PŘIPRAVIT PRO ŽIVOT
Informační příručka pro pedagogy k výuce problematiky ekonomických a právních aspektů fungování domácností v ČR
Úvod Dům Techniky Pardubice spol. s r.o. je realizátorem projektu „PŘIPRAVIT PRO ŽIVOT – Další vzdělávání pedagogických pracovníků středních škol v Pardubickém kraji v oblasti ekonomických a právních aspektů fungování domácností v ČR“ (CZ.1.07/1.3.46/01.0019). Partnerem projektu je Sdružení SPES, které se zabývá prevencí a pomocí při předlužení. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočten ČR. Projekt PŘIPRAVIT PRO ŽIVOT je určen pedagogům vyučujícím na gymnáziích, středních školách a SOU v Pardubickém kraji ekonomické a společenskovědní předměty. Publikace, kterou máte před sebou, je základním informačním materiálem, podle kterého probíhají akreditované vzdělávací kurzy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a který je současně koncipován tak, aby sloužil jako pomůcka pro pedagogy při přípravě výuky finanční gramotnosti na středních školách. Důležitou pomůckou pro pedagogy jsou i další dvě publikace, které vznikly v rámci projektu PŘIPRAVIT PRO ŽIVOT. Jedná se o publikaci s příklady aktivit na podporu praktické výuky vybraných témat finanční gramotnosti na středních školách a o publikaci s příklady pracovních listů pro studenty středních škol k procvičení vybraných témat z finanční gramotnosti. Obsah všech publikací je rozdělen do tří kapitol, jejichž názvy korespondují s názvy i obsahem jednotlivých akreditovaných vzdělávacích kurzů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Jedná se o kapitoly Založení a správa základního hospodaření domácnosti, Investice a pojištění domácnosti, Vybrané smlouvy uzavírané domácnostmi. Více informací o projektu PŘIPRAVIT PRO ŽIVOT je možno získat na internetových stránkách projektu www.pripravitprozivot.cz.
1
2
Poděkování Realizátoři projektu děkují všem členům konzultační skupiny složené z pedagogů vybraných středních škol v Pardubickém kraji za jejich cenné poznámky a připomínky k obsahu jednotlivých publikací. Členové konzultační skupiny: Mgr. Zuzana Erlebachová
Hotelová škola Bohemia s.r.o., Chrudim
Ing. Irena Ježková
Hotelová škola Bohemia s.r.o., Chrudim
Mgr. Barbora Suchánková
Gymnázium Pardubice Mozartova
Ing. L‘ubica Smitková
Střední škola automobilní Holice
Ing. Zdeňka Šimůnková
Střední průmyslová škola chemická Pardubice
Ing. Iva Klimendová
Obchodní akademie Chrudim
Mgr. Lea Bednaříková
Střední průmyslová škola elektrotechniká Pardubice
3
4
Kapitola číslo 1. Založení a správa základního hospodaření domácnosti
1. Domácnost obecně Pokud si chceme založit novou domácnost, musíme si ujasnit, co vlastně pojem domácnost znamená. Je nutné vědět, že pojem domácnost je vymezena legislativou a každá domácnost má svá práva a povinnosti. Při zakládání domácnosti je i důležité uvědomit si, kdo vlastně tvoří domácnost a jaké formy společného soužití mohou být v rámci domácnosti realizovány. Pojem domácnost u nás vymezuje občanský zákoník. Uvádí se v něm, že domácnost tvoří osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Jinými slovy tedy jde o soužití více osob, které sdílejí společnou domácnost, společně hospodaří, společně uspokojují své potřeby. Domácnost však v poslední době tvoří stále více jen jedna osoba. Při soužití více osob rozlišujeme několik forem společného soužití, a to:
Partner a partnerka Tento vztah byl dříve definován jako druh a družka. Toto označení již dnes oficiálně neexistuje. Tento vztah není přímo uveden v zákoně o rodině, netýká se ho tedy právní úprava. Všechny vazby, práva a povinností, právní následky se vyvozují z jednotlivých ustanovení občanského zákoníku, která se týkají domácnosti či osob, které spolu žijí v určitém vztahu.
Registrované partnerství Registrované partnerství (dále jen „partnerství“) je trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným zákonem č. 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 239/2008 Sb. (dále jen „zákon o partnerství“). Partnerství vzniká projevem vůle dvou osob stejného pohlaví činěným formou souhlasného svobodného a úplného prohlášení těchto osob o tom, že spolu vstupují do partnerství. Prohlášení se činí před matrikářem na základě otázky položené těmto osobám, zda chtějí spolu vstoupit do partnerství. Do partnerství může vstoupit každý, komu to zákon o partnerství nezakazuje. Partnerem se rozumí osoba, která uzavřela partnerství. Podmínkou vstupu do partnerství je, aby alespoň jedna z osob vstupujících do partnerství byla státním občanem České republiky. Vstup do registrovaného partnerství mezi osobami, nemají-li trvalý pobyt na území České republiky, je zpoplatněn 3.000 Kč. Partneři mají v partnerství stejná práva a povinnosti. Partneři jsou oprávněni zastupovat se v běžných záležitostech a takové jednání zavazuje oba partnery společně a nerozdílně. Toto platí i pro závazky vzniklé v době trvání partnerství. Partneři rovněž jako manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost.
Manželství Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem, který je upraven zákonem o rodině č. 94/1963 Sb. Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí. Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství, učiněným před obecním úřadem pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci, (dále jen „matriční úřad“) nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti, oprávněné k tomu zvláštním předpisem. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tedy novela občanského zákoníku zachovává obě možnosti, tedy lidé si mohou vybrat mezi civilním sňatkem a sňatkem uzavřeným před církví, která je k tomu oprávněná. Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně a nerozdílně. Vznikem manželství vzniká i institut společného jmění manželů viz 3 kapitola). Zákon o rodině upravuje mimo jiné i další vztahy mezi manželi, jako například: Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. 6
O uspokojování potřeb rodiny jsou povinni oba manželé pečovat podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud. O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud. Manželé mají vyživovací povinnosti k dětem. Ale i předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (tedy ze zákona je povinnost poskytnout finanční podporu rodičům ve stáří). Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí. Vybrané životní události a jejich vypořádání v rámci jednotlivých typů soužití: V současné době mladí lidé stále častěji dávají přednost společnému soužití bez uzavření manželství. Jmenujme základní životní situace, na které má vliv způsob soužití a které mohou být problematické: Práva a povinnosti – v rámci manželství existuje více nezbytných povinností, které musí manželé respektovat. Mimo manželství existuje nižší právní ochrana, ale i méně povinností. Příkladem může být nárok na přispívání manžela/ky na společnou domácnost, podílení se na nákladech na chod domácnosti a podobně. Daňové úlevy – stát umožňuje manželům výhodnější daňové úlevy, tedy tzv. sleva na manžela/ manželku. Tato úspora v praxi může činit řádově i několik tisíc za kalendářní rok. Dávky ze strany státu – dříve bylo výhodné soužití parterů z důvodu většího nároku na dávky státní sociální podpory či dávky pomoci v hmotné nouzi. V současné době se však používá pojem společně posuzované osoby, tedy osoby žijící ve společné domácnosti bez ohledu na vazby mezi nimi (např. vyživovací povinnost babičky ke svým vnukům). Pokud mají partneři přiznáno společné trvalé bydliště, mohou ztrácet nárok na jednotlivé dávky. Z praxe víme, že úřady práce kalkulují se společně posuzovanými osobami, a není tedy pro výplatu sociálních dávek rozdíl mezi uzavřeným manželstvím a partnerským soužitím. Úprava majetkových poměrů – majetky mezi manžely jsou upraveny zákonem, jak jejich nabývání, tak jejich vypořádání. V případě života „na hromádce“ musí být majetkové poměry upraveny např. dohodou mezi partnery. V praxi často narážíme na problematiku nároků na majetek nabytý ze společných peněz partnerů. Je obtížné prokazování vlastnictví k jednotlivým věcem nabytým za dobu společného soužití. Většinou je situace taková, že majetek zůstává ve vlastnictví osoby, která je má v držbě. Máme tedy například situace, kdy žena opustila společnou domácnost z důvodu domácího násilí a neumí následně prokázat vlastnictví k věcem, které zůstávají v majetku partnera. Přechod nájmu – v případě nájemní smlouvy na jednoho z partnerů existují problémy s převedením smlouvy na druhého partnera, který sdílí společnou domácnost, a to i přesto, že v daném nájmu má trvalé bydliště. Samotné trvalé bydliště nezakládá nárok na převod nájemní/podnájemní smlouvy. Jedná se o jeden ze základních problémových bodů v praxi. V případě rozchodu či úmrtí partnera/ ky se dostává druhý z páru do problému s bydlením. Je zatížen nutností hledat si nové bydlení, staré opouští v krátké době bez jakýchkoli nároků. Vyživovací povinnosti – mezi partnery neexistuje vyživovací povinnost jako na ni zákon pamatuje mezi manžely či mezi rozvedenými manžely. Tedy pokud jeden z partnerů opustí domácnost a druhý není schopen hradit nezbytné náklady spojené s domácností, nemá tento partner nárok na výživné ze strany bývalého partnera. Vdovský/Vdovecký důchod – na tuto dávku má nárok pouze manžel/manželka. Neexistuje právní nárok partnera i po dlouholetém soužití. V případě úmrtí partnera dochází k výraznému snížení
7
příjmů celé domácnosti. Tento výpadek příjmů je v rámci manželství kompenzován právě nárokem na vdovský/vdovecký důchod. Při soužití partnerů tento nárok nevzniká. V běžném životě je pak velmi obtížná právě kombinace snížení příjmů bez nároku na důchod a toho, že nevzniká nárok na práva k bytu. Tito lidé jsou ve velmi obtížné situaci, nemají kde bydlet a zároveň hospodaří s nižšími příjmy. Dědictví – mezi partnery nevzniká nárok na dědictví po zesnulém partnerovi, a to ani po několikaletém soužití. Při úmrtí jednoho z partnerů narazíme i na problematiku společných bankovních účtů, jejich blokaci a nemožnost dostat se ke společně uloženým finančním prostředkům. (Dědictví je podrobně popsáno ve 3. kapitole.) Před „založením“ domácnosti dvou osob je tedy nezbytné stanovit si, jakou formu společného soužití zvolíme. Je nutné stanovit si priority, zvážit, zda nám vyhovuje partnerství, či práva a povinnosti vyplývající z manželství.
2. Formy získání zázemí pro domácnost Druhým důležitým bodem v procesu „založení“domácnosti je výběr a pořízení vlastního bydlení. Tedy rozhodování se o tom, zda si domácnost pořídí nemovitost do svého vlastnictví, či zda využije formu nájmu. Toto rozhodování je velmi důležité a vyžaduje důsledné promyšlení všech možných variant. Rozhodnutí je závislé na rozpočtu domácnosti a je nutné si uvědomit, že toto rozhodnutí bude domácnost provázet a ovlivňovat dlouhá léta jejího fungování. V závislosti na vlastníkovi dělíme nemovitosti (byty, domy) do tří, resp. čtyř základních kategorií: 1) byt v osobním vlastnictví (tento typ v České republice převládá) – byt patří konkrétní osobě a nemovitost je zapsána v katastru nemovitostí na jméno této fyzické osoby, nebo na jména více fyzických osob. S nemovitostí pak může majitel/é nakládat v rámci svého uvážení, ale v souladu se zákonem. Výhodou je možnost poskytnout nemovitost do zástavy. Majitel nemovitosti se musí o majetek starat tak, aby neohrozil lidi a věci v okolí, je tedy zodpovědný za svůj majetek. 2) družstevní byt – vlastníkem bytu je bytové družstvo, členové družstva mají na základě stanov právo nájmu k bytu, mají také poměrně velké právo s tímto bytem disponovat a družstevní vlastnictví se tak fakticky blíží vlastnictví přímému. Důležité je však si uvědomit, že při koupi družstevního „bytu“ nenabýváme právo k bytu samotnému, ale kupujeme si podíl v družstvu. Zásadním rozdílem tedy je nemožnost dát do zástavy podíl v družstvu, tímto podílem nelze ručit například u hypotečního úvěru. Členové družstva mají zároveň možnost prostřednictvím svého členství ovlivňovat chod družstva, proto jejich vliv na nakládání s bytem je výrazně vyšší než u nájemního bytu. Člen družstva platí družstvu nájem a podílí se na společných nákladech. 3) nájemní byt (státní, obecní, soukromý) – zde nájemce bytu není ani vlastníkem ani není členem družstva. Obyvatel bytu je nájemník, který obývá byt na základě nájemní smlouvy, kterou uzavřel s vlastníkem bytu. Dnešní zákonná úprava výrazně chrání práva nájemců před právy vlastníků bytů (občanský zákoník § 685 a násl.). 4) ostatní – zvláštní kategorii bytů tvoří tzv. služební byty nebo podnikové byty, nájem v těchto bytech je vázán na výkon práce pro zaměstnavatele.
2.1 Pořízení bytu do osobního/družstevního vlastnictví: Pořízení bytu do osobního vlastnictví vyžaduje vysoké vstupní náklady, ovšem nižší provozní náklady. Na trhu existuje řada produktů nabízejících možnost pořízení vlastního/ družstevního bydlení. Základní rozdíly jsou vysvětleny výše. Doplňujeme informace o instituci, která byt může poskytovat. 8
Bytové družstvo má své stanovy a orgány (členská schůze, představenstvo a kontrolní komise). Rámcová právní úprava družstev je uvedena v obchodním zákoníku, ale každé družstvo může ve svých stanovách práva a povinnosti upravit. Členové mají možnost hlasovat na členské schůzi a ovlivnit činnost družstva. Společenství vlastníků jednotek (SVJ) vzniká podle zákona v každém domě s nejméně pěti byty, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, a to nezávisle na vůli vlastníků bytových jednotek. SVJ má také své orgány (shromáždění a výbor) i stanovy. Právní úprava společenství vlastníků jednotek, její orgány a činnost jsou uvedeny v zákoně o vlastnictví bytů.
Platby spojené s (družstevním/vlastním) bytem Členové družstva platí nájemné, které zahrnuje poplatky za služby, fond oprav a případně splátku anuity. Vlastníci za byt logicky neplatí žádné nájemné, hradí poplatky za služby (elektřina, plyn, vodné, stočné), ale také platby spojené se správou domu a do fondu oprav, v němž se shromažďují prostředky na údržbu, opravy a rekonstrukce společných částí domu. V praxi vznikají problémy s (ne)existencí tzv. fondu oprav. Pokud je fond oprav, ať už v rámci družstva či společenství vlastníků, pak jsou do tohoto fondu pravidelně odváděny finanční prostředky, které budou sloužit k úhradě nezbytných oprav. Domácnost tak není jednorázově zatížena náklady na opravy v domě (například rekonstrukce výtahů). Pokud fond oprav není či daná domácnost v domě do něj nepřispívá, pak je ovšem povinna jednorázově uhradit náklady spojené s opravami. Stává se tedy, že domácnosti je doručena faktura za danou opravu, která je rozpočítána podle počtu bytových jednotek v daném domě. Domácnost je tedy povinna uhradit celou částku jednorázově.
Prodej a převod bytu (vlastnictví/družstevní podíl) Převod členství v bytovém družstvu můžete prodat bez souhlasu družstva. Převod členského podílu nepodléhá dani z převodu nemovitostí. Vlastník může se svým bytem nakládat libovolně, ovšem jeho prodej podléhá zdanění. Daň z převodu nemovitosti platí prodávající, příjem musí vykázat v daňovém přiznání a cenu bytu navíc doložit znaleckým posudkem. Při prodeji bytu v osobním vlastnictví je nutné vyhotovit nový znalecký posudek. Rozdíly mezi osobním vlastnictvím a družstevním existují a při volbě druhu bydlení musíme zvážit, která forma nám bude více vyhovovat. Ohled se musí především brát na: způsob pořízení – družstevní byt nelze pořídit na hypotéku (i když některé banky tuto možnost nabízejí, ale je nutné zajistit úvěr jinou nemovitostí, tedy požádat jinou osobu, která vlastní nemovitost, aby dala tuto nemovitost do zástavy bankovnímu subjektu) výše nájmu – byt v osobním vlastnictví je spojen s nižšími náklady než družstevní bydlení (v rámci družstva je téměř vždy povinnost hradit částky do fondu oprav, obvykle je také stanoven nájem) fond oprav – v rámci družstevního bydlení je měsíčně hrazena částka do tzv. fondu oprav, z kterého jsou kryty jednotlivé stavební úpravy. V případě, že neexistuje společenství vlastníků či nevytváří fond oprav, je nutné stavební úpravy hradit z úspor vlastníka podnájem bytu – v případě, že není byt pořizován pro účely vlastního bydlení, ale k nájmu pro třetí osobu, musí existovat souhlas družstva s podnájmem (v případě vlastnictví bytu, nemusí být udělen žádný souhlas s podnájmem jiné osobě) pravděpodobnost ztráty bydlení – je důležité vzít v úvahu velikost a důvěryhodnost družstva, případně zvážit výši jeho zadlužení (pokud družstvo špatně hospodaří, stává se v praxi, že dojde k exekuci majetku družstva, tedy ke ztrátě nároku na užívání bytu)
Finanční produkty k pořízení vlastního bydlení Pořízení vlastního bydlení je ve většině případů je otázkou zadlužení. Není pravděpodobné, že bychom byli schopni ušetřit na pořízení vlastní nemovitosti či podílu v družstvu. Pokud zakládáme domácnost, chceme mít otázku bydlení vyřešenou okamžitě a nečekat dlouhé roky na pořízení. Je tedy 9
více než pravděpodobné, že nové domácnosti musí využít nějaké formy zadlužení. Na trhu v současné době existuje celá škála produktů, které se mohou zdát vhodné pro pořízení bydlení. Základními produkty však jsou dva níže uvedené:
Hypotéka Hypotéku definuje zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb., a to tak, že hypoteční úvěr je úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné. Úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Jedná se tedy o produkt, který je určen k financování bydlení. Jde o úvěr na vysokou částku s dlouhou délkou splácení. Protože se jedná o účelový úvěr se zástavou, úroková sazba bývá poměrně nízká. Hypotéku může poskytovat jakákoli banka, pokud vydává hypoteční zástavní listy. Hypotéka slouží ke: koupi nemovitosti či stavebního pozemku stavbě nemovitosti rekonstrukci, opravě či modernizaci získání vlastnického podílu k nemovitosti V současné době je konkurence na trhu s hypotékami velmi vysoká a tento produkt je velmi oblíbený. Úrokové sazby jsou již několik let na minimu a stále klesají. V praxi poradenství pro dlužníky se často setkáváme s hypotečními smlouvami. Obecně se nedá říci, že hypotéky samy o sobě jsou problémem. Většina domácností je v praxi schopna splácet své závazky plynoucí z hypotéky, ale rozpočet domácnosti zatěžují další závazky. Schopnost splácet hypotéku v praxi také často ovlivňuje výše úrokové sazby, která se ve výročí fixace mění. Navýšení úrokové sazby vede i k navýšení měsíční splátky.
Stavební spoření Stavební spoření v České republice vzniklo za účelem podpory řešení bytové situace občanů. Stavební spoření je poskytováno na základě zákona č. 96/1993 Sb. a smí je poskytovat pouze stavební spořitelny. Stavební spoření může mít každý, laicky řečeno každé rodné číslo. Výhodnost stavebního spoření spočívá ve státní podpoře. Státní podpora se vypočítává z 10 % uspořené částky, maximálně však z 20.000 Kč, a to vždy ročně. Před podpisem smlouvy je potřeba si ujasnit: jakou sumu peněz hodláte do stavebního spoření vkládat okud je tato částka vyšší než 20.000 Kč ročně, je výhodnější uzavřít smlouvy i na ostatní rop dinné příslušníky ři výběru konkrétní stavební spořitelny klaďte důraz na výši úroků, zvýhodnění při nečerpání p úvěru a samozřejmě i na výši veškerých poplatků - úhrada za uzavření smlouvy, poplatky za vedení účtu, za výpisy atd. Výhodou financování bydlení ze stavebního spoření je možnost koupě družstevního bytu. Většina společností poskytující tento produkt nevyžaduje zástavu nemovitostí, ale poskytne úvěr i na koupi podílu v družstvu. Nevýhodou je požadavek na zajištění další osobou, tedy ručitelem či spoludlužníkem. Tuto variantu obvykle společnosti vyžadují, pokud není zástava nemovitosti a úvěr přesahuje částku pět set tisíc korun českých.
2.2 Pořízení bytu formou nájmu/ podnájmu V rámci nájemního bydlení má povinnost udržovat a spravovat nemovitost vlastník – osoba, obec, stát. Existuje zde dobrá zákonná ochrana -nájemní smlouva s majitelem. Nájemce platí majiteli nájem a další náklady spojené s bydlením. Nájemní smlouvu lze ze strany vlastníka vypovědět. Nájemce je povinen byt udržovat, nemá právo dělat zásahy do bytu bez povolení majitele. Dá se tedy říci, že 10
nájemní bydlení má daleko nižší pořizovací náklady než bydlení ve vlastním či družstevním bytě. Pořizovací náklady jsou tvořeny tzv. vratnou kaucí. Ovšem je nutné pronajímateli hradit nájemné, což oproti vlastnímu bydlení podstatně zvyšuje provozní náklady.
Právní úprava Nájemní vztah vzniká na základě písemné smlouvy, kterou pronajímatel (vlastník) přenechává nájemci do užívání, a to na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Ze zákona musí nájemní smlouva obsahovat, jinak je neplatná (stačí uvést odkaz, kde tyto údaje najdu, např. protokol o převzetí bytu, evidenční list apod.): označení bytu – konkrétní vymezení příslušenství (sklep, půda) rozsah užívání (jeden pokoj s kuchyní, koupelnou; celý byt) způsob výpočtu nájemného a úhrady spojené s nájmem (energie, úklid společných prostor) Nájemní smlouva musí být uzavřena písemně (od 1. 1. 1992 do 31. 12. 1994 mohly být nájemní smlouvy uzavírány ústně). Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník výslovně stanoví, že pokud nájemce užívá byt v dobré víře po dobu tří let, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou a neplatnost smlouvy nemůže být vůči nájemci namítána pro nedostatek formy. Zabraňuje se tak jednání pronajímatelů, kteří neuzavřou s nájemci nájemní smlouvu písemně, a poté není nájemce chráněn, když se pronajímatel rozhodne nájem ukončit. Výše nájemného se sjednává dohodou mezi nájemcem a pronajímatelem. U regulovaného nájemného pak při postupné deregulaci může pronajímatel jednou ročně vždy k 1. 1. zvýšit jednostranně nájemné – zvláštní předpis upravuje, jakým způsobem a v jaké výši lze toto nájemné zvyšovat. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník upravuje zvyšování nájemného. Strany si mohou ujednat každoroční zvyšování nájemného. Pokud si to neujednají, má pronajímatel podle § 2249 právo jednou ročně navrhnout zvýšení nájemného až do výše místně obvyklého nájemného, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent. Pokud nájemce do dvou měsíců nesouhlasí se zvýšením nájemného, může pronajímatel dát návrh soudu ke zvýšení nájemného.
Peněžní prostředky k zajištění nájemného (tzv. „vratná kauce“) Pronajímatel je oprávněn po nájemci tuto částku při uzavírání nájemní smlouvy požadovat. Tyto prostředky slouží k zajištění nájemného a úhrad plnění poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu a k úhradě jiných závazků v souvislosti s nájmem. Výše těchto prostředků nesmí přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Po skončení nájmu je pronajímatel povinen tyto prostředky vrátit nájemci (nebo jeho právnímu nástupci) nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy nájemce byt vyklidil a pronajímateli předal.
Práva a povinnosti plynoucí z nájmu bytu Ze vztahu pronajímatel nájemce plynou pro obě strany určitá práva a povinnosti. Ve zkratce základem je, aby pronajímatel poskytl nájemci byt způsobilý k řádnému užívání a nájemce měl právo na klidný a nerušený výkon práv spojený s užíváním bytu. Oznamovací povinnost – nájemce je povinen písemně oznámit pronajímateli veškeré změny v počtu osob, které žijí s nájemcem v bytě, a to do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo. Pokud tuto povinnost nájemce nesplní do jednoho měsíce, považuje se to za hrubé porušení povinností. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník upravuje nové členy domácnosti. Pronajímatel si může ve smlouvě vyhradit, že musí souhlasit s přijetím nového člena domácnosti nájemce (pokud se nejedná o osobu blízkou nebo případy zvláštního zřetele hodné). Nově je možné, aby nájemce poskytl část bytu do podnájmu, pokud sám v bytě trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele (pokud nebydlí, musí získat souhlas pronajímatele).
11
Přístup do bytu – nájemce je povinen po předchozí písemné výzvě umožnit pronajímateli či jím pověřené osobě přístup do bytu za účelem provedení instalací, údržby měřicích a regulačních zařízení apod. Stavební úpravy – nájemce nesmí provádět stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v bytě bez souhlasu pronajímatele, a to ani na svůj náklad.
Zánik nájmu bytu Nájemní vztah může zaniknout třemi způsoby: dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem, p ísemnou výpovědí (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník mění výpovědi z nájmu, tedy rozlišuje mezi výpovědi s výpovědní lhůtou a bez výpovědní lhůty u nájmu na dobu neurčitou), uplynutím doby při nájmu sjednaném na dobu neurčitou.
Výpověď Lze dát pouze z důvodů uvedených v zákoně a to dvěma způsoby:
1. bez přivolení soudu Pokud nájemce: a) hrubě porušuje dobré mravy (i přes písemné upozornění pronajímatele) b) hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu (zejm. nezaplacením nájemného) c) má-li nájemce dva nebo více bytů d) neužívá-li nájemce byt bez vážného důvodu a e) jde-li o byt zvláštního určení a nájemce není zdravotně postižená osoba Písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci a musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta a poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu, a pokud nájemci přísluší bytová náhrada, tak také závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu. Má-li nájemce právo na náhradní byt či ubytování, je povinen byt vyklidit do 15 dnů po zajištění odpovídajícího náhradního bytu nebo ubytování. Nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu.
2. s přivolením soudu V uvedených případech může dát pronajímatel nájemci výpověď pouze, pokud na základě žaloby pronajímatele vydá soud rozhodnutí ve formě rozsudku, a to z těchto důvodů: potřebuje-li pronajímatel byt pro sebe, manžela, své děti, vnuky, zetě nebo snachu, rodiče nebo sourozence nájemce přestal pro pronajímatele pracovat potřebou veřejného zájmu nelze s domem naložit tak, že byt nelze užívat jde-li o byt související stavebně s nebytovými prostory určenými k provozování obchodu nebo jiné podnikatelské činnosti a nájemce nebo vlastník těchto nebytových prostor chce tento byt užívat Písemná výpověď musí být doručena nájemci, jinak nebude účinná, ve výpovědi musí být uveden důvod výpovědi a výpovědní lhůta. Nájemce je povinen vyklidit byt do 15 dnů po zajištění odpovídajícího náhradního bytu nebo náhradního ubytování.
12
Podnájem Jedná se o přechodné či dočasné řešení bydlení v bytě, který má někdo jiný v nájmu. Tedy nejedná se o uzavření smlouvy přímo s majitelem bytu, ale najímatelem daného bytu. Zákonná ochrana podnájemníka spočívá v úpravě práv a povinnosti v rámci podnájemní smlouvy s nájemcem. Platbu za podnájem určuje nájemce. Úhrada pronájmu je obvykle daleko vyšší než úhrada prostého nájemného. Je nutné si uvědomit, že pronajímatel musí uhradit samotné nájemné, které hradí nájemce, tak i obvykle i provizi nájemci za poskytnutí bytu. K podnájmu musí dát písemný souhlas majitel bytu, jinak je smlouva neplatná. Lze dát výpověď bez uvedení důvodu s výpovědní lhůtou tři měsíce (pokud není ve smlouvě dohodnuto jinak). Smlouva o podnájmu skončí také s ukončením nájemní smlouvy bytu.
Společný nájem bytu (společné ustanovení pro všechny formy bydlení) Byt v nájmu může mít i více osob, tzv. společní nájemci, tito mají stejná práva a povinnosti. Společný nájem bytu více osob může vzniknout pouze u nájemních bytů (obecních, státních a v domech soukromých majitelů). U družstevních bytů může vzniknout společný nájem pouze mezi manžely, pokud bydlí v družstevním bytě partneři, je nájemcem pouze jedna osoba. U služebních bytů nikdy nevzniká společný nájem. Jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely. Je-li některý z manželů nájemcem bytu, uzavřením manželství vzniká oběma manželům společný nájem bytu. Totéž platí, má-li jeden z manželů právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu. Ten, kdo uzavřel registrované partnerství s nájemcem bytu, má právo po dobu partnerství tento byt užívat. Uzavřením partnerství společný nájem bytu nevzniká.
3. Na co nezapomenout při založení/stěhování domácnosti: V tuto chvíli jsme ve fázi, kdy již máme zvolenou formu bydlení, tedy zda jsme se rozhodli pro koupi, či nájemní bydlení. Existují společné kroky, které je nutné učinit vždy, pokud člověk zakládá domácnost či se stěhuje.
Důležité body při založením/stěhováním Pro všechny typy bydlení platí: podepsat novou kupní/nájemní smlouvu, případně oznámit současnému pronajímateli, že odcházíte dohodnout si předání bytu (jste-li v podnájmu) zřízení odběru elektřiny u energetických závodů zřízení odběru plynu u plynárenských závodů zavést či převést pevnou telefonní linku u telefonního operátora zřídit příjem kabelové televize u provozovatele založit si tzv. SIPO u České pošty a současně zajistit platby za rozhlas a televizi oznámit novou adresu na poště kvůli „dosílání“ zásilek (poplatek 100 korun měsíčně) oznámit změnu adresy zaměstnavateli (do osmi dnů od změny) založit či změnit pojištění domácnosti změnit adresu u předplatného novin a časopisů měníte-li si také trvalé bydliště, je nutné vyřídit nový občanský průkaz a informovat všechny instituce o změně adresy. Některým z nich nahlásit také nové číslo občanského průkazu. 13
oznámit změnu adresy zaměstnavateli, zdravotní pojišťovně, vaší bance (-kám), vaší stavební spořitelně, katastrálnímu úřadu, leasingové společnosti, mobilnímu operátorovi, změnu adresy na živnostenský úřad, správu sociálního zabezpečení a finanční úřad (pokud podnikáte) a dalším, se kterými jste ve styku při stěhování provést odečet stavu tzv. poměrového měřidla na vodu - hlavní vodoměr je totiž pouze jeden pro celý dům, proto se nepřehlašuje
SIPO – Soustředěné inkaso plateb obyvatelstva V rámci zakládání domácnosti je téměř nezbytnou součástí zřídit si i tzv. SIPO, přes které probíhá většina plateb. SIPO je obstaravatelská činnost České pošty, s. p. spočívající v inkasování plateb od fyzických osob ve prospěch právnických a dalších osob, které s poštou uzavřely smlouvu o obstarávání SIPO. SIPO slouží k úhradě např. nájemného, elektřiny, plynu, vody, rozhlasových a televizních poplatků, kabelové televize, předplatného tisku, ale i stavebního spoření, životních a jiných pojistek. SIPO Vám umožní sdružit všechny pravidelné platby (voda, plyn, nájem, telefon, pojistné, předplatné novin atd.) do jedné jediné platby. Každý měsíc samozřejmě dostáváte podrobný přehled jednotlivých předepsaných plateb, takže máte kontrolu za co a kolik platíte. SIPO je moderní platební nástroj, který vám šetří čas, starosti a peníze. Zájemci o službu SIPO mohou požádat o přidělení spojovacího čísla na kterékoli poště. Spojovací číslo obdrží na počkání. Na kterékoli poště můžete požádat o trvalé nebo časově omezené zřízení tzv. kontaktní adresy, na kterou vám budou doklady SIPO zasílat (např. do místa přechodného bydliště). Na kterékoli poště můžete požádat o vystavení náhradního nebo částečného platebního dokladu SIPO (potřebujete jakýkoli doklad SIPO, kde je vaše spojovací číslo uvedeno). Spojovací číslo, které máte nebo nově získáte, již nebude vázáno na adresu a místo bydliště, ale na vaši osobu. Pokud se přestěhujete, změníte příjmení apod., spojovací číslo vám zůstane. Výhodou neměnnosti spojovacího čísla je, že na něj můžete navázat všechny platby, které hradíte prostřednictvím SIPO kdekoliv v České republice, a tím je soustředit do jednoho platebního dokladu (např. odběr elektřiny v bytě i odběr elektřiny na chatě).
Poplatky za rozhlas a televizi (ČRo + ČT) Poplatníkem televizního poplatku je podle zákona č.348/2005 Sb. v platném znění fyzická osoba, která je vlastníkem televizního přijímače nebo jeho uživatelem, pokud není poplatníkem vlastník. Televizní poplatek platí fyzická osoba z jednoho televizního přijímače, z druhého a každého dalšího televizního přijímače se poplatek neplatí. Poplatek se neplatí rovněž z televizního přijímače, který je v držení fyzických osob žijících s poplatníkem v téže domácnosti (dle §115, obč. zákoníku). Televizní poplatek platí i účastník televizního kabelového rozvodu, protože televizní poplatek není součástí platby za kabelový rozvod. Pokuta za nepřihlášenou televizi je 10.000,- Kč. Osvobozen může být (nejdéle vždy na dobu 6 měsíců) poplatník, u něhož celkový čistý příjem jeho domácnosti nepřesáhl v uplynulém čtvrtletí 2,15 násobek životního minima. Domácnosti a samostatně žijící jednotlivci mají povinnost platit rozhlasový poplatek za jediný rozhlasový přijímač, který vlastní nebo déle než 1 měsíc užívají. Při vlastnictví či držení více přijímačů v domácnosti je povinnost hradit pouze poplatek za jediné rádio. Rozhlasové přijímače jsou zařízení technicky způsobilá k příjmu rozhlasového vysílání, tj. zejména radiomagnetofony, autorádia, radiobudíky, počítače vybavené FM nebo DVB-T kartou atd. Při porušení povinností poplatníka vymezených zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích je provozovatel vysílání oprávněn předepisovat přirážky ve výši 1000 Kč nebo 5000 Kč. Od placení rozhlasových poplatků jsou zcela osvobozeny osoby, které jsou postiženy trvalou slepotou nebo hluchotou. Domácnosti nebo jednotlivci s příjmem do 2,15násobku životního minima jsou od placení poplatků osvobozeny na 6 měsíců ode dne, kdy doložili své příjmy.
14
Zapojení rozhlasových a televizních poplatků, jejich zrušení a změny (výše poplatků činí u televizního poplatku 135 Kč, u rozhlasového poplatku 45 Kč) za vás zařídí pošta. K přihlášení a zrušení ČRo a ČT a k osvobození od placení poplatků potřebujete zvláštní tiskopisy a jakýkoli doklad se svým spojovacím číslem. Tiskopisy získáte na kterékoli poště a kterákoli pošta s vámi přihlášku, odhlášku nebo osvobození projedná.
4. Rozpočet domácnosti Rozpočet domácnosti je základním přehledem všech příjmů a výdajů. Svůj rozpočet by měla znát a vést každá domácnost. Začít by měla vždy nová domácnost, ale i již dlouhodobě fungující domácnosti by měly získat přehled o svém hospodaření. Jistý individuální rozpočet je nezbytností i u jednotlivých členů domácností. Rozpočet je tvořen příjmovou a výdajovou části.
4.1 Příjmová strana rozpočtu Příjmová strana rozpočtu je především tvořena příjmy ze zaměstnání, příjmy ze strany státu a mimořádnými příjmy.
4.1.1 Příjmy ze zaměstnání V rámci pracovní kariéry se můžeme setkat s několika variantami zaměstnávání a s různými smlouvami. Může se jednat o práci v rámci i mimo hlavní pracovní poměr. Veškeré vztahy vznikající v rámci pracovního poměru jsou upravovány Zákoníkem práce.
Smlouvy uzavírané mimo hlavní pracovní poměr Zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu. Zde hovoříme především o dvou možnostech uzavírání smluv, kterými jsou Dohoda o pracovní činnosti (DPČ) a Dohoda o provedení práce (DPP).
Dohoda o provedení práce Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. V dohodě o provedení práce musí být uvedena doba, na kterou se tato dohoda uzavírá.
Dohoda o pracovní činnosti Dohodu o pracovní činnosti může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i když rozsah práce bude přesahovat v témže kalendářním roce 300 hodin. Na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů. Není-li sjednán způsob zrušení dohody o pracovní činnosti, je možné ji zrušit dohodou smluvních stran ke sjednanému dni; jednostranně může být zrušena z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s 15denní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Okamžité zrušení dohody o pracovní činnosti může být však sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr.
Společné ustanovení Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřena písemně; jedno vyhotovení této dohody zaměstnavatel vydá zaměstnanci. Dohodu o provedení práce nebo dohodu o pra15
covní činnosti je zaměstnavatel povinen uzavřít písemně, jinak jsou neplatné; jedno vyhotovení této dohody zaměstnavatel vydá zaměstnanci.
Hlavní pracovní poměr Postup před vznikem pracovního poměru Zaměstnavatel smí vyžadovat v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru od fyzické osoby, která se u něj uchází o práci nebo od jiných osob, jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy. V případech stanovených zvláštním právním předpisem je zaměstnavatel povinen zajistit, aby se fyzická osoba před uzavřením pracovní smlouvy podrobila vstupní lékařské prohlídce.
Pracovní poměr, pracovní smlouva a vznik pracovního poměru Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v zákoně stanoveno jinak. Pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Od pracovní smlouvy je možné odstoupit, jen dokud zaměstnanec nenastoupil do práce. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně; totéž platí o změně pracovní smlouvy a o odstoupení od ní.
Zkušební doba Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než a) 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36), b) 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36) u vedoucího zaměstnance. Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Zkušební doba musí být sjednána písemně.
Vznik pracovního poměru Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Povinnosti vyplývající z pracovního poměru Od vzniku pracovního poměru je a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou, nebo stanovené vnitřním předpisem, b) zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.
Pracovní poměr na dobu určitou Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání. Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže 16
od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.
Skončení pracovního poměru Pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době. Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby. Pracovní poměr zaniká smrtí zaměstnance. Zánik pracovního poměru v případě smrti zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, upravuje § 342 odst. 1 Zákoníku práce.
Dohoda Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná. Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru.
Výpověď, výpovědní doba a výpovědní důvody Výpověď z pracovního poměru musí být písemná. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Výpověď může být odvolána pouze se souhlasem druhé smluvní strany; odvolání výpovědi i souhlas s jejím odvoláním musí být písemné.
Skončení pracovního poměru na dobu určitou Byla-li doba trvání tohoto pracovního poměru omezena na dobu konání určitých prací, je zaměstnavatel povinen upozornit zaměstnance na skončení těchto prací včas, zpravidla alespoň 3 dny předem. Pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Zrušení pracovního poměru ve zkušební době Zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době musí být provedeno písemně; pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější.
Odstupné Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně: a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.
17
Mzda, plat a odměna z dohody Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených zákoníkem práce, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Plat je peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je a) stát, b) územní samosprávný celek, c) státní fond, d) příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, (Tato novelizace nabývá účinnosti 30. prosince 2012.) e) školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, (Tato novelizace nabývá účinnosti 30. prosince 2012.) s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky.
Minimální mzda Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu podle § 3. Mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda. Do mzdy a platu se pro tento účel nezahrnuje mzda ani plat za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli. Výši základní sazby minimální mzdy a dalších sazeb minimální mzdy odstupňovaných podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance a podmínky pro poskytování minimální mzdy stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Minimální mzda byla zavedena především jako nástroj sociální ochrany před nepřiměřeně nízkým oceněním práce zaměstnance, ale zároveň by měla motivovat občany, aby se jim víc vyplatilo pracovat než pobírat podporu v nezaměstnanosti nebo sociální dávky.
Zaručená mzda Zaručenou mzdou podle § 112 Zákoníku práce je mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, výměru mzdového nebo platového. Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Zaručená mzda, která na rozdíl od minimální mzdy stanoví nejnižší cenu práce s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce. Jedná se o mzdu nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle Zákoníku práce, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového nebo platového výměru za stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin.
Mzda Mzda se sjednává ve smlouvě, nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem, anebo určuje mzdovým výměrem. Je-li zaměstnanec statutárním orgánem zaměstnavatele, sjednává s ním mzdu nebo mu ji určuje ten, kdo ho na pracovní místo ustanovil, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet. Zaměstnavatel je povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu a místě výplaty mzdy, jestliže tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. Dojde-li ke změně skutečností uvedených
18
ve mzdovém výměru, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti.
Plat Plat není možné určit jiným způsobem, v jiném složení a jiné výši, než stanoví tento zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Platové tarify se stanoví v 16 platových třídách a v každé z nich v platových stupních. Platové tarify se zaokrouhlují na celé desetikoruny nahoru. Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci v den nástupu do práce platový výměr, který musí být písemný; tuto povinnost nemá zaměstnavatel vůči zaměstnanci, se kterým sjednal smluvní plat.
4.1.2 Systém sociálního zabezpečení ze strany státu Systém pomoci v hmotné nouzi upravuje zákon č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi ve znění pozdějších předpisů. Je moderní formou pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, motivující tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení životních potřeb. Je jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení. Vychází z principu, že každá osoba, která pracuje, se musí mít lépe než ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá. Zákon o pomoci v hmotné nouzi vymezuje situace spojené s nedostatečným zabezpečením základní obživy, bydlení a mimořádnými událostmi. Jde v zásadě o stav, kdy osoba či rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost. Současně si tyto příjmy nemůže z objektivních důvodů zvýšit (uplatněním nároků a pohledávek, prodejem nebo využitím majetku) a vyřešit tak svoji nelehkou situaci vlastním přičiněním.
Dávky a jejich výplata Dávkami, kterými se řeší pomoc v hmotné nouzi, jsou: 1. příspěvek na živobytí 2. doplatek na bydlení 3. mimořádná okamžitá pomoc O dávkách pomoci v hmotné nouzi rozhodují a vyplácejí je příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR.
Státní sociální podpora Systém státní sociální podpory je upraven zákonem č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona se poskytují následující dávky: přídavek na dítě rodičovský příspěvek příspěvek na bydlení dávky pěstounské péče porodné pohřebné
Přídavek na dítě Přídavek na dítě je základní dlouhodobou dávkou poskytovanou rodinám s dětmi. Nárok mají rodiny 19
s příjmem do 2,4násobku životního minima. Přídavek na dítě je poskytován ve třech výších podle věku dítěte.
Rodičovský příspěvek Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, a to až do vyčerpání celkové částky 220 000 Kč, nejdéle do 4 let věku dítěte.
Příspěvek na bydlení Touto dávkou stát přispívá na náklady na bydlení rodinám a jednotlivcům s nízkými příjmy. Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu přihlášený v bytě k trvalému pobytu, jestliže 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny nestačí k pokrytí nákladů na bydlení a zároveň těchto 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny je nižší než příslušné normativní náklady stanovené zákonem.
Porodné Touto dávkou se rodině s nízkými příjmy jednorázově přispívá na náklady související s narozením prvního dítěte. Nárok na porodné je vázán na stanovenou hranici příjmů v rodině, která v kalendářním čtvrtletí předcházejícím narození dítěte musí být nižší než 2,4násobek životního minima rodiny. Výše porodného činí 13 000 Kč na první živě narozené dítě. Narodí-li se s prvním živě narozeným dítětem další živě narozené dítě nebo děti, výše porodného činí 19 500 Kč.
Pohřebné Na pohřebné má nárok osoba, jež vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti, nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte, a to za podmínky, že zemřelá osoba měla ke dni úmrtí trvalý pobyt na území ČR. Výše pohřebného je stanovena pevnou částkou 5 000 Kč.
Dávky pěstounské péče Těmito dávkami se přispívá na potřeby spojené s péčí o dítě svěřené do pěstounské péče, o které se rodiče nemohou nebo nechtějí starat. Pěstounovi a dítěti svěřenému do pěstounské péče může vzniknout nárok i na další dávky státní sociální podpory, např. na rodičovský příspěvek, přídavek na dítě apod.
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Nárok na dávku má dítě svěřené do pěstounské péče a po jejím skončení (po 18. roce věku) nejdéle do 26 let, zůstane-li dítě nezaopatřené a ve společné domácnosti s bývalým pěstounem. Výše příspěvku na úhradu potřeb nezaopatřeného dítěte činí 2,3násobek životního minima dítěte, v případě, že dítě je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, se příspěvek zvyšuje.
Odměna pěstouna Tato dávka je projevem společenského uznání osoby pečující o cizí dítě v pěstounské péči. Výše odměny je stanovena ve výši částky životního minima jednotlivce za každé svěřené dítě. Pečuje-li pěstoun alespoň o 3 svěřené děti nebo o jedno svěřené dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III, IV, činí odměna pěstouna 5,5násobek životního minima jednotlivce, přičemž za každé další svěřené dítě se odměna dále zvyšuje.
Příspěvek pří převzetí dítěte Účelem jednorázové dávky je přispět na nákup potřebných věcí pro dítě přicházející do náhradní rodinné péče. Výše příspěvku je stanovena pevnými částkami podle věku dítěte.
Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Dávka náleží pěstounovi, který má v pěstounské péči nejméně čtyři děti. Podmínkou nároku dále je, že vozidlo nesmí pěstoun používat pro výdělečnou činnost. Příspěvek je poskytován ve výši 70 % pořizovací ceny vozidla, resp. ceny opravy vozidla, nejvýše však 100 000 Kč. 20
Úřad práce Výplata jednotlivých dávek je v současné době v kompetenci Úřadu práce České republiky, který byl zřízen s účinností od 1. dubna 2011 zákonem č. 73/2011 Sb. o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, kterým je vymezena jeho působnost. Dnem účinnosti tohoto zákona úřady práce zřízené podle zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, se považují na kontaktní pracoviště krajských poboček Úřadu práce České republiky. Úřad práce je správním úřadem s celostátní působností a je účetní jednotkou. Úřad práce České republiky řídí Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je jeho nadřízeným správním úřadem. Úřad práce plní úkoly v těchto oblastech: a) zaměstnanosti, b) ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, c) státní sociální podpory, d) dávek pro osoby se zdravotním postižením, e) příspěvku na péči a inspekce poskytování sociálních služeb a f ) pomoci v hmotné nouzi v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti, zákonem o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, zákonem o státní sociální podpoře, zákonem o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, zákonem o sociálních službách a zákonem o pomoci v hmotné nouzi. Úřad práce je přístupovým místem pro zajištění elektronické komunikace v oblasti sociálního zabezpečení a zaměstnanosti mezi členskými státy Evropské unie. Organizačně je Úřad práce členěn na generální ředitelství a krajské pobočky. Obvody působení krajských poboček jsou shodné s územím krajů podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků ve znění pozdějších předpisů. Součástí krajských poboček jsou kontaktní pracoviště. Pokud Úřad práce určí, mohou být některé úkony vůči němu činěny prostřednictvím pověřeného kontaktního místa veřejné správy. Úřad práce může naopak sám některé úkony činit prostřednictvím pověřeného kontaktního místa veřejné správy.
Důchody Ze základního důchodového pojištění se poskytují tyto důchody: starobní (včetně tzv. předčasného starobního důchodu), invalidní, vdovský a vdovecký, sirotčí. Důchod se skládá ze dvou složek, a to ze základní výměry (stanovené pevnou částkou stejnou pro všechny druhy důchodů bez ohledu na délku doby pojištění a výši výdělků) a z procentní výměry. Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů téhož druhu nebo na výplatu starobního důchodu nebo invalidního důchodu, vyplácí se jen jeden důchod, a to vyšší. Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního nebo invalidního důchodu a na výplatu vdovského důchodu nebo vdoveckého důchodu anebo sirotčího důchodu, vyplácí se vyšší důchod v plné výši a z ostatních důchodů se vyplácí polovina procentní výměry, nestanoví-li zákon o důchodovém pojištění jinak.
21
Česká správa sociálního zabezpečení O nároku na důchod, jeho výši a výplatě rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení s výjimkou případů, kdy jsou rozhodováním pověřeny příslušné orgány sociálního zabezpečení ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti (v případě příslušníků ozbrojených sil a sborů). Česká správa sociálního zabezpečení je samostatnou rozpočtovou organizací podřízenou Ministerstvu práce a sociálních věcí. Byla ustavena, s účinností od 1. září 1990, zákonem ČNR č. 210/1990 Sb. o změnách v působnosti orgánů České republiky a o změně zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, kterým byl novelizován zákon ČNR č. 114/1988 Sb. o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení. ČSSZ je největší a v rámci státní správy ČR zcela výjimečnou finančně správní institucí, která spravuje agendu zhruba 8,5 milionu klientů, z toho více než 2,9 milionu důchodců. Vyplácí přes 3,5 milionu důchodů a měsíčně kolem 200 tisíc dávek nemocenského pojištění. Kromě důchodového a nemocenského pojištění má ČSSZ na starosti i lékařskou posudkovou službu. Plní také úkoly vyplývající z mezistátních úmluv o sociálním zabezpečení a podle koordinačních nařízení Evropské unie je styčným místem vůči zahraničním institucím pro peněžité dávky v nemoci a mateřství, důchody a peněžité dávky v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání.
4.2 Výdajová strana rozpočtu V rámci této kapitoly jsme vybrali pouze informace, které se týkají možných úspor v rámci hospodaření domácnosti. Existuje celá řada tipů, které pomáhají snížit výdajovou část rozpočtu.
Vaření a pečení Dávejte proto pozor, aby byla šířka hrnce vždy přibližně stejná jako použité plotýnky nebo vařiče. Při vaření používejte pokličku. Používejte jen nezbytně nutné množství vody, neboť čím více vody, tím delší doba vaření a větší spotřeba energie. Plynový sporák je levnější a ekologičtější než elektrický. Vodu ohřívejte v rychlovarné konvici.
Lednice Pokud je lednice umístěna vedle tepelného zdroje, např. radiátoru, spotřebuje mnohem více elektřiny. Ideální teplota v lednici je 7 °C, na to obvykle stačí nejslabší regulační stupeň, pokud nemůžete teplotu nastavit přímo. Když se v lednici vytvoří vrstva ledu, začne prudce stoupat spotřeba energie.
Praní pádla Sušičky prádla jsou zbytečnými žrouty energie. Prádlo je mnohem rozumnější pověsit na čerstvý vzduch nebo do sušárny. Pračka naplněná jen zčásti spotřebuje téměř tolik energie jako pračka úplně plná. Některé pračky jsou sice vybaveny úsporným programem pro poloviční naplnění, který sníží spotřebu asi o třetinu, i tak je ale lepší počkat, až ji zcela naplníte.
Sprchování Je lepší krátká sprcha než plná vana každý den. Používáním úsporných hlavic snížíte spotřebu vody, a tím i spotřebu energie na polovinu. Když se mydlíte nebo používáte šampon, vodu zastavte.
Spotřebiče Kde často svítíte, použijte úsporné žárovky. Malé rozdíly energetické náročnosti jednotlivých spotřebičů znamenají během let velkou úsporu peněz. Největší rozdíly ve spotřebě energie najdeme mezi chladničkami a mrazničkami. Váš televizor, audiosystém a další elektronika spotřebují v tzv. pohotovostním režimu každoročně velké množství elektřiny. I nabíječka, ke které není připojen telefon, obvykle dále spotřebovává elektřinu a přeměňuje ji na teplo.
Počítač Pokud máte starý CRT monitor, vyměňte ho za LCD. Ačkoliv na počítači zrovna nepracujete, stále
22
spotřebovává až 70 % energie. Takže i během přestávky je lepší ho vypnout, nebo převést do režimu spánku. Notebooky mají při stejném výkonu mnohem menší spotřebu než stolní počítače, jak informovalo Greenpeace ČR v květnu 2011.
Větrání Při větrání je lepší vypnout topení a okna otevřít dokořán. Tímto způsobem se rychle vyvětrá a stěny zůstanou teplé.
Topení Netopte více, než potřebujete. Snížení pokojové teploty o 1 °C ušetří až 6 % energie na vytápění. Radiátory ani jiná topná tělesa nikdy nezakrývejte závěsy, záclonami, oblečením, nábytkem ani ničím jiným. Nepoužívejte elektřinu k vytápění – je to drahé a neekologické.
Nákupy potravin Využívejte slevy a akce jednotlivých obchodů. Ovšem zvažte, zda kvůli akci na jedno zboží se Vám vyplatí přejíždět mezi jednotlivými obchody. Pečlivým sestavením nákupního seznamu a cílenou návštěvou obchodu lze také ušetřit dostatek peněz. Neprocházejte regály bez plánu, ale držte se pevně nákupního seznamu.
4.3 Vybrané produkty ošetřující rodinný rozpočet Každá domácnost v rámci svého hospodaření je nucena využívat bankovních produktů. Bez použití těchto nástrojů často nelze již uhradit některé základní platby, provést příjem výplaty apod. Každá domácnost by se tedy měla seznámit se základními finančními produkty, které se vážou k běžnému hospodaření domácnosti.
Smlouva o běžném účtu Smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu. Ve smlouvě o běžném účtu banka označí majitele účtu uvedením obchodní firmy nebo názvu a sídla majitele a identifikačního čísla, pokud bylo přiděleno, jde-li o osobu právnickou, nebo uvedením jména, příjmení, bydliště a rodného čísla nebo data narození majitele, popřípadě obchodní firmy, místa podnikání a identifikačního čísla, jde-li o osobu fyzickou. Je-li zřízen účet pro více osob, má každá z nich postavení majitele účtu. Spolumajitelé nakládají s účtem společně, pokud se ve smlouvě o běžném účtu s bankou nedohodnou, že s účtem nakládá jeden z nich. Smrtí majitele účtu smlouva o běžném účtu nezaniká. Banka pokračuje v provádění platebních transakcí na základě příkazů, které jí dal majitel účtu a osoby jím zmocněné. Jestliže se banka hodnověrně dozví, že majitel účtu zemřel, zastaví následujícím dnem ty platební transakce z účtu, u kterých majitel účtu stanovil, že po jeho smrti v nich nemá banka pokračovat. Je-li bance hodnověrně doloženo, že byl ustanoven správce dědictví, který je oprávněn spravovat běžný účet zemřelého majitele účtu, má práva a povinnosti majitele účtu a banka se řídí jeho příkazy.
Smlouva o vkladovém účtu Smlouvou o vkladovém účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky, přenechat jejich využití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou. Smlouva o vkladovém účtu vyžaduje písemnou formu.
23
Smlouva o inkasu Smlouvou o inkasu se zavazuje banka obstarat pro příkazce přijetí plnění určité peněžní pohledávky od určitého dlužníka nebo obstarat jiný inkasní úkon. Banka požádá dlužníka o zaplacení peněžní částky nebo provedení úkonu vyžadovaného podle smlouvy uzavřené s příkazcem. Odmítne-li dlužník požadovanou částku zaplatit nebo uskutečnit požadovaný právní úkon, nebo jestliže tak neučiní bez zbytečného odkladu, podá o tom banka ihned zprávu příkazci. Při obstarávání inkasa je banka povinná postupovat s odbornou péčí podle pokynu příkazce, avšak neodpovídá za to, že inkaso se neuskuteční. Není-li úplata za obstarání inkasa určena ve smlouvě, je příkazce povinen zaplatit bance úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy.
24
Kapitola číslo 2. Investice a pojištění domácnosti Domácnosti mohou hospodařit s výrazným přebytkem svých příjmů nad výdaji. Tyto prostředky mohou být použité tak, aby přinesly další zisk a tudíž vydělávaly další finanční prostředky. Investicí můžeme nazývat celou škálu úkonů, ať už jen základní spoření s nízkým výnosem, progresivní investování na burze, ale i nákup nemovitosti.
1. Základní spoření Spořicí účet - jedná se o produkt, který slouží ke spoření, tedy tvorbě a správě rezervy domácností. Spořicí účet nemá tak vysoké úrokové zhodnocení jako např. termínovaný účet, ovšem v porovnání s běžným účtem je zúročení vyšší. Spořicí účet je nejvhodnějším produktem pro uložení základní rezervy domácnosti, která má činit 3 - 5 násobek čistého měsíčního příjmu. Velkou výhodou tohoto účtu je skutečnost, že k němu není vydávána platební karta. Pokud je tedy odcizena platební karta, nestane se, že by domácnost byla připravena také o svou finanční rezervu. Termínované vklady zhodnocují peníze, které domácnost nějaký čas zcela jistě nebude potřebovat. Tento produkt slouží k jednorázovému uložení finančních prostředků, kde se majitel účtu zaváže po určitý čas (termín) tyto peníze na účtu ponechat. Bankovní subjekt se pak zavazuje k úročení této částky určitou sazbou. Prostředky uložené v rámci tohoto produktu jsou chráněny pojištěním. Podle novely zákona o bankách je současná hranice pojištění stanovena na částku 25 000 EUR. Pokud budete chtít vybrat peníze před uplynutím termínu, na kterém jste se smluvně dohodli, budete muset zaplatit určitý poplatek.
1.1 Spoření na důchod V současné době je stále palčivější otázkou odchod do důchodu a výše takového důchodu. Je nezbytné uvědomit si, že stát v budoucnu nebude schopen zajistit takovou výši jednotlivých důchodů, aby stačila na pokrytí nezbytných nákladů domácnosti. Lidé by měli již od začátku své pracovní kariéry myslet na důchodový věk a spořit si na důchod. K tomuto slouží mnoho finančních produktů, hlavním z nich je penzijní připojištění. Situace v této oblasti se však bude stále vyvíjet a je tedy nezbytné vysvětlit si současné návrhy důchodové reformy:
Přehled hlavních změn v systému spoření na penzi od 1. ledna 2013: 1. Vzniknou nové penzijní společnosti, tzv. 2. pilíř, určené pro individuální a dobrovolné vyvedení části odvodů na sociální pojištění, které platí ze mzdy. 2. Současné penzijní připojištění, tzv. 3. pilíř, bude zachováno. Projde však tzv. transformací na penzijní spoření. Nově tak na stáří budeme spořit ve třech pilířích (v tom prvním si však reálně nic nespoříme), a to formou několika nástrojů, kterými jsou sociální pojištění placené ze mzdy, penzijní spoření, penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření, životní pojištění a jiné investiční produkty.
I. pilíř Jde o průběžný státní systém (PAYG), ze kterého jsou vypláceny důchody. V tomto segmentu dochází k následujícím změnám: Změna výpočtu důchodů na základě nálezu Ústavního soudu, kdy dochází k nepatrnému snížení důchodů u lidí s průměrnými příjmy a k mírnému zvyšování důchodů u lidí s nadprůměrnými příjmy. ýrazné posouvání odchodu věku do důchodu bez určení horní hranice, což znamená jediné V - zkracování doby, po kterou budeme pobírat důchod. Možnost dobrovolného snížení sazby důchodového pojistného ze stávajících 28 % na 25 %, a rozdíl ve výši 3 % z hrubé mzdy převést do druhého pilíře. Důsledek: Z důvodu parametrických úprav, jako je neustálé posouvání odchodu do penze, se státní důchody z prvního pilíře postupně všem snižují.
26
II. pilíř Jde o nové dobrovolné důchodové fondy, do kterých lidé mohou dobrovolně odvádět 3 % z hrubé mzdy výměnou za snížení sociálního pojištění, které je hrazeno do prvního pilíře. Podmínkou je odvádět další 2 % z hrubé mzdy ze svého, tj. celkem 5 % z hrubé mzdy. stup je omezen věkovou hranicí 35 let. Bude určité přechodné období, kdy budou moci V vstoupit do systému i osoby starší. Úspory mají být k dispozici pouze ve formě doživotní nebo dvacetileté penze. Důsledek: Účast v tomto pilíři je dobrovolná. Kdo se však pro tento pilíř rozhodne, musí v něm zůstat. Je zde reálné riziko budoucích politických úprav v tomto pilíři. Ještě větší riziko však hrozí v prvním pilíři v podobě neustálého krácení důchodu, proto z důvodu rozložení rizik doporučujeme tuto možnost využít a část pojistného raději hradit nadnárodní penzijní společnosti než státu. Obzvláště to platí pro podnikatele (OSVČ) a osoby s většími než průměrnými příjmy.
III. pilíř Jedná se o stávající dobrovolné produkty jako je penzijní připojištění se státním příspěvkem. V tomto pilíři dochází k následujícím změnám: Penzijní připojištění bude od počátku roku 2013 transformováno. Stávajícím klientům a těm, kteří uzavřou smlouvu penzijního připojištění do konce roku 2012, se podmínky automaticky nezmění a zůstanou v tzv. transformovaném fondu. Zákonem bylo zakázáno přecházet mezi penzijními fondy ke konci února 2012. Noví klienti, kteří začnou spořit až v roce 2013, již nebudou mít možnost penzijní připojištění uzavřít, ale budou mít možnost spořit v doplňkovém penzijním spoření u účastnických fondů ve třetím pilíři a vybrat si investiční strategii, avšak bez stávající garance kladného zhodnocení, bez výsluhové a pozůstalostní penze atd. Pro všechny klienty transformovaného a účastnického fondu dojde od roku 2013 k posunutí hranice pro získání státního příspěvku, avšak ke zrušení státního příspěvku u nižších měsíčních částek než 300 Kč. Rovněž daňový odpočet bude možný až od částky 1 000 Kč měsíčně. Daňová úspora se má zvýšit z 15 % na 19 % (pravděpodobně však až v roce 2014).
Výše úložky 100 Kč 200 Kč 300 Kč 400 Kč 500 Kč 600 Kč 700 Kč 800 Kč 900 Kč 1 000 Kč a vyšší
DNES 50 Kč 90 Kč 120 Kč 140 Kč 150 Kč 150 Kč 150 Kč 150 Kč 150 Kč 150 Kč
Státní příspěvek % OD ROKU 2013 50 % 0 Kč 45 % 0 Kč 40 % 90 Kč 35 % 110 Kč 30 % 130 Kč 25 % 150 Kč 21 % 170 Kč 19 % 190 Kč 17 % 210 Kč 15 % 230 Kč
% 0 % 0 % 30 % 28 % 26 % 25 % 24 % 24 % 23 % 23 %
Předdůchody Doplňkové penzijní spoření by při schválení záměrů vlády mělo obsahovat možnost tzv. „předdůchodů“. Člověk by mohl odejít do takzvaného předdůchodu již 5 let před nárokem na starobní důchod a za splnění předpokladu, že bude mít naspořeno dostatek peněz v doplňkovém penzijním spoření. Naspořený kapitál tak překlene dobu, kdy daná osoba nepracuje ani nečerpá starobní důchod. Jde 27
tedy o jakousi „pojistku“ pro poslední roky pracovní kariéry lidí, kteří přijdou o zaměstnání. Stejně tak jde o výhodné řešení pro bonitnější osoby, které už nebudou chtít pracovat a budou si chtít užít zaslouženého odpočinku. Člověk, který využije předdůchodu, si nebude muset platit zdravotní pojištění (to za něj bude platit stát) a nedojde ke krácení starobního důchodu. Měsíční dávka vyplacená jako předdůchod musí být minimálně 30 % průměrné mzdy stanovené MPSV (měsíční předdůchod cca 8 tis Kč). Kdo bude chtít odejít do důchodu dříve, než bude zákonem povolená věková hranice, a bude chtít plně využít nabídnutou možnost, měl by mít na účtu u penzijní společnosti naspořeno zhruba 500 000 Kč. K tomu je potřeba spořit cca 15 let a více (při průměrném a nadprůměrném platu). V opačném případě je třeba potřebnou částku jednorázově doplatit. Například, pro člověka, který by šel do starobního důchodu v 62 letech a 8 měsících, je v roce 2013 předdůchod dostupný od 57 let a 8 měsíců. Roste tak další segment osob, které budou potřebovat kvalitní finanční poradenství. Zajímavostí je, že na spoření na předdůchody se bude moci podílet i zaměstnavatel, který bude motivován vyšším daňovým zvýhodněním (stávající celkový roční limit 24 000 Kč se má navýšit na 30 000 Kč). Některé firmy tedy jistě budou chtít systém příspěvků do finančních produktů zefektivnit. V čem spočívá výhoda? V případě, že někdo využívá pouze průběžný pilíř, má možnost čerpat předčasný důchod. Ten je ale výrazně krácen. Předdůchody představují silný argument pro zapojení do 3. pilíře důchodové reformy, neboť uvedenou výhodu (standardní důchod neklesne, stát platí zdravotní pojištění) jiné investice neposkytnou. I ten, kdo bude spořit v jiných produktech, bude mít možnost vložit peníze do smlouvy jednorázově, stát je použije na výplatu důchodu na těchto až 5 let a potom dotyčná osoba půjde do „nezkráceného“ starobního důchodu. Předdůchody jsou tedy vhodné řešení pro osoby, které na něj budou mít vytvořené úspory. Kdo je mít nebude, bude muset pracovat až do zákonné hranice pro odchod do penze.
2. Investice Jak naložit s volnými prostředky nad rámec běžného hospodaření domácnosti? Je vhodné uložit je na termínovaný účet? Vyplatí se koupit akcie, nebo raději dluhopisy? A co zlato, komodity nebo nemovitost? Vše záleží na délce investičního horizontu a schopnosti ustát krátkodobé poklesy.
2.1 Začínáme s investováním Při rozhodování o investicích je prvním krokem analýza rodinného či osobního rozpočtu a stanovení výše částky pro jednorázové či pravidelné investování. Sumu financí, kterou můžeme odkládat ze svého rozpočtu, musíme rozdělit dle cílů/účelů, na které jsou určeny. Většina odborníků doporučuje rozmělnit (tzv. diverzifikovat) riziko mezi různé investiční nástroje. Pro naše rezervy na nenadálé výdaje v domácnosti jsou vhodné například spořící účty či termínované vklady, pro spoření na důchod již termínované vklady příliš vhodné nejsou. Finanční trh je, jako každý jiný trh, místo, kde se setkávají nakupující a prodávající, resp. poptávající a nabízející. V tomto případě se setkává nabídka úspor a poptávka po úsporách (neboli volných finančních zdrojích). Nabídka úspor je od těch, kteří méně spotřebují než vydělají, což se daří obvykle domácnostem. Poptávka po úsporách je od těch, kteří to mají naopak - chtějí utratit více, než mají k dispozici. Zářným příkladem může být stát. Na tuto stranu ovšem patří i firmy a také domácnosti. Finanční trh umožňuje, aby se úspory dostávaly od subjektů, které peníze nabízejí, k těm, které je poptávají. Pokud tato alokace kapitálu funguje, podporuje fungování „reálné“ ekonomiky, to znamená ekonomický růst a růst životní úrovně lidí. Pokud naopak finanční trhy přestávají fungovat, zadrhává se i motor ekonomického růstu, dokladem toho je ostatně finanční krize posledních let. Popišme si nyní funkce finančního trhu podrobněji: 1. Možnost zhodnocení finančních zdrojů prostřednictvím cenných papírů jako jsou akcie, dluhopisy, podílové listy, nebo produktů jako jsou různé spořicí či termínované účty, pojištění 28
kryjící riziko dožití atd. Ideální je dosáhnout zhodnocení vyššího než inflace, a tedy reálného zvýšení bohatství. Je však třeba vzít v potaz tzv. „investiční trojúhelník“ - vyšší výnos je vždy vykoupen vyšším rizikem nebo nižší likviditou (nebo kombinací obojího). Zjednodušeně řečeno, například akcie jsou obvykle dlouhodobě výnosnější než obligace, ale také jsou rizikovější (jejich výnos je méně jistý). Výnos stavebního spoření je kvůli státní podpoře vyšší než u standardního spořicího účtu, ale také je zde omezena likvidita. 2. Možnost získání finančních zdrojů těmi, kteří finanční zdroje poptávají - formou úvěru nebo formou emise cenných papírů. Emise cenných papírů často slouží k získání vyšších částek a financování dlouhodobých a kapitálově náročných projektů firem. 3. Realizace platebního styku. Běžný účet nebo platební kartu si nepořizujeme z důvodu zhodnocení volných zdrojů, ale z důvodu provádění plateb. 4. Omezení rizik. Nejde jen o diverzifikaci při investování, ale třeba i o pojištění. Například pokud je pojištěna nemovitost proti živelnému riziku, pojistná událost nastane například u jednoho z tisíce subjektů a škodu bude krýt i pojistné od těch, u kterých nenastala. Dalším způsobem omezování rizik prostřednictvím finančního trhu je i zajištění neboli hedging prostřednictvím finančních derivátů, kdy je naše riziko přeneseno na jiný subjekt. 5. Finanční trh slouží také jako nástroj pro ovlivňování ekonomiky. Propojenost finančního trhu s reálnou ekonomikou jsme již zmínili. Toho využívá i ČNB pro svoji měnovou politiku, která ovlivňuje cenu zdrojů na finančním trhu, a tedy i výkon ekonomiky, kurz koruny atd. Například při vyšší inflaci zvýší svoji úrokovou sazbu s cílem „ochladit“ ekonomiku. V případě, že chce zvýšit míru ekonomického růstu a nevidí riziko inflace, naopak úrokové sazby sníží.
Instituce na finančním trhu Na finančním trhu vystupují subjekty nabízející a poptávající úspory. Mezi ty první patří emitenti cenných papírů a žadatelé o úvěr a mezi ty druhé patří investoři včetně poskytovatelů úvěrů. Kromě těchto dvou stran zde působí i celá řada institucí, které usnadňují právě převod úspor od nabízejících k poptávajícím. Jinak řečeno, jsou to finanční zprostředkovatelé. Bez nich bychom si museli například v případě potřeby financování bydlení najít vlastními silami někoho, kdo by nám půjčil na 20 let např. 2 miliony korun. Na druhou stranu, pokud bychom tuto sumu chtěli na danou dobu zhodnotit, museli bychom zase složitě hledat protistranu, která by danou částku na danou dobu potřebovala. Mezi finanční zprostředkovatele patří zejména banky, obchodníci s cennými papíry, pojišťovny, investiční společnosti a fondy, penzijní fondy, družstevní záložny, úvěrové a leasingové společnosti atd. Mezi další subjekty umožňující či usnadňující finanční zprostředkování patří burzy a mimoburzovní trhy, vypořádací centra a samozřejmě i finančně poradenské společnosti, které z pohledu finančního zprostředkování fungují jako externí distribuční sítě finančních institucí. Každý obchodník levněji nakupuje než prodává, a to se týká i úspor. Proto je obecně úroková sazba nižší u vkladů než u úvěrů. Další možností, jak si nechat za finanční zprostředkování zaplatit, jsou poplatky (například v případě investic do fondů nebo poplatky za služby platebního styku). Důležitou roli na finančním trhu mají i regulatorní instituce. Regulace znamená stanovování pravidel „hry“ a dohled je dozor, zdali se podle těchto pravidel „hraje“. Regulace a dohled je důležitá pro důvěryhodnost celého finančního trhu. Hlavním regulátorem finančních institucí je v České republice Česká národní banka. Jejímu dohledu podléhají ty firmy, které mají právo přijímat vklady (peníze) od veřejnosti nebo poskytovat poradenství v oblasti finančního trhu.
Členění finančních trhů Základními částmi finančního trhu jsou peněžní trh, kapitálový trh, měnový trh a trh drahých kovů. Na peněžním trhu se obchoduje s finančními zdroji s dobou do splatnosti kratší než 1 rok, a to jak s cennými papíry, tak s úvěry a bankovními vklady (vklad na účtu je fakticky půjčkou bance).
29
Prostřednictvím peněžního trhu se tedy financují krátkodobé potřeby. Je to jednoduché, krátkodobé potřeby jsou financovány krátkodobými zdroji a dlouhodobé potřeby dlouhodobými zdroji. Dům (dlouhodobá potřeba) si nekoupíme na jednoletý úvěr, protože bychom jej asi v dané lhůtě nesplatili. Rovněž tak pračku (krátkodobá potřeba) si patrně nepořídíme na 30letý úvěr, protože by to bylo příliš nákladné. Mezi krátkodobé cenné papíry se řadí státní pokladniční poukázky, kterými stát řeší časové nesoulady mezi pravidelnými výdaji státního rozpočtu a jeho nepravidelnými daňovými příjmy v průběhu roku. Na samotné financování deficitu státního rozpočtu však tento typ cenného papíru neslouží, protože by musel být splacen (resp. refinancován) vždy do 1 roku. Státní dluh je tak financován především dlouhodobými dluhopisy. Mezi krátkodobé úvěry a vklady lze zařadit například kontokorentní úvěr, který umožňuje přečerpání běžného účtu do záporu. Na kapitálovém trhu se obchoduje s dlouhodobými finančními zdroji, to znamená zdroji se splatností nad 1 rok. Patří sem dlouhodobé úvěry (například hypoteční úvěr, investiční úvěry firem) opět včetně dlouhodobých vkladů a také dlouhodobé cenné papíry (obligace, akcie). Další důležitou součástí finančního trhu je měnový trh - cizím slovem foreign exchange neboli FOREX. Na něm se tvoří kurz příslušného měnového páru, což je cena jedné měny vyjádřena v jiné měně. Nejvýznamnějším světovým měnovým párem dle objemu transakcí na měnovém trhu je USD/ EUR a vůbec nejvýznamnější měnou (účastní se největšího objemu transakcí) je USD. Měnový trh se dělí na devizový a valutový. Devizový trh je trhem deviz, což je bezhotovostní forma cizí měny, jako jsou cenné papíry v cizí měně, zůstatky na účtech atd. Valutový trh je trhem valut, tedy hotovosti, kterou si kupujeme např. ve směnárně. Posledním základním segmentem finančního trhu je trh drahých kovů, a to zejména zlata, stříbra a platiny, neboli kovů, které bývaly dříve často používány jako platidlo. Na tyto drahé kovy si investoři vzpomenou obvykle v dobách nejistoty na finančních trzích, jelikož se jedná o reálná aktiva. To je také jedním z důvodů, proč v posledních krizových letech dosahuje cena zlata rekordní výše.
Trh cenných papírů Již jsme zmínili rozlišení mezi krátkodobými cennými papíry obchodovanými na peněžním trhu a dlouhodobými obchodovanými na trhu kapitálovém. Jiné rozdělení je na trh primární a sekundární. Na primárním trhu se cenné papíry obchodují poprvé, nachází zde svého prvního kupce při emisi. Primární trhy jsou zde především proto, aby jejich prostřednictvím emitenti získali finanční zdroje. Naproti tomu na sekundárním trhu se obchodují již emitované cenné papíry. Například akciová společnost emituje akcie, protože potřebuje finanční zdroje pro svůj strategický rozvoj, a nabídne je investorům. V tomto případě je tedy nabízí na primárním trhu. Poté, co jsou tyto akcie prodány, jsou dále obchodovány například na burze cenných papírů, v tomto případě se ale již jedná o sekundární trh. Jeho základní funkcí je stanovit danému cennému papíru aktuální tržní cenu neboli kurz. Likviditu cenných papírů na některých trzích podporují tzv. market makeři (tvůrci trhu). Jejich úkolem je neustále kótovat nákupní a prodejní kurzy. Máme tedy jistotu, že vždy daný cenný papír můžeme prodat nebo nakoupit od daného market makera. Market makerem je obvykle banka nebo obchodník s cennými papíry. Nedělá to samozřejmě nezištně, profituje na rozdílu mezi prodejním a nákupním kurzem - platí, že čím likvidnější daná akcie nebo dluhopis je, tím menší je i spread. Spread je v tomto případě rozdíl mezi prodejním a nákupním kurzem akcie nebo dluhopisu. Spread tedy určuje zisk (marži) pro obchodníka. Například na pražské burze působí market makeři v segmentu SPAD („Systém pro podporu trhu akcií a dluhopisů“), v kterém se obchodují nejlikvidnější a nejvýznamnější tituly. Trh s cennými papíry můžeme také rozdělit na veřejný a neveřejný. Už z názvu vyplývá, že neveřejný trh znamená vyloučení širokého okruhu účastníků. Jednalo by se například o emisi akcií či dluhopisů a jejich prodej uzavřené skupině investorů, či pouze jednomu investorovi bez veřejné nabídky. V případě 30
sekundárního trhu se jedná o případ, kdy námi vlastněný cenný papír prodáme například kamarádovi. Veřejné trhy, ať už primární nebo sekundární, jsou určeny širšímu spektru emitentů a investorů. Neznamená to ale, že tam musí mít přístup úplně každý, může zde být omezení dané například minimálním objemem transakcí za určitou dobu. Veřejné trhy cenných papírů dělíme jednak na OTC trhy (tzv. neorganizované) a na burzy a mimoburzovní trhy (organizované). OTC trh znamená v překladu trh přes přepážku (over the counter market). Ona „přepážka“ může patřit například bance nebo obchodníkovi s cennými papíry. Pokud vlastníme cenný papír, můžeme jej nabídnout k prodeji obchodníkovi, který jej může koupit pro svého jiného klienta, nebo na svůj vlastní účet. Jedná se ovšem o individuální dohodu mezi dvěma subjekty, což je typickým rysem OTC trhů. Jde o veřejný trh, protože nabízí služby veřejnosti, ale není organizovaný tak, jako je tomu v případě burzy. Burzy a mimoburzovní trhy cenných papírů mají totiž určitou organizaci, kterou je nutno dodržet, aby bylo možné využít jejich služeb. Například k obchodování přijímají pouze některé druhy cenných papírů a často jsou obchodované nástroje nějakým způsobem standardizované. Standardizovanost je u veřejně obchodovatelných cenných papírů zajištěna prostřednictvím identifikačního čísla cenného papíru, tzv. ISIN, na základě kterého je patrné, o jakou emisi se jedná. Není pak podstatné, který konkrétní cenný papír se stejným ISINem vlastníte. Akcie jedné firmy se mohou obchodovat hned na několika burzách, ale stále budou mít stejný ISIN. Významnost (velikost) burzy či mimoburzovního trhu se poměřuje tržní kapitalizací na ní obchodovaných cenných papírů, zejména akcií. Tržní kapitalizace firmy (jí emitovaných akcií) je dána jako součin tržní ceny jejich akcií a počtu emitovaných akcií. Jednoduše řečeno, kolik teoreticky stojí všechny akcie dané společnosti na trhu v jednom okamžiku.
Burzy Mezi nejvýznamnější světové burzy cenných papírů dle tržní kapitalizace patří NYSE Euronext, NASDAQ, dále burzy v Tokiu, Londýně, Šanghaji atd. V ČR máme dvě burzy cenných papírů, jednak původní pražskou burzu (BCP Praha) a dále RM-Systém. Burzy mají své indexy, které popisují průměrné změny kurzů cenných papírů, které jsou zde obchodovány. Níže uvádíme nejznámější akciové indexy, ale samozřejmě existují indexy dluhopisové, komoditních futures atd. Indexy jsou vytvářeny buď samotnými provozovateli trhů, nebo je počítají specializované agentury. Změna hodnoty indexu vždy charakterizuje průměrnou změnu kurzu cenných papírů, které jsou do indexu zařazeny. V případě hlavních akciových indexů jsou obvykle zařazovány ty nejvýznamnější a nejlikvidnější akciové tituly na daném trhu (tzv. blue chips, jde o akcie těch největších a finančně nejsilnějších společností, na pražské burze tedy například ČEZ). Čím větší společnost, tím větší má obvykle vliv na hodnotu samotného indexu. Mezi nejznámější světové akciové indexy patří například americké DJIA (Dow Jones Industrial Average) a S&P 500, německý DAX, britský FTSE, japonský NIKKEI či francouzský CAC. Základním indexem pražské burzy je index PX. Kromě těchto hlavních indexů existuje nepřeberná řada dalších, včetně různých oborových a regionálních indexů.
Měření výnosů U investic platí parvidlo „něco za něco“. Takto jednoduše lze charakterizovat tzv. investiční trojúhelník, jehož vrcholy tvoří výnos, riziko, likvidita. Investiční trojúhelník znázorňuje vztah mezi těmito třemi faktory. Vyšší výnos je vždy vykoupen buď vyšším rizikem nebo nižší likviditou nebo obojím. Neexistuje maximálně výnosná investice s minimálním rizikem a maximální likviditou, i když je to sen všech investorů.
Výnos
Riziko
Likvidita 31
Výnos Zhodnocení může mít podobu tzv. běžného výnosu nebo tzv. kapitálového výnosu. Běžný výnos plyne z držby aktiva a je představován pravidelně se opakujícími platbami jako jsou úroky, dluhopisové kupóny, dividenda z akcií (nebo třeba i nájemné domu). Kapitálový výnos plyne z obchodování s aktivem a je dán rozdílem prodejní a nákupní ceny. Zatímco běžný výnos může být obvykle pouze nulový nebo kladný, kapitálový výnos může být i záporný (např. prodej akcie za nižší cenu, než byla nákupní cena). Některá aktiva nesou pouze běžný výnos (např. spořicí účty), některá pouze kapitálový výnos (akcie bez dividend) a některá nesou oba typy výnosů (akcie s dividendou, dluhopis s kupónem atd.).
Riziko Riziko představuje pravděpodobnost dosažení nižšího než očekávaného výnosu. Čím je tato pravděpodobnost vyšší, tím vyšší je riziko investice. Pokud například očekávaná výnosnost z akcie v horizontu následujícího roku je v intervalu -5 % p.a. až +15 % p.a., je to zcela jistě rizikovější než u obligace, kde v závislosti na různých faktorech se očekává ve stejném období její výnosnost v rozmezí +4 % p.a. až +6 % p.a. V obou případech je sice střed intervalu, kde se očekává výnosnost z daného cenného papíru (průměr) +5 % p.a., ale u akcie je rozpětí možných výnosností mnohem větší než u obligace, takže je zde vyšší riziko. Riziko je měřeno prostřednictvím statistické veličiny, kterou je směrodatná odchylka výnosů, tzv. volatilita neboli kolísavost. Čím je směrodatná odchylka vyšší, tím vyšší je riziko, jak bylo uvedeno na příkladě. K riziku se vrátíme dále v textu.
Likvidita Likvidita je možnost přeměnit aktivum na hotovost (dokonale likvidní nástroj). Čím je tato schopnost menší, tím je nižší likvidita. Patrně raději nakoupíme 30leté dluhopisy, které můžeme na trhu kdykoliv v daném horizontu prodat, protože je po nich dostatečná poptávka, než stejně rizikové dluhopisy se stejnou splatností, po kterých poptávka není (nebo je, ale za velmi malou cenu). Pak bychom museli čekat až do doby splatnosti a do té doby bychom v této investice měli vázány své peníze bez možnosti je zhodnotit jinde atd. Pro investici do těchto méně likvidních dluhopisů bychom se mohli rozhodnout pouze tehdy, pokud by byla kompenzována vyšším výnosem, a to jsme opět zpět u vztahů v investičním trojúhelníku.
2.1.1 Krátkodobý investiční horizont Začněme horizontem krátkodobým, čímž myslíme, že chceme zhodnotit peníze za jeden až tři roky. Standardní poučky pro krátkodobý horizont doporučují fondy peněžních trhů a konzervativní dluhopisové fondy, to znamená fondy, které investují převážně do českých státních dluhopisů, a to pokud možno s krátkou dobou do splatnosti. Jiné než konzervativní investice se na krátkém horizontu nedoporučují. Bohužel v současné době jsou tyto velmi konzervativní fondy „na konci s dechem“. Snižování úrokových sazeb vedlo k růstu tržní ceny starších dluhopisů nesoucích vyšší úrok. Dluhopisovým fondům se zejména posledních pět let velmi dařilo. Ovšem úrokové sazby už není kam snižovat, takže dluhopisové fondy čeká špatné období. A fondy peněžních trhů nejsou při takto nízkých sazbách schopny překonat úroky termínovaných vkladů. Proto není konzervativním investorům na krátkodobém horizontu doporučeno investovat do žádných fondů, ale do klasických bankovních produktů – spořicí účet (pokud je nutná vyšší likvidita) nebo termínovaný vklad. Pokud požadujeme vyšší výnos než tři procenta ročně, musíme podstoupit riziko možné ztráty. Pro krátkodobé investice se nabízí celá řada investičních certifikátů. I velmi konzervativní deep discount certifikáty mají výnosový potenciál kolem pěti procent za rok a s multibonus certifikáty jde vydělat i dvacet procent.
32
I na krátkodobém horizontu lze na první pohled bez velkého rizika dosáhnout výnosu pět až sedm procent ročně, ovšem při hlubší rozvaze přijdeme na to, že ono zdánlivě malé riziko nás může připravit o všechny peníze. Možná je jen malá pravděpodobnost, že zkrachují velké banky, avšak pokud by k tomu došlo, znamenalo by to pro investora totální ztrátu. Proto se zpravidla doporučuje pro krátkodobý horizont tradiční bankovní vklady.
Aktuální doporučené investice podle rizikového profilu a délky investičního horizontu Konzervativní Doporučené investice 1 rok termínovaný vklad spořící účet 5 let termínované vklady státní spořící dluhopisy korporátní dluhopisy 10 let korporátní dluhopisy konvertibilní dluhopisy dluhopisy emerging markets dividendové akcie zemědělské komodity nemovitosti
Vyvážené
Dynamické
Očekávaný Doporučené investice výnos p.a. 2-3 % deep discount certifikáty alfa certifikáty 3-4 % konvertibilní dluhopisy zlato a stříbro nemovitosti 4-6 %
Očekávaný Doporučené investice Očekávaný výnos p.a. výnos p.a. 4-5 % reverse bonus certifikáty 5-7 % koridor bonus certifikáty 4-6 % high yield dluhopisy 5-8 % dluhopisy emerging markets dividendové akcie zlato a stříbro 6-10 % high yield dluhopisy 5-7 % akcie emerging a frontier markets akcie růstových oborů dluhopisy emerging markets (biotechnologie, nanotechnologie, akcie USA, Evropa, Japonsko robotika, 3D technologie...) akcie emerging markets komodity (všeobecně) komodity (všeobecně) nemovitosti zemědělská půda
Zdroj: FINEZ Investment Management
2.1.2 Střednědobý investiční horizont Za střednědobý investiční horizont se běžně označuje období tří až sedmi let, je možné ho prodloužit až na deset let. Pokud víme, že peníze nebudeme sedm let potřebovat, je škoda nechat je na termínovaném účtu s úrokem tři procenta ročně. Na druhou stranu pro velmi konzervativní povahy je to stále jedno z mála vhodných řešení. Alternativou mohou být státní spořící dluhopisy nebo korporátní dluhopisy investičního stupně (dluhopisy vydané firmami, u kterých je riziko platební neschopnosti velmi malé). Pokud jsme schopni unést mírné kolísání tržní hodnoty investice a i případnou malou ztrátu do deseti procent, můžeme se bez problémů dostat na roční výnos čtyři až šest procent. K tomu se přímo nabízejí nemovitostní fondy, konvertibilní dluhopisy (firemní dluhopisy směnitelné za akcie) a na střednědobém horizontu také drahé kovy, zlato a stříbro. Ziskuchtivější investoři by na střednědobém horizontu měli upřednostnit high yield dluhopisy (dluhopisy spekulativního stupně – vydané firmami, u kterých je riziko platební neschopnosti vyšší) a dluhopisy emerging markets. Na rozvíjejících se trzích jsou úrokové sazby zatím vyšší než v Evropě a USA a dá se očekávat postupné sbližování. Brazilské, ruské nebo turecké dluhopisy tedy nesou vyšší úrok a zároveň by jejich tržní cena měla s klesajícími sazbami nadále růst. Díky tomu mají výnosový potenciál zhruba šest až osm procent za rok. Vedle rizikovějších dluhopisů by ve střednědobém dynamickém portfoliu neměly chybět dividendové akcie a drahé kovy. Celkový výnos portfolia by se měl pohybovat v rozmezí pěti až osmi procent ročně. Ovšem volatilita už zde roste a takové portfolio se může dostat do ztráty až dvacet procent.
2.1.3 Dlouhodobý investiční horizont Přirozeně nikdo nechce čekat deset let, než se jeho investice dostane do plusu. Všichni bychom si přáli sledovat od začátku neustálý růst hodnoty naší investice, proto také skoro každý mluví o horizontu pět let, i když se jedná o peníze na důchod, do kterého půjde třeba až za 30 let. Avšak třicetileté portfolio může být i pro konzervativního investora sestaveno mnohem agresivněji než pětileté port33
folio. Proto vždy u investičního horizontu přemýšlejme o tom, kdy budeme chtít peníze použít, a ne za jak dlouho budeme chtít vidět kladné výsledky. Při investicích na dvacet či třicet let je vždy vhodné dát přednost hmotným investicím. I s malým kapitálem lze investovat do nemovitostí prostřednictvím nemovitostních fondů, nebo investovat část kapitálu do akcií a komodit. Konzervativní investor by se měl držet dividendových akcií a zemědělských komodit. Zlato už je na takto dlouhém horizontu zbytečné. Cena zlata a stříbra za posledních deset let stoupla na čtyřnásobek, takže z dlouhodobého pohledu není zrovna nejlevnější. Na dlouhodobém horizontu nás před inflací lépe ochrání zemědělské komodity. Pro snížení volatility můžeme do portfolia přidat i konvertibilní dluhopisy nebo dluhopisy emerging markets. Není to ale na dlouhodobém horizontu nutné, jde pouze o pocit lepší diverzifikace a nižší volatility. Dynamický investor s velmi dlouhým horizontem má jednoduchou volbu, zvlášť pokud se jedná o pravidelné investice. Největší výnosový potenciál mají komodity, akcie emerging markets a akcie malých firem z růstových technologických oborů. Volatilita bude velká, krátkodobě může dojít k poklesu třeba až na polovinu původní hodnoty, ale dlouhodobě je zde pravděpodobnost růstu vysoká a výnosový potenciál až kolem deseti procent ročně. V případě aktivního přístupu ke správě mohou správně zvolené růstové akcie zhodnotit peníze i nad deset procent ročně.
2.2 Jak investovat, když má rodina dostatek prostředků: Doporučit rodině, aby sama hledala na někdy nepřehledném finančním trhu ten správný mix produktů, by byl hazard. Existují ale zlatá pravidla v poradenství. Mezi naprostý základ patří kvalitně a dostatečně si zabezpečit příjem. Zvolit takový pojistný produkt, který je schopen v případě úrazu, nemoci nebo smrti, zabezpečit rodinu, aniž by to poznala na životní úrovni. Toto bývá první problém. Rodina chce především spořit a uvědomuje si, že pojistné něco stojí. Téměř vždy nastává boj mezi spořením a zajištěním. Právě v tomto sporu má pomoci kvalifikovaný poradce. Ten zcela nestranně a s nadhledem připraví zabezpečení „šité na míru“. Další zvolený produkt je závislý na investičním horizontu, velikosti finanční rezervy a míře sklonu k riziku. Je opravdu složité doporučit zaručený postup, který by fungoval u každé rodiny, protože poradenství je do jisté míry alchymie a zcela zásadní a nezbytný je individuální přístup ke každému na základě jeho potřeb, přání a cílů. Doporučení je investovat čas a energii do výběru kvalitního finančního poradce a nechat si radit dlouhodobě.
2.3 Investiční rizika Úvod: co je volatilita Jak už jsme si řekli, rizikovost investice představuje možnost, že dosáhneme jiné než očekávané výnosnosti. Můžeme uvažovat, že průměrná výnosnost investice do akcií dosahuje v jednoletém horizontu na základě historických údajů například 6 či 8 % p.a. Myslet si, že tohoto zisku automaticky dosáhneme, pokud nyní budeme investovat na rok do akcií, by bylo hodně odvážné. Jedná se o historickou průměrnou hodnotu. Ovšem u krátkodobých investic do akcií je rozptyl těchto jednoletých výnosností velmi vysoký. Průměr zahrnuje roční výnosnosti v rozpětí např. od mínus 30 % při velké korekci na trhu až po extrémní růst třeba 30 % za 1 rok. To je také důvod, proč investice do akcií nejsou doporučovány pro krátké období. Dokonce se ani nemůžeme spolehnout na to, že naše budoucí výnosnost bude alespoň v intervalu oněch -30 % až 30 % p.a. Může být totiž jak vyšší tak nižší. Situace by byla jiná v případě investic do fondu peněžního trhu, kde očekávaný výnos můžeme odhadnout s mnohem menší mírou nejistoty, protože známe úrokové sazby a kupony dluhopisů. Dividendy jsou ale závislé na výsledku hospodaření akciové společnosti, který se mnohem obtížněji predikuje, stejně tak jako kapitálový výnos. 34
Investice, jejíž výnosnost můžeme odhadnout s vyšší pravděpodobností, má tedy nižší riziko, menší kolísavost výnosů. K vyčíslení této kolísavosti se používá směrodatná odchylka, což je statistický ukazatel, který měří, jak se výnosnost v jednotlivých obdobích liší od průměru. Cizím slovem se směrodatná odchylka nazývá volatilita. Pokud uslyšíte, že trhy jsou více volatilní, jsou jejich výnosy více kolísavé a zvýšila se tedy rizikovost investování. Jak ale volatilitu správně interpretovat, pokud na tento ukazatel narazíte v souvislosti s podílovým fondem nebo jinou investicí? Dejme tomu, že by průměrná výkonnost fondu za určité období byla 5 % p.a. s volatilitou 3 %. Pokud by tento vztah výnosu a rizika platil i v budoucnosti, potom by se asi ve dvou třetinách případů měl výnos pohybovat v intervalu průměr plus mínus 1 směrodatná odchylka, to znamená od 2 % p.a. do 8 % p.a. Pokud bychom chtěli interval, do kterého se výnos trefí s pravděpodobností ne 2/3, ale 95 %, musíme tento interval rozšířit na dvě směrodatné odchylky od průměru, to znamená -1 % p.a. až 11 % p.a. Tato čísla platí za předpokladu takzvaného statistického normálního rozdělení. Aniž bychom zabíhali do podrobností, řekněme jen, že tímto rozdělením se řídí celá řada jevů jako je třeba rozdělení lidí ve společnosti podle IQ. Nejvíce jich je kolem průměru 100, nadprůměrně inteligentních s IQ nad 120 je mnohem méně než průměrně inteligentních, ale zhruba stejně jako podprůměrně inteligentních s IQ pod 80. Podobně výnosy investice - nejvíce by jich mělo být kolem průměru, extrémních výkyvů nahoru či dolů by mělo být méně. Praxe je však trochu složitější, zvláště finanční krize posledních let ukázala, že extrémní výkyvy jsou častější, než by odpovídalo ideální statistice. Přesto je volatilita nejrozšířenějším ukazatelem pro měření a řízení rizika ve finančním světě, dá se totiž snadno spočítat a interpretovat.
Ukazatel rizikovosti - SRRI Pro podílové fondy se spolu se zavedením sdělení klíčových informací (KIID) začal uvádět ukazatel SRRI, který fondy rozděluje do sedmi rizikových tříd, kde 1. je nejkonzervativnější a 7. nejrizikovější. SRRI není nic jiného než míra volatility fondu rozdělená do sedmi pásem. Fondy peněžního trhu mají rizikovost 1 až 2, naproti tomu akciové fondy nejčastěji 6. Volatilita je ale jen ukazatelem kolísání cen investic, za tímto kolísáním se skrývají různé podoby rizika, které si teď přiblížíme.
Volatilita od (včetně) do 0 % 0,5 % 0,5 % 2 % 2 % 5 % 5 % 10 % 10 % 15 % 15 % 25 % 25 %
Riziková třída - SRRI 1 2 3 4 5 6 7
Kreditní riziko Kreditní riziko znamená riziko insolvence emitenta cenných papírů nebo dlužníka v případě úvěru. Může nastat situace, že dlužník nebude schopen, či dokonce ochoten splácet samotný dluh či jeho příslušenství, tedy úroky. Čím vyšší je kreditní riziko u dlužníka, tím vyšší výnos požaduje věřitel, a to buď ve formě vyššího požadovaného úroku nebo ve formě nižší ceny, kterou je za daný cenný papír (zejména obligaci) ochoten zaplatit. To by mělo být pro dlužníka motivací proto, aby měl co nejnižší kreditní riziko a snáze a také levněji se dostal na trhu k finančním zdrojům. Ukazatelem kreditního rizika je tzv. rating, který je buď na úrovni emitenta, nebo na úrovni konkrétního cenného papíru. Rating je udělován ratingovými agenturami. Mezi nejznámější světové ratingové agentury patří: Standard&Poor’s, Moody‘s nebo Fitch. Čím vyšší rating, tím menší pravděpodobnost nesplácení (kritiku ratingových agentur za jejich roli ve finanční krizi a důvěryhodnost jejich hodnocení různých dluhopisů nyní ponechme stranou). Nejvyšší možný rating je „AAA“. Dluhopisy s kvalitním ratingem se také označují jako dluhopisy investičního stupně (investment-grade). Přesné stupnice jednotlivých agentur jsou k nalezení na internetu a nebudeme je zde uvádět. Rozdělení je poněkud matoucí - v rámci „béčkového“ ratingu je několik „škatulek“, z nichž ty kvalitnější jsou tzv. nižší investiční stupeň a ty méně kvalitní představují 35
už spekulativní stupeň. Dluhopisy spekulativního stupně se rizikovostí blíží spíše akciím, ale obvykle nabízejí odpovídající výnosy a existuje na ně řada podílových fondů. Rating na stupni C už je vysoce spekulativní, to znamená s vysokou pravděpodobností selhání dlužníka. „Rating“ subjektu si stanovují i banky při poskytování úvěru, v případě retailové klientely se toto hodnocení bonity klienta označuje slovem scoring.
Tržní riziko Tržní riziko vyplývá ze změn tržních cen a jejich dopadu na výnosnost investic. V závislosti na tom, o jaké tržní ceny se jedná, dělíme tržní riziko zejména na: Úrokové riziko: Změna úrokových měr na trhu ovlivňuje cenu finančních aktiv. Pokud rostou úrokové sazby, vytváří to tlak na pokles akciových kurzů, protože podnikům se zdraží úvěry, což má negativní vliv na jejich ziskovost. Akcie se navíc často oceňují pomocí různých diskontních modelů a čím vyšší sazbou diskontujeme budoucí zisky, tím nižší nám vyjde jejich současná hodnota. Stejný matematický vztah ostatně platí i u dluhopisů s pevným kuponem, o nich ještě bude řeč. Zvýšení tržních úrokových měr vede k poklesu jejich cen. Krátce řečeno, pokud je úročení dluhopisu fixní a investoři chtějí vyšší výnos, musí zvýšení výnosnosti dluhopisů být dosaženo snížením jejich ceny, aby je investoři byli ochotní koupit. Měnové riziko: Měnové riziko je spojeno s cizoměnovými investicemi. Například v případě, že korunový investor investuje do podílového fondu v eurech a po ukončení investice mění eura do českých korun, podstupuje měnové riziko, které je dáno vývojem kurzu CZK/EUR za dobu této investice. Měnové riziko by nepodstupoval, pokud by výnosy z této investice spotřebovával také v eurech (nakupoval třeba výrobky a služby v zahraničí). Měnové riziko se nedoporučuje podstupovat zejména při konzervativních investicích, tedy např. na peněžním a dluhopisovém trhu, protože výkyvy měnového kurzu bývají vyšší než výnosy dluhopisů. Jinak řečeno, pro korunového investora nemá smysl kupovat si dluhopis v euru s výnosem např. 3 %, když může na kurzovém pohybu třeba 6 % prodělat. V případě akciových investic měnové riziko vadí o něco méně. Jednak bývají akciové výnosy v dlouhodobém horizontu vyšší než na dluhopisových trzích, jednak je dodatečné měnové riziko poměrně malé ve srovnání s rizikem samotných akcií. Akciové riziko je riziko kolísání cen akcií, a to zejména na základě mnoha faktorů ovlivňujících budoucí hospodářské výsledky dané firmy. Může se jednat o vlivy na úrovni celé ekonomiky, na úrovni odvětví a samozřejmě na úrovni samotné firmy (viz kapitola o akciích).
Další rizika Inflační riziko: Inflace (rostoucí cenová hladina) snižuje reálné výnosy všech investic. Reálnými výnosy se rozumí, o kolik si skutečně za tyto výnosy koupíme více než za počáteční investici. Například na spořicím účtu se zůstatek díky připisovaným úrokům zvyšuje, ale také roste cenová hladina ve stejném období. Pokud je růst cenové hladiny vyšší než růst zůstatku na účtu, tak sice máme na spořicím účtu nominálně vyšší částku, ale reálně si za ni koupíme méně než za počáteční vklad. Pokud při zvýšení růstu cenové hladiny (vyšší inflaci) chceme stejné reálné výnosy, musíme navýšit nominální výnosy. Toho dosáhneme tak, že budeme ochotni za investici zaplatit méně - nečekaný růst inflace tedy vytváří tlak na pokles cen akcií a dluhopisů. Vztah cen akcií a inflace je ale složitější, v dlouhém období naopak akcie pomáhají investora před inflací chránit. Operační riziko: Můžete se také setkat s pojmem operační nebo provozní riziko. Příkladem takového rizika je vykradení účtu klienta v bance kvůli chybě zabezpečení elektronického bankovnictví, zpronevěra peněz klientů nebo ztráta vzniklá kvůli chybně zadanému pokynu k nákupu či prodeji akcie. Banky, obchodníci s cennými papíry i investiční společnosti věnují zamezení podobným rizikům velkou péči, takže v praxi by se s operačním rizikem klient vůbec neměl setkat. Likviditní riziko: Toto riziko je spojeno se ztrátou likvidity. Pokud cenný papír sníží/ztratí likviditu, například pokud je akcie stažena z burzy, klesá cena takové investice. Investoři totiž budou požadovat vykoupení nízké likvidity vyšším výnosem. Což je opět vztah plynoucí ze známého investičního trojúhelníku. 36
Zdanění investic Kapitálový výnos z cenných papírů není v ČR pro fyzické osoby zdaňován při dodržení časového testu. Při prodeji před uplynutím šestiměsíční lhůty je výnos daněn sazbou 15%. Od roku 2014 je ovšem plánováno prodloužení tohoto šestiměsíčního testu na 3 roky a zvýšení sazby daně. Složitější je situace při investicích v zahraničí - klientovi může být při prodeji akcie, podílového listu či inkasu dividendy stržena daň podle místních předpisů. V rámci smluv o zamezení dvojímu zdanění je někdy možné tuto daň započíst proti daňové povinnosti v ČR. Vzhledem ke složitosti daňové problematiky je vhodné při takové investici vyhledat konzultaci daňového poradce, případně vznést dotaz rovnou na správce daně. U právnických osob obecně platí, že výnos z finančních investic je zdaněn vždy, šestiměsíční test se neuplatňuje. Na druhou stranu, na rozdíl od fyzických osob, je daňově účinná i ztráta. Kladný výnos tedy zvýší základ daně z příjmu právnických osob, ztráta jej sníží. Danění investice se nevyhne ani podnikatel - fyzická osoba, která investuje v rámci podnikání. Doporučuje se tedy investovat majetek vyňatý z podnikání.
2.4 Investiční nástroje Klasifikace cenných papírů Všichni známe pojmy jako akcie, dluhopis, podílový list. Ty ale netvoří zdaleka vše, do čeho lze investovat. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu proto používá pojem investiční nástroje. Mezi ně patří: investiční cenné papíry, především akcie a dluhopisy cenné papíry kolektivního investování, tedy podílové listy fondů nástroje peněžního trhu deriváty Cenné papíry rozlišujeme dále na majetkové a dluhové cenné papíry. Majetkové cenné papíry představují jednoduše podíl na určitém majetku - řadí se sem tedy akcie i podílové listy fondů. Dluhové cenné papíry ztělesňují právo na splacení dlužné částky, kromě všech typů dluhopisů sem můžeme zařadit např. i směnky. Podle formy pak rozlišujeme zaknihované a listinné cenné papíry. Listinné akcie či dluhopisy jsou v dnešní době spíše raritou, ale můžeme se s nimi setkat u firem, které nejsou obchodovány na burze. Akciová společnost může mít v ČR listinné akcie na jméno (akcie zní přímo na konkrétního člověka) či na doručitele (za právoplatného akcionáře je považován ten, kdo akcii předloží). Naprostá většina cenných papírů už dnes má podobu zaknihovanou - to znamená, že existují pouze jako položky v nějaké elektronické databázi. Důvod je podobný jako přechod od hotovostních plateb k bezhotovostním - úspora nákladů a snadnější obchodování.
Veřejná nabídka cenných papírů Zákon o podnikání na kapitálovém trhu obsahuje definici veřejné nabídky cenných papírů a podmínky, za kterých je možné cenné papíry veřejně nabízet. Zjednodušeně řečeno, veřejná nabídka je sdělení určené širšímu okruhu osob, které obsahuje informace dostatečné k tomu, aby se investor rozhodl cenné papíry koupit. Veřejná nabídka je poměrně přísně regulována. Každý emitent musí předložit investorům prospekt, který obsahuje podstatné informace o jeho hospodaření, rizicích spojených s cennými papíry, podmínkách jejich nákupu a podobně. Obdobná pravidla platí i na všech vyspělých zahraničních trzích. Bez povolení ČNB (resp. regulátora v jiném státě EU) nesmí být u nás žádná investice veřejnosti nabízena. Absence povolení ČNB a schváleného prospektu (resp. statutu v případě fondů) je také hlavním
37
znakem různých podvodných investic a pyramidových her. Pozor, razítko ČNB ještě neznamená, že investice je bezpečná, regulátor posuzuje pouze splnění zákonných podmínek pro veřejnou nabídku, ne kvality investice jako takové.
Dluhopisy Dluhopis je jednoduše závazek emitenta vrátit ve splatnosti dlužnou částku a průběžně platit úroky (pokud nejde o bezkuponový dluhopis, viz níže). Vydáváním dluhopisů si firmy či státy půjčují peníze od investorů. Na trhu najdeme dluhopisy různých emitentů. Jsou jimi: stát (rozpočtová krize v Evropě nám všem připomněla, že státní dluhopisy rozhodně nejsou vždy bezriziková investice) a další subjekty z veřejného sektoru - kraje, města a obce, ale i mezinárodní organizace banky - vydávají klasické dluhopisy a také hypoteční zástavní listy firmy - firemní dluhopisy označujeme také slovem korporátní; jako zvláštní kategorie se někdy vyčleňují dluhopisy spekulativního stupně - high yield dluhopisy neboli junk bonds Základní druhy dluhopisů: Kuponový dluhopis vyplácí úroky investorům pravidelně formou kuponu. Kuponové platby jsou splatné nejčastěji ročně či pololetně - hovoříme o frekvenci kuponu. Speciálním druhem kuponového dluhopisu je takzvaný dluhopis s plovoucím kuponem (též s variabilním kuponem, anglicky floating rate note nebo jednoduše floater). Kuponový výnos takového dluhopisu není pevně daný, ale každoročně se upravuje podle stanovené referenční úrokové sazby. Pokud tržní úrokové sazby stoupnou, stoupne i úročení tohoto dluhopisu. Floater tak na rozdíl od klasického dluhopisu s fixním kuponem má velmi malé úrokové riziko. Bezkuponové dluhopisy se nazývají také diskontované nebo zero bondy. Jak už název vypovídá, tyto dluhopisy nevyplácejí úroky formou pravidelného kuponu. To neznamená, že držitel úroky nedostane. Dostane je formou rozdílu mezi emisní cenou a nominální hodnotou. Hypoteční zástavní listy. Jde o klasické dluhopisy (ať už pevně úročené, či plovoucí) vydávané bankami. Jejich hlavním rozlišujícím znakem je, že získané finance smí banka použít jen na poskytování hypoték.
Akcie Akcie představuje vlastnický podíl akcionáře na společnosti. S akciemi jsou spojena tři základní práva: Právo na podíl na zisku. Pozor, toto právo není automatické, rozdělení zisku formou dividendy podléhá schválení valné hromady firmy. Alternativa je ponechat peníze ve firmě a investovat je do dalšího rozvoje. V posledních letech se rozmáhá namísto dividend takzvaný zpětný odkup akcií (share buyback). V něm firma zisk namísto dividendy použije na nákup vlastních akcií za tržní cenu. Akcionář tuto nabídku může, ale nemusí využít. V některých zemích je zpětný odkup akcií daňově výhodnější než výplata dividendy. Další podrobnosti už přesahují rámec tohoto textu. Právo podílet se na řízení firmy. Každý akcionář má právo hlasovat na valné hromadě společnosti a má tolik hlasů, kolik odpovídá jeho podílu na společnosti (některé firmy ale mohou mít i akcie s přednostními hlasovacími právy, ty si často ponechávají zakladatelé společnosti). rávo na podíl na likvidačním zůstatku. Pokud firma vstoupí do likvidace, prodá majetek, P za utržené peníze splatí dluhy a zbytek, tedy likvidační zůstatek, rozdělí akcionářům. Nemusí jít pouze o bankrot, firma se jednoduše může rozhodnout ukončit podnikání. Při bankrotu je obvykle likvidační zůstatek nulový - prostředky nesolventní firmy mnohdy nepostačují na splacení dluhů, a protože držitelé dluhopisů mají přednost před akcionáři, na akcionáře v takovém případě nezbude nic.
38
Finanční deriváty a strukturované produkty Další skupinou investičních nástrojů jsou finanční deriváty a strukturované produkty. Jejich společným znakem je odvozování jejich hodnoty od nějakého podkladového aktiva, kterým může být prakticky cokoliv - akcie, dluhopisy, úrokové sazby, měnové kurzy, komodity apod. Deriváty jsou jednou z nejsložitějších oblastí financí a jejich použití lze tedy doporučit výhradně zkušeným investorům, při neodborné manipulaci mohou explodovat. V poučených rukou jsou deriváty velmi užitečným nástrojem pro řízení rizik, například odstranění měnového rizika z podílového fondu. S deriváty se obchoduje jednak na OTC trzích, to znamená individuálně mezi dvěma subjekty. Největší objem těchto kontraktů sjednávají mezi sebou navzájem a také se svými klienty banky, které obchodují hlavně s úrokovými a měnovými deriváty. Kromě OTC derivátů existuje i velký trh se standardizovanými burzovními deriváty (futures a opcemi).
Finanční deriváty Finanční deriváty jsou tzv. termínové obchody. V okamžiku uzavření kontraktu je sjednán předmět obchodu, termín vypořádání a také cena vypořádání. Po určité době dojde k vypořádání kontraktu za těchto předem stanovených podmínek. Kromě termínových obchodů existují i tzv. spotové obchody, které jsou vypořádány okamžitě (popř. do několika málo dní) po jejich uzavření za tzv. spotovou cenu. O spotový obchod se jedná například při nákupu cizí měny ve směnárně, při nákupu akcií na burze apod. Mezi základní typy finančních derivátů patří jednak pevné kontrakty, kterými jsou forwardy, futures, swapy, a jednak podmíněné kontrakty neboli opce. Základním rozdílem je, že pokud pevný kontrakt dojde do splatnosti, musí být vypořádán. To znamená, že jedna strana dodá podkladové aktivum a druhá strana zaplatí dohodnutou cenu. Pokud ale sjednáme opční kontrakt, má jedna strana právo, nikoli povinnost jej ve splatnosti vypořádat za sjednanou cenu (v případě opce se této ceně říká „strike“). Kupující opce za toto právo musí prodávajícímu zaplatit cenu nazývanou opční prémie.
Strukturované produkty Druhou skupinou jsou strukturované produkty. Jejich hodnota je také odvozena od nějakého podkladového aktiva. Jedná se o relativně mladé nástroje na finančním trhu, které se rozvíjejí cca od 90. let. Patří sem zejména: a) Strukturované vklady: jde o bankovní vklady, jejichž úročení ale není klasicky pevné, ale závisí např. na tom, jak se v určitém období vyvíjí libovolné podkladové aktivum (akcie, měny, komodity atd). b) Strukturované dluhopisy: jejich úročení či částka ve vyplacení splatnosti je odvislá opět od vybraného podkladového aktiva. Např. jak se v průběhu 2 let změní hodnota akciového indexu nebo vybraného koše akcií, měn či jiných podkladových aktiv (popř. komodit). Je to velmi obdobný princip jako je konstrukce zajištěných (garantovaných) podílových fondů. Často je nabízejí banky. c) Investiční certifikáty: opět je jejich hodnota závislá na vybraném podkladovém aktivu (fantazii se meze nekladou, ale v tomto případě to bývají často jednotlivé akcie či akciové indexy a koše). Buď se v rámci dané závislosti jedná o přímou úměru (10% nárůst hodnoty podkladového aktiva znamená 10% nárůst hodnoty investičního certifikátu atd.), poté se tyto certifikáty označují jako Plain-Vanilla. Nebo úměra není přímá a výnos z certifikátu je omezován maximálními či minimálními hranicemi atd., pak se tyto certifikáty označují jako exotické. Investiční certifikáty jsou často obchodovány na burzách, kde jejich likviditu vytváří jejich emitenti, což jsou často opět velké banky. Rozšířeny jsou zejména v Německu. Pro všechny typy strukturovaných produktů platí, že jde často o velmi složité konstrukce. Investiční riziko je na investorovi, emitent profituje z poplatků nebo ze spreadu mezi prodejní a nákupní cenou těchto produktů. 39
Podílové fondy Podílové fondy nám umožňují snadno diverzifikovat rizika, minimalizovat transakční náklady a dosáhnout vysoké likvidity svých prostředků. Prostřednictvím fondů můžeme využívat nástroje, na které bychom jinak jako jednotlivci dosáhli jen těžko - cenné papíry z různých exotických nebo retailovému investorovi nedostupných trhů, zajištění měnového rizika apod. Fondy jsou nástroji kolektivního investování. V zákoně o kolektivním investování je tento pojem vymezen jako „shromažďování peněžních prostředků od veřejnosti, v jejich investování podle principů rozložení rizika a ve správě takto vytvořeného portfolia specializovanými institucemi“. V současnosti je ve fondech na celém světě necelých 26 bilionů dolarů (ke konci roku 2011), což je mimochodem asi 2300-násobek objemu majetku ve fondech v ČR. Podle údajů Asociace pro kapitálový trh měly české domácnosti a instituce k 31.3.2012 ve fondech nabízených členy asociace (naprostá většina trhu) 224 miliard korun. Rozdělení investic mezi jednotlivé třídy aktiv je ve srovnání s celosvětovými čísly velmi konzervativní:
Fondy peněžního trhu Zajištěné fondy Akciové fondy Dluhopisové fondy Fondy smíšené Fondy fondů Fondy nemovitostní celkem
mld. Kč 22 46 40 62 34 18 2 224
podíl 10% 21% 18% 28% 15% 8% 1%
Zdroj: http://www.akatcr.cz/
Podílový fond není samostatnou právnickou osobou, ale jednoduše souborem majetku, který náleží držitelům podílových listů, a to v poměru podle počtu jimi vlastněných PL. Majetek investorů je účetně oddělený od majetku IS, ani její (nepravděpodobný) krach jej tedy neohrozí. Otevřený podílový fond nemá omezený počet vydávaných podílových listů, klienti do něj mohou volně vstupovat a vystupovat a investiční společnost musí podílové listy na požádání kdykoli odkoupit. Naproti tomu u uzavřeného podílového fondu tato povinnost není. V našich zeměpisných šířkách je naprostá většina fondů na trhu otevřená, uzavřený model kolektivního investování je typický hlavně v anglosaských zemích, a proto se jím zde nebudeme zabývat. V běžné řeči se často zaměňují pojmy podílový a investiční fond, to je ovšem nepřesné. Investiční fond je odlišný typ fondu, má formu samostatné akciové společnosti, která musí v názvu mít označení “uzavřený investiční fond”. Investičních fondů je na našem trhu dnes také málo, klient se s nimi tedy nejspíše nesetká. Někdy ale tuto formu volí fondy kvalifikovaných investorů.
Poplatky spojené s investováním do fondů Vstupní a výstupní poplatky fondů jsou nekomplikované. Oba typy poplatků se vypočítávají procentem z investované, resp. z odkupované částky. U výstupního poplatku je běžné odstupňování podle délky investice, např. po 1. roce 4 % a za každý další rok o procentní bod méně. Není zvykem účtovat zároveň vstupní a výstupní poplatky. Výjimkou jsou jednorázové zajištěné fondy, které mají často stanoven výstupní poplatek, pokud chce klient z fondu vystoupit před splatností. Vstupní poplatky hradí klient jen na začátku investice, v delším období má daleko větší význam poplatek za obhospodařování neboli management fee. Ten je odměnou investiční společnosti za správu fondu a tvoří rozhodující část nákladů každého fondu a také rozhodující část příjmů inves40
tiční společnosti. Z management fee IS platí svůj provoz jako každá jiná firma. Management fee se vyjadřuje jako procentní sazba z průměrné výše čistých aktiv fondu během roku. Poplatek se tedy strhává průběžně během celého roku, neúčtuje se jednorázově. Poplatek je už započítaný do ceny podílového listu, klient jej tedy na výpisu nevidí. Fondy peněžního trhu si nejčastěji účtují desetiny procenta, dluhopisové kolem 1 %, tuzemské akciové fondy nejčastěji 2 %, velké zahraniční akciové fondy někdy 1-1,5 % (kromě fondů na emerging markets, které opět mívají až 2 %). Manažerský poplatek nad 2 % ročně už je poměrně vysoký a není příliš častý. Součástí správního poplatku může být poplatek za výkonnost (anglicky performance fee nebo success fee). Ten je obvykle počítán jako podíl na výkonnosti nad benchmark, případně nad nějakou jinou předem stanovenou hranici. Například pokud fond vydělá 10 %, benchmark 5 % a výkonností odměna je definována jako 20 % výkonnosti nad benchmark, bude výkonnostní odměna cca 1 %.
Kritéria pro výběr fondů Podobně jako výběr jednotlivých akcií, ani výběr fondů není exaktní věda. Budoucnost dopředu neznáme a nikdy tedy nemáme garanci, že když vybereme manažera s hvězdnými výsledky, bude se mu dařit stále. Historie je bohužel plná hvězdných portfoliomanažerů, kteří časem spadli do průměru. Benchmark je další z mnoha anglicismů ve finančním světě, česky je to srovnávací index, tedy index, se kterým portfoliomanažer poměřuje svoji výkonnost - snaží se jej překonat nebo alespoň kopírovat. Pokud má fond stanoven benchmark, je to uvedeno v popisu investiční strategie ve statutu a materiály fondu srovnávají výkonnost s benchmarkem v grafech a tabulkách. Fondy lze samozřejmě porovnávat mezi sebou, ale benchmarkem je vždy index, nikdy jiný fond nebo třeba průměr konkurenčních fondů. Nejčastěji jde o některý známý index. Může to být například S&P 500 nebo Euro Stoxx 50, případně vážený průměr více indexů podle konkrétní investiční strategie - pro středoevropský fond např. 50% indexu pražské burzy PX, 25% indexu varšavské burzy a 25 % ostatních trhů. Smíšený fond bude mít benchmark složený např. z 50 % akciového a 50 % dluhopisového indexu. Častá kritika na adresu portfoliomanažerů sledujících benchmark je, že mají sklon „jít s davem“ a slepě sledovat trh. Fondy bez benchmarku zase jsou na první pohled méně čitelné. Poučky o tom, že historická výkonnost nezaručuje výkonnost budoucí, nejsou všude nadarmo. To, že fond v jednom roce výrazně překonal benchmark, může být dílem náhody. Na druhou stranu pokud fond řadu let po sobě za svým benchmarkem nebo za relevantní konkurencí výrazně zaostává, nebo má výrazně vyšší volatilitu, zřejmě není něco v pořádku.
Měnové zajištění Při volbě fondů do portfolia je důležitá i měna. Měnové riziko lze zajistit, to znamená odstranit, použitím finančních derivátů. Informaci o zajištění najdeme ve statutu fondu. Mohou nastat tři případy: Fond je plně zajištěný (například) do koruny a klient nenese měnové riziko. Fond je v koruně pouze denominovaný, nikoli zajištěný. V takovém případě se cena zahraničních investic jednoduše přepočte do měny fondu aktuálním kurzem a klient nese plné měnové riziko. Některé fondy měnově zajišťují část portfolia nebo zajištění používají volitelně podle uvážení portfoliomanažera, který se snaží na pohybech měn aktivně vydělat.
2.5 Jak poznat dobrého finančního poradce Otázka jak poznat dobrého finančního poradce by měla být položena spíše do roviny, zda jsme schopni poznat dobrého finančního poradce. Tak, jako lidé chodí k lékaři na doporučení, nebo si najdou vlastního mechanika na doporučení od známých, tak bychom se měli ve svém okolí zeptat 41
přátel a od doporučených poradců si nechat zpracovat 3-5 finančních plánů. Rozhodnutí, kterého poradce si vybereme, bude vždy do značné míry pocitová záležitost. Zde je několik bodů, které bychom měli mít na zřeteli, pokud si chceme vybrat kvalitního finančního poradce: Finanční poradce by měl být člověk, který se dokáže orientovat v nabídce pojistných, investičních a ostatních finančních produktů. Smyslem finančního poradenství by nemělo být pouhé doporučování finančních produktů, ale tvorba osobních finančních plánů, které jsou tvořeny jednotlivými produkty v oblasti pojištění, investic, spoření a případně i úvěrů. V oblasti finančního poradenství podobně jako v jiných oborech existují ti dobří a ti horší. Zaměřme se nejprve na povinnosti administrativního rázu, které musí každý finanční poradce předložit, jestliže je o to klientem požádán.
Zprostředkovatel x Finanční poradce Jedním z pilířů komplexního osobního finančního plánu musí být pojištění. Co by měl finanční poradce v oblasti pojištění splňovat? Nahlédneme-li do zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, zjistíme, že zprostředkování pojištění je odbornou činností, která spočívá v předkládání návrhů na uzavření pojistných smluv a dalších přípravných a souvisejících činnostech. Zároveň takový zprostředkovatel svému klientovi pomáhá při správě pojištění a vyřizování případných nároků z pojistných smluv. Jedná se o poměrně odbornou činnost, a pokud nám poradce nabízí zprostředkování pojištění, měli bychom ho vyzvat k předložení registrace v Registru pojišťovacích zprostředkovatelů, který vede Česká národní banka. V případě, že poradce registrován není, pojistný produkt nám nemůže zprostředkovat a ani nám nemůže poskytnout doprovodný servis. Může nám sice poradit, který produkt nejlépe vyhovuje našemu osobnímu finančnímu plánu, ale my sami musíme jít do pojišťovny, kde uzavřeme smlouvu. Z výše uvedeného vyplývá, že první otázka v oblasti pojištění na našeho poradce by měla směřovat na to, zda je pojistným zprostředkovatelem, nebo nikoli. Odpoví-li ano, jeho nabídka služeb v oblasti pojištění je na odpovídající úrovni a může nás zastupovat vůči pojišťovně.
Investiční zprostředkovatel – nutná kontrola v registru ČNB Zhodnocování klientových volných finančních prostředků patří mezi základní pilíře osobního finančního plánu. Platí zde v podstatě analogická situace jako u pojišťovacích zprostředkovatelů. Finanční poradce se může stát investičním zprostředkovatelem, což je služba, která spočívá v přijímání a předávání pokynů k investičním cenným papírům a cenným papírům kolektivního investování. K získání oprávnění investičního zprostředkovatele je nutné splnit podmínky České národní banky, která po splnění podmínek zanese licencovaného investičního zprostředkovatele do Registru investičních zprostředkovatelů. Ten je přístupný na internetových stránkách České národní banky. Sami si můžeme ověřit, zda konkrétní finanční poradce je investičním zprostředkovatelem. V žádném případě nedávejme poradci ani investičnímu zprostředkovateli peníze, které by měly být předmětem investice. Přestože se to dnes již snad nestává, nelze vyloučit nepoctivého člověka, který se od nás pod rouškou odborné služby pokusí získat hotové peníze určené k investicím. Jde o jednoznačně protiprávní jednání a v praktickém životě si ani licencovaný zprostředkovatel nesmí od klienta vzít peníze k použití na investici. Role investičního zprostředkovatele spočívá v předání pokynu investičním institucím – v praxi nejčastěji investičním společnostem spravujícím otevřené podílové fondy.
Finanční poradenství – otevřeně placený nebo skrytě placený byznys Kromě výše zmiňovaných zprostředkovatelských rolí působí finanční poradce i v oblasti produktů k tvorbě finančních rezerv (například penzijní připojištění) anebo v oblasti úvěrových produktů (hypotéky, úvěry ze stavebního spoření). Zprostředkování produktů a poradenství v této oblasti je předmětem úpravy živnostenského zákona a oprávnění konkrétního poradce najdete v živnostenském rejstříku. Po prověření poradce je velmi účelné se zeptat na způsob jeho odměny. Podobně jako v reálném 42
životě není nic zadarmo, tak i poradce chce na svých klientech vydělat. V praxi v podstatě existují dva typy finančního poradenství – placené a neplacené. Nám se samozřejmě může zdát lepší to neplacené, avšak nemusí jít o celkovou výhru. Co se za neplaceným poradenstvím vlastně skrývá? Poradci, kteří poskytují neplacené poradenství, realizují své příjmy z provizí finančních institucí. Například zprostředkování životní pojistky u konkrétní pojišťovny vyústí v poměrně zajímavou provizi poradci. Nevýhodou této formy poradenství je samozřejmě tendence poradců upřednostňovat produkty s vysokou provizí nad produkty s provizí nízkou. Vedle neplaceného poradenství stojí poradenství placené, kdy dopředu víme, že například za sestavení osobního finančního plánu budeme povinni zaplatit konkrétní sumu. Vlastní nasmlouvání produktů potom může fungovat jako zprostředkování přes poradce, nebo může stát mimo tento model. U placeného poradenství je ze strany poradce bezpochyby menší nebezpečí, že bude upřednostňovat kvůli výhodnějším provizním systémům produkty na úkor pro klienta vhodnějších, ale finančními ústavy méně dotovaných produktů.
Závislost finančního poradce na jedné instituci Na trhu existují poradci, kteří se chlubí přívlastkem „nezávislý“. Nezávislostí se v tomto oboru rozumí to, že finanční poradce může zprostředkovat produkty dvou a více finančních institucí. Je vhodné si tuto otázku vyjasnit hned při úvodním rozhovoru, přičemž neznamená, že finanční poradce, který pracuje jen pro jednu instituci, automaticky nemusí být dobrý. Měli bychom ale vědět, že poradcem doporučované penzijní připojištění je z hlediska nabízených možností pouze jediné, avšak na trhu existuje dalších x produktů tohoto typu.
Kvalitní poradce – nejlépe se zeptat známých Mezi finančními poradci panuje velmi silná konkurence a v podstatě i nevraživost. Každý z nich se dnes dokáže prezentovat jako ten nejlepší a navíc jsou často vyškoleni tréninky v oblasti prezentačních schopností. Nejlepším doporučením pro všechny, kteří si chtějí najít seriózního poradce, je obrátit se na dobré přátele, kteří již služeb nějakého poradce využívají. Kvalitní finanční poradenství totiž nejlépe prověřuje čas. Napálí-li poradce někoho nevýhodným produktem, určitě v blízké době dojde k narušení a ukončení vztahu klienta a poradce. Seriózní poradce se pozná podle dlouhodobých vazeb se svými klienty. Jestliže se náš dobrý známý pochvalně vyjádří o konkrétném poradci a opře svůj argument například o pětiletou historii tohoto vztahu, pak si můžeme být jisti, že jde o člověka budujícího si dlouhodobé vztahy s klienty opřené o kvalitní práci.
3. Pojištění Lidský život přináší řadu nepředvídatelných událostí, na které člověk nemusí být připraven. Tyto události se týkají především člověka samotného, ať už ve smyslu úrazu, smrti či jiných událostí. Dále pak mohou postihnout jeho majetek, a to při setkání se s trestnou činností, poškozením majetku či živelnou pohromou. Je proto nutné zvážit jednotlivé nabídky na pojištění, kterých je celá řada, neboť v současné době lze pojistit téměř každou událost či majetek. Prvopočátky pojištění v Čechách se datují do 17. století a od těch dob prošlo pojištění mnoha revolučními proměnami. V současnosti je pojištění v podstatě obchod jako každý jiný, trh nabízí téměř všechny druhy pojištění, o které se projeví na straně poptávky zájem. České pojišťovny podnikají pod dozorem Ministerstva financí, osoby nabízející pojištění musí splnit podmínky odborné způsobilosti pro výkon této profese. Zákon č.38/2004 Sb. uvádí tyto typy pojišťovacích poradců, se kterými se můžeme setkat. Při výběru svého pojišťovacího poradce je vhodné pojmenovat si služby, které od něj budeme očekávat.
43
Při sjednávání pojistných smluv se nejčastěji setkáme s těmito pojmy: Pojistitel – právnická osoba, která je oprávněna provozovat pojištění, tj. pojišťovna nebo jiný subjekt, jemuž bylo uděleno povolení k pojišťovací činnosti. Obvykle je tedy pojistitelem pojišťovna.
Pojistník – fyzická či právnická osoba, která uzavřela s pojistitelem pojistnou smlouva a je povinna hradit pojistné a má právo v případě pojistné události čerpat finanční prostředky.
Podpojištění – jedná se o nástroj pojistitele, jak se bránit spekulacím klientů a dlouhodobým smlouvám, které nejsou ani jednou ze stran aktualizovány. Stav, kdy pojistná částka dohodnutá v pojistné smlouvě je nižší než je pojistná hodnota pojištěného majetku, se nazývá podpojištění. Nejčastěji dochází k podpojištění u majetkových smluv vztahujících se na nemovitosti.
Připojištění – pojištění, které lze sjednat jednou pojistnou smlouvou s jiným (hlavním) typem pojištění. S tímto hlavním typem pojištění však netvoří jeden celek. Spoluúčast – na škodě, kterou pojišťovna uhradí, se klient v mnoha případech podílí svými prostředky, tento podíl klienta se nazývá spoluúčast neboli franšíza. Výše spoluúčasti si stanovuje klient společně s pojistitelem při sjednávání smlouvy, čím vyšší spoluúčast, tím nižší pojistné. Pojistná částka – při uzavírání pojistné smlouvy si klient volí na základě doporučení zástupce po-
jišťovny pojistnou částku, která je nejvyšším plněním z případné pojistné události, eventuálně z několika pojistných událostí za určité časové období.
Pojistná událost – za pojistnou událost je považována nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění.
Pojistná smlouva – zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy (dále jen „soukromé pojištění“), pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak.
Pojistná smlouva vždy obsahuje a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné, nebo jednorázové, f ) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. Pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.
Některá ustanovení o uzavření pojistné smlouvy K uzavření pojistné smlouvy je třeba, aby návrh byl přijat ve lhůtě, kterou navrhovatel určil, a neurčilli ji, do 1 měsíce, nebo je-li podmínkou uzavření pojistné smlouvy lékařská prohlídka, do 2 měsíců ode dne, kdy osoba, které byl návrh určen, tento návrh obdržela. Obsahuje-li přijetí návrhu dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny proti původnímu návrhu, považuje se takové přijetí za nový návrh. Nevyjádří-li se druhá strana k novému návrhu ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy jí byl nový návrh doručen, považuje se návrh za odmítnutý.
44
Soukromé pojištění vzniká prvním dnem po uzavření pojistné smlouvy, nebylo-li dohodnuto, že vznikne již uzavřením pojistné smlouvy nebo později. Lze dohodnout, že se soukromé pojištění vztahuje i na dobu před uzavřením pojistné smlouvy. Nestanoví-li tento zákon jinak, pojistitel není povinen poskytnout pojistné plnění, pokud pojistník v době podání návrhu na uzavření pojistné smlouvy věděl nebo mohl vědět, že pojistná událost již nastala. Pojistitel také nemá právo na pojistné, jestliže v době podání návrhu na uzavření pojistné smlouvy věděl nebo mohl vědět, že pojistná událost nemůže nastat.
Další práva a povinnosti účastníků soukromého pojištění Pojistník a pojištěný jsou povinni pravdivě a úplně odpovědět na všechny písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného soukromého pojištění. To platí i v případě, že jde o změnu soukromého pojištění. Stejnou povinnost má pojistitel vůči pojistníkovi. Pojistník je povinen bez zbytečného odkladu pojistiteli oznámit, že nastala pojistná událost, podat pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků této události, předložit k tomu potřebné doklady a postupovat způsobem dohodnutým v pojistné smlouvě.
Přerušení soukromého pojištění Soukromé pojištění může být během pojistné doby přerušeno. Za dobu přerušení soukromého pojištění netrvá povinnost platit pojistné a není dáno právo na plnění z událostí, které nastaly v době přerušení soukromého pojištění a které by byly jinak pojistnými událostmi. V pojistné smlouvě lze dohodnout podmínky, za kterých může být soukromé pojištění přerušeno. Doba přerušení soukromého pojištění se započítává do pojistné doby. Přerušit nelze povinné pojištění, pokud existují zákonem stanovené důvody jeho trvání, a životní pojištění, pokud nebylo v pojistné smlouvě dohodnuto jinak.
Zánik soukromého pojištění Uplynutí doby Soukromé pojištění zaniká uplynutím pojistné doby. U soukromého pojištění sjednaného na dobu určitou lze v pojistné smlouvě dohodnout, že uplynutím doby, na kterou bylo soukromé pojištění sjednáno, soukromé pojištění nezaniká, pokud pojistitel nebo pojistník nejméně 6 týdnů před uplynutím pojistné doby nesdělí druhé straně, že na dalším trvání soukromého pojištění nemá zájem. Pokud soukromé pojištění nezanikne, prodlužuje se za stejných podmínek o stejnou dobu, na kterou bylo sjednáno, nebylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak.
Nezaplacení pojistného Nestanoví-li tento zákon jinak, zaniká soukromé pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc. Upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik soukromého pojištění v případě nezaplacení dlužného pojistného. Lhůtu podle věty první lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit.
Dohoda Pojistitel a pojistník se mohou na zániku soukromého pojištění dohodnout. V této dohodě musí být určen okamžik zániku soukromého pojištění a dohodnut způsob vzájemného vyrovnání závazků.
Výpověď Je-li sjednáno soukromé pojištění s běžným pojistným, zaniká soukromé pojištění výpovědí pojistitele nebo pojistníka ke konci pojistného období; výpověď musí být doručena alespoň 6 týdnů před uplynutím pojistného období, jinak je neplatná. Pojistitel nebo pojistník mohou soukromé pojištění vypovědět do 2 měsíců ode dne uzavření pojist-
45
né smlouvy. Dnem doručení výpovědi počíná běžet osmidenní výpovědní lhůta, jejímž uplynutím soukromé pojištění zaniká.
Odstoupení Zodpoví-li pojistník nebo pojištěný při sjednávání pojistné smlouvy úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivě nebo neúplně písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného soukromého pojištění, má pojistitel právo od pojistné smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném zodpovězení dotazů by pojistnou smlouvu neuzavřel. Toto právo může pojistitel uplatnit do 2 měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistil, jinak právo zanikne. To platí i v případě změny pojistné smlouvy. Odstoupením od pojistné smlouvy se smlouva od počátku ruší. Pojistitel je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě do 30 dnů ode dne odstoupení od pojistné smlouvy, vrátit zaplacené pojistné, od kterého se odečte to, co již ze soukromého pojištění plnil.
Charakteristika produktu: Pojištění je finančním produktem, který zajišťuje klienta před možným rizikem. Existují klasická ekonomická rizika, proti nimž se pojistit nelze (inflační riziko, riziko kursových změn, měnové riziko, politická rizika apod.). Rizika, proti kterým se pojistit lze, jsou např. přírodní katastrofy, rizika odpovědnosti, platební neschopnosti. Pro tyto případy existuje celá řada různorodých finančních produktů. Zde je jejich typologie a stručný popis: 1. Povinné ručení – pojištění, které je ze zákona povinen uzavřít každý vlastník vozidla, v principu se jedná o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tento typ pojištění chrání pojištěného před možnými finančními nároky poškozeného v případě škody způsobené provozem vozidla. U závažnějších nehod mohou škody a z nich vyplývající nároky dosahovat milionových částek. Povinné ručení hradí především škody na věci, na zdraví či usmrcením, včetně nákladů na léčení poškozených. Pojištění se nevztahuje na škody způsobené sobě samému nebo osobě se kterou sdílí společnou domácnost. Při úhradě povinného ručení obdrží pojistník zelenou kartu, která slouží jako doklad o úhradě pojištění. Výhodou pojištění jsou asistenční služby pro nenadále události, evropská platnost a slevy pro řidiče, kteří jezdí bez nehod. Nevýhodou jsou nízké limity pojištění a neexistence nároku na náhradu vlastní škody, při zavinění pojistné události. 2. Havarijní pojištění – pojištění určené k ochraně vozidla před škodami způsobenými živly nebo vzniklými v důsledku havárie, odcizení, vandalismu či neoprávněného užití vozidla. Přestože havarijní pojištění není povinné, jeho uzavření je vždy dobré zvážit. Při dopravní nehodě slouží havarijní pojištění ke krytí škod na vlastním automobilu. V případě zavinění druhou osobou je škoda hrazena z povinného ručení viníka. K havarijnímu (někdy i povinnému) pojištění lze sjednat i doplňková pojištění, kterými mohou být pojištění osob, majetku a zavazadel, skel apod. Mezi nevýhody patří především poměrně vysoká spoluúčast, vysoká amortizace vozidla a součástek a vysoká cena pojištění. 3. Cestovní pojištění – pojištění, které cestující do zahraničí zabezpečí pro případ onemocnění, úrazu, ztráty, zničení či poškození zavazadel, způsobení škody třetí osobě či osobám na majetku či na zdraví (pojištění odpovědnosti), zpoždění zavazadel, zpoždění letu, únosu letadla. Pojištění lze zřídit obvykle na libovolnou dobu od jednoho dne do jednoho roku. Výhodou je jistý pocit bezpečí a asistence v případě nenadále události v zahraniční. Nemusíte tedy využít jen státní zdravotnictví a výdaje do výše limitu budete mít zcela uhrazeny. 4. Úrazové pojištění – pojištění pokrývající celou řadu rizik, která lze libovolně zkombinovat dle přání pojištěnce. Jedná se například o dobu nezbytného léčení úrazu, dobu hospitalizace následkem úrazu, trvalé následky úrazu včetně progresivního plnění, smrt úrazem. Navíc je možno sjednat pojištění vysoce rizikových činností, které poskytuje pojistnou ochranu při téměř všech druzích sportu. Klient sám určuje rozsah pojistných rizik i výši pojistné částky na jednotlivá rizika. Pojištění je určeno každému, ale některé pojišťovny mají daný věkový limit. Výhodou je pojistná ochrana a celosvětová platnost. Pozornost však musí být věnová46
na výlukám z pojištění, procentům plnění při trvalých následcích a zda lze pojištění uplatnit i při úrazu při sportu. 5. Pojištění odpovědnosti za škody – pojištění, díky kterému můžeme hradit škodu, kterou jsme způsobili někomu jinému. Může být sjednáno samostatně či jako součástí dalšího pojištění, nejčastěji se jedná o pojištění domácnosti. Existuji především dva druhy pojištění a to odpovědnosti za školy v občanském soužití a odpovědnost za škody vzniklé při výkonu povolání. Lze pojistit především na majetku, zdraví, či životě (například poškození majetku v obchodě, vytopení cizího bytu, apod.) Hlavní výhodnou je nízká cena tohoto pojištění, často bývá platnost v rámci EU. Je nutné dát si pozor na výluky, které často pojišťovny u tohoto produktu stanoví. 6. Pojištění majetku – slouží ke snížení finanční škody v případě pojistné události. Lze pojistit riziko živelné pohromy (výbuch plynu, požár, vichřice, záplavy, atd.), krádeže věcí vloupáním, riziko vody nebo topného média vytékajícího z poškozeného potrubí apod. Pojištěním ochráníte svůj majetek, tedy byt a další příslušenství k bytu. Dále pak nemovitosti tedy dům, chatu, bazén, skleník apod. Lze také pojistit cenné papíry, tedy například akcie, drahé kovy, šperky i další movité věci jako je elektronika, vybavení domácnosti a další věci osobní potřeby. Nevýhodou je například vyšší cena v rizikových oblastech (zátopová oblast, velké město apod.) 7. Pojištění právní ochrany – pojištění slouží především jako ochrana před náklady na soudní proces, tedy na náklady spojené s: mimosoudním (smírčím) řízení, soudními výlohami, právním zastoupením, vyhotovením znaleckého posudku, vydáním druhé strany sporu, apod. Pojištění právní ochrany obvykle nezahrnuje: uložené pokuty, dluhy, náklady jiné osoby, spory mezi pojistitelem a pojištěným, apod. Výhodou je jistota právního zastoupení v běžných životních situacích a nízká cena za případné vysoké náklady. 8. Životní pojištění – pojištění zabezpečující pojištěnce i jeho rodinu pro případ krizové životní situace, lze použít jako vinkulaci k úvěru ze stavebního spoření nebo hypotečnímu úvěru, lze odepisovat z daní (snížení daňového základu ročně až o 12.000 Kč). Rozeznáváme různé druhy životního pojištění – kapitálové, investiční apod. životní pojištění tedy prioritně pomůže a ochrání vaše blízké před finančními důsledky v případě vaší smrti. Jedná se zároveň o produkt, který může sloužit ke spoření či investicím. Výhodou je tedy pojistná ochrana, zhodnocení peněz, celosvětová platnost a daňové úlevy. Nevýhodou je malé zhodnocení, nemusí být záruka, že při dožití bude peněžní částka vyplacena.
47
48
Kapitola číslo 3. Vybrané smlouvy uzavírané domácnostmi
1. Smlouvy obecně Současná právní úprava vzniku, změny a zániku smluvních vztahů je založená na principu smluvní svobody (strany si mohou ujednat ve smlouvě odlišné podmínky, než jaké předpokládá zákon). To neplatí pro některé vztahy, pro které určuje některý ze zákonů pevná pravidla, od kterých není možné se smluvně odchýlit, například ustanovení spotřebitelských smluv, v nichž se nemohou strany odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Základní úpravu závazků (smluv) nalezneme dosud především v občanském a obchodním zákoníku. Kromě obecných podmínek pro smluvní vztahy najdeme v obou předpisech také výčet pravidel pro tzv. typové smlouvy. Jednotlivé smluvní typy pak může odlišně upravovat občanský nebo obchodní zákoník (typickým příkladem je kupní smlouva). Je proto podstatné rozlišit, zda se daný vztah řídí podle občanského zákoníku nebo podle obchodního zákoníku. Kromě základních dvou zákonů upravují speciální smluvní typy další jednotlivé zákony. Jako příklad může sloužit např. zákon o spotřebitelském úvěru. Pro spotřebitelský úvěr se použije primárně tento speciální zákon, doplňkově obchodní zákoník, a pokud ani ten hledanou úpravu neobsahuje, je třeba ji najít v občanském zákoníku nebo ji z něj v krajním případě odvodit právní argumentací.
1.1 Uzavření smlouvy Písemné smlouvy jsou nutné pouze tam, kde to předpokládá zákon, jako důkazní prostředek se ale písemné vyhotovení hodí i tam, kde smlouva není povinně písemná. Pro existenci typové smlouvy jsou podstatné: a) smluvní strany (osoby způsobilé k danému právnímu úkonu) b) předmět smlouvy, tj. vzájemné právo a povinnost (např. předat věc - zaplatit), každé povinnosti jedné strany odpovídá nějaké právo druhé strany, pro posuzování sporných smluv přitom nezáleží na názvu smlouvy, ale na jejím obsahu c) datum, odkdy je smlouvy platná a účinná d) projev vůle ji uzavřít, tj. v případě písemné smlouvy vlastnoruční podpis Závazky je třeba plnit řádně a včas. V případě peněžitých závazků to znamená platit splátky přesně v dohodnuté výši a tak, aby peníze měl věřitel k dispozici nejpozději v poslední den lhůty pro zaplacení. Nestačí peníze odeslat, nestačí zadat příkaz k úhradě, peníze musí věřiteli dojít až na jeho účet. Pokud peníze nedojdou věřiteli na účet včas a v plné výši, dostává se dlužník do prodlení. Automaticky vzniká povinnost platit kromě jistiny a smluvních úroků také úroky z prodlení, pokud je dohodnuta, může mít dlužník povinnost platit také smluvní pokutu jakožto sankci za své prodlení. Zatímco smluvní úroky mohou být v zásadě dohodnuty v jakékoli výši, úroky z prodlení platí dlužník pouze v zákonné výši. Úroky z úroků nejsou dovoleny. Tato základní pravidla pro stanovování úroků se bude od ledna 2014 mění. Nový občanský zákoník přináší revoluci v závazkových vztazích a soukromém právu vůbec. Bohužel, ani právníci se nedokáží shodnout na výkladu některých nových pravidel, smlouvy nevyjímaje. Relativní jistotu tak přinese až praxe a výklad soudů. Nový občanský zákoník mění dosavadní pravidlo povinného dodržení formy, tj. písemnou smlouvu bude nově možné měnit také ústně a naopak. Smluvní ujednání sice budou platit, ale v reálu je možné samozřejmě očekávat, že ústní dohody a jejich změny bude o hodně složitější prokazovat v případě, že mezi stranami dojde ke sporu. Zajímavé pro spotřebitele může být také nové pravidlo, podle kterého, když vrátíme obchodníkovi s naším podpisem návrh smlouvy doplněný našimi libovolnými změnami, platí naše pozdější, změněná verze smlouvy, pokud obchodník obratem naše změny neodmítne. Bude třeba ještě mnohem pečlivěji než dříve číst před podpisem vše opravdu detailně a všemu porozumět nebo si to nechat vysvětlit. 50
Nově budeme mít také právo žádat okamžitou koupi konkrétní věci z výlohy, pokud ve výloze nebude výslovně napsáno, že je možné koupit věci z výlohy jen v konkrétní datum. Co je také už nyní jisté, jsou změny v pravidlech pro úrokování (§2395 a násl. nového občanského zákoníku). Věřitel se bude u smlouvy o úvěru nazývat „úvěrující“ a dlužník „úvěrovaný“. Úroky z úroků budou nově povoleny. Úroky z prodlení už nebudou omezeny zákonnou hranicí a smluvně mohou být dohodnuty i vyšší. Placení úroků se bude považovat za uznání dluhu (ledaže by dluh byl promlčen, to by k uznání muselo dojít písemně). Jako jistá protiváha této smluvní volnosti budou působit jiná ustanovení. Zejména pravidlo zastavující růst úroků z prodlení, jakmile dosáhnou výše odpovídající výši jistiny, a to až do doby podání žaloby o zaplacení (aby věřitel účelově neprotahoval vymáhání).
1.1.1 Co nikdy nepodepsat Pokud jsme plně právně způsobilí, každý podpis je stejně závazný, žádný podpis není jen formalita. Podpisem stvrzujeme, že jsme srozuměni s tím, co je nad podpisem v textu napsáno. Nepotvrzujeme předchozí ústní dohodu, nečiníme zadost formálním interním procedurám zprostředkovatele nebo poskytovatele služby. Musíme si být vědomi, že podpis nás zavazuje splnit, co se slibuje v textu. Protože nejsou jen poctiví poskytovatelé služeb, je třeba mít se na pozoru před nekalými praktikami. Některé jsou pro nás jen více nebo méně nevýhodné a musíme „jen“ s ohledem na svou situaci zvážit, jestli jsme ochotni nést příslušné riziko. Ovšem existují také základní doporučení co nikdy nepodepsat, pod co nikdy podpis nepřipojit. Jsou to tyto: 1. prázdné místo před podpisem (alternativně prázdný papír, formulář, který má být bez naší kontroly vyplněn) 2. neúplně vyplněná směnka 3. smlouva bez číslování stran nebo jen jednoduše sepnutá a s neparafovanými stranami Tyto první tři body odkazují na situace, kdy se protistrana pokusí podstrčit před náš podpis text, který jsme nečetli. Dotisknout do volného prostoru směnku je technicky extrémně jednoduché, pak už stačí jen odstřihnout ji od předchozího textu a směnku uplatnit u soudu. Jediné, co bude v takovém případě soud zkoumat, je pravost podpisu. A ten pravý bude. Prokázat, že směnka vznikla podvodem, bude v takovém případě velmi těžké. Obdobně mohou být do textu dotištěny nové povinnosti, do prázdné směnky vepsána nepřiměřeně vysoká částka. 4. smlouva, kterou mi nechtějí dát k prostudování domů 5. smlouva, na které se mi instinktivně něco nezdá Je bezpečné důvěřovat vlastnímu šestému smyslu. I manipulovaný člověk často cítí, že něco není v pořádku. Je třeba poslechnout svou nechuť k podpisu, je to vždy bezpečnější varianta než negativní pocity potlačit. Podpis je naše jediná opravdu spolehlivě účinná zbraň, kterou vůči protistraně máme. Jakmile ho odevzdáme, býváme většinou bezbranní. Protože je třeba počítat s manipulací, nikdy neposuzujeme výhodnost smlouvy sami a před protistranou. Vždy ji potřebujeme vzít někam do klidu, nejlépe domů, probrat její text s partnerem, kamarády, nebo rovnou s nějakým odborníkem. A teprve pak se s ní vrátit k podpisu. 6. smlouva, ve které chybí něco, co určitě chci ošetřit 7. smlouva, ve které není všechno, na čem jsme se ústně dohodli Provizorní text smlouvy je nebezpečný. V textu musí být vždy vše, co jsme si ústně dohodli a s čím můžeme počítat. Zároveň v něm nesmí být nic navíc, s čím počítat nechceme. Jakmile jednou podepíšeme, co chce protistrana, už nemáme jak ji přimět k doplnění nebo vyškrtnutí toho, čím se vázat nechceme. Kromě toho co nikdy nepodepsat, pamatujte také na základní situační podmínky, které zvyšují riziko manipulace před podpisem: 1. Nezvěte si zprostředkovatele ani obchodníky domů (těžko se jich zbavíte, když se rozhodnete nepodepsat). 51
2. Nepodepisujte na ulici (nemáte čas a klid si text a jeho důsledky promyslet). 3. Nejezděte na předváděcí akce (na třech čtvrtinách z nich zjistila v roce 2012 ČOI nezákonné praktiky vůči spotřebitelům). Kamenem úrazu bývají často odkazy ve smlouvě, tedy text, jehož plnou formulaci si v dané chvíli hned neuvědomíme. Jedná se o odkazy: * vnitřní – text je součástí smlouvy na jiném místě. Např. vysoká sankce za porušení marginálních povinností se schovává za formulaci „za porušení povinností podle článků 2.1., 2.2. a 4.1. smlouvy“. Je třeba tyto odkazy nalistovat a pročíst jejich formulaci v nových souvislostech, * vnější – text není součástí smlouvy, ale jiného dokumentu, který je třeba si vyžádat a nechat potvrdit s uvedením data. Např. veřejné obchodní podmínky, sazebník.
1.2 Ukončení smlouvy Při podpisu smlouvy si málokdo představí, že by ji chtěl v budoucnu předčasně ukončit. Přitom tyto případy nebývají zrovna vzácné. Často už krátkou chvíli po podpisu člověku dojde, že udělal hloupost, jenže už bývá pozdě. Vyvázat se z jednou platně uzavřené smlouvy je mnohem složitější, než si lidé obvykle představují. Proto stojí za to si před podpisem smlouvy upřímně zodpovědět na dvě základní otázky, ze kterých plynou dvě základní pravidla pro posuzování bezpečnosti smlouvy: 1. Jsem připraven/a nést následky nejhorší možné varianty budoucích událostí, kterou smlouva předpokládá? (pravidlo nejhorší varianty) 2. Vím, jakými způsoby může tato smlouva skončit a co konkrétně pro to musím udělat? (pravidlo úniku) Ideálním způsobem ukončení smlouvy je její splnění. Splněním povinností smlouva zanikne. Skončit však může taky jinými způsoby, tradičně uplynutím času v případě smlouvy na dobu určitou a výpovědí smlouvy na dobu neurčitou. Je třeba si uvědomit, že výpověď není totéž, co odstoupení. Výpověď je standardní, jednostranný právní úkon. Je typický pro smlouvy uzavřené na delší dobu nebo na dobu neurčitou. Výpověď musí být doručena protistraně, od té chvíle běží výpovědní lhůta a po jejím uplynutí smlouva končí. Nicméně do té doby smlouva řádně platí, a co si strany vzájemně plnily, si ponechají. Pokud některá neplnila své závazky, může být na základě smlouvy i později žalována. Odstoupení je sice také jednostranný právní úkon, kterým končí smlouva, ovšem v případě platného odstoupení se má za to, že smlouva jakoby nikdy předtím neexistovala. Pokud si strany někdy něco na jejím základě vzájemně plnily, jsou povinny si tato plnění vrátit, jinak by se dopustily bezdůvodného obohacení. Zatímco výpověď je předpokládanou možností ukončení dlouhodobých smluv, možnost odstoupit od smluv není vůbec obvyklá. Odstoupit od smlouvy totiž lze jen tehdy, pokud to zákon výslovně předpokládá nebo si to strany výslovně dohodly. Lhůta pro odstoupení ani další pravidla pro jeho provedení u různých typů smluv nejsou jednotné. Je třeba vždy nahlédnout do zákona, nejčastěji do občanského nebo obchodního zákoníku, které obsahují hlavní typy smluv a případné podmínky pro odstoupení od nich. U novějších typů smluv najdeme pravidla pro odstoupení ve speciálních zákonech. Např. smlouva o spotřebitelském úvěru má pravidla pro odstoupení v zákoně o spotřebitelském úvěru. Přestože smlouva obvykle skončí splněním povinností, může se objevit také případ, kdy smlouva počítá s tím, že se při nečinnosti stran smlouva po splnění automaticky obnoví. Říká se tomu revolving, jde o automatickou obnovu smlouvy. Tato skutečnost často dlužníka zaskočí, protože smlouvu nečte do detailu, nebo některým ustanovením správně nerozumí. Je typickou žraločí praktikou, že smlouva se obnoví, dlužníkovi je poskytnut další úvěr a první splátka je nastavená časově tak, že dlužník tepr52
ve zjistí, že mu na účet přišla částka úvěru a už je přitom v prodlení s jeho první splátkou. Důsledkem pak je prudké zhoršení pozice dlužníka v prodlení a zvýšená náročnost na vyvázání se ze smlouvy. Proto by si dlužníci měli být automatického revolvingu speciálně vědomi. Problém mohou člověku přinést také neukončené smluvní závazky, které se mohou objevit až po dlouhé době, a to už ve fázi vymáhání, např. s vysokou částkou úroků z prodlení a nákladů na vymáhání. Proto je třeba archivovat doklady o důležitých nebo rizikových splněných závazcích aspoň odhadem pět let od (domnělého) ukončení smluvního vztahu. Běžné závazky se promlčí za tři roky, ale soudní řízení se může táhnout, než je vůbec nařízeno první jednání. Pokud se stane, že je vůči vám žalován nějaký hodně starý závazek, vždy kontrolujte, zda není promlčený, a pokud je, je námitka promlčení tou nejúčinnější obranou v řízení. Je třeba promlčení namítnout, bez námitky se k promlčení nepřihlíží.
1.3 Další důležité informace týkající se smluvních vztahů Smlouvy se uzavírají písemně především proto, aby si obě strany mohly dobře rozmyslet jednotlivá ujednání a zároveň aby si vymezily situace, které mohou nastat. Pokud je některá ze smluvních podmínek uzavřena v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy (a tedy neplatná), zůstává zbytek smlouvy obvykle v platnosti, protože podstatné náležitosti nesou smlouvu jako celek dál. K tomu slouží smluvní podmínky a další možná ujednání, které lze najít ve smlouvách.
1.3.1 Řádné plnění aneb platit řádně a včas Plněno řádně a včas je až tehdy, když celá částka je nejpozději poslední den splatnosti připsána na účet věřitele. Pokud je tedy ve smlouvě uvedeno datum splatnosti např. k 15. v daném měsíci, nelze platbu provést v tento den. Příkaz má mít o 4 dny dřívější datum splatnosti. Pokud nedochází k řádnému a včasnému hrazení závazků vyplývajících se smlouvy, má právo jedna ze stran uplatnit následující sankce: Úrok (běžný úrok) je částka peněz, kterou platí dlužník věřiteli za poskytnutí úvěru, když je smlouva řádně plněna. Laicky řečeno, je to „standardní cena“, za kterou jsou půjčovány peníze. Počítá se podle smluvně dohodnuté úrokové sazby. Úrok z prodlení je „cena půjčených peněz s přirážkou za zpoždění“. Pokud nejsou přímo dohodnuty ve smlouvě, počítají se podle postupu uvedeného v nařízení vlády č.142/1994 Sb. Poplatek z prodlení je „přirážka za zpoždění s nájemným (platbami za bydlení)“. Není možné je smluvně zvýšit, počítají se podle postupu uvedeného v nařízení vlády č.142/1994 Sb.
1.3.2 Ručitel Dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. Věřitel je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na požádání výši své pohledávky. Ručitel, který dluh splnil, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli. Ručitelem je osoba, která se zaváže uspokojit konkrétní pohledávku věřitele, jestliže jí řádně a včas neuspokojí dlužník. Ručitel, který dluh splatil, je na rozdíl od spoludlužníka oprávněn tyto peníze požadovat po dlužníkovi.
1.3.3 Promlčení Právní řád počítá s tím, že o některá práva se musí oprávněný během stanovené lhůty formálním způsobem přihlásit. Pokud to neudělá, zaniká jeho nárok, tj. pokud by se chtěl svého promlčeného práva domáhat u soudu a dlužník by na svou obranu použil námitku promlčení, soud by právo nemohl přiznat. Ovšem i promlčené právo stále existuje. Znamená to především, že soud právo přizná, 53
pokud dlužník nenamítne promlčení, a také to, že pokud dlužník svou povinnost splní, nejde o plnění bez právního důvodu, není tedy možné žádat vydání bezdůvodného obohacení. Současnou právní úpravu promlčení najdeme na mnoha místech v různých právních předpisech, zejména základ v občanském zákoníku § 100 a násl. (obecná promlčecí lhůta tříletá), dále v obchodním zákoníku (obecná promlčecí lhůta čtyřletá), zákoně o rodině a dalších předpisech. I promlčené právo může být vymáháno bez ohledu na uplatněnou námitku promlčení, pokud dlužník později závazek písemně uznal co do důvodu i výše. Na tom nic nebude měnit ani nová úprava od ledna 2014. Nový občanský zákoník pravidla promlčení sjednocuje do jednoho předpisu a vesměs přebírá původní právní úpravu. Stanovuje obecnou subjektivní lhůtu tříletou. Subjektivní znamená, že počátek jejího běhu se odvozuje od chvíle, kdy se oprávněný dozvěděl o možnosti právo uplatnit, nebo se o něm dozvědět měl, kdyby nebyl nedbalý. Přitom se rozšiřují výjimky, kdy se běh této subjektivní promlčecí lhůty staví pro nějakou překážku (a tedy oddaluje chvíle, kdy lhůta skončí). Obecná objektivní lhůta bude i nadále deset let (právo se bez ohledu na běh subjektivní lhůty promlčí nejpozději deset let od chvíle, kdy mohlo být teoreticky uplatněno poprvé). Dále bude nově možné promlčecí dobu dohodou zkrátit až na pouhý jeden rok nebo naopak prodloužit až na patnáct let.
1.3.4 Doručování Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád upravuje doručování písemnosti, tedy i tzv. fikci doručení (fikce doručen nenastává u písemností, u kterých to vylučuje zákon, nebo předseda senátu). Pokud není pošta fyzické osobě doručena, ukládá se na poště a po 10 dnech se považuje za doručenou. Není tedy možné namítat nedoručení pro skutečnost, že se adresát na místě doručení dlouhodobě nezdržoval. U běžících soudních řízení je však povinností účastníka informovat o změně svého bydliště. Pokud podpis na doručence není pravý, lze navrhnout znalecký posudek grafologa – podat odvolání nebo, pokud je rozsudek už pravomocný, žalobu na obnovu řízení.
1.3.5 Ochrana osobních údajů Každá písemná smlouva obsahuje nějaké osobní údaje, přinejmenším vaše jméno a adresu. K základnímu uplatnění práv ze smlouvy není třeba zvláštního souhlasu se zpracováním osobních údajů, ovšem pokud jsou údaje ze smlouvy zapisovány do nějaké databáze nebo jinak zpracovávány či předávány dalším subjektům (např. zapisovány do rejstříků dlužníků), je nutné udělení souhlasu k nakládání s vašimi osobními údaji. Běžná smlouva o půjčce/úvěru obvykle obsahuje právo toho, kdo Vám půjčil, zpracovávat vaše osobní údaje pro posouzení schopnosti splácet půjčku, pro vybírání splátek nebo vymáhání dluhu a také pro komunikaci s vámi. Více by už nemělo být potřeba. Často také opravňujete toho, kdo vám půjčil, k nabízení dalších služeb. Pokud se ve smlouvě zmiňuje ještě nějaké další používání osobních údajů, zeptejte se, proč tomu tak je. Zbystřete pozornost zejména v případě uvedení práva předávat informace o vás ještě někomu dalšímu. Udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů nemůže být podmínkou pro poskytnutí půjčky/úvěru. Souhlas se zpracováním osobních údajů lze podle zákona kdykoli odvolat písemným prohlášením doručeným tomu, komu byl původně udělen. Nicméně pro samotné vymáhání pohledávky vůči vám souhlas se zpracováním osobních údajů není třeba, stejně tak zápis dlužníka do rejstříku vedeného podle zákona nevyžaduje váš souhlas. Pokud máte podezření, že někdo neoprávněně nakládá s vašimi osobními údaji, obraťte se na Úřad pro ochranu osobních údajů s podnětem na prošetření a nápravu.
1.3.6 Plná moc Plná moc je písemný doklad, kterým zmocněnec prokazuje zmocnitelovu vůli být jím zastupován v rozsahu v plné moci uvedeném. Při jednání na základě plné moci vznikají práva přímo zastoupenému, jde o zastoupení přímé a zastoupení smluvní. To můžeme odlišit od zastoupení vzniklého na základě zákona (rodiče dětem) nebo na základě soudního rozhodnutí (opatrovnictví), které plnou moc ke svému prokázání nepotřebují. 54
Pokud zmocněnec překročí dohodnutý rozsah plné moci, vznikají zmocněnci práva a povinnosti takovým jednáním jen tehdy, pokud exces schválí. Za schválení se považuje také nečinnost po zjištění této skutečnosti. Plná moc musí být písemná pro úkony, které mají povinně písemnou formu, a také pro neurčitý počet nebo charakter právních úkonů. Pokud to zákon přímo neukládá, nemusí být plná moc úředně ověřená. Podle nového občanského zákoníku můžeme dosavadní zastoupení na základě plné moci začlenit pod nový institut smluvního zastoupení (viz § 436 a násl. nového občanského zákoníku). Tam, kde nový občanský zákoník hovoří o právním jednání, použil by se podle dosavadní terminologie pojem „právní úkon“. V principech fungování se však smluvní zastoupení od dosavadní úpravy liší jen málo, např. dosud nemohl být zástupcem někdo, jehož zájmy byly v rozporu se zájmy zastoupeného, nově to bude možné, pokud zastoupený je si této skutečnosti vědom, a přesto k tomu dá výslovný souhlas. Nový občanský zákoník tak reaguje na situace, kdy objektivně/formálně lze na rozpor usuzovat, ale mezi zastoupeným a zástupcem je důvěra na takové úrovni, že zastoupený se neobává reálné újmy na svých právech. Do smluvního zastoupení bude kromě dosavadního zastoupení na základě plné moci patřit také prokura, jejíž úpravu do konce roku 2013 najdeme v obchodním zákoníku. Prokura se používá v obchodních vztazích a spotřebitel pro běžný život její pravidla znát nepotřebuje.
1.4 Druhy smluv 1) Kupní smlouva: Prodávající má povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupující povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Nemovitost se prodává vždy podle občanského zákoníku, movité věci se kupují podle jiných pravidel podle občanského (§588 a násl.) a obchodního zákoníku (§409 a násl.). Pouze při prodeji nemovitosti musí být písemná. 2) Darovací smlouva: Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Darovací smlouvou projevuje dárce štědrost vůči obdarovanému a obdarovaný není vůči dárci vázán k protiplnění. Dárce může darovat třeba i všechen svůj současný majetek. Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost, a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování. Neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti. Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. 3) Smlouva o dílo: Smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí. Nedojde-li ke zhotovení díla na počkání, zhotovitel je povinen vydat objednateli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí obsahovat označení předmětu díla a dále jeho rozsah, jakost, cenu za provedení díla a dobu jeho zhotovení. Nemusí být písemná, řídí se občanským (§631 a násl.) nebo obchodním (§536 a násl.) zákoníkem. 4) Smlouva o zprostředkování: Zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele. Zprostředkovateli patří odměna v dohodnuté výši; odměnu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná. 5) Smlouva o půjčce: Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Nemusí být dohodnuty úroky, nemusí být písemná, řídí se občanským zákoníkem (§657).
55
6) Smlouva o úvěru: Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva nemusí být písemná, řídí se obchodním zákoníkem (§497 a násl.).
2. Reklamace a kupní smlouvy Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná.
2.1 Ustanovení o kupní smlouvě: nejprve se formulují obecná ustanovení společná pro všechny případy koupě, následují ustanovení o koupi movitých věcí, odchylky vztahující se ke koupi nemovitých věcí, ustanovení o vedlejších doložkách v kupní smlouvě, na závěr oddílu jsou připojena zvláštní ustanovení o prodeji v obchodě, která mají význam pro tzv. spotřebitelské právo. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit, se vždy považuje za kupní smlouvu (§ 2085 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). O kupní smlouvu půjde i tehdy, pokud ten, komu má být věc dodána, předal druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí. Kupní cenu je možné stanovit i tak, že je sjednán jen způsob jejího určení. Pokud má být věc odeslána, pak je odevzdána kupujícímu tím, že je předána prvnímu dopravci k přepravě (§ 2090 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
2.2 Reklamace Každé zboží, které v obchodě kupujeme, má mít odpovídající jakost, užitné vlastnosti požadované smlouvou, popisované prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem, nebo očekávané na základě jimi prováděné reklamy, popřípadě jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé. Má dále odpovídat požadavkům právních předpisů, být v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a odpovídat účelu, který prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle používá. Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka). Pokud tedy zjistíme, že kupovaná věc má vady, budeme ji chtít s největší pravděpodobností „reklamovat“. Pod pojmem reklamace se v hovorové řeči skrývá právní proces „vytknutí vad v záruční lhůtě“ a „uplatnění práv z odpovědnosti za vady“. Znamená to, že při reklamaci je třeba nejen se na prodávajícího obrátit s konkrétním popisem vady, ale také s informací, jaké konkrétní právo v té souvislosti uplatňujete (např. právo na výměnu věci, opravu, vrácení peněz apod.). Která práva máme na výběr, je uvedeno v textu níže. Reklamační řád je dokument vydaný prodávajícím, popisující konkrétní způsob vytknutí vad a uplatnění práva z vad v rámci jeho podnikání. Pokud by reklamační řád omezil práva spotřebitele oproti tomu, co přiznává spotřebiteli zákon, je v této části řád neplatný a právní vztah se řídí přednostně zákonem. 56
Záruka se obecně vztahuje na vady, které se projevily nejpozději poslední den zákonné nebo smluvně garantované záruční lhůty. Pozor, záruční lhůtu dodržíte, pokud vaši reklamaci prodávající nebo jím určený subjekt obdrží nejpozději v poslední den lhůty, nestačí tedy poslední den lhůty reklamaci odeslat poštou. Nezapomeňte proto žádat potvrzení o provedené reklamaci. K uplatnění záruky potřebujete nějaký doklad o zakoupení zboží nebo služby, ale ne nutně paragon. Reklamovat můžete v sídle nebo provozovně prodejce, resp. u subjektu, který prodávající určil jako oprávněného přijímat reklamace. Pokud je provozovna zrušena, můžete se obrátit na živnostenský úřad s žádostí o informaci, kde je možné zboží reklamovat. Při vytýkání vad(y) je třeba, aby kupující byl dostatečně konkrétní, resp. aby prodávající mohl přezkoumat, v čem jsou výrobek nebo služba špatné. Proto nestačí jen říci „prodaná věc není v pořádku“, „prodaná věc má vady“, na druhou stranu nemusíte být odborníci, abyste posoudili skutečný důvod, proč věc nefunguje, proto je třeba, abyste alespoň popsali, s čím jste nespokojeni (např. „Zapnu vysavač do zásuvky, zmáčknu hlavní vypínač a vysavač nijak nereaguje, nezačne fungovat.“). Na vyřízení reklamace má prodávající 30 dní. Pokud kupujícího v této lhůtě nevyrozumí o způsobu vyřízení reklamace, má se za to, že se jedná o vadu neodstranitelnou, a kupující má právo na vrácení kupní ceny.
2.2.1 Práva kupujícího z odpovědnosti za vady mohou být tato: 1) Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna. Neníli to vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující požadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Není-li takový postup možný, může kupující žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. 2) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci nebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva přísluší kupujícímu, jde-li sice o vady odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat. 3) Jde-li o jiné vady neodstranitelné a nepožaduje-li výměnu věci, má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny věci, nebo může od smlouvy odstoupit. Výše uvedené platí pro nákup spotřebního zboží, které se řídí občanským zákoníkem. Záruka v takových případech je ze zákona dvouletá, smluvně je možné ji libovolně prodloužit, ale ne zkrátit. Na zboží podléhající rychlé zkáze a použité zboží se záruka nevztahuje. Neznamená to však, že by prodávající neodpovídal za vady věci, pouze při uplatnění práva z odpovědnosti za vady musí kupující prokázat, že věc měla vady již v době jejich předání kupujícímu (jinak u zboží v záruce stačí prokázat, že se vada vyskytla v záruční době). Toto právo však zaniká, pokud není uplatněno u rychle se kazících věcí nejpozději den následující po předání věci, u použitého zboží po dvou letech, pokud nebyla lhůta zkrácena (až na jeden rok, ovšem to musí být uvedeno v dokladu o koupi). Pokud se kupní smlouva řídí obchodním zákoníkem, je proces vytýkání vad a uplatňování práv z odpovědnosti za vady pro kupujícího přísnější. Především není zákonem stanovena záruční doba, tu je třeba smluvně sjednat. Pokud není sjednána, platí, že prodávající odpovídá pouze za vady, které měla věc v době přechodu nebezpečí na kupujícího (obvykle v době předání věci). V případě, že se vada stala zjevnou až po určité době, musí na rozdíl od reklamace v záruční době kupující prokázat, že vada byla přítomna už v době předání věci.
57
2.2.2 Práva kupujícího z odpovědnosti za vady mohou být tato: 1) Je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem, může kupující: a) požadovat odstranění vad dodáním náhradního zboží za zboží vadné, dodání chybějícího zboží a požadovat odstranění právních vad (tj. věc je zatížena právem třetí osoby a kupující o tom v době koupě nevěděl), b) požadovat odstranění vad opravou zboží, jestliže vady jsou opravitelné, c) požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. 2) Je-li dodáním zboží s vadami smlouva porušena nepodstatným způsobem, může kupující požadovat buď dodání chybějícího zboží a odstranění ostatních vad zboží, nebo slevu z kupní ceny. Pravidla pro reklamace naleznete v aktuálně účinném občanském zákoníku v § 612 a násl. (oddíl „Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě“). V reálném životě probíhá většina reklamací pružně, nikoli rigidně podle zákonné úpravy. Spotřebitel si obvykle podle svých osobních preferencí vybírá některé z práv z odpovědnosti za vady a prodávající obvykle podle svých možností vyhoví bez ohledu na to, jestli občanský zákoník předpokládal přednostní uplatnění práva jiného (např. slevu před odstoupením od smlouvy). Není pravděpodobné, že by na tom něco změnila nová úprava od ledna 2014. Znát pravidla pro reklamace se však hodí pro případy, kdy obchodník vstřícný není a spotřebitel potřebuje svá práva prosadit. V novém občanském zákoníku naleznete pravidla pro jakost a odpovědnost za vady v § 2158 a násl. A tato pravidla platí stejně pro obchodní vztahy, takže byla odstraněna dvojkolejnost dřívější úpravy podle občanského a obchodního zákoníku. U zakoupeného spotřebního zboží i nadále zůstává lhůta 24 měsíců pro uplatnění práva z odpovědnosti za vady, ovšem pokud už uplynulo šest měsíců od převzetí věci (nelze uplatnit rozpor s kupní smlouvou), bude na spotřebiteli, aby prokázal, že věc byla vadná už při převzetí (že vadu nezpůsobil sám, např. nevhodným užíváním). Postup pro uplatňování práv z odpovědnosti za vady je nově reformulován v § 2169.
3. Úvěrové produkty a ochrana spotřebitele Velkou kapitolu v oblasti smluvních vztahů tvoří úvěrové smlouvy, kterých se týká i legislativa spojená s ochranou spotřebitele.
3.1 Zákon o spotřebitelském úvěru a vybrané úvěrové produkty Zákon 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru upravuje poskytování spotřebitelského úvěru v rozmezí od 5 000 do 1 880 000 korun. Částka 5 000 korun se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v průběhu dvanácti měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem a souhrn přesáhne výše uvedenou částku. Podle zákona je povinností věřitele poskytnout spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v zákoně. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné.
58
Smlouvou o vázaném spotřebitelském úvěru se rozumí smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr a která je závislá na smlouvě o koupi zboží nebo poskytnutí služby. Smlouva o spotřebitelském úvěru by měla být uzavřena písemně, pokud není, neznamená to, že neplatí. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobně, nebo na jiném trvalém nosiči dat. Spotřebitel může od smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, odstoupit bez uvedení důvodů ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy. Spotřebitel je oprávněn spotřebitelský úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru. V takovém případě má spotřebitel právo na poměrné snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Zároveň má věřitel právo na náhradu nutných a objektivně odůvodněných nákladů, které mu vznikly.
3.1.1 Kreditní a úvěrové karty Kreditní karty – výhodou kreditních karet je bezúročné období, které jednotlivé společnosti nabízejí. Po ukončení bezúročného období se začíná úvěr úročit předem dohodnutým úrokem, který je poměrně vysoký na rozdíl např. od spotřebitelského úvěru. Bezúročné období se obvykle pohybuje kolem 45 dní.
3.1.2 Splátkový prodej Slouží především k nákupu zboží a to tak, že úvěr je obvykle vyřízen přímo v prodejně. Není tedy potřeba vyřizovat úvěr u bankovního a nebankovního subjektu, ale splátky zboží si dojednáte s prodejcem. Na rozdíl od leasingu se majitelem věci stává spotřebitel okamžitě, úvěr bývá obvykle zajištěn zástavním právem k dané věci.
3.1.3 Leasing Pojem leasing v překladu znamená slovo pronájem, kdy pronajímatel poskytne na určité období dané zboží nájemci, který po dohodnutou dobu platí za pronájem. Po uplynutí dohodnuté lhůty je možnost přechodu či prodeje do vlastnictví nájemce. Celou dobu trvání leasingové smlouvy je hrazen pouze pronájem, nikoli splátka na dané zboží. Pronajatá věc je stále ve vlastnictví poskytovatele leasingu. Součástí každé smlouvy o leasingu by měl být zápis o převzetí věci či přejímací protokol. Při ukončení smlouvy před jejím uplynutím, například z důvodu neplacení ze strany nájemce, nemusí být uhrazeny pronajímateli veškeré náklady spojené s pronájmem. Tak se může stát, že např. automobil na leasing je již vrácen pronajímateli, přesto nájemce musí dále hradit splátky leasingu. Výhody leasingu: Riziko inflace nese obvykle leasingová firma. Vyřízení leasingu může být rychlejší než vyřízení úvěru. Doba nájmů obvykle pokryje pořizovací cenu daného zboží. Zboží je kryto pojištěním. Nevýhody leasingu: Poskytovateli uhradíte úrok a další poplatky, pořízení na leasing může být dražší než pořízení na úvěr či za hotové. Vlastnická práva ke zboží jsou omezená, jedná se pouze o pronájem. Některá vlastnická práva jsou přenášena na nájemce. V případě neschopnosti splácet přichází nájemce o práva k užívání věci. Akontace je první navýšená splátka. Uvádí se vždy v procentech z ceny pořizovaného majetku. Její výše závisí na ceně předmětu leasingu, možnostech jeho dalšího využití či prodeje v případě předčasného ukončení leasingové smlouvy ze strany nájemce a v neposlední řadě i na volbě klienta.
59
Obecně platí, že vyšší akontace odpovídá nižšímu leasingovému koeficientu. Akontace se zpravidla pohybuje od 10 % výše.
Splátkový prodej a leasing Mezi leasingem a splátkovým prodejem je jeden zásadní rozdíl. V případě leasingu je předmět smlouvy majetkem leasingové společnosti (takže dlužník není majitelem auta, ale majitelem je leasingová společnost). V případě splátkového prodeje je majitel dlužník, nikoli úvěrová společnost (auto již vlastní dlužník, ve smlouvě však může být ujednání o zástavě k dané věci).
3.2 Ochrana spotřebitele Spotřebitel je chráněn právním řádem ve dvou rovinách – veřejnoprávní a soukromoprávní. Ve veřejnoprávních předpisech najdeme především pravidla pro obchodníky, jejich povinnosti vůči spotřebiteli a zákazy některých typů jednání, které obecně ohrožují život, zdraví nebo hospodářskou soutěž. Pouze pokud chce být spotřebitel zvláště aktivní a chce podávat podněty kontrolním orgánům, bude si pročítat také tyto výše uvedené zákony. Jinak jsou veřejnoprávní předpisy podstatné především pro obchodníky, které omezuje v obchodnické vynalézavosti. Většina spotřebitelů se v běžném životě pohybuje v rámci daném soukromoprávními předpisy. Kontrolu nad dodržováním předpisů na ochranu spotřebitele provádějí správní orgány podle působnosti vymezené jednotlivými speciálními zákony veřejnoprávní části. Hlavními kontrolními orgány, na které se spotřebitel obvykle obrací, jsou Česká obchodní inspekce a krajské hygienické stanice. Ovšem tak jako je mnoho zákonů, také na jejich dodržování dbá mnoho správních orgánů. Proto je vhodné podáním podnětu zkontrolovat, zda je daná věc v působnosti vybraného kontrolního orgánu. Využít lze např. webových stránek České obchodní inspekce http://www.coi.cz/ nebo přímo nahlédnout do zákona. V soukromoprávní části najde spotřebitel pravidla a nástroje, kterých na svou ochranu může sám svými silami využít. Především se spotřebitelé řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, případně speciálním zákonem č. 145/2010, Sb. o spotřebitelském úvěru. Do této oblasti spadá také zákon č. 59/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Na dodržování pravidel pro poskytování spotřebitelského úvěru dohlížejí od 1.1.2011 Česká obchodní inspekce (nebankovní subjekty) společně s Českou národní bankou (subjekty s bankovní licencí). Protože je od tohoto data nutné mít k poskytování a zprostředkování spotřebitelských úvěrů živnostenské oprávnění, kontrolu v této oblasti provádí také živnostenský úřad. V krajním případě je možné podat trestní oznámení policii pro podezření ze spáchání trestného činu (nejčastěji podvodu). Běžný spotřebitel potřebuje však znát především občanský zákoník, konkrétně § 51a – 71 (spotřebitelské smlouvy) a § 612 – 627 (zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě). Tyto předpisy umožňují spotřebitelskou sebeobranu.
60
4. Další životní události V rámci svého „života“ se domácnost potkává s dalšími životními událostmi, které mohou ovlivnit její fungování. V praxi se jedná především o vznik, průběh a zánik společného jmění manželů a o dědictví. Další instituce, s kterou je domácnost nucena jednat, je finanční úřad a s tím související platby daňových povinností.
4.1 Společné jmění manželů (SJM) Společné jmění manželů je poměrně složitý právní institut spočívající v tom, že za trvání manželství sdílejí muž a žena nejen ekonomické transakce, které provádějí společně, ale také ty, které realizuje jen jeden z nich. Tento předpoklad má však své výjimky. Odlišný režim mají v SJM majetek a dluhy, které jednomu z pozdějších manželů vznikly před uzavřením manželství, byť jsou později v manželství spláceny nebo spotřebovávány. Podrobnou úpravu SJM naleznete v § 143 a násl. aktuálně účinného zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Na internetu je možné najít velké množství komentářů a rad k SJM, ovšem vzhledem k tomu, že jde o poměrně složité téma, které mají tendenci podceňovat i samotní právníci, více než u jiných témat naleznete k tématu SJM nepravdivé a zavádějící informace. Pokud potřebujete vyřešit konkrétní situaci vztahující se k nakládání se SJM, zejména pokud jde o to, co z majetku manželů lze postihnout v exekuci, obraťte se raději na advokáty. Ti jsou povinně pojištěni proti profesní chybě, případná škoda, která by Vám tím mohla vzniknout, by Vám byla nahrazena z jejich pojištění. Možná si ještě pamatujete, že do roku 1998 se pro společný majetek manželů používal termín bezpodílové vlastnictví manželů (BSM). Tento termín a s ním spojený režim přetrval dodnes na Slovensku, má však odlišný obsah než současné české SJM. Na rozdíl od SJM sdílejí v BSM manželé pouze aktiva, tedy pouze majetek, nikoli dluhy. Režim BSM byl bezpečnější pro manžele, režim SJM je výhodnější pro věřitele, kteří mají větší šanci vymáhat pohledávku při nesplácení závazků jedním z manželů na druhém manželovi.
4.1.1 Co je a co není společné jmění manželů Do SJM patří téměř všechny závazky, které vznikly za trvání manželství, a téměř všechen majetek, který jeden z manželů nebo oba manželé získali během manželství. Do SJM nespadají, a zůstávají tedy výlučným vlastnictvím (aktiva) jen jednoho z manželů, byť by vznikly za trvání manželství: dědictví, dary, věci osobní potřeby (zubní kartáčky, boty …), některé majetky vrácené v restitucích a majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví. Na druhou stranu do SJM nespadají ani závazky (pasiva), které: přímo souvisejí s výlučným vlastnictvím jednoho z manželů (účelové půjčky), p řesahují míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a druhý manžel k nim nedal souhlas. Pokud je nějaká věc pořízena byť i jen zčásti za společné prostředky (typicky ze mzdy některého z manželů), je i pořízený předmět součástí SJM. A to i tehdy, pokud na něj manželé z podstatné části věnovali např. peníze darované, tedy prostředky z výlučného vlastnictví jen jednoho z nich.
61
4.1.2 Vznik a zánik SJM SJM nemůže vzniknout jinak než uzavřením manželství nebo uznáním manželství podle českého práva. Tímto vzniká automaticky SJM v plném rozsahu. Snoubenci sice mají možnost prostřednictvím smlouvy uzavřené před sňatkem povinně ve formě notářského zápisu vyhradit vznik SJM zcela nebo zčásti ke dni zániku manželství, ale vůči třetím osobám má taková dohoda účinky jen tehdy, pokud o ní věděly. Není to tedy spolehlivý způsob, jak se bránit nezodpovědnému jednání druhého z manželů, protože ten by při „dělání dluhů“ musel výslovně a prokazatelně věřitele upozorňovat, že jeho SJM je zúžené. Jako preventivní opatření v manželství, kde oba manželé jednají fér, ale některý z nich může provádět riskantnější operace, kterými nechce zatížit druhého z manželů, je taková „předmanželská smlouva“ možným řešením. Obvyklá je např. tam, kde jeden z manželů podniká a odpovídá svým osobním majetkem za dluhy v podnikání. Při vzniku takových individuálních závazků však musí věřitele prokazatelně informovat o zúžení SJM, jinak je zúžení vůči třetím osobám (míněno věřitelům) neúčinné. Druhou variantou, jak zúžit SJM, tentokrát však už za trvání manželství, je soudní rozhodnutí. Pokud některý z manželů podniká, zúží soud SJM na návrh jednoho z manželů vždy (na takové zúžení je tedy právní nárok). SJM vyhrazené zcela ke dni zániku manželství tvoří pouze základní věci obvyklého vybavení domácnosti (které mimochodem nejsou postižitelné exekucí).
Způsoby zacházení s dluhy a majetkem v SJM Než dva lidé uzavřou manželství, mají už každý nějaký svůj majetek ve výlučném vlastnictví a mohou mít také své individuální dluhy. Tyto plusové a mínusové hodnoty se nikdy nestanou společnými, nikdy z nich nebude SJM. Ovšem pozor! Neznamená to, že s pozdějším majetkem a dluhy spadajícími do SJM tato aktiva a pasiva z doby před manželství nemohou mít nic společného. Na nesplácený individuální dluh z doby před manželstvím nemůže být k uhrazení formou exekuce využit výlučný majetek druhého z manželů. Ale majetek v SJM na tento individuální dluh být využit může! Protože je „taky dlužníka“ a to „v celém rozsahu“. Druhý z manželů má v takovém případě pouze právo žádat, aby mu při případném pozdějším zániku SJM (nejčastěji rozvodem) a jeho vypořádání byla ze zůstatkové hodnoty SJM jemu určena větší část majetku odpovídající hodnotě toho, co uhradil za individuální dluh svého (teď už bývalého) manžela. To má samozřejmě smysl jen tehdy, pokud nějaký majetek k rozdělení v SJM ještě k datu vypořádání zbyl. Kvůli individuálnímu dluhu jednoho z manželů nemůže být postižen výlučný majetek druhého manžela. Ale věci v SJM kvůli individuálnímu dluhu jednoho z nich postiženy být mohou! Připomeňme si ještě, že za trvání manželství je i dluh jednoho z manželů dluhem v SJM, pokud se přímo účelově netýká jeho výlučného vlastnictví nebo, a to je důležité zdůraznit, se jedná o závazek nepřiměřený poměrům rodiny a druhý z manželů k němu nedal souhlas. Za souhlas se považuje také nečinnost ve chvíli, kdy se druhý z manželů o tomto závazku dozvěděl. Je proto velmi zásadní uvědomit bezodkladně věřitele o tom, že jde o závazek tohoto typu a druhý z manželů s ním nesouhlasí, tudíž dluh není součástí SJM. V takovém případě sice bude tento dluh moci být uspokojen z majetku v SJM, ale alespoň druhý z manželů ochrání svůj výlučný majetek (v hraničním případě bydlení rodiny, např. rodinný dům zděděný po rodičích).
4.1.3 Zánik a vypořádání SJM Tyto dva okamžiky je třeba odlišit. SJM může zaniknout za trvání manželství prohlášením konkurzu na jednoho z manželů (případně na oba, pokud jsou společně účastníky insolvenčního řízení). Zaniká také nabytím právní moci rozhodnutí o rozvodu nebo smrtí jednoho z manželů (resp. dnem uvedeným v prohlášení člověka za mrtvého). Zánikem SJM (např. prostřednictvím rozvodu) se však nerozumí jeho vypořádání. Vypořádání SJM (rozdělení majetku a dluhů) musí proběhnout speciálně jedním z těchto způsobů: 62
1. dohodou bývalých manželů Dohodu je možné přiložit už k návrhu na rozvod, při jednom řízení tak soud může pravomocně manželství rozvést a zároveň bude ke stejnému datu vypořádáno SJM. Jde o nejpraktičtější variantu, pokud se manželé dokáží dohodnout. Dohoda nesmí zhoršit postavení věřitele, není tedy možné se např. dohodnout, že dluh bude platit jen jeden z manželů, když původně se věřitel mohl domáhat zaplacení po obou manželech. Taková dohoda nemá vůči věřiteli účinek, pokud s ní nedá souhlas.
2. rozhodnutím soudu o vypořádání společného jmění Soud na návrh (bývalých) manželů rozhodne, jak se podělí o majetek nabytý za trvání manželství tvořící SJM. Pokud není důvod řešit záležitost jinak, rozdělí aktiva i pasiva rovným dílem mezi oba manžele, jinak přihlédne k okolnostem nabývání majetku a vzniku závazků v manželství a SJM rozdělí nerovnoměrně. Příklad: Po odečtení pasiv soud aktiva manželů rozdělil tak, že manželka získala 2/3 a manžel jen 1/3, protože se u soudu prokázalo, že po podání návrhu na rozvod manžel svým jednáním vytvořil téměř polovinu celkových pasiv, o kterých se v době vypořádání rozhodovalo.
3. uplynutím 3 let od právní moci rozsudku o rozvodu (nástupem právní domněnky) Pokud nedojde k dohodě a žádný z manželů do té doby nenavrhne u soudu vypořádání, má se za to, že každý z manželů vlastní to, co v této chvíli sám užívá/splácí; u ostatních aktiv a pasiv se stávají stejným dílem podílovými spoluvlastníky.
4.1.4 Ustálená pravidla soudního vypořádání SJM podle dosavadní judikatury nevychází se ze stavu majetku v době zániku SJM, ale z jeho ceny v době rozhodování o vypořádání, aktiva a pasiva se rozdělí rovným dílem, ale pokud je k tomu důvod, mohou se rozdělit i nerovnoměrně, soud nemůže rozdělit majetek ze SJM jeho prodejem a rozdělením výtěžku, musí majetek některému z účastníků přikázat a druhému stanovit povinnost vyplatit náhradu v odpovídající výši, při rozdělování majetku musí soud postupovat tak, aby peněžitá náhrada za podíl na vypořádávaném majetku byla co nejmenší (nelze jednomu přikázat tři nemovitosti a druhému žádnou s tím, že mu bude vyplacena v budoucnu kompenzace), soud dbá, aby případným určením spoluvlastnictví k některé části majetku nedocházelo k dalším zbytečným sporům, kvůli kterým by bylo zahajováno další soudní řízení (spoluvlastnictví raději ne, pokud to jde jinak), soud může vypořádat jen ty části SJM, které účastníci řízení navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od zániku.
4.1.5 Úprava SJM v novém občanském zákoníku Od 1. 1. 2014 dozná úprava majetkových práv manželů značných změn, bude podrobnější a systematičtější. Nový občanský zákoník představuje pravidla pro majetkové režimy uvnitř manželství v § 708 a násl., počítá s režimem SJM zákonným, smluvním a založeným soudním rozhodnutím, plus s režimem oddělených jmění. Tyto režimy se v mnohém podobají dosavadnímu nastavení vztahů, ale umožňují snoubencům a manželům trochu větší míru volnosti při stanovení pravidel společné správy majetku.
63
Zároveň více chrání zájmy druhého manžela a dětí pro případy, kdy jeden z manželů svým jednáním ekonomické fungování rodiny ohrožuje. Zejména se excesivní dluhy jednoho z manželů automaticky nestávají součástí SJM (viz § 710 písm. b) nového občanského zákoníku).
4.2 Dědictví Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů. Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona. Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu. Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným. Zástupce dědice může za něj dědictví odmítnout jen podle plné moci, která ho k tomu výslovně opravňuje. Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí vyrozuměn. Z důležitých důvodů může soud tuto lhůtu prodloužit. Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout. K odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky; rovněž nemůže odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohlášení nemají účinky odmítnutí dědictví. Prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž platí, prohlásí-li dědic, že dědictví neodmítá. Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželovi (manželce), dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil.
4.2.1 Přechod dluhů Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí. Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví. Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům. Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu soud na návrh dědiců vyzval, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi nabytého dědictví vyčerpána. Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.
4.2.2 Dědění ze zákona V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci. Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině manžel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner však vždy nejméně polovinu dědictví. Nedědí-li manžel, partner ani žádný z rodičů, dědí ve třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele, a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti.
64
Dnes jsou dědicové ze zákona rozděleni do čtyř dědických skupin. Pokud se nenajde žádný dědic v těchto čtyřech skupinách, pozůstalost přechází jako majetek bez pána (tzv. odúmrť) na stát. Stát v takové situaci není považován za dědice. Oproti dnešnímu stavu je podstatně rozšířen okruh osob, které se mohou stát dědici ze zákona. Nový občanský zákoník rozšiřuje dědice na šest skupin. Nově jsou do okruhu zákonných dědiců zařazeni zůstavitelovi praprarodiče nebo sestřenice a bratranci. Nový občanský zákoník tak preferuje, aby majetek zůstal pokud možno v okruhu zůstavitelových nejbližších a stát by se měl dědicem stát pouze ve velmi výjimečných případech.
4.2.3 Dědění ze závěti Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Co do právní síly má závěť přednost před děděním ze zákona. Jestliže zůstavitel sepíše platnou závěť o celém svém majetku, nedojde k dědění ze zákona. Pokud však zůstavitel zemře bez zanechání platné závěti, přicházejí na řadu dědicové ze zákona. Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků, nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. Společná závěť více zůstavitelů je neplatná. Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná.
Potvrzení dědictví a vypořádání dědiců Je-li dědic jen jeden, potvrdí mu soud, že dědictví nabyl. Je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou. Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji schválí.
4.2.4 Odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele Dnešní koncepce přechodu dluhů vychází z povinnosti dědice hradit zůstavitelovy dluhy pouze do výše nabytého dědictví. Zásadní problém, který potvrzuje i praxe, spočívá v tom, že dnes je předmětem pozůstalosti jen to, co dědicové musí nezbytně přihlásit (nemovitosti, vklady na účtech, apod.). Naopak většinu movitých věcí, jako např. drahé obrazy, starožitnosti, sbírkové předměty atd. dědicové většinou nepřiznají a dochází tak ke zkrácení práv věřitelů, jelikož dědicům za toto jednání nehrozí prakticky žádná sankce. Nový občanský zákoník posiluje pozici věřitelů tím, že primárně dochází k přechodu povinnosti k úhradě dluhů v plném rozsahu. Dědic musí uhradit zůstavitelovy dluhy i nad rozsah nabytého dědictví, případně ze svého výlučného majetku. Jistě není v určitých případech vhodné, aby dědic byl povinen k úhradě dluhů nad rozsah nabytého majetku. Je mu proto zákonem poskytnuta ochrana, spočívající v možnosti ohraničení rozsahu povinnosti k úhradě zůstavitelových dluhů prostřednictvím soupisu pozůstalosti.
4.2.5 Vydědění Potomka lze vydědit v tzv. listině o vydědění. Listina o vydědění způsobuje vyloučení vyděděného z dědění po zůstaviteli. Vyděděný tudíž nenabývá práva ani nenastupuje po zůstavitelově smrti do jeho povinností, neboť ztrácí právo na svůj zákonem stanovený podíl. Podle současné právní úpravy je v listině o vydědění třeba uvést alespoň jeden ze čtyř zákonem stanovených důvodů vydědění - dle § 469a odst. 3 OZ může zůstavitel vydědit potomka, jestliže: potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, trvale vede nezřízený život. Nový občanský zákoník mimo jiné přináší změnu v problematice vydědění také v tom, že již nebude nutné uvádět v listině o vydědění důvod vydědění. A to proto, že důvod je většinou jak zůstaviteli, tak potomkovi dobře znám a není nutné ho zveřejňovat.
65
Pokud tedy zůstavitel sepsal listinu o vydědění ještě za účinnosti OZ, zapomněl ale např. uvést důvod vydědění, nepůsobí to neplatnost listiny o vydědění, neboť podle nového zákoníku důvod vydědění nemusí být uveden.
4.3 Finanční úřad a výběr daní Výběrem daní jsou v České republice pověřeny finanční úřady a výběrem některých druhů daní jsou pověřeny celní úřady. Území České republiky pokrývá 199 finančních úřadů a 54 celních úřadů. Správou spotřebních daní je celkem pověřeno 59 celních úřadů, poboček a oddělení celních úřadů. Pro bezproblémové placení daní je nutné znát odpovídající číslo bankovního účtu finančního nebo celního úřadu a správný postup při poukazování finančních prostředků. Daně se platí příslušnému úřadu v české měně. Při každé platbě musí být uvedeno, na kterou daň je platba určena (§ 163 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád ve znění pozdějších předpisů). Správné určení platby a její správné nasměrování v tomto smyslu znamená zaplatit na správný bankovní účet správce daně (finančního nebo celního úřadu) místně příslušného pro danou daň a daného poplatníka nebo plátce daně. Úplný tvar čísla bankovního účtu pro úhradu určité daně místně příslušnému finančnímu nebo celnímu úřadu se sestaví z předčíslí bankovního účtu, z matrikové části a z kódu banky. Předčíslí bankovního účtu a matriková část jsou od sebe odděleny pomlčkou, za matrikovou částí bez mezery následuje lomítko a směrový kód České národní banky (ČNB), u níž mají finanční úřady vedeny účty (kód 0710). Prostřednictvím variabilního symbolu daňový poplatník (plátce) sděluje finančnímu nebo celnímu úřadu svou totožnost. Má-li poplatník (plátce) přiděleno daňové identifikační číslo (DIČ), vepíše do příslušné kolonky pro variabilní symbol kmenovou část DIČ, t.j. buď čísla za pomlčkou (pro původní variantu tvaru DIČ), nebo čísla za písmeny CZ (pro novou variantu tvaru DIČ). Není-li poplatník (plátce) registrován, to znamená, že nemá přiděleno DIČ, uvede v případě fyzické osoby do kolonky pro variabilní symbol své rodné číslo, a to bez jakýchkoliv mezer, pomlček nebo lomítek, tj. uvede 9 nebo 10 číslic v řadě za sebou, v případě právnické osoby uvede své IČO. Při bezhotovostním bankovním převodu se používá univerzální konstantní symbol 1148.
4.3.1 Daň dědická Poplatníkem daně dědické je dědic, který nabyl dědictví nebo jeho část ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto právních důvodů podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž bylo řízení o dědictví skončeno. Předmětem daně dědické je nabytí majetku děděním. Majetkem pro účely daně dědické jsou: a) věci nemovité, byty a nebytové prostory (dále jen „nemovitosti“), b) věci movité, cenné papíry, peněžní prostředky v české a cizí měně, pohledávky, majetková práva a jiné majetkové hodnoty (dále jen „movitý majetek“). Základem daně dědické je cena majetku nabytého jednotlivým dědicem snížená o a) prokázané dluhy zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí, b) cenu majetku osvobozeného podle tohoto zákona od daně dědické, c) přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele, d) odměnu a hotové výdaje notáře pověřeného soudem k úkonům v řízení o dědictví a cenu jiných povinností uložených v řízení o dědictví, e) dědickou dávku prokazatelně zaplacenou jinému státu z nabytí majetku děděním v cizině, je-li tento majetek též předmětem daně dědické v tuzemsku.
66
4.3.2 Daň darovací Poplatníkem daně darovací je nabyvatel; při bezúplatném poskytnutí majetku fyzickou osobou, která má trvalý pobyt v tuzemsku, nebo právnickou osobou, která má sídlo v tuzemsku, fyzické osobě, která nemá trvalý pobyt v tuzemsku, nebo právnické osobě, která nemá sídlo v tuzemsku, je poplatníkem daně darovací vždy dárce. Není-li dárce poplatníkem, je ručitelem. Předmětem daně darovací je bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu nebo v souvislosti s právním úkonem. Majetkem pro účely daně darovací jsou: a) nemovitosti a movitý majetek, b) jiný majetkový prospěch. Bylo-li současně s bezúplatným převodem nemovitosti též bezúplatně zřízeno právo odpovídající věcnému břemeni nebo právo, jehož obsahem je opětující se plnění obdobné věcnému břemeni, je takto zřízené právo předmětem daně darovací. Byl-li movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch bezúplatně poskytnut nebo bezúplatně nabyt v tuzemsku, předmětem daně darovací je veškeré nabytí tohoto majetku bez ohledu na státní příslušnost, pobyt nebo sídlo dárce nebo nabyvatele. Základem daně darovací je cena majetku, který je předmětem této daně, snížená o a) prokázané dluhy a cenu jiných povinností, které se váží k předmětu daně, b) cenu majetku osvobozeného podle tohoto zákona od daně darovací, c) clo a daň placené při dovozu v případě, že se jedná o movité věci darované nebo dovezené z ciziny.
4.3.3 Daň z převodu nemovitostí Poplatníkem daně z převodu nemovitostí je a) převodce (prodávající); nabyvatel je v tomto případě ručitelem, b) nabyvatel, jde-li o nabytí nemovitosti při výkonu rozhodnutí nebo exekuci podle zvláštního právního předpisu, vyvlastnění, vydržení, v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku nebo ve veřejné dražbě anebo o nabytí nemovitosti na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, v souvislosti s postoupením pohledávky, při zrušení právnické osoby bez likvidace nebo při rozdělení likvidačního zůstatku při zrušení právnické osoby s likvidací, c) převodce i nabyvatel, jde-li o výměnu nemovitostí; převodce a nabyvatel jsou v tomto případě povinni platit daň společně a nerozdílně. Jde-li o převod nebo přechod vlastnictví k nemovitosti ze společného jmění manželů nebo do společného jmění manželů, je každý z manželů samostatným poplatníkem a jejich podíly jsou stejné. V případě podílových spoluvlastníků je každý spoluvlastník samostatným poplatníkem a platí daň podle velikosti svého podílu. Předmětem daně z převodu nemovitostí je úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem je předmětem daně z převodu nemovitostí úplatný převod nebo přechod podílu nebo části podílu, o který se sníží hodnota podílu převodce, který měl před vypořádáním. Podílem spoluvlastníka se přitom pro účely daně z převodu nemovitostí rozumí souhrn hodnot všech jeho podílů na nemovitostech, které jsou předmětem vypořádání.
4.3.4 Společná ustanovení Pro účely výpočtu daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí jsou osoby zařazeny do tří skupin vyjadřujících vztah poplatníka k zůstaviteli, dárci (obdarovanému) nebo nabyvateli (převodci).
67
Příbuzenským vztahům vzniklým narozením jsou na roveň postaveny vztahy založené osvojením. Do I. skupiny patří – příbuzní v řadě přímé a manželé. Do II. skupiny patří: a) příbuzní v řadě pobočné, a to sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety, b) manželé dětí (zeťové a snachy), děti manžela, rodiče manžela, manželé rodičů a osoby, které s nabyvatelem, dárcem nebo zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před převodem nebo smrtí zůstavitele ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na nabyvatele, dárce nebo zůstavitele. Do III. skupiny patří ostatní fyzické osoby a právnické osoby.
Osvobození od daně dědické, daně darovací Od daně dědické je osvobozeno nabytí majetku děděním, pokud k němu dochází mezi osobami zařazenými v I. a II. skupině. Od daně darovací je osvobozeno bezúplatné nabytí majetku, pokud k němu dochází mezi osobami zařazenými v I. a II. skupině.
5. Možnosti získání právní pomoci bezplatně či za sníženou odměnu Při řešení jakéhokoli právního problému je důležité hledat řešení problému u orgánu, instituce či osoby, kterých se daný problém týká. Neuspějete-li, je důležité zjistit informace o možnostech řešení daného právního problému jinak. Příslušná aktuální znění zákonů si můžete vyhledat na portálu veřejné správy v sekci vyhledávání v zákonech (viz http://portal.gov.cz/app/zakony/nove.jsp), dále na oficiálních stránkách příslušných ministerstev či orgánů státní správy či samosprávy nebo na stránkách různých právních poraden nebo neziskových organizací zaměřených na pomoc osobám při řešení různých právních problémů. Ovšem mnohdy pouze informace nestačí, protože nemusíte vědět, jak s nimi naložit, nebo váš problém již narostl do takových rozměrů, že je právní pomoc nezbytná. V tomto případě je nejlepší obrátit se na advokáta ve svém okolí, kterého vám doporučí známý, a s ním si předem sjednat rozsah poskytnutí právní pomoci a cenu za tuto pomoc.
5.1. Potřebujete-li právní radu a nemáte dostatek finančních prostředků, máte tyto možnosti: 5.1.1 Dotázat se na řešení vašeho právního problému v bezplatné právní poradně na internetu Využijete-li této možnosti získání bezplatné právní porady, je třeba váš právní problém velice podrobně popsat. Doporučujeme si předtím o dané problematice nejprve zjistit dostatek informací, např. o tom, jaká ustanovení zákona se na danou problematiku vztahují, jak si je vyložit a které informace jsou pro řešení daného problému podstatné, a na základě toho lépe zformulujete svůj dotaz. Budete-li mít štěstí, můžete najít řešení vašeho problému v odpovědích právních poraden, které obdobný případ již řešily. 68
5.1.2 Domluvit si bezplatnou osobní konzultaci vašeho problému 1) s advokátem prostřednictvím České advokátní komory Česká advokátní komora v rámci výkonu veřejně prospěšné činnosti organizuje bezplatné právní porady v jednotlivých regionech, trvající cca 15 minut. Informace o poradních místech, kontaktní údaje na zprostředkovatele porad a způsob, jak se objednat, naleznete na těchto stránkách: www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2617 Tyto porady slouží zejména k posouzení situace a doporučení dalšího postupu při řešení právního problému.
2) se studenty práv Na právnických fakultách obvykle bývají k dispozici studentské právní poradny, kde studenti radí pod vedením zkušených advokátů. Některé z těchto poraden jsou specializované, jiné se snaží pokrýt všechny oblasti práva. Společné těmto poradnám je, že poskytují bezplatnou právní pomoc sociálně slabým. V některých studentských poradnách dostanete pouze radu, v jiných písemně zpracovaný právní rozbor, nebo dokonce návrh k soudu či jinému orgánu.
5.1.3 Požádat soud o přidělení zástupce z řad advokátů bezplatně či za sníženou odměnu Listina základních práva a svobod v čl. 37 odst. 2 uvádí: „Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.“ Na podkladě tohoto ustanovení je v zákonem stanovených případech účastníkům řízení, jejichž finanční možnosti nedovolují využít právních služeb advokátů, poskytována právní pomoc zdarma či za sníženou odměnu. Ustanovení právního zástupce z řad advokátů v řízení před soudem v občanském soudním řízení či soudním řízení správním.
5.1.4 Požádat Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta bezplatně či za sníženou odměnu Zamítne-li soud žádost o ustanovení právního zástupce z řad advokátů, je zde ještě jedna možnost, jak získat bezplatně právní pomoc advokáta, a to prostřednictvím žádosti adresované České advokátní komoře, pobočce v Brně na adrese: nám. Svobody 84/15, 602 00 Brno. Žádost je nutno podat na formuláři, který naleznete na stránce: www.cak.cz/scripts/detail.php?id=1680.
69
Vybraná legislativa: Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník - nový Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník Zákon č. 94/1963 Sb., O rodině Zákon č. 115/2006 Sb., O registrovaném partnerství a o změně některých souvis. zákonů Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce Zákon č. 435/2004 Sb., O zaměstnanosti Zákon č. 117/1995 Sb., O státní sociální podpoře Zákon č. 101/1998 Sb., O sociálním zabezpečení Zákon č. 110/2006 Sb., O životním a existenčním minimu Zákon č. 111/2006 Sb., O pomoci v hmotné nouzi Zákon č. 107/2006 Sb., O jednostranném zvyšování nájemného z bytu Zákon č. 96/1993 Sb., O stavebním spoření Zákon č. 155/1995 Sb., O důchodovém pojištění Zákon č. 426/2011 Sb., O důchodovém spoření Zákon č. 427/2011 Sb., O doplňkovém penzijním spoření Zákon č. 72/2000 Sb., O investičních pobídkách Zákon č. 37/2004 Sb., O pojistné smlouvě Zákon č. 277/2009 Sb., O pojišťovnictví Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád Zákon č. 145/2010 Sb., O spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů Zákon č. 634/1992 Sb., O ochraně spotřebitele Zákon č. 280/2009 Sb., Daňový řád Zákon č. 357/1992 Sb., O dani dědické, darovací a z převodu nemovitosti Zákon č. 337/1992 Sb., O správě daní a poplatku Zákon č. 456/2011 Sb., O finanční správě Zákon č. 582/1991 Sb., O organizaci a provádění sociálního zabezpečení
70
Přehled základních pojmů kapitola č. 1 Byt v osobním vlastnictví – byt patří konkrétní osobě a nemovitost je zapsána v katastru nemovitostí na jméno této fyzické osoby, nebo na jména více fyzických osob. Domácnost – tvoří jí osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Jinými slovy tedy jde o soužití více osob, které sdílejí společnou domácnost, společně hospodaří, společně uspokojují své potřeby. Dohoda o pracovní činnosti – může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i když rozsah práce nebude přesahovat v témže kalendářním roce 300 hodin. Na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Dohoda o provedení práce – dohoda konaná mimo pracovní poměr se uzavírá na max. 300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. Družstevní byt – vlastníkem bytu je bytové družstvo, členové družstva mají na základě stanov právo nájmu k bytu, mají také poměrně velké právo s tímto bytem disponovat a družstevní vlastnictví se tak fakticky blíží vlastnictví přímému. Česká správa sociálního zabezpečení – rozhoduje o nároku na důchod, jeho výši a výplatě s výjimkou případů, kdy jsou rozhodováním pověřeny příslušné orgány sociálního zabezpečení ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti (v případě příslušníků ozbrojených sil a sborů). Česká správa sociálního zabezpečení je samostatnou rozpočtovou organizací podřízenou Ministerstvu práce a sociálních věcí. Byla ustavena, s účinností od 1. září 1990, zákonem ČNR č. 210/1990 Sb. o změnách v působnosti orgánů České republiky a o změně zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, kterým byl novelizován zákon ČNR č. 114/1988 Sb. o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení. Hypotéka – definuje jí zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb., a to tak, že hypoteční úvěr je úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné. Manželství – je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem, který je upraven zákonem o rodině č. 94/1963 Sb. Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí. Minimální mzda – nejnižší přípustná výše odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu podle §3 Zákoníku práce. Mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda. Mzda – peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Mzda se sjednává ve smlouvě, nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem, anebo určuje mzdovým výměrem. Nájemní smlouva – písemná dohoda dvou stran, ve které se pronajímatel (vlastník) zavazuje přenechat nájemci danou věc (prostor) k užívání. Nájemní smlouva musí být uzavřena písemně Plat – peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je například stát, 71
územní samosprávný celek, státní fond, atd. Plat není možné určit jiným způsobem, v jiném složení a jiné výši, než stanoví tento zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Platové tarify se stanoví v 16 platových třídách a v každé z nich v platových stupních. Podnájem – jedná se o přechodné či dočasné řešení bydlení v bytě, který má někdo jiný v nájmu. Tedy nejedná se o uzavření smlouvy přímo s majitelem bytu, ale najímatelem daného bytu. Zákonná ochrana podnájemníka spočívá v úpravě práv a povinnosti v rámci podnájemní smlouvy s nájemcem. Pracovní smlouva – je dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, která musí vždy obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Registrované partnerství – je trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným zákonem č. 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 239/2008 Sb. (dále jen „zákon o partnerství“). Rozhlasový poplatek – domácnosti a samostatně žijící jednotlivci mají povinnost platit tento poplatek za jediný rozhlasový přijímač, který vlastní nebo déle než 1 měsíc užívají. SIPO – soustředěné inkaso plateb obyvatelstva. SIPO je obstaravatelská činnost České pošty, s. p., spočívající v inkasování plateb od fyzických osob ve prospěch právnických a dalších osob, které s poštou uzavřely smlouvu o obstarávání SIPO. Smlouva o běžném účtu – banka se zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu. Smlouva o inkasu – banka se zavazuje obstarat pro příkazce přijetí plnění určité peněžní pohledávky od určitého dlužníka nebo obstarat jiný inkasní úkon. Banka požádá dlužníka o zaplacení peněžní částky nebo provedení úkonu vyžadovaného podle smlouvy uzavřené s příkazcem. Smlouva o vkladovém účtu – banka se zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky, přenechat jejich využití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou. Smlouva o vkladovém účtu vyžaduje písemnou formu. Společenství vlastníků jednotek (SVJ) – vzniká podle zákona v každém domě s nejméně pěti byty, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, a to nezávisle na vůli vlastníků bytových jednotek. Stavební spoření – produkt, který vznikl za účelem podpory řešení bytové situace občanů České republiky. Stavební spoření je poskytováno na základě zákona č. 96/1993 Sb. a smí je poskytovat pouze stavební spořitelny. Televizní poplatek – je podle zákona č.348/2005 Sb. v platném znění povinna hradit fyzická osoba, která je vlastníkem televizního přijímače nebo jeho uživatelem, pokud není poplatníkem vlastník. Úřadu práce České republiky – rozhoduje o výplatě jednotlivých dávek. Úřad práce byl zřízen 72
s účinností od 1. dubna 2011 zákonem č. 73/2011 Sb. o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, kterým je vymezena jeho působnost. Dnem účinnosti tohoto zákona úřady práce zřízené podle zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, se považují na kontaktní pracoviště krajských poboček Úřadu práce České republiky. Úřad práce je správním úřadem s celostátní působností a je účetní jednotkou. Úřad práce České republiky řídí Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je jeho nadřízeným správním úřadem. Zaměstnanec – osoba vykonávající práci pro zaměstnavatele, a za tuto práci mu náleží mzda nebo plat. Zaměstnavatel – je účastník pracovněprávního vztahu. Jedná se o právnickou či fyzickou osobu, která zaměstnává fyzickou osobu v rámci pracovněprávního vztahu či jiné dohody. Zaručena mzda – řídí se podle § 112 Zákoníku práce je mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, výměru mzdového nebo platového. Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Zaručená mzda, která na rozdíl od minimální mzdy stanoví nejnižší cenu práce s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce. Jedná se o mzdu nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle Zákoníku práce, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového nebo platového výměru za stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin.
kapitola č. 2 Benchmark – další z mnoha anglicismů ve finančním světě, česky je to srovnávací index, tedy index, se kterým portfoliomanažer poměřuje svoji výkonnost - snaží se jej překonat nebo alespoň kopírovat. Pokud má fond stanoven benchmark, je to uvedeno v popisu investiční strategie ve statutu a materiály fondu srovnávají výkonnost s benchmarkem v grafech a tabulkách. Dluhopis – jednoduše závazek emitenta vrátit ve splatnosti dlužnou částku a průběžně platit úroky (pokud nejde o bezkuponový dluhopis, viz níže). Vydáváním dluhopisů si firmy či státy půjčují peníze od investorů. Důchodový pilíř č. I. – jde o průběžný státní systém (PAYG), ze kterého jsou vypláceny důchody. Důchodový pilíř č. II. – jde o nové dobrovolné důchodové fondy, do kterých lidé mohou dobrovolně odvádět 3 % z hrubé mzdy výměnou za snížení sociálního pojištění, které je hrazeno do prvního pilíře. Důchodový pilíř č. III. – jedná se o stávající dobrovolné produkty jako je penzijní připojištění se státním příspěvkem. Emitent – ten kdo vydává cenné papíry nebo peníze do oběhu. Na trhu najdeme dluhopisy různých emitentů. Jsou jimi například stát, banky, firmy. Finanční zprostředkovatelé – instituce, které usnadňují převod úspor od nabízejících k poptávajícím. Mezi finanční zprostředkovatele patří zejména banky, obchodníci s cennými papíry, pojišťovny, investiční společnosti a fondy, penzijní fondy, družstevní záložny, úvěrové a leasingové společnosti atd. Likvidita – možnost přeměnit aktivum na hotovost (dokonale likvidní nástroj). Čím je tato schopnost menší, tím je nižší likvidita.
73
Podpojištění - jedná se o nástroj pojistitele, jak se bránit spekulacím klientů a dlouhodobým smlouvám, které nejsou ani jednou ze stran aktualizovány. Stav, kdy pojistná částka dohodnutá v pojistné smlouvě je nižší než je pojistná hodnota pojištěného majetku, se nazývá podpojištění. Nejčastěji dochází k podpojištění u majetkových smluv vztahujících se na nemovitosti. Pojistitel – právnická osoba, která je oprávněna provozovat pojištění, tj. pojišťovna nebo jiný subjekt, jemuž bylo uděleno povolení k pojišťovací činnosti. Obvykle je tedy pojistitelem pojišťovna. Pojistná částka – při uzavírání pojistné smlouvy si klient volí na základě doporučení zástupce pojišťovny pojistnou částku, která je nejvyšším plněním z případné pojistné události, eventuálně z několika pojistných událostí za určité časové období. Pojistná smlouva – zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy (dále jen „soukromé pojištění“), pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Pojistná událost – za pojistnou událost je považována nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Pojistník – fyzická či právnická osoba, která uzavřela s pojistitelem pojistnou smlouva a je povinna hradit pojistné a má právo v případě pojistné události čerpat finanční prostředky. Předdůchod – možnost odejít do takzvaného předdůchodu již 5 let před nárokem na starobní důchod a za splnění předpokladu, že bude mít naspořeno dostatek peněz v doplňkovém penzijním spoření. Naspořený kapitál tak překlene dobu, kdy daná osoba nepracuje ani nečerpá starobní důchod. Připojištění – pojištění, které lze sjednat jednou pojistnou smlouvou s jiným (hlavním) typem pojištění. S tímto hlavním typem pojištění však netvoří jeden celek. Spoluúčast – na škodě, kterou pojišťovna uhradí, se klient v mnoha případech podílí svými prostředky, tento podíl klienta se nazývá spoluúčast neboli franšíza. Výše spoluúčasti si stanovuje klient společně s pojistitelem při sjednávání smlouvy, čím vyšší spoluúčast, tím nižší pojistné. Spořicí účet – produkt, který slouží ke spoření, tedy tvorbě a správě rezervy domácností. Spořicí účet nemá tak vysoké úrokové zhodnocení jako např. termínovaný účet, ovšem v porovnání s běžným účtem je zúročení vyšší. Riziko – představuje pravděpodobnost dosažení nižšího než očekávaného výnosu. Čím je ta pravděpodobnost vyšší, tím vyšší je riziko investice. Riziko akciové – je riziko kolísání cen akcií, a to zejména na základě mnoha faktorů ovlivňujících budoucí hospodářské výsledky dané firmy. Může se jednat o vlivy na úrovni celé ekonomiky, na úrovni odvětví a samozřejmě na úrovni samotné firmy (viz kapitola o akciích). Riziko inflační – inflace (rostoucí cenová hladina) snižuje reálné výnosy všech investic. Reálnými výnosy se rozumí, o kolik si skutečně za tyto výnosy koupíme více než za počáteční investici. Riziko kreditní – znamená riziko insolvence emitenta cenných papírů nebo dlužníka v případě úvěru. Může nastat situace, že dlužník nebude schopen, či dokonce ochoten splácet samotný dluh či jeho příslušenství, tedy úroky. Čím vyšší je kreditní riziko u dlužníka, tím vyšší výnos požaduje věřitel, a to buď ve formě vyššího požadovaného úroku nebo ve formě nižší ceny, kterou je za daný cenný papír (zejména obligaci) ochoten zaplatit.
74
Riziko likviditní – toto riziko je spojeno se ztrátou likvidity. Pokud cenný papír sníží/ztratí likviditu, například pokud je akcie stažena z burzy, klesá cena takové investice. Investoři totiž budou požadovat vykoupení nízké likvidity vyšším výnosem. Riziko měnové – je spojeno s cizoměnovými investicemi. Například v případě, že korunový investor investuje do podílového fondu v eurech a po ukončení investice mění eura do českých korun, podstupuje měnové riziko, které je dáno vývojem kurzu CZK/EUR za dobu této investice. Měnové riziko by nepodstupoval, pokud by výnosy z této investice spotřebovával také v eurech (nakupoval třeba výrobky a služby v zahraničí). Riziko operační – můžete se také setkat s pojmem operační nebo provozní riziko. Příkladem takového rizika je vykradení účtu klienta v bance kvůli chybě zabezpečení elektronického bankovnictví, zpronevěra peněz klientů nebo ztráta vzniklá kvůli chybně zadanému pokynu k nákupu či prodeji akcie. Riziko úrokové – změna úrokových měr na trhu ovlivňuje cenu finančních aktiv. Pokud rostou úrokové sazby, vytváří to tlak na pokles akciových kurzů, protože podnikům se zdraží úvěry, což má negativní vliv na jejich ziskovost. Termínovaný vklad – zhodnocuje peníze, které domácnost nějaký čas zcela jistě nebude potřebovat. Tento produkt slouží k jednorázovému uložení finančních prostředků, kde se majitel účtu zaváže po určitý čas (termín) tyto peníze na účtu ponechat. Bankovní subjekt se pak zavazuje k úročení této částky určitou sazbou. Prostředky uložené v rámci tohoto produktu jsou chráněny pojištěním. Trh finanční – místo, kde se setkávají nakupující a prodávající, resp. poptávající a nabízející. V tomto případě se setkává nabídka úspor a poptávka po úsporách (neboli volných finančních zdrojích). Trh kapitálový - obchoduje se na něm s dlouhodobými finančními zdroji, to znamená zdroji se splatností nad 1 rok. Patří sem dlouhodobé úvěry (například hypoteční úvěr, investiční úvěry firem) opět včetně dlouhodobých vkladů a také dlouhodobé cenné papíry (obligace, akcie). Trh měnový – cizím slovem foreign exchange neboli FOREX. Na něm se tvoří kurz příslušného měnového páru, což je cena jedné měny vyjádřena v jiné měně. Měnový trh se dělí na devizový a valutový. Devizový trh je trhem deviz, což je bezhotovostní forma cizí měny, jako jsou cenné papíry v cizí měně, zůstatky na účtech atd. Valutový trh je trhem valut, tedy hotovosti, kterou si kupujeme např. ve směnárně. Trh OTC – znamená v překladu trh přes přepážku (over the counter market). Ona „přepážka“ může patřit například bance nebo obchodníkovi s cennými papíry. Pokud vlastníme cenný papír, můžeme jej nabídnout k prodeji obchodníkovi, který jej může koupit pro svého jiného klienta, nebo na svůj vlastní účet. Jedná se ovšem o individuální dohodu mezi dvěma subjekty, což je typickým rysem OTC trhů. Jde o veřejný trh, protože nabízí služby veřejnosti, ale není organizovaný tak, jako je tomu v případě burzy. Trh peněžní – obchoduje se na něm s finančními zdroji s dobou do splatnosti kratší než 1 rok, a to jak s cennými papíry, tak s úvěry a bankovními vklady (vklad na účtu je fakticky půjčkou bance). Trh primární – obchodují se na něm cenné papíry poprvé, nachází zde svého prvního kupce při emisi. Primární trhy jsou zde především proto, aby jejich prostřednictvím emitenti získali finanční zdroje. Trh sekundárním – bchoduje se s již emitovanými cennými papíry. Jeho základní funkcí je stanovit danému cennému papíru aktuální tržní cenu neboli kurz. 75
Trh veřejný – ať už primární nebo sekundární, jsou určeny širšímu spektru emitentů a investorů. Neznamená to ale, že tam musí mít přístup úplně každý, může zde být omezení dané například minimálním objemem transakcí za určitou dobu. Veřejné trhy cenných papírů dělíme jednak na OTC trhy (tzv. neorganizované) a na burzy a mimoburzovní trhy (organizované). Volatilita – cizím slovem směrodatná odchylka. Investice, jejíž výnosnost můžeme odhadnout s vyšší pravděpodobností, má tedy nižší riziko, menší kolísavost výnosů. K vyčíslení této kolísavosti se používá směrodatná odchylka, což je statistický ukazatel, který měří, jak se výnosnost v jednotlivých obdobích liší od průměru. Výnos – zhodnocení může mít podobu tzv. běžného výnosu nebo tzv. kapitálového výnosu. Běžný výnos plyne z držby aktiva a je představován pravidelně se opakujícími platbami jako jsou úroky, dluhopisové kupóny, dividenda z akcií (nebo třeba i nájemné domu). Kapitálový výnos plyne z obchodování s aktivem a je dán rozdílem prodejní a nákupní ceny.
kapitola č. 3 Dědictví – se nabývá smrtí zůstavitele. Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů. Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona. Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu. Dluh (závazek) – jde o částku, kterou je dlužník povinen uhradit svému věřiteli. Dluh neboli závazek je celková částka, kterou má dlužník zaplatit, včetně jistiny, úroků či dalších poplatků. Dlužník – osoba, která si peníze půjčila. Fikce doručení – doručování písemnosti upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád upravuje, (fikce doručen nenastává u písemností, u kterých to vylučuje zákon, nebo předseda senátu). Pokud není pošta fyzické osobě doručena, ukládá se na poště a po 10 dnech se považuje za doručenou. Finanční úřady – jsou pověřeny výběrem daní v České republice.Území České republiky pokrývá 199 finančních úřadů a 54 celních úřadů. Správou spotřebních daní je celkem pověřeno 59 celních úřadů, poboček a oddělení celních úřadů. Jistina – částka zapůjčená dlužníkem, vypočítávají se z ní úroky. Kreditní karta – výhodou kreditních karet je bezúročné období, které jednotlivé společnosti nabízejí. Po ukončení bezúročného období se začíná úvěr úročit předem dohodnutým úrokem, který je poměrně vysoký na rozdíl např. od spotřebitelského úvěru. Bezúročné období se obvykle pohybuje kolem 45 dní. Leasing – v překladu znamená slovo pronájem, kdy pronajímatel poskytne na určité období dané zboží nájemci, který po dohodnutou dobu platí za pronájem. Po uplynutí dohodnuté lhůty je možnost přechodu či prodeje do vlastnictví nájemce. Celou dobu trvání leasingové smlouvy je hrazen pouze pronájem, nikoli splátka na dané zboží. Pronajatá věc je stále ve vlastnictví poskytovatele leasingu. Součástí každé smlouvy o leasingu by měl být zápis o převzetí věci či přejímací protokol. Penále – peněžní postih, který platí dlužník svému věřiteli, a to z důvodu opožděné platby, kdy nedodržel předpis či platný zákon. Nárok na penále je většinou spojen s dluhy vůči státu.
76
Plná moc – je písemný doklad, kterým zmocněnec prokazuje zmocnitelovu vůli být jím zastupován v rozsahu v plné moci uvedeném. Při jednání na základě plné moci vznikají práva přímo zastoupenému, jde o zastoupení přímé a zastoupení smluvní. To můžeme odlišit od zastoupení vzniklého na základě zákona (rodiče dětem) nebo na základě soudního rozhodnutí (opatrovnictví), které plnou moc ke svému prokázání nepotřebují. Pohledávka – znamená právo věřitele na plnění od dlužníka. Laicky řečeno, pokud mám pohledávku vůči jiné osobě, znamená to, že mi dluží finanční prostředky. Poplatek z prodlení – je „přirážka za zpoždění s nájemným (platbami za bydlení)“. Není možné je smluvně zvýšit, počítají se podle postupu uvedeného v nařízení vlády č.142/1994 Sb. Předmět smlouvy – vzájemné právo a povinnost (např. předat věc - zaplatit), každé povinnosti jedné strany odpovídá nějaké právo druhé strany, pro posuzování sporných smluv přitom nezáleží na názvu smlouvy, ale na jejím obsahu. Půjčka – jedná se o věc či finanční prostředky, které byly zapůjčeny dlužníkovi, a to na základě občanského zákoníku. U půjčky nemusí být stanoven úrok. Reklamace – v hovorové řeči se pod tímto pojmem skrývá právní proces „vytknutí vad v záruční lhůtě“ a „uplatnění práv z odpovědnosti za vady“. Znamená to, že při reklamaci je třeba nejen se na prodávajícího obrátit s konkrétním popisem vady, ale také s informací, jaké konkrétní právo v té souvislosti uplatňujete (např. právo na výměnu věci, opravu, vrácení peněz apod.). Reklamační řád – je dokument vydaný prodávajícím, popisující konkrétní způsob vytknutí vad a uplatnění práva z vad v rámci jeho podnikání. Pokud by reklamační řád omezil práva spotřebitele oproti tomu, co přiznává spotřebiteli zákon, je v této části řád neplatný a právní vztah se řídí přednostně zákonem. Revolving – automatické opakování úvěru. Při zaplacení dlužné částky se úvěrový limit opět aktivuje. Ručitel – osoba, která se zavazuje v případě platové neschopnosti dlužníka uhradit zbylý závazek věřiteli. Po úplném zaplacení dluhu má ručitel právo žádat po původním dlužníkovi své prostředky zpět. Směnka – je doklad o poskytnutém úvěru. Dlužník tak potvrzuje věřiteli, že přijal úvěr v určité výši a že jej vrátí ve stanoveném termínu s předem stanoveným úrokem. Není to smlouva, nýbrž obchodovatelný cenný papír. Smluvní strany – fyzické či právnické osoby, které jsou způsobilé k danému právnímu úkonu. Společné jmění manželů – poměrně složitý právní institut spočívající v tom, že za trvání manželství sdílejí muž a žena nejen ekonomické transakce, které provádějí společně, ale také ty, které realizuje jen jeden z nich. Tento předpoklad má však své výjimky. Podrobnou úpravu SJM naleznete v § 143 a násl. aktuálně účinného zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Spoludlužník – ten, kdo je ochoten podílet se (úplně a nerozdílně až do výše dlužné částky) na splácení dluhu spolu s dlužníkem. Spotřebitel – fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván.
77
Spotřebitelský úvěr – poskytnutí peněžních prostředků nebo odloženou platbu, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Spotřebitelský úvěr je poskytován na základě zákona o spotřebitelském úvěru. Trvalý nosič dat – jakýkoli nástroj, který umožňuje spotřebiteli uchování informací určených jemu osobně tak, aby mohly být využívány po dobu přiměřenou účelu těchto informací, a který umožňuje reprodukci těchto informací v nezměněné podobě. Úrok (běžný úrok) – je částka peněz, kterou platí dlužník věřiteli za poskytnutí úvěru, když je smlouva řádně plněna. Laicky řečeno, je to „standardní cena“, za kterou jsou půjčovány peníze. Počítá se podle smluvně dohodnuté úrokové sazby. Úrok z prodlení – je „cena půjčených peněz s přirážkou za zpoždění“. Pokud nejsou přímo dohodnuty ve smlouvě, počítají se podle postupu uvedeného v nařízení vlády č.142/1994 Sb. Úvěr – Jedná se o poskytnutí peněžních prostředků na stanovenou dobu s předem určeným úrokem, který je odměnou pro věřitele. Poskytování úvěru je upraveno obchodním zákoníkem. Věřitel – je fyzická či právnická osoba, která dlužníkovi poskytla finanční obnos. Věřitelem může být také stát. Vydědění - potomka lze vydědit v tzv. listině o vydědění. Listina o vydědění způsobuje vyloučení vyděděného z dědění po zůstaviteli. Vyděděný tudíž nenabývá práva ani nenastupuje po zůstavitelově smrti do jeho povinností, neboť ztrácí právo na svůj zákonem stanovený podíl. Podle současné právní úpravy je v listině o vydědění třeba uvést alespoň jeden ze čtyř zákonem stanovených důvodů vydědění.
78
Obsah Kapitola číslo 1. Založení a správa základního hospodaření domácnosti 1. Domácnost obecně�������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 6 2. Formy získání zázemí pro domácnost��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 8 2.1 Pořízení bytu do osobního/družstevního vlastnictví�������������������������������������������������������������������������������� 8 2.2 Pořízení bytu formou nájmu/ podnájmu����������������������������������������������������������������������������������������������������10 3. Na co nezapomenout při založení/stěhování domácnosti����������������������������������������������������������������������������13 4. Rozpočet domácnosti�������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������15 4.1 Příjmová strana rozpočtu����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������15 4.2 Výdajová strana rozpočtu����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������22 4.3 Vybrané produkty ošetřující rodinný rozpočet�����������������������������������������������������������������������������������������23
Kapitola číslo 2. Investice a pojištění domácnosti 1. Základní spoření������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������26 1.1 Spoření na důchod����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������26 2. Investice���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������28 2.1 Začínáme s investováním����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������28 2.2 Jak investovat, když má rodina dostatek prostředků������������������������������������������������������������������������������34 2.3 Investiční rizika������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������34 2.4 Investiční nástroje������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������37 2.5 Jak poznat dobrého finančního poradce����������������������������������������������������������������������������������������������������41 3. Pojištění����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������43
Kapitola číslo 3. Vybrané smlouvy uzavírané domácnostmi 1. Smlouvy obecně�����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������50 1.1 Uzavření smlouvy�������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������50 1.2 Ukončení smlouvy�����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������52 1.3 Další důležité informace týkající se smluvních vztahů���������������������������������������������������������������������������53 1.4 Druhy smluv�����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������55 2. Reklamace a kupní smlouvy�������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������56 2.1 Ustanovení o kupní smlouvě���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������56 2.2 Reklamace���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������56 3. Úvěrové produkty a ochrana spotřebitele�����������������������������������������������������������������������������������������������������������58 3.1 Zákon o spotřebitelském úvěru a vybrané úvěrové produkty������������������������������������������������������������58 3.2 Ochrana spotřebitele������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������60
79
4. Další životní události����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������61 4.1 Společné jmění manželů (SJM) ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������61 4.2 Dědictví�������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������64 4.3 Finanční úřad a výběr daní�������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������66 5. Možnosti získání právní pomoci bezplatně či za sníženou odměnu���������������������������������������������������������68 5.1. Potřebujete-li právní radu a nemáte dostatek finančních prostředků��������������������������������������������68 Vybraná legislativa:�����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������70 Přehled základních pojmů���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������71 Obsah������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������79
80
Publikaci vytvořil tým autorů v rámci projektu „PŘIPRAVIT PRO ŽIVOT – Další vzdělávání pedagogických pracovníků středních škol v Pardubickém kraji v oblasti ekonomických a právních aspektů fungování domácností v ČR“ (CZ.1.07/1.3.46/01.0019). Vedoucí autorského týmu: Bc. Andrea Běhálková Rok vydání: 2012