Přítel Běž hledat svého přítele,
Když jindy cítíš vinu svou,
který tě nezradí.
všichni se odvrátí.
Smutek změní v dny veselé
Jen přítel přijde za tebou,
a v nouzi poradí.
svou ruku podá ti.
Když každý myslí na sebe
Nad všechny divy světa,
a ty jsi zůstal sám,
nad všechno bohatství,
tvůj přítel je tu pro tebe
je srdce, v kterém vzkvétá,
a říká – rád tě mám.
LÁSKA A PŘÁTELSTVÍ.
Nad všechny divy světa,
A kdybys jednou zapomněl,
nad všechno bohatství,
co vše ti přítel dal
je srdce, v kterém vzkvétá,
a bez něj cestou svou bys šel,
LÁSKA A PŘÁTELSTVÍ.
věř – on tě čeká dál.
Když někdy ztratíš odvahu,
Tak běž ve stopách přátelství,
těžký se úkol zdá,
Nikdy se nezmýlíš
tu poznáš lidskou povahu,
a vzácné srdce přítele,
jen přítel zůstává.
Ti bude stále blíž. Petr Hoff
Ježíš – náš přítel Ježíš řekl svým učedníkům: "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám." Jan 15,1 - Jan 15,7 Milé sestry, milí bratři, milí přátelé našeho vrbenského sborečku, vítám vás u prvního podzimního čísla našeho Poutníka. Prázdniny utekly jako voda, dovolené se neúprosně blíží ke konci, děti se chystají do školy a je před nimi celých 10 měsíců školních povinností…. My se samozřejmě budeme scházet dále, dospělí i děti, každou sobotu ve sboru při Bohoslužbě, v Centru Zdraví při společném agapé a v týdnu na modlitebních setkáních či přednáškách, které vám přes prázdniny jistě chyběly. Já osobně vám přeji do prvního podzimního měsíce září, klidný vstup a návrat do školních lavic a do zaměstnání. Užívejte si ještě krásného „babího léta“ a nezapomeňte stále a každý den chodit s našim přítelem, panem Ježíšem Kristem. Myslete na něj při všech překážkách, nebo těžkostech, které mohou nastat, ale i ve všech chvílích radosti a štěstí. Kdo má u sebe Ježíše Krista, tak dobrého přítele a vůdce, může snést všechno a může také svůj život obohatit velkou radostí a láskou. Neboť on nám pomáhá, posiluje nás, nikoho neopustí; je to pravý a upřímný přítel. Žijme tak, moji milí, abychom se pánu Bohu líbili a dostalo se nám od něho veliké milosti. Čím větší poznání o našem Pánu budeme mít, tím více se Boží moc, láska a štědrost projeví v našich životech a tím více poroste i naše láska k němu a k našim bližním. Amen Vaše šéfredaktorka - Katka
Švancarová
Znáte mně ? Neuznávám spravedlnost. Nezabíjím, jen mrzačím. Lámu srdce a ničím životy. Jsem mazaná a zlomyslná, a s věkem sílím. Čím víc mě citují, tím víc mi věří. Daří se mi ve všech vrstvách společnosti. Mé oběti jsou bezmocné. Nemohou se proti mně bránit, protože nemám tvář ani jméno. Není možné mě vystopovat. Čím víc se kdo snaží, tím víc unikám. S nikým se nepřátelím. Jak jednou někomu poskvrním pověst, už se nikdy neočistí. Svrhávám vlády, rozvracím manželství. Bořím kariéry a přináším bezesné noci, zármutek a trápení. Kvůli mně nevinní lidé pláčou do polštáře. Tvořím novinové titulky a působím bolest srdcím. Říkají mi pomluva. Až budete mít chuť dát k lepšímu o někom nějakou historku…, zamyslete se! Je to pravda? Je to nutné? Je to ohleduplné? Pokud ne, buďte prosím, raději zticha!!!
Recept pro obrácení Vezmeme 1 zbloudilého člověka, 2 litry melancholie, 4 lžíce špatného svědomí a 2 deci bolesti, můžeme přidat špetku bezvýchodnosti. Vše zamícháme a řádně podusíme. Až směs začne měknout, pomalu přisypáváme 2 lžíce naděje a vhodíme 2-3 biblické verše. Odstavíme a necháme několik hodin na SLUNCI odležet. Když se melancholie, špatné svědomí, bolest a bezvýchodnost začnou rozpouštět, opatrně zamícháme až do úplného vypaření. Můžeme přihodit ještě pár biblických veršů, dle chuti možno potřít láskyplným slovem. Poté pomalu a zlehka obrátíme….
PROČ VĚŘÍM ?
,,Vztah k Bohu je pro věřícího křesťana důvěrně osobní záležitostí, o níž se většinou ostýchá vyjadřovat veřejně; ne snad proto, že by se obával perzekuce či posměchu jako v dobách bojovně ateistické totalitní společnosti, ale z toho důvodu, že si je dobře vědom, jak nesnadné je popsat stav vlastního nitra běžným lidským jazykem a jak nesdělitelné jsou osobní prožitky, střádající se během vlastního života - života nezaměnitelného a jedinečného v celých dějinách vesmíru.‘‘
Když se podíváme do přírody, např. na včelky jak jsou pracovité, nemůže nás to nechat chladnými. Včelí společenství v úlu je vysoce organizované. Včelky nepřežijí bez matky-královny a královna nepřežije bez včel. Když včelka vyletí z úlu, tak vždy kvůli nějaké práci. Buď letí pro nektar nebo pro pyl nebo pro vodu. Nikdy neletí tzv. na výlet.
Mimo úl se včelky orientují podle polohy slunce. Když zavřete včelku např na několik dnů do tmavé místnosti a vypustíte ji v jinou dobu než jste ji zavřeli, přesně si dokáže spočítat, kde se nachází sluníčko (i když je zamračeno) a přesně zamíří na svoje česno (vchod do úlu). Kdo ji tohle naučil, zakódoval - vývoj, evoluce ?? Nevěřím!! Je to úžasná inteligence našeho Stvořitele.
Petr Grycz
Jak se dorozumívají mravenci
Mravenci mají dokonalý způsob dorozumívání, který jim umožňuje si navzájem přesně sdělovat důležité informace. K tomu musí umět vylučovat zvláštní pach a kromě toho jej také bez zaváhání rozpoznat. Bible nás vyzývá: „Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti" Př 6,6. Není snad na světě všednějšího a probádanějšího hmyzu, než jsou mravenci. Mají mimořádné vlastnosti a schopnosti, jejich nervová soustava je velmi dokonalá. Zvláštním způsobem života ukazují na svého Stvořitele. V jednom mraveništi žije až půl milionů jedinců. Jednota mravenčí společnosti je trvalá a především přirozená, žádný z mravenců nezneužívá svoji neomezenou volnost. Práce je v jejich životě obdivuhodnou a zároveň tajemnou záležitostí. Zdá se, jako by jejich práce byla cílevědomou činností, jsou však řízeni zděděnými instinkty. Mají zvláštní, záhadnou dorozumívací schopnost, a to jednak pomocí tykadel, jednak prostřednictvím pachů, které vylučují. Pachové substance vyvolávají okamžitě požadovaný způsob jednání. Nalezne-li např. americký rezavý mravenec v určité vzdálenosti od mraveniště mrtvého motýla, kterého sám nemůže odvléci, běží rychle do hnízda, aby přivolal pomoc. Přitom si zpáteční cestu značí žihadlem, kterým vypouští pachové látky. Žihadlo píše po zemi nesouvislou přerušovanou čáru. Každý z mnoha druhů mravenců (asi 6000 druhů na světě, v České republice jich žije necelých 100 druhů) má svou vlastní pachovou stopu, kterou příslušníci jiných druhů nejsou schopni vnímat. Pro mravence téhož druhu je to naprosto přesné znamení, které si dovedou správně vyložit a jdou správným směrem po stopě. Pach má však trvání jen určitou krátkou dobu. Ke zdrojům obživy vedou silné pachové cestičky, neboť jsou neustále dalšími mravenci obnovovány. Jakmile je však zdroj potravy vyčerpán, zmizí také značení, protože ti mravenci, kteří se už vrací s prázdnou, nezanechávají za sebou žádnou stopu a další procesí mravenců udaným směrem ve chvilce ustane. V jejich společnosti beze zbytku platí, že žádný mravenec netrpí nedostatkem. Je úžasné, že každý vyčerpaný a hladový mravenec je vždy zaručeně nasycen svými druhy.
Zdroj: Blahoslav Balcar, Tajemství života, Advent-Orion Praha, 1997 Dostupné z: http://www.stvoreni.cz/clanky/mravenci/
Třináctiletý
Když mně téměř před půl stoletím bylo 13 let, byl jsem ještě dítě. V dnešní době jsou třináctiletí mnohem starší… ale já taky. Tak už hlavně vzpomínám. Třeba jak tehdy byly silnice hlavně na fotbal a na hokej, a když jsme na kolech závodili v místním okružním parku, stál jsem na křižovatce s roztaženýma rukama, zastavil autobus č. 67 a až jsme závod ukončili, tak jsem autobus pustil. Řidič mi zamával a my kluci jsme byli hrdiny ulice. Injekční stříkačky nebyly moc ani v ordinacích, natož na ulicích a pro mléko se chodilo s konvičkou do mlékárny. Ke snídani jsme měli chleba s povidly, oběd byl domácí teplý s polévkou, protože maminka byla s námi doma a neuměl jsem si představit, co bych dělal v družině. Družináři nám záviděli. Po obědě trochu učení a hned ven. Nejhorší bylo opustit partu každou středu, pátek, sobotu a neděli. To jsme úderem páté odpolední museli domů, vymydlit se a s rodiči do našeho křesťanského sboru. Jejejej – to se nám kolikrát nechtělo… a až jsme byli v partě tři bráši, tak to odešla půlka mančaftu a to už bylo všem ostatním podezřelé. A přiznat se k tomu, že jdeme do církve, to chtělo fakt odvahu – ne kvůli komunistům – hlavně kvůli kamarádům, protože Ti se nám přinejmenším divili. Při fotbale byl hlad a tak jsme často klepali mamince na okno. Po ruce byl vždy chleba s hořčicí a někdy i podmáznutý máslem a když na tom byla ještě cibule, měli jsme hlad nejméně na 4 krajíce.. Jenže jednou nebyl žádný krajíc! A po chvíli hlad přešel ve strach a fakt dost velký strach. Nešlo o chleba, ale maminka neotevírala okno. Klepal jsem, zvonil, klepal, zvonil …a nešlo mi to do hlavy. Klíče jsem neměl, maminka byla přece pořád doma a najednou – kde je? V hlavě mně proběhl film celé výchovy z nedělní školy a hlavně o tom, jak teta Irena občas vykládala, že Pán Ježíš si pro svoje lidi přijde a ti nevěřící tady zůstanou. Že by už? A já na ulici? Fakt jsem měl hodně nahnáno. Tento úlek nezahnala ani skutečnost, že maminka se za chvíli objevila v okně i s chlebem. Na to jsem nezapomněl ani na jednom tajném letním táboře s naší školou, kde jsme četli příběh o Knoflíkovém klukovi. Když jsem v neděli jel z tábora domů, už v autobuse jsem si říkal, tak s tím „uvěřením“ už nemohu déle čekat. Věděl jsem z Bible všechno, horší bylo, že jsem moc nevěděl o vlastních hříších. Ale věděl jsem, že hříchy mám a mít je nechci. Tak v noci, když všichni spali, jsem to Pánu Ježíši vyklopil. Prosil jsem za odpuštění a za přijetí do Jeho náruče. Byla neděle ráno, a to ráno jsem to ještě stydlivě zapřel. Na zastávce mě „strýček ze sboru“ a ptá se: Tak co se to stalo? Já suše, že nic. A toto zapření už nechci prožít. Mrzí mne dodnes. Brzy jsem to napravil a nejen strýček měl radost… No a dnes jsem o půl století starší. Za tu dobu jsem prožil ledaco, ale toto bylo mé nejdůležitější a výborné rozhodnutí. Žiji s Panem Ježíšem dodnes a úplně to stačí. A neměnil bych!
Polníček – neboli Kozlíček polníček (polní) Kozlíček polníček (polní) patří mezi listovou zeleninu. Je charakteristický vyšším obsahem nutričních látek. Na pěstování je polníček velmi nenáročný. Patří mezi zeleninu ideální pro balkon. Polníček se využívá především ve studené kuchyni, do salátů.
Latinsky: Valerianella locusta
Polníček se pěstoval již ve starém Římě. Planě roste po celé Evropě, tedy i u nás, přesto chutnější jsou jeho vyšlechtěné kultivary. Nyní se pěstuje především ve Středomoří, ale i v Dánsku, Německu. Je to nenáročná rostlina, kterou poměrně snadno můžeme pěstovat i na zahrádkách a balkónech. Polníček patří mezi listové zeleniny, obsahuje vitamín C - dokonce více než najdeme v citronech, a také vitamín A a E. Z minerálních látek je v polníčku výrazně zastoupeno železo, ale i hořčík, draslík, vápník a samozřejmě kyselina listová. Obsahuje také významné množství betakarotenu. Polníček díky obsahu kyseliny listové je skvělým zpestřením stravy u těhotných žen. V zimě a na jaře působí proti depresím a špatné náladě. Díky obsahu vitamínů je polníček vhodný pro posílení imunity. Dále jeho požívání podporuje krvetvorbu a aktivuje látkovou přeměnu v buňkách. Skvěle se hodí při redukčních dietách. Využití v kuchyni: Polníček využíváme především ve studené kuchyni, do salátů a to pro jeho delikátní oříškovou chuť a jemné aroma. Polníček podáváme raději čerstvý, při tepelné úpravě ztrácí hodně vitamínu C, přesto ho můžeme podusit stejně jako špenát. Také rozmixovaný chutná skvěle ve formě studených polévek a krémů.
Recepty z polníčku
Polévka z polníčku 4 pórky, 50 g másla, 1 lžíce olivového oleje, 1 střední celer, 1,5 l zeleninového vývaru, 200 g polníčku, 100 g měkkého kozího sýru Pórky nakrájíme na tenká kolečka. Máslo i olej rozehřejeme v hrnci, vsypeme pórek a pět minut opékáme. Přidáme nudličky celeru, minutu opékáme, poté zalijeme vývarem, přivedeme k varu a necháme zeleninu změknout. Vsypeme polníček a rozmixujeme tyčovým mixérem. Osolíme dle chuti. Polévku podáváme posypanou polníčkem a s opečenými plátky bagety, potřené kozím sýrem to už ale záleží jen na vaší chuti a fantazii).
Zeleninový svačinkový salát 2 vejce, 1 svazek ředkviček, 1 jablko, 4 hrsti polníčku, 10 ml olivového oleje, špetka pepře, špetka soli, hrst řeřichy, 2 jarní cibulky Vejce uvaříme natvrdo, poté je oloupeme a nakrájíme na čtvrtky. Ředkvičky důkladně omyjeme a nakrájíme na čtvrtky. Z jablka odstraníme jádřinec a nakrájíme ho na plátky. Jarní cibulku nakrájíme na kolečka. Ze soli, pepře a oleje umícháme zálivku. Pak všechny suroviny dáme do mísy, včetně polníčku a řeřichy, promícháme je a po přidání zálivky promícháme ještě jednou. Necháme chvíli uležet a můžeme podávat ke svačince s opečeným toustem.
Salát s kuřecím masem, zeleninou a nudlemi, aneb co dům dal…. 200 g vařeného či pečeného kuřecího masa, 400 g nudlí ( např. čínských), 1 cibule, nejlépe sterilovaná např. z okurek, 3 hrsti polníčku, hrst rukoly, 1 listový salát, 1 římský salát, 2 mrkve, 2 jarní cibulky nebo menší pórek, 100 g sterilovaných žampionů, špetka soli, špetka mletého pepře, 1 lžička sojové omáčky, 1 lžíce olivového oleje Uvaříme si nudle podle návodu. Ty pak scedíme, přidáme lžičku olivového oleje a promícháme. Maso nakrájíme na malé kousky, cibuli také, natrháme všechny možné zelené části bylinek a salátů podle toho, co máme nejraději (saláty, rukolu, polníček, apod.). Mrkev nastrouháme či nakrájíme na tenké nudličky, jarní cibulky nebo pórek na tenká kolečka. Vsypeme vše do mísy, přidáme žampiony, nudle, promícháme, dosolíme, opepříme, zakápneme sójovou omáčkou a máme hotovo.
Turistické okénko
Putování po naučné stezce v Moravském Berouně Nejdřív jsme se zastavili v informačním centru a dobře jsme udělali. „Nechcete přijet později? Některá místa jsou po zimě zdevastovaná, chybí značky,“ snažila se nás varovat sympatická paní v infocentru. Odcházíme vybaveni plánkem a telefonním číslem pro případ nouze. První část stezky míjíme (o této části jsem se již zmínila ve svém březnovém příspěvku) a po projití parkem na Křížovém vrchu se snažíme najít správnou „výpadovku“ k šestému zastavení, které se nachází na Kočičím vrchu, na návrší s nevelkou nadmořskou výškou 631 metrů, kterého si můžeme všimnout vpravo od silnice dřív, než ve směru od Dětřichova vjedeme do města. Nějak nechápeme značení a raději se vydáváme k nejbližším lidským obydlím. Jsem nepoučitelná. Turistické značky, informační tabule nebo názvy okolních vrcholků místní zpravidla neznají. „Nechtěli jste jít spíš na Opičí návrší?“ zeptal se domorodec a ukazoval někam na vzdálenou stranu města. Nakonec jsme se domluvili a čekala nás pohodová procházka polní cestou. U košatého kaštanu s velkým balvanem pod větvemi stromu jsme odbočili správně, i když jsme ani tady nenašli směrovku. Mám ráda cesty s rozhledem do širokého okolí, vrcholek máme na dohled a je tady opravdu nádherně. Odbočka na pokraji zalesněné části „kočičáku“ je nepřehlédnutelně označena a na úzké, dobře vyšlapané lesní pěšince, šplhající do kopce, značky nepotřebujeme. Stojíme na místě, kde se nabízí krásný pohled na Slunečnou, na jejíchž jižních svazích se nachází přírodní rezervace Panské louky a na panelu si upřesňujeme informace o místech, kam odtud oko dohlédne. Abychom uviděli Praděd, musíme použít dalekohled, ale za příznivějších podmínek to jde údajně i bez něho. Opatrně se vyhýbáme hromádce trosek, které tu zůstaly po zdevastovaném odpočívadle. Tohle není dílo samotné Paní Zimy. Nejspíš měla silácké pomocníky posilněné navíc nějakým omamným mokem. Pokračující úzká pěšinka mezi mladým porostem je řádně označena, nerušeně obdivujeme sličné mladé modříny a pomalu se přesouváme do vysokého lesa.
U sedmého zastavení na lesní křižovatce se dočteme o problematickém vysazování smrkových monokultur a nutnosti výsadby smíšených lesů. Lesní cesta nás po chvíli „vyhodí“ do pole. Tady se znovu otevírá překrásný pohled směrem ke Slunečné a zároveň vidíme na trať, ke které se máme přemístit. Žádná značka, žádná vyšlapaná pěšinka a to ani v lese, ani na poli. Volíme chůzi po poli, a aniž bychom zahlédli jedinou značku, kopírujeme okraj lesa. U kolejí zahlédneme mezi stromy bývalý strážní domek, ale podél kolejí se žádná pěšinka nenabízí. Přichází na řadu „přítel na telefonu“, ale ouha, nemáme signál. Zapojujeme logiku, obcházíme domeček a hledáme příchozí komunikaci. Vracíme se po ní zpět do kopce a po pár krocích narážíme na značky. Odkud sem přišly, se nám nedaří odhalit. Teď už je cesta zase v pohodě a souběžně s tratí si spokojeně vykračujeme po lesní pěšině. U dalšího zastavení se konečně můžeme posadit. Pročítám vyčerpávající seznam lučních květů, které se ve zdejším okolí vyskytují, a chtěla bych mít oči svého bratra, určitě by tu některé z nich vypátral. Zelenobílými trojúhelníky značená pěšina končí nad lomem. Postrádám šipku jistoty, že opravdu nemáme jinou možnost, než se přidržet zánovního, krásně se lesknoucího řetězu a přesunout se podél něho do lomu pod námi. Manžel si ze mě utahuje, ví, že i tři metry řetězu postačí k tomu, aby mi nahnaly pořádný strach. Není na mě nejspíš nejlepší podívaná, ale nevadí. Konečně jsme u dalšího panelu. Lom, vybavený přístřeškem, ohništěm a kládou, na které se příchozí mohou vyskládat jako na bidýlko, evidentně něco pamatuje. Představuji si, že se tu odehrávají nejrůznější dětské, dospělácké nebo i soukromé rodinné akce. Domlouvám svému foto objektivu, aby nezabral hromadu odpadků v sousedství přístřešku. Opět postrádám šipku ve směru, kterým máme opustit lom, ale podle plánku přes koleje ještě nesmíme. Obdivujeme vysokou borovici, kterou musím na přání manžela vyfotit, a po chvíli procházíme pod viaduktem. Daří se mi pořídit jeho snímek i s projíždějícím motorákem a čeká nás, v pořadí již desáté, zastavení naučné stezky. Chvíli pozorujeme hladinu řeky Bystřice a po silnici, opět bez značení, se posouváme k Ondrášovu. U autobusové zastávky se konečně objevuje zelená a šipka nás vede ke strážnici závodu. Snažím se navzdory vtíravým slunečním paprskům vyfotografovat kamennou plastiku, ochutnávám poprvé Ondrášovku přímo z pramene a marně se pídím po panelu s číslem jedenáct. „Dělaly se tady terénní úpravy, a jestli hledáte tabuli, ta stojí támhle“, ukazuje strážný za plot u vstupní brány. Vstupuji na pozemek podniku, ale cvaknutí mého fotoaparátu doprovází varovný hlas strážného. Objekt je vybaven kamerovým systémem a strážnému kvůli mně hrozí pokuta. Jak jinak bych se ale dozvěděla, jaké složení má zdejší minerální voda nebo to, že tady kdysi stávaly lázně? Zelená šipka nás směruje přes silnici a opět chvíli trvá, než nás značky ujistí, že jdeme správně. K poslednímu zastavení nás přivede polní cesta a tabule avizuje, že se tentokrát nacházíme na Šibeničním vrchu. Pěkné místečko s poněkud ponurou historií. Na to, že tu kdysi stávala šibenice raději ani nemyslet. K náměstí sestupujeme chodníkem, lemujícím hlavní silnici a zdravě unaveni končíme v místní restauraci. Na bohaté naučné stezce jsme našli celou řadu příjemných míst i značné množství nejrozmanitějších informací a pevně doufám, že berounští co nevidět odstraní všechny nedostatky. Pak už stačí krásný slunečný den, dostatek času (rozhodnete-li se přečíst všech dvanáct panelů, rezervujte si až čtyři hodiny), vhodné obutí, dobrá nálada a můžete vyrazit. Naučná stezka v Moravském Berouně má nyní obnovené značení. Autorka: Helenka Rusková
Centrum ŽIVOT a ZDRAVÍ pro Vás v ZÁŘÍ 2012 připravuje: Název přednášky:
INDIE 2011 - Cestopis
KDY: ČTVRTEK KDO: Ing.
6. září 2012
Radek Niemiec
Procestujete s námi Indii v dobrodružné cestě po hlavním městě Nové Dilí, Varanasi (“Mekka hinduismu“), Agra (Tádž Mahal). Navštívíme jezerní město Udaipur, modré město Jodhpur, zlaté pouštní město Jaisalmer (safari), Bikaner + Dešnok (Krysí chrám) a jižní Indie Goa (pláže a kokosové palmy).
Název přednášky:
Darwin a nový světový (ne)pořádek KDY: ČTVRTEK
20. září 2012 KDO: Mgr. LIBOR VOTOČEK Kdo dokáže číst v historii lidstva? Kdo zná skryté úmysly lidských srdcí? Kdo rozumí současnosti? Kdo ví, co skrývá budoucnost? Svět, ve kterém žijeme, neustále mění svoji podobu, přesto se však točí stále kolem jedné a téže myšlenky: "Odkud jsme, kdo jsme, proč jsme a kam směřujeme?" Odpovědí a výkladů je spousta, přesto spadají vždy do jedné ze dvou možných kategorií. Buď náš život směřuje ke Zdroji nebo od Zdroje, buď ctíme původní řád, nebo si vytváříme svá vlastní pravidla, buď své poslání a povolání objevujeme nebo si ho sami určujeme, buď jsme správci nebo majitelé, buď směřujeme ke svobodě nebo do otroctví, buď k životu nebo ke smrti. Kam směřují všechny lidské snahy, všechen lidský um a šikovnost? O jakou jednotu svět usiluje a proti (kvůli) komu nebo čemu se sjednocuje? Pokud vás zajímají odpovědi na tyto otázky, potom si tuto přednášku určitě nenechte ujít. Na závěr obou přednášek bude jako obvykle připravena ochutnávka zdravých pokrmů spolu s recepty na jejich přípravu.
Uvedené přednášky o. s. CENTRUM ŽIVOT a ZDRAVÍ se konají ve Středisku chytrých aktivit STŘECHA, Vrbno pod Pradědem.
Začátek přednášek je v 18 hod. Vstup volný.
Rozpis sobotních bohoslužeb na měsíc září : příběh pro děti 01.09. – Odstrčilová Věruška 08.09. – Hoff Peťa 15.09. – Sedlák Tomáš 22.09. – Keilingová Andrejka 29.09. – Hoffová Deniska
Rozpis kázání na měsíc září: 01.09. – Odstrčilová Věrka 08.09 – Savický Jan 15.09. – Sedlák Tomáš 22.09. – sbor Krnov 29.09. – PVP Krynský Pavel
třída přátel
třída klasická
Švancarová Kačenka Bukur Mireček Švancarová Kačenka Keilingová Andrejka Wagenknecht Olda
Přehled západů slunce ve dnech pátek – sobota září 2012 : 31.08. 2012 – 19:32 hod. - 01.09. 2012 – 19:30 hod. 07.09. 2012 – 19:17 hod. - 08.09. 2012 – 19:15 hod. 14.09. 2012 – 19:02 hod. - 15.09. 2012 – 19:00 hod. 21.09. 2012 – 18:48 hod. - 22.09. 2012 – 18:44 hod. 28.09. 2012 – 18:31 hod. - 29.09. 2012 – 18:29 hod. 05.10. 2012 – 18:16 hod. - 06.10. 2012 – 18:14 hod.
Rozpis učitelů sobotní školy a školky pro mládež
Školáci 01.09. – Gruntovi 08.09. – Gruntovi 15.09. – Gruntovi 22.09. – Gruntovi 29.09. – Krausová I.
Předškoláci Hoffovi Hoffovi Bukurová J. Bukurová J. Hoffovi
Gryczová Olinka Galle Peťa Svobodová Renatka Hoško Ondra Škodák Jirka
Mládež Bukur Bukur Bukur Bukur Bukur
M. M. M. M. M.
Rozpis vaření v Centru v září:
Mimiškolka Galleová L. Galleová L. Galleová L. Galleová L. Galleová L.
01.09. – Vlaďka Gruntová 08.09. – Jolanka Bukurová 15.09. – Ivetka Krausová 22.09. – Andrejka Keilingová 29.09. – Jolanka Bukurová
Modlitby za členy/rodiny sboru CASD Vrbno p.Prad.
Narozeniny ve sboru v měsíci září :
26.08. – 01.09. – Gruntovi – Petr + Vlaďka + Berenička + Adrianka
04.09. – Coufal Honza
02.09. – 08.09. – Hoffovi – Petr + Deniska + Víteček + Adámek 09.09. – 15.09. – Hustákovi – Jarda + Maruška + rodina 16.09. – 22.09. – Hoško Ondra + rodina
23.09. – 29.09. – Keilingovi – Andrejka + Klárka + Markétka + Kristýnka + Kačenka + Bětuška
08.09. – Sedláková Martinka 09.09. – Hoff Peťa 15.09. – Galleová Lenička 21.09. – Hoff Adámek 26.09. – Keilingová Markétka 29.09. – Drobný Tomášek
www.vrbnopodpradedem.casd.cz