem potravy, který nepřekračuje hodnotu 30 – 45 kcal/kg/den.
Zajistit optimální příjem proteinů v dávce 1,5 – 2 g/kg/den.
Dodržovat pitný režim, nedostatečný příjem tekutin zvyšuje koncentraci chemoterapeutika v séru, nedostatečná hydratace prodlužuje dobu eliminace cytostatik z organismu.

Další doporučení:
Respektovat individuální kolísání intenzity obtíží nemocného v průběhu dne, tedy využít k příjmu výživově nejhodnotnějších částí stravy tu část dne, kdy se nemocný cítí nejlépe.
Nemocný může jíst, kdykoliv pocítí chuť k jídlu.
Jíst po malých porcích 6 – 8x denně.
Respektovat přání nemocného týkající se chuťové oblíbenosti a způsobu stravování.
Omezit kontakt nemocného s příliš intenzivními pachy jídla při jeho přípravě i servírování.
Podávat chlazené potraviny a nápoje, které mohou být pacientem lépe přijímány.
Nepodávat pacientova oblíbená jídla v době léčby cytostatiky a ozařování, ani v době zhoršení nevolnosti, aby nedošlo ke vzniku averze k těmto jídlům.
Nepít při jídle; jíst v klidu, pomalu, v sedě, v příjemném prostředí, nejlépe v kruhu svých příbuzných nebo známých.
Udržovat pravidelnou fyzickou aktivitu, samozřejmě přiměřenou stavu nemocného.
Spolupráce nemocného s dietní sestrou nebo dietologem a lékařem. Při úpravě diety je důležitá také biologická hodnota potravy, která je zabezpečena především její pestrostí. Doporučná dieta by měla obsahovat dostatek potravin z uvedených skupin (bílkovinná jídla – maso, drůbež, ryby, vejce, luštěniny; ovoce a zelenina, obiloviny, mléko a mléčné výrobky).

25

Dlouhodobý dostatečný příjem stravy a pokud možno bez větších větších výpadků je nutný ke zlepšení stavu výživy (71, 82). Při nádorovém onemocnění není porucha výživy jeho nezbytnou součástí, ale včasnou úpravou výživy jí lze u většiny nemocných zabránit nebo alespoň zmírnit (82).

2.3.1.1.1

Nejčastější komplikace příjmu potravy u onkologických pacientů

Onkologické onemocnění samo o sobě může být zdrojem řady komplikací spojených s příjmem potravy. Samotná léčba již tuto změněnou výchozí podmínku významně zhoršuje.

Změna chuti Ztráta chuti k jídlu je velmi častým problémem pacientů s nádorovým onemocněním. Snížený příjem jídla vede k nedostatečné výživě spojené s úbytkem váhy a celkovou slabostí. Změnu chuti se snažíme ovlivnit zařazením méně obvyklých koření do jídelníčku (oregano, tymián), zařazujeme stravu bohatou na proteiny a volíme chlazené koktejly, ovoce a zmrzlinu (1, 68).

Pocit sucha v ústech Sucho v ústech zlepšíme podáváním žvýkaček či tvrdých bonbónů, vyhýbáme se podávání suché stravy a ústa pravidelně vyplachujeme minerálkou a ústní vodou. Nestačí-li tyto postupy, přidává se medikace zvyšující sekreci slinných žláz (1).

Bolest v ústech a při polykání V průběhu celého dne volíme menší porce, preferujeme chlazené jídlo (zmrzlinu s ovocem, jogurty, omeletu se zavařeninou, chlazené koktejly), jinak vlažné kaše a polévky. Snažíme se vyhýbat příjmu horké stravy, citrusových plodů i ovocných šťáv (1).

Nauzea a zvracení Velmi často se u onkologických pacientů vyskytuje nauzea a zvracení , které může být náhlé či déle trvající. U pacientů tedy volíme pomalý příjem chlazeného jídla a nejlépe slámkou (68). V dnešní době jsou k dispozici velmi účinné léky, kterými dokážeme těmto potížím předcházet nebo je odstranit či výrazně zmírnit. U dlouhotrvající nauzey se volí antiemetika (30 minut před jídlem) a preferuje se pomalý příjem tuhé a lehce stravitelné stravy.Vynechává se koření a výrazně okořeněná jídla. Po jídle se doporučuje poloha v polosedě, není vhodné ihned po

26

jídle ulehnout. Tekutiny se podávají zásadně po jídle, po malých doušcích, vychlazené a bez bublin. Doporučuje se měnit prostředí, místo a čas, kde pacient jí a pro zvýšení apetitu se může podat sklenička vína, piva nebo destilátu (pozor na kombinaci alkoholu s léky) (1).

Zácpa Mezi další komplikace se řadí chronická zácpa, na které se může podílet celá řada faktorů (nedostatek pohybu, strava chudá na vlákninu a tekutiny, nervové vypětí, léky (zejména proti bolesti).

U

zácpy

je

důležitá

pohybová

aktivita

a

pravidelný

příjem

tekutin

(50 ml/kg/den) (1).

Průjem I za této situace se snažíme dodržet příjem 3 litrů tekutin denně, nejlépe s obsahem minerálních látek. Při průjmu se omezuje nebo zakazuje příjem kávy, silného čaje a čokolády, perlivých nápojů, limonád a alkoholu. Nedoporučují se mastné i tučné pokrmy, stejně tak i jídla z brokolice, zelí a luštěnin. 30 minut před obvyklým vyprazdňováním se doporučuje vypít teplý nápoj a důležitá je především fyzická aktivita (1, 68).

27

2.4

NEJČASTĚJI KONZUMOVANÉ NÁPOJE V ČR A POSOUZENÍ JEJICH VHODNOSTI PRO KONZUMACI ONKOLOGICKÝMI PACIENTY Ke stálému pití pro osoby bez rozlišení věku a zdravotního stavu jsou nejvhodnější čisté

vody – pitné z vodovodu (studny) nebo balené kojenecké, pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého. Tyto vody lze konzumovat bez omezení množství úměrně k potřebám organismu (37). 2.4.1

Voda V ČR se vyskytuje celá řada nejrůznějších druhů vod, jejichž složení dané různými poměry

jednotlivých složek pak způsobuje změny v chuti. Vody dostupné na českém trhu se rozdělují podle požadavků na zdroj, způsob úpravy, mikrobiologických, chemických a fyzikální ukazatelů (75).

Význam vápníku a hořčíku ve vodě Většina nutričních studií provedených v různých částech světa svědčí o tom, že významné části a někde i většiny populace mají deficit vápníku a hořčíku, což se projevuje i na jejich zdravotním stavu. Anglický epidemiolog P.Hunter prezentoval výsledky rozsáhlého review, které kriticky hodnotilo všechny dosud v anglickém jazyce publikované epidemiologické studie, zkoumající vliv pitné vody o různém obsahu vápníku (Ca) a hořčíku (Mg) na výskyt kardiovaskulárních onemocnění (KVO) nebo rakoviny. Z několika tisíc publikovaných prací bylo do analýzy nakonec zařazeno 115 článků, studie byly dále děleny podle kvality na vysoce, středně a málo kvalitní. Ze všech typů vysoce kvalitních studií (ekologických, průřezových, case – kontrol i kohortových studií) jich většina prokázala vztah mezi tvrdostí či obsahem Ca a Mg ve vodě a úmrtností na KVO. Čím menší byl obsah vápníku a hořčíku ve vodě, tím vyšší byla úmrtnost na KVO (28, 29). Další studie prezentovaná profesorem R.Rylanderem ze Švédska vysvětlila negativní působení měkké vody nikoliv nižším celkovým příjmem Ca a Mg, ale vyššími ztrátami těchto prvků z organismu – měkká voda má totiž obvykle nízký obsah hydrogenuhličitanů a je tedy více kyselá, což prý podporuje vyšší vylučování vápníku a hořčíku z organismu. Nezávisle na něm byla prezentována studie amerických autorů, kteří u vody s nízkým obsahem hydrogenuhličitanů dospěli k podobným závěrům (29). Vápník je důležitou součástí kostí a zubů, je nutný pro snižování nervosvalové dráždivosti a podílí se na srážení krve. Dále je vápník potřebný pro správnou funkci převodního systému myokardu, srdeční a svalovou kontraktilitu a pro převod protrombinu na trombin. Na snížení 28

krevního tlaku se podílí tím, že má schopnost ovlivňovat kontrakci hladké svaloviny, což se klinicky projeví snížením krevního tlaku. Důležitý je také poměr jednotlivých minerálních látek, což platí především o vápníku a hořčíku, kde optimální poměr je 2:1. Poměr je především důležitý pro optimální vstřebávání hořčíku, který se se vzrůstajícím podílem vápníku snižuje. Několik studií dokazuje, že vápník z pitné či minerální vody je v zažívacím traktu vstřebáván stejně dobře nebo i lépe než vápník z mléčných produktů (29, 32). Výzkumy prokazují velký význam vápníku nejen v prevenci karcinomu prostaty, ale také kolorektálního karcinomu. Byla také dokázána korelace mezi vyšším příjmem vápníku a nižším rizikem vzniku karcinomu tlustého střeva. Mechanismus protektivního účinku se vysvětluje částečnou tvorbou nevstřebatelných sloučenin se žlučovými kyselinami a jinými hydrofobními cytotoxickými substancemi, které mohou podporovat vývoj kolorektálního karcinomu snížením proliferace určitých buněk střevního epitelu a inhibice buněčné diferenciace (84). Hořčík hraje důležitou roli jako kofaktor a aktivátor řady enzymatických reakcí (glykolýzy, metabolismu ATP, transportu prvků), syntézy proteinů a nukleových kyselin a nervosvalové dráždivosti. Při nedostatku hořčíku dochází ke zvýšení rizika cévních spasmů a k hypertenzi, čímž může přispívat rozvoji preeklampsie (53). Vápník i hořčík obsažené ve vodě mají navíc ochrannou funkci při zabránění vstřebávání některých toxických prvků, např. olova a kadmia, a jejich převodu ze střeva do krve. Tento ochranný účinek je však limitován (81). V současné době strava ve světě neposkytuje dostatek hořčíku a populace tak sotva naplňuje doporučený denní příjem hořčíku. V České republice je příjem vápníku i hořčíku dietou na dolní hranici doporučení nebo pod touto hranicí, proto se příjem tvrdé vody může významně podílet na zvýšení příjmu vápníku i hořčíku. Vstřebávání hořčíku z potravy ve střevu je kolem 30 %, zatímco z vody, kde je hořčík ve volné iontové formě je využitelnost vyšší až okolo 40 – 60 %. Pitná voda je také relativně výhodnějším zdrojem vápníku a hořčíku než potrava, protože se stoupající dávkou klesá obecně vstřebaný podíl těchto prvků (81).

Obsah dusičnanů a chloroformu (trichlormethanu) ve vodě a jejich zdravotní riziko Průměrný příjem dusičnanů pitnou vodou činí pro obyvatele ČR přibližně 6 % hodnoty celkového denního přijatelného příjmu dusičnanů, který lze dlouhodobě přijímat vodou i potravinami bez rizika zdravotních následků. Necelá čtvrtina obyvatel přijme z pitné vody více než 10 % hodnoty celkového přijatelného denního příjmu. Příjem chloroformu z pitné vody se pohybuje v průměru kolem 1 % hodnoty celkového denního tolerovatelného příjmu 29

chloroformu. Méně než polovina obyvatel (40%) přijme více, nejvýše však do 10 % hodnoty tolerovatelného příjmu chloroformu. Průměrný příjem ostatních chemických látek z pitné vody je nízký a nepřesahuje 1% hodnot jejich tolerovatelného příjmu (18). Ze zhodnocení zdravotního rizika sledovaných rakovinotvorných látek v pitné vodě vyplývá, že pitná voda může teoreticky přispět k ročnímu zvýšení pravděpodobnosti vzniku nádorových onemocnění v ČR pouze jedním až dvěma přídatnými případy k celkovému počtu přes 60 000 ročně nově hlášených nádorových onemocnění (87, 88).

Graf 1 Průměrná expozice dusičnanům a chloroformu z pitné vody v letech 2004 − 2007 (v procentech hodnoty celkového expozičního limitu) (15)

Zdroj dat: Informační systém jakosti pitné vody PiVo Expozice dusičnanům kolísala ve sledovaném období kolem 6 % hodnoty přijatelného příjmu (přijatelný příjem dusičnanů = 3,7 mg/kg tělesné hmotnosti/den), expozice chloroformu se pohybovala v rozmezí 1 − 1,4 % hodnoty tolerovatelného příjmu (tolerovatelný příjem chloroformu = 0,013 mg/kg tělesné hmotnosti/den). Maximální přípustné množství těchto dusičnanů ve vodě je <50 mg/l. Pro kojeneckou vodu, která se využívá pro přípravu kojenecké stravy, pak hodnoty nesmí překročit 15 mg/l (15, 74).

30

Graf 2 Rozložení obyvatel podle velikosti expozice dusičnanům a chloroformu z pitné vody v letech 2004 - 2007 (15)

Zdroj dat: Informační systém jakosti pitné vody PiVo Příjem dusičnanů pod 1 % hodnoty celkového denního přijatelného příjmu pro dusičnany mělo 5,5 - 8 % obyvatel, expozici ve výši 1 - 10 % hodnoty přijatelného příjmu mělo okolo 70 % obyvatel. Více než 10 % přijatelného denního příjmu dusičnanů přijme pitím pitné vody z vodovodu necelá čtvrtina obyvatel (15,88). Graf 3 Teoretický odhad pravděpodobnosti ročního zvýšení počtu nádorových onemocnění z příjmu pitné vody v letech 2004 – 2007 (15)

Zdroj dat: Informační systém jakosti pitné vody PiVo

31

Podle vypočteného odhadu nepřesahuje roční pravděpodobnost rizika vzniku rakovinného onemocnění hodnotu 2x10-7, což znamená, že požívání pitné vody z veřejného vodovodu teoreticky způsobí v populaci České republiky méně než 2 nádorová onemocnění za rok, za předpokladu celoživotní expozice hodnocené vodě (15,87, 88).

Význam sodíku ve vodě Sodík je esenciálním prvkem, jehož hlavní funkcí je udržování osmolality tělních tekutin a retence vody. Sodík je hlavním kationtem plazmy a extracelulární tekutiny. Mimo jiné přenáší nervové impulsy a účastní se udržování acidobazické rovnováhy. Příjem sodíku jakožto součásti kuchyňské soli (NaCl) je v populaci v současné době spíše nadměrný, proto je snaha jeho příjem v populaci snižovat (36). Vztah mezi příjmem sodíku a výškou krevního tlaku je u některých osob nulový, ale některé osoby jsou z neznámého důvodu daleko citlivější na změny v příjmu sodíku a reagují změnou krevního tlaku. Tento jev bývá označován jako sodíková citlivost. Proto sledování obsahu sodíku v balených vodách a vyhýbání se tekutinám s vysokým obsahem sodíku by mohlo mít pozitivní efekt v rozvoji hypertenze (30, 31). Význam fluoru ve vodě Fluor patří mezi prvky, které se v těle vyskytují v relativně velkém množství 3,5 − 4 g. Podílí se na stavbě kostí a zubů, kde se váže na sloučeniny vápníku a vytváří nerozpustný fluorhydroxyapatit. Právě voda je největším zdrojem fluoru v potravě a jeho příjem je nedůležitější v dětském věku, kdy dítě roste. Jeho nedostatek se projevuje zvýšenou kazivostí zubů a špatným ukládáním

vápníku

do

kostí.

I

když

optimální

obsah

fluoridu

v

pitné

vodě

z hlediska prevence zubního kazu je 0,5 – 1,0 mg/l, u některých dětí se již při těchto koncentracích muže objevit zubní fluoróza (skvrnitost zubu), která je i první známkou toxického působení fluoridu. Proto za všeobecně bezpečnou a zároveň ochrannou koncentraci by měla být považována koncentrace nižší, asi 0,1–0,3 mg/l. Fluor má tedy velmi úzkou hranici mezi prospěšným a toxickým účinkem. Při vyšších hodnotách je porušena rovnováha mezi ukládáním vápníku, kosti a zuby se stávají křehkými a může docházet k vážným kostním deformitám (35, 58).

Tvrdost vody a rakovina V druhé polovině 90. let byla publikována řada epidemiologických studií z Taiwanu, které studovali vztah mezi tvrdostí pitné vody a úmrtností na různé choroby. Bylo zjištěno, že účinek

32

hořčíku vůči KVO a hypertenzi, rakovině jícnu, pankreatu, rekta i rakovině prsu a účinek vápníku ve vodě vůči rakovině tlustého střeva a žaludku je projektivní. Bylo potvrzeno, že čím je voda tvrdší, tím je ochranný vliv významnější (42).

2.4.1.1 Balená voda Balené vody se rozdělují na pitnou vodu balenou, kojeneckou vodu, pramenitou (stolní) vodu, vodu minerální, balené léčivé vody (75).

2.4.1.1.1 Pitná voda balená Kvalita balené pitné vody je srovnatelná s kvalitou pitné vody z vodovodu a přitom nemusí pocházet z podzemního zdroje, ale může být stáčena i z veřejného vodovodu. Úprava vody není omezena

včetně

zákazu

použití

bakteriostatických

látek.

Balenou

pitnou

vodu

lze

i uměle obohacovat minerálními látkami (např.Ca, Mg, Na, K…)ve formách uvedených ve vyhlášce. Celkový obsah minerálních látek může být nejvýše 1000 mg/l (38). 2.4.1.1.2 Pramenitá voda Balená pramenitá voda je výrobek z kvalitní vody z chráněného podzemního zdroje, který je vhodný k trvalému přímému požívání dětmi i dospělými. Pochází z chráněných podzemních zdrojů, které nemusí být schváleny ministerstvem zdravotnictví, ale nesmí být upravována žádným způsobem, který by měnil charakteristické složení. Mezi povolené úpravy patří odželeznění nebo použití vzduchu obohaceného ozonem. Celkový obsah minerálních látek může být nejvýše 1000 mg/l. Termín „pramenitá voda“ nahradil dřívější „stolní vodu“ (38). 2.4.1.1.3 Kojenecká voda Balená kojenecká voda pochází z chráněného podzemního zdroje, který je vhodný pro přípravu kojenecké stravy a k trvalému přímému používání všemi skupinami obyvatel. Může být upravována pouze UV zářením a splňuje přísné požadavky (mikrobiologické ukazatele, dusičnany). Kromě oxidu uhličitého se do ní nesmí nic přidávat. V případě sycení oxidem uhličitým nesmí být hodnota pH nižší než 5. Celkový obsah minerálních látek může být nejvýše 500 mg/l. Kojenecká voda je jedinou balenou vodou, u které je zaručeno původní přírodní složení (38, 78).

33

2.4.1.1.4 Minerální voda Získává se z podzemního zdroje, který musí být schválen a pravidelně prověřován ministerstvem zdravotnictví. Do místa plnění do lahví se smí přepravovat pouze potrubím. Smí být upravována stejným způsobem jako pramenitá (stolní) voda. Může být sycena oxidem uhličitým, buď přímo ze zdroje, nebo z jiného než přírodního zdroje. Oxid uhličitý může být rovněž odstraňován (38). Minerální vody se dále dělí podle celkové mineralizace (celkového obsahu rozpuštěných látek ve vodě): vody velmi slabě mineralizované (do 50 mg/l), slabě mineralizované (50 − 500 mg/l), středně mineralizované (500 − 1500 mg/l), silně mineralizované (1500 − 5000 mg/l), velmi silně mineralizované vody (nad 5000 mg/l) (75).

2.4.1.1.5 Balené léčivé vody Jedná se o vody z přírodních léčivých zdrojů, kterých je v ČR 7 druhů. U některých z nich (Rudolfův pramen, Magnesia, Bílinská kyselka) lidé ani nerozlišují, jedná–li se o vodu léčivou nebo přírodní minerální, přestože to je z hlediska užití důležité. Požadavky na jakost léčivých vod, s výjimkou mikrobiální kontaminace, nejsou nikde stanoveny. Na balené léčivé vody se nevztahuje ani zákon o potravinách

a tabákových výrobcích a kontrola je v působnosti Ministerstva

zdravotnictví, které žádnou kontrolu výrobků neprovádí (38, 75). Ze zdravotního hlediska jsou nejdůležitějšími ukazateli pro výběr vody: obsah jednotlivých minerálních látek, celková mineralizace, obsah oxidu uhličitého a mikrobiální kontaminace vod (38).

2.4.1.2 Celková mineralizace Hodnota celkové mineralizace (celkový obsah rozpuštěných látek ve vodě) je velmi důležitá ze zdravotního hlediska. Příliš mineralizované vody (středně až velmi silně) nejsou vhodné pro každodenní pití, nezbavují efektivně tělo zplodin látkové přeměny a přebytečných solí. Nadměrná konzumace vysoce mineralizovaných vod zvyšuje riziko hypertenze, nefrolitiázy a urolitiázy, ale také cholelitiázy, některých kloubních chorob. Příjem vody s vyšším obsahem minerálních látek by v průměru neměl přesáhnout 0,5 l/den. Ale i voda, která má příliš nízkou mineralizaci <100 mg/l, je při dlouhodobém pití pro zachování zdraví nebezpečná. Může způsobovat vyplavování potřebných minerálních látek z těla. Pro každodenní konzumaci je tedy vhodná voda slabě mineralizovaná (150 − 500 mg/l) (37). 34

Ovšem existují stavy, kdy zvýšený přísun středně a vysoce mineralizovaných mineralizovaných vod je zdraví prospěšné. Při zvýšeném tělesném výkonu, horečce, zvýšeném pocení, v rekonvalescenci a při zvracení, průjmech jsou vhodné vody i se střední či vyšší mineralizací. V těhotenství se nejčastěji setkáváme se zvracením, především v prvním trimestru. Žena, která zvrací, ztrácí jednak vodu, ale s ní i minerální látky, proto v těchto stavech lze doporučit vyšší přísun středně a vysoce mineralizovaných vod. Ale vždy je třeba vysoce mineralizované vody kombinovat s vodou se slabou mineralizací a minerální vody střídat (37). Kromě celkové mineralizace je důležitým ukazatelem kvality vody i obsah jednotlivých minerálních látek.

Tab.5 Optimální hodnoty některých hlavních minerálních látek ve vodě (37)

Druh minerální látky

Množství minerální látky ve vodě v mg/l

Ca2+

20-30 (min. 30)

Mg2+

20-30 (min. 10)

K+

>1

Na+

> 20

Cl-

< 50

SO42-

< 50

F-

0,1-0,3

NO-3

< 10

Celková mineralizace

150-450

2.4.1.2.1 Oxid uhličitý ve vodě Oxid uhličitý (CO2) je přirozenou složkou vody, ale z chuťových a konzervačních důvodů bývá zároveň uměle přidáván do balených vod. Po nasycení se obsah CO2 v minerálních vodách obvykle pohybuje v rozmezí 4000 – 6000 mg/l, přičemž minerální vody v plastových lahvích mají vyšší obsah CO2 než tytéž vody ve skleněných obalech. Důvodem jsou ztráty CO2 z plastových lahví během skladování (41). Vysoký přísun oxidu uhličitého není pro organismus nijak prospěšný. CO2 zvyšuje žaludeční motilitu, čímž způsobuje nedostatečné natrávení potravy a tím narušuje trávení. V žaludku poté 35

může docházet k uvolnění tohoto plynu a způsobovat říhání, které může být doprovázeno regurgitací žaludečního obsahu. Oxid uhličitý má také mírný diuretický účinek, což negativně ovlivňuje celkové zavodnění organismu a navíc navozuje falešný pocit osvěžení, takže se pocit žízně utlumí a člověk tak přijme méně tekutin. Uvolněné bublinky oxidu uhličitého u citlivější osob, zejména u malých dětí, mohou vyvolat zvracení, navíc dochází i k zvedání bránice a dochází tak k tlaku na hrudní dutinu. U onkologických pacientů bývají často problémy s pyrózou a zvracením, tudíž by se měli vyhýbat syceným nápojům (41, 37,43).

2.4.1.2.2 Mikrobiální kontaminace Nejdůležitějším požadavkem kvality vody sloužící pro lidskou potřebu je zajištění mikrobiologické nezávadnosti. Požadavky na mikrobiální kontaminaci balených vod jsou upraveny vyhláškou č. 404/2006 Sb. (č. 275/2004 Sb.) a č. 293/2006Sb. (č. 252/2004 Sb.). Vyhlášky stanovují počet E. Coli, koliformní bakterie, enterokoky, Pseudomonas aeruginosa, sporulující anaerobní bakterie, psychrofilní a mezofilní bakterie (78). Přestože balené vody i vody z veřejného vodovodu jsou testovány z hlediska mikrobiální kontaminace, spotřebitel musí vždy dbát na podmínky skladování, kterými může částečně ovlivnit množství bakterií ve vodě. Voda by měla být skladována v chladu a temnu, protože při vystavení vyšší teplotě a slunci, vznikají vhodné podmínky pro nadměrné pomnožení ve vodě přirozeně přítomných bakterií. Tím se do vody dostávají metabolické a rozpadové produkty těchto bakterií, dokonce může dojít i k uvolňování škodlivin (acetaldehyd, ftaláty) z plastových obalů a víček. Z tohoto důvodu se voda nedoporučuje pít přímo z láhve (81).

2.4.2

Nealkoholické nápoje

2.4.2.1 Džusy, nektary, ovocné a zeleninové nápoje Do nápojů vyráběných z ovoce či zeleniny patří džusy, nektary a ovocné či zeleninové nápoje. Rozdíl mezi těmito skupinami je zásadní. Národní vyhláška jednoznačně určuje, že slovem „džus“ nebo „juice“ a také „100%“ nebo „stoprocentní“ lze označit pouze ovocné nebo zeleninové šťávy, do kterých nebyla přidána žádná voda a obsahují tak výhradně ovocnou nebo zeleninovou šťávu z jednoho nebo více druhů ovoce či zeleniny (32).

36

Pokud je nealkoholický nápoj označen jako „nektar“, jedná se o nápoj, který musí obsahovat minimálně 25 − 50% ovocného podílu. Označením „ovocné“ nebo „zeleninové nápoje“ rozumíme nápoje obsahující nižší podíl šťávy než nektar nebo džus. Komoditní vyhláška neurčuje konkrétní množství ovocné šťávy, které musí být v ovocném nápoji obsaženo, ale ukládá výrobci povinnost uvádět na obale údaj o procentickém hmotnostním podílu ovocné nebo zeleninové složky v nápoji (32). Výhodou těchto nápojů je obsah celé řady látek s pozitivním vlivem na lidské zdraví, mezi které se například řadí antioxidanty (vitamin C, beta-karoten, E vitamin, flavonoidy aj.), kyselina listová, minerální látky a v některých nápojích i vláknina. Čím vyšší je podíl ovocné či zeleninové složky, tím vyšší je podíl těchto látek (76). Z výsledků studie provedené v roce 2003 se rozdíl v obsahu těchto bioaktivních látek u pasterizovaných a čerstvých nápojů výrazně nemění. Nevýhodou těchto nápojů je vysoký obsah mono a disacharidů, průměrně 113 g/1000 ml, což je to dáno jednak vyšším množství sacharidů v ovoci a jednak řada nápojů je doslazována sacharózou (56, 76). Mezi další nevýhodu se řadí obsah přídatných látek, které mohou být do některých produktů přidávány za účelem zlepšení chuťových vlastností, barvy a trvanlivosti. Ze zdravotního hlediska nejsou tyto látky zdraví škodlivé, ale zatěžují metabolismus tím, že je organismus musí zpracovat a vyloučit. Vhodnější jsou tedy domácí, ovocné i zeleninové šťávy, do kterých nejsou přidávány žádné přídatné látky. Ani obsah organických kyselin není výhodou těchto nápojů (76). Zeleninové šťávy jsou z hlediska obsahu sacharidů výhodnější, proto je jejich konzumace onkologickými pacienty přijatelná. Určitou alternativou jak snížit množství sacharidů, je džus zředit vodou. Vhodné je volit i nápoje s obsahem vlákniny, které mohou mít pozitivní efekt proti zácpě (84).

2.4.2.1.1 Slazené sycené nápoje Studie naznačují, že konzumace slazených nápojů výrazně snižuje schopnost dosáhnout dostatečného příjmu vitaminů a minerálních látek. Např. v USA v roce 1970 bylo mléko konzumováno

2x

více

oproti

slazeným

nápojům

a

nyní

je

tomu

výrazně

naopak

a převažuje konzumace slazených nápojů. Slazené nápoje totiž nahrazují potraviny bohaté na vitaminy. Jedná se o nápoje, ke kterým řadíme minerální vody, limonády a kolové nápoje (73). V české populaci jsou tyto nápoje velmi oblíbené zejména pro jejich vysoký obsah sacharidů (průměrně 67 g), což je zároveň jednou z jejich nevýhod. Studie z roku 2001 potvrzuje přímý vliv konzumace limonád na rozvoj obezity (46). 37

Další nevýhoda i problém je v návykovosti sladké chuti. Pokud si člověk zvykne na konzumaci slazených nápojů, poté je obtížné se návyku zbavit. Z hlediska obsahu sacharidů jsou výhodnější minerální vody ochucené, které většinou neobsahují barviva a často jsou namísto sacharózy slazeny umělými sladidly s nízkou energetickou hodnotou. Některé studie poukazují na nevhodnost konzumace některých umělých sladidel, konkrétně sorbitolu v produktivním věku (50). Hlavním negativem těchto nápojů je obsah přídatných látek, který není zanedbatelný. Limonády jsou často přibarvovány, dochucovány a konzervovány pomocí celé řady látek (76). Pouze výjimečně bychom měli konzumovat různé „soft drinky“: limonády, kolové nápoje, ochucené minerální vody, energetické nápoje, nektary apod. Důvodem je cukr, který jen zvyšuje pocit žízně, a jeho „prázdné kalorie“; dále umělá sladidla, z nichž některá zvyšují chuť k jídlu, nebo oxid uhličitý, který spolu organickými kyselinami (ochucovadla) poškozuje zubní sklovinu. Navíc kofein v kolových nápojích působí jako diuretikum, tedy zvyšuje tvorbu moči, takže se více tekutin z těla odvede, než by se mělo vypitím nápoje získat (76). Kolové nápoje obsahují veškerá negativa ovocných limonád – vysoké množství sacharidů (průměrně 80g/1000ml), oxid uhličitý, barviva, aromatické látky a konzervanty. Významným negativem je obsah kyseliny fosforečné, která má schopnost vázat vápník ve střevě a snižovat tak jeho vstřebávání (76, 85). Mezi slazené nápoje se řadí i tonik obsahující chinin, látku, která se získává z kůry Chinovníku lékařského. Tonik obsahuje vysoké množství sacharidů, proto ho nelze doporučit jako vhodný nápoj pro každodenní konzumaci u žádné věkové skupiny obyvatelstva (73).

2.4.2.1.2 Energetické nápoje Mezi energetické nápoje se řadí tekutiny obohacené o látky, které stimulují výkon člověka. Nevýhodou těchto nápojů je velké množství energie a vysoký obsah sacharidů. Navíc obsahují celou řadu látek, které ovlivňují nervovou soustavu člověka. Hlavními složkami těchto nápojů, které povzbuzují výkon organismu jsou kofein, taurin, L-carnitin, kromě těchto látek jsou zde obsaženy i konzervanty, barviva a jiné přídatné látky.Vzhledem k jejich účelu a složení nejsou vhodné pro každodenní konzumaci a jako základ pitného režimu (7). Mezi nejdůležitější složku energetických nápojů patří kofein, jehož maximální obsah je stanoven vyhláškou na 32 mg/100ml. Obsah kofeinu v jednom balení přibližně odpovídá jednomu šálku slabé kávy, působí povzbudivě na srdce a u citlivějších osob může zvyšovat krevní tlak. Navíc působí kofein jako diuretikum, proto není nápojem vhodným pro každodenní konzumaci ve větším množství (7, 72). 38

2.4.3

Čaj Po konzumaci vody se čaj řadí mezi nejrozšířenější nápoj. V současné době nazýváme

pravým čajem takový, který je vyrobený z listových pupenů, listů a jemných částí stonků čajovníku Camellia sinensis L. Mimo pravých čajů lze konzumovat i čaje nepravé, což jsou nápoje vyráběné z nejrůznějších rostlin, jejichž části jsou vyluhovány ve vodě. Mezi nepravé čaje se řadí např. ovocné čaje, bylinkové čaje, Rooibos, Mate aj. (65).

2.4.3.1 Čaje pravé Do skupiny pravých čajů řadíme čaj černý, zelený případně polofermentovaný čaj (oolong, tzv. žlutý). Všechny tyto druhy jsou vyráběny z čajovníku, který je pěstován v subtropech a vyšších nadmořských polohách tropů po celém světě. Čaj černý, zelený a oolong se od sebe vzájemně liší v důsledku jiného způsobu zpracování. Čaj černý a oolong po sběru podléhají fermentaci-oxidaci katechinů vzdušným kyslíkem za vniku aktivních pigmentů. U zeleného čaje je proces fermentace zastaven působením páry nebo suchého tepla. Díky tomuto způsobu zpracování zůstává v zeleném čaji množství přírodních účinných látek (66).

2.4.3.1.1 Černý čaj a oolong U černého a oolong čaje dochází následkem fermentačního procesu k ničení vitaminů a katechinů, tudíž z hlediska ochrany lidského zdraví ztrácí na své kvalitě. Černý čaj obsahuje snadno využitelný kofein (50 mg/ 2 dcl), jehož vlastností je zvyšovaní diurézy. Další nevýhodou černého čaje je i obsah tříslovin (polyfenolů), které snižují vstřebávání železa a mohou mít obstipační účinky (13). Z hlediska nádorových onemocnění nelze černý čaj doporučit jako nápoj pro základ pitného režimu. Především s ohledem na obsah tříslovin, které v době onkologické léčby mohou prohlubovat již existující problémy s obstipací (65, 66).

2.4.3.1.2 Zelený čaj Zelený čaj neprochází procesem fermentace díky včasnému působení tepla na jeho listy. Zachovají

se

tak

účinné

látky,

mezi

které

patří

polyfenoly

a

některé

vitaminy.

Ze skupiny polyfenolů jsou nejvíce zastoupeny flavonoidy, rostlinné pigmenty, z nichž většina má

39

antioxidační schopnosti. V zeleném čaji se ze skupiny flavonoidů nejvíce vyskytují flavanoly, a to katechiny, nejvýznamnější z nich je epigallokatechin gallát (EGCG), který tvoří asi 10–50 % všech katechinů

a

snižuje

hladinu

LDL

cholesterolu.

Dalšími

pozitivními

polyfenoly

jsou

proanthokyanidiny, které mají zejména protizánětlivé a protialergické účinky (21, 47, 89). Mezi další významné složky v zeleném čaji s povzbuzujícím účinkem se řadí alkaloidy, někdy označované jako tein (kofein, teofylin, terochomin, xantin, theobromin a adnin). Výhodou kofeinu obsaženého v zeleném čaji, který je zde vázaný na třísloviny, je postupné uvolňování do organismu. K povzbuzení organismu tedy dochází pomaleji a trvá déle ve srovnání s kávou nebo černým čajem. Zelený čaj také obsahuje vitamin C (60–250 mg/100g čaje) a některé vitaminy skupiny B. Z minerálních látek se v zeleném čaji vyskytuje fluor (0,2-0,5 mg/150 ml), mangan (1mg/150ml), zinek, draslík, hořčík, ale z hlediska celkového denního příjmu nemá jejich množství větší význam (58, 89). Zelený

čaj

z hlediska

nádorových

onemocnění

lze

doporučit

vzhledem

k jeho

protizánětlivým a protiagregačním účinkům V Číně a Japonsku byly provedeny studie, z nichž vyplývá, že konzumace zeleného čaje snižuje incidenci některých tumorů (pankreatu, tlustého střeva, žaludku, močového měchýře, jícnu, prsu, kůže a vaječníků). V těchto studiích rozhodovalo množství vypitého čaje. Například v jedné japonské studii se protinádorový efekt projevil při denní spotřebě více než 10 šálků Při nadměrném příjmu zeleného čaje ovšem vzniká riziko obstipace a omezeného vstřebávání železa vlivem tříslovin a zvýšeného vylučování tekutin vlivem kofeinu. Proto ani zelený čaj nelze doporučit jako hlavní zdroj tekutin pro pitný režim. Pitný režim je třeba doplnit i o jiný druh tekutin (33,45).

2.4.3.2 Nepravé čaje Mezi čaje nepravé se řadí nápoje připravené vyluhováním bylin a ovoce ve vodě. 2.4.3.2.1 Ovocné čaje Mezi ovocné čaje patří čaje vyrobené na bázi ovoce někdy i s obsahem jiných bylin např. šípku či ibišku. Ovocné čaje se nejčastěji skládají ze čtyř základních komponentů: ibišku, šípku, pomerančové kůry a sušeného jablka. Pro onkologické pacienty jsou z hlediska pitného režimu výhodné, protože neobsahují kofein, ani vysoké množství tříslovin. Jejich nevýhodou je obsah

40

přídatných látek, kromě kyseliny askorbové (kód E 300), která má pozitivní efekt na lidské zdraví. Mezi nejčastěji přidávané látky do těchto čajů náleží aroma a barviva (13). Bylo také prokázáno, že konzumace ovocných čajů, jejichž pH se pohybuje okolo 2,98 – 3,95, narušuje zubní sklovinu a také dochází k odstranění „smear layer“ na povrchu zuboviny (60). 2.4.3.2.2 Bylinné čaje Bylinné čaje v době onkologické léčby mohou být přijímány jednak za účelem doplnění tekutin, či k účelům preventivním nebo léčebným, protože nejrůznější rostliny obsahují i látky, které mohou pozitivně přispět k léčbě. V tomto období je nutné při výběru čajů dodržovat určité zásady:

 Vždy je nutno vědět, zda je danou bylinu možno konzumovat při nádorovém onemocnění.  Nikdy neužívat byliny, jejichž bezpečnost je diskutabilní.  Na přípravu čaje používat jen stanovené množství byliny.  Nakupovat byliny v lékárně, případně sbírat jen ty byliny, které bezpečně poznáme (26). Rooibos

Čaj rooibos se připravuje z jehlicovitých lístků a větviček rostliny nazývané Aspalathus linearis, přezdívané červený keř (red bush, Rooibos). Řadí se mezi nápoje s řadou pozitivních účinků na zdraví a je zdrojem celé řady antioxidantů jako např. vitaminu C, vitaminu E, betakarotenu, flavonoidů (aspalatin, nothofagin. luteolin, kvercetin). Výhodou rooibosu je velmi malý obsah tříslovin a především žádný obsah kofeinu. Navíc obsahuje železo, i když v malém množství (0,07 mg/200 ml) a kyselinu askorbovou, jejíž obsah v 200 ml nápoje je 30 mg vitaminu C (90).

2.4.4

Káva Káva patří na celém světě mezi nejoblíbenější nápoj. Vyrábí se pražením kávových bobů

kávovníku rodu Coffea L. z čeledi Rubiceae, která zahrnuje přes 60 druhů kávovníků. Káva se řadí mezi pochutiny, protože její výživová hodnota je bezvýznamná. Důvodem její konzumace jsou především její senzorické vlastnost (12).

41

U hodnocení vlivu pití kávy a zdraví je důležité nejen množství zkonzumované kávy, ale také proč a v jakých souvislostech se káva pije. V případě, že je káva doprovázena kouřením a pitím alkoholu, pak mohou být sledované účinky přisuzované kávě směšovány s účinky současně působících faktorů, např. zmírněného kouření a pití alkoholu. Káva jako nápoj má spíše negativní či neutrální účinky na lidské zdraví. Je hlavním zdrojem alkaloidu zvaného kofein, který má psychostimulační účinky, odstraňuje únavu a zvyšuje pozornost. Ačkoliv se v kávě nacházejí látky s antikarcinogenním účinkem, jako jsou katechiny a flavonoidy, byl u kuřáků prokázán vztah mezi příjmem kofeinu a zvýšeným rizikem rakoviny plic. Existuje také určitá souvislost mezi pitím kávy a karcinomem močového měchýře (57, 64). K dalším účinkům kávy patří zvýšená tvorba moči, zrychlení srdeční činnosti, vznik arytmie, zvýšení krevního tlaku a zvýšení kyselosti žaludku. Účinky kávy na lidský organismus jsou velmi individuální, každý organismus reaguje na různé dávky kofeinu odlišně. Dle studií u zdravé populace konzumace kávy v dávce do 400 mg denně není spojována s nepříznivými účinky jako je toxicita, kardiovaskulární účinky, účinky na stav kostní hmoty a hladiny vápníku, změny v chování, zvýšený výskyt rakoviny a účinky na mužskou plodnost (54). Nevýhodou kávy z hlediska pitného režimu jsou jeho diuretické účinky. V posledních letech se však otázka vlivu kofeinu na diurézu velmi diskutuje. Studie poukazují na vliv kofeinu jako diuretika, ale ukázalo se, že výraznější diuretický účinek je pozorován spíše u osob, které kofein konzumují nepravidelně. Kofein má schopnost retardovat antidiuretický hormon hypofýzy, což zvyšuje vylučování tekutin ledvinami. Při pravidelné konzumaci kofeinu se však vliv kofeinu na antidiuretický hormon snižuje. U osob, které častěji konzumují kofein, se vytváří adaptační reakce, která brání zvýšení diurézy (25).

2.4.5

Alkoholické nápoje Alkohol má diuretické účinky, protože

inhibuje produkci antidiuretického hormonu

a není jej možno zahrnovat do pitného režimu. Ledviny díky malému množství tohoto hormonu produkují daleko větší množství moči směrem do močového měchýře (69). Některé alkoholické nápoje mohou mít pozitivní efekt na lidské zdraví, právě díky obsahu některých bioaktivních látek např. flavonoidy obsažené např. ve vínu, pivu. Z hlediska pozitivního vlivu na zdraví člověka vždy závisí na množství alkoholu. Také velká jednorázová dávka alkoholu je velmi riziková (2).

42

3. CÍLE STUDIE Cílem diplomové práce bylo zjistit, zda onkologičtí pacienti dodržují pitný režim lépe než zdraví lidé. Dále bylo studováno, jak ovlivňuje pohlaví a vzdělání dodržování pitného režimu a jakou měrou se na informovanosti o pitném režimu podílejí média a zdravotnická zařízení. Zároveň byl srovnáván skutečný denní příjem tekutin sledované skupiny pacientů v porovnání se stejnou věkovou kategorií zdravých občanů a jejich preference nápojů. Získané poznatky mohou být dále využity na onkologických pracovištích pro případnou intervenci v oblasti pitného režimu.

Hypotézy Na podkladě stanovených cílů byly sestaveny tyto hypotézy: Hypotéza 1: Bude rozdíl v množství přijatých tekutin u nemocných a zdravých jedinců. Hypotéza 2: Závisí množství přijatých tekutin v závislosti na pohlaví a vzdělání. Hypotéza 3: Nedostatečný pocit žízně povede k neschopnosti dodržet pitný režim. Hypotéza 4: Nemocní pacienti jsou lépe informováni a více dodržují pitný režim na rozdíl od zdravých jedinců.

43

4. METODIKA Tato studie byla provedena v Brně v období leden – únor 2009. Data byla získávána dotazníkovou metodou pomocí rozhovoru s onkologickými pacienty a zdravými lidmi staršími 50ti let. Podmínkou u onkologických pacientů bylo, že neměli zavedenou enterální ani parenterální výživu. Dotazníky byly získávány v Masarykově onkologickém ústavu na Žlutém kopci v Brně a dotazníky od kontrolní skupiny jsem vyplňovala mezi zdravými lidmi po celé jižní Moravě.

4.1

Vyšetřovaný soubor Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 150 osob ve věku 50 až 87 let. Soubor

obsahoval 75 mužů a 75 žen, z toho 25 mužů a 25 žen bylo onkologickými pacienty.

Graf 4 Složení souboru podle pohlaví

44

Graf 5 Složení souboru podle věku

Graf 6 Složení souboru podle velikosti místa bydliště

45

Graf 7 Složení souboru dle zdravotního stavu

46

Tab.6 Složení souboru podle stavu (nemocný/zdravý) a věku  MUŽI VĚK

50 – 55 56 – 60 61 – 65 66 – 70 71 – 75 starší než 75 CELKEM

NEMOCNÝ 3 6 5 7 3 1 25

ZDRAVÝ 8 26 5 9 1 1 50

CELKEM 11 32 10 16 4 2 75

CELKEM v % 14,67 % 42,67 % 13,33 % 21,33 % 5,33 % 2,67 % 100,00 %

NEMOCNÁ 2 4 3 11 2 3 25

ZDRAVÁ 7 13 6 18 2 4 50

CELKEM 9 17 9 29 4 7 75

CELKEM V % 12,00 % 22,67 % 12,00 % 38,67 % 5,33 % 9,33 % 100 %

CELKEM 10 24 32 9 75

CELKEM V % 13,33 % 32,00 % 42,67 % 12,00 % 100,00 %

 ŽENY VĚK 50 – 55 56 – 60 61 – 65 66 – 70 71 – 75 straší než 75 CELKEM

Tab.7 Složení souboru podle stavu a vzdělání  MUŽI VZDĚLÁNÍ ZŠ Vyučen SŠ s maturitou VŠ CELKEM

NEMOCNÝ 3 11 6 5 25

ZDRAVÝ 7 13 26 4 50

 ŽENY VZDĚLÁNÍ ZŠ Vyučen SŠ s maturitou VŠ CELKEM

NEMOCNÁ 4 7 10 4 25

ZDRAVÁ 2 9 22 17 50 47

CELKEM 6 16 32 21 75

CELKEM V %

8,00 % 21,33 % 42,67 % 28,00 % 100,00 %

Tab. 8 Složení souboru podle stavu a místa bydliště  MUŽI BYDLIŠTĚ Velkoměsto (nad 100 tis.) Město (10 - 99 tis.) Maloměsto (do 10 tis.) CELKEM

NEMOCNÝ 7 12 6 25

ZDRAVÝ 31 10 9 50

CELKEM 38 22 15 75

CELKEM V% 50,67 % 29,33 % 20,00 % 100,00 %

NEMOCNÁ 14 5 6 25

ZDRAVÁ 24 19 7 50

CELKEM 38 24 13 75

CELKEM V %

 ŽENY BYDLIŠTĚ Velkoměsto (nad 100 tis.) Město (10 - 99 tis.) Maloměsto (do 10 tis.) CELKEM

4.2

50,67 % 32,00 % 17,33 % 100,00 %

Zpracování dat Data byla zpracována tabulkovým editorem MS Excel, v programu R version 2.5.1

4.3

Dotazník Dotazník obsahoval celkem 24 otázek, prvních 5 úvodních otázek se věnovalo

sociodemografickým údajům (pohlaví, věk, stupeň vzdělání, místo bydliště a rodinný stav), další 3 otázky byly zaměřeny na zdravotní stav dotazovaných ( vysoký TK, DM a onemocnění ledvin) a posledních 13 otázek, včetně frekvenčního dotazníku, zjišťovalo pitný režim a otázky zaměřené na znalosti o pitném režimu (skutečný a doporučený příjem tekutin, znalost o vhodnosti nápojů, zdravotní problémy spojené s nedostatkem tekutin, nejčastěji konzumovaný nápoj).

48

5. VÝSLEDKY 5.1

Hypotéza 1: Bude rozdíl v množství přijatých tekutin u nemocných a zdravých jedinců Hypotéza se potvrdila se statisticky významným rozdílem (p= 0,0172). Zdraví jedinci

přijímají více tekutin ve srovnání s onkologickými pacienty. 59,00 % jedinců v souboru zdravých lidí přijímá správné množství tekutin, zatímco u onkologických pacientů je tomu tak u 32,00 %. Graf 8 Příjem tekutin formou nápojů onkologickými pacienty a zdravými lidmi

35

30

P o č e 25 t r 20 e s p o 15 n d e 10 n t ů 5

Zdravý Nemocný

0 0,5 l

1,0 l

1,5 l

2,0 l

2,5 l

3,0 l

Množství přijatých tekutin

Graf 9 Procentuální zastoupení zdravých a nemocných jedinců vzhledem k množství přijatých tekutin.

35%

P r 30% o c e 25% n t o

Zdravý

20%

r e s 15% p o n d 10% e n t 5% ů

Nemocný

0% 0,5 l

1,0 l

1,5 l

2,0 l

Množství tekutin

49

2,5 l

3,0 l

5.2

Hypotéza 2: Závisí množství přijatých tekutin v závislosti na pohlaví a vzdělání Hypotéza

se

potvrdila

v

rozdílu množství

přijatých

tekutin

u

mužů

a

žen

-6

(p=6,519x10 ). 58,66 % žen přijímá dostatečné množství tekutin, zatímco mužů pouze 41,33 %. Hypotéza nepotvrdila vztah vzdělání a příjmu tekutin (p=0,6834). V tabulce se vzděláním se zároveň vyskytuje hodně nízkých krajních hodnot, tudíž je souvislost neprokazatelná.

Graf 10 Příjem tekutin formou nápojů v závislosti na vzdělání respondentů 16

P o č e t

14

12

10

r e s p o n d e n t ů

ZŠ Vyučení

8

SŠ VŠ

6

4

2

0 0,5 l

1,0 l

1,5 l

2,0 l

2,5 l

3,0 l

Množství tekutin

Graf 11 Příjem tekutin formou nápojů v závislosti na pohlaví respondentů

30

P 25 o č e t 20 r e s 15 p o n d 10 e n t ů 5

Muži Ženy

0 0,5 l

1,0 l

1,5 l

2,0 l

Množství tekutin

50

2,5 l

3,0 l

5.3

Hypotéza 3: Nedostatečný pocit žízně povede k neschopnosti dodržet pitný režim Hypotéza se nepotvrdila. Hypotézu nelze vyhodnotit pomocí chí-kvadrátu.z důvodu malého

počtu odpovědí respondentů. 70,67 % respondentů tvrdí, že jejich pitný režim je správný, zbylých 29,33 % respondentů odpovědělo, že si nemyslí, že jejich pitný režim je správný. Hlavním důvodem nedodržení pitného režimu byla absence pocitu žízně.

Graf 12 Hodnocení pitného režimu onkologickými pacienty a zdravými lidmi

Graf 13 Je pitný režim respondentů správný?

51

Graf 14 Jaký je důvod nedodržení pitného režimu?

16

14

P o č 12 e t 10

r e s p o n d e n t ů

Muži Ženy

8

6

4

2

0 Nemám dostatek informací

Nemám dostatek času

Nevyhovují mi doporučené nápoje

Nemám pocit žízně

Jiné důvody

Důvod nedodržení pitného režimu

Tab. 9 Frekvence konzumace jednotlivých druhů nápojů

Pitná voda z vodovodu Pitná voda balená Kojenecká voda Balená pramenitá (B.p.) voda nes. B.p.voda – sycená bez příchutě

Denně 132 4 7 7 1

1-4x týdně 2 0 0 48 8

1-3x měsíčně 11 5 1 17 39

Méně často 0 29 5 11 75

Nikdy 5 112 137 67 27

B.p.voda – sycená ochucená Minerální voda – nesycená bez příchutě Minerální voda – sycená bez příchutě Minerální voda – sycená ochucená Léčivé minerální vody Sycená nápoje s příchutí Juice – ovocné, zeleninové Domácí ovocná, zeleninová šťáva Čaj ovocný Čaj zelený Čaj černý Čaj bylinkový Melta- bílá káva Energetické nápoje Káva Alkohol

6

29

82

18

15

3 0 3 0 6 36 11 53 12 66 9 0 0 67 25

43 55 19 0 37 4 26 28 0 17 3 0 0 42 45

63 27 94 11 32 61 4 37 24 7 15 15 22 2 37

35 64 15 44 16 1 25 0 12 13 2 46 14 11 4

6 4 19 95 59 48 84 32 102 47 121 89 114 28 39

Mléčné nápoje a mléko

12

23

18

20

77

52

Graf 15 Přehled nápojů, které konzumují respondenti denně 140

120

P o č e t

r e s p o n d e n t ů

100

80

60

40

20

0 í l ná utě ný ko va vý .. da ná ut ná ... du va rný ný vé ho vo uce řích ale říc uce ích vo Ká j če voc ino lko zele mlé šťá inko sy. o p ch á ch b e l o len A p j á d a k a př y j n z a v Č vo Ča oje ino aj b da nec á o je s od be á o ez Ča , ze z o p en e en po á v ná en á b j é Č a v á n l d n .) Ko syc ná itn ce syc en oc é ze vo .p c P sy – á – ov čn á, ná (B sy tn ne da – lé cn i á – da yce it P e M vo – o o a n c S v v i d a e p. ío Ju od lní .vo am B. ác í v erá B.p pr n m l n i á ná Do M er le in Ba M

Druh nápoje

Graf 16 Přehled nejčastěji konzumovaných nápojů

30

25

P o č e t

r e s 20 p o n 15 d e n 10 t ů

Muži Ženy

5

0

á tn Pi

z da vo v p. B.

v

od ov od

a od

–

u

n ce sy i Ju

uc ch o á

ce

–

á en

, né oc v o

ni le ze

v no

oj K

é

ká ec en

da vo

áv tn Pi

od

en al ab

á

ný er jč a Č

p B.

od .v

a–

a áv K

s

en yc

áb

ez

Druh nápoje

53

tě hu íc ř p

l ý ho en el ko l z j A Ča

ta el M

5.4

Hypotéza 4: Nemocní pacienti jsou lépe informováni a více dodržují pitný režim na rozdíl od zdravých jedinců. Hypotéza se potvrdila, onkologičtí pacienti jsou lépe informováni o množství

i vhodnosti tekutin pro dodržení pitného režimu (p=2,2 x 10-16). Mezi onkologickými pacienty se nevyskytují neinformování, ať už z hlediska množství přijatých tekutin či vhodnosti nápojů. Hypotéza je vysoce statisticky významná, nevyžadovala ani Fischerův test. V souboru zdravých jedinců 38,66 % není vůbec informováno o pitném režimu. Graf

17

Informovanost

o

pitném

režimu

zdravotníkem

u

zdravých

lidí

a onkologických pacientů

60

P 50 o č e t 40 r e s 30 p o n d 20 e n t ů 10

Zdravý Nemocný

0

Informovanost o množství tekutin

Informovanost o množství a vhodnosti tekutin

Informovanost o vhodnosti tekutin

Neinformovanost

Tab. 10 Chí-kvadrát vypočítaný v programu EpiInfo Version 6 pro kontrolu statistické významnosti

54

Graf 18 Jsou onkologičtí pacienti i zdraví lidé informováni o množství a vhodnosti tekutin? V souboru zdravých jedinců je pouze 6,00 % informováno o množství a vhodnosti tekutin v pitném režimu, 16,00 % jedinců je informováno jen o množství tekutin a 6,00 % ví, jaké tekutiny si zvolit do pitného režimu.

Graf 19 Skutečné množství tekutin, které přijme soubor zdravých i onkologických pacientů

55

Graf 20 Názor na vhodnost konzumace vody z veřejného vodovodu

Z celého souboru zdravých i nemocných lidí jich 84,00 % souhlasí, že voda z veřejného vodovodu je vhodná pro každodenní konzumaci. Pouze 16,00 % respondentů, z toho 10,00 %žen a 6,00 % mužů s tím nesouhlasí.

Graf 21 Informovanost o příznacích dehydratace

Informovanost o následcích nedostatečného pitného režimu je uspokojivá. Celkem 62,00 % respondentů, z toho 35,33 % mužů a 26,67 % žen zná příznaky dehydratace.

56

Graf 22 Znalost respondentů o příznacích dehydratace dle pohlaví

70%

P r 60% o c e 50% n t o

Muži

40%

r e s 30% p o n d 20% e n t 10% ů

Ženy

0% Bolest hlavy

Únava

Sucho v krku

Malátnost

Snížená pozornost

Mdloby

Příznaky dehydratace

Graf 23 Znalost respondentů o příznacích dehydratace ve srovnání u zdravých lidí a onkologických pacientů

70%

P r 60% o c e 50% n t o

Zdravý

40%

r e s 30% p o n d 20% e n t 10% ů

Nemocný

0% Bolest hlavy

Únava

Sucho v krku

Malátnost

Příznaky dehydratace

57

Snížená pozornost

Mdloby

Graf 24 Zdravotní potíže u zdravých lidí a onkologických pacientů podle pohlaví

25

P o 20 č e t Muži r 15 e s p o 10 n d e n t 5 ů

Ženy

0 Bolest hlavy

Zácpa

Zvracení

Zdravotní potíže

Graf 25 Zdravotní potíže ve srovnání u zdravých lidí a onkologických pacientů

30

P 25 o č e t 20 Zdravý r e s 15 p o n d 10 e n t ů 5

Nemocný

0 Bolest hlavy

Zácpa

Zvracení

Zdravotní potíže

58

Graf 26 Množství respondentů trpící bolestmi hlavy Bolestmi hlavy trpí 22,70 % respondentů, z toho 16,70 % tvoří ženy. V porovnání zdravých a nemocných žen má bolesti hlavy více skupina zdravých žen, a to ve 13,33 %.

Graf 27 Množství respondentů trpící zácpou Z celého souboru zdravých i nemocných respondentů trpí zácpou 26,70 % jedinců, z toho polovinu tvoří muži a druhou polovinu ženy. U onkologických pacientů se vyskytuje zácpa u 14,00 % žen a 8,00 % mužů, tedy téměř u každého pátého pacienta.

59

Graf 28 Množství respondentů, kteří v poslední době zvraceli Potíže se zvracením se v celém souboru vyskytly pouze u 11,33 % respondentů, z toho 7,33 % bylo v souboru onkologických pacientů.

60

6. DISKUZE Diplomová práce si kladla za cíl zjistit, zda je mezi onkologickými pacienty a zdravými jedinci stejného věkového složení rozdíl v příjmu tekutin, jaká je informovanost o pitném režimu u obou skupin a zda se projeví rozdíl v příjmu tekutin u zdravých jedinců i onkologických pacientů v závislosti na pohlaví a vzdělání. Dotazníkového šetření ze zúčastnilo 100 zdravých lidí z oblasti jižní Moravy a 50 pacientů z Masarykova Onkologického Ústavu v Brně. Soubor zdravých lidí byl vybrán náhodně, zatímco výběr onkologických pacientů byl omezen na pacienty bez enterální či parenterální výživy, schopných přijímat potravu i tekutiny bez cizí pomoci. Tento ústav poskytuje kvalitní péči i informovanost všem pacientům bez rozdílu, s jakým onemocněním se léčí, takže výsledky této studie nemusí korelovat s jinými onkologickými centry. Osobně jsem přesvědčila, že přístup zdravotníků k pacientům i komunikace s nimi je na vysoké úrovni. Je diskutabilní, zda by studie prováděná v jiném onkologickém ústavu přinesla stejné výsledky. Z analýzy souboru vyplývá, že 59,00 % jedinců v souboru zdravých lidí přijímá dostatečné množství tekutin (2 – 3 l/den), zatímco u onkologických pacientů je tomu tak u 32,00 %. Při porovnání přijmu tekutin vzhledem k pohlaví, 58,66 % žen přijímá dostatečné množství tekutin, zatímco mužů pouze 41,33 % (viz graf 8 a graf 9). U onkologických pacientů je skutečný příjem tekutin následující: 0,5 l tekutin za den přijme 8,00 % respondentů, 1 litr vypije 26,00 % pacientů, 1,5 litru tekutin je přijatelné pro 34,00 % tázaných, doporučený příjem 2 – 3 litrů tekutin je přijatelný pro 32,00 %, jak bylo uvedeno výše a z nich 6,00 % vypije více než 3 litry tekutin denně. Při srovnávání pitého režimu žen a mužů byly výsledky následující: 8,00 % mužů a 2,67 % přijímá množství 0,5 litru za den, 10,67 % mužů a 37,33 % žen vypije 1 litr tekutin za den, množství 1,5 litru tekutin je přijatelné pro 22,67 % mužů a 18,67 % žen. Doporučené množství 2 – 3 litrů tekutin za den zvládne vypít 58,66 % žen a 41,33 % mužů (viz graf 11). Výsledek, že ženy vypijí za den více tekutin odpovídá současné situaci v populaci, kdy se ženy v porovnání s muži zajímají více o výživu a snaží se o pravidelnost jak v přijímání v jídle, tak i v pitném režimu. Je to důsledek větší starostlivosti o své tělo i větší kontroly z důvodu udržení přiměřené váhy. V případě, že by se muži více zajímali o své stravovací návyky, pitný režim by byl jistě dostačující. Studie nepotvrdila vztah vzdělání a příjmu tekutin. Z grafu příjmu tekutin v souvislosti se vzděláním lze konstatovat, že lidé se středoškolským vzděláním se snaží dodržovat pitný režim nejlépe v porovnání s lidmi se základním vzděláním a vyučením. 27,33 % dotazovaných se středoškolským vzděláním vypije denně více než 2 litry tekutin ve srovnání s lidmi se základním vzděláním, kde pouze 0,67 % respondentů vypije stejné množství. Většina vysokoškolsky 61

vzdělaných lidí konzumuje průměrně 2 litry tekutin za den. Ikdyž vzdělání nesouvisí s příjmem tekutin, je zřejmé, že lidé s vyšším vzděláním dodržují více pitný režim, což může souviset i se životním stylem a celkovým životním standardem. Odhad skutečného příjmu tekutin ve srovnání s doporučeným množstvím tekutin u onkologických pacientů neodpovídá skutečnosti, že příjem je nižší. Pacienti se domnívají, že konzumují tekutiny pravidelně celý den, přitom reálná situace je odlišná. Ze studie vyplývá zajímavé zjištění, ve kterém se 62 % respondentů domnívá, že za den je potřeba přijmout 1 – 1,5 l tekutin s tvrzením, že jejich pitný režim je správný, přitom skutečný příjem tekutin u 50 % respondentů, převážně zdravých, je více než 2 l/den (viz graf 19). V celém souboru zdravých i nemocných lidí 70,33 % respondentů odpovědělo, že jejich pitný režim je správný, pouze 29,33 % s tímto tvrzením nesouhlasilo. Hlavním důvodem proč ženy i muži pitný režim nedodržují je absence pocitu žízně. Většina dotazovaných odpověděla, že pokud jim někdo neřekne, aby se v určitou dobu napili, sami se napijí třeba i s 2 hodinovým zpožděním. Při zjišťování frekvence konzumace jednotlivých nápojů odpovědělo 88 % respondentů, že denně konzumuje pitnou vodu z vodovodu, 44,66 % pije denně kávu a 44 % respondentů se každý den neobejde bez konzumace černého čaje. Oproti tomu 91,33 % respondentů nikdy nekonzumuje kojeneckou vodu, 80,66 % bylinkový čaj a 76 % nikdy nepije energetické nápoje. Mezi nejčastěji konzumovaný nápoj se u zdravých i nemocných žen i mužů řadí na prvním místě pitná voda z vodovodu, na druhém místě u zdravých jedinců balená voda sycená ochucená, u onkologických pacientů ovocný čaj a třetí místo zaujímá u zdravé populace konzumace ovocného džusu a u nemocných lidí minerální voda nesycená. U onkologických pacientů nejsou vhodné limonády nebo minerální vody sycené oxidem uhličitým, protože způsobují nadýmání, což i studie ukázala, že minerální vody nejsou pacienty často přijímány a pokud ano, tak převážně nesycené. Při studiu informovanosti o množství i vhodnosti tekutin pro dodržení pitného režimu vyšel jasný výsledek, že všichni onkologičtí pacienti jsou dostatečně informováni o pitném režimu. Mezi onkologickými pacienty se nevyskytují neinformování, ať už z hlediska množství přijatých tekutin či vhodnosti nápojů. Každý pacient je při nástupu do nemocnice edukován o výživě a doporučených nápojích v době léčby. Na druhé straně v souboru zdravých jedinců tvoří 38,67 % neinformovaných o pitném režimu. Mezi informovanými se nachází 6 % respondentů, kteří jsou informováni o množství a vhodnosti tekutin, 16 % jedinců je informováno jen o množství tekutin a 6 % má znalosti o vhodnosti nápojů. Tato hypotéza potvrdila můj názor, že lidé, kteří jsou nuceni navštívit zdravotnické zařízení a z jakéhokoliv důvodu musí být upoutáni na lůžko, jsou vždy lépe informovaní ve srovnání se zdravou populací.

62

Na otázku zda je vhodné každý den konzumovat vodu z veřejného vodovodu odpovědělo 84,00 % respondentů z celého souboru zdravých i nemocných lidí souhlasně. Pouze 16,00 % respondentů, z toho 10,00 %žen

6,00 % mužů s tím nesouhlasí. Důvodem, proč nechtějí

konzumovat vodu z veřejného vodovodu je zápach po chloru a nedůvěřivost v kvalitě výroby vody. Je zajímavé, že vodu z kohoutku nechtějí konzumovat především lidé na maloměstě. Z vlastních zkušeností vím, že na vesnicích mimo Brno je voda měkčí i chutnější ve srovnání s brněnskou. Tato odpověď je navíc v rozporu s otázkou frekvence konzumace pitné vody z vodovodu, na kterou 88,00 % odpovědělo, že ji konzumuje denně. Z těchto dvou otázek tedy vyplývá, že 4 respondenti mohli odpovídat nepravdivě nebo došlo ke

zkreslení jejich odpovědí vlivem momentálního

zdravotního stavu. Informovanost o znalosti následků nedostatečného pitného režimu je uspokojivá. Celkem 62,00 % respondentů, z toho 35,33 % mužů a 26,67 % žen zná příznaky dehydratace. Téměř 2/3 respondentů odpovědělo, že mezi hlavní příznaky dehydratace patří bolest hlavy, únava a sucho v krku. Přestože byl soubor zdravých lidí ve srovnání s onkologickými pacienty více informován o následcích nedostatečného pitného režimu, trpěli zdraví lidé častěji bolestmi hlavy a zácpou oproti nemocným lidem. Problémy s bolestí hlavy potvrdilo celkem 33,33 % žen, z toho 6,67 % žen s onkologickým onemocněním a 12 % mužů, z nichž 4 % se léčilo s onkologickým onemocněním Malátnost, únava a bolest hlavy mají příčinu hlavně v nedostatku tekutin. Podílí se na tom i chladné a větrné počasí a pobyt ve vytápěných, či přetopených místnostech v zimním období. U 44,66 % respondentů, kteří pijí denně kávu by bylo vhodné doporučit jiné nápoje k tak časté konzumaci Zvláště káva, která odvodňuje tělo může přispět k bolesti hlavy. Potíže se zácpou uvedlo 26,67 % žen, z toho 14,00 % nemocných a 26,67 % mužů, z toho 8,00 % nemocných. Přestože zácpa trápí pětinu populace, včetně dětí, a její výskyt stoupá s věkem, stále je to problém, o kterém se lidé zdráhají mluvit. Jde o důsledek negativních vlivů současného životního stylu, především nevhodného stravování, nedostatečného příjmu tekutin a sedavého způsobu života. Prevencí proti zácpě je strava bohatá na vlákninu, tedy hlavně dostatek ovoce a zeleniny, dvě sklenky vlažné vody po ránu a také denní pohyb. Nejlepší je chůze rychlejším tempem. U onkologických pacientů je třeba se zaměřit hlavně na pitný režim. Zvracení se v celém souboru vyskytlo pouze u 11,33 % respondentů, z toho 7,33 % bylo v souboru onkologických pacientů a tížilo převážně muže. U onkologických pacientů bývá pocit na zvracení a zvracení příčinou chemoterapie, může se objevit především u ozařování hrudníku a břicha. Doporučuje se pít až za půl hodiny po jídle a podávat nápoje s ledem nebo citronem. Pro popíjení lze použít i slámku. Mimo to se mohou cucat ledové kostky.

63

U onkologických pacientů se mohou zdravotní potíže vyskytovat především po ozařování. Při ozařování na oblast dutiny ústní se objevuje větší slinění, pak následuje suchost v ústech a sliny jsou lepkavé. V tomto případě dochází ke změnám chuti k jídlu, někdy pacient vnímá pachutě. Navíc se zhoršuje polykání tuhých a suchých soust. Změny mohou být krátkodobé ale někdy přetrvávají delší dobu. U pacientů je tedy důležitá je hygiena dutiny ústní a její vyplachování minerální vodou. Při ozařování oblasti hlavy a krku vzniká také nechutenství, mění se chuť k jídlu, vzniká sucho v ústech a může dojít k zánětům sliznice dutiny ústní.

64

7. ZÁVĚR Dosažené výsledky poukazují především na nedostatečný pitný režim onkologických pacientů, přestože je jejich informovanost v oblasti pitného režimu dostatečná. Zdravotníci by se měli podílet na větší kontrole příjmu tekutin u této skupiny lidí a zabránit tak vzniku dehydratace a zdravotních problémů s tím spojených. Nedostatek vody v organismu může způsobit problémy akutní i chronické povahy. Akutními příznaky mírné dehydratace jsou bolesti hlavy, únava a malátnost, pokles fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace. Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který často ani neregistrujeme, pak může mít za následek i vážné zdravotní poruchy. Dále je třeba zvýšit informovanost u zdravé populace v problematice pitného režimu. Informace by měli podávat především zdravotníci, kteří jsou dostatečně edukovány. Tyto informace mohou předávat lékaři, sestry, odborní poradci na výživu, aby se předcházelo vzniku závažných onemocnění. Závěry hypotéz Hypotéza 1: Bude rozdíl v množství přijatých tekutin u nemocných a zdravých jedinců. Hypotéza byla potvrzena se statisticky významným rozdílem (p= 0,0172). Zdraví jedinci přijímají více tekutin ve srovnání s onkologickými pacienty. Hypotéza 2: Závisí množství přijatých tekutin v závislosti na pohlaví a vzdělání. Hypotéza

se

potvrdila

v

rozdílu množství

přijatých

tekutin

u

mužů

a

žen

(p=6,519x10-6). Většina žen přijímá ve srovnání s muži dostatečné množství tekutin Hypotéza ovšem nepotvrdila vztah vzdělání a příjmu tekutin (p=0,6834). Hypotéza 3: Nedostatečný pocit žízně povede k neschopnosti dodržet pitný režim. Tato hypotéza nebyla potvrzena z důvodu nízkého počtu odpovědí respondentů. Většina respondentů odpověděla, že jejich pitný režim je správný, tudíž pocit žízně, jako příznak dehydratace, nelze pokládat za příčinu nedodržení správného pitného režimu. Hypotéza 4: Nemocní pacienti jsou lépe informováni a více dodržují pitný režim na rozdíl od zdravých jedinců. Hypotéza se potvrdila, onkologičtí pacienti jsou lépe informováni o množství i vhodnosti tekutin pro dodržení pitného režimu (p=2,2 x 10-16). Mezi onkologickými pacienty se nevyskytují neinformování, ať už z hlediska množství přijatých tekutin či vhodnosti nápojů. Tento výsledek, ale nelze aplikovat na jiné onkologické ústavy, protože Masarykův Onkologický Ústav, z něhož byl vzorek respondentů vybrán, se řadí mezi centra s kvalitní péčí a dostatečnou informovaností jak z hlediska výživy v době léčby, tak i z hlediska pitného režimu.

65

8. LITERATURA 1)

ADAM, Z., VORLÍČEK, J., KOPTÍKOVÁ, J. Obecná onkologie a podpůrná léčba. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, s. 557 – 564. ISBN 80-247-0677-6

2)

ALLEBECK, P. OLSEN, J. Alcohol and fetal damage. Alcoholism - Clinical and Experimental Research, 1998, vol. 22, no.7, p. 329–332

3)

ARNAUD, MJ. Mild dehydration: a risk factor of constipation? Eur J Clin Nutr, 2003, vol. 57, no. 2, p. 88-95

4)

BEETZ, R. Mild dehydration: a risk factor of urinary tract infection? Eur J Clin Nutr, 2003, vol. 57, no. 2, p. S52-8

5)

BECH, BH.et al. Effect of reducing caffeine intake on birth weigt nad lenght gestation: randomised controlled trial. BMJ, 2007, No. 26

6)

BRÁZDOVÁ, Z. Výživa člověka. Vyškov: VV3 PV, 1995

7)

BŘEŠŤAN, R. Energie na počkání. 2000. Dostupné na www: http://www.visaci.cz/tisk.php?f=zminky/text_110

8)

ČADA,

K.

Pitný

režim

dětí

[20.6.

2005].

Dostupné

na

www:

Dostupné

na

www:

http://rodina-deti.doktorka.cz/pitny-rezim-deti 9)

Čaj

jako

prevence

zubního

kazu.

2003.

http://www.spotrebitel.cz/article/view/5801 10)

ČSN 757111 Pitná voda.

11)

DOI, S., OSADA, H., SEKI, K., SEKIYA, S.

Effect of Maternal hydration on

oligohydramnions: a comparison of three volume expansion methods. Obstet Gynecol., 1998, vol. 92, no. 4, p. 525-529 12)

DOSTÁLOVÁ, J. Káva. Výživa a potraviny, 2006, č. 5, roč. 61, s. 116

13)

DUKE, J. Zelená lékárna. Praha: Astron, 2006

14)

ENVIS – informační servis o životním prostředí v Praze. Dostupné na www: http://envis.prahamesto.cz/(5bqzab45sxmyhtra2xfqra55)/zdroj.aspx?typ=2&Id=79645&sh=708216785

15)

Expozice

obyvatel

chemickým

látkám

z

pitné

vody.

Dostupné

na

www:

http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/expozice-obyvatel-chemickym-latkam-z-pitnevody-1 16)

GANONG,

F.W.

Přehled

lékařské

ISBN 80-7262-311-7 66

fyziologie,

Praha:

Galén

2001,

890s,

17)

HAINEROVÁ, I., LARSEN, L.H.,FINKOVÁ, M. et al. Obezita na podkladě mutací genu MC4R: Nový pohled na etiopatogenezi nadváhy. Diabetologie, metabolismus, endokrinologie, výživa. roč. 9, supplementum 2, 2006

18)

HAVEL, B. Hodnocení zdravotního rizika dusičnanů a dusitanů z pitné vody. Hygiena, 47, 2002, no. 4, p. 226 - 238

19)

HAVLÍČKOVÁ, L. a kol. Fyziologie tělesné zátěže I. Obecná část. Praha, Univerzita Karlova v Praze 2004

20)

HOLCÁTOVÁ, I. Nádorová onemocnění – Úvodní článek. Dostupné na www: http://sz.ordinace.cz/lekce_uvod.php?lekce=8

21)

CHADIMOVÁ, A. Zelený čaj. 2005, Dostupné na www: http://www.sport-portal.cz/zelenycaj.html

22)

CHAVE, P. Rámcová směrnice vodní politiky Evropské unie, IWA Publishing, MZ ČR, 2001

23)

International Water Association: The Bonn Charter for Safe Drinking Water. September 2004. Česky vyšlo (Bonnská charta pro bezpečnou pitnou vodu) v časopise SOVAK č. 78/2005, s. 20-23

24)

JANČÍK, J., ZENTRICH J. Herbář léčivých rostlin 2. Praha: Eminent, 1995, s. 82

25)

Je káva nezdravá? Výživa a potraviny, 2006, roč. 61, č. 5, s.140

26)

JONÁŠ, J. Přírodní léčba pro ženy. Praha: TOK, 1995

27)

KAŇKOVÁ, K. a kol. Patologická fyziologie pro bakalářské studijní programy. Brno: Masarykova univerzita, 2003

28)

KELLER, U., MEIER, R., BERTOLI, S. Klinická výživ. Praha: Scientia Medica, 1993

29)

KLEINER, S. Water: An Essentials but overlookednutrient. Journal of American Dietetic Association,1999, vol. 99, no. 2

30)

KLENER, I. Hypertenze – dietní a režimová opatření. 2007. Dostupné na www: https://www.zdravcentra.sk/cps/rde/xchg/zcsk/xsl/53_1324.html

31)

KOHLMEIER, M. Nutrient metabolism. Academic Press, London, 2003, 506s

32)

KOLEJKOVÁ,

D.

Ke

kvalitě

ovocných

nápojů.

2005.

Dostupné

na

www:

http://www.dtest.cz/index.php?action=2&pclanky=3&pclanekid=101&pkategorieid=32 33)

KOSTIUK, P. Chemoprotektivní účinky čaje: nová data. Diabetologie, metabolismus, endokrinologie, výživa. 2002, č.5, s. 178-182

34)

KOTULÁN, J., HRUBÁ, D. Preventivní lékařství. 1. vyd. Brno: MU, 1993, 207s

67

35)

KOŽÍŠEK, F. a kol. Hygienické minimum pro pracovníky ve vodárenství. Dostupné www: http://www.mzcr.cz/data/c2331/lib/Hygienicke_minimum_pro_pracovniky.pdf

36)

KOŽÍŠEK, F., Jeligová, H. Zdravotní význam sodíku ve vodách. Praha: SZÚ, 2002. Dostupné na www: http://www.szu.cz/chzp/voda/pdf/sodik.pdf

37)

KOŽÍŠEK, F. LAJČÍKOVÁ, A. Pitný režim a zdraví. České pracovní lékařství, 2005, roč. 6, č.2, s. 106 - 110

38)

KOŽÍŠEK F.

Nové požadavky na balené vody. Výživa a potraviny, 2005, roč. 60,

č. 4, s. 95-97 39)

KOŽÍŠEK, F. Pitný režim. Výživa a potraviny, 2006, roč. 61, č.2, s. 35-37

40)

KOŽÍŠEK,

F.,

RÁŽOVÁ,

J.

Pitný

režim.

Dostupné

na

www:

http://www.szu.cz/czzp/aktual/aktualne.htm 41)

KOŽÍŠEK, F. Účinky vody s oxidem uhličitým na lidské zdraví.

Praha, SZÚ, 2003.

Dostupné na www: http://www.szu.cz/chzp/voda/pdf/bv_co2.pdf 42)

KOŽÍŠEK F. Zdravotní význam „tvrdosti“ pitné vody. Praha: SZÚ, 2000. Dostupné na www: http://www.szu.cz/chzp/voda/pdf/tvrdost.pdf

43)

KUŽELA, L. Jsou sycené nápoje vhodné či nevhodné? Výživa a potraviny, 2006, roč. 61, č.3, s. 79

44)

LÁJČÍKOVÁ, A. Pitný režim základní podmínka zdraví. České pracovní lékařství, 2002, č.1, s. 34-36

45)

LARSSON, S.C., WOLK, A. Tea consumption and ovarian cancer risk in population – based kohort. Archives of internal medicine. 2005, vol. 165, no. 22, p. 2683-2686

46)

LUDWIG, D., PETERSON, K., GORTMAKER, S. Relation between consumption of sugarsweetened drinks and childhood obesity: a prospective, observation alanalysis. The Lancet, 2001, vol. 357, no. 9255, 2001, p. 505-508

47)

MANDELOVÁ, L. Polyfenoly: rozdělení a zdroje v potravě. Výživa a potraviny, 2005, roč. 60, č. 1, s. 11-14

48)

MANZ F. WENTZ A. The Importance of Good Hydration for the Prevention of Chronic Diseases.Nutrition Reviews, 2005, vol. 63, no. 6, Part II, p. S2, 4pgs.

49)

MARTÍNEK, K. Výživa: Kapitoly o metabolizmu: obecná část. Hradec Králové: Gaudeamus, 2005

50)

MEAD, N. Sour Cindiny on popular sweetener. Enviromental Health Perspectives, vol. 114, no. 3, p. A 176

68

51)

MEADOWSOVÁ, D., RANDERS, J.: Překročení mezí, Argo, 1992, ISBN 80-85794-83-7 — obsahuje kapitolu věnovanou vyčerpávání podzemní vody

52)

MICHEK,

V.

Dusičnany

a

dusitany.

2006.

Dostupné

na

www:

http://www.vegetarian.cz/ostatni/voda/voda6.html 53)

MIZUSHIMA, S., CAPPUCCIO, F.P., NICHOLS, R., ELLIOT, P. Dietary magnesium intake and blood pressure: a qualitative overview of the observational studies. J. Hum. Hypertens, 1998, no. 12, p. 447-453

54)

NAWROT, P., JORDAN, S. et al. Effects of caffeine on human health. Food additives and contaminants, 2003, vol. 20, no. 1

55)

NICOLAIDIS, S. Water: hydratation and health. Danone Nutritopics. Dostupné na www: http://www.danone.com/

56)

Opravdu

čerstvá

pomerančová

šťáva?,

2003.

Dostupné

na

www:

http://www.spotrebitel.cz/article/view/4713 57)

OSTRÝ, V., ŠTRUNCOVÁ S. Káva a zdraví. 2001. Dostupné na www: http://www.chpr.szu.cz/nutrice/kava.htm

58)

PROVAZNÍK, K. a kol. Manuál prevence v lékařské praxi II – výživa. Praha: Fortuna, 1995

59)

Rámcová

směrnice

pro

vodní

politiku

ES.

Dostupné

na

www:

http://www.mzp.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPJMF65SVEU 60)

REES, J., LOYN, T. et al. The ability of fruit teas to remove the smear layer: an in vitro study of tubule patenty. Journal of Dentistry, 2005, vol. 34, no. 1, p. 67-76

61)

Risk-Based Concentration Table, October 2007 Update, United States Environmental Protection Agency, Philadelphia 2007. Dostupné na www: http://www.epa.gov/reg3hwmd/risk/riskmenu.htm

62)

ROKYTA, J. a kol. Fyziologie pro bakalářské studium v medicíně, přírodovědných a tělovýchovných oborech. Praha: ISV, 2000

63)

ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Tepelný režim ve vodách. From Encyklopedie hydrobiologie: výkladový [cit.

slovník

2009-05-16].

[online].

Dostupné

na

Praha: www:

VŠCHT

Praha,

2007

http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-

006/ebook.html?p=T000 64)

SCHARFFENBERG, J. Škodlivé účinky kávy. Magazín zdraví. Dostupné na www: http://drogy.jinak.cz/kofein/index.shtml

65)

SKÁCEL, J. Co je to čaj? Výživa a potraviny, 2006, roč. 61, č. 2, s. 33-34

66)

SKÁCEL, J. O čaji. Výživa a potraviny, 2003, roč. 58, č. 5, s. 77-78 69

67)

Směrnice Evropské unie 98/83/EC o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu.

68)

SOBOTKA, L. Basic in clinical nutrition, Praha: Galén, 2004, 500s

69)

STOOKEY, J. The diuretic effects of alcohol and caffeine and totakl water intake missclassifications. European Journal of Epidemiology. 1999, vol. 15, no. 2, p. 181

70)

ŠAGÁT,T. Pediatrie I. Košice: Status s.r.o, 1998

71)

ŠACHLOVÁ, M., HRBKOVÁ, D. Nádorová onemocnění a výživa. 1. vyd. Brno: Masarykův onkologický ústav, 2004

72)

Test energetické drinky. Q Test, 2006. Dostupné na www: http://www.qmagazin.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=3813&Itemid=16 7

73)

Today´s beverages interfere with vitamin and mineral intake. Nutrition health review. 2003, vol. 85, p.14

74)

TUREK, B., HRUBÝ, S., ČERNÁ M. Nutriční toxikologie.Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1994, s. 38

75)

VEČERKOVÁ, H. Balené vody mají nová pravidla. MF Dnes, 2005, 8. červen, s. E2

76)

VEČERKOVÁ, H. Test – jak sladké jsou limonády. Q Test.2005. Dostupné na www: http://www.spotrebitel.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=113408&catid =126:ostatni&Itemid=399

77)

VELÍŠEK, J. Chemie potravin 2, Tábor: OSSIS 2002, 320s, ISBN 80-86659-01-1

78)

Vyhláška č. 275/2004 Sb. Dostupné na www: http://www.szpi.gov.cz/news_files/files/4/E4784EE2-3C5D-4E6B-99B9FDC5FE2D3A6.pdf

79)

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 376/2000 Sb., kterou se stanoví požadavky na pitnou

vodu

a

rozsah

a

četnost

její

kontroly.

Dostupné

na

www:

http://www.mvcr.cz/clanek/sbirka-zakonu-stejnopisy-sbirky-zakonu.aspx 80)

Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 307/2002 Sb. o radiační ochraně. Dostupné na www: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb02307&cd=76&typ=r

81)

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Dostupné na www: http://www1.szu.cz/chzp/voda/pitna-voda

82)

VYZULA, R., et al. Výživa při onkologickém onemocnění. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 125 s. ISBN 80-7262-120-3

70

83)

Water - a vital nutrient [cit. 9.8.2000] Dostupné na www: http://www.betterhealth.vic.gov.au/bhcv2/bhcarticles.nsf/(Pages)/Water_a_vital_nutrinet?O penDocument

84)

WILHELM, Z. a kol. Výživa v onkologii. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001. 192s

85)

WILSON,

L.

Tajemství

vápníku.

2006,

Dostupné

na

www:

http://www.metabolicketypy.com/vlasy4.htm 86)

Zdraví 21, cíl 1-9. Dostupné na www: http://www.mzcr.cz/data/c564/lib/zdravi_21_cil_1_9.rtf

87)

Zdraví 21 -Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR - Zdraví pro všechny v 21. století. Dostupné na www: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zdravi-21dlouhodoby-program-zlepsovani-zdravotniho-stavu-obyvatelstva-cr-zdravi-pro-vsechny-v21-stoleti-projednan-vladou-ceske-republiky-dne-30-rijna-2002-usneseni-vlady-c-1046

88)

Zdravotní důsledky zátěže lidského organismu cizorodými látkami z potravinových řetězců, dietární expozice. Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí. Souhrnná zpráva za rok 2007. Státní zdravotní ústav Praha, 2008. Dostupné na www: http://www.szu.cz/publikace/monitoring-zdravi-a-zivotniho-prostredi

89)

ZERBSTOVÁ, M. Zelený čaj – přírodní lék, Praha: Nakl.Železný, 2001, s. 9-45

90)

ZERBSTOVÁ, M. Rooibos – Lahodný a léčivý čaj. Praha: Nakl. Železný, 2001, s. 9-58

91)

ŽÁČEK, L. Chemické a technologické procesy úpravy vody, NOEL, Brno, 2000

71

9. SEZNAM SYMBOLŮ 9.1

Seznam použitých zkratek

ATP

Adenosintrifosfát

DM

Diabetes mellitus

ECT

Intracelulární tekutina

EGCG

Epigallokatechin gallát

Ca

Vápník

F

Fluor

ICT

Extracelulární tekutina

K

Draslík

KVO

Kardiovaskulární onemocnění

LDL

Low Density Lipoproteins

Mg

Hořčík

Mn

Mangan

NaCl

Chlorid sodný

TK

Krevní tlak

72

10. PŘÍLOHY 10.1

Dotazník pitného režimu onkologických pacientů I.

OBECNÁ ČÁST

1.

Pohlaví:

1) Muž

2) Žena

2.

Věk:

………

3.

Nejvyšší dosažené vzdělání: 1) ZŠ 2) Vyučen/a 3) SŠ s maturitou

4.

Místo bydliště: 1) Velkoměsto (nad 100 000 obyvatel) 2) Město (10 000 – 100 000) 3) Maloměsto ( do 10 000 obyvatel)

5.

Stav:

1) Svobodný/svobodná 3) Rozvedený/á

II.

4) VŠ

2) ženatý/vdaná 4) Ovdovělý/ovdovělá

ZDRAVOTNÍ STAV

6. Máte vysoký tlak? (více než 140/90) 1) ANO 2) NE

7. Trpíte onemocněním Diabetes Mellitus? 1) ANO 2) NE Pokud ano, který typ máte? 8. Měl/a jste v minulosti problémy s ledvinami? (infekce, kolika…) 1) ANO 2) NE

73

III. 9.

PITNÝ REŽIM

Jaké množství tekutin přibližně denně vypijete? 1) 0,5 l 2) 1,0 l 3) 1,5 l 4) 2,0 l 5) 2,5 l 6) více, kolik………l

10. Víte jaké množství tekutin byste měla za den vypít? 1) 0,5 l 3) 1,5 l 5) 2,5 l 2) 1,0 l 4) 2,0 l 6) více, kolik......l 7) Nevím 11. Myslíte si, že Váš pitný režim je správný? 1) Ano 2) Ne 3) Nevím 12. Pokud se domníváte, že Váš pitný režim není správný, tak co Vám brání pitný režim dodržovat? 1) Nemám dostatek informací o správném pitném režimu 2) Nemám dostatek času 3) Nevyhovují mi doporučené druhy nápojů 4) Nemám často pocit žízně a tak zapomínám pravidelně pít 5) Jiné důvody, jaké…………………………………………. 13. O kterých tekutinách se domníváte, že jsou vhodné pro každodenní konzumaci tzn. můžete jich pravidelně vypít >1l/den: (můžete označit více odpovědí) 1) Pitná voda z vodovodu 6) Minerální voda slabě mineralizovaná 11) Čaj bylinkový 2) Kojenecká voda 7) Minerální voda středně mineralizovaná 12) Čaj černý 3) Pitná voda balená 8) Minerální voda silně mineralizovaná 13) Juice 4) Pramenitá(stolní voda) 9) Čaj ovocný 14) Káva 5) Sycené nápoje s příchutí 10) Čaj zelený 15) Alkohol 14. Pitná voda z veřejného vodovodu není vhodná pro každodenní příjem. S tímto tvrzením: 1) Souhlasím 2)Nesouhlasím 15. Byl/a jste informován/a zdravotníkem (lékař, sestra..) o správném pitném režimu? 1) Ano, informoval mě o potřebném množství tekutin 2) Ano, informoval mě o vhodnosti konzumace jednotlivých druhů nápojů 3) Ne 16. Znáte nějaké příznaky dehydratace? 1) Ne jaké………………………………………..

2)Ano,

17. Zvracíte v poslední době?

1) Ano

2) Ne

18. Trpíte zácpou?

1) Ano

2) Ne

19. Trpíte často bolestí hlavy?

1) Ano

2) Ne

74

20. Jak často pijete jednotlivé druhy nápojů ? (políčko označte křížkem) Frekvence konzumace Druh nápoje

1

Mineralizace.+

≥1x

1-4x

poznámky

denně

týdně

Pitná voda

-

z vodovodu Pitná voda balená

2

-

(Fontessa, Aqua hit, Aqua, Tesco) Kojenecká voda

3

-

(Tanja, Clever, Horský pramen, Baby Wellnes) Balená pramenitá voda (stolní) –

4

nesycená bez příchutě

-

(Bonaqua, Aquila, Rajec, Toma..) Balená pramenitá 5

-

voda (stolní) – sycená bez příchutě (viz.4) Balená pramenitá

6

voda – sycená

-

ochucená (viz. 4) 7

8

Minerální voda – nesycená bez příchutě Minerální voda – sycená bez příchutě

Mineralizace (zakroužkuj): 1) Slabá (Dobrá voda,

Valvert,

Evian) 2)

Středení

(Mattoni, Magnesia,

9

Minerální voda – sycená ochucená

Karlovarská korunní, Ondrášovka…) 3)

Silná

(Hanácká, Poděbradka, …)

10

Léčivé minerální v. (Vincentka, Bílinská….) Sycená nápoje

11

s příchutí (Fanta, Sprite, Cola Tonic…)

12

Juice – ovocné, zeleninové

Zakroužkuj: 1) Cola

2) Tonic

3) Ostatní -

75

1-3x

Méně

měsíčně

často

Nikdy

13

Domácí ovocná, zeleninová šťáva

-

14

Čaj ovocný

-

15

Čaj zelený

-

16

Čaj černý

-

17

Čaj bylinkový

-

19

Melta- bílá káva

-

20

Energetické nápoje

-

20

Káva

-

21

Alkohol

-

22

23

Mléčné nápoje a mléko Jiné, jaké (např. Rooibos..

-

-

24. Jaký druh nápoje pijete nejčastěji (1-23)?

76

11. SEZNAM TABULEK Tab. 1 Definice tříd jakosti povrchových vod podle ČSN 75 7221 ______________________ 12 Tab. 2 Obsah vody v některých potravinách _______________________________________ 15 Tab. 3 Průměrná vodní bilance __________________________________________________ 18 Tab. 4 Stanovení stavu hydratace ________________________________________________ 21 Tab. 5 Optimální hodnoty některých hlavních minerálních látek ve vodě _______________ 35 Tab. 6 Složení souboru podle stavu (nemocný/zdravý) a věku _________________________ 47 Tab. 7 Složení souboru podle stavu a vzdělání ______________________________________ 47 Tab. 8 Složení souboru podle stavu a místa bydliště _________________________________ 48 Tab. 9 Frekvence konzumace jednotlivých druhů nápojů ____________________________ 52 Tab. 10

Chí-kvadrát vypočítaný v programu EpiInfo Version 6 pro kontrolu statistické

významnosti __________________________________________________________________ 54

77

12. SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Průměrná expozice dusičnanům a chloroformu z pitné vody v letech 2004 − 2007 ___________________________________________________________________ 30 Graf 2 Rozložení obyvatel podle velikosti expozice dusičnanům a chloroformu z pitné vody v letech 2004 – 2007 ____________________________________________________________ 31 Graf 3 Teoretický odhad pravděpodobnosti ročního zvýšení počtu nádorových onemocnění z příjmu pitné vody v letech 2004 – 2007 __________________________________________ 32 Graf 4 Složení souboru podle pohlaví ___________________________________________ 44 Graf 5 Složení souboru podle věku ______________________________________________ 45 Graf

6 Složení souboru podle velikosti místa bydliště ______________________________ 45

Graf

7 Složení souboru dle zdravotního stavu_____________________________________ 45

Graf 8 Příjem tekutin formou nápojů onkologickými pacienty a zdravými lidmi _______ 48 Graf 9 Procentuální zastoupení zdravých a nemocných jedinců vzhledem k množství přijatých tekutin ______________________________________________________________ 48 Graf 10 Příjem tekutin formou nápojů v závislosti na vzdělání respondentů ___________ 49 Graf 11 Příjem tekutin formou nápojů v závislosti na pohlaví respondentů ____________ 49 Graf 12 Hodnocení pitného režimu onkologickými pacienty a zdravými lidmi __________ 50 Graf 13 Je pitný režim respondentů správný? ____________________________________ 50 Graf 14 Jaký je důvod nedodržení pitného režimu? _______________________________ 52 Graf 15 Přehled nápojů, které konzumují respondenti denně ________________________ 53 Graf 16 Přehled nejčastěji konzumovaných nápojů ________________________________ 53 Graf 17

Informovanost

o

pitném

režimu

zdravotníkem

u

zdravých

lidí

a onkologických pacientů _______________________________________________________ 54 Graf 18 Jsou onkologičtí pacienti i zdraví lidé informováni o množství a vhodnosti tekutin? _____________________________________________________________________________ 55 Graf 19 Skutečné množství tekutin, které přijme soubor zdravých i onkologických pacientů _____________________________________________________________________________ 55 Graf 20 Názor na vhodnost konzumace vody z veřejného vodovodu __________________ 56 Graf 21 Informovanost o příznacích dehydratace _________________________________ 56 Graf 22 Znalost respondentů o příznacích dehydratace dle pohlaví ___________________ 57 Graf 23 Znalost respondentů o příznacích dehydratace ve srovnání u zdravých lidí a onkologických pacientů _______________________________________________________ 57

78

Graf 24 Zdravotní potíže u zdravých lidí a onkologických pacientů podle pohlaví ______ 58 Graf 25 Zdravotní potíže ve srovnání u zdravých lidí a onkologických pacientů ________ 58 Graf 26 Množství respondentů trpící bolestmi hlavy _______________________________ 59 Graf 27 Množství respondentů trpící zácpou ______________________________________ 59 Graf 28 Množství respondentů, kteří v poslední době zvraceli _______________________ 60

79