františka
xavera šaldy
C. Franck, H. Vieuxtemps, J. Brahms, D. Milhaud
příběh mexické císařovny, jejíž sen se proměnil v šílenství
Charlotta
Charlotta
F. Schubert, C. Franck, H. Vieuxtemps, J. Brahms, D. Milhaud
Kdo byla princezna a posléze císařovna Charlotta? Narodila se v roce 1840 jako nejmladší dítě a zároveň jediná dcera belgického krále Leopolda I. a jeho ženy Louisy-Marie. Sňatkem Charlotty s Maxmiliánem, mladším bratrem rakouského císaře Františka Josefa I., byl její osud spojen s historií naší země z dob Rakouska-Uherska. Z mladičké belgické princezny se po několika letech po Maxmiliánově boku stala mexická císařovna. Splnil se jí tak velký sen, který však neměl dlouhého trvání. Vládnout v zemi zachvácené občanskou válkou se ukázalo velmi riskantním. Celý plán skončil nezdarem – popravou Maxmiliána a zhroucením mexického císařství. Neúspěch zámořského dobrodružství byl počátkem duševního rozkladu Charlottiny osobnosti. Maxmiliánovu popravu v roce 1867 už ve skutečnosti nevnímala a zbytek života strávila jako psychicky nemocná osoba na romantickém zámku v Belgii.
Co víme o její osobnosti? Jaká vlastně byla doopravdy, to už se nikdy nedozvíme. Než u ní propuklo duševní onemocnění, názory na její povahu se různí. Belgičané o ní píší jako o hrdé, rezervované a inteligentní ženě, plné aktivity a odvahy, která se stala obětí svého snu a citové izolovanosti v raném dětství. Rakušané opěvují v korespondenci Charlottin takt, který jí vždy ukazoval správnou cestu. Zatímco v české beletrii je císařovna Charlotta nepřímo popsána dokonce jako semetrika, která by ráda nosila kalhoty, prosazuje svou, komanduje a hlavně – nikdy chlapům neodpustí, že jsou chlapi a ona ne. Její osoba byla bezesporu odrazem určitých hodnot v 19. století. Muž a jeho práva vábili patrně celou její osobnost, která si připadala jako žena nedoceněná. V deseti letech jí zemřela matka, vyrůstala pak ve společnosti vychovatelů a starších bratrů. Po letech osamělého dětství se celou
Charlotta
svou osobností upnula k velkému snu – císařskému trůnu v Mexiku. Po nezdaru na novém kontinentě se Charlottě zhroutil celý svět. V krátkém období začala chrlit stovky dopisů, aby utekla před světem, který ji obklopoval, a zatím mizela sama v sobě. V její horečné korespondenci v počátcích duševního onemocnění se objevuje několik příznaků: pocit pronásledování, megalomanie a konečně šílené mystiky. Všechny tyto charakteristiky jsou typické pro paranoidní psychózu. Původ této nemoci zůstává tajemstvím i pro současnou vědu. Poslední část svého života prožila Charlotta na romantickém vodním zámku Bouchout nedaleko Bruselu, kde zůstala bezmála padesát let až do své smrti v 87 letech. Možná k ní byl osud svým způsobem milosrdný a ponechal ji v poklidném, ničím nerušeném světě, kam k ní nikdy nedolehly v plné síle všechny životní rány. V každém z nás je možná kousek Charlotty – spojení snů z dětství, ambicí a představ tvrdě narážejících na realitu. V každém z nás je možná kus muže a kus ženy spojených v jediné bytosti. Zůstává otázka: Nebylo nakonec Charlottě lépe s tím, že skutečnou tragédii v celém jejím rozsahu nikdy nepochopila? Na to už nám neodpoví. Pokusí se o to její taneční zpověď.
Jiří Horák
F. Schubert, C. Franck, H. Vieuxtemps, J. Brahms, D. Milhaud
Jiří Horák Tanečník a choreograf Jiří Horák je absolventem ostravské konzervatoře (1984) a Akademie A. J. Vaganové v tehdejším Leningradě (1986). Již během studií se stal sólistou baletu Státního divadla v Ostravě. V letech 1987–1997 byl sólistou Národního divadla Praha. Od sezony 1997/98 se stal sólistou a pedagogem Národního divadla v Brně. Z desítek rolí, které ve své taneční kariéře vytvořil, mu byly nejbližší role romantického repertoáru, ale stejně tak dobře ztvárňoval i postavy současného repertoáru. Byl stálým hostem pražské Laterny magiky. Zúčastnil se mezinárodních baletních soutěží v Laussane, New Yorku, Moskvě a Varně. V roce 1988 byl hostem Mezinárodního baletního festivalu v Tokyu a Osace. Byl nominován na Cenu Thálie 1995 za roli Franze v Coppélii a 1997 za postavu Dr. Uhra v J. F. Fišerově baletu Batalion. Jako choreograf debutoval na scéně Janáčkova divadla v roce 2001 inscenací Dafnis a Chloe M. Ravela. Představil se také v Liberci – Peer Gynt, Manon Lescaut, v Ústí nad Labem – Catulli carmina, v Plzni – Radúz a Mahulena, v Českých Budějovicích – Zvoník u Matky Boží, Peer Gynt a v Olomouci – Radúz a Mahulena. Vytvořil rovněž choreografie v operách (Příhody lišky Bystroušky, Káťa Kabanová, Carmen, Rigoletto, Maškarní ples, Aida, Faust a Markétka). Jako hostující pedagog působí v současnosti také v Národním divadle Praha, Laterně magice. V letech 2003 až 2009 zastával funkci předsedy taneční poroty pro udílení Cen Thálie. „Charlotta, císařovna mexická je pro mě ženou mnoha tváří, šlechtičnou, která prožila nesmírně zajímavý život plný velkých zvratů. Chtěl bych ukázat právě tento vývoj Charlottiny osobnosti, její různé tváře. Charlotta se mění ze sedmnáctileté dívky, která se poprvé setká s mužem, postupně poznává svět, přes sebejistou a cílevědomou ženu, která touží po císařském trůnu a posléze na něj také dosáhne až po ženu trpící paranoiou, stihomamem. Charlottino mládí, její svatba s Maxmiliánem,
Charlotta
CHARLOTTA Příběh mexické císařovny, jejíž sen se proměnil v šílenství Balet o dvou dějstvích na hudbu Franze Schuberta, Henriho Vieuxtempse, Césara Francka, Johannese Brahmse, Daria Milhauda, Dmitrije Šostakoviče, Giyi Kancheliho a Arvo Pärta
choreografie a režie: Jiří Horák libreto: Renata Chramostová scéna: Jaroslav Milfajt kostýmy: Tomáš Kypta as. choreografie: Vjačeslav Ivanov hudební režie: Vojtěch Dlask hudební příprava: Elena Nagyová inspice: Věra Bártová
F. Schubert, C. Franck, H. Vieuxtemps, J. Brahms, D. Milhaud
OSOBY A OBSAZENÍ Hlavní postavy: Charlotta belgická, dítě Charlotta, císařovna mexická
Anna Vernerová
Barbora Kohoutková
Maxmilián I. Mexický Matka Louise-Marie Otec Leopold I. Další postavy příběhu: Leopold II. a Filip, bratři Charlotty Komtesa d´Hulst, dvorní dáma Pedro Portugalský, nápadník
Petr Münch Pavla Kocourková Andrey Bayniyazov Jaroslav Kolář a Alexey Yurakov Šárka Brodaczová Pavel Novotný
Kapitán Vilém Tegetthoff, Maxův kamarád
Kreolské divošky Posel
Jiří Flekač
Šárka Brodaczová, Kateřina Šatná, Veronika Fišerová Pavel Novotný
Diktátor Benito Juárez
Vladimir Kamenev
Indiánka Concha
Šárka Brodaczová
Papež Pius IX. Doktor
Jiří Flekač Andrey Bayniyazov
Dále tančí Nikola Bohuňovská, Marika Hanousková, Karolína Miková, Marcela Pupsová a Pavel Strižak Svatební hosté, mexický lid, mexické a francouzské vojsko
Přestávka po 1. dějství premiéra 23. dubna 2010 v Šaldově divadle 2. premiéra 1. května 2010 v Šaldově divadle
Charlotta
korunovace císařovnou, ale také její duševní stavy, psychické problémy, to jsou jednotlivé střípky, ze kterých se snažíme vytvořit jakousi mozaiku, ve které lze alespoň naznačit celou její povahu ve své různosti. Tomu odpovídá i hudební stránka inscenace, která byla vytvořena jako koláž skladeb různých skladatelů od Schuberta, Vieuxtempse, Francka a Brahmse až po Šostakoviče, Kancheliho, Pärta či etnické hudby. Chtěl bych divákům nabídnout takové představení, které by vyprávělo celovečerní příběh se zajímavým námětem, ve kterém se střídají tance sborové, řekněme výpravné s tanci sólovými, intimními. Představení, které by ukázalo velkolepost, barevnost, ale také důvěrnost, soukromí – a k tomu dává Charlottina osobnost skvělou příležitost. Chtěl jsem, aby to byl příběh plný lidskosti, emocí, bez prázdného ,baletění ’.“
Barbora Kohoutková Již od raného dětství se věnovala pohybovým aktivitám, baletu, gymnastice a různým sportům. Ve čtyřech letech udělala konkurz do přípravky baletu Národního divadla, kde se začala její kariéra. Vystupovala nejen v dětských rolích baletních a operních představení, ale i v televizních seriálech a pohádkách. V deseti letech začala studovat na Taneč- Barbora Kohoutková ní konzervatoři Praha a během jejího sedmiletého studia získala mnoho ocenění na mezinárodních baletních soutěžích jako např. Grand Prix na mezinárodní soutěži v Paříži, Zlatou medaili a Grand Prix na mezinárodní baletní soutěži v New Yorku a Helsinkách a další.
F. Schubert, C. Franck, H. Vieuxtemps, J. Brahms, D. Milhaud
V sedmnácti letech získala angažmá jako první sólistka baletu ve Finském národním baletu, kde působila šest let. V roce 2000 jí byla udělena „Fazer Price“ a v roce 2002 „Philip Morris Best Artist Award“. Ztvárnila mnoho rolí klasického i neoklasického repertoáru jako např. Auroru v Šípkové Růžence, Odettu–Odilii v Labutím jezeře, Popelku, Giselle, Modrou balerinu v Ballet Pathétique a měla možnost pracovat s renomovanými baletními mistry a pedagogy. Tančila na mnoha světových scénách a hostovala se soubory jako např. baletní soubor milánské La Scaly, nebo na Světovém Baletním Festivalu v Tokyu. V roce 2002, po hostování ve světové premiéře Raymondy, získala Barbora roční angažmá v Bavorském státním baletu. Pak následovalo roční působení v Bostonském baletu a na pozvání Johna Neumeiera čtyřleté angažmá v Hamburském baletu, kde působila do roku 2008. Petr Münch
„Myslím si, že každá tanečnice touží po tom tančit podobnou roli, jako je Charlotta, roli s takovým dramatickým nábojem. Je velmi důležité, že tento balet obsáhne jeden životní osud od začátku až do konce, celý jeho vývoj se všemi hlavními zvraty. Moje role vychází z klasické baletní techniky, ale krásná je právě kombinace správného technického provedení pohybu a dramatické, řekněme herecké stránky – obojí si navzájem pomáhá. Když si člověk roli dostatečně osvojí, tak postupně pro ty emoce, které zobrazuje, na techniku úplně zapomene a jde to samo… Náboj, který moje postava má, rozhodně pomůže tanečnímu výkonu. Tančím císařovnu a jsem ráda, že kostýmy jsou dobové, velmi bohaté… Zezačátku si na to člověk
Charlotta
musí přivyknout – můj kostým není žádná jednoduchá sukýnka, má určitou váhu a tvar. To je důležité nejen pro mě, ale také pro mého partnera, při různých technických prvcích v duetech, například při zvedačkách. Musí vědět, kde je kolik materiálu, jestli ten materiál klouže nebo ne... aby tyto ‚překážky‘ nebyly v našem výkonu znát.“
Petr Münch Studoval na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a v roce 2002 zakončil studia pedagogiky klasického tance na Akademii múzických umění v Praze. V letech 1996–1997 spolupracoval s Národním divadlem moravskoslezským, kde tančil v inscenacích The Beatles, Giselle, Pierot a Krátké příběhy. Zde také znovu účinkoval v letech 2003–2006 a ztvárnil hlavní role v inscenacích Dvořákstory, Anna Karenina–Vronskij, Carmen–Don José, Spartakus–Crassus. V roce 2007 se zúčastnil projektu Bořka Šípka Kyo Ki. V Laterně magice působí od roku 1999, tančil v Pasti, Hádankách, Odysseovi a v současné době ho můžete vidět v Kouzelném cirkusu, Rendez-vous či Graffitech. S Laternou magikou hostoval mimo jiné ve Španělsku, Izraeli, Turecku, Řecku, Belgii a Francii. Mezi jeho nejoblíbenější role patří Iáson v Argonautech, Matador v Rendez-vous a hlavní role v Odysseovi. „U baletu s tak silnou dramatickou linkou je technika sice důležitá, ale vždycky se musí spojit právě s dramatickým podtextem. Všechny technické prvky se dají dělat s adekvátním výrazem. Vlastně by technika neměla být příliš vidět, neměla by být ani pro nás, ani pro diváky tím hlavním. Důležitý je příběh. Technika by nám měla pomoct ke správnému dramatickému ztvárnění příběhu. A pomůže samozřejmě také zvolená hudba. Jsem moc rád, že pan choreograf zvolil pro tuto inscenaci hudební koláž. Mně osobně moc baví, když je každá scéna jiná, každé číslo se tančí na jinou hudbu. Jsou tam instrumentální i vokální čísla, v některých částech i etnická hudba… Myslím si, že pro diváky to bude velmi zajímavé.“
F. Schubert, C. Franck, H. Vieuxtemps, J. Brahms, D. Milhaud
Obsah
Charlotta
Prolog: „Dnes Vám vysvětlím víc věcí mnohem rozsáhleji než dosud. Zdál se mi sen, ve kterém jsem viděla události, které jsou Vám známy, protože ze zkušenosti vím, že mužové vědí o věcech, které se později stanou jiným…“
Sen začíná…
1. dějství Malá Charlotta prožívá šťastné okamžiky se svou matkou, otcem a dvěma bratry. Matka však záhy umírá a desetiletá dívka ztrácí mateřskou oporu. Navzdory lásce svého ovdovělého otce a pod vlivem přísné výchovy přichází o svou přirozenou živost a spontaneitu a stává se zachmuřenou, uzavřenou do sebe. Zůstává sama s otcem a oběma bratry. „Opouštím všechno dobré, co nazýváme bohatstvím, štěstím, zrozením, bez ohledu to vše opouštím, abych získala tuto perlu, nejdokonalejší ze všech…“ Mezitím Charlotta dospěla v hrdou a inteligentní dívku. Její guvernantkou a zároveň společnicí se stává komtesa d´Hulst. O ruku šestnáctileté princezny se ucházejí dva nápadníci: Pedro Portugalský a Maxmilián, arcivévoda rakouský. Charlotta se rozhodne pro Maxmiliána a uzavírá s ním v belgické katedrále sňatek, který vyvrcholí svatební hostinou. Od začátku manželství jim oběma ale něco ke skutečnému štěstí chybí. Záhy se projevuje rozdílnost jejich povah. Zamilovaná mladá novomanželka bere všechno až příliš vážně, zatímco její manžel má rád humor a uzavřené duši své ženy příliš nerozumí.
Charlotta
„Sňatek, který jsem uzavřela, mě ponechal takovou, jaká jsem byla, nikdy jsem neodmítla císaři Maxmiliánovi děti. Můj sňatek byl zdánlivě obětován, císař mě v něj nechal uvěřit, ale to neměl dělat, neboť jsem ho vždycky uposlechla. Není možné, abych zůstala tím, kým jsem.“ Maxmilián se záhy vydává na zámořské cesty, kam ho doprovází kapitán Vilém, jeho důvěrník a kamarád. Teprve na moři je Max skutečně šťastný a uvolněný. Prožívá tam divoké noci v přístavech s ženami nevalné pověsti. Bohužel to nezůstane bez následků. Osamělá Charlotta mezitím hledá oporu u otce a u svých nejbližších. Marně. Zkouší tedy nalézt jiné možnosti, jak zvýšit svou společenskou prestiž, snaží se vzdělávat a orientovat se v politické situaci. Konečně se vrací Maxmilián zpět a jeho manželka ho roztouženě vítá. Přijímá exotické dárky a prožívá znovu probuzenou vášeň ke svému muži. Ta však netrvá dlouho. Max zjišťuje, že si z cest přivezl nepříjemnou chorobu, kterou lékař opatrně označuje jako „malý brazilský suvenýr.“ A nejen to. Nakazil i Charlottu, která se dosud upínala k naději, že zajistí panovnickému rodu dalšího dědice. Manželství tím utrpělo povážlivou trhlinu. „A zde jsou má prohlášení: protože jsem ta část, která se vdala, musím je udělat nejdřív, abyste je posoudil. Jelikož jste druhý manžel, pátrám po vás způsobem, kterým muži usilují o sňatek, když se chtějí oženit. NeřekMalá Charlotta nu vám všechno, s rodinou co muži říkají, neboť věřím, že si to ani z poloviny nemyslí, ale všechno, co vám říkám, je pravda a můžete se toho držet jako evangelia.”
F. Schubert, C. Franck, H. Vieuxtemps, J. Brahms, D. Milhaud
V té době dostává Maxmilián nabídku mexické koruny. Po počátečním nadšení váhá, ale Charlotta ho přesvědčí, aby ji přijal – navzdory nejistému politickému pozadí. Velké mexické dobrodružství začíná. Charlotta s Maxmiliánem nastupují na loď. Před příjezdem do Mexika kotví krátce na ostrově Martinique, kde jim místní obyvatelé připraví divokou taneční podívanou. Charlotta je doslova fascinována domorodými tanečnicemi a zažívá dosud nepoznané pocity.
2. dějství V Mexiku přijímají oba manželé císařskou korunu. Obyvatelé je vnímají rozpačitě, nevyhovující sídlo i ovzduší je pro novopečené vládce rozčarováním. V cizím prostředí se oba manželé opět spojují a nalézají jeden v druhém oporu. Uvnitř ještě stále věří svému snu, že se tímto stali spravedlivými vládci Mexika z vůle lidu. Atmosféra v zemi je ale složitější, než se na první pohled zdálo. Stoupenci diktátora Juáreze nesouhlasí s Maxmiliánovou vládou. Hlavní iniciativu v kritické situaci přebírá Charlotta, zatímco její muž se věnuje psaní dokumentů pro oficiální ceremoniály a hledá útěchu v náruči indiánky Conchi. Místo něj se snaží velet císařskému vojsku Charlotta. Projevuje se u ní stále víc až neženská umíněnost a tvrdost. Za žádnou cenu se nechce vzdát císařské koruny, i když vojska na podporu Maxmiliána ubývá. Zklamaná nakonec odjíždí zpátky do Evropy pro pomoc, aby zachránila beznadějnou situaci. Při audienci u papeže se hroutí. Stává se z ní psychicky narušená osoba, pronásledovaná vidinou, že ji chtějí otrávit. Mezitím je Maxmilián v Mexiku zajat a popraven. Jeho žena zůstává ve svém šíleném světě mimo realitu, aniž by se tu bolestnou novinu dozvěděla. Někde hluboko v jejím podvědomí zůstaly stopy minulé tragédie. Ve svých představách se proměňuje v muže v kalhotách a stává se vojenskou velitelkou. Její imaginární vojsko ji však napadá. Charlotta chce pod jejich zbraněmi zemřít.
Charlotta
„Chcete-li, přijďte všichni na začátek parku a udělejte střelným prachem díru do zdi. Opřete se všichni o mě, zabijte mě, jestli chcete, všechno, co přijde od vás, mi udělá radost. A jestli nechcete víc než vytáhnout mě z tohoto brlohu hanebnosti a bolesti, pošlete mi dobře mířenou ránu revolverem do hrudi. To bude poslední skutek z lásky.“ „Zabijte mě trochu, rychle a dobře, nechte se zabít se mnou. Opakuji vám, že to budu umět udělat. A nebo přijďte ve vašem pánském oděvu a já vám slibuji, že budu hodna ho nosit. Přijďte sem přímo do mého pokoje bez klepání, s tyčí, bičem nebo klackem, zbijte mě do krve – do stehen, všude, dopředu, dozadu, na paže, nohy, ramena…“ Duševně nemocná císařovna procitá v přítomnosti ošetřovatelek a bývalého osobního Maxmiliánova lékaře. Všichni jsou jí k smíchu. Ne ona, ale ti kolem jsou blázni. Utíká od všech pryč. Čas běží a Charlotta stárne na zámku při psaní dopisů. Chodí krmit kachny k jezeru a za jejich uklidňujícího kejhání míjí první světová válka a dvacátá léta. Z bývalé ambiciózní císařovny je stará dáma, podivně zahleděná do vlastních představ a uzavřená před okolním světem. Navždy mizejí svědci mexické tragédie a ztrácejí se v minulosti. Charlotta je všechny přežívá. Až teprve symbolický návrat do jejího dětství znamená smíření – s osudem a se všemi životními ranami, které ji potkaly.
Epilog: „Umírám smutkem. Včera jsem se s radostí řítila z balkónu do parku. Necítila jsem ani čas, ani problémy, jenom bezmocnost. Chci opustit život… Nechci žít bez užitku. Protože příliš trpím, Matka Boží ke mně přijde… Pomozte mi a mějte mě stále rád, jako já vás mám ráda.“ Citace z dopisů duševně nemocné Charlotty z roku 1869
F. Schubert, C. Franck, H. Vieuxtemps, J. Brahms, D. Milhaud
Charlotta a Maxmilián
TEchnická spolupráce Light designer: Pavel Hejret Svítí: Pavel Košek a Jan Doskočil Mistr zvuku: Miloš Vondráček Zvukaři: Karel Korous a David Kolaja Jevištní mistr: Petr Ottl Vedoucí rekvizit: Danuše Klosová Vlásenky: Alena Mikušová Vedoucí výroby scénických kostýmů: Taťána Hrustinczová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Vojtěcha Michla Práva k provozování díla zastupuje společnost Intergram, Na Poříčí 27, Praha 1
© 2010 náklad: 1 000 ks ředitel: Martin Otava šéf baletu: Vlasta Vindušková redakce: Renata Chramostová grafická úprava: Pavel Dušek Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.
cena 18 Kč
www.saldovo-divadlo.cz
Generální partner Divadla F. X. Šaldy
Oficiální vůz Divadla F. X. Šaldy