NEWS
Redakční rada
Kdo jsme?
Katka, Petr, Vojta, Monika, Radka, Terka, Helča…a další, kteří byli zrovna nemocní…
Slovo úvodem
Zdravím všechny čtenáře. Po roce se vám opět hlásím já, ajťák. Již několik týdnů máme redakční radu, tak jsme mohli společně a usilovně pracovat na dalším vydání školního časopisu, který máte právě před sebou. V tomto pro účely dnů otevřených dveří inovovaném čísle se setkáte hned s několika novinkami. Rozhodli jsme se poprvé od založení našeho školního časopisu uvést článek na pokračování. Seznámíte se s dalším nadějným fotbalistou a také se studentským životem jedné naší absolventky. A to není zdaleka všechno. Tak neváhejte a čtěte!!!
Petr Hanák – ajťák
4
Obsah DOD pohledem studenta
6
V Praze je blaze
7
Rozhovor s fotbalistou
10
Povídání o Františku Hamadovi
12
Můj anglický týden
14
Finanční gramotnost
16
Půjčit či nepůjčit? To je, oč tu běží!
17
Jak by můj život vypadal bez elektrické energie?
18
Můj prázdninový zážitek
20
Nejdříve šetři, potom utrácej!
21
Máme se bát války?
22
Středoškolská odborná činnost
25
5
DOD DOD pohledem studenta Dny otevřených dveří jsou příležitostí pro žáky posledního ročníku základních škol, kteří se zajímají o studium na středních školách. Je to skvělá možnost, jak se dozvědět podrobnější informace o určitém oboru střední školy. Již třetím rokem studuji na Obchodní akademii v Uherském Hradišti. Když jsem se na základní škole rozhodovala, jaký obor si zvolím pro následujících léta, přivítala jsem možnost seznámit se blíže se školou, o niž jsem jevila zájem. Touto, již zmíněnou, možností pro mě byl den otevřených dveří, jež školy nabízí. Mohla jsem se se školou poprvé seznámit, udělat si svůj vlastní názor a také konečně najít důvod, proč právě danou
školu navštěvovat. Obchodní akademie Uherské Hradiště mě před třemi lety značně zaujala. Nejprve to bylo milým přijetím studenta školy, který mě provedl po celé budově. Prohlídka byla doplněna výkladem, u něhož mě zaujaly hlavně chvíle, kdy student mluvil ze svých zkušeností. Díky tomuto jsem se rozhodla a musím říct, že správně. Dny otevřených dveří jsou zde na OAUH velmi kreativní. Během nich se dozvědí žáci i jejich rodiče vše o přijímacím řízení, prohlédnou si prostory a vybavení školy. Také mají možnost zeptat se na studijní obory, které je zajímají.
Tereza Čierníková, 3.D
6
VYSOKOŠKOLSKÝ ŽIVOT V Praze je blaze „Vysoká - to je něco, na co nikdy nezapomenu. Nejhezčí etapa mého mládí,“ říká téměř každý, kdo prošel opravdovou školou života, a teď už vím, že to budu říkat taky. A když říkám školu života, nemám na mysli pouze VŠE, ale hlavně to VŠEchno, co je v pozadí. Či lépe řečeno v popředí. V Praze je blaze a já to pouze potvrdím. Naše hlavní město jsem si naprosto zamilovala. Nádherné historické budovy, atmosféra, krásné parky a ještě krásnější příroda kousíček za Prahou. Průměrná doba, kterou strávím čekáním na dopravní prostředek, činí asi 2,5 minuty. Navíc s Opencard je cestování naprosto bezstarostné. Vše, na co si vzpomenete, máte hned při ruce. Teda až na obyčejné papírnictví, to nám dalo opravdu zabrat a s úsměvem jsme všechny vzpomínaly na hradišťskou „Duhu“. Když se k tomu všemu dokážete pousmát jejich
„přijdu dýl“ a meruňkové šťávě, které s láskou říkají Pálava, ke spokojenému životu vám nic nechybí. Bydlení v Praze? Žádný problém, pokud máte spoustu peněz. Pokud chcete ovšem najít hezké bydlení za rozumnou cenu, zabere vám to více času a je dobré se tomu pořádně věnovat. Existuje celé množství webových stránek, mně se ovšem osvědčily inzeráty na facebooku. Rychlá komunikace, aktuální dění a fotky. Po třech týdnech jsme absolvovaly prohlídky bytů a vybraly si. Máme super 3+1 ve čtyřech lidech, takže dostatečný prostor jak pro párty, tak pro vlastní soukromí. Co se týče kolejí, po Praze je jich spousta. Některé jsou nové, zrekonstruované, ale těch je vážně málo a šance, že je dostanete přidělené hned první rok, je malá. Většina studentů si na vzhled a vybavenost kolejí stěžuje. Nedivím se.
7
VYSOKOŠKOLSKÝ ŽIVOT Kdybych platila takové peníze za jeden pokojíček pro tři, taky bych si stěžovala. Někdo namítá: „A co studentský život?“
ném individualismu. Nikoho tam nezajímá, jestli jste měli zrovna horečku, hráli fotbalový zápas nebo jste jen zaspali.
Když budete chtít, zapojíte se do něj úplně stejně, možná ještě více než ti na kolejích. Na to, abyste mohli pít „víno“ ze zavařovacích skleniček, tam nemusíte bydlet, to vás někdo určitě pozve! Jaký vlastně je rozdíl mezi SŠ a VŠ? Já osobně ho vidím v sil-
Nepřijdeš, nemáš, končíš. VŠE je tím proslulá, na jeden pokus úplně všechno. Existují ale náhradní poukázky, kterých máme omezený počet a můžeme je občasně využít k opakování předmětu. To mi připomíná, jak se ke konci prázdnin všichni cítí ztraceně. Co s rozvrhem,
8
VYSOKOŠKOLSKÝ ŽIVOT jak si zaregistrovat jazyky a jakou úroveň, kolik kreditů mít, kde budu obědvat a kam všude můžu cestovat? Doporučuji dát na rady starších studentů, kteří nejlépe vědí co a jak. Řeknou vše popravdě tak, aby vám to přineslo co největší užitek. Nejlepší příležitost, jak s nimi přijít do kontaktu, je seznamovací pobyt, který pořádají koncem srpna nebo začátkem září. Byla to super týdenní akce, kde poznáte lidi, se kterými si sestavíte stejný rozvrh a první týden ve škole nebudete tak ztracení. OAUH mi dala výborné základy ekonomického vzdělání. Mikroekonomie a makroekonomie, člověk se tomu nevyhne asi nikde, děsí téměř každého. Absolventům gymnázia můžete tedy fungování trhu a strany má dáti/dal vysvětlovat pořád dokola a budou vám vděční. Stejně jako vy jim při studiu druhého jazyka či geografie. Ještěže máme facebookové sku-
piny a umíme si tak krásně pomáhat. K tomuto účelu existují i webové stránky jako vseborec. cz a vsestudent.cz, kde každý student VŠE najde skoro vše, co ke studiu potřebuje. Reference na učitele, na předměty, materiály ke stažení, testy z minulých let. To jsou věci, bez kterých to asi ani odstudovat nejde, protože naučit se učebnici nazpaměť bohužel nestačí. Takže co je nejdůležitější pro spokojenost vysokoškoláka? Studovat, co ho baví ve městě, které je mu sympatické. Bydlet s lidmi, se kterými se nikdy nenudí a jsou pro každou špatnost. Užívat si každého dne a využít každé chvíle, protože týdny semestru letí tak třikrát rychleji. Kamarádi, kteří vám pomůžou studovat a poté se odreagovat. A hlavně se smířit s tím, že pokud se chceme vzdělávat a něco umět, tak pro to musíme něco dělat. Amen.
Magda Cíchová, studentka VŠE v Praze
9
SPORT Rozhovor s fotbalistou DOMINIK SÍLEŠ V kolika letech a kde si začal s fotbalem? K tomuto sportu mě přivedl můj taťka, který fotbal sám aktivně hrával. Takže on, zapálený sportovec, mě už odmala vedl k pohybu. S balonem jsem si dobře rozuměl, a tak bylo jasné, co se stane náplní mého života. Když mi byly čtyři roky, tak jsme se třemi kamarády pod vedením právě mého taťky začali pomalu trénovat. Postupem času kamarádů přibývalo, až se z nás stal tým a my konečně mohli hrát naše první zápasy za oddíl FC Morkovice. Zde jsem strávil následujících 7 fotbalových let, až jsem se konečně přes Hanáckou Slávii Kroměříž dostal začátkem roku 2008 do zdejšího fotbalového klubu.
Jaký je tvůj dosavadní největší úspěch? Za svůj největší dosavadní úspěch považuji to, že jsem po celou dobu aktivní kariéry zdravý a vyhýbají se mi vážnější zranění. Když bych měl ale mluvit o fotbalových úspěších, tak jednoznačně stojí za zmínku vítězství v soutěži šestnáctiletých v rámci Moravy a Slezska z roku 2011. Za největší individuální úspěch považuji nominaci do reprezentace ČR U17 před dvěma lety.
Upřednostňuješ fotbalovou kariéru před studiem? Nemyslím si, že by tomu tak bylo. Škola je pro mě minimál-
10
SPORT ně stejně důležitá jako fotbal, a tak se snažím svou energii rovnoměrně dělit mezi obě tyto činnosti. Na základě faktu, že je pro mě tento školní rok maturitní, si troufám tvrdit, že v některých situacích upřednostňuji právě přípravu k maturitě.
Máš z fotbalu nějaký negativní zážitek? Jako každému sportovci se mi okamžitě vybaví období, kdy jsem byl zraněný a povinně musel jen ležet a odpočívat. Ale jak jsem již zmínil, doposud se mi vážnější zranění vyhýbala, a tak toho času stráveného v rekonvalescenci nebylo naštěstí mnoho. Samozřejmě, že jsem zažil i několik nepříjemných fotbalových momentů, ale snažím se na takové chvíle co nejrychleji zapomenout.
Jak se ti daří spojit fotbal a školu? Myslím si, že se mi to daří po celou dobu studia na naší škole docela dobře. Během uplynulých tří let si nepamatuji, že bych měl zásadnější problémy s vysokou absencí nebo s klasifikací. S učiteli se snažím vycházet dobře a učitelé mi na oplátku nedělají potíže, když mám vyšší absenci nebo mi chybí nějaká známka.
Co ti přináší studium na naší škole? Studium na naší škole mi přináší řadu výhod. Z mnohých bych mohl jmenovat například spolupráci školy s klubem 1. FC Slovácko, která mi umožňuje absolvovat i dopolední tréninky. Škola mi nabídla kvalitní výuku cizích jazyků a základů ekonomie. A v neposlední řadě i množství pěkných holek, které chodí na naši školu.
Chtěl by si něco vzkázat svým spolužákům? Všem svým spolužákům bych chtěl určitě popřát hodně štěstí u maturitních zkoušek a případně u přijímacích zkoušek na VŠ.
Monika Karafiátová, 2.C
11
ZNÁMÉ OSOBNOSTI Povídání o Františku Hamadovi Pan František Hamada je jedním z nejstarších žijících absolventů Obchodní akademie Uherské Hradiště, čestným občanem města Uherské Hradiště, hudebníkem – houslistou, nositelem mnoha okresních, krajských i státních vyznamenání
bálové muziky Pondělníci – to je pan František Hamada, který v červnu slavil 100 let. Stále na svůj věk velice bystrý, o vše se zajímající, vtipný společník. Zde je pár jeho vzpomínek na ty největší mezníky jeho dlouhého života, a jedním z nich
za rozvoj slováckého folkloru. Patří mezi zakládající členy souborů Hradišťan a Dolina, působil jako primáš Hradišťanu a v současnosti je primášem cim-
byla i tato škola, na kterou živě vzpomíná a o jejímž dění toho hodně ví i prostřednictvím dcery, která zde dosud vyučuje angličtinu.
12
ZNÁMÉ OSOBNOSTI
František Hamada se narodil 6. 6. 1914 ve Vídni, kde jeho otec působil jako úředník na poště. Když mu byly 4 roky, přestěhovali se zpět domů do Uherského Hradiště, kde potom bydleli ve Svatoplukově ulici a později na Mariánském náměstí. Tam začíná jeho hudební vzdělání, školu začíná v dnešní budově ZŠ Unesco a pak hned vedle na obchodní akademii. Na ni má hodně vzpomínek. Učitelé byli přísní starší pánové, ale studentský život se odví-
jel podobně jako dnes, v duchu „Študáků a kantorů“ si užili neuvěřitelná školní léta – psala se léta 1930 – 1934. Do budovy se vcházelo hlavním vchodem z parku, kterému se říkalo Klášterní zahrada, u vchodu měl svou „kukaň“ pan školník, který od brzkého rána roznášel v zimě uhlí do všech tříd a každou přestávku chodil přikládat. O hlavní přestávce prodával namazaný rohlík a sodovku …
Pokračování příště
13
SLOHOVÁ TVORBA Můj anglický týden Na začátku srpna jsem se díky soutěži, která se pořádala na naší škole, mohla zúčastnit anglického tábora, a to úplně zadarmo. Přestože jsem se do soutěže nezapojila, hned jsem této nabídky využila. Při odjezdu mě přepadaly pochyby. Počasí totiž bylo mizerné, autobus jsem skoro propásla a nikoho jsem neznala. „Upřímně,“ říkala jsem si, „bude to otrava. Zvlášť pokud tam budeme sedět s nějakým čtyřicetiletým učitelem, který nás bude nudit k smrti.“ Jakmile jsme však přijeli, ovládlo mě nadšení. Netřeba říkat, že člověk se na táboře rychle spřátelí a já měla navíc tu výhodu, že jsem dostala na chatku holky, které byly fakt milé a upovídané, takže jsme se nenudily. První den byl ještě dost zmatený, nevěděli jsme, co máme dělat, ale poté, co nás rozdělili do skupinek, jsme rychle dostali úkoly a jali se je splnit. Snad největším překvapením byli naši „učitelé“. Na rozdíl od očekávaných nud-
14
ných Angličanů totiž dorazili tři mladí studenti, kteří přerušili vysokou školu, aby mohli cestovat. Naše skupinka dostala dívku z Tchai- wanu. Říkali jsme jí Cindy. Všichni jsme jí hádali tak osmnáct, protože byla skutečně drobná. Ale ve skutečnosti jí bylo už 24 a tento rok měla končit univerzitu. Myslím, že první dny si mnozí z nás museli na její angličtinu zvyknout, ale pro mě to nebyl problém. Jelikož také ona nebyla rodilý mluvčí, ale učila se stejně jako my, bylo pro mě jednodušší jí porozumět. Například našemu druhému vyučujícímu – rodilému Australanovi Kierenovi, jsem vůbec nerozuměla. Mluvil opravdu rychle a já měla docela problém držet s ním krok. Ale během dvou dnů jsem si zvykla i na jeho mluvu. Náš třetí vyučující pocházel z Pákistánu. Jeho jméno bylo opravdu dlouhé, a tak jsme mu všichni říkali Sherry. Byl to zábavný člověk, který mě svou
SLOHOVÁ TVORBA prezentací o Pákistánu opravdu překvapil. Všichni tři nám postupně ukázali několik prezentací o své zemi, lidech či zvycích a mohu říct, že jsem se skutečně nenudila. A bylo to také poučné. Jakmile jsme s nimi neměli hodinu, mohli jsme jít sportovat nebo tancovat. Já měla ale nejvíce ráda odpolední klid. Zjistila jsem totiž, že naši přátelé rádi hrají karty. A tak jsem s dalšími každé odpoledne sedávala v jídelně a celé dvě hodiny jsme hráli. Byla to opravdu zábava, zvláště když nás Kieren učil nové karetní hry nebo vykládal zábavné historky. Nejvíce jsme se však smáli Cindy, která milovala jídlo a mluvila o něm snad neustále. Po odpoledním klidu jsme začínali trénovat představení na večerní program. Pokaždé bylo něco jiného, ale vždycky jsme
se dobře pobavili a večer to parádně „ rozjeli“. Ve čtvrtek jsme dokonce jeli do bazénu, kde jsme si zahráli volejbal a trochu se pobavili ve vodě. Večer jsme byli sice úplně odrovnaní, ale stálo to za to. Jen chvíli poté, co jsme odjeli, se mi začalo stýskat. Kdybych měla možnost, prodloužila bych čas strávený s nimi ještě o několik dnů. Naši učitelé byli skvělí lidé a nejen oni, ale i ostatní, které jsem zde potkala. Tahle zkušenost byla opravdu skvělá. Už to, že jsem měla možnost zde mluvit anglicky, bylo prospěšné a myslím si, že mi to u maturity hodně pomůže. Proto tento tábor můžu vřele doporučit a doufám, že pokud dostanete stejnou nabídku, tak ji využijete, protože na tento týden opravdu dlouho nezapomenete.
Kateřina Kratková, 2.D
15
SLOHOVÁ TVORBA Finanční gramotnost V dnešní době, kdy máme neomezené množství různých služeb, zboží, produktů nebo výrobků, mají lidé stále větší tendenci více utrácet a méně šetřit. Nabízí se nám spousta lákadel za „na oko“ výhodné ceny a ze všech stran na nás útočí reklamy, které se nás snaží přemluvit ke koupi. Proto často lidé utrácejí nebo by utráceli i peníze, které nemají, a proto si stále více půjčují. Je ale půjčka tou správnou cestou? Ve chvíli, kdy se rozhodneme pro půjčku a peníze nám přistanou na účtu, většinou neřešíme důsledky našeho rozhodnutí. Přeci jen jsme si předem všechno pořádně promysleli a došli k tomuto závěru. Konečně můžeme začít pořádně žít, koupit si vysněné auto, postavit nebo si opravit dům podle svých představ a neřešit nedostatek finančních prostředků. Jenže postupem času, až se půjčené peníze vyčerpají, nám zbydou pouze dluhy, které jsou
navíc navýšené o úroky. Kdy tedy může být půjčka dobrou volbou? Musíme si pořádně promyslet, zda to, co si za půjčené peníze plánujeme pořídit, nutně potřebujeme. Jestli máme dlouhodobé zaměstnání a budeme schopni půjčku splácet. Jestli se v případě nečekaných zdravotních potíží nedostaneme do problémů se splácením, které by mohly vést až k exekuci. A spousta dalších „jestli“. V případě, že máme vhodné předpoklady pro půjčku a plánujeme díky ní odstartovat svůj život například v podobě bydlení a jsme srozuměni s povinnostmi s ní spojenými, nic nám v ní nebrání. Musíme si být ale vědomi toho, že je to naše rozhodnutí, kterého později můžeme litovat, a proto si ho musíme pořádně promyslet. Poneseme za něj totiž následky v podobě výdajů snižujících náš měsíční rozpočet.
Adéla Mrkvová, OA, VOŠ a JŠ Uh. Hradiště
16
SLOHOVÁ TVORBA Půjčit či nepůjčit? To je, oč tu běží! Většina lidí už to zná, a pokud ne, tak to s největší pravděpodobností pozná. Hlavně ten, kdo nepatří k té „šťastnější“ minoritě. Došly peníze! Strašák, kterého se obáváme všichni. V takové situaci volí velké množství z nás půjčky, ať už jsou to půjčky od rodiny, známých, přátel a nebo ty, přes bankovní instituce. Víme, ale do čeho jdeme? Dokážeme si správně rozpočítat peníze tak, abychom je byli schopni splácet? Průzkumy na to dávají jednoznačnou odpověď: „Ne!“ Více než polovina Čechů není schopná správně zvážit své možnosti a dle toho si půjčit. Jistě, kamarádi počkají, když zrovna „nemáte u sebe“, ale vysvětlujte bance, že například dlužíte ještě sousedovi nebo že nemáte co nalít do auta. Tito lidé se tím pádem motají v nekonečném bludném kruhu dluhů a dílčích splátek. Co ale dělat pro to, aby k tomu nedocházelo? Jak správně
hospodařit? Na tyto otázky není úplně jasná odpověď, protože každý má jiné podmínky, základem by ale měl být domácí rozpočet, jakožto alfa a omega našeho hospodaření. Správně sestavený rozpočet je tím nejlepším způsobem, jak se vyhnout půjčkám. Když už je však situace taková, že nezbývá než si půjčit, je nutné půjčku pečlivě vybírat. Zvážit úrokové sazby, naše finanční možnosti a případně další dluhy, byť jen u kamaráda. Člověk by si měl také velmi pečlivě rozmyslet jiné alternativy, než na půjčku přistoupí – uskromnit se, najít cesty jak ušetřit apod. K půjčce by tedy lidé měli přistupovat s rozumem, maximální obezřetností a informovaností. Každopádně půjčit si není nic, za co bychom se měli stydět, a pokud jsme na půjčku pečlivě připravení, nehrozí nám ani žádná nebezpečí
David Řezníček, OA, VOŠ a JŠ Uh. Hradiště
17
SLOHOVÁ TVORBA Jak by můj život vypadal bez elektrické energie? Pár dní bez elektřiny jsem už zažil a jsem rád, že tomu tak je, protože jsem si uvědomil, jak jsme na ní opravdu závislí. Elektřina vstoupila do našich životů zhruba před sto lety. O kolik se na ni zvýší naše nároky třeba za dalších sto let? Zvládli bychom vůbec bez elektřiny přežít? To jsou otázky, které jsou, podle mého názoru, hodně opomíjené. Myslím si, že někteří lidé si nedokážou představit, o co všechno by lidstvo přišlo, kdyby se “ztratila” elektřina. Nejsou to jen počítače mobily a jiné komunikační technologie. Přišli bychom například o připravené potraviny v obchodech a opravdu si nedokáži představit, že by si někdo zařídil potravu sám. Myslím si, že by se velice rychle rozpoutaly nepokoje po celém světě a lidé by umírali. To jsou věci, které by ale podle mne ná-
18
sledovaly až za několik dní či týdnů. Pár dní bez elektřiny by bylo něco jiného. Například mně to pomohlo uvědomit si, o co všechno bychom přišli. Ten den jsme byli celý večer, celá rodina spolu, povídali si a četli knížky. Protože byla zima, tak po pár dnech dům prochladl a už nám byla opravdu zima - to si teda nedokáži představit co by následovalo po týdnu bez energie, a to po celém světě. Když se zamyslím nad mým normálním všedním dnem bez elektřiny, tak si uvědomuji, že bych se vlastně ani nedostal do školy. Neuvařil si ráno teplý čaj, snídani a ani bych se nemohl podívat na zprávy, jak už jsem zvyklý. Dejme tomu, že jsem se do školy nějak dostal. Co ale teď tam? Když celý systém je závislý na elektronických žákovských knížkách. To si naše škola také
SLOHOVÁ TVORBA vyzkoušela. Připadalo mě, že učitelé už nedokázali bez počítačů ani učit. Mimochodem náhradní papírová třídní kniha se nám hned první den ztratila, to taky ukazuje, že už jsme zase nějak “postoupili” v závislosti na elektronických pomůckách. No sice nám nezazvonilo, ale škola skončila. Co teď? Na oběd do města nikam nemůžu, na autobus taky ne, na tenis taky ne, protože jsou kurty v dezolátním stavu díky nefunkčním hadicím na kropení. Tak mě asi zbyde jít pěšky domů a doufat, že se tam
všichni potkáme, protože jsem celý den s nikým z rodiny nemohl komunikovat. Asi bych se učil nebo pročítal nějaké knížky. Šel bych brzo spát a doufal, že ráno nezaspím, protože mi nejde telefon s budíkem. Myslím, že ztráta energie by byla jedna z několika možností důvodů konce světa. Měli bychom se všichni zamyslet a alespoň v rámci možností nějak přispět k napravení tohoto zkaženého světa nejen elektrickou energií.
Jan Momčil, OA, VOŠ a JŠ s právem státní jazykové zkoušky Uh. Hradiště
19
SLOHOVÁ TVORBA Můj prázdninový zážitek Jelikož tyto prázdniny nebyly až tak vydařené, moc skvělých zážitků nemám, ale jeden by se tu přeci jen našel. Stalo se to asi v půlce prázdnin, když nás napadlo strávit víkend na chatě. Deštivé počasí o prázdninách znamenalo, že vyrostlo velké množství hub. Ani já s bráchou jsme nechtěli zůstat pozadu ve sbírání praváků a bedel. Vyrazili jsme do lesa, který je kousek od naší chaty. Nejprve jsme se prodírali hustým smrkovým lesem, abychom se přiblížili k místům, kde podle tatínka rostly ty správné houby. Když jsme přišli na mýtinu, zastavili jsme. Brácha mě poprosil, abych ho obrala od větviček a pavučin,
které se na nás nachytaly. Najednou řekl: „Slyšíš to praskání? Vypadá to, jako kdyby přicházel další houbař.“ Jaké bylo naše zděšení, když se místo očekávaného houbaře z houští vynořil veliký kanec s obrovským rypákem. Zděšením jsme ztuhli jak sochy. Kanec si to naštěstí rozmyslel a zmizel zpět do hustého lesa. My jsme si sbírání hub také rozmysleli a utíkali zpět do chaty. Po řádném oddechnutí jsme tatínkovi a mamince vysvětlili, proč neneseme žádné houby. Maminka řekla: „Dobře jste udělali, že jste se vrátili.“ Na druhý den začalo opět pršet, takže se další výlet do lesa neuskutečnil..
Radka Jurásková, 2.C
20
SLOHOVÁ TVORBA Nejdříve šetři, potom utrácej! „Nejdříve si našetři, pak utrácej!“ Věta, kterou jsem od svých rodičů slyšela snad stokrát, ale i přesto se nad ní často zamýšlím. Podle mého názoru je jen dobře, když budou rodiče těmito hesly své děti usměrňovat, co se peněz týče. Měli by jim už od dětství vtloukat do hlavy, že ne všechno, co si přejí, také dostanou. Samozřejmě že těm nejmenším nevysvětlíte, že zrovna na tyhle narozeniny nedostanou tu nejdražší panenku s kočárkem nebo auto na ovládání, ale je potřeba je na to časem připravovat. Připravit je tak, aby se dokázali orientovat a neutráceli
více peněz, než dokáží vydělat. Vysvětlit jim také, že například rodina prožívá období, kdy si nemohou všechno dovolit. Aspoň se nedostanou do potíží, které by kvůli půjčkám na nepotřebné věci mohly nastat. Věřím, že ona věta, kterou mi rodiče vtloukají do hlavy, k něčemu je. Vždy když chci nějakou věc, zamyslím se nad tím, jestli ji opravdu potřebuji nebo je to jen můj vlastní rozmar. Samozřejmě že se vždy neubráním, ale vím, že peníze nerostou na stromech a nic nedostanu zadarmo.
Dominika Šaradínová, OA, VOŠ a JŠ Uh. Hradiště
21
SLOHOVÁ TVORBA Máme se bát války? Situace ve světě je za posledních pár asi let jen horší a horší. Z médií se dozvídáme o nevybíravém zabijákovi v podobě epidemie eboly, o válkách, které naší planetou otřásají, a o vyhrocování vztahů mezi Ruskem a Západem. Většina z lidí před tím zavírá oči a žije si dál vlastním životem se slovy „Nás se to přece netýká...“. Je to ale pravda? A nebo se doopravdy blíží konflikt, kterému média přezdívají „Třetí světová válka?“ Jak všichni víme, Rusko je ve válce s Ukrajinou. Putin si nejdřív natáhl ruku pro Krym. Pak se natáhl i pro zbytek Ukrajiny (S jídlem roste chuť!). Má i nějaké plány, které míří dále do Evropy anebo jde jen o novinářské žvásty? Rusko zatím ve své válce uplatňuje strategii „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. („My neválčíme s Ukrajinou, my tam jen rozvážíme humanitní pomoc!“). Jejich výmluvy jsou směšně průhledné, na dru-
22
hou stranu mi sankce proti Rusku nepřipadají jako dobrý tah, protože se tím celá situace ještě víc vyhrocuje. Na druhé straně stojí EU a Amerika, která se podle mě jen bude snažit přikládat do ohně a hledat si na to vlastní výmluvy („My se přece snažíme udržet mír!“). Jde jim jen o získání moci stejně jako Rusku. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby to nakonec byla Amerika, kdo vyvolá světový konflikt, i když to nemusí znamenat doslova. Američané můžou prostě jen dál provokovat ostatní a počkat, až jim někdo úder vrátí. To je skvělý způsob, jak vyvolat konflikt a zároveň si zachovat tvář před EU. Jak by vlastně válka ve třetím tisíciletí vypadala? Na internetu se také můžeme například dočíst, že se nebudou používat žádné zbraně, ale spíš klávesnice :). Už teď totiž probíhá válka o to, kdo čemu v médiích uvě-
SLOHOVÁ TVORBA ří... Já sám si to představuji jen jako spoustu strachu, násilí a tolik mrtvých, že nebude stát za to ani vyhrát, ani prohrát. Nemyslím si, že by bylo na tomto světě něco, za co by stálo vraždit se navzájem. Právě kvůli hrozbě války vláda zvažuje zavedení povinné vojenské služby, s čímž samozřejmě nesouhlasím. Měla by se zvýšit propagace práce vojáka z povolání, a ne tam ty lidi tahat násilím. Výcvik nových vojáků také není zadarmo a naši ekonomiku by to nejspíš zruinovalo. Jestli chce vláda náš stát ještě víc oškubat, tak směle do toho... Můj názor je, že podobné problémy existují jen kvůli politikům, kteří zneužívají svou moc k tomu, aby válku podněcovali. Proč? Když se rozhodnou, že napadnou „kus země“, na který mají zálusk, pošlou své občany někam bojovat na život a na smrt, zatímco oni si budou
sedět v teplíčku a libovat si, kolik toho pro svůj stát „udělali“. Tak takhle ne! Žádný člověk ani skupina lidí by neměla mít moc na to, aby sama vyvolala takovýto konflikt. Jsem pro omezení moci politiků a svěření moci do rukou opravdových lidí, např. pořádáním více referend, na kterých by se rozhodovalo o těch nejdůležitějších věcech. Něco takového je ale hlavně v drtivé většině světa téměř nemožné. Druhou podmínkou udržení míru je, aby byli lidé ve svých státech spokojení, to znamená nějaká ta životní úroveň, to je druhá nemožná věc, když se podíváme kolem sebe. Vypadá to, že pokud to takto půjde dál, tak se konfliktů jen tak nezbavíme. Naopak, s pokrokem budou horší a horší, a možná to dospěje tak daleko, že si kvůli nenávisti a touze po moci tuto planetu nadobro zničíme.
Verdikt: ANO Tomáš Ďurďa, 3.B
23
SLOHOVÁ TVORBA Náboženství, peníze, moc – hlavní aspekty, které dokážou vyvolat válku. Proč však podstupovat lidské oběti? V konečném součtu jsou padlí vojaci jen figurkami v šachové partii těch nejvyšších ve státní správě. Kolik životů už na východě padlo zbytečně? Proč se zametlo pod koberec sestřelení letadla malajsijských aerolinek? Hned na úvod bych rád poznamenal, že ačkoliv televizní zprávy často sleduji, tak jim příliš nevěřím. Protože si myslím, že nás česká média neustále masírují prozápadními informacemi. Měl jsem možnost sledovat projev ruského prezidenta, který by dle svých slov nejraději konflikt ukončil, to mu však současná situace neumožňuje. Čeští politici se k danému tématu vyjadřují také celkem často, avšak nejvíce sympatizuji s postojem bývalého prezidenta České republiky Václavem Klausem. Dle jeho názoru nynější situaci na Ukrajině “vyhrotil“ Západ v čele s USA, téměř nefungující Ukrajinu po-
stavil před neřešitelné dilema otázkami:,, Chcete patřit k Západu, nebo se nějakým způsobem připojíte k Rusku?“. To potom mělo za následky velké neshody, hlavně mezi promíšeným obyvatelstvem na východě Ukrajiny, které přerostly až do novodobé občanské války.Já osobně si myslím, že dnes v již tak vyspělé době by se válčit nemělo. Žádný barel ropy nemá větší hodnotu než lidský život. A to vše ve století, kdy zbraně hromadného ničení mohou zničit naši planetu. Incidenty všeobecně by se měly řešit kompromisem, proto by bylo pro dobro všech odložit zbraně a vyjednat diplomatickou cestou něco rozumného. Sám si nedokážu představit, že bych měl opustit svou každodenní rutinu, chopit se zbraně a jít do války, ve které ani nevím, za co vlastně bojuji. Proto tedy pevně věřím, že se již z minulosti lidé poučili a dalšímu konfliktu v evropském měřítku se vyhneme.
Verdikt: NE
24
Marek Stojaspal
SOČ Středoškolská odborná činnost Vážení rodiče, milí žáci, jistě jste zaznamenali, že Obchodní akademie Uherské Hradiště si dokázala za několik posledních let vybudovat v této uznávané soutěži mezi žáky středních škol suverénní pozici.
práci. Informace o „Sočce“, jak je tato soutěž mezi žáky slangově nazývána, nesmí v žádném ročníku školního časopisu chybět. Je třeba vědět, na čem žáci pracují, jaké cíle si stanovili a čeho chtějí dosáhnout.
Každoroční účast našich žáků v celostátním kole jednoznačně ukazuje, že odvádíme dobrou
V letošním roce jsme již začali usilovně pracovat s žáky, kteří se rozhodli do této soutěže
25
SOČ zapojit a vyzkoušet si vytvořit, prezentovat a obhájit odbornou vědeckou práci. A že je těch nováčků hodně. Prváci a druháci se do „Sočky“ opravdu zakousli. Jejich zájem převyšuje minulé roky. A to je dobře. Práce v oborech Historie, Ekonomika a řízení, Informatika, Zemědělství, Ochrana a tvorba ŽP, Biologie, Teorie kultury a umělecké tvorby, Matematika a dalších ukazují, že zaměření žáků je velmi široké. My žáky v jejich aktivitách podporujeme a pomáháme jim realizovat se v tom, co je baví a zajímá. Ostré souboje mezi žáky začnou na naší již tradiční školní přehlídce. Ta minulá se vydařila, což se doslýcháme zpětně z úst našich absolventů. Poděkování patří především našim sponzorům, kteří poznali, že účast v této soutěži posouvá
mladé lidi v jejich odbornosti a schopnostech o značný kus dál. Rekreační pobyty, elektronika, software, …. i to si ti nejúspěšnější soutěžící ze školní přehlídky odnesli. Především to byl ale pocit z dobře odvedené práce oceněný pochvalou a uznáním svých spolužáků. Ti vytvořili skvělé publikum. Na školní přehlídce nechyběli ani naši absolventi – bývalí úspěšní soutěžící v „Sočce“. Jsem rád, že na školu nezanevřeli a přišli se podívat na své mladší kolegy. V současném ročníku je školní přehlídka naplánována na druhou polovinu února. Stále se lze ještě zapojit. Času na vytvoření a dokončení práce je zatím dost, ale rychle se krátí. Proto chci tímto článkem soutěžícím popřát pevné nervy a hodně zdaru.
Ing. Adam Skovajsa, školní koordinátor SOČ
26
Obchodní akademie, Vyšší odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherské Hradiště Nádražní 22, 686 57 Uherské Hradiště
