Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav regionální a podnikové ekonomiky
Přímé platby v rámci SZP a jejich aplikace v českém zemědělství Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc.
Bc. Šárka Dvořáková
Brno 2009
2
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma Přímé platby v rámci SZP a jejich aplikace v českém zemědělství vypracovala samostatně pod odborným vedením prof. Ing. Věry Bečvářové, CSc. a všechny zdroje, ze kterých jsem čerpala, jsou uvedeny v seznamu použité literatury.
V Brně 26. 5. 2009
.................................................... Bc. Šárka Dvořáková
3
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala paní prof. Ing. Věře Bečvářové, CSc. za odborné vedení, rady a připomínky při zpracování této diplomové práce. Poděkování patří i mé rodině za podporu během celého studia.
4
Abstract Dvořáková, Š. Direct payments within CAP and their application in the Czech agriculture. Graduation thesis. MUAF Brno, 2009. This thesis deals with the question of direct payments conception of the Common Agricultural Policy of EU and their application in the Czech agriculture. Within the context of changes in the economic environment, it evaluates basic field of grants used in the Czech agriculture and characterises the specifics of individual types from the standpoint of their utilization and effects in the basic industry. Grants of the direct payment type, supports of agro-environmental measures and supports of management in less-favourable areas (LFA) are analysed. The structure and development of these grants are also analysed from the viewpoint of the regional allocation context in the period 2004–2007.
Key words grants, direct payment, Common Agricultural Policy, Czech agriculture, region
Abstrakt Dvořáková, Š. Přímé platby v rámci SZP a jejich aplikace v českém zemědělství. Diplomová práce. MZLU Brno, 2009. Tato diplomová práce se zabývá problematikou koncepce přímých plateb Společné zemědělské politiky EU a jejich aplikací v českém zemědělství. V kontextu změn ekonomického prostředí evaluuje základní okruh dotací využívaných v českém zemědělství a charakterizuje specifika jednotlivých typů z hlediska jejich použití a účinků v prvovýrobě. Analyzovány jsou dotace typu přímé platby, podpor agroenvironmentálních opatření a podpor hospodaření v méně příznivých oblastech (LFA). Struktura a vývoj těchto dotací jsou analyzovány i z hlediska regionálních souvislostí alokace v období let 2004–2007.
Klíčová slova dotace, přímá platba, Společná zemědělská politika, české zemědělství, region
5
Obsah
1
Úvod……………………………………………………………………………………………………….......... 8
2
Cíl práce a metodika řešení………………………………………………………………………... 10
3
4
5
2.1
Cíl práce…………………………………………………………………………………………….. 10
2.2
Metodika řešení………………………………………………………………………………… 10
Přehled zkoumané problematiky……………………………………………………………… 13 3.1
Specifika zemědělství pro argumentaci podpory odvětví …………………….. 13
3.2
Typy dotací a přímé platby v zemědělství……………………………………………. 15
3.3
Faktory ovlivňující výběr dotací………………………………………………………….. 19
3.4
Využití dotací v modelu Společné zemědělské politiky EU……………………. 21 3.4.1
Formování základního modelu SZP…………………………………………. 21
3.4.2
Vliv opatření pro liberalizaci trhu na vývoj SZP………………………... 24
3.4.3
Principy reforem výchozího modelu SZP po roce 1990…………….. 27
Předpoklady pro uplatnění SZP v podmínkách České republiky………………. 32 4.1
Vývoj agrární politiky do roku 1989……………………………………………………. 32
4.2
Vliv ekonomické reformy a předvstupní období………………………………….. 35
Aplikace SZP a uplatnění přímých plateb po vstupu ČR do EU………………...... 38 5.1
Základní fáze procesu aplikace..................................................................................... 38
5.2
Systémy a nástroje podpory……………………………………………………………….. 40
5.3
Základní souvislosti změn systému dotací…………………………………………… 41
5.4
Růst úlohy přímých plateb v systému podpor do zemědělství………………. 43
5.5
Systém přímých plateb v České republice……………………………………………. 45
5.6
Analýza využívání přímých plateb v jednotlivých krajích ČR………………… 52 5.6.1
Charakteristika krajů ČR…………………………………………………………. 52
5.6.2
Přímé platby poskytnuté do jednotlivých krajů v letech 2004–2007…………………………………………………………………………….. 60
6
5.6.3
Platba SSP a EP poskytnutá do jednotlivých krajů v roce 2007……………………………………………………………………………. 64
5.7
Podpora opatření AEO a oblastí LFA…………………………………………………… 65 5.7.1 5.7.2
Agroenvironmentální opatření (AEO) v českém zemědělství……. 66 Vyrovnávací příspěvek na hospodaření v méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickými omezeními (LFA)…………….... 67
5.7.3 5.8
Aplikace AEO a LFA plateb v jednotlivých krajích ČR………………... 69
Analýza alokace dotací ve formě přímých plateb a podpor oblastí LFA v jednotlivých krajích…………………………………………………………………... 74
6
Závěr…………………………………………………………………………………………………………… 77
7
Použitá literatura……………………………………………………………………………………….. 81
8
Přílohy………………………………………………………………………………………………………… 85
7
1 Úvod
Dnešní zemědělství ke svému multifunkčnímu pojetí odvozuje a získává možnosti rozvoje nejen od úspěchů v prodeji produktů na trhu potravin, ale také z uznání odlišnosti prostředí determinujícího rozsah zemědělské produkce ve specifických
podmínkách.
Z hlediska
produkční
úlohy
se
pozice
podnikání
v zemědělství mění z relativně samostatně činné farmy na jednu ze součástí potravinářské (nebo nepotravinářské) produkce v rámci distribučního řetězce. To znamená, že úspěch prvovýrobců pro dosažení jejich cílů je stále více ovlivňován i jinými „spojeními“ v rámci společné zemědělsko-potravinářského výroby. Měnící se ekonomické prostředí otevírá množství otázek srovnatelnosti podmínek rozvoje zemědělství pro staré i pro nové členské státy EU. Obecně všechny členské státy EU jsou stále silněji ovlivňovány procesem globalizace potravinářských trhů a fungováním agrobyznysu. Transformací z původního, na podmínkách nabídky založeného modelu, směrem k systému výrazně orientovanému na podmínky v poptávce, mění i předpoklady pro úspěch v kontextu globální sítě produkce potravin. Stává se i jedním z rozhodujících měřítek moderní agrární politiky. Doba, ve které se Česká republika a další země střední a východní Evropy staly členy Evropské unie byla složitá nejen proto, že se unie integrovala s nejvíce státy ve své historii, ale navíc proto, že Evropa potřebovala nalézt svůj budoucí směr, který by vytvořil podmínky pro její dlouhodobou konkurenceschopnost v globálním kontextu a současně dodržel záruku sociální úrovně v rámci prezentovaného sociálního modelu. Zvýšená integrace trhu a její prudký růst byl hlavním podnětem k rozvoji obchodu mezi regiony a v rámci nich, výsledkem byl významný posun v geografické a komoditní distribuci. Pro dnešní model SZP je charakteristický ústup od podpory příjmů v zemědělství na základě cenové podpory jednotlivých komodit a přechod na systémy dotací typu přímé platby a strukturální podpory založené na projektové koncepci. V rámci těchto opatření si mohou členské země jednotlivé dotace samostatně alokovat a distribuovat podle vlastních priorit, ale v rámci pravidel a limitů vymezených právem v rámci Evropského společenství. Jednotlivé země tak mají možnost se samostatně rozhodovat, které problémy v zemědělství chtějí řešit a jakou sumu prostředků na specifický problém vynaloží. V rámci reforem se SZP zaměřuje rovněž na posílení kvalitativního kritéria v oblasti potravinářské produkce a zpracování a na
8
implementaci nových regulací a limitů vztahujících se k podmínkám produkce. Přestože je takto nastavený systém pozitivním prvkem, systém dotací, kde jsou právě preference využívány, je citlivým místem každé agrární politiky. V současné době patří dotace mezi často diskutované otázky v rámci reformy SZP, a to i ve vztahu k českému zemědělství. Tato diplomová práce nabízí pohled na vývoj dotační politiky v rámci vývoje ekonomického prostředí a analyzuje strukturu a vývoj přímých plateb v období let 2004–2007, kdy byly využívány zdroje i z rozpočtu EU.
9
2 Cíl práce a metodika řešení 2.1 Cíl práce Cílem této diplomové práce je na základě teoretických východisek evaluovat dotační politiku, charakterizovat dotace typu přímé platby a vyhodnotit jejich využití v konkrétních podmínkách zemědělství v České republice. Charakteristiku základních okruhů dotací zpracovat v kontextu změn ekonomického prostředí, struktura a vývoj přímých plateb bude analyzována za období let 2004–2007.
2.2 Metodika řešení K naplnění cíle této diplomové práce bylo nezbytné její řešení rozdělit do několika na sebe navazujících částí tak, aby mohla být zachycena obecná specifika zemědělství, charakterizovány základní typy dotací a jejich využití v rámci modelu Společné zemědělské politiky Evropské unie a zjištění předpokladů pro následnou aplikaci SZP v České republice. Po vymezení obecných charakteristik byla analyzována východiska a systém aplikace dotací typu přímé platby v České republice. Předpokladem pro konkrétní analýzu užití přímých plateb v českém zemědělství bylo zpracování dat umožňujících posouzení vývoje tohoto typu podpor v podmínkách celé ČR a následně i v jednotlivých krajích. Na základě vymezeného základního cíle pro řešení práce byly následně vybrány rozhodující okruhy řešení, metodický přístup a věcně a tematicky strukturovány jednotlivé kapitoly. Tématické okruhy diplomové práce a kroky řešení lze charakterizovat takto: •
První část literární rešerše, zabývající se přehledem zkoumané problematiky. Jsou zde charakterizovány základní typy dotací v zemědělství a jejich využití v rámci SZP. Popsány jsou jednotlivé etapy vývoje zemědělské politiky, její reformy a důsledky přijatých opatření na trh.
•
Druhá část literárních rešerší byla věnována předpokladům uplatnění SZP v podmínkách České republiky. Charakterizován zde byl vývoj agrární politiky
10
do roku 1989, období ekonomické reformy a období před vstupem České republiky do EU. •
První část vlastní práce je zaměřena na charakteristiku procesu aplikace přímých plateb v ČR, a to především v procesu přizpůsobování zemědělské politiky ČR k reformám SZP. Dále jsou v této části popsány systémy a nástroje podpory českého zemědělství a základní souvislosti změn v systému dotací po vstupu České republiky do EU.
•
Druhá část vlastní práce byla věnována analýze růstu úlohy přímých plateb v systému podpor do zemědělství v ČR. Tím byl vytvořen základní přehled o vývoji objemu poskytovaných subvencí v ČR a vývoji objemu poskytovaných přímých plateb.
•
Ve třetí části vlastní práce bylo analyzováno využití systému přímých plateb v ČR. Nejdříve byly charakterizovány jednotlivé kraje ČR, a to z hlediska jejich geografických a ekonomických souvislostí. Následně byla zpracována data a analyzován vývoj jednotlivých poskytovaných plateb, které jsou vypláceny i v současné době. Vývoj byl zachycen pro roky 2004 až 2007, a to v jednotlivých krajích ČR. V této části byl analyzován i vývoj plateb poskytovaných na mimoprodukční funkce zemědělství z hlediska jejich využití v jednotlivých krajích ČR. Jednotlivé výsledky jsou prezentovány pomocí grafů a tabulek umožňujících následné vyhodnocení, srovnání výsledků a stanovení závěrů. Pro vyhodnocení jednotlivých úkolů byla použita data uveřejněná na webových
stránkách Státního zemědělského intervenčního fondu, Ministerstva zemědělství a Českého statistického úřadu. Data, která byla získána pro každý sledovaný rok a samostatný okres musela být nejdříve v programu Excel setříděna podle let a jednotlivých krajů ČR. Poté pomocí funkce „filtrovat“ byla data zařazena pod jednotlivé typy přímých plateb a další opatření poskytované do zemědělství. V každém roce se změnila struktura subvencí do zemědělství spadajících pod přímé platby, proto musely být aplikovány i teoretické znalosti o poskytovaných platbách v letech 2004 až 2007. Výše vyplacených plateb je v souhrnných zprávách Ministerstva zemědělství uváděna vždy jako suma pro celou ČR v daném roce s informací výše částky vyplacené z národního rozpočtu a ze zdrojů EU. Ne vždy se konečná suma shodovala s výsledky
11
získanými z databáze SZIF. V práci byly proto využity pouze výsledky ze SZIF, aby nedocházelo k rozporu mezi jednotlivými daty. Data ohledně počtu žádostí jsou použita pouze ze zdrojů Ministerstva zemědělství. V závěrečné části vlastní práce byl srovnáván vliv mimoprodukčních funkcí v jednotlivých krajích. Ještě v roce 2004 doznívaly platby z minulých let, proto nemusejí být výsledky tak vypovídající jako v následujících letech. Od roku 2007 jsou tyto platby vypláceny v rámci projektových opatření a jejich třídění v databázi SZIF je zařazeno pod fond EAFRD. Poměrně složitá struktura vzájemně souvisejících tematických okruhů vedla i k volbě formulování dílčích závěrů, které jsou uváděny vždy u příslušné subkapitoly v obou základních částech diplomové práce.
Diplomová práce byla zpracována v rámci Výzkumného záměru MZLU MSM 6215648904 Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního
sektoru
a
sektoru
služeb
v
nových
podmínkách
integrovaného
agrárního trhu jako součást řešení Tematického směru 04 Vývojové tendence agrobyznysu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a potravinových
sítí
v
procesech
integrace
politiky.
12
a
globalizace
a
změny
agrární
3 Přehled zkoumané problematiky 3.1 Specifika zemědělství pro argumentaci podpory odvětví V souvislosti s odůvodněním podpory zemědělství i v liberálně zaměřených modelech agrární politiky rozvinutých zemí se obecně uvádí řada specifik tohoto odvětví, která negativně ovlivňují důchodovou pozici jeho podnikatelských subjektů. Obecně je akceptováno, že důchodovou disparitu vyvolává řada faktorů, které nelze přímo ovlivnit, proto je nízký a kolísavý příjem zemědělských výrobců ve vyspělých zemích považován za hlavní argument vysoké úrovně podpory zemědělství. Vycházíme-li z teorie ekonomie blahobytu a Paretovy efektivní alokace1, potom lze v praxi objektivně vymezit okruhy problémů, které model dokonalé konkurence, jako předpokladu efektivní tržní alokace, porušují. Jak uvádí Samuelson [11], jedná se o: •
selhání trhu – není naplněn předpoklad dokonalé konkurence na trzích výrobků, služeb a výrobních faktorů, neexistuje trh pro všechny komodity. Především v odvětvích zpracování a distribuce existuje různá monopolizace současně omezující dokonalou informační přístupnost a neutralitu v transferech;
•
externality – případy, kdy ekonomická činnost jednoho subjektu mění zisk nebo prospěšnost dalšího ekonomického subjektu a nejsou vysvětlitelné trhem. Je zde potřebný regulační zásah (použití daní nebo dotací) podle vlivu změny v důsledku externality;
•
nedokonalé informace – nemáme dostupné všechny informace nezbytné pro adresnou distribuci sumy finančních prostředků konkrétnímu subjektu. Získání takových informací je spojeno s vynaložením dalších nákladů.
Z tohoto hlediska je potom zdůvodňována potřeba státních zásahů. Je zde aplikován přístup na bázi druhého nejlepšího řešení podle Pareta, tj. omezená alokace, kdy část vytvořeného důchodu je vyjmuta z alokace a je redistribuována podle vymezených preferencí v rámci pravidel a opatření hospodářské politiky státu [5]. Tak mohou být problémy alokace a distribuce od sebe odděleny, což umožní provést Pareto efektivní alokace je stav, kdy již neexistuje žádné přeskupení výroby nebo spotřeby, které by zvýšilo uspokojení jednoho subjektu bez snížení uspokojení jiné osoby. Je to úroveň, na jaké společnost poskytuje spotřebitelům největší možný soubor komodit v jimi požadovaných proporcích při daném vybavení společnosti vstupy a technologiemi [36]. 1
13
redistribuci vybavení uvažovanými statky a tím determinovat velikost jednotlivých subjektů a návazně použít ceny jako indikátoru relativní vzácnosti. Z hlediska principů tržní ekonomiky je dosaženo efektivní alokace, pokud ekonomický subjekt srovnává náklady svých aktivit se společenskými náklady a provádí výběr odrážející tyto náklady. Mezní rozhodnutí o tom, jaké se bude spotřebovávat množství určitého statku bude potom záležet na ceně, která určuje jak ostatní subjekty hodnotí mezní jednotku tohoto statku. Společenský blahobyt pak lze hodnotit jako nejlepší řešení z hlediska vlastního užitku jednotlivce a skupinu doplňujících
ocenění
umožňujících
dorovnávat
marginální
užitek
důchodu
rozdělovaný jednotlivým subjektům [7]. V rámci hospodářské politiky státu, resp. nadnárodního uskupení, je potom část takto získaných zdrojů využita jako transfery v podobě různých forem dotací. Jedná se o realizaci přerozdělení části důchodu na základě preferencí ve vztahu k cílovým skupinám v rámci ekonomiky. Transfer je v této souvislosti definován jako tok plateb od jednoho činitele (subjektu) v ekonomice ke druhému, který není spojen s tokem zboží a služeb. Dotacemi jsou obecně vytvářeny transfery, které odrážejí změny v rozdělování důchodů. Dotace se staly často používaným nástrojem i v rámci podpory zemědělského sektoru, na kterém se v určité míře a formě podílí celá společnost. S jejich použitím jsou spojeny ekonomické náklady, které ovlivňují rozdíl mezi výdaji společnosti na danou dotační politiku a jejich projevem v důchodu příjemce. Ekonomické náklady jsou vyjádřením alokační efektivnosti, pokud se pohybuje na křivce hranice užitkových možností [5].
Dopad zavedení dotace Na obrázku 1 je schematicky zobrazen dopad zavedení dotace v zemědělství. Osa X představuje množství produktu Q, osa Y představuje cenu P tohoto produktu. Původně bylo na trhu produkováno množství produktu Q0 za cenu p0, trh byl v této chvíli v rovnováze a bez jakéhokoliv zásahu, tzn. střetává se zde poptávková křivka d s křivkou nabídky s. Výrobci ale zvýší svoji produkci a začnou nabízet větší množství Qn, které budou ale prodávat na úrovni ceny poptávky pnd. Zvýšení poptávky po této produkci je nereálné, vzniká tak spotřebitelský přebytek (D+E+F). Cena, kterou požadují výrobci za svoji produkci přebývajícího množství proto musí být dotována. Vznikne nová cena pns, která podporuje nabídku pomocí dotace a zároveň slouží jako informace pro výrobce. Současně hledáme nástroje na odčerpání nadměrného množství, tj. přebytku výrobce (A+B).
14
Celkový efekt zavedení dotace je záporný (C), protože daňoví poplatníci budou muset doplatit rozdíl mezi cenou pnd a novou cenou pns. Pokud je cena dotována, prodává výrobce v té chvíli za nižší než rovnovážnou cenu.
P
d
s
pns B
A p0 p nd
C D
E
F
Q0
Qn
Q
Obr. 1 Dopad zavedení dotace Zdroj: [5]
3.2 Typy dotací a přímé platby v zemědělství Při volbě, jakou formu dotace využít, je rozhodováno o tom, zda transfery nezasahují do trhu (nedeformují trh), nebo do něho zasahují, tedy trh deformují. Podle míry deformujících účinků a jejich užití v agrární politice lze podle Bečvářové dotace rozdělit do čtyř skupin [1]: •
přímá podpora cen;
•
proporcionální dotace primárních faktorů;
•
dotace výstupu, nebo dotace spojené s použitím vstupů;
•
přímé dotace do důchodu příjemce (cílené transfery celkové částky).
Každý z těchto nástrojů je spojen s ekonomickými náklady, kde se kromě deformačních promítají i přímé a nepřímé transakční náklady. Tyto položky vyjadřují nárok na přerozdělení důchodu, přímé náklady deformace jsou vyvolány deformujícím účinkem použitého nástroje.
15
Tab. 1 Projev nákladů v základních skupinách dotací Přímé náklady Deformace
Transakce
Nepřímé náklady
Přímá podpora cen a) export b) import
velmi vysoké velmi vysoké
nízké velmi nízké
nízké záporné
Proporcionální dotace primárních faktorů
nízké
vysoké
vysoké
Dotace výstupu/vstupu
vysoké
nízké
vysoké
Přímé dotace do důchodu příjemce Zdroj: [5]
nulové
velmi vysoké
velmi vysoké
Nástroj
V tabulce 1 jsou uvedeny projevy nákladových charakteristik v základních skupinách dotací. Přímá podpora cen je zásahem do utváření podmínek trhu a rovnovážné ceny, kdy prioritně na straně nabídky a návazně i v podmínkách poptávky komodity se projevuje vliv podpory cen. Důsledkem je zkreslení situace na trhu, které je ještě výraznější v případě otevřeného trhu. Importér má nejnižší přímé i nepřímé transakční náklady. V případě exportu jsou transakční náklady nízké, a to především díky dobré možnosti evidence a nízkým nárokům na výdaje rozpočtu v této fázi. Nepřímé náklady transakce jsou záporné díky tomu, že zaplacená cla jdou zpět do rozpočtu. Ve vztahu k trhu jsou však deformační účinky nejvyšší, protože informace pro rozhodování o výrobě i rozhodnutí o spotřebě jsou tímto nástrojem zkresleny. Proporcionální dotace primárních faktorů (tj. podpora užití půdy, práce, kapitálu), vyžadují informace k rozlišení faktorů využívaných pro zemědělské i nezemědělské účely a jsou využívány až v průběhu podporované aktivity. Existují zde nároky na informovanost a mohou tak znamenat vysoké transakční náklady. Pokud je tento nástroj použit na proporcionální úrovni pro všechny faktory, deformační účinky na trhu budou nízké. Dotace výstupu (tj. podpora podmínek nabídky již vyrobené produkce) vyžadují, aby „cenový polštář“ uvnitř ekonomiky mohl být pod kontrolou. Pokud jsou transfery poskytnuty do úrovně výrobkové vertikály, kde je malý počet subjektů, je to relativně jednoduché. Pokud jsou ale poskytovány dotace výstupu každému zemědělci jednotlivě, jsou velmi nákladné. Nepřímé náklady jsou vysoké, narůstají i náklady deformace, protože tato subvence ovlivňuje poptávku a zároveň i rozhodnutí o výrobě v zemědělském sektoru. Dotace vstupu mají vysoké deformační účinky a tím i náklady z deformace. Do této skupiny jsou zahrnuty například spoluodpovědnostní poplatky a spotřební daně,
16
které mohou být chápány jako kombinace daní a producentských subvencí. Ceny producentů jsou potom nižší než spotřebitelské ceny a odhad nákladů je tak shodný s dotacemi výstupů. Přímé dotace do důchodu příjemce jsou formou cíleného transferu celkové částky, kam lze zařadit platby oddělené od produkce. Zpravidla jsou spojeny s vysokými přímými transakčními náklady, protože zvýšení důchodu těch, pro které jsou určeny vyžaduje, aby byly založeny na detailních informacích o jednotlivých příjemcích. Vysoké jsou i nepřímé náklady, protože tyto subvence jsou financovány zpravidla specifickými daněmi nebo odvody. Přímé platby nezpůsobují deformace na trhu, protože neovlivňují ceny jednotlivých komodit. Každý z výše uvedených nástrojů má svoje výhody a nevýhody. Nejlepším řešením by bylo využívat těch dotací, které způsobují nízké nebo nulové přímé náklady deformace a transakce nebo nízké či záporné nepřímé náklady transakce. Protože ale takový typ dotace neexistuje, je potřeba hledat optimální dotační nástroj, který bude odstraňovat deformační účinky a tím liberalizovat trh. Přímé platby jsou podle Bečvářové [7] definovány jako cílený transfer finanční částky do důchodu příjemce nezávisle na jeho současné produkci a cenách zemědělských výrobků. Tento transfer vyžaduje přerozdělení důchodů od městských k venkovským domácnostem a v konečném důsledku může vyvolat změny v alokaci zdrojů mezi sektory v rámci celé ekonomiky, které mohou mít určité přínosy pro společnost. Takový typ podpory zemědělství zahrnuly do svých politik hospodářsky vyspělé země (Evropská unie, USA, Švýcarsko, Kanada), pro které je snazší redistribuovat příjem. Pro hospodářsky méně vyspělé země je výhodnější využít přímou podporu cen. Použití přímých důchodových plateb nemá nulový negativní vliv na blahobyt, ale tento vliv je menší, než kdyby byly použity politické nástroje přímo ovlivňující ceny výrobků a vstupů. V případě důchodové dotace formou částky na hektar (SAPS) není zaznamenán zhoršující vliv na agrární trh, pokud je dotace poskytována bez ohledu na využití půdy. Pokud jsou ale přímé platby vázány na zvíře nebo jednotku produkce, zasahují tak již do trhu a snižují blahobyt. Přímé platby jsou určitou jistotou příjmu zemědělského výrobního podniku. Dlouhodobým užíváním přímých plateb jsou upravována výrobní rizika, což vede u většiny výrobců ke snižování averse k riziku. Pozitivně jsou motivováni především k investování do inovace provozů, technologií a produkčních systémů, která
vedou
ke
zvýšení
celkové
produkce,
a
také
ke
zvýšení
celkové
konkurenceschopnosti výrobců v budoucnosti. Celý tento proces se poté projeví ve
17
snižování nákladů produkce, zvýhodnění prvovýrobců v zemědělství a také očekáváním reforem. Použití přímých plateb v zemědělství zvyšuje důchod příjemce (zemědělského výrobce) a ovlivňuje jeho rozhodování o výrobě v sektoru prostřednictvím: → Vlivu na blahobyt příjemce a následné investiční rozhodování •
bezprostřední zvýšení blahobytu příjemce – redistribuce důchodu z městských do venkovských domácností způsobuje sektorové změny v alokaci zdrojů v ekonomice a snižování averse k riziku u většiny příjemců v zemědělském sektoru;
•
podpora v rozhodování příjemců pro investice v zemědělství – hlavním stimulem je zvyšování celkové produkce. V rámci inovací je zemědělec schopen vyrobit více;
•
vede ke zvýšení příjmů a blahobytu – výsledkem individuálních rozhodnutí pro investování a pro volbu výrobní struktury by mělo být snížení produkčních nákladů a vyšší efektivnost, které vedou k lepší konkurenceschopnosti a lepšímu postavení v rámci komoditních vertikál v agrobyznysu.
→ Vlivu na konsolidaci v sektoru – konsolidování podnikatelské základny v zemědělském sektoru může být specifikováno dvěmi tendencemi působení přímých plateb: •
zpomalování procesů konsolidace, mají za následek neefektivní podniky, které se udržují na trhu díky poskytování přímých plateb. Jsou pokrývány jejich ztráty nebo umožněny získávat příjmy z rostoucích cen půdy.
•
urychlování procesů konsolidace, pokud je efektivní, nejčastěji využijí prostředky pro inovace větší podniky, přispívá k rozvoji precizního zemědělství, ale současně vede k postupné likvidaci podniků, které nejsou schopny se prosadit na trhu a jsou tak pohlceny těmi úspěšnými.
→ Volby základny pro poskytování plateb – může ovlivnit strukturální změny konkrétních výrobců. Základem pro výpočet byla data z historické výrobní struktury. •
jednotná platba na farmu – základem pro výpočet byla historická výrobní
struktura,
konzervovala
se
tak
původní
struktura
zemědělského podniku a nebyl zde tlak na strukturální změny. Pod tento typ dotace spadá 53 % výměry v Evropské unii.
18
•
částečně decouplované systémy – část dotace je placena přímými platbami a část je vázána na rozhodnutí jednotlivých zemí. Pod tento typ dotace spadá 10 % výměry v EU.
•
platby na plochu – je typem regionální dotace využívané především ve Francii nebo Německu. Výsledkem používání těchto plateb je, že extenzivní
firmy
získávají
více
než
intenzivní,
půda
zůstává
v zemědělském využívání jako zdroj pro získání výhody a to vede k růstu cen půdy. Objevují se zde též tendence k odčerpání dotací ze sektoru díky problému určení kdo je vlastníkem a kdo uživatelem půdy. Evropská unie usiluje především o trvalé posilování dotační politiky na bázi přímých plateb. Problémem je, zda přímá platba působí nebo nepůsobí na produkční rozhodování výrobce, zda a jakým způsobem ovlivňuje růst zemědělské produkce a zda hraje roli v rozhodování o alokaci výrobních zdrojů v čase [3].
3.3 Faktory ovlivňující výběr dotací Stát by se měl rozhodovat nejen o úrovni podpory a výběru nástrojů, ale kritériem by měly být i ekonomické náklady vyvolávané jednotlivými formami dotací a jedním z rozhodujících vztahů mezi náklady, způsobenými deformačním účinkem na tržní prostředí a ostatními náklady s převahou nástrojů s co nejnižšími deformačními účinky [5]. Výběr konkrétních nástrojů souvisí: •
se stupněm ekonomického rozvoje země. Podpora tržních cen je typická pro ekonomiky s nižším stupněm rozvoje, přímá podpora důchodů převládá častěji v ekonomikách s vysokým stupněm rozvoje,
•
s obchodní pozicí daného státu. Podpora tržních cen je výhodná, pokud je země dovozcem, vytváří se tak příjem do státního rozpočtu,
•
s délkou časového období. Předpokládaný časový horizont podpory je důležitý především tam, kde transakční náklady tvoří vyšší podíl vyvolaných nákladů. Při jejich dlouhodobém uplatnění se náklady snižují. Náklady deformace se v čase zvyšují, protože rozdíl mezi potenciální a reálnou nabídkou se v reakci na působení nástroje v dlouhém časovém období zvyšuje,
•
s faktorem, kterým jsou diskontovány náklady a přínosy. Vysoký diskontní faktor podporuje nástroje typu podpory tržních cen. Tento typ podpory zvýhodňuje okamžitý příjem vlastníků faktoru v současném období, ale vyvolává problém
19
restrukturalizace v budoucnosti. Tento nástroj snižuje zdroje pro transfery do dalších odvětví, které by při volbě jiných dotací měly možnost podpory. •
s celkovým pojetím hospodářské politiky,
•
s konkrétními cíly a zvolenou strategií. Pokud stát zasahuje v podmínkách světového trhu tím, že podporuje tržní ceny,
izoluje tak domácí ceny od pohybu cen na mezinárodní úrovni a tím vyvolává riziko nárazových cenových vlivů na mezinárodní trh a neúměrný výkyv cen. Takový pohyb cen má negativní vliv na všechny obchodující státy. Problém týkající se strategie a koncepce řešení v rámci hospodářské politiky ve vztahu k zemědělství se v praxi týká vazeb mezi efektivností alokace a redistribučními cíli, včetně vymezení dodatečných nákladů, které implementace různých typů nástrojů dotační politiky vyvolává. Řešení podle Paretova optima mohou být spojena s vysokými transakčními náklady. To může způsobit horší přijatelnost, než pokud tento problém není vůbec řešen pomocí zásahů. Týkat se to může i forem podpory určitých pozitivních a negativních externalit spojených se zemědělskou produkcí. Pokud by byly transakční náklady, ovlivněné lepší alokací zdrojů vyšší než zisk, nejednalo by se pouze o částku dotace odvozovanou z přerozdělení důchodu (nepřímé transakční náklady), ale i o přímé náklady spojené s realizací samotné transakce. Další náklady vznikají i v důsledku deformačních účinků zvolené dotace. Jak uvádí Bečvářová [7], v této souvislosti se zkoumá schopnost konkrétního typu dotace zasahovat do trhu a jeho podmínky i signály zkreslovat. Protože je obtížné změřit náklady deformujících účinků daných zásahem dotace do podmínek trhu, při rozhodování se zpravidla bere v úvahu pouze zbývající část nákladů, tj. přímé transakční náklady a objem nároků na rozpočtové prostředky, v této souvislosti chápané jako nepřímé náklady. Hodnocení
otázky
implementace
nástrojů
zabezpečujících
realizaci
restriktivních opatření z hlediska snížení nástrojů deformace, ale i zvyšujících se nákladů transakce, vzniká problém transakčních nákladů, které jsou spojeny s uplatněním přímých dotací do důchodu. Posuzuje se míra redistribuce důchodu a proporce administrativních nákladů spojených s implementací konkrétního nástroje s návaznými kontrolami dodržování podmínek jeho využití [7]. S problémem transakčních nákladů souvisí i volba základny pro poskytování daného typu podpory, což je jedna z hlavních otázek financování při reformě Společné zemědělské politiky.
20
3.4 Využití dotací v modelu Společné zemědělské politiky EU Společná zemědělská politika Evropského společenství (dále SZP) patří mezi jednu z nejstarších společných politik, uplatňovaných již od padesátých let minulého století. I přes mnohé problémy patří mezi projevy integračních procesů mezi členskými státy. Je charakteristická nejen velkým objemem finančních prostředků, ale i rozsahem stále náročnější evropské legislativy.
3.4.1 Formování základního modelu SZP Počátky hospodářské integrace jsou spojeny s prvními kroky, v tomto případě i s potřebou koordinovat hospodářskou pomoc, v podobě Marshallova plánu, který v roce 1947 schválil Kongres USA. K dalšímu rozvoji evropské integrace došlo v roce 1955, kdy země Beneluxu předložily návrhy na spolupráci v oblasti dopravy, energetiky a atomové energie. Na základě této iniciativy byly ve stejném roce projednány ministry členských států návrhy a doporučení pro vytvoření výboru vládních zástupců a připraveny smlouvy o vytvoření Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euroatom). Obě smlouvy byly konstituovány v Římě v roce 1957, platit začaly o rok později, po jejich schválení jednotlivými členskými zeměmi. Zakládajících šest členů2 se dohodlo již při vzniku Evropského hospodářského společenství
na začlenění
zemědělského sektoru do vznikajícího společného trhu. Připojení zemědělství do agendy společného trhu znamenalo volný pohyb zemědělských výrobků, odstranění hraničních kontrol a celní ochrany a zavedení jednotných pravidel pro obchodování se třetími zeměmi. V tomto smyslu se stala Společná zemědělská politika (SZP) jedním z nosných prvků Římské smlouvy [3]. Společná zemědělská politika vstoupila v platnost v roce 1958. Přínosem zařazení zemědělství do jednotného trhu bylo zvýšení kvality spolupráce mezi členskými zeměmi a posílení vytváření jednotného trhu. Hlavním důvodem pro vznik SZP bylo: •
zvýšit produkci zemědělské výroby v členských státech Evropského společenství,
•
zajistit určitou životní úroveň zemědělského obyvatelstva,
•
stabilizovat zemědělský trh,
2 Zakládajícími členy Evropského hospodářského společenství byli Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a SRN.
21
•
zajistit dostatečnou nabídku potravinářských surovin a potravin,
•
zajistit dostačující objem potravin pro obyvatelstvo za přiměřenou cenu.
Konference konaná v italském Strese v červenci 1958 upravila cíle SZP a formulovala čtyři základní principy společné zemědělské politiky: •
společný cenový systém, který měl napomoci získat zemědělcům všech členských států stejný výtěžek za svou produkci,
•
ceny udržovat nad úrovní světových cen,
•
zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství,
•
vytvoření společného finančního režimu pro SZP.
K dosažení těchto cílů byla použita společná organizace zemědělských trhů, vzájemná preference členských zemí a finanční solidarita v rámci společné strukturální a sociální politiky. V jednotlivých státech ale převládalo přesvědčení, že budoucnost zemědělství nemůže být ponechána volnému trhu, kde byla často rozhodujícím faktorem výše státních podpor, které byly poskytovány zemědělcům ze strany státu vlastní agrární politikou, založenou převážně na podpoře tržních cen v kombinaci s ochranou trhu. V roce 1960 byl schválen seznam komodit zařazených do režimu SZP, který přijalo všech šest zakládajících členů, v roce 1962 vstoupila Společná zemědělská politika v platnost. V průběhu 60. let byly postupně založeny první společné organizace trhu vycházející ze společných cen agrárních produktů a zavedení tržní podpory k udržení těchto cen včetně zvýhodnění vnitřního trhu zavedením dovozních bariér pro zboží ze třetích zemí [3]. Celý systém společné zemědělské politiky byl v následujících letech postaven hlavně na nástrojích podpory cen zemědělských produktů a dalších opatřeních ovlivňujících vývoj agrárního trhu. Opatření pro společné řízení trhu byla následující [3]: •
Opatření podporující zvýšení nabídky – garantované ceny pro domácí výrobce, přímé podpory na jednotku produkce, podpora investic, snížení celní ochrany, snížení daňové zátěže, podpora zemědělského pojištění.
•
Opatření pro omezení nabídky – produkční kvóty, kontrola a monopolizace dovozů, normy kvality a hygienické normy, požadavky na zajištění welfare, povinnost nebo zvýhodnění destrukce produkce při nadbytku nabídky, povinnost uvedení půdy do klidu jako podmínky pro dotace, podpora ukončení produkce, podpora soukromého
22
skladování, antidumpingová opatření, povinnost výrobců recyklovat obaly. •
Opatření na podporu poptávky – podpora spotřeby, dodatečné garance pro
spotřebitele,
bezplatné
poskytnutí
přebytků
produkce
neziskovému sektoru, exportní podpory a úvěry, podpora zpracování domácích surovin, veřejné nákupy. •
Opatření pro snížení poptávky – zdanění spotřeby (tabák, víno, alkoholické nápoje), dovozní přirážky, dovozní embargo.
Tato opatření byla postupně zapojována do systému, který byl v rámci SZP uplatňován jako systém společné organizace trhu. Podle převažujícího typu opatření lze zásahy do trhu jednotlivých komodit rozdělit do 4 skupin [3]: •
Podpora cen, případně z nich odvozené přímé platby. Tato skupina se týká více než 70 % zemědělské produkce Evropské unie. Jedná se o podporu výrobcům prostřednictvím vyšších, státem garantovaných cen, které se využívají v případě snížení tržních cen na vnitřním trhu Evropské unie.
•
Ochrana před dovozy. Zahrnuje asi 25 % produkce EU, méně se zasahuje do fungování vnitřního trhu. Základním opatřením je ochrana vnitřního trhu před levnými dovozy ze třetích zemí.
•
Doplňková podpora. Týká se malé skupiny produktů zahrnující asi 2,5 % zemědělské produkce EU. Byla založena na nízkých cenách pro spotřebitele a zajištění odpovídajícího příjmu zemědělců.
•
Paušální podpora. Zahrnuje asi 1 % produkce EU, je založena na paušální podpoře odvozené od počtu hektarů nebo objemu produkce.
Zvýšení stability trhu spolu s technickým pokrokem vedlo ke zrychlení růstu produkce. SZP ale zároveň od počátku byla kritizována za diskriminaci zemědělských producentů z nečlenských zemí, a proto se stala v průběhu doby jednou z nejkonfliktnějších aktivit Evropského společenství. V hlavních komoditách bylo Evropské společenství soběstačné do 70. let a tím docházelo ke zvyšování přebytků. Rozdíl mezi nižšími cenami na světových trzích a cenami na vnitřních trzích členských států vyvolaly potřebu zvyšovat dotace vývozů. Tato politika ale byla kritizována, protože v průběhu let se Evropská unie stala čistým exportérem a další podpora cen prohlubovala výrobu zemědělských nadbytků. Tak rostly náklady pro uplatnění přebytků na světovém trhu a velký rozdíl mezi domácími a světovými cenami zatěžoval společný rozpočet. V této době dosahoval podíl výdajů na SZP až 80 % celkových výdajů společného rozpočtu.
23
V osmdesátých letech se stále zvyšovaly výdaje na zemědělskou politiku, proto byla přijata opatření k omezení produkce – zavedení produkčních kvót a stabilizace rozpočtu. V roce 1992 byla přijata reforma Společné zemědělské politiky, známá pod názvem Mac Sharyho reforma. Ta výrazně omezovala nástroje podpory tržních cen a přesunovala financování na podporu strukturálních změn [5].
3.4.2 Vliv opatření pro liberalizaci trhu na vývoj SZP Dohoda o zemědělství AoA (Agreement on Agriculture) byla projednávána během Uruguayského kola GATT3 v letech 1986–1994 a vstoupila v platnost při založení Světové obchodní organizace (WTO) v roce 1995. Byl tak učiněn první krok ke spravedlivé konkurenci na trhu se zemědělskými výrobky. První dohody o obchodu se zemědělskými výrobky z GATT ale obsahovaly nedostatky, které pak například dovolovaly využívat opatření, která deformovaly trh (dovozní kvóty, dotování). Z tohoto důvodu byla zahájena v roce 2000 na Ministerské konferenci v Doha jednání o změně procesů v agrobyznysu, které byly začleněny do širší agendy DDA (Doha Development Agenda), [37]. Předmětem dohody o zemědělství je zvyšování úrovně a plynulosti obchodu a také tvorba tržní politiky. Tyto cíle by měly vést ke zvýšení předvídatelnosti a bezpečnosti při exportu a importu. Členové WTO se zde zavázali k postupnému snižování bariér v přístupu na trh, ke snižování domácí podpory a úplnému zrušení podpor ve vývozu. Na základě Rámcového ujednání v roce 2004 jsou jednání o zemědělství vedena v rámci tří pilířů, [38].
3
GATT je mnohostranná dohoda obsahující pravidla pro řízení obchodu a pro fórum, Světovou obchodní organizaci (WTO), k jednání o obchodních záležitostech a řešení obchodních sporů mezi členy. Uruguayského kola se účastnilo 105 vlád. Úvodní jednání byla plánována na čtyři roky, na programu byly i problematické sektory zemědělství, textilu a oblast služeb, kterou se dosud GATT nezabývala. Jednalo se o revidování pravidel ochrany, antidumpingu a dotací, a také nových pravidel investičních opatření a ochrany duševního vlastnictví, o zdokonalení procedur dozoru, řešení sporů a fungování systému GATT [21].
24
Dohoda o zemědělství Agreement on Agriculture
Přístup na trh
Domácí podpory
Dotace exportu
I.
II.
III.
Obr. 2 Pilíře v Dohodě o zemědělství WTO
→ Přístup na trh – týká se opatření, která ovlivňují přístup na trh členských zemí při pohybu přes hranice, tj. cla, netarifní překážky nebo přímé restrikce. Základním krokem byla tarifikace, která převedla netarifní překážky obchodu na cla. Cílem jednání o přístupu na trh je zjednodušení cel, navýšení cel s postupným zpracováváním suroviny a diskriminační zásahy do vývozu. Při poslední reformě SZP vyčerpala EU možnosti zlepšení přístupu na trh unie a nabídla snížení cel o 39 %, a také otevřela svůj trh dovozu zboží z nejméně rozvinutých zemí. Evropské společenství však stále trvá na ochraně některých částí svého trhu prostřednictvím citlivých výrobků. → Domácí podpory – jsou povoleny pouze pro zemědělství. Pro účely liberalizace agrobyznysu byl vypracován seznam opatření v rámci dohody, která brání nebo oslabují obchod a stanovují časový rámec pro jejich liberalizaci. Dotace jsou rozděleny podle dopadu na produkci do sekcí, domácí dotace jsou klasifikovány do barevných boxů. Rozlišení je podobné semaforu a zařazeno podle míry „špatného“ vlivu na obchod. Zelená = povoleno, žlutá = zpomalit, červená = stop. Protože je ale zemědělství komplikované, nelze určit jednoznačně, co patří do červené skupiny, proto ji částečně nahrazuje žlutá. Na žlutou skupinu nenavazuje zelená skupina, ale modrá a až poslední je skupina zelená.
Zelený box
Modrý box
- výzkum - decoupling - LFA - restrukturalizace
- přímé platby - podpora tržních cen - subvence pro rozvojové země
Obr. 3 Rozdělení domácích dotací do zemědělství dle WTO
25
Jantarový box - intervenční nákupy
•
zelený box (Green box) – tvoří subvence, které minimálně narušují obchod a nemají formu cenové podpory. Jedná se například o podporu výzkumu, pomoc při přírodních katastrofách, péči o přírodní prostředí, decoupling, podporu restrukturalizace, podporu zemědělství ve znevýhodněných oblastech a také o podporu příjmu bez vlivu na produkci. Tyto podpory zohledňují neobchodní zájmy zemědělství a jeho obchodní roli. V současné chvíli je diskutovanou otázkou, kam zařadit jednotlivé formy dotací, kde EU usiluje o jejich zařazení právě do zeleného boxu;
•
modrý box (Blue box) – obsahuje subvence podporující výrobu, současně obsahuje nástroje bránící jejímu růstu. Zahrnuje například určité druhy subvencí pro rozvojové země, přímé platby a podporu tržních cen. Tyto podpory jsou poskytovány účelově na plochu nebo počet zvířat a neměly by tak mít nepříznivý vliv na obchod. Nově se zde předpokládá do určité míry omezení celkové zemědělské výroby a zpřísnění pravidel pro poskytování subvencí, aby se zabránilo zařazení zvlášť škodlivých podpor [35];
•
jantarový box (Amber box) – patří sem ty druhy podpor, které stimulují výrobu bez ohledu na cenový vývoj na trhu, tím jsou trh a produkce deformovány. Požadavkem je snížení subvencí této skupiny, které je odstupňováno podle rozsahu využívání členskou zemí a podle závazku na jednotlivé skupiny výrobků. Patří sem subvence k ceně nebo subvence přímo ovlivňující množství produkce.
→ Dotace exportu – zabývá se odstraněním vývozních subvencí a dalšími podobnými opatřeními. Vyspělé země musely postupně do roku 2000 snižovat množství udělovaných dotací ve vývozu o 21 % a hodnotu vývozních dotací o 36 %. Rozvojové země snižovaly hodnotu podpor exportu o 24 % do deseti let a redukovaly množství vývozních subvencí o 14 %. Nejméně rozvinuté země jsou od veškerého snižování osvobozeny. Spolu s ratifikovanou deklarací v Doha bylo do programu tohoto kola zařazeno 21 témat, z nichž většina vyžadovala další vyjednávání. Při realizaci dalších jednání se ale objevily tendence oddalovat schválené termíny pro jednotlivé etapy a v dalších Ministerských konferencích nebyl zaznamenán významný posun vpřed. Na konferenci v Hongkongu v roce 2005 se všichni zúčastnění předběžně dohodli v rámci zemědělského obchodu na:
26
•
zrušení exportních subvencí v zemědělství do roku 2013;
•
zrušení cel a kvót na dovoz z nejchudších rozvojových zemí ze strany vyspělých a pokročilých rozvojových zemí;
•
zrušení vývozních podpor a dotací poškozujících obchod s bavlnou v USA.
První etapy realizace Společné zemědělské politiky splnily cíle, ke kterým byla založena, ale postupně se její úspěšnost začala snižovat. Byla vyvolána potřeba stále větších vývozů ze Společenství, vznikala nadprodukce regulovaných komodit, intervenční sklady byly přeplněny. To si vyžádalo zavedení dalších regulací na trhu v podobě kvantitativních restrikcí ve formě množstevních kvót nebo exportních subvencí, které ale zároveň mají silné deformační účinky na trh, např. přispívají ke stlačování světových cen zemědělských produktů, a současně zvyšují nároky na takto koncipovanou politiku. Rostoucí objem subvencovaných vývozů byl kritizován ze strany obchodních partnerů, proto bylo nezbytné tuto situaci řešit. V zemědělské dohodě Uruguayského kola GATT souhlasilo Společenství se snížením výše domácí cenové podpory, celní ochrany a s určitým uvolněním obchodu. Mezi zásadní body Dohody o zemědělství v rámci Uruguayského kola GATT patřilo [3]: •
zavedení zvláštních ochranných opatření, pro případ ohrožení domácích trhů,
•
dohoda o olejninách, zde Evropská unie získala právo časově omezené možnosti podpory vlastních výrobců olejnin na přesně stanovené množství produkce,
•
zařazení kompenzačních plateb EU do „modré schránky“ (blue box), zde se jedná o ty podpory, na které se nevztahuje omezení výše domácích podpor z hlediska GATT.
3.4.3 Principy reforem výchozího modelu SZP po roce 1990 V roce 1992 došlo k první významné reformě SZP pod vedením evropského komisaře pro zemědělství Raye Mac Sharryho, která obecně znamenala omezení dotací na bázi přímé podpory cen zemědělských komodit. Současně však byly uplatněny další nástroje, které tento negativní dopad do příjmu zemědělců významně kompenzovaly. Jednalo se o tento systém řešení změn podpory zemědělství: •
snížení intervenčních cen, což vedlo snížení tržních cen a jejich přiblížení ke světovým cenám,
•
kompenzace ztrát příjmů zemědělců, kdy byly zavedeny přímé platby, které byly vypláceny na základě komoditní struktury a výměry obdělávané půdy, počtu kusů dobytka apod.
27
•
podpora organického zemědělství a jeho certifikace
•
doprovodná opatření – agroenvironmentální opatření k podpoře ochrany životního prostředí, zalesňování zemědělské půdy, podpora předčasného odchodu zemědělců do důchodu,
•
zahájení pilotního programu rozvoje venkova (LEADER 1), jehož úkolem je podporovat diverzifikaci činností a využití alternativních forem příjmů ve venkovských oblastech s cílem snížit míru závislosti obyvatelstvo na zemědělství
V počáteční deklaraci byl kladen důraz především na liberalizaci obchodu se zemědělstvím. Proti evropskému systému podpor začaly vést útok v první řadě USA, protože se obávaly ztráty světových trhů ve prospěch evropských. Nakonec ale reforma upustila od původního záměru podporovat zemědělskou výrobu jako jediného prostředku zachování ekonomiky venkovského prostředí a uznala význam řízení zásob pro omezování rozpočtových výdajů. Důraz byl kladen na zachování životního prostředí a podpoření diverzifikace činností na venkově [5].
Reforma v rámci Agendy 2000 Přestože bylo dosaženo úspěchu po reformě Společné zemědělské politiky z roku 1992 (snížila se nadprodukce potravin, klesly nadměrné zásoby jednotlivých komodit), z dlouhodobého hlediska bylo potřeba pokračovat v dalších jednotlivých reformách zemědělství, jejichž cílem bylo především připravit SZP na rozšíření Evropské unie a vytvořit podmínky pro splnění požadavků, které přinese další kolo rozhovorů WTO. Druhá reforma SZP – Agenda 2000, byla přijata v rámci Berlínského summitu v roce 1999, navázala na reformu z roku 1992 a pokračovala především směrem k redukci tržních deformací na domácím i mezinárodním trhu. Byla založena na těchto prioritách a principech [5]: •
dále snížit intervenční ceny a vývozní dotace (cílem je větší konkurenceschopnost evropského zemědělství na vnitřním i světovém trhu),
•
zajistit slušnou životní úroveň zemědělců (posun dotací do podpory důchodu),
•
zvýšit kvalitu a zdravotní nezávadnost potravin (posílení pozice spotřebitele a respektování úlohy poptávky),
•
podpořit životní prostředí a zaměřit se na rozvoj venkova (multifunkční model zemědělství).
28
Střednědobé hodnocení SZP – Fischlerova reforma V roce 2002 vydala Evropská unie v rámci střednědobého vyhodnocení Společné zemědělské politiky návrhy na zásadní reformu, která se stala již třetí reformou SZP. Na podzim stejného roku byl schválen zemědělský rozpočet rozšířené Evropské unie a bylo dosaženo dohody o podmínkách rozšíření EU o deset nových členů (včetně České republiky). Ministři zemědělství členských států Evropské unie přijali 26. června 2003 reformu, která zásadně změnila způsob podpory zemědělců v EU. Cílem bylo zvýšení konkurenceschopnosti uvnitř trhu EU i mimo něj, zaručení určité úrovně příjmu, vyplácení subvencí nezávisle na objemu produkce, zdůraznění potřeby ekologické produkce, dobrého zacházení se zvířaty a výrobu kvalitních produktů. Reforma také měla posílit vyjednávací pozici Evropské unie ve Světové obchodní organizaci. Rozhodující principy reformy SZP v rámci Fischlerovy reformy lze shrnout do těchto bodů [14]: •
jednotné platby na farmu (single farm payment) – zemědělský výrobce získává jednu platbu nezávisle na produkci (decoupling), nároky lze uplatnit pouze na odpovídající hektarovou rozlohu;
•
vzájemné plnění podmínek – plnění standardů ochrany životního prostředí a bezpečnosti potravin pro poskytnutí přímých plateb;
•
programy rozvoje venkova – nová opatření k podpoře kvalitní výroby, podpora mladých farmářů, zajištění blahobytu zvířat, ad.;
•
modulace – týká se farem, kterým jsou poskytovány přímé platby nad 5 tis. Euro. Z těchto plateb budou vytvořeny zdroje pro posílení podpory rozvoje venkova;
•
cross compliance – respektování standardu na úrovni farmy, které se týká ochrany životního prostředí, kvality a bezpečnosti potravin, pohody zvířat a dobré zemědělské praxe. Je stanoveno 18 standardů, které musí zemědělec dodržovat, za porušení jsou možné sankce;
•
vyjmutí půdy z produkce (set aside) – rotační vyjmutí půdy z produkce, na takto vyjmuté půdě bude možné pěstovat plodiny, které neslouží k lidské spotřebě;
•
zemědělský poradenský systém, finanční kázeň.
Uplatněním výše uvedených okruhů měla Evropská unie za cíl zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství v mezinárodním měřítku a posílení nástrojů orientovaných na podporu rozvoje venkova na úkor zásahů do trhu (využitím přímých podpor cen a kompenzačních plateb).
29
Od reformy v roce 2003 jsou realizována další dílčí opatření v oblasti organizace trhů. Avšak zásadním rozhodnutím je změna principu podpory zemědělců na bázi přímých plateb, které jsou administrativně odděleny od produkce. Zároveň se stále zvyšuje důraz na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, ochranu životního prostředí a bezpečnost spotřebitelů.
Kontrola stavu SZP – Health Check Kontrolu stavu Společné zemědělské politiky (tzv. Health Check) zahájila Evropská komise v roce 2007. Cílem je inovovat Společnou zemědělskou politiku, zefektivnit a zjednodušit systém přímých podpor přizpůsobením nástrojů podpory trhu současné situaci v Evropského společenství. Revize bude probíhat až do roku 2013, kdy teprve mohou proběhnout zásadní změny a kdy bude sestavován nový rozpočet Unie. Na konci roku 2008 byl vydán návrh změn SZP v rámci kontroly stavu, na kterém se muselo shodnout všech 27 členských zemí EU [14]: •
zrušení mléčných kvót nastane v roce 2015, do té doby bude každý stát navyšovat ročně svoji kvótu o 1 %;
•
další podpora „decouplingu“, bude se týkat především evropské patnáctky;
•
pomoc odvětvím se zvláštními problémy (opatření podle čl. 68), umožní státům využít až 10 % objemu finančních prostředků na jiné účely než jsou přímé platby, z toho bude možné použít jen 3,5 % pro podporu citlivých sektorů zemědělství, které si definuje každý členský stát, zbytek bude možné ponechat na úhrady různých typů rizik (přírodní katastrofy, nákazy u zvířat apod.);
•
rozšíření režimu jednotné platby na plochu – členské státy mohou využívat zjednodušený systém až do roku 2013, nebude se tak měnit systém SAPS;
•
využívání momentálně nečerpaných finančních prostředků – momentálně nečerpané prostředky z národního finančního rámce se budou moci využít na opatření podle článku 68, nebo převést do Programu rozvoje venkova;
•
přesun finančních prostředků z přímé podpory na rozvoj venkova – zemědělci, kteří dostávají více jak 5 tis. Euro dotací budou kráceni o 5 % a tyto peníze budou přesunuty do programu Rozvoje venkova příslušného státu;
•
investiční podpora pro mladé zemědělce bude zvýšena o 15 tis. Euro;
30
•
zrušení povinnosti vynětí půdy z produkce
•
systém „Křížové shody“ (Cross compliance) bude zjednodušen a některé kontroly budou zavedeny do směrnic až od roku 2013;
•
intervenční mechanismy – neměla by se snižovat schopnost zemědělců rychle reagovat na tržní signály;
•
ostatní opatření – od roku 2012 bude několik menších režimů podpory odděleno od produkce a převedeno do režimu jednotné platby. Bude zrušena prémie pro pěstování energetických plodin.
Společná zemědělská politika se stále mění a přesto, že některé státy mají snahu zachovat v zemědělství protekcionismus, při posledním podávání návrhu bylo dosaženo dohody, která posouvá zemědělství do podnikatelské sféry a dotace směrem k platbě za zboží, které se nedá koupit na trhu. Při českém předsednictví v roce 2009 bude možné dále diskutovat odstranění rozdílů v přímých platbách mezi členskými zeměmi EU. V příštích letech se bude projednávat rozpočet na roky 2013–2020 a podoba SZP po roce 2013.
31
4 Předpoklady pro uplatnění SZP v podmínkách České republiky Vývoj zemědělské politiky byl v českých zemích do roku 1918 totožný s vývojem zemí v západní Evropě a dokonce ji v této době bylo možné charakterizovat jako vyspělou zemědělskou malovýrobu. Po vzniku nového samostatného státu v roce 1918 byly provedeny v agrární politice změny, které se projevily především v pozemkovém vlastnictví.
4.1 Vývoj agrární politiky do roku 1989 Vývoj zemědělství do roku 1939 Jedním z prvních opatření bylo vyhlášení pozemkové reformy v roce 1919, jehož cílem bylo omezit velké pozemkové vlastnictví přesahující zákonem vymezenou výměru a posílit tak selská a rolnická hospodářství, která mohla rozvíjet zemědělskou výrobu na moderních principech. Tato reforma přerozdělila 53,6 % půdy na území Československa, lesy se staly vlastnictvím státu. Pozemková reforma probíhala až do roku 1939 a vytvořila tak novou strukturu půdní držby, která byla základem pro modernější zemědělství. Na konci 20. let tvořily rozhodující podíl (53 %) zemědělské podniky o výměře 5–20 ha, které obhospodařovaly 75 % veškeré zemědělské půdy. Statky a velkostatky hospodařící na 100 a více hektarech tvořily pouze 0,7 % z celkového počtu podniků. Ekonomicky bylo toto období pro zemědělství příznivé, produkce ve srovnání s předválečným stavem vzrostla o 28 %. Hospodářská krize ve 30. letech se v zemědělství projevila především v poklesu cen výrobků. Nejvíce byly postiženi drobní a střední rolníci hospodařící na 2–20 ha. Krize si tak vyžádala použití jiných forem zásahů do zemědělského sektoru, které především omezovaly „volnou hru tržních sil“ a jejichž cílem byla větší centralizace a integrace v rámci sektoru. Byl vytvořen obilní monopol státu a vydán kartelový zákon. Důsledkem těchto zásahů bylo vytvoření kartelů a syndikátů největšími výrobci. V období okupace a zřízení Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 byla zemědělská politika podřízena systému příkazově řízeného hospodářství, který byl již v té době uplatňován v Německu. Byl tak uplatněn systém povinných dodávek do centrálních skladů, regulace výroby a zákaz volného prodeje výrobků, monopolizace výkupu s pevnými cenami nebo centrální distribuce výrobních prostředků. Důsledkem uplatňování německé agrární politiky zemědělská produkce postupně klesala a objevovaly se problémy v oblasti množství a kvality vstupů. V roce 1945 dosahovala
32
zemědělská produkce 73 % předválečné úrovně, pokles byl především v rostlinné produkci, o čtvrtinu se snížil i počet osob trvale činných v zemědělství [5].
Vývoj zemědělství v letech 1945 – 1949 V letech 1945 – 1949 byla zahájena další etapa pozemkové reformy, kdy byl na základě prezidentských dekretů konfiskován majetek Němců, Maďarů, zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Vyvlastněno bylo 2,9 mil. ha veškeré půdy a většina z ní byla přidělena jednotlivcům za cenu jednoleté až dvouleté sklizně nebo v některých případech zdarma. V rámci pozemkové revize bylo 56 % půdy přiděleno státním statkům, téměř všechna lesní půda připadla státu a zbývající část byla přidělena ostatním podnikatelským subjektům. Další opatření zemědělské politiky přinesl „Hradecký program“, vyhlášený v roce 1947, který formuloval další požadavky, které bylo nutné řešit formou zásahů státu do ekonomiky zemědělství, v oblasti legislativy a ekonomických nástrojů.
Vývoj zemědělství v letech 1949 – 1989 Období kolektivizace (1949 – 1960) – po únoru 1948 proběhla druhá etapa znárodňování týkající se především malých soukromých podniků, drobných řemeslníků a živnostníků. Poté proběhla třetí etapa pozemkové reformy, která upravila vlastnické vztahy tak, že bez ohledu na výměru byla státem zabrána veškerá půda, na které vlastníci nehospodařili, půda ve vlastnictví právnických osob a veškerá půda ve vlastnictví zemědělce, která přesáhla výměru 50 ha. Většina konfiskované půdy byla předána již v průběhu roku 1949. Další provádění této etapy bylo řízeno kolektivizací tak, že další zemědělská půda byla přidělována jednotlivým zemědělským družstvům (JZD). Do roku 1953 bylo takto založeno 6679 JZD, která hospodařila na 31 % zemědělské půdy. Tempo kolektivizace bez rozvinutého sektoru služeb a nedostatků v řízení tohoto typu hospodaření
bylo však nezvládnutelné a mnoho jednotných
zemědělských družstev se začalo rozpadat. Pro podporu JZD tak byly vytvořeny ekonomické nástroje – systém dodávek zemědělských výrobků na základě pevné dodávkové normy z jednotky plochy zemědělské půdy a dvojí ceny (výkupní – za povinné dodávky státu, nákupní – za dodávky nad tuto povinnost). Normy dávek byly diferencovány podle velikosti podniků, přírodních a ekonomických podmínek v oblasti.
33
Na konci procesu kolektivizace existovala v československém zemědělství tato struktura [5]: •
jednotná zemědělská družstva (JZD);
•
státní statky;
•
státní podniky biologických a technických služeb;
•
soukromá hospodářství – minimální počet, jejich produkce a podíl na celkové struktuře byl velmi malý.
Plánovité řízení zemědělství (1967 – 1989) – soustava plánovitého řízení zemědělství vstoupila v platnost v roce 1967, kdy bylo rozhodnuto o odlišné konstrukci cen placených zemědělcům v porovnání s ostatními odvětvími národního hospodářství. V zemědělství se staly základem centrálně stanovené jednotné nákupní ceny vycházející z nákladů v průměrných podmínkách výroby. Zbývající část byla poskytována rozlišně prostřednictvím systému dotací v různých formách včetně transferu příjmů ze zemědělské daně z lepších přírodních podmínek do podmínek horších. Tak vznikla nerovnoměrnost mezi úrovní a tempem růstu cen základních faktorů a výrobních vstupů do zemědělství, pevných nákupních cen zemědělských produktů a spotřebitelských cen potravin. V systému plánovitého řízení zemědělství bylo využito těchto forem dotací: •
podpora cen – dotace doplňující nákupní ceny v horších přírodních podmínkách;
•
příplatky a prémie k nákupním cenám – byly vázané na kvalitu nebo přírůstek produkce;
•
dotace k cenám při prodeji nebo nákupu zemědělských produktů – reagovaly na cenové pohyby u vstupů do zemědělství. Jednalo se o dva typy:
dotace k cenám při nákupu – vyrovnávaly rozdíl mezi velkoobchodní cenou vstupů do zemědělství a cenou, za kterou byly tyto vstupy do zemědělství nakupovány a které byly použity při kalkulaci v navazujícím cenovém okruhu;
dotace k cenám při prodeji – používány při nákupu surovin ze zemědělství do krmivářského průmyslu, byl dotován rozdíl mezi aktuální vyšší nákupní cenou a cenou zúčtovací;
•
daňové úlevy – u zisku ze zemědělské činnosti byla uplatněna kategorie nezdaňovaného minima;
•
záporná daň z obratu – pro každou komoditu byla stanovena kladná respektive záporná daň z obratu jako rozdíl mezi velko a maloobchodní cenou potraviny. Díky této dotaci byly potraviny levné.
34
Ceny základních potravin byly limitovány celých dvacet let a po tuto dobu zůstávaly na stejné úrovni. Veškeré změny v nákladech výroby a vlivy nově zaváděných ekonomických nástrojů tak byly kompenzovány. Tím výrazně narůstala záporná daň z obratu, která postupem času dostala podobu spotřebitelské dotace [5].
4.2 Vliv ekonomické reformy a předvstupní období Po roce 1989 byla zahájena ekonomická reforma s cílem zavedení tržního hospodářství v české ekonomice. V rámci zemědělství musela být vyřešena především vlastnická práva k pozemkům v zemědělském, půdním fondu a k dalšímu movitému i nemovitému majetku, který byl v předchozích padesáti letech zkolektivizován nebo jinak převeden pod družstevní nebo státní majetek. Obnova vlastnických vztahů k půdě a ostatnímu zemědělskému majetku byla realizována pomocí: •
restitucí – obnovení vlastnických práv k vyvlastněnému majetku;
•
transformací zemědělských družstev, kdy byla podstatně změněna jejich struktura a rozsah kapitálové základny;
•
privatizací – proces přeměny státního vlastnictví v soukromé.
V rámci přeměny struktury podnikání v zemědělství vzniklo do roku 1990 v České republice 3205 soukromě hospodařících fyzických osob. Přesto se rozměr zemědělství v první letech reformy snížil a v roce 1999 dosahoval 71,6 % objemu produkce z roku 1989. Pokles objemu byl provázen především snížením intenzity výroby na 1 hektar půdy. Při přípravě cenové liberalizace v roce 1990 dosáhla dotační podpora zemědělství svého maxima, což komplikovalo řešení dotační politiky v rámci dalších reforem, ale i problém využití cenové liberalizace v zemědělství. Obecně byla podpora ve formě: → účelových dotací směřována do tří okruhů [5]: •
podpora investičního rozvoje – podpora kapitálových vstupů do zemědělství a navazujících odvětví (vznik nových podnikatelských subjektů a aktivit, ekologické investice);
•
neinvestiční podpora – přímá podpora do důchodů subjektů nebo pracovníků v zemědělství (náhrada ztrát, ekonomické újmy, podpora zatravňování, hospodaření v méně příznivých podmínkách, likvidace nákaz a nebezpečných látek);
35
•
podpora rozvoje veřejných služeb – nepřímá podpora zemědělské prvovýroby (zemědělský výzkum, poradenství, vzdělávání a další).
→ podpory tržních cen, zde se jednalo o financování činnosti Fondu tržní regulace, který podporoval ceny zemědělských výrobků. V praxi tak byly při výrazném převisu nabídky zahájeny intervenční nákupy komodit za garantované ceny, tato produkce byla pak uskladněna v intervenčních skladech nebo exportována s využitím exportních dotací na zahraniční trhy. V průběhu devadesátých let prošla česká zemědělská politika čtyřmi vývojovými etapami [28]: → Startovací etapa (1989–1991) – v tomto období se stále využívaly instituce a nástroje z období před reformou. Zachovány byly dotace v kombinaci se zemědělskou daní, administrativní nástroje v zahraničním obchodě apod. Probíhaly procesy restitucí, byly položeny základy liberalizačních trendů (zrušení záporné daně z obratu u potravin, devalvace a vnitřní směnitelnost koruny). Úroveň podpor v zemědělství zůstala na předreformní úrovni. → Liberální etapa (1992–1994) – začaly plně působit liberalizační kroky z předchozí etapy. Politika se soustředila na odstranění vysokých přebytků zemědělské produkce, odstranění „transformačních polštářů“ a zrušení všech přímých podpor do důchodu zemědělců. Pro zakládání nových rodinných hospodářství byly poskytovány bezúročné půjčky z rozpočtu zemědělského resortu. → Rozvojová a sociálně stabilizační etapa (1994–1997) – v tomto období narůstaly podnikům ekonomické problémy. Zvyšoval se význam podpor zemědělství nezasahujících do agrárního trhu, podporovala se modernizace a restrukturalizace
prvovýroby
a
to
především
z prostředků
Podpůrného
garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF). V oblastech s méně příznivými agroekologickými podmínkami byly zavedeny přímé platby na tzv. udržování krajiny v kulturním stavu. Od roku 1998 byl zaveden systém kompenzačních plateb a podpor. → Etapa před vstupem do EU (1998–2004) – souvisela s přípravou vstupu České republiky do Evropského společenství. Probíhal proces legislativní institucionální přípravy, přizpůsobování k tržním podmínkám Evropské unie, příprava z hlediska rozsahu výroby, její struktury a konkurenceschopnosti. Při přístupových jednáních
36
pro vstup do EU si Česká republika vyjednala pro jednotlivé komodity kvóty a limity, které i s dalšími podmínkami zajistily další rozvoj v odvětví. Přístupová jednání v kapitole Zemědělství patřila mezi nejobtížnější. Česká republika vnímala nutnost udržení konkurenceschopnosti v komplexním pojetí, snažila se nespoléhat jen na přímé platby, ale také posilovat výhody z pohledu rozvoje venkova či ochrany českého domácího trhu. Kapitola Zemědělství byla uzavřena v roce 2002.
37
5 Aplikace SZP a uplatnění přímých plateb po vstupu ČR do EU Česká republika vstoupila do Evropské unie spolu s dalšími devíti zeměmi 1. května 2004. Strategie pro sblížení zemědělské politiky ČR a EU byla stanovena Přístupovou smlouvou a dále upravena reformou SZP v roce 2003. Bylo zde ujednáno zvyšování přímých plateb z rozpočtu EU s postupným srovnáním na úroveň starých členských států v roce 2012. Starým členským zemím se současně stejným podílem přímé platby snižují. Pro zemědělské podniky, které nestačily do doby vstupu do EU zajistit výrobu podle evropských hygienických a bezpečnostních norem, byla vyjednána dvě přechodná období, během kterých musí podniky tyto předpisy splnit.
5.1 Základní fáze procesu aplikace Proces přizpůsobování zemědělské politiky ČR je koncipován ve vztahu k reformám SZP podle MZe [26] do tří fází: Vstupní fáze (2004–2006) – v tomto období mohla Česká republika uplatňovat zjednodušený systém přímých plateb nazývaný „režim jednotné platby na plochu“ (SAPS) a dostala možnost využívat tzv. doplňující národní přímé platby. Úroveň národních plateb vychází z Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU na období let 2004 až 2013, které bylo schváleno vládou ČR. Tato etapa byla přípravou na další fázi, kdy přišly změny ve formě možnosti vyplácet dávky na národních přímých platbách na úroveň 48 %–58 % stávajících zemí EU. V rámci vstupní fáze došlo k propojení strukturálních podpor pro rozvoj zemědělství a venkova s ostatními strukturálními podporami EU. Cílem bylo především zvýšit příjem zemědělců a zajistit jejich konkurenceschopnost. Fáze přizpůsobení (2007–2010) – kdy dochází k implementaci opatření ze vstupní fáze, zemědělské podniky by se měly diverzifikovat do nezemědělských oblastí podnikání. V průběhu období jsou přímé platby postupně navyšovány o 10 % do roku 2013 (viz tab. 2), kdy dojde k vyrovnání poskytované výše podpor s ostatními státy EU15. Česká republika měla v této fázi reformovat přímé platby na systém jednotné platby na farmu SPS (Single Payment Scheme), na konci roku 2006 ale vyjednala prodloužení lhůty do roku 2010, od kdy bude platit nový systém plateb. V tomto období by měl být také zaveden dobrovolný systém zemědělského poradenství.
38
Tab. 2 Přechodné období pro přímé platby v nových zemích EU10 Rok
Přímé platby z rozpočtu EU (podíl přímých plateb EU15)
Doplňkové národní přímé platby
2004
25%
30%
2005
30%
30%
2006
35%
30%
2007
40%
30%
2008
50%
30%
2009
60%
30%
2010
70%
30%
2011
80%
20%
2012
90%
10%
100%
0%
2013 Zdroj: Dočkal a kol. [9]
Fáze vyrovnávání (2011–2013) – měla by zahrnovat plné začlenění zemědělství ČR do SZP Evropské unie. Přímé platby by měly být placeny pouze z rozpočtu EU, podpora zemědělství bude vyplácena k obecným podporám jako celku. Na obrázku 4 je graficky zobrazena úroveň průměrných přímých plateb v jednotlivých členských státech EU po dorovnání těchto plateb na 100% úroveň ve všech státech v roce 2013. Česká republika bude s úrovní přímých plateb těsně pod průměrem EU27 a EU15. V tomto roce budou nejvyšší podpory dostávat Řecko, Malta, Belgie, nejméně pak Rumunsko, Estonsko, Lotyšsko.
Obr. 4 Úroveň průměrných přímých plateb v členských státech po dorovnání na 100% ve všech státech v roce 2013 (EUR/ha) Zdroj: ASZ ČR [19]
39
5.2 Systémy a nástroje podpory Do května roku 2004 byl uplatňován národní systém podpory. Současně se vstupem České republiky do Evropské unie vstoupil v platnost zcela nový systém podpor zemědělství, na kterém se určitou částí podílí rozpočtové zdroje EU. Struktura systému a jeho administrativní zajištění je následující:
Společné financování z rozpočtu EU
Financování ze státního rozpočtu ČR
- Tržní opatření v rámci společné organizace trhů SZP - Přímé platby (jednotná platba na plochu) - Operační program Zemědělství - Horizontální plán rozvoje venkova
- Národní komplementární platby (top-up) - Národní podpory po vstupu do EU (State aid)
Tržní opatření představují především intervenční nákupy komodit (včetně skladování, zpracování a prodeje), realizace agendy restriktivních opatření nabídky (produkční kvóty, set aside), agenda zahraničního zemědělského obchodu (dovozní a vývozní licence, vývozní subvence apod.), případně nástroje podpory nabídky a spotřeby některých komodit. Přímé platby jsou podporou do důchodu subjektů prvovýroby, uplatňovány jsou v režimu jednotné platby na plochu (SAPS). Operační program Zemědělství „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ umožňuje naplňovat projektové cíle v českém zemědělství a v rozvoji venkova po vstupu do EU. Podrobněji byl specifikován pomocí priorit v rámci Pilířů SZP:
– priorita I – růst produktivity a konkurenceschopnosti subjektů, týkal se především podpory modernizace a inovace technologií a staveb v agrárním sektoru; – priorita II – rozvoj venkova, rybářství a odborné vzdělávání, je zaměřena na širší otázky podpory venkova;
40
– priorita III – technická pomoc, je zaměřena na financování úkolů spojených s řízením, implementací, monitorováním a kontrolou podpor podle operačního programu. Horizontální plán rozvoje venkova byl určen pro podporu zkvalitnění technologických postupů a naplňování zásad správné zemědělské praxe. V rámci ČR se zaměřoval
na
problematiku
důchodové
diferenciace,
vlivu
rozdílných
agroenvironmentálních podmínek a dalších omezení (např. zemědělství v horších přírodních podmínkách, LFA). Národní komplementární platby (top-up) dávají možnost podpory rozvoje určitých odvětví, které nejsou zajištěny prostřednictvím jednotné platby na plochu (SAPS). Národní podpory po vstupu do EU (state aid) je podporou odvětví v rámci pravidel a limitů SZP, podléhá notifikaci ze strany Evropské komise a nesmí narušit zásady společného trhu.
5.3 Základní souvislosti změn systému dotací Změna strategie SZP, jejímž cílem je změna nástrojů a přesun prostředků podpory do přímých plateb a rozvoje venkova, znamenala především eliminaci subvencí na bázi zásahů do trhu a přímých podpor cen. Základní souvislosti podpor po vstupu České republiky do EU jsou znázorněny na obrázku 5. Typické přímé platby včetně národních plateb tvoří v současné době asi polovinu podpor rozdělovaných do českého zemědělství. Do roku 2010 si ČR vyjednala používání zjednodušeného systému platby na plochu, poté by měl být zaveden systém jednotné platby na farmu (SPS) a plnění podmínek podle tzv. křížové kontroly „Cross compliance“ (CC). Národní doplňková platba top-up je vyplácena ke komoditám, které nejsou zajištěny jednotnou platbou na plochu. Zda bude top Up zachován i po roce 2010 není zatím jisté.
41
2004 - 2006
2007 - 2009
2010 a dále
SAPS
SAPS
SPS + CC ??
TOP-UP
TOP-UP
TOP-UP ??
OSA I investice
PGRLF jen State aid
E OSA II LFA, AEO, NATURA
OP MZe investice
A F
OSA III venkov
HRDP (LFA, AEO)
R D
OSA IV LEADER
LEADER CZ
Obr. 5 Vývoj systému dotací v zemědělství ČR po vstupu do EU Zdroj: [7]
Podpory týkající se produkčních a mimoprodukčních oblastí jsou chápány v souvislosti s rozvojem venkova v rámci celé EU a jsou spojeny se strategií jednotlivých zemí a s jejich přístupem k dané problematice. Povinností každé země je navrhnout vlastní Program rozvoje venkova a po jeho schválení v Evropské komisi i realizovat tento program jako komplexní řešení podpory rozvoje agrárního sektoru a venkova, který je financován z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Každá z členských zemí má možnost výběru ze stanovených priorit pro řešení podpory zemědělství a venkova v rámci čtyř os: OSA I – je soustředěna na podporu konkurenceschopnosti zemědělství, lesnictví a posílení podnikání v těchto oborech pomocí restrukturalizace a inovace. Prioritami jsou modernizace zemědělských podniků, jejich struktury, finalizace produkce a marketing v rámci původního operačního programu Zemědělství. V rámci této osy musí být alokováno nejméně 10 % z celkového příspěvku EU; OSA II – je zaměřena na agroenvironmentální aspekty, zahrnuje problematiku horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP) a hospodaření v méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickými omezeními (LFA). Prioritou je zachování a rozvoj
42
zemědělských a lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou, ochrana vody a půdy a zmírňování negativních důsledků klimatických změn. Součástí této osy jsou kompenzační platby za hospodaření v méně příznivých oblastech a oblastech vymezených v rámci lokalit NATURA 2000. Do této osy musí být rozděleno nejméně 25 % celkového příspěvku EU; OSA III - je orientována na podporu kvality života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova. Důraz je kladen na tvorbu nových pracovních míst, zlepšení podmínek ve venkovských oblastech, zlepšení občanského vybavení, služeb a infrastruktury. Tato osa musí využít nejméně 10 % z celkového příspěvku EU; OSA IV – umožňuje zapojení venkovských mikroregionů prostřednictvím tzv. iniciativy LEADER do strategie místního rozvoje. Cílem je na základě partnerství a spolupráce místní samosprávy s podnikatelskou sférou a neziskovými organizacemi umožnit zlepšení kvality života ve venkovských oblastech, podpora vzdělávacích akcí, získávání dovedností a šíření zkušeností mezi jednotlivými regiony. Pro tuto osu musí být použito nejméně 2,5 % z celkového příspěvku EU.
5.4 Růst úlohy přímých plateb v systému podpor do zemědělství Vstupem České republiky do Evropské unie byl od roku 2004 posílen agrární sektor z finančního hlediska díky přechodu na SZP, a to v rámci národních a evropských zdrojů financování zemědělství.
24 000 20 000 16 000 12 000 8 000 4 000 0 2003
2004
2005
národní zdroje
2006 zdroje EU
Obr. 6 Podpora zemědělství ČR v letech 2001–2007 (mil. Kč) Zdroj: MZe ČR, SZIF
43
2007
Vývoj vyplácení dotací do zemědělství ČR v letech 2001–2007 je graficky znázorněn na obrázku 6. Do roku 2003 byly v podpoře zemědělství ČR využívány pouze z národní zdroje, po vstupu ČR do EU jsou zaváděny v rámci přechodu na SZP přímé platby, které jsou vypláceny ze zdrojů EU. Současně se zde promítá postupné každoroční 10% navyšování přímých plateb, které bude podle Přístupové smlouvy pokračovat až do roku 2013. Z rozpočtu ČR pokračuje vyplácení podpor především v rámci podpůrných programů (např. HRDP, SAPARD), na dorovnání přímých plateb (top-up) apod. Na obrázku 7 je zachycen vývoj objemu přímých plateb celkem a za účasti rozpočtu ČR v letech 2001–2007. Stejně jako na obr. 6, i zde je zřetelný růst finančních prostředků po vstupu do EU v roce 2004 a jejich stálé postupné zvyšování v každém dalším roce. Národní zdroje představují top-up a State aid platby, které budou vypláceny až do roku 2013, kdy by přímé platby měly být pokryty pouze ze zdrojů EU.
20 000 15 000 10 000 5 000 0 2003
2004
2005
Přímé platby
2006
2007
národní zdroje
Obr. 7 Vývoj objemu přímých plateb celkem a za účasti rozpočtu ČR (mil. Kč) Zdroj: MZe ČR, SZIF
Ústup od podpory cen vyhovuje požadavkům omezování zásahů do trhu a dává možnost pro využívání podpor zemědělství podle specifik a rozhodnutí jednotlivých států EU. Zároveň ale přináší, především pro nové členské země EU10, minimálně dvě rizika [7]: •
nejisté možnosti užití přímých decoupled plateb – úroveň přímých plateb se vyrovnává postupně (až do roku 2013), národní rozpočet se podílí na tomto typu úhrady jen částečně a do vymezeného limitu. Tak se deformuje
základna
u prvovýrobců,
což
se
pro
dosažení
konkurenceschopnosti
stává
problémem
na
44
otevřeném
trhu
(a především v podmínkách finanční krize), kdy je vyvíjen tlak zpracovatelů a obchodu na snížení hladiny spotřebitelských cen. Pokud výrobci dostávají nestejnou úroveň dotací do důchodu, snižuje to jejich schopnost reagovat na pokles cen daných poptávkou. Proto byly zavedeny Top up platby, které mají snížit nevýhodu domácích výrobců; •
rozhodování o alokaci dalších zdrojů financování – týká se programově orientovaných opatření a kritérií naplňování celkové koncepce zkvalitnění technologických postupů, využití inovací a metod správné zemědělské praxe pro růst konkurenceschopnosti výrobců a jejich příspěvku k rozvoji regionů.
Schopnost jednotlivých států se samostatně rozhodovat při naplňování koncepce SZP se projevuje v jednotlivých okruzích dotační politiky, v naplňování záměrů a priorit Operačního programu zemědělství (OP), horizontálních opatření a jednotlivých os Programu rozvoje venkova.
5.5 Systém přímých plateb v České republice Česká
republika
uplatňuje
pro
čerpání
prostředků
z Evropské
unie
zjednodušený systém přímých plateb nazývaný „režim jednotné platby na plochu“ (Single area payment scheme SAPS). Hlavní výhodou zjednodušeného systému je možnost čerpání celého objemu finančních prostředků, které zajistí, že budou podpořeny přímou platbou všechny požadované položky. Na Kodaňském summitu v roce 2002 byly dojednány limity produkce, minimální výše přímých plateb z prostředků Evropské unie ve výši: •
25 % v prvním roce vstupu u většiny komodit;
•
s každoročním 5% navýšením v letech 2004 až 2006;
•
sumu lze navýšit z národního rozpočtu až o 30 % (u většiny komodit na počáteční úroveň 55 % podpor stávajících zemí EU).
Úroveň národních plateb vychází z Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU na období let 2004 až 2013, které bylo schváleno vládou v červnu 2004. Celkový finanční balík přímých plateb Evropské unie je vypočten jako součet nárokových plateb pro příslušný rok na jednotlivé komodity a rozdělen na každý hektar oprávněné výměry zemědělské půdy, tedy ornou půdu, trvalé travní porost, sady, chmelnice, vinice a zahrady.
45
Jednotná platba na plochu – SAPS Patří k platbám, které nemají vazbu na aktuální produkci komodit a které jsou podporovány pouze ze zdrojů Evropské unie. Přínosem jednotné platby na plochu je zjednodušení celého systému a kontrol. Zároveň ale Česká republika vyčerpá větší objem peněz, protože do národní obálky jsou započítány všechny přímé platby na vyjednané kvóty (a to i ty, na které by ČR v cíleném systému přímých plateb nedosáhla, např. mléko, porážková prémie). Pro ČR není povinností uvést 10 % půdy do klidu (set-aside). Určení celkové výše finančního balíku přímých plateb EU se vypočítá jako součet nárokových plateb podle kvalifikovaného odhadu aktuálního stavu pro příslušný rok na jednotlivé komodity a rozdělí se na každý hektar oprávněné výměry zemědělské půdy: •
orná půda;
•
ovocný sad;
•
trvalé travní porosty;
•
školka;
•
sady;
•
zelinářská zahrada;
•
chmelnice;
•
jiná kultura.
•
vinice;
O jednotnou platbu na plochu může žádat fyzická nebo právnická osoba obhospodařující zemědělskou půdu, která je vedena v Evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (tzv. LPIS) podle § 3a a 3b zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen Evidence). Žadatel je povinen splnit podmínky stanovené nařízením vlády a příslušnými evropskými nařízeními. Podmínkou obdržení podpory je podle SZIF: •
dodržení minimální výměry, která činí 1 ha zemědělské půdy (včetně), dotčené půdní bloky/díly musí být vedeny v Evidenci ;
•
půda musí být vedena v Evidenci nejméně od 1. 5. do 31. 8. kalendářního roku, ve kterém žádá o podporu
•
zemědělská půda musí být obhospodařována v souladu s dobrými zemědělskými a environmentálními podmínkami po celý kalendářní rok (např. nerušení krajinných prvků, nepálení rostlinných zbytků na půdních blocích po sklizni, vyloučení změny kultury travní porost na kulturu orná půda, a další).
46
Žadatel o podporu SAPS musí vykázat veškerou zemědělskou půdu, kterou má k dispozici a musí ji nahlásit do Evidence LPIS bez ohledu na to, zda na ni bude žádat poskytnutí některé z podpor. V roce 2004 bylo podáno 18 757 žádostí, z nichž bylo schváleno a podpořeno jen 58 %. V roce 2005 to bylo ale již 20 218 žádostí (tedy 99 % ze všech podaných žádostí), v roce 2007 vyplatil SZIF 18 183 žádostí.
3 072,70
3 100 2 900
2 791,50
2 700 2 517,80
2 500 2 300 2 110,70
2 100 1 900 1 833,00 1 700 2004
2005
2006
2007
2008
Obr. 8 Vývoj výše vyplácených podpor SAPS (v Kč/ha) Zdroj: SZIF
Doplňkové přímé platby – top-up Zjednodušení přerozdělení peněz přineslo podporu i pro plodiny, které nejsou jinak přímými platbami podporovány, naopak jiné komodity vyžadují vyšší finanční podporu. Ministerstvo zemědělství se tak snaží minimalizovat nepříznivé dopady na určité komodity dorovnáním přímých plateb tzv. národní doplňkovou přímou platbou top- Up. Platby jsou poskytovány k jednotné platbě na plochu (SAPS) a jsou upraveny nařízením vlády, které stanovuje podmínky pro poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám v jednotlivých letech. Všeobecné podmínky pro poskytnutí platby top-up jsou shodné s podmínkami pro platbu SAPS, proto pokud není žadateli přiznána platba SAPS, není mu poskytnuta ani platba top-up. Finanční podpora je poskytována pro komodity, které se jeví jako nejvíce ohrožené: •
chmelnice;
•
•
orná půda;
2004); •
47
osivo pícnin a lnu (jen v r. bahnice a kozy (jen v r. 2004);
•
krávy
bez
tržní
produkce
•
mléka (jen v r. 2004);
bramborový
škrob
(od
r.
2005);
•
skot (jen 2004);
•
len na vlákno (od r. 2005);
•
přežvýkavci (od r. 2005).
V roce 2004 bylo v rámci národních doplňkových plateb přijato celkem 26 044 žádostí, z toho jich bylo 26 007 schváleno. Nejvíce žádostí bylo podáno na podporu orné půdy (49 %) a na skot (34 %), 147 žádostí bylo přijato a schváleno na podporu chmelnic. V dalších letech počet žádostí výrazně klesl, a to v roce 2005 na 17 233 a v roce 2006 na celkem17 161 podaných žádostí. Naopak úspěšnost schválení platby byla ve všech letech velmi vysoká. Na obrázku 9 je graficky zachycen vývoj jednotlivých top-up plateb, které jsou poskytovány od roku 2004. V případě platby na ornou půdu byla tato položka v roce 2005 změněna na „plodiny na orné půdě“.
7 000
6 387,50
6 000 5 000
6 302,80
5 029,30 4 321,10
4 320,00
4 000 3 000 2 000
6 430,00
2 314,90
2 240,40
2005
2006
1 475,60
3 843,40 1 755,10
1 000 2004
orná půda
chmelnice
2007 len na vlákno
Obr. 9 Vývoj výše vyplacených podpor top-up (v Kč/ha) Zdroj: SZIF a MZe
Žadatel o platbu na pěstování lnu na vlákno je fyzická nebo právnická osoba, která obhospodařuje způsobilou zemědělskou půdu pro pěstování lnu na vlákno vedenou Evidenci (LPIS) a jsou na ní pěstovány oprávněné odrůdy lnu na vlákno. Žadatel o platbu na pěstování chmele je fyzická nebo právnická osoba obhospodařující zemědělskou půdu vedenou v Evidenci jako chmelnice o výměře nejméně 1 ha. Pro platbu je oprávněná půda, ze které je sklizen chmel. Žadatel o platbu na pěstování plodin na orné půdě je fyzická nebo právnická osoba, která obhospodařuje zemědělskou půdu vedenou v Evidenci jako druh zemědělské kultury orná půda o výměře minimálně 1 ha. Oprávněné plodiny jsou stanoveny evropskou legislativou.
48
Žadatelem o platbu na chov přežvýkavců je fyzická nebo právnická osoba, která chová na evidovaném hospodářství skot, ovce nebo kozy a zároveň pěstuje na obhospodařované zemědělské půdě, která je vedena v Evidenci jako orná půda nebo travní porost, krmné plodiny pro chov přežvýkavců na výměře nejméně 1 ha. Platba se poskytuje na celkový počet velkých dobytčích jednotek (VDJ) stanovených podle počtu chovaných přežvýkavců k určitému dni. Nejnižším počtem jsou 2 VDJ. Další podmínkou je splnění intenzity chovu přežvýkavců, pokud žadatel chová více než 15 VDJ. Pro určení velké dobytčí jednotky legislativa stanovuje koeficienty dle kategorie a stáří zvířete.
2 581,60
2 600
2 548,90
2 400
2 200 2 006,60 2 000 2005
2006
2007
Obr. 10 Vývoj výše vyplácených podpor top-up na přežvýkavce (v Kč/VDJ) Zdroj: SZIF
Oddělená platba za cukr (SSP) Od 1. června 2006 byla aplikována v Evropské unii zásadní reforma trhu s cukrem. Pěstitelé cukrové řepy jsou v rámci této reformy finančně kompenzováni tzv. oddělenou platbou za cukr. Požádat o platbu může fyzická nebo právnická osoba, která: •
obhospodařuje zemědělskou půdu evidovanou na žadatele v LPIS;
•
má uzavřenou smlouvu s výrobcem cukru v České republice na dodávku cukrové řepy (výrobce musí být držitelem individuální produkční kvóty A a B4),
•
byla mu přiznána jednotná platba na plochu zemědělské půdy (SAPS) v minulém roce a má podanou žádost o SAPS pro příští rok.
4
Kvóta A, B určuje množství cukru stanovené Evropskou komisí, které jsou producenti cukru oprávněni vyrobit. Na toto množství se vztahují cenová, subvenční a intervenční opatření tržního řádu na cukr. Národní kvóta je 454 862 t, kvóta A zahrnuje 97 % a kvóta B 3 % z tohoto množství. (SZIF)
49
Výpočet platby Základní sazba na 1 tunu cukrové řepy přepočtenou na 16% cukernatost je stanovena z částky vyčleněné z finančního stropu určeného pro ČR pro daný rok a celkového množství cukrové řepy, které bude žádáno. Výše podpory = základní sazba na 1t cukrové řepy (v Kč) x individuální dodávkové množství cukrové řepy
285
270,10
245 211,92 205 170,61 165 2006
2007
2008
Obr. 11 Vývoj výše vyplacených podpor SSP (v Kč/t) Zdroj: SZIF
Energetické plodiny (EP) Podpora pro energetické plodiny je v rámci přímých plateb vyplácena od roku 2007. Cílem podpory je snížit emise oxidu uhličitého nahrazením fosilních paliv obnovitelnými zdroji energie. Podpora se poskytuje zemědělcům, kteří mají smlouvu se zpracovatelem energetických plodin nebo těm, kteří zpracovávají plodiny ve vlastním hospodářství. Podpora se vztahuje na produkci plodin pěstovaných na biopaliva nebo jiné obnovitelné pohonné hmoty pro dopravu, a také pro elektrickou a tepelnou energii vyráběnou z biomasy. Tato podpora doplňuje platby vyplácené v rámci režimu SAPS a vztahuje se na všechny plodiny produkované pro energetické účely, od roku 2007 i na cukrovku. V roce 2007 bylo zemědělcům vypláceno 31,65 Eur/ha pěstovaných energetických plodin. Finanční podpory vyplácené v rámci přímých plateb zemědělcům se každoročně zvyšují podle podmínek, na kterých se Česká republika dohodla při vstupu do EU. Pro rok 2004 byl schválen rozpočet na vyplacení přímých plateb ve výši 5600 mil. Kč, čerpán byl ale jen z 51 %. Důvodem nedočerpání celkového rozpočtu byl
50
především velký počet chyb v žádostech, množství změn podaných žadateli, a také proces přechodu databáze LPIS z černobílých na barevné snímky včetně aktualizace dat v LPIS v průběhu dotačního období. V následujícím roce 2005 probíhalo dofinancování žádostí z roku předchozího, kdy bylo vyplaceno celkem 3524 mil. Kč. Ve stejném roce byly řádně vyplaceny žádosti ve výši 6367 mil. Kč, ze schváleného rozpočtu tak bylo na přímé platby vyčerpáno 69,1 %. V roce 2006 bylo ještě nevyřízeno 16 žádostí pro rok 2004, ty byly dofinancovány ve výši 706 tis. Kč, žádosti z roku 2005 byly vyplaceny žadatelům v částce 981 mil. Kč, rozpočet byl čerpán z 71,9 %. V roce 2007 byly dofinancovávány předchozí roky 2004–2006, celkem 4 929 mil. Kč, řádně vyplacené žádosti pro tento rok byly vyplaceny ve výši 13 694 mil. Kč, rozpočet byl po jeho změně a navýšení (o 29 %) čerpán z 78,5 %.
20 000 18 000 16 000 14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 2004
SSP Top-Up SAPS
2005
2006
Obr. 12 Přímé platby vyplacené v letech 2004–2007 (v mil. Kč) Zdroj: MZe ČR
51
2007
5.6 Analýza využívání přímých plateb v jednotlivých krajích ČR V předchozích kapitolách byly charakterizovány přímé platby z hlediska jejich využití v rámci České republiky. Protože z přímých plateb je vypláceno stále více finančních prostředků, v následující části bude analyzováno jejich užití v jednotlivých krajích České republiky.
5.6.1 Charakteristika krajů ČR V České republice byly zřízeny kraje jako nové územní jednotky v rámci reformy české veřejné správy v roce 2000. Vzniklo tak 14 samosprávných krajů – hlavní město Praha, Středočeský kraj, Jihočeský kraj, Plzeňský kraj, Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj, Pardubický kraj, kraj Vysočina, Jihomoravský kraj, Olomoucký kraj, Zlínský kraj a Moravskoslezský kraj. V této kapitole budou stručně charakterizovány jednotlivé kraje a to v kontextu ekonomické charakteristiky, včetně základního přehledu o podílu zemědělství na daném území.
Hlavní město Praha Rozloha území:
49 605 ha (k 31.12.2007)
Počet obyvatel: 1 212 097 (k 1.1.2008) Hlavní město Praha leží na řece Vltavě uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem, ale jako samostatný kraj jeho součástí není. Praha patří k nejdůležitějšímu hospodářskému centru České republiky. Významnou roli zde má zpracovatelský průmysl, a to především produkce potravin, produkce elektrických a optických přístrojů a polygrafický průmysl. Na území hlavního města Prahy se nachází 20 691 ha zemědělské půdy, z toho 73,4 % tvoří půda orná a z 22,4 % ovocné sady a zahrady, trvale travní porosty jsou zastoupeny ze 4,2 %.
52
Středočeský kraj Rozloha území: 1 101 478 ha (k 31.12.2007) Počet obyvatel: 1 201 827 (k 1.1.2008) Středočeský kraj patří svou velikostí i počtem obyvatel mezi největší kraje v České republice. Krajina je na severu v oblasti řeky Labe rovinatého charakteru, v jižní části se mění ve vrchovinu. Kraj se rozděluje na 12 okresů, mezi největší patří okres Příbram a Benešov, naopak nejmenším je svojí rozlohou okres Praha-východ. Poloha kraje ovlivňuje i jeho ekonomickou charakteristiku. Pro Prahu Je významným zdrojem pracovních sil, zásobárnou potravin i rekreační oblastí. Důležitá odvětví tvoří strojírenský, chemický a potravinářský průmysl, nachází se zde i podnik s celostátním významem Škoda Mladá Boleslav. Zemědělská výroba je pro Středočeský kraj charakteristická svojí rozvinutostí a výbornými přírodními podmínkami, především pro rostlinnou výrobu. Zemědělská půda tvoří 665 547 ha, z toho je 83,1 % orné půdy. V severovýchodní části kraje se pěstuje pšenice, ječmen, cukrová řepa, brambory, rozvíjí se pěstování energetických plodin. Trvalé travní porosty tvoří 10,7 % .
Jihočeský kraj Rozloha území: 1 005 693 ha (k 31.12.2007) Počet obyvatel:
633 264 (k 1.1.2008)
Rozloha Jihočeského kraje představuje 12,8 % celkové rozlohy ČR, má sedm okresů. Krajina Jižních Čech se nachází v průměrné nadmořské výšce 400–600 m. n. m, uprostřed kraje v Českobudějovické a Třeboňské pánvi je významná oblast rybníků, okolo je kraj lemován Středočeskou pahorkatinou a Českomoravskou vrchovinou, na jihozápadní hranici druhým nejvyšším pohořím v ČR, Šumavou. Průmysl je zastoupen především ve zpracovatelské oblasti, a ve výrobě potravin a nápojů, výrobě strojů, zařízení a elektrotechniky a výrobě dopravních prostředků. Významným přírodním bohatstvím jsou lesy, které tvoří více než třetinu kraje a ze kterých se produkuje především smrkové a borové dřevo. Důležitým odvětvím je též rybářství a zemědělství, které zaměstnává kolem 8,9 % obyvatel kraje. Zemědělství se orientuje především na pěstování obilovin, olejnin, brambor a ovoce, v živočišné výrobě je významný chov skotu, drůbeže a prasat. Chov ryb představuje polovinu celkové produkce v rámci ČR. Zemědělská půda tvoří 493 354 ha, z toho je 64,5 % orné půdy a 32,6 % tvoří trvalé travní porosty.
53
Plzeňský kraj Rozloha území: 756 103 ha (k 31.12.2007) Počet obyvatel: 561 074 (k 1.1.2008) Plzeňský kraj leží na jihozápadě Čech, na jeho území se nachází šest okresů. Územím protéká řeka Berounka a Otava, nachází se zde i mnoho jezer. Významným průmyslovým odvětvím pro tuto oblast je strojírenství, potravinářství, distribuce energie a hutnictví. Podmínky pro zemědělství jsou nejlepší v Plzeňské kotlině, kde se pěstují především obilniny a olejniny. Zemědělská půda je využívána na 381 770 ha, z toho tvoří 68,7 % orné půdy a 27,8 % trvalých travních porostů.
Karlovarský kraj Rozloha území: 331 453 ha (k 31.12.2007) Počet obyvatel: 307 449 (k 1.1.2008) Karlovarský kraj je nejzápadnějším a zároveň se třemi okresy třetím nejmenším krajem ČR. Podnebí kraje je mírně teplé v oblasti toku řeky Ohře, až chladné na hřebenech Krušných hor. Velký význam pro kraj má lázeňství, z průmyslu těžba nerostných surovin a výroba elektrické energie. Plochu kraje pokrývají ze 43,1 % lesy, zemědělství je soustředěno především na pěstování brambor, olejnin a obilnin, živočišnou výrobu reprezentuje chov skotu, drůbeže a prasat. Orná půda představuje 44,5 % z celkové zemědělské půdy, trvale travní porosty jsou zastoupeny na 52,6 % zemědělské půdy.
Ústecký kraj Rozloha území: 533 451 ha (k 31.12.2007) Počet obyvatel: 831 180 (k 1.1.2008) Kraj leží v severozápadních Čechách, jeho severní hranici tvoří pásmo hor přecházející v Labské pískovce, vnitrozemí tvoří České středohoří sopečného původu, v severozápadní části je naopak oblast s nejnižším bodem ČR (115 m. n. m.). Územím protéká řeka Labe, nachází se zde Národní park České Švýcarsko a další chráněná území.
54
Hospodářství kraje se odvíjí podle odlišných krajinných typů. Významná je zde orientace na těžký průmysl, těžbu hnědého uhlí, chemický, energetický a potravinářský průmysl. V regionu je také zastoupeno zemědělství, a to především pěstování chmele a vinařství. Zemědělská půda zahrnuje 276 779 ha celkové rozlohy území, z toho tvoří 66,4 % orné půdy a 25,7 % trvalých travních porostů.
Liberecký kraj Rozloha území: 316 300 ha (k 31.12.2007) Počet obyvatel: 433 948 (k 1.1.2008) Liberecký kraj leží na severu Čech a se čtyřmi okresy je po Praze druhým nejmenším krajem ČR. Krajina je značně členitá. Na severu a severovýchodě se nacházejí hory, na jihozápadě a jihovýchodě pahorkatina, mírně zvlněný reliéf má Žitavská pánev, jejíž součástí je i Liberecká kotlina. Stěžejním průmyslovým odvětvím je strojírenství, potravinářství a sklářství. Zemědělství je v oblasti rostlinné výroby zaměřeno na pěstování obilnin, brambor, lnu a řepky olejné, živočišná výroba se soustředí na skot, prasata a drůbež. Zemědělská půda tvoří méně než polovinu celkového území, a to 140 307 ha. Z toho orná půda tvoří 48,2%, trvale travní porosty tvoří 45,4 %.
Královéhradecký kraj Rozloha území: 475 849 ha (k 31.12.2007) Počet obyvatel: 552 212 (k 1.1.2008) Královéhradecký kraj leží na severovýchodě ČR a patří pod něj pět okresů. Pro oblast je významná rozsáhlá úrodná rovina v Polabí, která je využívána především k zemědělským účelům. Severní okraj lemuje pohoří Krkonoše a Orlické hory. Kraj může být charakterizován jako zemědělko-průmyslový s rozvinutým cestovním ruchem. V zemědělství převažuje v rostlinné výrobě pěstování obilovin, řepky, kukuřice a cukrovky, v živočišné výrobě se jedná o chov skotu a prasat. Podíl zemědělské půdy v Královéhradeckém kraji tvoří 59 %, z toho je 69 % orné půdy a 25,3 % trvale travních porostů.
55
Pardubický kraj Rozloha území: 451 865 ha (k 31.12.2007) Počet obyvatel: 511 400 (k 1.1.2008) Kraj leží ve východních Čechách a jeho území tvoří především pahorkatiny a vrchoviny, které přecházejí kolem řeky Labe do nížin. Nejsilněji je v této oblasti zastoupen strojírenský, chemický a textilní průmysl, významné je i zemědělství. Z celkové rozlohy kraje zaujímá zemědělská půda 60,42 %, z toho je 73,2 % tvořeno ornou půdou a 22 % trvalými travními porosty.
Vysočina Rozloha území: 679 573 ha (k 31.12.2007) Počet obyvatel: 513 677 (k 1.1.2008) Vysočina leží na pomezí Čech a Moravy, administrativně je rozdělena na pět okresů. Území kraje se nachází v oblasti Českomoravské vrchoviny s dvěma chráněnými krajinnými oblastmi. Průmyslová výroba je zastoupena strojírenským, textilním, potravinářským a dřevozpracujícím odvětvím. Většina velkých zemědělských podniků se zaměřuje na kombinaci rostlinné a živočišné výroby. V oblasti jsou velmi příznivé podmínky pro zemědělství a lesnictví, proto se zde klade důraz především na produkci mléka, brambor a řepky. Zemědělská půda je obhospodařována na rozloze 411 649 ha, z toho 77,4 % zahrnuje orná půda a 20 % trvalé travní porosty.
Jihomoravský kraj Rozloha území: 719 555 ha (k 31.12.2007) Počet obyvatel: 1 140 534 (k 1.1.2008) Jihomoravský kraj se rozkládá v jižní a střední části Moravy mezi Českomoravskou vysočinou na západě a Karpaty na východě. Administrativně je území rozděleno na sedm okresů. V kraji se nachází mnoho chráněných krajinných oblastí a Národní park Podyjí. Vzhledem k průmyslové tradici Brna a okolí, je stále dominantním zpracovatelský průmysl, obchod a komerční služby.
56
Zemědělská půda tvoří 60 % plochy, z níž 83,1 % připadá na půdu ornou, 4 % tvoří vinice, které jsou pro tuto oblast tradiční. Právě přes 95 % všech vinic v ČR leží právě na jižní Moravě. Přesto se zemědělství na celkové hrubé přidané hodnotě kraje podílí jen třemi procenty.
Olomoucký kraj Rozloha území: 526 686 ha (k 31.12.2007) Počet obyvatel: 641 791 (k 1.1.2008) Olomoucký kraj leží ve střední a severozápadní části Moravy a patří pod něj pět okresů. Reliéf krajiny je na severu u hranic s Polskem rovinný, poté přechází v horskou oblast Jeseníky a v jižní části přechází v úrodné roviny Hané. Z ekonomického hlediska je pro kraj významný textilní a strojírenský průmysl a také zemědělství, na které navazuje potravinářský průmysl. Nejúrodnější půda kraje se nachází v centrální a jižní části, kde jsou pěstovány především obiloviny, řepka a cukrovka. Zemědělská půda tvoří 53 % z celkové rozlohy kraje, z toho je 74,4 % orné půdy a 19,9 % trvalé travní porosty.
Zlínský kraj Rozloha území: 396 358 ha (k 31.12.2007) Počet obyvatel: 590 780 (k 1.1.2008) Zlínský kraj se nachází ve východní až jihovýchodní části Moravy a skládá se ze čtyř územích okresů. Většina území je kopcovitá nebo hornatá, má velkou rozlohu chráněného krajinného území a mnoho přírodních rezervací. Ekonomicky patří kraj spíše k zaostalejším, významným průmyslem je především zpracování, kovovýroba, gumárenství a elektrotechnika. Zemědělská půda tvoří 49 % celkové rozlohy území, z té je 64,2 % využívána jako orná půda a 28,8 % jako trvalé travní porosty. V kraji je ale především nekvalitní půda, vhodná spíše pro pastevectví.
57
Moravskoslezský kraj Rozloha území: 542 700 ha (k 31.12.2007) Počet obyvatel: 1 249 897 (k 1.1.2008) Moravskoslezský kraj leží v oblastí severní Moravy a Českého Slezska, patří pod něj šest okresů. Krajina je zvlněná na jihozápadní hranici kraje a směrem na severovýchod se svažuje do Ostravské pánve kolem řeky Odry. Tradičním odvětvím je hutní výroba a těžba černého uhlí (přestože se snižuje objem vytěženého množství), prosazuje se i výroba a rozvod elektřiny, plynu, výroba dopravních prostředků a chemický průmysl. Polovinu území kraje zabírá zemědělská půda, ze které 62,8 % tvoří orná půda a 30,6 % trvalé travní porosty. Výměry obhospodařované zemědělské půdy v jednotlivých krajích ČR v letech 2003, 2005 a 2007 jsou uvedeny v tabulce 3. Celkový součet výměr v krajích ukázal, že se každé dva roky v ČR snižuje výměra zemědělské půdy asi o 2 %. Největší plochy zemědělské půdy je obhospodařovány ve Středočeském (15,6 %) a Jihočeském kraji (12 %), na Vysočině (10,6 %) a v Jihomoravském kraji (10,3 %), nejméně pak v kraji Libereckém a hl. městě Praha. Největší pokles výměry zemědělské půdy byl zaznamenán mezi lety 2004– 2005, kdy bylo obhospodařováno v ČR o 61 tis. ha méně než v roce 2003. Snižováním byly zasaženy především uživatelé půdy ve Středočeském kraji, na Vysočině a ve Zlínském kraji. Nejmenší ztráty byly zaznamenány ve sledovaném období v Jihočeském a Ústeckém kraji. Výměra obhospodařované zemědělské půdy je základem pro poskytnutí některých typů přímých plateb. Jedná se o Jednotnou platbu na plochu (SAPS) a doplňkové národních platby top-up pro rostlinnou výrobu a platby na energetické plodiny. Proto, aby byly platby SAPS (a návazně na ně i platby top-up a EP) vyplaceny, platí pro žadatele povinnost mít veškerou zemědělskou půdu registrovanou v Evidenci LPIS.
58
Tab. 3 Výměra obhospodařované zemědělské půdy celkem v ha Rok Kraj, ČR 2003
2005
2007
Hl. město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský
29 902,08 570 084,02 437 163,47 318 131,45 97 888,04 212 984,84 92 422,14 236 552,77 238 605,19 392 157,86 370 431,35 242 089,76 157 865,31
34 321,39 549 877,27 430 633,28 319 637,39 100 604,21 212 070,11 94 032,27 237 875,48 226 855,58 377 004,11 363 056,77 247 096,44 151 600,35
30 280,54 547 397,92 422 649,70 313 195,30 99 543,76 209 576,14 91 128,54 234 714,40 228 925,03 373 301,45 362 936,65 241 154,41 149 889,28
Moravskoslezský
222 641,26
213 125,90
213 379,41
3 618 919,54
3 557 790,56
3 518 072,53
ČR celkem Zdroj: ČSÚ
V kartogramu na obrázku 13 jsou barevně rozlišeny intervaly počtů uživatelů zemědělské půdy, kteří jsou registrovaní v Evidenci LPIS v jednotlivých okresech České republiky. Nejvíce uživatelů půdy (650–1000) je registrováno v okresech Třebíč, Žďár nad Sázavou, Vsetín a Klatovy. Mezi kraje s nejvyšším počtem registrovaných uživatelů půdy patří Jihočeský kraj, Vysočina a Jihomoravský kraj. Předpokladem tedy je, že z těchto regionů bude největší počet podaných žádostí na platby, které jsou podmíněny registrací v LPIS. Jihočeský kraj, Vysočina a Jihomoravský kraj patří i mezi regiony s největší výměrou zemědělské půdy v ČR, je zde tak předpoklad, že tyto kraje budou
patřit
mezi
nejvíce
podporované
obhospodařované půdy.
59
platbami
vázanými
na
výměru
Obr. 13 Počet uživatelů registrované zemědělské půdy v Evidenci LPIS v jednotlivých okresech ČR Zdroj: LPIS
5.6.2 Přímé platby poskytnuté do jednotlivých krajů v letech 2004–2007 Jak již bylo v předchozí subkapitole podrobněji popsáno, poskytování přímých plateb je vázáno na výměru obhospodařované zemědělské půdy v rostlinné výrobě nebo na velké dobytčí jednotky v živočišné výrobě. Na obrázku 14 jsou graficky znázorněny podíly jednotlivých krajů na celkem vyplacených přímých platbách. Středočeský kraj, který má největší výměru zemědělské půdy v ČR, čerpá zároveň největší podíl z celkem poskytnutých přímých plateb. Menšími procentními podíly je následován krajem Jihočeským, Vysočinou a krajem Jihomoravským. Částky finančních podpor se každým rokem u většiny typů podpor zvyšují.
60
Rok 2004
Rok 2007
Moravskoslezský 6% Hl. město Praha Zlínský 3% Středočeský 4% 13% Olomoucký
Moravskoslezský 6% Hl. město Praha Zlínský Středočeský 3% 4% Olomoucký 14% 7%
7% Jihomoravský 10%
Jihočeský 12%
Vysočina 11%
Plzeňský 9% Karlovarský Pardubický 3% 6% Liberecký Ústecký Královéhradecký 6% 3% 7%
Jihomoravský 10%
Jihočeský 12%
Vysočina 11%
Plzeňský 9% Pardubický Karlovarský Ústecký 3% 7% Královéhradecký 7% Liberecký 5% 2%
Obr. 14 Podíly jednotlivých krajů na přímých platbách Zdroj: SZIF, vlastní propočty
V roce 2004 byly pod přímé platby zařazeny podpory – Jednotná sazba na plochu (SAPS) a podpora sušených krmiv, které byly financovány pouze ze zdrojů EU. V tomto roce bylo ve Středočeském kraji celkem vyplaceno 4013 žadatelů v celkové částce 916 mil. Kč, v Jihočeském kraji získalo podporu 5377 žadatelů v částce 781 mil. Kč, na Vysočině bylo podpořeno částkou 677 mil. Kč 4817 žadatelů a v Jihomoravském kraji 2320 žadatelů s částkou 649 mil. Kč. V roce 2007 byly podíly jednotlivých krajů na poskytnutých přímých platbách přibližně shodné s rokem 2004. Podporována byla ale jiná struktura opatření. Pod přímé platby byly zahrnuty platby SAPS, národní doplňkové platby top-up, oddělená platba za cukr (SSP) a podpora energetických plodin (EP). Změnily se ale i podmínky pro nastavení plateb top-up. U přímých plateb podporovaných ze zdrojů EU bylo u většiny komodit potřeba minimálně částečné oddělení od aktuální produkce. To znamená, že bylo možné poskytovat platbu vázanou na produkci, ale v omezené výši. Tento princip musel být dodržován i v rámci top-up plateb. Dorovnány byly tzv. citlivé sektory (chmel, len, orná půda, přežvýkavci, brambory na škrob), na skutečnou produkci byly z části vázány brambory na škrob, odděleně od produkce (na základě velikosti chovu k danému referenčnímu datu) byly poskytovány platby například na přežvýkavce Největší podíl na celkem získané přímé platbě v roce 2007 měl Středočeský kraj, a to ve výši 2592 mil. Kč, která byla rozdělena mezi 7 663 žadatelů. Jihočeský kraj získal podporu v celková částce 2081 mil. Kč pro 8 841 žadatelů, na Vysočině bylo
61
rozděleno mezi 7910 žadatelů celkem 1922 mil. Kč a v Jihomoravském kraji bylo vyplaceno 5244 žadatelů částkou 1748 mil. Kč. Počet žadatelů o přímé platby se od roku 2004 zvýšil v jednotlivých krajích průměrně o více než 50 %, celkově poskytnutá částka podpory ze zvýšila ve sledovaném období o 36 %. Nárůst počtu žadatelů mezi srovnávanými lety byl ovlivněn především větší informovaností a také zkušeností žadatelů, protože v roce 2004, kdy byl systém přímých plateb do zemědělství zaveden, bylo mnoho podaných žádostí chybných, zároveň tak i neplatných. Protože se v každém sledovaném roce měnily typy podpor, které byly zahrnuty pod přímé platby, jsou v této části analyzovány jen ty subvence, které byly poskytovány po celé sledované období a současně podpory, které byly pro jejich žadatele významné svou částkou. Platby SAPS byly poskytovány od roku 2004, celkem bylo mezi žadatele rozděleno 6361 mil. Kč. Protože je tento typ platby vázán na výměru půdy, nejvíce ji bylo vyplaceno ve Středočeském, Jihočeském, Jihomoravském kraji a v kraji Vysočina. Od roku 2005 byly pod přímé platby spolu s podporou SAPS nově zařazeny i národní doplňkové platby top-up a podpora vinic. Tento rok bylo ze zdrojů EU vyplaceno v rámci Jednotné platby na plochu 7329 mil. Kč, z rozpočtu České republiky bylo na top-up platby rozděleno mezi žadatele 6770 mil. Kč a vinice byly podpořeny částkou 25 mil. Kč. Největší podpory byly rozděleny stejně jako v předchozím roce do Středočeského, Jihočeského, Jihomoravského kraje a do kraje Vysočina. Žadatelé o podporu na vinice byli z Jihomoravského kraje (byli podpořeni částkou 24 664 tis. Kč), Zlínského kraje a z Vysočiny. Rok 2006 byl poznamenán další změnou ve struktuře vyplácených přímých plateb. K již používané podpoře SAPS a top-up byla nově vyplácena Oddělená platba za cukr (SSP), která je plně poskytována ze zdrojů EU. V tomto roce bylo vyplaceno na podporu SAPS celkem 8774 mil. Kč, top-up byl podpořen částkou 7256 mil. Kč a nově poskytovaná Oddělená platba za cukr částkou 539 mil. Kč. O podporu SSP bylo žádáno nejvíce z Olomouckého kraje, kam bylo vyplaceno 21 % z celkové částky a ze Středočeského kraje, který získal podporu ve výši 109 mil. Kč. Platba SAPS byla v roce 2007 vyplacena v celkové částce 9742 mil. Kč, z toho nejvíce, 1393 mil. Kč, bylo poskytnuto do Středočeského kraje. Podpora top-up byla poskytnuta v celkové částce 7162 mil. Kč, 15% část z této podpory bylo vyplaceno zemědělcům ve Středočeském kraji. Na obrázku 15 jsou graficky znázorněny podíly plateb SAPS a top-up, kterými byli podpořeni uživatelé zemědělské půdy v jednotlivých krajích v roce 2005 a 2007. Analýza využívání těchto dvou subvencí byla provedena z pohledu jejich poměrného
62
zastoupení v celkově získané podpoře na přímé platby, a to bez ohledu na konečně získanou částku. Rok 2005 100% 80% 60%
TOP-UP
40%
SAPS
20% Moravskoslezský
Zlínský
Olomoucký
Jihomoravský
Vysočina
Pardubický
Královéhradecký
Liberecký
Ústecký
Karlovarský
Plzeňský
Jihočeský
Středočeský
Hl. město Praha
0%
Rok 2007 100% 80% 60%
TOP-UP
40%
SAPS
20% Moravskoslezský
Zlínský
Olomoucký
Jihomoravský
Vysočina
Pardubický
Královéhradecký
Liberecký
Ústecký
Karlovarský
Plzeňský
Jihočeský
Středočeský
Hl. město Praha
0%
Obr. 15 Podíl SAPS a Top-up plateb vyplacených v jednotlivých krajích v roce 2005 a 2007 Zdroj: SZIF, vlastní propočty
V roce 2005, kdy byly top-up platby poprvé poskytovány jako dorovnávací národní doplňková platba ke snížené úrovni přímých plateb, tvořil v ČR tento příspěvek 48% podíl. Na Vysočině byly top-up platby využívány v největší míře, tvořily 52% podíl v celkově získaných podporách. V krajích s největšími plochami zemědělské půdy tvořila doplňková platba 49% podíl. Platby SAPS tvořily největší část platby v Karlovarském (60 %) a Libereckém kraji (58 %). Během dvou let se v rámci přizpůsobovací fáze postupně navýšily platby poskytované ze zdrojů EU. V roce 2007 tvořily platby SAPS v ČR již průměrně 58% podíl. Více než šedesátiprocentní podíl v poskytnutých platbách tvořila tato podpora
63
v Karlovarském a Libereckém kraji. V regionech s největší výměrou zemědělské půdy tvořila platba SAPS 59% podíl v Jihomoravském kraji, 57% podíl v Jihočeském a Středočeském kraji a 53 % na Vysočině.
5.6.3 Platba SSP a EP poskytnutá do jednotlivých krajů v roce 2007 Podpory poskytované pěstitelům energetických plodin (EP) a na oddělenou platbu za cukr (SSP), jsou celkovou vyplácenou částkou mnohem nižší než u plateb SAPS a top-up. Z tohoto důvodu jsou tyto dvě platby analyzovány společně. Analýza podílu cukerné platby SSP a doplňkové platby EP v jednotlivých krajích zároveň ukázala, na kterou z těchto dvou komodit se regiony více soustředí. Oddělená platba za cukr byla v roce 2007 vyplacena v celkové částce 672 mil. Kč. Olomoucký kraj z této částky získal 21 %, Středočeský kraj 20 % a žadatelé v Královéhradeckém kraji 15 % z celkově vyplacené podpory. Poprvé byla v tomto roce poskytována ze zdrojů EU platba na energetické plodiny. Podpořeni byli pěstitelé v celkové částce 38 mil. Kč. Středočeský kraj měl největší podíl na celkové částce získané podpory (35 %), kraj Vysočina obdržel 14% podíl a Plzeňský kraj 12 % z celkové podpory.
SSP
Moravskoslezský
Zlínský
Olomoucký
Jihomoravský
Vysočina
Pardubický
Královéhradecký
Liberecký
Ústecký
Karlovarský
Plzeňský
Jihočeský
Středočeský
Hl. město Praha
100% 80% 60% 40% 20% 0%
ENERGETICKÉ PLODINY
Obr. 16 Podíl SSP a plateb na energetické rostliny vyplacených v jednotlivých krajích v roce 2007 Zdroj: SZIF, vlastní propočty
Na obrázku 16 je v grafu zobrazen podíl podpory SSP a podpory na energetické plodiny, které byly vyplaceny v roce 2007 v jednotlivých krajích. Zlínský kraj v tomto roce nezískal dotaci na energetické plodiny a čerpal tak pouze podporu oddělené platby za cukr. V Jihomoravském, Olomouckém a Moravskoslezském kraji byla podpora na EP vyplacena v řádu statisíců korun, proto se v grafu v procentním
64
porovnání se získanou podporou SSP zřetelněji neobjevila. V ostatních regionech bylo podpořeno pěstování energetických plodin, nejvíce v kraji Vysočina a Plzeňském kraji, které získaly dohromady 9908 tis. Kč. Přestože Středočeský kraj čerpal nejvyšší částku na podporu energetických plodin, ve srovnání s podporou SSP tvořila tato subvence jen 9 %.
5.7 Podpora opatření AEO a oblastí LFA Postupné zavádění přímých plateb v rámci podpory nových členských států EU, ale i aplikace reforem, které znamenají přesun podpor původně typických pro Pilíř I (podpora trhu a tržní opatření) do projektově a cíleně orientovaných podpor, je spojeno s nárůstem podílů prostředků v Pilíři II (Rozvoj venkova). Tyto změny se projevily i ve změně struktury podpory do zemědělství ČR. Pokud srovnáme strukturu vyplacených dotací v roce 2004 a 2007, je zde zaznamenán ústup od zásahů do trhu, to jsou národní podpory a organizace trhu (Pilíř I) a narůstající význam přímých plateb a dalších forem podpor, které jsou rozdělovány podle územně diferencovaných kritérií. Podpora zemědělců z hlediska jejich konkurenceschopnosti, tj. opatření osy 1, klesá a patří tak k nejnižší v rámci nových členských států EU. Klesající jsou výdaje na modernizaci prvovýroby, investice, ale také na podporu dalších fází zpracování, které přinášejí přidanou hodnotu zemědělským a potravinářským produktům. Osa 2, tj. platby za přírodní a další nezvýhodněné oblasti LFA a agroenvironmentální opatření, je v České republice stále více podporována, s takovou agrární politikou by mohla být ČR řazena k státům jako např. Dánsko, Švédsko nebo Rakousko. Dotace na Agroenvironmentální opatření (AEO) a vyrovnávací příspěvek na hospodaření v méně příznivých oblastech s ekologickými omezeními (LFA) byly v letech 2004–2006 vypláceny v rámci programu HRDP, od roku 2007 je poskytuje fond EAFRD. Tyto dotace žadatelé nárokovali podáním žádosti na SZIF podle dané metodiky. Do roku 2003 byly mimoprodukční funkce zemědělství podporovány Ministerstvem zemědělství (formou přímých podpor a dotací), stabilizace agrárního sektoru ze SZIF (intervenční nákupy, vývozní subvence, produkční kvóty) a podpora investic do zemědělství prostřednictvím programu PGRLF. Již roce 2002 bylo zahájeno vyplácení podpor v rámci programu EU pro zemědělství a rozvoj venkova (SAPARD).
65
5.7.1 Agroenvironmentální opatření (AEO) v českém zemědělství Agroenvironmentální opatření (AEO) má za cíl podpořit způsoby využití zemědělské půdy v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí, krajiny a jejich vlastností. Tato opatření byla v letech 2004–2006 součástí programového dokumentu HRDP, finanční prostředky byly vyčerpány ve výši 10 428 mil. Kč. Od roku 2007 je podpora vyplácena z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Podporováno je především zachování obhospodařovaných území vysoké přírodní hodnoty, přírodních zdrojů, biologické rozmanitosti a údržba krajiny. Opatření se mohou zúčastnit fyzické i právnické osoby, které mají v LPIS registrovanou minimální výměru zemědělské půdy danou pro daný způsob obhospodařování. Platby pro žadatele jsou stanoveny tak, aby pokryly náklady spojené s účastí na opatření (např. při zatravňování) a ztrátu příjmů (např. z orné půdy, která byla zatravněna po dobu pěti let). Aby mohl uživatel získat dotaci, musí zároveň dodržovat určité podmínky, např. nesmí dojít ke změně travního porostu na ornou půdu nebo se nesmí pálit bylinné zbytky na půdních blocích. Finanční podpora je poskytována po dobu smluvního závazku 5 let. O úhradu se dělí EU a rozpočet ČR (80 % a 20 %). Dotace jsou vypláceny SZIF pro: •
ekologické zemědělství;
•
integrovanou produkci;
•
travní porosty (louky, pastviny, ptačí lokality, vřesoviště, atd.);
•
ornou půdu (zatravňování, pěstování meziplodin, biopásy).
4 000 3 500 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0 2004
2005
2006
2007
Obr. 17 Vyplacené prostředky na AEO v letech 2004–2007 v ČR (v mil. Kč) Zdroj: Agris, SZIF
66
5.7.2 Vyrovnávací příspěvek na hospodaření v méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickými omezeními (LFA)
Příspěvek LFA (Less Favoured Areas) je poskytován na hospodaření v méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickými opatřeními, a to pouze na travní porosty evidované v LPIS, které se nacházejí v: •
horské oblasti (H) – nad 600 m.n.m.;
•
ostatních méně příznivých oblastech (O) – 300–600 m.n.m.;
•
specifických oblastech (S) – průmyslové oblasti a oblasti s těžbou surovin;
•
oblastech s ekologickými omezeními (E).
Sazby vyrovnávacího příspěvku jsou stanoveny podle typu oblasti. Nejvyšší podporu získají oblasti typu H (4680 Kč/1 ha travních porostů), nejméně oblasti typu E (2800 Kč/1 ha travních porostů). Žádat o příspěvek může fyzická nebo právnická osoba, která obhospodařuje alespoň 5 ha zemědělské půdy v LFA nebo 1 ha zemědělské půdy v LFA v rámci systému ekologického zemědělství, a nebo 2 ha zemědělské půdy v LFA, jde-li o hospodaření na území národních parků nebo chráněných krajinných oblastí. Pokud je žadatel chovatelem skotu, ovcí, koz a koní, musí zároveň dodržovat intenzitu jejich chovu. Kromě toho se žadatel musí zavázat, že bude hospodařit v oblastech LFA po dobu alespoň 5 kalendářních let, musí plnit podmínky Zásad správné zemědělské praxe na celé výměře zemědělské půdy evidované v LPIS a v budovách a zařízeních sloužících k zemědělské výrobě. Dodržovány musí být i ustanovení o zákazu používání vybraných farmakologických látek při zacházení s živočichy. Vyrovnávací příspěvek je vyplácen Státním zemědělským intervenčním fondem, který zároveň kontroluje a případně i sankcionuje nedodržování výše uvedených podmínek. V tabulce 4 jsou uvedeny celkové výměry ploch v jednotlivých regionech ČR, které byly vymezeny jako oblasti LFA v roce 2005 a 2007. Druhý sloupec této tabulky obsahuje procentní podíly oblastí LFA v těchto letech na celkově obhospodařované zemědělské půdě v daném regionu.
67
Tab. 4 Výměra pozemků v LFA a jejich podíl na celkem obhospodařované zemědělské půdě
Kraj, ČR
Výměra pozemků v méně příznivých oblastech LFA v ha
Rok 2005 Hl. město Praha 7 211 Středočeský 55 246 Jihočeský 166 163 Plzeňský 86 089 Karlovarský 29 741 Ústecký 18 093 Liberecký 19 934 Královehradecký 45 340 Pardubický 39 477 Vysočina 133 980 Jihomoravský 13 760 Olomoucký 44 909 Zlínský 33 766 Moravskoslezský 45 716 ČR CELKEM 739 426 Zdroj: ČSÚ, vlastní propočty
2007 10 293 86 035 239 951 185 749 66 567 36 799 42 232 77 534 67 089 213 711 22 029 69 434 44 750 79 056 1 241 229
Podíl oblastí LFA na obhospodařované zemědělské půdě 2005 21 % 10 % 39 % 27 % 30 % 9% 21 % 19 % 17 % 36 % 4% 18 % 22 % 21 % 21 %
2007 34 % 16 % 57 % 59 % 67 % 18 % 46 % 33 % 29 % 57 % 6% 29 % 30 % 37 % 35 %
V ČR se podíl ploch vymezených jako oblasti LFA zvýšil během dvou let o více něž 65 %. Největší plochy LFA oblastí jsou registrovány v Jihočeském kraji, na Vysočině a v Plzeňském kraji, naopak nejmenší výměry jsou v Jihomoravském kraji a hl. městě Praha. Mezi lety 2005–2007 byl zaznamenán nejvyšší nárůst výměr půdních bloků vymezených jako oblasti LFA v Karlovarském a Plzeňském kraji (o více než 115 %), o pouhých 30 % se tyto plochy zvětšily ve Zlínském kraji. Více vypovídající jsou však podíly těchto oblastí na celkově obhospodařované zemědělské půdě. Kraje Karlovarský, Jihočeský a Vysočina měly v obou sledovaných letech nejvyšší podíly méně příznivých oblastí, v roce 2007 se k nim s nejvyšším 59% podílem připojil kraj Plzeňský. V Jihomoravském kraji se oblasti LFA podílely na celkové zemědělské půdě pouhými 6 % v roce 2007. Ve srovnání s ostatními regiony ČR je to nejméně o mnoho tisíc hektarů, a to dokonce pokud je srovnáváno s regiony podobného charakteru podmínek pro zemědělství.
68
Obr. 18 Méně příznivé oblasti ČR 2004–2006 Zdroj: AF MZLU
Na obrázku 18 jsou v kartogramu barevně zvýrazněny méně příznivé oblasti LFA v ČR registrované v letech 2004–2006. Horské oblasti jsou nejvíce zastoupeny v Jihočeském a Karlovarském kraji, ale také na Moravě (Jeseníky a Beskydy). Oblasti, které nejsou zařazeny v LFA, patří mezi oblasti s vysokou produktivitou. Celková výměra LFA v ČR je 1241 tis. ha (to je 35 % celkové výměry zemědělské půdy ČR), nejvíce oblastí je zařazeno do typu ostatní LFA a horské oblasti. V roce 2004 bylo podpořeno celkem 739 tis. ha LFA půdy, z toho 46 % tvořily horské oblasti a 35 % ostatní méně příznivé oblasti.
5.7.3 Aplikace AEO a LFA plateb v jednotlivých krajích ČR Do roku 2003 byly poskytovány podpůrné platby na mimoprodukční funkce zemědělství z prostředků Ministerstva zemědělství, tedy z rozpočtu ČR. Po vstupu ČR do EU se o tyto dotace již žádalo přes SZIF, poskytovány byly v rámci programu Horizontálního rozvoje venkova (HRDP). Jak je názorně vidět na obrázku 19, v roce 2004 bylo nejvíce prostředků vyplaceno na mimoprodukční funkce zemědělství do Jihočeského (18 %), Plzeňského (11 %) a Moravskoslezského kraje (10 %). Nejmenší podíl na této podpoře mělo Hl. město Praha, a to pouze 2%, ostatní kraje si rozdělily podporu dvou až devíti procentním podílem. Celkem bylo na HRDP podáno 17 199
69
žádostí, z toho bylo vyplaceno 39 %, a to pouze v programu LFA (2072 mil. Kč). Zbytek žádostí bylo doplaceno následující rok. Mnoho žádostí nebylo vyřízeno díky změně pravidel v žádání o dotace a následně i velkému počtu chyb a změnám v podaných žádostech. V roce 2005 již zemědělci a další uživatelé registrované půdy v jednotlivých krajích žádali úspěšněji. Poskytnuto bylo celkem 5961 mil. Kč pro 15 049 žadatelů. Mezi příjemce největší finanční podpory patřil Jihočeský (16 %), Plzeňský (10 %) a Moravskoslezský kraj (9 %). Pouze 4 % získali žadatelé v Jihomoravském kraji. Podíly jednotlivých krajů na poskytnutých dotacích v letech 2006 a 2007 jsou již téměř shodné. Nejvíce byly podpořeni v obou sledovaných letech žadatelé v Jihočeském kraji a Plzeňském kraji. V roce 2006 bylo vyplaceno 6334 mil. Kč a podpořeno bylo tak 20 444 žádostí. V roce 2007 bylo v rámci projektových opatření zaregistrováno 4043 žádostí, na neprojektová opatření bylo vyplaceno 9752 žádostí. Celkem bylo vyplaceno na Program rozvoje venkova vyplaceno 2828 mil. Kč, rozpočet ČR se na této částce podílel 20 %.
70
Rok 2004
Rok 2005
Hl. město Praha 1% Středočeský Moravskoslezský 2% 10% Zlínský Jihočeský 7% 18%
Moravskoslezský 9% Středočeský Hl. město Praha 6% 3% Zlínský 6% Jihočeský Olomoucký 16% 7% Jihomoravský 4%
Olomoucký 7% Plzeňský 11%
Jihomoravský 4%
Vysočina 9%
Karlovarský Pardubický 8% 5%
Vysočina 9% Pardubický Liberecký Královéhradecký 5% 5% 6%
Ústecký Královéhradecký Liberecký 7% 6% 5%
Ústecký 7%
Rok 2006
Zlínský 6%
Jihočeský 16%
Jihomoravský 5% Vysočina 9%
Plzeňský 9%
Pardubický 5%
Karlovarský 7% Liberecký 5%
Hl. město Praha 3% Středočeský 7%
Olomoucký 7% Jihomoravský 4%
6%
Královéhradecký 6%
Karlovarský 7%
Rok 2007 Moravskoslezský 8%
Hl. město Praha 3% Moravskoslezský Středočeský 9% 7% Zlínský Olomoucký 6%
Plzeňský 10%
Vysočina 9%
Jihočeský 16%
Plzeňský 10%
Pardubický Karlovarský 5% Liberecký Ústecký 6% Královéhradecký 8% 5% 6%
Ústecký 7%
Obr. 19 Podíly jednotlivých krajů ČR na poskytnutých podporách pro AEO a LFA v letech 2004–2007 Zdroj: SZIF, vlastní propočty
Podíly podpor LFA a AEO poskytnutých do jednotlivých krajů ČR jsou graficky zobrazeny na obrázku 20. Ve všech sledovaných letech měla mírnou převahu podpora na agroenvironmentální opatření, která byla využívána pro podporování v krajích z 51–55%. Největší finanční podpora byla čerpána na opatření AEO v Jihočeském kraji. V Jihomoravském kraji tvoří platby AEO více než 80 % podíl na celkovém příjmu
71
z mimoprodukčních funkcí zemědělství, přesto žadatelé získali podporu odpovídající pouze 6% podílu z celkové finanční částky poskytnuté pro Jihočeský kraj. Podpora LFA oblastí byla nejvyšší částkou podpořena opět v Jihočeském kraji. Na Vysočině platba LFA tvořila ve sledovaném období 54% podíl ze součtu obou dotací, celkem byli žadatelé v každém roce podpořeni více než 262 mil. Kč.
Rok 2004 100% 80% 60%
LFA
40%
AEO
20% Moravskoslezský
Zlínský
Olomoucký
Jihomoravský
Vysočina
Pardubický
Královéhradecký
Liberecký
Ústecký
Karlovarský
Plzeňský
Jihočeský
Středočeský
Hl. město Praha
0%
Rok 2005 100% 80% 60%
LFA
40%
AEO
20% Moravskoslezský
Zlínský
Olomoucký
Jihomoravský
Vysočina
Pardubický
Královéhradecký
Liberecký
Ústecký
Karlovarský
Plzeňský
Jihočeský
Středočeský
Hl. město Praha
0%
Rok 2006 100% 80% 60%
LFA
40%
AEO
20% Moravskoslezský
Zlínský
Olomoucký
Jihomoravský
Vysočina
Pardubický
Královéhradecký
Liberecký
Ústecký
Karlovarský
Plzeňský
Jihočeský
Středočeský
Hl. město Praha
0%
Obr. 20 Struktura podpor LFA a AEO v jednotlivých krajích ČR v letech 2004–2006 Zdroj: SZIF, vlastní propočty
72
V grafu na obrázku 21 jsou zobrazeny podíly vyplacených dotací LFA a AEO v rámci fondu EAFRD, které jsou od roku 2007 jsou vypláceny na základě projektových opatření v rámci osy 2. Celkem bylo poskytnuto 8274 mil. Kč, v této částce jsou ale zahrnuty prostředky na opatření z minulých let, neprojektová opatření a prostředky na Program rozvoje venkova. Méně příznivé oblasti a agroenvironmentální opatření pro rok 2007 byly podporovány již pouze v rámci Programu rozvoje venkova. Velmi zřetelně je na obrázku 21 vidět ve srovnání s předchozími lety na obr. 20 přesun k podpoře méně příznivých oblastí (LFA). Tento posun byl zaznamenán ve všech krajích. Nejvíce finančních prostředků bylo pro oblasti LFA poskytováno vzhledem k celkovému objemu dotací do mimoprodukčních oblastí zemědělství do Plzeňského, Karlovarského a Jihočeského kraje. Z toho nejvíce, 532 mil. Kč, bylo poskytnuto do Jihočeského kraje a 339 mil. Kč do kraje Plzeňského. Stejně jako v předchozích letech, pouze v Jihomoravském kraji se z 80 % podílely podpory na agroenvironmentální opatření, v roce 2007 zde byli žadatelé podpořeni 159 mil. Kč. Dotace na AEO byly vyplaceny v nejvyšší částce, stejně jako v předchozích letech, do Jihočeského kraje (266 mil. Kč), Ústeckého kraje (229 mil. Kč) a Středočeského kraje (221 mil. Kč).
100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
LFA
Moravskoslezský
Zlínský
Olomoucký
Jihomoravský
Vysočina
Pardubický
Královéhradecký
Liberecký
Ústecký
Karlovarský
Plzeňský
Jihočeský
Středočeský
Hl. město Praha
AEO
Obr. 21 Podpory EAFRD vyplacené v jednotlivých krajích ČR v roce 2007 Zdroj: SZIF, výpočty autora
Využívání dotací pro oblasti LFA se ve srovnání s agroenvironmentálními opatřeními zvyšuje, a to především od roku 2007. Ačkoliv bylo ve sledovaném roce na podporu LFA vyplaceno o několik desítek milionů méně než v roce předchozím, některé kraje čerpaly pro podporu méně příznivých oblastí, ve srovnání s podporou AEO, až 70% podíl z celkově obdržené částky (např. Plzeňský nebo Karlovarský kraj).
73
Pouze v Jihomoravském kraji tvořily z 80 % a ve Středočeském kraji z 60 % celkově vyplacených
podpor
na
mimoprodukční
funkce
zemědělství
dotace
na
agroenvironmentální opatření.
5.8 Analýza alokace dotací ve formě přímých plateb a podpor oblastí LFA v jednotlivých krajích Předchozí analýzy jednotlivých poskytovaných dotačních opatření do regionů ČR byly provedeny na základě dat Státního zemědělského intervenčního fondu. Z těchto údajů nelze přesně rozpoznat, jakou část tvořily platby počítané na hektar půdy, na velkou dobytčí jednotku nebo na vyprodukované množství. Současně se v konečně vyplacené částce promítá výměra půdy daného regionu, která je v každém kraji až o tisíce hektarů rozdílná, ale také poloha kraje a jeho předpoklady pro zemědělství. V následující analýze byly proto přepočítány celkově poskytnuté podpory v jednotlivých krajích na částku za hektar, tak může být provedeno srovnání vybraných krajů podle jednotného měřítka. Analyzovány byly dotace ve formě přímých plateb a podpory méně příznivých oblastí LFA v letech 2005 a 2007. V roce 2005 bylo žadateli již plně využíváno přímých plateb, na konečné výsledky již neměly významný vliv, stejně jako u podpor pro oblasti LFA, další okolnosti z důvodů náročné administrativy pro získání podpory. Od roku 2007 nastaly změny ve formě poskytování podpor pro oblasti LFA. Tyto vyrovnávací příspěvky byly poskytovány na základě projektových opatření, proto ne všichni žadatelé byli úspěšní. Tato změna se promítla i v konečně získaných podporách pro méně příznivé oblasti. V tabulce 5 jsou uvedeny částky finančních podpor vyplacených v roce 2005 a 2007 na přímé platby a vyrovnávací příspěvek LFA, přepočtené na hektar zemědělské půdy v případě přímých plateb a hektar půdy v oblasti LFA v případě vyrovnávacího příspěvku na LFA. Tyto údaje poskytují jiný pohled na využívání dotací v jednotlivých krajích ČR. V již dříve provedené analýze v kapitole 5.6.3 bylo zjištěno, že nejvyšší částky na přímé platby jsou poskytovány do kraje Středočeského, Jihočeského, na Vysočinu a kraje Jihomoravského. Tento výsledek je jednoduše zdůvodnitelný tím, že tyto regiony mají zároveň největší výměry půdy. Proto bylo vhodné zjistit, jaká průměrná částka byla vyplácena na hektar obhospodařované půdy. Podle výsledků, které jsou uvedeny v tabulce 5 se struktura regionů s nejvyšší podporou přímých plateb významně změnila. V roce 2005 byly poskytnuty nejvyšší platby na hektar na Vysočinu, do
74
Jihočeského, Pardubického a Plzeňského kraje. V roce 2007 zůstala struktura regionů, které jsou podporovány nejvyšší částkou přímých plateb, stejná. Hlavní důvod, proč jsou do těchto krajů vypláceny vyšší částky, je jejich specializace na komodity, které jsou podporovány národními doplňkovými platbami. Nejnižší podpory v rámci přímých plateb byly v roce 2005 poskytovány do krajů Libereckého a Karlovarského o dva roky později to byly kraje Moravskoslezský a Ústecký. Tyto regiony se nacházejí v oblastech s horšími podmínkami pro zemědělství, hlavní část podpor proto tvoří platba SAPS. Tab. 5 Podpory poskytnuté na přímé platby a LFA přepočtené na hektar půdy Kraj, rok Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Zdroj: ČSÚ, vlastní propočty
Přímé platby 2005 3 746,87 4 088,24 4 009,10 3 540,54 3 713,40 3 487,36 3 815,14 4 022,06 4 197,52 3 936,60 3 752,78 3 623,59 3 603,65
Přímé platby 2007 4 462,11 4 910,97 4 887,43 4 473,93 4 448,98 4 520,47 4 762,49 4 834,60 5 129,29 4 587,88 4 688,63 4 473,76 4 375,67
LFA 2005 2 152,94 3 258,91 3 879,68 7 452,59 8 687,29 6 636,55 3 629,35 3 275,54 2 014,12 2 611,55 3 947,65 4 571,32 6 043,81
LFA 2007 244,17 1 260,02 1 083,26 2 154,46 729,60 1 433,14 697,09 549,19 720,46 102,86 718,49 984,73 1 247,44
Mnohem větší rozdíly mezi regiony u průměrně vyplacené částky na hektar jsou v rámci hospodaření v méně příznivých oblastech (LFA). V roce 2005 byly nejvyššími finančními částkami na hospodaření v LFA podpořeni žadatelé v Ústeckém, Karlovarském, Libereckém a Moravskoslezském kraji. Tato dotace funguje jako vyrovnávací příspěvek, proto jak je názorně vidět i v tabulce, jsou vypláceny nejvyšší podpory do regionů, které byly ve sledovaných letech podpořeny nejnižšími částkami přímých plateb. V roce 2007 byly platby na LFA nově vypláceny na základě projektových opatření. Výsledky průměrné částky dotace nelze srovnávat s rokem 2005, ale spíše se v hodnocení zaměřit na to, jak který kraj úspěšně žádal a dokázal tak získat co nejvyšší podpory, přestože proběhly určité administrativní změny. Nejvyšší podpora přepočtená na hektar byla vyplacena do Karlovarského kraje, o 721 Kč nižší podpora byla poskytnuta žadatelům v Libereckém kraji, více než 1000 Kč na hektar bylo vyplaceno také do Jihočeského a Plzeňského kraje. Stejně jako v analýze v subkapitole 5.7.3, byla i po přepočtu na hektar půdy vyplácena zcela nejnižší podpora pro oblasti LFA v Jihomoravském kraji. Tento stav je
75
zdůvodnitelný například malou aktivitou samotných uživatelů půdy pro získání vyrovnávacího příspěvku a jejich nedostatečnou informovaností o možnostech pro využívání této platby. Naopak v regionech, kde i po změně fondu, ze kterého je poskytován vyrovnávací příspěvek LFA, jsou kraje v konečně získané částce finanční podpory velmi úspěšné, je hlavním důvodem fungující poradenská a informační činnost pro žadatele. Pokud by všichni žadatelé využili potřebného know-how pro získání dotací, mohli by být mnohem úspěšnější v jejich žádání a konečně získané finanční podpoře nejen pro mimoprodukční funkci zemědělství.
76
6 Závěr
Cílem diplomové práce bylo hodnocení dotační politiky, charakteristika základních okruhů dotací a vyhodnocení jejich využití v podmínkách českého zemědělství po vstupu do Evropské unie. Konkrétní zadání bylo zaměřeno na dotace typu přímé platby, a v této souvislosti byla podrobněji analyzována struktura a vývoj přímých plateb v období let 2004–2007 v České republice jako celku a následně i v jednotlivých krajích. Řešení stanoveného cíle vyžadovalo jak zpracování problému v obecných teoreticko-metodologických souvislostech vývoje SZP a agrární politiky v ČR, tak i zkoumání struktury dotací a jejich vývoje po vstupu ČR do EU. Po vstupu České republiky do Evropské unie převzala česká zemědělská politika plně principy i pravidla Společné zemědělské politiky dosud fungující ve stávajících členských zemí EU. V této souvislosti začal být postupně využíván systém přímých plateb ve formě tzv. Jednotná platby na plochu (SAPS). Zároveň zde byla možnost využívat národní přímé platby (Top-Up). Jak ukázala analýza, v současné době tvoří typické přímé platby a národní platby asi polovinu podpor, které jsou rozdělovány do českého zemědělství. Podpory jsou vypláceny Státním zemědělským intervenčním fondem, který mezi přímé platby řadí zejména: •
Platby SAPS vyplácené v návaznosti na výměru obhospodařované půdy, která musí být vedena v Evidenci LPIS. Tyto platby nemají vazbu na aktuální produkci komodit, to znamená, že celková suma příjmu je transferována bez ohledu na vyprodukované množství k určitému farmáři, a tím je mu zvyšován příjem a zároveň i blahobyt.
•
Doplňkové národní platby top-up, které reagují na některá specifika výroby a podporují vybraná odvětví dané komodity mají vazbu na produkci (na výměru půdy nebo u zvířat na velké dobytčí jednotky).
•
Oddělená platba za cukr SSP, která je vázaná na vyprodukované množství cukrové řepy (v tunách) přepočtenou na 16% cukernatost.
•
Podpora energetických rostlin EP, která je vázána na výměru půdy, na které se tento druh rostlin pěstuje. Vlastní práce se zaměřila na úspěšnost v zavedení tohoto typu podpory.
Analýza ukázala, že v prvním roce využívání přímých plateb byly čerpány prostředky
77
jen u 58 % žadatelů. Hlavním důvodem byl velký počet chyb v žádostech a současně probíhající aktualizace dat v Evidenci LPIS, ve které musí být žadatel povinně zaregistrován. V dalších letech již probíhalo vyplácení bez větších problémů. Druhým pohledem alokace na poskytované podpory do krajů může být při srovnání podílů jednotlivých krajů na vyplacených přímých platbách konstatováno, že celková výměra zemědělské obhospodařované půdy odpovídá obdržené sumě podpory v kraji. Jak v roce 2004, kdy bylo možné poprvé o platby zažádat, tak i v roce 2007, jsou podíly jednotlivých krajů velmi podobné. Největší suma ve všech sledovaných letech byla čerpána ve Středočeském kraji, tento kraj má zároveň i největší výměru obhospodařované zemědělské půdy v ČR. Následován byl Jihočeským krajem, Vysočinou a Jihomoravským krajem (ve stejném pořadí jsou i velikosti celkové výměry obhospodařované zemědělské půdy v těchto krajích). Při srovnání podílu platby SAPS na celkově získané podpoře (SAPS + top-up) v jednotlivých krajích (tedy bez ohledu na získanou částku), tvoří tato platba největší podíl v Karlovarském a Libereckém kraji. Naopak platba top-up je nejvíce využívána zemědělci na Vysočině a v Pardubickém kraji. Podpora SSP byla v roce 2006 poskytnuta v nejvyšší sumě do Olomouckého a Středočeského kraje, v roce následujícím se významněji podílel i Královéhradecký kraj. Pokud tuto platbu srovnáme s využitím platby na energetické rostliny, byla SSP nejvíce využita v Olomouckém, Jihomoravském, Moravskoslezském a Zlínském kraji. Podpora EP, která se vyplácela poprvé v roce 2007, byla v nejvyšší částce čerpána ve Středočeském kraji, největší podíl ale tvořila na Vysočině a v Plzeňském kraji (ve srovnání s platbou SSP). Se zaváděním přímých plateb v nových členských zemích EU současně probíhají i kroky, které odrážejí zároveň přesun podpor původně zařazených pod podporu trhu do projektově orientovaných podpor a s tím je spojen nárůst prostředků v oblasti Rozvoje venkova. V tomto okruhu jsou „nenárokové“ podpory výrazněji prosazovány strukturálními a ostatními aspekty multifunkčního zemědělství. Jak se změnila úroveň podpory českého zemědělství, kdy je zaznamenána zvyšující se podpora přírodních a znevýhodněných oblastí, bylo zjištěno v další analýze. V roce 2004 bylo nejvíce prostředků na mimoprodukční funkci zemědělství vyplaceno v Jihočeském, Plzeňském a Moravskoslezském kraji. V této době ještě doznívaly předchozí programy financované Ministerstvem zemědělství, které mohly mít vliv získaná data pro tento rok. V dalších letech byly podíly krajů na vyplacených podporách jen s malými změnami stejné. Od roku 2007, kdy začala být tato oblast financována v rámci projektového programu EAFRD se struktura krajů s největším podílem na přijatých dotacích trochu pozměnila. Největší podíl má stále Jihočeský a Plzeňský kraj, ke kterým se přidala Vysočina.
78
Při srovnání, které dotace byly využívány v kraji v jednotlivých letech nejvíce bylo
zjištěno,
že
agroenvironmentální
v letech opatření
2004–2006
byly
(z 51–55 %).
častěji
Největší
žádány podpora
podpory byla
na
čerpána
v Jihočeském kraji. Největší podíl na celkové podpoře tato platba tvořila naopak v Jihomoravském kraji. Podpora LFA byla v tomto období vyplacena v nejvyšší částce do Jihočeského kraje, největší podíl tvořila na Vysočině. Se změnou fondu pro financování opatření AEO a LFA se v roce 2007 významně změnila i struktura podílů těchto plateb na celkově vyplacené částce. Nastal velmi významný posun k podpoře přírodních a méně příznivých oblastí (LFA), a to ve všech krajích, kromě Jihomoravského. Ačkoliv bylo očekáváno, že na agroenvironmentální opatření bude poskytováno podobná výše finančních prostředků, nakonec největší podpora byla poskytnuta na opatření LFA do Jihočeského a Plzeňského kraje, v těchto krajích i platba tvořila největší podíl. Jak již bylo uvedeno, největší podíl využitých prostředků na opatření AEO byl v Jihomoravském kraji, naopak nejvyšší částka byla vyplacena do Jihočeského, Ústeckého a Středočeského kraje. V čerpání jednotlivých dotací – přímých plateb a podpor mimoprodukčních funkcí zemědělství jsou obecně nejúspěšnějšími příjemci kraje s největší výměrou obhospodařované půdy. Na konečně získané sumě podpory se kromě jiného podílí i geografická poloha daného kraje úrodnost půdy v dané oblasti nebo tradice. Dalším, velmi významným předpokladem pro úspěšné získání ať už jakékoliv dotace, je mít dostatek informací, tzn. vliv poradenství. V současné době má možnost zemědělec nebo uživatel zemědělské půdy oslovit akreditovaného poradce pro zemědělství, který dokáže poradit na odborné úrovni v rámci zemědělství a rozvoje venkova. Například žadatelé v Jihočeském kraji jsou velmi úspěšní jak v získávání přímých plateb, tak i podpor AEO a LFA, do těchto podpor jsou vypláceny i nejvyšší částky. V rámci Moravy je nejúspěšnější v žádostech o platby na mimoprodukční funkce zemědělství Vysočina a Moravskoslezský kraj. Pokud by uživatelé zemědělské půdy v těchto krajích, spolu s Olomouckým a Zlínským krajem využili potřebné knowhow pro získání dotací mohli by být mnohem úspěšnější o jejich žádání. Těmto regionům by se mohlo pomoci například v rámci výzkumu na univerzitách, a také je zapojit v rámci čtvrté osy Leader do projektového opatření EAFRD do místních akčních skupin, aby si mohli žadatelé o dotaci předávat svoje zkušenosti a dále se v oblasti rozvoje venkova vzdělávat.
79
Seznam použitých zkratek
AEO
Agroenvironmentální opatření
AOA
Dohoda o zemědělství WTO
CAP
Společná zemědělská politika (SZP)
CC
Křížová kontrola (Cross compliance)
DDA
Rozvojová agenda z Doha (Doha Development Agenda)
EAFRD
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova
EP
Platba na energetické plodiny
EU10
Česká republika, Kypr, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Slovinsko, Slovensko.
EU15
Rakousko, Belgie, Německo, Dánsko, Španělsko, Francie, Finsko, Velká Británie, Řecko, Itálie, Irsko, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko, Švédsko.
EU25
EU10 + EU15
EU27
EU25 + Bulharsko + Rumunsko
HRDP
Horizontální plán rozvoje venkova
LEADER
Propojování akcí hospodářského rozvoje venkova
LFA
Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálními omezeními
MZe
Ministerstvo zemědělství ČR
OP
Operační program
PGRLF
Podpůrný garanční a rolnický fond
SAPARD
Speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova
SAPS
Jednotná platba na plochu
SPS
Jednotná platba na farmu (Single Payment Scheme)
SSP
Oddělená platba na cukr
SZP
Společná zemědělská politika
TOP-UP
Národní doplňková platba
80
7 Použitá literatura [1]
BEČVÁŘOVÁ, V. Are the decoupled payments actually the production neutral support?. In BICABR 2006. Brno: Provozně ekonomická fakulta MZLU v Brně, 2006, s. 1–11. ISBN 80-7157-985-8.
[2]
BEČVÁŘOVÁ, V. Impact of decoupled payments on competitiveness of agricultural enterprises. In EAAE, E. A. A. E. Impact of Decoupling and Cross Compliance on Agriculture in the Enlarged EU. Praha : Czech University of Agriculture Prague, 2006, s. 1–11. ISBN 80-213-1522-9.
[3]
BEČVÁŘOVÁ, V. Koncepce a vývoj agrární politiky EU a USA. Brno: MZLU, 2007. 94 s. ISBN 978-80-7375-3.
[4]
BEČVÁŘOVÁ, V. Podpora zemědělství na bázi přímých plateb. In Firma a konkureční prostředí 2007 - Sekce 2: Úloha podniku v udržitelném rozvoji regionů. Brno: MSD,s.r.o., 2007, s. 7--14. ISBN 978-80-86633-84-8.
[5]
BEČVÁŘOVÁ, V. Zemědělská politika. 1. vyd. Brno: MZLU, 2001. 116 s. ISBN 807157-514-3.
[6]
BEČVÁŘOVÁ, Věra, et al. Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu. Brno : MZLU, 2008. 62 s. ISBN 978-80-7375-255-2.
[7]
BEČVÁŘOVÁ, Věra, JUŘICA, Alois. Koncepce pilířů I a II SZP v dotační politice ČR. Brno : MZLU, 2008. 70 s. ISBN 978-80-7375-252-1.
[8]
CSAKI, C. , FORGACS, C., BEČVÁŘOVÁ, V., NOVÁK, P. et al. Agricultural economics and transition. Halle, Germany: Leibniz Institute of Agricultural Development in Central and Eastern Europe (IAMO), 2008. ISBN 978-3938584-31-6.
[9]
DOČKAL, V., FIALA P., KANIOK, P., PITROVÁ, M., Česká politika v Evropské unii Evropský integrační proces a zájmy České republiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2006. 216 s. ISBN 80-210-4076-9.
[10]
KREUTZER, T. České zemědělství a rozvoj venkova v kontextu reformy SZP EU. In Budoucnost společné zemědělské politiky EU. Praha: Ireas, 2004. s. 12-24.
[11]
SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D. Ekonomie : 18. vydání. 1. vyd. Praha: NS Svoboda, 2007. 775 s. ISBN 978-80-205-0590-3.
[12]
ŠTOLBOVÁ, M., HLAVSA, T. , MAUR, P. Dopady plateb LFA na ekonomické výsledky zemědělských podniků a návrhy na diferenciaci sazeb. Praha : VÚZE, 2008. 61 s. ISBN 978-80-86671-50-5.
[13]
TANGERMANN, S. Central and Eastern European agriculture in an expanding European Union. Wallingford [u.a.]: Cabi, 2000. 210 s. ISBN 0-85199-425-3.
81
Internetové zdroje [14]
Agriculture and Rural Development : CAP reform [online]. 2003 [cit. 2009-0424]. Dostupný z WWW:
.
[15]
Agriculture and Rural Development : Direct payments [online]. 2003 [cit. 200904-24]. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/agriculture/markets/sfp/index_en.htm>.
[16]
Agroenvironmentální opatření České republiky 2007–2013. Praha : Informica, s.r.o., 2007. 32 s. Dostupný z WWW: <www.daphne.cz/SZIF_seminare/agroenvi/dokumenty/agroenvi_opatreni.pdf >.
[17]
Agroseznam [online]. 2009 [cit. 2009-05-03]. Dostupný z WWW: < http://www.agroseznam.cz/>.
[18]
Agroweb [online]. 2009 [cit. 2009-03-03]. Dostupný z WWW: .
[19]
Asociace soukromého zemědělství ČR [online]. 1998-2009 [cit. 2009-04-23]. Dostupný z WWW: .
[20]
Bulletin VÚZE : Perspektivy evropské agrární politiky. Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky. 2008, č. 6. Dostupný z WWW: <www.agronavigator.cz/UserFiles/File/Agronavigator/Sukova2/Bull_0 6_08.pdf>.
[21]
Businessinfo [online]. 1997-2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: .
[22]
Český LPIS [online]. 2004 [cit. 2009-04-24]. Dostupný z WWW: .
[23]
Český statistický úřad [online]. 2009 [cit. 2009-05-05]. Dostupný z WWW: .
[24]
Daphne ČR - Institut aplikované ekologie [online]. 2005 [cit. 2009-04-23]. Dostupný z WWW: <www.daphne.cz/SZIF_seminare/agroenvi/prezentace/AEO_Kouril.ppt>.
[25]
HRDP : podpora rozvoje venkova, ochrana životního prostředí [online]. 2005 [cit. 2009-04-23]. Dostupný z WWW: .
[26]
Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013) [online]. [2003] [cit. 2009-04-23]. Dostupný z WWW: .
82
[27]
Metodika k provádění opatření : „Vyrovnávací příspěvek na hospodaření v méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickými omezeními (LFA)“. 2004. 11 s. Dostupný z WWW: <www.agroenvi.cz/attachments/Metodika_k_provadeni_opatreni.doc>.
[28]
Ministerstvo zemědělství České republiky [online]. 2009 [cit. 2009-05-05]. Dostupný z WWW: .
[29]
PLJASKOVOVÁ, Kateřina. WTO: Subvence a cla v zemědělství., 2007. 9 s. Dostupný z WWW: <www.studentsummit.cz/soubory/studentsummit/ke_stazeni/WTO/bgr_wto_zemedelstvi.pdf>.
[30]
Podpora pro energetické plodiny. 2006. 3 s. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/agriculture/capreform/infosheets/energy_cs.pdf>.
[31]
Příručka pro žadatele 2006. [s.l.] : [s.n.], 2005. 78 s. Dostupný z WWW: .
[32]
Příručka pro žadatele o dotaci Oddělená platba za cukr 2006. [s.l.] : [s.n.], 2006. 17 s. Dostupný z WWW: .
[33]
Státní zemědělský intervenční fond [online]. 2003 [cit. 2009-04-23]. Dostupný z WWW: .
[34]
Strukturální fondy [online]. 2007 [cit. 2009-04-23]. Dostupný z WWW: .
[35]
UNCTAD: An Analysis of the Agricultural Domestic Support under the Uruguay Round Agreement on Agriculture: The Blue Box., 2003. 69 s. Dostupný z WWW: <www.ppl.nl/bibliographies/wto/files/1791.pdf>.
[36]
Wikipedia [online]. 2009 [cit. 2009-04-23]. Dostupný z WWW: .
[37]
World Trate Organization [online]. 2009 [cit. 2009-03-20]. Dostupný z WWW: .
[38]
Zemědělství ve WTO. [online]. 2008, [cit. 2009-04-23]. Dostupný z WWW: .
[39]
Zpráva o stavu zemědělství za rok 2004. Praha : Profi Press, s.r.o., 2005. 88 s. Dostupný z WWW: <www.mze.cz/attachments/Z-2004_-_pro_tisk.pdf>.
[40]
Zpráva o stavu zemědělství za rok 2005. Praha : Profi Press, s.r.o., 2006. 124 s. Dostupný z WWW: < http://www.mze.cz/UserFiles/File/17000/Publikace/Zemedelstvi%202005.p df>.
83
[41]
Zpráva o stavu zemědělství za rok 2006. Praha : Profi Press, s.r.o., 2007. 140 s. Dostupný z WWW: < www.mze.cz/attachments/Zem_2006.pdf>.
[42]
Zpráva o stavu zemědělství za rok 2007. Praha : Profi Press, s.r.o., 2008. 132 s. Dostupný z WWW: < www.mze.cz/attachments/Zemedelstvi_2007.pdf>.
84
8 Přílohy Tab. 6
Vývoj podpor a přímých plateb v letech 2004–2007 (v mil. Kč)
Tab. 7
Vyplacené přímé platby do jednotlivých krajů v letech 2004–2007 (v mil. Kč)
Tab. 8
Vyplacené platby SAPS do jednotlivých krajů v letech 2004–2007 (v mil. Kč)
Tab. 9
Vyplacené platby top-up do jednotlivých krajů v letech 2005–2007 (v mil. Kč)
Tab. 10
Vyplacené platby SSP do jednotlivých krajů v letech 2006–2007 (v tis. Kč)
Tab. 11
Vyplacené platby na energetické plodiny do jednotlivých krajů v roce 2007 (v tis. Kč)
Tab. 12
Vyplacené platby na opatření AEO a LFA do jednotlivých krajů v letech 2004–2007 (v tis. Kč)
Tab. 13
Vyplacené platby na opatření AEO do jednotlivých krajů v letech 2004– 2007 (v tis. Kč)
Tab. 14
Vyplacené platby na opatření LFA do jednotlivých krajů v letech 2004– 2007 (v tis. Kč)
85