Příprava a využití odstřelovačů v zásahových jednotkách. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovní studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Příprava a využití odstřelovačů v zásahových jednotkách Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracoval:

doc. PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D.

Farid Hanafi SEBS

Brno 2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.

V Brně dne 18. dubna 2013

Podpis:

Obsah

Úvod………………………………………………………………………………………5 1. Odstřelovač jako pojem………………………………………………………………6 1.1 Historie………………………………………………………………………….…….6 1.2 Vojenský odstřelovač…………………………………………………………………7 1.3 Policejní odstřelovač……………………………………………………………….....8 1.3.1 Výběr policejního odstřelovače………………………………………………..10 2. Zásahová jednotka PČR a její úkoly………………………………………………..13 3. Právní rámec použití zbraně odstřelovačem……………………………………….15 4. Systém vzdělávání odstřelovačů PČR………………………………………………18 4.1 Základní kurz………………………………………………………………………...18 4.2 Inovační kurz………………………………………………………………………...19 4.3 Instruktorský kurz……………………………………………………………………20 4.4 Policejní soutěže……………………………………………………………………..20 4.5 Vojenské soutěže…………………………………………………………………….21 5. Vnější a terminální balistika………………………………………………………..22 5.1 Faktory definující vnější balistiku a dráhu letu střely……………………………….24 5.1.1 Gravitace……………………………………………………………………….24 5.1.2 Čelní odpor střely……………………………………………………………...24 5.2 Terminální balistika………………………………………………………………....26 6. Výstroj a výzbroj…………………………………………………………………....30 6.1 Odstřelovací puška Sako TRG 22…………………………………………………..30 6.2 Odstřelovací puška Sako TRG 42…………………………………………………..32 6.3 Výstroj odstřelovače………………………………………………………………..32 7. Maskování…………………………………………………………………….……..35 7.1 Cílové ukazatele………………………………………………………………….....35 7.2 Krytí a utajení………………………………………………………………….……39 7.3 Pohyb……………………………………………………………………………......41 8. Určování vzdálenosti a snos větrem…………………………………….……….....44 8.1 Určení vzdálenosti………………………………………………………….……….44

8.1.1 Využití laserového dálkoměru……………………………………………...44 8.1.2 Použití záměrné osnovy mildot……………………………………………..44 8.1.3 Odečet vzdálenosti z mapy………………………………………………….45 8.2 Snos větrem……………………………………………………………………....46 8.2.1 Určení směru větru………………………………………………………….49 8.2.2 Koeficient síly větru………………………………………………………...49 8.2.3 Stanovení stranové odchylky……………………………………………….49 9. Technika střelby………………………………………………………………….52 9.1 Střelecké polohy………………………………………………………………….52 9.1.1 Střelba v leže………………………………………………………………..52 9.1.2 Střelba v sedě……………………………………………………………….53 9.1.3 Střelba v kleče………………………………………………………………53 9.1.4 Střelba ve stoje……………………………………………………………...54 9.1.5 Střelba s oporou……………………………………………………………..55 9.2 Dýchání…………………………………………………………………………..56 9.3 Míření…………………………………………………………………………….57 9.4 Spouštění………………………………………………………………………....58 10. Specifické druhy střelby………………………………………………………..60 10.1 Střelba pod úhlem……………………………………………………………....60 10.2 Střelba na pohyblivý cíl………………………………………………………...61 11. Využití odstřelovačů……………………………………………………………64 11.1 Rekognoskace………………………………………………………………….64 11.2 Zákroky………………………………………………………………………...65 11.3 Ochrana VIP……………………………………………………………………67 Závěr……………………………………………………………………………….69 Seznam použitých zdrojů…………………………………………………………70 Seznam použitých zkratek………………………………………………………..72 Seznam obrázků…………………………………………………………………...73 Resume……………………………………………………………………………..74

Úvod Při výběru tématu své bakalářské práce jsem se rozhodl pro oblast, která je mi velice blízká,

a sice příprava a výběr odstřelovačů zásahových jednotek

Policie České republiky. Touto problematikou se profesně velmi intenzivně zabývám. Podle mého názoru se jedná o do značné míry kontroverzní téma, o kterém koluje mezi veřejností množství zkreslených představ a dohadů. Jako cíl práce jsem si stanovil seznámení s problematikou, jejíž zvládnutí je velmi důležité pro výkon této specifické práce, která je v prostředí bezpečnostních sborů vysoce ceněnou. Některých oblastí jsem se však při svém exkurzu do dané problematiky ze zcela pochopitelných důvodů mohl dotknout pouze okrajově, neboť ne všechny informace jsou určeny široké veřejnosti a neměly by být publikovány mimo okruh bezpečnostních sborů. Tomu také často odpovídá jejich stupeň utajení. . Při vypracování bakalářské práce jsem vycházel především ze studia literatury a to jak psané v češtině, tak i zahraniční a v nemalé míře jsem rovněž využil své osobní zkušenosti s danou problematikou a konzultací s dalšími policisty, kteří se profesně věnují této oblasti. . V závěru jsem se rovněž pokusil o krátké nastínění toho, kam by se v následujících letech mohla tato stránka policejní práce ubírat.

5

1. Odstřelovač jako pojem

1.1. Historie Odstřelovač neboli sniper je v podstatě druhem lovce. Vznik slova sniper je pravděpodobně spojen se slukou (v angličtině snipe), což je malý brodivý pták rodu Gallinago, který se v některých zemích často vyskytuje v okolí břehů vodních ploch, bažin a jiných podmáčených oblastí. Je velmi obtížné jej zasáhnout. V 18. století se lov těchto malých ptáků stal oblíbenou kratochvílí britských důstojníků v Indii. Termín sniper se postupně stal běžným hovorovým výrazem, který označoval zdatného stopaře a vynikajícího střelce. První použití slova sniper je známo z roku 1773 z dopisu vojáka sloužícího v Indii. V Oxfordském anglickém slovníku je slovo sniper poprvé uvedeno v roce 1824 a označovalo někoho, kdo ze zálohy střílel na jednotlivé vojáky. Profese odstřelovače však z hlediska vojenské praxe existovala mnohem dříve, než se objevil výraz, který tuto činnost vyjadřoval. (Brookesmith, 2005, p. 7-9) V historii najdeme mnoho známých případů, v nichž figuroval v jedné z hlavních rolí odstřelovač. Např. již v roce 1066 byl v bitvě u Hastingsu zastřelen nepřátelským lučištníkem král Herold, čímž skončila v Anglii nadvláda Sasů. Památný výstřel, který vyvolal osobitou reakci, padl i na moři. V říjnu 1805 spojené flotily Francouzů a Španělů opustily bezpečí přístavu v Cádizu. Ihned proti nim vyrazily síly britského námořnictva, útočící ve dvou směrech. Admirál lord Nelson cestoval na lodi Victory, vedoucím plavidle levé útočné formace. Když stál na palubě, zasáhl jej střelec, který se ukrýval mezi plachtami francouzské lodi Redoutable. Výstřel padl ze standardní francouzské předovky s hladkým vývrtem, jejíž účinný dostřel nepřesahoval 75 metrů, avšak ani dálka střelby pravděpodobně nebyla větší než 75 metrů. (Brookesmith, 2005, p 16-18) Tento výstřel připomíná jiný slavný zásah. V roce 1199 byl Richard Lví Srdce zabit za podobných okolností šípem vystřeleným z kuše.

6

Za další příklady odstřelovačů by se daly považovat všeobecně známá jména, jako jsou např. Robin Hood či Vilém Tell. Vysloví-li se v dnešní době slovo odstřelovač, představí si naprostá většina populace

špičkově

vycvičeného

muže

s puškou

vybavenou

optickým

zaměřovačem. Jejich představa je tudíž v podstatě správná, nepokrývá však celou šíři úkolů, které je odstřelovač připraven plnit. Za velmi důležité považuji vysvětlit a důrazně od sebe odlišit pojmy vojenský a policejní odstřelovač.

1.2. Vojenský odstřelovač „S honem na člověka se nedá srovnat žádný jiný lov. Ti, kteří po dostatečně dlouhou dobu naplno žili lovem ozbrojených mužů, se poté již nedokázali zabývat ničím jiným.“ Ernest Hemingway

Primárním úkolem odstřelovače je podpora bojových operací přesnou střelbou na nepřítele na velkou vzdálenost. Tím sniper způsobuje nepříteli ztráty, zpomaluje jeho pohyb, demoralizuje vojáky a vnáší mezi ně zmatek. Sekundárním, přesto neméně důležitým úkolem, je sběr informací na bojišti. Dobře vycvičený sniper je pro své nadřízené všestranný pomocník. Důležitost odstřelovače se nehodnotí pouze počtem zabitých nepřátel. Už jen jeho přítomnost vyvolává v protivníkových řadách strach a ovlivňuje jeho rozhodnutí a činnost. Odstřelovač posiluje palebnou sílu jednotky. Role odstřelovače je unikátní v tom, že se jedná o jediný prostředek, který je schopný likvidovat bodové cíle na vzdálenosti mimo efektivní dostřel útočných pušek (např. : pušek M16, mluvíme-li o americké armádě). Tato unikátnost je umocněna, pokud se cíl pohybuje mezi civilním obyvatelstvem, jemuž by automatické zbraně nepochybně 7

způsobily nežádoucí ztráty. A jakmile zemřou civilisté, vyvolává to vývoj veřejného mínění nepříznivým směrem. Odstřelovači se využívají na všech úrovních konfliktů. Od konvenčního ofenzivního a defenzivního boje, přes hlídky, léčky, protiodstřelovačské operace až po vojenské operace v zastavěných oblastech. Úkolem odstřelovače se často stává eliminace klíčových osob v nepřátelských řadách. Mezi ně patří velitelé, posádky automatických zbraní, komunikační specialisté a radio operátoři, pozorovatelé a odstřelovači. Činnost snipera musí být zkoordinovaná s činností ostatních oddílů. Nesmí se stát, že by v jedné oblasti operoval sniper a jiní vojáci a jedna skupina by o té druhé nevěděla!

1.3. Policejní odstřelovač Lidé, kteří mají o této profesi alespoň rámcové povědomí, jsou si velice dobře vědomi značných rozdílů v práci policejního a vojenského odstřelovače. Základní dovednosti mají tito policejní i vojenští specialisté identické. Obě skupiny jsou vynikajícími střelci, ovládají taktiku i pohyb v terénu. Základní rozdíl, však spočívá ve způsobu, jakým uplatňují své dovednosti a podmínky, za nichž probíhají jejich operace. Za zmínku stojí především dva zásadní rozdíly. Za prvé, policejné odstřelovač v naprosté většině případů nebude zasahovat osamocen, ale bude působit jako součást daleko většího týmu a pod takzvaným jednotným velením, s čehož vychází i jeho odlišné postavení před zákonem. Za druhé, při policejních operacích je vzdálenost cíle podstatně bližší, než je tomu při vojenských akcích. Střelba na cíl ve vzdálenosti nad 500 metrů nebývá obvyklý scénář, kterému se policisté věnují. Paradoxní však je, že nároky na střelecké umění u policejních odstřelovačů jsou daleko vyšší, než je tomu u jejich vojenských kolegů. Nároky kladené na policejní odstřelovače si lze ukázat na následujícím příkladu. Dojde k loupežnému přepadení, u kterého se pachatelům vše nepovedlo

8

tak, jak mělo. Aby si vymohli následný únik, vezmou si několik rukojmí. Zásahová jednotka, která se na místo vzápětí dostavila má s sebou i odstřelovače. V případě, že odstřelovač může sledovat pachatele, pak

jej s největší

pravděpodobností i dokáže odlišit od rukojmích a dalších nezúčastněných osob. Rukojmí jsou v takovýchto případech velmi často používána jako živé štíty, jejichž úlohou je co možná nejlépe chránit osobu pachatele. Pokud je z jakéhokoliv důvodu nutné, aby odstřelovač pachatele eliminoval, je nezbytné, aby byl provedený výstřel chirurgicky přesný. S velkou pravděpodobností by už nemohl provést další výstřel a minutí by zřejmě sebou přineslo osudnou reakci pachatele, která by mohla znamenat smrt rukojmích. Odstřelovač by pak mohl být volán k odpovědnosti. V případě, že by policista dokonce zasáhl rukojmí, s největší pravděpodobností by se nevyhnul trestnímu stíhání. Policejní odstřelovač si nemůže dovolit svůj cíl minout. Nikdy. Na jeho práci závisí životy lidí, jež jsou v bezprostřední blízkosti cíle, stejně tak jako životy jeho kolegů, které kryje. Policejní odstřelovač si na rozdíl od vojenského odstřelovače nevybírá cíle. Zjednodušeně řečeno si v podstatě cíle vybírají jeho. Obvykle se nemusí za svým cílem plazit bahnem, pískem a snášet útoky obtížného hmyzu, či se obávat nepřítele, který usiluje o jeho zabití. Místo této fyzické a psychické zátěže je vystaven jednotvárnému sledování několika málo objektů, často i jenom jednoho, které může trvat dlouhé hodiny. Po celou dobu takovéhoto sledování musí zůstat pozorný a ostražitý, aby se v jakýkoliv okamžik dokázal správně rozhodnout, vystřelí-li v danou chvíli nebo ne. Pokusíme-li se shrnout současné úkoly policejního odstřelovače tak, jak jsou popsány v právních předpisech,

pak je možno uvést, že v příloze č. 2

k závaznému pokynu policejního prezidenta 217/2008 jsou úkoly odstřelovače zásahové jednotky stanoveny takto:

9

Čl. 11 Ostřelovač Specializovaná činnost ostřelovače zahrnuje zejména tyto znalosti a dovednosti a) přesnou střelbu z přidělené odstřelovací pušky na vzdálenost 20 – 300m, b) pozorování a monitorování daného sektoru a konkrétních cílů, c) rekognoskaci a dokumentaci určeného prostoru; podle možností vyhotovení plánků zájmových objektů, d) maskování a skryté přiblížení k zájmovému objektu, zaujmutí vhodných pozorovacích a střeleckých stanovišť, e) předávání aktuálních informací z místa jednotného zákroku veliteli zakročující jednotky nebo jiným stanoveným subjektům, f)

rozdělení si palebných sektorů pro zajištění dalších osob, které se bezprostředně podílejí na jednotném zákroku (členové zásahové skupiny, vyjednavač, lékař aj.). (závazný pokyn policejního prezidenta č. 217/2008)

1.3.1. Výběr policejního odstřelovače Co se týče samotného výběru odstřelovače, závisí především na doporučení výcvikových instruktorů dané zásahové jednotky a jeho skupiny. Vždy se jedná o zkušené příslušníky dané jednotky, kteří již práci v jednotce detailně znají, mají velmi dobré střelecké výsledky a jsou pro tuto specializaci osobnostně vhodní. Ve většině případů se neprovádějí speciální psychotesty, protože tyto daný příslušník prováděl již při svém nástupu k zásahové jednotce a v tomto případě je dbáno především na názor zkušených příslušníků jednotky, kteří mají za sebou velké množství akcí. Pokud se jedná o osobnostní kritéria při výběru nových příslušníků zásahové jednotky, jsou stanoveny v příloze č. 1 k ZPPP č. 217/2008:

10

Základní kritéria osobnostní způsobilosti policistů zařazených do zásahové jednotky: I. Pozitivní indikace Kognitivní schopnosti -

dobrá úroveň rozumových schopností,

-

paměť a úsudek,

-

pozornost,

-

schopnost samostatně řešit úkoly,

-

flexibilita,

-

schopnost rozboru situace.

Emocionalita -

emocionální stabilita, vyrovnanost,

-

nízká intenzita prožívání reálných situací,

-

odolnost vůči zátěži.

Osobnost -

psychická stabilita a integrovaná osobnost,

-

schopnost sebereflexe, důvěryhodnost,

-

kontrola vlastního chování, pevná vůle,

-

přiměřená sebejistota a životní optimismus,

-

zdravé sebeprosazení,

-

schopnost adaptace,

-

zodpovědnost a spolehlivost,

-

snaha řešit úkoly.

11

Morálně charakterové vlastnosti -

psychosociální vyzrálost.

Riziko -

zvýšená odolnost vůči rušivým podnětům,

-

dobrá úroveň aspirace, motivace,

-

zvýšená hladina anticipace,

-

ochota přijmout riziko.

Komunikační schopnosti -

umění jednat s lidmi,

-

schopnost získat autoritu a respekt,

-

rozhodnost, obezřetnost.

II. Kontraindikace Dezorientovaná osobnost; psychická nebo emoční labilita; impulzivita; snížený intelekt; nežádoucí agresivita; výrazný sklon k riziku; výrazný sklon k opatrnosti; nesamostatnost; nerozhodnost; lehkovážnost; tendence spoléhat na náhodu; závislost; intolerance; extremita; psychopatologická symptomatika. (závazný pokyn policejního prezidenta č. 217/2008)

12

2. Zásahová jednotka PČR a její úkoly Zásahové jednotky vznikly v roce 1990 pod jednotlivými krajskými správami policie jako reakce na prudký nárůst organizované kriminality a násilné trestné činnosti na území tehdejšího Československa. Ve svých prvopočátcích čerpaly především ze zkušeností dřívější XIV. Správy FMV ČSSR, později známé jako Útvar rychlého nasazení (Urna) a stáží u jednotek SWAT v USA. Poměrně brzo tyto jednotky načerpaly dostatek zkušeností, díky kterým si mohly náročný výcvik přizpůsobit své specifické činnosti. Zásahových jednotek policie působí na území ČR v současné době 8. Jejich rozmístění a působnost kopíruje starší krajovou strukturu, tzn. Hlavní město Praha, Středočeský kraj, Severočeský kraj, Jihočeský kraj, Západočeský kraj, Východočeský kraj, Severomoravský kraj a Jihomoravský kraj. Jejich činnost upravuje především závazný pokyn policejního prezidenta 217/2008. Je v něm mimo jiné uvedeno: (4) Zásahová jednotka provádí zejména a)

jednotné zákroky proti nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závažných trestných činů, především při jejich zadržení nebo zatčení,

b) prvotní opatření proti teroristům, únoscům osob a dopravních prostředků do doby převzetí jednotného zákroku Útvarem rychlého nasazení; zákrok v těchto případech provádí pouze v případě bezprostředního ohrožení života či zdraví osob nebo majetku za situace, kdy zákrok nesnese odkladu. (5) Zásahovou jednotku je dále možné nasadit k a)

ochraně nebo obnovení vnitřního pořádku a bezpečnosti na veřejných místech, jakož i k obnovení pořádku v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody,

b) záchranným a likvidačním pracím v rozsahu, který je limitován technickým

13

vybavením a vycvičeností zásahové jednotky, c) plnění úkolů souvisejících s ochranou objektů, přepravou nebezpečných látek, věcí a cenností. (6) Rozhodne-li o tom ředitel nebo určený vedoucí a nedojde-li k ohrožení plnění úkolů zásahové jednotky, lze příslušníka policie (dále jen „policista“) zásahové jednotky využít i k plnění dalších úkolů policie v souladu s náplní jejich služební činnosti. (závazný pokyn policejního prezidenta č. 217/2008)

14

3. Právní rámec použití zbraně odstřelovačem. Použití zbraně u příslušníků policie České republiky vychází bez výjimky ze zákona číslo 273/2008 Sb. Jedná se o Zákon o policii. Tento zákon určuje, kdy je policista oprávněn služební zbraň použít, jaké jsou jeho povinnosti v takové situaci a také vymezuje pojem zákroku pod jednotným velením, protože zásahová jednotka provádí svou činnost právě pod jednotným velením. Stěžejními paragrafy zákona o policii jsou pro zasahujícího policistu tyto:

§ 51 Obecné ustanovení Policista je oprávněn použít při zákroku donucovací prostředek a zbraň, k jejichž používání byl vycvičen

§ 56 Použití zbraně (1) Policista je oprávněn použít zbraň a) v nutné obraně nebo v krajní nouzi, b) jestliže se nebezpečný pachatel, proti němuž zakročuje, na jeho výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit svůj úkryt, c) aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet, d) nelze-li jinak překonat aktivní odpor směřující ke zmaření jeho závažného zákroku, e) aby odvrátil násilný útok, který ohrožuje střežený nebo chráněný objekt anebo prostor, f) nelze-li jinak zadržet dopravní prostředek, jehož řidič bezohlednou jízdou vážně ohrožuje život nebo zdraví osob a na opětovnou výzvu nebo znamení dané podle jiného právního předpisu nezastaví,

15

g) jestliže osoba, proti níž byl použit donucovací prostředek hrozba namířenou střelnou zbraní nebo varovný výstřel, neuposlechne příkazu policisty směřujícího k zajištění bezpečnosti jeho vlastní nebo jiné osoby, nebo h) ke zneškodnění zvířete ohrožujícího život nebo zdraví osoby. (2) Použití zbraně v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až f) je přípustné pouze za podmínky, že užití donucovacího prostředku by bylo zřejmě neúčinné. (3) Před použitím zbraně v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až e) je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání, s výstrahou, že bude použito zbraně. Od výzvy s výstrahou lze upustit v případě, že je ohrožen život nebo zdraví policisty nebo jiné osoby a zákrok nesnese odkladu. (4) Při použití zbraně je policista povinen dbát nutné opatrnosti, zejména neohrozit život jiných osob a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje. (5) Zbraní podle této hlavy se rozumí zbraň střelná včetně střeliva a doplňků zbraně, vyjma vrhacího prostředku majícího povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky, dále zbraň bodná a sečná, výbušnina, speciální výbušný předmět, průlomový pyrotechnický prostředek a speciální náloživo.

§ 57 Povinnosti policisty po použití donucovacího prostředku nebo zbraně (1) Po použití donucovacího prostředku nebo zbraně, při kterém došlo ke zranění osoby, je policista povinen ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Dále je povinen učinit neodkladné úkony nebo jiná opatření, aby mohla být řádně objasněna oprávněnost použití zbraně.

16

(2) Zákrok, při kterém bylo použito donucovacího prostředku nebo zbraně, je policista povinen bezodkladně ohlásit svému nadřízenému a sepsat o něm úřední záznam s uvedením důvodu, průběhu a výsledku jejich použití. Úřední záznam nesepisuje při použití pout podle § 54. (3) Vedoucí policejního útvaru je povinen vyrozumět bez zbytečného odkladu příslušného státního zástupce o zranění nebo usmrcení osoby anebo o škodě nikoli nepatrné, způsobených použitím donucovacího prostředku nebo zbraně.

§ 59 Zákrok pod jednotným velením (1) Při zákroku pod jednotným velením rozhoduje o použití donucovacího prostředku a zbraně velitel zakročující jednotky. O použití donucovacího prostředku a zbraně může na místě zákroku rozhodnout také nadřízený tohoto velitele, který tímto rozhodnutím přebírá velení do ukončení zákroku. Rozhodnutí velitele zakročující jednotky a jeho nadřízeného o použití donucovacího prostředku nebo zbraně musí být zadokumentováno záznamovou technikou se zvukem nebo v listinné podobě. (2) Rozhodnutím podle odstavce 1 přechází na toho, kdo rozhodnutí učinil, odpovědnost za splnění povinností podle § 57.

17

4. Systém vzdělávání odstřelovačů PČR Jak

již

bylo

předesláno,

výběr

policejního

odstřelovače

není

centralizovanou činností. Každý odstřelovač vzejde z prostředí své vlastní jednotky, kde je dobře znám a ovládá postupy a problematiku činnosti, které se bude nadále profesně věnovat. Z tohoto pohledu by se dalo říci, že za úroveň svých odstřelovačů si zodpovídá každá ze zásahových jednotek sama. Přestože se odstřelovači v naprosté většině případů připravují v rámci svých jednotek, musí být jejich střelecké schopnosti a taktické postupy při zákroku do značné míry standardizovány, aby byli schopni působit v případě větších akcí i v rámci jiných jednotek a jejich postup byl všem zainteresovaným předem znám. Z tohoto důvodu je pro všechny odstřelovače zásahových jednotek pořádán jednou ročně týdenní kurz. Těchto kurzů jsou tři druhy. Jedná se o základní kurz, inovační kurz a kurz pro instruktory. Tyto kurzy zaštiťuje a má ve své gesci odbor vzdělávání policejního prezídia. Samotný kurz pak probíhá v Holešově, kde ho organizuje střední policejní škola, která má pro tuto problematiku vyčleněny dva instruktory. Navíc jsou využíváni vybrání externí instruktoři z některých zásahových jednotek a Útvaru rychlého nasazení. Tito instruktoři zajišťují především kontakt s reálnými situacemi a přinášejí do výcviku zkušenosti z ostrých akcí.

4.1. Základní kurz Základní kurz je pořádán pro nováčky ve funkcích odstřelovačů. Jsou na něj vysíláni ti, kteří jsou nově ustanovení do funkcí a žádného z odstřelovačských kurzů se ještě nezúčastnili. Náplň kurzu zde zahrnuje základní problematiku, která již v inovačních kurzech probírána nebude, jako je např. balistika, základní střelecké polohy apod. Je zde také ve zvýšené míře prováděna střelba, která se prakticky po každých třech výstřelech vyhodnocuje. Instruktoři se snaží dosáhnout toho, aby frekventanti byli při střelbě v co nejvyšší možné míře precizní a soustředili se na každý jednotlivý výstřel. Jsou zde také probírány základy orientace v terénu, taktické postupy při akcích, komunikace a tak dále.

18

Střelba zde probíhá do vzdálenosti 300 metrů. Na závěr kurzu probíhají střelecké prověrky, které je nutno úspěšně absolvovat, aby odstřelovač obdržel osvědčení o úspěšném absolvování kurzu, jež je nezbytné k tomu, aby mohl vykonávat funkci policejního odstřelovače. Jedná se o 5 střeleckých situací. Dvakrát se střílí na 100 metrů, dvakrát na 150 metrů a jednou na vzdálenost 200 metrů. Ve vzdálenosti 100 metrů se jedná o dva kruhové terče o průměru 3 centimetry. Ve vzdálenosti 150 metrů se jedná o dva terče, na nichž je silueta hlavy zpola krytá za překážkou. Jednou je hlava kryta zprava a jednou z leva. Na hlavě je nutno zasáhnout cílovou smrtelnou zónu. Ve vzdálenosti 200 metrů se jedná o kruhový terč o průměru 7 centimetrů. Aby odstřelovač v těchto prověrkách uspěl, je nutno, aby úspěšně zasáhl 4 terče z pěti. V případě, že se mu to nepovede, má nárok na jeden opravný pokus. Pokud nebude úspěšný ani podruhé, dokončí kurz, avšak nebude mu vydáno potvrzení o úspěšném absolvování kurzu a střelecké prověrky musí absolvovat znovu v náhradním termínu.

4.2 Inovační kurz Inovačního kurzu se účastní odstřelovači, kteří již absolvovali základní kurz. Jedná se tedy o policisty, kteří již mají zkušenosti s danou problematikou. Prohlubují se zde jejich znalosti v taktice, orientaci v terénu. Každý rok také probíhá modelová situace. Jedná se v podstatě o celodenní cvičení bez ostré střelby. Jedním ze scénářů bývá např. fingované přepadení banky, kdy si musí odstřelovači najít střelecké posty, situace nafotit a předávat informace velení. Toto se cvičí ve městě, za plného provozu dané banky a bez informování veřejnosti. Následně musí odstřelovači zpracovat podrobnou zprávu o svém postupu. V tomto kurzu je také prováděna střelba na větší vzdálenosti než v základním kurzu. Obvykle se jedná o střelbu na vzdálenost do 500 metrů, která se provádí ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá. Zde jsou také ideální podmínky pro nácvik orientace v terénu, maskování s přiblížením k zájmovému objektu a následnému skrytému zaujetí palebného postu. Je zde také věnována zvýšená míra pozornosti střelbě na pohyblivý terč. K tomuto slouží terčové zařízení na střelnici v Dobroticích u Holešova, které umožňuje střelbu na pohyblivý terč do vzdálenosti 300 metrů. Pro každý rok je také stanoveno jedno stěžejní téma, které

19

je probíráno hloubkově. Toto téma se každý rok mění. Takovým tématem je např. rychlé přenášení bodu zásahu za použití záměrné osnovy mildot, při střelbě na terče v různých vzdálenostech. Díky tomu se nemusí měnit nastavení puškohledu a šetří se čas. Na konci kurzu jsou opět prováděny střelecké prověrky. Tyto jsou totožné s prověrkami na základním kurzu, rovněž hodnocení úspěšnosti je stejné.

4.3. Instruktorský kurz Třetí druh kurzu je určen pro odstřelovačské instruktory, kteří jsou na svých jednotkách zodpovědní za provádění výcviku. V tomto kurzu jsou ve zvýšené

míře

prezentovány

novinky

ze

zahraničí,

získané

zkušenosti

z mezinárodní spolupráce apod. Konzultují se zde modelové situace, které je možno používat při výcviku v mateřských jednotkách. Také se zde stanovuje zaměření inovačních kurzů pro příští rok. I tento kurz je zakončen střeleckými prověrkami za stejných podmínek, jaké jsou na základním a inovačním kurzu.

4.4. Policejní soutěže Za velmi důležitou součást přípravy policejního odstřelovače považuji účast na resortních soutěžích a to jak policejních, tak armádních. Zde dochází k porovnávání úrovně vycvičenosti odstřelovačů, kteří působí jak u policie, tak i v armádě a celní správě. Na těchto soutěžích také dochází k výměně zkušeností mezi účastníky a získávání nových kontaktů, často i na mezinárodní úrovni. Policie zpravidla pořádá 3 odstřelovačské soutěže ročně. Dvě z nich pořádá střední policejní škola v Holešově s přispěním policejního prezídia. Jedna bývá v jarním a druhá v podzimním termínu. Účast bývá okolo 80 střelců z Útvaru rychlého nasazení, zásahových jednotek, referátů cizinecké policie, armády a celní správy. Největší akcí, kterou policie pořádá je Mezinárodní mistrovství České republiky ve střelbě z odstřelovací pušky. Tato akce se koná každoročně na přelomu května a června ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá. Soutěž je vysoce prestižní a pravidelně ji provází vysoká mezinárodní účast. Např. v roce 2012 se účastnili střelci ze 14-ti zemí, jejichž celkový počet dosáhl 156 účastníků. Střelci ze zahraničí tvoří zhruba polovinu startovního pole a jedná se v naprosté většině o příslušníky speciálních policejních jednotek svých zemí. Na tuto soutěž

20

ihned navazuje soutěž stejného ražení v Maďarsku, kde je mezinárodní složení prakticky stejné, protože většina střelců pokračuje z Libavé přímo na závody v Maďarsku. Tato soutěž se však již honosí názvem mistrovství světa. Proto považuji výsledky ze soutěže v Libavé za vysoce vypovídající o úrovní odstřelovačů působících v rámci policie. Je potěšující, že čeští odstřelovači se pravidelně pohybují na čelních příčkách, či dokonce vítězí. Držet krok s nimi dokáží pouze odstřelovači ze zemí bývalého Sovětského svazu. Každoročně se tak pohybují velmi vysoko ve výsledkové listině střelci z Ruska, Ukrajiny či Běloruska. Na soutěži se střílí zhruba 20 položek na vzdálenost od 25 do 500 metrů.

4.5. Vojenské soutěže Poněkud jinak jsou z pochopitelných důvodů koncipovány závody odstřelovačů, které pořádá armáda. Ta organizuje dvě velké akce. Jedná se o světový pohár, který organizuje 601. skupina speciální sil z Prostějova a závod pod názvem Ride of the Kings, který pořádá velitelství společných sil AČR. Zde jsou střelecké situace přizpůsobeny vojenské problematice a závod je dynamičtější. Zahrnuje na rozdíl od policejních soutěží také např. orientaci v terénu, přežití, vytrvalostní pochody, spánkovou deprivaci a celkově vyšší stresový faktor. Je proto poměrně zajímavé, že i v těchto vojenských soutěžích, velmi přesvědčivě vítězí policejní týmy. Např. na světovém poháru vojenských odstřelovačů v roce 2012, zvítězil tým Urna, následovaný týmem ZJ Středočeského kraje. To vše za účasti 28 týmů ze šesti zemí. Na Ride of the Kings 2013, bylo pořadí obdobné, pouze s tím, že se na druhé místo vklínilo mezi policejní týmy Urna a ZJ Středočeského kraje družstvo vojenské policie z Olomouce. Na těchto soutěžích se střílí na vzdálenosti od 20 do 1000 metrů.

21

5. Vnější a terminální balistika Vnější a terminální balistiku musí každý odstřelovač bezpodmínečně ovládat, protože bez těchto znalostí by nemohl přesně a účinně střílet. Proto je této problematice věnována velmi vysoká pozornost již na základním kurzu a je důležité tuto problematiku pochopit, pro hlubší pochopení navazujících věci. Mimo vnější a terminální balistiku rozeznáváme i balistiku vnitřní a přechodovou. Vnitřní balistika se zjednodušeně řečeno zabývá tím, co se odehrává uvnitř zbraně předtím, než střela opustí hlaveň. Přechodová balistika pak zkoumá jevy, které provázejí pohyb střely od jejího opuštění hlavně až do okamžiku, kdy na ni přestanou působit plyny vytékající z hlavně. Přibližná vzdálenost po kterou působí u odstřelovací pušky vytékající plyny z hlavně je cca 30 cm. Zde je pouze nutno dávat pozor na předměty v blízkosti hlavně, které mohou ovlivnit dráhu letu střely. Z mého pohledu jsou však tyto druhy balistiky pro odstřelovače zásahové jednotky méně podstatné a proto se jimi ve své práci nebudu detailněji zabývat. I ve výcvikových kurzech jsou zmiňovány pouze okrajově. Vnější balistika se zabývá chováním střely za letu od ústí hlavně k cíli. Zahrnuje pojmy jako nastřelení zbraně, rychlost střely, energii střely, dráhu letu střely, balistická křivka, bod dopadu střely a snos větrem. Prvky vnější balistiky platí pro veškeré zbraně a střelivo. Proto považuji za nutné, uvést a vysvětlit některé základní termíny, s kterými odstřelovači pracují. Dráha střely je skutečná dráha, po které se střela ubírá po opuštění ústí hlavně až do okamžiku, kdy je stažena gravitaci na zem. Lze ji spočítat matematicky a je definována hmotností střely, jejím tvarem, úsťovou rychlostí, teplotou vzduchu, vlhkostí, úhlem náměru hlavně a některými dalšími faktory. Nejvyšší převýšení je nejvyšší bod nad ústím hlavně, na němž se střela ocitne na své dráze. Tento bod je obvykle o něco dále, než je polovina dráhy letu

22

střely, protože střela rychleji klesá, než stoupá. Tato informace je velice důležitá zejména při podstřelování překážek. Vzdálenost nastřelení určuje délku a výšku dráhy střely. Má vliv také na nejvyšší bod dráhy letu střely. Zjednodušeně lze říct, že je to vzdálenost, na kterou je nastaveno základní nastavení puškohledu na dané zbrani. Od této vzdálenosti se pak odvíjejí výpočty dalšího nastavení na jiné vzdálenosti. V policejní praxi bývá toto nastřelení prováděno většinou na vzdálenost 100 m. V případě vojáků bývá tato vzdálenost obvykle větší. Doba letu střely je množství času, které střela potřebuje, aby doletěla na danou vzdálenost. Tuto dobu je nutné znát, aby mohl odstřelovač spočítat předsazení při střelbě na pohyblivý cíl. Např. doba letu střely .308 Winchester od společnosti Sako na 300 m je 0,41 s. Pohybuje-li se cíl rychlostí 2 metry za vteřinu, je k zásahu potřeba předsazení 82 cm. Výškové seřízení odpovídá potřebnému seřízení náměru ve „cvacích“, které má přivést dráhu střely zpět do osy zaměřovacího dalekohledu v dané vzdálenosti. Balistická křivka je skutečná dráha, po které střela letí a měří se v mm nad nebo pod záměrnou (osou mířidel) v jakémkoliv bodě. Začíná u ústí hlavně, kde je pod záměrnou, protože mířidla jsou nad osou vývrtu hlavně. Může a nemusí protnout záměrnou před bodem protnutí záměrné a vystřelné, což je záměrný bod pro nastřelení zbraně. Za tímto bodem střela klesá pod úroveň záměrné a její poloha se vyjadřuje v minusových hodnotách. Údaje o tvaru balistické křivky se používají k výpočtu velikosti náměru (výškového seřízení), potřebného k tomu, aby se střela dostala do záměrného bodu při nastřelení na jinou vzdálenost.

23

Úsťová rychlost je rychlost střely v okamžiku opuštění hlavně. Je velmi důležitá, protože ovlivňuje dobu letu střely, zbytkovou rychlost, účinek střely v cíli, balistický koeficient a v neposlední řadě přesnost. (Lau, 2007)

5.1. Faktory definující vnější balistiku a dráhu letu střely I) Gravitace (zemská přitažlivost) II) Čelní odpor střely ( odpor prostředí)

A. Hustota vzduchu 1. Nadmořská výška 2. Tlak vzduchu 3. Teplota vzduchu ¨

4. Vlhkost B. Vlastnosti střely

1. Balistický koeficient 2. Úsťová rychlost

5.1.1 Gravitace Gravitace ovlivňuje dráhu střely tím, že neustále působí na střelu silou, která ji přitahuje k zemskému povrchu. Střelec nemá nad přitažlivostí žádnou kontrolu, nicméně změnou náměru zbraně může ovlivnit změnu dráhy a tím i dolet střely. 5.1.2. Čelní odpor střely Čelní odpor střely je síla, která zpomaluje dopředný pohyb střely a tím ovlivňuje její dráhu. Čelní odpor střely ovlivňují dvě skupiny faktorů: hustota vzduchu a vlastnosti střely.

24

Hustotu vzduchu lze považovat za zastavovací účinek vzduchu. Vzduch je v podstatě směsí vodních pár a plynů, kterými musí střela projít. Tento zastavovací účinek se mění podle teploty a tlaku vzduchu, nadmořské výšky vlhkosti vzduchu. Když se změní některý z těchto faktorů, změní se i dráha letu střely a nastřelení zbraně. Neexistuje žádný vzorec nebo tabulka pro opravy nastřelení zbraně ve vztahu k hustotě vzduchu. Korekci nastřelení lze správně stanovit a tím upravit dráhu letu střely pouze ve vztahu k teplotě a nadmořské výšce. V různých nadmořských výškách je různá hodnota tlaku vzduchu. Proto, pokud je zbraň v určité nadmořské výšce nastřelena, je nastřelena také pro daný tlak vzduchu. V praxi se to projevuje tak, že byla-li zbraň nastřelená v nižší nadmořské výšce pak v té vyšší budou zásahy na terči výše z důvodu nižší hustoty vzduchu a naopak. Pro správné nastřelení podle nadmořské výšky existují tabulky nebo je možno k výpočtu nastřelení použít balistický software. Nevýrazněji však ovlivňuje změnu vnější balistiky podle mého názoru teplota vzduchu. Při nižší teplotě se molekuly vzduchu srážejí více k sobě a proto kladou střele větší odpor. Obecně se dá říci, že při nastřelení na určitou teplotu, přináší každá změna teploty o 5 stupňů, posun zásahu o 1cm na 100 metrů ve vertikální rovině. Pro změny teplotu si odstřelovači zpracovávají tabulky. Změny zásahů lze také dopočítat pomocí balistického softwaru. (Lau, 2007)

Tlak vzduchu a relativní vlhkost mají na posun zásahu relativní malý vliv. Proto se jimi odstřelovači ve své praxi příliš nezaobírají. Balistický koeficient se vztahuje k aerodynamické účinnosti střely. Je to desetinné číslo menší než 1,000, matematicky odvozené z hmotnosti, plochy příčného průřezu a tvaru střely. Ideální střela dokonalého tvaru má balistický koeficient 1,000. Vyšší balistický koeficient znamená plošší dráhu střely, menší čelní odpor, vyšší odolnost vůči účinkům bočního větru a schopnost udržet si

25

vyšší rychlost, což v praxi znamená vyšší přesnost i při střelbě na dlouhé vzdálenosti. Balistický koeficient se využívá při výpočtu zůstatkové rychlosti a doby letu střely z dané úsťové rychlosti pro jakoukoliv určenou vzdálenost.

5.2. Terminální balistika Terminální balistika je odvětví vědního oboru balistiky. Předmětem jejího zkoumání je chování střely po zásahu v cílí. Zjednodušeně řečeno jde z pohledu odstřelovače zásahové jednotky o to, kam umístit výstřel, aby dosáhl požadovaných účinků. Odstřelovač by byl použit s největší pravděpodobností v případě, kdy by hrozilo vážné ohrožení života, či zdraví rukojmí nebo zasahujících policistů a toto ohrožení by nebylo možno odvrátit jiným způsobem. Pro ilustraci se může jednat o případ, kdy pachatel drží zbraň u hlavy rukojmí a podle vyjednavačů je připraven vystřelit. V této konkrétní situaci by odstřelovač mohl dostat rozkaz k provedení výstřelu. Z povahy věci je naprosto zřejmé, že smrt v případě zásahu pachatele musí nastat okamžitě a nesmí dojít ani k mimovolnému pohybu prstu na spoušti pachatele. Tohoto je možno dosáhnout, pokud je přímo zasažen malý mozek nebo prodloužená mícha. Pro dosažení okamžitého účinku musí střela přerušit spojení prodloužené míchy s mozkem. Oblast, kde se mícha a mozek spojují, ovládá motorické neboli pohybové funkce těla. Na horním konci prodloužené míchy se klene jařmový oblouk, kterým se přenášejí motorické informace z mozku do těla a také je zde centrum pro koordinaci pohybů levé a pravé poloviny těla. Po obou stranách oblouku jařmového jsou umístěny dvě poloviny malého mozku, jenž je střediskem pro udržování rovnováhy. Pod ním je prodloužená mícha, která ovládá dýchání a činnost srdce. Záměrný bod pro výstřel, který pachatele okamžitě a bez následného pohybu usmrtí, je oblast o velikosti zhruba 5 x 10 cm od kořene nosu dolů, stojí-li cíl čelem ke střelci. Zásah do této oblasti zapříčiní to, že pachatel se ihned sesune

26

pod sebe, v některých případech může padat i dopředu. Někdy se to přirovnává k tomu, jako by byl robot vytažen ze zásuvky. Mezi odstřelovači se pro tuto situaci vžil termín „vypnout pachatele“. Na odstřelovačských kurzech se uvádí, že člověk, který je zasažen do uvedené oblasti padá již k zemi mrtev. Takto zasažený člověk nikdy nepadá dozadu, jak je to k vidění ve filmech. Pokud střelec vidí po zásahu padat člověka dozadu, není mrtvý. Při použití ráže .308 Winchester by s největší pravděpodobností nebylo nutné trefit malý mozek nebo prodlouženou míchu s absolutní přesností. Střela letící vysokou rychlostí a v tomto případě by tomu tak bezesporu bylo, by měla naprosto stejné účinky i v případě, že bude umístěna do 10 cm od prodloužené míchy z důvodu působení hydrostatického šoku. Zásah do jiné části mozku samozřejmě také způsobí zneschopnění, ale může přitom ještě dojít ke svalové křeči, která přivodí smrštění svalů a tím například i stisknutí spouště zbraně, již drží osoba v ruce. Dochází při tom k déletrvajícímu třesu a podobným úkazům. (Lau, 2007) Umístění zásahu na těle pachatele při nutnosti jej eliminovat tak, aby došlo k jeho okamžitému usmrcení, je demonstrováno na obrázcích č. 1-3.

Obr. č. 1 umístění zásahu ze strany Obr. č. 2 umístění zásahu čelně

27

Obr. č. 3 umístění zásahu zezadu Je třeba uvést, že ne vždy musí provádět odstřelovač výstřel s úmyslem usmrtit pachatele. Existuje poměrně mediálně známý případ, kdy odstřelovač amerického týmu SWAT použil odstřelovací pušku k tomu, aby sebevrahovi, který měl v ruce revolver, jeho zbraň vystřelil ze vzdálenosti 80 metrů z ruky. Sebevrah byl v tomto případě nezraněn. Tento výcvikový scénář se objevuje i ve výcviku českých odstřelovačů a je tomu dokonce přizpůsoben jeden z fototerčů, kde je bodovanou zónou právě pistole držená v ruce pachatele (viz obr. č.4 ). Fototerč používaný k výcviku odstřelovačů policie ČR pro určení správné zóny zásahu:

28

Obr. č. 4 fototerč používaný při výcviku odstřelovačů ZJ

29

6. Výstroj a výzbroj V současné době jsou ve všech zásahových jednotkách PČR zavedeny zbraně firmy SAKO. Konkrétně se jedná o odstřelovací pušky SAKO TRG 22 a SAKO TRG 42. Tyto špičkové zbraně nahradily starší pušky SVD DRAGUNOV, které již nevyhovovaly současným požadavkům.

6.1. Odstřelovací puška Sako TRG 22 Ve většině úkolů, s nimiž by se mohl odstřelovač zásahové jednotky setkat by použil pušku SAKO TRG 22 (obr. č. 5). Jedná se o zbraň, která je v ráži .308 Winchester nebo-li 7,62 x 51 NATO.

Jedná se o pušku s válcovým

otočným odsuvným závěrem modifikovaného systému Mauser. Podle výrobce se jedná o zbraň určenou k plnění speciálních úkolů v rámci ozbrojených složek – to znamená k přesné střelbě na živé cíle do vzdálenosti 800 metrů. Osobně jsem již střílel z této zbraně na terč ve vzdálenosti 1000 metrů a za dobrých podmínek se takovýto terč dá zasahovat. Jako zajímavost mohu uvést, že nejdelší zásah v této ráži byl zaznamenán v Afganistánu, konkrétně se jednalo o vzdálenost 1250 metrů. Základním konstrukčním prvkem pušky je profil z hliníkové slitiny, v němž je rozebíratelně uložena hlaveň s pouzdrem závěru. Hlaveň je ocelová, má tvrdě chromovaný vývrt se čtyřmi drážkami a vyrábí se metodou rotačního kování za studena. Je našroubována do pouzdra závěru, což je jediné uchycení umožňující volné kmitání hlavně a rovnoměrný odvod tepla. Na ústí hlavně se nachází závit s chránítkem pro montáž úsťové brzdy nebo tlumiče hluku výstřelu. Pouzdro závěru má tvar vícebokého hranolu a uvnitř jsou vyfrézovány tři vodící drážky pro vedení uzamykacích ozubů. Na vrchní straně závěru je vyfrézována drážka pro nasunutí základny zaměřovacího dalekohledu. Závěr, který má na čele tři masivní ozuby, zabezpečuje vysouvání nábojů ze zásobníku, jejich zasouvání do nábojové komory, uzamčení nábojové komory při výstřelu a vytažení a vyhození náboje po výstřelu. Spoušťový mechanismus je uložen v pouzdře, které spojuje všechny funkční části do jednoho celku a je samostatně vyjímatelné ze

30

základního profilu z hliníkové slitiny. Plastová pažba s výraznou anatomicky tvarovanou pistolovou rukojetí je k základnímu profilu přišroubována dvěma šrouby. Prostřednictvím nastavovacích prvků má široké možnosti nastavení podle požadavků střelce. Předpažbí (vyrobené z plastu) je nasunuto na přední část nosného profilu a zajištěno dvěma šrouby. K předpažbí je uchycena stavitelná dvojnožka a je v něm uložen zásobník. Dvojnožka značky SAKO je ke zbrani dodávaná standardně. Ve většině případů však místo této dvojnožky používají odstřelovači dvojnožku jiné značky, zpravidla značky Harris. Tato dvojnožka je na tvrdých površích stabilnější a poskytuje tak střelci větší jistotu a střelecký komfort.

Obr. č. 5 odstřelovací puška Sako TRG 22 Střelivo do této zbraně se používá rovněž od finské firmy Sako. Konkrétně se jedná o střelivo racehead 10,9 gramů, 168 grainů se střelou HPBT (hollow point boat tail), která ma ve své špičce malou dutinku. Tato dutinka není určená ke zvýšení ranivosti, jak by se mohl někdo domnívat, ale k větší stabilizaci střely za letu a tím i její vyšší přesnosti, ačkoliv částečně ranivý účinek zvyšuje. Jedná se o terčové střelivo se zvýšenou přesností určené ke střelbě na velké vzdálenosti. Úsťová rychlost udávaná výrobcem u této střely činí 820 metrů za sekundu. Ve vzdálenosti 300 metrů od ústí dosahuje rychlosti 619 metrů za sekundu.

31

6.2. Odstřelovací puška Sako TRG 42 Pro případné plnění úkolů na větší vzdálenosti mají odstřelovači zásahových jednotek k dispozici zbraňový systém Sako TRG 42 v ráži .338 Lapua Magnum (obr. č. 6). Tato zbraň má oproti Sako TRG 22 delší dosah, střely jsou méně citlivé na boční vítr a mají plošší balistickou křivku, což snižuje pravděpodobnost špatného nastavení puškohledu. S touto zbraní je dodáván puškohled značky Schmidt Bender PM II s variabilním zvětšením 5-25 x 56. Se zbraní v této ráži byl vytvořen v Afganistánu rekord ve vzdálenosti potvrzeného zabití, když v listopadu 2009 britský armádní odstřelovač Craig Harrison zastřelil na vzdálenost 2475 m dva bojovníky hnutí Taliban.

Obr. č. 6 odstřelovací puška Sako TRG 42 Ke střelbě z této zbraně je využíváno střelivo finské firmy Lapua. Konkrétně se jedná o náboje Lock Base 16,2 gramů, 250 grainů se střelou FMJBT. Tyto střely dosahují úsťové rychlosti 900 metrů za sekundu a vyznačují se vynikající přesností na dlouhé vzdálenosti a stabilitou ve větru.

6.3. Výstroj odstřelovače Co se týče výstroje, je do značné míry individuální volbou každého odstřelovače, jakou výstroj používá, proto zde uvedu pouze podle mého názoru základní a naprosto nezbytné kusy výstroje, které používá prakticky každý policejní odstřelovač. Jedná se např. o:

32

Anemometr Windmaster 2 Vítr má na dráhu střely velmi významný vliv a proto je nezbytně nutné vědět, jaké dosahuje v daném momentu síly. Z toho důvodu se provádí jeho měření za pomocí anemometru Windmaster 2. Tento přístroj je plošně zaveden. Vysoká přesnost měření, zajištěná precizní vnitřní mechanikou a elektronikou řízenou čipem. Standardní lithiová baterie vydrží v přístroji až 10 let. Při měření není nutné stát podle směru větru, díky mřížce kolem lopatek lze měřit v jakékoliv pozici vůči větru. Měřák větru je možné namontovat na stativ.

Na displeji je neustále uvedeno: - hodnota maximální síly větru, který foukal během aktuálního měření - průměrná síla větru během aktuálního měření označená na displeji "AV" - aktuální hodnota síly větru - zobrazená největšími číslicemi - komínkový graf ukazující sílu větru v jednotkách Beauforta

Laserový dálkoměr Bushnell YP Elite 1500 Jedná se o klíčovou a naprosto nezbytnou pomůcku, protože bez přesného zjištění vzdálenosti cíle, je precizní střelba prakticky nemožná. Sedminásobné zvětšení a objektiv 26mm poskytují dostatečně velký, ostrý a světlý obraz za každého počasí. Efektivní vzdálenost měření při odchylce + - 1m je až 1465m. Pro přesnější měření za nedostatku světla jako je například svítání a soumrak jsou přístroje Elite vybaveny LED diodou pro aktivní přisvícení. Pozorovací dalekohled Carl Zeiss Jedná se o prostředek využívaný pozorovatelem k přesnému určení cíle apod. Přístroj má proměnlivé zvětšení 20-60

33

Stativ k pozorovacímu dalekohledu Původní určení je k tomu, aby na něm byl připevněn pozorovací dalekohled Carl Weiss. Jeho prioritní použití v praxi však je jako podpora při střelbě v nestandardních polohách. Střelecký rest bag Jedná se o zpravidla kožený vak, naplněný sypkým materiálem, který slouží k zafixování pažby. Jeho mačkáním nestřeleckou rukou je dosahováno požadovaného náměru bez toho, aby bylo působeno přímo na zbraň. Výrazně zvyšuje přesnost stabilitu zbraně a tím i přesnost střelby. Kalkulačka Kalkulačka je pro odstřelovače nezbytná např. pro výpočet předsazení při střelbě na pohyblivý cíl nebo výpočet vzdálenosti při použití záměrné osnovy mildot. Noční vidění Rozeznáváme dva základní druhy – aktivní a pasivní. Aktivní je závislé na vlastním zdroji infračerveného záření. Využívá infračervený zářič, který osvětluje cíle, odražené paprsky jsou pak snímány a následně promítány na stínítko infračerveného dalekohledu. Pasivní nevyžaduje žádný umělý zdroj osvětlení. Ke své činnosti využívá zbytkové světlo z hvězd, měsíce a dalších venkovních zdrojů světla, které následně zesiluje. V současné době se u zásahových jednotek používá noční vidění značky Simrad a to jednak ve formě brýlí na noční vidění a jednak ve formě předsádky před puškohled. Z dalších důležitých potřeb, které odstřelovač používá a jsou velmi nápomocny plnění jeho úkolu mohu uvést např.: goretexová uniforma, maskovací převlek a obecně maskovací prostředky, střelecké rukavice, karimatka, celta, deník odstřelovače, psací potřeby, baterka, teploměr, fotoaparát, lano a slaňovací pomůcky, pomůcky pro první pomoc apod. Celkově se výstroj a výzbroj nesená odstřelovačem může vyšplhat k celkové váze několika desítek kilogramů.

34

7. Maskování Maskování je jednou ze základních dovedností odstřelovače, na které závisí úspěch nebo neúspěch akce. V krajním případě může špatné maskování způsobit smrt rukojmích, či zasahujících policistů včetně samotného odstřelovače. Míra maskování je mimořádně důležitá, protože odstřelovač nesmí dopustit, aby byl odhalen. Výcvik ve střelbě učí odstřelovače, jak zasáhnout cíl a znalosti maskování mu poskytují možnost uniknout, aby se nestali terčem oni sami. Proto je věnována velká pozornost základům maskování. Dobře vycvičeného odstřelovače by mělo být velmi těžké odhalit (Kratochvíl, 2002, p. 4)

7.1. Cílové ukazatele Proto, aby se stal odstřelovač zběhlým v maskování je nezbytně nutné, aby nejprve porozuměl tzv. cílovým ukazatelům. Tyto ukazatelé jsou něčím, co osoba musí udělat nebo naopak nesmí udělat, aby zabránila prozrazení. Odstřelovač musí znát a rozumět ukazatelům nejen proto, aby se mohl nepozorovaně pohybovat, ale také aby odhalil pohyb pachatele. Ukazatelé jsou zvuk, pohyb, nevhodné maskování, pach a narušená příroda. 1) Zvuk – nejvíce demaskující během doby stmívání a tmy - způsobený pohybem, chřestící výstrojí nebo mluvením. - slabý hluk může být v některých případech propuštěn jako přirozený, ale mluvení ne 2) Pohyb – nejvíce demaskující během dne - lidský zrak je přitahován pohybem - prudké nebo trhavé pohyby jsou odhaleny rychleji, než pohyby pomalé 3) Nevhodné maskování – lesk - obrys - kontrast s pozadím

35

4) Narušená příroda - ptáci náhle odlétnou - náhle ustanou hlasy zvířat - zvířata se chovají nervózně, jsou vystrašená 5) Pachy - vaření - cigaretový kouř - mýdlo a pleťová voda - repelent proti hmyzu

Jsou tři základní metody, které může odstřelovač použít, aby zamaskoval sebe nebo svou pozici. Odstřelovač může použít právě jednu z těchto metod nebo kombinaci metod k dokončení dané mise. Tyto metody jsou: 1) Ukrytí - to je úplné skrytí těla tím, že se odstřelovač nachází za objektem nebo hustou vegetací 2) Splynutí - je dosaženo dovedným sladěním osobního maskování s okolím, kde odstřelovač po zamaskování splyne s terénem. 3) Klamání - jedná se o techniku užívanou ke klamání pachatele tím, že pachatel dojde k nesprávnému závěru o umístění odstřelovače

Co se týče typů maskování, které může být odstřelovačem použito, rozeznáváme dva základní druhy: 1) Přirozené (přírodní) maskování – rostlinstvo a materiály, které se přirozeně vyskytují v dané oblasti. Odstřelovač musí vždy vylepšit svůj zevnějšek nějakým přírodním materiálem

36

2) Umělé maskování – materiál a hmota vyrobená za účelem zbarvení nebo zakrytí něčeho, co má být utajeno a) Masky a malby na obličej – jsou používány k zakrytí všech odhalených částí kůže, jako jsou obličej, ruce a zadní část krku. Části obličeje, které mohou způsobovat stíny musí být zesvětleny a části, které se lesknou by měly být ztemněny. Jsou tři typy maskovacích vzorů, které odstřelovač používá:  proužky - užívají se v hustě zalesněných oblastech, kde je vzácná listnatá vegetace  skvrny – užívají se v oblastech hustě zalesněných listnatou vegetací  kombinace – užívá se při pohybu měnícím se terénem b) Maskovací oblek, tzv. hejkal – ve světě je znám pod názvem ghillie suit. Termín vznikl ve Skotsku během 18. století. Skotští správci si vyrobili speciální maskovací obleky, aby chytili pytláky. Dnes se jedná o speciálně vyrobenou maskovací uniformu, která je pokrytá nepravidelnými vzory ozdob, či sítí. Její hlavní cíl je pomocí barevného krytí splynout s okolím a rozostřit pravidelnou charakteristickou siluetu člověka. Pro začínajícího odstřelovače je důležité, aby si uvědomil, že maskovací oblek ho neučiní neviditelným a jedná se pouze o základ maskování, který je třeba vždy vylepšit podle konkrétních místních podmínek přirozenou vegetací. c) Vynalézavost v maskování – může odstřelovač použít, jestliže dříve zmíněné metody maskování nejsou dosažitelné. Jedná se ve své podstatě o nouzovou improvizaci. Místo maleb na obličej je možno použít popel, bláto nebo cokoliv účinného. Nesmí se použít oleje nebo mazadla, protože vydávají silné pachy. Vegetace může být připevněná k tělu pomocí tkaniček z bot, pásku nebo vyřezáním děr do uniformy. d) Maskování výstroje - odstřelovač musí zamaskovat také veškeré vybavení, které používá. Musí zajistit, aby maskování nezasahovalo nebo nebránilo manipulaci s výstrojí.

37

-

zbraně – odstřelovačský zbrojní systém a zbraň by měly být také zamaskovány tak, aby byly skryty jejich obrysy. Nesmí připevnit optiku tak, aby se mohla poškodit nebo aby se na ni zachytila maskovací síť. Odstřelovačský zbrojní systém může být nošen ve vlečném pouzdře, které je vyrobeno z celtoviny a pokryto maskovací sítí jako na maskovacím obleku. Zbraň nesmí být nabitá, když je jen v pouzdře. K maskování zbraně se používá nástřiku maskovacími barvami, různé druhy textílií, různé barvy kobercových pásek apod.

-

optika – optika používaná odstřelovačem musí být také maskována, aby splynuly její obrysy a aby se snížila možnost odrazu světla od čoček. Čočky mohou být zakryty síťovinou nebo nylonovým punčochovým materiálem.

e) Zeměpisné maskování – odstřelovač musí měnit své maskování tak, aby splýval s různými změnami vegetace a terénu v odlišných zeměpisných oblastech. Příklady takových změn jsou: -

sněhové oblasti splynutí

barev.

- v oblastech pokrytých sněhem je velmi efektivní s velkým

V oblastech

množstvím

sněhu

nebo

v zalesněných oblastech, kde jsou stromy pokryty sněhem je nutno oblékat maskovací obleky v bílé barvě. V oblastech, kde je sníh na zemi, ale stromy jsou nezasněženy, by se měly nosit bílé kalhoty se zelenohnědými svrchníky -

pouštní oblasti – v oblastech pokrytých pískem, kde je nedostatek vegetace, je důležité splynutí hnědých barev.

-

oblast tropických lesů – v těchto oblastech musí být použito kontrastních barev a také je důležitá struktura maskování. Také musí být použita přirozená vegetace

-

městské oblasti – zde by mělo být hlavním maskováním splynutí barev (odstíny šedé jsou většinou nejlepší). Strukturované maskování není v těchto oblastech tak důležité (Kratochvíl, 2002, p. 4-9)

38

Městské prostředí přináší mnoho překážek, se kterými se není nutno vyrovnávat v běžném terénu. Je to dáno zejména jeho vysokou členitostí. Ulice a náměstí silně omezují a určují pozorovací a palebné sektory. Vysoké pozorovací schopnosti a vhodné určování cílů v kombinaci s precizní střelbou předurčují odstřelovače k významné úloze při plnění úkolu ve městě. Interiéry budov a podzemní cesty jsou nejlepšími místy pro přemisťování, protože pohyb v ulicích je snadno odhalitelný. Největší výhled a nejvhodnější palebná stanoviště obvykle nabízejí výškové budovy. Na druhou stranu jsou tyto přednosti často známy i pachateli. Pokud si odstřelovač takové stanoviště vybere, musí věnovat velkou pozornost zamaskování a utlumení zvukových a světelných efektů při výstřelu. Lze využít střelbu z místností. Zde je nutno věnovat pozornost několika taktickým zásadám: -

zaujetí stanoviště v hloubi místnosti

-

dodržení vzdálenosti minimálně 1 m od skla

-

v místnosti použít jako oporu při střelbě např. nábytek nebo stativ

-

za zády mít tmavou látku jako pozadí

-

těsně před vlastním výstřelem pootevřít okno

7.2. Krytí a utajení Správné porozumění a používání základů krytí a utajení, užité se správným použitím maskování může odstřelovače ochránit před zpozorováním pachatelem. Krytí – jedná se o

přírodní nebo umělou ochranu proti palbě

pachatelových zbraní. Přirozené krytí v přírodě (strže, koryta, rokliny, obrácené svahy) a umělé krytí ochrání odstřelovače před otevřenou přímou palbou. Dokonce i ta nejmenší proláklina nebo záhyb mohou odstřelovači poskytnout úkryt, když to nejvíce potřebuje. I 15-ti centimetrová proláklina, správně využitá, může poskytnout dostatečný úkryt, který chrání odstřelovače, když je pod palbou. Odstřelovač musí vždy hledat a využívat každý kousek úkrytu, který terén nabízí. Kombinací tohoto se správnými pohybovými technikami se může odstřelovač ochránit před palbou pachatele. Aby se ochránil před střelbou pachatele, když se pohybuje, využije trasy, které poskytují clonu

39

mezi ním a místy, kde je znám pachatel nebo kde je jeho předpokládaný výskyt. Odstřelovač používá přírodní a umělé krytí, aby nebyl viděn pachatelem a zasažen jeho palbou. Utajení je přírodní nebo umělá ochrana proti zpozorování pachatelem. Krajina může poskytnout přírodní utajení, které není nutno před použitím upravovat (keře, tráva, stíny). Odstřelovač vytvoří umělé ukrytí z materiálů, jako jsou burlap (jutovina), nebo maskovací sítě, nebo může přemístit přírodní materiály (keře, listy, trávu) z jejich původních míst. Je také důležité uvážit změny v ročních obdobích, které mají vliv na utajení přírodními a umělými materiály. Základy utajení zahrnují následující: 1. Vyhnout se pohybu, který není nutný – setrvat v klidu, pohyb přitahuje pozornost. Ostřelovačova pozice může být utajena, pokud zůstane v klidu, snadněji může být odhalena, jestliže se pohybuje. Pohyb odstřelovače proti nehybnému pozadí způsobí, že bude nápadný. Když musí změnit pozici, pohybuje se pomalu, po utajené trase, do nové pozice, přednostně za snížené viditelnosti. Před změnou pozice vždy nejprve bedlivě prozkoumá okolí a další možnou polohu k zaujetí. 2. Užití všech možných utajení -

Pozadí – je důležité, odstřelovač musí s pozadím splývat, aby předešel odhalení. Stromy, keře, tráva, země a člověkem vytvořené struktury, které tvoří pozadí, se liší v barvách tvarech. To odstřelovači umožní s plynout s pozadím. Vybere stromy a keře, ve kterých splyne jeho uniforma a které pohltí obrysy jeho postavy. Musí vždy předpokládat, že oblast, kde se pohybuje je sledována pachatelem.

-

Stíny a přítmí – pod širým nebem je odstřelovač nápadnější, kdežto ve stínech je obtížněji viditelný. Stíny jsou dány mnoha podmínkami ve dne a v noci. Odstřelovač nikdy nesmí střílet

40

z hrany lesní linie, může střílet z pozici uvnitř lesa (stíny a přítmí tvořené vrcholky stromů). -

Při pozorování musí být skrčen. Ostřelovačova nízká silueta je pro pachatele obtížně viditelná. Proto odstřelovač pozoruje ze skrčené pozice, z dřepu nebo lehu

-

Neodhalovat nic, co by se mohlo lesknout. Odraz světla od lesklého povrchu ihned přitahuje pozornost a může být viděn z velké vzdálenosti. Optiku používá odstřelovač v jasných, slunných dnech velmi opatrně, protože

tato způsobuje odrazy

světla -

Vyhnout se siluetám. Obrysy siluety mohou být viděny z velké vzdálenosti, dokonce i v noci, protože tmavý obrys vystupuje proti jasné obloze. Silueta tvořená tělem je dobrý terč.

-

Změna známých obrysů. Lidské tělo má pro pachatele známý obrys. Odstřelovač upraví nebo přestrojí tento známý tvar pomocí maskovacího obleku nebo pracovních obleků, které jsou pokryty nepravidelným vzory. Je nutné změnit svůj obrys od hlavy až po podrážky bot

- Udržovat ticho. Zvuky jako je mluvení nebo cinkání výstroje a výzbroje, mohou být pachatelem zaznamenány na velmi dlouhou vzdálenost, obzvláště v noci (Kratochvíl, 2002, p, 13-19)

7.3. Pohyb Vzhledem k vlastnostem jeho práce nesmí být odstřelovačův pohyb odhalen nebo být podezřelý. Proto musí odstřelovač ovládat jednotlivé pohybové techniky. Když se odstřelovač pohybuje, měl by mít vždy na paměti následující pravidla:

41

-

Vždy předpokládat, že je území pozorováno pachatelem

-

Pohybovat se pomalu. Odstřelovač počítá svůj postup po centimetrech metrech

-

Při prodírání se mezi stromy, keři nebo vysokou trávou nezpůsobit pohyb jejich horních částí a hluk

-

Plánovat každý pohyb a pohybovat se v úsecích trati na čas

-

Často se zastavovat, dívat se a pozorovat okolí

-

Pohybovat se během zmatku – střelba, výbuchy, hluk letadel, vítr nebo něco, co rozptýlí pachatelovu pozornost, nebo ukryje odstřelovačův pohyb

Jednotlivé pohybové techniky užívané odstřelovačem jsou přizpůsobeny tak, aby dovolovaly pohybovat se s nejmenší možností odhalení. Tyto techniky jsou: Nízké odstřelovačské plazení. Tato technika se užívá, když je

1.

utajení mimořádně omezené, v těsné blízkosti pachatele nebo když je obsazována palebná pozice. Provádí se takto: -

Ležet na plocho na zemi, hlavu otočit na stranu, celé tělo v jedné přímce, paže před hlavou, nohy otočeny tak, aby se paty dotýkaly země

-

Držet zbraň za řemen a udržovat ji v přímce rovnoběžné k tělu

-

Pohybovat se tak, že se pomalu a rovnoměrně odstrkuje prsty na nohou, zatímco se přitahuje prsty na rukou, 5 až 10 cm během jednoho posunu

2.

Střední plazení. Tato technika se užívá,když je utajení omezené, ale

odstřelovač se potřebuje pohybovat rychleji, než dovoluje nízké plazení. Střední plazení je podobné nízkému a provádí se takto: -

Ležet na zemi, hlavu otočenou na stranu, paže před hlavou a nohy rozkročené

42

-

Držet zbraň za přední příchytku řemenu, mít je položenou na horní straně zápěstí

-

Pohybovat se tak, že přitáhne jednu nohu dopředu a odstrkuje se, zatímco se přitahuje rukama, 30 až 40 cm za jeden posun

3. Vysoké plazení. Tato technika se užívá, když je utajení omezené, ale dostatečně odstřelovači dovoluje zvednout jeho tělo od země. Tato technika je podobná vysokému plazení. Provádí se takto: -

podpírat tělo na loktech a kolenou

-

přenášet zbraň na pažích s puškohledem zbraně mezi bradou a hrudníkem

-

pohybovat se tak, že se střídají kolena s lokty

4. Plazení na rukou a kolenou. Tato technika se užívá, když je utajení možné, ale odstřelovač se potřebuje pohybovat rychleji, než umožňuje střední plazení. Provádí se takto: -

podpírat tělo koleny a jednou rukou, zatímco drží zbraň druhou rukou tak, aby byl puškohled zbraně umístěn v podpaží

-

pohybovat se tak, že během jednoho posunu dá dopředu koleno a potom ruku

5. Chůze. Tato technika se užívá, když je dobré utajení a je nutná rychlost, ale v žádném případě, je-li v blízkosti pachatel. Provádí se takto: -

krčit se a horní část těla naklonit dopředu a kolena mírně pokrčit

-

zbraň pevně uchopit za přední příchytku řemene a nést ji v linii s tělem

-

pohybovat se krok za krokem, plánovat umístění každého kroku výběrem bodu k umístění nohy a to dříve, než je přemístěna noha z předešlého místa.

43

8. Určování vzdálenosti a snos větrem. 8.1 Určení vzdálenosti Střela na své cestě od ústí zbraně k cíli neletí po přímce, ale po balistické křivce. Proto je nutné znát vzdálenost cíle, aby bylo možno náměrem zbraně přizpůsobit balistickou křivku tak, aby střela dopadla v přesně stanoveném místě. Například pokud bude cíl vzdálen 500 metrů, ale střelec kvůli špatnému odhadu vzdálenosti provede korekci puškohledu jako by byl cíl vzdálen pouze 400 metrů, půjde zásah o 60 centimetrů níže, což může mít fatální následky. Odstřelovač se proto učí několik způsobů, jak určit vzdálenost. Těmi základními jsou:  Použitím laserového dálkoměru  Výpočet za použití záměrné osnovy mildot  Odečet z mapy 8.1.1. Využití laserového dálkoměru V praxi nejpoužívanější pro svoji jednoduchost, rychlost a přesnost je využití laserového dálkoměru. U zásahových jednotek se v současnosti používá dálkoměr značky Buschnell, který je svojí kvalitou naprosto vyhovující. Princip spočívá v tom, že laserový paprsek se zamíří na objekt, jehož vzdálenost chceme změřit a vestavěný počítač vypočte vzdálenost z času, za který se odražený laserový paprsek vrátí zpět do přístroje. Výsledky jsou pak zobrazeny s přesností jednoho metru. Některé pokročilejší laserové dálkoměry jsou již přímo napojeny na systém GPS a je možno tak přímo při měření dostat přesné souřadnice jak své pozice, tak i cíle. Tyto přístroje se však zatím používají pouze v armádě.

8.1.2. Použití záměrné osnovy mildot Slovo mildot je vlastně složenina dvou jiných slov. Jedná se o miliradian a dot , což je anglicky tečka. V praxi se jedná o druh zaměřovací osnovy puškohledu, kde jsou na záměrném kříži malé černé tečky ve vzdálenosti jednoho miliradianu od sebe. Puškohledy se záměrnou osnovou v miliradianech se začaly

44

používat již kolem roku 1970, kdy US Marine Corps začala používat optiku Unerlt s desetinásobným zvětšením na svých odstřelovacích puškách M40. Tyto puškohledy měly nově použitou osnovu mildot, která jim měla pomoci zvětšit úspěšnost prvního výstřelu na cíl v neznámé vzdálenosti. V dnešní době můžeme osnovu nalézt jak v puškohledech používaných policejními či armádními odstřelovači, tak i v pouškohledech používaných civilními střelci či lovci. Využití miliradianu původně vzešlo z technického inženýrství, kde se jím určoval příslušný úhel z kružnice. Pokud bychom chtěli být přesní, tak kružnici lze rozdělit na 6283 miliradianů. Z tohoto lze odvodit, že ramena úhlu o velikosti jednoho miliradianu jsou od sebe vzdálená ve 100 metrech 10 cm. Se zvyšující se délkou ramen se zvětšuje přímo úměrně i jejich vzájemná vzdálenost. Při vzdálenosti 200 metrů je to 20 centimetrů, 300 metrů 30 centimetrů atd. Toho lze využít při výpočtu vzdálenosti cíle, u kterého známe jeho rozměry. Vzorec pro výpočet pak vypadá takto: (velikost cíle v metrech x 1000) : velikost cíle v miliradianech Výsledek nám určuje vzdálenost cíle v metrech. V praxi

je

pro

přesnost

výsledku

nutno

odečíst

velikost

cíle

v miliradianech s přesností na jednu desetinu. Odstřelovači si již dopředu zpracovávají tabulky známých velikostí různých předmětů, jako jsou dopravní značky, rozměry a kol a samozřejmě průměrných částí lidského těla tak, aby je mohli rovnou doplnit do vzorce. U nejznámějších předmětů již mají předem zpracovány výpočty do tabulek s různými velikostmi v miliradianech, díky čemuž vůbec nemusí provádět výpočty.

8.1.3. Odečet vzdálenosti z mapy K zjištění vzdálenosti střelce od cíle, je také možno použít mapy. Pro tyto účely jsou nejvhodnější mapy s co nejmenším měřítkem, se kterými lze dosáhnout vyšší přesnosti určení vzdálenosti. Pro využití této metody je důležitá znalost orientace v terénu, protože je naprosto nezbytné, aby střelec přesně určil svoji polohu a stejně tak polohu cíle v mapě. Následně je proveden přepočet podle daného měřítka mapy a vzdálenosti bodů v mapě.

45

8.2. Snos větrem Sluneční teplo a otáčení země způsobuje pohyb velkých mas vzduchu v atmosféře. Tento pohyb vzduchu vnímáme jako vítr. Se zvyšováním teploty se síla větru zvětšuje a s ochlazováním v pozdním odpoledni se zase zmenšuje. Proto bývá obvykle ráno a večer menší vítr než v průběhu dne. Při svém pohybu nad povrchem země naráží vzduch na terénní nerovnosti, budovy, stromy a další překážky, v důsledku čehož vznikají turbulence. Díky turbulencím se pak směr i síla větru neustále mění. Je všeobecně známo, že vítr působí na střelu tak, že ji odklání do strany z přímého směru. Pro odstřelovače je naprosto nezbytně nutné, aby dokázal určit sílu a směr větru, z čehož dokáže odvodit jaký účinek bude mít vítr na střelu a provést pak korekci zamíření tak, aby zasáhl cíl s požadovanou precizností. Toto určení je v podstatě nejtěžší a spolu s určením vzdálenosti i nejdůležitější částí přípravy k výstřelu. Na větru je nejhorší to, že není vidět. Je možno pouze posuzovat jeho vliv na různé objekty. Odstřelovač bohužel nemá k dispozici žádné pomůcky typu laserového dálkoměru, či záměrné osnovy mildot, jako je tomu u měření vzdálenosti, které by mu pomohly zjistit sílu a směr větru na celé dráze mezi ním a cílem. Samozřejmě je možno použít anemometr, ten nám však pouze řekne, jaká je síla větru v bezprostředním okolí střelce. Jednoduchý algoritmus postupu při střelbě za větru vypadá přibližně takto: 1. určení vzdálenosti cíle a nastavení puškohledu na danou vzdálenost 2. stanovení rychlosti větru 3. stanovení směru větru 4. určení koeficientu podle směru větru 5. stanovení stranové odchylky 6. nastavení stranové korekce puškohledu nebo přenesení záměrného bodu Určení síly větru je velmi nesnadné a vyžaduje především praktickou zkušenost. Odstřelovač si pomocí anemometru určí sílu větru na své pozici, ale

46

informace o síle větru mezi svou pozicí a cílem s největší pravděpodobností mít k dispozici nebude. Proto musí vítr pouze odhadovat na základě pozorování okolních předmětů a zkušeností. V praxi pak sleduje především pohyby trávy, stromů apod. Ideální je pokud by mohl sledovat na trase k cíli např. různé vlajky, fáborky atd. Zkušený odstřelovač dokáže odečítat sílu větru z toho, jaký sklon zaujímají praporky vůči žerdi. Hrubé určení je možno vyvodit ze vzorce: Úhel praporku ve stupních : 4 = rychlost v metrech v mílích za hodinu. Odstřelovači v zásahových jednotkách však pracují s údaji v metrech za sekundu, proto je v tomto případě nutno ještě výsledek vynásobit konstantou 0,447. Další ukazatele síly větru v přírodě jsou např.  0,5 – 1,5 m/s cigaretový kouř stoupá přímo vzhůru  1,5 – 2,5 m/s není téměř cítit na tváři, ale kouř se naklání  2,5 – 3,5 m/s je lehce cítit na tváři, šustí listí  3,5 – 5  5

m/s listí a drobné větvičky na stromech se neustále pohybují

- 6,5 m/s zvedá se prach a volné papírky poletují

 6,5 – 11 m/s ohýbá menší stromy Za určitých klimatických podmínek lze sílu větru odečítat ze zrcadlení vzduchu. Zrcadlení vzduchu je při správném odečítání jedním z nejpřesnějších ukazatelů účinků větru na střelu na její dráze k cíli. Při přesné střelbě na dlouhé vzdálenosti umožňuje vidět i ty nejmenší změny v pohybu větru. Tato metoda však opět vyžaduje vysokou míru zkušeností.

Zrcadlení vzduchu vzniká stoupáním tepla od zemského povrchu a lze jej snadno pozorovat zejména za horkých letních dnů nad nepříliš členitým terénem. Když teplý vzduch stoupá od povrchu země, míchá se s chladnějším vzduchem nad ním. Teplý a studený vzduch mají odlišnou hustotu. Sluneční světlo procházející teplým vzduchem má jiný lom, než ve studeném vzduchu a tento jev je pozorovatelný. Zrcadlení vzduchu se zjeví v podobě vlnění vzduchu, které za bezvětrného počasí stoupá přímo vzhůru. Při ochlazování vzduchu se však tento jev zeslabuje. Při rychlosti větru přibližně 5 m/s zrcadlení vzduchu zmizí, protože

47

ho vítr odfoukne. Určování větru podle zrcadlení vzduchu by se při střelbě na dlouhé vzdálenosti mělo používat v co nejvyšší míře, protože se jedná o nejpřesnější způsob, jak určit sílu a směr větru. Při dostatečných zkušenostech střelce je tato metoda přesnější než jednoduché pozorovací metody. Nejlepší možnost pozorování zrcadlení vzduchu je v případě, že je pozorovací dalekohled nebo puškohled zaostřen na vzdálenost o něco menší, než je vzdálenost cíle. Nejlépe se totiž zrcadlení pozoruje na pevném nezaostřeném pozadí. Vhodné pozadí pomáhá především v případech, kdy se vzduch ochlazuje a zrcadlení se tak vytrácí. Příkladem vhodného pozadí mohou být např. nezaostřená tabule s názvem obce, budova, velký kámen, automobil a podobné předměty, které se nacházejí v blízkosti cíle. Je důležité neopomenout, že dalekohled nesmí být zaostřen na objekt samotný. Zrcadlení se nejlépe vyhledá na horní či spodní hraně objektu. Zjevuje se ve formě zvlněných linek. Střelec by se měl soustředit pouze na jednu či dvě tyto linky. V dalekohledu je pak možno vidět různé pohyby vlnění. Různé rychlosti i úhly, pod nimiž vzduch proudí. Jedná se fakticky o rychlost účinného větru. Pokud není žádný vítr nebo pokud vane vítr přímo do zad, či proti střelci, stoupá vlnění vzduchu přímo nahoru. V tomto případě není nutné počítat s odchylkou střely a provádět tak korekci mířidel. Často se stává, že odstřelovač může v puškohledu vidět, že zrcadlení vzduchu zpomalí a pak se začne třást. V tomto případě je nutno dbát zvýšené opatrnosti, protože v příštích několika málo sekundách dojde ke změně větru. Se zrcadlením vzduchu jsou však také spojeny dva problémy. Zrcadlení vzduchu může rozmazat a někdy úplně zablokovat výhled přes mířidla. Týká se to extrémně horkých podmínek, především tedy v létě. Opticky se pak cíl v mířidlech pohybuje a přesný výstřel je prakticky nemožný. Druhým problémem je optické posunutí cíle oproti jeho skutečné poloze. Při vlnění vzduchu ve směru přímo vzhůru se poloha cíle jeví výše, než je ve skutečnosti. Ke stejné situaci dochází i při vlnění do stran, kdy je opticky posunut cíl stranově ve směru vlnění tzn., že můžeme-li pozorovat vlnění zleva doprava, v případě, že vystřelí střelec

48

podle toho, co uvidí v puškohledu bez korekce mířidel, bude zásah příliš vpravo od skutečné polohy cíle. (Lau, 2007, p. 197-215) 8.2.1. Určení směru větru Směr větru musí střelec určovat vzhledem k ose výstřelu. Využívá se k tomu metoda na principu hodinového ciferníku, kdy poloha střelce je považována za pomyslný střed takovéhoto ciferníku. Např. v případě, že vane vítr zprava doleva pod úhlem 90 stupňů ke střelci, označuje se tato situace jako vítr z 3. hodiny. Vanul-li by vítr střelci přímo do zad, jednalo by se o vítr ze 6. hodiny apod. Toto určení je důležité pro stanovení koeficientu síly větru. 8.2.2. Koeficient síly větru Vítr o stejné síle nemá vždy na střelu stejný účinek. Nejdůležitější kromě samotné síly větru je v tomto případě úhel, pod kterým vítr působí na střelu po dobu jejího letu. Z toho pak určíme koeficient, s pomocí něhož stanovíme skutečný vliv jaký má vítr na střelu při její cestě k cíli a posun zásahu. V situaci, kdy vane vítr z 3 nebo 9 hodiny, působí tak na střelu pod úhlem 90 stupňů a má tzv. plný účinek větru a koeficient síly větru je 1. V případě větru z 1., 5., 7., a 11. hodiny působí vítr na střelu pod úhlem 30 stupňů a koeficient je v tomto případě 1/3. Při větru z 2., 4., 8 a 10 hodiny působí vítr pod úhlem 60 stupňů a koeficient je v takovém případě 2/3. Pokud je vítr z 6. 12. hodiny je koeficient 0, protože vítr střelu stranově neodchyluje.

8.2.3. Stanovení stranové odchylky Jak již bylo řečeno, boční vítr působí na střelu po celou dobu dráhy jejího letu od ústí hlavně až po dopad střely. Známe-li tedy sílu větru a úhel pod kterým na střelu působí, potřebujeme pak ke stanovení odchýlení znát ještě vlastnosti dané střely a vzdálenost, na kterou je střelba vedena. Obecně lze říci, že čím je střela lehčí, tím má na její dráhu vítr silnější vliv. Dále je nutno znát úsťovou rychlost střely a balistický koeficient, z čehož se odvodí rychlosti na dalších vzdálenostech od ústí hlavně. Čím je střela pomalejší, tím víc ji dokáže vítr odklonit z její původní dráhy. Za pomoci všech těchto ukazatelů je pak možno

49

spočítat stranovou odchylku pro konkrétní střelu při různých vzdálenostech střelby a s různými silami větru. Toto vše by však nebyl odstřelovač schopen sám spočítat. K výpočtům je po

zadání všech parametrů využíváno balistického

kalkulátoru. Z jeho výsledku si pak odstřelovači tvoří tabulky (tabulka č. 1) stranových korekcí a odchylek pro své střelivo na různé vzdálenosti. Pro střelivo ráže .308 Winchester 168 grainů s úsťovou rychlostí 820 m/s v pušce Sako TRG 22 s hlavní 660 mm, by pak takováto tabulka vypadala přibližně takto: Tabulka č. 1 tabulka stranových korekcí vzdálenost odchylka cm cvaky 100

0,5

1

600

22

3

150

1.I

1

200

2,2

1

650

26

4

700

30,5

250

3,5

4

1

750

35

5

300 350

5

2

800

40

5

7

2

850

45,5

6

400

9,5

2

900

51

6

450

12

3

950

57

6

500 550

15 18,5

3 3

1000

64

7

V prvním a čtvrtém sloupci je udávána vzdálenost střelby, ve druhém a pátém pak stranová odchylka v centimetrech pro vítr o velikosti 1 m/s. V případě, že je vítr větší, pak se odchylka násobí násobkem síly větru. Např. při větru 3 m/s se odchylka násobí 3x apod. Ve třetím a šestém sloupci je pak uveden počet cvaků na točítku stranové korekce. Toto jsou údaje uvedené pro vítr, který vane ze třetí nebo deváté hodiny a jeho koeficient je 1, protože má plný účinek na střelu. V případě, že by např. vítr přicházel z jedné hodiny, tzn. pod úhlem 30 stupňů zprava, je pro tento úhel koeficient 1/3 a stranová odchylka pro danou sílu větru a vzdálenost by byla třetinová proti stejně silnému větru, který by vál pod úhlem 90 stupňů. V praxi by příklad výpočtu byl přibližně takovýto: vzdálenost 350 metrů, síla větru 3 m/s, vítr přichází z druhé hodiny. Odchylka pro sílu 1 m/s je na 350 m 7cm. Při rychlosti 3 m/s je to pak 21 cm. Koeficient pro sílu větru ze dvou hodin je 2/3. Výsledná stranová odchylka je pak 14 cm vlevo. Toto musí odstřelovač

50

zohlednit před výstřelem při nastavení stranové korekce puškohledu nebo zamíření. Nastavení stranové korekce puškohledu nebo přenesení záměrného bodu V případě, že je již spočítaná stranová odchylka, je nutno tuto odchylku zohlednit při míření. V praxi se používají dva způsoby, jak se se stranovou odchylkou vypořádat. Oba mají své zastánce a výhody i nevýhody. Prvním z nich je nastavení stranové korekce na bočním točítku puškohledu. V tomto případě je nutno provést další výpočet. Pro představu – na výše popsaném příkladu byla výsledná stranová odchylka stanovena na 350 metrů jako 14 cm. Posun optiky o jeden cvak na 100 metrů způsobí posun zásahu o 1 cm. Na 350 metrech je tedy posun zásahu při jednom cvaku 3,5cm. Abychom eliminovali odchylku 14 centimetrů, je nutno posunout stranovým točítkem puškohledu o 4 cvaky. Druhým způsobem, jak eliminovat stranovou odchylku je posunutí kříže záměrné osnovy proti větru. Zjednodušeně řečeno zamíříme vedle cíle o takový kus, o který nám vítr snese střelu. Tento způsob je rychlejší a vhodnější, pokud se neustále mění síla a směr větru, protože nám to umožňuje rychleji reagovat. Pokud je vítr o stále síle a směru, dává většina odstřelovačů přednost metodě posunu stranové korekce na puškohledu. Ještě složitější situace nastává v případě, že v různých vzdálenostech na cestě od střelce k cíli vane různě silný vítr. V takovém případě si musí odstřelovač vítr zprůměrňovat. Toto už však vyžaduje vysokou míru zkušeností a praxe.

51

9. Technika střelby

Aby střelec zasáhl přesně cíl, musí se soustředit na čtyři základní faktory, které jsou jen minimálně závislé na vnějších vlivech a jsou vysoce ovlivněny úrovní výcviku. Tyto faktory jsou: střelecká poloha, míření, dýchání a spouštění.

9.1. Střelecké polohy Z pohledu většiny odstřelovačů je nejdůležitější stabilní zaujetí střelecké polohy a při výcviku odstřelovačů je této oblasti věnována pravděpodobně největší pozornost. Výhodou této části výcviku je, že není náročná na prostor a v podstatě nic střelce kromě jeho úsilí nestojí. V kurzech pro odstřelovače se vyučují 4 základní střelecké polohy. Jsou to poloha v leže, v kleče, v sedě a ve stoji. Dále tyto polohy můžeme dělit na polohy s oporou a bez opory. Je logické, že se doporučuje používat opora, z důvodu stability a tím i přesnější střelby. 9.1.1. Střelba v leže Poloha střelby v leže na břiše je nejstabilnější a v praxi tudíž nejvíce preferovanou polohou. S její stabilitou souvisí to, že je nejpřesnější. U této polohy se také jako u jediné vyhneme rozhodování, zda použít oporu a jakým způsobem. V praxi policejního střelce se automaticky počítá s využitím dvojnožky a tudíž žádnou jinou oporu pro stabilizaci hlavně nepoužíváme. Většina střelců navíc používá pro podložení pažby tzv. rear bag, který ji stabilizuje jak horizontálně, tak vertikálně. Změnu náměru a odměru pak dosahuje střelec manipulací s bagem bez toho, aby se dotýkal pažby. Pokud je střelec pravák, je v leže jeho váha trochu více na levé straně hrudníku. Mnoho střelců si navíc podkládá levé podpaždí a hrudník, čímž dosáhnout ještě větší stability v této poloze. Levý loket směřuje dopředu, téměř v ose zbraně. Dlaň levé ruky ovládá rear bag. Pravý loket je položen na zemi a zafixován. Prává dlaň svírá pevně, nikoliv však křečovitě, pistolovou rukojeť a ukazováček ovládá spoušť. Nohy jsou v této poloze buď poměrně široce roztaženy a narovnány, aby ještě zvýšily stabilitu anebo bývá některými střelci preferována

52

pravá noha lehce pokrčená, což zvyšuje přenesení váhy na levou stranu hrudníku odstřelovače. Jedná se o osobní volbu, v praxi se setkáváme s oběma případy. Při poloze v leže by odstřelovač neměl ležet v prodloužení osy hlavně, ale svírat s ní úhel přibližně 15 stupňů. To mu umožní kvalitní přilícení a míření. Směrem k terči by měl střelec ležet tak, aby v případě, že zavře oči a zamíří, po otevření by měl mířit na terč. V případě, že míří mimo terč, měl by svoji polohu změnit. V žádném případě by neměl zbraň pouze zatlačit ve směru cíle a zůstat ležet stejně. Mělo by to vliv na přesnost střelby, protože by byly zapojovány další svaly a poloha by nebyla přirozená a uvolněná, což se snažíme minimalizovat.

9.1.2. Střelba v sedě Střelba v sedě je druhá nejstabilnější poloha. V praxi je zvolena tehdy, pokud není možno zaujmout polohu v leže z důvodu nevhodných podmínek jako je např. vysoká tráva, zvlnění terénu apod. a je tudíž nutno zaujmout vyšší polohu. U této polohy je na rozdíl od polohy v leže možno použít velké množství modifikací a záleží čistě na střelci, kterou z nich si zvolí s ohledem na svůj kloubní rozsah, tělesné rozměry apod. Pro začínající odstřelovače je její osvojení poměrně náročné a zkušení instruktoři tvrdí, že je nutné si ji takříkajíc „vysedět“. Důležité je naučit se polohu zaujmout co možná nejstabilněji a nejuvolněněji. V případě jejího kvalitního zažití se u těch nejlepších přibližuje svojí přesností střelbě v leže, což připadá začátečníkům prakticky nemožné. Popisovat v tomto případě vzorovou polohu v leže pozbývá smysl, protože i v rámci ČR je používáno mnoho jejich možností. Jako příklad mohu pouze na obrázku ukázat mnou používanou variantu.

9.1.3. Střelba v kleče Poloha v kleče se v policejní praxi příliš nepoužívá. Má podobnou výšku jako poloha v sedě, která je co do přesnosti vhodnější. Výhodu polohy v kleče spatřuji především v rychlosti jejího zaujetí. Z toho důvodu je také preferovaná především v armádě, kde nejsou požadavky na přesnost střelby tak striktní.

53

Na rozdíl od polohy v leže a polohy v sedě je tato méně stabilní a tím i méně přesná. Má to dva základní důvody. Za prvé je výše těžiště a za druhé je zde menší plocha opory. Střelec se zde opírá pouze ve třech místech s nevelkou plochou a to (u praváků) koleno pravé nohy, pravý nárt a chodidlo levé nohy. Při tom levá ruka, která nese váhu zbraně, je zapřená o levé koleno, což není příliš stabilní opora. S ohledem na tyto skutečnosti je střelba v kleče velmi obtížná. Je nutné si uvědomit, že tato poloha není přirozená. Pro její správné zaujetí je nezbytné splnit několik základních požadavků. Zejména je nutno správně rozložit váhu na body opory. Levá noha nesmí být nadměrně zatěžována. Velká námaha by rozechvěla svalstvo a tím zbraň. Výsledkem by byla nepřesná střelba. Střelec se však také nesmí zaklánět. Ulevil by tím sice levé noze, avšak výsledkem by byla nestabilní, vratká poloha, což by mělo za následek opět nepřesnou střelbu. Při mírném předklonění se je váha přenesena na střed opěrné plochy a tím je dosaženo nejlepších podmínek pro stabilitu polohy. Dalším požadavkem je stejně jako v ostatních polohách, co největší uvolnění svalů paží a zad. Neméně důležité je rovněž správné držení hlavy. Hlava by měla být pokud možno vzpřímená, což vytváří podmínky pro bezchybné míření a předčasnou únavu.

9.1.4. Střelba ve stoje Poloha ve stoje je poslední ve výčtu základních poloh. Jedná se o polohu nejméně stabilní a z mého pohledu by byla použita jen v případě nejvyšší nouze. Je z důvodu vysokého těžiště a malé opory značně nestabilní a tudíž i nepřesná. Nácvik střelby v této poloze je značně náročný a její výsledky často nebývají na takové úrovni, aby bylo možno střelbu ve stoje zodpovědně použít v ostré akci. Má-li střelec udržet poměrně těžkou zbraň, je nutné, aby zaujal velmi dobře polohu. Toho dosáhne tak, že se lehce zakloní a současně prohne doprava. Jedině tímto způsobem je možno vyrovnat váhu zbraně a udržet ji tak v klidné poloze, bez nadměrného svalového úsilí. Při střelbě ve stoje se už vzhledem ke vzpřímenému postoji, nutně napínají některé svaly. Je však nutné všechny ostatní

54

svalové partie uvolnit co možná nejvíce. Velký význam pro střelbu ve stoje má napjetí svalů nohou, především v oblasti kolen. Tyto nesmí být násilně napínány, ale také nesmíme kolena krčit. Napjaté svaly se brzy unaví, začnou se chvět a poloha ztrácí stabilitu. Naopak nedostatečné zpevnění nohou v oblasti kolen tělo rozhoupe. Stabilita této polohy je velmi závislá i na tom, jak rovnoměrně dokážeme zatížit nohy. Doporučuje se zvolit rozkročení na šířku ramen a špičky lehce vytočit ven. Velmi důležitý je i způsob držení zbraně levou rukou. Ruka tvoří oporu, na které je puška položena. Svalové napětí však musí být co nejmenší. Toto je možné pouze za předpokladu, že bude loket směřovat přímo dolů. Úkolem pravé ruky je jako v předešlých polohách přesně a plynule spouštět. Zbraň však v poloze ve stoje není tak pevně zajištěna jako v jiných polohách, proto s její fixací vypomáhá i pravá ruka. Toto však musí opět dělat s co nejmenším svalovým napětím. Puška je držena pokud možno lehce, loket se nezvedá ani netiskne křečovitě k tělu.

9.1.5. Střelba s oporou Při reálném policejním zákroku by se každý odstřelovač snažil vyhnout poloze ve stoje, v kleče a pravděpodobně i v sedě v jejich podobě tak, jak bylo výše popsáno. Policejní operace, při nichž by bylo s nejvyšší pravděpodobností použito odstřelovače by zřejmě trvaly velmi dlouhou dobu. Nejtypičtější z nich je tzv. Hostage situation, což znamená incident, při němž pachatel drží jednoho nebo více rukojmí. Při těchto krizových situacích dochází v naprosté většině případů k mnoha hodinovému vyjednávání a v průběhu celé této doby by měl být odstřelovač připraven, provést co nejrychleji přesný výstřel. Z toho je jasné, že poloha v které bude odstřelovač bude muset být zaujata dlouhou dobu, což se s polohami v sedu, v kleče a zejména ve stoje naprosto vylučuje. Jednoznačně je preferována poloha v leže. Tato však nemusí být z mnoha různých důvodu možná. V tomto případě je nutno zaujmout tzv. polohu s oporou. Jde o to, že střelec se snaží udělat si svou polohu co nejstabilnější a nejpohodlnější v rámci daných možností. V prvé řadě se jedná o podepření zbraně, čímž odpadá nutnost nést její

55

váhu a také je výrazně zvýšena přesnost střelby. Záleží na zkušenosti samotného odstřelovače, jak je schopen si danou pozici vybudovat a co je schopen ze svého okolí použít. Typické je využití nábytku apod. Jako ideální střelecká pozice se např. uvádí případ, kdy střelec sedí na židli u stolu a zbraň je položená celou svoji váhou na stole před ním. Tato pozice může být zaujata po relativně dlouhou dobu a svojí přesností se plně vyrovná pozici v leže. V Iráku byly např. často zaznamenány případy, kdy ke střelbě z hloubky místnosti používali američtí odstřelovači dveře vysazené z pantů a položeny na dětskou postýlku. Mohli tak nerušeně mířit přes okno z polohy v leže. V našich podmínkách se nejčastěji používá k opoře zbraně stativ pozorovacího dalekohledu, který má k dispozici každý policejní odstřelovač. Někteří střelci si ho navíc pro tuto činnost speciálně upravují. V zahraničí se ke střelbě s oporou používají, již speciálně pro tuto činnost určené nosné systémy.

9.2. Dýchání Dýchání má pro člověka životně důležitý význam. Lidské tělo je schopno života bez přísunu kyslíku pouze velmi krátkou dobu. Proto je u člověka dýchání řízeno dechovým centrem z prodloužené míchy, aniž by je mohl vůli člověk ovládat. Toto dechové centrum přizpůsobuje hloubku a frekvenci dýchání momentální potřebě tělních buněk. Tzn., že při zvýšené tělesné námaze se zvýší jak frekvence i hloubka dýchání tak, aby pokryly zvýšenou spotřebu kyslíku v organismu. V klidu dýchá člověk frekvencí 12-15 dechů, z čehož vyplývá, že jeden dechový cyklus (nádech, výdech, dechová pauza), trvá přibližně 4-5 vteřin. Po vydechnutí následuje pauza přibližně 2 vteřiny. Co to znamená pro odstřelovače? Protože je prakticky nemožné vystřelit během nádechu nebo výdechu precizní kontrolovanou ránu ( je to podmíněno pohybem hrudníku), je nutné provést výstřel v dechové pauze. Přirozená fyziologická dechová přestávka ale časově nepostačuje. To znamená, že musíme do tohoto děje zasáhnout. Neděláme to jenom při střelbě, ale také při mnoha

56

denních činnostech, jako je mluvení apod. Autoři odborné literatury se shodují na tom, že stav nadechnutého hrudníku není pro kontrolovaný výstřel vhodný. Hrudník je při nasátí vzduchu pod velkým tlakem, což vede k svalovému napjetí, což se následně negativně projeví na klidu zbraně. Proto se nabízí možnost vlivem vůle prodloužit fyziologickou dechovou pauzu a této doby využít k provedení přesného výstřelu. K provedení precizního výstřelu potřebujeme zhruba 3 – 10 sekund. Doba 10-ti vteřin by v žádném případě neměla být překročena. Výstřel by tedy měl být proveden v době, kdy je hrudník relativně vydechnutý. Je nutno zdůraznit slovo relativně, protože existuje mnoho střelců, kteří se cítí lépe, když si v plicích určité množství vzduchu ponechají, popř. se lehce nadechnou. V tomto případě se jedná o velice individuální záležitost.

9.3. Míření Míření je jedna z nejdůležitějších částí samotné střelby. Jde v podstatě o nalezení cíle a uvedení zbraně do takové polohy, aby byl tento cíl při provedení výstřelu zasažen. Naprosto klíčovou roli zde hraje zrak. Oko má při míření centrální funkci, to znamená, že dodává informace o poloze zbraně vůči cíli. Předměty jsou viditelné, protože odrážejí světlo. Podle množství světla, které odrážejí, se jeví jako světlé nebo tmavé. Rohovka a čočka, které se nacházejí za pupilou, lámou světelné paprsky, ty se spojují do svazku a vytvářejí na sítnici obraz. Odtud se informace dostává do mozku. Protože síla světelných paprsků se mění, je třeba mechanismus, který by reguloval průtok světla. Tuto úlohu přejímá pupila tím, že se protahuje nebo stahuje. Za dobrých světelných podmínek se stahuje, v případě, že je světla nedostatek, rozšiřuje se. Proces rozšíření probíhá podstatně pomaleji, než reakce na dostatek světla a tudíž stažení. Proto je důležité, aby se střelec vyhnul těsně před střelbou pohledu na plochy, které jsou světlejší než jeho cíl. Pro precizní výstřel je naprosto nezbytné, aby oko dodalo střelci přesný obraz. Na začátku míření je důležité, aby odstřelovač opřel o pažbu svoji tvář tak, aby viděl v optice puškohledu celý a nezdeformovaný obraz. Tomuto procesu se říká přilícení. Aby tvář střelce ideálně přilnula k pažbě, používá se na zbraňových

57

systémech lícnice, která je individuálně stavitelná, aby tak vyhověla každému střelci, podle jeho potřeb. K přilícení by mělo dojít tak, že hlava zaujme vhodnou pozici za puškohledem bez napjetí šíjového svalstva. Je-li třeba napjetí svalů k tomu, abychom se dívali centricky do puškohledu, při delším časovém úseku míření původně stabilní poloha svoji stabilitu ztrácí a dochází tak v chybám k míření a následně i nepřesnému výstřelu. Jakmile je dosaženo správného zalícení, upře střelec svoji pozornost na přesné zamíření, to znamená navedení pušky do takové polohy, aby byl cíl ve středu záměrného kříže. Nikoliv nepodstatný vliv na přesný výstřel má i doba finálního míření před samotným výstřelem. Důležité je rovněž, aby střelec před zamířením mrknul. Díky tomu se zvlhčí povrch oka, což vede k ostřejšímu vidění. Tato ostrost vidění vydrží zhruba 6 – 8 vteřin, což by mělo stačit k výstřelu. 9.4. Spouštění Způsob spouštění je rozhodující při každém výstřelu. Nesmí v žádném případě ovlivňovat stabilitu pušky. Proto je nezbytné spouštět plynule, avšak v souladu s mířením. Střelec si musí umět vytvořit podmínky pro správné spouštění, pro přesnou práci ukazováčku na spoušti.  Spouštění musí být plynulé, ne však uměle prodlužované. Tlak na spoušť se musí plynule zvyšovat, ale okamžik spouštění nesmí být delší, než 1,5 – 2 vteřiny.  Ukazováček se nesmí dotýkat krčku pažby, jeho činnost musí být úplně nezávislá. Krk pažby držíme pevně, nikoliv však křečovitě. Zbraň by se pak chvěla.  Spoušť je nutné tisknout vždy směrem přímo dozadu. Pokud by byla tisknuta šikmo, zbraň by v rozhodujícím okamžiku uhnula do strany ze správného zamíření. Tato chyba bývá často i příčinou nepravidelného chodu spouště a zvětšení jejího odporu.  Střelec musí zvolit správný okamžik spouštění. Jeho tělo totiž stále kolísá kolem jedné tzv. rovnovážné polohy, nejvíce na začátku zamiřování. Postupně se kolísání zmírňuje, aby po určité době puška opět začala vlivem únavy chvět.

58

 Spoušť by měla být tisknuta v polovině nebo první třetině posledního článku ukazováčku Chyby při spouštění Nejhrubší chybou při spouštění je rychle zmáčknutí spouště, tzv. stržení. Nejčastěji se ji dopouštějí začátečníci při nestabilní poloze, kdy se snaží rychle vystřelit v okamžiku, kdy mají ideálně namířeno a tento okamžik bývá velice krátký. Pochopitelně tímto způsobem nelze přesně spustit. Prudké, rychlé zmáčknutí spouště má za následek podráždění nervových center, které řídí stabilitu polohy. A ta je porušena právě v okamžiku, kdy skončí tlak na spoušť a dojde k výstřelu. Další příčinou chybného spouštění je reakce na výstřel. Střelci se někdy u velkorážních zbraní výstřelu obávají a instinktivně vysunují rameno proti pažbě a pak rychle vystřelí. Při výskytu této chyby je nutné, aby se střelec začal ve zvýšené míře ihned věnovat suchému tréninku, protože v pozdější době se tento druh chyby velmi těžce odstraňuje. Velmi často také dochází k opaku stržení – umělému protažení výstřelu. Obvykle k této chybě dochází v případech, kdy se střelec snaží příliš soustředit na správné spouštění. Často se také vyskytuje, pokud střelec dostane novou zbraň s jiným odporem spouště. Popřípadě, pokud má zbraň nerovnoměrný chod spouště. Ve všech těchto případech se porušuje ideální koordinace pohybů. Také tuto chybu lze odstranit hlavně suchým tréninkem.

59

10. Specifické druhy střelby Střelba pod úhlem a na pohyblivý cíl, je specifickým druhem střelby, u které je nutno zohlednit ještě více vlivů než u klasické střelby. Na střelce jsou tudíž kladeny při precizní střelbě vyšší nároky.

10.1. Střelba pod úhlem. Zvláštností střelby na cíl, který je výše nebo níže než střelec, spočívá v jiném natavení mířidel, než jaká je vzdálenost mezi cílem a odstřelovačem. Pokud je zbraň nastavená ve vodorovné rovině, seřizuje se náměr tak, aby odpovídal zemské přitažlivosti a vlivu počasí na střelu po určitou vzdálenost. Protože zemská přitažlivost působí v úhlu 90 stupňů k vodorovné rovině (povrchu země), ovlivňuje střelu vystřelenou šikmo vzhůru nebo dolů pouze po dráze, která se rovná vodorovné vzdálenosti k terči. Proto pokud by střelec nastavil mířidla s ohledem na vzdálenost v šikmé rovině, zásah by šel příliš vysoko. Čím větší je úhel pod kterým je střela prováděna, tím více se musí upravit nastavení optiky a v závislosti na tom snížit náměr zbraně. John Plaster ve své knize Ultimate sniper popsal metodu pro korekci optiky při střelbě vzhůru a dolů. Nazývá ji quick fix a sám se ji nejprve naučil u FBI a poté ji modifikoval. Při střelbě pod úhlem 45 stupňů lze vodorovnou vzdálenost vypočítat tak, že šikmou vzdálenost vynásobíme koeficientem 0,7. Při střelbě pod úhlem 30 stupňů tento koeficient činí 0,9. Tato metoda je však použitelná spíše pro armádní odstřelovače, u nichž není nutná taková přesnost střelby jako u jejich policejních kolegů. V praxi používají policejní odstřelovači tabulku přepočtových koeficientů pro téměř všechny úhly až do 90 stupňů. Vše, co je pak třeba v reálné situaci učinit je změřit úhel mezi střelcem a cílem a poté vynásobit šikmou vzdálenost koeficientem pro naměřený úhel. Výsledkem bude přesná vodorovná vzdálenost. Tabulka střelby pod úhlem je založena na jednoduché trigonometrické funkci s použitím kosinu úhlu ke stanovení délky ramen úhlu v pravoúhlém trojúhelníku.

60

Dalším způsobem určení vodorovné vzdálenosti spočívá v použití Pythagorovy věty. Pokud je známa výška budovy nebo objektu na kterém je terč umístěn, může střelec využít vztahů v pravoúhlém trojúhelníku k výpočtu vodorovné vzdálenosti.

10.2. Střelba na pohyblivý cíl Střelba na cíl, který je v pohybu, je prakticky nejtěžším druhem střelby se kterým se odstřelovač může setkat a vyžaduje vekou zkušenost. K určení správného předsazení je nutno znát následující údaje:

1. Vzdálenost cíle 2. Čas letu střely 3. Rychlost cíle 4. Úhel pohybu cíle 5. Síla větru 6. Určení velikosti předsazení Vzdálenost cíle se určuje stejně jako u jakéhokoliv jiného terče. Nejčastěji by k jejímu určení byl použit laserový dálkoměr. Čas letu střely, který je potřeba, aby střela urazila vzdálenost od ústí zbraně k cíli se získává z balistického kalkulátoru. Je závislá na druhu střeliva a délce hlavně zbraně. V praxi má časy, které potřebuje střela k uražení dané vzdálenosti, každý odstřelovač přehledně zaznamenány ve svých tabulkách. Rychlost cíle je prvkem, který se určuje vůbec nejsložitěji. Na běžící cíl by se prakticky nemělo střílet, pokud není dostatečně blízko nebo pokud střelec nemá na vybranou. Pravděpodobnost minutí je příliš veliká a hrozí nebezpečí ohrožení rukojmích nebo dalších nezúčastněných osob. V odhadu rychlosti cíle hraje zřejmě největší roli dostatek zkušeností a množství výcviku.

61

Úhel pohybu cíle rozdělujeme do tří základních směrů.: -

v případě, že se cíl pohybuje směrem ke střelci v úhlu 90 stupňů (kolmo), pak je použita plná velikost předsazení. Cíl je vidět pouze z boku a jeho šířka u průměrně vzrostlé osoby činí přibližně 30 cm

-

v případě, že se cíl pohybuje směrem ke střelci nebo od něj přibližně pod úhlem 45 stupňů, je velikost předsazení poloviční. V případě, že se pachatel pohybuje směrem ke střelci, poskytuje výhled na svoji paži a část hrudníku. Pokud jde od střelce, je vidět ruka a část zad. Šířka cíle činí v tomto případě v průměru 40 cm.

-

pokud se pachatel pohybuje přímo směrem ke střelci nebo od něj, nepoužívá se žádné předsazení a průměrná šířka cíle je v takovémto případě 50 cm

Rychlost větru je stanovena zpravidla za pomocí anemometrů a sledováním pohybu vegetace, či jiných předmětů mezi střelcem a cílem. Určení velikosti předsazení lze vyčíst z tabulek předefinovaných předsazení nebo vypočítat pomocí vzorce. Předsazení se určuje v metrech nebo bodech záměrné osnovy mildot (dotech). Při střelbě na pohyblivý cíl se používají tyto základní metody 1. Potažení zbraně od odstřelovače vyžaduje, aby si zvolil předsazený záměrný bod a při pohybu cíle jej neustále udržoval. Toto nesmí přerušit ani v momentě výstřelu. Je to velmi složité, zejména pokud má střelec oba lokty zafixovány na zemi. Navíc je značně omezující použití dvojnožky. Proto je výhodnější, pokud odstřelovač použije místo dvojnožky jinou podložku, která neomezuje pohyb zbraně do stran, např. batoh apod. To mu umožní sledování cíle ve větším rozsahu. Pokud je terč ve větší vzdálenosti, je to jednodušší, protože je jeho obraz v optice zbraně menší a není nutné zbraní tolik pohybovat. Metoda při níž se využívá potažení zbraně je vhodná především pro použití v pozici v sedě, v kleče a ve stoje. Doporučuje se používat zejména:  je-li cíl velmi blízko a zorné pole je omezené

62

 pokud se bude provádět výstřel na povel v situaci, kdy jsou ve hře rukojmí  při střelbě na velmi rychle se pohybující cíle 2. Metoda střelby ze zálohy. Střed záměrného kříže umístí odstřelovač dost daleko před pohybující se cíl a tam se udržuje ve stabilní pozici. Cíl se bude pohybovat do prostoru zvoleného dílcového úhlu na horizontální ose záměrného kříže, který reprezentuje správný záměrný bod na hraně cíle. Tato metoda se používá především v případech, že: -

je cíl v dalekohledu natolik malý, že lze předsadit o značný kus dopředu a přitom jej neztratit ze zorného úhlu

-

se cíl pohybuje konstantní rychlostí po poměrně dobře definovatelné dráze

-

si odstřelovač může předem vybrat místo ve kterém se pokusí zasáhnout cíl

3. Střelba na cíl s přerušovaným pohybem vyžaduje od odstřelovače schopnost potáhnout zbraň, zastavit ji v určitou dobu, případně opět zbraň potáhnout, zastavit a to opakovat několikrát za sebou do té doby, dokud se cíl nezastaví na dostatečně dlouhou dobu, aby mohl být proveden výstřel. V takovém případě však odstřelovač nemůže vystřelit na cíl v pohybu, protože nepoužívá předsazení, které by bylo pro něj vhodné. (Lau, 2007, p. 189-197, 215-223)

63

11. Využití odstřelovačů Odstřelovači zásahových jednotek jsou v mateřských jednotkách využívání především ve třech základních činnostech. Tyto činnosti jsou rekognoskace, využití během samotného zákroku k pozorování, krytí týmu, případně střelbě na pachatele a k ochraně VIP. Je třeba si uvědomit, že odstřelovači jsou „běžnými“ členy zásahové jednotky a jako takoví se i účastní všech zákroků, služební přípravy apod. To znamená, že pokud se jedná o zákrok, kde velení jednotky vyhodnotí, že není třeba nasazení odstřelovače, stává se odstřelovač řadovým členem týmu s tím, že působí v roli střelce, popř. má na starost některé jiné prostředky využívané při dané akci. Může se jednat ku příkladu o beranidlo, hooligan (páčidlo), hydraulický výtlačník dveří, pákové kleště, kotoučové pily, balistický štít a další z mnohých prostředků, kterými zásahová jednotka disponuje.

11.1. Rekognoskace Samotnému zákroku proti nebezpečnému pachateli předchází, pokud to okolnosti dovolují, tzv. rekognoskace. Jakousi rámcovou rekognoskaci často zajišťuje již útvar, který si zásahovou jednotku k provedení zákroku vyžádal. Jedná se tedy obvykle o Službu kriminální policie a vyšetřování (SKPV), Národní protidrogovou centrálu (NPC), Útvar boje s organizovaným zločinem (ÚOOZ) apod. Úroveň takto zjištěných informací má však různou úroveň a často není zcela vyhovující pro potřeby zásahové jednotky. Proto si další rekognoskaci zajišťuje sama, k čemuž jsou obvykle využíváni odstřelovači. Jejich úkolem pak bývá ať už skrytě, či běžným způsobem se přiblížit k zájmovému objektu a zjistit a zdokumentovat informace relevantní pro zásah. Tyto informace obvykle jsou např.: poloha zájmového objektu a cesta ze základny do bodu vysazení, vhodné místo pro skryté odstavení vozidel, přístup z bodu vysazení bezprostředně k objektu, okolí objektu, počet vstupů a možné únikové trasy, umístění oken, typ dveří (bezpečnostní x klasické, otevírání ven x dovnitř, umístění pantů apod.), přítomnost psů, bezpečnostních kamer, počet a popis nezúčastněných osob a množství dalších informací, v závislosti na typu akce. V ideálním případě je tato rekognoskace provedena několik dní před plánovanou akcí a odstřelovači po jejím

64

provedení zpracují zprávu, ve které uvedou zjištěné relevantní informace, přiloží fotodokumentaci, případně plánky. Vedení jednotky pak na základě jimi dodaných informací v návaznosti na další získané poznatky např. o osobnosti pachatele apod. určí způsob provedení akce.

11.2. Zákroky Využití odstřelovačů zásahových jednotkách by se dalo rozdělit na tři části. Pozorování a podávání informací velitelům a členům týmu, krytí týmu, především při jeho přiblížení a případně samotná precizní střelba na pachatele. Této oblasti se z pochopitelných důvodů dotknu pouze okrajově, protože některé informace není vhodné vzhledem k jejich citlivé povaze zveřejňovat. Odstřelovač pokud je nasazen, zaujímá pro pozorování své stanoviště již před zákrokem a přiblížením se samotného zasahujícího týmu. V tento okamžik je odstřelovač ústřední postavou a stává se očima celé zásahové jednotky. Na základě jeho informací vysílá velitel tým do akce a přizpůsobuje taktiku. Proto je nezbytně nutné, aby odstřelovač dokázal vhodně popsat a předat to, co vidí a velitel jeho informace správně pochopil. Z tohoto důvodu jsou zavedeny postupy, jak např. označovat jednotlivé strany budovy, patra, okna apod. tak, aby nedošlo k omylu, který by mohl mít tragické následky. Důležitý je v tomto případě hlavně výběr pozorovacího stanoviště, které umožňuje nejenom skryté přiblížení a pozorování, ale také případnou střelbu. V momentě, kdy je rozhodnuto o přiblížení týmu a provedení zákroku, má za úkol odstřelovač ze svého stanoviště přibližující se tým krýt. V době přiblížení se je totiž zásahový tým nejzranitelnější. Naopak odstřelovač má připravenou pozici a vhodné zbraně, aby v případě nutnosti dokázal vést účinnou palbu. Jednáli se o krytí z pozice, která je relativně blízko k objektu, z něhož hrozí případné nebezpečí, není nutné používat odstřelovací pušku. Na bližší vzdálenost je totiž poměrně těžké najít přes optický zaměřovač s minimálně čtyřnásobným zvětšením cíl. Nevýhodou je v této situaci také velmi malý zorný úhel a nízká rychlost

65

případné střelby. Proto mnoho odstřelovačů za této situace dává přednost jiné zbrani. Obvykle se jedná o zbraň Hekler Koch G36c v ráži .223 nebo-li 5,56x45 NATO. Jedná se o vojenskou zbraň s 30-ti ranným zásobníkem, která umožňuje střelbu v režimu jednotlivých ran, 3 rannými dávkami a nebo v plně automatickém režimu. Je vybavena optickým zaměřovačem s jeden a půl násobným zvětšením, který je kombinovaný s kolimátorem. Tato zbraň je podle mého názoru vhodná pro krytí týmu do 100 metrů. Na větší vzdálenost již vzhledem k malému zvětšení optického zaměřovače, není dostatečně přesná. V současné době se očekává dovybavení optickými zaměřovači Trijicon se čtyřnásobným zvětšením, které výrazně velmi zvednou užitnou hodnotu zbraně. Co se týče samotné střelby v zákroku, pokud se nebude jednat o reakci, kdy pachatel zahájí palbu na přibližující se tým, je nejpravděpodobnější, že by se jednalo o akci na záchranu rukojmích (hostage situation). Rád bych také uvedl, že po dobu existence samostatné České republiky ještě žádný policejní odstřelovač na území státu nevystřelil na člověka. Osobně si myslím, že tato situace nebude již mít dlouhého trvání vzhledem k tomu, že neustále vzrůstá počet a brutalita trestných činů. Např. na Slovensku byl policejní odstřelovač v posledních třech letech využit dvakrát. Také v dalších evropských zemích není využití odstřelovačů žádnou výjimkou. V případě, že by se očekávala střelba, je nesmírně důležitý výběr střeleckého stanoviště. Zde by se mělo brát v úvahu mnoho faktorů. Např. možnost zasáhnutí nezúčastněných osob, pokud bude střela pokračovat ve své dráze, úhel pod kterým by střela procházela sklem, protože to ji v některých situacích může odklonit, případně

fragmentovat, aby se trasa

případné střelby nekřížila s přístupovou cestou zásahového týmu apod. Na střeleckém stanovišti se řídí činnost odstřelovače podle barevného módu, který určí velitel. V praxi to znamená, že pokud velitel vyhlásí červený mód, je střelba zakázána za jakýchkoliv okolností. Při oranžovém módu je střelba povolena jen ve zvláštních situacích, např. kdyby odstřelovač viděl, že se pachatel chystá zabít rukojmí a již nezbýval čas na informování velitele a vyčkání na další pokyny. A konečně vyhlásí-li velitel zelený kód, může odstřelovač vystřelit v této době kdykoliv, pokud si bude jistý zásahem. Po výstřelu by měl střelec zahlásit zásah,

66

pokud je možno ho potvrdit, případně hlásit to, co vidí. Psychology je důrazně doporučováno, aby se odstřelovač nikdy nechodil dívat na výsledek své střelby zblízka. Po té, co je mu velitelem akce dovoleno se stáhnout, by si měl sbalit věci a přesunout se na výchozí pozici. Následně mu bude odebrána zbraň a bude postaven mimo službu až do doby, než Generální inspekce bezpečnostních sborů po prozkoumání všech informací rozhodne o oprávněnosti střelby.

11.3. Ochrana VIP V době globálního terorizmu jsou kladeny daleko vyšší nároky na ochranu čelních představitelů jednotlivých států. Podle mezinárodních úmluv přebírá Česká republika závazky vůči cizím státům, z nichž vyplývá, že na svém území zajišťuje bezpečnost cizích diplomatů a mezinárodních státních návštěv. Ochranu pak na území našeho státu přebírá Policie České republiky, přesněji její Útvar na ochranu ústavních činitelů. Tento útvar se specializuje na poskytování blízké osobní ochrany, dále pak zajišťuje epizodickou ochranu, ochranu míst pobytu mezinárodních návštěv, hygienicko-toxikologickou ochranu, bezpečnou přepravu apod. V případech mimořádně důležitých a rizikových mezinárodních návštěv se však stupeň ochrany ještě zpřísňuje. V takovýchto situacích se na ochraně podílejí také odstřelovači, kterými však Útvar na ochranu ústavních činitelů nedisponuje. Proto jsou v rámci resortních dohod povolávání odstřelovači, kteří kmenově slouží v jiných jednotkách, konkrétně v Útvaru rychlého nasazení a zásahových jednotkách. Jejich úlohou je zabezpečit širší okruh bezpečnostního perimetru. O velmi dobré pověsti, kterou čeští odstřelovači mají, svědčí např. důvěra tajné služby USA, kterou projevila tím, že při ochraně prezidenta Obamy po určité době své vlastní odstřelovače zcela stáhla a vše nechala v režii české strany. To vše proběhlo po tom, co se před samotnou návštěvou američtí odstřelovači seznámili na společném výcviku se střeleckou úrovní a vybavením odstřelovačů, kteří se této bezpečnostní akce účastnili. V praxi se v poslední době využívali odstřelovači pouze při přítomnosti prezidentů USA, Ruska a Papeže. Z lokalit pak především v místě jejich ubytování tzn. pražské hotely Four Seasons a Hilton, případně při projevech na

67

Hradčanském náměstí. Každý nasazený odstřelovač má na svém postu daný sektor, za který zodpovídá. V tomto sektoru by měly být např. zavřeny všechny okna apod. Pokud tomu tak není, má odstřelovač tento prostor pod kontrolou. Současně také vyšle do daného prostoru hlídku uniformované policie, která zjedná nápravu. Vzdálenost na jakou je daný prostor pod dozorem a krytím není přesně stanovena a závisí na místních podmínkách. Americká tajná služba pracuje s bezpečnostním okruhem 800 metrů. Tato vzdálenost rozhodně nečiní problémy ani odstřelovačům v ČR.

68

Závěr Ve své práci jsem se pokusil nastínit některé základní aspekty práce policejního odstřelovače. Po úvodním pohledu do historie jsem vymezil právní předpisy, v rámci kterých se policejní odstřelovači pohybují a objasnil způsob, jakým jsou vhodní adepti pro tuto specifickou práci vybíráni. Následně jsem také popsal, jak probíhá základní systém vzdělávání odstřelovačů a jaké schopnosti si musí osvojit, aby byli kvalitně připraveni pro výkon praxe. Podle mého názoru jsou odstřelovači zásahových jednotek připraveni na skutečně vysoké úrovni. K tomuto názoru mě opravňují jejich výsledky, kterých dosahují na specializovaných střeleckých soutěžích a to jak domácích, tak i zahraničních a to včetně soutěží vojenských. Vysoký standart je dosahován za pomocí velmi náročných střeleckých testů, které musí odstřelovači každý rok úspěšně absolvovat, aby mohli v dalším roce působit na postu policejního odstřelovače. Do jejich výcviku jsou také pravidelně implementovány nejnovější zkušenosti ze zahraničí. Pokud bych viděl určitý prostor pro zlepšení, tak by se jednalo o návrhy především v oblasti výstroje a výzbroje. Zbraně Sako, které jsou v zásahových jednotkách používány jsou mimořádně kvalitní zbraně. Přesto se však mohou vyskytnout situace, ve kterých by bylo vhodné použít kompaktnější zbraně. Jako vhodné řešení vidím já i moji kolegové zbraň DTA SRS (Desert Tactical Arms Stealth Recon Scout). Je to zbraň typu bullpup, což zajišťuje, že při stejné délce hlavně, je celý zbraňový systém daleko kratší. U této zbraně také lze poměrně lehce měnit hlaveň za jinou ve vhodnější ráži. Další rezervy jsou ve výstrojních součástkách a pozorovacích přístrojích. Zejména na principu termovize. Přesto si myslím, že jsou odstřelovači v současných podmínkách velmi kvalitně připraveni pro výkon své práce a neobávám se toho, že by mohli selhat.

69

Seznam použité literatury 1. BOGER JAN, Elitní a speciální jednotky světa, Praha, Naše vojsko, 1995 ISBN 80-206-0255-0 2. BONATE LUIGI, Mezinárodní terorismus, Praha, Columbus, 1994 ISBN 80-85928-45-0 3. BROOKESMITH PETER, Odstřelovač, výcvik, technika, zbraně, Praha, NAŠE VOJSKO, 2005 ISBN 80-206-0791-9 4. BRZYBOHATÝ MARIAN, Terorismu I, Praha, Police history, 1994 ISBN 80-902670-1-7 5. DARMAN PETER, Zbraně a vybavení SAS, Praha, Svojtka a Vašut, 1997 ISBN 80-7180-331-6 6. GAZDÍK STANISLAV, 15 let v legii, Aš, Warrior, 2007 ISBN 978-80-239-9980-87. KLUGL JAN, Pravidla střelby, Knižnice svazarmu 1981 8. KRATOCHVÍL KAREL, Metodika maskování pro odstřelovače, Praha: MV ČR, odbor vzdělávání a správy policejního školství, 2002 9. KYLE CHRIS, Americký sniper, Brno: CPress, 2012 ISBN 978-80-264-0108-7 10. LAU MIKE R., Vojenský a policejní odstřelovač, Praha, NAŠE VOJSKO, 2007 IBSN 80-206-0708-0 11. McALEESE PETER, Bojový manuál, Praha, Ivo Železný, 2001 ISBN 80-240-1160-3 12. McNAB ANDY, Okamžitá akce, Frýdek-Místek,Alpress, 1997 ISBN 80-7218-036-3 13. McNAB CHRIS, Ruční palné zbraně dvacátého století, Praha, Svojtka, 2002 ISBN 80-7237498-2 14. SCHAUER HARMUT, Delta force, Praha, Brána, 2010 ISBN 978-80-7243-476-3 15. STRONGE CHARLES, Odstřelovač v akci, Praha, Deus, 2012 ISBN 978-80-87408-14-8 16. THOMPSON LEROY, Manuál bodyguarda, Frýdek-Místek, Alpress, 2005 ISBN 80-7362-078-2

70

17. THOMPSON LEROY, Záchrana rukojmích, přehled zbraní a taktik, FrýdekMístek, Alpress, 2003 ISBN 80-7218-825-9 18. WASDIN HOWARD E., SEAL Team Six, Praha, Mladá fronta, 2012 ISBN 978-80-204-2628-419. ZIKA MILOSLAV, Taktika vševojskových jednotek, útvarů a svazků, Praha 1987, Č. j. 060257/SBP/1986 19. Zákon o policie České republiky č. 274/2008 Sb.

Internetové zdroje: http://www.specialunits.sk http://www.specnaz.cz http://strelectvi.cz http://gunshop.cz http://snipercountry.com http://longrangeshooter.com

71

Seznam použitých zkratek ZPPP – závazný pokyn policejního prezidenta ZJ

- zásahová jednotka

Urna - Útvar rychlého nasazení SWAT - Speciál weapons and tactics (obdoba ZJ v USA) HPBT - hollow point boat tail FMJBT – full metal jachet boat tail GPS - global position system FBI – Federal bureau of investigation VIP – very important person SKPV – služba kriminální policie a vyšetřování NPC – národní protidrogová centrála ÚOOZ – útvar na odhalování organizovaného zločinu

72

Seznam obrázků Obr. č. 1 – umístění smrtelného zásahu ze strany (M. Lau – Policejní a vojenský odstřelovač, NAŠE VOJSKO 2007) Obr. č. 2 – umístění smrtelného zásahu čelně (M. Lau – Policejní a vojenský odstřelovač, NAŠE VOJSKO 2007) Obr. č. 3 – umístění smrtelného zásahu zezadu (M. Lau – Policejní a vojenský odstřelovač, NAŠE VOJSKO 2007) Obr. č. 4 – fototerč ESP (www.euro-security.info) Obr. č. 5 – odstřelovací puška Sako TRG 22 Obr. č. 6 – odstřelovací puška Sako TRG 42

73

Resume Tato práce si klade za cíl osvětlit jak laické veřejnosti, tak i střelcům, pohybujícím se v prostředí bezpečnostních složek, poznatky z výcviku a přípravy odstřelovačů zásahových jednotek. Zejména se jedná o způsob samotného výběru odstřelovače a dále pak o souhrn základních znalostí a dovedností, které jsou nezbytné pro výkon této funkce. V bakalářské práci jsou některé důležité znalosti pouze okrajově nastíněny a některé další poznatky z praxe či literatury úmyslně zcela chybí, protože tyto znalosti by neměly být volně šířeny. Této práce by mohlo být využito jako určitého návodu v tom, co vše zařadit do výcvikového kurzu elitního střelce z dlouhé zbraně. Nemusí jít nutně o odstřelovací pušku jako takovou. Samozřejmě je však nutno obsah takovéhoto kurzu přizpůsobit aktuálním potřebám a nárokům kladeným na jeho frekventanty a požadované úrovni výsledků.

Resume Main purpose of this work is to clarify the knowledge from training and preparation of snipers in swat team to general public audiance and to the shooters in the security forces. It‘s the way of selection of the sniper and then a summary of the basic knowledge and skills that are required to perform this function. In the bachelor thesis there are some important knowledge only outlined and some other findings from the literature or practice are missing completely because this knowledge should not be distributed.

This work could be used as a guide to what all has to be included in the training course of elite shooters from long weapons. It doesn’t have to be necessarily a sniper rifle. Of course it‘s necessary to adapt the course content to current needs and demands on the trainees and the desired level of results.

74

75