Převod a přechod vlastnického práva

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Převod a přechod vlastnického práva

Bakalářská práce

Autor:

Petra Nováková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Ondřej Veselý

Leden, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Ve Veselíčku dne 10. 1. 2011

Petra Nováková

Poděkování Děkuji vedoucímu práce panu JUDr. Ondřeji Veselému za odborné vedení a pomoc při zpracování mé bakalářské práce.

Anotace práce Tato bakalářská práce se v první a druhé kapitole zaměřuje na vymezení pojmu převod vlastnického práva a přechod vlastnického práva. Toto vymezení je v případě nemovitostí podstatné pro formu zápisu do katastru nemovitostí, vkladem se uskutečňuje převod vlastnického práva a záznamem se uskutečňuje přechod vlastnického práva. K převodu vlastnického práva dochází na základě projevu vůle a k přechodu vlastnického práva dochází na základě právních skutečností. Následující kapitoly se věnují příkladům převodu vlastnického práva a příkladům přechodu vlastnického práva.

Annotation The first and second chapter of this Bachelor work concentrates on definition of a transfer of ownership title and a passage of ownership title. This definition is important in order to enter the real estate property into the land register. The transfer of an ownership title is carried out by insertion while passage of an ownership title is implemented by an entry into the register. Transfer of ownership title happens based on expression of free will while passage of ownership title takes place based on legal fact. The following chapters address examples of transfers and passages of ownership titles.

Obsah: Úvod ........................................................................................................................................... 7 1 Definice převodu vlastnického práva a přechodu vlastnického práva ............................ 8 1.1 Převod vlastnického práva ........................................................................................... 8 1.2 Přechod vlastnického práva ......................................................................................... 8 2 Rozdíl mezi převodem vlastnického práva a přechodem vlastnického práva ................. 9 2.1 Nabývání vlastnického práva....................................................................................... 9 2.2 Pojem a způsob nabytí vlastnického práva ................................................................ 10 2.3 Spoluvlastnictví ......................................................................................................... 11 2.3.1 Vznik podílového spoluvlastnictví ......................................................................... 11 2.3.2 Velikost podílů u podílového spoluvlastnictví ....................................................... 11 2.3.3 Obsah podílového spoluvlastnictví......................................................................... 12 2.3.4 Zrušení podílového spoluvlastnictví....................................................................... 12 2.4 Společné jmění manţelů ............................................................................................ 13 2.4.1 Předmět společného jmění manţelů ....................................................................... 13 2.4.1.1 Majetek společného jmění (aktiva)...................................................................... 14 2.4.1.2 Závazky společného jmění (pasiva) .................................................................... 16 2.4.1.3 Výlučný majetek manţelů ................................................................................... 16 2.4.2 Vypořádání společného jmění manţelů .................................................................. 16 3 Převod vlastnického práva.................................................................................................. 18 3.1 Kupní smlouva........................................................................................................... 18 3.1.1 Odlišení od směnné a darovací smlouvy podle občanského zákoníku ................... 18 3.1.2 Odlišení od kupní smlouvy podle obchodního zákoníku ....................................... 18 3.1.3 Vznik kupní smlouvy ............................................................................................. 19 3.1.4 Práva a povinnosti stran.......................................................................................... 20 3.1.5 Odpovědnost za prodlení ........................................................................................ 23 3.1.6 Odpovědnost za vady předmětu koupě ................................................................... 24 3.1.7 Kupní smlouva a nabytí vlastnického práva ........................................................... 25 3.1.8 Vedlejší ujednání při kupní smlouvě ...................................................................... 27 3.1.8.1 Výhrada vlastnictví .............................................................................................. 27 3.1.8.2 Předkupní právo................................................................................................... 28 3.1.8.3 Právo zpětné koupě.............................................................................................. 29 3.1.8.4 Jiná vedlejší ujednání........................................................................................... 30 3.2 Darovací smlouva ...................................................................................................... 30 3.2.1 Vznik darovací smlouvy ......................................................................................... 31 3.2.2 Práva a povinnosti stran.......................................................................................... 31 3.2.3 Odpovědnost stran .................................................................................................. 32 3.3 Směnná smlouva ........................................................................................................ 33 4 Přechod vlastnického práva................................................................................................ 34 4.1 Vydrţení .................................................................................................................... 34 4.2 Nabytí vlastnictví věci ztracené, opuštěné a skryté ................................................... 35 4.2.1 Věci ztracené a věci opuštěné ................................................................................. 35 4.2.2 Nález věci skryté, jejíţ vlastník není znám ............................................................ 36 4.3 Nabytí vlastnického práva ze zákona ........................................................................ 37 4.4 Nabytí vlastnického práva rozhodnutím státního orgánu .......................................... 39 4.4.1 Nabytí vlastnictví soudním výrokem...................................................................... 39 4.4.2 Nabytí vlastnického práva rozhodnutím správního úřadu ...................................... 41 5

4.5 Dědění........................................................................................................................ 42 4.5.1 Nabývání dědictví ................................................................................................... 42 4.5.2 Důvody dědění........................................................................................................ 43 4.5.2.1 Odúmrť ................................................................................................................ 43 4.5.3 Odmítnutí dědictví .................................................................................................. 44 4.5.4 Dědická způsobilost a dědická nezpůsobilost ........................................................ 44 4.5.5 Přechod dluhů ......................................................................................................... 45 4.5.6 Dědění ze zákona .................................................................................................... 45 4.5.7 Dědění ze závěti ..................................................................................................... 46 4.5.8 Řízení o dědictví ..................................................................................................... 48 5 Katastr nemovitostí ............................................................................................................. 50 5.1 Zápis vlastnických a jiných věcných práv do katastru nemovitostí .......................... 50 5.2 Druhy zápisů do katastru nemovitostí ....................................................................... 50 5.2.1 Vklad ...................................................................................................................... 50 5.2.2 Záznam ................................................................................................................... 51 Závěry a doporučení............................................................................................................... 53 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 54 Seznam příloh ......................................................................................................................... 57

6

Úvod Tématem této bakalářské práce je převod a přechod vlastnického práva. Tato práce vychází především z občanského zákoníku. V první kapitole bakalářské práce je definice převodu a přechodu vlastnického práva, i přesto, ţe tyto definice nejsou upraveny v ţádném zákonu. Ve druhé kapitole je popsán rozdíl mezi převodem a přechodem vlastnického práva. Tento rozdíl spočívá ve způsobech nabývání vlastnického práva. Dále následuje kapitola, ve které jsou uvedeny příklady převodu vlastnického práva (kupní smlouva, darovací smlouva a směnná smlouva). V této kapitole jsou definice smluv, vznik smluv, nabývání vlastnického práva, funkce smluv, práva a povinnosti stran, odpovědnosti stran a odlišení od těchto smluv. Ve čtvrté kapitole jsou příklady přechodu vlastnického práva (vydrţení, nabytí vlastnictví věci ztracené a opuštěné, nabytí vlastnictví věci skryté, nabytí vlastnického práva ze zákona, nabytí vlastnického práva rozhodnutím státního orgánu a dědění). Poslední kapitola katastr nemovitostí se věnuje zápisům vlastnických a jiných věcných práv do katastru nemovitostí. Druhy zápisů do katastru nemovitostí jsou podstatné pro rozlišení, zda se jedná o převod nebo o přechod vlastnického práva. Převod vlastnického práva k nemovitostem se do katastru nemovitostí zapisuje vkladem a přechod vlastnického práva se zapisuje záznamem. Na konci této bakalářské práce jsou přílohy, ve kterých jsou vzory kupní smlouvy, darovací smlouvy, směnné smlouvy a vzor návrhu na vklad do katastru nemovitostí.

7

1 Definice převodu vlastnického práva a přechodu vlastnického práva Definice převodu vlastnického práva a přechodu vlastnického práva není upravena v ţádném zákonu.

1.1 Převod vlastnického práva Při převodu vlastnického práva dochází k nabytí práva na základě projevu vůle (například darovací smlouvou, kupní smlouvou). Zásadou při převodu vlastnického práva je, ţe nikdo nemůţe převést na jiného více práv, neţ sám má. Vlastnické právo lze tedy nabýt pouze od vlastníka věci a zároveň s převodem vlastnického práva přecházejí na nabyvatele i věcná břemena, zástavní práva a podobně. Vlastnické právo lze nabývat v takovém rozsahu, jak příslušelo původnímu vlastníkovi.1 Tento princip nalezneme v ustanovení § 486 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: „Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuţ bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice.“ Ochranu nabyvateli majetku od nepravého dědice poskytuje občanský zákoník v tom, ţe nemusí majetek vydat, pokud v dobré víře nabyl majetek a pokud bylo dědictví nepravému dědici potvrzeno soudem. Zákonnou ochranu by však neměl, jestliţe věděl nebo mohl vědět, ţe majetek po zůstaviteli měl připadnout jinému dědici.2

1.2 Přechod vlastnického práva Při přechodu vlastnického práva dochází k nabytí na základě právních skutečností, tyto skutečnosti však nejsou projevem vůle (na základě rozhodnutí státního orgánu, na základě zákona a děděním).3

1

FIALA, Josef a kolektiv. Lexikon občanského práva. 1. vyd. Ostrava : Jiří Motloch – Sagit, 1997. 278 s. ISBN 80-7208-002-4. 2 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 129 s. ISSN 1211-2437. 3 FIALA, Josef a kolektiv. Lexikon občanského práva. 1. vyd. Ostrava : Jiří Motloch – Sagit, 1997. 271 s. ISBN 80-7208-002-4.

8

2 Rozdíl mezi převodem vlastnického práva a přechodem vlastnického práva K převodu vlastnického práva dochází tehdy, jestliţe původní oprávněný své právo převádí právním úkonem na nabyvatele, například při prodeji nebo koupi věci. K přechodu vlastnického práva dochází, jestliţe se právo z jednoho subjektu na druhý subjekt přenáší, to znamená, ţe na nabyvatele bylo převedeno vlastnické právo právním úkonem bez projevu vůle původního oprávněného, například při dědění.4

2.1 Nabývání vlastnického práva Smlouvou se uskutečňuje převod vlastnického práva, smlouvou se vlastnické právo převádí. Na základě jiných právních skutečností se uskutečňuje přechod vlastnického práva, vlastnické právo přechází. O převod a o přechod vlastnického práva se nejedná v případě nabytí vlastnictví nově vzniklé věci (věc, která dosud nenáleţela nikomu). Převod vlastnického práva nejprve předpokládá platnou smlouvu o převodu vlastnictví, zpravidla smlouvu kupní, ale můţe jí být i jiná smlouva, pokud se dohoda stran týká převodu vlastnického práva, například smlouva darovací. Smlouva o převodu vlastnictví můţe mít účinek obligační nebo translační. Obligační smlouva sama převod vlastnického práva nepůsobí, pouze zavazuje zcizitele, aby na nabyvatele vlastnické právo k věci převedl. V případě translační smlouvy se vlastnické právo ke zcizené věci převádí v okamţiku, kdy se smlouva stala perfektní. Vlastnické právo zaniká absolutně (zánikem věci) nebo relativně (vlastnické právo určité osoby zaniká a vlastníkem se stane někdo jiný). Vlastnické právo můţe také zaniknout v důsledku vlastníkova právního úkonu tím, ţe vlastník převede vlastnické právo na někoho jiného nebo věc fakticky opustí a zároveň vyjádří vůli uţ nebýt jejím vlastníkem. Dále vlastnické právo v důsledku události zaniká smrtí vlastníka, zánikem věci, ztrátou věci, nebo tím, ţe někdo jiný nabude vlastnictví věci vydrţením. Vlastnické právo můţe také zaniknout konstitutivním rozhodnutím soudu či jiného státního orgánu.5 4

LAZAR, Ján; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 1. vyd. Praha : Panorama, 1987. 72 s. 11-064-87-01 5 LAZAR, Ján; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 1. vyd. Praha : Panorama, 1987. 187-189 s. 11-064-87-01

9

2.2 Pojem a způsob nabytí vlastnického práva Nabytí vlastnického práva se uskutečňuje tím, kdy se vlastníkem konkrétní věci stane někdo, kdo jím dosud nebyl, protoţe vlastníkem věci nebyl nikdo (věc nebyla předmětem vlastnického práva a zákon věc z nabytí do vlastnictví nevylučoval) nebo vlastníkem věci byl někdo jiný. Vlastnického práva k věci, která jiţ byla ve vlastnictví někoho jiného, se nabývá mezi ţivými nebo v případě smrti dosavadního vlastníka (nabytí vlastnictví děděním). Dále se nabytí vlastnictví rozlišuje na nabytí odvozené (derivativní) a původní (originární). Odvozeným nabytím vlastnictví se rozumí případ, kdy vlastník věci jeho vlastnické právo odvozuje od vlastnického práva svého právního předchůdce (kdy se někdo stane vlastníkem věci tím, ţe je na něj smlouvou dosavadní vlastník převede). V takovém případě se jedná o převod vlastnického práva (o nabytí vlastnického práva z vůle předchozího vlastníka). Původním nabytím vlastnictví je případ, kdy se někdo stane vlastníkem věci, která nebyla dosud předmětem vlastnického práva, nebo byla ve vlastnictví někoho jiného, ale na nabyvatele přešla jinak neţ jeho převodem (nebylo to z vůle dosavadního vlastníka). V takových případech jde o přechod vlastnického práva. Věci, která uţ byla vlastnictvím někoho jiného se nabývá originárně smísením věci vlastní s věcí cizí, vydrţením, nebo se nabývá vlastnictví věcí ztracených či opuštěných a vlastnictví věcí skrytých, jejichţ vlastník není znám. Dále se vlastnictví originárně nabývá rozhodnutím soudu, rozhodnutím správního úřadu, nebo ze zákona.6 V ustanovení § 132 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník jsou způsoby nabývání vlastnictví: „Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných právních skutečností stanovených zákonem.“ Tyto způsoby nabývání vlastnictví jsou uvedené pouze jako příklady. Občanský zákoník odkazuje na další ustanovení a na jiné zákony. K převodu vlastnictví dochází na základě nabytí kupní, či darovací smlouvy, ale vlastnictví lze také nabýt i jinými smlouvami, například směnnou smlouvou. K přechodu vlastnictví dochází na základě jiných právních skutečností, například děděním.7

6

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex, 1997. 226-227 s. ISBN 80-901683-1-0. 7 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 73 s. ISSN 1211-2437.

10

2.3 Spoluvlastnictví O spoluvlastnictví se jedná v případě, jestliţe jedna věc, která je nerozdělená, patří současně několika vlastníkům. Přijetím zákona č. 91/1998 Sb. (kterým se mění a doplňuje zákon o rodině), zákon rozeznává pouze spoluvlastnictví podílové, neboť společné jmění manţelů nahradilo spoluvlastnictví bezpodílové. Podle občanského zákoníku je chápáno podílové spoluvlastnictví jako spoluvlastnictví ideální, neboť kaţdý ze spoluvlastníků je spoluvlastníkem nerozdělené věci celé.8

2.3.1 Vznik podílového spoluvlastnictví Podílové spoluvlastnictví vzniká na základě smlouvy (například kupní smlouvy, směnné smlouvy, darovací smlouvy) nebo rozhodnutím státního orgánu (například při vypořádání dědictví) nebo můţe také podílové spoluvlastnictví vzniknout ze zákona (například vydrţením). Subjekty podílového spoluvlastnictví jsou právnické osoby, fyzické osoby a stát.9

2.3.2 Velikost podílů u podílového spoluvlastnictví Pro velikost podílů u spoluvlastnictví je rozhodující právní skutečnost, která vedla ke vzniku tohoto podílového spoluvlastnictví, zejména se jedná o obsah smlouvy (obsahem smlouvy se spoluvlastnictví zakládá mezi více osobami) nebo výše dědických podílů na věci, která je společná. Soud můţe určit ve svém rozhodnutí výši spoluvlastnických podílů nebo můţe určit výši spoluvlastnických podílů právní předpis. Pokud je předmětem podílového spoluvlastnictví nemovitost, v katastru nemovitostí se uvádí výše spoluvlastnického podílu kaţdého spoluvlastníka v podobě zlomku. Není-li velikost podílu stanovena právním předpisem nebo dohodnuta účastníky jinak, podíly všech spoluvlastníků jsou stejné.10

8

KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 317-318 s. ISBN 80-86395-28-6. 9 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 318 s. ISBN 80-86395-28-6. 10 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 318-319 s. ISBN 80-86395-28-6.

11

2.3.3 Obsah podílového spoluvlastnictví Obsahem podílového spoluvlastnictví jsou povinnosti a práva. Tyto povinnosti a práva vznikají mezi spoluvlastníky, kteří hospodaří se společnou věcí (například oprava věci, údrţba věci, uţívání věci, pronájem věci). Zákon počítá při hospodaření se společnou věcí s dohodou spoluvlastníků, zákon nerozlišuje, o jakou záleţitost se jedná. Povinnosti a práva dále vznikají mezi třetími osobami a spoluvlastníky ohledně společné věci jako celku. Z právních úkonů, které se týkají společné věci jsou povinni a oprávněni všichni společníci nerozdílně a společně (solidárně). Solidarita povinných nebo oprávněných je zaloţena ze zákona. Povinnosti a práva také vznikají mezi třetí osobou a kaţdým spoluvlastníkem ohledně spoluvlastnického podílu vlastníka. Ve svém výlučném vlastnictví má svůj vlastnický podíl kaţdý ze spoluvlastníků. Spoluvlastník nemůţe se svým vlastnickým podílem disponovat, pokud tento podíl nepřevádí na osobu blízkou. Pokud by spoluvlastník chtěl svůj vlastnický podíl převést na jinou osobu neţ blízkou, zákon ukládá spoluvlastníkovi, aby svůj podíl nejprve nabídl ostatním spoluvlastníkům (předkupní právo). Toto předkupní právo ze zákona má povahu věcného práva (předkupní právo působí také vůči právním nástupcům zavázané osoby). Jestliţe je předmětem nabídky spoluvlastnický podíl k nemovitosti, nabídka musí být písemná a musí obsahovat alespoň cenu spoluvlastnického podílu a předmět kupní smlouvy. Nabídka musí být doručena kaţdému ze spoluvlastníků. Pokud se spoluvlastníci nedohodnou o výkonu předkupního práva, spoluvlastníci mají právo vykoupit (podle velikosti svých podílů) spoluvlastnický podíl k nemovitosti. Jestliţe spoluvlastník nechce nebo nemůţe nabídnutý spoluvlastnický podíl koupit, jeho předkupní právo zaniká. Spoluvlastníkovi vznikne zároveň i předkupní právo vůči nabyvateli spoluvlastnického podílu.11

2.3.4 Zrušení podílového spoluvlastnictví K zachování spoluvlastnictví nemůţe být nikdo ze spoluvlastníků nucen.12 Kaţdý ze spoluvlastníků můţe (pokud nedojde k dohodě mezi spoluvlastníky) podat u soudu 11

KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 319-322 s. ISBN 80-86395-28-6. 12 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 323 s. ISBN 80-86395-28-6.

12

návrh ke zrušení spoluvlastnictví. Podílové spoluvlastnictví můţe být zrušeno rozhodnutím soudu nebo dohodou spoluvlastníků. Ve zrušení spoluvlastnictví dohodou (z vůle spoluvlastníků) nejsou omezováni spoluvlastníci zákonem. Spoluvlastníci se mohou dohodnout na reálném rozdělení věci, na následném prodeji věci, na přenechání věci jednomu nebo více ze spoluvlastníků a na rozdělení výtěţku podle podílů. Aby byla dohoda platná, vyţaduje se shodný projev vůle všech spoluvlastníků. Jestliţe je předmětem spoluvlastnictví nemovitost, zákon vyţaduje písemnou formu. Povinností kaţdého ze spoluvlastníků je vydat na poţádání ostatním spoluvlastníkům písemné potvrzení o vypořádání. Jestliţe spoluvlastník nevydá potvrzení o vypořádání, lze se domáhat vydání potvrzení u soudu. Jestliţe se spoluvlastníci nedohodnou o zrušení a vypořádání spoluvlastníků, můţe kterýkoli ze spoluvlastníků podat návrh na vypořádání a zrušení u soudu. Soud spoluvlastnictví zruší a vypořádá.13

2.4 Společné jmění manželů K přechodu vlastnického práva dochází v souvislosti se vznikem společného jmění manţelů nebo se zánikem společného jmění manţelů. Společné jmění vzniká ze zákona pouze mezi manţely, předmětem společného jmění jsou věci, majetková práva a závazky.14

2.4.1 Předmět společného jmění manželů Jměním se označuje obecně souhrn penězi ocenitelných majetkových hodnot, které patří určité osobě (aktiva) po odečtení penězi ocenitelných hodnot majetkových, které tato osoba dluţí někomu jinému (pasiva). Podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. společné jmění manţelů tvoří jak majetek (aktiva společného jmění), tak závazky (pasiva společného jmění).15 Podle ustanovení § 143 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. společné jmění manţelů (předmět) tvoří: a) „majetek nabytý některým z manţelů nebo jimi oběma společně za trvání manţelství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manţelů

13

KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 323-324 s. ISBN 80-86395-28-6. 14 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 327 s. ISBN 80-86395-28-6. 15 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 328 s. ISBN 80-86395-28-6.

13

za majetek náleţející do výlučného vlastnictví tohoto manţela, jakoţ i věcí, které podle své povahy slouţí osobní potřebě jen jednoho z manţelů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manţelů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manţelství a nebo jemuţ byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,“ b) „závazky, které některému z manţelů nebo oběma manţelům společně vznikly za trvání manţelství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleţí výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichţ rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.“

2.4.1.1 Majetek společného jmění (aktiva) Majetkem společného jmění manţelů můţe být například věc movitá a věc nemovitá, pohledávky z vkladových účtů a jiných účtů. Aby se majetek mohl stát předmětem společného jmění manţelů, musí k nabytí majetku dojít jedním nebo oběma manţely za trvání manţelství (výjimkou je například majetek získaný darem). Ustanovení § 143 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. vymezuje zákonný rozsah společného jmění manţelů. Tento zákonný rozsah společného jmění manţelů lze však upravit rozhodnutím soudu nebo smlouvou manţelů.16 Podle ustanovení § 143a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. mohou manţelé uzavřít formou notářského zápisu smlouvu, ve které mohou zúţit nebo rozšířit stanovený rozsah svého společného jmění. Předmětem smlouvy můţe být majetek a závazky, které tvoří jiţ společné jmění manţelů, majetek nabytý v budoucnu, závazky vzniklé v budoucnu, jednotlivé závazky a majetkové hodnoty. Pokud je předmětem smlouvy nemovitost, která uţ náleţí do společného jmění manţelů nebo do výlučného majetku jednoho z manţelů, smlouva se stává účinná vkladem do katastru nemovitostí. Zákon z časového hlediska připouští, aby (manţelská) smlouva, která je ve formě notářského zápisu byla uzavřena manţely tak, ţe si ve smlouvě vyhradí zčásti nebo zcela vznik společného jmění manţelů aţ ke dni zániku manţelství (tato výhrada se však nesmí vztahovat na věci, které tvoří běţné vybavení společné domácnosti).17 Zákon z časového hlediska dále připouští (předmanţelskou) smlouvu, která je ve formě notářského zápisu, 16

KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 329 s. ISBN 80-86395-28-6. 17 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 83 s. ISSN 1211-2437.

14

aby byla uzavřena mezi ţenou a muţem, kteří hodlají vstoupit do manţelského stavu a chtějí si upravit budoucí majetkové vztahy, které vznikají z manţelství. Ustanovení § 143a odst. 4 občanský zákoník č. 40/1964 Sb. směřuje k ochraně třetích osob. Toto ustanovení omezuje moţnost manţelů odvolávat se ve vztahu k jiné osobě na manţelskou nebo předmanţelskou smlouvu, tato jiná osoba musí být obeznámena s obsahem smlouvy.18 Podle ustanovení § 148 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.: „Soud můţe ze závaţných důvodů na návrh některého z manţelů zúţit společné jmění manţelů aţ na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.“ „Na návrh některého z manţelů soud zúţí společné jmění manţelů aţ na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, ţe jeden z manţelů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.“ Právní důsledky, které vznikly z nového pojetí společného jmění manţelů se také promítly v ustanovení § 143 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.19 Toto ustanovení řeší situace, ve kterých se manţel či manţelka v době trvání manţelství stane členem druţstva nebo společníkem obchodní společnosti. V těchto případech nepřecházejí práva a povinnosti na druhého manţela. Výjimkou jsou však bytová druţstva. Jestliţe se stane jeden z manţelů členem bytového druţstva, stává se členem i druhý manţel.20 Předmětem společného jmění manţelů můţe být to, co jiţ bylo předmětem bezpodílového spoluvlastnictví. Jedná se o věci movité a věci nemovité, dále se jedná o peněţní příjem manţelů bez ohledu na to zda pochází například z podnikatelské činnosti. U nabývání vlastnického práva k nemovitostem se povaţuje za rozhodující den, ke kterému se váţou právní účinky vkladu. Pokud právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastanou aţ po uzavření manţelství, nemovitost je ve společném jmění manţelů. Jestliţe však jeden z manţelů podá návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí před uzavřením manţelství, nově nabytá věc je výlučným vlastnictvím tohoto manţela.21

18

NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín 2007. 83 s. ISSN 1211-2437. 19 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha 329 s. ISBN 80-86395-28-6. 20 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín 2007. 83 s. ISSN 1211-2437. 21 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha 330 s. ISBN 80-86395-28-6.

15

: PORADCE, : ASPI, 2002. : PORADCE, : ASPI, 2002.

2.4.1.2 Závazky společného jmění (pasiva) Za závazky, které tvoří předmět společného jmění se povaţují ty, které vznikly společně jednomu z manţelů nebo oběma manţelům za trvání manţelství, například závazek ze smlouvy o půjčce. Z předmětu společného jmění manţelů jsou však vyloučeny závazky, které se týkají výhradně majetku jednoho z manţelů a závazky, které převzal jeden z manţelů bez souhlasu druhého manţela a rozsah těchto závazků přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů. Jestliţe vzal na sebe závazek jeden z manţelů se souhlasem druhého manţela nebo závazek vzali společně oba manţelé, tyto závazky plní oba manţelé nerozdílně a společně (solidárně). Manţele odpovídají za splnění tohoto závazku veškerým společným majetkem a výlučným majetkem kaţdého z nich. Pokud na sebe vezme závazek jeden z manţelů bez souhlasu druhého manţela a rozsah přijatého závazku zachovává míru majetkové přiměřenosti, pak tento závazek spadá do společného jmění manţelů. Pokud by však závazek přesáhl míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů a manţel tento závazek převzal bez souhlasu druhého manţela, pak tento závazek nespadá do společného jmění manţelů. Za splnění tohoto závazku odpovídá manţel svým výlučným majetkem, ale i majetkem, který spadá do společného jmění manţelů.22

2.4.1.3 Výlučný majetek manželů Výlučný (samostatný) majetek manţelů je majetek, který netvoří předmět podílového spoluvlastnictví a netvoří ani předmět společného jmění mezi manţely. Manţel nemá ţádné právo na výlučný majetek druhého manţela (nesmí tento majetek spravovat, uţívat bez souhlasu vlastníka majetku). Jestliţe však nese uţitky výlučný majetek, uţitky spadají do společného jmění manţelů.23

2.4.2 Vypořádání společného jmění manželů Zánikem manţelství zaniká společné jmění manţelů.24 Manţelé provedou při zániku manţelství vypořádání majetku, který patří do společného jmění manţelů,

22

KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 331-332 s. ISBN 80-86395-28-6. 23 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 332 s. ISBN 80-86395-28-6. 24 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 84 s. ISSN 1211-2437.

16

vychází se z toho, ţe podíly manţelů jsou stejné. Kaţdý z manţelů má oprávnění poţadovat, aby mu bylo uhrazeno to, co ze svého vynaloţil na společný majetek. Zároveň mu vzniká povinnost nahradit to, co ze společného majetku bylo vynaloţeno na jeho ostatní majetek. Dále se vychází z toho, ţe závazky obou manţelů, které vznikly za trvání manţelství, jsou manţelé povinni splnit rovným dílem. Především se při vypořádání přihlédne k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se zaslouţil kaţdý z manţelů o udrţení a nabytí společného jmění a k tomu, jak se staral o rodinu kaţdý z manţelů. Dohoda o vypořádání musí být v písemné podobě. Jestliţe patří do společného jmění také nemovitost, dohoda nabývá účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Dohoda manţelů se nesmí dotýkat práv věřitelů. Pokud dohodou manţelů nedojde k vypořádání společného jmění manţelů, soud provede na návrh některého z manţelů vypořádání společného jmění manţelů. Jestliţe nedojde do tří let od zániku společného jmění manţelů k vypořádání dohodou nebo jestliţe nebyl do tří let od zániku společného jmění manţelů podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, ţe manţelé se vypořádali ohledně movitých věcí podle stavu, v jakém kaţdý z nich věci ze společného jmění manţelů pro potřebou domácnosti, svou potřebu, své rodiny a výlučně jako vlastník uţívá. Ostatní věci a nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví a podíly spoluvlastníků jsou stejné. To samé platí u ostatních společných majetkových právech, pohledávkách a závazcích.25

25

NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 84-85 s. ISSN 1211-2437.

17

3 Převod vlastnického práva Mezi smlouvy o převodu vlastnického práva patří kupní smlouva, darovací smlouva a směnná smlouva.

3.1 Kupní smlouva Definice kupní smlouvy je upravena v ustanovení § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: „Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.“ Kupní smlouva je povaţována za nejdůleţitější smluvní typ v trţním hospodářství, protoţe je právním základem peněţní formy, ve které se směňují věci za peníze. Kupní smlouva (dle občanského zákoníku) plní tuto funkci ve vztazích mezi nepodnikateli a mezi nepodnikatelem a podnikatelem.26

3.1.1 Odlišení od směnné a darovací smlouvy podle občanského zákoníku Kupní smlouvu podle občanského zákoníku je třeba odlišit od smlouvy směnné. Ve smlouvě směnné vzniká závazek oběma stranám odevzdat určitou věc, dochází k jejich výměně a odpadá placení kupní ceny. Od smlouvy darovací se odlišuje kupní smlouva tím, ţe kupní smlouva je úplatná, to znamená, ţe nabyvatel vlastnického práva má povinnost zaplatit kupní cenu.27

3.1.2 Odlišení od kupní smlouvy podle obchodního zákoníku V obchodním zákoníku č. 513/1991 Sb. je upravena obchodní kupní smlouva. Obchodní kupní smlouva se uzavírá mezi podnikateli, pokud je při jejím vzniku zřejmé, 26

ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan a kolektiv. Občanské právo hmotné. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2009. 151 s. ISBN 978-80-7357-473-4 27 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 154 s. ISBN 80-85963-51-5.

18

ţe se uzavírá v souvislosti s jejich podnikáním. Tato souvislost spočívá v tom, ţe předmět koupě je dále prodáván v rámci předmětu podnikání kupujícího nebo kryje potřeby související s jeho podnikatelskou činností, například zařízení kanceláří. Občanským zákoníkem se řídí smlouva, kterou kupující kupuje věc pro své podnikání, pokud účel koupě není zjevný při uzavření smlouvy, například při anonymní koupi zboţí v obchodě. Obchodní charakter však nemá kupní smlouva, ve které je předmětem nemovitost, a to ani v případě, kdy ji uzavírají podnikatelé v souvislosti se svým podnikáním. Pokud je však nemovitost prodávána v rámci podniku, řídí se její prodej úpravou smlouvy o prodeji podniku, která je obsaţená v obchodním zákoníku, a to i v případě, ţe její stranou je nepodnikatel.28

3.1.3 Vznik kupní smlouvy Kupní smlouva vzniká dvoustranným právním úkonem mezi prodávajícím a kupujícím. I více osob můţe být prodávající i kupující stranou smlouvy. Zákon vyţaduje ke vzniku smlouvy, aby se účastníci dohodli na předmětu koupě a na kupní ceně. Toto určení tvoří podstatné náleţitosti obsahu smlouvy. Vedle podstatných náleţitostí obsahu smlouvy můţe smlouva obsahovat i další ujednání upravující práva a povinnosti smluvních stran (obvyklé a vedlejší náleţitosti obsahu). Jestliţe úprava těchto otázek není obsaţena ve smlouvě, například doba a místo plnění, pak je upravuje zákon. První podstatnou náleţitostí smlouvy je určení předmětu koupě, jedná se o věci, které má prodávající odevzdat kupujícímu. Věc jednotlivě určená nebo věc určená podle druhu můţe být předmětem koupě. Jednotlivě je věc určena, pokud smlouva obsahuje údaje, které smlouvu dostatečně odlišují od jiných věcí stejného druhu, například uvedením SPZ u motorového vozidla. V době uzavření smlouvy musí věc jednotlivě určená existovat, jinak je smlouva neplatná pro počáteční nemoţnost plnění. Hromadná věc, která je souborem samostatných věcí, které tvoří určitý celek, například soubor knih, je také jednotlivě určenou věcí. Jestliţe není kupovaná věc jednotlivě určena, vyţaduje se pro uzavření kupní smlouvy, aby věc byla určena druhovými znaky. Zastupitelnou povahu má věc určená podle druhu.29 Prodávající má povinnost při zániku věci, kterou měl připravenu k splnění svého závazku, opatřit jinou věc stejného druhu, protoţe jeho závazek 28

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 154-155 s. ISBN 80-85963-51-5. 29 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 156-157 s. ISBN 80-85963-51-5.

19

trvá. K zastupitelnosti věci určené podle druhu je zapotřebí i určení jejího mnoţství (například váhových jednotek), jinak by závazek nevznikl pro neurčitost obsahu. Předmětem kupní smlouvy mohou být také peníze, které přestaly být zákonným platidlem, například historické mince. Předmětem kupní smlouvy můţe být i právo, pokud má majetkovou hodnotu a je převoditelné (pokud to povaha práva připouští), například postoupení pohledávky. Při koupi práva se převádí prodávané právo, ustanovení o kupní smlouvě platí přiměřeně (pokud to povaha práva připouští). Druhou podstatnou náleţitostí kupní smlouvy je určení kupní ceny. Kupní cena je úplatou za předmět koupě, stanovená v penězích. Nejčastěji k určení kupní ceny dochází stanovením výše kupní ceny určitou částkou, nebo je ve smlouvě obsaţen způsob, který kupní cenu stanoví. Výše kupní ceny musí být určena dohodou obou stran. Kupní ceny mohou být také regulovány cenovými právními předpisy, v souladu s nimi musí být sjednaná cena. Pokud by došlo k rozporu s těmito předpisy, určení ceny ve smlouvě by bylo neplatné pouze v rozsahu, ve kterém jim odporuje, a kupující by měl povinnost zaplatit pouze takovou cenu, kterou cenové předpisy připouštějí. Zákon by v této souvislosti stanovil relativní neplatnost. Smluvní ustanovení o kupní ceně by se stalo v uvedeném rozsahu neplatným, jen pokud by se dotčená strana této neplatnosti dovolala. Zvláštní ustanovení pro případ sjednání příliš nízké kupní ceny nemá zákon, jestliţe není v rozporu s cenovými předpisy. Smlouva by však byla neplatná, pokud by se příčila dobrým mravům. Z projevu vůle osob (například z obsahu smlouvy), které uzavírají kupní smlouvu musí být zřejmé, ţe na kupujícího má přejít vlastnické právo k prodávané věci. Pro koupi zboţí při samoobsluţném prodeji platí zvláštní úprava, kupní smlouva je uzavřena v okamţiku, kdy za vybrané zboţí kupující zaplatí. Věc však můţe být vrácena na původní místo do tohoto okamţiku.30

3.1.4 Práva a povinnosti stran Mezi základní povinnosti prodávajícího patří odevzdat prodané věci a převést vlastnické právo k věci na kupujícího.31 Odevzdáním věci se rozumí předání věci do drţby kupujícího v místě plnění. Odevzdání se nejčastěji uskutečňuje převzetím věci kupujícím. 30

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 157-159 s. ISBN 80-85963-51-5. 31 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 159 s. ISBN 80-85963-51-5.

20

Jestliţe věc má zůstat u prodávajícího na základě jiné smlouvy (například nájemní), věc se odevzdává v době, kdy smlouva (nájemní) nabývá účinnosti. V době uzavření kupní smlouvy se můţe také věc nacházet jiţ u kupujícího, k odevzdání tedy dochází v době vzniku smlouvy, vlastnictví věci přechází na kupujícího. V době, která je stanovena ve smlouvě, má prodávající povinnost odevzdat věc. Pokud není ve smlouvě tato doba určena, má prodávající povinnost odevzdat věc bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy (není-li obvyklé odevzdání v jiné době). Odepřít můţe prodávající odevzdání věci, pokud je kupující v prodlení s placením kupní ceny. Pokud stanoví smlouva, ţe prodávající je povinen odeslat věc na místo plnění nebo určení, plní prodávající včas svůj závazek, pokud ve stanovené době předá věc dopravci k přepravě, k odevzdání věci dochází převzetím věci kupujícím od dopravce. Prodávající má povinnost odevzdat věc v místě plnění. Prodávající nese náklady, které jsou spojené s odevzdáním věci (například váţení, balení), a kupující nese náklady, které jsou spojené s převzetím věci. Ve smlouvě můţe být také stanoveno místo odevzdání věci, pokud není místo odevzdání stranami dohodnuto, je místem odevzdání u fyzické osoby bydliště prodávajícího a u právnické osoby její sídlo. Od místa plnění závazku se odlišuje místo určení přepravovaného zboţí. Místo určení přepravovaného zboţí je místo, kam má odeslat prodávající věc, pokud mu vzniká povinnost ze smlouvy. Stanovenou jakost musí mít odevzdaná věc, ve smlouvě můţe být jakost určena. Jestliţe odevzdaná věc nemá tuto jakost, prodávajícímu vzniká odpovědnost za faktické vady věci. Prodávající je povinen umoţnit nabytí vlastnického práva k prodávané věci. Pokud nevyplývá ze smlouvy něco jiného, nesmí být věc zatíţena právy jiných osob (například právem zástavním). Jestliţe prodávající nesplní tuto povinnost, vzniká prodávajícímu odpovědnost za právní vady věcí. Další povinností prodávajícího je učinit právní úkony, které jsou zapotřebí pro převod vlastnického práva na kupujícího. Prodávající je při prodeji nemovitosti povinen po uzavření smlouvy poskytnout součinnost, která je zapotřebí k tomu, aby byl kupující zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník.32 Prodávající je povinen při prodeji 32

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 159-160 s. ISBN 80-85963-51-5.

21

movité věci umoţnit nabytí vlastnictví v době odevzdání věci (pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného). Kupující má povinnost poskytnou spolupůsobení, které je zapotřebí k tomu, aby prodávající mohl věc odevzdat. Tato povinnost zahrnuje povinnost kupujícího řádně nabídnutý předmět koupě převzít. Mezi další povinnosti kupujícího patří zaplatit kupní cenu. V rámci platebních podmínek můţe být doba placení kupní ceny stanovena ve smlouvě. Tato splatnost se zpravidla stanoví ve vztahu k době určené pro odevzdání věci. Pokud má být kupní cena placena v určité době po odevzdání věci, jedná se o koupi věci na úvěr. Kupní cena můţe být splatná ve splátkách nebo najednou. Kupní cena můţe být také splatná v určité době před dobou stanovenou pro odevzdání věci, jedná se o prenumerační koupi. Kupní cena můţe být splatná i při odevzdání věci, jedná se o koupi z ruky do ruky. Jestliţe není splatnost kupní ceny ve smlouvě stanovena, tak vyplývá ze zákona. Pokud není obvyklé něco jiného vzhledem k povaze smlouvy nebo okolnostem, za kterých byla smlouva uzavřena, pak mají obě smluvní strany povinnost plnit bez zbytečného odkladu. To znamená, ţe má kupující zaplatit kupní cenu při řádném odevzdání věci, jedná se o koupi věci za hotové. Pokud prodávající odesílá předmět koupě na místo určení či plnění, nemá kupující povinnost, aby zaplatil kupní cenu, dokud nemá moţnost si předmět koupě prohlédnout. Kupující má povinnost zaplatit kupní cenu v místě sjednaném ve smlouvě. Jestliţe není platební místo určeno ve smlouvě, pak je platebním místem bydliště nebo sídlo dluţníka (kupujícího). Kupní cenu můţe zaplatit kupující i prostřednictvím pošty nebo banky, pro posuzování včasnosti plnění je důleţitá doba, kdy částka byla poukázána (pokud se strany jinak nedohodnou). Pokud nejsou platební podmínky v kupní smlouvě stanoveny, odevzdání předmětu koupě a placení kupní ceny se uskutečňuje současně. Pokud splní svůj závazek jedna strana dříve (nebo je připravena splnit závazek), můţe se domáhat splnění závazku druhou smluvní stranou. I kdyţ má některá ze stran podle smlouvy splnit svůj závazek před splněním závazku strany druhé, můţe to odmítnout. Zákon toto právo přiznává, pokud plnění strany druhé, ke kterému má dojít později, je ohroţeno skutečnostmi, které nastaly u strany druhé.33 Přihlíţí se jenom k okolnostem, které nastaly po uzavření smlouvy (například 33

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 160-161 s. ISBN 80-85963-51-5.

22

platební neschopnost druhé strany) nebo nastaly před tímto uzavřením, ale pouze za podmínky, ţe oprávněná strana v době uzavření smlouvy o těchto okolnostech nevěděla.34

3.1.5 Odpovědnost za prodlení Prodávající je v prodlení, pokud nesplní řádně a včas svůj závazek (neodevzdal předmět koupě a nepřevedl vlastnické právo na kupujícího). Jestliţe prodávající nesplní svůj závazek včas, nastanou následky prodlení dluţníka. Prodávající řádně nesplní svůj závazek, kdyţ například má odevzdaný předmět koupě právní vady. Pokud v místě plnění neodevzdá prodávající předmět koupě v době stanovené smlouvou či zákonem, pak prodávající nesplní svůj závazek včas. Prodlení nastává dnem následujícím po splatnosti závazku, prodlení trvá aţ do doby pozdního odevzdání předmětu koupě či jiného zániku závazku (například při odstoupení od smlouvy). I kdyţ prodávající neodevzdá předmět koupě včas, má prodávající povinnost závazek splnit. Kupující má právo poţadovat splnění prodávajícím. Zákon poskytuje kupujícímu i právo na náhradu škody při splnění zákonem stanovených předpokladů a moţnost odstoupení od smlouvy. Kupující můţe odstoupit od smlouvy, pokud prodávající, který je v prodlení, kupujícímu neodevzdá věc či na kupujícího nepřevede vlastnické právo k předmětu koupě ani v dodatečné přiměřené lhůtě. Pokud stanovená lhůta není přiměřená a kupující po uplynutí lhůty od smlouvy odstoupí, nastanou účinky odstoupení aţ po uplynutí lhůty přiměřené, pokud během lhůty prodávající neodevzdá předmět koupě či neumoţní kupujícímu nabýt vlastnické právo. Při prodeji věci v obchodě na objednávku můţe od smlouvy kupující odstoupit, pokud prodávající zboţí neobstará a kupujícímu neodevzdá zboţí ve stanovené lhůtě. Zákon v této situaci nevyţaduje poskytnutí dodatečné lhůty ke splnění závazku. Jestliţe je kupující v prodlení s placením kupní ceny, prodávající má právo poţadovat kupní cenu a úroky z prodlení.35

34

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 162 s. ISBN 80-85963-51-5. 35 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 166 s. ISBN 80-85963-51-5.

23

3.1.6 Odpovědnost za vady předmětu koupě Věc má faktické vady, pokud nemá stanovenou jakost. Stanovenou jakostí se rozumí vlastnosti, které jsou určené ve smlouvě nebo podpůrně zákonem (jakostní vady), nebo byla-li věc odevzdána v jiném mnoţství neţ stanoveném ve smlouvě (mnoţstevní vady). Ve smlouvě můţe být určena jakost věci uvedením jejích vlastností, které pokládá kupující za rozhodující. Jestliţe není jakost věci určena ve smlouvě, vyţaduje zákon, aby věc měla vlastnosti obvyklé a aby ji bylo moţno pouţít podle účelu smlouvy a podle povahy. Pro odpovědnost za vady předmětu koupě je rozhodující doba jeho převzetí kupujícím (doba, kdy prodávající splní závazek odevzdat věc). K této době přechází z prodávajícího na kupujícího nebezpečí škody na věci. Podle prováděcího předpisu zákona můţe vzniknout záruka za jakost (záruka se můţe týkat pouze některých vlastností věci, nebo všech vlastností věci). Při záruce za jakost odpovídá prodávající za vady v záruční době. Pokud je předmětem koupě věc jednotlivě určená (kupující si před uzavřením smlouvy mohl věc prohlédnout), neodpovídá prodávající za vady, které v době prohlídky byly zjevné (vady, které se zjistí okamţitě při obvyklé pozornosti), ledaţe prodávající kupujícího výslovně ujistil, ţe předmět koupě je bez vad. Jestliţe je předmětem koupě nemovitost (vadu je moţno zjistit v době uzavření smlouvy z katastru nemovitostí), prodávající také neodpovídá za vady věci, na které při sjednávání kupní smlouvy upozornil kupujícího. Jestliţe kupující zjistí vady na zboţí, má povinnost uschovat vadnou věc po dobu stanovenou prodávajícím k přezkoumání vad (tato doba je přiměřená). Podle zákona je kupující povinen oznámit prodávajícímu vady bez zbytečného odkladu (notifikační povinnost). Právo na přiměřenou slevu z kupní ceny můţe kupující uplatnit při jakékoli faktické vadě věci. Pokud má věc vadu odstranitelnou, kupující se můţe domáhat jejího odstranění. Pokud prodávající neodstraní vady v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou mu poskytl kupující, můţe kupující od smlouvy odstoupit. Jestliţe má věc vadu neodstranitelnou, která nebrání tomu, aby byla věc uţívána jinak řádným způsobem, kupující má nárok pouze na slevu z kupní ceny.36 Pokud nelze

36

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 167-169 s. ISBN 80-85963-51-5.

24

věc takto uţívat (vada je neodstranitelná), kupující můţe poţadovat přiměřenou slevu z kupní ceny nebo můţe kupující odstoupit od smlouvy. Právo odstoupit od smlouvy má také kupující v případě, kdyţ ho prodávající ujistil při uzavření smlouvy, ţe věc nemá ţádné vady, a toto ujištění se ukázalo nesprávným (rozhodující není, zda prodávající o vadách věci věděl, či nevěděl). Kupující má také právo na úhradu nutných nákladů (v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady). Kupující má notifikační povinnost. Jestliţe kupující úhradu nutných nákladů neoznámí do jednoho měsíce po uplynutí doby, ve které měl vady oznámit, právo na náhradu těchto nákladů zanikne. Pokud byl vznik nákladů včas oznámen, promlčuje se ve třech letech od doby notifikace nárok na jejich náhradu. Vady právní je třeba odlišovat od vad faktických. Vady právní má věc, jestliţe prodávající nepřevede na kupujícího vlastnické právo k věci (nesplní svou zákonnou povinnost) nebo kdyţ je věc zatíţena v rozporu se smlouvou právy jiných osob (například zástavní právo). Jestliţe uplatní třetí osoba své právo ke koupené věci, kupující musí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu oznámit prodávajícímu. Pokud tak neučiní, prodávající můţe vůči kupujícímu uplatnit všechny námitky, které mohl uplatnit vůči třetí osobě a které vůči třetí osobě neuplatnil kupující. Jestliţe neoznámí kupující včas právní vadu prodávajícímu, oslabuje se kupujícího právo, ale nenastává zánik práva. Při právních vadách kupující můţe poţadovat řádné splnění povinností prodávajícího (odstranění jiných právních vad, převod vlastnického práva). Pokud prodávající nesplní tuto povinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě, můţe odstoupit kupující od smlouvy.37

3.1.7 Kupní smlouva a nabytí vlastnického práva Při uzavření kupní smlouvy ještě nedochází k převodu vlastnického práva z prodávajícího na kupujícího, vzniká pouze povinnost prodávajícího vlastnické právo převést na kupujícího. Kupní smlouva je právním titulem nabytí vlastnického práva (k převodu vlastnického práva nedochází, pokud je smlouva neplatná).38 K nemovitosti nabývá kupující vlastnické právo tím, ţe je kupujícímu zapsán vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Před rozhodnutím o vkladu katastrální orgán 37

KNAPP, Viktor a kolektiv.. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 169-170 s. ISBN 80-85963-51-5. 38 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 162 s. ISBN 80-85963-51-5.

25

zkoumá, zda je prodávající oprávněn k tomu, aby nakládal s nemovitostí, zda byla smlouva uzavřena v předepsané formě, zda je dostatečně určitý a srozumitelný obsah smlouvy a zda neodporuje ustanovením zákona. Právní účinky nabytí vlastnického práva vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen příslušnému katastrálnímu orgánu. Jestliţe je předmětem koupě movitá věc, kupující nabývá vlastnické právo k této věci v době, kdy věc převezme. Převzetím věci je převzetí fyzické a převzetí symbolické. Z převzetí věci vyplývá vůle stran, aby se stal kupující drţitelem předmětu koupě, například předání dokladů, kterých je třeba k uţívání věci. Dobu, ve které kupující nabývá vlastnické právo k movité věci, mohou strany určit odchylně od zákona ve smlouvě. Tato moţnost platí v plném rozsahu, pokud je předmětem koupě jednotlivě určená věc. Ve smlouvě můţe být stanoveno, ţe kupující nabývá vlastnické právo k takové věci uţ uzavřením kupní smlouvy nebo v pozdější době. Pokud je předmětem koupě věc druhově určená, kupující můţe k věci nabýt vlastnické právo po uzavření smlouvy teprve, kdyţ je věc individualizována. K tomu můţe dojít, jestliţe věc, která je určena k odevzdání kupujícímu se dostatečně odlišuje od jiných věcí. Ve smlouvě je třeba sjednat způsob označení věci. Ve smlouvě můţe být dohodnut převod vlastnického práva i k pozdější době, neţ stanoví zákon (k určité době po převzetí předmětu koupě). Toto ujednání se můţe týkat jakékoli věci movité, mívá povahu výhrady vlastnictví (strany si ve výhradě vlastnictví projevují vůli, aby vlastnické právo přešlo aţ po zaplacení kupní ceny na kupujícího). Zákon vyţaduje písemnou formu pro sjednání výhrady vlastnictví. Kupující nabývá s převodem vlastnického práva oprávnění. Tato oprávnění jsou s vlastnickým právem spojená (oprávnění s předmětem koupě nakládat). Kupující nabývá oprávnění uţívat věc od jejího převzetí bez ohledu na to, zda vlastnické právo k věci přešlo na něho jiţ před touto dobou nebo aţ později. Jestliţe má vlastnické právo k věci přejít podle smlouvy uţ před jejím odevzdáním, náleţejí uţitky věci kupujícímu (například mláďata koupeného dobytka) od převodu vlastnického práva, protoţe prodávající má při opatrování věci do jejího odevzdání postavení schovatele. Pokud má vlastnické právo podle smlouvy přejít na kupujícího aţ v určité době po odevzdání věci, uţitky věci náleţí kupujícímu od doby jejího odevzdání. Kupující, který nabyl vlastnické právo získává i oprávnění převést vlastnické právo na jiné osoby.39 39

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 163-164 s. ISBN 80-85963-51-5.

26

Nebezpečí škody na věci nese zpravidla vlastník věci. Na kupujícího současně s nabytím vlastnictví přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení předmětu koupě. Zkázou věci se rozumí zničení věci a ztráta věci. Nahodilost není způsobena ani prodávajícím, ani kupujícím. Za nahodilou ztrátu se povaţuje také odcizení věci třetí osobou. Straně kupní smlouvy (strana, která nese nebezpečí uvedené škody na věci) vznikne nárok ze způsobené škody vůči odpovědně osobě. Zákon umoţňuje, aby se strany dohodly na přechodu nebezpečí uvedené škody na věci odchylně od zákona (i nezávisle na nabytí vlastnického práva).40

3.1.8 Vedlejší ujednání při kupní smlouvě Vedlejší ujednání zakládají samostatný právní vztah mezi prodávajícím a kupujícím. Z vedlejších ujednání vznikají zvláštní práva a povinnosti stran. Pokud byla kupní smlouva platně uzavřena, právní vztah vzniká z vedlejších ujednání. Samostatnost vzniklého právního vztahu se projevuje tím, ţe trvá i po zániku kupní smlouvy splněním závazků kupujícího a prodávajícího. Uplatnění práv z vedlejšího ujednání bývá závislé na splnění těchto závazků. Jestliţe kupní smlouva zanikne jiným způsobem (například při odstoupení od smlouvy), pak zanikají také právní účinky těchto ujednání.41

3.1.8.1 Výhrada vlastnictví Účastníci smlouvy se mohou domluvit, ţe vlastnictví k prodané movité věci přejde aţ po zaplacení kupní ceny z prodávajícího na kupujícího. I kdyţ prodávající předmět koupě kupujícímu předal, zůstává nadále vlastníkem předmětu koupě do zaplacení kupní ceny kupujícím. Výhrada vlastnictví z hlediska prodávajícího je vhodná k zajištění toho, ţe splní kupující svůj závazek (například koupě na úvěr). U výhrady vlastnictví zákon vyţaduje písemnou formu smlouvy, i kdyţ kupní smlouva písemnou formu zrovna nevyţaduje. Nahodilá zkáza předmětu koupě a nahodilé zhoršení předmětu koupě přechází na kupujícího odevzdáním věci (pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného).42

40

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 165 s. ISBN 80-85963-51-5. 41 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 173 s. ISBN 80-85963-51-5. 42 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 158-159 s. ISSN 1211-2437.

27

3.1.8.2 Předkupní právo Předkupní právo je vedlejším ujednáním ke kupní smlouvě. Předkupní právo vzniká pro prodávajícího ujednáním, podle kterého se kupující zavazuje, ţe v případě, ţe by se rozhodl věc prodat, nabídne věc přednostně ke koupi prodávajícímu. Toto ujednání můţe být sjednáno odděleně nebo můţe tvořit součást kupní smlouvy. Ze zákona má předkupní právo přímo spoluvlastník ke spoluvlastnickému podílu ostatních spoluvlastníků. Předkupní právo se můţe sjednat pro případ prodeje, ale i pro případ jiného zcizení věci kupujícím. Pokud prodá zavázaná osoba věc, aniţ by její koupi nabídla oprávněné osobě, nebo prodá věc za výhodnějších podmínek, neţ které nabídla oprávněné osobě, pak zavázaná osoba poruší povinnost předkupního práva. V nabídce oprávněné osoby musí být stanoveny podmínky, za kterých má být smlouva s třetí osobou uzavřena. Jestliţe se tato nabídka týká nemovitosti, pak musí být učiněna písemně. V ujednání o předkupním právu mohou být dohodnuty podmínky smlouvy uzavřené na základě předkupního práva. Jinak se povaţuje za rozhodující cena, za kterou je třetí osoba ochotna smlouvu uzavřít. Pokud oprávněná osoba odmítne vykonat předkupní právo nebo nezaplatí kupní cenu u movité věci do osmi dnů a u nemovitosti do dvou měsíců, pak předkupní právo zanikne. Lhůty počínají běţet ode dne, kdy oprávněné osobě byla doručena nabídka (pokud z ujednání o předkupním právu nevyplývá něco jiného). Povinnost z předkupního práva vzniká jenom tomu, kdo slíbil, ţe věc nabídne ke koupi a jeho dědicům. Na dědice oprávněné osoby nepřechází předkupní právo a předkupní právo není moţné převést na jinou osobu. Také můţe být předkupní právo sjednáno jako věcné právo, pokud se týká nemovitostí. Zákon vyţaduje písemnou formu smlouvy. Vkladem do katastru nemovitostí předkupní právo vzniká. Pokud vznikl z předkupního práva jenom závazkový vztah, předkupní právo zanikne, pokud kupující věc prodal a prodávající nevyuţil včas svého předkupního práva. Pokud kupující věc prodá a poruší při prodeji své povinnosti, které vyplývají z předkupního práva, právo také zanikne. Prodávající má však nárok na náhradu škody. Předkupní právo nezaniká, jestliţe bylo sjednáno jako věcné právo a oprávněná osoba nevyuţila moţnosti věc koupit.43 Při prodeji věci jiné osobě, přecházejí na nabyvatele povinnosti, které odpovídají předkupnímu právu. Pokud bylo porušeno 43

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 173-174 s. ISBN 80-85963-51-5.

28

předkupní právo s věcněprávní povahou, oprávněná osoba můţe poţadovat, aby jí nabyvatel prodal věc za stejných podmínek jako věc koupil. Jestliţe nevyuţije oprávněná osoba tohoto práva, zůstává oprávněné osobě předkupní právo zachováno.44

3.1.8.3 Právo zpětné koupě Mezi vedlejší ujednání kupní smlouvy patří také právo zpětné koupě. Vzniká ujednáním, ve kterém má prodávající právo poţadovat, aby mu byla prodaná movitá věc vrácena, jestliţe vrátí kupní cenu kupujícímu. Zákon vyţaduje pro toto ujednání písemnou formu. Právo zpětné koupě se odlišuje od předkupního práva tím, ţe rozhoduje prodávající o tom, kdy bude toto právo vykonáno. Podle předkupního práva vzniká právo na zpětnou koupi, kdyţ se rozhodne kupující věc prodat. Při právu zpětné koupě vzniká povinnost kupujícímu vrátit věc, jestliţe kupujícímu prodávající zaplatí kupní cenu, za kterou byla věc koupena. Při uplatnění práva zpětné koupě má kupující práva prodávajícího a naopak, jedná se o práva, která vyplynula z původně sjednané kupní smlouvy. Bez zbytečného odkladu po uplatnění práva prodávajícího musí kupující vrátit věc. Jestliţe se právo zpětné koupě týká věci určené podle druhu, při uplatnění práva prodávajícího je kupující povinen vrátit věc stejného druhu a ve stejném mnoţství. Jestliţe je předmětem práva zpětné koupě věc jednotlivě určená, kupující je povinen vrátit tu samou věc, kterou koupil, protoţe převzetím věci podle kupní smlouvy původní, přešlo na kupujícího nebezpečí škody na věci, kupující nese důsledky prodávajícího do zpětného převzetí věci původním prodávajícím. V důsledku tohoto nebezpečí při poškození věci má nárok na slevu z kupní ceny původní prodávající. Prodávající musí právo ze zpětné koupě uplatnit do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu, pokud není v ujednání stanovena jiná lhůta. Pokud prodávající toto právo neuplatní ve stanovené lhůtě, právo zanikne.45

44

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 174 s. ISBN 80-85963-51-5. 45 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 175 s. ISBN 80-85963-51-5.

29

3.1.8.4 Jiná vedlejší ujednání Jiným vedlejším ujednáním umoţňuje zákon stranám, aby se dohodly i na jiných podmínkách a výhradách, které směřují k zániku právního vztahu z kupní smlouvy. Mezi jiná vedlejší ujednání patří například právo zpětného prodeje. Kupující si vyhrazuje právo na věc, která je předmětem koupě, ţe v určité době vrátí věc prodávajícímu za dohodnutých podmínek, nebo za stejných podmínek, za kterých kupující věc koupil. Mezi jiná vedlejší ujednání patří i výhrada lepšího kupce. Ve výhradě lepšího kupce si prodávající vyhrazuje právo na odstoupení od smlouvy do určité doby, pro případ, ţe by třetí osoba nabídla lepší podmínky neţ kupující. Zákon vyţaduje, aby smlouvy o jiných vedlejších ujednání měly písemnou formu. V případě, ţe si účastnicí nedohodli jinou lhůtu, právo, které vyplývá z vedlejších ujednání, můţe prodávající uplatnit do jednoho roku po uzavření kupní smlouvy. Výhrada nebo podmínka zaniká po uplynutí stanovené nebo dohodnuté doby.46 Vzor kupní smlouvy viz Příloha č. 1.

3.2 Darovací smlouva Darovací smlouva je smlouva, ve které dárce něco bezplatně přenechává obdarovanému, nebo se dárce zavazuje něco bezplatně přenechat obdarovanému a obdarovaný s tím souhlasí. Předmětem darování podle zákona nemusí být jenom věc, předmětem darování můţe být i jiná majetková hodnota nebo právo (například právo k patentu na vynález). Mezi pojmové znaky darovací smlouvy patří bezplatnost. Dárce nemá za darovanou hodnotu dostat protiplnění majetkové hodnoty. Přijetí příkazu dárce obdarovaným nebo převzetí povinnosti však nevadí, jestliţe předmětem není majetková hodnota. Mezi další pojmový znak darovací smlouvy patří dobrovolnost. Dobrovolnost spočívá v tom, ţe poskytovaný předmět darování není plněním na základě právní povinnosti.47 Za darování se však povaţují případy, ve kterých si účastníci poskytnou dary mezi sebou (například dar k Vánocům), nebo kdyţ daruje dárce dar jako odměnu 46

NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 161 s. ISSN 1211-2437. 47 KNAPP, Viktor a kolekitv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 177 s. ISBN 80-85963-51-5.

30

(například dar zachránci ţivota). Bezplatné rozmnoţení majetku obdarovaného na úkor majetku dárce je funkcí darovací smlouvy. Darovací smlouva se odlišuje bezplatností od kupní smlouvy. Stejně jako u kupní smlouvy dochází u darovací smlouvy k převodu vlastnického práva.48

3.2.1 Vznik darovací smlouvy Aby darovací smlouva mohla vzniknout, vyţaduje se dostatečné určení předmětu darování a projev vůle dárce předmět darovat a obdarovaného předmět darování přijmout. Předmětem darování můţe být věc určená podle druhu a mnoţství nebo věc určená jednotlivě. Předmětem darování mohou být i peníze, které jsou zákonným platidlem. Stanovená forma smlouvy závisí na tom, zda předmětem darování je věc movitá nebo nemovitost. Jestliţe je předmětem darování nemovitost, darovací smlouva musí být sepsaná na jedné listině a musí být písemná. Zákon však nevyţaduje zvláštní formu uzavření smlouvy, pokud je předmětem darování movitá věc, kterou při uzavření smlouvy dárce předává obdarovanému a obdarovaný movitou věc převezme (při tomto uzavření smlouvy má smlouva reálnou povahu). Zákon také připouští konsenzuální darovací smlouvu. V tomto případě darovací smlouva vzniká souhlasným projevem vůle stran se závazkem dárce věc odevzdat aţ po uzavření smlouvy, zákon vyţaduje písemnou formu smlouvy. Závazek dárce přechází i na dědice. Za neplatnou darovací smlouvu se pokládá smlouva, podle které má být závazek dárce plněn teprve po dárcově smrti. K darování můţe tedy docházet pouze mezi ţivými.49

3.2.2 Práva a povinnosti stran Dárcovou povinností je předat dar obdarovanému a obdarovaného povinností je dar řádně nabídnutý převzít. Jestliţe je předmětem darování věc, dárce má povinnost převést na obdarovaného vlastnické právo.50 K převodu vlastnického práva u nemovitosti dochází vkladem do katastru nemovitostí. Pokud je předmětem darování movitá věc, obdarovaný nabývá vlastnické právo převzetím movité věci. Uvedené povinnosti zanikají 48

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 177 s. ISBN 80-85963-51-5. 49 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 178 s. ISBN 80-85963-51-5. 50 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 178 s. ISBN 80-85963-51-5.

31

splněním povinností, nebo z důvodů stanovených pro zánik závazkového vztahu, například pro nemoţnost plnění. Vedle těchto povinností se však dárce můţe domáhat vrácení daru, pokud se obdarovaný chová k dárci nebo členům dárcovy rodiny způsobem, který porušuje hrubě dobré mravy.51 Definice pojmu dobré mravy není obsaţena v ţádném zákonu. „Dobrými mravy společnosti je nutno chápat souhrn určitých etických a kulturních obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Při hodnocení musí být brán zřetel na konkrétní individualizovaný případ a nezáleží tolik na subjektivním názoru jednotlivce, jako na hodnocení společenském, objektivizovaném.“52

3.2.3 Odpovědnost stran Pokud dárce nesplní svůj závazek, který vyplývá z darovací smlouvy, u dárce nastává prodlení dluţníka. K prodlení dluţníka dochází, jestliţe darovací smlouva byla platně uzavřena konsenzuálním způsobem, u obdarovaného nastane prodlení věřitele, pokud nepřevezme řádně nabídnutý dar. Pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného, obdarovaný je povinen převzít dar u dárce. Protoţe obdarovaný nabývá bezplatně dar, nevznikají mu nároky z vad věcí faktických ani z vad věcí právních. Odstranění těchto vad se nemůţe obdarovaný domáhat ani v případě, ţe věc nemá vlastnosti, které měla podle smlouvy mít, poněvadţ darovací smlouva je bezplatná. Dárce má povinnost při nabídce daru upozornit obdarovaného na vady, o kterých ví. Pokud dárce neupozorní na vady, o kterých ví, můţe mu vzniknout odpovědnost za škodu způsobenou vůči obdarovanému. Obdarovaný je oprávněn dar vrátit, jestliţe má dar v době odevzdání vadu, která nebyla při jeho převzetí zjevná a na kterou dárce neupozornil, v tomto případě není rozhodující, zda dárce o vadě věděl, či nevěděl.53 Vzor darovací smlouvy viz Příloha č. 2. 51

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 178-179 s. ISBN 80-85963-51-5. 52 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003 53 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 179-180 s. ISBN 80-85963-51-5.

32

3.3 Směnná smlouva Směnná smlouva je historicky starší neţ smlouva kupní. Kupní smlouva nahradila směnnou smlouvu poté, co se jako všeobecný směnný ekvivalent začaly pouţívat peníze. Zákonná ustanovení o kupní smlouvě se na směnnou smlouvu přiměřeně pouţijí, protoţe směnná smlouva není v občanském zákoníku upravena zvláštními ustanoveními. Kaţdá ze smluvních stran má současně postavení prodávajícího i kupujícího. 54 Směnná smlouva je smlouva, ve které si strany směňují věc za věc. Strany se zavazují, ţe si mezi sebou odevzdají věci, které jsou určené ve smlouvě a umoţní si mezi sebou nabýt vlastnické právo k těmto věcem. Ve směnné smlouvě je protiplněním za odevzdávanou věc také věc. Mezi podstatné náleţitosti obsahu smlouvy patří dostatečné určení věcí, které mají být předmětem výměny. Dále mezi podstatné náleţitosti patří vyjádření vůle stran, ţe má dojít k převodu vlastnického práva k těmto věcem.55 Jestliţe má věc vady faktické nebo právní, o kterých prodávající ví, prodávající je povinen kupujícího při sjednávání směnné smlouvy na vady upozornit. Upozornění na vady musí být konkrétní, vady musí být konkrétně popsány. Pokud dodatečně vyjde najevo vada na kterou jeden účastník druhého účastníka neupozornil, nebo vada, kterou měla věc jiţ v době předání, má kupující právo na přiměřenou slevu, která odpovídá povaze a rozsahu vady. Jestliţe se jedná o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má také kupující právo na odstoupení od smlouvy. Právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, pokud ho prodávající ujistil, ţe věc má určité vlastnosti nebo ţe věc nemá ţádné vady, a tato ujištění se ukáţí nepravdivými. Kupující musí uplatnit vady u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Kupující se můţe domáhat u soudu práv z odpovědnosti za vady, pokud vytkl vady nejpozději do šesti měsíců po převzetí věci, vady zvířat do šesti týdnů a vady krmiv do tří týdnů. Na úhradu nutných nákladů (jedná se o náklady, které vznikly kupujícímu v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady), má právo účastník v postavení kupujícího.56 Vzor směnné smlouvy viz Příloha č. 3.

54

REDAKCE JURISTIC. Občanské právo : č. 030 - Směna : Občanské právo - vzory. Juristic [online]. 13.6.2005, [cit. 2010-09-10]. Dostupný z WWW: < http://obcanske.juristic.cz/544612/>. 55 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. 176 s. ISBN 80-85963-51-5. 56 REDAKCE JURISTIC. Občanské právo : č. 030 - Směna : Občanské právo - vzory. Juristic [online]. 13.6.2005, [cit. 2010-09-10]. Dostupný z WWW: < http://obcanske.juristic.cz/544612/>.

33

4 Přechod vlastnického práva Příklady přechodu vlastnického práva jsou: vydrţení, nabytí vlastnictví věci ztracené, nabytí vlastnictví věci opuštěné a skryté, nabytí vlastnického práva ze zákona, nabytí vlastnického práva rozhodnutím státního orgánu a dědění.

4.1 Vydržení K přechodu vlastnického práva vydrţením dochází při splnění zákonných podmínek (dobrá víra) a uplynutím času (jde-li o movitost 3 roky, nemovitost 10 let). Vydrţením se nabývá vlastnického práva na základě dlouhodobé oprávněné nepřetrţité drţby věci někým (fyzickou osobou nebo právnickou osobou), kdo není vlastníkem věci. Předmětem vydrţení můţe být věc movitá i věc nemovitá. Vlastnictví věci, která nemůţe být předmětem vlastnického práva nebo která můţe být podle zákona pouze ve vlastnictví státu nebo právnických osob určených zákonem, nelze nabýt vydrţením. Zákonným předpokladem k nabytí vlastnictví věci vydrţením je, ţe nabyvatel byl oprávněným drţitelem věci po celou vydrţecí dobu. Vlastnictví věci můţe vydrţením nabýt i právní nástupce oprávněného drţitele, pokud i on sám je oprávněným drţitelem věci. Vydrţecí doba musí trvat nepřetrţitě u movité věci tři roky a u věci nemovité deset let. Můţe se však stát, ţe se změní v této době například z důvodu dědění oprávněný drţitel, doba oprávněné drţby právního předchůdce se započítává jeho právnímu nástupci. O počátku a trvání vydrţecí doby platí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.57 Základní podmínkou oprávněné drţby je dobrá víra. Dobrá víra musí trvat po celou zákonem stanovenou dobu, která je potřebná k vydrţení. Pokud v průběhu vydrţecí doby drţitel dobrou víru ztratí, dojde k přerušení vydrţecí doby (drţitel nemůţe věc do vlastnictví nabýt vydrţením). Jestliţe jsou splněny podmínky pro vydrţení, dochází k nabytí vlastnictví ze zákona (zákon však nevyţaduje ţádné rozhodnutí o tom, ţe bylo vydrţeno vlastnictví věci).58 „Dobrou víru je třeba hodnotit objektivně; vychází se z toho, jak by věc byla posouzena při zachování obvyklé opatrnosti, kterou lze po každém požadovat. Okolnosti a z nich vyplývající právní důsledky uchopení držby je třeba zkoumat 57

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex, 1997. 232 s. ISBN 80-901683-1-0. 58 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 75 s. ISSN 1211-2437.

34

u každého držitele zvlášť. Nedostatek dobré víry předchůdce tak nevylučuje dobrou víru dalšího držitele (např. nebyl-li zůstavitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, nevylučuje to dobrou víru dědice, stejně je tomu u prodávajícího a kupujícího).“59

4.2 Nabytí vlastnictví věci ztracené, opuštěné a skryté Nález věcí, jejichţ vlastník není znám (věc ztracená, věc opuštěná a věc skrytá) je upraven v ustanovení § 135 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

4.2.1 Věci ztracené a věci opuštěné Věci ztracené a věci opuštěné upravuje občanský zákoník č. 40/1964 Sb. v ustanovení § 135 odst. 1 aţ 3: (1) „Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímţ území k nálezu došlo. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce.“ (2) „Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis můţe jinak upravit oprávnění toho, kdo věc našel nebo ohlásil.“ (3) „Přihlásí-li se vlastník věci, která byla odevzdána obci podle odstavce 1, před uplynutím lhůty 6 měsíců od jejího odevzdání obci, je vlastník věci povinen nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s opatrováním věci vznikly.“ Vlastník věci při ztrátě věci ztrácí faktickou moţnost vykonávat svá vlastnická oprávnění k věci. Vlastník věci při ztrátě věci zůstává nadále jejím vlastníkem. Ztráta věci je právní událostí, neboť vlastník ztrátou věci neprojevuje svou vůli, věc pozbyl nevědomě. Opuštění věci je jednostranným právním úkonem, ve kterém vlastník projevuje svou vůli nebýt nadále vlastníkem věci (vlastník ze své vůle věc upustil), vlastnické právo dosavadního vlastníka věci zaniká. Ztracena či opuštěna můţe být pouze věc hmotná.60 Ze ztráty vyplývá, ţe ztracena můţe být pouze věc movitá, ztráta věci nemovité není moţná (nemovitost zapsaná v katastru nemovitostí nemůţe být opuštěna nebo ztracena). 59

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex, 1997. 235 s. 80-901683-1-0. 60

35

ISBN

Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. řeší pouze otázky nálezu věci ztracené a věci opuštěné. Z nalezené věci samé se většinou nepozná, zda byla ztracena nebo opuštěna. Jestliţe nálezce vezme ztracenou věc do své detence, je povinen vydat věc bez prodlení jejímu vlastníkovi, neboť k zániku vlastnictví ztrátou nedochází. Pokud nezná nálezce vlastníka věci, ale nálezce ví, kdo věc ztratil, nálezce je povinen vrátit věc tomu, kdo ji ztratil, i kdyţ ten vlastníkem věci není. Jestliţe nálezce nezná vlastníka věci a neví, kdo věc ztratil, je povinen věc odevzdat příslušnému státnímu orgánu, kterým je kterýkoli obecní úřad. Pokud nedošlo k nálezu v územním obvodu obce, ve kterém nález obecní úřad přijal, je tento obecní úřad povinen vyrozumět o nálezu obecní úřad obce, ve kterém k nálezu došlo. Pokud neupravuje zvláštní předpis jinak, nálezce má nárok na náhradu výdajů, které měl například s přepravou věci k vlastníkovi a na 10% nálezného z výše ceny nálezu. Nárok nálezce na náhradu výdajů a na nálezné se promlčuje v promlčecí době, která trvá tři roky. Pokud se nepřihlásí vlastník do šesti měsíců od odevzdání věci, vlastnictví vlastníka ke ztracené věci zaniká a vlastníkem věci se stává obec, na jejímţ území došlo k nálezu věci. Pokud neodevzdá nálezce nalezenou věc obecnímu úřadu (věc si přisvojí), vzniká na jeho straně bezdůvodné obohacení a zatajení věci.61

4.2.2 Nález věci skryté, jejíž vlastník není znám Za věci skryté se povaţují zejména věci, z jejichţ uloţení je patrné, ţe je vlastník věci chtěl ukrýt před nebezpečím. Není vůbec důleţité, kdy a kde se tak stalo, za rozhodující se povaţuje to, ţe jejich současný vlastník není znám nálezci a příslušnému státnímu orgánu, u kterého byly věci nálezcem uloţeny (například věci zakopané v zemi). Dnes uţ není moţné u některých skrytých věcí určit, zda byly ukryty úmyslně, nebo byly někde uloţeny a tam potom zapomenuty (například věci nalezené mezi jinými věcmi na půdě opuštěné budovy). Nálezem skrytých věcí jsou i nálezy archeologické. Nálezce nemá povinnost pátrat po vlastníkovi skrytých věcí. Stát se stává vlastníkem nalezené věci skryté v okamţiku jejího nálezu.62

61

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex, 1997. 235-237 s. ISBN 80-901683-1-0. 62 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex, 1997. 237-238 s. ISBN 80-901683-1-0.

36

4.3 Nabytí vlastnického práva ze zákona Vlastnické právo lze výjimečně nabýt i na základě zákona. Klasickým příkladem přechodu vlastnického práva ze zákona je zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ustanovení § 1, § 2 a § 3. Obce nabyly vlastnictví k věcem ke dni 24. 5. 1991 (ke dni účinnosti tohoto zákona). Do vlastnictví obcí přešly věci, které byly ve vlastnictví České republiky, tyto věci tvoří z právního hlediska tři samostatné systémy. V prvním systému je majetek (movité věci a nemovité věci), ke kterému měl ke dni zrušení národních výborů právo hospodaření městský či místní národní výbor. Příslušná obec drţela majetek na základě původního práva hospodaření ke dni 24. 5. 1991.63 Podle ustanovení § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, do vlastnictví obcí ke dni 24.5.1991 přecházejí věci z vlastnictví České republiky, kterým ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichţ závazky a práva přešly na obce (závazky a práva městských národních výborů a místních národních výborů přecházejí na obce, ve kterých měly národní výbory sídlo) a v hlavním městě Praze přešly na městské části (na městské části se člení území hlavního města Prahy, městskými částmi jsou území přímo spravovaná obvody místních národních výborů a obvodními národními výbory), jestliţe obce a v hlavním městě Praze městské části s těmito věcmi ke dni 24. 5. 1991 hospodařily. Dále do vlastnictví obcí ke dni 24. 5. 1991 přecházejí věci z vlastnictví České republiky, se kterými začaly obce a v hlavním městě Praze městské části hospodařit po 23. listopadu 1990. Přeměna státního vlastnictví na obecní vlastnictví se nevztahovala na věci, které slouţily k plnění úkolů drobných provozoven národních výborů.64 Ve druhém systému jsou nemovité věci (historický majetek obce), které byly ke dni 31. 12. 1949 ve vlastnictví obce. Za rozhodující se nepovaţovalo, která státní organizace k nemovitým věcem měla ke dni 24. 5. 1991 právo hospodaření.65 Podle ustanovení § 2

zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky

do vlastnictví obcí, do vlastnictví obcí ke dni 24. 5. 1991 přecházejí stavby s pozemky, 63

FRELICHOVÁ, Kateřina. Exkurz do zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Aplikované právo [online]. 2007, č. 2 [cit. 2010-11-28]. Dostupný z WWW: < http://www.aplikovanepravo.cz/clanky-pdf/65.pdf>. 64 § 1 zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů 65 FRELICHOVÁ, Kateřina. Exkurz do zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Aplikované právo [online]. 2007, č. 2 [cit. 2010-11-28]. Dostupný z WWW: < http://www.aplikovanepravo.cz/clanky-pdf/65.pdf>.

37

které tvoří se stavbou jeden funkční celek, nezastavěné pozemky, pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob a pozemky zastavěné stavbami přecházejícími do vlastnictví obcí, které obce vlastnily ke dni 31. prosince 1949, jestliţe jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí. S nemovitostmi přecházejí do vlastnictví obce dnem 1. července 2000 stavby účelových komunikací, drobné stavby (slouţí k plnění funkcí lesa, k ochraně trvalých porostů nebo k výkonu práva myslivosti).66 Podle ustanovení § 2a zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, do vlastnictví obcí dnem 1. července 2000 přecházejí také stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek, nezastavěné pozemky, pozemky zastavěné stavbami, které byly obcím přiděleny rozhodnutím příslušného státního orgánu. Podle ustanovení § 2b zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, do vlastnictví obcí ke dni 24. 5. 1991 přecházejí stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek, nezastavěné pozemky, pozemky zastavěné stavbami, které jsou ve vlastnictví České republiky a které byly ke dni 31. prosince 1949 ve vlastnictví lesních druţstev (podílníky ke dni jejich likvidace byly pouze obce).67 Ve třetím systému jsou věci, které tvoří bytový fond (obytné domy s pozemky, které tvoří jeden funkční celek, pokud k nim měl právo hospodaření podnik bytového hospodářství či jiná státní organizace a funkce zřizovatele nebo zakladatele takové organizace přešla na okresní úřad nebo na obec).68 Podle ustanovení § 3 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, do vlastnictví obcí ke dni 24. 5. 1991 přecházejí pozemky a obytné domy (tvoří jeden funkční celek), které jsou ve vlastnictví České republiky, v jejich katastrálních územích, a právo hospodaření k nim náleţí organizacím, u kterých na okresní úřady, obce a v hlavním městě Praze na městské části přešla funkce jejich zakladatele nebo pravomoc řídit, zřizovat a zrušovat tyto organizace. Dále do vlastnictví obcí přecházejí objekty komplexní bytové výstavby rozestavěné k 31. prosinci 1992 a pozemky, které s nimi tvoří jeden funkční celek.69 66

§ 2 zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů 67 § 2a - § 2b zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů 68 FRELICHOVÁ, Kateřina. Exkurz do zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Aplikované právo [online]. 2007, č. 2 [cit. 2010-11-28]. Dostupný z WWW: < http://www.aplikovanepravo.cz/clanky-pdf/65.pdf>. 69 § 3 zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů

38

4.4 Nabytí vlastnického práva rozhodnutím státního orgánu Vlastnické právo lze nabýt rozhodnutím příslušného státního orgánu, státním orgánem se rozumí soudy a správní úřady. Pokud se nabývá vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, vlastnictví se nabývá dnem v něm určeným, a pokud není určen den, vlastnictví se nabývá dnem právní moci rozhodnutí. Výjimečné jsou případy nabytí vlastnictví soudním výrokem.70

4.4.1 Nabytí vlastnictví soudním výrokem Příkladem nabytí vlastnictví soudním výrokem je nabytí vlastnictví při zřízení stavby na cizím pozemku podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. § 135c: (1) „Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, můţe soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, ţe stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby").“ (2) „Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáţe ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.“ (3) „Soud můţe uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména téţ zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.“ Ustanovení § 135c se vztahuje na případy, ve kterých někdo postaví na cizím pozemku stavbu a nemá k ní z hlediska občanskoprávních předpisů oprávnění. Tímto se liší neoprávněná stavba od černé stavby, kde stavebník porušil předpis správní (stavební zákon), ale neporušil občanskoprávní předpis.71 Dalším příkladem nabytí vlastnictví soudním výrokem je nabytí vlastnictví při zpracování cizí věci podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. § 135b: (1) „Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem nové věci ten, jehoţ podíl na ní je větší. Je však povinen uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud.“ 70

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex, 1997. 238 s. ISBN 80-901683-1-0. 71 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 76 s. ISSN 1211-2437.

39

(2) „Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, ţe mu nepatří, můţe vlastník věci ţádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu. Není-li navrácení do předešlého stavu moţné nebo účelné, určí soud podle všech okolností, kdo je vlastníkem věci a jaká náhrada náleţí vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě.“ V ustanovení § 135b se řeší moţnost nabytí vlastnictví tím, ţe z cizí věci je zhotovena věc nová, která se odlišuje od věci původní. Nejčastěji se jedná o pouţití cizího majetku ke zhotovení výrobku. Ke zpracování cizí věci dochází v dobré víře. Jestliţe však zpracovatel v dobré víře nebyl (věděl, ţe věc, kterou pouţil ke zhotovení nové věci mu nepatří), vlastník má právo ţádat o vydání věci a navrácení věci do předešlého stavu. Pokud navrácení do předešlého stavu uţ není moţné nebo účelné, soud určí, kdo je vlastníkem nově zhotovené věci. V tomto případě soud rozhodne (pokud nedošlo k dohodě) jaká náhrada náleţí tomu, kdo se nestal vlastníkem nově zhotovené věci.72 Dalším příkladem nabytí vlastnictví soudním výrokem je rozdělení spoluvlastnictví podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. § 142: (1) „Nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a k účelnému vyuţití věci. Není-li rozdělení věci dobře moţné, přikáţe soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně vyuţita. Nechce-li věc ţádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěţek rozdělí podle podílů.“ (2) „Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud nezruší a nevypořádá spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a rozdělením výtěţku.“ (3) „Při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci můţe soud zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti ve prospěch vlastníka jiné nově vzniklé nemovitosti. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemůţe být na újmu osobám, kterým příslušejí práva na nemovitosti váznoucí.“ V ustanovení § 142 jsou způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Soudy při rozhodování o vypořádání a zrušení podílového spoluvlastnictví vycházejí ze zásady, ţe nelze věc přikázat tomu ze spoluvlastníků, který chce věc prodat, pokud druhý spoluvlastník chce uţívat věc.73 Z rozhodnutí soudu o zrušení podílového spoluvlastnictví věci a přikázáním věci vzniká nový právní vztah. Jedná se o vztah spoluvlastnický (věc byla přikázána dvěma či více spoluvlastníkům) nebo se jedná o vztah vlastnický (věc byla 72

NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 76 s. ISSN 1211-2437. 73 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 80 s. ISSN 1211-2437.

40

přikázána jednomu z bývalých spoluvlastníků). Aţ kdyţ nastane situace, ve které ţádný ze spoluvlastníků věc nechce, soud nařídí prodej věci a rozdělení výtěţků podle velikosti podílů.74

4.4.2 Nabytí vlastnického práva rozhodnutím správního úřadu Příkladem nabytí vlastnického práva rozhodnutím správního úřadu je rozhodnutí, které je vydané v řízení o vyvlastnění,

ustanovení § 128 odst. 2 občanský zákoník

č. 40/1964 Sb.: „Ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li dosáhnout účelu jinak a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu.“ Vyvlastnění je krajním zásahem do vlastnictví. Vyvlastnění obecně upravuje stavební zákon, který stanovuje účely vyvlastnění, k jejichţ dosaţení je moţno omezit či odejmout práva ke stavbám a práva k pozemkům.75 Ustanovení § 170 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním úřadu (stavební zákon) stanovuje účely vyvlastnění: (1) „Práva k pozemkům a stavbám, potřebná pro uskutečnění staveb nebo jiných veřejně prospěšných opatření podle tohoto zákona, lze odejmout nebo omezit, jsou-li vymezeny ve vydané územně plánovací dokumentaci a jde-li o a) veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného uţívání pro stanovený účel, b) veřejně prospěšné opatření, a to sniţování ohroţení v území povodněmi a jinými přírodními katastrofami, zvyšování retenčních schopností území, zaloţení prvků územního systému ekologické stability a ochranu archeologického dědictví, c) stavby a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu, d) asanaci (ozdravění) území.“ (2) „Právo k pozemku lze odejmout nebo omezit téţ k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné uţívání stavby nebo příjezd k pozemku nebo stavbě.“ (3) „Řízení o vyvlastnění práv k pozemkům a stavbám, příslušnost k jeho vedení a podmínky vyvlastnění upravuje zvláštní právní předpis.“

74

NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 80-81 s. ISSN 1211-2437. 75 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 71 s. ISSN 1211-2437.

41

4.5 Dědění Dědění je jedním z nejčastějších způsobů nabytí vlastnického práva. Smrtí zůstavitele dochází k přechodu vlastnického práva na dědice.

4.5.1 Nabývání dědictví Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. vychází ze zásady, ţe k přechodu práv a povinností (předmět dědictví), dochází v okamţiku smrti fyzické osoby (zůstavitele), v této době však ještě není známo, které osoby nabudou dědictví, neboť osoby nabudou dědictví aţ po skončení řízení o projednání dědictví. Mezi předpoklady dědění patří smrt fyzické osoby, dále existence dědictví a způsobilý dědic. Smrt fyzické osoby musí být prokázána a v určitých případech se vyţaduje i prohlášení za mrtvého soudem. Dědictví tvoří majetkové práva a povinnosti, které smrtí fyzické osoby nezanikají a nepřecházejí na jiné osoby podle zvláštních zákonných ustanovení. Některá práva a povinnosti nepřecházejí na jiného, ale smrtí tato práva a povinnosti zanikají. Nemajetkovým právem jsou například některá práva, která vyplývají ze zákona o rodině a majetkovým právem je například předkupní právo, které nepřechází na dědice oprávněné osoby a toto právo nelze převést na jinou osobu. Smrtí také zaniká společné jmění manţelů. Některá práva smrtí nositele nezanikají, ale na jiné osoby přecházejí, například plnění z pojištění, pokud je pojistnou událostí podle smlouvy smrt pojištěného. Předmětem dědění jsou věci movité a věci nemovité, ostatní věcná práva (například věcné břemeno), závazky a osobní majetková práva (dluhy zůstavitele a pohledávky zůstavitele). Dalším předpokladem dědění je způsobilý dědic. Dědicem se stává ten, v jehoţ prospěch svědčí některý z důvodu dědění (zákon nebo závěť). Dědicem můţe být fyzická osoba, právnická osoba a stát. Stát a právnická osoba dědí pouze ze závěti. Kdo však dědictví odmítl nebo byl zůstavitelem platně vyděděn, se nemůţe stát dědicem.76

76

NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 116-117 s. ISSN 1211-2437.

42

4.5.2 Důvody dědění Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. rozeznává dva právní důvody dědění. Prvním právním důvodem je dědění ze zákona a druhým právním důvodem je dědění ze závěti, dědit se však dá i z obou těchto důvodů. Dědění ze zákona přichází pouze v úvahu, pokud zůstavitel nezanechal platnou závěť a osoba, která je povolaná k dědictví ze závěti z nějakých důvodů dědictví nepřevzala. Jestliţe nenabude z nějakého důvodu dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. Důvodem, kterým osoba povolaná za dědice ze závěti nenabyla dědictví, můţe být například, ţe tato osoba zemřela dříve neţ zůstavitel, odmítla dědictví, stala se nezpůsobilou dědit, nebo tato osoba byla vyděděna projevem poslední vůle zůstavitele, který následoval po závěti. Zůstavitel můţe těmto situacím předcházet tím, ţe ustanoví náhradního dědice. Stát můţe nabýt část majetku nebo celý majetek z dědictví jako dědic ze závěti, nebo při odúmrti.77

4.5.2.1 Odúmrť Podle ustanovení § 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku: „Dědictví, jehoţ nenabude ţádný dědic, připadne státu.“ Odúmrť nastane, pokud se jedná o dědictví, které ţádný dědic nenabyl. Dědictví se stává odúmrtí, pokud zůstavitel nezanechal závěť a zůstavitel nezanechal ani dědice ze zákona, dále závěť zanechal, ale tato závěť byla neplatná a zůstavitel nemá dědice ze zákona, zůstavitel nezanechal závěť a dědici ze zákona dědictví nenabyli, nebo zůstavitel nezanechal dědice ze zákona a jediný dědic ze závěti dědictví nenabyl, například z důvodu, ţe dědictví odmítl. Odúmrť je částečná nebo úplná. Částečná odúmrť můţe přicházet v úvahu v případech, kdy některý z dědiců ze závěti dědictví nenabyl a nejsou ţádní dědici ze zákona nebo zůstavitel pořídil platnou závěť pouze o části svého majetku a nezanechal dědice ze zákona.78 K přechodu vlastnického práva na stát tedy dochází, pokud dědictví nenabyl ţádný dědic.

77

NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 117 s. ISSN 1211-2437. 78 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 117 s. ISSN 1211-2437.

43

4.5.3 Odmítnutí dědictví Dědictví se nabývá ze zákona smrtí zůstavitele bez právního úkonu dědice, nikoho nelze nutit, aby se stal dědicem. Dědic, který dědit nechce (ze závěti nebo ze zákona), můţe vlastním projevem vůle vyloučit své právní následky, které jsou vyvolány úmrtím zůstavitele. Aby se stalo odmítnutí dědictví účinným, musí splňovat obsahové a formální náleţitosti. Zákon poţaduje po formální stránce, aby prohlášení o odmítnutí dědictví bylo učiněno písemným prohlášením, které se zasílá k soudu, který dědictví projednává nebo musí být učiněno ústním prohlášení u tohoto soudu. Zákon po stránce obsahové poţaduje, aby prohlášení o odmítnutí dědictví bylo bezpodmínečné a bezvýhradné.79

4.5.4 Dědická způsobilost a dědická nezpůsobilost Důleţitým předpokladem k dědění je dědická způsobilost. Ze zákona dochází přímo k přechodu dědictví, k nabytí dědictví tedy není vyţadován právní úkon, za postačující se povaţuje pouze způsobilost dědice k právům a povinnostem. Způsobilým dědicem je fyzická osoba (i nasciturus), osoba s omezenou nebo zbavenou způsobilostí k právním úkonům, nezletilé dítě, právnická osoba a stát (pro účely občanskoprávních vztahů se povaţuje stát za právnickou osobu).80 Způsobilý dědic se nesmí dopustit úmyslného trestného činu vůči zůstaviteli a jeho rodině (jedná se o trestný čin, ke kterému došlo za ţivota zůstavitele) a dále se nesmí dopustit zavrţeníhodného jednání proti projevu zůstavitelovy poslední vůle, učiněnému v závěti nebo v listině o vydědění (tohoto jednání se lze dopustit ještě za ţivota zůstavitele nebo po smrti zůstavitele, například dědic závětní listinu zfalšoval). Pokud se způsobilý dědic dopustí takového jednání, dochází k dědické nezpůsobilosti tohoto dědice (dědic nedědí). Ustanovení o dědické nezpůsobilosti se vztahuje na dědice ze zákona, na dědice ze závěti a na náhradní dědice (jedná se o dědice, kteří mohou dědit v případě, ţe nedědí přímý dědic). Zůstavitel však můţe odvrátit účinky dědické nezpůsobilosti tím, ţe dědici odpustí, dědická nezpůsobilost zaniká.81 K odpuštění dochází ústně, písemně nebo

79

NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 118 s. ISSN 1211-2437. 80 LUŢNÁ, Romana. Dědická nezpůsobilost. Advokátka [online]. 17.10.2009, [cit. 2010-11-30]. Dostupný z WWW: < http://www.advokatka.net/publikacni-cinnost?clanek=8>. 81 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 118-119 s. ISSN 1211-2437.

44

konkludentně. Rozdíl mezi dědickou nezpůsobilostí a vyděděním spočívá v tom, ţe dědická nezpůsobilost nastává ze zákona a vydědění je projevem zůstavitelovy vůle.82

4.5.5 Přechod dluhů Na dědice přechází s dědictvím i odpovědnost za zůstavitelovy dluhy a také mu vzniká povinnost nést přiměřené náklady, které jsou spojené s pohřbem zůstavitele. Pokud je více dědiců, odpovídá kaţdý z nich za dluhy zůstavitele podle poměru ceny toho, co skutečně nabyl děděním, k ceně celého dědictví. Dědici odpovídají za dluhy zůstavitele podle hodnoty svých podílů z dědictví. Aby mohly zůstavitelovy dluhy přejít na dědice, musí vzniknout za zůstavitelova ţivota. Za zůstavitelovy dluhy odpovídá dědic věcmi, které zdědil a také svým vlastním majetkem (odpovědnost dědice vůči věřitelům zůstavitele je omezená cenou získaného dědictví). Soud posuzuje otázku ceny zděděného majetku samostatně (nezávisle na rozhodnutí soudu v dědickém řízení). Jestliţe připadne dědictví státu, stát odpovídá za přiměřené náklady pohřbu zůstavitele a zůstavitelovy dluhy stejně jako dědic.83

4.5.6 Dědění ze zákona Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. rozlišuje čtyři dědické skupiny. Pořadí dědických skupin (tyto skupiny jsou stanoveny v zákoně) je závazné. Dědicové stejné skupiny jsou povoláni dědit společně. Jako první je k dědění povolána dědická skupina zahrnující nejuţší členy rodiny zůstavitele (děti a manţel zůstavitele, popřípadě registrovaný partner). Aby mohl dědit pozůstalý manţel (partner) musí manţelství (registrované partnerství) v době smrti trvat. Nevyţaduje se však, aby manţelé spolu ţili. Pokud by zemřel zůstavitel během rozvodového řízení, pozůstalý manţel dědí, protoţe manţelství právně nezaniklo. V první skupině jsou povolány k dědění všechny zůstavitelovy děti (i nemanţelské děti zůstavitele, osvojené děti zůstavitele a nenarozené dítě zůstavitele, pokud se narodí ţivé).84 Do první skupiny však nepatří děti manţela zůstavitele, i kdyţ ţily ve společné domácnosti se 82

NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 118-119 s. ISSN 1211-2437. 83 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 120 s. ISSN 1211-2437. 84 NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 121 s. ISSN 1211-2437.

45

zůstavitelem. Dědici v první skupině dědí stejným dílem. Výše dědického podílu závisí na celkovém počtu dědiců. Pokud zůstavitelovo dítě nedědí (například zemřelo dříve neţ zůstavitel), připadne podíl jeho ţijícím dětem stejným dílem. V první dědické skupině mohou potomci zůstavitele nabýt celé dědictví, ale manţel nemůţe nabýt celé dědictví, neboť manţel dědí za předpokladu, ţe spolu s ním dědí nejméně jeden z potomků zůstavitele. Pokud nedědí ţádný z těchto potomků, k dědění ze zákona je povolána druhá skupina, ve které se manţel opětovně účastní dědění. Pokud nedědí potomci zůstavitele, nastupují dědici druhé skupiny. Do druhé skupiny je povolán manţel (registrovaný partner), rodiče zůstavitele a osoby, které ţily se zůstavitelem ve společné domácnosti po dobu nejméně jednoho roku před smrtí zůstavitele nebo pečovaly o společnou domácnost (tyto osoby nemusí být v příbuzenském poměru, například druh či druţka, nevlastní děti). Manţel (registrovaný partner) dědí nejméně jednu polovinu z dědického podílu, druhou polovinu dědí dědici druhé skupiny rovným dílem. Pokud s manţelem nedědí nejméně jeden z dalších dědiců druhé skupiny, připadne manţelovi celé dědictví. Výlučným dědicem můţe být i některý z rodičů zůstavitele. Osoby, které ţijí ve stejné domácnosti (například druh), ve druhé skupině samy dědit nemohou. Dědici ve třetí skupině nastupují tehdy, kdy nedědí manţel (registrovaný partner) a rodiče zůstavitele. K dědictví jsou povoláni sourozenci zůstavitele a osoby, které ţily ve společné domácnosti se zůstavitelem po dobu nejméně jednoho roku a osoby, které byly odkázány výţivou na zůstavitele, všichni dědí rovným dílem. Za sourozence se povaţují ti, kteří mají alespoň jednoho společného předka (za sourozence je pokládán i ten, kdo měl se zůstavitelem společného jednoho rodiče a sourozenci z osvojeného vztahu). Pokud nedědí sourozenec zůstavitele, nastupují jeho děti (například neteře zůstavitele). Pokud nedědí ţádný dědic ve třetí skupině, dědictví připadá dědicům čtvrté skupiny stejným dílem. Do čtvrté skupiny patří prarodiče zůstavitele. Pokud prarodiče zůstavitele nedědí, připadá podíl jejich dětem stejným dílem (například strýcům zůstavitele).85

4.5.7 Dědění ze závěti Závěť je jednostranný projev vůle zůstavitele, kterým zůstavitel rozhoduje o svém majetku v případě smrti. Zůstavitel můţe závěť kdykoli změnit nebo odvolat, závěť má 85

NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 121-123 s. ISSN 1211-2437.

46

osobní povahu (zastoupení je vyloučené). V závěti musí jít o výslovný projev vůle (musí být naprosto zřejmé, komu chce zůstavitel majetek odkázat). Zůstavitel můţe také určit podíly, věci nebo práva, které mají připadnout dědicům. Pokud nejsou určeny v závěti podíly více dědiců, podíly jsou stejné. Zůstavitel můţe také zřídit nadační fond nebo nadaci. Zákon vyţaduje, aby zůstavitel byl způsobilý k právním úkonům. Výjimku tvoří nezletilí (dovršili 15. rok), kteří mohou zřídit závěť, ale tato závěť musí být formou notářského zápisu. Závěť musí mít podobu písemné listiny, dále musí být podepsána zůstavitelem (v určitých případech i svědky) a ze závěti musí být zřejmé, kdy došlo k podpisu listiny (pokud by se tak nestalo, závěť je neplatná). Zákon stanovuje určité formy závěti. První formou je závěť, která je napsaná vlastní rukou (holografní závěť), další formou je závěť zřízena v jiné písemné formě (například rukou jiné osoby, pokud byla podepsána vlastní rukou zůstavitele před svědky) a poslední formou je závěť, která je zřízena ve formě notářského zápisu. Jedná-li se o holografní závěť, není nutná přítomnost svědků a podpis zůstavitele nemusí být úředně ověřen. Zůstavitel napíše celou závět vlastní rukou, dále v závěti uvede den, měsíc a rok, kdy podepsal závěť, a na konci připojí vlastnoruční podpis (jaký obvykle pouţívá). Je-li závěť napsána rukou někoho jiného nebo například na počítači, musí být zůstavitelem, který je schopen psát a číst, vlastnoručně podepsána. Dále musí zůstavitel před dvěma svědky výslovně projevit, ţe listina obsahuje jeho poslední vůli a svědci se musí také podepsat na závěť. Pokud zůstavitel nemůţe psát nebo číst, projeví poslední vůli před třemi přítomnými svědky v listině. Tato listina musí být přečtena a podepsána přítomnými svědky, zůstavitel musí před svědky potvrdit, ţe listina obsahuje jeho poslední vůli. V listině musí být také uvedeno, ţe zůstavitel nemůţe psát a číst, dále kdo listinu napsal a nahlas přečetl, jakým způsobem potvrdil zůstavitel, ţe listina obsahuje zůstavitelovu pravou vůli, tuto listinu musí svědci podepsat. Zůstavitel můţe také projevit svou poslední vůli ve formě notářského zápisu. O sepsání závěti můţe být poţádán jakýkoli notář, notářský zápis zůstává u notáře v úschově. Z notářského zápisu lze vydat prostý opis pořizovateli nebo zmocněnci (s plnou mocí a úředně ověřeným podpisem). Zůstavitel můţe zrušit závěť zřízením nové závěti, odvoláním závěti nebo zničením závětní listiny.86 86

NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. 124-125 s. ISSN 1211-2437.

47

4.5.8 Řízení o dědictví Řízení o dědictví se účastní notář jako soudní komisař. Notář je soukromou osobou, která se odlišuje od soudu. Soud pověřuje notáře projednáním dědictví, úkony notáře se povaţují za úkony soudu. V okamţiku, kdy se soud dozví, ţe někdo zemřel (matriční orgán oznámí úmrtí), nebo byl někdo prohlášen za mrtvého (soudním rozhodnutím), soud zahájí usnesením řízení o dědictví a zároveň pověří notáře, aby dědictví projednal. Řízení o dědictví můţe být také zahájeno na návrh. Návrh můţe podat ten, kdo si myslí, ţe je dědicem. Dále můţe podat návrh ten, kdo zaplatil pohřeb zůstavitele a myslí si, ţe mu má připadnout zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty. Návrh můţe podat také stát, jestliţe státu má dědictví připadnout jako odúmrť. Místně příslušným je soud, ve kterém měl zůstavitel poslední bydliště nebo poslední pobyt. Účastníky řízení jsou navrhovatel (pokud bylo řízení zahájeno na návrh) a osoby, které za účastníky označuje zákon (dědici zůstavitele). Účastníky řízení mohou být i věřitelé zůstavitele (stát, jedná-li se o odúmrť nebo obstaravatel pohřbu). Účastníkem řízení je také pozůstalý manţel, který měl se zůstavitelem ve společném jmění majetek, i přesto, ţe třeba není dědicem (dědí pouze tu část, ve které dochází k vypořádání společného jmění manţelů). Soud nevydává ţádné usnesení o tom, zda se někdo stal účastníkem řízení, nebo naopak někdo přestal být účastníkem řízení. Pokud soud dojde k závěru, ţe někdo dědicem není, dotyčný s tímto rozhodnutím musí být srozuměn a musí s tímto rozhodnutím souhlasit. Jestliţe dotyčný nesouhlasí, je třeba rozlišit, zda spornost dědického práva spočívá v řešení otázek právních nebo skutkových. Pokud se jedná o právní otázky (například závěť je neplatná z formálních důvodů), soud tuto otázku řeší vydáním usnesení, ve kterém určí, ţe s touto osobou nebude jiţ jednat jako s účastníkem řízení. Pokud se jedná o řešení sporných skutkových otázek (například někdo tvrdí, ţe dědic neţil se zůstavitelem déle neţ jeden rok ve společné domácnosti), soud vydá usnesení, ve kterém odkáţe na účastníka (dědické právo se zdá soudu méně pravděpodobné), aby své právo uplatnil u soudu ţalobou. Soud ve výroku určí, jakou ţalobu má účastník podat a stanoví mu také lhůtu k podání ţaloby. Řízení o dědictví poté probíhá před notářem.87 Notář nejprve provede předběţné šetření, ve kterém zjišťuje okruh dědiců, zůstavitelův majetek (aktiva a pasiva), zda

87

KINDL, Milan; ŠÍMA, Alexander; DAVID, Ondřej. Občanské právo procesní. 2. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. 240-242 s. ISBN 978-80-7380-098-7.

48

zůstavitel zanechal závěť, zda neustanovil správce dědictví nebo zda zůstavitel nevydědil potomka. Současně musí notář provést také neodkladná opatření k zajištění dědictví a můţe navrhnout soudu, aby ustanovil správce dědictví (pokud ho neustanovil zůstavitel a pokud to vyţaduje obecný zájem). Správce dědictví musí postupovat s odbornou péčí, právní úkony činí vlastním jménem, správcovu činnost kontroluje soudní komisař, který můţe uloţit správci dědictví, aby v termínech, které jsou stanoveny předkládal zprávy o své činnosti. Funkce správce zaniká pravomocným skončením řízení o dědictví a správce má povinnost předat dědicům prostřednictvím soudu zprávu o své činnosti. Správce má nárok za svou činnost na odměnu a na náhradu hotových výdajů. O této odměně rozhodne soud usnesením a uloţí povinnost dědicům zaplatit tuto odměnu. Jestliţe je dědictví předluţeno, stát platí správci odměnu. V případě, ţe zůstavitel nezanechal majetek (nebo zanechal pouze bezcenný majetek), nebo pouze majetek nepatrné hodnoty, řízení o dědictví se zastaví. Nepatrný majetek se vydá tomu, kdo obstaral pohřeb. Pokud není řízení zastaveno, dochází k projednání dědictví. Notář vyrozumí osoby, o kterých předpokládá, ţe jsou dědici. Pokud je dědiců více, nařídí notář jednání, toto jednání je neveřejné. Notář dále provede soupis zůstavitelova majetku. Pokud byl zůstavitel ţenatý (vdaný), musí se rozhodnout, co zůstane pozůstalému manţelovi ze společného jmění a co bude tvořit předmět dědictví. Poté notář vydá usnesení, ve kterém se určí obvyklá cena dědictví, výše dluhů a čistá hodnota dědictví nebo předluţení dědictví. Soud můţe také provést konvokaci věřitelů (svolání) v případě, ţe je dědictví předluţeno a dědici uvaţují, ţe celé dědictví přenechají věřitelům na úhradu dluhů nebo na likvidaci dědictví. Konvokaci věřitelů lze provést pouze na návrh dědiců, nebo na návrh státu (odúmrť). Vydáním usnesení o dědictví končí řízení. Jedná se o usnesení ve věci samé a je proti tomuto usnesení přípustné odvolání. Usnesením soudu můţe být potvrzeno, ţe dědictví připadlo státu nebo, ţe dědictví připadlo jednomu dědici. Pokud je dědiců více a dohodnou-li se, soud schválí usnesením dohodu o vypořádání dědictví. Pokud se dědici nedohodnou, soud potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů. Jestliţe se týká rozhodnutí věcných práv k nemovitostem, po právní moci se usnesení doručí příslušnému katastrálnímu úřadu a ten provede záznam.88

88

KINDL, Milan; ŠÍMA, Alexander; DAVID, Ondřej. Občanské právo procesní. 2. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. 242-244 s. ISBN 978-80-7380-098-7.

49

5 Katastr nemovitostí Rozdíl mezi převodem vlastnického práva a přechodem vlastnického práva se v případě nemovitostí projevuje v zápise vlastnického práva do katastru nemovitostí. Ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky definuje pojem katastru: „Katastr je soubor údajů o nemovitostech v České republice (dále jen "nemovitosti") zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem podle zvláštního předpisu (dále jen "právní vztahy") a dalších práv k nemovitostem podle tohoto zákona.“

5.1 Zápis vlastnických a jiných věcných práv do katastru nemovitostí Mezi nejdůleţitější činnosti katastru nemovitostí patří zápis vlastnických a jiných věcných práv do katastru nemovitostí. Zápisy se řídí dle zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ustanovení § 1 odst. 1: „K nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí České republiky (dále jen "katastr") se zapisuje vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva.“

5.2 Druhy zápisů do katastru nemovitostí Druhy zápisů do katastru nemovitostí nalezneme v ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem: „ Zápisem se rozumí vklad, záznam, poznámka nebo jejich výmaz.“

5.2.1 Vklad Převod vlastnického práva se uskutečňuje vkladem do katastru nemovitostí. Vklad do katastru nemovitostí nastává v případě, kdy se vznik, změna nebo zánik právního 50

vztahu k nemovitosti opírá o smlouvu, ve které jeden z účastníků své vlastnické právo k nemovitosti na druhého převádí nebo se v něm ve prospěch druhého omezuje (zástavní právo), nebo se oprávněný z věcného břemene ve prospěch vlastníka zatíţené nemovitosti vzdává svého práva. O povolení vkladu nebo výmazu vkladu se vede řízení zahajované na návrh. Pro posouzení návrhu na vklad je rozhodná doba, ve které došel návrh příslušnému orgánu. Právní účinky vkladu na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení nastávají dnem, ve kterém došlo k podání návrhu.89 „V případech, kdy se rozhoduje o vkladu vlastnického či jiného věcného práva k nemovitosti do katastru nemovitostí, jde o založení věcněprávních – translačních účinků smlouvy, nikoliv o její závazkověprávní (obligačněprávní) účinky. Samou smlouvou (první fáze – právní důvod neboli titulus) vlastnické či jiné věcné právo ještě nevzniká. Smlouvou vzniká nabyvateli závazkový (obligačněprávní) nárok požadovat na zciziteli především převedení vlastnického práva k věci. Vlastnické právo či jiné věcné právo k nemovitosti vznikne (konstituuje se), neboli věcněprávní – translační účinky nastanou až vkladem do katastru nemovitostí na základě rozhodnutí katastrálního úřadu (druhá fáze –

právní způsob

převodu neboli modus).“90 Vzor návrhu na vklad do katastru nemovitostí viz Příloha č. 4.

5.2.2 Záznam Přechod vlastnického práva se uskutečňuje záznamem do katastru nemovitostí. Záznamem se vyznačují změny v právních vztazích k nemovitostem, ke kterým došlo jinak neţ na základě smlouvy. Právní skutečností, která vznikla z těchto právních vztahů můţe být například dědění, vydrţení vlastnictví nemovitosti a podobně. Katastrální úřad provede záznam z úřední povinnosti, podmínkou je však dodání listiny, která osvědčuje právní skutečnost, jeţ je předmětem zápisu do katastru nemovitostí. Povinností orgánů je zasílat pravomocná rozhodnutí, která se týkají vlastnických práv a jiných věcných práv k nemovitostem do 30 dnů katastrálnímu úřadu.91 Jestliţe se změna uskuteční bez účasti státního orgánu, vlastníci nemovitostí mají ohlašovací povinnost, kterou doprovází listina, 89

KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 436-437 s. ISBN 80-86395-28-6. 90 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 3236/2006 91 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 437 s. ISBN 80-86395-28-6.

51

podle které je moţné vyznačit záznamem změnu do katastru nemovitostí. Za nesplnění ohlašovací povinnosti můţe katastrální zákon vlastníkům nemovitostí uloţit sankci za správní přestupek.92 Poznámka má pouze informativní charakter.

92

KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. 437-438 s. ISBN 80-86395-28-6.

52

Závěry a doporučení Tato bakalářská práce se zaměřuje na rozlišení převodu vlastnického práva od přechodu vlastnického práva a podrobněji pojednává o jednotlivých příkladech převodu a přechodu vlastnického práva. K převodu vlastnického práva dochází na základě projevu vůle, například darovací smlouvou. Vlastnické právo je moţné nabýt pouze od vlastníka věci. S převodem vlastnického práva však přecházejí na nabyvatele i závady váznoucí na věci, jedná se například o věcná břemena. S věcným břemenem mohou být také spojena práva původního vlastníka. Například vlastník věci daruje nabyvateli nemovitost (dům), ale původní vlastník si vyhrazuje doţivotní právo, ve kterém chce uţívat část domu do konce svého ţivota. Nový vlastník sice nabyl zdarma darovací smlouvou nemovitost, ale musí ţít společně ve stejném domě s původním vlastníkem. Nový vlastník nese určité omezení a původní vlastník se tím chrání (aby měl do konce svého ţivota kde bydlet). K přechodu vlastnického práva dochází na základě právních skutečností. Tyto skutečnosti nejsou projevem vůle. K přechodu vlastnického práva dochází na základě zákona, děděním nebo rozhodnutím státního orgánu. Dědění patří k nejčastějším způsobům přechodu vlastnického práva. Zůstavitelovou smrtí dochází k přechodu vlastnického práva na dědice. O převod a o přechod vlastnického práva se nejedná v případě nabytí vlastnictví věci, která dosud nenáleţela nikomu, například země. Terminologie převodu a přechodu vlastnického práva však není zákonem upravena, byť praktické rozdíly mezi převodem a přechodem jsou značné. Pokud zákonodárce nezahrne tyto skutečnosti do zákonného znění, nabyvatel vlastnického práva bude muset stále řešit tuto otázku samostatně.

53

Seznam použité literatury Tištěné monografie 1.

FIALA, Josef a kolektiv. Lexikon občanského práva. 1. vyd. Ostrava : Jiří Motloch – Sagit, 1997. ISBN 80-7208-002-4.

2.

KINDL, Milan; ŠÍMA, Alexander; DAVID, Ondřej. Občanské právo procesní. 2. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-098-7.

3.

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex, 1997. ISBN 80-901683-1-0.

4.

KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998. ISBN 80-85963-51-5.

5.

KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, 2002. ISBN 80-86395-28-6.

6.

LAZAR, Ján; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 1. vyd. Praha : Panorama, 1987. 11-064-87-01

7.

NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník – úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, 2007. ISSN 1211-2437.

8.

ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan a kolektiv. Občanské právo hmotné. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2009. ISBN 978-80-7357-473-4

54

Internetové zdroje 1.

FRELICHOVÁ, Kateřina. Exkurz do zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Aplikované právo [online]. 2007, č. 2 [cit. 2010-11-28]. Dostupný z WWW: < http://www.aplikovanepravo.cz/clanky-pdf/65.pdf>.

2.

LUŢNÁ, Romana. Dědická nezpůsobilost. Advokátka [online]. 17.10.2009, [cit. 2010-11-30]. Dostupný z WWW: < http://www.advokatka.net/publikacni-cinnost?clanek=8>.

3.

REDAKCE JURISTIC. Občanské právo : č. 024 - Darování movité věci : Občanské právo - vzory. Juristic [online]. 13.6.2005, [cit. 2010-09-10]. Dostupný z WWW: < http://obcanske.juristic.cz/544625/>.

4.

REDAKCE JURISTIC. Občanské právo : č. 027 - Koupě nemovité věci : Občanské právo - vzory. Juristic [online]. 13.6.2005, [cit. 2010-09-10]. Dostupný z WWW: < http://obcanske.juristic.cz/544622/>.

5.

REDAKCE JURISTIC. Občanské právo : č. 028 - Katastr nemovitostí : Občanské právo - vzory. Juristic [online]. 13.6.2005, [cit. 2010-09-10]. Dostupný z WWW: < http://obcanske.juristic.cz/544620/>.

6.

REDAKCE JURISTIC. Občanské právo : č. 030 - Směna : Občanské právo - vzory. Juristic [online]. 13.6.2005, [cit. 2010-09-10]. Dostupný z WWW: < http://obcanske.juristic.cz/544612/>. 55

Zákony 1.

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

2.

Zákon č. 91/1998 Sb. (kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů)

3.

Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů

4.

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním úřadu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů

5.

Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů

6.

Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů

7.

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Judikatura 1.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000

2.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003

3.

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 3236/2006 56

Seznam příloh Příloha č. 1: Vzor kupní smlouvy Příloha č. 2: Vzor darovací smlouvy Příloha č. 3: Vzor směnné smlouvy Příloha č. 4: Vzor návrhu na vklad do katastru nemovitostí

57

Příloha č. 1

Vzor kupní smlouvy

Kupní smlouva na nemovitou věc Prodávající …………………………………… (jméno a příjmení, nebo název/obchodní firma) …………………………………… (bydliště, nebo sídlo) …………………………………… (rodné číslo/číslo OP, nebo IČO) Kupující …………………………………… (jméno a příjmení, nebo název/obchodní firma) …………………………………… (bydliště, nebo sídlo) …………………………………… (rodné číslo/číslo OP, nebo IČO) Čl. 1 Předmět smlouvy Prodávající prohlašuje, ţe je dle darovací smlouvy ze dne ……… výlučným vlastníkem rekreační chaty v obci …………, evidenční číslo … na stavební parcele č. …, stavební parcely č. …, výměra …… m2 (zastavěná plocha) a pozemkové parcely č. …, výměra …… m2 (zahrada), vše zapsané v katastru nemovitosti u Katastrálního úřadu v ………… na LV č. …, pro katastrální území ………, obec ……… Prodávající se zavazuje převést na kupujícího vlastnické právo k nemovitostem se všemi jejich součástmi a příslušenstvím a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj sjednanou kupní cenu. Čl. 2 Kupní cena Nemovitosti byly znalcem oceněny dle znaleckého posudku ze dne …… na …… Kč. Kupní cena činí …… Kč. Kupní cena bude zaplacena tímto způsobem: desetinu kupní ceny zaplatí kupující formou zálohy na účet prodávajícího č. …………, vedený u ………… před podpisem smlouvy; zbytek kupní ceny sloţí kupující v den podepsání kupní smlouvy do notářské úschovy k notáři ……… Z notářské úschovy bude část kupní ceny ve výši …… Kč vyplacena notářkou prodávajícímu proti předloţení originálu této kupní smlouvy s vyznačením povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch kupujícího a originálu výpisu z katastru nemovitostí svědčícího o tom, ţe se kupující stal výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Druhá část kupní ceny ve výši ….. Kč (výše daně z převodu nemovitostí) bude vyplacena notářkou prodávajícímu bezprostředně po předloţení dokladu o splnění jeho povinnosti k úhradě daně z převodu nemovitostí. V případě, ţe bude kupující vyzván ke splnění jeho povinnosti z titulu ručení za splnění povinnosti k úhradě daně z převodu nemovitostí, vyplatí notářka tuto částku kupujícímu po předloţení výzvy finančního úřadu. 58

- 2. list Pakliţe katastr nemovitostí zamítne návrh na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch kupujícího, ruší se smlouva od počátku a notářka vyplatí veškeré peníze kupujícímu. Čl. 3 Převod vlastnického práva Vlastnické právo k nemovitostem přechází ve smyslu § 2 odst. 2, zák. č. 265/l992 Sb. na kupujícího dnem povolení jejich vkladu do katastru nemovitostí. Právní účinky vkladu vlastnického práva vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen příslušenému katastrálnímu úřadu. Náklady spojené se sepsáním této smlouvy a poplatky spojené s vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí nese kupující. Čl. 4 Stav předmětu koupě Prodávající seznámil kupujícího se stavem převáděných nemovitostí a prohlašuje, ţe nejsou pronajaty, neváznou na nich dluhy, věcná břemena, ani jiné právní vady. Kupující prohlašuje, ţe si nemovitosti prohlédl, a ţe je jim znám obsah znaleckého posudku ze dne ……… Čl. 5 Závěrečná ujednání Smlouva je sepsána v šesti stejnopisech, z nichţ obdrţí kaţdý z účastníků po jednom a čtyři jsou určeny pro katastrální úřad. Veškeré změny a doplňky lze platně sjednat pouze písemnou formou. Pokud není v této smlouvě ujednáno jinak, řídí se právní vztahy účastníků obecně platnými předpisy, zejména občanským zákoníkem v platném znění. Čl. 6 Intabulační doložka Podle této smlouvy provede Katastrální úřad v ………… v katastru nemovitostí na LV č. …… pro obec …………, katastrální území ………… tuto změnu: V části A LV: Ostatní části beze změny. V ………… dne ………….. Podpisy:

………………………

………………………

(prodávající)

(kupující)

Zdroj: REDAKCE JURISTIC. Občanské právo : č. 027 - Koupě nemovité věci : Občanské právo - vzory. Juristic [online]. 13.6.2005, [cit. 2010-09-10]. Dostupný z WWW: < http://obcanske.juristic.cz/544622/>.

59

Příloha č. 2

Vzor darovací smlouvy

Darovací smlouva na movitou věc Dárce …………………………………… (jméno a příjmení, nebo název/obchodní firma) …………………………………… (bydliště, nebo sídlo) …………………………………… (rodné číslo/číslo OP, nebo IČO) Obdarovaný …………………………………… (jméno a příjmení, nebo název/obchodní firma) …………………………………… (bydliště, nebo sídlo) …………………………………… (rodné číslo/číslo OP, nebo IČO) Čl. 1 Předmět darování Dárce je na základě kupní smlouvy uzavřené dne ……… vlastníkem ……………… (popis movité věci). Tuto věc s veškerým příslušenstvím (dále jen „dar“) dárce převádí dobrovolně a bezplatně na obdarovaného. Hodnota daru činí .............. Kč. Dárce prohlašuje, ţe dar nemá ţádné faktické vady, ani na něm neváznou ţádná práva třetích osob. Obdarovaný dar přijímá do svého vlastnictví. Čl. 2 Užití daru v rozporu s účelem Obdarovaný uţije dar k výkonu své charitativní činnosti. Pokud nebude dar k tomuto účelu uţíván do jednoho měsíce od uzavření smlouvy, smlouva se od počátku ruší. V takovém případě je obdarovaný povinen dar předat zpět dárci. Čl. 3 Vrácení daru Pakliţe se na daru vyskytnou vady, které měl dar jiţ v době předání, a na které dárce obdarovaného neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit. Toto právo obdarovaného podléhá promlčení. Pokud se obdarovaný bude chovat k dárci nebo členům jeho rodiny způsobem hrubě porušujícím dobré mravy, má dárce právo dar poţadovat zpět a obdarovaný je v takovém případě povinen dar vrátit. Obdarovaný je povinen vydat i veškeré uţitky získané od okamţiku, kdy svým hrubým chováním porušil dobré mravy. Pokud jiţ předmět daru nevlastní, musí poskytnout peněţitou náhradu.

60

- 2. list Čl. 4 Odpovědnost za škodu Vznikla-li v důsledku vad, které měl dar v době předání a na něţ dárce obdarovaného neupozornil, obdarovanému škodu, odpovídá za ni dárce dle obecných ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu. Čl. 5 Závěrečná ujednání Smlouva je sepsána ve dvou stejnopisech, z nichţ obdrţí kaţdý z účastníků po jednom. Veškeré změny a doplňky lze platně sjednat pouze písemnou formou. Pokud není v této smlouvě ujednáno jinak, řídí se právní vztahy účastníků obecně platnými předpisy, zejména občanským zákoníkem v platném znění.

V ………… dne …………..

Podpisy:

……………………… (obdarovaný)

……………………… (dárce)

Zdroj: REDAKCE JURISTIC. Občanské právo : č. 024 - Darování movité věci : Občanské právo - vzory. Juristic [online]. 13.6.2005, [cit. 2010-09-10]. Dostupný z WWW: < http://obcanske.juristic.cz/544625/>.

61

Příloha č. 3

Vzor směnné smlouvy

Směnná smlouva na dvě movité věci 1. účastník …………………………………… (jméno a příjmení, nebo název/obchodní firma) …………………………………… (bydliště, nebo sídlo) …………………………………… (rodné číslo/číslo OP, nebo IČO) 2. účastník …………………………………… (jméno a příjmení, nebo název/obchodní firma) …………………………………… (bydliště, nebo sídlo) …………………………………… (rodné číslo/číslo OP, nebo IČO) Čl. 1 Předmět smlouvy První účastník je výlučným vlastníkem ……………… (dále „předmět směny A“), druhý účastník je výlučným vlastníkem ……………… (dále „předmět směny B“) První účastník se zavazuje druhému účastníkovi předat předmět směny A a druhý účastník se jej zavazuje převzít a výměnou za tento předmět směny A předat prvnímu účastníkovi předmět směny B, který se první účastník zavazuje převzít. Kaţdý z účastníků je povaţován ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající, a ohledně věci, kterou směnou přijímá, za stranu kupující. Čl. 2 Hodnota Účastníci prohlašují, ţe hodnota obou předmětů směny uvedených v předchozím článku této smlouvy je stejná. Čl. 3 Doba plnění Účastníci se dohodli, ţe si předměty směny vzájemně předají při podpisu této smlouvy. Čl. 4 Odpovědnost za vady Oba účastníci prohlašují, ţe na ţádném předmětu směny neváznou ţádné právní vady, a ţe se na nich nevyskytují ani ţádné vady faktické. Oba účastníci se se stavem předmětu směny, který mají nabýt do vlastnictví, seznámili a souhlasí s ním.

62

- 2. list – Jestliţe dodatečně vyjde najevo vada, na kterou účastník v postavení prodávajícího účastníka v postavení kupujícího neupozornil, má účastník v postavení kupujícího právo na přiměřenou slevu – kompenzaci ve formě poskytnutí peněţních prostředků odpovídající povaze a rozsahu vady. Jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má téţ právo od smlouvy odstoupit. Vady musí účastník v postavení kupujícího uplatnit u účastníka v postavení prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se můţe účastník v postavení kupujícího domáhat u soudu, jen jestliţe vady vytkl nejpozději do šesti měsíců. Uplatněním práv z odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu škody. Čl. 5 Závěrečná ustanovení Smlouva je sepsána ve dvou stejnopisech, z nichţ obdrţí kaţdý z účastníků po jednom. Veškeré změny a doplňky lze platně sjednat pouze písemnou formou. Pokud není v této smlouvě ujednáno jinak, řídí se právní vztahy účastníků obecně platnými předpisy, zejména občanským zákoníkem v platném znění.

V ………… dne …………..

Podpisy:

……………………… (1.účastník)

……………………… (2.účastník)

Zdroj: REDAKCE JURISTIC. Občanské právo : č. 030 - Směna : Občanské právo - vzory. Juristic [online]. 13.6.2005, [cit. 2010-09-10]. Dostupný z WWW: < http://obcanske.juristic.cz/544612/>.

63

Příloha č. 4

Vzor návrhu na vklad do katastru nemovitostí

Katastrální úřad v ………… ………………… (ulice) ………………… (PSČ, obec) Návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí Pan ……………, r.č.: …………/……, bytem ……………………, navrhuje vklad vlastnického práva k rodinnému domu v obci …………, číslo popisné …… na stavební parcele č. … a ke stavební parcele č. … vše v katastrálním území ……… na základě kupní smlouvy, která byla uzavřena dne ……… V ………… dne ………….. Podpis:

……………………… (navrhovatel)

Přílohy: 4x kupní smlouva ze dne ……… dědické rozhodnutí ze dne ……… kolaudační rozhodnutí ze dne ………

Zdroj: REDAKCE JURISTIC. Občanské právo : č. 028 - Katastr nemovitostí : Občanské právo - vzory. Juristic [online]. 13.6.2005, [cit. 2010-09-10]. Dostupný z WWW: < http://obcanske.juristic.cz/544620/>.

64