Photoshop CS2. - úprava digitálních fotografií. Ester Beránková, E4

Photoshop CS2 - úprava digitálních fotografií

Ester Beránková, E4.

Úprava digitálních fotografií


Poděkování Ráda bych poděkovala svému konzultantovi, panu učiteli Fuchsovi, protože mi poradil ve věcech, které by mě nikdy nenapadly a jestli ano, tak za hodně dlouho. Nejen on totiž vidí, že když se učíme něco nového, ptám se ho vždy aspoň na tři věci. Dále jsem vděčná paní Janebové, jelikož mi poskytla knihu o InDesignu. Tu jsem si prostudovala a díky ní jsem se naučila, jak se píší a formátují knihy. Děkuji své velké rodině, že mě podporovala v psaní, pomohla mi vytisknout tuto práci a opatřila mi studijní materiály, ze kterých jsem mohla čerpat. Vyšlo je to sice dráž než čekali, ale myslím, že se jim to jednou vyplatí. Poděkováni věnuji i svému milovanému příteli, protože se také postaral o to, abych měla odkud čerpat a psychicky mě podpořil.


Obsah Poděkování

3

Úvod

5

Pojmy

7

Pracovní plocha

15

Korekce barev

23

Ořezání a změna velikosti

43

Nejčastější potíže

61

Retuš portrétů

81

Tvarování těla

107

Efekty

117

Stupně šedi

131


Úvod Stále více lidí používá digitální fotoaparáty. Není se čemu divit – zachycené fotografie si můžeme ihned prohlédnout, zhodnotit, a pokud se nám něco nelíbí, smazat. Šetří peníze i čas. Fotografii, která se nám jakkoliv nepovedla, můžeme vylepšit. Ať už se jedná o příliš světlou nebo tmavou fotografii, nevhodné detaily, červené oči nebo chceme obrázek jen ořezat. Lidé, kteří mají větší fantazii, mohou cítit potřebu vyjádřit se více umělecky. Stvořit nepravděpodobné fotografie jako je setkání s nejoblíbenější hvězdou, umístit sebe místo sochy Radegasta nebo se objevit v tibetském chrámu. Těmto obrázkům, poskládaných z více faktorů, se říká koláž. Vytvoření koláže není tak těžké jak se na první pohled zdá. Stačí jen fotografie, šikovnost, fantazie a dobrý program. Také se předpokládá, že umíme pracovat ve Windows, prohlížet internetové adresy a stahovat potřebné obrázky. Myslím ale, že v dnešní době to není nic neobvyklého. V této knize se naučíme zvládat základní principy úpravy digitálních fotografií pomocí aplikace Photoshop CS2 od firmy Adobe. Vysvětlíme si co obsahují jednotlivé paletky a uvedu zde mnoho příkladů úprav, kterými se můžete inspirovat. Na konci knihy je CD s použitými obrázky. V případě potřeby protrénování látky je můžete použít. Jsou rozděleny podle lekcí. V inspiraci pak můžete pokračovat na internetu, je na něm plno tutorialů (návodů) jak zvládnout vše, co si jen usmyslíte.



Lekce 1 Pojmy V této krátké lekci si vysvětlíme některé pojmy týkající se fotografií a jejich prohlížení. Teorie je nutná, jestliže chceme rozumět tomu, co vlastně děláme.


Rastrový obrázek (bitmapový) Rastr se skládá z jednotlivých obrazových bodů (pixelů). Každý bod rastru je matematicky popsán. Těchto bodů je mnoho a tvoří výslednou fotografii. Jakmile zvětšíme obrázek, uvidíme je. Představitelem rastrového obrázku jsou soubory ve formátu BMP a JPEG. Programy, které pracují na tomto principu malby jsou např. Photoshop a Malování.

Vektorový obrázek Vektorové objekty nejsou tvořeny jednotlivými body, ale křivkami. Tvoří jej obdélník, elipsa, úsečka, křivka, text, výplň a obrys. Tyto základní objekty ještě můžeme deformovat. Je proto možné je téměř libovolně zvětšovat a zmenšovat a vektorový obrázek zůstává stále hladký. Je popsán počátečními a koncovými body. Jeho výhodou je menší datová náročnost. Program využívající vektorovou kresbu je např. Corel Draw.

Počet bodů obrázku, rozlišení Nejdůležitějším parametrem rastrového obrázku je počet bodů na jednotku délky, ze kterých se skládá. Počet bodů určuje, v jaké velikosti můžeme při dané kvalitě obrázku vytisknout. Čím více bodů, tím lépe, ale na druhou stranu tím více místa zabere obrázek při práci v paměti počítače a také tím více místa zabere na disku po svém uložení. Je totiž zřejmé, že samotný počet bodů pro určení kvality nestačí. Kvalita obrázku (jak hladké a jemné má detaily) závisí také na jeho plošné velikosti. Udává se v počtu bodů na palec – DPI (Dots Per Inch). Jeden palec je cca 2,54 cm. Běžné monitory mají rozlišení 1024x768 pixelů. Lekce 1


300 dpi

72 dpi

800 dpi

Barevná hloubka Je to počet barev, který může nabývat každý bod obrázku. Barevné foto obsahuje 16,7 milionů barev (24 bitů na bod). Každý z těchto bodů, rovnoměrně rozložených po celé ploše, může nabývat jednu z barev zvolené barevné palety – nejčastěji se používá paleta RGB.

Model RGB Monitor zobrazuje barvy pomocí paprsků v režimu RGB (Red, Green, Blue). V místě spojení těchto barev vznikne azurová, purpurová, bílá a žlutá barva. Tyto barvy jsou nazývány aditivní (sčítací). Pokud smícháme všechny barvy dohromady, vznikne bílé světlo, které se přenese zpět do oka. Aditivní barvy se používají pro monitory, osvětlení a videa. Další miliony odstínů vznikají mícháním různých intenzit paprsků.

Blue

Red

Green Komprese dat Rastrová grafika je tvořena sítí bodů - pixelů. Pokud by byl v souboru popsán každý pixel jednotlivě (barva a pozice), narostla by datová velikost do obrovských rozměrů. A právě na internetu je každý uspořený bit dobrý. Jsou v podstatě dva základní principy komprese obrazových dat. První způsob je neztrátový. To znamená, že soubor neztrácí žádné informace, jen jsou zakódovány tak, aby zabíraly míň místa. Druhý způsob je ztrátový - to znamená, že část informací je vypuštěno, tak aby lidské oko nic nepoznalo. Podrobněji níže.

Lekce 1

10 Úprava digitálních fotografií

Model CMYK Tento model je založen na schopnosti barvy absorbovat světlo po vytištění na papír. Teoreticky, když zkombinujeme azurové (Cyan), purpurové (Magenta) a žluté (Yellow) barvivo, vznikne černá (blacK). Ale ve skutečnosti všechny tiskové barvy nejsou úplně čisté, takže se vytvoří spíše špinavě hnědá. Černou barvu musíme přidat. Tisk probíhá metodou subtraktivního (odečítacího) míchání barviv. Reprodukce barvy prostřednictvím kombinace těchto tiskových barev se nazývá proces čtyřbarevného tisku.

Magenta Yellow blacK Cyan PNG Formát, který se vyznačuje vlastnostmi GIFu i JPEGu, ale nejsou pro něj stanoveny licenční poplatky. PNG používá velmi efektivní neztrátovou kompresi založenou na algoritmu „deflate“, který využívá Huffmanovy komprese, takže dosahuje lepších výsledků než formát GIF. Dovoluje zobrazit barevnou hloubku 24 nebo až 48 bitů na pixel (TrueColor) nebo až 16 bitů odstínů šedé. Formát PNG je tvořen několika částmi - tzv. chunky nebo také česky „shluky“. Kromě barevné palety a samotného obrazu jsou zde chunky pro uložení pomocných dat. Proto je PNG využíván některými editory jako základní pracovní formát. Jediné co brání PNG v jeho webovému rozšíření je špatná podpora prohlížečů pro jeho zobrazení, zejména Internet Exploreru. Některé prohlížeče nepodporují průhlednost (IE), jiné zase mají problémy s progressive módem (=postupné načítání). Ale pokud nepoužijeme průhlednost, měla by se PNG grafika zobrazit bezchybně na většině dnešních prohlížečů.

JPEG (JPG) Tento formát je nejoblíbenější standardní metoda ztrátové komprese. Dovoluje zobrazit 24bit barevnou hloubku (16 777 216 barev) a 256 odstínů šedé. Umožňuje také uložit obrázek jako progresivní, který se pak postupně zobrazuje v několika průchodech podle rychlosti načítání. Program při ukládání podle algoritmu zmenší velikost souboru s obrázkem. Ty body, které přebývají prostě vypustí. Při nastavení vysoké nebo i střední kvality u fotografií žádné ztráty okem nepoznáme, ale obrázek nám zabere méně místa. Právě kvůli ztrátovosti se JPEG rovněž Lekce 1

Úprava digitálních fotografií 11

nepoužívá na jednoduchou webovou grafiku (málo barev, souvislé barevné plochy). Při ukládání takové grafiky by totiž na souvislých plochách vznikaly tzv. artefakty (shluk pixelů nepřirozené barvy). Stejný efekt sice vzniká i na složitých fotkách, ale na nich je není lidské oko schopno zaregistrovat. Ve skutečnosti poskytuje mnohem vyšší kvalitu obrazu než formát GIF, který je sice bezeztrátový a hodí se na text a ikony, ale vyžaduje velmi silnou kvantizaci (=snížení barevného rozlišení pro plnobarevný obraz fotografie). Obrázek ve formátu JPG půjde kamkoliv vložit, zobrazí ho i Explorer, Mozilla, Opera,... Při ukládání obrázku ve formátu JPG se objeví toto dialogové okno. Pro důležité obrázky raději zvolme vyšší kvalitu obrazu, např. 8. Nemusíme se bát, že komprese JPEG je ztrátová. Jakmile nastavíme vysokou kvalitu, tak žádné zhoršení ani nepostřehneme.

BMP Je počítačový formát pro ukládaní rastrové grafiky. Obrázky BMP jsou ukládány po jednotlivých pixelech. Podle toho, kolik bitů je použito pro reprezentaci každého pixelu je možno rozlišit různé množství barev: 2 (1 bit), 16, 256, 65 536, nebo 16,7 miliónu (24 bitů). Osmibitové obrázky mohou místo barev používat šedou škálu. Soubory ve formátu BMP většinou nepoužívají žádnou kompresi. Z tohoto důvodu jsou obvykle BMP soubory mnohem větší než obrázky stejného rozměru, které kompresi používají. Výhodou tohoto formátu je jeho extrémní jednoduchost a že jeho volné použití není znemožněno patentovou ochranou. Díky tomu jej může snadno číst i zapisovat většina grafických editorů v mnoha různých operačních systémech.

Lekce 1


GIF Tento formát se používá pro rastrovou grafiku. GIF používá bezeztrátovou kompresi, je tedy vhodný pro uložení tzv. perokresby (loga, nápisy, plánky). Umožňuje také jednoduché animace. GIF má jedno velké omezení - maximální počet současně použitých barev barevné palety je 256 (8 bitů) v jednom rámci. Velká výhoda je, že můžeme nastavit v tabulce i průhledné barvy obrázku. Tato vlastnost GIFu je oblíbená u webových grafiků. Funguje na principu výběru jedné barvy, která bude zobrazena průhledně. Nelze tedy vytvářet vyhlazené okraje nebo průsvitné barevné přechody.

Lekce 1


Lekce 1



Lekce 2 Pracovní plocha Cílem této lekce bude seznámit vás s pracovní plochou a popisem nástrojů. Myslím, že si na tuto pracovní plochu brzy zvyknete, je přehledná a můžete si ji upravit podle sebe.


Když spustíme Photoshop, zobrazí se nám šedá plocha s paletkami. Poté můžeme kliknout na Soubor > Nový a určit si velikost aktivní plochy, nebo otevřít přímo obrázek, který bychom chtěli upravit.

B

C

A

D

E

D A Panel nástrojů - obsahuje nástroje určené k vytváření a úpravám obrázků. B

Panel nabídek - zde jsou nabídky, které umožňují provádění úloh. Jsou uspořádané dle témat. Například nabídka vrstvy obsahuje příkazy pro práci s vrstvami.

C

Panel voleb nástrojů - nabízí možnosti nastavení jednotlivých nástrojů programu

D Paletky - pomáhají sledovat a upravovat obrázky E Aktivní oblast - plátno, na kterém pracujeme

Lekce 2


Panel nástrojů Díky tomuto panelu máme rychlý a snadný přístup ke všem nástrojům programu. Pokud je u nástroje vpravo dole malá černá šipka, podržením levého tlačítka myši můžeme zobrazit další nástroje, které byly skryté a k nim nápovědu s příslušnou klávesou, kterou můžeme nástroj vyvolat. Tyto klávesy velmi dobře urychlují práci. Tlačítka jsou rozděleny do 4 základních skupin. Ty si popíšeme v následujících lekcích. Jestliže se nám panel neukazuje, zobrazíme jej kliknutím na Okna > Nástroje. Paletu můžeme přesunout za její titulní pruh. Když vybereme většinu nástrojů, kurzor se shoduje s ikonou nástroje. Kurzor výběru se zobrazuje jako zaměřovací kříž, ukazatel textového nástroje se objevuje ve tvaru I. Kurzory kreslících nástrojů odpovídají ikoně vybrané stopy.

Panel nabídek Tento pruh obsahuje podobné volby jako ve většině programů, které známe.

Panel voleb nástrojů Většina nástrojů má volby, které se v tomto pruhu zobrazují. Pruh se mění podle vybraného nástroje. Některá nastavení jsou společná pro několik nástrojů naráz. Např. pro režimy malování a krytí. Obrázek vlevo zobrazuje velikost stop pro nástroj Tužka. Panel můžeme přesouvat kamkoliv po pracovní ploše. Když podržíme kurzor nad ikonou nástroje, zobrazí se nám nápověda. Toto podlouhlé okno zobrazíme kliknutím na Okna > Volby. Panel obsahuje ještě zásobník palet, který nám pomůže uspořádat palety a pracovat s nimi. Můžeme zde ukotvit paletky, které často používáme, ale nechceme, aby se nám povalovaly po pracovní ploše. Do tohoto horního pravého rožku je jakoby „uklidíme“. Paletku chytíme za horní štítek a táhneme nad tento zásobník, až se zvýrazní. Pak myš pustíme.

Lekce 2


Paletky Nabídku palety zobrazíme kliknutím na malý trojúhelník v pravém horním rohu palety. Ne u všech palet můžeme měnit jejich velikost. U ostatních chytíme za kterýkoliv roh a táhneme na požadovanou velikost. k tomu, aby se skupina palet sbalila pouze na titulky, klikneme na minimalizační/maximalizační tlačítko, nebo stačí poklepat na štítek palety. I když je paleta sbalená, máme k ní přístup. Jestliže chceme, aby nám zmizely úplně všechny otevřené palety i panel nástrojů, schováme je stisknutím klávesy Tab. Klávesou je opět vyvoláme. Stisknutím kombinace kláves Shift+Tab zobrazíme nebo skryjeme úplně všechny palety. Při ukončení programu se ukládají polohy všech palet, které jsme měli otevřené. Když si uložíme uspořádání obrazovky jako pracovní plochu, můžeme si je posouvat jak budeme chtít a pak se k uložené ploše opět vrátit. Toto provedeme příkazy Okna > Pracovní plocha > Uložit pracovní plochu. Zadáme název pracovní plochy a klepneme na OK. Mnoho palet obsahují nastavení používající rozbalovací posuvníky. Ty umožňují nastavit volby různými způsoby. Tento posuvník je často spojen s textovým polem, kde můžeme ručně zadat hodnotu.

V první paletce najdeme Navigátor, Informace a Histogram. Navigátor zobrazuje zmenšeninu a informuje nás o momentální velikosti zobrazovaného dokumentu v procentech. Pomocí dvou ikon šipek dole můžeme nastavit velikost ručně ve skocích nebo táhlem uprostřed, kterým lze velikost plynule změnit.

Záložka Informace říká podrobnosti o pixelu, na který právě ukazuje kurzor myši. Hodnoty za písmeny RGB říkají, kolik je v onom bodě obsaženo červené, zelené a modré barvy. Když se všechny hodnoty nacházejí na nule, je bod černý, pokud je na hodnotě 255, je tento bod bílý. Za písmeny CMYK se nachází procentuální zastoupení barev Cyan, Magenta, Yellow a blacK. Uprostřed před písmenky RGB a CMYK se nachází malá ikonka, na kterou když klikneme, můžeme si vybrat co se má na daném místě zobrazovat za informace. Stejného efektu dosáhneme tak, že klikneme na malou černou šipku v kroužku nacházející se v pravém horním rohu palety a zvolíme Možnosti palety. Lekce 2


Histogram je graf, který ukazuje zastoupení úrovní jednotlivých barevných tónů v obrázku. Vlevo se zobrazují tmavé odstíny, vpravo pak světlé. Tím pádem získáme přehled o zastoupení tmavých či světlých odstínů jedním pohledem.

Druhá paletka v sobě ukrývá tři záložky: Barvy, Vzorník a Styly. V záložce Barvy můžeme nastavovat barvu popředí a pozadí. Hodnoty barev můžeme nastavit jezdcem nebo ručně. Důležité je si všimnout, že když chceme zvolit barvu popředí, musíme kliknout na svrchní čtverec. Ten se označí rámováním. Pro volbu pozadí stačí vybrat spodní čtverec. Dvojklikem na čtverce se dostaneme do speciálního okna, kde si svou vytouženou barvu vybereme. Ve Vzorníku si můžeme vybrat předem nastavené barvy, ale také si můžeme přidat barvy své a mazat stávající. Záložka Styly je podobná, je zde plno přednastavených stavů.

Ve třetí paletce najdeme Historii, Akci a Přednastavené nástroje. V Historii se můžeme pohybovat zpět. Postupně se zde zaznamenává každá akce prováděná s obrázkem či v obrázku. My tak máme dokonalý přehled o procesu tvorby a můžeme kdykoliv zpětně vynechat některé kroky. Proto ale musíme zaškrtnout volbu „povolit nelineární historii“ v nabídce Volby historie, kam se dostaneme díky černé šipce v pravém horním rohu paletky. V záložce Akce je standardně nastavená složka Výchozí akce, která po rozbalení nabízí dvanáct přednastavených akcí. Jedná se o programové postupy nahrané ve Photoshopu. Můžeme je použít při opakovaných úkonech, protože dokáží urychlit naši práci. Lze vytvořit i vlastní akce, a pak je dále měnit a upravovat. Poslední záložka Přednastavené nástroje umožňuje uživateli přístup ke zvláštním nastavením nástrojů. U každého nástroje totiž existuje nepřeberné množství různých nastavení a ta, která Lekce 2


používáte často, je dobré mít uložená, abychom se nemuseli pokaždé pouštět do jeho nastavování.

Konečně čtvrtá paletka. Ta obsahuje také tři záložky - Vrstvy, Kanály a Cesty. V první záložce se skrývá seznam všech vrstev obrázku. Jsou to vlastně takové miniatury obrázků a všech tvarů, které v obrázku použijeme. Lze jimi pohybovat, aplikovat na ně různé efekty a provádět další úpravy. V dolní části je šest ikonek. Díky první přiřadíme vrstvě nějaký styl, druhá přiřazuje vrstvě masku, třetí vytváří Sadu (zde ukládáme příbuzné vrstvy, např. textové), čtvrtá ikonka přiřadí vrstvě efekty. S pomocí páté ikonky se tvoří nová vrstva a jakmile označíme vrstvu, hodíme ji do koše. Jestliže se přepneme na Kanály, objeví se podobný seznam jako u Vrstev. Ale tentokrát se jedná o barevné kanály. Ty využijí spíše profesionálové. Dole je opět šest ikonek, pomocí nichž můžeme pracovat s cestami. První ikonka vyplní cestu barvou popředí, druhá ji obtáhne 1pix tenkým štětcem, třetí ji vyznačí jako výběr a čtvrtá naopak z výběru vytvoří cestu.

Prohlížeč souborů Skrývá se pod tlačítkem Adobe Bridge nahoře v pravém rohu. Funkce Prohlížeče souborů šetří čas i provádění úkolů, hlavně při procházení souborů s obrázky. Zobrazuje totiž plnobarevné náhledy a informace o nich, což usnadňuje hledání a otevření potřebného souboru. V levé půlce prohlížeče jsou umístěny paletky, které můžeme přeskládat a sbalit stejně jako na pracovní ploše Photoshopu. Zobrazení jednotlivých položek závisí jen na nás. Můžeme je zobrazit jako miniatury, filmový pás, zobrazit podrobnosti a zobrazit verze a altenativy. Na obrázku jsou miniatury. V Úpravách > Předvolby si můžeme zvolit, co chceme u souborů zobrazovat. Na příkladu máme zobrazen pouze popis, ale je možnost zobrazit rozměry, datum vytvoření, velikost, atd. Také Lekce 2


si můžeme nastavit barvu pozadí jezdcem. Přetahování obrázků je hračka - chytneme obrázek a táhneme tam, kam potřebujeme. Když je nějaký obrázek špatně otočen, klikneme na ikonu otočit o 90o doprava nebo doleva. Soubory můžeme seřazovat podle klasifikací, podle abecedy nebo podle velikosti.

Lekce 2



Lekce 3 Korekce barev Nyní se ještě nebudeme zaobírat černobílými fotografiemi, jedná se o to, jak budeme řešit zobrazení jednotlivých barev na monitoru a na tiskovině. Barevné prostory jsme si už popsali, nyní jejich použití.


Nastavení správy barev Barvy obrázku někdy vypadají rozdílně při zobrazení na různých monitorech. Také mohou vypadat značně rozdílně při vytištění na domácí tiskárně nebo v brožuře, letáku a v reklamě. Pokud potřebujeme zachovat stejné barvy na různých zařízeních, měli bychom si umět nastavit barevný prostor. Po prvním spuštění aplikace se spustí dialogové okno Nastavení barev, ale můžeme jej vyvolat stisknutím kombinace kláves Shift+Ctrl+K nebo v panelu nabídek Úpravy > Nastavení barev. Uvidíme, že je přednastaveno prostředí sRGB IEC61966-2.1. Není vhodné pro fotografy, považují jej za jedno z nejhorších prostředí, protože je vhodné jen pro tvůrce webu a napodobuje staré levné monitory. V sekci Pracovní prostory vybereme v roletce RGB nastavení nazváno Adobe RGB z roku 1998. Toto je asi nejoblíbenější prostředí mezi fotografy, protože nabízí širokou škálu barev.

Proč se barvy mění Každý model, jako je RGB, CMYK nebo Lab, představuje jinou metodu popisu a klasifikace barev. Barevné modely využívají pro reprezentaci viditelného spektra barev číselné hodnoty. Barevný prostor je variantou barevného modelu a má specifický rozsah barev. Např. v RGB existuje více barevných prostorů: Adobe RGB, sRGB a Apple RGB. Přestože každý z těchto Lekce 3


barevných prostorů definuje barvy použitím tří os R, G a B, jejich gamuty jsou rozdílné. Každé zařízení pracuje ve svém vlastním barevném prostoru, který je schopné reprodukovat. Ale žádné zařízení nedokáže reprodukovat celý rozsah barev, ketré rozezná lidské oko a žádná dvě zařízení nemají shodný barevný prostor. Při práci s barevnými obrázky ve Photoshopu vlastně nastavujeme číselné hodnoty v souboru. Protože má každé zařízení svůj prostor, dokáže reprodukovat jen barvy ve svém gamutu. Při přenesení obrazu z jednoho prostoru do druhého se mohou barvy obrazu změnit. Třeba tiskárna pracuje v režimu CMYK, ale monitor v režimu RGB. Některé barvy vytvářené tiskovými barvami nelze zobrazit na monitoru, a naopak některé barvy, které můžeme zobrazit na monitoru, nelze reprodukovat na papír.

Zobrazení náhledu obrazu Když chceme nějaký obrázek otevřít a podívat se, jak bude vypadat po vytištění, je možné, že bude vytvořen v jiném barevném prostoru. Zejména po naskenování. To poznáme tak, že se nám zobrazí tabulka Nesouhlas vloženého profilu. Můžeme zatrhnout jednu ze tří voleb. Pokud vybereme první, Použít vložený profil, změní se nastavení barev, které jsme předtím nastavili. Jestliže vybereme Vypustit vložený profil, otevře se dokument bez jakéhokoli profilu, což může způsobit nepřesné zobrazení barev. Vybereme tedy třetí možnost, Převést barvy dokumentu do pracovního profilu.

Korekce barev obrázků z digitálního fotoaparátu Ani ten nejdražší digitální fotoaparát nám nezaručí perfektní barvy. Bohužel. Obvykle mají fotografie červený nádech, ale v závislosti na typu fotoaparátu to může být i modrý. Podíváme se tedy na to, jak barvy srovnat. Otevřeme si obrázek, u kterého potřebujeme zlepšit korekci barev. Dole se jedná o ozbobnou plechovku na svíčky. Je focená v podvečer, proto bude potřebovat upravit. V menu Obraz > Přizpůsobení vybereme Křivky.

Lekce 3


Korekce barev s pomocí Křivek je vhodná pro profesionály, protože díky této tabulce mají nad obrázkem mnohem větší kontrolu než při ostatních technikách. Zkusíme si to taky, přece nejsme žádná „béčka“. Při korekci černobílých fotografií můžeme použít třeba Úrovně. Ale o těchto fotografiích se budeme bavit později. Zobrazí se nám okno Křivky.

Zatím nebudeme upravovat přímo křivku, první je důležité nastavit cílovou barvu pro oblast stínů na obrázku. Proto dvakrát klepneme na ikonku nástroje Kapátko v dolní části okna. Zobrazí se dialog Výběr barvy, který vyžaduje, abychom zadali cílovou barvu stínů. (Nastavit černý bod.) Zde zadáme hodnoty tak, abychom odstranili barevný nádech vytvořen naším fotoaparátem ve stínech obrázku. Do políček R, G, B postupně napíšeme číslici 20. A klikneme na OK. Tím, že jsou tyto hodnoty stejné, dosáhneme toho, že oblast stínů nebude mít příliš mnoho ani z jedné barvy. Což je přesně to, co způsobuje barevný nádech. Kromě toho nám tohle nastavení pomůže zvýraznit detaily, když se rozhodneme obrázek vytisknout do brožur.

Lekce 3


Dalším krokem je nastavení hodnoty pro oblast světel. Dvakrát klikneme na třetí kapátko, poslední v pořadí, a nastavíme bílý bod. Do políček R, G, B napíšeme číslice 240. Pak potvrdíme OK.

Stejným způsobem musíme nastavit i hodnoty pro oblast středních tónů - šedý bod. Najdeme jej pod prostředním kapátkem, opět dvakrát klikneme a hodnoty R, G i B určíme 128. Potvrdíme OK. Tímto jsme zadali nastavení cílových barev. Naskočí nám dotazovací okno a my klepneme na Ano. Příště už nebudeme muset definovat tyto hodnoty znovu při každé korekci. Budou totiž přednastaveny.

Dále se musíme naučit, jak v obrázku vyhledat tyto černé, bílé a šedé body. Pak na ně klepnout správným kapátkem. Nejdříve začneme hledáním černého bodu. Najděte tedy na svém obrázku černý bod, a jestli na obrázku není žádná černá, postačí, když najdete to nejtmavší místo. Jestli si nejste jisti, která část obrázku je ta nejtmavší, Photoshop nám je schopen říct, kde to místo je. Přejdeme na paletku Vrstvy, kde klikneme na černo - bílý kroužek, čímž otevřeme roletku Vytvořit novou vrstvu výplně nebo úprav a zde zvolíme Práh. Otevře se dialog Histogramu a pod ním posuvný jezdec.

Lekce 3


Po otevření dialogového okna Práh přetáhněme jezdec úplně doleva. Bude zcela bílý. Jakmile začneme popojíždět více doprava, začnou se vynořovat tmavá místa. Jsou to ty nejtamvší místa obrázku, která hledáme. Klepněme na OK pro zavření dialogu.

V paletě Vrstvy se nyní objevila nová vrstva se čtverečkem ikonky náhledu. Když jsme si nyní zjistili, kde máme oblast černých bodů, najedeme do palety Nástroje a podržíme kurzor nad Kapátkem, dokud se neobjeví roletka s nástroji, kde vybereme nástroj pro Vzorkování barev.

Tímto nástrojem jednou klepneme do místa, kde jsou barvy nejtmavší a poté si všimněme, že se na tom místě objevil vzorkovací bod. Při označení se na obrazovce automaticky zobrazí paleta Informace. Ale ji nebudeme potřebovat, klidně ji zavřete. Nyní najdeme světlé plochy. Bílý bod je velmi obtížné najít, většinou na obrázku ani čistá bílá není. Můžeme využít tu samou techniku jako s hledáním černých bodů. Najedeme na Vrstvy, dvakrát klikneme na ikonku Vytvořit vrstvu úprav pro otevření dialogového okna, ale tentokrát s jezdcem uhneme doleva. Černý obrázek se nám začne prosvěcovat bílou barvou. První místo, které se zobrazí, je nejsvětlejší část našeho obrázku. Potvrdíme a poté nástrojem pro Vzorkování barev klepneme na nejsvětlejší místo v obrázku. Vytvoří se nám tak druhý vzorkovací bod. Nyní, když máme hotovou Vrstvu úprav, můžeme ji klidně přetáhnout do koše a tím ji zrušit. Obrázek bude vypadat opět normálně, jen uvidíme dva body, které jsme určili - nejsvětlejší a nejtmavší. Ty zůstaly zachovány. Mohli jste si všimnout, že na Lekce 3


tomto obrázku je černý bod jinde než na předešlém. To se vám může stát - je to proto, že jsem zprvu nenašla ten správný, úplně první černý bod.

Pokračujme tím, že si ve Vrstvách najdeme Křivky, zvolíme nástroj Nastavit černý bod a přesuneme kurzor z dialogového okna nad obrázek a klepneme na bod 1. Poté, co na něj klikneme, uvidíme správnou oblast stínů. Vlastně jsme skoro nic neudělali, jen jsme stínovým oblastem přidělili svoji neutrální stínovou barvu. Jestli se nám obrázek změní do špatné podoby, zřejmě jsme určili špatný černý bod. O tom jsem se už zmínila výše. V tom případě se klávesami Ctrl+Z vraťte a znovu najděte první černý bod, který se zjeví. Dále klikneme na kapátko Nastavit bílý bod a přesuneme se nad bod 2. Snažme se kliknout přesně doprostřed, poznáme to podle toho, že jakmile jsme přesně uprostřed, bod zmizí. Ještě chybí upravit oblast šedých tónů. Může se nám zdát, že to obrázek vůbec nepotřebuje, že je už dostatečně vyvážen. Avšak někdy ve středních tónech přece jen barevný odstín může zůstat. Toho si můžeme všimnout až po úpravě. Jestli nevíte, kde hledat šedý bod, otevřete si paletku Informace. Zobrazuje hodnoty RGB. V její horní části klikneme a podržíme myš nad kapátkem, které se rozvine a my zvolíme Součet barev. Kurzor poté přesuneme nad obrázek a přejíždíme po něm tak dlouho, dokud nenajdeme místo, které by mělo součet barev 128. Tuto oblast pak použijeme jako šedý bod, když na něj klikneme. Vzorkovací body můžeme odstranit v pruhu voleb.

Lekce 3


Teď uděláme to nejdůležitější co se týká úpravy barev. Přes Novou vrstvu úprav se dostaneme na Křivky. Skontrolujte, jestli máte zaškrtlé políčko Náhled a jakmile uprostřed chytíte křivku, táhněte zvolna nahoru. Uvidíte, jak se obrázek mění. Je světlejší. Pro tuto úpravu se nekladou žádné meze, upravujte křivku jak uznáte za vhodné. Není to ale dobré přehánět.

A zde už máme hotový upravený obrázek. Nalevo je ještě před úpravou a napravo už tak, jak by měl vypadat. Je upraven jen decentně, a to dává obrázku přirozený vzhled. Zjasnily se střední tóny a zvýraznily se detaily.

Hodnoty, které jsme doplňovali na začátku, jsou určeny pro fotky, které budou reprodukovány v režimu RGB, což znamená, že se budou tisknout na laserové, inkoustové nebo sublimační tiskárně. Ale pokud chceme obrázky použít v polygrafii - brožury, letáky, budeme muset tyto hodnoty změnit. Hodnoty středních, tmavých a světlých tónů jsou jiné. Takže zde uvedu hodnoty, které se často používají pro korekce v předtiskové přípravě. Umožňují totiž zobrazení důležitých detailů v tiskovině. Zleva doprava: černé, šedé, bílé body.

Lekce 3


Korekce barev díky „táhni a pusť“ Tato technika nám umožní ušetřit spoustu času. Hodí se dobře při korekci skupiny fotografií, které mají stejné nasvětlení. Používá se zejména na snímky pořízené venku, na festivalech, u moře, ve studiu,... Ve Photoshopu si otevřeme celou skupinu fotografií, které jsou nasvětleny podobně. Nemusíme je otevírat postupně. Když najedeme do menu Soubor > Otevřít, přidržíme klávesu Ctrl a klikáme na všechny fotografie, které budeme upravovat. Pak zmáčkneme tlačítko Otevřít. Photoshop je všechny otevře a my je můžeme poskládat kaskádově, dlaždicově vodorovně a svisle.

Jestli jsou naše obrázky v posloupnosti, podržíme klávesu Shift, klikneme na první obrázek, pak na poslední, čímž se označí a otevřou všechny vybrané. Pro začátek si otevřeme alespoň tři soubory, abychom se to dobře naučili. V dolní části palety Vrstvy klepneme na Vrstvu Úprav, tím se nám otevře roletka, kde zvolíme Křivky. Hlavní výhodou aplikace této vrsty je, že můžeme mazat tónové korekce po dobu práce a stihneme si je i uložit jako vrstvu. Jakmile aktivujeme tuto Vrstvu úprav, zobrazí se nám klasické okno Křivek. Nyní musíme nastavit černý, šedý a bílý bod, tak jako jsme se teď učili. Změny uložíme. V paletě Vrstvy se nám objevila nová vrstva - Vrstva úprav. Když si zvětšíme okno paleky, uvidíme celý název vrstvy. Křivky 1.

Lekce 3


S vrstvou, ve které jsme provedli korekce, můžeme zacházet jako s normální vrstvou. Photoshop dovoluje přetahovat vrstvy mezi otevřenými dokumenty. Takže pojďme do palety Vrstvy a novou vrstvu Křivky 1 přetáhněme rovnou do jednoho z dalších otevřených obrázků. Na daném snímku se provedou ty samé úpravy jako na předešlém. Nebojte se, jestli potřebujete provést korekci i na dvaceti obrázcích. Jednoduše dvacetkrát chyťte vrstvu a táhněte nad obrázek a nad ním ji pusťte. Toto je ta nejrychlejší korekce.

Ale co dělat, když potřebujeme změnit jeden samostatný obrázek jinak? Nebo když aplikovaná korekce vypadá špatně? Nebojte se, existuje řešení. Jednoduše dvakrát klikneme na ikonku Křivky 1 daného obrázku, čímž se otevře dialogové okno Křivky s posledním nastavením. Teď můžeme fotku individuálně nastavit - nezávisle na ostatních. Paráda, že? Tuto techniku si určitě oblíbíte, zvlášť pro úsporu času při úpravě barevné korekce podobně laděných fotografií.

Korekce barev pleti u obrázků určených pro tisk Kvůli fotografiím, které jsou určeny pro tisk, je nutno provést kompenzaci vzájemné reakce barev, k níž dochází. Bez této korekce budou totiž lidé na obrázcích vypadat jako připálení. Následující technika nám umožní barevné tóny pleti upravit pomocí čísel, abychom dosáhli co nejvyváženějších výsledků. Odstíny kůže se pohybují mezi purpurovou a žlutou. Naším cílem tedy bude dosáhnout větší úrovně žluté barvy v oblastech kůže než purpurové. Nejlepší to bude mezi 3 - 5 %. Míru purpurové nebo žluté barvy můžeme odečíst v paletě Informace. Paletka bude na ploše a jestli ne, vyvoláme ji v nabídce Okna. Obrázek je nutno převést do režimu CMYK. Uděláme to tak, že najedeme do menu Obraz > Režim a vybereme volbu CMYK. Tabulka se nás zeptá, zda chceme vrstvy před změnou sloučit do jedné vrstvy. Odpovězte Ano. Lekce 3


Kurzor kapátka přesuneme nad obrázek do místa, kde nalezneme tóny kůže, což bude vzorkovací plocha. Když se kurzor nachází v tomto místě, podíváme se do palety Informace na procentní vztah mezi žlutou a purpurovou.

Když je hodnota purpurové menší než hodnota žluté, obrázek nemusíme upravit. Pokud je ale hodnota purpurové větší, je nutná úprava. Na obrázku je hodnota M 60 %, zatímco Y je jen 51 %. To znamená, že naše postava bude vypadat přepáleně. Tuto nevyváženost je nutno odstranit. Možná vás napadne, proč nesnížit jen množství purpurové barvy. Ale my provedeme korekci, která bude vyvážená a která nebude vypadat drasticky. Snížíme tedy trochu množství purpurové, ale zároveň přidejme žluté tak, abychom dosáhli předepsaných 3 - 5 % procent nadvlády žluté barvy. Nejdříve vám ukážu, jak snížíme purpurovou. V dialogu Křivky (Ctrl+M) zvolíme v roletce Kanál volbu M - purpurová. Abychom přesně zjistili, kde na křivce leží purpurové tóny kůže, přidržíme Shift+Ctrl a klepneme jedenkrát na vzorkovací plochu. Tímto jsme purpurový bod umístili na křivku přesně v místě, kde se nachází tón na kůži. A protože jsme zmáčkli klávesu Shift, vzorkovací bod se umístil také na křivku žluté barvy.

Ještě nemačkejte OK. V dolní části dialogu do políčka Výstup napíšeme hodnotu o 4 až 5 % nižší než je aktuálně zobrazená. Údaj o purpurové byl o 9 % vyšší než u žluté, potřebovali jsme Lekce 3


tedy rozdíl snížit na polovinu. V obrázku výše jsem doplnila 55. Poté co jsme snížili množství purpurové se podíváme na žlutou. Ve vrchní části roletky Klikneme na Kanál a přepneme na Yžlutá. Na křivce se nám zobrazí bod, který jsme definovali jako purpurová. Do políčka Výstup napíšeme hodnotu asi o 3 % větší než u Výstupu purpurové barvy. Tedy 58 %.

Přizpůsobení tónu kůže v RGB Může se stát, že fotografie vypadá dobře, ale v oblasti kůže je příliš načervenalá nebo naopak bledá. Provedeme výběr postižených částí těla za pomoci nástoje Kouzelná hůlka. Přidržíme klávesu Shift pro doplnění výběru dalšími oblastmi (ruce, obličej, nohy,...) Dále najedeme do menu Výběr a zvolíme Prolnutí okraje. Poloměr prolnutí nastavíme na 3 pixely a stiskneme OK. Tímto prolnutím se hranice výběru zjemní a po provedení úprav se nezobrazí ostré viditelné hrany.

V menu Obraz > Přizpůsobení zvolíme Odstín a sytost. Když se dialog zobrazí, klepneme na roletku Upravit a zvolíme Červené. Tím se přepneme na červený kanál našeho obrázku nebo jen výběru v obrázku, jestliže upravujeme jen plochy kůže. Ve zbytku můžeme pokračovat sami. Upravíme množství nasycení ploch kůže tak, aby vypadala přirozeně. Posuneme tedy jezdec Sytost vlevo či vpravo, podle toho jestli je kůže bledá nebo červená a můžeme sledovat, jak se obrázek mění k světu. Lekce 3


Úpravy si můžeme zjednodušit i tím, že si skryjeme hranici výběru. Zvláště nám to může pomoci u malých plošek. Stiskem Ctrl+H uvidíme lépe na oblast, se kterou pracujeme. Jakmile vypadají odstíny dobře, klepneme na OK. Níže vidíme nalevo původní obrázek, kde je modelka příliš bledá a my jsme jí dodali přirozený vzhled.

Automatická korekce barev Ve Photoshopu máme možnost automatických úprav. Ale jak Úrovně automaticky tak Kontrast jsou nástroje nespolehlivé. Mnohem lepší je nástroj Barvy automaticky. Tato funkce se objevila až ve Photoshopu 7. Otevřeme si obrázek, který je špatně zbarvený, například do červena. Pak v menu Přizpůsobení zvolíme Barvy automaticky. Tímto se barvy našeho obrázku nastaví samy.

Původní obrázek

Barvy automaticky

Lekce 3


Musíme však počítat s tím, že tato funkce jen vykoná svou práci. Nemusíme zadávat žádné hodnoty, nechce žádná rozhodnutí. Je to jen pomůcka, která neutralizuje světla, střední tóny a stíny na naší fotce. Někdy odvede dobrou práci, ale spíše to budeme chtít doopravit sami, protože výsledky nebudou moc valné, jako i při použitém obrázku. Přečtěte si, jak tento nástroj dovést k dokonalosti, abyste z něj měli co největší užitek. Po aplikaci automatických barev můžeme efekt této funkce ovlivnit tím, že najedeme do Úprav, do volby Zeslabit barvy automaticky. Pozor! Tuto funkci můžeme použít jen bezprostředně po aplikaci automatických barev.

Jezdcem Krytí táhneme doleva do té doby, dokud nemá obrázek lepší barvu. Vzhled také můžeme upravit změnou Režimu zeslabení. Najdeme jej v roletce Režim. Když zvolíme Násobit, obrázek ztmavne. Závoj obrázek zesvětlí. Pro potvrzení změn klikneme na OK. Nastavení voleb automatických barev jde ale i před jejich použitím. Existují totiž volby, které určují, jak mají Automatické barvy fungovat. Normálně bychom je asi nenašli, protože jsou tak trochu schované. Dostaneme se k nim přes Úrovně (Ctrl+L). Na pravé straně dialogového okna najdeme volbu Auto. Té si ale všímat nebudeme. Místo toho se podíváme na tlačítko pod ní Volby. Zde je ukryto nastavení automatických barev a jiných věcí.

Nahoře v tomto okně v oddělení Algoritmus, můžeme určit, co se stane po polepání na tlačítko Auto v dialogu Úrovně nebo Křivky. Když klepneme na nejvrchnější volbu Zlepšit monochromatický kontrast, stisknutím Auto bychom aplikovali poněkud nedokonalou korekci automatických úrovní. Zvolíme-li Zlepšit kontrast v jednotlivých kanálech, aktivujeme stejně nevýkonný automatický kontrast. Místo toho zapneme volby Hledat tmavé a světlé barvy. Nastaví sám naše body stínů a světel. Dále zvolíme Přitahovat na neutrální střední tóny - nastaví se střední tóny. Lekce 3


Díky těmto nastavením budou automatické barvy použity, když klepnete na tlačítko Auto v Úrovních nebo křivkách. V oddělení Cílových barev a omezení můžeme klepnout také na jednotlivé vzorníky a zadat hodnoty RGB, jež mají automatické barvy použít místo implicitních. Můžete zadat ty samé hodnoty, které jsme zadávali při ručním nastavení Křivek. Stíny: R=20, G=20, B=20 Střední tóny: R=128, G=128, B=128 Světla: R=240, G=240, B=240

I když je to trochu nelogické, změna těchto nastavení se promítá pouze jednou. Otevřeme-li příště tyto nastavení, zjistíme, že se hodnoty vrátily na původní místo. Abychom hodnoty nemuseli pořád zadávat znovu, stačí zaškrtnout čtvereček Uložit jako výchozí. Dále klepneme na OK. Provedli jsme tři důležité věci: Podstatně jsme zlepšili nastavení automatických barev tak, aby při každém dalším použití vykazovaly lepší výsledky. Nastavili jsme automatické barvy jako implicitní automatické korekci přiřazenou tlačítku Auto v dialogu Křivky. Dokázali jsme automatické barvy proměnit v užitečný nástroj, který budeme často využívat.

Lekce 3


Korekce barev problémové oblasti Tuto korekci používají často fotografové nemovitostí, protože potřebují vyfotit dům za slunečného počasí, ale ono je třeba škaredě. Jak udělat ze zamračeného nebe krásnou modrou oblohu a ze zahnědlé trávy bujný zelený letní trávník?

V našem případě budeme chtít vytvořit modrou oblohu a zelenou trávu, takovou, jaká bývá v létě. V paletě Vrstvy klepneme na tlačítko Vrstva úprav, to černobílé kolečko, a v rozvinuté roletce vybereme Vyvážení barev. V paletce Vrstvy se přidá nová vrstva Vyvážení barev. V ní budeme pracovat.

Po volbě vyvážení barev se objeví tabulka s jezdci. Posuneme vrchního směrem k azurové - tím se na obrázku zvýrazní jasná modrá barva nebe a poté dolním jezdcem posunujme směrem k modré doprava tak dlouho, dokud se nám obloha nebude líbit. Pak potvrdíme. Poté co jsme provedli tuto změnu, celý obrázek dostane tmavěmodrý nádech.

Lekce 3


Samozřejmě, že chceme, aby zůstala modrá jen obloha a ne celý dům. Stiskneme klávesu „d“ pro nastavení barvy Popředí na černou. V paletě Nástrojů vybereme Štětec, zvolíme nějaký větší, s jemnou hranou a začneme s překreslováním oblastí, které nemají mít modrý nádech. V našem případě štětcem přejedeme po domě, rostlinách, střeše, ... Jestliže náhodou překreslíme i oblohu, stiskněme „x“ pro nastavení Popředí na bílou barvu a modrý odstín namalujeme zpět.

Když malujeme přes oblasti, které nejsou modré, budeme muset změnit velikost štětce nebo použít ostrou hranu štětce u krajů střechy nebo u zdí. Také bychom si měli zvětšit obrázek alespoň na 300 %, abychom viděli všechny detaily a přesněji jsme malovali. Můžeme upravit jas nebe, pokud si uvědomíme, že jsme to přehnali. V paletce Vrstvy se podívejme na novou vrstvu, kterou jsem vytvořili. Uvidíme miniaturu Masky vrstvy zobrazující plochy, které byly smazány. Přidržením klávesy Ctrl a jedním klepnutím přímo na miniaturu Masky vrstvy se vytvoří rámeček výběru pouze okolo oblasti nebe. Přechod mezi oblohou a domem zjemníme za pomoci funkce Prolnout okraje v menu Výběr. Zadáme hodnotu poloměru prolnutí 2 pixely a potvrdíme OK.

Lekce 3


Potom v paletě Vrstvy najedeme na Vrstvu úrav a v její roletce vybereme Úrovně. Když se tabulka objeví, přesuneme pravý horní jezdec doleva (jezdec oblasti světel), čímž se nebe vyjasní. Klepneme na OK.

Když máme oblohu krásně modrou, pokusíme se upravit trávník. Ještě pořád má modrý nádech. Můžeme jej vybrat Kouzelnou hůlkou nebo Obdélníkovým výběrem. Potřebujeme-li vybrat více částí, podržíme jen klávesu Shift a klikáme. V paletě Vrstvy klepneme na Vrstvu úprav a zvolíme Vyvážení barev, kde přesuneme nejdříve prostřední jezdec směrem ke G-zelená a pak teprve dolní jezdec k Y-žlutá. To budeme opakovat tak dlouho, dokud nebude tráva zelená dle našich představ.

Následují poslední úpravy. Trávník jsme totiž vybírali obdélníkovým nástrojem, takže uvidíme skoky. Okraje můžeme zahladit nástrojem Štětec - smažeme přebytečné plochy zelené barvy a také tu mimo trávník. Budeme se zase přepínat mezi klávesami „d“ a „x“. Jestli tráva vypadá příliš zeleně, můžeme intenzitu barvy snížit v Krytí Vrstvy úprav. Na následující straně máme původní obrázek se škaredým počasím a vedle něj obrázek o něco hezčí. Lekce 3


Lekce 3



Lekce 4 Ořezání a změna velikosti Dostáváme se k nejčastěji používaným změnám při úpravách fotografií - když potřebujeme fotku oříznout, aby se nám vešla do rámečku, nebo zvětšit tak, aby měla pořád dobrou kvalitu.


Ořezání fotografií Možností jak ve Photoshopu CS ořezat fotografii, je mnoho. Začneme postupovat od těch nejzákladnějších úprav, a poté se podíváme jak celou věc provést jednodušeji a rychleji. Pokud máme před sebou už obrázek, který se bude ořezávat, aktivujeme klávesou „c“ nástroj Oříznutí.

Klepneme do obrázku a vytáhneme rámeček. Netrapme se tím, že není správně velký, jeho velikost můžeme upravit pomocí táhel zobrazených v každém rohu a uprostřed každé strany rámečku. Okolo rámečku se utvoří stín. Ta část obrázku, která je zastíněná, bude oříznuta. Jestli nechceme, aby se zbytek obrázku zabarvil do šeda, můžeme toto nastavení deaktivovat stisknutím lomítka „/“. Pokud tedy zmáčkneme na klávesnici lomítko, ořezový rámeček zůstane na místě a zbytek obrázku půjde stále dobře vidět. Když máme vynesen ořezový rámeček, můžeme jej otáčet tak, že posuneme kurzor vně rámečku. Kurzor se změní - na jeho koncích se objeví šipky a pouhým klepnutím a táhnutím otočíme rámeček ve směru našeho pohybu. Toto nám poslouží třeba u křivě vyfoceného obrázku. Můžeme tak ořezávat a otáčet současně. Pokud máme obrázek v poloze, se kterou jsme spokojeni, zmáčkneme Enter nebo klikneme pravým tlačítkem myši a dáme Oříznout.

Lekce 4


Pokud si ořezání obrázku rozmyslíme, můžeme ořezový rámeček zrušit několika způsoby: Tím, že na něj klikneme pravým tlačítkem a dáme Zrušit. Další možnost je zmáčknout klávesu Escape. Obrázek zůstane netknut. Podívejte se na Panel voleb a uvidíte mezinárodní symbol - klikneme tedy na kolečko s diagonálou uvnitř. V Panelu nástrojů můžeme kliknout na jiný nástroj. Teď se nás program zeptá, jestli chceme obrázek oříznout.

Oříznutí na specifickou velikost Budeme-li chtít oříznout fotku na speciální formát, např. 9x13, 10x15, 13x18, není to problém. Fotografii si můžeme ořezat na jakoukoli velikost, kterou potřebujeme. Použitý obrázek má velikost 750x504 obrázkových bodů. Chceme jej ale oříznout na velikost 700x450 pix, aby vynikly kamenné stavby.

Nejdříve si zvolíme nástroj Oříznutí a poté v Pruhu voleb nahoře vyhledáme políčka Šířka a Výška. Zadáme požadované rozměry spolu s jednotkou míry, což mohou být centimetry, pixely (px), milimetry (mm), palce (in) atd. Pro přepnutí do dalšího políčka stiskneme Tab. Poté, co jsme zadali hodnoty do Pruhu voleb, klepneme do našeho obrázku s nástrojem Oříznutí a vyneseme rámeček. Můžeme vynést jakékoli rozměry, rámeček se stejně upraví na požadovanou velikost.

Můžete vynést skoro celou plochu obrázku, abyste z obrázku měli co nejvíce. Pro zvýraznění Stonehenge jsem ale zvolila menší plochu. Když je ořezový rámeček hotov, můžeme jej opět přesunout o kousek dál. Stiskneme Enter a změny se provedou. Obrázek se nám ořízne přímo na naši velikost. Lekce 4


Pro kontrolu rozměrů jsem na obrázku ponechala pravítka. Poté, co jsme zadali hodnoty do Pruhu voleb, zůstanou zde nastaveny i pro další ořezávání, takže jestli už nebudeme ořezávat fotografie na ten samý formát, měli bychom kliknout na tlačítko Vymazat. Tímto budeme moci příště opět ořezávat jak se nám zachce.

Máme-li nějaké foto, které splňuje parametry šířky, výšky a rozlišení, můžeme jej použít pro nastavení hodnot ořezávání. Nejdříve otevřeme fotografii, kterou budeme chtít ořezat, a pak obrázek, jenž má mít tu samou velikost. Aktivujme Oříznutí, najedeme do Pruhu voleb a klikneme na tlačítko Obraz vpředu. Photoshop automaticky načte šířku, výšku i rozlišení tohoto obrázku a zadá tyto hodnoty do políček v Pruhu voleb. Jediné, co nám pak zbývá je oříznutí. Obrázek bude mít ty samé rozměry.

Vytvoření vlastního nástroje Oříznutí Technika, která nám ušetří spoustu času, je vytvoření vlastního specifického nástroje Oříznutí. To, co za chvíli vytvoříme se jmenuje Přednastavený nástroj. Můžeme si nastavit vlastní ořezání o velikosti 10x15, 13x18 cm či jakýkoli chceme. Později bude stačit, když na tento nástroj klikneme a máme oříznuto podle sebe. Stiskneme klávesu „c“ pro aktivaci nástroje Oříznutí a poté vejdeme do menu Okna a zde klepneme na Přednastavené nástroje. Otevře se nám paletka těchto nástrojů, kde jsou implicitně nastaveny nástroje. Možná tyto nástroje využijete, ale nejspíš velmi málo. A proto je rovnou hoďte do Koše dole na paletce. Také zkontrolujte, jestli je zaškrtlá volba Pouze platný nástroj v levé dolní části paletky - tak uvidíme jen své přednastavené nástroje a ne od Adobe, přednastavené pro každý nástroj.

Lekce 4


Pojďme do Pruhu voleb a zadejme hodnoty pro první nástroj, který chceme vytvořit. Jako první nadefinujeme nástroj o rozměrech 10x15 cm. Do políčka Šířka zadáme číslo 10, klávesou Tab přeskočíme do dalšího políčka Výška a zadáme číslo 15.

Přesuneme se zpět do plovoucí paletky Přednastavené nástroje a klepneme na Vytvořit nový přednastavený nástroj dole na paletě. Otevře se okno, kde můžeme pojmenovat náš nový prvek. Nazveme jej „Oříznutí 10x15 cm“ a klikneme na OK.

Náš nový nástroj se přidal do paletky Přednastavené nástroje. Budeme pokračovat v zadávání rozměrů v pruhu voleb a ve vytváření celé sady ořezových nástrojů pro naše nejpoužívanější rozměry ořezu. Hlavně si budeme dávat pozor na to, aby popisky k jednotlivým nástrojům byly přesné. Když nástroj špatně popíšeme, dvakrát klikneme na název a přepíšeme.

Když máme vytvořeny všechny nástroje, které potřebujeme, zjistíme, že nejsou ve správném pořadí a nemůžeme je ani přetáhnout. Musíme jít proto do menu Úpravy > Správce přednastavení a v nabídce Typ přednastavení vybereme Nástroje. Zde už se přetahovat může. Najdeme svůj neposedný nástroj a přetáhneme tam, kde jej chceme mít. Až jsou nástroje seřazeny, můžeme okno zavřít. Pro výběr nástroje nám totiž poslouží jedna vychytávka. Aktivujeme Oříznutí a tu správnou ořezovou velikost si vybereme v Pruhu voleb. Zde klikneme na ikonku Oříznutí úplně vlevo a v zobrazené roletce vybereme ten správný požadovaný nástroj. Jakmile nějaký zvolíme, Pruh voleb přizpůsobí rozměry oříznutí.

Lekce 4


Ořezání bez použití nástroje Oříznutí Nemusíme vždy kvůli nějakému menšímu ořezu aktivovat tento nástroj, jde to i rychleji. Vyzkoušíme si to. Klávesou „m“ aktivujeme Obdélníkový výběr. Kolem plochy, kterou chceme zachovat, utvoříme obdélník. To co bude mimo výběr bude smazáno. Půjdeme do menu Obraz a zvolíme příkaz Oříznout.

Po volbě příkazu Oříznout bude obrázek zmenšen na dané rozměry. Neobjevují se zde žádná okna, žádná posuvná táhla, úprava je jednoduchá, rychlá a bez dalších nastavení.

Těsné automatické oříznutí Zde máme další metodu ořezávání, která ale nepoužívá nástroj Oříznutí. Používá se tehdy, když potřebujeme obrázek ořezat co nejvíce. Používá se hlavně pro snímky výrobků, těsná oříznutí webové grafiky a potřebujeme-li ořezat prázdná místa okolo obrázku. Otevřeme si obrázek, který chceme těsně oříznout. Na příkladě máme obrázek fotoaparátu ohraničeného bílou plochou.

Najedeme do menu Obraz a zvolíme Oříznout podle... Když se zobrazí okno, můžeme si vybrat, jestli chceme obrázek oříznout nahoře, dole, napravo nebo nalevo. Můžeme také Photoshopu určit, která barva má být odstraněna. V našem případě, kdy je bílá barva určena k oříznutí, bude nastavení Oříznout podle Barvy levého horního rohu Lekce 4


vyhovovat. Nastavení tedy nemusíme vůbec měnit.

Jakmile klepneme na OK, obrázek bude těsně oříznut na nejmenší možnou velikost bez odstranění jiných pixelů než bílých.

Pokud bychom rádi odstranili jen určitou část, třeba 1cm nebo víc z celého obrázku, dalo by se to udělat změnou velikosti plátna. To provedeme tak, že v menu Obraz > Velikost plátna klepneme na volbu Relativně a do políček Šířka a Výška napíšeme „-1“. Po stisknutí OK se nám zobrazí varovný dialog informující o oříznutí části obrázku. To je v pořádku, dáme Pokračovat a obrázek se ořízne o 1 cm na každé straně.

Zvětšení plátna díky nástroji Oříznutí Tento nadpis nedává smysl. Ale za okamžik uvidíte, že je to možné. Oblast kolem obrázku lze tímto nástrojem rozšířit. Otevřeme-li si obrázek, kterému chceme rozšířit velikost plátna, stiskneme klávesu „d“, čímž nastavíme barvu pozadí na bílou.

Lekce 4


Nyní stiskneme kombinaci kláves Ctrl+klávesa mínus („-“), čímž se zmenší náhled obrázku. Obrázek nezabírá celou plochu obrazovky. Pak stiskneme klávesu „f“. Díky ní se nám zobrazí šedá plocha obklopující obrázek. Klávesou „f“ se přepínáme mezi Standardním zobrazením obrázek se ukazuje ve svém vlastním okně, Na celou obrazovku s nabídkami - šedá plocha okolo a třetí plocha je Režim na celou obrazovku - obrázek je obklopen černou.

Přepneme se na nástroj Oříznutí a vytáhneme jakkoli velký ořezový rámeček. Pak chytneme některé z táhel a rámeček vytáhneme mimo obrázek do šedé plochy, která obklopuje obrázek. Plocha, kterou nyní zabírá ořezový rámeček, bude později bílý. Připojí se k plátnu. Rozříříme tedy rámeček všude tam, kde si plochu přejeme zvětšit.

Nyní potvrdíme Enter. Oříznutí se dokončí a plocha okolo našeho obrázku se stane součástí bílého plátna. Do bílého okraje pak můžeme něco Textovým nástrojem napsat. Okraj vypadá velice dobře.

Lekce 4


Narovnání nachýlené fotografie Mnoho lidí používá fotoaparát bez stativu a fotí jen tak v ruce. Může se klidně stát, že některé fotky vyjdou „na křivo“. Uvedu zde příklad, jak tyto nežádoucí fotky rychle opravit. Po otevření fotky vybereme nástroj Měřítko z paletky Nástrojů. Vypadá jako pravítko a je schované pod nástrojem Kapátko. Vybereme ho tak, že klikneme na Kapátko a chvíli podržíme kurzor na tomto nástroji, dokud se neobjeví nástroj Měřítko. Na své fotce se snažme najít něco rovného - na fotce níže je to zítka vedoucí okolo řeky. Jinak musíme fotku vyrovnat od oka. Nyní použijeme nástroj Měřítko horizontálně podél této rovné hrany směrem zleva doprava. Jakmile začeme táhnout linku, úhel přímky se zobrazí v paletce Informace a v Pruhu voleb, tento údaj ale můžeme ignorovat, protože Photoshop si úhel pamatuje i tak a jeho velikost umístí v příštím kroku kde bude třeba.

Nyní pojďme do menu Obraz a zvolíme Natočit plátno > O jiný úhel... a otevře se tabulka Natočit plátno. Photoshop už zadal potřebný úhel a dokonce i směr natočení, doleva nebo doprava. Chybí jen stlačit OK. Fotka se narovnala. Ale okolo se objeví bílé rožky, které budeme muset ořezat.

Když použijeme nástroj Měřítko, zůstane jeho čára umístěna do té doby, než obrázkem otočíme. Chceme-li poslední měření zrušit a odstranit linku, klepneme v pruhu voleb na tlačítko Odstranit.

Lekce 4


Narovnání fotografie podle Mřížky Toto je další technika, jak obrázek vyrovnat. Použijeme ji zvláště tehdy, když nemůžeme najít rovnou hranu. Otevřeme si poněkud doprava nachýlený obrázek Tater.

Vejdeme do menu Zobrazení a zkontrolujeme, jestli je volba Zobrazovat netištěné aktivní. Poté v menu Zobrazení vejdeme do volby Zobrazovat a aktivujeme Mřížku. Klávesová zkratka je Alt+Ctrl+´.

Když máme zapnutou Mřížku, přes obrázek se nám položí mřížka ze čtverců, ale nemusíme se bát, protože tato mřížka se netiskne. Nyní chytneme pravé dolní táhlo okna - rožek - našeho dokumentu a roztáhneme jej tak, aby se zobrazila šedá plocha plátna okolo obrázku. Klávesami Ctrl+A se vybere celý obrázek a poté stiskneme klávesy Ctrl+T, které na obrázku aktivuje rámeček transformace. Kurzor posuneme mimo tento rámeček a klepnutím a táhnutím nahoru či dolů otáčejme obrázkem. Mřížka nám slouží jako rovná hrana pro srovnání. Stane-li se, že vodorovná linka mřížky není dostatečně blízko k části obrázku, kterou považujeme za rovnou, přesuneme kurzor do rámečku transformace a pomocí kurzoLekce 4


rových kláves posuneme obrázek dočasně tak, aby se dotýkal vodorovné linky mřížky. V menu Zobrazení otevřeme opět volbu Zobrazit a vypneme Mřížku. Mřížka zmizí a nám už jen zbývá ořezat obrázek, aby na něm nebyly vidět bílé rožky. Stiskneme klávesu „c“, čímž aktivujeme Oříznutí a zbavíme obrázek bílých ploch. Zmáčkneme Enter. Výsledný oříznutý obrázek je vidět dole.

Úprava velikosti digitální fotky Změna velikosti fotografií probíhá trochu jinak než úprava velikosti naskenovaných fotek. Skener totiž produkuje obrázky s vysokým rozlišením, 300 dpi, zatímco digitální fotoaparát v základním nastavení produkuje obrázky velké po fyzické stránce, jenže s nižším rozlišením (obvykle 72 dpi). Trik úpravy velikosti tedy spočívá ve snížení velikosti digitální fotografie a současném zvýšení jejího rozlišení tak, aby nedošlo ke ztrátě kvality obrázku. Otevřeme si obrázek, a klávesami Ctrl+R zobrazíme pravítka. Níže máme fotku velkou 72x54 cm při rozlišení 72 dpi.

V menu Obraz > Velikost obrazu ve Velikosti dokumentu je nyní nastaveno rozlišení 72 dpi. Tohoto rozlišení se považuje za nízké a je vhodné pouze pro obrázky určené pro webovou grafiku, projekční fólie a podobně. Ale nedosahuje přijatelné kvality pro tisk. Jestli chceme využít danou fotku v tisku, je jasné, že bychom měli zvýšit rozlišení. Ale nejde to jen tak jednoduše - přepsat 72 na 300 dpi. Získali bychom tím jen kostrbatý a rozmazaný obrázek. Musíme proto vypnout funkci převzorkovat obrázek, což je zapnuto. Takto po zadání rozlišení Photoshop automaticky přizpůsobí Šířku a Výšku dle přesných proporcí. Zatímco se hodnoty šířky a výšky Lekce 4


zmenší (s vypnutým převzorkováním obrazu), rozlišení se zvětší. A nedojde k žádné ztrátě kvality. Do kolonky Rozlišení můžeme doplnit jakékoliv rozlišení. Kvůli tisku se dává 300 dpi, ale některé zdroje uvádějí, že stačí jen 150 dpi na fotky o velikosti 20x30 cm. Můžeme si všimnout, že šířka a výška obrázku se změnila, zato rozměry v počtu bodů jsou pořád stejné.

Po potvrzení OK žádnou změnu neuvidíme. Obrázek bude vypadat pořád stejně. Když se ale podíváme na pravítka, zjistíme rozměry obrázku. Zmenšily se. Místo původních rozměrů 72x54 cm má nyní 17x13 cm.

Tato úprava má tři velké výhody: 1. Zmenší fyzickou velikost obrázku - foto se nyní vejde na A4. 2. Dostatečně se zvýší rozlišení, a proto můžeme kvalitně tisknout. 3. Obrázek se nerozmaže, nezjemní a nebude kostrbatý jen proto, že jsme vypli převzorkování obrazu. Nevypínejte převzorkování obrazu u souborů, které získáte ze skeneru, protože tyto obrázky mají již od počátku vysoké rozlišení. Vypnutí převzorkování je určeno pouze pro fotografie z digitálního fotoaparátu.

Lekce 4


Korekce zkreslení staveb Zkreslení, které můžeme často nalézt na fotografiích staveb či vysokých předmětů, se nazývá lichoběžníkové. Z pohledu diváka se nám zdá jakoby dům padal na stranu. To způsobuje skutečnost, že je vršek užší než základ. Nástroj Oříznutí sice poskytuje funkci Perspektivy, já bych ale nedoporučovala jeho použití, protože neposkytuje žádný náhled na prováděnou operaci, výsledek můžeme pouze odhadnout. Zkuste si proto následující techniku. Otevřeme si fotku, která je opticky zkreslená.

Chytneme pravý dolní rožek našeho obrázku a natáhneme jej do strany tak, aby se odhalilo šedé plátno skryté v pozadí. Stiskněte Ctrl+A, tím se provede výběr celého obrázku a poté stiskneme Ctrl+T pro aktivaci Libovolné transformace. Nyní přetáhneme středový bod rámečku transformace (referenční bod) dolů tak, aby se dotýkal středního dolního táhla Libovolné transformace. Níže na obrázku je ukázaná pozice kurzoru blízko dolního okraje fota.

Stiskneme nyní Ctrl+R kvůli tomu, abychom zobrazili pravítka. Z levého pravítka vyneseme vodicí linku a umístíme ji v obrázku na spodní roh budovy. Podle něj budeme rovnat celou stranu stavby. Horní roh chci potáhnout směrem doprava, aby se perspektiva narovnala.

Lekce 4


Máte-li vodící linku vynesenu, přidržíme klávesu Ctrl a posuneme horním levým a pak pravým rožkem rámečku transformace tak, aby se horní roh budovy srovnal s vodicí linkou. Protože je někdy obrázek díky této technice trochu rozjetý a přikrčený, uvolníme klávesu Ctrl a chytneme horní střední táhlo a posuneme jím nahoru, čímž se obrázek natáhne. Na mém obrázku už zvyšovat budovu nemohu, protože by šla mimo obrázek.

Když už náš obrázek vypadá obstojně, stiskneme Enter pro potvrzení změny transformace. Hlavní výhodou, kterou oceňuji je to, že po celou dobu transformace budovy mám na celou záležitost náhled. Vodicí linku můžeme zpět přetáhnout do pravítka a kombinací Ctrl+R pravítka skrýt. Je možné, že na nějakém vašem obrázku je budova trochu kulatá a nafouklá. Toho se dokáže Photoshop zbavit. Najedeme do menu Filtr > Deformace > Prolnutí. Jezdec nastavíme na 0 %, tím se mřížka vyrovná. Začneme pomalu táhnout jezdcem doprava a zvýšíme tak míru prolnutí. V náhledu obrázku pak můžeme sledovat jak se kulatost budovy pomalu vytrácí. U obrázku výše nepotřebujeme tuto úpravu, ale uvádím ji zde pro případ, že by jste doma na takovou fotografii náhodou natrefili a potřebovali jste ji upravit.

Lekce 4


Když už jsme s úpravou spokojeni, stiskneme OK. Tím je úprava lichoběžníkového zkreslení dokončena. Níže už vidíte rozdíl obrázku před a po uvedené úpravě.

Zvětšení malé fotografie Je jasné, že zmenšování fotek nepředstavuje takový problém co se týče kvality jako naopak zvětšování malých fotek. Obrázek bývá rozmazaný a kostrbatý. Redaktor časopisu Photoshop User, Jim DiVitale ale ukázal trik, jak malou fotografii zvětší až do fotmátu plakátu, aniž bychom jeho kvalitu poznali pouhým okem. Fotografie, se kterou budeme pracovat, má fyzické rozměry 5,3x6,8 cm při 300 dpi. Pojďme do menu Obraz a zvolíme Velikost obrazu (Alt+Ctrl+I). Po otevření dialogu se ujistíme, že je Převzorkování obrazu zapnuto. Nyní změníme měrné jednotky z centimetrů na procenta a zadáme hodnotu 110, čímž se velikost našeho obrázku navýší o 10 %. Zvětšením obrázku o tak málo procent nedojde k jeho rozmazání či rozostření.

Lekce 4


Abychom zvětšili obrázek na velikost plakátu, tuto akci budeme muset opakovat několikrát. Bylo by proto velmi užitečné vytvořit si vlastní Akci, která se provede jedním stiskem jednoho tlačítka. Jdeme na to: Půjdeme do menu Okna a zapneme viditelnost paletky Akce, pokud už ji nemáme na ploše. Vytvoříme novou akci. Když naskočí okno Nová akce, pojmenujeme náš úkon „Zvětšení na 110 %“ a přiřadíme akci funkční klávesu (třeba F11). Potom klepneme na tlačítko Nahrávat a budeme opakovat to, co jsme psali do tabulky Velikost obrazu. Když se velikost obrázku zvětšila na 110 %, zmáčkneme v dolní části paletky Akce tlačítko Konec přehrávání/nahrávání a tímto ukončíme proces nahrávání. Od této chvíle bude stiskem F11 velikost aktuálně zvoleného obrázku zvětšena o 10 %.

Zde už je finální podoba obrázku, který předtím měl jen 5,3x6,8 cm a nyní má rozměry 16,7x21,3 cm. Kdyby byl obrázek velký alespoň 12x17 cm, byl by z obrázku velký plakát o rozměrech klidně i 46x61 cm. Celou akci jsem opakovala desetkrát, než jsem dostala tuto velikost. Ale jelikož byla celá akce nahrána, trvalo to jen pár sekund.

Lekce 4


Lekce 4



Lekce 5 Nejčastější potíže Tato lekce obsahuje rady, jak se vypořádat s fotkami, které jsou osvícené bleskem, jak odstranit digitální šum a poradím vám, jak správně zesvětlovat a ztmavovat. Probereme si také, jak doostříme hrany.


Správné zesvětlování a ztmavování Nástroje Zesvětlit a Ztmavit jsou nedokonalé. Proto je následující metoda vyhledávána pokročilými uživateli, neboť umožňuje větší kontrolu nad prováděnou operací. A neničí původní data obrázku. V této lekci se pokusíme zesvětlit některá místa na obrázku a ztmavit něco málo pozadí. Začneme tedy otevřením obrázku.

Technika 1. Najedeme do palety Vrstvy a v roletce zvolíme Nová vrstva. Důvod, proč při tvorbě nové vrstvy používáme roletkové menu spíše než klepnutí na tlačítko Vytvořit novou vrstvu je ten, že se nám nyní otevře dialogové okno, zatímco klepnutím na tlačítko se toto nestane. Je možné použít klávesovou zkratku Alt+klepnutí myší na tlačítko Vytvořit novou vrstvu pro otevření dialogového okna.

V dialogu Nová vrstva přepneme režim prolnutí na Překrýt a pod ním zapneme volbu „Vyplnit neutrální barvou pro Překrýt (50 % šedé)“. Normálně je tato volba zašedlá, nedostupná, ale díky tomu, že jsme zvolili režim Překrýt, se volba aktivovala. OK. Vytvořila se nám nová vrstva nad pozadím. Je vyplněná 50 % šedou barvou. (Když vyplníme vrstvu 50 % šedou a zvolíme režim Překrýt, Photoshop bude barvu ignorovat.

Lekce 5


Nyní se přepneme na nástroj Štětec. Zvolíme si nějaký větší s jemnou hranou a v pruhu voleb snížíme Krytí na 30 %.

Pro nastvavení barvy Popředí na bílou stiskneme klávesu „d“ a pak „x“. Nyní začneme malovat přes plochy, které chceme zesvětlit. Při tazích štětcem si můžeme všimnout, že se na miniatuře šedé vrstvy objevily bílé stopy a na obrázku jemně nasvětlila malovaná místa. Nezdá-li se vám nasvětlení po prvním tahu štětce dostatečné, jednoduše uvolněte myš a přejeďte přes to samé místo znovu. Protože malujeme s nízkým krytím, nasvětlení se bude postupně zesilovat s dalšími tahy štětce přes stejné místo. Jeví-li se nasvětlení příliš silné, v paletě Vrstvy snížíme Krytí vrstvy (opacitu)..

Máme-li na obrázku místa, která potřebujeme ztmavit, což v našem případě to jsou budovy vzadu, stiskneme klávesu „d“, abychom přepnuli na barvu Popředí černou. Začneme malovat štětcem přes oblasti, které chceme ztmavit. Technika 2. Toto je další způsob, jak obrázek ztmavit či zesvětlit. Budeme dále malovat na nové vrstvě, ale nebudeme se už zaobírat celým tím dialogem Nové vrstvy. Pouze klepneme na tlačítko Vytvořit novou vrstvu a pak změnit její režim prolnutí na Měkké světlo.

Lekce 5


Barvu popředí nastavíme na bílou a budeme malovat přímo do této vrstvy za použití štětce s krytím 30 %. Potřebujeme-li ztmavit oblasti v obrázku, přepneme Popředí na černou, tak jako v předchozí technice. Ztmavování a zesvtlování za použití režimu vrstvy Měkké světlo způsobí měkčí a jemnější výsledky než technika č. 1.

Přesvícení bleskem Je škoda, když zkazíme fotku tím, že použijeme blesk tehdy, kdy bychom neměli. Nebo tím, že jsme u foceného předmětu příliš blízko. Jak odstraníme blesk? O tomto tématu níže. Na fotografii je pes celý přesvícený bleskem. Ve Vrstvách vytvoříme jeho kopii stisknutím kláves Ctrl+J.

Dále změníme režim Prolnutí Vrstvy 1 v roletce palety Vrstva z Normální na Násobit. Režim prolnutí bude mít násobící účinek a navrátí zpět mnoho původních detailů, které blesk přesvítil.

Vypadá-li fotka stále přesvětlená, bude asi nutné vytvořit kopii Vrstvy 1 a tato nová kopie vrstvy bude v režimu Násobit. Ale jak to tak bývá, může se stát, že vytvoření jedné vrstvy v režimu Násobit nebude stačit, zatímco přidání ještě další vrstvy bude už příliš. (To se mi stalo.) Je-li to i váš případ, najeďte do palety Vrstvy a snižte Krytí nejvrchnější vrstvy na 50 % nebo ještě méně. Takto můžete přesněji nastavit množství světla blesku. Lekce 5


Odstranění digitálního šumu Fotíme-li v místech, kde není příliš světla, setkáme se nejspíš s digitálním šumem. Ten poznáme podle modrých, červených a zelených teček na fotografii. Jak tuto vadu odstranit? Technika 1.

Po otevření fotky v menu Obraz zvolíme Režim a přepneme se na Lab barvu. Tato operace nezanechá následky a v našem obrázku RGB nedojde k žádné změně. Můžeme se přepínat mezi RGB a Lab nastavením jak se nám zachce. Na obrazovce se nic nezmění, pouze ve jméně našeho dokumentu uvidíme popisek „Lab“, který informuje o režimu obrázku.

Jsme v režimu RGB, takže náš obrázek je poskládán ze tří kanálů: červeného, zeleného a modrého. Když se tyto tři barvy zkombinují, vytvoří plnohodnotný obrázek. Přepneme-li se do režimu Lab, Photoshop náš dokument uspořádá jinak, ačkoliv bude vypadat stejně. Budeme mít k dispozici kanál L-světlost a další dva kanály „a“ a „b“. Podíváme se nyní na kanály v paletě Kanály a klepneme na kanál „a“.

Lekce 5


Teď, když pracujeme s kanálem „a“, který obsahuje údaje o barvách, jdeme do menu Filtr, pod Rozostření a zvolíme Gaussovské. Když se objeví dialog rozostření, budeme zvyšovat Poloměr do té hodnoty, než uvidíme, že šum víceméně zmizel. Pak potvrdíme OK. V našem příkladě jsem zvýšila Poloměr (radius) rozmáznutí o 3 pixely.

Teď v paletě Kanály klepneme na kanál „b“. Stiskneme klávesy Ctrl+F, čímž provedeme Gaussovské rozmáznutí na tomto kanálu, při stejném nastavení Poloměru rozmáznutí jako u předchozího kanálu „a“. Jelikož jsme použili zkratku pro opětovné provedení poslední operace, nezobrazí se nám již dialogové okno Gaussovské rozostření, ale filtr bude proveden automaticky. Ty samé klávesy stiskneme i při úpravě L-světlosti v té samé paletce Kanály.

Vrátíme se zpět do menu Obraz a přepneme obrázek zpět do režimu RGB. Šum už nebude tak výrazný, jelikož není zobrazen v červené, modré, ani zelené barvě. Tím, že jsme rozmazali barevné kanály, jsme eliminovali barvy, které bijí do očí. Ty jsou teď potlačeny a někde dokonce zmizely. Obrázek je nyní hladší.

Lekce 5


Technika 2. Záběry, které jsme vytvořili při malém osvícení, umí skvěle upravovat Jim DiVitale a Kelvin Ames. Přišli na tento trik: Budu pracovat s tou samou fotografií jako v technice 1. Najedeme do menu Filtr > Rozostření > Gaussovské. Přesuneme jezdec Poloměru úplně doleva a poté jej začneme posunovat doprava do té doby než zmizí tečky a obrázek bude rozmazaný a nerozeznatelný. Potvrdíme OK.

Najedeme do Úprav a zvolíme Zeslabit Gaussovské rozostření. Když se nám zobrazí dialog Zeslabení, změníme režim okna na Barvu a skvrny zmizí. Tato velice rychlá technika funguje perfektně jednoduše. A ještě lepší je si z této operace Akci, abychom jedním klepnutím myši odstranili náš problém.

Oprava fotek, u kterých neměl být použít blesk Na koncertech bývá skvělá atmosféra. Chceme ji zachytit, ale pomyslíme si, že tu něco chybí - náš blesk. Zdá se nám totiž, že fotka nebude moc vidět. Ale když se na vzniklou fotografii pak podíváme, zjistíme, že jsme atmosféru totálně zkazili tím, jak jsme osvítili zástup lidí před námi. Hodit tuto fotku do koše? Nene, i tohle se dá napravit!

Lekce 5


Otevřeme obrázek, kde jsou lidé nepříjemně osvícení. Aby fotografie vypadala dobře a měla svoji strhující atmosféru, je nutné lidi ztmavit. Mělo by být vidět jen pódium. Pro aktivaci Lasa zmáčkneme klávesu „l“ a provedeme přibližný výběr oblasti, která je ozářená bleskem. Na obrázku zde uvedeném laso zabírá všechny lidi pod pódiem.

V další fázi upravíme tónový rozsah výběrum ale tak, aby nebyl příliš zřetelný. Budeme muset trochu zjemnit hrany našeho výběru, aby se plynule smísil se zbytkem obrázku. Proto v menu Výběr zvolíme prolnout okraje. Až se zobrazí dialogové okno, zadáme Poloměr prolnutí na 8 bodů kvůli zjemnění okrajů. Pravidlem bývá, že čím vyšší rozlišení má obrázek, tím větší potřebujeme Poloměr prolnutí.

Úprava bude lépe viditelná, když si vypneme zobrazení hranice výběru. Nebudeme výběr rušit, ale jen ho skryjeme. Stiskněme tedy klávesy Ctrl+H a hranice výběru zmizí. Stiskneme klávesy Ctrl+L pro otevření tabulky Úrovně. V dolní části přesuneme pravý jezdec doleva, čímž ztmavíme náš výběr. Okraje výběru budou snadno rozpoznatelné, neboť jsme „chodící mravence“ skryli. Jestli je výběr stále nedostatečně tmavý, můžeme ještě trochu posunout levý jezdec těsně pod grafem. Když se nám fotografie konečně zdá dobrá, klikneme na OK. Poté znovu stiskneme klávesy Ctrl+H pro zobrazení výběru. Je důležité nezapomenout na to, že zde ta hranice je, protože když na ni zapomenete, nic z příkazů nebude fungovat. Jako poslední krok stiskneme Ctrl+D, čímž se hranice výběru zruší. Můžeme si prohlédnout své upravené foto bez blesku. Pódium vyniklo.

Lekce 5


Základy zostření Poté, co jsme na fotografii upravili barvy, může se stát, že se z fotky vytratí ostrost. Abychom jí navrátili kontrast a zostřili ji, následující rady nám pomohou. První krok známe. Otevřeme nedoostřený obrázek. Protože Photoshop zobrazuje obrázky v různých velikostech, je důležité, abychom měli fotografii ve stech procentech. Abychom si zkontrolovali, že se na obrázek díváme ve 100 % velikosti, podíváme se dolů do levého rožku, kde je ikonka procent. Nebo klepneme v paletě nástrojů dvakrát na nástroj Lupa a obrázek se zobrazí v oněch 100 %. To uvidíme v hlavičce okna dokumentu.

Půjdeme do menu Filtr, pod Zostření a zvolíme Doostřit. Co se týče zostřovacích filtrů Photoshopu, je filtr Doostřit volbou profesionálů, neboť poskytuje největší kontrolu nad prováděnou doostřovací úpravou.

Lekce 5


Budeme se zabývat jednoduchým zostřením, proto aplikujeme tento filtr na celý RGB obrázek. Později se budeme zaobírat pokročilejšími technikami zostření. Když se zobrazí okno Doostřit, uvidíme tři jezdce. „Míra“ označuje množství vyostření provedené na fotce, „Poloměr“ určuje, kolik pixelů okolo hrany bude zostřením dotčeno a „Práh“ funguje tak, že čím nižší je číslo, tím víc se zaostřuje obrázek. Práh totiž určuje jak rozdílný od svého okolí musí být pixel, aby byl považován za hranu a pak zostřen.

Univerzální zostření: Toto je univerzální zostření, které se dá použít na všechny fotky. Není příliš ostré, je dost jemné na to, abychom v případě potřeby toto zostření použili znovu. Většinou ale stačí použít jednou. Míra 85 % Poloměr 1 Práh 4

Maximální zostření: Nastavení se používá ve dvou případech: 1. když je fotografie hodně rozmazaná a je potřeba velmi silného zostření, aby byla ostrá, 2. typ takového zostření použijeme tam, kde se nachází spousta dobře definovatelných hran. Například stroje, domy, mince. Míra 65 % Poloměr 4 Práh 3

Lekce 5


Zostření jemného předmětu: Vpravo vidíte Doostření, které má využití u předmětů jemného vzezření, jako jsou např. lidé, mláďata, květiny. Je to velmi jemné zostření, které se k těmto předmětům hodí. Míra 150 % Poloměr 1,8 Práh 10 Zostření vhodné pro web: Pro webovou grafiku, která bývá poněkud rozmazaná se nastavuje následující nastavení. To, že se obrázek rozostří nebo zjemní, se může stát snížením rozlišení z 300 na 72 dpi. Bude-li se nám zdát účinek zostření příliš silný, snížíme jej na 200 %. Míra 400 % Poloměr 0,3 Práh 0 Chcete-li si zkusit vlastní nastavení a přijít na zostření, které vám bude sedět nejlépe, Scott Kelby popisuje vlastnosti jednotlivých nastavení, které se vám mohou hodit. Míra Obvyklé množství Míry se běžně pohybuje mezi 50 a 150 %. To není žádné pravidlo, které se nesmí porušit, spíše obvyklá situace, kdy užití Míry pod 50 % nepřinese velký efekt. Jít nad 150 % znamená, že se zřejmě projeví problémy (záleží na nastavení Poloměru a Prahu). Ale s určitostí můžeme určitě jít do 150 %. Poloměr Většinou se doporučuje použít radius 1 pixel, ale může se stát, že zvýšíme množství na 2 pixely. Maximálně se používají 4 pixely, i když Adobe dává možnost použít až 250. Práh Vcelku bezpečné nastavení Prahu je v rozmezí 3 až 20 pixelů. 3 jsou intenzivnější a 20 je velmi jemné nastavení. Potřebujeme-li opravdu zvýšit kontrast obrázku, můžeme ráh posunout až na nulu, ale budeme si dávat pozor na šum, který se na fotce může objevit.

Lekce 5


Zostření barev v režimu Lab Následující technika pomáhá vyloučit barevnou záři, která vzniká přílišným zostřením obrázku. A protože eliminuje barevnou záři, budeme moci fotografii vyostřit více než by normálně bylo možné. Otevřeme si fotku, jenž chceme zostřit za pomoci režimu Lab.V paletce Kanály se podíváme na kanály, z nichž je složen náš obrázrk RGB - zelený, modrý, červený. Kombinací těchto tří kanálů vznikne obrázek RGB, který uvidíme jako miniaturu RGB na vrchu palety.

Pojďme do menu Obraz, pod Režim a zvolíme Lab barvu. Když se nyní podíváme na paletku Kanálů, zjistíme, že i když obrázek vypadá pořád stejně, kanály, ze kterých se skládá, se změnily. Jsou zde sice pořád tři kanály, ale tentokrát jsou to kanály L-světlost, a pak kanály „a“ a „b“. Ty obsahují informace o barvách.

Tím, že jsme se přepnuli na režim Lab jsme oddělili detail (kanál světlost) od barevných informací (kanály „a“ a „b“). Klepněme tedy na kanál L-světlost pro jeho aktivaci. Dalším krokem bude zostření filtrem Doostřit pouze v tomto kanálu, čímž se vyhneme barevné záři, neboť nezostřujeme barvy. Můžeme použít hodnoty nastavení zostření použité v Základech ostření.

Lekce 5


Poté, co máme kanál L-světlost zostřen, můžeme jej zostřit i dvakrát, půjdeme do menu Obraz > Režim a zvolíme opět barvu RGB. Toto zostření bychom měli aplikovat na každou fotografii, a proto si tento způsob zautomatizujeme. Otevřeme si novou fotografii a provedeme celý proces zostření v režimu Lab znovu, ale tentokrát než začneme, najedeme do menu Okna a zvolíme Akce. Otevře se tabulka Akce a nahrajeme tento proces. Pak budeme zostřovat obrázky jediným stisknutím tlačítka.

V paletce Akce klepneme na příkaz Nové akce. Otevře se dialog, kde jako název napíšeme Zostření v Lab. Potom si v roletce funkční klávesa zvolíme klávesu, jejímž stisknutím se akce provede. Zvolila jsem F12. Není zde tlačítko OK pro potvrzení. Místo něj nalezneme tlačítko Nahrávat. Na něj klikneme a následující akce se začne nahrávat. Přepneme se do režimu Lab, na kanál L-světlost a aplikujeme náš filtr Doostřit. Pokud potřebuje obrázek ještě zostřit, spustíme filtr znovu. Pak se přepneme zpět do režimu RGB.

Až je akce hotova, stlačíme Konec přehrávání/nahrávání. Tím se zastaví proces nahrávání. V paletce Akce jsou nahrány všechny akce v takovém pořadí, v jakém jsme je ukládali. Když klikneme na trojúhelníček před jménem akce, ukáží se podakce, kroky akce jí přiřazené. Jakmile pak otevřeme další fotografii, stiskneme pouze jedno tlačítko, abychom zostřili fotografii. Najedeme do paletky Akce a zde už víte jak dál.

Lekce 5


Když jsme vytvořili akci, která aplikuje zostření v režimu Lab, mám pro vás otázku. Jak vyřešíte situaci, kdy máte třeba 40 fotek, které potřebujete zostřit v tomto režimu? Ano, můžeme postupně otevírat fotografie, stisknout klávesu F12, a pak je opět zavřít. Ale to by bylo příliš zdlouhavé. Ale existuje lepší způsob - poté co jsme vytvořili akci s požadovaným efektem, můžeme ji aplikovat na celou sadu fotografií, kdy Photoshop zautomatizuje celý proces. Každý obrázek bude jakoby otevřen, zostřen dle nastavené akce a zavřen. Toto se aplikuje na všech čtyřicet fotografií a my se klidně můžeme dívat na televizi. Začneme tedy tak, že najedeme do menu Soubor, pod Automaticky a zvolíme příkaz Dávka. Otevře se nám dialogové okno příkazu. V horní části dialogu, v sekci Spustit je třeba určit, která akce se má aplikovat na naši sadu fotografií. V roletce Akce zvolíme „Zostření v Lab“. Tuto akci totiž chceme provést na sadě obrázků.

V sekci Zdroj řekneme Photoshopu, kde má hledat sadu fotografií. Jestli na pevném disku či na CD, flash disku,... V roletce Zdroj můžeme také určit, zda se bude pracovat se Složkou nebo budeme obrázky dávkovat v Prohlížeči souborů. Nastavíme tedy v roletce Složku a klepneme na tlačítko Vybrat. Zobrazí se nám klasický dialog Otevřít. Budeme postupovat až do cílové složky, vybereme ji a klepneme na OK.

Lekce 5


Nyní zadáme cílovou složku, kam se budou ukládat upravené fotografie. Zadáte-li v sekci Cíl volbu Uložit a Zavřít, obrázky se uloží do té samé složky a přepíší se. Kdybyste vybrali volbu Složka, obrázky by byly po úpravě uloženy do nové složky. Do které? To musíme nadefinovat my. Uděláme to tak, že klepneme na tlačítko Vybrat a složky najdeme.

Zvolíme-li možnost uložit naše nově vzniklé snímky do složky, můžeme jim také dát nové jméno, zvláště když jsou to fotografie s názvem uděleným přímo z digitálního fotoaparátu. V políčku sekce Názvy souborů můžeme určit jak má automatický proces naše fotky pojmenovat. V prvním políčku zadáme společné jméno skupiny fotek a ve druhém vybereme z roletky typ číslování či označení. Photoshop nyní automaticky přejmenuje obrázky a aplikuje na ně zostření. V dolní části je několik voleb týkajících se kompatibility s ostatními systémy. Zaškrtla jsem ještě Mac OS, pro jistotu. Když máme volby určeny, dáme OK.

Lekce 5


Technika doostření hran Následující technika zostření sice nepoužívá filtr Doostřit, ale je také účinná. Můžeme ji dokonce použít po aplikaci zostření. Používá se spíše u obrázků, které snesou více ostrosti - je v nich hodně hran, které potřebují hodně doostřit. Otevřeme fotografii přírody, potoka či kamenů, která potřebuje zostřit.

Stskneme klávesy Ctrl+J pro duplikování vrstvy Pozadí. V paletě se nám objeví kromě pozadí Vrstva 1. V menu Filtr > Stylizace zvolíme Reliéf. Tento filtr nám poslouží ke zvýraznění hran v obrázku. Nastavení Úhlu a Míry můžeme nechat implicitní (135o a 100 %), chceme-li ale výraznější zostření, nastavíme si Výšku z původních 3 pixelů na 5 nebo více. Klepneme na OK pro potvrzení filtru a obrázek bude promítnut v šedé barvě s prosvícenou barvou okolo hran.

V paletě vrstev nyní změníme režim prolnutí této vrstvy z Normální na Tvrdé světlo. Tak se z obrázku odstraní šedá barva a zůstanou akcentované hrany, které tvoří obraz ostřejším. Zdá-li se vám účinek příliš intenzivní, tak jako v mém případě (obrázek na následující straně), můžete snížit Krytí vrstvy v paletě vrstev. Lekce 5


Zostření zřetelných obrysů Následující technika se může hodit, když potřebujeme zostřit jen některou část obrázku a zbytek ponechat tak, jak byl. Technika je rozdílná od těch, které jsme se před chvílí učili v tom, že neaplikujeme filtr a jen posouváme jezdce. Kolem hran totiž ručně utvoříme výběr, musíme se tedy více snažit. Otevřeme fotku, stiskneme kombinaci kláves Ctrl+A, tím vybereme celý obrázek, a pak přesuneme vybraný obsah do schránky (Ctrl+C).

Půjdeme do palety Kanály a klepneme na tlačítko Nový kanál. Když se zobrazí, stiskneme kombinaci Ctrl+V, čímž do kanálu umístíme verzi obrázku ve stupních šedi. Dále stiskneme klávesy Ctrl+D, abychom zrušili výběr.

Lekce 5


Půjdeme se podívat do menu Filtr > Stylizace > Hledat obrysy. Neukáže se nám žádné dialogové okno ani žádná nastavení. Filtr je totiž již nastaven a zobrazí všechny viditelné hrany v obrázku. Problémem ale může být, že zobrazí příliš mnoho hran, i oblohu. Budeme muset tedy obrázek upravit tak, aby se zviditelnily pouze nejlépe definované hrany obrázku. Pro otevření okna Úrovně stiskneme Ctrl+L. Až se dialog zobrazí, přesuneme horní pravý jezdec Vstupních úrovní doleva. Tím, že posuneme jezdce, smažeme z obrázku přebytečné hrany.

Aby bylo zostřování co nejpřesnější, pustíme se do dalšího určování okrajů a hran. V prvním kroku bychom měli tyto hrany trochu rozmáznout. Buďte klidní, později rozmáznutí opět odstraníme. Půjdeme do menu Filtr > Rozostření a zvolíme Gaussovské. Poloměr rozostření napíšeme 1 pixel a klepneme na OK. Kanál se lehce rozmázne.

Opět stiskneme klávesy Ctrl+L pro opětovné otevření dialogového okna Úrovně. Následujícím krokem totiž odstraníme rozmáznutí a ještě zvýrazníme obrysy. Budeme posouvat jezdce na obou okrajích Vstupních úrovní směrem doprostřed tak, aby se rozmáznutí vytratilo. Tyto jezdce budeme posouvat tak dlouho, až se budou skoro dotýkat prostředního jezdce, nebo až se rozmáznutí zcela ztratí a obrysy budou mnohem zřetelnější. Když nastavení vypadá dobře, odsouhlasíme OK. Lekce 5


Jdeme nyní do palety Kanály, zmáčkneme Ctrl a klepneme jednou na kanál Alfa 1 - ten, který jsme vytvořili, aby se načetl jako výběr. Některé části pozadí byly vybrány také, proto půjdeme do menu Výběr a zvolíme příkaz Doplněk, čímž se invertuje výběr. Potom klepneme na kanál RGB kvůli zobrazení plnobarevného obrázku. Rámeček výběru bude stále aktivní.

A tady už máme vzniklý obrázek. Je vidět, že most je zostřený. Trochu jsem to přehnala, aby změna byla jasně patrná.

Lekce 5



Lekce 6 Retuš portrétů Dostali jsme se k velmi důležité lekci. Retušování obličejů je oblíbené, protože díky němu můžeme zlepšit pleť, odstranit vrásky, zmenšit nos nebo vytvořit jinou barvu očí. Rady z této lekce budete určitě využívat často.


Odstraňování skvrn Pokud potřebujeme z obličeje na fotografii odstranit různé znamínka, akné nebo skvrny, máme zde tři techniky, jak se to dá napravit. Kdybyste nebyli spokojeni s první technikou, můžete zkusit další dvě. Pojďme do toho! Technika 1. Otevřeme si fotografii s nějakou vadou pleti.

V paletě nástrojů vybereme nástroj Razítko. V pruhu voleb najedeme do Vzorníku stop a vybereme štětec s jemným okrajem (klepneme na miniaturu nalevo), který nebude o moc větší než skvrna, kterou chceme odstranit. Také můžeme použít posuvný jezdec Hlavní průměr. Je umístěn na vrchní straně dialogu Stopa. Při práci se štětcem můžeme měnit jeho velikost závorkami. Levá závorka štětec zmenší, pravá jej zvětší.

Změníme režim Prolnutí klonovacího razítka v pruhu voleb na „Zesvětlit“. S tímto nastavením bude klonovací razítko zesvětlovat pouze ty pixely, které jsou tmavší než vzorkovací bod. Světlejší pixely (obvyklé tóny kůže) zůstanou nezměněny a tmavší pixely budou zesvětleny.

Lekce 6


Najdeme místo poblíž skvrny, které je čisté. Nemělo by mít viditelné tečky nebo pupínky. Podržíme klávesu Alt a jednou klepneme. Toto místo bude vzorové pro to, které budeme chtít opravit. Zkusíme navzorkování provést co nejblíže skvrně, aby se zachovaly stejné tóny kůže. Vzorkujete-li dále od skvrny, může se zdát, že to místo bude mít jiný barevný nádech a retuš nám pak bude k ničemu.

Nyní posuneme kurzor přímo nad skvrnu a jednou klepneme. Ale nemalujte! Pouze jednou klikneme na skvrnu a ona zmizí. Ostatní části pleti jsou pořád stejné, nezměněné. Co když je ale skvrna světlejší než kůže? Pak jednoduše změníme režim prolnutí razítka na „Ztmavit“ místo Zesvětlit. Technika 2. Vybereme nástroj Laso v paletě nástrojů. Na pleti najdeme čisté místo někde poblíž skvrny, kterou potřebujeme odstranit. V tomto vzorovém místě provedeme Lasem výběr, který není o mnoho větší než skvrna.

Když máme výběr hotov, půjdeme do menu Výběr a zvolíme Prolnout okraje. Když se zobrazí dialogové okno, zadáme Poloměr prolnutí 2 pixely a klepneme na OK. Prolnutí výběru způsobí, že se okraje zjemní, a to nám pomůže skrýt stopy po retušování. Toto prolnutí je velice důležitým krokem při retušování tváře. Stiskneme klávesy Alt+Ctrl a držíme. Kurzor se změní na dvouhrotý šíp - černý a bílý. To naznačuje, že budeme kopírovat vybranou oblast. Budeme stále držet klávesy a klepneme uvnitř výběru a nyní přetáhneme tuto čistou kůži přes skvrnu, čímž ji zakryjeme. Lekce 6


Když čistá plocha zakrývá skvrnu, uvolněte klávesy Alt a Ctrl i myš a výběr bude upuštěn na obrázek. Stiskneme Ctrl+D pro zrušení hranice výběru. Fotka níže ukazuje finální obrázek - už zde není skvrna. Nedošlo k porušení celkového vzhledu textury kůže. Úpravu ani nepoznáme.

Technika 3. K efektivnímu odstranění vad můžeme použít i nástroj Retušovací štětec. Velikost štětce by měla být, stejně jako v předchozím případě, o trochu větší než skvrna. Můžeme nechat nastaven i štětec s tvrdým okrajem, výsledek bude stejně dobrý. Budeme ale nastavovat Průměr štětce s pomocí posuvného jezdce. Nástroj můžeme používat stejně jako Klonovací razítko (stisknutí Alt+Ctrl+klepnutí v čisté oblasti), ale nemusíme měnit režim štětce na Zesvětlit. Tento nástroj to totiž nepotřebuje.

Odstranění kruhů pod očima Nyní pro vás mám také dvě techniky, jak vyřešit kruhy pod očima, nebo nějaké nežádoucí váčky. Tmavé kruhy se dají zesvětlit Klonovacím razítkem stejně jako v předchozích technikách. Technika 1. Otevřeme fotku s osobou, která má váčky pod očima.

Lekce 6


Dále vybereme nástroj Klonovací razítko a v pruhu voleb zvolíme štětec s jemnou hranou v nabídce Stopa. Průměr vybereme poloviční než je šířka oblasti, kterou budeme upravovat.

V Pruhu voleb nyní snížíme Krytí razítka jen na 50 %. Změníme i režim prolnutí na Zesvětlit. Tím se upravují ty tmavé kruhy. Budeme působit jen na oblasti tmavší než je vzorkovací bod. Podržíme klávesu Alt a jednou klepneme v oblasti poblíž oka, která není zasažena tmavým kruhem. Vzorkovací bod můžeme zvolit klidně na tváři, pokud není příliš růžová. Lepší ale bude klepnoutt přímo v místě pod tmavým kruhem či kapsou.

Vezmeme tedy razítko a začneme malovat přes kruhy nebo kapsy. Zesvětlíme je nebo úplně odstraníme. Výsledek uvidíte níže. Kvůli tomu, že jsme snížili krytí, změny budou jemnější a můžeme je provést vícekrát. Můžeme přejíždět štětcem znovu ty samá místa. Není dobré, abychom váčky odstranili úplně. Protože jestli ano, fotka bude vypadat uměle, nerealisticky.

Lekce 6


Technika 2. Půjdeme do Palety nástrojů a vybereme Záplatu. Vyzvedneme ji ze svého úkrytu podržením myši na Retušovacím štětci a Záplata se objeví. Zkontrolujeme, zda je v Pruhu voleb odškrtnuto nastavení Zdroj a nakreslíme okolo jednoho z tmavých kruhů (kapsy) pod očima hranici výběru. Nástroj Záplata při výběru funguje jako Laso. A když budete potřebovat k výběru přidat novou oblast, také stačí přidržet Shift a provést další výběr. Jestli naopak potřebujete nějakou oblast odečíst od výběru, podržíte klávesu Alt a utvoříte výběr. Okolo váčku se utvoří „chodící mravenci“.

Poté, co je výběr hotov, klepneme dvakrát někde uvnitř hranice výběru a přetáhneme jej na místo na kůži, které je bezvadné a nemá žádné hrany. Ty by totiž způsobily ztmavnutí. Nesmíme jej natáhnout na nos, rty, obočí, ani jiné místo na těle. Buďte opatrní, zvláště u malých obrázků. Když přejíždíme po obličeji, v místě váčku se zrcadlí oblast, nad kterou právě jsme. Když jsme našli správnou část, uvolníme tlačítko myši a nástroj Záplata tuto oblast načte a automaticky přilepí na původní výběr. Nemusíme tedy malovat. Retuš se utvoří sama. Pro zrušení výběru stiskneme Ctrl+D. Zjistíme, že kapsa úplně zmizela. Retušovací štětec je také schopen zmenšit či vymazat kruhy, ale Záplata to dokáže rychleji a bez větší námahy.

Lekce 6


Zeslabení pih Máme tu problém s pihami. Nyní už nemůžeme ztrácet čas metodami, které jsme používali dříve, přece nelze každou skvrnu řešit samostatně. Následujícím způsobem se dají zjemnit nejen pihy, ale i důlky po neštovicích či akné.

Najedeme do Filtru > Rozostření > Gaussovské. Až se otevře dialogové okno, posuneme jezdec Poloměr úplně doleva a pak budeme posouvat na druhou stranu a sledujme, ve kterém okamžiku se pihy (akné) rozostří. Fotografie určitě bude hodně rozostřená, ale to je správně. Za chvíli to zpravíme.

V menu Okna aktivujeme paletu Historie. Ta si uchovává přehled o posledních dvaceti krocích, které jsme udělali. Uvidíme dva stavy: první Otevřít (doba, kdy jsme otevřeli dokument) a druhý gaussovské (rozostření obrázku).

Klepneme na stav Otevřít a fotografie se vrátí do původního stavu ještě před rozostřením. Tato paleta úzce spolupracuje s nástrojem Štětec historie. Tento štětec implicitně maluje stav obrázku zpět na stav obrázku, jaký byl předtím. Tato funkce je něco jako Štětec zpět. Ale jeho síla spoLekce 6


čívá v jeho schopnosti malovat zpět i jiný stav. Podíváme se, co dokáže. V paletě Historie klepneme na první políčko vedle stavu Gaussovské. Kdybychom se Štětcem historie malovali teď, nanášel by se stav fotografie tak, jak vypadal po rozmazání Gaussovským rozostřením. To by nám vůbec nepomohlo.

Abychom zbytečně nemalovali zpět stav fotky po rozmáznutí, najedeme do pruhu voleb a změníme režim prolnutí Štětce historie na Zesvětlit. Když budeme malovat, štětec ovlivní pouze ty pixely, které jsou tmavší než rozmazaný stav.

Nyní můžeme použít Štětec historie a malovat jím přes postižená místa, která se trochu zesvětlí. Zmizí-li pihy (akné) však příliš a tvář vypadá nepřirozeně, až moc dokonale, vrátíme zpět malování Štětcem historie a v pruhu voleb snížíme Krytí ze sta procent na padesát. Začneme malovat znovu.

Odstranění vrásek Vrásky můžeme odstranit nástroji Retušovací štětec či Záplata, tak jako jsme se učili odstraňovat kruhy pod očima. Háček je ale v tom, že tyto nástroje odstraní vrásky úplně. V závislosti na věku osoby by bylo neuvážené na sedmdesátileté osobě smazat vrásky. Bylo by to velice nápadné. Podíváme se na trik, který se užívá pro realističtější retuš. Začneme otevřením fotografie, která potřebuje napravit. Na protější straně je velice vrásčitý starý muž. Lekce 6


Zkopírujeme Pozadí obrázku stisknutím kláves Ctrl+J. Úpravy se budou dělat v této zkopírované vrstvě.

Dále použijeme Retušovací štětec k odstranění vrásek. Jak sami vidíte, s každou odstraněnou vráskou vypadá obličej očividně retušovaný. Muž nám omládl o dvacet let. Nevypadá to sice vůbec špatně, ale přece jen mu nějaké vrásky vrátíme.

Najedeme do palety Vrstvy a snížíme Krytí dané vrstvy, abychom z pozadí vytáhli trochu původních vrásek. Necháváme teď původní fotku s vrázkami trochu prohlédnout skrz kopii Pozadí, aniž by se původní Pozadí nějak změnilo. Pokračujme ve snižování Krytí horní vrstvy tak dlouho, než se znovu objeví vrásky, ale ne tak výrazné jako předtím.

Lekce 6


Zde už máme finální vyretušovanou fotku s Krytím upravené vrstvy snížené na 62 %. O něco víc než polovinu vrásek jsem vytáhla zpět, vrásky jsou jemné a fotografie vypadá relističtější.

Barvení vlasů Této technice se říká „nedestruktivní retuš“, protože díky vrstvě výplně a masky se zachovají původní pixely a my můžeme bezstarostně měnit barvu vlasů. Otevřeme obrázek, na němž chceme kolorovat vlasy. V paletě Vrstvy nyní klepneme na Vrstvu výplně a zvolíme Vyvážení barev z otevřené nabídky. Když se zobrazí dialogové okno, přetáhneme jezdec směrem k barvě, jakou by dle vás měly vlasy mít. Můžeme také nastavit jednotlivou oblast stínů, středních tónů a světelaktivací dané oblasti v oddílu Vyvážení tónů a následně posunout jezdce. V mém případě jsem chtěla přebarvit vlasy na červený odstín. Vrchní jezdec jsem posunula směrem k R-červené jak v oblasti stínů, tak ve středních tónech i ve světlech. Pak jsem potvrdila OK. Obrázek dostal těžký červený nádech.

Lekce 6


Jednou či dvakrát stiskneme klávesu „x“, aby se barva Popředí změnila na černou, a pak zmáčkneme kombinaci kláves Alt+Backspace, čímž se maska Vyvážení barev vyplní černou barvou a červený nádech z obrázku bude zase odstraněn. Není třeba se znepokojovat.

V paletě nástrojů si vybereme Štětec s měkkou hranou, stiskneme klávesu „d“ kvůli změně barvy Popředí na bílou a začneme malovat přes oblast vlasů. Malováním se bude zpět nanášet červený odstín vlasů, vytvořený ve Vyvážení barev.

V obarvování budeme pokračovat tak dlouho, než budou nabarveny celé vlasy. Možná bude potřeba provést několik tahů i přes obočí. Až máme obarvování hotovo, změníme režim prolnutí vrstvy Vyvážení barev na „Barvu“ a snížíme krytí vrstvy než bude obrázek vypadat přirozeněji. I když vlastně můžeme ponechat barvu vlasů přehnaně červenou, to se nosí a je to „in“, proto jsem barvě jen trochu snížila krytí.

Lekce 6


Bleskové vybělení očí Tento malý trik je skvělou technikou pro úpravu zašedlého bělma očí nebo může pomoci při odstranění červených žilek. Otevřeme si portrét osoby, u které chceme vybělit bělmo.

Vybereme Magnetické laso a provedeme výběr bělma jednoho oka. Jestli máme na obrázku obě oči, podržíme klávesu Shift a zahrneme do výběru i bělmo druhého oka. Půjdeme do menu Výběr a zvolíme Prolnout okraje. Prolnutí nám zajistí jemné hrany výběru, přechod nebude tak ostrý. V dialogu Prolnutí napíšeme do políčka Poloměr prolnutí číslici 2 a klepneme na OK.

Najedeme nyní do menu Obraz > Přizpůsobení a zvolíme Odstín a sytost. Když se dialog zobrazí, zvolíme v oddílu Upravit kanál Červené. To je proto, abychom pracovali pouze s červenými barvami. Nyní přetáhneme jezdec S-sytost doleva - tím se sníží nasycení červených barev, a také červených žilek v bělmu oka.

Zatímco stále pracujeme v dialogu Odstín a sytost, přepneme se v oddílu Upravit zpět na kanál Vzor. Přesuneme poté jezdec L-světlost doprava a uvidíme jak se mění odstín bělma oka. Nebudeme bělit příliš, protože pak oko vypadá opravdu špatně. Vybělíme jen trochu. A tím spíš, když máte, tak jako já, zašedlý celý obrázek. Potvrdíme OK a pak stiskneme klávesy Ctrl+D pro zrušení výběru a ukončení operace. Lekce 6


Kvalitnější vybělení očí Tato technika pro vybělení očí je dokonalejší než předchozí. Je delší a vyžaduje více kroků, ale odvádí skvělou práci a nabízí nejrealističtější úpravu bělma. Otevřeme si nedokonalou fotografii. V paletě Vrstvy zvolíme Novou vrstvu výplně, v jejíž roletce vybereme Křivky. Po otevření okna nebudeme provádět žádné úpravy, pouze klepneme na OK. Když se nová Vrstva výplně zobrazí v paletě Vrstvy, změníme režim jejího prolnutí na Závoj.

Po přepnutí režimu prolnutí na Závoj se celý obrázek nasvětlí (nahoře). Stiskneme klávesu „x“ tolikrát, dokud nedostaneme barvu Popředí černou. Pak stiskneme klávesy Alt+Backspace, čímž se Vrstva výplně vyplní černou barvou. Tak se odstraní efekt zesvětlení způsobený přepnutím na režim Závoj.

Stiskneme klávesu „d“ pro přepnutí barvy Popředí na bílou. Následuje vybrání velmi malého štětce s jemnou hranou a přemalujeme bělmo oka. Provedeme tah štětcem také kolem hran očních víček. Malováním je nyní zpět nanášen efekt zesvětlení aplikovaný v předchozím kroku, který nasvětlí oblast bělma. Oči ale budou vypadat příliš přesvětleny, jakoby ta osoba byla posedlá ďáblem. Musíme tedy snížit Krytí vrstvy, aby oči vypadaly přirozeněji. Na obrázku na další straně vidíte už finální podobu úprav, s krytím Vrstvy výplně sníženým na %. Porovnejte původní verzi obrázku (nalevo) a uvidíte rozdíl, kdy oko vypadá přirozeněji. Lekce 6


Vybělení zubů Každý má trochu nažloutlé zuby. Tento nežádoucí účinek se dá změnit díky úpravě ve Photoshopu hravě. Zuby jdou krásně vybělit a když se člověk na fotce zubí, vypadají bílé zuby perfektně. Otevřeme fotografii. Nejprve redukujeme žlutou a pak zuby vybělíme. Jak se to dělá? Něco velmi podobného jsme před chvílí dělali s očním bělmem.

Přepneme se na nástroj Laso a pečlivě vybereme oblast zubů. Dáme si pozor na to, aby se do výběru nedostal ani kousek dásní. Pak půjdeme do menu Výběr > Prolnout okraje a jakmile se zobrazí okno, nastavíme velikost Poloměru prolnutí 1 pixel. OK. Hranice výběru se trochu zjemní a po aplikaci vybělení nebudou vidět tak tvrdé okraje podél oblasti, kterou jsme zabrali.

Půjdeme do menu Obraz, pod Přizpůsobení a zvolíme Odstín a sytost. Když se zobrazí okno, v roletce Upravit vybereme Žluté. Pak přetáhneme jezdce doleva, čímž zeslabíme žlutý nádech zubů. Lekce 6


Žlutý nádech je odstraněn, klepneme tedy do roletky Upravit a změníme původní nastavení na Vzor a přesuneme jezdec funkce L-světlost mírně doprava, čímž zesvětlíme bílou barvu zubů. Nepřežeňte to však s bělením, jinak bude vidět bílá záře a všichni poznají, že obrázek je retušován.

V dialogu klepneme na OK kvůli potvrzení změn. Jako poslední krok ještě odstraníme „chodící mravence“ stisknutím kláves Ctrl+D. Níže máme oba obrázky vedle sebe kvůli porovnání.

Odstranění červených očí a jejich přebarvení Určitě se vám stalo, že na fotografii osob v místnosti, kde bylo nutné použít blesk, se lidem utvořily červené oči. Technika odstranění je trochu zdlouhavá, ale přináší profesionální výsledky. Nebudeme červené místa jen nahrazovat šedými, ale můžeme si je nabarvit jak se nám zlíbí. Po otevření obrázku přiblížíme náhled Lupou tak, abychom viděli obě oči.

Lekce 6


Přepneme se na nástroj Kouzelná hůlka stisknutím „w“ a klepneme na červenou plochu některého oka. Jedno klepnutí označí celou červenou plochu, ale když se tak nestane, podržíme klávesu Shift a pak klepneme znovu na červené místo, jež nebylo vybráno. Stane-li se, že Magická hůlka vybere příliš velkou plochu, jděte do pruhu voleb a snižte Toleranci a pak zkuste výběr znovu. Když máme výběr oka hotov, podržíme klávesu Shift a vybereme i druhé oko.

Teď stiskneme kombinaci Shift+Ctrl+U, abychom odstranili červenou barvu ve vybraných oblastech a oči zanechali v šedém odstínu. Je to lepší než červená barva, ale bude možná dobré oči ještě trochu upravit a ztmavit je, což provedeme v následující části.

Stiskneme klávesu „d“ pro nastavení barvy Popředí na černou. Potom si vybereme malý štětec s jemnou hranou a v pruhu voleb snížíme úroveň Krytí na 20 %. Zmenšíme náhled obrázku pomocí kombinace kláves Ctrl a „-“ (mínus) proto, abychom viděli na obě oči. Provedeme několik tahů štětcem přes vybranou oblast, tím oko ztmavíme. Pozor ale na to, abyste přestali dříve, než oči úplně zčernají - chceme vytvořit jen tmavě šedou barvu. Nebojme se, když štětcem přejedeme i mimo vyznačenou oblast oka. Malování se mimo tuto vybranou část nezobrazí. Aktivní je totiž jen duhovka.

Když oči vypadají tmavošedě, zrušíme výběr stiskem kláves Ctrl+D. Aktivujeme Laso, což uděláme klávesou L. Vybereme celou oblast okolo duhovky. Nebudeme se trápit jak přesný má být okruh, stačí, aby byl jen přibližný. Jestli zahrnete do svého výběru obočí nebo řasy vůbec nevadí. Přidržíme klávesu Shift a přibližný výběr provedeme i na druhém oku. Lekce 6


Poté co máme hotov přibližný výběr obou očí, vytvoříme si kopii očí a jejich umístění do vlastní Vrstvy 1 stiskem kláves Ctrl+J. Vrstva se objeví nad Pozadím. Jestli vám také zůstal uprostřed některého oka červený nádech, po další úpravě zcela jistě vymizí.

Budeme pracovat ve vrstvě očí, Vrstvě 1. Půjdeme do Obrazu > Přizpůsobení > Odstín a sytost a počkáme, až najede okno se třemi jezdci. Zatrhneme volbu Kolorovat v pravém dolním rohu. Můžeme si nyní vybrat barvu očí, která se nám líbí pohybem táhla H-odstín. Plocha, kterou jsme upravili v předchozích krocích, zůstane stále tmavěšedá, pouze duhovka bude měnit svůj odstín dle našeho nastavení. Já jsem si vybrala modrou. Nepřemýšlejte nad tím, jestli je modrá příliš intenzivní, o to se postaráme později. Nyní pouze zvolíme barvu a potvrdíme. Modrá barva se objeví okolo očí tam, kde jsme malovali nástrojem Laso. V dalším kroce budeme přebytečnou modrou barvu odstraňovat.

Klávesou „e“ se přepneme na nástroj Guma. Zkontrolujeme, zda je v pruhu voleb nastaven režim Štětec. Vybereme štětec s tvrdým okrajem a s ním budeme mazat přebytečnou modř okolo duhovek. Bude-li potřeba, obrázek si ještě zvětšete, abyste se dobře trefili. Nezapomeňte, že oči Lekce 6


jsou ve své vlastní vrstvě, tudíž nelze poničit zbytek obrázku. Paráda, že?

Zdá-li se vám barva očí příliš intenzivní, což je zcela normálně běžné, může se její intenzita snižováním Krytí vrstvy v paletě Vrstva tak dlouho, než dostane přirozený nádech. Mě se modř, kterou jsem nastavila na začátku líbí, proto jsem ji nechala být. Pro vás na ukázku mám níže uveden obrázek s nižším Krytím. Oči mají barvu spíše šedou.

Pro ukončení přebarvování a korekce červených očí stiskneme klávesy Ctrl+E, čímž se vrstva očí sloučí do jedné vrstvy s Pozadím a dílo je dokončeno.

Odstranění mastných míst Odstranit bleskem ozářenou či potící se kůži není nic lehkého, pokud neznáte následující trik. Fotku, na které bychom rádi odstranili mastná místa, otevřeme v našem programu. Já použiji tu, kterou jsem před chvílí upravovala, protože osoba nám může posloužit nejen k demonstrování řešení problému červených očí, ale i lesklého obličeje.

Lekce 6


V paletě nástrojů zvolíme Klonovací razítko a změníme jeho režim prolnutí na Ztmavit. Jeho Krytí snížíme na 50 %. Změnou režimu docílíme toho, že budou ovlivněny pouze pixely světlejší barvy než je vzorkovaná oblast, kdy tyto světlejší pixely představují lesklé místo na kůži. Ujistíme se, že máme vybrán velký štětec s jemnou hranou, stiskneme klávesu Alt a jednou klepneme na čistou oblast kůže (bez odlesků). Na mém obrázku je to místo na pravé straně čela. Toto bude vzorkovaná oblast či referenční bod, díky kterému bude Photoshop informován, že má zesvětlit pouze pixely světlejší než toto místo.

Přes lesklá místa začneme jemně malovat s Klonovacím razítkem a budeme sledovat jak plochy mizí. Jestli pracujete na více lesklých oblastech, bude se muset znovu navzorkovat přilehlá část kůže, aby zůstaly zachovány správné tóny kůže. Například když retušujeme lesklé místo na nose, navzorkujeme kůži z hřebene nosu, kde nejsou žádné lesklé plochy.

Výše už je výsledek asi minutového retušování s použitím zmíněné techniky. Na čele to trvalo dýl, ale na nose stačilo jednou klepnout. Záleží i na tom, jak velký si dáte Klonovací bod. Dále se budeme věnovat opět kůži, ale tentokrát ji budeme zmatňovat.

Lekce 6


Vzhled jemné kůže Následující technika se používá v modelingovém prostředí, protože dokáže způsobit efektu hladké a hedvábné kůže. Otevřeme si fotografii a zkopírujeme Pozadí klávesami Ctrl+J.

Půjdeme do menu Filtr, pod Rozostření a zvolíme Gaussovské. Když se objeví tabulka, zadáme Poloměr mezi 3 až 6 pixely (to uvidíte podle toho jak hebká má být kůže). Celý obrázek se rozostří.

Snížíme Krytí této vrstvy na 50 %. Účinek rozostření je tak snížen a fotka dostane jemnou záři. V některých případech můžeme chtít obrázek ponechat v tomto stavu, s jemným a hebkým efektem. Byla by to umělecká fotografie. Je-li zjemnění příliš silné, přejděte k dalšímu kroku.

Co posune techniku na vyšší úroveň je zostření některých detailů na tváři. Zvolíme nástroj Guma, vybereme nějaký štětec s jemným okrajem a vymažeme místa v obrázku, která mají být ostrá a detailní. Budou to oči, rty a zuby. Tak se vyostří místa z vrstvy Pozadí, která je pod rozmazanou vrstvou. Lekce 6


Většina lidí končí už u tohoto kroku, ponechávajíc vlasy a oblečení tak. Já ale doporučuji ještě pokračovat malým detailem. Přepnu se na Gumu, vyberu nějaký velký štětec s jemnou hranou a vymažu vše kromě kůže postavy. Vymažu oblast vlasů a pozadí tak, aby pouze tvář dávala dojem jemnosti a hebkosti. Tento poslední krok si můžete vyzkoušet, a pokud se vám zalíbí, používat jej.

Zvýraznění řas a obočí Tento způsob zvýraznění řas a obočí je jednoduchý a velmi účinný, jen má trochu více kroků. Rozhodně se ale vyplatí dojít až do konce. Je to skvělá technika. Otevřeme obrázek, u kterého budeme zvýrazňovat tyto části.

Přepneme se na nástroj Laso a okolo očí provedeme přibližný výběr. Já budu pracovat pouze s jedním z obočí, protože jen jedno potřebuje zvýraznit. Není nutno výběr provést přesně, stačí jen od oka, tak jako jsme prováděli při úpravě červených očí. Obě obočí vybereme s pomocí klávesy Shift. Lekce 6


Máte-li vybráno obočí, stiskněte zároveň se mnou Ctrl+J a tím se obočí překopíruje do své vlastní vrstvy.

V paletě Vrstvy nyní přepneme režim prolnutí nové vrstvy na Násobit, čímž se celá vrstva ztmaví.

Přidržíme klávesu Alt a klepneme v paletě Vrstvy na tlačítko Maska vrstvy. Tím, že jste podrželi klávesu Alt, se maska naplnila černou barvou a efekt režimu Násobit byl potlačen. Jak vidíte, obočí vypadá opět normálně. Dále následuje stisknutí klávesy „d“ aby se barva Popředí nastavila na bílou barvu.

Nyní si vybereme štětec, který je široký přibližně jako nejširší část obočí. Dejte si pozor na to, aby nahoře v pruhu voleb byl nastaven režim na Normální. Pak v tomto pruhu snížíme krytí Štětce na 50 % a budeme malovat štětcem přes obočí zprava doleva. Postupně, v průběhu úpravy obočí také mačkáme klávesu levé závorky, čímž zmenšíme průměr štětce a vystihneme tak lépe šířku obočí. Efekt režimu Násobit se nyní projeví jako ztmavení obočí. Obraťme svou pozornost na řasy. Vybereme Laso a obkreslíme oči. Dáme si pozor na to, aby byly vybrány všechny řasy.

Lekce 6


Když jsme oči s řasami vybrali, stiskneme Ctrl+J pro zkopírování dané oblasti do nové vrstvy. Pozor na to, abyste se přepnuli do vrstvy Pozadí. Změníme režim prolnutí této vrstvy na Násobit, čímž se celý výběr ztmaví tak jako předtím obočí.

Přidržíme tlačítko Alt a klepneme v dolní části palety Vrstvy na tlačítko Masky vrstvy. Tak se nám vytvoří nová vrstva s maskou vyplněnou černou barvou. Stejně jako v předchozím příkladě u obočí bude účinek režimu Násobit potlačen.

Zkontrolujeme, jestli je barva Popředí bílá, pak vybereme malý štětec s jemným okrajem a začneme malovat podél oční linky, aby řasy vypadaly plnější a delší. Když přijde na zvýraznění jednotlivých řas, musíme si oko vydatně přiblížit a zvolit velmi malý štětec. Pak s ním začneme malovat směrem od oční linky po linii řasy. Asi budete muset použít ke zvýrazňování jedno či dvoupixelový štětec, ale vyplatí se to. Když jsme hotovi se zvýrazněním řas, zmenšíme velikost náhledu a zhodnotíme finální retuš. Porovnáme kvalitu řas se stavem na počátku. Spodní řasy jsem přikreslila, protože dívka je měla jen slabě viditelné. Zdá-li se vám zvýraznění řas příliš silné, pouze snížíme Krytí jedné z vrstev. Důvod, proč jsme umístili řasy a obočí každé do samostatné vrstvy byl ten, že nyní můžeme individuálně měnit sílu krytí vrstvy.

Lekce 6


Zmenšení velikosti nosu Následující technika nám dokáže zmenšit nos u fotografované osoby o 15 až 20 procent. S tímto problémem se setkáme při focení webkamerou, kdy nejbližším bodem, na který kamera zaostřuje je právě náš nos. Samotné zmenšení nosu je lehká věc a nezabere víc než 3 minuty, horší to možná bude s odstraněním bočních částí nosu. Ale díky tomu, že se nos umístí do své vlastní vrstvy, nebude toto klonování zase tak obtížné. Po otevření fotografie s osobou, jejíž nos potřebuje upravit, vybereme nástroj Laso a provedeme přibližný výběr okolo nosu. Nevybírejte těsně tuto oblast, protože budeme potřebovat některé tóny kůže.

Protože je zapotřebí zjemnit hranice výběru, najedeme do menu Výběr a zvolíme Prolnout okraje. Když se objeví dialog, zadáme Poloměr prolnutí 10 pixelů, pokud má obrázek 300 dpi a když méně, tak stačí třeba 7 pixelů. Klepneme na OK.

Stiskneme klávesovou zkratku Ctrl+J pro zkopírování výběru do své vlastní vrstvy. Nos je moc malý, proto ho nejde vidět v kostkované vrstvě. Další kombinací kláves, které zmáčkneme, jsou Ctrl+T, čímž aktivujeme rámeček libovolné transformace. Dále stiskneme Shift+Alt+Ctrl pro rovnoměrnou transformaci, chytneme pravý horní roh rámečku, abychom změnili perspektivu nosu. Protože nos se zřejmě roztáhne, nemačkáme Ctrl, uchopíme prostřední bod nahoře a posuneme ho dolů, čímž zrušíme efekt velkého nosu a ten bude vypadat přirozeněji, mnohem menší. Lekce 6


Když nos dělá problémy, prostě si s Libovolnou transformací hrajte do té doby, dokud se vám nos nebude líbit. Pro potvrzení vzhledu stlačíme Enter. Vyčnívá-li některá původní část nosu zpoza nového tvaru, aktivujeme nástroj Klonovací razítko a tato místa vyretušujeme. To uděláme tak, že Altem a klepnutím navzorkujeme místo vedle nosu a pak budeme malovat přímo přes něj. Zde už můžeme porovnat obrázky. Je jasné, že vyretušovaný obrázek vpravo vypadá o dost lépe. Úprava vám potrvá chvilku a podívejte na ty výsledky!

Lekce 6



Lekce 7 Tvarování těla Kapitola se věnuje nedokonalosti lidského těla více než ty předtím. Zde se totiž naučíme ničit naše tukové lalůčky, širší boky, podbradek nebo si rovnou půjčíme část těla od známého. Že to zní neuvěřitelně? Ne, Photoshop je skutečný...


Rychlé zeštíhlení Technika zeštíhlení je velmi populární, protože skoro každý by byl rád lehčí o pět až osm kilogramů. Lidé, které takto upravíte, budou určitě nadšeni ze svého nového vzhledu a může je to motivovat k hubnutí. Otevřeme fotografii osoby, která by potřebovala dietu.

Stiskneme Ctrl+A pro výběr celého obrázku a poté stiskneme Ctrl+T kvůli aktivaci Transformace. Na rozích a stranách obrázku se objeví táhla, které možná bude trochu obtížné chytit, doporučila bych vám tedy rozšířit okno obrázku potáhnutím jeho pravého dolního rožku do strany. Šedý podklad se rozšíří a zjednoduší uchopení táhel rámečku transformace.

Uchopíme nyní pravé prostřední táhlo a posuneme jej trochu doleva. Tak se osoba zeštíhlí. Čím dále přesuneme táhlo, tím štíhlejší bude postava. A kolik už je příliš, aby osoba nevypadala nepřirozeně a retušovaně? To zjistíme v pruhu voleb v kolonce Šířka.

Lekce 7


Nic nepokazíme, když osobu zúžíme na 95 %. Já jsem použila zúžení na 90 % a to už je dost. Pro potvrzení transformace zmáčkneme Enter.nyní, když jsme trochu posunuli plochu obrazu, budeme muset obrázek oříznout, protože se na pravé straně objevil bílý pruh. Pro ukončení oříznutí stiskneme Enter a porovnáme upravený snímek (vpravo) se snímkem před úpravou. Uvidíte jak účinná byla tato úprava. A jestli neposuneme táhlo příliš daleko, osoba bude vypadat pořád přirozeně.

Odstranění „faldíků“ Použijeme na ně filtr Zkapalnit, i když vám to možná přijde divné. Ale určitě se budete k této technice vracet. Otevřeme fotografii, na které se budeme snažit odstranit faldík na levém boku ženy. Jelikož žena má i široké boky, později se naučíme jak je zúžit.

Lekce 7


V menu Filtr zvolíme Zkapalnit. Když se objeví dialogové okno, klepneme na nástroj Lupa na levé straně dialogu a zvětšíme si oblast, ve které budeme pracovat kvůli větší přesností.

V paletě nástrojů filtru zvolíme nástroj Posun obrazových bodů. Zvolíme poměrně malý štětec, já jsem zvolil 13 b v sekci Volby nástroje v políčku Velikost stopy. S ním potom provedeme jeden tah dolů. Začneme přímo nad a vedle faldíku a pokračujeme dolů. Pixely se posunou směrem k tělu a faldík bude vyretušován. Potřebujete-li odstranit faldík na jeho pravé straně, malujte raději nahoru než dolů.

Klepneme na OK a retuš je hotova. Můžeme si porovnat retuš s originálem na minulé stránce a upravený obrázek na protější straně. Uvidíme, co může dokázat minutová úprava. Jestli budete chtít ještě výrazněji odstranit faldík, můžeme použít Klonovací razítko a ugumovat rýhu, která způsobuje to, že faldík vypadá větší. Lekce 7


Zeštíhlení části těla Slíbila jsem, že se naučíme zeštíhlit široké boky této starší ženy. Následující úpravu můžeme aplikovat třeba i na stehna, spodní část rukou starších žen, hýždě, bříška, .... Technika je jednoduchá a velice účinná. Znovu si otevřeme fotografii, kterou jsme před chvílí upravili. Budeme pokračovat v jejím vylepšování. Vybereme z palety nástrojů Laso a provedeme přibližný výběr kolem částí, které chceme retušovat. Je důležité zabrat i trochu pozadí, protože pozadí bude využito k překrytí existující plochy. Čím větší je plocha, která má být překryta, tím větší musí být vybraná plocha pozadí.

První vybereme jeden bok (viz obrázek výše) a stiskneme klávesu Ctrl+J pro zkopírování výběru do samostatné vrstvy. Druhý bok označíme Lasem až nyní a také ho zkopírujeme do své vrstvy. Nezapomeneme se vždy přepnout do Pozadí, jinak výběr nepůjde zkopírovat.

Lekce 7


Přepneme se do vrstvy, kde je zobrazen levý bok, stiskneme klávesu „v“ pro přepnutí na nástroj Přesun a klepneme na levý bok. Budeme držet tlačítko myši a posuneme vybranou oblast směrem dovnitř ke zbytku těla. Posouváme hranu těla dovnitř, čímž se redukuje šířka boku. Když je levý bok na místě, kde jej chceme, přepneme se do vrstvy, kde jde vidět pravý bok. Znovu vybereme nástroj Přesun a nyní se bude posouvat opět jen jeden bok. Pravou část těla posuneme také směrem do těla.

Až učiníme posuny, obvykle nám zůstanou kousky těla přečnívat a bude je třeba odstranit. Použijeme nástroj Lupa pro přiblížení oblasti a klepneme do vrstvy Pozadí. Dále vybereme nástroj Klonovací razítko a ujistíme se, že je jeho režim v pruhu voleb stále Normální. Přidržíme Alt a klepneme myší velice blízko oblasti, kde potřebujeme retušovat. Na obrázku výše je tato část vyznačena. Začneme klonovat pozadí přes tělo, abychom dosáhli hladkých křivek.

Úprava těla je skoro hotová, chybí ještě dopracovat některé detaily. Všimněme si například toho, že jak jsme zúžili boky, kalhoty zůstaly na svém místě nezměněné. Ty odstraníme ve vrstvě Pozadí Klonovacím razítkem také. Když budete provádět změnu na bílém pozadí a jednobarevném oblečení člověka, nebudete mít takový problém jako mám teď já s tmavými pruhy na bocích osoby. Ty je také třeba zrušit. Zkusíme zmírnit Krytí na 50 % ve vrstvách boků a jestli to nepomůže, tak si pomůžeme Klonovacím razítkem. Je to nástroj, který nás nikdy nezklame.

Lekce 7


Modelování těla Následující technika modelování těla se používá častěji než by jste čekali. Je to vlastně takové půjčení části těla někoho jiného, někoho, kdo má hezčí tu nebo onu část těla. Technika je velice oblíbená u tvůrců modelingových katalogů. Samozřejmě, že vyměněné části často barevně neladí a my je budeme muset různými způsoby upravovat. Photoshop je ale na takovéto věci stavěný, takže to nebude opět nic těžkého. Otevřeme si obrázek, kde budeme měnit nějakou část. Já jsem vybrala muže, kterému by slušelo ještě vypracovanější tělo.

V paletě Vrstvy vytvoříme novou vrstvu, do které pak přidáme nové tělo, se kterým později budeme moci otáčet, měnit jeho krytí či režim prolnutí.

Ve Photoshopu otevřeme ještě jiný obrázek - ten, ze kterého si chceme půjčit nějakou část. V našem případě uloupíme břicho jinému muži. Pokusíme se natočit novou fotografii tím samým směrem co osoba méně vypracovaného muže. V menu Obraz > Natočit plátno vodorovně převrátíme obrázek.

Lekce 7


Na monitoru si uspořádám obrázky tak, abychom na oba dobře viděli. Nyní vybereme nám známé Klonovací razítko, přidržíme Alt a klepneme jednou v oblasti břicha ve zdrojovém obrázku, abychom dále mohli vzorkovat z této fotky. Všimněte si terče Klonovacího razítka. Tímto si Photoshop zapamatuje, odkud má klonovat.

Dále jednou klepneme do obrázku s retušovanou osobou, abychom jej aktivovali a začneme malovat přes oblast břicha oné osoby. Uvidíte jak se ve zdrojovém obrázku zobrazí terčík Klonovacího razítka, a na fotce s retušovaným bříškem kurzorové kolečko velikosti štětce.

Pokračujme v klonování detailního bříška. Stane-li se nám, že razítkem přejedeme přes tričko, pouze se přepneme na nástroj Guma, vybereme správnou velikost štětce s tvrdým okrajem a přebytečnou část vygumujeme. Co dělat s tím, když tóny kůže barevně neladí? Něco s tím uděláme. Mohli bychom se pustit do spousty krkolomných úprav a korekcí barev, také jsem to zkoušela, ale věřte mi, je to opravdu na velice dlouho. Můžete si všimnout, že vzorový obrázek je na levé straně osvícen. Když jsme toto osvícení přenesli i na opravovaný obrázek, nededí to. Klikneme v Panelu nástrojů na Ztmavit, nastavíme větší štětec s jemným okrajem a Krytí v Panelu voleb snížíme asi na 30 %. Přejedeme po kůži a ta se ztmaví. Ztmavíme ještě ty části, které jsou blíže tričku, abychom vytvořili stín. Jestli jsou svaly příliš nápadné, v paletě Vrstev snížíme Krytí na 65 % Lekce 7


Jestli nám barvy dělají stále potíže, stiskneme Ctrl+L, čímž otevřeme okno Úrovně, ve kterém za pomoci posuvného jezdce Výstupních úrovní zesvětlíme celkový vzhled tónu barev klonovaného břicha. Níže už máme výsledek.

Lekce 7



Lekce 8 Efekty Také vám nevyhovuje, že fotografie mají tak barevné pozadí, že nevíte jak věc vyřezat, aniž by si kdokoli všiml, že obrázek byl vystřižen? Chcete osobu přesunout na jiné místo, změnit barvu oblečení či přidat pohyb tam, kde není? Ve Photoshopu se nyní postaráme o to, abychom to uměli jako profesionálové. A nejlepší je, že teď se konečně začneme pořádně bavit!


Vyjmutí osob z pozadí Začneme s nejžádanější technikou masky - vyjmutí někoho z pozadí, zatímco jeho vlasy zůstanou neporušeny. Využijeme filtru oddělení, který jste možná už použili, ale na konci této části uvedu neuvěřitelně účinný trik, jenž změní způsob jakým jste doposud filtr Oddělení používali. Otevřeme si fotografii s osobou, kterou chceme oddělit od pozadí. V menu Filtr zvolíme oddělit.

Po otevření dialogu zvolíme nástroj Zvýraznění obrysů - vypadá jako zvýrazňovač - a použijeme jej k označení hran objektu, který chceme oddělit. Až budeme nástrojem táhnout čáru, necháme půl zvýrazňovače na pozadí a půl na předmětu, jenž má být oddělen. Vykreslíme i paže. Při obkreslování dobře definovaných a ostrých ploch použijeme malý štětec, velký potom použijeme uploch méně ostrých, jako jsou rozevláté vlasy. Velikost štětce můžeme ovlivnit mačkáním kláves Levá závorka (menší štětec) a Pravá závorka (větší štětec).

Když máme dráhu zvýrazňovače hotovu, je nutno Photoshopu určit, které části obrázku má uchovat po oddělení. Je to jednoduché - přepneme se na nástroj Vyplnění a jednou jím klepneme v ploše, která je ohraničena zvýrazňovačem. Plocha uvnitř se vyplní modrou barvou. Stane-li se, že se modrá výplň rozlije i do zbývající části obrázku, znamená to, že jsme někde neuzavřeli hrany. Stiskneme tedy Ctrl+Z pro zrušení poslední akce a znovu objedeme hranu, kde jsme vynechali. Lekce 8


Po zkontrolování, jestli nikde nemáme ukončené hrany, klepneme na Vyplnění. Jestli je vše v pořádku, klepneme na tlačítko Náhled (Preview). Uvidíme, jak vyřezaný obrázek vypadá bez pozadí. Musíme se dobře podívat, zda Oddělení provedlo to, co jsme po něm chtěli. Zvláště věnujme pozornost vlasům, což je těžko oddělitelná část. Zatím nebudeme věnovat pozornost přebývajícím detailům. Jakmile jsme spokojeni, klepneme na OK. Zbytek úprav je už lehčí. I když třeba zjistíte, že chybí kousek rukávu, oblečení nebo nějaké místo na tváři, netrapte se, nemusíte vše dělat od začátku. Klidně změny potvrďte a oddělení bude provedeno.

Nyní nastal čas pro úpravy. Určitě jste si na výše uvedeném obrázku všimli, že některé části chybí. Začneme zkopírováním vrstvy (Ctrl+J). Pouhým zkopírováním vrstvy totiž napravíme 90 % chybějících míst. Zní to divně, ale uvidíte, že mám pravdu. Pak stiskneme Ctrl+E, čímž se obě vrstvy sloučí.

Přepneme se na Štětec historie a opravíme jím všechny chybějící části. Chybějící místa domalujeme za minutku. Jestli jste někde přetáhli, použijte Gumu. Nejspíš si budete potřebovat přiblížit Lekce 8


obrázek, aby jste vše dobře viděli (vlevo). Napravo je finální obrázek, kde jsou za pomoci Štětce historie domalovány chybějící místa a zgumovány přebytečné části. Obrázek se zdá, že je už v pořádku, ale při další úpravě jsem zjistila, že jsem některé detaily přehlédla. o tom později.

Nyní si otevřeme fotku, jež má sloužit jako pozadí pro našeho herce. Nejlépe uděláme, když přetáhneme toto pozadí přímo do obrázku s hercem. To proto, že při práci v dokumentu kde byl předmět oddělen budeme mít přístup ke Štětci historie. Když poté přetáhneme pozadí a uvidíme chybějící místa (nebo přečnívající), budeme je moci ve vrstvě předmětu vyretušovat. Pozadí se zobrazí ve své vrstvě a můžeme jím posouvat, kam potřebujeme.

Pojďme do palety Vrstvy a přetáhneme vrstvu s obrázkem pozadí za vrstvu s oddělenou osobou, aby se dostala do popředí. Často se také budete muset přepnout na nástroj Guma, jelikož nyní se asi vynoří přebývající „smetí“, které je viditelné okolo osoby. Jsou to částečky, kterých jsme si předtím nevšimli.

Lekce 8


Jestli jste vše přebytečné jako bílá místa okolo rukávů, smazali, můžete se pochlubit stejně skvělým obrázkem jako já.

Vzhled pohybu Takto přidáme statické fotografii pohyb, a protože bude použita maska vrstvy, dostane se nám velké pružnosti v tom, jak hodně bude efekt aplikován. Otevřeme si fotku, které chceme dodat efekt pohybu. V paletě vrstev duplikujeme vrstvu Pozadí stiskem kláves Ctrl+j, poté najedeme do menu Filtr > Rozostření a zvolíme Rozmáznout.

Když se dialogové okno otevře, budeme mít k dispozici dvě nastavení, a to Úhel (jímž určíme, ze kterého úhlu má k rozmazání dojít) a Vzdálenost, která determinuje poměr rozmazání. V našem případě jsem nastavila úhel na -30o, aby rozmazání bylo zešikmené ve směru běhu, a míru Vzdálenosti jsem zvyšovala tak dlouho, dokud obrázek nevypadal dle mých představ.

Lekce 8


Přidržíme klávesu Alt a v dolní části palety vrstev klepneme na tlačítko Přidat vektorovou masku. Podržením Alt docílíme toho, že se maska vrstvy vyplní černou barvou a efekt rozmáznutí, který jsme aplikovali, zmizí.

V paletě nástrojů vybereme středně velký štětec s jemnou hranou. Klávesu „x“ stiskneme tolikrát kolikrát bude nutné, aby se na Popředí objevila bílá barva. Poté začneme malovat přes místa, u kterých chceme mít pohyb. Malováním do masky se totiž odkryje rozmáznutí, které jsme dříve provedli. Rozmáznutí se ukazuje i na ikonce masky.

Dokončíme techniku přemalováním všech míst, u kterých má být efekt pohybu. Stane-li se, že při malování uděláme chybu a přemalujeme i oblast kde pohyb být nemá, jednoduše změníme barvu Popředí na černou a pak přemalujeme chybná místa. Na našem obrázku jsem nechala rozmáznuté ruce, nohy a zadní část hlavy.

Lekce 8


Efekt ohniskového středu Podíváme se na další způsob pro přitáhnutí pozornosti. Tentokrát využijeme rozmáznutí druhořadých ploch v obrázku, ponechávajíc předmět snímku zaostřený. Otevřeme si fotku, na které chceme provést zaostření předmětu. Stiskneme dvakrát kombinaci Ctrl+J, abychom vytvořili dvě kopie vrstvy Pozadí. Vrchní vrstvu schováme klepnutím na její ikonku oka v krajním levém sloupečku palety vrstev. Pak aktivujeme prostřední vrstvu.

Půjdeme do menu Filtr > Rozostření > Gaussovské. Až se otevře okno, zvýšíme Poloměr rozostření tak, aby obrázek vypadal „dobře a rozmazaně“. Zkrátka tak jak chceme aby bylo rozostřeno poadí osob. Já jsem zvolila Poloměr 5 pixelů.

V paletě vrstev jednou klepneme na vrchní vrstvu pro její aktivování. Vybereme nástroj Eliptický výběr a natáhneme oválný výběr kolem oblasti, jež má zůstat zaostřená.

Lekce 8


Abychom zjemnili okraje našeho výběru, najedeme do menu Výběr > Prolnutí okraje. Ten musíme zvýšit kvůli jemnému přechodu alespoň na 35 pixelů. Klepneme na OK. Čím vyšší je rozlišení obrázku, tím vyšší musí být nastavení hodnou úprav, abychom dospěli ke stejnému výsledku. Klepneme na ikonku Masky, abychom aktivovali provedenou úpravu.

Úprava barvy objektu Následující technika je velice využívána v mnoha odvětvích. Když chce výrobce poslat katalog s tričky, nebude přece fotit každou barvu stejného střihu. Postačí jen jedna fotografie a ostatní se vyretušují. To samé se děje v kosmetice. Barevnou rtěnku či vlasy stačí vyfotit jen jednou a zbytek už je práce grafika. Pojďme si to zkusit také. Otevřeme si fotografii s prvkem, který by měl mít jinou barvu. Vytvoříme okolo tohoto prvku výběr za pomoci jakéhokoliv nástroje výběru (Laso, Pero apod.). Je jedno, jakým výběrem to uděláme, měl by být však přesný. Pak v roletkovém menu Vrstvy úprav zvolíme funkci Odstín a sytost. V paletce Vrstvy se objeví nová ikonka obrázku, který jsme vybrali.

Když se dialogové okno otevře, klepneme do políčka Kolorovat v pravé dolní části dialogu a začneme přetahovat jezdcem funkce odstín. Všimněte si, že tažením jezdce se začíná měnit oblast výběru. Zdá-li se nám pozměněná barva příliš intenzivní, chytneme jezdec sytost a potáhneme jej směrem doleva. Tím snížíme nasycení barev. Já jsem obrázek spíše zesvětlila. Lekce 8


Klepneme na OK a ukončíme naši práci. Je také možné v Nové vrstvě výplně kliknout na vyvážení barev, ale to obrázku dá jen jemný nádech některé z vybraných barev. Přesto vypadá fotka dobře.

Využití barvy ke zvýraznění objektu Populární technikou, jak svést zraky zákazníka na určitý výrobek, je právě následující. Pozornost je svedena pouze na jednu věc, která je ponechána v barvě. Ostatní nedůležité části jsou ponechány černobílé. Zní to zajímavě, proto se pustíme do tohoto úkolu. Na fotografii má být zvýrazněn bazén.

V paletě nástrojů si vybereme velký štětec s tvrdou hranou, najedeme do pruhu voleb a změníme Režim štětce na Barvu.

Lekce 8


Barvu Popředí přepneme na černou stiskem klávesy „d“ a začneme malovat přes obrázek. Během malování si můžeme všimnout, že barva na obrázku mizí. Naším cílem je tedy odstranit barvu ze všech částí obrázku kromě plochy, kterou chceme propagovat.

Když někde přejedete část, která měla zůstat barevná, stačí, když kliknete na Štětec historie a barvu domalujete. Níže už je obrázek hotov. Barva jednoznačně přitahuje pozornost k bazénu a spokojeným lidem.

Koláže Techniky koláže by mohly být rozebrány v samostatné kapitole, ale já s vámi proberu pouze tu, co zabere málo času. Je velmi populární mezi profesionály a pokládá se za jednu z nejúčinnějších. je zábavné vidět, jak stmelujeme dohromady fotografie bez viditelných švů. Otevřeme si fotografii, která má sloužit jako pozadí obrázku.

Lekce 8


Dále si otevřeme další fotografii, která má být v koláži. Přepneme se na nástroj Přesun, chytíme a přetáhneme obrázek z tohoto dokumentu přímo na fotku pozadí. Zobrazí se ve své vrstvě a my ji můžeme posunout na lepší místo. Vpravo trčí kousek pozadí.

V dolní části palety vrstev klepneme na ikonku Přidat masku. Ta se zobrazí bílým obdélníčkem. V paletě nástrojů vybereme nástroj přechod a stiskneme klávesu Enter pro zobrazení paletky přednastavených přechodů. Vybereme přechod Černá-Bílá.

Klepneme a podržíme tlačítko myši když je nástroj Přechod uprostřed obrázku a potáhneme kurzorem doleva. V místě, ve kterém jsme poprvé klepli myší, bude vrchní vrstva úplně průhledná, a místo, kde jsme ukončili práci bude mít 100 % krytí. Vše ostatní se postupně prolne. Nejspíš budete muset zkoušet, kde přesně je místo, které chcete, aby šlo vidět.

Až uvolníme myš, vrchní vrstva se prolne s pozadím. Aby koláž nebyla tak prázdná, přidáme další obrázek. Otevřeme se jej, přepneme se na nástroj Přesun a přetáhneme jej do své koláže. v dolní části opět přidáme masku, čímž se nové vrstvě přidá maska. Lekce 8


Nyní klepneme nástrojem Přechod doprostřed obrázku, podržíme tlačítko myši a potáhneme opět směrem doleva, protože jsme obrázek umístili na tuto stranu. Obrázek se prolne s pozadím. Pak se přepneme na Štětec a vybereme hodně velký s jemnou hranou. Použila jsem štětec o velikosti 200 pixelů. Barva Popředí musí být černá. Budeme malovat přes všechny plochy, které chceme rozpustit do pozadí. V našem příkladu jsem malovala přes bílé pozadí obrázku s tučňáky.

Musíme si dávat velký pozor, ve které masce či vrstvě pracujeme, jestliže máme více obrázků, bývá to obtížné. Díky tomu, že malujeme tak velkým štětcem, bude přechod velice jemný. Pro dokončení této koláže jsem se ještě přepla na nástroj Text a do obrázku jsem vepsala žlutý text Global. Je na nás, jaké písmo a velikost zvolíme. Pak jsem vrstvu zkopírovala a pravým kliknutím myši jsem vybrala Rastrovat vrstvu, abych mohla vytvořit filtr Rozmáznutí. (Filtr > Rozostření > Rozmáznutí) s úhlem nastaveným na 0 stupňů a Vzdáleností okolo 60. Nakonec můžeme ještě přidat jiné písmo, které díky Libovolné transformaci otočíme o 90 stupňů proti směru hodinových ručiček.

Lekce 8


Lekce 8



Lekce 9 Stupně šedi Jestli jste někdy zkoušeli převést barevnou fotografii do stupňů šedi pomocí příkazu Stupně šedi v menu Obraz v nabídce Režim, asi jste byli trochu zklamáni výsledky. Předvedu několik metod, jak se dostat k hezkým výsledkům.


Kanál Světlost V této metodě budeme věnovat pozornost hlavně kanálu Světlost. Díky němu se totiž dají pořídit hezké černobílé fotky. Díky jedné vychytávce budete mít krásné fotografie. Začneme otevřením fotografie, kterou chceme převádět.

Pojďme do menu Obraz > Režim > Lab barva, čímž se režim RGB konvertuje do Lab. V obrázku se nám neukáže žádný rozdíl, změnily se pouze kanály. Podívejme se tedy do paletky Kanály a uvidíme, že náš obrázek se již neskládá z barevných kanálů R, G, B. Namísto toho byla světelnost separována do samostatné vrstvy a údaje o barvách byly uloženy do dvou kanálů „a“ a „b“.

Nebudeme si všímat ostatních kanálů, zajímat nás bude pouze již zmíněný kanál Světlost. Proto na něj v paletě kanálů klikneme a tak jej aktivujeme. Fotka se zobrazí čenobíle, protože se zobrazuje aktuálně zvolený kanál.

Lekce 9


Půjdeme do menu Obraz, pod Režim a zvolíme Stupně šedi. Photoshop se nás zeptá, jestli chceme sloučit ostatní vrstvy. Odsouhlasíme OK. Nyní už máme v paletě pouze jeden kanál „Stupně šedi“.

Dále se přepneme do palety vrstev a klepneme na Pozadí, stiskneme Ctrl+J, čímž duplikujeme vrstvu. Její režim prolnutí změníme na Násobit. Nelekněte se, protože obrázek na monitoru značně ztmavne.

Je docela možné, že se vám takto ztmavený obrázek nelíbí. A tohle je právě ten moment, kdy si my sami můžeme určit vlastní tóny stupňů šedi. V paletě vrstev snížíme Krytí vrchní vrstvy tak, aby obrázek dostal správný nádech, který se nám už bude líbit. Níže je finální podoba fotky. Technika, kterou jsme si před chvílí probrali nám dává mnohem větší kontrolu nad stupni šedi než jen jít do menu Obraz > Režim > Stupně šedi.

Lekce 9


Vlastní nastavení převodu do stupňů šedi Někteří lidé zastávají názor, že tato technika je nejvhodnější pro převod barevných fotografií na černobílé, protože umožňuje všem třem kanálům splynout a vytvořit tak uživatelské stupně šedi. Je také lehká co se týče používání než využití Kalkulace. Za prvé si otevřeme fotografii. V dolní části palety vrstev klepneme na tlačítko Vrstvy úprav a zvolíme Míchání kanálů. Tato funkce může být vyvolána i z menu Obraz > Přizpůsobení, ale výhoda aktivování přímo z vrstvy spočívá v možnosti pozdějšího pružného doladění v průběhu naší práce. Také si můžeme rozmyslet použití černobílé fotky a vrátit se k plnobarevnému obrázku.

Míchání kanálů je nastaveno tak, aby prolnulo barevné kanály RGB. Chceme-li použít tuto metodu k převedení obrázku do stupňů šedi, klepneme v levé dolní části na okénko Monochromatický. Tím se umožní prolnutí kanálů do černobílých odstínů.

Když nyní prolínáme barevné kanály do stupňů šedi, použijeme tří posuvných jezdců ke změně procentuálního zastoupení každého z nich v černobílém obrázku. Základním pravidlem je, že jednotlivá procentuální zastoupení nesmí přesahovat dohromady 100 % (viz následující strana). Celkovou světlost obrázku můžeme pak ještě doladit posuvným jezdcem funkce „Konstantní“ v dolní části okna. Lekce 9


Klepneme na OK, Míchání kanálů bude potvrzeno a z naší fotografie se stane černobílý obrázek. Stane-li se, že po provedených změnách bude nutno ještě pozměnit nastavení Míchání kanálů, pak stačí dvakrát klepnout na ikonku vrstvy úprav Míchání kanálů v paletě vrstev a dialogové okno se nám opět objeví na monitoru s posledně zadanými hodnotami. Jestliže se rozhodneme ponechat fotku barevnou, jednoduše přetáhneme vrstvu úprav s Mícháním kanálů na ikonku koše.

Vložení vodoznaku Tahle věc se sice už netýká černobílých fotografií, ale přece kvůli ní nezačneme novou kapitolu. Bude to na pár řádků a je to také velice důležitá věc. Když si chceme obrázky uložit na web, nemusíme se alespoň bát, že nám někdo náš pečlivě vyfocený a upravený obrázek ukradne. Po otevření fotografie, kterou chceme uchránit v paletě nástrojů vybereme Jiný tvar.

Lekce 9


Když máme aktivován tento nástroj, najedeme do pruhu voleb a klepneme na ikonu Výběr vlastních tvarů. Otevře se nám roletka, kde vybereme symbol copyrightu, který je samozřejmě zahrnut v nabídce.

V dolní části palety vrstev klepneme na tlačítko Nová vrstva. Stiskneme tlačítko „d“, pokud nemáme barvu Popředí nastavenu na černou. Pak přetáhneme symbol copyrightu přes obrázek. Umístění a velikost si zvolíme sami. Pro kulatý tvar podržíme klávesu Shift. Jestliže jste si až nyní všimli, tak jako já, že výsledkem je vrstva Tvaru či Cesty, vjeďte nahoru do pruhu voleb a ujistěte se, že jste přepnuti na volbu vyplnit obrazové body. Je to třetí ikonka zleva v první skupině ikonek vlevo, dříve než vložíte symbol. Ale jde to i dodatečně.

Půjdeme do menu Filtr > Stylizace > Reliéf. necháme nastavení tak jak je - 135o, Výška 3 pixely a Míra 100 %. Potvrdíme OK. Abychom zjemnili hrany symbolu copyrightu, vjedeme do palety vrstev a zapneme funkci Zamknout průhledné obrazové body. Přidáme také trochu Gaussovského rozostření.

Lekce 9


V paletě vrstev změníme režim prolnutí této vrstvy Copyrightu z Normální na Tvrdé světlo, aby se vodoznak zprůhlednil. Ochrana našeho obrázku je ukončena.

Lekce 9

Photoshop CS2. - úprava digitálních fotografií. Ester Beránková, E4

Recommend Documents