Přehled zpráv

Přehled zpráv 5.3.2004 - 11.3.2004 Divadelní ústav Financování českých divadel ...............................................................................................................................3 5.3.2004 BBC - česká redakce str. 16 06:00 Dobré ráno s BBC Divadelní ústav

Vzpomínka na Karla Kryla.....................................................................................................................................5 7.3.2004 ČT 1 str. 3 12:10 Bez obalu Divadelní ústav

Bratři Jiří a Ladislav Lábusové.............................................................................................................................7 8.3.2004 ČT 2 str. 1 20:45 Krásný ztráty Divadelní ústav

TK Městského divadla Brno k programu Pocta Oskaru Nedbalovi ................................................................15 8.3.2004 Zpravodajství ČTK str. 0 dbn kul Divadelní ústav GEP

Recitál Jana Kryla ................................................................................................................................................15 8.3.2004 Zpravodajství ČTK str. 0 dji kul Divadelní ústav BJR

Městské divadlo Brno chystá Poctu Oskaru Nedbalovi ..................................................................................16 9.3.2004 Zpravodajství ČTK str. 0 dbn kul Divadelní ústav GEP

V Budějovicích se v dubnu bude konat Květinový koncert Bez opony .........................................................16 9.3.2004 Zpravodajství ČTK str. 0 dcb kul Divadelní ústav FCZ

TK Jazz Clubu Železná ........................................................................................................................................17 9.3.2004 Zpravodajství ČTK str. 0 dce kul Divadelní ústav ZR

Žďár nad Sázavou přivítá Národní výstavu poštovních známek ....................................................................17 9.3.2004 Zpravodajství ČTK str. 0 dji spl Divadelní ústav BJR

Třetí odboj ............................................................................................................................................................18 10.3.2004 blisty.cz str. 0 Divadelní ústav Tomáš Koloc

Česká filharmonie v USA ....................................................................................................................................20 10.3.2004 ČT 1 str. 1 19:35 Události v kultuře Divadelní ústav

Galakoncert Evy Urbanové .................................................................................................................................21 10.3.2004 Zpravodajství ČTK str. 0 dji kul Divadelní ústav BJR

Zlínský kraj uvolní na kulturu o jeden milion korun více než loni ..................................................................21

Přehled zpráv

1 © 2004 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz

10.3.2004

Zpravodajství ČTK str. 0 dzl pol

Divadelní ústav

MBR

Boušková, Margita i české orchestry hostují právě po světě .........................................................................21 11.3.2004 Zpravodajství ČTK str. 0 dce kul Divadelní ústav VEB

Jazz Club Železná se zabydlel v klubu Mecca, návštěvníků ubylo ................................................................22 11.3.2004 Zpravodajství ČTK str. 0 dce kul Divadelní ústav MBC

Velikonoční koncert barokní hudby v Hradci Králové .....................................................................................23 11.3.2004 Zpravodajství ČTK str. 0 dhk kul Divadelní ústav SJA

Prezidenti států V4 se sjeli do Košic .................................................................................................................23 11.3.2004 Zpravodajství ČTK str. 0 mes pol Divadelní ústav ZR

Přehled zpráv


Divadelní ústav

Financování českých divadel 5.3.2004

BBC - česká redakce str. 16 06:00 Dobré ráno s BBC Divadelní ústav

Lenka KABRHELOVÁ, moderátorka -------------------Českým divadlům a dalším uměleckým souborům chybějí miliony korun. Zástupci Asociace profesionálních divadel si stěžují, že budou muset omezovat činnost a propouštět zaměstnance. Peníze na podporu divadel údajně nemají ani obce, ani kraje, ani stát. V krajním případě tak prý hrozí zánik některých i déle než sto let existujících souborů. Důvody i dopady současného stavu zjišťoval Robert Břešťan. Robert BŘEŠŤAN, redaktor -------------------Podpora profesionální tvorby, podpora mladých umělců, posilování prestiže české kultury v zahraničí a volný přístup občanů ke kulturnímu bohatství. To je podstatou vládního programu podpory profesionálních souborů. Záměr dobrý, realizace nulová. Peníze prý nemá ani stát, ani obce, ani kraje. Divadlům, mluvme pro zjednodušení jen o nich, se přitom zvyšují povinné náklady, které ale není z čeho platit. Důvody shrnuje ředitel plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla a zároveň předseda Asociace profesionálních divadel Jan Burian. Jan BURIAN, ředitel Divadla Josefa Kajetána Tyla, předseda Asociace profesionálních divadel -------------------Od roku 90 se o tom pořád mluví. Kooperativní financování, vícezdrojové financování. Je to ve všech materiálech, všech kulturních politikách měst, krajů, států. Ale výsledek je potom ten, že stát rozhodne o zvýšení mezd, obec rozhodne o tom, že se nic zvyšovat nebude a my na to koukáme jak tygr na škubánky. Tak když říkáte: "My budeme mít ztrátu." Oni říkají: "To nesmíte, to je v rozporu s rozpočtovými pravidly. My vám nepřidáme, stát nám nic nedal." A státu říkejte: "No, tak rozjeďte ten program, ať se zčásti přidá. Oni říkají: "My na to nemáme, my máme velký finanční problémy." No, to mají všichni pochopitelně. Zas to, proboha, nejsou částky v rozsahu miliard korun. Běžte se podívat do toho divadla. To je masová poptávka, to není nějaká marginálie. Do českých divadel chodí ročně pět milionů lidí. Robert BŘEŠŤAN, redaktor -------------------Říká Jan Burian. Jen na platy prý českým divadlům schází přes sto milionů korun. Orchestrům zhruba šedesát milionů. ministr kultury žádá vládu o uvolnění asi pětašedesáti milionů korun z rozpočtové rezervy. Zda je dostane, to se neví. A to přesto, že sama vláda předčasem slíbila mnohem vyšší částku. Znovu Jan Burian. Jan BURIAN, ředitel Divadla Josefa Kajetána Tyla, předseda Asociace profesionálních divadel -------------------Vláda na jaře loňského roku přijala vlastní usnesení, že bude podporovat regionální a další divadla a že prostě částka, aby ten program vůbec začal fungovat, je sto milionů korun. V rozpočtu ministerstva kultury bylo prostě navrženo dvacet tři milionů korun, což je velmi velký propad. Když si uvědomíme, že když ten program začínal v roce 96, tak tam bylo osmdesát milionů korun, jenom pro divadla bez orchestrů. Robert BŘEŠŤAN, redaktor -------------------Říká ředitel plzeňského divadla. Na chod divadla může přispívat stát, kraje, obce či sponzoři. První tři jmenovaní prý mají peněz málo. Pro sponzory není seriózní kultura zajímavá. Ředitelka Středočeského divadla v Kladně Blanka Bendlová si sice také vyskakovat nemůže, má ale štěstí, že město Kladno na divadlo myslí poměrně významnou částkou. Z třicetimilionového rozpočtu hradí téměř dvaadvacet milionů. Kraj i stát už podle ředitelky divadla výrazně pokulhávají. Blanka BENDLOVÁ, ředitelka Středočeského divadla v Kladně -------------------Plné znění zpráv


Je to jeden milion od kraje. Co se týká ministerstva kultury, tak v loňském roce jsme dostali půl milionu. A v letošním roce v podstatě ministerstvo předisponovalo tyhle ty prostředky na kraje, jenomže poslali na ty kraje jakýsi předpis, který víceméně doporučoval, kolik by asi tak divadla měla dostat. Ale ten kraj povinován není ty peníze dát, musí to schválit rada kraje a zastupitelstvo. Ty peníze nejsou účelově vázány, takže je to nejistota. My jsme na tom tak, že mi schází skutečně každých deset tisíc, který nedostanu. Robert BŘEŠŤAN, redaktor -------------------Vypočítává Blanka Bendlová. Jediná možnost zachování kvalitní kultury v České republice je podle ní už zmíněné vícezdrojové financování. Ideální by byl prý model, kdy stát financuje stálé soubory, kraj se podílí provozním zabezpečením a město třeba nabídkou a údržbou budov. Současná situace je ale podle ředitelky Bendlové přesně opačná. Blanka BENDLOVÁ, ředitelka Středočeského divadla v Kladně -------------------V podstatě to ten stát nechal takzvaně na těch obcích a na tom, jestli teda chtějí, nebo nechtějí. A je to strašně riskantní. Tak třeba divadlo kladenský má historii stálého souboru osmdesát let. A ve chvíli, kdy by rozhodla tady po volbách nějaká garnitura: "Tak to divadlo teď zrušíme, protože zrovna chceme něco jiného," tak vlastně už to nikdy nikdo nedá dohromady. Robert BŘEŠŤAN, redaktor -------------------Tolik Blanka Bendlová, ředitelka Středočeského divadla v Kladně. S tím, že by přispívat měli všichni, souhlasí i Jan Burian. Důvod je prý jednoduchý. Divadla hrají nejen pro lidi v obcích, ale i v celém kraji a na výjezdech do zahraničí a na festivalech reprezentují český stát a kulturu. A jak vysvětluje Jan Burian, ředitel plzeňského divadla, to zdaleka není všechno. Jan BURIAN, ředitel Divadla Josefa Kajetána Tyla, předseda Asociace profesionálních divadel -------------------Divadla plní řadu velmi důležitých funkcí kulturních, osvětových. Je na to vázáno spoustu dalších aktivit. Zaměstnanost, kvalita života, úroveň pracovní síly v tom kterém místě, protože tam, kde jsou divadla a orchestry a kulturní život, je vždycky lepší výroba, náročnější hospodářství, větší výnosy. To vědí všichni, kdo se tím jenom trochu zabývají. Prostě restrikce kultury s cílem jeden, dva roky ušetřit může mít vážný dopady i na podobu našeho hospodářství, na podobu našeho života. Tady nejde prvotně o herce. Tady jde o to, co nabízíme občanům. Herci se uživí. Otázka je, jak budou žít lidé. Robert BŘEŠŤAN, redaktor -------------------Ředitel plzeňského divadla a předseda Asociace profesionálních divadel Jan Burian. ROZHOVOR Lenka KABRHELOVÁ, moderátorka -------------------V příspěvku Roberta Břešťana. Po telefonu ho poslouchal i hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník. Přeji dobrý den. Jan ZAHRADNÍK, hejtman Jihočeského kraje /ODS/ -------------------Dobrý den. Lenka KABRHELOVÁ, moderátorka -------------------Jakou částkou, nebo jaký podílem rozpočtu podporuje konkrétně divadla Jihočeský kraj? Jan ZAHRADNÍK, hejtman Jihočeského kraje /ODS/ -------------------Tak my jsme, my jsme vlastně zřizovatelem jediného divadla jako kraj, které jsme převzali od státu. A je to Divadlo Oskara Nedbala v Táboře. To je, to je divadlo, které sice nemá stálý divadelní soubor a tím pádem se na něj také ten program podpory divadel nevztahuje, ale my samozřejmě na toto divadlo, které je, které zajišťuje Plné znění zpráv


velmi kvalitní kulturu pro občany Tábora, přispíváme na základě přímé dotace, která je řádově několik milionů korun. Je to dotace, kterou poskytoval divadlu stát. My jsme v současné době tuto dotaci dostávali formou přímého financování a poukazujeme ji tomu našemu divadlu. Lenka KABRHELOVÁ, moderátorka -------------------A kromě Tábora žádné, žádná jiná divadla v celém kraji, krajské peníze nejdou? Jan ZAHRADNÍK, hejtman Jihočeského kraje /ODS/ -------------------Tady je, není tomu tak, tady je jednak samozřejmě to nejvýznamnější divadlo, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, které zřizuje město České Budějovice, které ho také velmi významnou částkou šedesáti milionů zhruba ročně financuje. My v letošním roce právě z oné zmíněné paní ředitelkou Bendlovou částky na podporu divadel, v plné míře tuto částku, kterou jsme od státu dostali, tak ji nebudeme nějak přerozdělovat, nepoužijeme ji na jiné účely, ale právě ji poukážeme Jihočeskému divadlu v Českých Budějovicích. Jedná se o milion osm set dvacet dva tisíc korun. Lenka KABRHELOVÁ, moderátorka -------------------V té reportáži zazněla slova právě o vícezdrojovém financování a myšlenka modelu, kdy stát financuje stálé soubory, kraj se podílí provozním zabezpečení a město například nabídkou a údržbou budov. Podle vás, bylo by toto ideální? Jan ZAHRADNÍK, hejtman Jihočeského kraje /ODS/ -------------------To je samozřejmě věc složitá, protože všechny činnosti, které my jako vlastně, dá se říct, tři roky stará instituce vykonáváme, tak jsme na ně dostali peníze od státu. Oni byly někde přece před vznikem krajů realizovány, zabezpečovány a pokud byly převedeny na kraje, tak stát s nimi převáděl nějaké peníze. Na toto nám stát kromě těch našich, modelově tedy toho našeho táborského divadla, na ta ostatní divadla žádné jiné peníze nepřevedl. Takže pokud budeme chtít hledat způsob, jak tato divadla podporovat, tak budeme muset najít také nějaký způsob, jak by oni, jak bychom si od nich mohli objednávat nějaké fungování, nějakou činnost. My máme s naším divadlem Jihočeským již připraveno, oni nám předložili takovej projekt vícezdrojového financování, kde chtějí některé činnosti opravdu zaměřit krajsky. To znamená, že by toto divadlo nejenom hrálo ve své kmenové budově v Českých Budějovicích, ale vyjíždělo by do terénu, do kraje, nebo by pořádalo pro různé, různá místa v kraji divadelní představení zájezdová. A my bychom o tom jednali s tím, jakým způsobem bychom tuto jejich činnost finančně v našem rozpočtu nějak realizovali. Lenka KABRHELOVÁ, moderátorka -------------------Já vám děkuji za rozhovor. Tolik hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník.

Vzpomínka na Karla Kryla 7.3.2004

ČT 1

str. 3 12:10 Bez obalu Divadelní ústav

Milan ŠÍMA, moderátor -------------------Ve středu to bylo přesně deset let, kdy v německém Mnichově zemřel před nedožitými padesátinami legendární písničkář Karel Kryl. Co se za ta léta s touto legendou stalo? redaktor -------------------Navzdory předčasné smrti není přehnané napsat, že se Karel Kryl stal nesmrtelným ještě za svého života. Jeho písničky znali a zpívali lidé v bývalém Československu, i když o autorovi mnoho nevěděli. Kryl se krátce proslavil na přelomu let 68 až 69, ale pak na dvě desítky let zmizel v německé emigraci.

Plné znění zpráv


Jan KRYL, bratr Karla Kryla -------------------V době, kdy všichni seděli u Svobodnejch Evrop a když já jsem se k ní posadil, tak mi takhle tekly slzy, protože můj bratr byl dvacet let pryč a dvacet let jsem ho neviděl, zatímco ti druzí si z něho dělali modlu, pro mě to byl zdroj jednak lítosti a sentimentu, protože jsem si říkal: "Tak mám bratra a vlastně kdybych sedl do auta, za pět hodin jsem u něj a dvacet let ho nevidím." redaktor -------------------Když se v roce 89 Karel Kryl v Praze opět objevil, mnoha svým fanouškům hlavně z mladší generace připravil nevyhnutelné zklamání. Legendární písničkář se ukázal být malým stárnoucím mužem s mnoha slabinami i nepěknými vlastnostmi. Karel KRYL -------------------Moc lidí utíká dneska do soukromí, do jakýchsi emigrací vnitřních, vnějších a nevědí, co to je vůbec, netušej, co obnáší teda emigrace, co obnáší exil, co se musí zažít, co se musí prožít, co se musíš naučit. redaktor -------------------Měl nepopulární názory a jeho sláva postupně pohasínala. Zatímco ještě v roce 90 byly Krylovy koncerty ve velkých sálech vyprodané, o tři roky později na ně chodily již jen desítky posluchačů. Jaroslav HUTKA, písničkář -------------------Ty věci, který jsme říkali, jako zpětně se dá říct, že bezvadně platily o tom bolševikovi, ale teďko do toho budoucna, že nikdo z nás nebyl dost chytrej, aby věděl, jak to bude a co je správný, co není správný. redaktor -------------------Legendou se Karel Kryl stal paradoxně opět v okamžiku své smrti. V den pohřbu se před kostelem sv. Markéty na Břevnově tísnily tisíce lidí. Kryl se tak vrátil na piedestal, který podle svých slov přijel do Čech rozbít. Jaroslav HUTKA, písničkář -------------------On tak jako se vypařuje a mizí do toho mýtu, a to je škoda. On jako byl i zajímavá jako figura, protože on byl malej a strašně rád se zlobil, a to šlo rychle vždycky. A lidi, kamarádi kolem něj rádi ho provokovali taky, takže s ním byla potom série všelijakejch jako věcí, a to kdyby se vědělo, já mám pocit, že by byl lidem bližší. redaktor -------------------Kromě stavitelů pomníků objevili Karla Kryla po jeho smrti politici, když necelé dva měsíce poté hráli jeho písničky komunisté na prvomájové veselici na Džbáně. Za svého oblíbeného zpěváka označil Kryla například Ransdorf či Grebeníček. Krylem byli fascinováni i jiní politici, například bývalý šéf republikánů Miroslav Sládek řekl již v březnu 94, že zpěvák byl první obětí sametového podvodu. Vydavatel a politik Josef Kudláček zase ve svém Českém deníku začal tisknout básně od muže, který tvrdil, že jsou volně upraveny z Krylovi pozůstalosti. Ukázalo se však, že jde o podvod, či spíše dílo neznámého a také asi pomateného Krylova příznivce. Jan KRYL, bratr Karla Kryla -------------------Já budu vulgární, mám pocit, že každý, kdo má do prdele díru, je krylovec jo, že všichni o tom Krylovi vědí opravdu absolutně všechno. redaktor -------------------Kryla coby triumf vytáhli ve volební kampani v roce 96 a později i v dalších kampaních Zemanovi sociální demokraté. Mnozí kritici tehdy citovali Krylův výrok /nesrozumitelné/ kacíř, totiž, že sociální demokracie je předkožkou dělnické třídy. Když jde do tuhého, stáhne se. Pravdou však je, že Kryl měl Miloše Zemana rád. Ještě za života se zúčastnil několika sociálnědemokratických meetingů a možnost použít písničku v kampani zřejmě Zemanovi skutečně slíbil. Plné znění zpráv


Jan KRYL, bratr Karla Kryla -------------------To já jsem se ptal mojí drahé paní švagrové, jako jestli jí nevadí, že si sociální demokracie usurpovala Karlovu píseň Demokracie coby svoji volební hymnu a ona mi odpověděla jako: "O co ti jde?" redaktor -------------------Hodně se po smrti probíral i zpěvákův soukromý život. Sám Kryl novinářům říkal, že vede dva životy. Jeden poklidný se svou ženou v Německu, druhý pak bouřlivý v Čechách, kde se obklopoval mladými dívkami. Jedna z nich dokonce po Krylově smrti napsala o svém vztahu samostatnou knížku, jmenovala se 1063 dnů s Karlem Krylem očima důvěrné přítelkyně. Jan KRYL, bratr Karla Kryla -------------------Byť by to byla tisíckrát pravda, co ta Markéta tam píše, tak, pokud tvrdila, že je jeho jedinou zákonnou ženou, jeho jedinou milenkou a jedinou láskou, tak pak nemůže říct to, co tam řekla, jo? Protože to je odkrytí toho, řeknu, nejneetičtějšího, co vůbec se může odkrýt. Tam by mělo zůstat něco, co je mezi mužem a ženou, když je mezi nimi něco pěknýho a s tím už se nejde na trh. A ona to všechno vynesla ven. redaktor -------------------Již celé měsíce před smrtí si Karel Kryl stěžoval na zdravotní potíže. Bolely ho záda a levá ruka, což přičítal rodinným revmatickým problémům. Až později se ukázalo, že šlo o počínající srdeční komplikace. Částečně byly způsobeny nezdravým způsobem života. Kryl po návratu do bývalého Československa často nestřídmě jedl i pil, hodně pracoval, často ponocoval. Se svým přítelem a právníkem Martinem Štumfem plánoval telefonicky oslavu svých padesátin. Stěžoval si přitom na bolesti. Narozenin se už nedožil. Jaroslav HUTKA, písničkář -------------------On tady spíš jako člověk, kterej nesl otázky, jaksi na tý veřejnosti chyběl. Já mám pocit, že se jím jako vlastně nikdo příliš nezabejval, že tu byl tak jako odstrčenej a teďko, když je to desátý výročí, tak si pár lidí vzpomenulo, ale není to zase nějaká jako mohutná, mohutná odezva. redaktor -------------------Někteří lidé po Krylově smrti tvrdili: "Zabily ho neutěšené poměry v zemi, puklo mu srdce nad arogancí mocných a počínající lhostejností ostatních." To je romantická teorie, nezakládá se však na pravdě. Kryl nebyl nešťastným, ani zlomeným člověkem. Mnohé v Česku kritizoval, ale neměl zdaleka tak křehkou psychiku, aby svůj nesouhlas s veřejnými věcmi neunesl. Karel KRYL -------------------Nejlacinější demokracie, nejlacinější způsob vlády je monarchie. Oni už mají svý a nekradou znovu, že jo? redaktor -------------------Jeden ze symbolů spojených se smrtí Karla Kryla však určitý nádech tajemna až mystiky obestírá. V den jeho smrti se z průčelí vinohradského divadla ulomilo křídlo anděla. Toho anděla s ulámanými křídly, o kterém Karel Kryl již v šedesátých letech zpíval v jedné z nejslavnějších písniček.

Bratři Jiří a Ladislav Lábusové 8.3.2004

ČT 2

str. 1 20:45 Krásný ztráty Divadelní ústav

Michal PROKOP, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Dobrý večer, dámy a pánové, vítejte opět v baru jménem Krásný ztráty. Málokterému herci se podaří zůstat věrný jedné divadelní scéně více než třicet let. V jeho případě se jedná o Studio Ypsilon, komorní divadélko, na jehož jevišti působí skoro samé hvězdy, takže si prý nemají ani co závidět. Takhle o tom alespoň mluví herec, jehož obecnou popularitu způsobila televizní role zlého kouzelníka Rumburaka v seriálu Arabela. Lidé ho dnes znají především jako komika z dvojice s Oldřichem Kaiserem, jeho rejstřík je ovšem mnohem širší. V posledních letech zazářil i ve vážných rolích ve filmu i na divadle, překvapivě téměř nikdy v těch hlavních. Samotář, starý mládenec, recesista, ale paradoxně zároveň plachý člověk. Jiří Lábus. Snad jenom plachost a trocha fyzické podoby na první pohled spojuje tohoto uznávaného pražského architekta s jeho starším populárnějším bratrem. Podle všeho je povahově jeho pravým opakem. Zdůrazňuje svůj smysl pro řád věcí, matematiku a technické obory vůbec, velmi nerad se předvádí v médiích, i když v oboru, který je dnes běžně spojen s veřejnými soutěžemi, by mu mediální proslulost mohla otevírat dveře. Od devadesátého roku vyučuje architekturu na ČVUT, o rok později otevřel svůj vlastní ateliér. Jeho posledním výrazným dílem je přestavba Paláce Langhans v pražské Vodičkově ulici oceněná cenou Grand Prix Obce architektů. Profesor Ladislav Lábus. Vy jste pozoroval v dětství třeba na Jirkovi touhu být slavný, nebo si myslíte, že ta volba herectví měla nějaký jiný motivy u něj? Ladislav LÁBUS, architekt a profesor na ČVUT -------------------Já myslím, že tam touha po slávě nebyla. Já myslím, že vždycky jako rád hrál a rád se i možná předváděl. A víc než tedy nějaká touha po slávě, protože ono pokud právě to nemáte v rodině, tak vás vlastně nenapadne, že by se mohla zrealizovat. Michal PROKOP, moderátor -------------------A ty jsi starší, pokud vím, je to tak, jo? Jiří LÁBUS, herec -------------------Je to tak, ano. Nevypadám, co? Michal PROKOP, moderátor -------------------Měl jsi tendenci radit svému bratrovi jako ten starší, nebo ne? Jiří LÁBUS, herec -------------------Vůbec ne. Ten mě vždycky přepral. Ten byl šikovnější vždycky. Přestože je o dva roky mladší, tak vždycky jako když jsme se někde poprali, tak vždycky on vítězil. Michal PROKOP, moderátor -------------------Je to docela neuvěřitelný, ty jsi vydržel v Ypsilonce jednatřicet roků. Je to tak? Jiří LÁBUS, herec -------------------No, vidíte. Michal PROKOP, moderátor -------------------Je to věrnost? Nebo pohodlnost? Nebo ... Jiří LÁBUS, herec -------------------Takhle, to divadlo samozřejmě prošlo vývojem za tu dobu velikým, že jo, já, když jsem tam šel v roce 72, tak jsem měl vlastně pocit, že nejdu do nějaký instituce pracovní, jo, což jsem byl strašně rád, že vlastně se navazuje jako na školu, že to je jakoby pokračování tý školy, kterou já jsem strašně měl rád. Já můžu říct, že na DAMU jsem zažil nejhezčí čtyři roky snad mýho života po gymplu, kterej jsem tak nenáviděl strašně, protože jsem nebyl studijní typ, to je pravda. Prostě divadlo, kde vlastně každej si, pokud má trošku invenci, tak každej tam je vlastně trošku svým autorem a každej je tam víc než hercem, což mě na tom strašně baví. Plné znění zpráv


Michal PROKOP, moderátor -------------------Nechybí ti tam nějaký nový impulsy? Je to pořád ta stejná parta? A dokonce je to skoro pořád i na stejným místě. Jiří LÁBUS, herec -------------------Je to pravda, ale já zase občas si odskakuju do jinejch divadel, mám na to štěstí, že už když jsem byl na DAMU, tak jsem filmoval, vlastně jsem to filmování moc nepřerušil. Když jsem byl v mimopražským angažmá v Liberci, tak jsem dojížděl točit. Takže tím, že se sejdu s jinejma lidma, s jinejma režisérama, v jiným divadle, hrál jsem taky, kdy jsem hostoval v Národním divadle, ve Stavovským, že jo, ve Višňovým sadu, to jsem poznal úplně zas jinej styl práce, že jo, na Palmovce jsem hostoval, v Ungeltu, ve Viole a různě. Mám tu možnost, když si můžu jako tu práci takhle vybrat, tak to je, myslím, velice pestrý, a to mě právě baví. Pak se zase vracím do tý domovský scény rád. Michal PROKOP, moderátor -------------------Potřebuje architekt pro svoji práci hodně vnějších impulsů? Potřebuje se potkávat hodně s jinejma lidma, s jinejma názorama nebo třeba i s jinými obory? Jinými slovy, je potřeba, aby architekt byl třeba také společenský typ? Ladislav LÁBUS, architekt a profesor na ČVUT -------------------No, já myslím, že tohle se trošku mění s věkem. Určitě v mládí je dobrý, když architekt má prostě široký zázemí, široký spektrum jak zájmů, tak i známostí. A možná ve stáří ta profese vyžaduje zároveň klid a soustředění, jo, takže je to vlastně takovej paradox, dá se říct, nebo někdo tvrdí, že zakázky se shánějí po barech a zároveň jako kdyby se člověk příliš soustředil na shánění zakázek tímto způsobem, tak jich moc taky nezíská, jo, takže ... Michal PROKOP, moderátor -------------------Co si myslíte, že je vlastně nejdůležitější vlastnost pro dobrého architekta? Koneckonců dneska architekturu učíte. Ladislav LÁBUS, architekt a profesor na ČVUT -------------------No, já si myslím, že rozhodně skromnost a pro architekta je dobrý, když má opravdu široký zázemí a když není nějak úzce zaměřenej prostě jenom na určitou výseč tý profese. Snažím se i na tý škole de facto ty studenty k tomu vést, aby se vzdělávali i v humanitních vědách a aby se prostě na to dívali ze širokýho úhlu pohledu. Michal PROKOP, moderátor -------------------Dneska je taková doba, řekněme, už od roku 90, že se u nás strašně moc staví, tak se jakoby navenek zdá, že to je vlastně pro architekta a pro architekturu jako obor vlastně šťastný období. Myslíte si to taky? Ladislav LÁBUS, architekt a profesor na ČVUT -------------------Je pravda, že je relativně dost zakázek a že když vyjedete třeba do Německa, za hranice, tak zjistíte, že tam jsou na tom architekti mnohem hůř se sháněním práce, ale druhá otázka je, jestli ta kvalita nebo ten standard, co se staví, jestli je srovnatelnej třeba s tím krátkým obdobím třeba mezi dvouma světovejma válkama, kdy prostě třeba ta Praha, ale i jiný města, prostě úplně popojela na jinou úroveň. Změnil se vlastně životní styl, změnila se velice výrazně architektura. Vše to bylo děláno vlastně v dobrém standardu. Nešlo jen o nějaký exemplární příklady, ale vlastně byl to široký standard. Já si myslím, že by to srovnání nedopadlo nejlíp pro naší dobu, jo, i když nechci se na to dívat škarohlídsky nebo pesimisticky, ono taky z odstupu času vždycky věci vypadaj líp, jo, ale je pravda, že tehdy vlastně se změnily podmínky, klima, vlastně pro to stavění, nastoupila prostě moderna a tak dále, byla zde výrazná společenská změna, ale zároveň ta profese, a teď nemyslím jenom architekty, ale celý stavitelství, vlastně nebyla tak vykořeněná, jako se u nás to podařilo udělat vlastně během těch čtyřiceti let. Plné znění zpráv


Michal PROKOP, moderátor -------------------Co znamená architektura pro tebe? Bratr se jí zabývá, otec byl architektem. Jiří LÁBUS, herec -------------------Já třeba můžu říct, že jsem měl, teda mám pořád vztah k výtvarnýmu umění, já dokonce chtěl jít na střední výtvarnou školu, protože otec moc hezky maloval, sice maloval si pro sebe jako, ale myslím, že velice pěkně, dodneška mám doma jeho obrázky. Ale já, třeba když jsme měli rýsování, tak to byl kámen úrazu, protože já všechno, když jsem měl jako rýsovat, tak jsem to nějak prostě nedovedl udělat přesně, vždycky jsem to nějak umatlal, něco jsem tam musel gumovat a už to prostě bylo, už to prostě nebylo ono. Já totiž, já si myslím, že architektura, takováhle profese vyžaduje takovou určitou, bych řekl, trpělivost strašnou, preciznost, jo, což teda Láďa má, a to já už nikdy neměl jako dítě. Já jsem člověk strašně netrpělivej, až takovej, jako by se řeklo někdy hektickej a chtěl bych všechno hned. Samozřejmě pro herectví to taky není dobrý. To jako vím. To už bylo třeba tím, že třeba já jím, já jím strašně rychle, jo, ale pochutnám si, ne, že bych si nepochutnal, já jím ale rychle, kdežto Láďa, ten jí pomalu a už jako dítě si to vždycky uměl tak na tom talířku vždycky hezky uzpůsobit a matka mi vždycky říkala: "Vidíš, jak Ládíček pěkně jí, jak to má hezky, a ty žereš jak pes." Takže takhle to bylo. Takže to chce opravdu asi přesnej systém a já nejsem systematik, že jo. To chce logiku určitou, myšlení, to já nemám. Já měl problémy s matematikou veliký, že jo, to právě Láďa nikdy ne, že jo, ten už uměl počítat, sotva se narodil, to já vůbec tohle to ... Tak třeba matka vždycky: "Prober s ním nějakej úkol." A já: "Tak jak to máš?" Tak já říkám: "No, z města A do města B jede autobus rychlostí sto kilometrů za hodinu, vypočtěte stáří šoféra." Takovýhle úkoly, že jo. No, a já: "Jak to bude?" No, a já jsem něco řekl a matka: "Většího blbce jsem neviděla," začala strašná scéna "táto, dostaneš infarkt", měl jsem potom od šestý třídy soukromýho doučovatele matematiky, jo. Tak já bych tohle opravdu dělat nemohl. Michal PROKOP, moderátor -------------------A nezávidíš mu třeba, že vlastně po něm, nebo teď myslím po tý branži, nemyslím jenom po něm jako osobě, že vlastně zůstanou ty domy, ty věci prostě trvale tady stát, zatímco ty tvoje role více, či méně vlastně zapadnou? Některý možná zůstanou zachovaný jako na filmovým pásu, ale přece jenom je to mnohem pomíjivější to herectví. Jiří LÁBUS, herec -------------------Je, ale to se holt nedá nic dělat, tak to prostě je, no. Michal PROKOP, moderátor -------------------Mezi ty role, který možná zas až tak pomíjivý nejsou, jak se ukazuje, je ta tvoje asi nejpopulárnější první role Rumburaka, že jo, čaroděje ze seriálu Arabela, někde jsem četl, že po tobě stále pokřikujou Rumburak ... Jiří LÁBUS, herec -------------------Protože Arabela teďka běží, že jo, no, ale tak já se tomu nebráním, je to prostě populární postava z populárního seriálu, tak ať si křičí, že jo, tak když křičí děti, tak mi to tak nevadí, jo, když to křičí v noci, když jedu tramvají domů, tak to už, a jsou to opilci, tak to radši jezdím taxíkem teda. Michal PROKOP, moderátor -------------------A není ti líto, že za tímhle Rumburakem, anebo, já nevím, Jů a Hele a rodinou Tlučhořů či Marge Simpsonovou nebo všechny takový ty tvoje vlastně komický role, některý i dětský, že vlastně tak trošku zůstanou uschovaný ty tvoje velký herecký výkony, jako třeba ve filmu Amerika nebo v Ungeltu, když hraješ s Chantal Poullain Play Strinberg? Jiří LÁBUS, herec -------------------To je holt takovej hereckej, to je takovej úděl, jo. Vždyť já můžu říct třeba, vždyť si vemte herečku, třeba Valerie Kaplanová, že jo, tak to byla vynikající pardubická divadelní herečka, hrála veliký role divadelní a divák jí bohužel zná jen jako babku Tutovku, že jo, to je prostě takovej úděl, no, že populární role jsou většinou role jako komediální, jo, to lidi mají nejradši komedii, nebo to máte, málokdo mi někdo řekne třeba, prosím tě, sežeň mi Plné znění zpráv


lístky na něco k vám do divadla, ale na něco strašně závažnýho, kde to končí, na něco depresivního, na něco smutnýho, závažnýho, vždycky mi lidi řeknou, prosím tě, nějakou srandu, jo? Michal PROKOP, moderátor -------------------Já vím, že ty taky maluješ, už si se zmínil, že teda po tatínkovi jsi tohle to zdědil, není to třeba jakási touha po tom, aby si teda vytvořil něco, co po tobě zůstane? Jiří LÁBUS, herec -------------------Ne, ne, ne. Tohle ani tak ne, jako spíš že mě to jako se to pořád líbí, i když jako já maluju hrozně, tak jako jenom co opravdu chci, maluju děsně, jako jenom amatérsky, to vůbec není, ale vím, mě se něco líbí, jak otec maloval, tak se to snažím trošku jakoby třeba napodobit, jo, a zase mám techniku akvarel, to je pro netrpělivý lidi, protože olej, tak to chce zase tu práci a tu trpělivost, že jo, ale akvarel se musí dělat jako rychle, aby to, takže já si maluju čistě pro radost, pro sebe někdy, jo, ale už toho času taky moc není, ale tak jako v létě alespoň na tý chalupě. Michal PROKOP, moderátor -------------------Když jsme se zmínilo o, řekněme, dlouhověkosti výsledků práce ve srovnání těch vašich dvou profesí, není ta dlouhověkost výsledků práce té vaší branže, architektury, někdy naopak nevýhodou, že třeba holt některý věci, který se moc nepovedly, vlastně tady zůstávají a vlastně nejdou odstranit? Ladislav LÁBUS, architekt a profesor na ČVUT -------------------No, to patří k tý profesi, že jo. Strašně ovlivňuje životní prostředí a ovlivňuje to, v čem žijem. Michal PROKOP, moderátor -------------------Stane se vám někdy, že jdete kolem nějakého baráku, kterej vás rozzuří? Nebo si říkáte prostě, že si holt na to musíme zvyknout, koneckonců ten vkus se strašně měnil, že jo, já si ještě pamatuju, kdy některý styly byly považovány za kýč, třeba jako moje matka byla vychována v době, že secese je totální kýč, koneckonců v tý době se taky říkalo, že baroko je kýč, že jedině gotika je to správný umění. Dneska vlastně se památkově chrání i ten socialistický realismus už. Ladislav LÁBUS, architekt a profesor na ČVUT -------------------No, to je skutečnost další, že se vlastně názor na to, co je hodnotný, mění, jo, ale taky je pravda, že z každý tý doby zůstane jenom něco. Ono se prostě nezachrání všechno, jo. Je pravda, že po tý, většinou ten novej směr reaguje na to předchozí tím, že se vymezuje negativně vůči tomu předchozímu, proto třeba ta secese byla tak nenáviděná za funkcionalismu a dokonce se uvažovalo, že i tak významný stavby, jako třeba Obecní dům, se zbouraj, jo, a kdyby ty funkcionalisti tehdy na to měli sílu a peníze, tak by to prostě bez váhání udělali, jo. Takže to je jako jedna věc, ale já jsem v tý otázce slyšel ještě takový ten moment, že se to jakoby mění ten pohled za života a že když člověk něco projektuje, tak něco jsou, ono je to vlastně možná z tohohle toho světa divadla, filmu nebo umění scénickýho podobný vlastně režii, že ten architekt je vlastně takovej režisér, a spíš jako filmu než nějaký skeče, jo. A některý stavby se podobají spíš seriálům, jo. To jsou opravdu, některý stavby se projektujou léta, takže to jsou, a v urbanismu nebo v zahradní krajinářský architektuře to platí dvojnásob. Tam se ani nedožijete vlastně tý realizace, protože ta nastane až třeba za dvacet, za třicet let, jo. Takže jsou to takový běhy na dlouhý tratě. Michal PROKOP, moderátor -------------------Ta vaše, alespoň podle mých informací, tedy poslední velká stavba, Palác Langhans, ta jeho rekonstrukce, jestli to tak můžu říct, vlastně byla příkladem secesní budovy, na kterou vy jste postavil moderní nějakou nástavbu. Jakou roli v tomhle případě, v takovýmhle případě hraje klient a jakou roli v tom hrají třeba památkáři? Ladislav LÁBUS, architekt a profesor na ČVUT -------------------No, obrovskou. Ono ještě, vy jste to nazval secesní stavbou, ale ona má secesní fasádu, ale původně to je novorenesanční stavba a ze secese si prostě nedělali problém s tím a tu fasádu totálně vlastně předělali, Plné znění zpráv


protože chtěli mít moderní fasádu na tom domě, a to vlastně tenhle přístup je už dneska jako nemožnej a dneska máte velkej problém vůbec k tomu domu něco přidat, a jsou diskuse o tom, jestli to, co tam je na střeše na tom domě, jestli to je vhodný, nebo to není vhodný. Památkáři mají přirozenou reakci, že se bráněj, jo. A tam právě záleží strašně na tom investorovi, za prvé, jestli má nějakou vlastní vizi a jestli opravdu chce jenom podlehnout těm památkářům a co nejrychleji si to zrealizovat bez problémů, anebo jestliže chce tomu opravdu přidat nějakou další hodnotu jako ten dědeček toho investora, kdy si tam vlastně předělal ten dům na ten secesní dům, tak vlastně tu dnešní investici neskrývat a taky vlastně prokázat, že se tam něco udělalo koncem století. Pak hodně záleží právě na tom, nakolik je jak ten investor, tak ten architekt schopnej svoji vizi obhájit a udělat ty ústupky, jo. Ten Palác Langhans se taky nezrealizoval v tý podobě, jak jsme vlastně si ho původně představili, ale vlastně tím, že se snažíte pochopit druhou stranu, tak si myslím, že dneska ten výsledek je lepší, než kdyby se zrealizovala vlastně naše původní vize bez nějaký protireakce. Michal PROKOP, moderátor -------------------Nevadí vám někdy, že ta vaše branže, která tak souvisí s tím věčným soutěžením, že vlastně neustále vlastně vstupujete do různých veřejných soutěží, že tam je tak velký procento práce, která vlastně jakoby jde nazmar, to znamená, že se vlastně ta vize z důvodu, že prostě neuspějete, nerealizuje? Ladislav LÁBUS, architekt a profesor na ČVUT -------------------No, mně to velice vadí, protože tý práci prostě musíte věnovat nějakou energii, a když se na to podíváte z globálního pohledu, tak ta energie musí někde chybět, jo. A bylo by asi zajímavý, kdyby se vaši klienti začali ptát, kde ta energie vlastně byla vzata, jo. A takže já vlastně nezastávám ten názor tak obrovský prospěšnosti těch veřejných soutěží, oni mají jedinej obrovskej význam, že umožňujou vstup mladejm lidem do tý profese, jo, tam je to neoddiskutovatelnej klad, protože vlastně architektura je také o penězích, a když někdo chce prostě realizovat, ať je to dům za pět milionů nebo za dvacet milionů, tak chce mít jistotu, že na to máte. A když je to za sto milionů nebo za miliardu, tak ta jistota musí bejt tím tvrdší, čili vstupovat vlastně do tý profese, většinou že je to vlastně už na základě odvedený práce, jo, takže pro mladý lidi ty soutěže jsou důležitý. Michal PROKOP, moderátor -------------------Vy děláte s Oldřichem Kaiserem už strašně dlouho takovej speciální a velice osobitej styl televizní zábavy. Od toho slavného pořadu Možná přijde i kouzelník, kdy to asi všechno začalo, přes všechny možný, já nevím, Ruský rulety, Zeměkoule a tak, pořád ještě tě to baví? Jiří LÁBUS, herec -------------------Jo, jinak bych to nedělal. Třeba děláme v rádiu ten pořad tu rodinku, tu děláme každej tejden, vlastně se to vysílá už asi jedenáct let, nebo jak dlouho, a to zatím děláme, budeme to dělat, dokud nás to bude bavit. Zatím nás to baví. Michal PROKOP, moderátor -------------------A jak vlastně tenhle ten humor vzniká? Do jaký míry se to připravuje předem, do jaký míry je to improvizovaný a změnil se ten váš styl práce od tý doby, když jste ještě s Františkem Polákem teda začínali toho kouzelníka, do, řekněme, teda těch dnešních dní? Je v tom nějakej vývoj? Jiří LÁBUS, herec -------------------Určitě je. Tak, my jsme vlastně začali ty pořady, úplně první, to byl Kabaret u dobré pohody, to je teda hodně dávno, a František Polák tady ten pořad dával dohromady, přišel, že má takovej novej typ pořadu, to bylo Možná přijde i kouzelník, tak to jsme vlastně ve třech všechno vymejšleli a psali, že jo, ten pořad. Pak vlastně přišly improvizovaný pořady jako ta Ruská ruleta, což opravdu byla ta improvizace, tak to se psát samozřejmě nedalo, a ta rodinka, která vlastně taky vzniká pouze, že si třeba poznamenám nějakej nápad, teď to vlastně točíme dokonce u nás doma, vezmou se tam takhle dva mikrofony, to je fantastickej zvukař, to opravdu vypadá velice, jako že to je v tom nejlepším studiu natočený, no, a v tom zadním pokoji, kde žil můj otec, tak tam teďka natáčíme rodinky. Michal PROKOP, moderátor -------------------Plné znění zpráv


A to je vlastně teda totálně improvizovaný? Jiří LÁBUS, herec -------------------Totálně. Řeknem si to téma, řeknem si jako, jak to začne, jak to skončí teda, a když tam je nějaká nová postava, jak ta postava bude mluvit, jaký bude mít výraz a tak, jenom prostě tohle si u toho řekneme, no, a pak se to rozjede, no, a ten zvukař nám vždycky ukazuje, kolik ještě minut zbejvá do konce, třeba ještě pět, jo, řekne, to je vždycky tak čtvrthodina, pak třeba tři už jenom, abychom věděli, kdy už to jako směřovat k tomu finále, že jo, a to opravdu tam není slovo napsaný, my ve vteřině vlastně střídáme ty hlasy, což ty hlasy, že jo, to je technika, ale my musíme jako třeba myšlení těch figur, protože vlastně každá postava myslí trošku jinak, že jo, každá mluví jinak, každá má jinej slovník, že jo, tak ale to už je vlastně za těch, teď to má asi šest set padesát dílů, jo, takže to je, těch postav tam bylo strašný množství, i zvířata, všechno tam děláme. Michal PROKOP, moderátor -------------------Když už jsme u těch různých figur a měnění hlasů a vžívání se tedy do mentality různých postav, to ... Jiří LÁBUS, herec -------------------Tohle začalo už v dětství, víš, protože já jako kluk jsem si kupoval, promiň, že ti skáču do řeči. Michal PROKOP, moderátor -------------------Ne, to je v pořádku. Jiří LÁBUS, herec -------------------To mě právě tak, takhle to asi u mě vzniklo nějak ta touha po tom hrát to divadlo nebo, protože já jsem strašně rád poslouchal rádio a já jsem, my jsme televizi měli asi až od osmašedesátýho, myslím, tak nějak, hodně dlouho jsme neměli televizi, já byl vášnivej posluchač rozhlasovej, /nesrozumitelné/ pořadů a četeb na pokračování a tohle, a já jako kluk, mně bylo tak sedm let, já jsem si kupoval, na Staroměstským náměstí byla prodejna Kniha, tam prodávali takový ty loutkový hry malinký, to si Láďa dobře pamatuje, on taky musel poslouchat, já jsem si vždycky vzal hrnec a teď jsem v podstatě celou tu pohádku si přečetl, jo, já měl sice loutkový divadlo, to jsme taky dostali od táty, že jo, myslím, ale to mě tak ani moc nebavilo, jako si číst a měnit ty hlasy. A teďka matka to musela poslouchat a já jsem vždycky přečetl do toho hrnce tu pohádku a chtěl jsem bejt rozhlasovej herec nebo režisér, jo, tak takhle mě to, tak sem se možná naučil ty hlasy měnit v tý rychlosti. Michal PROKOP, moderátor -------------------A jak se to stalo, že vlastně vy s Oldou Kaiserem oba dva hrajete s takovým gustem ty ženský role? To je dost neobvyklý, protože u většiny takových jako komických dvojek slavných, já nevím, ať už to byl Voskovec a Werich nebo, já nevím, Lasica a Satinský, Suchý a Šlitr, prostě tohle jsem nikde neobjevil, speciálně, že oba totiž máte tuhle tu utkvělou vizi prostě hrát ty ženský. Jiří LÁBUS, herec -------------------To je jednoduchá odpověď. Protože oni hráli ve skupině, kde byly herečky, jenže my tam hrajeme vlastně sami ty scény, tak my ty herečky si musíme vytvořit, rozumíš, ty ženský role, vždyť to musíme hrát my, protože oni to hrát nemuseli, oni tam měli herečky všichni. My se v tom právě střídáme, že buď říkám, někdy třeba říkám, hele, Oldo, teďka hraj ženskou, teď jsem hrál třikrát ženskou já, tak zas jednou hraj ženskou ty, tak my si takhle jako prohazujem ty ženský postavy. Ale hlavně já se dívám, já se snažím dívat, protože žiju samozřejmě takovým životem normálně ve městě, tak chodím nakupovat a nechtěně mi utkví třeba něco, nějaká situace na ulici nebo nějaká situace v obchodě, anebo se mi jen tak zalíbí, a pak se mi to najednou zničehonic vybaví, když mám nějakej tip, třeba ty ženský, tu představu. Michal PROKOP, moderátor -------------------Ta ženská reakce prostě, jo? Jiří LÁBUS, herec Plné znění zpráv


-------------------Ano, ta ženská reakce třeba, no. Michal PROKOP, moderátor -------------------Architekt je, stručně řečeno, tady mimo jiné od toho, aby jaksi vymýšlel pohodlí pro druhé. Co vy sám, jste pohodlný člověk? Ladislav LÁBUS, architekt a profesor na ČVUT -------------------No, já jsem si to pohodlí pro sebe zatím moc nevybudoval. Je to možná tím, že jsem opravdu v tomhle tom nenáročnej, jo, takže architekti, ono je to vlastně paradoxní, proč já jsem architekt, já vlastně nerad s věcma hejbám a nerad je měním, jo, takže já to mám opravdu jako povolání, když mi to někdo dá jako zakázku, tak o tom začnu přemejšlet, stejně k tomu přistupuju de facto tak, že toho dělám, že to nedělám tak, aby to nějakým způsobem trčelo, nebo aby se toho udělalo jako co nejmíň a přitom to splňovalo ty požadavky, jo, takže vlastně bych ani neměl mít problémy s těma památkářema, ale přesto jsou. Jiří LÁBUS, herec -------------------Myslím, že on je Láďa strašně skromnej. Já myslím, že on, jako jemu stačí hrozně málo, nějaká židle, aby seděl, stůl, aby se měl ... Michal PROKOP, moderátor -------------------Mimochodem, jak bydlíte vy? Ladislav LÁBUS, architekt a profesor na ČVUT -------------------Bydlíme v činžáku na Vinohradech a opravdu jsem se vlastně tomu, abych se nějak zajistil po týhle stránce, asi věnoval opravdu málo. Michal PROKOP, moderátor -------------------Je to proto, že zatím vůbec vás nenapadlo, že by jste se měl zabývat vlastním bydlením? Ladislav LÁBUS, architekt a profesor na ČVUT -------------------No, ne, že by se ten člověk vůbec nezajímal, ale je pravda, že když chcete opravdu něco realizovat, tak to vyžaduje obrovskou energii, jo, to nemyslím jenom na poli toho architekta, ale prostě sledovat inzeráty a tak dále, a tak dále, chodit po bytech a hledat něco, jo, a to je asi to, co vlastně jsem nepodnikl, nebo kde jsem nepřekročil tu bariéru. Taky je to tím, že opravdu jsem hodně zaměstnanej, jo. Michal PROKOP, moderátor -------------------Jak je to s tvojí pohodlností? Ty říkáš, že nechceš mít děti, nechceš ale ani psát, ani režírovat, to jsem si všechno přečetl v rozhovorech, který dáváš, že vlastně jakoby nechceš převzít tu odpovědnost za ty druhý, z toho jsem si já vytáhnul. Nakonec ani ty rozhovory, pokud vím, nedáváš, teda ani jeden z vás, příliš rád. Jak to tedy je s tou ... Jiří LÁBUS, herec -------------------No, já myslím, že já můžu říct, že já asi trošku pohodlnej člověk jsem a jsem samozřejmě, já myslím, že jsem jako i dost egocentrik a egoista určitě jsem taky, ale právě proto s tím režisérem třeba, tak já opravdu bych se asi bál, to už se mě hodně lidí ptalo, jestli bych něco nechtěl režírovat, já bych asi nechtěl, protože to je opravdu strašná zodpovědnost za ten celek, jo. Takhle, když se něco nepovede, tak za to, tak to odnesu, jako že mně se to nepovedlo, takhle bych to třeba zkazil ostatním, dalším třeba deseti lidem nebo tvůrcům, hercům, všem. A to bych se strašně toho bál, to bych jako se toho opravdu, to je takovej ten pocit, že jako, ne, že bych, nevím, no, prostě mám rád určitý pohodlí, já jsem taky, mám rád, třeba jsem strašně rád, když mám volnej den, jo, tak třeba ho proležet, mám rád dobrý jídlo, jo, dělám věci, co mě napadne, to zas není třeba, že bych jenom zevloval, taky zevluju, že jo, ale třeba mě zas něco napadne, zas něco napíšu takhle, něco si poznamenám, no, Plné znění zpráv


a pak rád čtu teda hodně, rád třeba mám, rád zase chodím se dívat někdy na kolegy, když mám čas, rád chodím do kina, filmy mám strašně rád, už od dětství mám strašně rád filmy, protože tam ty výborný herce vidíte nejblíž, jak je vůbec můžete vidět, což je fantastický, že jo. Michal PROKOP, moderátor -------------------A nebojíš se samoty? Jiří LÁBUS, herec -------------------Ne, vůbec ne. Já mám samotu rád, protože to je, já myslím, že to je, já jsem jednou někde řekl, že já mám bohatej vnitřní život, takže tím pádem já jsem rád sám, musím říct, opravdu. Michal PROKOP, moderátor -------------------Tak jo. Tak děkuju. Ladislav LÁBUS, architekt a profesor na ČVUT -------------------Díky. Jiří LÁBUS, herec -------------------Na shledanou. Michal PROKOP, moderátor -------------------Raz, dva, tři a ... Tak, a to bylo pro dnešek všechno. Dámy a pánové, děkuji za pozornost a příště opět v baru jménem Krásný ztráty na shledanou.

TK Městského divadla Brno k programu Pocta Oskaru Nedbalovi 8.3.2004

Zpravodajství ČTK str. 0 GEP Divadelní ústav

dbn kul

BRNO, 9. března 2004 14:00, Městské divadlo, divadelní klub, Lidická 16 TK Městského divadla Brno k programu Pocta Oskaru Nedbalovi a k projektu Jesus Christ Superstar. Zdroj: mluvčí divadla Lucie Broučková, tel.: 603 162 088, e-mail: [email protected]. ČTK Cas| 16:58

Recitál Jana Kryla 8.3.2004

Zpravodajství ČTK str. 0 BJR Divadelní ústav

dji kul

LEDEČ NAD SÁZAVOU (Havlíčkobrodsko), 13. března 2004 19:00, synagoga Plné znění zpráv


Básník, textař a skladatel Jan Kryl připomene v recitálu písněmi a básněmi svého bratra Karla. Koncert se koná u příležitosti nedožitých šedesátin Karla Kryla a výročí deseti let od jeho smrti. Zdroj: pořadatel Tomáš Zdechovský, tel.: 608 342 383. ČTK Cas| 10:46

Městské divadlo Brno chystá Poctu Oskaru Nedbalovi 9.3.2004

Zpravodajství ČTK str. 0 GEP Divadelní ústav

dbn kul

BRNO 9. března (ČTK) - Městské divadlo Brno připravuje na 28. březen koncertní program Nedbaloviny aneb Pocta Oskaru Nedbalovi. Doplní jej hudebně popularizační sympozium a výstava o životě hudebního skladatele ve foyer divadla, řekla dnes novinářům dramaturgyně Monika Bártová. Koncert se uskuteční v pronajatém Mahenově divadle. Zájem o něj je podle organizátorů obrovský - již nyní jsou vstupenky takřka vyprodány. "Program chceme několikrát reprízovat, ale na stálém repertoáru nebude," uvedl šéf zpěvoherního souboru Igor Ondříček. Zájemci podle něj budou moci představení zhlédnout například na konci června na nádvoří hradu Špilberk. Opakování se program dočká i v září při otevření nové muzikálové scény městského divadla. Premiéru programu bude snímat také Česká televize. Koncert složený z Nedbalových operet a muzikálů bude celý v češtině. Kde český překlad neexistoval, připravili brněnští inscenátoři vlastní. "Nejnáročnější však bylo sehnat notový materiál, který je roztroušen po celém světě," uvedla Bártová. Materiály podle ní autoři programu sháněli například ve Vídni či v Londýně. Některé ani nenašli, takže je rekonstruovali podle starých nahrávek, dodala dramaturgyně. Dirigentské taktovky se ujme Jiří Petrdlík, režie bude dílem hostujícího Gustava Skály. Účast na koncertě, který budou doprovázet filmové dotáčky Dalibora Černáka, přislíbili sólisté Yvetta Tannenbergerová, Marcel Kucera, Pavel Černoch, Zdeněk Plech, Jana Botošová či Magda Vitková. Akce je součástí Programu Česká hudba 2004. Táborský rodák, dirigent a skladatel konzervatoř a stal se zakladatelem světě. V roce 1902 dosáhl svého pražském Národním divadle. O rok opeře.

Oskar Nedbal (1874-1930) by se letos dožil 130 let. Vystudoval pražskou a vůdčí osobností Českého kvarteta, s nímž absolvoval řadu zájezdů po prvního skladatelského úspěchu s pantomimou Pohádka o Honzovi v později ji uvedl s úspěchem skladatel Gustav Mahler ve vídeňské Dvorní

Pavel Gejdoš khj Cas| 17:04

V Budějovicích se v dubnu bude konat Květinový koncert Bez opony 9.3.2004

Zpravodajství ČTK str. 0 FCZ Divadelní ústav

dcb kul

ČESKÉ BUDĚJOVICE/PRAHA 9. března (ČTK) - Divadelní sál Domu kultury Metropol v Českých Budějovicích bude 4. dubna dějištěm Květinového koncertu Bez opony. Vystoupí na něm operní pěvkyně Eva Urbanová, klavírista Jiří Pokorný, houslista Pavel Šporcl, barytonista Ivan Kusnjer, hudebník Jiří Stivín a mladá českobudějovická klavíristka Veronika Böhmová. Bude věnován onkologickým klubům a organizacím, které působí v Jihočeském kraji a jsou kolektivními členy Ligy proti rakovině Praha, řekla ČTK Alena Sládková z Ligy proti rakovině. Plné znění zpráv


"Rádi bychom prostřednictvím koncertů uvědomili firmy a jiné organizace o existenci těchto sdružení. A obyvatele tak chceme informovat o možnosti navázání kontaktů v případě, že se dostanou do situace, kdy by chtěli vědět více o tomto zdravotním problému a kdy by se chtěli seznámit s lidmi, kteří jim mohou pomoci," uvedla Sládková. Koncert v Českých Budějovicích, nad nímž převzal záštitu jihočeský hejtman Jan Zahradník, je podle ní již 5. Květinovým večerem, který pořádá Liga proti rakovině Praha. Předchozí se konaly v Praze a v Ostravě. Všechny podpořily svou účastí známé osobnosti, například Hana Hegerová, Pavel Bobek, Jiřina Jirásková, Josef Somr, Marta Kubišová, Laďa Kerndl, Tomáš Töpfer, členové souboru Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě a mnoho dalších. Jaroslav Fišer fcz Cas| 09:17

TK Jazz Clubu Železná 9.3.2004

Zpravodajství ČTK str. 0 ZR Divadelní ústav

dce kul

PRAHA, 11. března 2004 19:00, Klub Mecca, U Průhonu 3, Praha 7 TK k současnému a budoucímu působení Jazz Clubu Železná v klubu Mecca. Od 21:00 se koná koncert kvarteta saxofonistů Františka Kopa se zpěvačkou Hanou Hegerovou. Akreditace na koncert, který začíná ve 21:00, je třeba na e-mail: [email protected] nebo na tel.: 602 648 946. Zdroj: Eva Dudasová z Jazz Clubu Železná ČTK Cas| 13:52

Žďár nad Sázavou přivítá Národní výstavu poštovních známek 9.3.2004


dji spl

ŽĎÁR NAD SÁZAVOU 9. března (ČTK) - Ve Žďáru nad Sázavou se od 21. až 23. května uskuteční Národní výstava poštovních známek Žďár 2004. Lidé, kteří dokážou ocenit krásu poštovních známek, najdou v sále Domu kultury minimálně 250 výstavních rámů se 4000 listů z alb. Zatím se přihlásilo 114 vystavovatelů z celé republiky, řekl dnes ČTK jeden z organizátorů Jaroslav Štěpán. Národní výstava bude soutěžní, exponáty se mohou kvalifikovat na Evropskou výstavu poštovních známek Brno 2005. Exponáty budou na výstavě soutěžit ve dvou kategoriích. Národní kategorie je určena pro ty, které v minulosti na výstavách získaly nejméně stříbrnou medaili, zatímco v kategorii Premiéra budou soutěžit prvovystavovatelé. Obě kategorie se dělí na několik soutěžních tříd. Podle zástupkyně starosty Dagmar Zvěřinové se Národní výstava poštovních známek uskuteční ve městě poprvé, a to právě v době desátého výročí zapsání poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře na seznam památek UNESCO. Organizátoři připravují pro účastníky výstavní katalog, pamětní list a řadu dopisnic s přítiskem žďárských motivů. Součástí výstavy bude také několik doprovodných akcí. Filatelisté připravili například autogramiádu předních českých autorů poštovních známek, celostátní výměnnou schůzku sběratelů nebo křest nově vydaných známek emise Česká hudba - postavy z českých oper. Plné znění zpráv


Po celou dobu výstavy bude v provozu poštovní přepážka s příležitostným razítkem a podací nálepkou pro doporučené zásilky. Bude zde také detašované pracoviště České pošty, kde si zájemci mohou opatřit takzvanou personalizovanou poštovní známku s přítiskem na kuponu známky, uvedl Štěpán. O zřízení přepážky projevila zájem také Slovenská pošta. Náklady na uspořádání výstavy činí přibližně 500.000 korun. Kromě filatelistů a sponzorů se na nich podílí také žďárská radnice a kraj Vysočina. Jaroslav Buček snm Cas| 13:30

Třetí odboj 10.3.2004 Tomáš Koloc

blisty.cz str. 0 Divadelní ústav

Památce Jana Masaryka a Karla Kryla Úvodem bych chtěl říct pár slov k diskusi kolem svého minulého článku "Kde to žijem?!?"ZDE. V první řadě se musím zastat Mikoláše Alše a Bedřicha Smetany. Že Aleš nebyl správní radou Národního divadla připuštěn k práci na svých lunetách a Smetana musel své opery držet v šuplíku až osm let, dokud nepolevil názor, že "je zrádcem, který prosazuje německý wagneriánský hudební styl, škodící českému národu" a na svou poslední premiéru v Národním byl pozván potají, aby správní rada nevěděla, to jsou neoddiskutované fakty. Celková diskuse kolem mého článku se pak vedla cestami,které jsem nepředpokládal. Jeden z odpovídajících popřel samou podstatu pojmu národnost, zatímco druhý v hrubých rysech konstatoval, že jací jsme, takoví prostě jsme a basta. U představitelů českého národa, proslulého mimo jiné svým smyslem pro sebereflexi a sebekritiku, bych čekal větší odvahu k nazření své minulosti. Pánovi, který mi soukromě napsal, že můj styl je "hysterizující", chci pak vzkázat, že to uznávám, neboť nejsem svým zaměřením publicista, nýbrž esejista, a je na každém, aby si z mého psaní vybral, co potřebuje. Nyní se tedy dostávám ke své úvaze, ke které mě vyprovokovala nedávná výročí výše uvedených krajanů, narážející na neradostnou každodenní zkušenost s českým národem. Odvážím se říct, že slova TGM o tom, že jakékoliv snažení musí být předně založeno na všelidské morálce, jsou nám, už dost "rozkoukaným" dětem třetího tisíciletí, daleko bližší než našim rodičům a prarodičům, kteří ještě byli nuceni vyrůstat v předchozím období, v období, které bylo v tak zvaném Platónském roce vyhrazeno znamení ryb. Nejen z historie, ale především od svých stále žijících předků a jejich vrstevníků vím, že se tenkrát hodně bojovalo. Věci, které naší generaci už připadají být nepochopitelné (jako je například proskribovaný odsun sudetských Němců v letech 1945-1948), byly v minulosti činěny docela přirozeně a v holém pudu sebezáchovy. Od mládí mých prarodičů byly ve většině Východní Evropy vedeny tři odboje (neztotožňovat s odbornými pojmy 1., 2. a 3.odboj). Důslednými rozhovory s jejich příslušníky jsem došel k jednomu zajímavému zjištění: existuje jen velmi málo lidí, kteří za svůj život dokáží bojovat proti dvěma či více zlořádům, následujícím za sebou. Babička mi vyprávěla, jaká euforie se zmocnila velké většiny národa v květnu 1945 a jaká vděčnost tenkrát patřila osvobozující Rudé armádě (abychom jí za to byli dosud vděčni, nemusejí různí ideologičtí psavci dnes snižovat - či zvyšovat - podíl americké armády na našem osvobození). Bez Sovětů a jejich armády bychom se nezbavili nacismu: západní demokracie nás v roce 1938 zradily, zatímco Sovětská armáda nám pod vedením "maršála" (jak tehdy nazývali neobeznámení čeští novináři předsedu rady lidových komisařů SSSR) Stalina (je ale třeba říci, že jako vedlejší účinek defenzívy započaté až po napadení v roce 1941) přinesla Osvobození. To bylo v očích lidí spojené s výhledem sociální spravedlnosti, a tak většina národa (včetně tří z mých prarodičů) vstoupila do KSČ, která se (s opravdu jen malou pomocí své propagandy) stala vedoucí silou ve státě. Protinacističtí bojovníci byli touto vládou uznáváni, a někteří z nich se dál poctivě starali, aby se k nám nacismus (který byl najednou viděn nejen v SRN, ale třeba i v Titově Jugoslávii) nevrátil. Plné znění zpráv


Jenže mezitím už tu byl druhý odboj. Odboj, který byl z větší části veden nikoli za znovuzískání majetku, ale hlavně proti (z části českému, ale hlavně moskevskými direktivami speciálně "vytvrzenému") režimu, který stačil své vnitřní nepřátele zlikvidovat zhruba za dva roky po revoluci v roce 1948, načež se začal pouštět do svých vlastních, takže si vlastně nikdo ve státě nebyl jistý životem (v této souvislosti doporučuji i antikomunistům knihu komunisty Artura Londona "Doznání"). Někteří z prvního odboje se připojili k odboji druhému, většina však dál bojovala proti "skrytým štváčům", aniž si všimla, že sama podporuje poněkud aktuálnější nebezpečí a nelidskost. Po smrti Velkého JVS stačilo patnáct let a zdravá česká selská podstata nižšího členstva našeho KSČ vystrčila "sekerníky" na okraj a začala se snažit budovat něco, co by mohlo být opravdovým socialismem, možná i s podílem nestraníků. Po 21. srpnu 1968, kterému předcházela dohoda L. I. Brežněva a L. B. Johnsona, už snad i idealističtější polovině české levice svitlo, jak že si to s tím naším "socialismem" velmoci skutečně přejí. Mnoho lidí z aparátu (i těch, co dosud hledali "západní štváče") přešlo do druhého odboje a jen málo z nich se dokázalo vnitřně obalamutit různými "Poučeními z krizového vývoje." Tzv. normalizace byla z devadesáti procent skutečně dobou svědomí. Nejvíc na ni doplatili skuteční proletáři, jichž se nezastávala vláda USA ani SRN, a přesto se hrdinsky přemohli a nemlčeli. Přišel rok 1989 a záhy se ukázalo, o co tu vlastně jde. Neměli jsme možnost volby, předem určená změna řádu už nežádala socialismus ani kapitalismus s lidskou tváří, naše země se ze dne na den prodala, a potvrdila tak prohru Pražského jara, kdy jsme se znovu stali provinčním satelitem SSSR. Ale pozor, kdo by si myslel, že dnes patříme USA, velice by se mýlil. Dnes patříme nadnárodním firmám, a ty už se postarají aby z nás byl stále klidnější a klidnější lovný rybníček s levnějšími a levnějšími kapry, kteří nemusejí jít jen na pánev, ale z milosti svého "majitele" se mohou octnout i v pohodlném akváriu nějaké velkokoncernové kanceláře. Proti tomuto stavu tu máme třetí "odboj", k němuž se přičleňují někteří z toho prvního (často i proto, aby si odůvodnili svou lenost změnit postoj), kteří stále nenávidí ty z toho druhého, a je smutnou pravdou, že valná většina druhoodbojářů za demokracii už nemá sílu ani inteligenci rozpoznat, co se v zemi děje. A tak jsou nám mladým tito bývalí bojovníci za demokracii stejně směšní, jako jim v 50. letech připadali ti první, kteří používali stejné věty: "Vybojovali jsme vám svobodu, tak budujte." A přitom je už skoro patnáct let po revoluci, a ještě pořád šlehají plameny pomsty: z jedné strany se říká, že u nás doma za 40. let nic nevzniklo a z druhé strany melou normalizátoři stále tytéž řeči jako před dvaceti lety. Tak tu máme tři skupiny odbojářů, z nichž ty první dvě vyháněly čerta ďáblem: komunističtí antifašisti fašismus stalinismem, antistalinisté stalinismus a Brežněvův neostalinismus dnešním imperialismem. Hledí udiveně na naše výčitky, a kdyby nám ve své povýšenosti mohli odpovědět, zřejmě by řekli: "Museli jsme se přece ve svém boji s někým spojit." Jejich logika říká, že nepřátelé pokroku (u těch prvních to znamená: sociální spravedlnosti, u těch druhých: "svobody") se musejí vyeliminovat, třeba násilím, zatímco svědomí za to, že zacházeli s bližními jako s nepřáteli, v nich vytváří obranné bloky proti vlastnímu svědomí, což vidím na většině svých kolegů personálně spjatých s minulým režimem, kteří mi na poukazy o vyhazování lidí z práce, školy a domova, na koncentračních táborem ve jménu blízkého komunismu a perzekuci a ničení schopných a pravdomluvných lidí odpovídají prefabrikovanou větou: "To jsou lži!" V tom je rozdíl mezi námi. Souvisí to s důvěrou v morální zákony lidství, které jsou uloženy hluboko v nás, a podvědomě trestají přestupky i v zákonech, které vědomě nepřijímáme. Souvisí to i s tím, že Masarykova demokracie byla stavěna alespoň na jeho snaze přenést na národ religiózní, transcendentální přístup ke světu, zatímco od jeho smrti byly všechny systémy v této zemi stavěny na vulgárním, a tedy nemorálním materialismu. To, že proti něčemu bojuji, předpokládá, že tomu musím ubližovat a násilím to ničit, spojit se proti tomu s kýmkoliv, lhát, překrucovat, špinit a vůbec udělat cokoliv. Zde leží propast mezi myšlením našich dvou měsíců Platónského roku (znamení Ryb a Vodnáře). Ničit se totiž nemá vůbec nic. Stačí maličkost: říct "ne" všude tam, kde padají slova boj, násilí, odebrání něčeho někomu atd., ať už pod jakoukoli záminkou. I kdyby mě to mělo stát místo, budoucnost, potomstvo a iluzorní klid. Člověk nemůže sedět zároveň na dvou židlích.



Kdo tato maxima vnitřně neuznal, je stejně stále v podezření, že mu v jeho odbojích a snahách nešlo ani tak o veřejné blaho, jako spíš o vlastní prospěch. Ano, v konečném důsledku je můj třetí odboj odbojem proti vlastní tělesné podstatě. Tak chápu Kristova slova: "I kdybys ztratil život, najdeš život věčný." K příkladu tohoto muže se upínám, abych snad ve své donkichotské cestě necouvl. A je mi útěchou a posilou, že je nás na této cestě čím dál víc.

Česká filharmonie v USA 10.3.2004

ČT 1

str. 1 19:35 Události v kultuře Divadelní ústav

Otakar SVOBODA, redaktor -------------------Natáčeli jsme úvod amerického turné České filharmonie, které začalo ve floridských městech Miami, Palm Beach a Orlando. Pro jeho třináct koncertů tentokrát Česká filharmonie připravila prakticky výhradně hudbu Antonína Dvořáka, dirigentem celého turné bude petrohradský rodák, kariérně stále stoupající Andrej Borejko. Andrej BOREJKO, dirigent -------------------Přivést do Ameriky Dvořáka v jeho jubilejním roce je logické a navíc, víme přece, že tady složil významnou část své tvorby. Otakar SVOBODA, redaktor -------------------Právě Novosvětskou hráli divákům na Floridě po tisící, možná se zkušenostmi se stovkami vynikajících dirigentů v paměti a snahou o ozvláštnění. Andrej BOREJKO, dirigent -------------------Česká filharmonie by mohla určitě hrát Dvořáka i pozpátku, a tak jsem se jim jen mírně snažil vnutit své představy, aby to nebyla rutina. Miroslav VILÍMEC, koncertní mistr -------------------Aspoň v těch dirigentských pojetích je to trochu jiné, my na to musíme nějak jinak pružně reagovat. Otakar SVOBODA, redaktor -------------------Plné sály, plní zasvěcení diváci, v široké nabídce kulturních akcí si vybrali český orchestr z jasných důvodů. floridský divák -------------------Splnilo se mi očekávání, jsem nadšený, Češi hrají českou hudbu skvěle. floridský divák -------------------Znám orchestr z desek, jen jsem si chtěla dopřát živý zážitek z koncertu. floridský divák -------------------Melodická Dvořákova hudba nám připadá tak povědomá, příjemná, současná. floridský divák -------------------Působí to na mě velmi dojemným způsobem, až mám pocit, že mám chuť brečet. Otakar SVOBODA, redaktor Plné znění zpráv


-------------------Devátou doplnil houslový koncert s hostující Japonkou Akiko Suwanai a tři slovanské tance. Turné po východním pobřeží Spojených států pokračuje dnes vystoupením /nesrozumitelné/ a vyvrcholí 22. března v newyorské Carnegie Hall.

Galakoncert Evy Urbanové 10.3.2004


dji kul

JIHLAVA, 10. června 2004 19:30, divadelní sál Domu kultury odborů, Tolstého 2 Galakoncert operní pěvkyně Evy Urbanové se uskuteční v rámci projektu Rok české hudby 2004. V rámci galakoncertu zazní árie z oper Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Giuseppe Verdiho, Giacoma Pucciniho a Richarda Wagnera. Vstupenky na koncert budou k dispozici v předprodeji již od 5. dubna. Zdroj: Bára Řeháková, programová pracovnice DKO, tel.: 567 571 682. ČTK Cas| 16:35

Zlínský kraj uvolní na kulturu o jeden milion korun více než loni 10.3.2004

Zpravodajství ČTK str. 0 MBR Divadelní ústav

dzl pol

ZLÍN 10. března (ČTK) - Zlínský kraj letos uvolní na kulturní akce tři miliony korun, což je o jeden milion korun více než v loňském roce. V první vlně kraj podpoří 48 akcí, na které přispěje téměř 1,1 milionu korun. Organizace obdrží dotace ve výši od 2500 do 80.000 korun. ČTK to dnes řekl mluvčí Zlínského kraje Patrik Kamas. "Také jsme doporučili krajskému zastupitelstvu, aby schválilo dotace na kulturní akce 12 městům a obcím v celkové výši 300.000 korun. Příspěvky, které jsou určeny obcím, totiž musí schválit nejen rada, ale i zastupitelé," upřesnil krajský radní Jiří Severin (ZHN). Nejvyšší částku 80.000 korun získá zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů, která připravuje mezinárodní festival mladých koncertních umělců nazvaný Talentinum 2004. Dotaci ve výši 50.000 korun obdrží Umělecká iniciativa z Kroměříže, která každoročně pořádá hudební festival Forfest Czech republic. Stejnou částkou přispěje kraj i na organizaci mezinárodního festivalu dechových a folklorních souborů, jenž připravuje zlínské Hudební sdružení. Kraj dále podpoří například setkání dětských zpěváků lidových písní nazvané Trnečka, zlínský Velikonoční festival duchovní hudby, prezentaci zpřístupněných památek, o něž se stará sdružení Polypeje nebo Den pro Karla Kryla v Knihovně Kroměřížska. Michaela Bradová fcz Cas| 14:55

Boušková, Margita i české orchestry hostují právě po světě Plné znění zpráv


11.3.2004

Zpravodajství ČTK str. 0 VEB Divadelní ústav

dce kul

PRAHA 11. března (ČTK) - Harfistka Jana Boušková vzbudila velkou pozornost vystoupením v sále Berlínské filharmonie, jímž zahájila turné po Německu. Brněnská agentura C.E.M.A. informovala ČTK, že Bouškovou doprovodil v Harfovém koncertu Alberta Ginastery španělský orchestr Orquestra Ciudad de Granada s dirigentem Josepem Ponsem a že si publikum vyžádalo tři přídavky. Mezinárodně uznávanou mladou českou umělkyni po dnešním vystoupení ve Wilhelmshavenu čeká v sobotu Osnabrück, poté Wuppertal, Düsseldorf, Bielefeld, Kolín nad Rýnem, Řezno, Augsburg a 22. března koncert v Norimberku. Na jaře vystoupí Jana Boušková na evropském turné se slavným houslistou Maximem Vengerovem, a to v Nizozemsku, Německu a Itálii. Tenorista Štefan Margita se účastní v Londýně příprav na novou inscenaci Šostakovičovy opery Katěrina Izmajlová (Lady Macbeth Mcenského újezdu). V Královské opeře Covent Garden bude mít premiéru 1. dubna. S Margitou má zpívat Katarina Dalaymanová, diriguje Antonio Pappano a režíruje Richard Jones. Od premiéry díla v tehdejším Leningradě uplynulo letos v lednu sedmdesát let. Česká filharmonie je tento měsíc na turné po USA. Komorní orchestr Pražských symfoniků se naopak vrátil ze svého prvního turné do Spojených arabských emirátů. Na pozvání Umělecké rady byl hlavním hostem čtvrtého ročníku hudebního festivalu v Al Ainu. Na přípravě tamního pětidenního programu se letos podílelo české velvyslanectví. Zazněly tak vedle Bachovy, Vivaldiho, Mozartovy, Glinkovy a Rossiniho hudby také Dvořákovy, Stamicovy, Tůmovy a Duškovy skladby. Jako sólisté se uplatnili Jaromír Klepáč, Žofie Vokálková, Jiří Hurník a další členové orchestru. Ze sedmitýdenního turné po USA se již vrátil Český chlapecký sbor Boni pueri. Absolvoval téměř padesát koncertních vystoupení. Recitál českého pianisty Jiřího Kollerta byl v neděli v japonském městě Jokohama součástí 22. ročníku cyklu klavírních koncertů, na kterých vystupují vždy čtyři vybraní sólisté. Podmínkou účasti je vítězství alespoň ve třech prestižních mezinárodních soutěžích a věk do 30 let. Kollert hrál skladby Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. V Jokohamě byl po Janu Simonovi teprve druhým českým klavíristou vybraným v silné mezinárodní konkurenci. Petr Veber kš Cas| 11:20

Jazz Club Železná se zabydlel v klubu Mecca, návštěvníků ubylo 11.3.2004

Zpravodajství ČTK str. 0 MBC Divadelní ústav

dce kul

PRAHA 11. března (ČTK) - Hudební Jazz Club Železná potom, co musel opustit prostory v centru Prahy, se už zabydlel v klubu Mecca v Holešovicích. Majitelé obou podniků se dohodli na dlouhodobém hostování. Návštěvníků jazzových koncertů však ubylo. Podle provozovatele Jazz Clubu Petra Hrubeše chodí až o polovinu méně lidí, než když klub fungoval v Železné ulici. "Pracujeme na tom, abychom sem lidi přitáhli," řekl Hrubeš na dnešní tiskové konferenci. Členové klubu na koncerty chodí. Polovinu návštěvníků však tvořili cizinci, kteří si prý zatím cestu do Holešovic nenašli. Prostory v Železné ulici musel Jazz Club opustit potom, co mu radnice Prahy 1 zrušila kvůli dluhům na nájemném smlouvu. Hrubeš podotkl, že klub měl problémy i se stížnostmi místních obyvatel na hluk a spoluvlastníkem domu. V Holešovicích prý tyto potíže nehrozí. Kolem budovy klubu Mecca jsou jen kanceláře.



Klub Mecca byl podle jeho majitele Romana Řezníčka scénou, kde se hrála hausová hudba. V poslední době ale ustupoval tento styl do pozadí, kapacita nebyla naplněna. Nabídl proto prostor Jazz Clubu Železná, s nímž se dohodl na hostování. Mecca, kam se vejde asi stovka lidí, je podle Hrubeše větší než prostor v Železné, má lepší zázemí a má podporu Prahy 7. V únoru v něm Jazz Club Železná pořádal několik prvních koncertů, v březnu jsou dva až čtyřikrát týdně. Dnes se v klubu konal podle Hrubeše první oficiální koncert. Vystoupilo na něm kvarteto saxofonisty Františka Kopta, jako host Hana Hegerová, která jinak v klubech často nezpívá. Jazz Club v Železné ulici byl uzavřen po osmi letech v polovině ledna. Praha 1 nyní hledá nového nájemce. Je možné, že tam bude opět jazzový klub, ovšem s jiným provozovatelem. Michal Burian mal Cas| 20:17

Velikonoční koncert barokní hudby v Hradci Králové 11.3.2004

Zpravodajství ČTK str. 0 SJA Divadelní ústav

dhk kul

HRADEC KRÁLOVÉ, 4. dubna 2004 18:00, kostel Božského srdce Páně Velikonoční koncert staré české hudby, na kterém vystoupí například Musica Florea či Schola Gregoriana Pragensis. Na programu je dílo Jana Dismase Zelenky Lamentace proroka Jeremiáše a responsorcia velkého týdne. Zdroj: internetové stránky filharmonie, www.fhk.cz. ČTK Cas| 14:57

Prezidenti států V4 se sjeli do Košic 11.3.2004

Zpravodajství ČTK str. 0 ZR Divadelní ústav

mes pol

(ČTK vydává ke zprávě foto) KOŠICE 11. března (zpravodajové ČTK) - Prezidenti států takzvané visegrádské čtyřky (V4), tedy České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska, se dnes odpoledne sjeli do Košic. U katedrály svaté Alžběty odhalili dlaždici připomínající jejich dvoudenní vrcholnou schůzku, na níž se budou zabývat možnostmi spolupráce zemí V4 po květnovém vstupu do EU. Po krátké procházce centrem Košic zamířili Rudolf Schuster, Václav Klaus, Aleksander Kwaśniewski a Ferenc Mádl do Státního divadla, kde pro ně hostitelé summitu připravili hudební program, jehož jednotlivé části reprezentují účastnické země. Českou hudbu připomněla například árie Kecala z opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. V košickém divadle vystoupili kromě domácích umělců také Sisa Sklovská a cikánský orchestr Jána Berkyho Ďábelské housle. Pořádající prezident Schuster poté pro své hosty přichystal slavnostní večeři v hotelu Bankov, na které nemohla chybět ani pověstná "drienkovica" - kořalka domácí výroby - a také tradiční slovenské spišské pirohy. Jako překvapení se podává "Mariin vrkoč" - zapletené maso několika druhů s cibulovou omáčkou. K pití si prezidenti mohou kromě slovenského piva dát také rulandské šedé, frankovku a Karpatské brandy speciál. Plné znění zpráv


Pracovní program hlav států V4 odstartuje v pátek ráno. Po něm se ještě prezidenti setkají se studenty univerzit východního Slovenska. Dvoudenní summit skončí krátce po poledni po pracovním obědě. ker vjk zr ko mik Cas| 20:20



Přehled zpráv

Recommend Documents