Přehled zpráv. Vládní koaliční projekt by se mohl rozpadnout ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP

Přehled zpráv Vládní koaliční projekt by se mohl rozpadnout ..................................................................................................9 31.5.2011 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP

Společnost Diag Human plní hrozby o zabavování českého majetku v Evropě...........................................18 31.5.2011 Prima TV ~ str. 13 ~ 18:55 Zprávy TV Prima

RELAXUJE PŘI POSLECHU VÁŽNÉ HUDBY.....................................................................................................19 27.5.2011 Moderní řízení ~ str. 09 ~ Krátce

Barack Obama se vydává na šestidenní cestu po Evropě ..............................................................................20 23.5.2011 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 10:08 Rozhovor na aktuální téma

Medveděv uspořádá v polovině května svou první velkou tiskovou konferenci..........................................22 18.5.2011 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 08 ~ 18:10 Ozvěny dne

Ministr vyměnil šéfa kabinetu.............................................................................................................................23 12.5.2011 Železničář ~ str. 03 ~ Aktuality (mn, hop)

Do budování pracovního týmu nesmí vicepremiérovi pro boj s korupcí Johnovi nikdo mluvit .................24 10.5.2011 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 18:10 Ozvěny dne

„Důchodová reforma - výzva i nebezpečí“........................................................................................................27 5.5.2011 Revue Sondy ~ str. 03 ~ TOK NOVINY (PalMir)

1. obvinění z podpory terorismu v ČR ...............................................................................................................28 3.5.2011 ČT 24 ~ str. 03 ~ 22:00 Události, komentáře

Lež má krátké nohy. V životopise dvojnásob ...................................................................................................29 2.5.2011 Studenta web&mag ~ str. 20 ~ Rozhovor Markéta Ježková

CIZÍ JAZYKY ZARUČUJÍ DOBROU BRIGÁDU A ČASTO I HVĚZDNOU KARIÉRU.........................................30 2.5.2011 Studenta web&mag ~ str. 10 ~ Téma Anna Baumová

JAK SE NAUČIT JAZYK? VYBERTE SI PODLE TOHO, KOLIK MÁTE PENĚZ ...............................................31 2.5.2011 Studenta web&mag ~ str. 08 ~ Téma Eva Samšuková

Veřejnoprávní média – čas na privatizaci? .......................................................................................................33 5.5.2011 Literární noviny ~ str. 14 ~ Polemika Monika HORSÁKOVÁ

Plné znění zpráv

1 © 2011 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Nestane se Bílá kniha černou?...........................................................................................................................34 28.5.2011 blog.aktualne.cz ~ str. 00 ~ 1078 Pohled zblízka

MeetFactory začne pro Pražany víc žít i přes den ............................................................................................35 26.5.2011 Benešovský deník, Berounský deník, Boleslavský deník, Kladenský deník, Kolínský deník, Kutnohorský deník, Mělnický deník, Nymburský deník, Pražský deník, Příbramský deník, Rakovnický deník ~ str. 12 ~ Kultura ONDŘEJ LEINERT

Nguyen Phuong Thao: Baví mě fotit obyčejné lidi a denní život....................................................................36 23.5.2011 Českobudějovický deník, Českokrumlovský deník, Jindřichohradecký deník, Písecký deník, Prachatický deník, Strakonický deník, Táborský deník ~ str. 12 ~ Jižní Čechy - inzerce RADEK GÁLIS

Kalendárium .........................................................................................................................................................37 17.5.2011 Jihlavské listy ~ str. 08 ~ Názory Lenka Kopčáková

Na tachovském gymnáziu začaly včera ústní maturity....................................................................................38 17.5.2011 Tachovský deník ~ str. 03 ~ Tachovsko MARIE PODZIMKOVÁ

KRÁTCE ................................................................................................................................................................39 16.5.2011 Euro ~ str. 24 ~ Lidé a podniky

Pravidlo tří ............................................................................................................................................................40 16.5.2011 Fresh marketing ~ str. 28 ~ Komentáře - fresh marketing Petr Majerik

Kluk z Kluk hraje fotbal za Čimelice ..................................................................................................................40 16.5.2011 Písecký deník ~ str. 02 ~ Písecko - na návštěvě v Klukách (mas)

Žádný svatý grál ve výuce neexistuje................................................................................................................41 15.5.2011 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Věda ČTK

AUDIO: Týden v médiích: Veřejnoprávnost a její kritici ..................................................................................42 8.5.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark Kateřina Šťovíčková

VV jsou nad hrobem. Víme, co musí zkusit udělat...........................................................................................43 8.5.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politika Pavel Kozdera

Lovci titulů............................................................................................................................................................44 29.5.2011 ČT 1 ~ str. 02 ~ 21:45 168 hodin

Proč se maturanti vyhýbají překážkám? ...........................................................................................................47 21.5.2011 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~



Poslanecká imunita .............................................................................................................................................49 22.5.2011 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 18:10 Názory a argumenty

Milý Pavle, (David Mateju)...................................................................................................................................60 31.5.2011 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~

FOTO: FAMU, FSV a VŠUP. Školy s výhledem na Hrad i v centru všeho dění..............................................61 30.5.2011 topzine.cz ~ str. 00 ~ Vzdělání a kariéra Zuzana Černá

Clintonová přijela uklidňovat vztahy s Pákistánem .........................................................................................61 27.5.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ blizkyvychod Martina Hanáčková,Martin Hromádka

Ruská mafie se mění. Novou generaci odborníci ještě nezmapovali.............................................................62 26.5.2011 ČRo - rádio Česko.cz ~ str. 00 ~ exkluzivne Jakub Hlávka,Marián Vojtek

Nemít žádný plán, jak zvýšit konkurenceschopnost? Je i horší varianta......................................................62 26.5.2011 Hospodářské noviny ~ str. 18 ~ Česko Radek Špicar

Časopiseckou hvězdou roku je Křížovkářský TV magazín, digitálním počinem ČiliChilli.cz ......................63 26.5.2011 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články Ondřej Aust

Zločinci podle zákona - mimořádný snímek o ruské mafii ..............................................................................65 26.5.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ film Jakub Hlávka,Marián Vojtek

Poslední válka Západu? ......................................................................................................................................65 24.5.2011 blog.aktualne.cz ~ str. 00 ~ 464 Čtenářův blog

> lidé <...................................................................................................................................................................66 24.5.2011 E15 ~ str. 20 ~ Kariéra & vzdělání

Politologové: Přímá volba prezidenta by oslabila vládu .................................................................................68 24.5.2011 tyden.cz, denikreferendum.cz, zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Domácí ČTK

VIDEO: Věřte, nevěřte: Jan Stejskal: ČTK má veřejnoprávní statut, který jí nepřísluší ...............................68 23.5.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark Kateřina Šťovíčková

Americký prezident Obama v Irsku zahajuje cestu po Evropě .......................................................................69 23.5.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ amerika Vít Pohanka, pir

Nebezpečnost klimatických změn......................................................................................................................70 20.5.2011 Hospodářské noviny ~ str. 08 ~ Názory Libor Stejskal



„Nejsme pro stupidní mužské soutěžení"! (Máme totiž svoje vlastní!) (Aleš Baloun) .................................71 20.5.2011 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~

Zlatý středník 2010: Nejlepší firemní časopis mají oceláři, nejlepší interní noviny horníci.........................72 20.5.2011 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články Ondřej Aust

POLITIKA: iDNES.cz: Klausovu oblibu srazily názory Jakla a Hájka i pero, míní politologové ..................75 19.5.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Společnost-Stalo se iDNES.cz (mai)

Klausovu oblibu srazily názory Jakla a Hájka i pero, míní politologové .......................................................75 19.5.2011 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí iDNES.cz, Martina Procházková

Lidé ve firmách: Petr Skořepa ředitelem divize HP Networking pro ČR ........................................................76 18.5.2011 itbiz.cz ~ str. 00 ~ ITbiz.cz

Anonymní firmy loni získaly z tendrů osm miliard korun................................................................................78 18.5.2011 tyden.cz ~ str. 00 ~ Podnikání a práce ČTK

Dmitrij Medveděv dál mlčí o své prezidentské kandidatuře............................................................................79 18.5.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa Lenka Kabrhelová,Marika Táborská

Miloš Balabán: Kůl v plotě ..................................................................................................................................80 17.5.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Názory a petice Názory, ParlamentniListy.cz

Krátká zpráva o dlouhodobém vývoji České republiky ...................................................................................81 16.5.2011 blog.ihned.cz ~ str. 00 ~ jansky.blog.ihned.cz Petr Janský

Akční plán pro Rusko ..........................................................................................................................................81 16.5.2011 businessinfo.cz ~ str. 00 ~ Rusko Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO)

Evropská služba pro vnější činnost – první zkušenosti ..................................................................................84 16.5.2011 natoaktual.cz ~ str. 00 ~ NATO aktual / Analýzy a komentáře natoaktual.cz

Diplomové práce: Pozor na citace, na krádeže cizích myšlenek zapomeňte!...............................................85 16.5.2011 topzine.cz ~ str. 00 ~ Vzdělání a kariéra Klára Bulantová

Bez peněz do nebe nelez ....................................................................................................................................87 14.5.2011 Lidové noviny ~ str. 24 ~ Orientace/Esej VÍT HORÁK

PŘESTUPY MANAŽERŮ ......................................................................................................................................89 13.5.2011 Lidové noviny ~ str. 19 ~ Manažeři v pohybu



Lidl má v ČR poprvé mluvčí................................................................................................................................91 13.5.2011 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz ČTK

Reforma rozumu navzdory? ...............................................................................................................................91 13.5.2011 Nový prostor ~ str. 10 ~ Téma: veřejné práce Martina Křížková

Dvě třetiny desetiletých brouzdají po internetu zcela bez dozoru .................................................................93 13.5.2011 Právo ~ str. 03 ~ Zpravodajství Jakub Svoboda, Jiří Vavroň

Akční plán pro Rusko ..........................................................................................................................................94 12.5.2011 businessinfo.cz ~ str. 00 ~ Rusko Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO)

Lidl má novou tiskovou mluvčí ..........................................................................................................................96 12.5.2011 e15.cz ~ str. 00 ~ Zprávy

Podporujeme šetření pandurů, ať jde o kohokoli, řekl americký velvyslanec Eisen ...................................97 12.5.2011 novinky.cz ~ str. 00 ~ Domácí roš

VIDEO: Věřte, nevěřte: Černý: Novináři nejvíce hrozí, že bude za blba.........................................................97 11.5.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark Kateřina Šťovíčková

Módní návrhářka La femme Mimi: Češky už nechtějí být pozadu ..................................................................98 11.5.2011 topzine.cz ~ str. 00 ~ Móda a styl Andrea Semrádová

Radičová českou premiérkou?.........................................................................................................................100 10.5.2011 blog.aktualne.cz ~ str. 00 ~ 706 Martin Potůček

Roste zájem o učitelství ....................................................................................................................................101 10.5.2011 Lidové noviny ~ str. 26 ~ Akademie kva

ZDĚDIL JSEM TOUHU PO VZDĚLÁNÍ ..............................................................................................................102 10.5.2011 Sedm ~ str. 24 ~ 2. rozhovor MAREK VEJVODA

Nový král pražského Majálesu převzal tradiční symboly a ujal se vlády.....................................................104 9.5.2011 metropol.cz ~ str. 00 ~ Kultura Jan Pomykal

Česká lež o pomazánkovém másle ..................................................................................................................104 9.5.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 10 ~ Názory Jiří Havel

Rusko si připomíná výročí konce války tradiční přehlídkou na Rudém náměstí .......................................105 9.5.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa Lenka Kabrhelová,Patricie Polanská,Jan Bumba,Lucie Maňourová



PŘESTUPY MANAŽERŮ ....................................................................................................................................106 6.5.2011 Lidové noviny ~ str. 19 ~ Manažeři v pohybu

Evropa má obrovské zásoby plynu, vystačily by až na 60 let.......................................................................108 6.5.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ ekonomikavevrope Ondřej Houska,Martin Hromádka,Michaela Vydrová

Metropolí projde majáles ..................................................................................................................................108 5.5.2011 Právo ~ str. 11 ~ Praha - Střední Čechy (trj)

tipy E15 ...............................................................................................................................................................109 4.5.2011 E15 ~ str. 23 ~ Kultura

Festival Pavlač slaví 15. narozeniny ...............................................................................................................109 4.5.2011 finance.cz ~ str. 00 ~ ChrisFromParis

AUDIO: Média v postmoderním světě: Před deseti lety skončila tzv. televizní krize. Co z ní zbylo? .......109 3.5.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark Kateřina Šťovíčková

Hanzelka skončil jako šéf kabinetu ministra dopravy ...................................................................................111 3.5.2011 e15.cz ~ str. 00 ~ Domácí politika

Nový Ministr dopravy má místo Hanzelky nového šéfa kabinetu.................................................................111 3.5.2011 e-auto.cz ~ str. 00 ~

Narušil jsem dlouho pěstované sítě ................................................................................................................111 3.5.2011 Lidové noviny ~ str. 26 ~ Akademie EVA HNÍKOVÁ

Ministr Šmerda: Mám jinou představu než Bárta. Chci dát věcem nový impuls.........................................114 3.5.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličům Ministerstvo dopravy

Festival Pavlač slaví 15. narozeniny ...............................................................................................................115 3.5.2011 vzdelani.cz ~ str. 00 ~ Clanky Vladimír Přichystal - manažer serveru Vzdělání.CZ

Fakulta sociálních věd UK ................................................................................................................................115 2.5.2011 protext.cz ~ str. 00 ~ dce kom tja

Studenti se bojí státní maturity. Volí lehčí verzi .............................................................................................116 2.5.2011 tyden.cz ~ str. 00 ~ Domácí - red -

Nehynoucí dědictví KGB ...................................................................................................................................118 30.5.2011 Euro ~ str. 54 ~ Čtenářský deník YANNIS KOREČEK



Manažerské soupeření - šance pro talenty i zaměstnavatele .......................................................................119 26.5.2011 HR management ~ str. 66 ~ Motivace a vedení Zdena Bočarova

Rapprochement Kremlu s Vatikánem pokračuje............................................................................................121 10.5.2011 Mezinárodní politika ~ str. 21 ~ Vztahy a problémy Vlaďka Votavová

Lidé a podniky....................................................................................................................................................123 2.5.2011 Euro ~ str. 20 ~ Lidé a podniky Naďa Kubalíková

Nora Fridrichová: Virál psaný Klausovým perem ..........................................................................................125 19.5.2011 e15.cz ~ str. 00 ~ Domácí události

Eda Kauba: Reklamy se budou jednou zájemcům promítat i do snů ..........................................................128 6.5.2011 e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory

Falešná otázka boje s korupcí..........................................................................................................................132 28.5.2011 Lidové noviny ~ str. 25 ~ Orientace, polemika VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ

Vrah Aničky? Výjimečný soupeř!.....................................................................................................................134 21.5.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 12 ~ Sobotní rozhovor Jan Malinda, Tereza Strnadová

Italská tragédie...................................................................................................................................................138 16.5.2011 Lidové noviny ~ str. 28 ~ Právo & Justice VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ

Dělat byznys pro peníze je hloupost................................................................................................................141 13.5.2011 Víkend HN ~ str. 26 ~ portrét Leoš Kyša

Nejvíce bodů má jaderná fyzika .......................................................................................................................143 10.5.2011 Lidové noviny ~ str. 29 ~ Akademie EVA HNÍKOVÁ

Virál psaný Klausovým perem..........................................................................................................................148 19.5.2011 Strategie ~ str. 28 ~ V reklamní líhni Jaromír Hasoň

„Rozsudky tribunálu pro bývalou Jugoslávii mají sílu katarze, a to je důležité,“.......................................151 10.5.2011 Mezinárodní politika ~ str. 14 ~ Výročí rozpadu Jugoslávie Jiří Kuděla

Půda je připravena.............................................................................................................................................154 21.5.2011 Magazín Víkend DNES ~ str. 38 ~ kavárna Tomáš Urban

Eda Kauba: Reklamy se budou jednou zájemcům promítat i do snů ..........................................................157 6.5.2011 E15 ~ str. 15 ~ Páteční rozhovor Dušan Kütner



Obejdu se bez pomocnic ..................................................................................................................................160 2.5.2011 Týden ~ str. 40 ~ Rozhovor Milan Eisenhammer

Jak nastartovat novou prosperitu....................................................................................................................165 11.5.2011 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 21:40 Zaostřeno na finance

Češi chtějí experty .............................................................................................................................................169 8.5.2011 Respekt + respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ Ondřej Kundra

Martin Stropnický rozinky nevyzobává ...............................................................................................................9 21.5.2011 Magazín Práva ~ str. 04 ~ Rozhovor Dana Braunová

Hrozba terorismu, rizika pro Česko ...................................................................................................................18 8.5.2011 ČT 24 ~ str. 05 ~ 13:05 Otázky Václava Moravce II.

Chcípni, dědku! ....................................................................................................................................................19 3.5.2011 Babylon ~ str. 01 ~ Literární a výtvarná příloha Petr Placák



Plné znění zpráv Vládní koaliční projekt by se mohl rozpadnout 31.5.2011

ČRo 6

str. 01

22:10 Studio STOP

Petr HARTMAN, moderátor -------------------Začíná pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Pokud možno ničím nerušený poslech vám přeje Petr Hartman. Věci veřejné na víkendové konferenci potvrdily internetovou volbu. A do křesla předsedy strany opět usadily Radka Johna. Zároveň bylo vybráno nové užší vedení. V něm sice nefiguruje de facto lídr nejmenšího koaličního partnera Vít Bárta, ale jeho vliv na chod této strany zůstane i nadále zásadní. Přitom občanští demokraté a zástupci TOP 09 dávali v minulých dnech najevo, že po volbě nového vedení Věcí veřejných by se situace mohla částečně změnit a vnést více klidu do dalších koaličních jednání. Nic tomu nenasvědčuje. Naopak se dá očekávat, že vztahy se dále vyhrotí a že koaliční projekt by se mohl rozpadnout. Alespoň na první pohled. Nakolik je to reálné? Jak funguje kabinet, který je už rok u moci? Odpověď nejenom na tyto otázky vám nabídne dnešní Studio STOP. Ve studiu vítám politology Jiřího Pehe z Newyorské univerzity v Praze a Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Takže dobrý večer. Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------Dobrý večer. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Dobrý večer. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Když budeme hovořit o dění kolem vládní koalice, tak můžeme být svědky takového zdánlivého paradoxu, jakoby se ty role otočily. Ze začátku po vypuknutí skandálu kolem Věcí veřejných to byli občanští demokraté a TOP 09, kteří velmi naléhali na svého partnera, ať se nějakým způsobem očistí, nebo ať raději tu vládu opustí. Nyní se zdá, že ODS a TOP 09 nemají takový zájem na tom, aby Věci veřejné skutečně z kabinetu odešly a alespoň na veřejnost to může působit tak, že nyní dělají Věci veřejné různé kroky, které by mohly vést k tomu, že by se koalice rozpadla, že by Věci veřejné opustily kabinet. Jak tento paradox vnímá Josef Mlejnek? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tady se odehrává ta hra vlastně, je to typické, nebo bylo to typické už pro tu jarní vládní krizi, na takovém půdorysu, že nikdo z těch vládních stran nechce předčasné volby. Ani vlastně nechce tu vládu, ten koaliční, tu koaliční sestavu rozbít. Protože ty další varianty jsou pro všechny 3 účastníky horší. Všichni to vědí a všichni to vědí, že ty další dva členové té koalice to také vědí, takže vždycky se nastaví nějaké požadavky, ať už typu chceme tohle a tohle, nebo odejděte, nebo vyměňte, nebo tohoto člověka ne do vlády a tam toho ano. A ono se to pak jako užene, až do samotné krajnosti, až když to přijde do té situace, že opravdu hrozí, že ta vláda se rozpadne, tak se to samozřejmě zastaví a nějakým způsobem se najde nějaký kompromis. Ty současné zdánlivé změny stanovisek, to prostě pořád dokola víceméně to samé. Jeden týden ten part takového kritického postoje a zásadního postoje jako vy odejděte, nebo když nebudete toto, tak my tam v té vládě nebudeme. Tak hraje třeba ODS, za týden Věci veřejné, pak se to zase protočí. Problém je v tom, že samozřejmě jako vládnutí v České republice je ve velmi tristním stavu a ta vláda pak nemá žádné výsledky. A poněvadž vlastně to vládnutí se vyčerpává na těchto bojích pozičních. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Navíc to může vypadat tak, že vláda nebude mít za chvíli vůbec žádnou důvěru. Ona už nyní má velmi nízkou. A to může také souviset s tím, že lidé asi nejsou zas tak naivní a hloupí, aby přistoupili na tyto hrátky. Proč Plné znění zpráv


politici toto předvádějí? Hrají hru na rozpad vládní koalice, vyostřují napětí a přitom chtějí držet pohromadě. Jiří Pehe. Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------Já myslím, že politici skutečně věří tomu, že těmi různými veřejnými výstupy získávají nějaké politické body. Že když například Věci veřejné řeknou, my v té vládě budeme pouze za těch a těch podmínek, nebo trváme na té a té úpravě té a té reformy, tak, což ví, že je nepřijatelné třeba pro ODS nebo TOP 09, tak asi věří tomu, že nějaký ten bod v preferencích uhrají. Ale jinak si myslím, že ten problém, jak jsme to tady slyšeli, je vlastně ještě o to komplikovanější, že nejenom nikdo nechce předčasné volby, ale zároveň žádná z těch stran vlastně nechce být už v této vládě. Ale jsou jakoby svázáni osudem a strachem z toho, že v těch předčasných volbách by dopadli velmi špatně v tomto okamžiku. No, a to se samozřejmě projevuje ve stylu vládnutí, v tom, jak ti politici vystupují. Navíc ta vláda nemá skutečně silného lídra, který by vlastně i svojí osobností nějak ty rozpory trochu zakryl. Takže je to opravdu tristní pohled a obávám se, že pokud vlastně nedojde k nějakému radikálnímu řezu, tak popularita těch vládních stran bude dále klesat. Petr HARTMAN, moderátor -------------------A co by mohl být ten radikální řez podle vás? Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------Například to, že by z té vlády skutečně některá z těch stran odešla, nebo že by ta vláda skončila. Myslím si, že tato agonie v podstatě je neštěstím pro všechny. Dokonce i pro ty vládní reformy, které vlastně zůstaly jakýmsi posledním společným mottem, proč ta vláda jakoby drží pohromadě. A často slyšíme, že důvodem té další vládní spolupráce jsou právě ony reformy. Jenomže ty reformy v takovýmto prostředí, v tomto typu vládnutí ztrácí legitimitu. Nebo důvěryhodnost. Takže budou to reformy, které třeba se i podaří protlačit parlamentem, ale budou skutečně tak slabé, pokud jde o jejich legitimitu, že ta příští vláda nebude mít vůbec žádný problém ve veřejném mínění ty reformy opravovat nebo měnit. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Když jsme u toho, jak vláda spíše nefunguje než funguje, že tam je až nezdravé napětí, že ty strany si navzájem příliš nedůvěřují a de facto nechtějí spolu spolupracovat, ale jsou okolnostmi k tomu přinuceny, tak kde se to napětí vzalo? Kde lze hledat ten zdroj? Protože když vznikala vláda, hovořilo se o tom, že budeme mít pohodlnou většinu v Poslanecké sněmovně 118 hlasů, formovala se poměrně detailní koaliční smlouva, kde se hovořilo o prioritách té vlády, o tom, do kdy, co kdy má být vykonáno. A tak dále. Máme vládu rok u moci, nevykonala prakticky nic z toho, co si předsevzala. To napětí je značné. Kde tedy lze spatřit ten zdroj toho napětí? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já tam vidím dva takové hlavní zdroje. První je ten, že česká pravice nám, nebo ta pravá část spektra zažívá vlastně rozklad a přeskupování. A musíme si uvědomit, že ty volby 2010 vlastně ODS, pravice vlastně prohrála. ODS se dostala k moci jenom díky tomu, že levice se rozštěpila a propadlo tam velké množství hlasů. ODS byla zvyklá na model, že ona má zhruba 30 procent a pak vládne s nějakými 2 menšími stranami, které mají tak 7 až 10. Teďka po těch volbách 2010 je ten model úplně jiný. ODS má 20, TOP 09 15 a Věci veřejné 10. Čili to je vlastně konstelace mnohem rovnovážnější než na jakou byla ODS zvyklá. Nikdo z těch politiků u nás vlastně nemá ani zkušenosti s takovouto konstelací. To je jedna věc. A další věc spočívá v tom, že, to se týká toho přeskupování, protože tady TOP 09 i Věci veřejné, ale zejména teď bych se zaměřil na TOP 09, tak ona vlastně má ambici nahradit ODS jako hlavní sílu české pravice. Určitě takovou ambici má. Mezi ODS a TOP 09 vlastně probíhal už od volební kampaně vlastně zápas o to, kdo bude lídrem české pravice. A ten zápas nějakým způsobem pokračuje. A Věci veřejné, tak ty jsou stranou spíše středovější, nicméně část, nebo významná část jejich elektorátu jsou voliči pravicoví, nebo ochotní volit za určitých podmínek pravicové strany. Část voličů přešla k Věcem veřejným z ODS. Čili i vlastně zčásti Věci veřejné se zapojují do tohoto souboje. Ta vládní koalice je takový vlastně kartel tří firem, které jsou jinak ve vztahu zásadní a tvrdé, ostré konkurence. Vlastně pro ODS není hlavním politickým soupeřem ČSSD, poněvadž každá z těch stran loví trošku v jiném rybníku ty voliče. Pro ODS je hlavním politickým soupeřem TOP 09. A naopak. A ještě bych zmínil jednu příčinu. A tou je ta povaha české politiky, to se už týká celého spektra, že ty politické strany jsou často prodlouženou rukou Plné znění zpráv


nějakých ekonomických skupin. Od toho politika se víceméně očekává to, že on se dostane k vládě. Tam získá přístup k rozdělování veřejných zdrojů, státních zakázek. A té spřízněné skupině ekonomické pak ty zakázky bude přihrávat. Z té politiky se vytrácí jakýkoliv nějaký ideový rozměr. Proto vlastně i panuje i zvýšená konkurence o to, kdo má které ministerstvo a co z něho těží. A tady samozřejmě, když se stane to, že za dvěma spřízněnými ideově politicky spřízněnými politiky nebo politickými stranami jsou nějaké konkurující si ekonomické skupiny, tak pak mezi těmi stranami může bejt zcela zásadní ostrý zápas, daleko ostřejší než s nějakým ideovým protivníkem. Petr HARTMAN, moderátor -------------------To byl Josef Mlejnek. Vidí ty příčiny současného napětí vlády podobně také Jiří Pehe? Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------Já to vidím podobně. Navíc bych ještě možná dodal, že Věci veřejné jsou takovým zvláštním fenoménem. Ony sice se připojily k té pravicové koalici, ale rozhodně do voleb nešly s pravicovým programem. Ten program se vůbec dá těžko definovat. On to byl prostě takový jako, řekněme, populisticko středový program. Ta strana mohla vykročit kterýmkoliv směrem. A myslím si, že ony se ocitly v takové zvláštní situaci, kdy ten vládní program je velmi pravicový, je skutečně v duchu ODS, ale ještě spíš TOP 09. Věci veřejné, myslím si, si nevědí úplně, co si s tím počít. Protože ony si uvědomují, že spousta těch voličů, které nalákaly, jsou to spíše voliči středoví, nebo dokonce mírně nalevo, kdybychom je nějak měli definovat. Takže neustále kličkují. Máme tady takovou tu tradiční situaci pro českou politiku, bohužel tedy tradiční, že máme vládu, v níž nejméně 1 strana si zároveň počíná jako opozice. A Věci veřejné to dělají skutečně důsledně. Ale navíc to dělají takovým stylem, který spoustu lidí irituje, není to skutečně programově zakotveno, přicházejí s jednotlivými požadavky, ta strana se chová velmi nestandardně. A to, myslím, působí rozkoly v koalici. No, potom je tady to, co jsme už slyšeli. Tedy, že tady za politikou fungují ekonomické skupiny, které nejenom, že ovlivňují politiku, ale mně se zdá, že s příchodem právě Věcí veřejných došlo k jakémusi rozrušení těch ustálených vazeb, které už nějak fungovaly, měly to mezi sebou rozdělený, především ODS a sociální demokracie. A Věci veřejné najednou do toho vstoupily, možná, že se nejprve zdálo pouze rétoricky, s požadavky na boj proti korupci a na to, že mají svoje vlastní, vlastní nějaké představy o tom, kam by se Česká republika měla ubírat. A myslím si, že to vlastně dalo vzniknout, když to trochu přeženu, jakési zákulisní válce politicko-ekonomických skupin, které bojují o území. A to působí velmi nepřehledně, protože na jedné straně tady máme tedy tu fasádu politiků v podobě vládní koalice a za ní se něco děje, k čemu občané nerozumí, a proto ta rozhodnutí vlády jsou často iracionální a neustále propukají nové konflikty. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Když jsme u té fasády, tak ta fasáda je tvořena také tím, že Věci veřejné mají nějaké vedení, které bylo potvrzeno opět na kongresu. Ale to faktické vedení je jiné. Protože Vít Bárta není ani předsedou, ani místopředsedou strany, přesto za tu stranu hovoří. A Radek John, který je předsedou, tak tvrdí, že Vít Bárta je velice schopný vyjednavač a že ho chtějí mít jako hlavního vyjednavače. Jak toto může působit? A bylo vůbec nějaké řešení, které by tyto rozpory mohlo odstranit v době, kdy Vít Bárta byl součástí nejrůznějších afér a rozhodl se také kvůli tomu nekandidovat na předsedu. Nebylo lepší, aby šel do toho souboje otevřeně a případně byl zvolen a byl tedy jak formálním, tak i neformálním lídrem? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Určitě by bylo lepší, kdyby Vít Bárta převzal v té straně i větší politickou odpovědnost. Ale to je vlastně další velký problém spojený se stranou Věci veřejné a samozřejmě i s vládní koalicí. Protože Věci veřejné, to není normální politická strana. To je takový zvláštní spolek, často se užívá i termín sekta, těžko se samozřejmě pro to nějaký přesnější termín hledá, ale každopádně to není klasická politická strana. Je to vlastně i způsob takový zvláštní průniku toho podnikatelského světa do politiky, kdy už nefunguje ten vzorec, že podnikatel, nebo nějaká skupina podnikatelů si z pozadí nějakým způsobem financuje podpory a nějakou zavedenou politickou stranu. Ale že už vlastně ten podnikatelský subjekt, v tomto případě soukromá bezpečnostní agentura, se sama jako vyrobí, vytvoří vlastně jako politickou divizi, politickou stranu, se kterou jde do voleb. A vlastně to řízení Věcí veřejných je vlastně řízení nějaké firmy. A to způsob řízení nějaké, nějaké části podobné řízení byznysu. A ještě ten byznys Víta Bárta, to je prostě byznys soukromých bezpečnostních služeb, takže to řízení je takové, takovým spojením těch metod manažerských a ještě takových metod policejních, kde velkou roli hrají samozřejmě informace a to, kdo, co kdo na koho jiného ví a tak dál. A ta politická strana vlastně, to je taková, Plné znění zpráv


taková slupka, takový produkt, který se předvádí veřejnosti. Kdy vlastně ti členové a ti lidé, kteří tam v té straně mají nějaké oficiální funkce, tak to jsou spíš herci než politici. Oni měli za úkol prostě sehrát určitou roli. A nejvíce patrné to samozřejmě bylo a je na Radku Johnovi. On byl prostě víceméně najat jako, jako herec, který měl sehrát roli volebního lídra. A měl vytěžit svoji popularitu, kterou třeba získal v televizi Nova a podobně. Ale teď se objevila nedávno ta nahrávka zasedání nejužšího vedení Věcí veřejných, která byla účastníky toho jednání pak bagatelizována, že to byl nějaký vinný dýchánek, ale to je nesmysl, to pravděpodobně skutečně byl nějaký rozhodovací mítink. A naprosto příznačné je, že tam Radek John nebyl. Dokonce z toho hovoru je patrné, nebo vyplývá z něj, že tam ani nechodí. Že ho tam nezvou, že vlastně jenom asi, nebo určitě Vít Bárta předá nějaké instrukce, co má dělat a on to pak jde jako odehrát do těch médií, do té politiky. Tak je zřejmé, že pokud v politice působí subjekt, který má takto podivné rozhodovací struktury, tak, dejme tomu, může být třeba úspěšný po nějakou dobu, že se mu i podaří jako nabrat hlasy. To se jim i podařilo. To se potvrdilo po tom roce vládnutí, že vlastně ten, tento model se začal trhat a hroutit a ukázalo se, že to prostě není způsob řízení a ovládání něčeho, s čím se dá nějak dlouhodobě působit v politice. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Když ODS a TOP 09 spoléhaly na to, že Věci veřejné vysvětlí svoje problémy, získají zpět důvěru veřejnosti, že budou mít nové vedení, nebylo to příliš naivní? Nebo to byla opět součást té hry, kdy veřejnosti nabízejí takovéto různé, dalo by se říci, pokusy, jak nějak zvěrohodnit tu vládu? Protože Vít Bárta opět bude vzadu, bude dále řídit stranu Věci veřejné, ale nebude v žádné funkci. Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------No, tak za prvé je to jenom hra, protože co je tady k vysvětlování? Myslím si, že vysvětlovat se dají věci, které jsou nějakým způsobem nejasné, nebo které, které by mohly být různými způsoby interpretovány. Ale pokud tady máme nahrávku starou několik let, kde Vít Bárta vysvětluje svůj záměr použít stranu Věci veřejné jako onu politickou divizi své bezpečnostní firmy, nebo pokud zde máme potom, když už mluvíme o nahrávkách, nahrávku, kde Vít Bárta jakoby opilecky blábolí, ale zároveň tam říká velmi závažné věci, které prostě si nelze odmyslet od kontextu té strany. Tak si myslím, že je velmi těžké něco, něco vysvětlovat. Je to taková obvyklá politická formulka, je jich v české politice mnoho, někdo by měl sepsat nějaký slovník těchhle těch politických formulek, jako umím si představit, anebo koaliční partneři nám vysvětlí, nebo budeme požadovat vysvětlení. Samozřejmě nikdo žádné vysvětlení nepožaduje, protože všichni vědí, co jsou Věci veřejné zač v té vládní koalici. Tam se vcelku nedá už moc toho napravit. Jde o to, aby ta vládní koalice nějakým způsobem přežila. Protože se prostě ty vládní strany bojí předčasných voleb. To je vlastně gró celé té věci. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Ale změnilo by něco na situaci, kdyby Vít Bárta se ucházel o post předsedy i po těch problémech, skandálech a byl zvolen a byl oficiálně? Nestál by v pozadí. Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------Já si neumím představit, co by to mohlo změnit. Bylo by to možná nějakým způsobem transparentnější, ale na druhou stranu by se zase posílil ten image, že sekty, to znamená, že ta strana je skutečně tedy v rukou jednoho muže, který tedy už nejenom tu stranu ovládá ekonomicky a jinak z pozadí, ale také tedy má v rukou politické struktury té strany. Které on sice má tedy stejně, si myslím, nepřímo. Ale tady by to bylo tedy jakoby stvrzeno nějakou volbou. Navíc, co to znamená volba ve straně Věci veřejné. Tam se hlasuje takovými podivnými způsoby. Internetové hlasování, které se dá nejrůznějším způsobem manipulovat, jak říkají odborníci na Internet. Nakonec tedy je zvoleno nové vedení strany, kde si Radek John demonstrativně vybere svoje lidi do toho vedení. A myslím si, že veřejnost přitom nějak tak jakoby tuší už jenom z průběhu toho, té konference a z toho slovníku, ze způsobu vyjadřování, že to je zase všechno jenom jakási zástěrka, že ty věci ve skutečnosti fungují nějak jinak. Takže já osobně si opravu nemyslím, že se na Věcech veřejných, nebo na jejich konání dá něco příliš vysvětlovat. Ty věci půjdou tak, jak jdou dál, dokud skutečně, skutečně z nějakého závažného důvodu jedné z těch stran nedojde trpělivost, nebo že si jedna z těch stran neuvědomí, že setrvávání ve vládní koalici pro ni je kontraproduktivní, a že by možná přeci jenom pro ni bylo lépe z hlediska budoucnosti jít do předčasných voleb. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Plné znění zpráv


V souvislosti se staronovým předsedou Věcí veřejných Radkem Johnem je zajímavé, že on tvrdí, že už do vlády nechce. Ono by se to dalo vysvětlit nejrůznějším způsobem. Jednak tak, že pochopil, že to není zrovna jeho parketa být ministrem. Ale dá se to pochopit také tak, že zkrátka Věci veřejné se rozhodly definitivně hrát opoziční roli. Ať už uvnitř koalice, nebo mimo ni. K čemu se víc přiklání Josef Mlejnek? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------No, mohlo by to být způsobeno tím, že vlastně oni zaujmou ten postoj "chytrá horákyně". Že pro ně, oni zjistili vlastně, pro ně by bylo nejlepší v té vládě být a zároveň nebýt. V té vládě být, aby měli ta ministerstva, přes ně nějaký vliv a třeba nějaké zakázky a tak dál. A v té vládě nebýt, aby ji mohli kritizovat a honit takhle vlastně politické body a zase vyvolat růst preferencí. Poněvadž ta strana ostatně ten apel ve volbách byl apelem strany protestní. Ona se velmi ostře vymezila vůči politickým dinosaurům. A teď má samozřejmě problém s tím, že když je ve vládě, tak ti politici Věcí veřejných jsou, se stali vlastně dinosaury. Takže pokud vlastně oni chtějí získat znovu ty voliče, tak oni nemají vlastně moc jiných možností než tu možnost, jako že zase zaujmout ten postoj opozice a doufat, že jim to lidé ještě napodruhé, napodruhé věří. A tady ten manévr s Radkem Johnem, ten by tomu mohl odpovídat. Že oni nechají ve vládě lidi, kteří jsou politicky méně přitažliví, nejsou jako politici pro veřejnost přitažliví jako Radek John. No, a Radka Johna v pozici předsedy jako vystrčí do té opoziční role, takže on bude takovým jako tribunem lidu. A bude mít za úkol nahánět ty hlasy a ti šedivější, méně atraktivní, méně výrazní politici z Věcí veřejných budou sedět na ministerstvech a dělat tam tu práci jako vlivu a shánění peněz a podobně. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Podobný model už jednou fungoval. Bylo to v době, kdy byl premiérem Jiří Paroubek. A kdy byla koalice ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody. A v té době právě předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek byl mimo vládu a sehrával tuto roli, že byl jakýsi opoziční politik téměř, protože tu vládu kritizoval, zároveň v té vládě měli lidovci obsazena určitá vlivná ministerstva. Mohli tam přes ta ministerstva rozehrávat ty svoje různé hry. Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------Ano, to samozřejmě je podobné tomu, co vidíme dnes. Ovšem tehdy samozřejmě měla sociální demokracie zároveň většinu s komunisty a také si tudíž i bez Kalouska mohla prohlasovat, nebo bez lidovců to, co potřebovala. A vlastně jim to vyhovovalo do určité míry. Takže nešli do střetu, protože Kalousek mohl hrát tuto opoziční roli v rámci vlády. A sociální demokracie si stejně mohla schválit to, co chtěla. Měla k tomu v podstatě dobrý důvod, protože se mohla odvolávat na Kalouskovo chování. Ale teď si myslím, že ta situace je trošku jiná. Já si myslím, že nedá se úplně vyloučit, že Věci veřejné se přeci jenom připravují k nějakému odchodu z vlády. Protože z těch tří stran vlastně ony mají největší, nebo mohou mít největší zájem z té vlády odejít. Pro ně poslední skutečně možnost, jak se zachránit, je stát se, stát se opozicí. A skutečně se pokusit o to znovu prodat ten image protestní strany. Ale k tomu si musí najít nějaké silné téma. Nemohou z vlády odejít kvůli tomu, že jim někdo upírá dvě ministerstva nebo tři ministerstva, to by voliči určitě neocenili. Viděli by to jako hlad po postech a prebendách. Ale musí se spojit s nějakým silným tématem a já si nejsem úplně jistý, jestli si právě v tom boji s korupcí, v případě tohoto tématu nepřipravují tady ten zákon o státních zakázkách, který teď, který vlastně vládě předložil ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský a který ministři nyní připomínkují a snaží se ho rozcupovat nebo rozmělnit, už vlastně bylo podáno více než tisíc různých připomínek od ministrů vlády k tomuto zákonu. Věci veřejné pak mohou, protože chtějí spojit hlasování o tomto zákonu s hlasováním o důvěře, tak mají, měli by v ruce potenciálně silný argument. My přeci neodcházíme kvůli nějakému ministrovi jako je Radek John. Vždyť se podívejte, Radek John vlastně ve vládě už ani nechtěl být. Nám o nějaké posty nejde, nám jde skutečně o princip. A to je jedna z možností, pro kterou se mohli rozhodnout a úplně bych to nevyloučil, no. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Ale tato možnost má to úskalí, že pokud se rozpadne vláda, tak se bude hledat nová sestava. Ta se bude hledat obtížně, protože sociální demokracie nemá motivaci k tomu vstoupit do nějaké vlády s ODS za současného stavu. Spíše by sociální demokracii vyhovovaly předčasné volby. Pokud bude menšinová vláda ODS a TOP 09, tak to až tak výhodné pro tuto menšinovou vládu nebude. Protože by byla odkázána na podporu, dejme tomu, Věci veřejných. A ti by mohli si diktovat, co by chtěli a nemělo by to valný smysl. Takže Věci veřejné riskují, že pokud to takzvaně přepísknou, tak by přeci jenom se ta situace mohla vyvinout k předčasným volbám. A tam by to byl asi jejich definitivní konec.



Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------Já bych k tomu jenom dodal, že ten kalkul by musel být spojen s poměrně silným přesvědčením, že k těm předčasným volbám nedojde. Samozřejmě, předčasné volby by pro ně byly zničující, ony by se už do Poslanecké sněmovny nejspíš nedostaly. Ale na druhou stranu oni vědí, že jak TOP 09, tak ODS, zejména ODS nemají v tomto okamžiku zájem na předčasných volbách. A bez nich se ty předčasné volby nemohou uskutečnit. Protože ten ústavní dodatek, který byl přijat před časem, který umožňuje rozpuštění, nebo samorozpuštění sněmovny, vypsání předčasných voleb, ten vyžaduje spolupráci těch největších stran. Pokud ODS řekne ne, tak v podstatě to není možné prosadit. Takže pak bychom byli svědky nějaké menšinové vlády s podporou tu Věcí veřejných, tu části sociální demokracie, takového, takové té typicky české bramboračky, kterou už jsme tady několikrát zažili. Petr HARTMAN, moderátor -------------------To byl Jiří Pehe. Nyní rychle z hlavy nedokážu spočítat, zda by k vyvolání předčasných voleb nestačily hlasy komunistů, ČSSD a TOP 09, kdyby se případně TOP 09 rozhodla, že už té bramboračky má dost a že je natolik sebevědomou stranou, která si věří, že v předčasných volbách sice se nedostane k moci, ale výrazně porazí ODS a ještě více si upevní tu pozici v pravé části politického spektra, tak přeci jenom by ta cesta k předčasným volbám nemusela být úplně nemožná. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Ano, s tím já bych souhlasil. Přiznám se, že taky teď z hlavy se mi to nechce počítat a nebudu to dělat, určitě bych se spletl. Ale k tomu je prostě zapotřebí sehnat alespoň 120 hlasů, třípětinovou většinu ve sněmovně. Když se podaří takovou většinu sehnat, tak ty předčasné volby budou. A máte pravdu, že TOP 09 z té vládní sestavy asi případně má, nebo může mít největší zájem na předčasných volbách. Ona si musí uvědomit, že po těch předčasných volbách se patrně ocitne v opozici. Ale mohla by i sázet na to, že by třeba mohla vytvořit vládu s ČSSD, že ČSSD nebude chtít vládnout s komunisty a takže i tato varianta může být ve hře. Ale, přesně, jak jste říkal, že oni můžou pak vsadit na to, že sice budou v opozici, ale navýší ten volební zisk ve srovnání s těmi volbami v roce 2010. A ODS že ztratí. Věci veřejné úplně vypadnou, takže vlastně TOP 09 pak zůstane největší opoziční stranou a potom bude moci vlastně nabrat další voliče pomocí jako kritiky té vlády ČSSD. Ta vláda, pokud by se opírala o komunisty, tak to by vlastně TOP 09 dodali munici, pak by mohli i jako zase využít politicky jako antikomunismus a dělat ty příměry, že to je vlastně jako, já nevím, nový vítězný únor nebo něco takového v té politické, v to politické řeči by to prostě takhle mohli prodávat a útočit na tu vládu i tímhle způsobem. Takže pokud by Miroslav Kalousek uvažoval strategičtěji dlouhodoběji, tak si myslím, že by mohl uvažovat třeba i tímhle způsobem. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Když se díváme na tu současnou situaci, tak pokud pomineme Věci veřejné, které jsou ve velmi kritickém stavu, protože zhruba 2,5 procenta podpory je velmi málo. A ten horizont, že by se to mohlo zásadně změnit, zatím není. Potvrzují to i průzkumy STEM, že mezi lidmi, kteří nevědí, koho by volili, nebo nechtějí volit žádnou stranu, jsou nejčastěji právě lidé, kteří volili Věci veřejné. Takže se zdá, že tito lidé buďto k volbám už nepůjdou, nebo dají hlas někomu jinému. Ale pokud pomineme Věci veřejné, tak ve velmi složité situaci je asi ODS. Protože ta si prochází už dlouhodobější krizí. Prohrála volby v roce 2010. Zaznamenala velmi špatný výsledek. A jen shodou okolností se dostala do vlády. Napětí uvnitř ODS asi setrvává, byť částečně se utlumilo tím, že nyní byl odejit z čela poslaneckého klubu Petr Tluchoř. Ale ta situace uvnitř strany asi není zdaleka tak klidná, jak by se na první pohled mohlo zdát. A zdá se, že ODS v současné době to, co se děje, spíše ztrácí než by dál získávala. A pokračuje ten propad. Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------Rozhodně tam není vidět vzestupný trend. ODS neprohrála pouze jedny volby. Ona prohrála vlastně troje volby. Skončila druhá v těch volbách do Poslanecké sněmovny, dopadla poměrně katastrofálně v senátních volbách. A ztratila obrovské množství zastupitelů v těch volbách komunálních. Ztratila několik velkých měst. Takže za normálních okolností takováto strana by šla do sebe a snažila by se zjistit, co se vlastně děje a co je potřeba změnit. Ovšem tady se zdá, v případě ODS, že skutečně ty zákulisní tlaky nejrůznějších bratrstev, kmotrů a podobně jsou tak silné, že skoro znemožňují, aby ta strana skutečně jednala racionálně. Já si myslím, že Petr Nečas, kdyby měl volné ruce, nebo volnější ruce, tak by možná třeba se i k něčemu odhodlal a tu stranu by se Plné znění zpráv


nějakým způsobem snažil proměnit. Ale zdá se mi, že vždy znovu naráží na takové podivné bariéry, které se těžko definují, které souvisí s tím, jak je rozdělena moc v regionech, kdo drží ekonomickou moc za scénou. A ta strana se mi zdá být paralyzovaná. A to samozřejmě u voličů může znamenat další propad. Ten propad se nemusí nutně zastavit tam, kde je dnes. A už ta strana má poměrně dnes nízké preference. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Podle Josefa Mlejnka, jaká je šance na zvrat? Co by se v ODS muselo stát? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já se obávám, nebo si myslím, že ta šance na zvrat moc velká není, nebo že tam je šance na nějaký polozvrat, nebo pseudozvrat. V tom smyslu, že oni si uvědomí, že jim klesají preference a že aby se udrželi na politické scéně, tak prostě musí něco udělat. Ale ten polozvrat by mohl spíš mít podobu, že vymění část vedení, pokusí se nabrat nějaké nové lidi, že to možná spíš bude tím způsobem, jakým se chovala pražská ODS před komunálními volbami, že angažovala zpěváka Kalouska a brankáře Petra Břízu a něco takového. Ale samozřejmě problém byl v tom, že ODS jako strana, to je prostě těleso, které má rakovinu. A ta rakovina postupuje. A tou rakovinou jsou ti kmotři a ty vazby na podnikatelské kruhy a takové to, ta snaha prostě držet tu moc jak na centrální úrovni, tak ve městech za každou cenu. A je vidět, že i ti podnikatelé, ty podnikatelské kruhy v pozadí mají tu strategii, že vlastně dávají vždycky přednost nějaké aktuální zakázce, byť vlastní realizace nebo prosazení je politicky pro tu stranu velmi, velmi nevýhodná z dlouhodobého hlediska. Já prostě, když se zamyslím nad budoucností ODS, tak já tam nevidím žádné síly nebo skupiny politiků, nebo silné skupiny politiků, které by nějakou změnu mohly provést. Protože i ti politici, na které Nečas mohl sázet, nebo ODS mohla sázet, tak jsou vlastně po tom roce u vlády buď přímo odstřeleni, nebo k tomu nemají daleko. A i některé ty nové tváře jsou samozřejmě velmi problematické. Tím mám na mysli Pavla Drobila, tak to je člověk, který ale samozřejmě v těch vazbách podnikatelsko-politických byl pevně zapojený. Ale aspoň mohl mít tu výhodu pro ODS, že je to prostě nějaká nová tvář, že je to člověk mladý a v politice určitě. Takže mohli si samozřejmě činit nějaké iluze třeba, on by mohl být jednou z nových tváří ODS. Alexandr Vondra, tak ten kvůli kauze ProMoPro je velmi poškozen a je otázkou, jestli se vůbec udrží ve vysoké politice. A pokud ano, tak si potáhne tu kauzu ProMoPro jako nějakou ocelovou kouli na noze. Takže on je vlastně jako politik, jakoby byl nějaký těžce zraněný fotbalista nebo něco takového. No, a žádné další nové tváře tam nejsou. Nebo to jsou ojedinělí, ojedinělé postavy. Většina těch politiků ODS, to jsou právě lidé zapojení do nějakých vazeb s podnikateli. A dost často to jsou také lidé pro veřejnost dost fádní, nepřitažliví, nezajímaví. Takže prostě ODS trpí personální nouzí. Má špatnou pověst. Těžko může počítat ODS s tím, že by se do té strany hrnuli nějací mladí lidé, kteří třeba by v té straně viděli možnost, jak něco změnit v České republice. Pokud někdo vstoupí do ODS, tak to bude spíš někdo, kdo tímto způsobem se jako zapojuje od těch podnikatelsko-politických obchodů. Anebo to pak je nějaký prostě, nějaký, nějaký nezaměstnaný, kterého si někdo najme, aby tam na nějaké stranické konferenci dosáhl většiny. Jo, takže si myslím, že ta budoucnost ODS příliš z hlediska ODS radostná není. A také ještě může vlastně ODS ohrozit to, že až Václav Klaus skončí v prezidentském úřadě, tak on projevuje ambici, zájem v politickém životě pokračovat. S ODS se rozešel ve zlém a je docela možné, že vlastně část ODS třeba pak by mohla vytvořit nějakou stranu pro Václava Klause. A to byl ale zase vedlo ještě k dalšímu rozdělení toho elektorátu a spíše celkově v souhrnu k politické porážce. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Jakým způsobem ten postupný úpadek ODS, když to takto nazveme, komplikuje fungování české politiky? Je to významný faktor nebo to až zas tak důležité není a dojde postupně přirozeně k přelivu těch voličů, ať už k TOP 09 nebo někam jinam? Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------No, já si nejsem úplně jist, že to musí být nekomplikované. Teď to v tomto okamžiku vypadá tak, že se ty síly přelévají mezi ODS a TOP 09 a možná, že nějaká část voličů ODS zůstává stranou a zatím neví, koho by volila. Ale není úplně vyloučeno, nebo nedá se vyloučit, že tady skutečně můžou vzniknout nové politické subjekty, které tady zatím nemáme. V české politice, v parlamentní politice, typu Jobbik nebo něco podobného, tedy pravicově radikální subjekty, které budou na sebe vázat taky část elektorátu ODS, takového toho znechucenějšího elektorátu. A tato možnost se nedá úplně vyloučit. Stejně tak na levé straně politického spektra se nedá vyloučit posílení subjektu typu Solidarita Jany Bobošíkové nebo nějakých jiných nových subjektů, které by hrály nacionalistickou strunu. Česká strana národně socialistická kdyby do ní přešel Jiří Paroubek, tak by Plné znění zpráv


mohla být takovým typickým projevem tohoto, této kombinace nacionalismu a levicových ideí. Takže to je, ta situace velmi nepřehledná. Mám pocit, že český politický systém je v krizi jako celek. A že se vůbec nedá vyloučit nějaké radikálnější přeskupení. Že to, co jsme viděli v podobně Věcí veřejných a TOP 09, i když Věci veřejné zatím selhávají v té své, v té své roli a v tom, jaké naděje se s nimi pojily, tak mohou skutečně se prosadit nové politické síly. Takže těžko se to nějakým způsobem v tomto okamžiku analyzuje, protože v tomto okamžiku se ten model zdá být poněkud statický, zároveň ale vyčerpaný. A je tam obrovské množství nerozhodnutých voličů. Podívejme se třeba jenom na ODS, kde podle údajů posledních odešlo z té strany za poslední měsíce 4 tisíce členů. Tak ta strana nám mizí před očima. Takže to je, to je velký problém. Ti lidé budou možná chtít někde zakotvit politicky. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Jaké řešení má ten problém? To znamená to nebezpečí radikalizace voličstva, nebezpečí nástupu různých populistických nebo extremistických uskupení. Je v současné době nějaké řešení? Protože se neustále bavíme o tom, že tady je určitá vládní krize, že ta vládní krize má jenom obtížné řešení, pokud budou předčasné volby, zas zde budou určité další komplikace. Ať už s tím, jakou roli svěřit komunistům nebo podobně. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já se obávám, že to žádné snadné řešení nemá. Těžko tady něco konstruovat, ještě vlastně budu pesimističtější, protože, my hovoříme o krizi, tak samozřejmě politicky to krize je. Ale my jsme hovořili v minulosti o ekonomické krizi, přitom Česká republika měla velké štěstí, že se jí ta ekonomická krize příliš nedotkla. Nebo vlastně Česká republika je zemí, která, na kterou ta krize dopadla relativně málo. Pokud ta ekonomická situace se nebude zhoršovat, pokud zůstane zhruba na té úrovni jako je teď, tak pravděpodobně spíš ten politický vývoj to prostě bude taková, taková ta, taková bramboračka, nebo takové to plácání se na místě, kterého jsme svědky nyní. Samozřejmě, že poroste nespokojenost voličů s politickou scénou a může se projevit i tím, že dostanou hlasy nějaké úplně nové strany. A může se projevit i nižší volební účastí a pak na tom mohou vydělávat zase extremisté nebo strany, které mají pevné voličské jádro. Ono pak samozřejmě se to může projevit i tak, že tady bude na pravici i na levici kandidovat 5, 7 subjektů s šancí překonat pětiprocentní laťku. A pak některé ji překonají a některé nepřekonají. A to složení parlamentu pak bude víceméně, kdyby to prostě vylosovali v Sazce, tak to bude možná lepší než, než takovýto náhodný výběr provedený znechucenými voliči a pětiprocentní klauzulí. Takže zhruba řečeno, se to bude dost plácat bez nějakého zásadního východiska. A může se to ještě zhoršit, kdyby došlo opět k nějaké hospodářské krizi. A tentokrát dolehla na Českou republiku opravdu silně. Tak pak opravdu by se mohlo stát, že na tom vydělají nějaké radikální populistické subjekty typu Suverenity Jany Bobošíkové nebo nějaké podobně laděné subjekty. A to by samozřejmě byl dost velký problém, to by to bylo ještě horší než je to teď. Petr HARTMAN, moderátor -------------------My jsme zažívali, dalo by se říci, velmi dlouhou předvolební kampaň. Protože po pádu Topolánkovy vlády došlo k tomu, že nakonec se volby konaly až řádné, žádné předčasné nebyly. A ono se hovořilo o tom, že po volbách by se situace mohla uklidnit a že především rok 2001 je z tohoto pohledu ideální, protože na programu nejsou žádné důležité volby. Ale jak se ukazuje na konci května roku 2011, tak to vůbec neplatí. Čím je to dáno? Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------No, tak je to dáno za prvé tím, že ty politické strany ukázaly velmi malou schopnost skutečně racionálně vládnout. Tady skutečně není jenom politická krize, ale vůbec krize politiky jako takové. Tedy jakožto určité struktury, mechanismu, kterým se vlastně artikulují veřejné zájmy. To tady vlastně do určité míry zkolabovalo. A je to dle mého soudu nemoc vlastně dlouhodobější, pokud jde o českou politiku. Protože podíváme-li se na samostatnou existenci českého státu, České republiky, tak jsme za tu dobu zhruba třetinu času strávili ve velmi nestandardních politických schématech. Nejenom opoziční smlouvy, ale Tošovského vládě, Fischerově vládě, jakoby ti politici nechtěli skutečně dělat politiku a často odevzdávají, odevzdávají moc nebo vládnutí ve prospěch nepolitických, nebo velmi podivných, sice politických, ale podivných schémat. Takže tady skutečně je v krizi celá ta politická reprezentace a potom se ani nedivím, že ten rok po volbách jsme tam, kde jsme. To není jenom krize těch tří konkrétních stran, nebo, řekněme, dvou z nich, TOP 09 se zdají být vcelku v pořádku, drží si svoji pozici. Ale otázka je, zda tady vůbec na té politické scéně, napravo i nalevo je nějaká nová, nebo vynořuje se nějaká nová politická reprezentace, která by byla schopná se zhostit vládnutí lépe než ta, která tady je.



Petr HARTMAN, moderátor -------------------Navázal bych na Jiřího Pehe. Podle Josefa Mlejnka. Jak je možné, že v době, kdy skutečně vládní koalice je v rozpadu, se výrazněji o slovo nehlásí opozice, proč tady nefunguje dobrá opozice, která by využila těch problémů té koalice a nenabídla by řešení různých problémů, aby nastoupila na její místo? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------No, tak tady opozice ČSSD a KSČM jako parlamentní opozice. Je pravda, že vzhledem k tomu, co se děje na politické scéně na té vládní úrovni, tak působí ta opozice dosti krotce. Já si myslím, že je to zčásti dáno i tím, že oni vlastně nemohou nic dělat. Oni mohou kritizovat, pronášet projevy v parlamentu, pořádat mítinky. Samozřejmě snažit se pomocí vystupování v médiích tu vládu kritizovat. Ale oni nemají žádnou možnost, jak to změnit. Protože levice v parlamentu nemá dostatek hlasů na to, aby sama vyvolala předčasné volby. A vlastně ani nemůže, nechce měnit tu vládní konstelaci tak, že by sama ČSSD vstoupila do nějaké nové vládní sestavy. To by pro tu stranu byla politická sebevražda. To by možná udělala pouze a jedině, kdyby za tím byl nějaký obrovský silný tlak nějakého ekonomického subjektu v pozadí, který by chtěl dosáhnout nějaké velmi lukrativní zakázky. A to je, myslím, věc v tuto chvíli jenom hypotetická. Takže prostě platí pro ČSSD to, že do žádné nové vládní konstelace se pouštět nemůže. Nemůže vyvolat předčasné volby a je jí i zřejmé, že kdyby třeba požadovala takové řešení, že zase vznikne nějaká úřednická nebo poloúřednická vláda, tak to stejně bude vláda překlenovací po nějakou krátkou dobu, po které by byly předčasné volby. Čili vlastně řešení v podobě úřednické, poloúřednické vlády je synonymem řešení jménem předčasné volby. Tak to si myslím, že je asi hlavní příčina toho, že je opozice relativně pasivní. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Dá se to tedy vyložit na závěr tak, že ať už se bude dít cokoliv, tak ta vládní koalice je odsouzena k nějaké formě spolupráce? Patrně až do řádných voleb. Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------Odsouzena je, ale v politice nikdy nemůžeme zcela vyloučit nějaké rychlé momentální zvraty, které jsou vyprovokovány třeba odhaleními, o kterých v tomto okamžiku nevíme. Můžeme si vzít jako příklad tu krizi jarní, kdy to celé spustila nahrávka s Vítem Bártou a kdyby byl nezasáhl prezident, tak ta vládní koalice dnes už neexistuje. Protože si myslím, že to, co udělal Petr Nečas a v tom okamžiku zcela oprávněně z jeho hlediska, to znamená, že požadoval demise těch ministrů za Věci veřejné, tak já si osobně nedokážu představit, že kdyby, nebo odvolal ty ministry, kdyby ti ministři byli skutečně prezidentem odvoláni, že ta strana, ačkoliv ona mnoho jakéhosi seberespektu nebo respektu pro sebe sama nemá, tak že by takováto strana, pokud si chce alespoň trošku uchovat nějakou tvář, mohla zůstat po takovéto ráně ve vládní koalici. Takže dnes už jsme mohli být v situaci, kdy ta vládní koalice neexistuje. A něco takového se může znovu, znovu přihodit. Může to být něco velmi podobného a určitě těch kostlivců ve skříni, které tady různé vládní strany mají, je více než dost. Takže já bych to úplně nevyloučil. Oni se budou snažit zůstat pohromadě, ale ten rozpad, ta koalice je tak křehká, že její rozpad může odstartovat poměrně zdánlivě zpočátku nevinné mediální odhalení. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Dobře, ale rozpad koalice by vedl zase k vzniku nějaké formy spolupráce té koalice asi. Podle toho, co zde bylo řečeno. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Je to možné. Ale já bych souhlasil s tím, že vlastně tu situaci může proměnit nějaký nový faktor, o kterém my v tuto chvíli nevíme. Nebo který se možná ještě ani nezrodil. A uvedl bych příklad pádu Topolánkovy vlády. Jiří Paroubek ji nechtěl shodit. On sám vlastně byl vyděšen z toho, že ta vláda padla. A celé to bylo tak, že on jenom mediálně politicky chtěl hrát tu hru na pád vlády, ale připojili se k tomu někteří jiní lidé a jiné skupiny, takže nakonec ta vláda padla. Nejvíc nešťastný po Mirku Topolánkovi z toho byl Jiří Paroubek. A vlastně se ukázalo, že to bylo pro něj jako osudové nešťastné rozhodnutí. Protože kdyby šel do voleb 2010 z pozice opoziční strany, tak ty volby asi vyhrál. Takhle šel do těch voleb z pozice strany, která tak jako voliči najednou neví, jestli je vládní nebo opoziční. A já myslím, že to je jedna z hlavních příčin slabého výsledku ČSSD v těch volbách. Takže samozřejmě my se pokoušíme tu situaci nějak analyzovat. A když analyzujeme, tak musíme Plné znění zpráv


předpokládat, že ti političtí aktéři se chovají racionálně a že přeci jenom používají hlavně rozum. Ale ono někdy se může stát i to, že třeba emoce převládnou, nebo že ten rozum použijí špatně, anebo že se prostě může stát něco, že ty vztahy mezi těmi politiky jsou strašlivé. Oni si prostě nedůvěřují, jsou rozhádaní. Ostatně Radek John, když se plánoval ten jeho úřad vicepremiéra pro boj s korupcí, tak on měl sídlit někde úplně jinde než ve Strakově akademii, aby se nemuseli potkávat s Petrem Nečasem v jedné budově. Tak do takovéto konstelace i mezilidských vztahů tam stačí třeba nějaká z našeho hlediska drobnost, nějaká hloupost, nějaký, nějaké odhalení, nějaký výrok a celé se to prostě může sesypat. Takže oni na tom koaličním jednání, kam třeba i půjdou s cílem, tak budeme 3, 4 hodiny ještě se tvářit, že se nedohodneme a pak, když se bude blížit půlnoc a už se to bude hroutit, tak zase se na něčem dohodneme. A najednou tam prostě něco exploduje, nebo najednou zjistí, že už se dohodnout nedokáží, nemohou. A může se opravdu stát, že se to rozpadne, že ta vláda padne a pak se budou vymýšlet nějaká nová řešení a to těžko teďka odhadovat, co by to všecko mohlo být. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Tak uvidíme, jakým způsobem a jak dlouho bude ještě současná vládní koalice fungovat. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hosty byli politologové Jiří Pehe z Newyorské univerzity v Praze a Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Na shledanou. Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------Na shledanou.

Společnost Diag Human plní hrozby o zabavování českého majetku v Evropě 31.5.2011

Prima TV

str. 13

18:55 Zprávy TV Prima

Roman FOJTA, moderátor -------------------Společnost Diag Human plní hrozby o zabavování českého majetku v Evropě. Poté, co nám vídeňský soud zabavil tři vzácná díla a lokomotivu, zareagoval i soud v Paříži. Právě rozhodnutí Rakušanů se zřejmě stalo precedentem pro ostatní země. Podle politologů se tak píše další kapitola v mnohdy napjatých vztazích mezi oběma zeměmi. Tereza MATYSOVÁ, redaktorka -------------------Vadili jim Benešovy dekrety, blokovali nám hranice kvůli Temelínu a my na ně zase v roce 2000 po vstupu Jörga Haidera do vlády uvalily sankce. Teď jde prý ale do tuhého. Zabavili nám lokomotivu a kvůli sporu Česka s firmou Diag Human i tři vzácná díla. Chladné vztahy na ose Praha - Vídeň samozřejmě na bodu mrazu. Bořivoj HNÍZDO, Institut politologických studií, FSV UK -------------------Já si nemyslím, že by nás Rakousko považovalo za banánovou republiku, ale možná je občas trošku rádo, když může dát nějakou lekci České republice. Tereza MATYSOVÁ, redaktorka -------------------A to se taky zřejmě stalo. Exekuce majetku nám podle všeho i kvůli verdiktu vídeňského soudu teď hrozí po celé Evropě. Odborníci se navíc obávají, že by se vztahy s Rakouskem mohly ještě dál zhoršovat.



Petr KUŽEL, prezident Hospodářské komory -------------------Se obáváme toho, že by mohlo dojít k nějakým, k narušení česko-rakouských obchodních vztahů. Tereza MATYSOVÁ, redaktorka -------------------Hospodářská komora proto dnes požádala o pomoc i ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, který v Rakousku dlouho žil. Ani on tam ale podle odborníků nemá nijak zásadní slovo. Bořivoj HNÍZDO, Institut politologických studií, FSV UK -------------------Zná i ty rakouské špatné vlastnosti a někdy je lepší dělat obchod nebo diplomacii se zemí, o které zase tolik nevíme. Tereza MATYSOVÁ, redaktorka -------------------A to je zřejmě pověstný kámen úrazu. Bořivoj HNÍZDO, Institut politologických studií, FSV UK -------------------Češi a Rakušané se velmi dobře znají a nejen, že se dobře znají, ale jsou si velmi podobní. Takže ta podobnost potom vyvolává celý komplex takových těch záští, závistí. Tereza MATYSOVÁ, redaktorka -------------------Podle odborníků ale sloužíme prý také jako ukázka toho, co je na Rakušanech špatného. Když chce totiž prý Rakušan poukázat na negativní vlastnost, připomene prý vždycky Čechy. obyvatelka rakouského Freistadtu -------------------Jezdíme k vám jenom tak dvakrát do roka. obyvatel rakouského Freistadtu -------------------Jenom do kasína, mám obavy z Temelína. obyvatel rakouského Freistadtu -------------------Jen zřídka, ani na nákupy ne. Všechno seženu doma levněji. Tereza MATYSOVÁ, redaktorka -------------------Říká se totiž, že když udělá Rakušan něco špatného, může za to jeho česká babička v něm. A to i přesto, že už zhruba 100 let nežijeme v jednom státě. Tereza Matysová, televize Prima.

RELAXUJE PŘI POSLECHU VÁŽNÉ HUDBY 27.5.2011

Moderní řízení

str. 09

Krátce

Společnost Lidl Česká republika, v.o.s. přivítala ve svých řadách novou manažerku PR komunikace. Stala se jí Lucie Borovičková (31), která nastoupí na nově otevřenou pozici PR manažera a zároveň bude tiskovou mluvčí společnosti. Lucie Borovičková má za sebou řadu zkušeností z oblasti komunikace a public relations, které nabrala ze svých předešlých působišť. Obor public relations si osvojila při práci v agentuře PR Point, kde zastávala pozici PR konzultanta. Do společnosti Lidl přišla z firmy České Radiokomunikace. Plné znění zpráv


Lucie Borovičková vystudovala Mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Kromě toho má také titul z informačního managementu. Lucie se plynně dohovoří anglicky, německy a francouzsky a mezi její koníčky patří cestování, golf, lyžování, hra na klavír. Ráda relaxuje při poslechu vážné hudby. Foto popis|

Barack Obama se vydává na šestidenní cestu po Evropě 23.5.2011

ČRo Rádio Česko

str. 01

10:08 Rozhovor na aktuální téma

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Američtí diplomaté intenzivně jednají s evropskými o bezpečnosti ve světě po dopadení Usámy bin Ládina, o tom, jak stanovit hranice nového nebo budoucího palestinského státu, a přou se o to, kdo po zatčení Dominiqua Strausse-Kahna povede Mezinárodní měnový fond. A v takové atmosféře jede prezident Barack Obama na šestidenní cestu po Evropě. Navštíví Irsko, Británii, Francii a Polsko. Není divu, že převládnou ekonomická a bezpečnostní témata. Nejsledovanější má být Obamův středeční projev Londýně, v němž chce nově definovat svou politiku vůči Evropě. Z příspěvku Aleny Benešové se dozvíte, že euro-americké vztahy za Obamovy vlády nejsou právě idylické. Alena BENEŠOVÁ, redaktorka -------------------Barack Obama dával v minulosti opakovaně najevo, že se chce zaměřit na upevnění vztahů Spojených států a s jinými částmi světa. Například s Latinskou Amerikou nebo s asijskými zeměmi. Agentura AFP připomíná, že se Obama označil za prvního pacifického prezidenta Spojených států a že se často mluví o jeho chladném vztahu k Evropě. Evropany podle AFP zklamalo, že Obama neuzavřel kontroverzní věznici v Guantanámu, nebo že nesplnil evropské naděje v boji proti klimatickým změnám. Podle anglického filozofa Timothyho Geithnera, že by Obama mohl projevem v londýnském Westminsterském paláci vdechnout americko-evropské spolupráci novou energii. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Alena Benešová. Na lince Tomáš Weiss z Katedry západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobré dopoledne. Tomáš WEISS, katedra západoevropských studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Dobrý den. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Za George Bushe byl nejbližším spojencem amerického prezidenta britský premiér Tony Blair. Na koho v Evropě zřejmě nejvíc spoléhá Barack Obama? Tomáš WEISS, katedra západoevropských studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Já se domnívám, že to není asi úplně takhle jednoduché jmenovat jednoho nebo dva politiky, které v současnosti v Evropě působí. Tam jde spíš skutečně o to, jak už v tom příspěvku zaznělo, že Evropa prostě pro Obamu není v tenhle ten okamžik tak klíčová. Na druhou stranu to, že se prohlásil za pacifické prezidenta, ještě neznamená, že v Evropě jaksi není, není docela často a nějakým způsobem se angažovat nemůže. Ale nějaká jedna osoba, která by skutečně byla tím jeho spojencem, tam není. Pochopitelně jsou to ty tradiční státy, které prostě tradičně jsou evropskými spojenci Spojených států, čili Velká Británie, pochopitelně pořád, nebo třeba Polsko. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------A zůstalo to na rovině vazeb Washington a jednotlivé vlivné státy, typu, nevím, Německa a dalších, které jste jmenoval, anebo už funguje i vazba Unie - Washington, respektive Catherine Ashtonová a Bílý dům? Tomáš WEISS, katedra západoevropských studií Fakulty sociálních věd UK -------------------To je dobrá otázka. A domnívám se, že ještě to pořád je na té úrovni členské státy Evropské unie a Bílý dům, respektive Washington. A nemyslím si, že by se to v nejbližší době nějak měnilo. Baronka Ashtonová pochopitelně tam jaksi ční jako ta představitelka Evropské unie. Ale ona je skutečně pouze představitelka Evropské unie. Ona není tím, kdo rozhoduje. Rozhodují pořád členské státy. Takže pro Američany je pořád jaksi důležitější mít ty vztahy o zahraničněpolitických tématech s členskými státy, a teprve potom s baronkou Ashtonovou, která jaksi může maximálně prezentovat tu pozici Evropské unie. Na druhou stranu v těch ekonomických otázkách, tam pochopitelně Evropská unie hraje podstatně větší roli, ale tam zase není Ashtonová, tam je to spíš komise, komise a její předseda Barroso. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Spojené státy a mnohé evropské země bohužel spojují také velké dluhy a s nimi spjaté armádní škrty. Američané přitom táhnou, respektive řídí vleklé operace v Afghánistánu a Iráku. Daří se Baracku Obamovi přesvědčit evropské spojence, aby se do těchto operací více zapojili, aby více přispěli svým dílem nebo už to vzdal? Tomáš WEISS, katedra západoevropských studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Myslím si, že jste se ani nemusela opravovat. Američané skutečně spíš táhnou a nejenom řídí. Protože pochopitelně investují daleko nejvíc peněz. Já si myslím, že Barack Obama to nevzdal, to nemůže. On prostě pořád se musí připomínat. Ony evropské státy problém není ten, že by investovaly jaksi, že by se nesnažily. Problém je, že ony skutečně moc nemají, z čeho by braly. A to je běh na dlouho trať, než se jim podaří ty svoje ozbrojené síly transformovat tak, aby byly jaksi podstatně použitelnější a nasaditelné ve větších počtech. Na druhou stranu zejména v operaci v Libyi jsme viděli, že Evropané, když se do něčeho pustí, a skutečně si to vezmou za své, tak i jaksi se snaží a nejenom samozřejmě primárně ty, ty velké státy, Velká Británie a Francie, ale i ty, i ty menší, i ty ostatní. Takže já si myslím, že to je třeba z pohledu Spojených států docela dobré znamení, to, jak Evropané se angažovali v Libyi. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Základna pro americké stíhací letouny F-16 se přesouvá z Itálie do Polska. Je to pro Evropany vítaná změna? Tomáš WEISS, katedra západoevropských studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Otázka je, koho myslíte těmi Evropany, pochopitelně. Já si myslím, že pro Poláky je to určitě vítaná změna. Ono je to jaksi dlouhodobý tah déle plánovaný a souvisí jaksi s přehodnocením s novou strategickou koncepcí NATO. A vlastně s tím vyjednávání Spojených států dlouhodobým se střední a východní Evropou. Ono to, o co se vlastně střední a východní Evropa, specielně Polsko, ale částečně i Česká republika nebo česká diplomacie předtím, než to v podstatě vzdala a než jí to politická situace v České republice nedovolila, že se vyjednávalo o radaru, o základnách Spojených států ve střední Evropě, tak v podstatě jedním z těch nejdůležitějších cílů, které ty středo a východoevropské diplomacie měly, bylo právě dostat na své území nějaké americké vojáky. V podstatě v libovolném počtu. Protože ta logika je taková, že teprve v okamžiku, kdy bude ta americká základna na území toho, toho daného státu, tak ten stát jaksi ví, že sice je v NATO a sice jsou nějaké deklaratorní závazky v rámci NATO, ale jaksi v NATO ty závazky primárně samozřejmě za ně ručí americká armáda, a tím, že máte tu americkou jednotku na svém území, tak tím v podstatě jste skutečně definitivně to území, které ta americká armáda dlouhodobě jaksi hlídá. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Ještě, ještě prosím o reakci nakonec. Najde Barack Obama v Evropě oporu nebo podporu ve sporu s Izraelem o hranice budoucího palestinského státu? Tomáš WEISS, katedra západoevropských studií Fakulty sociálních věd UK Plné znění zpráv


-------------------Já si myslím, že ten spor s Izraelem je poněkud jaksi přeceňovaný mediálně. On to spor není tak velký. Obama řekl, že jaksi na základě se má nějakým způsobem jaksi dojednat ta hranice, takže to znamená, to neznamená nutně v těch hranicích z roku 67. Pochopitelně v Evropě najde spoustu spojenců. A taky najde spoustu států, které s ním úplně souhlasit v tomhle tom nebudou, protože Evropská unie sama v tom blízkovýchodním mírovém procesu prostě nemá jasnou pozici, protože rozhoduje jednomyslně, je to zahraničněpolitické téma, diplomatické téma a ty pohledy různých států jsou prostě velmi různé a když si například srovnáme irskou pozici třeba s tou českou nebo s nizozemskou, tak zjistíme, že jsou v podstatě téměř úplně protichůdné. Takže a to je jeden taky z důvodu, proč Evropská unie jako taková v tom, v tom blízkovýchodním mírovém sporu nehraje tak velkou roli, jakou by vzhledem k tomu, kolik tam investuje peněz, hrát mohla. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Tomáš Weiss z katedry západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji vám, na shledanou. Tomáš WEISS, katedra západoevropských studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Děkuju, na shledanou.

Medveděv uspořádá v polovině května svou první velkou tiskovou konferenci 18.5.2011

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 08

18:10 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor -------------------Když nedávno Kreml oznámil, že prezident Dmitrij Medveděv uspořádá v polovině května svou první velkou tiskovou konferenci po 3 letech od nástupu do funkce, novinářská komunita v Moskvě zpozorněla. Na dnešní tiskovku se dostavily stovky zpravodajů. Čekali, že padne jasné slovo, jestli pan Medveděv půjde do prezidentských voleb plánovaných na příští jaro, nakonec nepadlo. Šéf Kremlu na tuto otázku odvětil: "Takové rozhodnutí by mělo být oznámeno jinak, než na tiskové konferenci," uvedl prezident Medveděv. Ale slíbil, že ta chvíle přijde už brzy. Setkání s novináři přitom podle komentátorů několikrát využil k tomu, aby dal najevo, že ne ve všem souhlasí s exprezidentem, nynějším premiérem Vladimirem Putinem, ten je považován asi za hlavního favorita příštích voleb. Naším hostem je teď odborník na ruské dění Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Karel SVOBODA, odborník na ruské dění, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------Řekněme, že to dnes byla velká mediální událost, ale s příslovečným prvkem zklamání. Proč myslíte, pane Svobodo, že vůbec Medveděv předstoupil před nějakých 800 novinářů. Karel SVOBODA, odborník na ruské dění, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak já si myslím, že on prostě chtěl nějakým způsobem sdělit, co vlastně si myslí, ale zatím bych tomu nepřikládal příliš velkou úlohu. Je to, byla to prostě jedna z tiskovek, které do té doby nějak významněji nedělal, takže, takže zase bych to nepřeceňoval. Jan BUMBA, moderátor -------------------Ani se to nedá tedy považovat třeba za neoficiální start Medvedědovi prezidentské kampaně? Plné znění zpráv


Karel SVOBODA, odborník na ruské dění, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak on sám podle toho, jak se vyjadřoval, tak to bylo takové, takové, já neříkám ani tak ani tak, ale na moje slova dojde, hlavně v této otázce on prostě, on prostě naznačoval, že možná ano, bude kandidovat, možná ano, povede, povede některou z politických stran, možná ano, možná ne, ale nic konkrétního neřekl. Jan BUMBA, moderátor -------------------A v duchu toho, o čem mluvíte, on také poněkud zahrával do outu dohady, v čem se liší jeho postoje od Putinových, on pravil, že si jsou názorově blízcí, ale že nesouhlasí ve všem. Pár takových momentů dnes novináři zaznamenali. Zaujal vás některý z nich? Karel SVOBODA, odborník na ruské dění, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak samozřejmě, samozřejmě tam bylo asi nejzajímavější to, jakým způsobem, jak on charakterizoval sebe a Putina, co se týče otázek modernizace, kdy Medveděv, zdá se, i to, že vlastně mluvil o tom, že, poté, co skončí na postu prezidenta, takže by chtěl přednášet ve Skolkovu, což je centrum pro modernizace takové ruské /nesrozumitelné/, tak toto bylo pravděpodobně nejzajímavější, ale ani v tomto nezazněla žádná, žádná převratná informace, zajímavé snad bylo jenom to, že, že on řekl, že vlastně i to, že se neshodují úplně ve všem, že to, že je to dobře a že to vlastně jako je produktivní prvek. Jan BUMBA, moderátor -------------------Zároveň měl prezident Medveděv určitý vzkaz i do ciziny, on varoval, že pokud Američané nevezmou v potaz ruské výhrady k tomu plánovanému protiraketovému štítu v Evropě, takže by to vrhlo svět zpátky nebo mohlo vrhnout svět zpátky do dob studené války, jakou váhu přikládat takové rétorice? Karel SVOBODA, odborník na ruské dění, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že zhruba takovou váhu, že to bylo mířeno dovnitř do Ruska, nepřeceňujme to, jakým způsobem to jde navenek, ono prostě Rusům nemůže říct, ono se to rozhodne bez nás, čili on dával jasné poselství, my se ozveme, pokud nebudou patřičně doceněny naše zájmy, pokud nebudou naše zájmy zohledněny, a to připomínám, že se mu stalo třeba i v ... nebo on to zmiňoval i v případě nové rezoluce o Sýrii, kde říkal, máme zkušenosti s Libyí, oni to nějakým způsobem posunuli, nějakým způsobem si s tím udělali co chtěli a my další rezoluci už nedopustíme. Čili je tam tenhle ten moment, jako my jsme velmoc, ale je to spíš dovnitř do Ruska. Jan BUMBA, moderátor -------------------Karel Svoboda, odborník na Rusko z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji vám za rozhovor. Na shledanou. Karel SVOBODA, odborník na ruské dění, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuji, na shledanou.

Ministr vyměnil šéfa kabinetu 12.5.2011

Železničář str. 03 (mn, hop)

Aktuality

doprava Ve vedení kabinetu ministra dopravy, ale i Ředitelství vodních cest ČR, nastaly personální změny. Nově jmenovaný ministr dopravy Radek Šmerda v pondělí 2. května odvolal stávajícího ředitele kabinetu ministra Karla Hanzelku a na jeho místo pak jmenoval s okamžitou platností Jakuba Knězů. „Mám oproti svému Plné znění zpráv


předchůdci trochu jinou představu o fungování tohoto odboru, proto jsem se rozhodl dát věcem nový impulz a energii. Věřím, že v osobě Jakuba Knězů přichází posila pro tým vedení Ministerstva dopravy,“ uvedl k výměně ředitelů ministr Šmerda. Šestatřicetiletý Jakub Knězů je absolventem FSV UK a CFJ v Paříži, deset let pracoval v České televizi. Radek Šmerda také odvolal 27. dubna Miroslava Šefaru z funkce ředitele Ředitelství vodních cest ČR. Nové vedení má být vybráno během následujících týdnů. „Vedení ministerstva objevilo nesrovnalosti v oblasti zadávání výběrových řízení, vedení veřejných zakázek a žádostí o evropské financování,“ popsal důvody odvolání Šmerda. Jako největší pochybení je brán projekt rekonstrukce železničního mostu v Kolíně.

Do budování pracovního týmu nesmí vicepremiérovi pro boj s korupcí Johnovi nikdo mluvit 10.5.2011

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 02

18:10 Ozvěny dne

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Věci veřejné trvají na tom, že do budování pracovního týmu nesmí vicepremiérovi pro boj s korupcí Radku Johnovi nikdo mluvit. Shodl se na tom stranický poslanecký klub a vyzval premiéra Petra Nečase, aby do personálního obsazení nezasahoval. Předseda vlády přitom už dřív prohlásil, že náměstkem úřadu vlády se nikdy nestane Michal Moroz, který nedávno opustil stejnou funkci na ministerstvu vnitra a o kterého John stojí. Nejmenší koaliční strana zopakovala taky, že počítá s rozsáhlejší rekonstrukcí kabinetu, kterou prý premiér slíbil provést v nejbližších týdnech. Do našeho sněmovního studia zdravím poslance Věcí veřejných Viktora Paggia. Dobrý den. Viktor PAGGIO, poslanec /Věci veřejné/ -------------------Dobrý den. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Pane poslanče, když poslanci vaší strany trvají na tom, že jen Radek John má právo určit, kdo s ním bude spolupracovat, co když Petr Nečas bude dál trvat na tom, že například pan Moroz na úřad vlády nesmí? Viktor PAGGIO, poslanec /Věci veřejné/ -------------------Tak já nejdřív bych rád řekl, proč to chceme, je to prostě proto, že Radek John je předseda koaliční strany, ponese politickou zodpovědnost za práci toho týmu, a tak si logicky musí nominovat své lidi. Pokud jde o to, co se bude dít, tak Radek John to předeslal vcelku jasně, pokud mu pan premiér neumožní, aby tam byli lidé, které chce mít, tak se toho nebude účastnit a tu trafiku si prostě vytvořit nenechá a odejde. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Odejde, odešel by sám, zůstali by byli zbylí ministři Věcí veřejných ve vládě? Viktor PAGGIO, poslanec /Věci veřejné/ -------------------Předpokládám, že pokud jde o toto, tak by skutečně odešel sám, ale to záleží na předsedovi a to záleží také na poslaneckém klubu. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Jak dlouho se bude snažit Radek John vyjednávat o tom, kdo bude v jeho úřadě? Viktor PAGGIO, poslanec /Věci veřejné/ Plné znění zpráv


-------------------Tak já myslím, že ty vyjednávaní už gradují, je to hlavně pan premiér, který to neustále odkládá, my jsme také v tom usnesení poslaneckého klubu ho požádali, aby po dlouhých 9 nebo 10 dnech konečně svolal K9 tak, abychom se mohli se svými koaličními partnery bavit. Já, pokud vím, podle mých informací Radek John se uvidí dnes s panem premiérem, takže rozhodnutí padne dnes. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Není trochu zbytečné vyměňovat si přeci jenom vzkazy přes média, vy jste řekl, že žádáte svolání K9, nebylo by užitečnější nejdřív si to projednat uvnitř koalice? Viktor PAGGIO, poslanec /Věci veřejné/ -------------------Paní redaktorko, jsem rád, že to říkáte, já s vámi naprosto souhlasím, samozřejmě bylo, ale když my jsme se neviděli už 10 dní, a pan premiér to setkání neustále odkládá, tak k nějakému rozhodnutí prostě dojít musí a my chceme pracovat a v současné době visíme ve vzduchoprázdnu, takže chceme vědět, na čem jsme. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Už máte termín pro K9? Viktor PAGGIO, poslanec /Věci veřejné/ -------------------Nemáme, nemáme, bohužel, já doufám, že pan premiér jí svolá co nejrychleji. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Váš poslanecký klub se taky usnesl, to by možná mohlo být také tématem jednání špiček koaliční, koaličních stran, že stále počítáte s větší přestavbou kabinetu, Petr Nečas o víkendu byl mírně skeptický, nebo respektive, zdá se, že ustupuje od toho záměru. Vy si myslíte, že nakonec přece jen dojde k rekonstrukci. Viktor PAGGIO, poslanec /Věci veřejné/ -------------------Ano, já mám také pocit, že ustupuje, trochu bych se vrátil k tomu, co jste před tím, že prý slíbil. Já si dovoluji ocitovat pana Nečase z 19. dubna 2011, dokonce jara budou také provedeny další personální změny ve vládě. Takže pan premiér Nečas se k tomu jasně zavázal a nám připadá, že by to měl splnit. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Co udělají Věci veřejné, když to Petr Nečas neudělá, když odstoupí od toho prohlášení? Viktor PAGGIO, poslanec /Věci veřejné/ -------------------Tak já mám pocit, že jsme se do této situace tak trošku dostali těmi radikálním vyjádřeními a těmi ultimáty, takže já žádná dávat nebudu, ani na to koneckonců nemám mandát, jenom prostě budu doufat v to, že pan premiér plní své slovo. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, ale já se přeci jen musím zeptat, myslíte si, že by to mohlo zavdat příčinu k nějaké koaliční roztržce, potažmo třeba i k úvahám o odchodu z vlády? Viktor PAGGIO, poslanec /Věci veřejné/ -------------------Mohlo. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka --------------------



Mohlo. Váš poslanecký klub považuje za alarmující, že finanční analytický útvar ministerstva financí prošetřuje politiky, teď konkrétně vašeho poslance Michala Babáka a jeho sponzorský dar straně. Vám konkrétně stačí vysvětlení, kde vzal peníze? Viktor PAGGIO, poslanec /Věci veřejné/ -------------------Tak já jsem si poslechl Michala Babáka ještě jednou dnes na poslaneckém klubu, pro mě jsou důležité tři body z toho, co řekl, to znamená, že před počátkem jeho politické kariéry provedly finanční úřady opakovaně kontroly toho, co dělal, všechno vyšlo v pořádku, vnímám to, že nadstandardně dal nahlédnout do příslušných dokumentů, zveřejnil dokonce /nesrozumitelné/ ze svého soukromého účtu médiím, to je také pozitivní. A to vysvětlení, že na některé sponzorské dary si vypůjčil, to prostě beru jako fakt, zatím jsem ani ze strany médií, ani nikoho jiného neslyšel nic, co by mě přesvědčilo o opaku. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Vám nepřijde podezřelé, že si nepamatuje, kdo před necelými dvěma lety vložil na jeho konto, jestli to byl on nebo někdo jiný, částku větší než milion korun. Viktor PAGGIO, poslanec /Věci veřejné/ -------------------Tak pokud já vím, tak on nemůže veřejně poskytnout ty informace z důvodů obchodního tajemství, protože by se takovým způsobem, že by se pak vystavoval sankcím, je to věc, na kterou já počkám, já si stejně s ostatními kolegy počkám na to, jak dopadne to vyšetřování a do té doby my stačí slovo pana Babáka. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Pokud jde, jen krátce prosím, o ten finanční analytický útvar, vám taky vadí, že prošetřuje právě tento případ. Viktor PAGGIO, poslanec /Věci veřejné/ -------------------Tak faktem je, že by se mělo možná lépe upevnit postavení tohoto útvaru, protože ty cifršpioni, kteří měli původně vlastně sledovat stopy teroristů a finanční machinace, které se týkají terorismu, tak se posunul někam dále, nejdřív byl vyšetřován pan ministr obrany, teď jeden z našich poslanců a měla by tam být určitě nějaká kontrola. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Říká poslanec Věcí veřejných Viktor Paggio. Děkuji za váš čas, na shledanou. Viktor PAGGIO, poslanec /Věci veřejné/ -------------------Já vám také děkuji, na shledanou. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------A poslouchal ho politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Josef Mlejnek, dobrý den. Josef MLEJNEK, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Schyluje se podle vás na další roztržku uvnitř vládní koalice? Josef MLEJNEK, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, podle některých indicií to vypadá, že ano, ale samozřejmě všecky strany vládní koalice také budou muset zvážit, co by z té roztržky získali. A třeba Věci veřejné, tak jim klesají preference, dokonce se objevují Plné znění zpráv


informace, že jim odcházejí členové, klesá počet registrovaných "véčkařů", takže zejména Věci veřejné, si myslím, budou muset velmi dobře zvážit, jestli zvolit zase nějakou útočnou strategii, anebo radši nějakou strategii defenzivní. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Myslíte si, že jim vlastně o nic nejde, je to taky jeden z názorů komentátorů, že jim o nic nejde, protože i kdyby z vlády odešli, tak jenom získají na ceně, protože by poskytovali vládě podporu ad hoc v jednotlivých případech. Josef MLEJNEK, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, to by záleželo na tom, co by se stalo, kdyby z vlády odešli, samozřejmě jedno z těch možných uspořádání je takové, že budou jenom v parlamentu a podporovat vládu z parlamentních pozic, ale pak by se také mohlo stát, že by byla dojednána úplně nějaká jiná vládní konstelace, tam už by Věci veřejné vůbec nemusely být, anebo by se mohlo stát to, že by byly, že by se konaly předčasné volby, a to by mohlo být pro Věci veřejné hodně nepříjemné, takže myslím si, že jim to není jedno, že musí pečlivě zvažovat, jaké důsledky by některé jejich kroky mohly mít. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------K tomu, na co Věci veřejné upozorňují, podle vás má Radek John jediný právo určovat, kdo bude jeho podřízeným nebo premiér Nečas by měl mít možnost mluvit do toho, kdo bude v týmu Radka Johna, protože to bude na úřadě vlády? Josef MLEJNEK, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že v normálních poměrech by mělo být věcí ministra, koho má za své spolupracovníky, samozřejmě některé ty funkce ještě jsou ze zákona určitě nějak specifikovány, tady třeba může být problém, jestli pan Moroz nebo nemá prověrku na nějaký stupeň tajné a podobně, ale jako v normálních poměrech by to měla být věc buď toho samotného ministra, koho si vybere, anebo by to mělo být přesně stanoveno v koaliční dohodě, že třeba ty ostatní koaliční strany, pokud si rozdělují náměstky a tak dál, tady normální poměry nejsou a často ten politický boj se točí kolem toho, že prostě ta či ona osoba i na úroveň třeba náměstků nebo ještě nižších v žebříčku, tak že prostě někomu, nějaké koaliční straně vadí. Já nepovažuji za normální nebo je to znak nenormálnosti současných českých politických poměrů. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Říká politolog Josef Mlejnek. Já vám za to děkuji, na shledanou. Josef MLEJNEK, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou.

„Důchodová reforma - výzva i nebezpečí“ 5.5.2011

Revue Sondy str. 03 (PalMir)

TOK NOVINY

Dne 24. března 2011 se v jednacím sále Valdštejnského paláce v Praze uskutečnil seminář „Důchodová reforma - výzva i nebezpečí“. Nad pořádáním akce převzal záštitu předseda Senátu Milan Štěch a místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Po zahájení se slova ujal ministr práce a sociálních věcí Dr. Ing. Jaromír Drábek, aby přítomným zopakoval, proč je nezbytné přistoupit k reformám, neboť „je nejpohodlnější vyčkávat, ale ještě horší je předat systém vykradený“. Vláda považuje 1. důchodový pilíř za extrémně solidární (!), a proto se očekává, že do 2. pilíře bude přispívat 70 procent produktivních osob, což by mělo činit více než 4 miliony účastníků. Plné znění zpráv


Škoda že se pan ministr ihned poté, co popřál účastníkům semináře hodně podnětů z bohaté diskuze, urychleně vzdálil a nemohl si vyslechnout množství fundovaných poznatků a názorů na připravovanou reformu. Další z vystupujících - prof. PhDr. Martin Potůček, CSc., MSc., vedoucí CESES Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity - měl totiž na pana ministra připravených 12 otázek, na něž se tedy odpovědí nedočkal. A byly to otázky, které jistě zajímají širokou veřejnost: například proč vláda nezahájila rozsáhlou celospolečenskou diskuzi k reformám, proč vláda trvá na zavedení pilíře soukromých penzijních fondů (PF), proč je reforma spojována se zvýšením DPH, proč při deficitu v 1. pilíři navrhuje další vyvedení (opt-out) prostředků, proč pojištěnci PF nebudou mít státní záruky za vklady, proč se trvá na pilíři v soukromých rukách, když veřejná správa je levnější, proč premiér Nečas užívá nevěrohodných údajů o vývoji ekonomicky aktivních osob a starobních důchodců atd. (soubor otázek lze nalézt na www.martinpotucek.cz). Dalším velmi zajímavým příspěvkem bylo vystoupení doc. Ing. Petera Staňka, CSc., který je předsedou vědecké rady Ekonomického ústavu Slovenské akademie věd. O vyvedení prostředků z 1. pilíře na Slovensku slyšel leckdo - málo však se ví o zhodnocování financí v soukromých fondech: při inflaci 3,5 % zhodnotily PF uložené prostředky o 0,1 %! Uváděné příklady byly odstrašujícím varováním, jakou cestou se nevydat. Naopak doporučení, jak napomoci oživit finance (nejen) České republiky, jsou srozumitelná: tj. nedovolit „vynášení“ zisků ven z ČR, urychleně pracovat na odstranění korupce a likvidovat šedou ekonomiku. Protože ekonomická krize je vleklejší, než se očekávalo (předpoklad dalších 7-8 let), je nyní nejméně vhodná doba na důchodovou reformu a na vyvádění prostředků z 1. pilíře. V dalším příspěvku se věnoval PhDr. Vladimír Špidla porovnání evropských penzijních systémů, kdy část evropských zemí využívá podnikové - zaměstnavatelské fondy, které ovšem způsobují omezený pohyb pracovní síly. Za Asociaci penzijních fondů ČR vystoupil Mojmír Boucník, viceprezident Asociace PF ČR, aby kromě vyhodnocení hospodaření stávajících fondů upozornil na to, že částka za zřízení nových penzijních fondů bude zhruba 0,8-2,5 mld. Kč, které musí uhradit klienti nebo stát. JUDr. Vít Samek, vedoucí právního oddělení ČMKOS, ve svém brilantním vystoupení představil větší část prezentace, kterou někteří naši členové již mohli zhlédnout na semináři uspořádaném OS TOK. Je zarážející, že MPSV nemá zájem diskutovat se sociálními partnery nad fundovanými podklady, které leckdy byly prvotně zpracovány zaměstnanci ministerstva. Posledním vystupujícím byl Jiří Šteg, MSc., z iniciativy Proalt, jehož prezentace obsahovala několik zajímavých srovnání, např. postupné snižování daně z příjmu právnických osob, kdy v roce 2000 činila daň 31 %, v roce 2006 21 % a nyní 19 %. Jeho výrok „Penze je podíl pracovně neaktivního občana na bohatství společnosti v daném momentě. Není to sociální dávka“ by měl být mementem pro naši politickou scénu.

1. obvinění z podpory terorismu v ČR 3.5.2011

ČT 24

str. 03

22:00 Události, komentáře

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------A situace se mění i tady. V Česku padla historicky první obvinění z podpory terorismu. Čeští policisté, ale taky ti v Německu stíhají 8 lidí. Organizovaná skupina využívala podle policie Českou republiku jako logistickou základnu a odtud podporovala teroristy na Severním Kavkaze, konkrétně z islamistické organizace Džamát Šaríat. Všichni obvinění byli v České republice legálně a někteří dokonce žádali o azyl. Karel ROŽÁNEK, redaktor -------------------Padělané doklady, falešné peníze a zbraně, to vše tady pro kavkazské teroristy vyráběla nebo sháněla skupina cizinců, přes kurýry pak peníze a zbraně vozili přímo teroristům do Dagestánu. Falešné doklady vyráběli na zakázku takzvaným novým bojovníkům, kteří pak mohli volně cestovat po celém světě. Cena jednoho falešného pasu byla zhruba 1300 eur. Robert ŠLACHTA, ředitel, ÚOOZ -------------------Tyto osoby, které prošly touto změnou identity a touto skupinou, tak byly zaznamenány ve výcvikových táborech v Pákistánu, v Afghánistánu. Plné znění zpráv


Josef PAZDERKA, expert ČT na Ruskou federaci -------------------Je tam spousta otazníků. Na co potřebovali pasy teroristé? Aby mohli cestovat na Severní Kavkaz nebo do Afghánistánu, Pákistánu? To nedává logiku. Karel ROŽÁNEK, redaktor -------------------Skupina islámských radikálů měla sídlo v Praze. Policie vůbec nechce říct, kde konkrétně v Praze islamisty zatkla. Na místě jsou totiž stále její experti a policisté místo stále sledují. Libor LOCHMAN, ředitel, URNA -------------------Jak byt, tak takzvaná ubytovna byla velice dobře zajištěna. Karel ROŽÁNEK, redaktor -------------------Z policejních záběrů je vidět, že to bylo v půdním bytě v pražském činžovním domě. Pod ubytovnou byla navíc i funkční střelnice. Zásahová jednotka podezřelé cizince zatkla záměrně brzy ráno, když se jako věřící muslimové modlili. Libor LOCHMAN, ředitel, URNA -------------------Pronikli jsme do objektu v době, kdy končila jejich modlitba, takže my jsme věděli přesně rozložení v tom objektu, kde se nacházejí, o to to bylo jednodušší, ale ti lidé byli velice chladní. Karel ROŽÁNEK, redaktor -------------------Džamát Šaríat je teroristická organizace, která vznikla v Dagestánu na konci 90. let. Patří mezi nejsilnější teroristické skupiny na Kavkaze a má zhruba 2 tisíce bojovníků. Emil SOULEIMANOV, politolog, FSV UK -------------------Oni bojují za to, aby vytvořili stát nezávislý, islámský stát na území Severního Kavkazu. Karel ROŽÁNEK, redaktor -------------------Teroristé z Kavkazu mají stát například za posledním teroristickým útokem na moskevské letiště Domodědovo. Sebevražední atentátníci tady letos v lednu zabili několik desítek lidí. Robert ŠLACHTA, ředitel, ÚOOZ -------------------Zatím prokázáno není naprosto nic, ale tyto informace dáváme k dispozici okolním službám. Karel ROŽÁNEK, redaktor -------------------Nikdo ze zadržených cizinců s policisty vůbec nespolupracuje. Při výsleších většinou jenom mlčí. Karel Rožánek, Česká televize.

Lež má krátké nohy. V životopise dvojnásob 2.5.2011

Studenta web&mag str. 20 Markéta Ježková

Rozhovor

Jistě se shodneme na tom, že najít v dnešní době práci nebo obyčejnou brigádu není lehké. A už vůbec není lehké uspět v následném výběrovém řízení. První kontakt, který s naším potencionálním zaměstnavatelem navazujeme, je životopis, chcete-li CV. Plné znění zpráv


Možná se to nezdá, ale na tomhle „prvním dojmu on-line“ záleží mnohem víc, než si myslíte! Proč je důležité uvádět v životopise jen pravdivé informace? Je důležitější kvalita, nebo kvantita informací, které uvedete? Na to jsme se ptali Martina Čihaře, recruitora ve společnosti Accenture. Pokud máte zájem o jakoukoliv práci a zaměstnavatel požaduje zaslat váš životopis, dejte si na jeho zpracování rozhodně záležet! Již samotné zpracování životopisu, tedy jeho přehlednost a grafi cké uspořádání, je totiž velmi důležité. „Samotná forma a kvalita zpracování může svědčit o osobnosti kandidáta, jeho přístupu k práci a smyslu pro detail. Životopis by měl být především přehledný a vypovídající,“ říká Martin Čihař. Pokud nevíte, jak přesně má CV vypadat, napište třeba starším kamarádům, nebo někomu zkušenému, ať vám svůj životopis pošle. Pak už jednoduše do připravené „šablony“ doplňte své údaje. V průběhu studia se vyplatí návštěva odborných workshopů na univerzitě, kde si osvojíte různé dovednosti včetně správného vytvoření životopisu. Méně je někdy více Při zpracování životopisu zapomeňte na pravidlo „Čím víc, tím líp“. Pokud totiž uvedete informací/zkušeností příliš mnoho, můžou se důležité údaje v záplavě textu ztratit a vy pro zaměstnavatele přestanete být zajímaví – nenajde to, co se o vás jako kandidátovi chtěl primárně dozvědět. Pokud se například ucházíte o pozici administrativního pracovníka, nikoho nezajímá, že jste v dětství navštěvovali pět let pěvecký sbor Zpěváček. Prostě zapojte svůj cit a mozek. Nijak novým fenoménem při psaní životopisu je lhaní. Svoboda, kterou nabízí otevřený Word, je sice kouzelná a svádí nás vymýšlet si nikdy neuskutečněné praxe ve firmách s dobrým jménem, ale zapomeňte na ni. Stejně tak se záměrně nepřeceňujte v jazykových nebo IT znalostech. Může se pak stát, že pracovní pozici skutečně vyhrajete a šéf vám dá za úkol zpracovat obsáhlou Excel tabulku a několik koláčových grafů k tomu. No a vy budete nahraní. A proč? Protože jste v životopise tvrdili, že Excel ovládáte perfektně! To, co umíte, umíte. Zaměstnavatel se ve finále pravdu dozví tak jako tak. Lhát, nebo nelhat? Je přirozené, že chceme před zaměstnavatelem vypadat co nejchytřeji a nejzkušeněji ze všech, ale lhát se prostě nevyplácí. „Dá se říct, že situací, ve kterých nepravdivý údaj v životopise ,pomůže‘ přijetí na danou pozici, je velmi málo. Uvádět nepravdivé, či záměrně nepřesné údaje obvykle vede spíš k opačnému výsledku,“ říká Martin Čihař. Mnoho lidí si neuvědomuje, že pokud se zaměstnavateli nějaká vámi uvedená informace nezdá, jednoduše si ji ověří. V některých společnostech a firmách je ověřování životopisů uchazečů dokonce standardní postup. Stačí jen zvednout telefon a do precizní firmy, kde jste údajně absolvovali mnohaletou praxi na vysoké pozici, zavolat. Čihař dodává: „Většinu podstatných údajů v životopise není těžké ověřit. Toto platí především o údajích, které jsou klíčové pro pozici, na kterou se kandidát hlásí. V takovém případě jsou fakta téměř vždy ověřována.“ Pokud zaměstnavatel zjistí, že jste v životopise lhali, jednoduše končíte. Chtěli byste snad sami ve své firmě zaměstnance, který lže? Co je a čím se zabývá společnost Accenture: Accenture je globální společnost poskytující odborné služby v oblasti manažerského poradenství, systémové integrace a outsourcingu. Působí ve 49 zemích. Více informací na www.accenture.cz/kariera Foto popis| O autorovi| Studuje FSV UK obor žurnalistika. Markéta Ježková ve spolupráci se společností Accenture

CIZÍ JAZYKY ZARUČUJÍ DOBROU BRIGÁDU A ČASTO I HVĚZDNOU KARIÉRU 2.5.2011

Studenta web&mag str. 10 Anna Baumová

Téma

Vždycky jsem záviděla své kamarádce Adéle. Cizí jazyky se učila s lehkostí a dokázala je ovládnout během doby, za kterou jsem se já prokousala maximálně první lekcí. Dnes mluví perfektně anglicky, německy a francouzsky, dohovoří se japonsky a učí se čínsky. Když jsme spolu jely loni v létě do Srbska, v autobuse si četla učebnici srbštiny, protože „co kdyby se to náhodou hodilo“. Z pohledu zaměstnavatelů je Adéla na trhu práce velice „žhavou“ absolventkou.



PŘI STUDIU MŮŽETE DOUČOVAT NEBO PRŮVODCOVAT Když znáte cizí jazyky, můžete si velmi dobře přivydělat už při škole. Šikovní lektoři cizích jazyků se nemají špatně. Nespornou výhodou je umět výborně jazyk, který zrovna frčí. Pokud máte jazykový certifi kát z angličtiny (nebo jazyk prokazatelně perfektně ovládáte), klientelu si jistě brzy najdete. Existují servery jako kvalitni-doucovani.cz, kde si můžete podat inzerát. Za hodinu výuky angličtiny si lektoři berou více než 200 Kč. Nejlépe placené jsou zpravidla kurzy, které vedete ve firmách. Alternativou může být brigáda v jazykových školách. Ty si své lektory vybírají většinou velmi pečlivě. „Když jsem se hlásil jako lektor do jedné z největších českých jazykovek, nestačil jim jenom certifi kát. Musel jsem si připravit ukázkovou lekci a zdůvodnit všechny aktivity, které budu se studenty dělat,“ vysvětluje student anglistiky Jirka. Jako lektor se máte šanci uživit i s dalšími jazyky: největší české jazykovky nabízejí vedle angličtiny hlavně němčinu, francouzštinu, španělštinu, italštinu nebo ruštinu. A pokud zrovna nejste učitelský typ, nevadí. Svoje jazykové služby můžete kromě výuky dobře uplatnit taky jako překladatelé, tlumočníci nebo i průvodci. „Při studiu germanistiky jsem pracoval jako průvodce po Praze a byla to perfektní zkušenost,“ říká absolvent filozofi cké fakulty Karel. A co v případě, že umíte nějaký hodně netradiční jazyk? Ani tehdy nemusíte zoufat. Zúročit můžete i znalost portugalštiny, holandštiny, maďarštiny, nebo třeba dánštiny. Při hledání brigády můžete totiž narazit na firmy, které zrovna potřebují někoho, kdo bude vyřizovat telefonáty v maďarštině, nebo někoho, kdo bude překládat dánské filmy. „Před pár dny jsem byla na pohovoru a řekli mi, že dánštinářů je nejmíň a nejhůře se hledají. Takže to snad není až tak k zahození,“ směje se studentka dánštiny Lenka. PRO BUDOUCÍ ZAMĚSTNÁNÍ JE KAŽDÝ CIZÍ JAZYK BONUSEM Brigáda se samozřejmě dá najít i bez znalosti cizích jazyků. Kámen úrazu ale přichází v momentě, kdy budete hledat práci na plný úvazek. Když si projedete nabídky zaměstnání, v podstatě každý druhý zaměstnavatel vyžaduje aktivní znalost angličtiny. A co si budeme namlouvat, Češi nejsou zrovna národ nadaný na jazyky. Ačkoliv se je povinně učíme už od nejnižších tříd základní školy, přesto se podle statistik každý třetí Čech nedorozumí žádným cizím jazykem. Pokud se chcete stát pro budoucí zaměstnavatele atraktivním absolventem, měli byste kromě angličtiny ovládat jako bonus ještě jeden jazyk. Důležité je to zejména u firem, které často spolupracují se zahraničím. Vzhledem k naší geografi cké poloze se často hodí němčina. Odborníci na pracovní trh ovšem zdůrazňují, že trendy v jazycích se mění. Například taková čínština, která zněla ještě před desítkou let jako cizí jazyk lehce bizarní, patří dnes do top jazyků. Lidí, co umí čínsky, je kvůli obtížnosti jazyka pořád málo, firmy se tak o ně doslova perou. Potřebují je totiž pro komunikaci s čínskými partnery a pro navazování obchodních vztahů. Anna Baumová Jazyky jsou podle mě v dnešní době hrozně důležité. Sama bohužel ovládám dobře pouze jeden jazyk, angličtinu. Používám ho i v práci, kdy musím často překládat články z BBC a podobně. Učila jsem se i francouzsky, ale ten jazyk zatím bohužel tolik neovládám. :-) Přemýšlím, že se místo něj radši začnu učit španělštinu, která je prý snazší a má asi i větší potenciál. Foto popis| O autorovi| Anna Baumová, Studuje magisterský obor žurnalistika na FSV UK v Praze. Externě přispívá do deníku MF DNES, kde se věnuje oblasti vzdělávání a zaměstnání.

JAK SE NAUČIT JAZYK? VYBERTE SI PODLE TOHO, KOLIK MÁTE PENĚZ 2.5.2011

Studenta web&mag str. 08 Eva Samšuková

Téma

Rubber, ruler, pencil, pencilcase. Vzpomínáte na léta základní školy, kdy jste se několik let pořád dokola učili barvy, zvířátka a obsah penálu v angličtině? Kam jste od té doby dospěli? Už umíte jednotlivá slova spojit do sousloví? Nebo snad dokážete utvořit větu a přidat i další slovní druhy kromě podstatných jmen? Jestli kroutíte hlavou, poradíme vám, jak si jazykové dovednosti vylepšit. UNIVERZÁLNÍ JAZYK SE (NE)NÍ NAUČÍTE NA UNIVERZITĚ Na univerzitě vás nějaký ten cizí jazyk nemine. To má samozřejmě něco do sebe. Silnou motivaci mnohých studentů představují kredity, které se objeví v jejich indexu po dokončení jazykového předmětu, což také často představuje podmínku ke splnění studijních povinností. Plné znění zpráv


Docházka na cizí jazyky na VŠ může být příjemná, protože v lavicích sedíte se spolužáky. Studium vás nic nestojí a materiály většinou obstarává škola. Pokud škola klade na jazyky důraz, lze si jich také zapsat několik najednou, opět bezplatně. Na výuce ve školách se ale dají najít mouchy. Právě zmíněné bezplatné materiály mohou být často školometné a kvalita učitelů leckdy také pokulhává. Školy si navíc nemohou dovolit rozdělit studenty do všech potřebných úrovní jazykových dovedností a vyučovat každou skupinu zvlášť. Pak může být výuka vyloženě nezáživná, protože probíhá podle potřeb nejslabších studentů. JAZYKOVÁ ŠKOLA JE DRAHÁ, ALE KVALITNÍ Kromě ofi ciálních studií na střední nebo vysoké škole nabízí studentům služby jazykové školy. Aimee Burton, třiadvacetiletá lektorka z jazykové školy SELTI a zároveň rodilá mluvčí z Nového Zélandu, zmiňuje několik předností, které podle ní jazyková škola přináší: „Studenty vyučují učitelé s několikaletými zkušenostmi a spoustou kvalitních materiálů, které jsou zaměřeny přesně na zkoušky, na které se studenti chtějí připravit. Navíc ve studijní skupince poznáte nové lidi.“ Výuka je zpoplatněná, a proto se z ní studenti snaží vytěžit co nejvíc. Pokud se do kurzu v jazykovce přihlásíte, musíte většinou docházet na určené místo. Jsou ale i výjimky – například lektoři z již zmíněné školy chodí za svými studenty do libovolných prostor, klidně i na kolej. Negativem je často závratná výše poplatku za kurz, ale dají se najít i jazykovky, kde přiměřená cena odpovídá přiměřené kvalitě. Například zmíněná škola SELTI patří k poměrně levným. Četnost jednotlivých setkání si mohou zájemci naplánovat podle svých potřeb a za čtyřicet pět minut zaplatíte od 110 do 160 Kč podle náplně kurzu. CHCETE SE KAMARÁDIT NEBO SOUKROMNIČIT? Stále zbývají další způsoby, jak se cizí jazyk naučit. Najděte si například soukromého učitele, který hodiny přizpůsobí výhradně vaší úrovni a potřebám. Problémem je, že pokud si s učitelem takzvaně lidsky sednete, často odběhnete od tématu výuky k tématům zábavnějším. Doučování je také poměrně drahá záležitost. Za hodinu můžete dát 300 až 400 Kč a navíc si většinou musíte sami zajistit učebnice a materiály. Stejně tak musíte pro výuku sami shánět místo. JAK SE UČIT CIZÍ JAZYK ZADARMO? Pomocí nového trendu, který se nazývá tandem. Spočívá v jednoduchém principu, kdy se dva rodilí mluvčí učí navzájem své mateřské jazyky. Pokud se tedy český student touží naučit španělsky, může si přes nejrůznější webové stránky (www.gettandem.com, isc.cvut.cz) najít zde studujícího zahraničního studenta a domluvit se s ním na společných schůzkách – nákupech, procházkách i kávě. Pokud si s vybraným člověkem nesednete, dá se tandem ukončit – nic není závazné. Svému protějšku musíte věnovat stejný čas jako on vám a dohodnout se na pravidelném řádu, což může však být problém. Studentka Petra z Univerzity Karlovy ale tandemem jen získala: „Pomocí tandemu jsem získala kamarády na celý život, procvičila si angličtinu, němčinu i francouzštinu, ale také poznala přítele, za kterým jsem pak odjela na Erasmus.“ ZAHRANIČÍ STÁLE VÍTĚZÍ Vyrazte pryč! Nejúčinnější metoda, jak si osvojit cizí jazyk, a to dokonce na úroveň rodilého mluvčího, je jízda za hranice naší vlasti. S jakoukoli jazykovou výbavou se během několika měsíců dostanete na dobrý komunikační level a podle délky pobytu se postupně zlepšíte. Téměř každá fakulta provozuje zahraniční oddělení a webové stránky, kde lze najít informace o možnostech odjezdu jak do Evropy, tak na další kontinenty. Cesta do ciziny ale něco stojí. Je nutné zajistit si dopravu, pojištění, případně i očkování. Pokud nedostanete stipendium, zvolte si vstřícný studijní program, abyste v zahraničí mohli pracovat a vydělat si zpátky peníze na počáteční vklad. Studenti také často volí přerušení studia a v zahraničí jenom pracují. Vstřebání cizího jazyka za pauzu uško ve škole jednoznačně stojí. Jakmile se v cizí kultuře a mezi lidmi mluvícími odlišným jazykem naprosto ztratíte, e, může se vám zahraniční pobyt znelíbit. Pamatujte ale, e že: Risk je vždycky zisk! Eva Samšuková *** Jazyky jsou podle mě v životě nesmírně důležité, hlavně proto, že díky nim můžete objevit, jací jsou lidé z jiných národů a států, a prostřednictvím jazyka poznat jejich kulturu. Právě se připravuji na zkoušku z angličtiny, a o možnostech studia cizích jazyků tak vím první poslední. Nejraději bych ale někam odjela a jazyk se naučila bez zbytečného násilí při šprtání slovíček. Plné znění zpráv


Foto popis| O autorovi| Eva Samšuková, Studuje magisterský obor žurnalistika na FSV UK v Praze. Externě přispívá do deníku MF DNES, kde se věnuje oblasti vzdělávání a zaměstnání.

Veřejnoprávní média – čas na privatizaci? 5.5.2011

Literární noviny str. 14 Monika HORSÁKOVÁ

Polemika

„Provokativnosti názvu konference jsme si byli vědomi. Zvolili jsme jej proto, abychom už od počátku vyvolali místo frází diskusi k meritu věci,“ vysvětluje ředitel Televizního studia Ostrava Ilja Racek. Až na jednu výjimku, tajemníka prezidenta republiky Ladislava Jakla, který přijel vysvětlit, proč „veřejnoprávní média nikdy neměla existovat, nemají existovat a život bez nich by byl krásnější“, se všichni řečníci shodli na tomto východisku: Média veřejné služby patří mezi významné pilíře demokratické společnosti. Boj o veřejnou sféru „Evropská média veřejné služby se dostala na křižovatku. A to jak ve smyslu existenčním, tak ve smyslu existenciálním,“ míní Jaromír Volek z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně „Kvalitní média veřejné služby byla výdobytkem sociálního státu západoevropského střihu. V tomto smyslu není příliš překvapující, že veřejná služba je atakována, podrobována masivním pokusům o její demontáž v době, kdy dochází k pokusům o demontáž sociálního státu.“ V současné společnosti můžeme sledovat trendy, pro které je společná sociální fragmentarizace. Lidé se čím dál víc distancují od politické arény, sílí sociální napětí. Spolu s tím se mění i chování publika. Jsme konfrontováni s kulturou kolektivního mozku, vpádem laiků do sfér, které byly donedávna profesionalizované. Trh se liberalizuje – všichni máme všechno a ke všemu přístup. „Boj o Českou televizi je bojem o veřejnou sféru, která je zajímavá pro politické i ekonomické subjekty,“ konstatuje Jaromír Volek. Měla by oslovovat diváky jako občany, ne jako konzumenty, vytvořit fórum pro veřejnou diskusi, podporovat sociální kohezi a intergenerační solidaritu, rozbít historicky asymetrický vztah s divákem a vycházet z plnoformátové dramaturgie, která bude odrážet osobitost národního kulturního dědictví. „Jsem zděšený z toho, že někdo vůbec může zpochybňovat pojem veřejnoprávní nebo pojem veřejné služby. Čeští ‚thatcheristé‘, kteří nosí bývalé premiérce Velké Británie květiny, ukazují, že mají mentalitu Vladimira Putina nebo Leonida Kučmy, protože na tak zásadním pojmu, jako je pojem veřejné služby, veřejnoprávního média, stojí a padá britská politická kultura,“ míní Jiří Přibáň z univerzity v Cardiffu. „Pokud by někdo chtěl zpochybňovat veřejnoprávní charakter médií, tak zpochybňuje charakter demokratické politiky. Proti takovýmto názorům se musí ne veřejně vystupovat, ale politicky bojovat,“ dodává. Politická reprezentace by se naopak měla podle profesora cardiffské univerzity postarat o dostatečné financování veřejnoprávních médií a měla by také držet chartu veřejnoprávního vysílání jako určitou smlouvu s veřejností, na základě které média fungují a jsou odstřižena od politického vlivu. „Politika není reality show, byť se tak ráda tváří,“ tvrdí Jiří Přibáň. „Po nástupu komerčních médií a vzniku soukromého sektoru v mediální oblasti začala být média veřejné služby posuzována z hlediska efektivity, což jim ale není blízké. Vždyť v šedesátých letech se dokonce o televizi uvažovalo jako o novém typu umění,“ konstatuje Jan Jirák z Fakulty sociálních věd UK v Praze. Předmětem jeho kritiky je mimo jiné duální model. „Posuzování a srovnávání komerčních a veřejnoprávních médií v dojmu, že vytvářejí jeden mediální celek – to od počátku napadám. Česká televize tak byla vtlačena do srovnání s organizacemi, které generují zisk. Je to totéž, jako by se Národní divadlo poměřovalo s kabaretem U Fleků jen proto, že obě instituce mají jeviště,“ vysvětluje Jan Jirák. Cestou by podle něj bylo odpoutat se od kontextu duálního systému a začít o médiích veřejné služby uvažovat jako o svébytném kulturním institutu. Chybí rovnováha „K jednomu z nejvýznamnějších předpokladů fungování demokracie od počátku moderní společnosti patří rovnováha mezi prostorem veřejným a soukromým,“ tvrdí sociolog Jan Keller z Ostravské univerzity. „Takzvané totalitární systémy 20. století byly výsledkem toho, že sféra státní moci ovládla a udusila vše soukromé a Plné znění zpráv


privátní. Dnes jsme svědky nebezpečí opačného. Hrozí nám, že privátní zájmy ovládnou a udusí zbytky sféry veřejné. I to by mělo pro demokracii fatální následky,“ tvrdí ostravský sociolog. „Jen tak na okraj: Jedním z kroků likvidace veřejné sféry je korupce,“ dodává. V situaci, kdy jsou prakticky všechna tištěná média v zemi i v regionu v soukromých rukou (navíc v cizích soukromých rukou), je podle Jana Kellera vysoce žádoucí, aby existovala protiváha v podobě regionálního veřejnoprávního média. „Narušení rovnováhy mezi soukromým a veřejným má však ještě další dopad. Ve společnosti založené na pouhém kalkulu se stává jedním ze zdaleka nejnedostatkovějších statků mezilidská důvěra,“ tvrdí Jan Keller. Deficit důvěry občanů ve druhé lidi, v instituce a v celou společnost se přitom podle loňského sociologického průzkumu ostravských domácností prohlubuje. „Regionální veřejnoprávní televize je jednou z mála institucí, které by mohly dokázat tomuto trendu čelit,“ myslí si Jan Keller. A dodává: „Pokud by se jí to dařilo, jednalo by se o službu v nejvlastnějším slova smyslu, o službu v pravém slova smyslu k nezaplacení.“ *** Jaké by mělo být postavení veřejnoprávních médií ve společnosti? Jak je využít ve veřejnoprávním prostoru? Těmito otázkami se zabývala mezinárodní konference Veřejnoprávní média v novém desetiletí – čas na privatizaci?, kterou v dubnu uspořádaly Česká televize, Televizní studio Ostrava, Ostravská univerzita a Univerzita Palackého v Olomouci. O autorovi| Monika HORSÁKOVÁ, Autorka je redaktorka ČT Ostrava.

Nestane se Bílá kniha černou? 28.5.2011

blog.aktualne.cz str. 00 Pohled zblízka

1078

Antonín Rašek ve svém článku v Právu (Vláda zatím jde proti své Bílé knize, 24.5.) vystihl dvě největší rizika spojená s plněním cílů Bílé knihy o obraně, kterou minulý týden schválila vláda: schopnost vlády podpořit její realizaci a personální problémy resortu obrany. Ostatně naznačují to i informace z médií, které unikly z jednání o Bílé knize na Bezpečnostní radě státu a podle kterých ministr financí Miroslav Kalousek prohlásil, že v resortu obrany bude muset dále škrtat. To by mohlo v konečném důsledku znamenat, že obrana může počítat s tzv. úpadkovou variantou, tj. zachováním současné výše rozpočtu, který by vedl ke stagnaci armády a v konečném důsledku k rezignaci na její další rozvoj. Tím by se ČR mohla definitivně stát jakýmsi „černým bezpečnostním pasažérem“ Severoatlantické aliance a Bílá kniha o obraně by se proměnila na „Černou“. Velké nebezpečí vidím také v tom, že vnitřními spory stále oslabovaná vláda nebude mít dostatek času k tomu, aby věnovala náležitou pozornost zajišťování bezpečnosti země a rozvoji armády. Bílou knihu o obraně může potkat osud předcházejících strategických dokumentů o bezpečnosti země - v posledních jedenácti letech byly přijaty již tři české bezpečnostní strategie (čtvrtá se právě připravuje), jejich závěry a doporučeními se ovšem fakticky nikdo neřídil a nijak se nepromítaly se do konkrétního výkonu bezpečnostní politiky. Jen s mírnou nadsázkou lze konstatovat, že bezpečnostní politika státu se neřídí podle vládních prohlášení, koaličních dohod, vůle vlády, strategiemi a koncepcemi, ale spíše rozhodováním ministerstva financí. Antonín Rašek správně ukazuje na nebezpečí personálního ohrožení resortu obrany nepromyšlenou a nekoncepční personální politikou, která se odvíjí od nesystémových zásahů do platů a náležitostí příslušníků a příslušnic armády, ale také od chyb v personální politice resortu v minulých letech. Jsem ovšem přesvědčen, že tento stav je také odrazem personální nestability vrcholového managementu resortu obrany. Jen od vzniku samostatné České republiky před 18 lety se v průběhu šesti volebních období na ministerstvu obrany vystřídalo 12 ministrů obrany (a vypadá to, že brzy jich bude 13) a díky neexistenci funkčního zákona o státní službě i nepočítaně náměstků a dalších vedoucích pracovníků, jejichž jedinou kvalifikací byly, až na pár světlých výjimek, politické konexe nebo příslušnost k „vítězné“ politické straně. To s sebou přinášelo i absenci jakékoliv zodpovědnosti za stav a fungování resortu. Možná paradoxem je, že v této skutečně kritické chvíli pro armádu řídil přípravu Bílé knihy o obraně náměstek Jiří Šedivý, renomovaný a uznávaný bezpečnostní expert doma i v zahraničí, se zkušenostmi jak z akademické půdy, tak i z ministerstva obrany a NATO, který patří mezi ony Plné znění zpráv


světlé výjimky. Je to ale málo. Na skutečně systémové a strategické řízení ministerstva obrany a také celé bezpečnostní politiky si musíme ještě počkat. Dočkáme se ale vůbec? Miloš Balabán autor vede Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha

URL| http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/pohled-zblizka.php?itemid=13270

MeetFactory začne pro Pražany víc žít i přes den 26.5.2011 Benešovský deník, Berounský deník, Boleslavský deník, Kladenský deník, Kolínský deník, Kutnohorský deník, Mělnický deník, Nymburský deník, Pražský deník, Příbramský deník, Rakovnický deník str. 12 Kultura ONDŘEJ LEINERT EXKLUZIVNĚ: Smíchovské MeetFactory bude mít od června novou ředitelku. Ta plánuje: Praha - Prvního června nebude měnit šéfa „jen“ Národní galerie, ale i jiný důležitý kulturní bod v Praze: Mezinárodní centrum současného umění MeetFactory. Dlouholetou ředitelku projektu Jindru Zemanovou, která se kolem MeetFactory s jednou přestávkou pohybuje od vzniku centra v roce 2001, vystřídá Pavlína Bartoňová. Absolventka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy přichází z pražského GoetheInstitutu. „Je mi 62 let, a protože v MeetFactory myslíme vždycky dopředu, bylo mi už nějaký čas jasné, že projekt, který je tady hlavně pro mladé umělce, by měl vést někdo mladší,“ řekla Deníku odstupující Zemanová. Pomohl rozhovor s Kollerem K objevení její nástupkyně došlo kuriózně. „Můj muž dělal knižní rozhovor s Davidem Kollerem (hudebník David Koller je členem správní rady MeetFactory - pozn. red.), který se mu při tom svěřil, že do MeetFactory hledají ředitelku. A manžela nenapadlo nic lepšího než doporučit mně,“ popsala Deníku Bartoňová. Nejdřív prý nápad svého muže považovala za sci-fi. Zemanové se přesto ozvala a posledního půl roku se s MeetFactory intenzivně sžívala. „Ten dům mě fascinoval v podstatě ihned. Je to prostor, ve kterém se setkávají galerie, divadlo, koncerty, kino i rezidenti. Lze tady v podstatě vést renesanční život,“ líčí Bartoňová. A tak si nakonec minulou středu při posezení s Davidem Černým a Davidem Kollerem v kavárně Mlejn plácli. Bartoňová nechce dělat dramatické změny. „MeetFactory funguje dobře a není potřeba nějakých radikálních změn. Budu pokračovat v naplňování poslání tohoto prostoru. Snažit se, aby se centrum ještě více otevřelo a spolupracovalo na mezinárodní úrovni.“ V prvních dnech bude zřejmě hodně cestovat. „V krátké době chceme navštívit vybrané umělecky založené instituce v okruhu tisíce kilometrů a navázat s nimi užší spolupráci. A protože v současných prostorách sídlíme už tři roky a stali jsme se zavedenou značkou, chceme se pokusit zajistit financování i z prostředků Evropské unie,“ popsala nově nastupující ředitelka své cíle. Patří mezi ně i to, aby prostor více žil přes den. „Dům samozřejmě vnitřně žije, obývá ho řada mladých umělců, kteří tu přes den tvoří. Ale chceme ho víc přiblížit i Pražanům. Plánujeme otevřít obchod s designovými předměty, recyklovatelnými věcmi nebo výrobky z třetího světa.“ K dalším plánům patří začít spolupracovat se školami. „Komentované prohlídky v galerii nebo nějaký komponovaný hudební program by se mi moc líbily,“ přiblížila Bartoňová. Částečným příkladem může být už chystaná výstava „Pleso“, která v MeetFactory začíná zítra. „Půjde o průřez tvorbou mladších i starších autorů, kteří se věnují krajině. Od prací z 80. let, kdy umělci unikali do svobodného prostoru lesů a luk, až po díla nejmladších autorů, studentů uměleckých škol. Jeden ze slovenských autorů chystá na 1. června i doprovodný program pro děti. Půjde o horolezecké zdolávání terénu v okolí MeetFactory,“ popsal kurátor výstavy Dušan Zahoranský. *** Plné znění zpráv


Pavlína Bartoňová Je absolventkou Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a účastnicí několika studijních stáží v Německu. Před plánovaným nástupem do pozice ředitelky mezinárodního centra současného umění MeetFactory o.p.s. pracovala v německých politických nadacích nebo jako ředitelka odboru informování o evropských záležitostech na Úřadu vlády, kde se mimo jiné podílela na přípravách českého předsednictví EU. Poslední rok a půl byla spojena s pražským Goethe-Institutem, kde vedla dvojici projektů týkajících se evropskoamerických kulturních vztahů. S MeetFactory je v užším kontaktu od začátku letošního roku, centrum přebírá po jeho dlouholeté ředitelce Jindře Zemanové. Foto popis| Z POLITIKY DO UMĚNÍ. Pavlína Bartoňová po letech práce na politických projektech „přeběhla“ k umění. Od prvního června bude šéfovat MeetFactory. Foto autor| Foto: Deník/Ondřej Leinert Region| Střední Čechy Publikováno| Pražský deník; Kultura; 12 Publikováno| Boleslavský deník; Kultura; 12 Publikováno| Benešovský deník; Kultura; 12 Publikováno| Kladenský deník; Kultura; 12 Publikováno| Berounský deník; Kultura; 12 Publikováno| Kolínský deník; Kultura; 12 Publikováno| Kutnohorský deník; Kultura; 12 Publikováno| Mělnický deník; Kultura; 12 Publikováno| Nymburský deník; Kultura; 12 Publikováno| Příbramský deník; Kultura; 12 Publikováno| Rakovnický deník; Kultura; 12 ID| 3d67cc1c-d783-445c-bbf8-2a0cc5399b41

Nguyen Phuong Thao: Baví mě fotit obyčejné lidi a denní život 23.5.2011 Českobudějovický deník, Českokrumlovský deník, Jindřichohradecký deník, Písecký deník, Prachatický deník, Strakonický deník, Táborský deník str. 12 Jižní Čechy - inzerce RADEK GÁLIS Vietnamská fotografka zahájí příští týden výstavu v českobudějovické Galerii Měsíc ve dne České Budějovice – Dvě neobyčejné fotografky zachytily obyčejný život lidí ve Vietnamu. Legenda československé fotografie Dagmar Hochová (1926) při své návštěvě země již v roce 1961, profesionální fotografka Nguyen Phuong Thao (1972) o několik desítek let později. Teď budou spolu vystavovat od 3. června do 3. července v českobudějovické Galerii Měsíc ve dne. Dagmar Hochová již v Galerii Měsíc ve dne před lety byla, ale Nguyen Phuong Thao se sem chystá příští týden poprvé. * Některé vaše snímky vznikaly před více než patnácti lety. Tehdy jste asi ještě fotila na kinofilm, že? První fotky jsou z roku 1994, když jsem dělala na Fakultě sociálních věd v Praze bakalářskou práci nazvanou Vietnam 20 let po válce. Tehdy jsem fotila ještě starým Zenitem na film a snímky si sama vyvolávala ve fotokomoře. Nejnovější snímky jsou z roku 2008. Technicky už jsem někde jinde, pořídila jsem je digitálním fotoaparátem Canon. * Kdo vás asi nejvíc přivábil k fotografování? Na fakultě mě úplně fascinovala a dala mi lásku k fotografii naše profesorka Alena Lábová. Otevřela mi oči a já zjistila, že focení mě baví a že fotit umím. Tak jsem se rozhodla, že místo abych jako bakalářskou práci psala nějaké teoretické věci, které stejně ani neumím, tak udělám praktickou práci. Fotila jsem svou rodnou vlast. * Součástí vaší bakalářské práce byly i dva velmi zajímavé portréty starého pána a malého dítěte. Plné znění zpráv


Oním starým pánem byl můj dědeček, malou holka je moje neteř. Cvakla jsem je tehdy jenom tak, protože jsem vnímala hezké světlo. Už v té době mě profesorka Alena Lábová povzbudila a řekla: Ano, portréty umíš. Jenže teď na výstavě tyhle dva nebudou, vybrala jsem jiné snímky. * Dagmar Hochová bude vystavovat fotografie z Vietnamu s vámi poprvé. Asi vás tohle spoluautorství výstavy těší, že? Samozřejmě, že jsem moc ráda. Fotografku Dagmar Hochovou jsem poznala jako studentka. Velmi jsem ji obdivovala a vážila si jí. I to je důvod, proč jsem se rozhodla s ní vystavovat. Dagmar Hochová je žena, kterámá opravdu můj velký respekt. * Jste známá také jako autorka aranžovaných portrétů celebrit. Vaše vystavované fotky jsou ale dokumentem všedního života lidí. Koho vás těší fotit víc – osobnosti, nebo obyčejné lidi? Mě nejvíce baví fotit obyčejné lidi a každodenní život, který vidím kolem sebe. Fotka má dar, že umí zachytit momenty, které jsem viděla. S odstupem času musímříct, že čím je fotka starší, tím se mi líbí víc. * Znají doma ve Vietnamu příbuzní a známí vaši práci a co jí říkají? Dneska už je to v pořádku, ale dřív, když jsem jim řekla, že zůstanu v Čechách a že budu fotografkou, tak z toho radost neměli. Jednak mě stále chtějí mít doma, protože jsem pořád jejich malá holčička, a za druhé považovali fotografování za něco méněcenného než psaní textů. Ale naštěstí se to časem změnilo a už také pochopili, že v téhle činnosti mám svoje místo. Pochopili, že dělám práci, která mě baví, a že ji dělám dobře. * Po studiích jste si našla práci a zůstala v Čechách. Jak se vám tu žije? Jsem tady v Čechách dvacet let a domů už jezdím jenomna dovolenou. Žije se mi tu dobře. Kdyby se mi zde dobře nežilo, tak bych tady asi nebyla. * Přijedete k nám do Českých Budějovic na vernisáž? Ano, doufám, že přijedu. Určitě. Foto popis| VIETNAM. Život obyčejných lidí v rodné zemi začala Nguyen Phuong Thao zachycovat od roku 1994 pro svou bakalářskou práci. Foto autor| Repro: Deník Foto popis| SPOKOJENOST. „Dělám práci, která mě baví a kterou umím,“ usmívá se fotografka Nguyen Phuong Thao. Foto autor| Foto: Deník/Radek Gális Region| Jižní Čechy Publikováno| Českobudějovický deník; Jižní Čechy - inzerce; 12 Publikováno| Českokrumlovský deník; Jižní Čechy - inzerce; 12 Publikováno| Jindřichohradecký deník; Jižní Čechy - inzerce; 12 Publikováno| Písecký deník; Jižní Čechy - inzerce; 12 Publikováno| Prachatický deník; Jižní Čechy - inzerce; 12 Publikováno| Strakonický deník; Jižní Čechy - inzerce; 12 Publikováno| Táborský deník; Jižní Čechy - inzerce; 12 ID| a61628bf-66e0-490c-abc9-385ee8694925

Kalendárium 17.5.2011

Jihlavské listy str. 08 Lenka Kopčáková


Názory 37

© 2011 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Květen 2011 JL přinášejí pokračování kalendária osobností na květen 2011. Některé informace nám osvěží školní znalosti, jiné budou zajímavým zjištěním. Pravda však je, že Vysočina měla a má překvapivě hodně zajímavých lidí. Ing. Pavel Mertlík, Csc. český ekonom a bývalý politik * 7. 5. 1961 Havlíčkův Brod (50. narozeniny) Brodský rodák, který byl od roku 1998 místopředsedou vlády ČR pro hospodářskou politiku a od července 1999 čtvrtým ministrem financí ČR, jmenovaným prezidentem Václavem Havlem. Jeho předchůdcem byl Ivo Svoboda. V dubnu 2001 Mertlík na svoji funkci rezignoval. Nahradil jej Jiří Rusnok. Pavel Mertlík vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kde pak pracoval jako odborný asistent. V roce 1989 nastoupil do prognostického ústavu. Po zániku ústavu v roce 1991 přešel jako odborný asistent na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. V roce 1995 se stal vědeckým pracovníkem Institutu ekonomie České národní banky, o tři roky později začal pracovat ve Středisku pro integraci ČR do evropské ekonomiky při VŠE. Do roku 1990 byl členem KSČ a po svém vystoupení spoluzakládal stranu Nová levice, která však záhy zanikla. Od roku 1993 působil v národohospodářské komisi ČSSD, později jako její předseda. Po odchodu z politiky působí jako ekonomický analytik v bankovní sféře a učí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Je ženatý, má dvě děti. Brynych, Edvard Jan Nepomucký XIV. sídelní biskup královéhradecký * 4. 5. 1846 Vlásenice u Pelhřimova + 20.11. 1902 Hradec Králové (165. výročí narození) Čtrnáctý sídelní biskup královéhradecký, profesor pastorální teologie, teologické práce a katolické beletrie, redaktor katolických kalendářů. Dále sídelní kanovník na Vyšehradě, kněz, spisovatel, učitel se zájmem o sociální otázky, autor krátkých vesnických a náboženských povídek a brožurek. Edvard Jan Brynych pocházel z rodiny vlásenického úředníka, základní školní vzdělání získal v Jindřichově Hradci, Kutné Hoře a Sobotce, gymnázium absolvoval v Jičíně a bohosloví v Hradci Králové. Na kněze byl vysvěcen v roce 1868 a královéhradeckým biskupem se stal v roce 1892. Už od začátku svého kněžského působení byl obzvlášť citlivý k sociální problematice a v pozdějších letech, kdy se stal nejprve profesorem královéhradeckého bohosloveckého semináře, kanovníkem vyšehradské kapituly a nakonec královéhradeckým biskupem, se jeho angažovanost v této oblasti ještě prohlubovala. Především mu leželi na srdci chudí tovaryši, učni a dělníci, o jejichž vzdělávání a smysluplnou náplň volného času se snažil zakládáním spolků či spolkových domů. Byl autorem řady článků, povídek, kázání a katechezí. Přispíval do mnoha časopisů a sám jich několik založil. Mnoho peněz a úsilí věnoval na dobročinné účely a také na budování a renovování potřebných staveb. Příkladem může být Adalbertinum, spolkový dům královéhradecké diecéze, Rudolfinum, Borromaeum, dnešní sídlo Biskupského gymnázia v Hradci Králové nebo také měšťanská a dívčí škola v Chrasti u Chrudimi. Za jeho éry byla dokončena celková obnova katedrály Ducha Svatého, kterou znovu vysvětil v říjnu 1898. Vyvrcholením Brynychovy organizační činnosti v diecézi byly dva katolické sjezdy (1897 a 1902), které se setkaly s nečekaným ohlasem a posílily identitu, sounáležitost a sebevědomí katolíků v diecézi. Dalším důležitým rysem tohoto biskupa bylo vlastenectví. Brynych svým diplomatickým umem a dobrým odhadem situace zamezil vytvoření samostatných diecézí pro německy mluvící obyvatele Čech, čímž zabránil ještě většímu rozdělení obou etnik, žijících po staletí v téže církevní provincii. Zemřel uprostřed práce ve věku 56 let v Chrasti. Zde je také pohřben. (Pokračování za týden) Foto popis| PEČETIDLO Katedrální kapituly při chrámu Sv. Ducha v Hradci Králové. Foto autor| Foto: archiv

Na tachovském gymnáziu začaly včera ústní maturity 17.5.2011

Tachovský deník str. 03 MARIE PODZIMKOVÁ


Tachovsko


Jako první v okrese si studenti v tomto týdnu vyzkouší záludnost státních zkoušek Tachov - První ze středoškoláků v našem okrese, kteří mají možnost vyzkoušet si záludnost státních maturitních zkoušek, jsou tachovští gymnazisté. Ústní prověrka jejich znalostí odstartovala včera a skočí ve čtvrtek. Za čtrnáct dní pak budou skládat písemnou část maturity. V budově gymnázia panovalo neobvyklé ticho. Zejména před třídami, v nichž se zkoušelo, chodili všichni po špičkách. „Slavnostní zahájení se uskutečnilo ráno před osmou hodinou a byli tu maturanti z obou tříd. Maturitní komise zasedly podle jednotlivých předmětů do několika tříd. Maturitní zkoušky začínají po všechny čtyři dny ráno v osm a končí po 18. hodině večer,“ uvedla ředitelka školy Irena Volkovinská. Ti studenti, kteří měli chvilku volno mezi jednotlivými předměty nebo je maturita teprve čekala, posedávali v přízemí ve vestibulu budovy. „Já maturuji až ve středu. Je to šílené, neskutečné, moc to prožívám, zdá se mi, že nic neumím,“ svěřila se vystresovaná Lucie Němcová. Přišla podpořit kamaráda Tomáše Milliana. „Pokud z něceho vylítnu, tak to bude angličtina. Nedalo by se nic dělat, přes prázdniny bych se všechno doučil,“ řekl. Po maturitě se spolu s Lucií vydá buď na zkušenou do Austrálie nebo na fakultu tělesné výchovy a studií. Petr Vystropov už měl za sebou češtinu a němčinu. Po celou dobu studia patřil k premiantům. „Státní zkouška z češtiny byla mnohem lehčí než klasická maturita. Dostal jsem povídky Čechova, bylo to jednoduché. Němčinu jsem také zvládnul v pohodě,“ řekl student, na němž žádné obavy rozhodně vidět nebyly. Po skončení gymnázia se chystá ke studiu fakulty sociálních věd nebo na Vysokou školu ekonomickou Praha. „Vypadá to, že jsem nic nepokazil,“ řekl Miroslav Litomerický, který přišel právě ze třídy, kde maturoval z předmětu aplikace počítačů. „Docela se mi povedla i angličtina, dostal jsem dobré téma,“ byl prozatím se svým výkonem spokojen. Od studia si chce po gymnáziu na chvíli odpočinout. „Chystám se do Anglie a pak uvidím.“ Foto popis| PETR VYSTROPOV neměl v němčině před maturitní komisí žádné problémy. Nedělaly mu je ani ostatní předměty a jako jediný ze školy maturoval v profilové části z matematiky. Foto autor| Foto:Deník/Marie Podzimková Region| Západní Čechy

KRÁTCE 16.5.2011

Euro

str. 24

Lidé a podniky

HERBALIFE Konrad Szalkiewicz se stal novým regionálním ředitelem pro Polsko, Česko a Slovenskou republiku společnosti Herbalife. Má čtrnáct let zkušeností v oblasti přímého prodeje, v průběhu posledních sedmi let působil v manažerských pozicích ve společnostech Avon a Orifl ame. Je absolventem Akademie humanitních a ekonomických věd v Lodži. RÁDIO IMPULS Novou PR manažerkou rozhlasové stanice Rádio Impuls se stala Iva Stříbrská (25). Do Rádia Impuls přišla v březnu 2009 do pozice moderátorky, v minulosti pracovala v oddělení mezinárodního marketingu agentury CzechInvest a jako projektová manažerka Sdružení pro zahraniční investice – AFI. Stříbrská vystudovala obory marketingová komunikace a PR a mediální studia na Fakultě sociálních věd UK. ČLFA Jiřina Tapšíková ze společnosti ŠkoFIN byla zvolena novou předsedkyní představenstva České leasingové a finanční asociace. Na postu vystřídala Jiřího Matulu, který byl ve Skupině UniCredit Leasing pověřen koordinací regionálních aktivit v ČR, SR a Maďarsku. Představenstvo také zvolilo dva místopředsedy, jimiž jsou Blažena Valkošáková z Cetelem ČR a Tomáš Morávek z ČSOB Factoring, a jmenovalo předsedy expertních výborů ČLFA. EXX Plné znění zpráv


Karolína Čechová se stala novým partnerem společnosti EXX. Ve firmě působí již deset let, téměř od jejího založení. Dále zůstává i ve své pozici marketingové a personální ředitelky. Mezi její kompetence mimo jiné patří PR, personalistika, marketingové aktivity a vytváření strategií pro akvizici nových klientů. Foto autor| FOTO: archiv / PŘIPRAVILA: Naďa Kubalíková ([email protected])

Pravidlo tří 16.5.2011

Fresh marketing

str. 28 Komentáře - fresh marketing Petr Majerik

Personalistik a Petr a Majerik a Typologie patří v oblasti vytváření optimálního složení pracovních týmů v posledních letech k hodně frekventovaným pojmům na nejrůznějších úrovních. Řada větších firem s ní pracuje dokonce v rámci procesu přijímání nových pracovníků, zejména na vyšší manažerské pozice. Vhodně vybraní zaměstnanci dokážou vytvořit pestrý tým, v němž mají různí jeho členové rozdílné silné stránky. Takováto skupina pak dokáže efektivně řešit všechny - mnohdy nelehké - situace, které denní praxe přináší. Naopak na pozicích, kde se zaměstnanci například střídají v různých směnách, vám znalost typologie pomůže najít podobné typy s potřebnými charakteristikami. Ve většině případů ale vznikají týmy víceméně náhodně, což se může vymstít. Naposledy jsem si této skutečnosti všimnul na příkladu recepčních v kancelářských budovách. Obvykle se za vstupním pultíkem střídají alespoň tři. Jeden z nich je stále usměvavý, při vašem příchodu nebo odchodu vždy první nahlas pozdraví a přidá nějaký milý dovětek, jako například že to dámě ten den náramně sluší. Nezapomene vám popřát hezké Velikonoce nebo Vánoce. Pokud ho požádáte o výjimečnou možnost zaparkování významného klienta na rezervovaném, ale momentálně volném parkovacím místě, milerád najde řešení. Další je pravým opakem toho prvního. Mrzout, který vás ani žádnou návštěvu v žádném případě nepozdraví jako první. O možnosti parkování se nedá vůbec uvažovat. Pokud výjimečně zvedne oči od desky stolu, považujete to málem za zázrak. A ten třetí má od každého něco. Nenadchne, ani nenaštve. Záleží hlavně na tom, jaký má zrovna den. V tomto případě poučka o cíleném sestavení týmu z vhodných lidských typů určitě nebyla využita. Přitom právě zaměstnanci na tyto pozice by měli být vybíráni zejména s ohledem na schopnost pozitivně komunikovat se svým okolím. Platí tak jednoduché pravidlo. I pokud jste majitelem menší firmy s několika zaměstnanci a nemáte specialistu na personalistiku, vyplatí se vám při vybírání nových pracovníků přihlédnout nejen k profesním zkušenostem, ale zaměřit se také na osobnostní rysy každého z kandidátů. „Pravidlo tří“ pak může být prolomeno. Foto popis| O autorovi| Petr Majerik, Autor je generálním ředitelem společnosti At Media. Působí také jako vysokoškolský lektor na VŠFS a FSV UK.

Kluk z Kluk hraje fotbal za Čimelice 16.5.2011

Písecký deník

str. 02 Písecko - na návštěvě v Klukách (mas)



Rodák Kluky/Pra ha – Na konci března cestoval s českou fotbalovou reprezentací ke kvalifikačnímu zápasu se Španělskem do Grandy jako reportér České televize. Vlastimila Vláška (na snímku) si zejména fotbaloví diváci zvykli vídat na televizní obrazovce. Dětství prožil sportovní reportér v Klukách. „Jsem kluk z Kluk,“ podotkl pro Písecký deník Vlastimil Vlášek. „Fotbalového komentátora jsem chtěl dělat už od základky a pak to nabralo reálný směr, když jsem se dostal na vysokou školu, na pražskou žurnalistiku na FSV UK. Hned v prvním semestru jsem si zapsal seminář o televizní sportovní novinařině, který učil Robert Záruba. Po prvním ročníku si nás několik vzal na praxi do České televize a já jsem tam už zůstal. Ze začátku jako externista a posledních pět let jako interní redaktor. Měl jsem taky štěstí, že byla poptávka po nových lidech kvůli vzniku programu ČT4,“ doplnil Vlášek. I když tráví hodně času v Praze, do jižních Čech se pořád rád vrací a na Písecko nedá dopustit. V České televizi pracuje jako redaktor, reportér. Za sebou má reportáže do Branek, bodů, vteřin, posléze do dalších pořadů, komentování sestřihů Ligy mistrů, komentování přímých přenosů z fotbalu, moderování. „Fotbal na jihu sleduji, protože tu celý život hraji a mám hodně kamarádů v různých týmech. Nyní nastupuji za A i za B tým Čimelic. Podle času. Neustále ale jsem kmenovým hráčem Písku. Sleduju samozřejmě i jeho výsledky, sám jsem zvědavý, zda se nakonec povede vyzkoušet druhou ligu v Písku. V Sezimově Ústí i Vlašimi, se kterými ještě nedávno Písek v České fotbalové lize hrával, se to celkem daří, ale je třeba vše promyslet i s výhledem na další roky, aby nepřišel pád jako třeba v Prachaticích,“ podotkl Vlastimil Vlášek. Foto popis| Region| Jižní Čechy

Žádný svatý grál ve výuce neexistuje 15.5.2011

lidovky.cz

str. 00 ČTK

Lidovky / Věda

Decentralizace pedagogických postupů nebo přizpůsobování výuky individuálním potřebám žáků patří mezi opatření, která nabízeli aktéři konference o možnostech zlepšení výsledků vzdělávání. Žádné zázračné řešení ale neexistuje, klíčem k reformám vždy budou kvalitní učitelé a ředitelé škol, upozornil vedoucí katedry veřejné a sociální politiky Fakulty sociálních věd UK Arnošt Veselý. "Žádný zlatý grál ve vzdělávání neexistuje, že bychom zavedli buď to, nebo ono, a tím se všechno vyřeší," uvedl Veselý. Podle něj je třeba konzistence jednotlivých opatření. Mezi prioritami úspěšných vzdělávacích politik Veselý uváděl investice do profesních znalostí a dovedností učitelů, ne pouze do formálních školení. Je třeba zajistit efektivní vedení škol bez zbytečné administrativy, poskytnout účinnou pomoc s naplňováním standardů výuky a bojovat proti nerovnostem ve vzdělávání, řekl Veselý. Dosavadní školské reformy v Česku podle něj ztroskotávaly mimo jiné na nedůslednosti a povrchnosti. "Je to česká cesta, že něco zkusíme a pak to na půli cesty zastavíme, dodal Veselý. Podle studie, která porovnávala dvacítku zlepšujících se výukových systémů ve světě, se debaty věnují spíše změnám struktuře vzdělávacího systému a zvyšování jeho zdrojů, málo už procesu, tedy zlepšování způsobu výuky. Centrálně nařízená zlepšení fungují u škol se špatnými a slušnými výsledky, zatímco u škol s lepšími výsledky je cestou posilování odpovědnosti a flexibility škol a učitelů při vytváření učebních postupů, uvedl Branislav Kleskeň z organizace McKinsey&Company, která studii prováděla. Pomoc s individuálním přístupem pedagogů k žákům nabízí projekt Pomáháme školám k úspěchu, který na konferenci představila vedoucí jeho expertní rady Hana Košťálová. Projekt nabízí základním školám pomoc konzultantek a pedagogických asistentek lépe rozpoznávat individuální potřeby žáků a přizpůsobovat jim styl výuky. "Pomoc není v hotových receptech, ale v mobilizaci vnitřních zdrojů," uvedla Košťálová. Plné znění zpráv


Projekt iniciovala a financuje The Kellner Family Foundation, což je rodinná nadace Renáty a Petra Kellnerových. Pilotními školami se staly pražská ZŠ Kunratice a karvinská ZŠ Mendelova. Projekt počítá se základní pětiletou podporou a postupným zapojením celkem 14 škol do roku 2020, které vytvoří síť veřejných základních škol s podporovanou kvalitou výuky.

URL| http://www.lidovky.cz/zadny-svaty-gral-ve-vyuce-neexistuje-dwp/ln_veda.asp?c=A110513_143605_ln_veda_pks

AUDIO: Týden v médiích: Veřejnoprávnost a její kritici 8.5.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Hydepark Kateřina Šťovíčková

Česko - britské fórum uspořádalo nedávno kolokvium, na kterém se sešli a diskutovali významní britští a čeští novináři. Diskuzi o veřejnoprávních médiích vedl redaktor deníku Financial Times John Lloyd. Rozhovor s ním přinesl pořad ČRo Rádio Česko Týden v médiích, který připravuje Dalibor Zíta. Podle Johna Lloyda bylo důvodem pro vznik veřejnoprávních médií v demokratických zemích poskytnout občanům informace, které každý potřebuje, aby byl plně občanem, informace o politice, o vládě společnosti a o zahraničních věcech. Zároveň měla tato média povinnost přinášet informace o kultuře, umění, vyrábět dětské a náboženské pořadu. Tuto část služby však nyní dubluje řada komerčních médií, protože máme nepřebernou nabídku specializovaných programů. “Podstatně to omezuje původní smysl médií veřejnoprávní služby. Na druhou stranu hlavní oblast, ve které soukromá média za veřejnoprávními stále pokulhávají, je zpravodajství, analýzy a komentáře, typ vysílání, který nikdy nevydělává peníze nebo jen zřídka kdy,“ řekl pro pořad Týden v médiích John Lloyd. Právě v tom je podle něj hlavní ospravedlnění existence médií veřejné služby. “Média veřejné služby jsou dnes slabší, ale stále mají nezastupitelnou funkci,“ dodal Lloyd a podotkl, že například v Británii jsou lidé stále ochotni platit koncesionářské poplatky, protože BBC věří, naopak co se týká projektů mediálního magnáta Ruperta Murdocha, jsou trochu podezřívaví. “Dokud bude mít veřejná služba veřejnou podporu, tak přežije,“ míní Lloyd. Dle Johna Lloyda byl žurnalismus ve svých počátcích stranický a názorově vyhraněný, později se ve 20. století rozšířil názor, že zpravodajství by mělo být objektivní a vyvážené. Ovšem jak uvedl Lloyd, trend názorově vyhraněného zpravodajství se zase vrací, dokladem toho je např. televize Fox nebo Al Džazíra. “Lidé chtějí více názorově vyhraněné zpravodajství a kanály, je to zábavnější. Jsem si jistý, že opravdu zažíváme návrat ke stranickým vyhraněným médiím, která budou stále silnější,“ řekl Lloyd. Jan Jirák, profesor FSV UK, v pořadu řekl, že médií veřejné služby je potřeba víc než předtím. Média veřejné služby byla od začátku kulturotvorná. Podle Jiráka mohou spojovat společnost na rozdíl od ostatních médií, které jsou fragmentující. “Nabízí něco, co se v té zdánlivě v nabídce soukromých médií neprojevuje,“ řekl Jirák. Naopak Jiří X. Doležal, redaktor časopisu Reflex a autor petice za zrušení České televize považuje veřejnoprávní média za upadající nosič. Českou televizi by podle něj měl nahradit kvalitní zpravodajský server typu ČT24. “Veřejnoprávní zábava a kultura nejde k sobě,“ vyjádřil se Doležal. Zvukový záznam zde. Kateřina Šťovíčková, 8.5.2011

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=382831



VV jsou nad hrobem. Víme, co musí zkusit udělat 8.5.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 Pavel Kozdera

Politika

POLITOLOGOVÉ Věcem veřejným v podstatě od červencového utvoření koalice klesají preference. Podle posledních průzkumů se nyní ocitly pod pětiprocentní hranicí umožňující vstup do Parlamentu. Dá se sestup ještě odvrátit? V pravidelné anketě jsme se ptali politologů, co by mělo vedení strany učinit ve snaze zachránit se. Pomůžou krajské volby či zvolení silného předsedy? Posun doprava ? Nebo se sází na Johnův protikorupční úřad coby poslední naději. Dostalo se nám protichůdných odpovědí. Jenom jedna cesta ,,Straně hodně škodí, pokud se Bárta nemůže profilovat jako razantní spořivý ministr, v tuto chvíli jim přitěžuje i John se svým "ministerstvem", které je vnímáno jako trafika," sdělil ParlamentnímListům.cz politolog Miroslav Mareš z MUB. Podle něj však véčka k posunu směrem k pravému kraji nemají ve straně dost lidí. ,,Zvláště po odchodu Škárky zbývá jen Dobeš a i jeho profil není úplně jasný," konstatuje Mareš. Pohroma pro VV. Volby by je vykoply ze sněmovny Jako riskantní strategii vnímá volbu Karolíny Peake za předsedkyni, následovanou razantní vnitrokoaliční opozicí a možná i odchodem z vlády. ,,Možná je tedy volba Bárty za předsedu strany a dodržování jeho pokynů ministry, což by v delším horizontu mohlo přinést vzestup nad 5%," radí straně odborník Doleva a bez Bárty a budovat Podle Jana Bureše z MPU je návrat zpět nad hranici volitelnosti možný úplně jinou cestou. ,,Primárně musí VV očistit jméno své značky, tedy strany. To znamená jasně se distancovat od závislosti na Vítu Bártovi a ABL (v tomto směru vnímám i stanovisko Kateřiny .Klasnové, že by Bárta neměl kandidovat na předsedu), stát se standardní politickou stranou, dobudovat regionální a místní struktury, vyprofilovat program a pečlivě zvolit voličskou skupinu, na kterou se budou orientovat," radí Bureš a přidává ještě spásu v podobě změny profilace. ,,Myslím, že by se véčka měla orientovat na klasického levostředového liberála, to jsou voliči, kterých tu je cca 5-8%, a kteří v současnosti mají na výběr spíše jen strany radikálnější, jako je SZ apod," uzavřel Bureš. Politologové ZDE Komunisté u vlády. Průšvih pro ně samotné Podrží Véčka v červnu vládu? Sledujte průzkumy, říkají tajemně odborníci Véčka jsou prý tajnou zbraní Klause na ovládání Nečase Vláda se nepoloží, ale z reforem už neprosadí nic Budoucnost VV: Zoufalý John, Kočí bez šance. Přežije Bárta Nečekat, jednat Politolog Josef Mlejnek z FSV UK soudí, že si strana nemůže dovolit čekat na krajské volby. ,,To by už bylo moc pozdě. Teď každopádně musí přijít s jiným tématem, než že jdou "dinosaurům po krku", argumentuje Mlejnek. Avšak jaké téma by to mohlo či mělo být, o tom Mlejnek odmítá spekuloval. ,,To je ostatně jejich (veřejná) věc," konstatuje závěrem. Bez skrupulí Podobného mínění jako Mareš je i Zdeněk Zbořil. ,,Volbou Karolíny Peake se Véčka definitivně vydají na cestou Strany zelených, tedy k marginálnímu vlivu," soudí Zbořil. Ve volbě Bárty naopak vidí jedinou možnou Plné znění zpráv


alternativu. ,,Oni musí do protiútoku, který dokáže zorganizovat jen Vít Bárta. On je bez skrupulí, jedná bez váhání a přílišných rozpaků. On by měl poté nastolit novou strategii," radí Věcem Veřejným Zbořil. Ani svěcená voda Podle Pavla Hynčicy z UJEP vyčerpaly VV svůj - v minulých volbách účelně využitý - protestní potenciál a nyní už nemají příliš mnoho možností ke svému vzestupu. ,,Krize strany (programová, personální i organizační) je již příliš hluboká a komplikace může VV způsobit i možný vzestup jiných malých stran zejména KDU-ČSL, možná i SPOZ, Suverenity či nějakého nového subjektu," predikuje Hynčica. Podle něj také jakékoliv programové posuny, ať už rozkročení či akcent na určité hodnoty budou působit spíš "křečovitě" a nevěrohodně. ,,Nyní tu jsou potenciální další nositelé, ať již více levicové, národně konzervativní či jiné politiky," předvídá budoucnost Věcí veřejných Pavel Hynčica

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1332&clanek=196273

Lovci titulů 29.5.2011

ČT 1

str. 02

21:45 168 hodin

Nora FRIDRICHOVÁ, moderátorka -------------------Dobrý večer. 20 stran diplomové práce poslance ČSSD, inženýra Miroslava Svobody, se nezrodilo v jeho hlavě, nýbrž pomocí kláves CTRL C, CTRL V. Kde se vůbec vzala ta posedlost tuzemských politiků po zkratkách před a za jménem. Je to dědictví předlistopadové doby, ve které mít titul znamenalo být někdo. V poslední době se přitom začaly množit pochybnosti nad vzděláním frontmanů nejsilnější opoziční strany. Natáčela Pavla Kubálková. Miroslav SVOBODA, poslanec /ČSSD/ -------------------Já prostě jsem došel k závěru, že jediný, jediná možnost je, že, že ten materiál jsem dostal jakoby tak odněkud z internetu jako nějakou tezi, která nebyla autorizována, protože když už bych měl podvádět, tak přece kvalitně, tak přece bych sám jakoby nemával červeným praporkem, pozor, tady dělám nějaký problém. Pavla KUBÁLKOVÁ, redaktorka Nora FRIDRICHOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Na Vysoké škole finanční a správní získal Miroslav Svoboda před čtyřmi lety titul inženýr. Magdaléna STRAKOVÁ, mluvčí, Vysoká škola finanční a správní -------------------Vedoucí práce pana Svobody už na naší škole řadu let nepůsobí, stejně jako oponentka jeho práce, proto se jich nemůžeme zeptat, jak přes ně mohla tato konkrétní práce projít. Miroslav SVOBODA, poslanec /ČSSD/ -------------------Postoj mé Alma Mater mě velmi zklamal, protože já jsem očekával, že minimálně někdo řekne, ano, někdo se zajímá o tvoji práci, pojď nám tady něco vysvětlit. Ale já jsem neměl vůbec sebemenší tušení, že je jakýkoliv problém a najednou, najednou slyším, že jsem plagiátor. Pavla KUBÁLKOVÁ, redaktorka Nora FRIDRICHOVÁ, redaktorka redaktorka Plné znění zpráv


-------------------Na diplomku vlivného pražského poslance ČSSD upozornilo Aktuálně.cz, které zmapovalo jeho současnou spanilou jízdu za dalším titulem. Sabina SLONKOVÁ, autorka článku, Aktuálně.cz -------------------To bylo pro nás další překvapení, že když jsme s ním byli na rozhovoru, tak on začal mluvit o tom, že vlastně studuje další školu. A my jsme si všimli, že má v kanceláří pověření rektora Policejní akademie, který pověřuje jeho školitele na doktoranském studiu a tím člověkem je vlastně ten samý člověk, ten samý docent, který vedl diplomovou práci pana poslance na té Vysoké škole finanční a správní. Pavla KUBÁLKOVÁ, redaktorka Nora FRIDRICHOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Inženýr Svoboda tak jen doplnil frontu českých politiků, kteří si sbírají akademické tituly během politické kariéry, zkratka před nebo za jménem, ideálně obojí, v Česku politické body navíc. Petr MATĚJŮ, sociolog, Grantová agentura ČR -------------------Jak známo, prestiž politiků u nás hluboce upadla a oni se domnívají, že tituly si tu prestiž navýší, získají si více úcty a posléze, až skončí v politice, tak jim zase budou dobré v tom profesionálním životě. Pavla KUBÁLKOVÁ, redaktorka Nora FRIDRICHOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Vyučený strojař, dnes brněnský primátor za ČSSD Roman Onderka získal titul bakaláře díky práci, která je krátká, nekvalitní a podle akreditační komise neměla vůbec uspět. Kde s ní přesto uspěl? Na brněnské soukromé Vysoké škole Karla Engliše. Michal ŠEBELA, redaktor /31. 3. 2011/ -------------------Pane primátore. Roman ONDERKA, primátor Brna /ČSSD/ /31. 3. 2011/ -------------------My dva si nemáme co říct. Bohuslav SOBOTKA, předseda strany /ČSSD/ -------------------Myslím, že je na něm, aby udělal maximum pro to, aby lidé nezpochybňovali úroveň jeho dosaženého vzdělání. Roman ONDERKA, primátor Brna /ČSSD/ /31. 3. 2011/ -------------------Pane Šebelo, v této místnosti nemáte co dělat. To je za prvé. Za druhé, protože je tady jednání rady města Brna, která je ze zákona neveřejná. Nechte mě domluvit, prosím. Bohuslav SOBOTKA, předseda strany /ČSSD/ -------------------Nepochybně jako primátor Onderka má pro to dostatečné možnosti, aby se dostal do médií, aby ty věci mediálně vysvětlil, aby je vysvětlil občanům města Brna. Roman ONDERKA, primátor Brna /ČSSD/ /31. 3. 2011/ -------------------Za druhé, člověk, který viditelně lže a porušuje zákon, s tím člověkem primátor tohoto města mluvit nebude. Na shledanou. Michal ŠEBELA, redaktor /31. 3. 2011/ Plné znění zpráv


-------------------V čem jsem porušil zákon? Pavla KUBÁLKOVÁ, redaktorka Nora FRIDRICHOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Magistr práv z Brna a vlivný šéfhejtman Michal Hašek si zase pro titul JUDr. zajel na pověstnou fakultu práv do slovenského Sládkovičova. Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda strany /ČSSD/ -------------------Těžko se mi vyjadřuje ke Sládkovičovu, samozřejmě bylo by lepší, kdyby se studovala práva v Praze nebo v Brně na nějaké renomované škole. Nevím přesně ty důvody, proč si někdo vybere školu třeba na Slovensku, která nemá teda to jméno. Pavla KUBÁLKOVÁ, redaktorka Nora FRIDRICHOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Obec čítá 6 tisíc obyvatel a děkanem tu je Mojmír Mamojka, poslance tamní sociální demokracie Smer. Konzultantem Haškovy rigorózní práce je stejný Mamojka. Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda strany /ČSSD/ -------------------Jeden z těch závěrů může být do budoucna to, že vůbec nedoporučíme našim členům, aby se pěstoval nějaký princip škol blízkých sociální demokracii, na kterých se studuje, protože by to mohlo být zdrojem problému. Pavla KUBÁLKOVÁ, redaktorka Nora FRIDRICHOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Hašek už se ke Sládkovičovu vyjadřovat nechce, dříve tvrdil, že v Brně by mu hrozilo nařčení z nadržování a že Sládkovičovo je stejně kvalitní. Bohuslav SOBOTKA, předseda strany /ČSSD/ -------------------Je to prostě věc těchto jednotlivých politiků, aby mysleli na to, že jejich vzdělání bude podléhat veřejné kontrole. Může podléhat veřejné debatě. Pavla KUBÁLKOVÁ, redaktorka Nora FRIDRICHOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Zatímco v Británii je klíčové, kde politik vystuduje, u nás stačí jen titul mít. Zatímco v Německu kvůli plagiátorství ministr obrany okamžitě odstoupil, u nás se tak stalo naposledy v polovině 90. let. Jiří ZLATUŠKA, děkan Fakulty informatiky, Masarykova univerzita v Brně -------------------Bohužel to není jenom v těch titulech, to je i v případech těch nebetyčných korupcí, o kterých nikdo se zdravým rozumem nemůže věřit těm naivním vysvětlením, která se dostávají. Miroslav PETRUSEK, sociolog, Institut sociologických studií FSV UK -------------------My jsme z tohoto hlediska v podstatě národ téměř naivní. My se chováme jako batolata, která prostě nejsou ochotna vidět evidentní podvody, lži, vyvodit z toho prostě závěry. Pavla KUBÁLKOVÁ, redaktorka Nora FRIDRICHOVÁ, redaktorka Plné znění zpráv


redaktorka -------------------Ve stoce plzeňských práv se smočili hlavně politici ODS. Řady politiků, nad jejichž tituly se vznášejí otazníky, doplňují ale v posledních týdnech hlavně tváře z ČSSD. Marie BENEŠOVÁ, odborná mluvčí pro boj s korupcí /ČSSD/ -------------------Tak samozřejmě můžou poškozovat, ale jiné strany mají ten problém zrovna tak, že jo. Takže je třeba se tázat napříč politickým spektrem. Já myslím, že to nejsme jenom my. Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda strany /ČSSD/ -------------------Je to věc, na kterou jsme narazili vlastně takto poprvé, na takovou sérii. A myslím si, že řešíme teď problémy postupně, v této chvíli se zabýváme prací pana Svobody. To je podle mě asi nejvážnější problém, tam to podezření mi připadá jednoznačné. Pavla KUBÁLKOVÁ, redaktorka Nora FRIDRICHOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Trváte si na tom, že jste to neudělal úmyslně. Miroslav SVOBODA, poslanec /ČSSD/ -------------------Samozřejmě, protože nebyl důvod, nemá to logiku. Přece podvádím, tak to musí mít logiku. Toto logiku nemá. Takže buď jsem blázen, anebo to bylo nedopatřením.

Proč se maturanti vyhýbají překážkám? 21.5.2011

ceskapozice.cz

str. 00

Důvody zcela minoritní volby těžké maturitní zkoušky nejsou jen pragmatické, roli hraje též celospolečenská ztráta pozitivních vzorů. Věda a vzdělávání Martin Rychlík / 21.05.2011 - 07:39 © ČESKÁ POZICE, Jan Kundera & Richard Cortés V pohodě. Náročnější variantu testu z matematiky si zvolilo jen 3,3 procenta studentů. Jen čtyři procenta mladých Čechů se nebojí poprat s překážkami. Nejsou to gayové válčící se společenskými předsudky, ale noví, „státní“ maturanti. Plných 96 procent studentů si totiž zvolilo lehčí variantu maturit! Kromě racionálních argumentů, že jim těžší zkouška na nic není, jde zřejmě i o příznak hlubších proudů ve společnosti. Nahlédněme, v čem by mohly být příčiny nového stavu: snižování nároků na sebe, obav z neúspěchu a soumraku povinností, jak popisuje filozof Gilles Lipovetsky v řadě svých knih . Snižování nároků na sebe, obavy z neúspěchu, soumrak povinností? Nejprve za hranice. V roce 1983 vyšla v USA zpráva Národ v ohrožení: Nutnost vzdělávací reformy. Text vypracovala národní výzkumná komise (NCEE) a „poplašným tónem požadovala, aby byl opuštěn panující systém, který srovnávala s pohostinstvím, v němž jsou všechna jídla zředěná, homogenizovaná, takže se k nerozeznání podobají. Komise popisovala nezbytnost reformy vzdělávání, která by se soustředila především na vynikající kvalitu jedinců, institucí a společenství,“ píše montrealský pedagog Yves Bertrand v knize o teoriích vzdělávání.



Špičková kvalita (excellence) byla ve zprávě chápána jako úsilí jedince neustále zvyšovat vlastní nasazení. „Žáci musí vynaložit maximum energie, aby překonali sami sebe, a totéž musí učinit školy. Klíčovými slovy reformy se staly výrazy: jednotné a VYSOKÉ normy úspěchu, získání kognitivních dovedností, zvládnutí obsahů, hledání řádu, rozumná správa škol, příkladné chování učitelů, výuka hodnotám a vzorům chování, důraz na étos práce a na stálé úsilí o vynikající výsledky,“ píše profesor Bertrand. Nezdá se vám, že zpráva nabízela pozoruhodně moudré řešení? Žádný takzvaný racionální důvod k náročnosti Češi jsou již také, co se týče vzdělanosti, „národem v ohrožení“; a to je řečeno dost eufemicky. Po čtrnácti letech příprav a minimálně za cenu 680 milionů korun se prvních sto tisíc žáků na 1262 školách dočká od 2. května do 7. června experimentu se srovnatelnou zkouškou napříč republikou. Po výbuchu v generálce si ale jen čtyři procenta z nich troufá na těžší verzi; podle údajů střediska CERMAT si těžší češtinu vybralo 3,5 procenta maturantů, náročnější cizí jazyk 6,3 procenta a matematiku jen 3,3 procenta maturantů... Ti ostatní, včetně gymnazistů, složí maturity ve stejné obtížnosti jako třeba učni, byť podle ředitelů škol zajistí vyšší laťku doplňující školní maturity, jež si učitelé připravují sami. Proč se maturanti vyhýbají překážkám? „Oni jednali pragmaticky, protože ta vyšší úroveň jim dneska k ničemu moc není,“ myslí si ministr školství Josef Dobeš (VV). Nová generace, jež má zajistit budoucnost země, opravdu nemá k náročnosti na sebe sebemenší, takzvaně racionální důvod. Tím nejzjevnějším je úplná absence jakékoliv výhody pro další studium – pouze fakulta informačních technologií ČVUT ohlásila, že ty, kteří budou mít v těžší matematice nadprůměrný výsledek nad 70 procent, vezme bez přijímaček. Ostatní univerzity váhají, vyčkávají. © ČESKÁ POZICE, Martin Rychlík Konstruktér maturit Pavel Zelený s ministrem školství Josefem Dobešem napjatě čekají, jak dílo dopadne. „Projekt státních maturit nyní rozhodně není tak dobře připraven, abychom mohli říci, že státní maturity mohou nahradit přijímací zkoušky. Nejprve se musí prokázat, že maturita nabízí potřebné srovnání kvality studentů a že výsledky korespondují s předpoklady pro další studium. Pokud tomu tak bude, pak bude také možno využít státní maturitu jako podklad pro přijímací řízení,“ řekl na začátku školního roku Petr Fiala , rektor Masarykovy Univerzity a šéf České konference rektorů. Otázkou je také velký a nedořešený vztah mezi oběma obtížnostmi maturit. „Je lepší ten, kdo udělá těžší úroveň na 50 procent, anebo ten, kdo udělá lehčí test na 70 procent? Argument, že maturity budou vodítko pro přijímání na vysoké školy, tak definitivně padl,“ řekl deníku Právo docent Arnošt Veselý z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Přežívají ještě dobré vzory? A tak pro volbu těžší cesty zbývají nejspíše jen dva důvody: vlastní pevná vůle a dobrý příklad. „Je to jejich hanba,“ řekl na adresu gymnazistů, kteří se zalekli náročných zkoušek, ředitel prestižního pražského Gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička. Právě „šerifové“ elitních gymnázií jsou těmi, kteří své žáky k těžší verzi vedli. „Jsem na naše děti strašně hrdý, protože si dobrovolně zvolily těžší možnost. Ze sto patnácti studentů si ji vzalo sto pět. Nic je k tomu nenutí, je to jen otázka prestiže,“ řekl MF Dnes Růžička. K těžším testům vedli studenty například ředitelé elitních gymnázií. A co společenské vzory, jdou také příkladem? Podobně hovořili i další pedagogové. Na gymnáziu PORG je dle ředitele Václava Klause i školní zkouška tak těžká, aby studenti složili státní maturity na samé jedničky. K výběru těžší verze – celkem úspěšně – vedly své maturanty i ČESKOU POZICÍ oslovené pražské školy Gymnasium Jižní Město nebo Gymnázium Jana Palacha. Pragmatické řešení bývá ovšem následující: „V povinné části maturit si studenti volí základní verzi a v nepovinné části tu těžší,“ sdělila ČTK zástupkyně ředitele hlučínského Gymnázia Josefa Kainara. Není to špatně, když učitelé musejí přemlouvat žáky, aby se pořádně učili? Další dobrý příklad (scientisticky řečeno převažující kulturní vzorec), by měla studentům ukazovat celá společnost: Když budeš vynikající, náročný a budeš dřít, jen tak uspěješ! Bohužel tomu tak není. A nejde jen o mrzké příklady současných politických „elit“, které se přes noc stanou „ekonomickými experty“ parlamentních stran, ač nemají ani povědomí o vysokoškolském učivu, jako třeba finanční žonglér Michal Babák. Plné znění zpráv


Žáci na rozbujelých středních školách zkrátka nevidí smysl dobře se učit. Jak napsal diskutér na odborném serveru Česká škola: „Už na základce každý rok matykář ubírá o jednu slovní úlohu, o jeden detail či zajímavost. Dřívější kontrola ořezaných tužek se smrskla na kontrolu vůbec nějakých tužek či sešitu... Hledejme příčiny jinde. Velké a fatální příčiny, ukryté v naší společnosti, přežitém a přezáplatovaném školském systému. Vždyť ani neumíme, aby dítě cítilo sebezodpovědnost.“ V tom nejspíše tkví pravé jádro převažující volby lehkých maturit, i když bude letos sváděna na administrativní chyby v jejich zmatené přípravě. Bolestná upomínka pro život Odjakživa procházeli lidé různými věkovými stupni. Z dětství a puberty až k dospělosti. Každý vstup do nové etapy vyžadoval u přírodních národů dlouhé učení zvykům, znalostem a následně drsný přechodový rituál, odborně řečeno iniciaci, jež měla často bolestné vyvrcholení – odseknutí článku malíčku v jižní Africe, vyražení zubu v Austrálii, stříhání vlasů, obřízku nebo tetování. „Jedinec je vyjímán z obecného lidstva rituálem odluky, který ho automaticky připojuje k určité skupině lidí, a jelikož operace zanechává nesmazatelné stopy, toto přijetí je definitivní,“ napsal v roce 1909 etnologický klasik Arnold van Gennep . archiv Dospět bolelo vždycky - překonání útrap k tomu neodmyslitelně patří. Ač se to možná nezdá, maturita není nic jiného – vždyť se jí stále říká zkouška dospělosti! Díky intenzivní přípravě, očekávání těžkého testu zdatnosti a katarzi je stále tou pravou mezí, která odděluje vzdělané/nevzdělané, mladé/dospělé a nezralé/iniciované. Letošní státní zkouška ale možná přinesla jeden problém: maturitní rituál trochu znesvětila. Především chaosem v přípravách, ale také rozbitím lidsky důležité sekvence: nejprve písemná zkouška, pak ústní zkouška před komisí a téměř obratem sdělený výsledek, díky němuž člověk rázem vstupuje do života. Žijeme v infantilní společnosti? Co způsobuje zdětinštění, je známo: je to neochota dospívat, neochota převzít odpovědnost, jež se váže s dospělostí Čím dál pohodlnější společnosti se zásluhou sociologů dostalo myriád přívlastků: alibistická, cynická, hrabivá, masturbační, postheroická, prožitková, společnost volného času nebo i diplomů. Pro naše účely jsou ovšem nejzajímavější následující dvě označení – dětinská a infantilní. Americký sociolog Robert Bloy vydal roku 1996 knihu Dětinská společnost , již komentátor německého vydání definoval jako „společnost zábavy bez hranic, neradostně radostnou, protože sama radost nedovede nic intelektuálně uchopit a prožít, s nejhloupější a nejkrajnější variantou kultu těla... Co způsobuje zdětinštění, je známo: je to neochota dospívat, neochota převzít odpovědnost, jež se váže s dospělostí.“ A protože je taková celá společnost, nelze se na maturanty, aspiranty zkoušek dospělosti, kteří volí tu nejsnadnější cestu, snad ani zlobit. Je to přeci tak pohodlné! A navíc to systém i normy umožňují. Zbývá poslední záchrana: rodičovský zájem o vzdělání. Kterou variantu maturit byste doporučili svým dětem? Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte .

URL| http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/proc-se-maturanti-vyhybaji-prekazkam

Poslanecká imunita 22.5.2011

ČRo 6

str. 01

18:10 Názory a argumenty



Václav ŽÁK, moderátor -------------------Dobrý večer, vážení posluchači, vítejte při poslechu nedělení vydání Názorů a argumentů, ve kterém se k diskusi u kulatého stolu sešli studenti z iniciativy Inventura demokracie k diskusi s profesorkou politologie Vladimírou Dvořákovou a moderátorem Václavem Žákem. Studentská iniciativa Inventura demokracie si vzala do vínku čtyři základní témata - zprůhlednění mechanismu zadávání veřejných zakázek, který je často spojen s nekalým lobbingem, zamezení praxe legislativních přílepků, depolitizaci kontrolních institucí, jako jsou Nejvyšší kontrolní úřad a mediální rady a omezení poslanecké a senátorské imunity. V dnešním pořadu se budeme zabývat poslaneckou imunitou. Proč právě na tento bod kladou studenti důraz? Na to nám jistě odpoví v diskusi. Nejdřív ale představím své dnešní hosty. Vítám ve studiu profesorku politologie Vladimíru Dvořákovou z Vysoké školy ekonomické, Jaroslava Bicana z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Praha, Filipa Domince z fakulty technického a jaderného inženýrství a konečně Petra Štěpána, studenta žurnalistiky z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Praha. Dobrý večer, vítám vás v Českém rozhlase 6. Tak, jak jsem říkal, zeptáme se studentů, proč jim tak záleží na imunitě. Začneme tím, co to imunita je, rozlišme odpovědnost a nedotknutelnost. Tak kdo začne? host -------------------Tak senátorská nebo soudcovská imunita má několik podob, typicky ta imunita zákonodárného sboru se rozlišuje na dvě hlavní nebo tři hlavní skupiny, jedna z toho je neodpovědnost, čili indemnita, je to imunita vůči výrokům a hlasováním, týká se to tedy výkonu mandátu poslance. A tady vlastně se jedná o to, že poslanec svými výroky, pokud tedy nesplní nějaká, zvláště daná pravidla, například že by se jednalo o nějaké urážky nebo tak, jak je to v některých zemích, tak potom ty výroky vlastně nezpůsobí vůbec jako nepůsobí trestný čin nebo něco, co by mělo být stíháno. A pak tu máme imunitu označovanou jako trestněprávní, kdy poslanec nemůže být obvykle po dobu svého mandátu vydán k trestnímu stíhání. A pak tu máme imunitu přestupkovou, která nějakým způsobem upravuje to trestání přestupků, způsobených poslancem nebo senátorem. A svěřuje to obvykle do rukou nějakého výboru, který je jako součástí té příslušné komory parlamentu. Václav ŽÁK, moderátor -------------------A kde se to vzalo, kdo se chce vyjádřit k tomu historickému zakotvení, pan Bican? Jaroslav BICAN, student Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Praha -------------------Tak ta imunita vlastně se, ono vlastně historicky to pochází ještě z doby, kdy vlastně se odehrávaly zápasy mezi zákonodárnou mocí a panovníkem, kdy vlastně ta imunita byla prostředek, jakým si ten parlament vlastně vybojovával nezávislost na panovníkovi. A bylo to opravdu něco, čeho se mohl trochu chytit jako nějakého stabilního bodu v době, kdy opravdu ten panovník byl velmi mocný a měl velkou veškerou výkonnou moc. Václav ŽÁK, moderátor -------------------No, je to hodně starý institut, píše se v literatuře, že to začalo 1397, kdy Thomas Haksi v parlamentu prosadil zákon odsuzující skandální nakládání s daněmi krále Richarda II. A ten král ho odsoudil k trestu smrti. A pak si to teda parlament vymohl, že se to zmírní. Takže od té doby se začalo o tom uvažovat, ale trvalo hodně dlouho, než se to prosadilo. Ta dnešní formulace je vlastně téměř doslova, nebo vychází skoro všechny z francouzské ústavy z roku 1791, kdy se ty instituty uplatňují. Tak, teď se zeptám třetího kolegy, co vám na tom hlavně vadí, proč si myslíte, nebo v čem se ta česká imunita, jak je zakotvena v ústavě, liší od těch ostatních a co vám na tom vadí? host -------------------Tak česká imunita našich poslanců a senátorů je významně široká, mnohem širší, než je tomu v jiných zemích Evropské unie. A to už prakticky od roku 1918, kdy vzniklo Československo, kdy se tam objevila věc, která i v té době byla víceméně neobvyklá. A to byla neomezená trestněprávní imunita. To znamenalo, že poslanec nebo senátor, kterého jeho komora nevydala za nějaký trestný čin, tak už nemohl být nikdy za ten trestný čin do konce svého života trestán. A to, myslím, že je asi ta největší věc, která se nám na tom nelíbí, protože je to, dejme tomu, jistá ostuda naší země, že máme tak širokou imunitu, která je, dá se říct, je nevídaná a aspoň minimálně v republice, protože ta imunita se objevila v monarchiích především, my jsme republika a v republice tak široká imunita asi být nemusí. Plné znění zpráv


Václav ŽÁK, moderátor -------------------Povedlo se vám zjistit, proč, jak se to tam dostalo? host -------------------Co jsem se já dozvěděl, tak poslanci tehdy vycházeli z praxe, která byla v Rakousku. A stávalo se, že poslanci Říšského sněmu byli trestáni až poté, co jim skončil mandát, například za nařčení potentáta. A poslanci za první republiky si toto pamatovali a jaksi reflektovali své vzpomínky a tuto ochranu zavedli. host -------------------Mně právě přijde samo o sobě dost zvláštní, že vlastně dneska ta imunita hodně vychází z té podoby, která byla zavedena opravdu v těch prvních revolučních dnech roku 1918 a vůbec jako vlastně v té současné podobě se nereflektuje těch 90 let, které uplynuly, to mi přijde samo o sobě jako dost zvláštní. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Pan Dominec. Filip DOMINEC, student Fakulty technického a jaderného inženýrství UK Praha -------------------Můžu-li se vrátit k té motivaci, ten důvod, proč jsem se tomu tématu začal v rámci naší iniciativy trochu věnovat, je také v tom, že ta imunita tvoří jakousi pomyslnou bariéru mezi občany státu a jejich politiky, kdy to vlastně vypadá, že ti politici jsou jakousi elitou, která si vytváří nesmyslně širokou ochranu proti snad i spravedlivému stíhání za přečiny, které spáchali. Takže jakési omezení imunity na míru, kterou pokládám já a případně tedy ostatní občané téhle té země za přiměřenou, přispěje i k tomu, že budeme svým, řekněme, jako politikům víc důvěřovat. Já tady nechci úplně kopat za to, abychom jako plně důvěřovali politikům, ale spíš bych chtěl tu případnou nedůvěru směřovat k tématům, která jsou důležitější, a ne to, abychom tu politiku šmahem odsoudili jako špínu kvůli tomu, že politici prostě třeba nebyli stíháni za něco, co bychom očekávali. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Jo, čili vám vadí ta nerovnost, jaksi v základě se dá říct. No, ale ... host -------------------Já bych to možná jakoby doplnil. Já si myslím, že pokud bysme se shodli na tom, že určitá míra té imunity má smysl, tak potom samozřejmě ta nerovnost tady bude taky, ale podle mě je důležité, aby to opravdu byla taková míra, která bude obhajitelná a smysluplná. A je otázka, jestli dnes vlastně ta nerovnost není příliš velká. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Pan Štěpán. Petr ŠTĚPÁN, student žurnalistiky z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Praha -------------------Já bych rád jen připomněl, že ta samotná imunita nemá chránit jednotlivé poslance, ale celý ten parlament. To znamená, že on chrání instituci, nikoliv ty lidi. A tím pádem, jak bych to řekl, tady ta nerovnost prakticky nemusí být i kdyby ta imunita opravdu chránila jen funkci toho parlamentu a ten poslanec například nemohl rozhodovat o tom, má-li být vydán nebo nebude vydán. Což je v případě například přestupkové imunity. Václav ŽÁK, moderátor -------------------No, paní profesorka. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE Praha -------------------Plné znění zpráv


Tak já bych chtěla říct, že vlastně tady zazněly asi ty nejzákladnější věci, které tu zaznít měly, které souvisejí s imunitou a které je nutné brát v úvahu, když se ta otázka imunity vůbec nastolí. Ta první věc, a to říkal před chvilinkou kolega, je ta otázka té instituce. To první, proč je imunita v parlamentu, zejména budeme mluvit, pak jsou imunity ještě další, ale když budeme hovořit o parlamentu, je opravdu o tom, aby bylo zachováno vlastně svobodné zvažování, aby nejrůznější názory mohly zaznít, aby nemusely být obavy, že někdo může být později trestně stíhán za to třeba, jak hlasoval, nebo bezprostředně stíhán, jak hlasoval. Anebo to, co bylo úplně v těch počátcích, aby prostě poslanci, kteří jsou jaksi proti výkonné moci, tak aby je buď nepopravovali, což bylo hodně drsné, ale častěji se pak objevovalo, že třeba oni vůbec nedorazili na zasedání, protože je cestou zavřeli za nějakého důvodu v době, kdy nebyla jasná dělba moci, že jo, a panovník mohl tohle využívat. Takže jistá míra svobody je spjata s imunitou. A je nutné ji zachovat. Druhá věc je ovšem, do jaké míry ta imunita má fungovat a kdy začne fungovat jako to privilegium. To je, myslím, že věc, která je hodně rozdílná a podstatná. A důvody, aby někdo v momentě, kdy přestane být poslanec, byl dále chráněn, tak už nechrání se instituce, ale chrání se někdo. A to je podstatná věc. A druhá věc je, že pokud se jedná o vydání toho poslance, a to je snad nejčastější chyba, asi se k tomu ještě dostaneme v tý diskusi, kdy ten mandátový výbor, tedy imunitní výbor, který to dává a pak sněmovna hlasuje, tak to by nemělo být o tom, jestli ten dotyčný něco udělal, nebo neudělal. Tam by se mělo jenom rozhodovat, jestli je tu jakési podezření, že tam může být politická motivace, že jde třeba o to změnit většinu, aby se něco neodhlasovalo, takže, já nevím, někdo se stává obětním beránkem. A jinak o nic jinýho by vlastně nemělo jít. A všechno to, co je navíc, kromě těchto věcí, je vlastně svým způsobem nemravné a porušuje principy rovnosti, protože z nich dělá vlastně někoho, kdo jsou občané jiné kategorie, vyšší kategorie a mohou si dovolovat věci, který nejsou. Takže jednoznačně imunita by vždycky měla být posuzována z hlediska účelu zachování svobody diskuse v parlamentu, zabránit tomu, aby se mohlo zneužít vlastně čehosi k tomu, aby se změnila většina v parlamentu, která bude o něčem hlasovat. Žádný jiný důvod ty imunita mít nemůže. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Ale když si zrekapitulujeme, tak u nás to, co je nadbytečné, je ta doživotní imunita v případě, že někdo, že parlament neodhlasuje vydání, pak je to vydání navždy odepřeno. Pokud by to bylo tak, že ten parlament to odhlasuje jenom v případě, že se jedná o politicky motivované pronásledování, tak zase by to nebyl takový asi průšvih. Potíž je v tom, že takhle to nefunguje, ale pojďme si teďka probrat jednotlivé instituty. Čili, když jde o to neodpovědnost, to znamená neodpovědnost za projevy v Poslanecké sněmovně. Považujete to za podstatnou součást demokratického zřízení nebo to považujete za privilegium? Zeptám se napřed pana kolegy Domince. Filip DOMINEC, student Fakulty technického a jaderného inženýrství UK Praha -------------------Já myslím, že můžu hovořit za celou naši iniciativu, že vlastně indenmitu, tu neodpovědnost za výroky při výkonu mandátu jsme nikdy upravovat nechtěli a jsme zcela spokojeni s tím, jak je to upraveno teď. Vlastně v tomhle tom nijak Česká republika nevybočuje z evropského standardu a pokládáme to za žádoucí opatření. Václav ŽÁK, moderátor -------------------A když v německé ústavě je napsáno, že se to nevztahuje na pomlouvačné urážky, byl byste proto, aby to bylo v české úpravě stejné nebo ne? Filip DOMINEC, student Fakulty technického a jaderného inženýrství UK Praha -------------------Tak ono to tak v praxi trochu v nedávné době bylo uplatněno. A tady tohle to opatření zřejmě je poslanci vykládáno trochu spíše podle ducha zákona a ne úplně přesně podle litery. Skutečně pan poslanec Rath se jako poměrně tvrdě ohrazoval proti ne zcela zřízenému stavu pana poslance Kalouska a pokud vím a dostal za to desetitisícovou pokutu. To je vlastně, se to úzce týká téhle té otázky, zda by se to mělo vztahovat na úplně všechny výroky. Ten účel té, já nevím, každopádně účel té indemnity je v tom, aby chránil názorové, prostě názorové pozice, aby se lidi nebáli říci svůj názor. A pokud se tady poslanec vlastně pouští do jako adhominen boje proti nějakému jinému poslanci a nejedná se o tom, o čem má parlament rozhodovat, tak ta ochrana, zda má být nebo nemá být, už dost sporná. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Takže si myslíte, že i bez ústavní úpravy jako je vlastně správné interpretovat restriktivně to právo na svobodu slova. Rozumím vám dobře?



Filip DOMINEC, student Fakulty technického a jaderného inženýrství UK Praha -------------------Já nevím, ale chápu, že se poslanci nakonec rozhodli to potrestat. Chápal bych, pokud by se rozhodli to nepotrestat. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE Praha -------------------Já myslím, že tady jako je nutný říct,že je rozdíl, jestli je někdo vydán k trestnímu stíhání vyšetřování a jestli si komora vytvoří vlastní pravidla, který budou hlídat v nějaký podobě kulturu projevu a řeší to potom pokutou. To si myslím, že je naprosto promoce a nemusí to být, a je to něco jinýho, než je, myslím, v tom Německu, kde je ta úprava trošinku jiná. To znamená, pokud ta komora si dá vlastní pravidla, aby si hlídala, řekněme, jistou kulturu projevu. Nemyslím, že by to u nás bylo příliš efektivní, ale v zásadě si myslím, že toto by mohlo stačit. Pak je jiná věc, to už pak potom rozhodují soudy, rozhodují o tom v nějakém občansko-právním sporu. A musí být omluva a jiné věci, to už je další věc, pokud ta komora toho člověka vydá. Já bych s tímhle neměla problém, ale většinou to opravdu dělají ty komory, že si stanoví prostě určitý pravidla a pak jsou jakési finanční sankce za to, pokud se, řekněme, principy slušného chování nebo jednání nějakým způsobem poruší. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Ano, pan kolega Štěpán. Petr ŠTĚPÁN, student žurnalistiky z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Praha -------------------Já jsem vlastně chtěl říct to, co řekla paní doktorka, že ta sněmovna má právo si udělat pořádek, když jí ti poslanci tak, lidově řečeno, zlobí trošku. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Tak to je v pořádku. Jde o to, jestli pro to má mít nějakou oporu eventuelně v základním zákoně ... Petr ŠTĚPÁN, student žurnalistiky z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Praha -------------------Já myslím, že tak, jak to je v současnosti u nás, je to v pořádku. A nemyslím si, že by bylo nutné to dělat například tak, jak je to v tom Německu. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Takže teď pojďme dál. To je ten institut pomluvy. Teďka přicházíme k nedotknutelnosti. Tak jste pro to, aby existovala vůbec, aby tenhle ten institut existoval v ústavě? Zeptám se pana kolegy Domince opět. Filip DOMINEC, student Fakulty technického a jaderného inženýrství UK Praha -------------------Myslím si, že by se úplně nezbortil demokratický systém, kdyby tento institut zanikl. Ale taková úprava, která by omezovala tu trestněprávní imunitu na dobu mandátu, by byla velmi žádoucí. V současné době je to tak, že pokud poslanec není vydán, tak je jeho stíhání navždy zastaveno. Tak zní litera ústavního zákona. A vlastně pokud v současné době ta Poslanecká sněmovna nebo Senát se rozhodne, řekněme, nenarušit svoje zasedání tím, že by se poslanec vydal k trestnímu stíhání, tak se vlastně ta komora parlamentu současně dopouští čehosi, co se jí, co trochu není v jejím zájmu. Totiž, že zruší řádné soudní prošetření toho, zda skutečně k trestnému činu došlo nebo ne. Takže naše iniciativa pokládá za velmi žádoucí i pro samotné poslance a senátory, kdy by vlastně získali možnost nezrušit to trestní stíhání a současně si nenarušit svoji funkci tím, že se to stíhání odloží až na dobu, kdy skončí tomu dotyčnému, domnělému viníkovi jeho mandát. Toto je představa, která, kterou bychom nejradši viděli schválenou. A je to tak i v okolních zemích. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Existuje to, ale zase třeba ve Spojených státech je to tak, že toho poslance, i když je třeba odsouzen a sedí ve vězení, tak ho musí přivézt na zasedání parlamentu. Je to tak. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE Praha Plné znění zpráv


-------------------Tam je ale možnost, aby komora jistou kvalifikovanou většinou toho člověka vyloučila, což většinou bývá v momentě, kdy je ten dotyčný odsouzen, tak bývá zároveň vyloučen danou komorou z toho jednání. Takže ... Václav ŽÁK, moderátor -------------------Ale v ústavě existuje možnost, že je prostě přivezen na, že se může účastnit a musí být z vězení vydán na zasedání. Paní profesorka nesouhlasí jako,tak to rozhodneme zřejmě při nějakém dalším diskusním pořadu. Kdybychom měli my tento institut v naší ústavě, pak by zřejmě, existuje slavný případ poslance ve vyšetřovací vazbě, který se nemohl účastnit hlasování, protože zvolení pana prezidenta Havla prošlo o jeden hlas a při účasti toho poslance by se dalo očekávat témě s jistotou, že by nehlasoval pro pana prezidenta Havla, takže by prezident Havel zvolen nebyl. Čili ta úprava se ukázala býti poměrně klíčovou. Jak byste navrhovali řešit situaci, kdy poslanec s mandátem je odsouzen? Má to být tak, že ztratí rozsudkem mandát? host -------------------Bylo by hezké, kdyby ten poslanec v té době, kdy je, řekněme, předběžně zadržen, anebo krátkodobě zadržen, kdyby získal možnost se těchhle těch podstatných hlasování účastnit. Já bych to chtěl ještě doplnit svou pochybností o tom, že by to nějak zásadně změnilo dějiny českého státu. Nejsem si tím úplně jist, ale myslím, že by v následujícím kole byl stejně pan prezident Havel celkem spolehlivě zvolen. To možná nechme stranou. Každopádně bylo by hezké, kdyby pan poslanec Sládek tehdy dostal možnost řádně se účastnit hlasování a přinejmenším tedy neměl snadnou pozici napadat legitimitu hlasování jako nedemokratického zásahu výkonné moci do tak důležité věci, jako je volba prezidenta. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Vy s tím souhlasíte? host -------------------Já s tím naprosto souhlasím. Pak jako mohl pan poslanec Sládek tehdy jako se vymlouvat na to, že to zadržení bylo účelové, že šlo jenom o to, aby mu zabránili se zúčastnit toho hlasování. Takže tím by se tomu zabránilo. host -------------------Já si myslím, že on si za to mohl trošku sám, kdyby si dával trošku pozor na to, co říká, tak ho tehdá nemuseli zavřít ... Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE Praha -------------------Tenkrát ta situace byla podstatně složitější. Protože on vlastně nebyl odsouzen, on byl vzat do vazby, tudíž se nemohl účastnit hlasování. Zároveň byl kandidátem a kandidoval na funkci prezidenta, což ještě komplikovalo tu situaci. A poté vlastně to, co mu nahrálo velmi silně do karet, bylo, že vlastně pak soud ho osvobodil. To znamená, ta argumentace tenkrát, jako to bylo úplně klasický způsob jak vytvářet mučedníka, čehož také tedy ta strana využila jenom díky velmi silným vnitřním konfliktům a nejasnostem kolem finančních prostředků té strany, které někam mizely. A bylo jasně takové určité podezření, kam si mizely, tak se vlastně nestalo to, že by ta role toho mučedníka byla nějak výrazněji využita. To znamená, i tohle to, byť ty výroky pana Sládka byla zjevně výroky, které samozřejmě byly podněcování nenávisti a podobně, daly se takhle klasifikovat. Na druhou stranu tam byla vždycky ta otázka, jestli to byly výroky, to nebyly výroky, které on říkal v parlamentu, které on říkal s oblibou. Samozřejmě tam ta imunita se jednoznačně na něj vztahovala, protože nemůže být nějak vydán za projevy, který byly ve sněmovně, může být jenom potrestán, tyhle ty byly mimo sněmovnu, takže to byly ty otázky o tom, jestli ho vydat nebo nevydat. Ale byl to poměrně zajímavý příklad, když to vezmu, tak jako zajímavý příklad z toho, jaké možnosti vlastně politizace i ta imunita svým způsobem vyvolává a to ukazuje na to, že by to mělo být v nějaké podobě přesněji řešeno. Václav ŽÁK, moderátor --------------------



Pojďme se teď podívat na příklady. Na webových stránkách Inventury demokracie je odstavec, který se týká imunita nebo pasáž. A je tam, jsou tam příklady, kde podle názorů vás došlo k zneužití toho institutu. Tak můžeme se některými nebo u některých zastavit? host -------------------Já bych ani tady nepoužíval slovo zneužití. Ono to samo o sobě vypovídá o nějaké zákeřné snaze to překroutit jakoby nějakou intriku ve svůj prospěch. Často to je prostě tak, že se do toho poslancům nebo senátorům nechce a že si prostě toho svého kolegu třeba nevydají. Ale vysloveně,že by to bylo zneužití, nicméně dopady to má. Já bych uvedl příklad paní senátorky Liana Janáčkové, o které bylo rozhodováno v posledních čtyřech letech nebo pěti letech rovnou dvakrát. A to jednou ve věci toho, že se z rozpočtu města Ostravy vlivem jako špatně uzavřené smlouvy ztratilo pět milionů korun. Jednalo se tedy o chybné uzavření smlouvy. A proto nyní bylo vydáno trestní stíhání. A ve druhém případě se jednalo o výrok něco ve smyslu, že jako se cítí být rasistkou a nějak to jako bylo obhájeno. A v obou případech paní senátorka vydána nebyla. Když jsem ty oba případy takhle viděl vedle sebe u jedné osoby, říkal jsem si, že to je přesný příklad toho, že v jednom případě měla být rozhodně vydána k tomu, aby to bylo prošetřeno, protože tady se jako jednalo o rozhodování z pozice starostky. A jednalo se o poměrně velký obnos peněz. A v druhém případě to na mě působilo, že se jedná o takový, řekněme, z mého pohledu odsouzeníhodný, ale přece jenom politický výrok, nějaké přesvědčení. A tady bych chápal, že by vydána nebyla. Takže tady to vidím jako v jedné, u jedné osoby vidím jako příkladný rozdíl toho, kdy k vydání dojít mělo a nemělo. A je na tom vidět,že ani v jednom případě paní senátorka vydána nebyla. Tady si vlastně Senát zahrál trochu na už v první instanci soudu, kdy rozhodoval o vině a nevině. Václav ŽÁK, moderátor -------------------No, to je docela silné tvrzení, poslechněte, protože když řeknete, že rasistické výroky senátorky Janáčkové jsou vyjádřením politického názoru, tak paní profesorka ... Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE Praha -------------------Tam je ještě ten další problém, že toto nebylo její vyjádření v Senátu, kde pak může být takový ten pocit, že teda jako je chráněna ta svoboda slova a řeší to ta komora, že dává nějaké pokuty. Ale je to, to nebylo vyjádření na Senátu a vysloveně to bylo, odpovídalo vlastně tomu trestnému činu podněcování nenávisti k určité, na základě určité rasy. Takže v tomhle tom směru bych to asi viděla taky hodně problematické. Jako osobně si myslím, že v obou případech tady to vydání býti mělo. A jde o to, že prostě to, co jste říkal, máte naprostou pravdu. To, že ta komora najednou si usurpuje nějaké právo a začne hodnotit, jestli ten člověk je vinen nebo nevinen. Ona má říci odpověď na jedinou otázku, jestli tam vidí výraznou politickou motivaci, aby tento člověk nemohl se zúčastnit zasedání, anebo jestli ho tam nevidí. A to může být jediný důvod ve svých podstatě, proč teda nevydat. Myslím, že v 90%, pokud je něco zdůvodněný, tak ten důvod je úplně jiný, protože oni řeknou, nám se to nezdá, tohle to je, prostě ten člověk je vlastně nevinen a nebudeme ho vydávat. host -------------------Pak je tady ještě ta motivace, že si teda ta daná komora nechce vlastně, nebo údajně, že si nechce snížit počet těch hlasujících členů, že vlastně nemá narušit svou funkci, což je tak uplatnění určité té ... Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE Praha -------------------To je taky problematický, protože jako jak já si ji nechci snížit. Kdyby to bylo v momentě, že přestane fungovat komora, protože se mi tedy jako polovinu senátorů mi někdo zrovna dá do vazby, ono to v tý Itálii, když byla ta revoluce soudců, tak se to mohlo udělat jako problém, ale tady se nedá očekávat, že teda by bylo najednou zavřeno asi 40 senátorů, nebo kolik je potřebný kvórum, aby se vůbec mohli scházet, ještě víc. Takže to není důvod. A jediný důvod, který může být, je, že někdo, kdo má momentální většinu v parlamentu, si tu většinu chce udržet. A tím hůře teda. Tím hůře, jestliže motivace pro to, proč někoho nevydat, je, abych se udržel i za cenu toho, že tam vezmu někoho, kdo teda je velmi silně podezřelý ze spáchání trestnýho činu, jenom abych si udržel patřičnou většinu. A to zase vlastně posouvá tu politiku jinam. Protože tam by skutečně ten parlament bez ohledu na politický strany by měl říkat, hrozí, že tam je politická motivace nebo nehrozí. A ne teda, udržíme si teda tu většinu a budeme moct protlačit svý věci nebo ne. Takže to je skutečně další problém. Mohlo by být samozřejmě politická motivace, aby se ta většina ztratila. Ale pak by se muselo opravdu doložit, že je tam někdo



programově vymyslel si, paní senátorka toto neřekla, žádných pět milionů nezmizelo, jo, to by prostě muselo být jako naznačeno, že jde o něco jiného. Václav ŽÁK, moderátor -------------------No, to si myslím taky. Myslím si, že skutečně ty komory mají posuzovat, jestli se jedná o zastřenou snahu pronásledovat nepohodlného poslance či senátora ze strany exekutivy z politických důvodů jako. Pokud něco takového se dá prokázat, pak samozřejmě je rozumné, aby ho komora nevydala, ale ta komora by rozhodně neměla studovat meritum té záležitosti, to není její věcí. Taky to ukazuje naprosto jasně, o co se hraje, ty alkoholové přestupky některých našich senátorů či poslanců. Protože to se chápe jako kavalírský delikt. A opět se to nevydává. Tam asi těžko byste dovozoval, že to je proto, že nechtějí snížit počet členů v Poslanecké sněmovně. Čili, myslím si, že prostě náš parlament neumí ten institut používat nebo nechce ten institut používat v tom pojetí nebo tím způsobem, který je předepsán. Ale pojďme se podívat na další věc, kterou také máte na svých webových stránkách. A to je jakási historie pokusů tu naši úpravu poevropštit. Čili omezit poslaneckou imunitu. Kdo by z vás se chtěl k tomu vyjádřit? Pan Štěpán. Petr ŠTĚPÁN, student žurnalistiky z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Praha -------------------Já myslím, že bych mohl já. Těch pokusů bylo už poměrně hodně. Myslím, že s tím posledním, který proběhl v prosinci, to bylo už pošestnácté. Ono taky závisí, jak moc se to té imunity týká. A my jsme samozřejmě sledovali, proč některé ty návrhy jaksi neprošly. A je to docela zajímavé vidět, jakými způsoby vůbec jde takový návrh sestřelit. Když to řeknu lidově. A co bych řekl, tak velmi častý argument bylo, že ta daná změna ústavy je komplexní moc a tudíž neprojde, což obvykle neprojde, jelikož ti poslanci nebo senátoři se neshodnou na tolika změnách. Nebo padaly často argumenty, že ten daný návrh je příliš malý a je škoda zasahovat do ústavy jen s takovou malinkatou drobnou změnou, což v případě třeba té trestněprávní imunity je změna jedné věty. A taky jsem si všiml, že při těch pokusech o změnu velmi často docházelo k tomu, že jaksi docházelo k rivalitě mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Protože v některých případech existovaly dva návrhy na změnu. A sněmovna jaksi nepřijala senátní návrh, protože ten její byl už na stole. Nebo naopak Senát nepřijal změnu sněmovny, protože připadala Senátu lepší ta jeho změna, která byla připravovaná. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Co to vypovídá o vztazích mezi našimi komorami? Se zeptám pana Bicana. Jaroslav BICAN, student Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Praha -------------------Já si nejsem jistý, jestli to vypovídá o vztazích mezi komorami. Já bych jako spíš řekl, že to vypovídá o tom, že tady očividně není ta vůle a ta snaha s tou imunitou něco dělat a nějakým způsobem ji snížit a že sám si myslím, že poslanci a senátoři si nějak uvědomují problematičnost toho stavu, ale zároveň nemají nějakou větší motivaci nemají vlastně, nikdy nikdo je vlastně netlačí k tomu, aby s tím současným stavem něco dělali, takže to nechávají tak, jak to je. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Já si myslím, že tam skutečně to je prokazatelné, že vztahy mezi komorami nejsou ideální. A to, co navrhuje Senát pro to, aby změnila Poslanecká sněmovna, tak se na to Poslanecká sněmovna z větší části dívá velmi úporně. A kdyby to měla odsouhlasit, tak by to považovala za vlastně pozvednutí významu Senátu. A už čistě z prestižních důvodům, nejen z důvodů toho, co je tam obsahově napsáno, má velkou tendenci takový návrh nepodpořit. Paní profesorka Dvořáková. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE Praha -------------------Já samozřejmě vztahy mezi komorami je vždycky zajímavý téma politologický. A že se snaží ukázat jedna nadřazenost nad druhou, je běžný všude ve světě, ale tady to má ještě jednu věc, která docela stojí za to se někdy podívat, kdy ty návrhy byly dávány a jakým způsobem. Takže tam je vždycky straně zajímavý, že když se blíží volby v Poslanecké sněmovně, tak vystoupí nějaký klub, který připraví zákon o zrušení imunity. A jako přijme to a jde to do Senátu. A ten Senát to nějak zamítne, především z důvodu, že oni mají určitě lepší jako novelu. A teď se blíží volby do Senátu a v tom okamžiku nějaký senátoři, teď co budou obhajovat ty místa, předloží tu svoji novelu, která jako je ten jejich návrh a který teda ten Senát přijme, protože je před volbami Plné znění zpráv


samozřejmě. A teď to jde zase do tý sněmovny. A ta sněmovna ale nemá před volbami, takže to nepřijme. Ale v momentě, kdy se volby blíží, tak jako se vypracuje další návrh. Takže jako těch šestnáct, tuším, návrhů, co bylo různých, se krásně dají udělat podle volební kampaně. A ty argumenty taky, to by bylo na humoristický román, by byl vždycky, jako přesně co říkal kolega. Příliš komplexní, málo komplexní, my máme lepší, my to uděláme lépe, ale aby někdo řekl, víte co, teď zrušíme doživotní imunitu a v dalších těch se budeme, my děláme všeho možnýho, to není přece problém, tak se budeme dohadovat, jestli tam budou přestupky, nebudou přestupky a půjdeme dále. To nikdo neudělá, protože je to prostě evergreen a pořád si takhle hrají. A já mám pocit, že už jako úplně ztratili představu, že občané mají trochu zdravý rozum a některé věci vnímají. Václav ŽÁK, moderátor -------------------A skutečně to vnímají. Myslíte si, jako setkáváte se při vašich akcích s tím, že to opravdu vadí veřejnosti, způsob, jak se zachází s imunitou? host -------------------Když to přispívá k oné patologické rezignaci společnosti, kde si člověk bouchne tím jako půllitrem piva a řekne, vidíte, pošestnácté to neprošlo, politika je špína, já to vždycky říkal. A že spíš, než aby to jako přidalo body těm, kteří snad, chci věřit, že někteří poslanci mají určitou takřka idealistickou snahu to přece jen trochu změnit na úkor těch, kteří skutečně tam jako zatvrzele blokují všechny změny v tomhle tom směru. Tak místo toho to spíš přispěje k tomu, že vlastně veřejnost o tu politiku spíš ještě víc ztratí zájem. Že je to takový trochu začarovaný kruh. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Já se zeptám pana Štěpána. Co to vypovídá o tom, jak sami poslanci a senátoři vnímají politický systém, když tam trvají na existenci imunity, dokonce doživotní imunity před stíháním. Neznamená to, nebo neukazují tím veřejnosti hlubokou nevíru v politický systém, který vytvořili? Petr ŠTĚPÁN, student žurnalistiky z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Praha -------------------Já si myslím, že ne. Ono to trošku závisí na tom, jak se ta imunita dostala do té ústavy. Jak jsme mluvili o té historii, tak ona je tady ta doživotní imunita už od roku 1918. A když vezmeme ty ústavy v minulosti, tak snad až na ústavu z roku 1960 se pokaždé ta imunita prakticky vzala a jen opsala. Což se stalo v těch devadesátých letech. A já to vidím tak, že když někdo má nějaké pravomoce nebo nějaké výhody, tak se jich nerad zbavuje. A že je to poměrně lidské a normální. Takže trošku jako chápu, že ti poslanci a senátoři se toho nechtějí zbavit, protože vždycky se člověk nerad zbavuje něčeho. A jestli nemají víru v systém. Já myslím, že ne, že oni by někteří z nich docela rádi u veřejnosti stoupli a na druhou stranu si říkají, co kdyby náhodou se mi to hodilo, co kdyby náhodou na mě soupeř politický vytáhl nějakou špínu, ať už pravdivou nebo nepravdivou. Takže oni na jednu stranu možná i chtějí, ale trošku se bojí, nevědí, co přijde. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Tak ale když mám takový dojem, že tam říkáte dvě věci, který jsou trochu protikladný, čili buď tomu systému věří, pak nemají důvod se bát. Anebo se bojí a pak tomu nevěří. Petr ŠTĚPÁN, student žurnalistiky z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Praha -------------------Těžko říct, já bohužel neznám všechny poslance a senátory ... Václav ŽÁK, moderátor -------------------Ale oni mají veřejně to, já nevím, pan třeba bývalý senátor Benda říkal zcela jasně, že on má strach před šikanou. Tak když senátor významu Václava Bendy má strach před šikanou státní moci, tak co si má myslet asi obyčejný občan. host --------------------



Pravda, že ty argumenty padají, že teď v tom posledním případu možného vydání poslance Humla, tak tam pak jako velmi často z úst poslanců padalo, že si myslí, že kdyby pan poslanec Huml nebyl poslancem, tak by vlastně nikdy ten návrh na stíhání nebyl. A tím, že pak vlastně to vydání neodsouhlasili, tak prvně by z toho vlastně plynula trochu nějaká zpráva, jak říkáte, víře nebo nevíře v systém. Takže bych jako tu obavu trochu sdílel, že sami poslanci tu víru v ten náš systém moc nemají. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Dovedete si představit, že poslanec Huml ze strany Věci veřejné je stranickým kolegou ministr vnitra ze strany Věci veřejné a on nevěří tomu, jak bude postupovat policie. To je zvláštní trochu. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE Praha -------------------Docela už i humorné. I když jako je ten humor hodně černý, řekla bych. Takže jako opakovaně, že politická reprezentace vyjadřuje nedůvěru v tom, jak funguje ta politická reprezentace. Jako tady je vnímáno jako zcela něco normálního, vystupují v těch komentářích, a nejenom týkající se imunity, že by to mohlo být proti němu použitelné, ale že jo, že se dělají ty odposlechy, protože nikdo nevěří policii, nikdo nevěří státním zastupitelům, tak kde jsme. Ale nejlepší je, když se říká, bylo by potřeba přijmout ten a ten zákon. A argument známých senátorů je, ale prosím vás, vždyť ten zákon by vůbec nikdo nedodržoval. A v tomhle okamžiku já už si říkám, proboha, kde jsme, když zákonodárce říká, nemá vůbec cenu přijímat zákony, protože ty zákony nebude nikdo dodržovat. A my stejně nemůžeme ho vymáhat, takže nějaký zákony, omezení financování politických stran, cokoliv, co má být transparentnější, normální, všichni říkají, ale tady to nikdo nebude dodržovat. Jako, jak je možný, že toto říká zákonodárce. Tohle to je obrovský průšvih týhle tý společnosti, protože pokud zákonodárce nevěří tomu, že přijímá zákony, který mají smysl, protože budou fungovat, už to je jako, myslím, minimální důvod, proč se přijímají zákony. Pokud bychom nebyli, jestli mohu citovat tu známou větu v Brazílii devatenáctého století, kdy parlament přijal nějaký superliberální zákon a do češtiny volně přeloženo, aby Angláni čuměli. Jiný důvod přijetí toho zákona nebylo. Ale my děláme totéž. My přijímáme, Evropská unie po nás chce nějaké zákony, tak my je přijmeme. Zákon o státní službě máme od roku 2002. Do téhle chvíle nevstoupil v platnost. Jako v tomhle okamžiku je ta otázka, kde jsme. A kde se pohybujeme, jestliže prostě zákonodárce nevěří, že mohou být přijaty zákony, který tady budou dodržovány. Jako proč tedy máme zákonodárce. Ale to není, že bych chtěla být bez zákonodárců, to by bylo ještě horší. Nebo je to otázka, ale já jsem demokrat. Já věřím, že prostě zákonodárce potřebujeme a byla bych hrozně ráda, kdyby zákonodárci věřili tomu, že se přijímají zákony pro to, aby fungovaly. Asi tak. host -------------------Můžu se jenom zeptat, myslíte, že to je problém jenom tedy té víry nebo nevíry zákonodárců, anebo že ta nevíra, kterou oni předvádí, že jakoby vlastně poukazuje na to, že ten systém je vlastně nějak hodně narušený a nějak vlastně částečně nefunkční? Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE Praha -------------------Já bych řekla, že tady může být ta situace, kdy jsou výjimečně upřímní. To znamená, oni odrážejí tu realitu a je to daný tím, že mnoho zákonů, který u nás bylo přijímáno, bylo přijímáno způsobem, že prostě v jistém momentě projednávání těch zákonů do toho vstoupily jakési lobbistické skupiny, které vlastně nakonec udělaly to, že ty zákony byly naprosto bezzubé, že nebyly vymahatelné, že se těžko nějakým způsobem dokazovaly a tak dále. Takže celá řada, zejména se týkalo jakýchsi regulací dostat pod kontroly financování politických stran, účetnictví nebo vůbec financování, majetkové přiznání politiků a podobně, takže se to dostávalo do tý roviny, která nakonec jakoby přestala být účinná. Takže oni odrážejí tu určitou zkušenost, že vlastně tady opravdu byly přijímány zákony, jejichž cílem vlastně bylo, lidově řečeno, vlk se nažral a koza zůstala celá. Takže tím pádem odrážejí tu určitou zkušenost. Ale podle mě zákonodárce by měl být ten první, kdo si udělá analýzu, proč ty zákony nefungují a bude se opravdu bránit tomu, aby mohly být přijímány bezzubé zákony. A to je, myslím si, jeden z těch hlavních problémů, kterým se teďko musíme nějak vyrovnat. Václav ŽÁK, moderátor -------------------Teď se dostáváme už trochu od imunity, dostáváme se k fungování zákonodárného sboru. A tam je třeba připomenout například, že první Česká národní rada v letech 90, 92 uzákonila majetková přiznání. To skoro nikdo neví, že v zákoně o správě daní a poplatků byla majetková přiznání, protože existovala jasná představa, Plné znění zpráv


co se bude dít v zemi, kde se bude privatizovat majetek za biliony korun. A chtělo se tomu čelit. Je to jeden z nejúčinnějších způsobů jak čelit korupci. Bohužel vláda, koaliční vláda ODS, KDU-ČSL a ODA těsně předtím, než to mělo vstoupit do hry, protože bylo třeba, aby vznikly finanční úřady na kontrolu těch daňových přiznání, tak to zrušila z toho zákona. Čili ten problém s tou vymahatelností práva a s tím nastavením transparentních institucí je doopravdy vážný. A to je jenom jeho jedna část. Ta druhá část spočívá v tom, abyste měl dobrou legislativu, tak nepotřebujete mít jenom dobré poslance. Poslanci legislativu vytvářet nemají. Bohužel u nás to dělají a je to dosti katastrofální věc, když se v britském parlamentu přijme jednou za rok poslanecký návrh, tak se odevírá šampaňské. U nás to bývaly časy, že bylo 50% zákonů psaných poslanci. A výsledek je katastrofa. Ale vždyť ty legislativní odbory ministerstev byly rozkulačeny, v rámci boje proti starému režimu se rozkulačili experti, kteří rozuměli legislativě, ti odešli. A dobrý legislativec roste deset, patnáct let. To není schopnost, kterou získáte přes noc. A v tom okamžiku, a to byl závěr taky expertů z Evropské unie, problém České republiky spočívá v tom, že se napíše špatný zákon, zjistí se za chvíli, že nefunguje, ale ten špatný zákon opravují ti samí právníci, kteří ho napsali. To znamená, oni ho zase neudělají dobře. A když by se jim ještě, nedej bože, něco podařilo, tak pak zafungují ty lobbistické skupiny a postarají se o to, aby pokud možno byl rozmazaný a vynucovat se nedal. Čili to je doopravdy hluboký problém, který jaksi přesahuje, obávám se, záležitost imunity. Co tedy navrhujete, jak by vaše iniciativa chtěla pokračovat dál, jak přerušit ten ping-pong mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou. Zeptám se pana Štěpána. Petr ŠTĚPÁN, student žurnalistiky z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Praha -------------------Tak my samozřejmě se snažíme ty poslance a senátory upozornit na to, že veřejnost o tom problému ví. Veřejnosti se nelíbí, že máme tak širokou imunitu. A chceme, aby cítili ten tlak od té veřejnosti. Takže na jednu stranu my chceme dělat osvětu mezi lidmi, což je například i dnes. Aby věděli, že takový problém tady je a že to není úplně malý problém. I když se nám může zdát, že některé problémy dneška jsou důležitější. A pak chceme samozřejmě hovořit i s těmi politiky a říkat jim, ať to změní, že se nám to nelíbí, protože oni jsou naši zástupci a měli by vlastně dodržovat to, co občané chtějí, nebo jak bych to řekl, že se nám to nelíbí a aby o tom věděli, že lidi to nechtějí. host -------------------Mezi těmi politiky se mi zazdává, že tam jsou někteří trochu cynikové, co skutečně udělají všechno proto, aby ten zákon nakonec v platnost nedošel. I když se vůči němu úplně natvrdo a nějak čelně nepostaví. Takže jeden z cílů naší iniciativy je vůbec zdokumentovat, jak třeba ten legislativní proces funguje a ukázat na všechny možné triky a kličky v minulosti nebo současnosti, aby to ti, řekněme, označuji nehezky, cynikové neměli úplně snadné, abychom přesouvali trochu tu váhu ve prospěch politiků, kteří dělají svou práci tak, jak jejich voliči očekávali. Václav ŽÁK, moderátor -------------------A vy předpokládáte, že takoví v parlamentu jsou? host -------------------Upřímně tomu věřím. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, VŠE Praha -------------------Ten úsměv tvůj byl taky cynický, tedy musím říct, Václave, ale tady jde o jednu věc. Pokud se chce přetnout tenhle začarovaný kruh, tak podle mě musí jít iniciativa v tom směru, že řekne, tak teď zrušíte doživotní imunitu a o všech dalších věcech se budete dohadovat později. A musí být jednoznačně řečeno, jestli jste ochotni přistoupit na to a /nesrozumitelné/ další diskusi. Protože to celý, jak už tady pan kolega říkal, všechno se to hraje o to, že každý chce předložit čím dál lepší a razantnější a radikálnější názor, čímž se zabrání přijmout cokoliv. A je to děláno vysloveně z toho důvodu, aby se tomu zabránilo. Takže dát najevo, veřejnost opravdu není hloupá, vnímá to takto a jestli chcete něco ukázat, udělejte toto, nic tomu nebrání, bude tahle ta první změna a pak se bavte o tom, jak to uděláte ještě radikálněji, ale poté, co toto bude zrušeno. Václav ŽÁK, moderátor --------------------



Už bohužel jsme se přiblížili k závěru. Optimistickým konstatováním paní profesorky Dvořákové, nebo respektive výzvou k tomu, jak postupovat dál. Jsme na konci nedělních Názorů a argumentů. Za účast v pořadu děkuji profesorce Vladimíře Dvořákové a studentům z Inventury demokracie Jaroslavu Bicanovi, Filipu Domincovi a Petru Štěpánovi. Děkuji a loučím se, na shledanou. Děkuji režisérce Daně Pohnánové a techničce Heleně Málkové. Od mikrofonu se loučí a příjemný poslech našich dalších pořadů přeje šéfredaktor časopisu Listy Václav Žák.

Milý Pavle, (David Mateju) 31.5.2011

idnes.cz - blog

str. 00

Milý Pavle, Big Smile, prosim neplest s "Big Tunneling" :-) internet v úvodu mého dopisu vám mnohokrát děkuji za to, že jste mi dnes hned dvakrát věnoval svůj drahocený čas, a odložil tím "tepání" svých ostatních názorových oponentů na jindy. Jsem tím opravdu poctěn, neb jsem vůbec ani ve snu nedoufal, že bych vůbec kdy mohl získat tak privilegované místo ve vašich myšlenkových tocích. Dále bych vám rád poděkoval, a myslím, že mohu poděkovat i za mnoho jiných čtenářů, za to, že se každý den (někdy dokonce vícekrát) můžeme těšit z vašich elaborátů. Přinutí nás vždy k zamyšlení nad tím, jaké jsou rozdíly ve vyjadřování osobních myšlenek a názorů v jiných společenských kruzích, než kde se pohybujeme my. Často nás také dovedete i k slzám smíchu, i když spíše v těch pasážích, kde byste to neočekával. A protože pravidelná mozková aktivita jsou společně se smíchem rozhodně zdravé terapie proti rychlému mentálnímu a fyzickému stárnutí, již nyní se společně s dalšími čtenáři těším na vaše další veselé povídání. Často se ve svých textech zmiňujete o vašem nuceném odchodu z Lidovek a o zákazu diskuse na iDNES a jste přesvědčen o tom, že strůjce všeho zla v této oblasti jsem já. Ač si o sobě myslím, že umím zařídit hodně věcí, tak takhle daleko mé prsty opravdu nesahají. Nejsem ani majitel daných vydavatelství, ani redaktor, ba ani administrátor diskusí. A světe div se, ani nikdo z mých přátel či rodiny žádnou takovou pozici nezastává. Nezbývá vám tedy se smířit s tím, že se opět ukazuje pravdivost rčení "kdo s čím zachází, tím také schází". Jinak řečeno, kdybyste dodržoval alespoň základní pravidla slušného chování, nikdo by neměl jediný důvod vás odkudkoliv vyhazovat. Co se Severní Koreje týče, máte pravdu, mám tam v dohledné době namířeno. Nicméně nikoliv proto, abych tam zůstal a učil se jejich zvykům, ale proto, abych poznal, kam až může zajít komunistická dikatura, jejíž rysy můžeme bohužel vysledovat i v myšlení mnoha našich spoluobčanů. Ostatně, za svůj život jsem poznal už různé země a jejich kultury, a věřím, že DPRK mě opět o něco obohatí. Ne nadarmo se říká, že i negativní zkušenost je dobrou zkušeností. Abych vás nadále ušetřil textů o mojí osobě plných nepřesností, dovolte mi pár údajů o sobě, které pak můžete klidně použít. Nejsem nedostudovaný psycholog, neb obor psychologie jsem nikdy nestudoval. Studoval jsem sociologii na FSV UK (kde jedním z předmětů byla i psychologie), ale po 5 semestrech jsem studium ukončil, abych se mohl plně věnovat jinému oboru - informačním technologiím. Od programování jsem postupně přešel k návrhu a implementaci větších systémů, školení uživatelů, dokonce jsem si zkusil i obchod. Ostatně podobné věci dělám dodnes. Z pohledu vnímání světa jsem hodně "napravo", podporuji lidskou svobodu a samostatnost, naopak nepodporuji věčné kverulantství a svádění svých problémů na jiné. Chci žít ve státě, který má minimální vliv na život lidí a určuje jen základní pravidla fungování. Nejsem rozhodně přítelem přerozdělování, vysokých daní, a stálého státního dohledu nad svým životem. A co je možná nejdůležitější, jsem zastáncem demokracie (i když není dokonalá) a svobody člověka ve všem, od jeho názorů až po jeho chování. Samozřejmě jen potud, pokud jeho chování neomezuje svobody a práva ostatních. Co říci závěrem? Snad jen to, že vám přeji mnoho úspěchů ve vašem žurnalistickém i osobním životě, neb jen úspěch a jím podpořené pozitivní myšlení může alespoň částečně změnit váš dosud spíše negativní pohled na svět kolem vás. Držím vám palce, ale vězte, že úspěch se nedostavuje jen tak sám od sebe, je třeba na něm začít pracovat. Plné znění zpráv


Nyní mě omluvte, jedu se synem a jeho kamarády na LaserGame, kde oslavíme jeho svátek. Ano, to je ten syn, který, narozdíl od mnoha studovaných lidí, už ví, jaký slovosled se používá v otázce, ač je mu necelých 12 let. PS: Ne, že mě zklamete, a přestanete psát! :-)

URL| http://mateju.blog.idnes.cz/c/194076/Mily-Pavle.html

FOTO: FAMU, FSV a VŠUP. Školy s výhledem na Hrad i v centru všeho dění 30.5.2011

topzine.cz str. 00 Vzdělání a kariéra Zuzana Černá

Chystáte se na studia do Prahy? Možná i vás čekají cesty do školních lavic kolem Národního divadla, výhled na Pražský hrad nebo odpolední káva v legendární Slávii. Na tramvajové trase Staroměstská – Národní divadlo, kterou brázdí sedmánctka a osmináctka, najdete hned tři ústavy pro vzdělání. Všechny mají tak trochu umělecký charakter, fyziky a biology na žádné z nich nečekejte. Vrháte-li se do studia designu, dějin umění nebo architektury, zřejmě se chystáte na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (VŠUP). Pokud se však potajnu vciťujete do kůže top moderátora Larryho Kinga a hodláte okouzlovat idoly novinářů, pak vaše kroky asi míří na legendární Hollar, na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK). Poslední zastávkou je alma mater velikánů stříbrného plátna, kde našli i talent Jana Svěráka, Věry Chytilové nebo Vladimíra Körnera, pražská Filmová akademie múzických umění (FAMU). Podívejte se, jak sídla škol vypadají, ať se při jejich hledání neztratíte!

URL| http://www.topzine.cz/foto-famu-fsv-a-vsup-skoly-s-vyhledem-na-hrad-i-v-centru-vseho-deni

Clintonová přijela uklidňovat vztahy s Pákistánem 27.5.2011

zpravy.rozhlas.cz str. 00 blizkyvychod Martina Hanáčková,Martin Hromádka

Americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová přijela na neohlášenou návštěvu Pákistánu. Snaží se tak zažehnat krizi mezi oběma státy, kterou vyvolalo počátkem května zabití teroristy Usámy bin Ládina americkým komandem. Hillary Clintonová před cestou potvrdila, že mezi Spojenými státy a Pákistánem existují spory. Zároveň ale upozornila, že se v Pákistánu podařilo dopadnout více teroristů než kdekoli jinde, což by nešlo bez podpory pákistánské vlády.Spojené státy označují Pákistán za důležitého spojence v boji proti terorismu. Občas ale američtí činitelé uvádějí, že teroristé mají zřejmě podporu u části pákistánských tajných služeb.Poslední rozmíšku vyvolalo zabití Usámy bin Ládina v Abottábádu. Někteří Američané se domnívají, že tam nemohl několik let žít, aniž by o něm místní úřady nevěděly. Pákistánci si zase stěžují, že Američané operaci podnikli bez jejich vědomí.Podle Jana Bečky z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy vztahy obou zemí zůstávají značně napjaté.„Na jedné straně je cítit z americké strany velice silná nedůvěra vůči Pákistánu, kterou se Clintonová jenom částečně pokusila skrývat. Na druhou stranu jsou Pákistánci rozhořčeni americkým přístupem, tím, že nebyli o operaci předem informováni, a vůbec tím, že Spojené státy pochybují o úmyslu jejich vlády bojovat proti terorismu,“ připomněl Bečka na Rádiu Česko.Nečekaná návštěva Clintonové v Plné znění zpráv


Islamabádu je podle něj nejen symbolickým gestem, které může situaci částečně uklidnit. „Zároveň i určité gesto v rovině politické to určitě je. Aby Pákistánská vláda viděla, že s nimi Spojené státy stále počítají,“ dodal Bečka.Clintonová ostře kritizuje Čínu kvůli lidským právůmObsazení základny v Karáčí byla pomsta za smrt Usámy bin LádinaTaliban zaútočil na základnu námořního letectva v Karáčí V Pákistánu zaútočil Taliban na americké diplomaty Pákistán: Cisterna s palivem určená pro jednotky NATO vybuchla, nejméně 16 mrtvých AlKáidu dočasně povede obávaný Egypťan Sajf Ádil Taliban se mstí za smrt bin Ládina, v Pákistánu zabil 80 lidí Pákistánci verzi o odplatě za smrt bin Ládina spíše nevěří, říká velvyslanecUsáma bin Ládin je mrtev. Američané ho zabili v Pákistánu

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/899063

Ruská mafie se mění. Novou generaci odborníci ještě nezmapovali 26.5.2011

ČRo - rádio Česko.cz str. 00 Jakub Hlávka,Marián Vojtek

exkluzivne

Nikdy normálně nepracovali, přesto jsou milionáři. To jsou hlavní postavy dokumentu Zločinci podle zákona režiséra Alexandra Genteleva, kterému se během filmování podařilo získat důvěru několika čelních představitelů ruskojazyčného podsvětí. Vznikl tak mimořádný snímek o ruské mafii. „Ten film poměrně dobře i plasticky mapuje jakýsi odcházející svět, a to bych rád zdůraznil, svět vorů v zákoně, tedy jakéhosi tradičního pojetí ruského organizovaného zločinu tak, jak jsme ho chápali po celou dobu, řekněme 20. století. Současné moderní koncepce již na tyto tradice nenavazují a pohled na ně je mnohem komplikovanější, jsou sofistikovanější ve svém modu operandi, a tím jsou v podstatě i latentnější,“ řekl Rádiu Česko odborník na organizovaný zločin z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Petr Pojman, který film viděl už několikrát.Podle Pojmana natočit podobný dokument o současných nejmodernějších typech a působení organizovaného zločinu nejde. Lidé se totiž tak otevřeně bavit nebudou.Kdyby pracovali, znemožnili by se To, že členové společenství nepracují, je styl života. Kdyby pracovali, tak se znemožní před ostatními vory v zákoně:„Dokonce je znám případ z nedávné doby, kdy v září v Moskvě postřelený vor v zákoně Děd Chasan nechal publikovat záběry, kde jiní vory v zákoně v táboře zametají, zkrátka v tom jejich společenství ztratili vážnost, a už je nikdo nerespektoval,“ uvedl odborník.V čele organizace nemusí být přímo vor v zákoně: „Nemusí to být ani šéf konkrétní zločinecké organizace, spíš je to autorita, kterou uznává třeba i několik skupin, které navazují i na jiné tradice, které v té moderní koncepci bývají označovány jako banditské, a služeb vorů v zákoně bývá využíváno právě jako arbitrů, soudců, lidí, kteří mohou díky své autoritě řešit spor mezi skupinami.“Skupiny mafiánského charakteru „Ale ve srovnání s tím, co dnes považuji podle mě za největší nebezpečí, které s fungováním organizovaného zločinu působí, to je vytváření skupin mafiánského charakteru,“ upozornil Pojman.Skupiny kromě kriminality legalizují zisky a mají aspiraci na moc. Navíc dnes mají novou generaci, která ale ještě není odborníky popsána. Voři v zákoně ale mají minimální úlohu.„V září minulého roku v Moskvě byl pokus o atentát právě na jednoho z významných představitelů vorovského světa, vlastně po smrti Vjačeslava Ivankova držitele vorovské kasy Děda Chasana, který byl na začátku září postřelen. Zároveň s tím v září odchází z postu starosty Moskvy po 18 letech Lužkov a souvislosti mezi tím a tím někteří analytici hledají i v tom, že právě velká část vorovské kasy byla vložena do moskevských nemovitostí, a ty změny na moskevské radnici, poměrně významné, tuto investici mohly ohrozit,“ uzavřel odborník na organizovaný zločin z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Petr Pojman.


Nemít žádný plán, jak zvýšit konkurenceschopnost? Je i horší varianta 26.5.2011

Hospodářské noviny

str. 18


Česko 62


Radek Špicar Komentář Radka Špicara Představte si následující situaci: jste zahraniční investor a rozhodujete se, kam vložíte své peníze. Jednou z možností je relativně malá, ale vyspělá ekonomika se stabilním podnikatelským a právním prostředím, ve které se platí eurem, vzdělanost populace a míra inovací jsou na vysoké úrovni a stát investuje přesně tam, kde je to potřeba. Alternativou je investice do země s přebujelou byrokracií, vysokou mírou korupce a mizivou politickou kulturou. Její pracovní trh je neflexibilní, infrastruktura podprůměrná a vzdělání populace vůbec neodpovídá vašim potřebám. Rozhodování je v takovou chvíli velmi jednoduché. Druhý příklad bohužel přesně odpovídá tomu, jak Světové ekonomické fórum a další uznávané mezinárodní organizace vidí Českou republiku. Všichni se shodují v jednom: naše konkurenceschopnost v posledních letech neroste, naopak ji začínáme kvůli výše zmíněným nedostatkům ztrácet. Za jediný rok jsme se v mezinárodním hodnocení propadli o pět příček. Reakcí na tento nelichotivý stav má být nová strategie konkurenceschopnosti, kterou nedávno představilo ministerstvo průmyslu a obchodu a jejíž obsah trefně popisuje naše největší nedostatky. Z pohledu zaměstnavatelů se ministerský materiál trefil do černého. „3 I“, které stojí v podtitulu tohoto dokumentu, tedy „Instituce, inovace, infrastruktura“, jsou přesně těmi oblastmi, ne které je potřeba se zaměřit. Vize proniknout do roku 2020 mezi dvacet konkurencenejschopnějších ekonomik světa je ambiciózní, ale uskutečnitelná. Popsat všechny kroky, kterých je k realizaci této potřeba, by zabralo několik stránek. Zahrnují tak rozdílná opatření, jako je přijetí zákona o rozpočtové kázni, zvýšení kvality předškolního vzdělávání nebo třeba posílení konkurence na finančních trzích. Je důležité si všimnout, že to rozhodně nejsou opatření pouze ve sféře působnosti ministerstva průmyslu, ale prolínají se celou státní správou. Zde ovšem leží také největší kámen úrazu. Sebedokonalejší strategie nám je k ničemu, nedokážeme-li ji naplnit. Jak toho ale dosáhnout, když v nenaplňování podobných vizí jsme přeborníky v celé unii? Ministru Kocourkovi bych doporučil trik, který jsme úspěšně vyzkoušeli se Strategií hospodářského růstu České republiky, kterou jsme před lety zpracovali s týmem Martina Jahna. Spočívá v provázání strategie s klíčovými materiály, které musí být respektovány a naplňovány bez ohledu na politickou situaci. Již zmíněnou strategii se nám podařilo napojit na Národní strategický referenční rámec čerpání z evropských strukturálních fondů. Z něj vzešlé operační programy tak musely doporučení strategie alespoň v základních rysech kopírovat. Podobnou šanci má vzhledem k novému programovému období 2014–2020 i ministr Kocourek a jeho úřad. Lze jen doufat, že se mu to podaří. Ve strategickém plánování totiž existuje jen jediná věc horší než nemít žádný plán. Je to situace, kdy máte kvalitní dokument, a musíte se dívat, jak se jedinečná šance ke změně opět promarňuje ve zbytečných diskusích a sporech, a to až do chvíle, než ho po volbách další vláda smete ze stolu. *** Všichni se shodují v jednom: naše konkurenceschopnost v posledních letech neroste, naopak ji začínáme kvůli výše zmíněným nedostatkům ztrácet. Foto popis| O autorovi| Radek Špicar, Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy je absolventem Univerzity Karlovy a University of Cambridge. Je bývalým náměstkem místopředsedy vlády pro ekonomiku. Přednáší na Institutu ekonomických studií FSV UK a Diplomatické akademii Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Časopiseckou hvězdou roku je Křížovkářský TV magazín, digitálním počinem ČiliChilli.cz 26.5.2011

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust

Články

Výsledky 7. ročníku soutěže Časopis roku, za 2010 Plné znění zpráv


V hotelu Ambassador - Zlatá Husa na pražském Václavském náměstí byly dnes za pouhou hodinu vyhlášeny ceny výroční soutěže Časopis roku 2010, viz níže. Časopisy s prodaným nákladem (PN) nad 100 000 ks: TV Max (Bauer Media) Časopisy s PN od 50 000 do 100 000 ks: Reflex (Ringier ČR) Časopisy s PN od 25 000 do 50 000 ks: Apetit (Hachette Filipacchi 2000) Časopisy s PN od 15 000 do 25 000 ks: Euro (Euronews) Časopisy s PN pod 15 000 ks: Můj dům (Business Media CZ) Hvězda roku 2010 (do této kategorie jsou na základě dále uvedených objektivních kritérií zařazeny všechny přihlášené tituly z kategorií 1. - 5.): Křížovkářský TV magazín (Astrosat) B2B časopis (časopisy se zaměřením na určité profesní skupiny s komunikací uvnitř těchto skupin, časopisy business to business, s výrazným podílem předplatného a s převážně měsíční periodicitou): Marketing & Media (Economia) Digitální počin roku 2010 (za projekty vydavatelů časopisů zaměřené na zprostředkování obsahu časopisu s důrazem na využití předností internetu): ČiliChilli.cz (Vodafone) Obálka roku 2010 (v této kategorii může být nominována i obálka titulu, který soutěží také v jiné kategorii): Respekt 19/2010 (Respekt Media) Podmínky hodnocení uvádí web soutěže. Porota zasedla v následujícím složení: Zástupci mediálních agentur Tomáš Renč - GroupM Martin Mlýnek - AEGIS MEDIA CENTRAL SERVICES s.r.o. Roman Heřman - REMMARK, a.s. Zástupci asociací zadavatelů Eva Štěpánková - PROKOS Martina Kemrová - T-Mobile Czech Republic a.s. Regina Sehnalová - Československá obchodní banka a.s. Ondřej Typolt - Olympus Czech Group, s.r.o. Výzkum trhu Vít Smékal - Omnicom Media Group, s.r.o. Zástupce akademické sféry Denisa Kasl Kollmannová - Fakulta sociálních věd UK Odborní poradci z oblasti grafiky a designu Štěpán Tyller - Art Directors Club ČR Jan Dobeš - Designiq Odborník z oblasti internetových projektů Hynek Škoda - Sabre s. r. o. Nezávislá osobnost ze sektoru marketingové komunikace Hana Huntová Petr Majerik - At Media Sp. z. o. o. Partner soutěže Plné znění zpráv


Zuzana Hurychová - První Novinová Společnost a.s. Hynek Škoda - Sabre s. r. o. Zuzana Staňková - ORIFLAME CZECH REPUBLIC spol. s r.o.

URL| http://www.mediar.cz/casopis-roku-2010-vysledky/

Zločinci podle zákona - mimořádný snímek o ruské mafii 26.5.2011

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Jakub Hlávka,Marián Vojtek

film

Nikdy normálně nepracovali, přesto jsou milionáři. To jsou hlavní postavy dokumentu Zločinci podle zákona režiséra Alexandra Genteleva, kterému se během filmování podařilo získat důvěru několika čelních představitelů ruskojazyčného podsvětí. Vznikl tak mimořádný snímek o ruské mafii. „Ten film poměrně dobře i plasticky mapuje jakýsi odcházející svět, a to bych rád zdůraznil, svět vorů v zákoně, tedy jakéhosi tradičního pojetí ruského organizovaného zločinu tak, jak jsme ho chápali po celou dobu, řekněme 20. století. Současné moderní koncepce již na tyto tradice nenavazují a pohled na ně je mnohem komplikovanější, jsou sofistikovanější ve svém modu operandi, a tím jsou v podstatě i latentnější,“ řekl Rádiu Česko odborník na organizovaný zločin z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Petr Pojman, který film viděl už několikrát.Podle Pojmana natočit podobný dokument o současných nejmodernějších typech a působení organizovaného zločinu nejde. Lidé se totiž tak otevřeně bavit nebudou.Kdyby pracovali, znemožnili by se To, že členové společenství nepracují, je styl života. Kdyby pracovali, tak se znemožní před ostatními vory v zákoně:„Dokonce je znám případ z nedávné doby, kdy v září v Moskvě postřelený vor v zákoně Děd Chasan nechal publikovat záběry, kde jiní vorové v zákoně v táboře zametají, zkrátka v tom jejich společenství ztratili vážnost, a už je nikdo nerespektoval,“ uvedl odborník.V čele organizace nemusí být přímo vor v zákoně: „Nemusí to být ani šéf konkrétní zločinecké organizace, spíš je to autorita, kterou uznává třeba i několik skupin, které navazují i na jiné tradice, které v té moderní koncepci bývají označovány jako banditské, a služeb vorů v zákoně bývá využíváno právě jako arbitrů, soudců, lidí, kteří mohou díky své autoritě řešit spor mezi skupinami.“Skupiny mafiánského charakteru „Ale ve srovnání s tím, co dnes považuji podle mě za největší nebezpečí, které s fungováním organizovaného zločinu působí, to je vytváření skupin mafiánského charakteru,“ upozornil Pojman.Skupiny kromě kriminality legalizují zisky a mají aspiraci na moc. Navíc dnes mají novou generaci, která ale ještě není odborníky popsána. Voři v zákoně ale mají minimální úlohu.„V září minulého roku v Moskvě byl pokus o atentát právě na jednoho z významných představitelů vorovského světa, vlastně po smrti Vjačeslava Ivankova držitele vorovské kasy Děda Chasana, který byl na začátku září postřelen. Zároveň s tím v září odchází z postu starosty Moskvy po 18 letech Lužkov a souvislosti mezi tím a tím někteří analytici hledají i v tom, že právě velká část vorovské kasy byla vložena do moskevských nemovitostí, a ty změny na moskevské radnici, poměrně významné, tuto investici mohly ohrozit,“ uzavřel odborník na organizovaný zločin z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Petr Pojman.


Poslední válka Západu? 24.5.2011

blog.aktualne.cz str. 00 Čtenářův blog

464

Už více jak dva měsíce probíhá libyjská operace NATO. Původní představa francouzského prezidenta Sarkozyho a britského ministerského předsedy Camerona o „bleskové“ válce s pomocí letectva v rámci Plné znění zpráv


rezoluce RB OSN 1973 o zajištění bezletové zóny bere za své. Už potřetí za deset let po Afghánistánu a Iráku Západ zabředává do konfliktu s nejasným koncem. Potvrdil to i ředitel Národní zpravodajské služby Spojených států James Clapper. Ve výboru pro ozbrojené síly amerického senátu prohlásil, že jsme konfrontováni s patovou situací, miska vah se vychyluje tu na stranu povstalců, tu na stranu vládních sil, podle jeho názoru ale získá stávající režim v dlouhodobější perspektivě převahu. Jistě pro mnohé šokující slova, nicméně dobře ilustrující proč se Spojené státy drží v konfliktu do značné míry stranou. Ale nejen proto. Pro prezidenta Obamu je tváří v tvář rekordnímu americkému dluhu 14,3 bilionu dolarů velmi obtížné přesvědčovat veřejnost proč jít po Iráku a Afghánistánu do další války, která by mohla odčerpávat další obrovské sumy z amerického rozpočtu. Zadlužená a krizi eurozóny čelící EU na tom ale není o mnoho lépe. Vzdorujícímu plukovníkovi Kaddáfímu se paradoxně povedlo obnažit krizové symptomy uvnitř NATO. Americká rezervovaná (ne) podpora v libyjské operaci evropským spojencům znamená, že NATO se poprvé ocitá bez vedoucí úlohy supervelmoci , která byla původcem i smyslem existence této organizace. Německo se v konfliktu od Francie a Británie distancuje protože Středomoří není její prioritní zájmovou zónou. Itálie se v konfliktu angažovala spíše z donucení a má důvod být rozezlena na Paříž a Londýn. Místo nadstandardních politických a ekonomických kontaktů s Libyí, které si vytvořila v posledních letech je teď konfrontována s nárůstem bezpečnostních hrozeb, na prvém místě s možnou masivní uprchlickou vlnou ze Severní i Subsaharské Afriky. Zásah v Libyi se tak ovšem zřejmě nestane ani impulsem pro posílení Společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Nakonec se stává symbolem „posledního vzepětí liberálního intervencionismu“, jak napsal ve Financial Times Gideon Rachman a možná i počátkem „postnatoidního“ světa. Dlužno dodat, že noví či staronoví „nezápadní“ aktéři jako Čína, Rusko, Brazílie, Indie či Jižní Afrika se dívají na libyjskou operaci jako na něco, čím se Západ opět oslabuje a tak na jeho úkor mohou více posilovat svůj politický a hlavně ekonomický vliv. Libyjský konflikt se bezprostředně dotýká i nás. Je na místě více diskutovat o nových reáliích budoucího světa a Západu, kde nic nemusí být jako dříve a kde nemusí zcela platit zažité stereotypy typu „Česká republika a její občané požívají patrně nejvyšší míru bezpečí v celé moderní historii, což vyplývá i ze členství v NATO a EU.“ Nyní to ještě platí i když, jak dokazuje obsah vládou schválené Bílé knihy o obraně, už jsme tak trochu v roli „bezpečnostního černého pasažéra.“ Především vláda si musí být vědoma toho, že za bezpečnost země odpovídáme v prvé řadě my sami. Bohužel ve vztahu k armádě, ale ani k policii, či hasičům se to zatím dnes příliš neprojevuje. Miloš Balabán vedoucí Střediska Bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha

URL| http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tenaruv-blog.php?itemid=13232

> lidé < 24.5.2011

E15

str. 20

Kariéra & vzdělání

Petr Skokan BPP Česká republika Stal se generálním ředitelem. Od roku 2007 působil ve firmě jako seniorní lektor a finanční analytik. Předtím pracoval jako vedoucí řízení rizika a interní kontroly ve společnosti T-Mobile. Vystudoval finance a oceňování podniku a jeho majetku na Vysoké škole ekonomické v Praze. Jaroslav Jiřička Plné znění zpráv


Knight Frank Byl jmenován do pozice associate director. Od roku 2006 zastává post vedoucího oddělení oceňování. Ve společnosti pracuje jedenáctým rokem, nastoupil bezprostředně po ukončení studia Stavební fakulty ČVUT se zaměřením na ekonomii a řízení ve vztahu k oceňování majetku. V roce 2010 byl jmenován soudním znalcem pro obor ekonomika – odvětví ceny a odhady nemovitostí. Renata Mrázová ING Od června se ujme řízení ING Pojišťovny ČR/SR z pozice generální ředitelky a předsedkyně výkonné rady. Na chodu ING Pojišťovny se jako finanční ředitelka podílela již v letech 2000 až 2006, podruhé pak od září 2009. V mezidobí se věnovala soukromému podnikání, zakládala také Direct Pojišťovnu, kde dva roky působila jako generální ředitelka a předsedkyně představenstva. Vystudovala VŠE v Praze. Lucie Borovičková Lidl Česká republika Nastoupila na pozici PR manažerky a tiskové mluvčí. Přišla ze společnosti České Radiokomunikace, ve které měla na starosti externí a interní komunikaci. Obor public relations si osvojila při práci v agentuře PR Point, kde zastávala pozici PR konzultantky. Vystudovala mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Jitka Bretová ABS Jets Byla jmenována finanční ředitelkou. Ve společnosti ABS Jets působí třetím rokem. Začínala v roce 2008 jako ekonomka, počátkem letošního roku postoupila na pozici ekonomické ředitelky. Před příchodem do ABS Jets pracovala jako regionální finanční ředitelka ve společnosti Media Marketing Services, předtím zastávala post finanční ředitelky v bezpečnostní agentuře ABL. Vystudovala finance, účetnictví a mezinárodní ekonomii na České zemědělské univerzitě v Praze. Jana Víšková Educo Uni Group Přijala post výkonné ředitelky pro marketing a komunikaci. Bude zodpovědná za komunikační aktivity všech vzdělávacích institucí skupiny, kam patří zejména Vysoká škola finanční a správní a Bankovní akademie. V oblasti komunikace se pohybuje 15 let. Prošla různými pozicemi v regionálních i celoplošných TV stanicích. Postupně působila jako mluvčí Fondu národního majetku ČR, ředitelka externí komunikace agentury CzechInvest, poradkyně pro externí komunikaci vicepremiéra pro ekonomiku a manažerka komunikace ČSA. Řídila také odbor vnějších vztahů MMR a poté VZP. Absolvovala London School of Public Relations. Peter Dajko CEMEX Byl jmenován generálním ředitelem pro Českou republiku. Do společnosti CEMEX nastoupil v roce 2007 na post ředitele strategického plánování a posléze pracoval ve funkci viceprezidenta pro materiály. Dříve působil v oblasti private equity jako projektový manažer a v consultingu. V roce 2005 získal titul MBA na francouzské univerzitě ESCEM a na Rochester Institute of Technology. Tomáš Vystrčil Conseq Investment Management Byl jmenován výkonným ředitelem. Ve finančním sektoru působí více než 16 let. Kariéru začal v Českomoravském penzijním fondu, kde se postupně vypracoval až na pozici generálního ředitele. Do CIM přišel ze společnosti AEGON Pojišťovna, kde pracoval poslední čtyři roky jako chief operations officer. *** Změnilo se něco ve vaší společnosti? Pište nám na [email protected] Foto popis|



Politologové: Přímá volba prezidenta by oslabila vládu 24.5.2011

tyden.cz, denikreferendum.cz, zpravy.iDNES.cz, str. 00 Domácí ČTK

Zavedení přímé volby prezidenta by podle politologů vedlo k rozkolísání parlamentního systému; smysl by měla jen při přechodu na minimálně poloprezidentský systém. Zavedení přímé volby prezidenta by podle politologů vedlo k rozkolísání parlamentního systému; smysl by měla jen při přechodu na minimálně poloprezidentský systém. Hlava státu, kterou by místo zákonodárců mohli vybrat všichni voliči, by kvůli tomu měla silnější postavení, které by nutně oslabovalo vládu. Politologové různého zaměření se na tom shodli na konferenci v Senátu, která byla věnována důvodům i důsledkům změny způsobu vybírání hlavy státu. Profesor Michal Klíma uvedl, že role prezidenta není dána pouze ústavou a že v českých podmínkách má hlava státu roli "dobrotivého mocnáře a tatíčka, který působí nad 'pletichářskými' a rozhádanými stranami". Přímá volba by tak posílila váhu prezidentského úřadu na úkor vlád, které se obvykle opírají o křehkou většinu ve sněmovně. "Vytvořila by se dvouhlavá výkonná moc," uvedl Klíma s tím, že prezident už nyní svým aktivismem balancuje na hraně parlamentarismu. Klíma, který je rektorem Metropolitní univerzity Praha, varoval stejně jako Tomáš Lebeda z olomoucké univerzity před konflikty a spory přímo voleného prezidenta s vládou, pokud by patřili k opačným stranám politického spektra. Podle něj by bylo vhodnější posílit soudržnost vládních většin například konstruktivním hlasováním sněmovny o nedůvěře vládě, kdy by měla být známa podoba příštího kabinetu, nebo dvoukolovou většinovou volbou sněmovny. Proti změně způsobu volby dolní komory se postavil profesor politologie Miroslav Novák z Karlovy univerzity, podle něhož by to oslabilo standardní politické strany a "měli bychom samé Věci veřejné". V otázce přímé volby prezidenta ale s Klímou souhlasil. Podle Nováka je v Česku tradice prezidentů, kteří překračují své pravomoci, a přímo volená hlava státu by k tomu mohla využívat argument, že byla zvolena nadpoloviční většinou občanů. Pro proděkana fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Michala Kubáta nejsou důvodem pro přímou volbu ani výhrůžky zákonodárcům, které provázely znovuzvolení Václava Klause; Kubát je označil spíše za projev upadající politické kultury. Před přímou volbou by dal přednost zpřesnění parlamentní volby a posilování soudržnosti vládních většin a ministerského předsedy. Lebeda varoval také před efektem únavy z příliš častých voleb vzhledem k tomu, že k trojím dosavadním (parlamentním, krajským a obecním) by přibyly ještě prezidentské. Podle něj by to mohlo vést ke snížení voličské účasti.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politologove-prima-volba-prezidenta-by-oslabila-vladu_202620.html

VIDEO: Věřte, nevěřte: Jan Stejskal: ČTK má veřejnoprávní statut, který jí nepřísluší 23.5.2011




Prvním hostem pořadu ČT24 Věřte, nevěřte byl redaktor ČTK Jan Stejskal, zároveň také dlouholetý člen kolegia generálního ředitele a autor dějin ČTK. Podle něj je dvojitý konkurz na nového ředitele ČTK signálem, že s ČTK není něco v pořádku. “Agentura má veřejnoprávní statut, který jí nepřísluší,“ řekl Stejskal. Stejskal tím míní to, že ač ČTK obdržela veřejnoprávní statut automaticky stejně jako Česká televize nebo Český rozhlas, na rozdíl od těchto veřejnoprávních médií ČTK statut brzdí obchodně a má negativní vliv na image zpravodajství. “Fakt, že ČTK kontroluje orgán delegovaný podle politického klíče, to zpravodajství kompromituje mimo jiné i v zahraničí,“ míní Stejskal. Druhým hostem pořadu byl již tradičně profesor FSV UK Jan Jirák. Ten komentoval politické dění kolem strany Věci veřejné, kterého byla média v posledních dnech plná. Podle Jiráka je nutné si uvědomit, jaký je vztah mezi médii a politikou a že je třeba rozlišovat mezi politickým děním a tím, jakým způsobem politici komunikují se samotnými médii a skrze média s voliči a veřejností. Zároveň však uvedl, že na poměrně velké části se politika přestěhovala do médií, takže to, čemu jsme byli poslední dobou v médiích svědky, bylo přímo dění v politice. “Je lépe všímat si médií, protože nám řeknou přímo, jak se ta politika dělá,“ míní Jirák. Kromě politických a ekonomických zpráv mu však média přijdou až pozoruhodně nezajímavá. Proto si na závěr položil otázku, proč je u nás v médiích takový klid? Významnou událostí, kterou převzala všechna světová média, byla bez pochyby smrt Usámy Bin Ládina. Následovala celá řada komentářů i od českých osobností. Například zástupce Kancléře prezidenta republiky Petr Hájek označil ve svém vyjádření Bin Ládina za mediální fikci, protože příběh Bin Ládin je podle něj v médiích vystavěn jako pohádka o dobru a zlu. Koutek mediální gramotnosti se tentokrát věnoval tzv. multiverbizace neboli nahrazení jednoho slova více slovy. Často se tak zbytečně do textu tlačí slovesa: provést, realizovat, vykonat či uskutečnit., i když se mnohdy do kontextu ani nehodí. Minulé vydání pořadu Věřte, nevěřte se věnovalo válečnému zpravodajství, tentokrát šlo přímo o válečné zpravodaje, kteří se jako civilisté vydávají do válečných konfliktů, aby přinášeli informace. Základ práce takového válečného zpravodaje a největší informační a emociální náboj pak mají hlavně vyobrazení boje, zázemí lidského hrdinství i utrpení. Videozáznam pořadu přehrajete zde. Kateřina Šťovíčková


Americký prezident Obama v Irsku zahajuje cestu po Evropě 23.5.2011

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Vít Pohanka, pir

amerika

Barack Obama doráží do Evropy. Dnes bude v Irsku, poté zamíří do Velké Británie a Francie. Skoro týdenní turné na starém kontinentu zakončí ve Varšavě. Bílý dům chce prezidentskou cestou ujistit evropské spojence, že jsou pro ni důležití. Ve Washingtonu to tak ale moc nepůsobí. Americký prezident Obama dnes zahájí šestidenní cestu po Evropě. Na starém kontinentě má jednat hlavně o ekonomice a mimo jiné se setkat i s ruským prezidentem Medveděvem. Ve Varšavě bude koncem týdne jednat i s představiteli středoevropských zemí.Barack Obama bude Irsku jednat s politiky o problému vládního zadlužování. Tedy o něčem, co trápí Irsko i Spojené státy. Najde si ale také čas na setkání s obyvateli malé vesnice Moneygall, odkud pocházejí jeho předkové z matčiny strany."Pro Obamu bude jistě důležité, že bude v Irsku vítán velice nadšeně. To už je dopředu jasné, má tam přezdívku O´Bama, jako by byl opravdu Ir. On jim chce říci to, co přirozeně potom řekne i v Británii, že mezi USA a Irskem existuje speciální vztah, privilegované partnerství," míní zahraničněpolitický analytik ČRo Milana Slezák.Evropská cesta amerického prezidenta má mimo jiné ujistit evropské spojence, že Spojené státy pořád považují transatlantické vztahy za hlavní pilíř americké zahraniční politiky.Vládě prezidenta Obamy na Evropě záleží. Tohle do omrzení opakují američtí Plné znění zpráv


diplomaté, kteří na ministerstvu zahraničí mají starý kontinent na starosti. Úplně něco jiného je ale slyšet od evropských politiků, kteří zavítají do Washingtonu.„Dnešní administrativa je daleko pootočenější domů. Daleko méně pootočená ven. Měli jsme setkání s vedením národní ekonomické rady a já jsem si dosud myslel, že je to pouze náš vnější postřeh. Zástupce ředitele mi ale oznámil: ‚Tato administrativa je evidentně posunutá dovnitř.‘ To je pro mne docela zajímavý závěr a musím z toho vyvozovat důsledky,“ řekl český prezident Václav Klaus při své poslední návštěvě Spojených států loni na podzim.Nejednotná EvropaAmerika má dlouhodobě problém s tím, že Evropa nebývá názorově jednotná. Evropská unie a bruselské instituce se tváří, že to ony mluví za všech 27 členských zemí. Jenže to z amerického pohledu neodpovídá skutečnosti. Vysvětluje Nida Gelazisová odbornice na Evropu z Wilsonova mezinárodního centra ve Washingtonu:„Do určité míry panuje ve Washingtonu frustrace z tím, že se Evropa, respektive Evropská unie nedokáže dohodnout. To neznamená, že by pro Spojené státy nebyla Evropa důležitá. Jde o to, že teprve začíná budovat svou schopnost prosazovat jednotnou zahraniční politiku. A to je myslím důvod, proč není vždy prvním partnerem, kterého by Amerika oslovila. Když to udělá, rozloží se dialog na mnoho uvnitř Evropské unie a Spojené státy si mezitím najdou lepšího partnera někde jinde.“Také podle Tomáše Weisse z Katedry západoevropských studií FSV UK funguje vazba s Washingtonem ještě stále spíše na úrovni členských států. „Nemyslím si, že by se to nějak měnilo, baronka Ashtonová ční jako představitelka Evropské unie, ale není tím, kdo rozhoduje. Pro Američany je stále důležitější mít zahraničně – politické vztahy se členskými státy. Naopak v ekonomických otázkách hraje Unie větší roli,“ uvádí.Český prezident Klaus, a není sám, si ale všímá jedné neoddiskutovatelné skutečnosti: americká diplomacie se v posledních letech soustřeďuje na něco úplně jiného, než posilování vztahů s tradičními spojenci na východní straně Atlantiku:"Pro tu Ameriku je relevantním subkontinentem, o kterém nonstop mluví, Čína. Evropa není podstatná, zejména ekonomicky.“A netýká se to jen vlády, ale také Kongresu. Před časem se chtěl německý velvyslanec setkat s předsedou zahraničního výboru Senátu, někdejším prezidentským kandidátem Johnem Kerrym. Trvalo to 9 měsíců, než si senátor Kerry našel čas na zástupce evropské velmoci. Něco takového by bylo za předchozích prezidentů nepředstavitelné.A chcete-li další příklad nezájmu současné americké vlády o Evropu: Bývalo dobrým zvykem, že si ministr nebo ministryně zahraničí našli čas na pracovní snídani nebo oběd na velvyslanectví evropské země, která se stala předsednickou zemí Evropské unie.Poslední šéfka diplomacie za prezidenta Bushe, republikánka Condoleezza Riceová to dodržovala. Na české velvyslanectví se v lednu 2009 zastavila, i když už doslova za několik dnů končila. Taková zvyklost nebyla zdaleka jenom symbolická, měla svůj praktický význam, diplomaty konkrétní země to seznámilo s důležitými lidmi na americkém ministerstvu zahraničí. Ale od nástupu nové administrativy si demokratka Hillary Clintonová už nikdy na podobný rituál čas nenašla.Obama chce pro své blízkovýchodní plány získat i podporu britského premiéra Evropští politici chválí Obamův plán pro Blízký východ USA nabízejí občanství za vstup do armády. Velký zájem mají Poláci Clintonová ostře kritizuje Čínu kvůli lidským právům


Nebezpečnost klimatických změn 20.5.2011

Hospodářské noviny Libor Stejskal

str. 08

Názory

Máme sklon vnímat změnu klimatu především prostřednictvím obrazů vyprahlých pouští, vysychajících studní, tajících ledovců a pobřeží bičujících hurikánů. Tedy obrazů exotických, vzdálených, a tedy až televizním způsobem nereálných. Je to zcela pochopitelné, protože nárůst teploty o 1,2 °C nebo posun rozložení srážek o n ěkolik procent si prostě moc představit nedokážeme. Sice chápeme, že změny klimatu mohou být dramatické, ale jedině někde na opačném konci světa, a nás se to tedy přece jen zas tolik netýká. Není to pravda. Klimatické změny nakonec zprostředkovaně dolehnou i na nás. V první řadě to bude migrace. Příliv uprchlíků, kteří opouštějí své domovy v Africe, Asii a Oceánii následkem zhoršujícího se životního prostředí, se už dnes odhaduje na 10 až 25 milionů lidí. Zatím nedorazili, protože je dokážou absorbovat tradiční cílové země a nárazníkové oblasti (dosud například severní Afrika). Podle prognóz se právě tady daly čekat otřesy, což se dnes jednoznačně potvrzuje. Pokud se ovšem poškození životního prostředí v nejhůř postižených regionech prohloubí, musíme počítat s tím, že desítky milionů uprchlíků potáhnou dál na sever. Stačí, když do naší kotliny doputuje jen zlomek uprchlíků – a máme zaděláno na obrovský sociální a bezpečnostní problém. Plné znění zpráv


Nejde ale jen o uprchlíky. Změna klimatu v našem podnebném pásmu sice neproběhne tak drasticky jako jinde, přesto ale udeří na naši přírodu a krajinu. V létě a na podzim nás bude podle modelů zpracovaných Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. M. a Českým hydrometeorologickým ústavem sužovat dlouhodobý nedostatek vody, v některých oblastech možná až s devastačními účinky na krajinu, její ráz a využití. To bude zcela nová a historicky bezprecedentní situace. Samotný problém už totiž nebude jen „environmentální“, „hydrologický“ či „vodohospodářský“. Pro naši zemi bude mít zásadní bezpečnostní důsledky. Nedostatek vody totiž povede k omezení jejího přísunu do domácností a – což si málo uvědomujeme – do průmyslu. Její periodický nedostatek vážně naruší chod ekonomiky. Také zvýšení teploty vody může mít nedozírné následky, ať už jako smrticí faktor pro některé ekosystémy, tak jako obrovská dodatečná zátěž pro už tak zranitelnou energetiku. Už teď se ale dají chystat opatření, díky nimž snížíme naši zranitelnost. S migrací a spojeným rizikem nepokojů, násilí, nakažlivých chorob a politické nestability toho bez koordinace v EU moc neuděláme. Zato se můžeme postupně připravit na stále častější povodně – přestavbou infrastruktury, plánováním osídlení a odolnější technologií staveb. Musíme vytvářet prostor pro rozliv a pohlcení vody v krajině a celkově výrazně zvýšit přirozenou i umělou retenční schopnost území. Zásadně snížit energetickou náročnost průmyslu, zmodernizovat systém vodovodů a jako poslední krok – naplánovat a zajistit možnost stavby dalších vodních nádrží, pokud se ukážou jako nezbytné. *** Klimatické změny zprostředkovaně dolehnou i na nás. V první řadě to bude migrace. Máme tak zaděláno na obrovský sociální a bezpečnostní problém. Foto popis| O autorovi| Libor Stejskal, autor je bezpečnostní analytik pracuje ve Středisku bezpečnostní politiky CESES FSV UK

„Nejsme pro stupidní mužské soutěžení"! (Máme totiž svoje vlastní!) (Aleš Baloun) 20.5.2011

idnes.cz - blog

str. 00

„Nejsme pro stupidní mužské soutěžení"! (Máme totiž svoje vlastní!) „Jak jsem partnerovi vytřela zrak. Napište a vyhrajte brusinkový nápoj“ – výborný příklad toho, jak na jedné straně ženy nesnáší srovnávání s muži a na druhé straně některé chtějí mužům zrak (přinejmenším) "vytřít" a pochlubit se tím. No a i něco za to vyhrát... Že ve vztahu – pokud se budu držet titulku – o nějaké "vytírání zraku" může usilovat jen ušlápnutá verze kura domácího, snažíc se dokázat, že její mužský protějšek je proti ní v něčem břídil, namísto toho, aby si ona nebo oba připustili, že každý má své přednosti a každý má své slabé stránky? Asi ne. Zřejmě nejde o vztah partnerský ale souboj. Mimochodem – po takovém nesoutěžení „ o vytření zraku“ volají především ženy, ne? A důvodem je, že chtějí rovnost s muži. I když tady se jakési „rovnání se s muži“ také koná… A dost veřejné. Holt, najdou se i takové ženy, které prostě neodolají a svůj pokus o „vytření zraku“ nejen realizují, ale ještě uspořádají soutěž pro ostatní takto „duševně postižené“ ženy. Dokonce o ještě stupidnější cenu. Napsat svůj příběh do soutěže o brusinkový nápoj chce opravdu hodně hlouposti a ženské ješitnosti. Marně vzpomínám, že by něco podobného zorganizovali muži a ještě se tím chlubili na internetu. Ale možná se to někdy stalo… Jen pak nějak nezapadá do sebe tvrzení, že ženy stupidní mužské hry nehrají.



P.S. Pardon, až na výjimky…. ---------------------------------------------------Ze článku autorky a něco o ní samotné (respektive co o sobě uvádí ona sama) : Citát : „Traduje se, že ženy neumějí číst v mapách, nikdy nepochopí fotbal, neumějí zachovat tajemství, couvat či parkovat, v krizové situaci se rozpláčou, rozkřičí případně omdlí... Také vám taková klišé připadají směšná? Řídíte líp než váš partner? Orientujete se bleskurychle a v krizi jste to právě vy, kdo zachová chladnou hlavu? Tak vyvraťte konkrétním příběhem nesmyslné mýty o ženách!...“ Zdroj: http://ona.idnes.cz/jak-jsem-partnerovi-vytrela-zrak-napiste-a-vyhrajte-brusinkovy-napoj-1ek-/vztahysex.aspx?c=A110513_150703_recepty_jup Pavla Matějů / zkratka autora: jup Ona o sobě : Absolvovala fakultu sociálních věd UK, ovšem ještě v dobách dřevních - za vlády jedné strany - takže se k titulu doktorky filozofie z té doby hlásí jen nerada. Prošla redakcemi někdejší Večerní Prahy, okresního týdeníku a nadlouho zakotvila ve vydavatelství MAFRA. Původně psala pro kulturní rubriku deníku MF DNES, pak pro sobotní Magazín a po mateřské se dvěma syny působí od konce roku 1998 v iDNES.cz, napřed v sekci Revue, nyní má na starosti ženy.

URL| http://alesbaloun.blog.idnes.cz/c/192408/Nejsme-pro-stupidni-muzske-soutezeni-Mame-totiz-svojevlastni.html

Zlatý středník 2010: Nejlepší firemní časopis mají oceláři, nejlepší interní noviny horníci 20.5.2011

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust

Články

Kompletní výsledky 9. ročníku soutěže PR Klubu o nejlepší firemní periodika Vítězové Zlatého středníku 2010. Foto: PR Klub Ve vršovickém Biu Vzlet včera profesní sdružení PR Klub udělilo již podeváté ceny Zlatý středník nejlepším tištěným i elektronickým periodikům. Celkem se rozdávaly v 11 kategoriích, vybíralo se ze 106 přihlášených. Nově byla ustavena kategorie za nejlepší český původní text, Zlatá litera, zároveň byla udělena poprvé i zvláštní ocenění za distribuci a hodnocení efektivity či cena za inovaci. Jednotlivé kategorie hodnotily tři samostatné poroty. Letošní nižší počet přirozeně odráží situaci na trhu. “Z důvodu snižování nákladů na oblast komunikace přestaly některé společnosti interní periodika vydávat, případně rezignovaly na jejich kvalitu. To se odrazilo i na množství přihlášek v letošním ročníku,“ uvedla Luďka Raimondová, garantka soutěže Zlatý středník. “Potvrdilo se nám také, že do samotné soutěže se hlásí pouze převážně profesionálně zpracovaná periodika, protože nedochází k poklesu kvality u přihlášených prací,“ doplnila.



Nově vyhlášená kategorie Zlatá litera ukázala, že i v rámci firemních periodik můžeme nalézt zajímavě a profesionálně zpracované texty. “Je to jeden ze způsobů, jak přitáhnout pozornost cílové skupiny a zvýšit jak čtivost perodika, tak i vazbu klientů ke značce i produktu,“ řekla Luďka Raimondová. Ukázalo se, že téměř 80 % časopisů profesionálně pracuje se způsobem distribuce. Jako jednoznačně nejúčinnější se jeví adresná distribuce, a to i v případě zaměstnaneckých časopisů. Tento způsob využívá více než 15 % časopisů aktivně pracujících se způsobem distribuce. 9 % časopisů věnujících se způsobu distribuce dokonce využívá vlastní kolportéry a 9 % časopisů také využívá vklad do jiného časopisu. U publikací B2C převládá neadresná distribuce či distribuce prostřednictvím veřejně dostupných stojanů. Hodnocením efektivity se zabývá více než jedna třetina zaměstnaneckých periodik a nejúčinnější metody hodnocení představuje přímé sledování návštěvnosti v případě elektronické verze periodika či individuální dotazování. Ocenění Zlatý středník vytvořila Luba Bakičová. PŘEHLED OCENĚNÝCH PERIODIK V ROČNÍKU ZLATÝ STŘEDNÍK 2010 Nejlepší interní časopis 1, ARCELORMITTAL OSTRAVA a. s. Úsměv, AHOLD Czech Republic, a. s. Nejlepší interní noviny HORNÍK, OKD, a. s. ZA BRANOU, Plzeňský Prazdroj, a. s. E.ON Czech, E.ON Česká republika, s. r. o. Nejlepší B2B časopis GASTRO časopis pro profesionály v gastronomii, MAKRO Cash & Carry ČR s. r. o. VISIONS, Siemens, s. r. o. Perlivý svět, Bohemia Sekt, a. s. Nejlepší B2C časopis Vlastní cestou, Rodinný pivovar Bernard a. s. ČILICHILI, Vodafone Czech Republic, a. s. Tescoma magazín - jen dobrý recept nestačí, TESCOMA s. r. o. + MŮJ VLÁČEK, České dráhy, a. s. Nejlepší firemní katalog PRODUCT CATALOGUE YEDOO - 2011, Intrea - Piko, s. r. o. + Katalog domovního elektroinstalačního materiálu 2010, ABB s. r. o. Přehledy designů spínačů a zásuvek ABB, ABB s. r. o. Nejlepší firemní profil ČVUTIX - Komiks Sedmi statečných z ČVUT, České vysoké učení technické v Praze ČVUT v Praze - už 300 let měníme tvář světa, České vysoké učení technické v Praze Nejlepší výroční zpráva Výroční zpráva ASEKOL 2009, ASEKOL s. r. o. Zpráva o činnosti 2009, Sdružení Linka bezpečí Výroční zpráva 2009, Statutární město Ostrava Nejlepší časopis státní, veřejné a neziskové sféry Plné znění zpráv


linka bezpečí 116 111, Sdružení Linka bezpečí ČEJČ DNES, obec Čejč Naše město, město Třešť Nejlepší on-line prezentace www.bernard.cz, Rodinný pivovar Bernard a. s. ČILICHILI ONLINE, Vodafone Czech Republic, a. s. www.sparta.cz, AC Sparta Praha Nejlepší firemní zpravodaj (newsletter) AXA News, AXA Česká republika s. r. o. Cestování Newsletter!!!, statutární město Ostrava Development Newsletter!!!, statutární město Ostrava Zlatá litera Jak paní Livie Klausová viděla místo dětského domova Potěmkinovu vesnici, Zámeček, Duha Zámeček Slováci : Češi - Ztratení bratia, ČILICHILI, Vodafone Czech Republic, a. s. Úvodníky, Vlastní cestou, Rodinný pivovar Bernard a. s. + Za polární září a borůvkovou polévkou, Review, České aerolinie a. s. Zvláštní ocenění a další ceny Zvláštní ocenění za nejlepší grafickou úpravu - GASTRO časopis pro profesionály v gastronomii, MAKRO Cash & Carry ČR s. r. o. Zvláštní ocenění za nejlepší titulní stranu - MOJO, Alcatel-Lucent Czech, s. r. o. Zvláštní ocenění za hodnocení efektivity - ČILICHILI Vodafone Czech Republic, a. s. Zvláštní ocenění za distribuci - Úsměv, AHOLD Czech Republic, a. s. Zvláštní ocenění za distribuci - GLOBUS MINI, Globus ČR, k. s. Cena za inovaci - ČVUTIX - Komiks Sedmi statečných z ČVUT, České vysoké učení technické v Praze Zvláštní ocenění za vyváženost obsahu a formy - Zpětný odběr, ASEKOL s. r. o. Cena Marketingového klubu České republiky - Vlastní cestou, Rodinný pivovar Bernard a. s. Cena České marketingové společnosti - Zpráva o činnosti 2009, Sdružení Linka bezpečí SEZNAM POROTCŮ Tištěná periodika (kategorie Nejlepší interní noviny, interní časopis, B2B časopis, B2C časopis, firemní profil, firemní katalog, výroční zpráva, časopis státní, veřejné a neziskové sféry) Robert Haas, ředitel Symbio Digital Ratibor Líbal, ředitel Actum Jitka Němečková, redaktorka Marketing & Media Jiří Prošek, viceprezident Marketingového klubu ČR Petra Průšová, ředitelka Millward Brown Luďka Raimondová, nezávislá konzultantka Leoš Špachta, ředitel Media Factory Ludmila Trunečková, katedra mediálních studií FSV UK Jitka Vysekalová, prezidentka České marketingové společnosti On-line prezentace a newslettery (Nejlepší on-line prezentace, firemní zpravodaj / newsletter) Robert Haas, ředitel Symbio Digital Ratibor Líbal, ředitel Actum Jitka Němečková, redaktorka Marketing & Media Jiří Prošek, viceprezident Marketingového klubu ČR Petra Průšová, ředitelka Millward Brown Plné znění zpráv


Luďka Raimondová, nezávislá konzultantka Leoš Špachta, ředitel Media Factory Zlatá litera Dana Emingerová, spisovatelka Jiří Chrást, ČTK Alex Röhrich, FSV UK a katedra bohemistiky Přírodovědně-humanitní a pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci, mediální ředitel Ewing Public Relations

URL| hornici/

http://www.mediar.cz/zlaty-strednik-2010-nejlepsi-firemni-casopis-maji-ocelari-nejlepsi-interni-noviny-

POLITIKA: iDNES.cz: Klausovu oblibu srazily názory Jakla a Hájka i pero, míní politologové 19.5.2011

ceska-media.cz str. 00 Společnost-Stalo se iDNES.cz (mai)

Prezidentova popularita je nenižší od jeho nástupu na Hrad v roce 2003, důvěřuje mu jen 47 procent lidí. Podle politologů za to mohou jeho zásahy do vnitřní politiky a vládní krize, aféra s protokolárním perem z Chile, ale i názory jeho vicekancléře Petra Hájka a politického poradce Ladislava Jakla. Podle Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy není možné určit jeden důvod, který prezidentovu popularitu snížil za půl roku o šestnáct procent. Agentura STEM, která ve středu výsledky zveřejnila, totiž v průzkumu neuvádí, jaké skupiny lidí na otázky odpovídaly. "Důvody proto mohou být spíše spekulacemi. Výzkum bohužel není zaměřen na určité skupiny lidí, které by nám pomohly tu hlavní příčinu rozklíčovat. Může to být jeho vystupování ve vládní krizi. Může to být také obecně znechucením lidí ze současné politické scény a situace. Jsem spíše pro tuto variantu," řekl iDNES.cz politolog Mlejnek. Podle něj není jednoznačné, zda prezidentovi klesla podpora v souvislosti s vládní krizí. "Většina lidí se v tom přestává vyznávat. Jsou to pro ně iracionální věci, ze kterých si dělají srandu, jsou vůči tomu cyničtí," míní. Dodal, že prezidentovi ale určitě uškodila kauza při návštěvě Chile, odkud si Klaus neobvyklým způsobem odnesl hodnotné protokolární pero.


Klausovu oblibu srazily názory Jakla a Hájka i pero, míní politologové 19.5.2011

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí iDNES.cz, Martina Procházková

Prezidentova popularita je nejnižší od jeho nástupu na Hrad v roce 2003, důvěřuje mu jen 47 procent lidí. Podle politologů za to mohou jeho zásahy do vnitřní politiky a vládní krize, aféra s protokolárním perem z Chile, ale i názory jeho vicekancléře Petra Hájka a politického poradce Ladislava Jakla. Podle Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy není možné určit jeden důvod, který prezidentovu popularitu snížil za půl roku o šestnáct procent. Agentura STEM, která ve středu výsledky zveřejnila, totiž v průzkumu neuvádí, jaké skupiny lidí na otázky odpovídaly.



"Důvody proto mohou být spíše spekulacemi. Výzkum bohužel není zaměřen na určité skupiny lidí, které by nám pomohly tu hlavní příčinu rozklíčovat. Může to být jeho vystupování ve vládní krizi. Může to být také obecně znechucením lidí ze současné politické scény a situace. Jsem spíše pro tuto variantu," řekl iDNES.cz politolog Mlejnek. Podle něj není jednoznačné, zda prezidentovi klesla podpora v souvislosti s vládní krizí. "Většina lidí se v tom přestává vyznávat. Jsou to pro ně iracionální věci, ze kterých si dělají srandu, jsou vůči tomu cyničtí," míní. Dodal, že prezidentovi ale určitě uškodila kauza při návštěvě Chile, odkud si Klaus neobvyklým způsobem odnesl hodnotné protokolární pero. Ne pero, ale vládní krize Politolog Pavel Šaradín z olomoucké katedry politologie a evropských studií by ale vliv chilské aféry na popularitu českého prezidenta nepřeceňoval. "Chilská aféra zásadní problém nebyla. Prezident si snad pohoršil jen u voličů, kteří jej už dříve neměli v oblibě. Spíše to však podle mého bylo bráno jako recese než jako závažná situace," řekl iDNES.cz Šaradín. InsertSingleVideo "Popularita prezidenta sleduje trend, který zaznamenáváme u politických stran. Týká se nyní všech celostátních institucí, a to i prezidenta, který v poslední době dvakrát, třikrát vstoupil do jednání mezi politickými stranami. Lidé zkrátka vnímají i jeho odpovědnost za tu situaci," míní Šaradín. Dodal, že prezidentova popularita poklesla i kvůli chybějícímu tématu, na kterém by se mohl silněji profilovat, jako by byla například obhajoba vnitřního zájmu v zahraničí. "Ta politická scéna se orientuje na vnitřní problémy a prezident zde nemá příležitost nějak zabodovat," doplnil. Je to mozaika, míní politoložka Kauza s Bátorou, názory Petra Hájka a Ladislava Jakla, ukradené pero i spory s Ústavním soudem mohou být dalšími střípky do mozaiky poklesu Klausovy popularity. "Jedním z momentů, které prezidentovi uškodily, bylo bezesporu pero z Chile. Na první pohled ta situace možná vypadá vtipně, ale nese s sebou i pocit hanby, který lidé prožívali, když se na to dívali," uvedla politoložka Vladimíra Dvořáková. Popularita prezidenta je podle Dvořákové dána i tím, že český státník na nejvyšší úrovni neřeší každodenní starosti vlády. Pokud k nim dojde, lidé pak spílají vládě, nikoliv prezidentovi. Jenže Klaus se do krize vmísil. "Václav Klaus několikrát zasáhl do vládnutí a snažil se vypadat jako bezprostřední arbitr, který vládu přivede k rozumu a k jednání. Lidé to však začali vnímat spíše jako prodlužování agonie a jako bránění tomu, aby se situace vyřešila," doplnila pro iDNES.cz politoložka. Lidé navíc nerozumí tomu, jakou hraje hru s Věcmi veřejnými, proč nepřijímá demise. Ublížit mu mohou také názory jeho blízkých podřízených - Petra Hájka a Ladislava Jakla. "Může to být i kauza Bátora, která hodně lidem leží v žaludku. Bátora je krajně pravicový člověk, který publikuje na podobných webech, jež jsou na hraně až českého Gajdovského fašismu. A svou roli určitě sehrály i spory prezidenta s Ústavním soudem a jakási neúcta k právu," doplnila Dvořáková.

URL| http://zpravy.idnes.cz/klausovu-oblibu-srazily-nazory-jakla-a-hajka-i-pero-mini-politologove-1em/domaci.asp?c=A110519_113552_domaci_taj

Lidé ve firmách: Petr Skořepa ředitelem divize HP Networking pro ČR 18.5.2011

itbiz.cz ITbiz.cz

str. 00

V manažerském okénku dnes přinášíme informace o nástupu Michaila Bezrukova do společnosti Tacoma, kde povede oddělení Accounting&Payroll. Informujeme také o nástupu Petra Skořepy do divize HP Networking. Hewlett - Packard Plné znění zpráv


Společnost Hewlett - Packard jmenovala Petra Skořepu od začátku dubna novým ředitelem divize HP Networking pro Českou republiku. Skořepa zde nahradil Jiřího Matoucha, který nastoupil od začátku května do společnosti DNS, kde zúročí své zkušenosti z HP coby team leader pro HP Networking. Na své pozici je nyní Petr Skořepa zodpovědný za vedení a výsledky celého týmu divize HP Networking, tedy zejména obchodních specialistů a solution architektů specializující se na oblast síťových prvků. Řídí prodej síťových prvků zákazníkům napříč celým českým trhem, stejně jako podporu obchodních partnerů a ostatních divizi HP ESSN. Má na starosti rovněž marketingové strategie týkající se jednotlivých produktů. Petra Skořepa má již 23 let profesionálních zkušeností z oblasti ICT technologií, z čehož 14 let působil na řídících pozicích v managementu nadnárodních společností. Před svým nástupem do HP pracoval ve společnosti SAP na pozici obchodního ředitele pro oblast střední a východní Evropy, kterou zastával od roku 2008. V letech 2002 až 2007 vedl obchodní tým společnosti Cisco Systems v České republice a na Slovensku; v této společnosti strávil i šest předchozích let, kdy zde od roku 1996 působil na několika dalších obchodních a manažerských pozicích. Působil také ve společnostech Novell, TGN, T&G Numic, Parallel či Rubena. Petr vystudoval obor kybernetiky na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Je ženatý, má dvě dcery, mluví plynně anglicky, slovensky, dobře se domluví i rusky a částečně polsky. Ve volném čase se věnuje – kromě rodiny – golfu, lyžování, cyklistice či jízdě na motocyklu, relaxací je pro něj rovněž péče o zahradu. Přidejte si Petra Skořepu do své sítě pomocí služby [?] Tacoma Společnost Tacoma posílila o nového manažera Michaila Bezrukova, který bude zodpovědný za řízení a vedení týmu Accounting&Payroll. Michail se zaměří na odbornou podporu a rozšíření poskytovaných služeb. Michail přichází ze společnosti ORCO Property Group, kde byl od roku 2004 odpovědný za finanční řízení v pěti zemích střední Evropy a od roku 2008 působil na pozici finančního ředitele hotelové divize Mamaison. Předchozí pracovní zkušenosti získal v oblastech telekomunikací, pojištění, nemovitostí, hotelnictví a cestovního ruchu. Více než deset let působil ve vedoucích pozicích. „Věřím, že ve společnosti Tacoma, která se nedávno stala součástí šesté největší celosvětové poradenské sítě RSM International, zúročím své zkušenosti. Doposud jsem vždy působil na straně klientů, proto budu nyní, na druhé straně, dobře rozumět jejich požadavkům a očekáváním. Mým cílem je aktivně rozvíjet náš tým a naše služby v oblasti účetnictví a mzdového poradenství“, říká Michail. Michail Bezrukov disponuje odbornými účetními znalostmi na velmi vysoké úrovni a může nabídnout výbornou znalost nejen anglického jazyka, ale i ruského, který je jeho mateřským jazykem. Je absolventem ruské Voroněžské státní univerzity, kde získal magisterský titul v oboru řízení a ekonomika. Michail dále studoval v České republice místní účetní a daňové systémy a navštěvoval doplňkové kurzy IFRS. Je také držitelem kvalifikace ACCA Diploma in International Financial Reporting. Přidejte si Michaila Bezrukova do své sítě pomocí služby [?] Allianz Allianz pojišťovnu posílil odborník na strategii a vedení obchodní sítě Ing. Milan Mojžíš, který se 1.5. 2011 stal pražským regionálním ředitelem. Milan Mojžíš je absolventem obchodně-podnikatelské fakulty Slezské univerzity a nyní dokončuje studium MBA v oblasti řízení lidských zdrojů. Před příchodem do Allianz pojišťovny pracoval čtyři roky v České pojišťovně jako ředitel agentury, regionu a poslední rok jako zemský ředitel retailové distribuce. Plné znění zpráv


Svoji pracovní kariéru zahájil ve společnosti Karlovarské minerální vody jako analytik prodeje a marketingový manažer. Přidejte si Milana Mojžíše do své sítě pomocí služby [?] Wolf Theiss Rakouská advokátní kancelář Wolf Theiss přijala dva nové koncipienty. Její pražskou pobočku posílili dva členové, kteří nastoupili na pozici associate. Jsou jimi Anna Diblíková a Pavel Srb. Diblíková je absolventkou Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, studovala také v nizozemském Groningenu. V předchozí praxi se věnovala hlavně obchodnímu a autorskému právu a má za sebou působení v právní poradně neziskové organizace. Pavel Srb vystudoval práva na Masarykově Univerzitě v Brně, již v té době spolupracoval s Wolf Theiss. Postgraduální studium zakončené titulem LL.M. absolvoval na Univerzitě Konstanz v Německu. Znalosti si rozšiřuje v doktorském programu na PF UK v Praze. Lidl Společnost Lidl Česká republika jmenovala novou manažerku PR komunikace. Stala se jí Lucie Borovičková (31), která nastoupí na nově otevřenou pozici PR manažera a zároveň bude tiskovou mluvčí společnosti. Lucie Borovičková si obor public relations osvojila při práci v agentuře PR Point, kde zastávala pozici PR konzultanta. Do společnosti Lidl přišla z firmy České Radiokomunikace. Zde se starala o kompletní externí a interní komunikaci společnosti. Borovičková vystudovala Mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Kromě toho má také titul z informačního managementu. Plynně se dohovoří anglicky, německy a francouzsky. Přidejte si Lucii Borovičkovou do své sítě pomocí služby [?] ..

URL| http://www.itbiz.cz/lide-ve-firmach-kveten-prestupy-tri

Anonymní firmy loni získaly z tendrů osm miliard korun 18.5.2011

tyden.cz

str. 00 ČTK

Podnikání a práce

Firmy s neznámými vlastníky loni získaly ve veřejných zakázkách zhruba osm miliard korun. Nejvíce peněz k těmto firmám s listinnými akciemi na majitele přitom šlo od Lesů ČR, Ředitelství silnic a dálnic a ČD Cargo. Firmy s neznámými vlastníky loni získaly ve veřejných zakázkách zhruba osm miliard korun. Nejvíce peněz k těmto firmám s listinnými akciemi na majitele přitom šlo od Lesů ČR, Ředitelství silnic a dálnic a ČD Cargo. Vyplynulo to ze statistiky projektu zIndex. Podle zIndexu v loňském roce dostaly firmy s anonymními majiteli 330 veřejných zakázek v hodnotě zhruba 8,1 miliardy korun. V roce 2009 to bylo 372 tendrů za devět miliard korun a o rok dříve 313 o objemu 7,4 miliardy korun. Pro srovnání autoři projektu uvedli i rok 2006, kdy anonymní společnosti vyhrály 116 veřejných zakázek v hodnotě zhruba 2,2 miliardy korun.



K institucím, které v uplynulých třech letech daly anonymním firmám zakázky o největším objemu, patří podle zveřejněné statistiky Lesy ČR, Ředitelství silnic a dálnic a ČD Cargo následované Ústeckým krajem. Hodnota jimi zadaných tendrů pro firmy s anonymním vlastníkem se pohybovala od 3,9 miliardy korun po 1,4 miliardy. Pozadu nezůstala ani ministerstva obrany a financí, hlavní město Praha, státní podnik Povodí Labe, města Vrchlabí a Trutnov a České dráhy. Hospodářské noviny dnes zveřejnily s odkazem na zIndex i seznam 16 firem s anonymními majiteli, které si uplynulých třech letech vydělaly ve veřejných zakázkách dohromady zhruba 18,2 miliardy korun. Nejvíce z těchto peněz přitom skončilo v regionech, uvedl deník. Na předních místech žebříčku 16 firem se umístily stavební EDS Holding, firma BAK, firma bez zaměstnanců Kardioport, Herkul, Financial Found nebo CE Wood. Veřejné zakázky v projektu zIndex.cz zkoumali ekonomové Jana Chvalkovská, Petr Janský a Jiří Skuhrovec z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity. Listinné akcie na majitele umožňují skutečným vlastníkům firem zůstat v anonymitě. Podle analýzy České kapitálové informační agentury (ČEKIA) z konce loňského roku má tyto akcie více než polovina českých akciových společností.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/podnikani-a-prace/anonymni-firmy-loni-ziskaly-z-tendru-osm-miliardkorun_202082.html

Dmitrij Medveděv dál mlčí o své prezidentské kandidatuře 18.5.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 evropa Lenka Kabrhelová,Marika Táborská Rusko nadále nezná jméno prezidentského kandidáta pro volby v roce 2012. Odpověď nepřinesla ani velká tisková konference prezidenta Dmitrije Medveděva - první svého druhu po třech letech, kdy je ve funkci. Dmitrij Medveděv nedal odpověď na otázku, zda se bude znovu ucházet o prezidentský úřad. Opět ale slíbil, že veřejnost na ni nebude čekat dlouho.V Rusku sílí spekulace ohledně prezidentských voleb. Mnozí analytici mají za to, že o návrat do prezidentského křesla bude usilovat současný premiér Vladimir Putin.Dmitrij Medveděv svou kandidaturu během tiskové konference pro několik set novinářů nevyloučil. Pokud by do voleb šel, učinil by tak podle svých slov jako lídr jedné z politických stran.Ruská média v posledních týdnech informují o možném rozkolu ve vládnoucím tandemu, poté, co se prezident několikrát kriticky vyjádřil na adresu některých kroků Vladimira Putina. Možné rozpory ale oba politici odmítají.Dnes Medveděv řekl, že ho s Vladimirem Putinem pojí dlouhá léta spolupráce a společný náhled na mnoho otázek. To, že se v některých ohledech jejich názory liší, je prý zcela normální.Pohrůžka návratem studené válkyRuský prezident se dotkl také otázky protiraketového štítu, strategického projektu Západu. Zopakoval, co Moskva říká dlouhodobě, a pohrozil i důsledky, pakliže by se Rusko se Západem ohledně štítu nedohodlo. Řekl, že Moskva chce, aby se evropská protiraketová obrana rozvíjela podle jednotných pravidel. Spojené státy Rusku tvrdí, že štít nebude namířený proti němu, ale nicméně Medveděv namítá, že v tom případě by Rusko mělo být jeho součástí, mělo by být přizváno ke spolupráci.A pokud se tak nestane, bude prý Moskva muset přijmout odvetná opatření. To by podle Dmitrije Medveděva vedlo zpátky do dob studené války, což si nikdo nepřeje a mohlo by se to podle něj odrazit, jak pohrozil, i na dohodě o snižování jaderného arzenálu, kterou Rusko a USA loni podepsaly. Moskva by podle prezidenta mohla od dohody případně odstoupit.Během dvouhodinové tiskové konference prezident čelil i několika nepohodlným dotazům. Mimo jiné v odpovědi na jeden z nich uvedl, že případné propuštění podnikatele Michaila Chodorkovského z vězení nepředstavuje pro ruskou společnost žádnou hrozbu.„Což je docela překvapivá odpověď. Nicméně dál na tohle téma nijak nelaboroval, takže bych řekla, že odpovědi na ty nepříjemné otázky byly velice stručné a spíš se snažilo přejít k nějaké další věci,“ podotkla zpravodajka Českého rozhlasu v Moskvě Lenka Kabrhelová.Odborník: Výroky o štítu určeny domácímu publikuPodle odborníka na ruské dění Karla Svobody z Fakulty sociálních věd UK Medveděvovo varování, že pokud nebudou vzaty v potaz ruské výhrady k protiraketovému štítu, mohlo by to vrhnout svět zpátky do dob studené války, bylo mířeno ne do zahraničí, ale do Ruska.„Nepřeceňujme to, jakým způsobem to jde navenek. On prostě Rusům nemůže říct, ‚ono se to rozhodne bez nás‘. Čili on dával jasné poselství: ‚My se ozveme, pokud nebudou patřičně doceněny naše zájmy, pokud nebudou naše zájmy zohledněny‘.“„Medveděv to zmiňoval i v případě případné nové rezoluce o Sýrii, kde říkal, ‚máme zkušenosti s Libyí; oni to nějakým způsobem posunuli, Plné znění zpráv


nějakým způsobem si s tím udělali, co chtěli a my další rezoluci už nedopustíme‘. Čili je to spíš dovnitř, do Ruska,“ upozornil Svoboda v Ozvěnách dne.Medveděv kritizoval ruské zbrojovky i vládu. S Putinem se neshodujeRuská vládní strana chce za prezidentského kandidáta PutinaMezi ruským premiérem a prezidentem jsou další náznaky rozporůRuský prezident kritizoval premiéra za výroky o situaci v Libyi


Miloš Balabán: Kůl v plotě 17.5.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 Názory a petice Názory, ParlamentniListy.cz

Co mají společného současné kauzy okolo odposlechů s únikem záznamu legendárního projevu Milouše Jakeše z Červeného Hrádku? Když před téměř dvaadvaceti lety unikl na veřejnost záznam projevu tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše před funkcionáři strany na Červeném Hrádku na Plzeňsku okamžitě se stal dalším symbolem toho, že KSČ je naprosto zmatená, neorientuje se v aktuální politické situaci a cítí se, jak Milouš Jakeš sám řekl, jako kůl v plotě. Projev také zrovna nevynikal řečnickou úrovní a stal se terčem všeobecného posměchu. Za čtyři měsíce od projevu minulý režim skončil. Srovnávání někdy může kulhat, nicméně dnes jsme opět konfrontování s řadou odposlechů z útrob nejmenší koaliční strany Věcí veřejné, vyvolávajících údiv a snad i zděšení. Jakešův projev se přitom proti tomu může jevit jako slabý odvar. Na jedné nahrávce nám bývalá šéfka poslaneckého klubu VV a studentka politologie (sic!) Kristýna Kočí až vulgárně poodhaluje zákulisí politického boje. Na druhé neformální lídr VV Vít Bárta ve svém bytě, který se po Hradu, Strakově akademii a Parlamentu snad již stal dalším sídlem vládnutí u nás, dává najevo, jak manipuluje s naší politickou scénou a se svojí stranou, včetně jejího financování. To, že se obsah poslední nahrávky snaží Vít Bárta bagatelizovat s poukazem na vypití deseti lahví francouzského vína je pochopitelné. (i když může platit slavné přísloví in vino veritas - ve víně je pravda). Nicméně celou nahrávku je možné považovat za symbol toho, jak se v naší zemi dvacet dva let po listopadu 1989 vládne, či spíše nevládne a kdo všechno se k vládnutí může dostat a o čem a jak může rozhodovat. Jedná se přitom i o otázky strategického významu - v nahrávce se například Vít Bárta vyjadřuje poměrně detailně k dostavbě jaderné elektrárny Temelín i ke svému jednání s americkým velvyslancem nebo k dalšímu osudu stíhaček Gripen. O tom všem chce spolurozhodovat člověk, který je neformálním vůdcem strany, která má podle posledních informací ke konci března 929 členů, přičemž na konci loňského roku jich bylo 1683, což více než co jiného svědčí o její vnitřní krizi. Ta ovšem zasahuje i koaliční partnery ODS a TOP 09, kteří ale VV potřebují i když budou mít třeba jen 100 členů k prosazení svých verzí reforem, jež ale nemají veřejnou podporu. Další odposlechy a úniky informací, které se mají objevit na veřejnosti, jak samo vedení véček avizovalo, mohou ale nakonec z vlády učinit také kůl v plotě, který jsme tady měli před dvaadvaceti lety. PhDr. Miloš Balabán, Ph.D. Autor je bezpečnostní analytik a vedoucí Střediska bezpečnostní politiky CESES FSV UK




Krátká zpráva o dlouhodobém vývoji České republiky 16.5.2011

blog.ihned.cz str. 00 jansky.blog.ihned.cz Petr Janský

Strategie konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 až 2020 Upozorňuji jen krátce na zprávu zabývající se dlouhodobým vývojem České republiky: Ministerstvo průmyslu a obchodu dnes předložilo široké veřejnosti k diskuzi Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti, ke stažení a nahlédnutí zde. Jaká opatření je žádoucí provést pro budoucnost České republiky? Jakým způsobem pozitivně ovlivnit nejen hospodářský vývoj České republiky? Odpovědi i na tyto otázky naleznete v dnes zveřejněné Strategii a jejích odpovídajících projektových kartách. Zpráva navazuje i na zprávu NERV a chápe konkurenceschopnost relativně široce, včetně všech faktorů uvedených v pyramidě konkurenceschopnosti níže. (Zdroj: grafika týdeník Euro, provedení tým IES FSV UK, detailněji zde) Hlavní vizí Strategie je vysoká a dlouhodobě udržitelná životní úroveň občanů České republiky založená na pevných základech konkurenceschopnosti. Můžeme o Strategii diskutovat, můžeme o jednotlivých opatřeních vést spory, můžeme s nimi nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat? Odpovědí na tuto otázku bude hlavně budoucí vývoj České republiky.

URL| http://jansky.blog.ihned.cz/c1-51860570-kratka-zprava-o-dlouhodobem-vyvoji-ceske-republiky

Akční plán pro Rusko 16.5.2011 businessinfo.cz str. 00 Rusko Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) Dokument přináší plán nejvýznamnějších proexportních akcí, zaměřených na Rusko. Plán proexportních akcí projednává tým expertů pro Rusko, který je složen ze zástupců státní správy a podnikatelské samosprávy. Tento plán obsahuje kromě akcí organizovaných institucemi státní správy také aktivity připravované podnikatelskou sférou (Hospodářská komora ČR, Svaz průmyslu a dopravy, oborové svazy a asociace, vývozní aliance atd.). Plán projednal tým expertů pro Rusko, jehož vedoucím je Ing. Jiří Mašata, e-mail: [email protected] , tel.: 224 852 006, vedoucí oddělení zemí SNS MPO ČR.Termín (od – do)AkceMístoGestorOborPodrobnosti První čtvrtletí 2011 1. týden v únoru 2011 Podnikatelská minimise pod vedením VOEÚ (cílená podpora aktivit vybraných firem v regionu) Krasnodar CzechTrade, OEÚ ZÚ Průřezová akce Detail akce 10.02.–12.2.2011 Pracovní návštěva velvyslance Koláře v Kazani Kazaň ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce březen 2011 Seminář „Jak založit firmu nebo zastoupení firmy v Rusku – postupy, problémy, praktické zkušenosti“ Praha K SNS ve spolupráci s BBH Praha a ČD Moskva Průřezová akce Detail akce 01.03.–03.03.2011 Chillventa (výstava, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, Svaz chladicí a klimatizační techniky Chlazení, klimatizace, tepelná čerpadla Detail akce 01.03.–04.03.2011 Interlakokraska (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Technologie pro povrchové úpravy kovů a dalších materiálů Detail akce 12.03.–15.03.2011 Mezinárodní veletrh cestovního ruchu Intourmarket (ITM) Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 16.03.–19.03.2011 Mezinárodní veletrh cestovního ruchu MITT Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 21.03.–24.03.2011 Výstava Ekologie velkého města Petrohrad CzechTrade Ekologie a ekologické strojírenství Detail akce Plné znění zpráv


28.03.–30.03.2011 Russia Power (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Energetika a energetické strojírenství Detail akce březen–duben 2011 1. SPS MPO ČR a MPO Republiky Tatarstán Praha – Kazaň MPO Průřezová akce Detail akce Druhé čtvrtletí 2011 05.04.–08.04.2011 Stavební veletrh Mosbuild (společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Stavební materiály, stroje, technologie Detail akce 07.04.2011 Společný teritoriální seminář „Ruské regiony – Ural a Sibiř“ MPO, CzechTrade, GK Jekatěrinburg Průřezová akce Detail akce 13.04.2011 Workshop zemí Visegrádské skupiny (V4) Kaliningrad CzechTourism, ZÚ Moskva Cestovní ruch Detail akce 14.04.–16.04.2011 Toursib – Mezinárodní výstava pro cestovní ruch, volný čas, sport a letectví Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 17.04.–20.04.2011 Pracovní cesta ministra MPO M. Kocourka do Tatarstánu a Sverdlovské oblasti spojená s podnikatelskou misí Kazaň, Jekatěrinburg MPO (K SNS), ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce 20.04.2011 Specifika realizace zahraničních styků se zeměmi Celní unie Praha SNS ve spolupráci s OZ RF v Praze Průřezová akce Detail akce 21.04.2011 Specifika realizace zahraničních styků se zeměmi Celní unie Brno SNS ve spolupráci s OZ RF v Praze Průřezová akce Detail akce 26.04.–29.04.2011 TransRussia (veletrh, oficiální česká účast) Moskva HK ČR, CzechTrade, NADATUR Dopravní logistika Detail akce duben–květen 2011 6. SPS mezi ČR a Republikou Baškortostán Praha MF Průřezová akce Detail akce duben–květen 2011 6. SPS mezi MPO ČR a vládou Moskvy Moskva MPO, K SNS Průřezová akce Detail akce květen 2011 Podnikatelská mise Petrohrad, Archangelsk K SNS Průřezová akce Detail akce květen 2011 Podnikatelská mise Sankt-Peterburg, Leningradská oblast (PS MVK) Sankt-Peterburg GK Sankt-Peterburg, Nadatur Průřezová akce Detail akce květen 2011 11. SPS mezi ČR a Petrohradem Petrohrad MD, NADATUR Průřezová akce Detail akce květen 2011 10. SPS mezi ČR a Leningradskou oblastí Petrohrad MD, NADATUR Průřezová akce Detail akce 2. pol. května 2011 Podnikatelská minimise do Samary pod vedením VOEÚ (cílená podpora aktivit vybraných firem v regionu) Samara OEÚ ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce 17.05.–20.05.2011 Výstava Energetika & Elektronika Petrohrad CzechTrade Energetika, elektronika Detail akce 23.05.–27.05.2011 Metalloobrabotka Moskva MPO ČR, SST Strojírenský průmysl – obráběcí stroje Detail akce 31.05.–03.06.2011 Wastetech (veletrh, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, CWA Vodní, odpadové hospodářství, management životního prostředí Detail akce červen 2011 7. zasedání SPS v dopravě mezi ČR a RF Praha MD Průřezová akce Detail akce 1. týden v červnu 2011 2. Zasedání Pracovní skupiny pro spolupráci v oblasti normalizace, metrologie a posuzování shody Rusko UNMZ Průřezová akce Detail akce 06.06.–09.06.2011 ELEKTRO (výstava, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, Českomoravská elektrotechnická asociace Elektrozařízení Detail akce 06.06.–10.06.2011 Ugol & Mining Rossii (výstava, oficiální česká účast) Novokuzněck MPO ČR, CDT Těžební a důlní technika Detail akce 16.06.2011 Ruský Business Day 2011 Ostrava Honorární konzulát RF v Ostravě, Rusko-české vědecké a kulturní fórum, Agentura pro regionální rozvoj Ostrava Průřezová akce Detail akce 16.06.–18.06.2011 XV. Mezinárodní ekonomické fórum Petrohrad GK ČR v Petrohradu Průřezová akce Detail akce 19.06.–24.06.2011 Podnikatelská mise do RF Krasnojarsk, Omsk K SNS Průřezová akce Detail akce červen–červenec 2011 8. SPS mezi MPO ČR a vládou Sverdlovské oblasti Praha MPO Průřezová akce Detail akce Třetí čtvrtletí 2011 3. až 4. čtvrtletí 2011 Seminář „Modernizace ruské ekonomiky“ Praha K SNS ve spolupráci se ZÚ a OZ RF v ČR Průřezová akce Detail akce



18.08.–23.08.2011 MAKS (veletrh, oficiální česká účast) Moskva MPO, ALV (Asociace leteckých výrobců) Letecký průmysl Detail akce září 2011 Podnikatelská mise Kaliningrad, Nižní Novgorod K SNS Průřezová akce Detail akce září 2011 Mimořádné zasedání SPS v dopravě mezi ČR a RF v rámci výstavy „MAGISTRAL 2011“ Jekatěrinburg MD Průřezová akce Detail akce září 2011 Agrosalon (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zemědělská technika Detail akce 14.09.–16.09.2011 Odborná dopravní výstava „Business in Motion“ Čeljabinsk NADATUR Nákladní doprava, dopravní technika, diagnostika a projektování tras, silniční a stavební technika Detail akce 14.09.–16.09.2011 Prezentace českých firem při zasedání SPS Sankt Peterburgu a Lenigradské oblasti Sankt Peterburg OEÚ Sankt Peterburg Průřezová akce Detail akce 26.09.–29.09.2011 MosShoes (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Obuvnictví Detail akce 28.09–01.10.2011 Výstava Ruský průmyslník Petrohrad CzechTrade Průřezová akce Detail akce Čtvrté čtvrtletí 2011 říjen 2011 7. zasedání MVK mezi ČR–RF Praha MPO Průřezová akce Detail akce říjen 2011 Prezentace akce Czech the Retro Moskva ZÚ Moskva, ČC Moskva Průřezová akce Detail akce 03.10.–10.10.2011 Business den RF na 53. Mezinárodním strojírenském veletrhu Brno K SNS, MPO, NADATUR Průřezová akce Detail akce 14.10.–17.10.2011 ARMS & HUNTING (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zbraně, střelivo Detail akce 11.11.2011 Konference „Evropa a Rusko dvacet let poté“ Praha K SNS, SBP CESES FSV UK Průřezová akce Detail akce 16.11.–18.11.2011 Mezinárodní fórum –výstava „Změny klimatu a ekologie průmyslového města“, prezentace českých firem Čeljabinsk NADATUR Vodní a odpadové hospodářství, ekologie ve stavebnictví, úspory energie a přírodních zdrojů Detail akce 05.12.–19.12.2011 Zdravoochraněnije (veletrh, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zdravotnictví a zdravotnická technika Detail akce Potřebujete-li jakékoliv informace týkající se podnikatelských aktivit, jež souvisejí s Ruskem, vstupem na jeho trh, překonáváním překážek na hranici nebo obchodními příležitostmi, je vhodným zdrojem Souhrnná teritoriální informace. K dispozici máte též bezplatnou Zelenou linku pro export na telefonním čísle 800 133 331. Jakýkoliv námět můžete signalizovat:vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Moskvě na e-mail [email protected] ([email protected]), tel.: +7 499 9787642,vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Sankt-Peterburgu na e-mail [email protected] ([email protected]), tel.:+7 812 7188115,vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Jekatěrinburgu na e-mail [email protected] ([email protected]), tel +7 343 217 3571, vedoucím obchodněekonomických úseků ZÚ ČR v Moskvě na e-mail [email protected], tel.:+7 795 250 2254, GK ČR v Sankt-Peterburgu na e-mail [email protected], tel.:+7 812 275349,GK ČR v Jekatěrinburgu na email [email protected], tel.:+7 343 3559236,nebo vedoucímu expertního týmu. Zkratky: MPO ČR – ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, MF ČR – ministerstvo financí ČR, MMR ČR – ministerstvo místního rozvoje ČR, MD ČR – ministerstvo dopravy ČR, OEÚ – obchodně ekonomické úseky zastupitelských úřadů ČR v Moskvě, Sankt-Petěrburgu a Jekatěrinburgu, CzechTrade – agentura CzechTrade a její zahraniční kanceláře (ZK) v Moskvě, Sankt-Petěrburgu a Jekatěrinburgu, CzechTourism – Česká centrála cestovního ruchu a její zastoupení (Z) v Moskvě, ČEB – Česká exportní banka a její zastoupení (Z) v Moskvě, K SNS – Komora pro hospodářské styky se SNS, KB – Komerční banka ČR, NADATUR – obchodní agentura, SPS – Společná pracovní skupina, MVK – Mezivládní komise, SBP CESES FSV UK – Středisko bezpečnostní politiky centra strategických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. zpět na začátek

URL| http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rusko/akcni-plan-pro-rusko/1000580/53638/



Evropská služba pro vnější činnost – první zkušenosti 16.5.2011

natoaktual.cz

str. 00 NATO aktual / Analýzy a komentáře natoaktual.cz

Jedním z cílů Lisabonské smlouvy bylo zefektivnit fungování Evropské unie jako aktéra ve světové politice a zpřehlednit zastupování evropských zájmů navenek, ve vztazích s partnery i v mezinárodních organizacích. Klíčovou roli v tomto úsilí mají hrát nové instituce, zejména vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a jí podřízená Evropská služba pro vnější činnost. Poslední měsíce se nesly ve znamení uvádění těchto nových institucí do praxe a stanovení praktických mantinelů pro jejich fungování. Evropská služba pro vnější činnost (dále jen Služba) je v primárním právu zmíněna jen velmi okrajově jako těleso, které asistuje vysoké představitelce, které spolupracuje s diplomatickými službami členských států a které se skládá z úředníků generálního sekretariátu Rady, Komise a vyslaných národních diplomatů. Její konkrétní podobu, jakož i pravomoci a pravidla fungování, měla určit Rada svým rozhodnutím. Vzhledem k citlivosti tématu, kterému se Služba měla věnovat, nebylo velkým překvapením, že se příprava rozhodnutí ukázala být úkolem, který vysoké představitelce nejspíš připravil řadu bezesných nocí a který si vyžádal mnoho měsíců intenzivního vyjednávání. Kompromis byl nakonec zdárně nalezen, Rada schválila potřebné rozhodnutí v červenci a k 1. prosinci 2010 začala Služba oficiálně fungovat jako dárek k prvnímu výročí vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Nejdůležitějšími spornými body při vytváření Služby bylo její složení a její pravomoci v rámci nového institucionálního uspořádání, zejména ve vztahu k ostatním bruselským institucím a k diplomaciím členských států. V obou oblastech je již možné hodnotit první zkušenosti z praxe. Jaké je složení Evropské služby pro vnější činnost? Podle rozhodnutí o zřízení Služby by měla jedna třetina personálu pocházet z diplomatických služeb členských států a zároveň by alespoň 60 % mělo být zaměstnanci bruselských institucí. Rozhodnutí také připravilo prostor k převedení vybraných útvarů Komise a generálního sekretariátu Rady pod Služby ke dni jejího zřízení, což se také stalo. Zároveň začaly probíhat konkurzy na obsazení zbylých míst. Výsledkem je nerovnoměrná situace, kdy zaměstnanci institucí byli do Služby umístěni paušálně, bez většího hodnocení jejich kvalifikace či kvality, kdežto národní diplomaté musejí procházet několikakolovými konkurzy. Zároveň transfery z institucí obsadily velkou část pracovních míst, na něž má Služba vyčleněný rozpočet. Na členské státy zbyl jen zlomek původně plánovaných kapacit a pokud budou chtít naplnit původně plánovaný poměr zaměstnanců, nezbude jim pravděpodobně nic jiného, než investovat vlastní prostředky a doplnit počty dočasně vyslanými (sekondovanými) diplomaty. Naplno se také projevila nerovnováha mezi jednotlivými členskými státy. Obsazování vrcholných postů Služby se stalo otázkou národní prestiže a média (a zprostředkovaně i politici a administrativy států) pozorně sledují, odkud ten který vysoký úředník pochází. Podstatně úspěšnější při prosazování svých kandidátů byly doposud velké a staré členské státy, zejména Velká Británie a Francie. Vedle úspěšné strategie to pochopitelně svědčí i o kvalitě jednotlivých kandidátů, kdy zejména nové členské státy neměly dost vhodných uchazečů s dostatečnými zkušenostmi a politickou vahou. Česká republika prozatím zaznamenala jeden výraznější úspěch, když se bývalá poslankyně Evropského parlamentu Jana Hybášková stala vedoucí delegace EU v Bagdádu. Pravomoci a fungování Zřízení Služby bylo spojeno s mnoha očekáváními, zejména v otázkách sjednocení evropského působení v zahraničí a větší koherenci vnějších politik EU. Realita ovšem ukázala, že Služba může být nanejvýš jedním z faktorů, které k dosažení těchto cílů přispějí. Služba sice hraje důležitou roli při formulaci strategických směrů vnějších politik a disponuje sítí delegací v zahraničí, celá řada podstatných nástrojů jí ale byla upřena. To se v první řadě týká implementace politik, která zůstala v kompetenci Komise. Rozvojová politika, politika rozšiřování a Evropská sousedská politika nebo zahraniční obchod - všechny tyto oblasti mají vlastního komisaře a vlastní generální ředitelství. Služba má pouze za úkol ve spolupráci s těmito útvary vytyčovat strategické směry evropské aktivity, ale konkrétní praxe zůstává mimo její pravomoc. To se týká i naprosté většiny finančních prostředků věnovaných na vnější činnost. S implementací souvisí i fungování delegací Unie, Plné znění zpráv


kde Služba obsazuje vedoucího delegace, politický odbor a tiskové oddělení. Ostatní pracovníci jsou ale vysíláni příslušnými generálními ředitelstvími Komise, což vyvolává řadu otázek týkajících se řízení, služebního postupu a loajality. Lisabonská smlouva reformovala instituce, v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky ale zachovala jednomyslné rozhodování. Služba a vysoká představitelka proto mají prostor velmi omezený. To se projevuje zejména v rychlosti reakce, kdy je zapotřebí nejdříve dosáhnout konsensu mezi členskými státy a až potom mohou evropští představitelé prezentovat svoji pozici. Pokud se členské státy neshodnou, jako tomu bylo v prvních fázích krize v Libyi, Evropská unie zmizí ze scény úplně, stejně jako před Lisabonem. Poslední vývoj také ukazuje, že je Evropská unie stále v zajetí vnitřních reforem a vnitřních diskusí, které do značné míry snižují její roli v mezinárodních vztazích. Po letech vyjednávání je sice k dispozici nová smlouva, o to větší boje ovšem nyní panují o rozdělení pravomocí v praxi. Dobře to ukazují příklady delegací EU ve třetích zemích a u mezinárodních organizací. Například mise EU při OSN v New Yorku se primárně soustředí na prosazení zvláštního postavení EU ve Valném shromáždění na úkor koordinace členských států nebo dokonce zájmů některých z nich. Delegace v Sarajevu je zase kvůli dlouhým konkurzům již téměř rok bez vedoucího, což značně zpochybňuje odhodlání EU hrát důležitou a konstruktivní roli při dlouhodobé stabilizaci a rekonstrukci Bosny a Hercegoviny. Výhled do budoucna V současnosti jsme stále ještě v přechodné fázi implementace Lisabonské smlouvy. Je proto možné očekávat, že se řada nejasností postupem času vyřeší, až se definitivně vyjasní pravomoci a odpovědnost prvků systému a dokončí obsazování důležitých postů. Řada faktorů, z nichž problémy vyplývají, je ale integrální součástí systému, jako například jednomyslná tvorba zahraniční politiky. Služba má přitom velký potenciál. A to zejména pro malé a střední státy, pro které může představovat vítaný zdroj informací z oblastí, kde nejsou zastoupeny. Do budoucna může být i zdrojem úspor a nástrojem rozšiřujícím spektrum konzulárních služeb. Podstatné do budoucna bude, aby členské státy nebo skupiny členských států nepřestaly Službu vnímat jako svůj vlastní nástroj, který si vytvořily na podporu svých zahraničně-politických zájmů. Pokud by se ze Služby stal hráč, se kterým budou státy a jejich diplomacie soupeřit o vliv a proti němuž se budou vymezovat, celá lisabonská reforma by mohla nakonec jednotné vystupování Evropské unie na mezinárodní scéně spíše zkomplikovat a znesnadnit. Tomáš Weiss autor přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy

URL| http://www.natoaktual.cz/evropska-sluzba-pro-vnejsi-cinnost-prvni-zkusenosti-pd7/na_analyzy.asp?c=A110516_231745_na_analyzy_m02

Diplomové práce: Pozor na citace, na krádeže cizích myšlenek zapomeňte! 16.5.2011

topzine.cz str. 00 Vzdělání a kariéra Klára Bulantová

Pokud patříte mezi ty šťastlivce, které na konci semestru čekají státnice, nejspíš už tušíte, že vymyslet obsah bakalářky nebo diplomky zdaleka neničí nervy tak jako formality, bez nichž se vaše práce neobejde. Nicméně většina těchto náležitostí staví na logickém základě, a když se jich budete držet, můžete si usnadnit obhajobu. Mise č. 1: Najít na fakultním webu, v knihovně nebo kdekoli jinde metodické pokyny pro závěrečné práce. Nezapomeňte, že vaše veledílo musí být odevzdáno nejméně ve dvou pevně vázaných svazcích a elektronické verzi (někteří vyvolení ještě projdou martýriem nahrávání prací do studijních informačních systémů, které – snad – budou fungovat). Počítejte raději s problémy všeho druhu a nechte si časovou rezervu. Nejprve si ale přečtěte opatření děkana, které se odevzdávání bakalářských a diplomových prací týká. Někde na internetovém bludišti vaší školy také nepochybně bude k dispozici příslušný dokument, v němž najdete souhrn povinných náležitostí. Mise č. 2: GPS – gramatika, pravopis, stylistika Plné znění zpráv


Nechte si práci zkontrolovat. Neuvěříte, kolik věcí jste přehlédli. Z hlediska GPS bezchybná práce působí profesionálně. Koneckonců jde o váš mateřský jazyk. Maličkosti vám možná projdou, akademici ale vyhrožují, že práce s větším množstvím chyb nebude ani připuštěna k obhajobě. Mise č. 3: Co musí být napsané na titulní straně (resp. na pevné vazbě) Podívejte se, jestli vaše fakulta vydává šablonu závěrečných prací, případně se zeptejte příslušné osoby. Většinou tam patří název školy, fakulty a institutu, kde působíte. Pod nimi by měl být specifikován typ práce (bakalářská, diplomová) a úplně dole by měl být rok obhajoby a vaše jméno. Název práce se na pevnou vazbu nepíše, napište ho na druhou titulní (papírovou) stranu. Na ní by měly být údaje uvedené na pevné vazbě plus onen název. Mise č. 4: Co musím kromě vlastního textu do práce dostat? Titulní strany už bychom měli. Na FSV UK píšeme na další stranu k dolnímu okraji jméno autora, jméno konzultanta a rok obhajoby. Na další listy byste měli uvést bibliografický záznam vaší práce (standardně podle normy ISO 690), český abstrakt (stručná charakteristika a obsah práce na 15 – 20 řádků), jeho anglickou verzi, klíčová slova v češtině a angličtině. Pokud v textu používáte mnoho odborných pojmů, není od věci jejich význam osvětlit ve slovníčku ještě před obsahem. Nezbytným prvkem je také rozsah práce. Uvádějte počet znaků bez mezer. Počítá se úvod, vlastní text, závěr a nic víc. To znamená, že když si označíte část práce od úvodu až po poslední slovo v závěru, program, v němž pracujete, by vám měl znaky s mezerami bez problémů spočítat. Mise č. 5: Nezapomeňte na prohlášení! Pro ilustraci poslouží prohlášení, které je uvedeno v šabloně na FSV UK. Mělo by vypadat takto: Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen uvedené prameny a literaturu. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely. Kde, kdy (V Praze dne 20. 5. 2011) Kdo +podpis Mise č. 6: Poděkování Toto je zřejmě ta nejpříjemnější formální náležitost z celé práce. Můžete poděkovat komukoli. A když vás všichni štvou, nemusíte poděkovat nikomu. Obvykle si studenti vzpomínají na své konzultanty, rodinu, lidi, kteří jim pomáhali s korekturami nebo jim nějak významně poradili. Vyplatí se ale řídit se takzvaným pravidlem tetování zamilovaného nebo poučkou dopravního podniku proti kapesním zlodějíčkům better safe than sorry. Mise č. 7: Co se píše na konec? Za závěr umístěte summary, jinak nazývané resumé (závěr v cizím jazyce, shrnutí výsledků práce; nemusí jít přímo o překlad), bibliografii (opět podle normy ISO 690 pro tištěné a ISO 690-2 pro internetové zdroje). Správnost citací si můžete ověřit zde. Za bibliografii umístěte seznam příloh a přílohy samotné. Mise č. 8: Paranoia. Jsou moje myšlenky originální? Fakulty nasadily do boje s podvodníky zbraň – programy na odhalování plagiátů. Neděste se. Tohle je v zásadě výborná věc (tedy měla by). Do budoucna by měla zajistit, že vaše úsilí nebude devalvováno lenochy, kteří si zkopírují práci na internetu nebo ji poskládají dohromady z několika různých textů. Na druhou stranu už fungují specializované firmy, které studentům za pěkně tučný obnos práci napíšou, takže skutek jaksi kamsi utek'. Pokud ale máte strach, abyste na programu proti plagiátorství neztroskotali i vy (poctiví), můžete si vaše dílo zkontrolovat. Existují volně dostupné verze programů, které využívají samy univerzity. A pozor – Masarykova univerzita získala za svůj antiplagiátorský program dokonce evropské ocenění! Mise č. 9: Grafická úprava textu



Pro akademické práce platí většinou následující pravidla: Font Arial nebo Times New Roman, velikost písma 12, řádkování 1,5, více odsazený levý okraj (cca 3,5 až 5 cm) – je nutné tam kus nechat, jelikož vazba trochu prostoru spolkne. Nicméně bakalářská práce, která vypadá jako soubor milostné poezie, asi nebude působit zrovna profesionálním dojmem. Sjednoťte si nadpisy podle úrovní, snadno pak vytvoříte obsah. Pamatujte ale, že nadpisy by neměly být podtržené. Text by měl být rovnoměrně a logicky členěn na odstavce. Další úpravy jako číslované seznamy nebo odrážky užívejte minimálně a pouze, pokud to napomáhá pochopení textu. Pozor na jednopísmenné útvary na konci řádků. Dnes už se na tom tolik nebazíruje, nic tím ale nezkazíte. Pokud se vám nějaké to áčko, íčko, účko či óčko vloudilo na okraj, zničíte ho pomocí jednoduchého triku (který zní trochu složitě). Najděte ve vašem programu možnost zobrazit skryté znaky (v MS Word 2007 je umístěna v záložce Domů), její symbol vypadá jako kombinace písmene ? a zrcadlově obráceného P. Poté si klikněte za každé osamocené písmeno, odstraňte jednoduchou mezeru a zmáčkněte ctrl+shift+mezerník. Vytvoříte tak pevnou mezeru a kouzlo je hotovo. Mise č. 10: Všechno mám, co teď? Vyberte si, kde práci necháte svázat. Pozor na rychlovazby za super akční ceny (někteří pedagogové se nechali slyšet, že už jim to vytékající lepidlo a padající stránky lezou krkem). Ceny za kus se pohybují od 150 Kč do 500 Kč, přičemž obě extrémní hodnoty jsou lehce podezřelé. Nezapomeňte práci včas odevzdat a až tak uděláte, běžte si koupit zmrzlinu, pivo, zaběhejte si. Máte to z krku!

URL| http://www.topzine.cz/na-co-nezapomenout-pred-odevzdanim-zaverecne-prace

Bez peněz do nebe nelez 14.5.2011

Lidové noviny str. 24 VÍT HORÁK

Orientace/Esej

Nejsme méně duchovní, než bývali naši předci. Jen jsme duchovní jinak. Úplně jinak. Nebojte se. Tohle není další nářek nad prohnilostí doby, která se vzdala ideálů a lpí už jen na materiálním potěšení. Nečeká vás tady lamentace nad tím, jak lidé odvrhli vše posvátné a zbožštili mamon. Není důvod něco takového psát, současnost není o nic poživačnější, než byly doby minulé. A naopak: stejně jako kdykoli v minulosti vzhlížíme i dnes k asketickému ideálu. Ba dokonce možná v tomto ohledu své předky předčíme. Změnilo se jediné: to, co považujeme za posvátné. Byl to Max Weber, filosof, sociolog a ekonom přelomu 19. a 20. století, kdo přišel s myšlenkou, že kapitalismus není prostým důsledkem inovace výrobních prostředků. Jak totiž upozornil, v různých dobách i kulturách se už mnohokrát podařilo nashromáždit dostatek přebytečného kapitálu i se zastaralejším technickým arzenálem. To, čím byla situace v novověké Evropě výjimečná, nebyl samotný ekonomický rozmach, nýbrž specifický etický postoj, který velel nashromážděné peníze nespotřebovávat, ale znovu investovat. Zisky se tak mohly vyšplhat až do netušených výšin. Kdyby lidé tehdy za ziskem viděli zboží, které si budou moci koupit a spotřebovat, kapitalismus velkopodnikatelů a obrovských výdělků by nikdy nemohl vzniknout. Lidem by totiž stačilo držet své podnikání ve skromných poměrech. Co se tedy stalo, že první podnikatele vedly takto zvláštní – a z dnešního pohledu iracionální – pohnutky. Sloupněte cenovku, utajte mzdu Podle Webera, jak víme, byla příčinou aktualizace křesťanské etiky vycházející z reformačního hnutí. Církev přestala fungovat jako směnárna mezi Bohem a věřícími, a ti tak museli útěchu a sebepotvrzení hledat přímo ve své každodenní činnosti – v práci. Díky Lutherovi se práce stala povoláním, tedy úkolem od Boha, který měl člověk radostně přijmout. Přece jen to ale nebyla dostatečná náhrada. Chyběla autorita, která by člověku potvrdila, že si počíná v souladu s Boží vůlí a bude spasen. Člověk se musel přesvědčit sám, sebejistota ale bývá křehká. Jak moc prahnul po čemkoliv, co by mu naznačilo, že se vede dobře! A právě tuto roli začal postupně hrát zisk. Tím jsme Plné znění zpráv


dali dohromady to, co Weber označil jako „kapitalistického ducha“, který zrodil euroamerický hospodářský zázrak a s ním i moderní společnost. Je nutné zdůraznit, že protestanti vynikali askezí a peníze pro ně nebyly prostředkem ke spotřebě. Nebyly ale ani samoúčelem, nýbrž pouze znamením, který ukazoval na to, že tvrdá práce se daří. Pro duchovní potvrzení se hodily právě proto, že nejsou ničím světským. Nedají se jíst ani pít, nejsou cítit ani slyšet. Vlastně je nemůžeme ani spatřit a dotýkat se jich. Papírky či kovové mince totiž ještě nejsou peníze. Těmi je dělá až hodnota jim určená, jejich existence je tedy zcela pomyslná, virtuální. Právě pro tuto duchovnost se asketickým protestantům vyhýbajícím se každé vnějškovosti mohly stát etickým potvrzením. Peníze ale nezískaly náboženský význam až v novověku. Vždy sice sloužily racionalizaci obchodu, ale souběžně s tím měly tradičně i zcela náboženskou funkci. Používaly se jako obětiny, výkupné za oběť nebo chrámové daně. Pro komunikaci s božskými mocnostmi se hodí právě proto, že jsou odděleny od všeho materiálního. Sice si za ně můžete koupit prakticky cokoliv, ale s ničím konkrétním spojeny nejsou, vše materiální zcela nivelizují. Jsou z jiného, ryze duchovního řádu. Jenže posvátno může být požehnané a úctyhodné, i nebezpečné, „prokleté“. Právě odtud podle Zdeňka Neubauera plyne „přežívající tabuistický vztah k penězům: mzdy se utajují, cenovky se z dárků odstraňují, v restauracích jsou účty platícímu předkládány diskrétně, jména sponzorů nejsou provázena výší příspěvku... Mezi přáteli se za prokázané služby, pomoc a projevy přízně odvděčujeme dosud zásadně „v naturáliích“ – nikoliv však v přímém finančním vyrovnání“. I kdyby mešní víno bylo dražší... Dnes se jistě nedá říci, že by hospodářské elity oplývaly náboženskou horlivostí, tak jako někdejší protestanti. Peníze ovšem zůstaly, ba jsou dnes ještě více zdrojem sebepotvrzení. Vývoj se nezastavil, ale pokračoval dál. Dnešním ateistům se zpravidla jeví představa Boha-osoby jako naivně antropomorfní. Ovšem představa, že by něco z tohoto světa mohlo být považováno za absolutní-božské, pobuřuje stále. Bezprostředně posvátným může být pouze to, co se smysly poznatelným světem nemá nic společného, nikomu neslouží, nikomu nestraní. Tuto roli nejprve sehrála věda se svými objektivními zákony, dnes má ovšem větší sílu nevyzpytatelný monetární živel. Dalo by se namítnout, že tohle je jednostranný popis. Vždyť pro lidi nejsou peníze nějakým transcendentálním sebeúčelem, usilují o ně prostě proto, že se za ně toho dá hodně koupit. Jenže co si lidé vlastně chtějí koupit? Každá generace nejenže téměř absolutně naplnila nákupní sny té předchozí, ale především začala pociťovat tužby nové, předtím naprosto neznámé. Konzumní eschatologie se vždycky ukázala jako klamná. Nikdy nenastala doba, kdybychom nashromážděné věci prostě měli a užívali si je, nikdy nenastala doba materialistická. Vždycky se ukázalo, že je třeba si dále odříkávat a vydělávat ještě o trochu víc kvůli ještě lepším věcem. Touha přivlastnit si nové, vylepšené, dražší je neodbytná. Praktické rozdíly mezi starými a novými modely jsou přitom minimální. Stačí se podívat třeba na dva po sobě následující typy mobilních telefonů z doby před nějakými deseti lety. Nepostřehneme mezi nimi prakticky žádný rozdíl, budou pro nás úplně stejně zastaralé. Nové láká samo o sobě. Jeho pořízením jako bychom aktualizovali svou přítomnost na světě. Pro křesťany se nadpřirozené materializuje během mše svaté ve víně a oplatce – Kristově těle a krvi. Jejich pozřením věřící obnovuje styk s všemohoucí mocností a jejím prostřednictvím i s celým Božím světem. Dnešní „eucharistie“ je postavena na úplně jiném principu. Není tu žádná osoba, se kterou by se obnovoval styk. Duchovní spojnicí mezi věcmi není osoba jejich stvořitele, ale jejich cena. Každá peněžní hodnota totiž poukazuje ke všem věcem, které si za ni lze koupit. Pořízením novinky na trhu tedy stvrzuji možnost mít všechny ostatní. Kdyby bylo mešní víno z kulinářského hlediska lepší a stálo víc nebo kdyby ho křesťan vypil více, duchovně by si tím nijak nepřilepšil. V každé větší částce je ale zavinut větší koupitelný svět, a proto je lepším zdrojem duchovního sebepotvrzení. Dnešní svět je navíc dynamický a neustálé inovace přinášejí nové a nové výrobky. Vlastnímli stále stejný model, s plynoucím časem je v něm zpřítomněn stále menší svět. Hieros gamos Nejsme zdaleka tak materialističtí, jak si namlouváme. Bažíme sice po hmotných statcích, ale spíš po jejich zakoupení než po nich samých. Chceme je především tehdy, když je nemáme. Je nám lépe s představou, kterou si o nich vysníme, než s nimi samými ve všedním uživatelském vztahu. Prestižní pozice s vysokými výdělky je zpravidla provázena nadstandardní pracovní dobou. Lidé pracují tolik, že na užívání věcí jim nezbývá čas. Stejně jako duchovní většiny náboženství jsou obklopeni okázalou nádherou, která je ale pouze symbolická, není tu k užívání. Nejvíce to platí u profesí, které mají co do činění s penězi. Tak jako žádný mnich ani bankéř nepracuje na poloviční úvazek. Oba musí působit nanejvýš uměřeně. Jejich oděv je předepsaný, nesmí naznačovat žádnou rozmařilost či bezuzdnost, je nevýrazný, vyjadřuje racionální odstup od krás vezdejšího světa. V bance nikdy není jasné světlo, spíš přítmí jako v kostele. V bance bývá ticho. Banky jsou dnes nejvyšší budovy ve městě, s neprůhlednými skly cudně skrývajícími vnitřek. Budí respekt svou majestátností.



Napříč různými kulturami po celém světě právě nejvyšší budovy mívají posvátný charakter. Proto, že jsou vidět z dálky a v celém kraji, mohou být neustálou duchovní upomínkou. A také proto, že jejich výška jim umožňuje přímý styk s nebem. Je to pohlavní styk božstev, země a nebe, „hieros gamos“, jak se tomu říká v řecké tradici. Věk důvěry Dnešní generace není méně duchovní než ty před ní. Je duchovní jinak. Víra jako morální imperativ, víra jako přihlášení k Božstvu, které se na světě nijak neprojevuje, je jí posměchem. Víru nahradila důvěra. Důvěřujeme škole, na kterou chodíme, že připraví půdu pro naši kariéru; důvěřujeme svému zaměstnavateli, že ji rozvine; důvěřujeme investičními fondu, do kterého ukládáme svoje zisky; a především důvěřujeme moci peněz. Není to jen čistý kalkul, který nás tu vede. Budoucnost, a nadto mnohdy velmi vzdálená, se nedá spočítat jako rovnice. Tomu, s čím spojíme svůj život, nezbývá než důvěřovat. Nedá se říct, že tato forma religiozity je upadlá. Religio nakonec není nic jiného než „zpětná vazba“, jak to překládá Zdeněk Neubauer z latinského re-ligare – znovu vázat. Jde tedy o to, jak se naše jednání skrze svět vrací k nám nazpátek. Dříve byla tímto převodníkem Boží přízeň, dnes přízeň monetární. A netřeba dodávat, jak těžké je ji získat, jak mnoho pro ni musíme obětovat... *** Nikdy nenastala doba, kdy bychom věci prostě měli a užívali si je. Nikdy nenastala doba materialistická. Vždycky se ukázalo, že je třeba si dále odříkávat a vydělávat ještě víc kvůli možnosti mít ještě lepší věci. Ač to může znít šíleně, mají peníze duchovní charakter. Nejsou světské – nedají se jíst ani pít a vlastně je nemůžeme ani spatřit a dotýkat se jich. Jejich podstatou totiž nejsou bankovky, ale skrytá hodnota. Banky jsou dnes skoro vždy nejvyššími budovami ve městě. A výsadu být nejvyššími měly ve všech kulturách a dobách vždy budovy posvátného charakteru. Foto autor| ILUSTRACE: HELENA ZAHRÁDECKÁ O autorovi| VÍT HORÁK, sociolog Autor je doktorandem na Institutu sociologických studií FSV UK. Věnuje se epistemologii společenských věd a teorii jednání.

PŘESTUPY MANAŽERŮ 13.5.2011

Lidové noviny

str. 19

Manažeři v pohybu

Dvořák šéfem pražské Hospodářské komory Shromáždění delegátů Hospodářské komory hlavního města Prahy zvolilo včera na svém jednání nové představenstvo. Předsedou představenstva se stal dosavadní člen představenstva Martin Dvořák, generální ředitel Dopravního podniku hl. m. Prahy. Martin Dvořák je dlouholetým členem představenstva a s pražskou Hospodářskou komorou vždy úzce spolupracoval. Podle Dvořáka je nutné, aby pražská Hospodářská komora získala větší prestiž nejen vůči podnikatelům, ale i vůči veřejnosti a zejména vůči politikům. Aby se stala častějším partnerem pro vyjednávání a naopak tlačila politiky do intenzivnějšího vytyčování cílů, strategií a koncepcí. Zájmem komory je vytvářet nová pole působení fungování malých, středních a velkých podnikatelů. O své představě dalšího fungování Hospodářské komory hl. m. Prahy bezprostředně po volbě řekl: „Naším zájmem je vytvářet nová pole působení fungování malých, středních a velkých podnikatelů. Druhou prioritou je samozřejmě edukace a kultivace celkového podnikatelského prostředí zejména v Praze. Dalším cílem, který bych nechtěl opomenout, je tlak na úřady, aby skutečně podnikatelé mohli podnikat a netrávili svůj čas obíháním kanceláří a neefektivní korespondencí s nejrůznějšími typy úřadů, které stále častěji vymýšlejí nové obstrukce jakýmkoli formám podnikání. Tím neříkám, že není potřeba kontrola, ale stejně jako se očekává od podnikatelů, že budou plnit svou úlohu vůči státu, i stát by měl nešikanózním způsobem plnit svou funkci směrem k podnikatelům a živnostníkům.“ Dosavadní předseda představenstva Vladimír Srp z představenstva odchází. Plné znění zpráv


Kurt Bock novým předsedou představenstva společnosti BASF Kurt Bock se stal novým předsedou představenstva společnosti BASF. Ve funkci vystřídá Jürgena Hambrechta, který zastával tento post od roku 2003 a nyní odchází do důchodu. Dr. Kurt Bock odstartoval svou kariéru ve finančním oddělení společnosti BASF v německém Ludwigshafenu v roce 1985. Mezi léty 1992 a 1997 pracoval pro Robert Bosch GmbH ve Stuttgartu, a také v Brazílii. V roce 1998 se navrátil do lůna společnosti BASF, tentokrát již jako finanční ředitel severoamerické dceřiné společnosti BASF. V roce 2000 se stal prezidentem Logistického a informačního centra BASF v Ludwigshafenu. Do představenstva společnosti byl jmenován v roce 2003 jakožto finanční ředitel. Od roku 2007 byl současně předsedou a finančním ředitelem BASF Corporation založené v New Jersey. Kušnier posiluje hotelový tým Cushman & Wakefield Michal Kušnier pracuje nově jako analytik hotelového trhu pro střední a východní Evropu ve společnosti Cushman & Wakefield. Této role se ujal od května. Kušnier bude úzce spolupracovat s Frédéricem Le Fichoux, vedoucím hotelového týmu v regionu střední a východní Evropy. Oba vedou svoji agendu z pražské kanceláře C&W. Kušnier bude pracovat ve všech sektorech hotelových služeb, které C&W poskytuje: investice, výběr hotelových operátorů, oceňování nemovitostí a poradenství developerům. Michal Kušnier nastoupil do C&W v srpnu loňského roku původně do oddělení kancelářských nemovitostí. Díky své předchozí praxi v hotelovém sektoru však částečně spolupracoval s hotelovým týmem již od počátku své kariéry v C&W. Před nástupem do C&W působil Kušnier ve společnosti Knight Frank jako konzultant v oblasti pronájmu kancelářských ploch (2007-2010). V předchozích letech pracoval na různých pozicích v hotelovém a restauračním průmyslu v USA, Velké Británii a Španělsku (2003-2006). Kušnier získal diplom v oboru hotelového managementu na Hotelové akademii v Košicích. Studia dokončil v roce 1998. Breyerová konzultantkou v Hudson Personálně poradenská společnost Hudson rozšiřuje portfolio klientů a v rámci expanze jmenovala Petru Breyerovou Senior Konzultantkou zaměřující se na klíčové zákazníky v těchto segmentech: Průmyslová výroba, Logistika a doprava, Reality a stavebnictví. Petra působí ve společnosti Hudson téměř tři roky a doposud se soustředila na personální poradenství a nábor středního a vyššího managementu. Dříve se zabývala ekonomickou žurnalistikou a působila například v týdenících Prague Business Journal a Czech Business Weekly. Mimo jiné publikovala v denících Wall Street Journal Europe a Chicago Tribune. Petra vystudovala politicko-společenské vědy a žurnalistiku na Angloamerické vysoké škole v Praze. Řízková posiluje tým Donath Business & Media V květnu nastoupila do agentury Donath Business & Media Ilona Řízková na pozici Consumer Relations Consultant. Bude mít na starosti především přímou komunikaci se spotřebiteli zejména v sektoru rychloobrátkového zboží a potravinářství. Ilona Řízková má zkušenosti z oblasti médií a obchodu. Spolupracovala s vrcholovými pracovníky významných českých firem a na vedoucích pozicích odpovídala také za administrativní a částečně i personální chod jejich sekretariátů. V letech 2005-2006 pracovala Ilona Řízková ve skupině s výkonným a finančním ředitelem společnosti CME, vlastníka TV Nova. Dva předchozí roky pak ve společnosti Mediacop zastávala pozici vedoucí sekretariátu mediálního ředitele a šéfredaktora Týdne se zodpovědností za časopisy Týden a Instinkt vydávaná tímto nakladatelstvím. Pět let pracovala pro společnost JVC Czech, která má výhradní zastoupení pro tuto značku elektroniky v České republice. Borovičková novou manažerkou Lidlu pro vztah s veřejností Společnost Lidl Česká republika přivítala ve svých řadách novou manažerku PR komunikace. Stala se jí Lucie Borovičková, která nastoupí na nově otevřenou pozici PR manažera a zároveň bude tiskovou mluvčí společnosti. Lucie Borovičková má za sebou řadu zkušeností z oblasti komunikace a public relations, které nabrala ze svých předešlých působišť. Obor public relations si osvojila při práci v agentuře PR Point, kde zastávala pozici PR konzultanta. Do společnosti Lidl přišla z firmy České Radiokomunikace. Zde se starala o kompletní externí a interní komunikaci společnosti. Plné znění zpráv


Lucie Borovičková vystudovala mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Kromě toho má také titul z informačního managementu. Foto popis|

Lidl má v ČR poprvé mluvčí 13.5.2011

MaM.cz

str. 00 ČTK

mam.ihned.cz

Diskontní řetězec Lidl, který na tuzemský trh vstoupil v roce 2003, má v Česku poprvé tiskovou mluvčí. Nově zřízené funkce PR manažerky a tiskové mluvčí společnosti Lidl ČR se v těchto dnech ujala Lucie Borovičková, která dosud pracovala v Českých Radiokomunikacích. V Česku Lidl provozuje více než 200 prodejen. Lidl ČR dosud tiskovou mluvčí oficiálně neměl a média o dění v této maloobchodní firmě sporadicky informovali pracovníci jiných oddělení. "Lucie Borovičková má za sebou řadu zkušeností z oblasti komunikace a public relations, které nabrala ze svých předešlých působišť. Obor public relations si osvojila při práci v agentuře PR Point, kde zastávala pozici PR konzultanta. Do společnosti Lidl přišla z firmy České Radiokomunikace. Zde se starala o kompletní externí a interní komunikaci společnosti," stojí v tiskové zprávě společnosti Lidl ČR. Borovičková vystudovala mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Kromě toho má také titul z informačního managementu. Plynně dohovoří anglicky, německy a francouzsky. Lidl patří spolu s hypermarkety Kaufland do německé maloobchodní skupiny Schwarz, které na loňském žebříčku největších tuzemských obchodníků připadlo s odhadovanými tržbami 60 miliard korun první místo.

URL| http://mam.ihned.cz/c1-51841850-lidl-ma-v-cr-poprve-mluvci

Reforma rozumu navzdory? 13.5.2011

Nový prostor str. 10 Téma: veřejné práce Martina Křížková

SOCIÁLNÍ REFORMA, KTERÁ MÁ HLAVNĚ ODLEHČIT STÁTNÍ KASE, SE STÁVÁ REALITOU. MÁ ŘADU KRITIKŮ. VYPADÁ TO, ŽE POLITIKA ZNAČNĚ PŘEVÁŽILA NAD ODBORNOSTÍ. NIKDO NETUŠÍ, JAKÉ BUDOU DŮSLEDKY. A PENÍZE SE ASI TAKÉ ZROVNA NEUŠETŘÍ. Na modře potažených sedačkách s černými opěrkami posedává ve čtvrtek dopoledne jen pár lidí. Až na mladšího muže, který co chvíli cosi tiše odpoví do telefonu, všichni mlčí. Bílé chodby se striktní uniformitou černobílých nástěnek a na papír tištěných šipek s pokyny ostatně ani příliš námětů k hovoru nedávají. Čekající vypadají lehce rezignovaně. Jistou dynamiku do úředních prostor vnáší jen červená čísla, která blikají nad zavřenými dveřmi. Určují pořadí lidí na sedačkách. Nečekaně silné jarní slunce klouže vysokými okny po nahnědlé dlažbě s několika drobnými pokusy o pěstování zeleně v umělohmotných květináčích. Lidé, zahaleni do vlastních vesmírů, se dívají nepřítomně před sebe nebo do přinesených novin. Mírné oživení nastává jen ve chvíli, kdy se číslo nade dveřmi změní či některá z úřednic projde chodbou. Prostě nic nenasvědčuje tomu, že právě nyní a právě zde, stejně jako na všech ostatních úřadech práce v zemi, probíhá menší revoluce. Již její první krok vyvolal řadu kritiky a také obav z důsledků pro kohokoli, kdo sem v blízké i méně blízké budoucnosti zamíří. Těch lidí nemá být zrovna málo. Ve výsledku ovšem na sociální reformu současné vlády, pod jejíž hlavičkou změny probíhají a jež je prý vedena hlavně snahou ušetřit, zřejmě doplatíme úplně všichni. CO MINISTR NEVÍ Ministerstvo práce a sociálních věcí pod taktovkou Jaromíra Drábka (TOP 09) od minulého roku chrlí v rychlém sledu jeden návrh zákona za druhým. Sociální reforma, kterou se v legislativní smršti snaží prosadit, zatím prochází relativně hladce. I když jen málokdo dokáže odhadnout, co všechno novinky vlastně způsobí. „Jaké Plné znění zpráv


budou konkrétní dopady změn, asi neví ani jejich hlavní iniciátor pan ministr Drábek,“ říká Martin Potůček, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Změny jsou přitom poměrně rozsáhlé. Pro lepší orientaci je dobré si hned na začátku zapamatovat několik klíčových slovních spojení: super úřad práce, výplata sociálních dávek a sociální karta. V praxi by se to s nimi mělo mít následovně. Úřady práce, které dosud spadaly pod pravomoc měst a některých obcí, přejdou pod jedno centrum v Praze. Vzniká super úřad práce. Sociální dávky včetně těch pro lidi v dlouhodobě zdravotně nepříznivém stavu se budou vyplácet také tam. Nikoliv ovšem přes složenky, ale přes očipované plastové cosi, co se již teď nazývá sociální karta. Jaké to bude mít důsledky, se, jak již naznačil Martin Potůček, neví. Každá z těchto tří hlavních změn je přitom poměrně radikální a nabaluje s sebou další rozhodnutí, která vzbuzují více otázek než odpovědí. Celá reforma, jež se přímo dotkne osmi set tisíc lidí, se neopírá o dlouhodobé odborné či veřejné diskuze, analýzy nebo dokonce nějaký pilotáží program, na kterém by se ozkoušelo její fungování. Ministerstvo ji obhajuje hlavně touhou ušetřit a zamezit „zneužívání“ sociálních dávek. Minimálně první cíl je ovšem z mnoha důvodů krajně sporný, o mýtických „zneužívačích“ ani nemluvě. KONTROLUJ A ŠETŘI Vznik super úřadu práce by měl přinést, kromě kouzlení se slovy jako je „efektivita práce“ či „snížení administrativní zátěže“, jak se píše v důvodové zprávě k zákonu, hlavně propuštění čtyř stovek úředníků. Oproti tomu se má navýšit počet kontrolorů, kteří by měli jít hlavně po práci na černo u jednotlivých firem. Tyto šachy by měly přinést roční úsporu ve výši sto osmdesáti milionů korun. „Podezřelé je, že se díky reformě má hlavně ušetřit,“ podotýká Anna Šabatová, předsedkyně Českého helsinského výboru. Podle ní jsou úřady práce již nyní personálně podceněné. Na jednoho zaměstnance v oblasti pracovního poradenství může v současnosti připadat i sto klientů. Takže reálně svoji práci nemohou stíhat. Úřady práce by proto určitě nějakou změnu potřebovaly. Stát si navykl vyplácet sociální dávky namísto poskytování kvalifikovaných sociálních služeb. Od ideálu job center, kde pomáhají lidem najít práci, se rezignovaně přiklání ke kontrole a dohledu nad nezaměstnanými. Přitom Česko neplýtvá ani na sociální systém jako celek. V současnosti máme jedny z nejnižších výdajů na sociální politiku v Evropě. Včetně politiky zaměstnanosti, kdy výdaje na ni tvoří asi půl procenta v poměru k hrubému domácímu produktu. V zemích na západ od nás to bývá číslo až šestkrát větší. Což Čechy, jak pomyslně doplňuje Martin Potůček, civilizační úrovní směřuje kamsi na východ. Již rozjetá reforma tento trend podle něj pouze posiluje. Super úřad je ovšem jen první z mnoha změn, jež se v neuvěřitelně krátkém čase chystají. DÁVKY, DÁVKY, DÁVKY Na začátku příštího roku se mají na pobočky úřadu práce přesunout i výplaty sociálních dávek. Opět se má ušetřit na úřednících, zjednodušit se má i administrativa, ale hlavně se má zabránit údajnému zneužívání dávek. Jaký skutečný dopad na celý systém to bude mít, se ale pouze spekuluje. Drábkovi podřízení ani on sám, jak už bylo řečeno, žádnými analýzami, na které by se dalo odkázat, nedisponují. Martin Potůček se podobně jako zástupci měst a obcí obává, že s odebráním možnosti vyplácet dávky přijdou lokální úřady o možnost nějak plánovat a cílit sociální politiku. „Obce poskytují některé dávky a zároveň i sociální služby. Lidé, kteří jsou ve složitých životních situacích, potřebují kombinaci obojího,“ vysvětluje Potůček. Úředníci na obcích mají podle něj relativně slušný přehled. To samozřejmě s jedním pražským centrem půjde mnohem hůře. Dávky by se tak velmi reálně mohly stát pro některé lidi špatně dostupné. Jak ale naznačuje Anna Šabatová, může mít rozhodnutí o centralizaci i nečekaně kladné stránky. Myslí si totiž, že podfinancovaný systém není ani tak zneužívaný těmi, kteří mají dávky dostávat, jako spíše samotnými úředníky, kteří často neoplývají dostatečnými kvalitami. Může se stát, že pak nerozhodují ve prospěch klientů, ale podlehnou populistickým tlakům místní samosprávy. Jako při nedávném plošném zavádění poukázek na jídlo namísto výplaty dávek v Chomutově. Aby to nebylo tak jednoduché, na úřad práce si pro dávky nyní budou chodit i ti, kteří jsou nějak zdravotně hendikepovaní. Fixace na představy zneužívání a nutného šetření jsou přitom silné i zde. Podle Jana Černého, který vede integrační programy ve společnosti Člověk v tísni, chybí v celém systému dlouhodobě zhruba šest miliard korun. Odborníci upozorňují, že reforma znatelnou část dávek pro lidi v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu zřejmě prostě zruší. Rozsah a podporu služeb, na které jim stát přispěje, má určovat vyhláška, která ještě neexistuje. Všichni ti, kteří dnes nějaký nárok na podporu mají, navíc budou „přezkoumáni“ ohledně své finanční situace. Zástupci odborového svazu zdravotnictví a sociální péče se proto v připomínkách k návrhu zákona zřejmě oprávněně obávají, že stát se chce „zahojit“ na těch, kteří se nemohou bránit. Plné znění zpráv


ZA NOVOU OPENCARD? S centralizací sociálních dávek se objevuje i další z nových nápadů z dílny MPSV: sociální karta. Má se začít používat k výplatě dávek již od ledna 2012. Přestože čas běží, v tuto chvíli je o ní oficiálně jasné snad jen to, že to bude plastikový obdélník obdařený čipem. Neví se, jestli bude fungovat jako peněženka, ani zda se s ní bude moci platit všude, nebo jen na speciálních terminálech. Nikdo nedokáže říci, zda ji bude možno použít pouze ve vybraných obchodech, nebo se s ní hotovost vyinkasuje jako z bankomatu. Karta má samozřejmě i zabránit „zneužívání“ státních peněz, především u dávek pro lidi v hmotné nouzi. Jakým způsobem je ale opět v mlhách. Navíc vůbec není zřejmé, kdo a jak by měl nakládat s osobními údaji skoro osmi set tisíc lidí, jež by kartu měli používat. Na první pohled je ale patrné, že ať bude sociální karta nakonec fungovat jakkoliv, bude z ní především dobrý byznys pro komerční firmy. Ač jsou požadavky spojené s praktickým provozem zatím neznámé, spěch, s jakým má být karta zavedena, podle Jana Černého značí, že vítěz budoucí veřejné zakázky by mohl být zadavateli předem znám. Jinak by se těžko mohla karta spustit již za pár měsíců. „Z technického hlediska by to nebylo proveditelné. Myslím, že proto bude zajímavé sledovat, kdo výběrové řízení nakonec vyhraje,“ podotýká Černý. VELMI DRAHÉ FINÁLE Praktický přínos karty, kromě možné větší kontroly sociálně slabých, není zatím příliš zřejmý. Ušetřit by se díky ní mělo čtyřicet milionů ročně. Což není úplně oslnivá částka. To je další z velkých slabin celé reformní akce. Ministerstvo financí ve všech připomínkových řízení k novým zákonům na vládě vzneslo zásadní poznámku. Zatímco díky reformě by se mělo celkem ušetřit dvě a půl miliardy korun, sama by měla nakonec stát přes miliard pět. „Sociální systém se zde organicky vyvíjel od devadesátých let. I když nebyl ideální a trpěl finanční i kvalifikační podvyživeností, přesto nějak fungoval. Nyní začínáme s experimenty, o kterých nikdo netuší, co přinesou, ani na kolik nás ve skutečnosti přijdou,“ shrnuje situaci Martin Potůček. Podle něj je celé aktuální reformní snažení důsledkem scestné představy současné vlády, že Česko má rozhazovačný sociální stát. Foto popis| Anna Šabatová: Nerozhodují ve prospěch klientů. Foto popis| Jan Černý: Chybí šest miliard. Foto autor| FOTO: DAVID KUMERMANN

Dvě třetiny desetiletých brouzdají po internetu zcela bez dozoru 13.5.2011

Právo str. 03 Zpravodajství Jakub Svoboda, Jiří Vavroň

Devět z deseti dětí může v Česku používat internet již od sedmi let. Zpočátku jsou při této činnosti většinou pod dozorem rodičů, ten ale s rostoucím věkem potomků rychle klesá. Vyplývá to z průzkumu agentury Ipsos Tambor pro společnost Microsoft. Dvě třetiny desetiletých dětí tak již brouzdají po internetu zcela bez dozoru. A právě děti v tomto věku jsou ohroženy nejvíce. „Jde například o podvodné emailové nabídky nebo zavirované stránky, které mohou vyústit v odcizení citlivých dat. Může jít však i o nevhodné návrhy a chování některých uživatelů na sociálních sítích, ústící v praxi někdy až v trestný čin,“ upozorňuje manažer Microsoftu Lukáš Křovák. Profil na sociální síti má 90 procent Podle údajů Českého statistického úřadu má volný přístup k internetu 84 procent českých školáků ve věku 10 až 15 let. Ze studie Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity v Brně zase vyplývá, že 42 % mladistvých ve věku 12 až 19 let denně poslouchá či stahuje prostřednictvím internetu hudbu a 39 procent hraje hry. Pouze 27 procent dětí a mladistvých využívá internet k pravidelnému získávání informací pro školu. Zato 22 procent denně chatuje, 16 procent přes internet diskutuje a dvě procenta sledují denně stránky s erotickou tematikou. Jak upozornila Evropská komise, v Česku má profil na některé ze sociálních sítí 90 procent 13letých až 16letých dětí. Více už to v rámci 25 do průzkumu zahrnutých evropských zemí bylo jen v Norsku (92 procent) a Plné znění zpráv


ve Slovinsku (91 procent). U skupiny devítiletých až dvanáctiletých to v ČR platí pro 52 procent dětí, což je osmé nejvyšší číslo z 25 zemí.

Akční plán pro Rusko 12.5.2011 businessinfo.cz str. 00 Rusko Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) Dokument přináší plán nejvýznamnějších proexportních akcí, zaměřených na Rusko. Plán proexportních akcí projednává tým expertů pro Rusko, který je složen ze zástupců státní správy a podnikatelské samosprávy. Tento plán obsahuje kromě akcí organizovaných institucemi státní správy také aktivity připravované podnikatelskou sférou (Hospodářská komora ČR, Svaz průmyslu a dopravy, oborové svazy a asociace, vývozní aliance atd.). Plán projednal tým expertů pro Rusko, jehož vedoucím je Ing. Jiří Mašata, e-mail: [email protected] , tel.: 224 852 006, vedoucí oddělení zemí SNS MPO ČR.Termín (od – do)AkceMístoGestorOborPodrobnosti První čtvrtletí 2011 1. týden v únoru 2011 Podnikatelská minimise pod vedením VOEÚ (cílená podpora aktivit vybraných firem v regionu) Krasnodar CzechTrade, OEÚ ZÚ Průřezová akce Detail akce 10.02.–12.2.2011 Pracovní návštěva velvyslance Koláře v Kazani Kazaň ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce březen 2011 Seminář „Jak založit firmu nebo zastoupení firmy v Rusku – postupy, problémy, praktické zkušenosti“ Praha K SNS ve spolupráci s BBH Praha a ČD Moskva Průřezová akce Detail akce 01.03.–03.03.2011 Chillventa (výstava, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, Svaz chladicí a klimatizační techniky Chlazení, klimatizace, tepelná čerpadla Detail akce 01.03.–04.03.2011 Interlakokraska (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Technologie pro povrchové úpravy kovů a dalších materiálů Detail akce 12.03.–15.03.2011 Mezinárodní veletrh cestovního ruchu Intourmarket (ITM) Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 16.03.–19.03.2011 Mezinárodní veletrh cestovního ruchu MITT Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 21.03.–24.03.2011 Výstava Ekologie velkého města Petrohrad CzechTrade Ekologie a ekologické strojírenství Detail akce 28.03.–30.03.2011 Russia Power (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Energetika a energetické strojírenství Detail akce březen–duben 2011 1. SPS MPO ČR a MPO Republiky Tatarstán Praha – Kazaň MPO Průřezová akce Detail akce Druhé čtvrtletí 2011 05.04.–08.04.2011 Stavební veletrh Mosbuild (společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Stavební materiály, stroje, technologie Detail akce 07.04.2011 Společný teritoriální seminář „Ruské regiony – Ural a Sibiř“ MPO, CzechTrade, GK Jekatěrinburg Průřezová akce Detail akce 13.04.2011 Workshop zemí Visegrádské skupiny (V4) Kaliningrad CzechTourism, ZÚ Moskva Cestovní ruch Detail akce 14.04.–16.04.2011 Toursib – Mezinárodní výstava pro cestovní ruch, volný čas, sport a letectví Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 17.04.–20.04.2011 Pracovní cesta ministra MPO M. Kocourka do Tatarstánu a Sverdlovské oblasti spojená s podnikatelskou misí Kazaň, Jekatěrinburg MPO (K SNS), ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce 20.04.2011 Specifika realizace zahraničních styků se zeměmi Celní unie Praha SNS ve spolupráci s OZ RF v Praze Průřezová akce Detail akce 21.04.2011 Specifika realizace zahraničních styků se zeměmi Celní unie Brno SNS ve spolupráci s OZ RF v Praze Průřezová akce Detail akce 26.04.–29.04.2011 TransRussia (veletrh, oficiální česká účast) Moskva HK ČR, CzechTrade, NADATUR Dopravní logistika Detail akce duben–květen 2011 6. SPS mezi ČR a Republikou Baškortostán Praha MF Průřezová akce Detail akce Plné znění zpráv


duben–květen 2011 6. SPS mezi MPO ČR a vládou Moskvy Moskva MPO, K SNS Průřezová akce Detail akce květen 2011 Podnikatelská mise Petrohrad, Archangelsk K SNS Průřezová akce Detail akce květen 2011 Podnikatelská mise Sankt-Peterburg, Leningradská oblast (PS MVK) Sankt-Peterburg GK Sankt-Peterburg, Nadatur Průřezová akce Detail akce květen 2011 11. SPS mezi ČR a Petrohradem Petrohrad MD, NADATUR Průřezová akce Detail akce květen 2011 10. SPS mezi ČR a Leningradskou oblastí Petrohrad MD, NADATUR Průřezová akce Detail akce 2. pol. května 2011 Podnikatelská minimise do Samary pod vedením VOEÚ (cílená podpora aktivit vybraných firem v regionu) Samara OEÚ ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce 17.05.–20.05.2011 Výstava Energetika & Elektronika Petrohrad CzechTrade Energetika, elektronika Detail akce 23.05.–27.05.2011 Metalloobrabotka Moskva MPO ČR, SST Strojírenský průmysl – obráběcí stroje Detail akce 31.05.–03.06.2011 Wastetech (veletrh, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, CWA Vodní, odpadové hospodářství, management životního prostředí Detail akce červen 2011 7. zasedání SPS v dopravě mezi ČR a RF Praha MD Průřezová akce Detail akce 1. týden v červnu 2011 2. Zasedání Pracovní skupiny pro spolupráci v oblasti normalizace, metrologie a posuzování shody Rusko UNMZ Průřezová akce Detail akce 06.06.–09.06.2011 ELEKTRO (výstava, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, Českomoravská elektrotechnická asociace Elektrozařízení Detail akce 06.06.–10.06.2011 Ugol & Mining Rossii (výstava, oficiální česká účast) Novokuzněck MPO ČR, CDT Těžební a důlní technika Detail akce 16.06.–18.06.2011 XV. Mezinárodní ekonomické fórum Petrohrad GK ČR v Petrohradu Průřezová akce Detail akce 19.06.–24.06.2011 Podnikatelská mise do RF Krasnojarsk, Omsk K SNS Průřezová akce Detail akce červen–červenec 2011 8. SPS mezi MPO ČR a vládou Sverdlovské oblasti Praha MPO Průřezová akce Detail akce Třetí čtvrtletí 2011 3. až 4. čtvrtletí 2011 Seminář „Modernizace ruské ekonomiky“ Praha K SNS ve spolupráci se ZÚ a OZ RF v ČR Průřezová akce Detail akce 18.08.–23.08.2011 MAKS (veletrh, oficiální česká účast) Moskva MPO, ALV (Asociace leteckých výrobců) Letecký průmysl Detail akce září 2011 Podnikatelská mise Kaliningrad, Nižní Novgorod K SNS Průřezová akce Detail akce září 2011 Mimořádné zasedání SPS v dopravě mezi ČR a RF v rámci výstavy „MAGISTRAL 2011“ Jekatěrinburg MD Průřezová akce Detail akce září 2011 Agrosalon (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zemědělská technika Detail akce 14.09.–16.09.2011 Odborná dopravní výstava „Business in Motion“ Čeljabinsk NADATUR Nákladní doprava, dopravní technika, diagnostika a projektování tras, silniční a stavební technika Detail akce 14.09.–16.09.2011 Prezentace českých firem při zasedání SPS Sankt Peterburgu a Lenigradské oblasti Sankt Peterburg OEÚ Sankt Peterburg Průřezová akce Detail akce 26.09.–29.09.2011 MosShoes (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Obuvnictví Detail akce 28.09–01.10.2011 Výstava Ruský průmyslník Petrohrad CzechTrade Průřezová akce Detail akce Čtvrté čtvrtletí 2011 říjen 2011 7. zasedání MVK mezi ČR–RF Praha MPO Průřezová akce Detail akce říjen 2011 Prezentace akce Czech the Retro Moskva ZÚ Moskva, ČC Moskva Průřezová akce Detail akce 03.10.–10.10.2011 Business den RF na 53. Mezinárodním strojírenském veletrhu Brno K SNS, MPO, NADATUR Průřezová akce Detail akce 14.10.–17.10.2011 ARMS & HUNTING (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zbraně, střelivo Detail akce 11.11.2011 Konference „Evropa a Rusko dvacet let poté“ Praha K SNS, SBP CESES FSV UK Průřezová akce Detail akce Plné znění zpráv


16.11.–18.11.2011 Mezinárodní fórum –výstava „Změny klimatu a ekologie průmyslového města“, prezentace českých firem Čeljabinsk NADATUR Vodní a odpadové hospodářství, ekologie ve stavebnictví, úspory energie a přírodních zdrojů Detail akce 05.12.–19.12.2011 Zdravoochraněnije (veletrh, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zdravotnictví a zdravotnická technika Detail akce Potřebujete-li jakékoliv informace týkající se podnikatelských aktivit, jež souvisejí s Ruskem, vstupem na jeho trh, překonáváním překážek na hranici nebo obchodními příležitostmi, je vhodným zdrojem Souhrnná teritoriální informace. K dispozici máte též bezplatnou Zelenou linku pro export na telefonním čísle 800 133 331. Jakýkoliv námět můžete signalizovat:vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Moskvě na e-mail [email protected] ([email protected]), tel.: +7 499 9787642,vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Sankt-Peterburgu na e-mail [email protected] ([email protected]), tel.:+7 812 7188115,vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Jekatěrinburgu na e-mail [email protected] ([email protected]), tel +7 343 217 3571, vedoucím obchodněekonomických úseků ZÚ ČR v Moskvě na e-mail [email protected], tel.:+7 795 250 2254, GK ČR v Sankt-Peterburgu na e-mail [email protected], tel.:+7 812 275349,GK ČR v Jekatěrinburgu na email [email protected], tel.:+7 343 3559236,nebo vedoucímu expertního týmu. Zkratky: MPO ČR – ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, MF ČR – ministerstvo financí ČR, MMR ČR – ministerstvo místního rozvoje ČR, MD ČR – ministerstvo dopravy ČR, OEÚ – obchodně ekonomické úseky zastupitelských úřadů ČR v Moskvě, Sankt-Petěrburgu a Jekatěrinburgu, CzechTrade – agentura CzechTrade a její zahraniční kanceláře (ZK) v Moskvě, Sankt-Petěrburgu a Jekatěrinburgu, CzechTourism – Česká centrála cestovního ruchu a její zastoupení (Z) v Moskvě, ČEB – Česká exportní banka a její zastoupení (Z) v Moskvě, K SNS – Komora pro hospodářské styky se SNS, KB – Komerční banka ČR, NADATUR – obchodní agentura, SPS – Společná pracovní skupina, MVK – Mezivládní komise, SBP CESES FSV UK – Středisko bezpečnostní politiky centra strategických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. zpět na začátek

URL| http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rusko/akcni-plan-pro-rusko/1000580/53638/

Lidl má novou tiskovou mluvčí 12.5.2011

e15.cz

str. 00

Zprávy

Lucie Borovičková nastupuje na nově vytvořenou pozici PR manažera a zároveň bude tiskovou mluvčí společnosti. Lucie Borovičková (31) má za sebou řadu zkušeností z oblasti komunikace a public relations. Obor public relations si osvojila při práci v agentuře PR Point, kde zastávala pozici PR konzultanta. Do společnosti Lidl přišla z firmy České Radiokomunikace. Zde se starala o kompletní externí a interní komunikaci společnosti. Lucie Borovičková vystudovala Mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Kromě toho má také titul z informačního managementu. Plynně se dohovoří anglicky, německy a francouzsky a mezi její koníčky patří cestování, golf, lyžování, hra na klavír a ráda relaxuje při poslechu vážné hudby.

URL| http://strategie.e15.cz/zpravy/lidl-ma-novou-tiskovou-mluvci



Podporujeme šetření pandurů, ať jde o kohokoli, řekl americký velvyslanec Eisen 12.5.2011

novinky.cz str. 00 roš

Domácí

Americká ambasáda se nebude vyjadřovat k případu údajné korupce při nákupu obrněných vozů Pandur, ale podporuje vyšetřování, ať jde o kohokoli. Novinářům to ve čtvrtek v Praze řekl americký velvyslanec Norman Eisen. „Nevyjadřujeme se ke konkrétním případům, které musí projít příslušným mechanismem vyšetřování. Toto vyšetřování podporujeme, ať jde o kohokoli,“ řekl ambasador Eisen. Podle informací Práva ambasáda o pokusu o korupci z české strany věděla, protože jí to měl nahlásit rakouský výrobce pandurů firma Steyr, která je součástí amerického koncernu General Dynamics. Případem se údajně zabývá americká komise pro cenné papíry (SEC). Právo 10. května napsalo, že bývalý pracovník firmy Steyr v březnu při výslechu řekl, že blízký spolupracovník tehdejšího premiéra Mirka Topolánka Marek Dalík žádal v listopadu 2007 po Steyru 18 miliónů eur (nyní 436,7 mil. Kč) za to, že vláda ČR bude pokračovat v nákupu jejích obrněných vozů Pandur. [celá zpráva]Vyjádření Klause hovoří za vše Eisen se vyjádřil i k dalším otázkám českoamerických vztahů. Reagoval i na kontroverzní výroky šéfa tiskového odboru kanceláře prezidenta Petra Hájka, jenž označil bin Ládina za mediální fikci. Česko je podle něj blízkým spojencem USA v boji proti terorismu a jeho představitelé i veřejnost spontánně přivítali dopadení šéfa al-Kajdy Usámu bin Ládina. „Silná prohlášení prezidenta Klause a ministra zahraničí hovoří za všechno. Nemám k tomu co dodat“. Podle informací Práva Hájkova slova vyvolala pozornost Rady pro národní bezpečnost prezidenta Baracka Obamy a ambasáda v Praze pak neformální cestou tlumočila americkou nevoli. Čekala však prý od Klause ostřejší reakci.Westinghouse je nejlepší společnou příležitostí pro Temelín Smlouva s firmou Westinghouse na dostavu jaderné elektrárny Temelín „je nejlepší obchodní příležitostí pro obě země,“ řekl velvyslanec Eisen v besedě s novým českým ambasadorem Petrem Gandalovičem před studenty Fakulty sociálních věd v Praze. Podle jeho slov je oboustranně výhodná, protože z Česka by Westinghouse učinil svou základnu pro evropský trh, což by vytvořilo tisíce pracovních míst na desítky let. Podle něj Westinghouse nabízí nejbezpečnější technologii, nejnižší ceny, dodává v termínu a nepřekračuje rozpočet. Gandalovič, jenž se ujme velvyslaneckého postu ve Washingtonu v příštích dnech, vyjádřil obavu, aby evropská reakce na havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě natolik nezpřísnila požadavky na parametry reaktorů, že by to ohrozilo konkurenceschopnost v budoucím tendru na Temelín

URL| http://www.novinky.cz/domaci/233208-podporujeme-setreni-panduru-at-jde-o-kohokoli-rekl-americkyvelvyslanec-eisen.html

VIDEO: Věřte, nevěřte: Černý: Novináři nejvíce hrozí, že bude za blba 11.5.2011


V úvodu pořadu Věřte, nevěřte ČT24 přijal pozvání do studia Adam Černý, předseda Syndikátu novinářů České republiky. S moderátorkou Hanou Malaníkovou hovořil o tom, jak je v dnešní době práce novináře nebezpečná. Plné znění zpráv


“Novinář ani nemusí být ve válečném konfliktu, aby byl ohrožen,“ řekl Černý, i v Čechách mu hrozí fyzické napadení. Podle Černého je však největší nebezpečí pro novináře to, že bude za blba. Novinář se pohybuje mezi odbornou veřejností a informace musí zprostředkovat i lidem, kteří o odborných věcech nic nevědí. Pozitivní je to, že právě novinář je prostředníkem, ale zároveň je vystaven nebezpečí zkreslení a nepřesnostem. Co se týká přímé ochrany novinářů, kteří jsou například v zahraničí vystaveni ohrožení, snaží se Syndikát novinářů ČR upozorňovat hlavně na situaci v zemích, které se nacházejí blízko nás. Český rozhlas (ČRo) má již rok prozatímního ředitele a čeká na volbu nového, dočká se? I tomuto tématu se věnoval pořad Věřte, nevěřte. Poslední ředitel ČRo Richard Medek odešel koncem února 2010 ze zdravotních důvodů. Povinností Rady Českého rozhlasu ze zákona je nejpozději do tří měsíců zvolit ředitele nového, jenže k tomu potřebuje alespoň 6 hlasů, což v pětičlenné Radě ČRo jde těžko. Na tahu je nyní Poslanecká sněmovna, která by měla členy Rady ČRo dovolit, ale zatím se tomu tak nestalo. A tak prozatímním ředitelem ČRo je již přes rok Peter Duhan, v současnosti taky jediný kandidát na ředitelský post. Co si o této situaci myslí pravidelný host pořadu profesor Jan Jirák z FSV UK se ptala Hana Malaníková. “Postavení ČRo v tuto chvíli je postavením odpovídajícím celé společnosti,“ řekl Jirák. Všichni podle něj žijeme ve vztahu politické improvizace a tohle je také improvizace. To, že Peter Duhan je zatím jediným kandidátem pro budoucí volbu generálního ředitele ČRo, může být podle něj plus i mínus zároveň. Fakt je, že pod vedením Petra Duhana rozhlas funguje přijatelně. Jan Jirák si myslí, že nejhorší je to, že situace kolem mediálních rad je málo čitelná: “Z těch rad se stávají málo čitelné konglomeráty osob s velmi rozličnými motivacemi,“ řekl. Podle něj radám chybí společenské zakotvení, které by jim dávalo smysl. Pořad Věřte, nevěřte se dále věnoval i tomu, jak dnes média reflektují svátek práce, tedy 1. máj. Nebo jakých nepřesností se dopustily při zpravodajství z královské svatby. V neposlední řadě přišlo na řadu i válečné zpravodajství, které je staré jako války samy a vždy bylo jejich nedílnou součástí. Média chtějí reflektovat o tom, co se na bojišti opravdu děje, jenže se tak dostávají do konfliktu s oběma válečnými stranami. Konečný zpravodajský výstup pak vychází ze spolupráce zpravodajských médií, která chtějí přinášet skutečné zprávy, a válečnou propagandou, která chce přinášet zprávy odpovídající vojenským a politickým cílům té které strany. Dokladem toho je nejen 1. a 2. světová válka, ale i válka v Koreji apod. “Konflikty se vždy vyřizovaly nejen na bojištích, ale i přes média,“ řekla moderátorka Hana Malaníková. Video zde. Kateřina Šťovíčková, 10.5. 2011


Módní návrhářka La femme Mimi: Češky už nechtějí být pozadu 11.5.2011

topzine.cz str. 00 Móda a styl Andrea Semrádová

!Rozhovor!Pod značkou La femme Mimi, neboli Roztomilá žena, se skrývá vietnamská návrhářka žijící už sedmnáct let v Praze. Přestože studovala politologii na Karlově univerzitě, měla už od dětství blízko k umění. Oba rodiče byli malíři a dceři vybrali poetické jméno Nguyen Hoang Lan, v překladu žlutá královská orchidej. S dvojnásobnou maminkou jsem si povídala o rozdílu mezi Češkami a Holanďankami, o českém vkusu, lásce k Francii, nově připravované dětské kolekci i o tom, jak mateřství změnilo její styl oblékání. Navrhujete pod značkou La femme Mimi – ukrývá se za tímto názvem nějaká vazba k Francii, k francouzské módě? Ano, odmalička jsem byla seznámena s francouzskou kulturou. Můj děda byl profesor francouzštiny a filosofie a hodně mě toho naučil, láska k Francii mi od té doby zůstala. Plné znění zpráv


Zprostředkováváte Čechům vkus vietnamské kultury, ve které jste se narodila, nebo je vaše tvorba směsí vašich kořenů a současného života v českém prostředí? Myslím, že obojí. Bezděky jsem vložila do své tvorby prvky vietnamské kultury a také svým způsobem styl a život v České republice. A to velice přirozeně, vlastně ani nevím, že to dělám. Uvědomuji si to teprve, když se mě na to někdo zeptá. Měl by se návrhář inspirovat tím, co lidé nosí, nebo naopak inspirovat ostatní k nošení určitého oblečení? Návrhář by měl být praktický a rychlý, měl by vnímat celý svět kolem sebe - nejen to, co lidi nosí, ale i všechny ostatní součásti našeho života. Navrhujete i svatební módu. Je tvorba takových kousků odlišná od navrhování ostatního oblečení? Ano, u svatebních šatů je práce prostě intimnější, je to takový projekt. Nejdříve se musím sejít s budoucí nevěstou, seznámit se s jejím vkusem a představou, pak podle toho navrhnu její svatební šaty. A každé šaty jsou jiné, protože každá nevěsta je úplně jiná. Jak vznikl nápad na kolekci pro psy nazvané We do not eat dogs (Nejíme psy)? Nápad na psí kolekci vznikl díky zakladatelce značky Bass-Tee/Pet Fashion Lence Kholové, která se mi ozvala, abych vymyslela kolekci oblečků pro psy. Jíst psy je u nás v Asii normální, stejně jako někteří Češi jedí koňské salámy. Podle mě ale člověk, který nemá rád zvířata a navíc ještě jí psí maso, by takovou práci dělat nemohl – anebo naopak, ale to by bylo hodně hustý. Neplánujete i pánské kolekce? Zatím neplánuji, dělat hezkou pánskou módu není snadné, protože tam se vše točí kolem několika základních střihů, které se neustále opakují, třeba i sto let. A vy to musíte udělat stejně, ale tak, aby to bylo trošku jiné, důležitý je detail, ale i třeba smysl pro humor. V Čechách existuje výborná pánská móda. Já momentálně pracuji na dětské kolekci, kterou budu prezentovat 15. května v Praze. Jsou mezi vašimi klientkami spíše cizinky, nebo Češky? Řekla bych tak sedmdesát procent jsou Češky, zbylých třicet cizinky. Změnil se vkus Čechů v posledních letech? Ano, hodně, je to čím dál lepší, a to úplně ve všem. Mám z toho radost. Češi se také mračí daleko méně než před deseti lety. Mají vaše zákaznice jiné požadavky a představy o módě než v době, kdy jste začínala navrhovat oblečení? Ano, nechtějí být pozadu, požadují víc kvalitu a taky jsou sofistikovanější. To se mi na Češkách líbí! Máte butik v Amsterdamu. V čem jsou rozdíly mezi prodáváním oblečení v Praze a v Amsterdamu? V Amsterdamu mají ženy rády volné střihy, nosí hodně pohodlné věci – jako třeba kalhoty, sukně se tam moc nenosí. V Praze jsou ženy ženštější, oblékají sukně, boty na podpatku, šperky atd. Češky jsou taky hezčí než Holanďanky. Co nosíte nejraději, jaký je váš osobní styl? Mám rada šaty, sukně, korzety, hedvábné košile a topíky - prostě krásné šaty. Také nosím ráda pěkné lodičky a šperky. Ale teď mám dvě malé děti, takže běhat s dětmi s kočárkem v lodičkách je nemožně. Víc teď nosím pohodlné sukně, bavlněné topy místo hedvábných halenek a tenisky nebo balerínky místo lodiček. Ale jakmile je příležitost, tak se hned vracím k eleganci, a mám ráda barvy a pruhy, květiny, puntíky. Když mi není dobře, tak si obléknu černou barvu, aby mě ochránila, můžu se za ni krásně schovat.



Máte svůj web, jste na Facebooku, na Fléru - je to důležitá část vašeho podnikání, nebo prodáváte zboží především ve svých buticích? V dnešní době se neobjedete bez internetu, ale pro mě je lepší přímý kontakt s klientkou. Já sama ráda nakupuji v různých malých buticích, kde si můžu přímo sáhnout na věci, zkoušet je, vychutnat si ten moment. Ale chápu, že internet je naprosto úžasná věc pro lidi, kteří bydlí daleko od hlavního města, nemají takový výběr nebo nemají vůbec čas. Studovala jste politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, jaká je vaše nejoblíbenější vzpomínka na školu? Pamatuji si, že pokaždé, když bylo zkouškové období, tak jsem si najednou uvědomila, že vůbec nic neumím. Je nějaká věc, která vás na Češích i po letech udivuje? Teď nevím přesně, to budu vědět asi až za dalších sedmnáct let. Je to pro mě pořád něco nového a jiného, zatím nemůžu specifikovat. Je naopak něco, co by Čechy překvapilo na Vietnamcích? Zeptám se manžela, ale asi naše pracovitost?!

URL| http://www.topzine.cz/modni-navrharka-la-femme-mimi-cesky-uz-nechteji-byt-pozadu

Radičová českou premiérkou? 10.5.2011

blog.aktualne.cz str. 00 Martin Potůček

706

Bylo to faux pas, na jaké se hned tak nezapomíná. Ve čtvrtek 5. května uspořádalo naše pracoviště, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK, veřejnou diskusi se slovenskou premiérkou Ivetou Radičovou. Moje první slova po jejím příchodu do nabité auly jinonického areálu Karlovy univerzity zněla: „Dovolte, abych mezi námi přivítal našeho vzácného hosta, profesorku Ivetu Radičovou, premiérku České re…“ Přestože policejní pyrotechnici aulu předem důkladně prohledali, okamžitě explodovala. Výtečně se bavila i paní premiérka. Ostatně i diskuse o Slovensku a jeho problémech, která následovala, byla velmi živá, otevřená a bezprostřední. Nedalo mi to a po skončení diskuse jsem začal slovenskou premiérku skutečně srovnávat s českým premiérem. Mají mnoho podobného. Oba vedou pravicově orientované koaliční vlády. Tomu odpovídají i vládní programová prohlášení. Obě vlády veřejným rozpočtům i lidem spíše utahují opasky, než aby hledaly dodatečné zdroje pro řešení naléhavých veřejných úloh. Obě dvě vlády ovšem také vyhlásily neúprosný boj korupci. Zdá se ovšem, že právě tato část programového prohlášení obou vlád patří k nejtěžším oříškům k rozlousknutí, neboť se v ní premiér i premiérka utkávají s protihráči uvnitř vlastních stran a koalic. A tady jakákoli podobnost končí. U nás je málo známo, že v dubnu scházelo jen málo, a Iveta Radičová rezignovala. Šlo o případ šéfa Daňového ředitelství Miroslava Mikulčíka, který pronajal budovu Daňovému úřadu v Košicích za 6,6 miliónu Eur od podnikatele Ondreje Ščurky – který je zároveň šéfem okresní organizace vládní strany SDKÚ-DS v Nitře. Iveta Radičová požadovala jeho odvolání z funkce. Za Mikulčíka se ovšem postavil vlivný spolustraník Ivety Radičové, místopředseda vlády a ministr financí Ivan Mikloš. Iveta Radičová to řešila „svojsky“. Nepřišla na jednání své vlastní vlády a prohlásila, že se tohoto jednání nebude účastnit do té doby, dokud Mikulčík neodstoupí. Nakonec odstoupil. Plné znění zpráv


Aby toho nebylo málo, už od minulého roku se také táhne jiný případ: opakované nezvolení generálního prokurátora Slovenskou národní radou. Dosavadnímu prokurátorovi Dobroslavu Trnkovi vypršel mandát v únoru tohoto roku. Volby jsou tajné, a přestože vládní koalice má v SNR většinu a nominovala nového kandidáta Jozefa Čentéše, ten nebyl přes opakované pokusy zvolen. Šest (neznámých) vládních poslanců totiž dalo svůj hlas protikandidátovi – Trnkovi. Trnka si vzal v minulosti „na starost“ několik případů, které nebyly nikdy dotaženy do konce. Z vazby se dostal Jozef Majský, obviněný z tunelování známých nebankovních subjektů. Vyřešena nebyla ani největší ekonomická kauza sázkové společnosti Typos. Za jeho funkčního období se smetly ze stolu i podivné případy financování velkých politických stran – SDKU-DS a Smeru. A Iveta Radičová dává znovu hlavu na špalek: nebude-li nový koaliční kandidát zvolen, rezignuje. Volba se opakuje v půli května. Iveta Radičová ví: bez elementární důvěry veřejnosti ztrácí jakékoli reformní úsilí věrohodnost. A jak si ve stejné době vedl Radičové protějšek Petr Nečas? Nabídl svoji funkci k dispozici v případu Drobil? Dal špalek na hlavu v případu Vondra? Možná, že v mé mysli minulý týden zaúřadovala jedna z teorií Sigmunda Freuda. Podle ní se dostávají v podvědomí ukryté představy na povrch ve formě přeřeků. Že by tam kdesi hluboko žila myšlenka, že Radičová se snaží bojovat s hydrou korupce a klientelismu ve své zemi a ve své straně mužněji než český premiér? Nebo dokonce, že by byla Česku lepší premiérkou?

URL| http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/martin-potucek.php?itemid=13078

Roste zájem o učitelství 10.5.2011

Lidové noviny str. 26 kva

Akademie

Populační křivka klesá, ale počet přihlášek na vysoké školy tomu všude neodpovídá. Pedagogické fakulty zažívají boom. Na nejstarší Univerzitě Karlově se letos sešlo do bakalářského studia a magisterského (nikoliv navazujícího, ale toho, které je rovnou pětileté nebo šestileté, jako třeba lékařství či právo) na 47 tisíc přihlášek. Oproti loňsku ubylo asi o pětinu přihlášek na Filozofickou fakultu, o víc než pětinu na Fakultu sociálních věd a naopak o patnáct procent vzrostl počet zájemců o Pedagogickou fakultu. Na práva se letos hlásí 3808 lidí proti loňským 4535 a předloňským téměř pěti tisícům. Do navazujícího magisterského studia registrují na Univerzitě Karlově (UK) deset tisíc uchazečů, což je o tisíc víc než loni. Uchazeči o studium v bakalářských a magisterských programech na brněnské Masarykově univerzitě (MU) podali letos už přes 62 tisíc přihlášek, což je o čtyři tisíce víc, než činí součet přihlášek na UK, a o dva tisíce víc, než dorazilo na MU loni. Přes osm tisíc přihlášek však podali občané Slovenska. Největší zájem projevili uchazeči tradičně o Filozofickou fakultu, kam přišlo skoro 12 tisíc přihlášek. Následuje Fakulta sociálních studií s 9723 přihláškami. Největší meziroční nárůst v počtu přihlášek však zaznamenala i Pedagogická fakulta v Brně, kam letos uchazeči zaslali 8615 přihlášek, což je o 1419 více než loni. Růst zájmu hlásí také Pedagogická fakulta Palackého univerzity v Olomouci, která zaznamenala celkově s 10 718 přihláškami meziroční nárůst (srovnání s rokem 2010) téměř o tři tisíce přihlášek. Techniky zatím počet přihlášek neuzavírají, protože na některé jejich fakulty se lze většinou hlásit až téměř do začátku nového akademického roku. Na Českém vysokém učení technickém registrují v současné době na 13 tisíc přihlášek do bakalářského studia, což je prý přibližně stejně tolik jako loni touto dobou. Do podzimu se však loni sešlo přihlášek přes 14 tisíc, ke studiu nastoupila přibližně polovina uchazečů. A jaký je zájem o další menší školy? Například na Univerzitu Hradec Králové si podalo přihlášku 13 832 uchazečů, což představuje o 450 přihlášených více než za celý rok 2010. Škola přitom očekává, že počet přihlášek dále vzroste, neboť k navazujícím magisterským a doktorským oborům se s ohledem na cyklus akademického roku přihlášky stále ještě podávají. V roce 2009 se ke studiu hlásilo 12 238 zájemců, toto číslo tedy bylo letos překonáno o více než třináct procent.



ZDĚDIL JSEM TOUHU PO VZDĚLÁNÍ 10.5.2011

Sedm str. 24 2. rozhovor MAREK VEJVODA

Jakub Železný V GENETICKÉ PASTI Spojuje nás zájem o kulturu. „Opravdu existuje genetická past?“ divil se moderátor zpravodajství České televize JAKUB ŽELEZNÝ, syn bývalého televizního magnáta Vladimíra Železného. „Je přece zjevné, že mezi dětmi a rodiči vždycky podobnost existuje,“ dodal. JAK MOC SE PODOBÁTE TÁTOVI? To musejí posoudit jiní. Jestli je to používání podobných vět, slovníku nebo informací, které člověk načerpá během dětství a dospívání, tak určitě ano. Na druhou stranu pokud se proti rodičům vymezujete, jak jsem to udělal já v devatenácti letech, kdy jsem odešel z domova, může to vypadat trochu jinak. * CO SE TENKRÁT STALO? Vlastně vůbec nic. Jen si myslím, že když rodiče vychovají dítě jako svobodomyslného tvora a pak mu tu svobodu nějakým způsobem berou, nemůžou se divit, že se nakonec postaví proti nim. To, co následovalo, se určitě stalo ve spoustě jiných rodin. Jsem rád, že jsem tehdy odešel. * KAM JSTE ZAMÍŘIL? Odešel jsem z vysoké školy, abych se mohl uživit a abych bydlel sám, což bylo velmi krušné. Musel jsem tenkrát zvážit, jestli zůstat u rodičů a na škole, nebo od nich odejít a zároveň si o něco víc vydělávat, abych se osamostatnil. Zvolil jsem poslední variantu a udělal jsem správně. A tu školu jsem si nakonec taky dodělal. * MĚL JSTE OBAVY, ŽE SE MOŽNÁ BUDETE MUSET VRÁTIT? Jednou mi rodiče, kteří už tehdy bydleli ve vile, nabídli, že tam můžu přespávat. Tehdy jsem toho využil, takže jsme se jako by smířili. Přispěla k tomu okolnost, že jsem se ocitl ve složité životní situaci a řekl jsem si, že by bylo fajn se s nimi zase normálně bavit. Udělal jsem ten první krok. * UDRŽOVAL JSTE KONTAKT ALESPOŇ S MAMINKOU? Právě s ní byl ten největší problém, takže přesvědčit okolí, aby jí nesdělovali, kde a s kým bydlím, byla součást toho všeho. Uvařit a vyprat jsem si uměl sám. Nechodil jsem za maminkou s balíkem prádla. * ČÍM JSTE SE V TÉ DOBĚ ŽIVIL? Pracoval jsem v Českém rozhlase. Tam jsem od začátku šel po drobných krůčcích a snažil se dělat práci tak, jak se dělat má. * ZMĚNILO SE NĚCO, KDYŽ BYL TATÍNEK GENERÁLNÍM ŘEDITELEM NOVY? SPOUSTA LIDÍ HLEDALA NĚJAKOU SPOJITOST. Kdysi jsem pracoval pro firmu, která této komerční televizi dodávala nějaké programy. Otec se to dozvěděl naprostou náhodou. Ani v tom žádná spojitost nebyla, natož pak spojitost mezi mou prací ve veřejných médiích a jeho angažmá v privátní televizi. To opravdu nemá žádnou logiku. * DOSTAL JSTE NĚKDY NABÍDKU, ABYSTE PRO TELEVIZI NOVA PRACOVAL? Dostal a byla velmi seriózní. Bylo to někdy na konci roku 1995. Zvažoval jsem to, dokonce jsem se tam byl několikrát podívat. Pak jsem po rozhovoru s jednou dámou, která tam byla zaměstnaná, pochopil, že to prostě nejde. Řekla, že mi drží palce, ale že to bude hrozně komplikované. A já zase udělal dobré rozhodnutí. Plné znění zpráv


* JAK DLOUHO PŮSOBÍTE V ČESKÉ TELEVIZI? V roce 1999 jsem tu uváděl pořad Nedělní ráno. Měl jsem rozjednaný projekt vlastního pořadu, ze kterého nakonec sešlo. Pravděpodobně proto, že někteří lidi si nepřáli, aby se zde jméno Železný vyskytovalo, což mě mrzí dodneška. Pak jsem tady začal znovu pracovat v létě 2002, takže jsem ve zpravodajství skoro desátý rok. * ROZEBÍRAL JSTE NĚKDY S OTCEM SVOU PRÁCI? Proč s ním? Já nikdy nechtěl pracovat jako manažer, ale jako moderátor televizního zpravodajství. Můj otec pracoval ve zpravodajství Československé televize na konci šedesátých let. Jeho zkušenosti z této doby jsou pro mě cenné jako pro člověka, který se zabývá dějinami médií, ale nejsem si jist, že se kdy zajímal o současné veřejnoprávní zpravodajství. Navíc už v televizi nepracuje devátý rok. * JAKOU PROFESI POVAŽUJETE ZA PRESTIŽNÍ? Bude to znít asi blbě, ale tu, co dělám. Pozice moderátora zpravodajství je pro mě nejprestižnější místo, které v televizi existuje. Když byl konkurs na generálního ředitele České televize, několik kolegů se mě ptalo, jestli už jsem podal přihlášku. Vysvětlil jsem jim, že je to pro mě neatraktivní profese. Možná vám za dvacet let řeknu, že už to tak není, ale teď si to opravdu myslím. Kolik je v téhle zemi generálních ředitelů a manažerů, kteří jsou schopni úspěšně řídit televizi? Jsem přesvědčen, že nepoměrně víc, než je v téhle zemi moderátorů zpravodajských pořadů. A když je něčeho míň, je to přece výlučnější, nebo chcete-li, prestižnější. * JSTE VELMI PRACOVITÝ A O VAŠEM OTCI SE ŘÍKÁ TOTÉŽ. Bezpochyby je to člověk činorodý, který potřebuje pořád něco vymýšlet. Já taky furt šaškuju kolem nějakých projektů, dělám si školní věci, televizní i mimotelevizní. Pak jsme si podobní v jakési zvídavosti a pocitu, že člověk má neustále nasávat informace. Co se knihovny týče, myslím, že táta neměl v mém věku o moc víc knih než já. Zdědil jsem po něm touhu po vzdělání. A určitě máme společné zájmy v oblasti kultury. Můj otec dal dohromady jednu z nejúžasnějších sbírek českého moderního umění dvacátého století. Kromě něj a Medy Mládkové u nás není vlastník významnější sbírky. A při vší úctě - Národní galérie se jim se svou sbírkou umění z této doby nemůže rovnat. Zrovna nedávno jsem otci navrhl, že bychom společně udělali výstavu, a ta myšlenka se mu kupodivu líbí. Pokud všechno klapne, tak bychom příští rok u něj v galerii uspořádali expozici děl osmi významných žen - čtyř architektek a čtyř výtvarnic. Je to mimochodem první projekt, na kterém jsme se my dva spojili. * ZDĚDIL JSTE NĚJAKOU VLASTNOST, Z NÍŽ NEJSTE ZROVNA NADŠENÝ? Jsem schopný se rozčilit kvůli věcem, které za to nestojí. *** JAKUB O SOBĚ * Jsem rodilý Pražák, narodil jsem se 1. 7. 1973 v Praze 5 - Motole. Bydlím tady s malými pauzami celý život, vystudoval jsem i zdejší Gymnázium Na Zatlance. * Vedle práce pro ČT spolupracuji dodnes s Českým rozhlasem, což mě těší, protože tam jsem se naučil základy své profese. * Absolvoval jsem nejprve bakalářské studium žurnalistiky na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Poté Mediální studia (magisterský stupeň) na Fakultě sociálních věd na Univerzitě Karlově v Praze, kde jsem v témže oboru udělal i rigorózní řízení, takže mám takzvaný malý doktorát (PhDr.). * Teď jsem se přihlásil opět na FF do Olomouce na doktorské studium oboru České dějiny, snad se tedy propracuji i k tzv. velkému doktorátu čili Ph. D. za jménem. Je to vlastně ekvivalent bývalého titulu CSc. *** Co se do rozhovoru nevešlo



Jakou věc do svého životopisu vždycky napíše? „Tu, kterou považuji za nejdůležitější aspekt svého života. Že jsem byl od ledna do června 1989 trestně stíhán za účast na demonstraci na tzv. Palachově týdnu v lednu 1989. Jako patnáctiletý kluk jsem zažil i výslech na Státní bezpečnosti, což pro mě byla úžasná zkušenost. Čerpám z ní dodneška, nemůže mě překvapit vůbec nic. Trestní stíhání bylo nakonec zastaveno a předáno na obvodní národní výbor k došetření jako přestupek, nakonec jsem dostal jen napomenutí. Po dvaceti letech jsem se potkal s bývalou prokurátorkou, dnes soudkyní, která mě tehdy trestně stíhala. Líčila mi, jak to tenkrát úmyslně vedla tak, aby to skončilo jen přestupkem. I v tehdejším systému státní moci se našli slušní lidé.“ Foto autor| FOTO: ČTK, JANA NOVÁKOVÁ, SANOMABANKA/SHOWPIX Foto popis| Jakub Železný se svým otcem Vladimírem Foto popis| Moderátorské povolání ho svedlo dohromady i s exprezidentem Václavem Havlem.

Nový král pražského Majálesu převzal tradiční symboly a ujal se vlády 9.5.2011

metropol.cz str. 00 Jan Pomykal

Kultura

Včera ve večerních hodinách předal pražský primátor Bohuslav Svoboda symbolický klíč od města novému králi Majálesu. Slavnost se konala v pražském parku Stromovka a novým králem byl zvolen student z Univerzity Karlovy fakulty sociálních věd - Don Juan LXIX.

„Předávám ti vládu nad hlavním městem Prahou, spravuj jej se zodpovědností a láskou, ať žije král,“ řekl pražský primátor Bohuslav Svoboda novému studentskému vládci a předal mu symbolický klíč od města. Král Don Juan LXIX. bude vládnout až do příštího Majálesu. Volba studentského krále je tradičním prvkem oslav. V letošním roce o trůn usilovali čtyři uchazeči z různých škol – VŠE, ČVUT, UK a ČZU - kteří se prezentovali v odlišných barvách.

Korunovaci krále předcházel velký majálesový průvod plný alegorických vozů a masek, který prošel Prahou z náměstí Republiky do Stromovky, kde Majáles vyvrcholil open air festivalem.

URL| vlady/

Foto: MHMP http://www.metropol.cz/zpravy/kultura/novy-kral-prazskeho-majalesu-prevzal-tradicni-symboly-a-ujal-se-

Česká lež o pomazánkovém másle 9.5.2011

Mladá fronta DNES Jiří Havel

str. 10

Názory

Vjedné příhodě z britského seriálu „Jistě, pane ministře“ si získal hlavní hrdina popularitu bojem proti Evropské unii za britský párek. Repríza tohoto povedeného dílu nyní probíhá v Česku s pomazánkovým máslem. Historka je stejně iracionální: většina autorů ostrých slov na adresu Unie si jen nedohledala údaje. Jasné pravidlo Plné znění zpráv


Podle platné úpravy EU z roku 1994 je máslem výlučně směs skutečného másla a vody, u nízkotučného másla se připouští nejmenší podíl tuku 39 procent. České pomazánkové máslomá jiné složení a dělá se jinou technologií. Takže ani kdyby se v něm zvýšil obsah tuku, neodpovídalo by unijnímu standardu. V době, kdy přistupovala do Unie Česká republika, předpisy neumožňovaly následným postupem získat výjimku, kterou několik států skutečně má. Česká republika však mohla požádat o trvalou výjimku při sjednávání vstupu do Unie. To neudělala. Od samého podpisu přístupové smlouvy tedy víme, že pro nás název pomazánkové máslo není přípustný. Tuto skutečnost potvrdili občané Česka v referendu, kterým akceptovali evropské právo. Čeští obránci pomazánkového másla prohlašují, že náš název nikomu nevadí, nikdo si ho smáslem nesplete a jeho záměna nikomu nevadí. Kdyby tomu tak bylo, Evropská unie by nekonala. Kdyby nebylo žalobce, nebylo by ani soudce. Jenže v roce 2006 došla Evropské komisi slovenská stížnost. Slovenští výrobci totiž nařízení Unie splnili. Češi mají proto neoprávněnou výhodu z nepovoleného, ale zavedeného označení. Slováky to poškozuje a žádají nápravu. Nevzpomínáme si Unijní úředníci to s Českou republikou zkusili po dobrém. Pětileté vyjednávání svědčí o benevolenci. Zlé jazyky říkají, že Češi nejednali s bruselskými inkousty poctivě. Prý slibovali odstranění nepřípustného označení a povídali dojemnou historku o obrovských škodách z nepoužití již vyrobených nádobek s nápisem máslo. Jen staré piksličky dobereme, na nových máslo nenapíšeme... A pak si už nemohli vzpomenout. Příliš drahá značka Po letech čekání to už naštvaní bruselští úředníci museli dát k soudu. Ten nemůže rozhodnout jinak, než že odstranění názvu nařídí. Pokud Češi neposlechnou, udělí v další instanci soud mastnou pokutu, kterou bude srážet Brusel z částek posílaných České republice. Pokutu za agilního producenta bude platit daňový poplatník, dokud si doma neudělá pořádek. Suma sumárum: o tom, že nesmíme užívat název pomazánkové máslo, víme osm let. Náš nynější údiv je pokrytecký. Výrobce však má reklamu zadarmo. *** Od podpisu přístupové smlouvy víme, že pro nás název pomazánkové máslo není přípustný. » Foto popis| O autorovi| Jiří Havel, europoslanec za ČSSD, učí ekonomii na IES FSV UK

Rusko si připomíná výročí konce války tradiční přehlídkou na Rudém náměstí 9.5.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 evropa Lenka Kabrhelová,Patricie Polanská,Jan Bumba,Lucie Maňourová Centrem Moskvy dnes projedou tisíce vojáků ruské armády spolu s vojenskou technikou. Rusko si tradiční vojenskou přehlídkou na Rudém náměstí připomíná výročí konce druhé světové války. Moskva jej slaví o den později než státy západní Evropy, tedy 9. května. I letos by centrem Moskvy mělo projet na 20 tisíc příslušníků elitních vojenských složek, armáda plánuje předvést i vzdušnou a pozemní vojenskou techniku včetně těžkých zbraní.Podle ruského tisku přijde přehlídka státní pokladnu na nejméně 600 milionů rublů, tedy více než 360 milionů korun. Celkem prý ministerstvo obrany na přehlídky v metropoli a ve dvou desítkách dalších měst utratí 1,5 miliardy rublů, tedy více než 900 milionů korun.Akci, které budou přihlížet desetitisíce lidí, doprovázejí zpřísněná bezpečnostní opatření. Centrum města bude podstatnou část dne uzavřeno pro dopravu, omezen je provoz i v některých stanicích metra.Odborník na Rusko Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy tvrdí, že běžní lidé konec války stále Plné znění zpráv


poměrně silně prožívají. „Musíme si uvědomit, že celý Sovětský svaz ztratil během války 27 milionů lidí,“ upozorňuje.Rusové používají pro boje 2. světové války na území Sovětského svazu termín Velká vlastenecká válka. Zároveň však prý nijak nezpochybňují, že se odehrávala i na jiných místech planety a že bojovaly i jiné národy. Ale vcelku oprávněně říkají, že hlavní těžiště bojů nesl Sovětský svaz.Svoboda zároveň říká, že sporné hodnocení Stalina, který v té době stál v čele Sovětského svazu, se v souvislosti s koncem války nezmiňuje. „Čas od času se objevují pochyby, zda bylo nutné, aby opravdu zahynulo těch 27 milionů lidí, co se dalo udělat jinak,“ připouští.Medveděv zdůrazňuje národní sebevědomíRusové si v rámci výročí připomínají, že tehdy byli silní. Nové učebnice zdůrazňují, že Sovětský svaz byl v té době nejsilnější mocností na světě a Rusko je jeho pokračovatelem.„Prezident Dmitrij Medveděv zdůrazňuje moment národního sebevědomí, které právě i ty každoroční přehlídky, i když neskutečně drahé, přenášejí,“ říká Svoboda.Medvěděv v projevu k veteránům v předvečer oslav vyzval k obnovení vojensko-vlasteneckého vzdělávání mladých generací. Povinné vojenské kurzy na školách zmizely s pádem Sovětského svazu, v Rusku ale v posledních letech sílí výzvy k jejich obnovení.Rusové si znovu upevňují silný vztah k armáděV Rusku byl vždy relativně silný vztah k armádě, který se oslabil neúspěchy a skandály v 90. letech. Nyní se podle Svobody zase zlepšuje. „Úpadek byl v 90. letech v souvislosti s čečenskou válkou, kdy armáda nebyla schopná porazit ani relativně slabé Čečence. Šířily se skandály o nespolehlivosti armády.“Ruská armáda nyní prochází velkými reformami. Vyhlásila ambiciózní program přezbrojení, na který chce stát vydat v příštích deseti letech údajně až 20 bilionů rublů, tedy zhruba 13 bilionů korun. V plánu jsou nákupy vojenské techniky ze Spojených států, s Francií Rusko jednalo o nákupu dvou válečných lodí, v plánu je modernizace vojenského letectva. Moskva byla svědkem rekordní vojenské přehlídky


PŘESTUPY MANAŽERŮ 6.5.2011

Lidové noviny

str. 19

Manažeři v pohybu

Špicar zvolen viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy Ředitel vnějších vztahů Škoda Auto Radek Špicar byl zvolen do funkce viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR. Jako nová tvář v představenstvu se chce zaměřit především na otázky konkurenceschopnosti a hospodářské politiky. Radek Špicar je absolventem Univerzity Karlovy a University of Cambridge. Je bývalým náměstkem místopředsedy vlády pro ekonomiku. Kromě práce ve Škoda Auto přednáší na Institutu ekonomických studií FSV UK. Je členem správní rady UMPRUM a corporate council nadace Forum 2000. Mezi témata, kterým se dlouhodobě věnuje, patří ekonomická diplomacie, společenská odpovědnost podniků, kulturní průmysl a přínosy think-tanků. Fuchs generálním ředitelem Europ Assistance Společnost Europ Assistance, dceřiná společnost druhé největší mezinárodní asistenční skupiny Europ Assistance Group a jedna z vedoucích asistenčních společností v ČR a SR, oznámila jmenování Vladimíra Fuchse na pozici generálního ředitele společnosti. Josef B. Woerner, stávající generální ředitel, převezme nové pravomoci v Europ Assistance Německo. Vladimír Fuchs vystudoval obor podnikové finance na VŠFS, absolvuje kurz Master of Healthcare Administration na Advance institute v Praze. Svou kariéru započal ve společnosti Berlitz jako Key Account Manager. V roce 2002 nastoupil na stejnou pozici do Europ Assistance, kde se o tři roky později stává obchodním ředitelem a zástupcem ředitele společnosti. Witowski ředitelem úseku firemní klientely v České spořitelně Pozici ředitele úseku Firemní klientela České spořitelny převezme od 1. června 2011 Petr Witowski. Vystřídá Karla Mourka, který bude řídit rizika obchodní divize Erste Group Immorent. Petr Witowski přebírá novou odpovědnost po svém velmi úspěšném působení na postu ředitele úseku Finanční trhy – obchodování a prodej v České spořitelně. Plné znění zpráv


Petr Witowski se celou svoji kariéru věnuje korporátní klientele a finančním trhům. V České spořitelně působí od roku 2004. Kromě postu ředitele pro finanční trhy odpovídá v rámci celé Erste Group za prodej produktů finančních trhů korporátním zákazníkům. Do České spořitelny přišel Petr Witowski z české pobočky rakouské Bawag Bank, dříve působil v českých filiálkách ABN AMRO Bank (dnes RBS) a ING Bank. Dutý obchodním ředitelem Dellu Zdeněk Dutý byl nově jmenován do funkce obchodního ředitele pro státní správu a partnerský prodej. Do společnosti Dell přichází z Telefóniky O2, kde zastával od roku 2007 pozici ředitele pro prodej veřejné správě. V nové funkci nahradí Jiřího Kyselu, který po svém jmenování generálním ředitelem Dell Computer tuto pozici uvolnil. Zdeněk Dutý v roce 1992 s dalšími společníky založil společnost Deltax Systems, kde v průběhu patnáctileté kariéry zastával pozice ředitele divize systémové integrace, obchodního ředitele a místopředsedy představenstva. V roce 2007 se podílel na prodeji společnosti strategickému investorovi Telefónice O2. Böhm manažerem globální logistiky ve FEI FEI Company, přední světový výrobce elektronových mikroskopů, posiluje řízení Supply Chain organizace vytvořením pozice Global Logistics Managera, do které byl jmenován Robert Böhm, který doposud zastával pozici manažera logistiky brněnské pobočky. Robert Böhm má mnoholeté zkušenosti s řízením logistických organizací pro velké nadnárodní společnosti a ve své nové korporátní roli bude zodpovědný za standardizaci globálních logistických aktivit v rámci FEI. Lacina manažerem v Dachser Jan Lacina nastoupil na pozici Key Account Manager do společnosti Dachser Czech Republic a bude zodpovědný za řízení portfolia klíčových zákazníků v regionu střední a východní Evropy. Jan Lacina se narodil v roce 1973. Svoji profesní dráhu v oblasti logistiky zahájil v roce 1997 ve společnosti Schenker, kde působil 14 let. Nastoupil na pozici obchodního zástupce, poté řídil pobočku v Děčíně. Poslední čtyři roky působil na pozici produktového manažera pozemních přeprav. Lendvayová posílila společnost Cushman & Wakefield Aneta Lendvayová nastoupila na pozici Senior Valuer do týmu poradenství a oceňování nemovitostí ve společnosti Cushman & Wakefield. Pětičlenný tým poskytuje poradenství v oblasti oceňování nemovitostí a developerských projektů pro mezinárodní i místní firmy působící na českém a slovenském trhu. Lendvayová má sedmiletou praxi v oblasti financí. Před nástupem do C&W pracovala jako úvěrová analytička v bance Eurohypo (2006–2010). V letech 2003–2006 působila na pozici relationship manažera ve finančním oddělení slovenské Istrobanky. Od února 2010 do nástupu do C&W byla na rodičovské dovolené. Lendvayová je absolventkou Ekonomické univerzity ve Vídni se specializací na strategický management, controlling a podnikové poradenství. Hodaňová a Jordan vedoucí v King Sturge Novou vedoucí oddělení Správy komerčních nemovitostí (Asset & Property Managementu) se stala Markéta Hodaňová. Jejím úkolem bude řízení interního týmu a rozšiřování klientského portfolia King Sturge v oblasti správy nemovitostí. Markéta Hodaňová je absolventkou Vysoké školy ekonomické v Praze a má desetileté zkušenosti v manažerských pozicích na českém realitním trhu. Před nástupem do King Sturge pracovala ve firmách TK Development, Carrefour a Cenor Group, kde měla na starosti komerční nemovitosti. Markéta Hodaňová spravovala retailové portfolio o rozloze 200 000 m2 a cca 300 nájemcích prostor. K jejím klientům patřily společnosti Meinl Group, Aerium, Catinvest, Tesco nebo Carrefour. Do čela oddělení Oceňování nemovitostí pražské pobočky King Sturge přichází Stuart Jordan, který se zaměří na poskytování odpovídajících služeb stávajícím a novým klientům na českém a slovenském realitním trhu. Stuart Jordan absolvoval Nottingham Trent University ve Velké Británii, je členem Královského institutu diplomovaných znalců amá pětileté zkušenosti s oceňováním nemovitostí na českém a středoevropském realitním trhu.



Dříve pracoval jako vedoucí Oddělení oceňování ve společnosti Cushman & Wakefield a ještě dříve jako asset manager fondu Endurance Fund společnosti Orco Property Group. Foto popis|

Evropa má obrovské zásoby plynu, vystačily by až na 60 let 6.5.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 ekonomikavevrope Ondřej Houska,Martin Hromádka,Michaela Vydrová Evropa by mohla výrazně snížit svoji energetickou závislost na Rusku. Řešením by mohly být obrovské zásoby břidlicového plynu. Podle deníku Financial Times je to pro Evropu potenciální zlatý důl. V Evropě jsou podle studie citované listem Financial Times zásoby tohoto plynu, které pokryjí evropskou spotřebu na 60 let.Evropa by tak mohla výrazně omezit závislost na dovozu zemního plynu z Ruska a Blízkého východu.Těžba břidlicového plynu ale zatím vyvolává pochybnosti ekologů. Plyn se totiž ze země získává pomocí chemikálií, které můžou kontaminovat podzemní vody.Francie proto těžbu zatím zakázala až do doby, než se prokáže, že životnímu prostředí nic nehrozí. Břidlicový plyn by ale i tak měl být do budoucna velkou nadějí. Američané už ho na svém území těží ve velkém.V Evropě leží břidlicový plyn také pod mořskou hladinou u pobřeží Polska, na severovýchodě Německa, ale také v Česku - v okolí Hranic na Přerovsku a v části Valašska.„Od objevu, přes zahájení těžby až k exploataci ložiska uběhne velké množství času. Navíc takto těžený plyn je výrazně dražší než ten, který se těží klasickými metodami,“ říká politický geograf Michael Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Rusko by mělo podle Romancova i nadále do Evropy dodávat plyn, díky přepravním kapacitám bude plyn levnější:„Evropa by platila nějaké ceny, které jsou pro ni ekonomicky akceptovatelné, Rusko by mohlo sanovat svoji ne úplně dobrou ekonomickou situaci - zlepšila by se tam infrastruktura, životní úroveň ruských obyvatel. Bylo by to oboustranně výhodné. Čím lepší vztahy se sousedy, čím menší rozdíl v životní úrovni, tím je větší pravděpodobnost, že budou obecně vztahy klidnější a to je v dlouhodobém zájmu jak Evropy, tak i Ruska.“Česko by díky nekonvenčním zdrojům mohlo těžit víc plynuNa Valašsku prý mohou být až miliardy kubíků podzemního plynu Britové chtějí na Valašsku hledat zásoby zemního plynu Polsko má údajně zásoby plynu z břidlice na 200 let


Metropolí projde majáles 5.5.2011

Právo

str. 11 Praha - Střední Čechy (trj)

Všichni čtyři kandidáti na letošního krále Majálesu vyrazí v pátek s patřičným doprovodem z náměstí Republiky do Stromovky. Organizátoři z iniciativy StudentZone magistrátu oznámili, že do parku přes Štefánikův most, náměstí kpt. Jaroše a ulic Dukelských hrdinů půjde „pouliční průvod za účelem znovuobnovení studentské instituce Majálesu a iniciaci veřejného uznání této tradice i zvoleného studentského krále Majálesu“. V čele průvodu, který se na náměstí sejde v 11.30, má jít loňský král Toporini I. z VŠE. VŠE i letos postavila kandidáta, je jím Bobek Veliký. Konkurenci má ale silnou. Toom da Moa z ČVUT hlásá, že postaví letiště u konečné metra, do zoo dostane velryby a prosadí 13. plat pro všechny studenty. Libů Veliký zařídí jitrnice na stromech v areálu České zemědělské univerzity, kterou studuje. A Don Juan LXIX. z Fakulty sociálních věd UK slibuje, že podpoří rozdávání lásky i jejího přijímání. Soukromé školy zastoupí Krutič I. Kandidáti na krále mají cestu z náměstí Republiky urazit v alegorických vozech. Ve Stromovce vyroste pět pódií, hrát na nich má přes třicet kapel, vstupné na místě má podle pořadatelů stát 350 korun, v předprodeji je levnější.



Regionální mutace| Právo - Praha

tipy E15 4.5.2011

E15

str. 23

Kultura

> festival < Každoroční hudebně-divadelní festival pražské Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Pavlač, proběhne dnes odpoledne v areálu školy na Smetanově nábřeží. Během dne vystoupí například kapely The Coolers nebo Simple Muffin. > tv tipy < >>HBO / 20.0O Toy Story 3: Příběh hraček Ve filmu Toy Story 3: Příběh hraček se tvůrci veleúspěšné série vrací do kouzelného světa kovboje Woodyho a Buzze Rakeťáka. A snímek v kinech získal neuvěřitelnou miliardu dolarů.

Festival Pavlač slaví 15. narozeniny 4.5.2011

finance.cz str. 00 ChrisFromParis

4. května od 14 hodin se Smetanovo nábřeží promění v divadelní a hudební show. Festival pořádaný studenty UK vypukne přímo v prostorách Fakulty sociálních věd. 4. května od 14 hodin se Smetanovo nábřeží promění v divadelní a hudební show. Festival pořádaný studenty UK vypukne přímo v prostorách Fakulty sociálních věd.„Festival se každoročně stává místem setkání studentů naší fakulty, je důkazem soudržnosti celé instituce a prostorem pro uměleckou realizaci současných i bývalých studentů i učitelů," prohlásil Filip Láb, proděkan pro vnější vztahy fakulty.Jako jedna z mnoha doprovodných akcí pražského Majálesu se festival Pavlač znovu ukáže ve své multižánrové kráse. O zábavu se postará z hudební i divadelní scény řada netradičních umělců. Ve vnitřních prostorách budou hrát divadelní soubory Chaotický zločin, Vosto 5 a Řekla ne! Připraveny budou i soutěže a občerstvení.Festival získal podtitul Patrně Artový Velmi Lidový Anekdotický Čardáš a těšit se z něho budou moci jak studenti, tak i široká veřejnost, která se dostane na celý program bez vstupného.„Kromě toho, že nás to neuvěřitelně bavilo, jsme se již v loňském roce dočkali kladného ohlasu a poměrně vysoké návštěvnosti, což bylo dostatečnou motivací nevzdat to a pustit se do organizace následujícího/letošního ročníku. Jsem si jistá, že letošní rok dopadne stejně úspěšně jako předchozí, pokud ne ještě lépe.“ dodala programová ředitelka Helena Suchá.

URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/308785/

AUDIO: Média v postmoderním světě: Před deseti lety skončila tzv. televizní krize. Co z ní zbylo? 3.5.2011

ceska-media.cz

str. 00

Média-Hydepark



Kateřina Šťovíčková Hosté pořadu ČRo 6 Média v postmoderním světě se tentokrát poohlédli za tzv. televizní krizí, která zasáhla Českou televizi v roce 2001. Příčinou krize v České televizi je považován pokus stran opoziční smlouvy tedy ODS a ČSSD ovládnout veřejnoprávní televizi. Hosté Václava Žáka však v pořadu došli k trochu jinému závěru. V pořadu diskutovali: Milan Šmíd, z Fakulty sociálních věd, předseda odborového svazu ČT Antonín Dekoj a Miloš Rejchrt, evangelický farář a člen tehdejší i předcházející rady České televize. Milan Šmíd v úvodu pořadu zrekapituloval vývoj televize pěkně od začátku. Za komunistů byla Československá televize hlásnou troubou ÚV KSČ, i když oficiálně spadala pod předsednictvo vlády a byla státní organizací. Po revoluci v roce 1989 se v rychlosti dle doporučení Rady Evropy a po vzoru Německa vytvářela nová mediální legislativa. Definitivně se televizi podařilo odstátnit díky rozpadu Československa, a to rychleji než v jiných státech Evropy. Generálním ředitelem se stal Ivo Mathé, který jako jediný vydržel v čele televize celé 6 leté volební období. Podle Antonína Dekoje to byl věcný člověk, protože znal provoz televize od těch nejnižších stupňů. Mathé byl sice občas ve sporu s Radou ČT, ale také s ní vedl věcné diskuze o programu, které v dalších letech chyběly. Původní myšlenka produkčních center nebyla špatná, i když byla často kritizována. “Bylo to dobré, když byl někdo schopen to uhlídat,“ uvedl Šmíd, k čemuž byl potřeba schopný management a tak se za Jiřího Balvína výroba jednotlivých žánrových celků opět zcentralizovala. Na začátku mělo být smyslem mediálních zákonů vyloučit vliv politických stran na veřejnoprávní média, připomněl Miloš Rejchrt, který byl do Rady ČT zvolen dvakrát. A zde nastává první problém České televize. V Původní podobě zákona se od parlamentu očekávalo zvolení rady proto, aby byly odříznuty politické zájmy od těch veřejnoprávních. Po čase se však podle Rejchrta ukázalo, že poslanci to chápou úplně jinak a smyslem zákona se stalo stranický princip prodloužit do rad. A tak na základě osobnostního principu byla zvolena pouze první Rada, ty další již měly politický podtext. Změnou bylo také to, že první Rada byla nehonorovaná, kdežto při první převolbě (1997) se poslanci rozhodli, že funkce v Radě bude honorována. “Od té doby je to jakási trafika pro poslance,“ řekl v pořadu Šmíd. V roce 1997, kdy byly zavedeny peoplemetry, se zjistilo, že zpravodajství ČT značně zaostává za Novou. Proto byla potřeba změna. I když Rada tehdy mohla prodloužit mandát současnému řediteli Ivo Mathému, nakonec se rozhodla pro změnu. Na volbu nového ředitele vzpomínal v pořadu Miloš Rejchrt. Ten byl zvolen do Rady den předtím, než došlo k volbě generálního ředitele ČT. Vzpomíná si, že tehdejší kandidáty na post ředitele Dušana Chmelíčka a Kamila Čermáka neznal, ale Ivan Langer mu prý doporučil, aby volil Čermáka. Rejchrt se nakonec hlasování zdržel a po celodenní volbě byl o jeden hlas zvolen generálním ředitelem ČT Chmelíček. Následovalo odvolání Rady, zřejmě proto, že nevyhověla přáním vlády, a tak byla potrestána. Podle Šmída Rada nakonec zvolila Chmelíčka kvůli svému špatnému svědomí, protože vycítila, že do čela televize je třeba odborníka. Pokračovala i napjatá situace ve zpravodajství. Za dob Jakuba Puchalského se objevily intervence vlády, které ovlivňovaly ČT. Následoval odhod Zdeňka Šámala, který odmítl v televizi přečíst prohlášení o tom, že politická moc neovlivňuje chod České televize. Poslední kapkou pro generálního ředitele Chmelíčka bylo odvolání oblíbeného brněnského ředitele a mimo jiné i zastavení reportáže o Sazce. Podle Dekoje si Chmelíček možná myslel, že když bude dobře komunikovat a vycházet s lidmi nahoře, ti lidé pod ním ho neohrozí. Po odvolání Chmelíčka bylo vyhlášeno výběrové řízení na nového generálního ředitele, které mělo trvat jeden týden. To se Rejchrtovi nelíbilo a z Rady odstoupil. “Tohle když se usneslo, tak jsem si řekl, že s tímhle tím spolkem já nemůžu mít nic společného, tihle lidi, kteří mají podniku dozorovat, tak mu škoděj,“ vyjádřil se v pořadu Rejchrt. A tak Rada vypustila do televize Hodače v domnění, že má v ČT nevyřízené účty, a tak je srovná. “Volba byla výsměchem všem pravidlům. Vítěze výběrového řízení zesměšnili všechny principy,“ řekl k tomu Dekoj. V závěru diskuze tedy vyplynulo, že nejen politické tlaky, ale i problémy uvnitř televize přispěly k tzv. televizní krizi. Podle Milana Šmída se všechny zákony dělaly ve velkém spěchu, proto je Rada nyní takový kočkopes. Podle něj by bylo dobré, kdyby Česká televize měla správní radu z odborníků a pak radu ze zástupců veřejnosti, tedy i s politiků. Záznam pořadu přehrajete zde. Kateřina Šťovíčková




Hanzelka skončil jako šéf kabinetu ministra dopravy 3.5.2011

e15.cz

str. 00

Domácí politika

Dřívější dlouholetý mluvčí ministerstva dopravy Karel Hanzelka (35) nebude už zastávat pozici ředitele kabinetu ministra. O jeho odvolání rozhodl nový ministr dopravy Radek Šmerda. Hanzelkovu funkci převezme Jakub Knězů (36), který je mimo jiné znám ze svého desetiletého působení v České televizi. Hanzelka se stal mluvčím ministerstva na přelomu let 2006/2007. Do funkce ředitele kabinetu jej loni jmenoval ministr Vít Bárta. „Mám oproti svému předchůdci trochu jinou představu o fungování tohoto odboru, proto jsem se rozhodl dát věcem nový impuls a energii. Věřím, že v osobě Jakuba Knězů přichází posila pro tým vedení ministerstva dopravy,“ uvedl Šmerda. „Je to právo pana ministra,“ řekl Hanzelka, který se za dobu svého působení v úřadě stal ikonou resortu. Původně rozhlasový novinář získal v roce 2008 titul mluvčí roku. Kam povedou jeho další kroky, Hanzelka zatím neví. Knězů je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, v prostředí médií se pohyboval od roku 1993.

URL| http://zpravy.e15.cz/domaci/politika/hanzelka-skoncil-jako-sef-kabinetu-ministra-dopravy

Nový Ministr dopravy má místo Hanzelky nového šéfa kabinetu 3.5.2011

e-auto.cz

str. 00

Ministr dopravy má nového šéfa kabinetu Ministr dopravy Radek Šmerda v pondělí odvolal stávajícího ředitele Kabinetu ministra Karla Hanzelka a na jeho místo pak jmenoval s okamžitou platností Jakuba Knězů. „Mám oproti svému předchůdci trochu jinou představu o fungování tohoto odboru, proto jsem se rozhodl dát věcem nový impuls a energii. Věřím, že v osobě Jakuba Knězů přichází posila pro tým vedení ministerstva dopravy,“ uvedl k výměně ředitelů ministr Šmerda. Šestatřicetiletý Jakub Knězů je absolventem FSV UK a CFJ v Paříži. Veřejnosti je znám především z prostředí médií, kde se pohybuje již od roku 1993, mj. deset let pracoval v České televizi. MD

URL| http://www.e-auto.cz/ostatni/novy-ministr-dopravy-ma-misto-hanzelky-noveho-sefa-kabinetu.htm

Narušil jsem dlouho pěstované sítě Plné znění zpráv


3.5.2011

Lidové noviny str. 26 EVA HNÍKOVÁ

Akademie

ROZHOVOR Děkan Jakub Končelík otevřel cestu do vedoucích pozic na Fakultě sociálních věd UK novým lidem Často slyším: Tohle není možné. Odpovídám: Pojďme se snažit. To říká Jakub Končelík, děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Funkce se ujal před rokem a sám si rozhodně nedává malé cíle. Chce, aby každý student jeho fakulty vycestoval na semestr do zahraničí. Zavedl pravidelné hodnocení učitelů, zrušil papírové indexy a začal důsledně bojovat proti plagiátorům. * LN Po vašem nástupu se obměnilo celé vedení fakulty... Postupně proběhla výběrová řízení prakticky na všechny důležité pozice na fakultě - na čtyři z pěti ředitelů našich institutů. Ten poslední zůstal, protože se obměnil před dvěma lety, tedy krátce před mým příchodem. Proběhla výběrová řízení na čtrnáct vedoucích kateder, na vedení jazykového kabinetu, knihovny i počítačového oddělení. * LN Měl jste nějaké speciální požadavky? Zavedli jsme systém otevřených výběrových řízení. Dřív se takové soutěže na fakultě nepěstovaly. O výběrovém řízení informujeme s dostatečným předstihem, zveřejníme ho v newsletteru, na webu a také obešleme oborově spřízněné fakulty po republice. Vyžadujeme, aby zájemci předložili koncepci, a tu také zveřejňujeme, na web vyvěšujeme i seznam přihlášených uchazečů. V pětičlenné výběrové komisi zasedají odborníci z jiných škol, zpravidla z univerzit v Brně nebo v Olomouci, vyhýbáme se také tomu, že podřízený vybírá budoucího nadřízeného. Narušujeme tak dlouho pěstované sítě, které zamezovaly otevřenému výběru. Už jenom včasným zveřejněním inzerátu říkáme: Tohle místo není pro nikoho přichystané, pojďte k nám. Rád bych do některé z vedoucích pozic přilákal odborníka ze zahraničí, ale jsme limitováni penězi. * LN Od letošního školního roku fakulta přestala používat papírové indexy. Tahle změna je pro studenty asi nejviditelnější... Elektronický systém zapisování předmětů, zápočtů a známek fungoval už delší dobu. Jen jsme ho na univerzitě postupně vylepšovali a papírový index se stal nadbytečným. Nepomáhal při kontrole studijních povinností a jeho vyplňování se pro studenty i pro pedagogy stalo zbytečnou ztrátou času. Vezměte si, jak dlouho trvá, než zapíšete známku třem stovkám studentů. Ti kvůli tomu zase musí přijet do školy v určený čas. Zánik papírových indexů je hodně viditelná změna, kterou bylo potřeba prodiskutovat, ale fakticky se vlastně nic nestalo. Elektronický systém běžel už loni, letos jsme pouze posílili zálohování dat. Informace jsou uložené na dvou nezávislých serverech a zároveň se ještě tisknou. * LN Nebylo ale studentům trochu líto, že o papírové indexy přijdou? Vysokoškoláci si je často schovávají na památku. Leckomu to určitě líto bylo. Když ale položíte na jednu misku vah administrativní náročnost celého procesu a na druhou fakt, že jde o památeční předmět, je pro mě volba jednoznačná. Raději ušetřím pedagogům i studentům čas, aby se mohli věnovat něčemu smysluplnějšímu než chození s indexem pro zápočty. * LN Vaši studenti také pravidelně hodnotí učitele... Po skončení semestru vyplňují studenti anonymní dotazník, kde sdělují názor na výuku předmětu a na pedagogy. Výsledky dáme dohromady a opět zveřejníme na webu. Předpokládám, že se získanými informacemi pracují hlavně sami pedagogové, případně jejich přímí nadřízení. Nejlepší učitele navíc oceníme pěti tisíci korun a titulem Zlatý kurz. * LN Nahlížela jsem do hodnocení. Studentům zřejmě nejvíc vadí, že přednášky či semináře často odpadají. Pojmenováváte největší bolest naší fakulty. Vadí to studentů m, ale i mně. Stává se, že pedagog nedorazí na přednášku a ani se o tom neobtěžuje dopředu informovat, na dveře posluchárny třeba jen vylepí Plné znění zpráv


ceduli, že přednáška odpadá. To je nepřípustné a snažíme se to změnit. Definovali jsme povinnosti studentů, ale i pedagogů. Ti by měli chodit do hodiny, na konzultace a v rozumném časovém intervalu odpovídat na emaily. Odpadávání předmětů se zatím řeší na úrovni ředitelů, na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky například může pedagog zrušit jednu přednášku za semestr. Nyní také testujeme nový elektronický rezervační systém pro konzultace. Když se do nich pedagogovi někdo přihlásí, musel by přijít. Pokud nemá pedagog registrované studenty, nebylo by to nutné. Předpokládám ale, že mnozí přednášející zůstanou věrní starému systému. V tom případě budeme kontrolovat, zda v uvedenou hodinu opravdu přišli do své kanceláře. * LN Důsledně bojujete proti plagiátorství. Kolik studentů jste už kvůli podvodům vyhodil ze školy? Disciplinární komise loni řešila 13 případů. Sedm studentů bylo vyloučeno, šest dostalo podmínku. Takto radikálně jsme trestali třeba i opsání seminární práce. Může se to zdát tvrdé, ale podvody demotivují ostatní studenty. Říkají si pak, proč mám ztrácet čas se sepisování svého textu, když to jde jednodušeji? My ale chceme být elitní pracoviště, ne továrna na diplomy. Proto jsme pobídli disciplinární komisi i jednotlivé instituty, aby se podobnými případy důkladně zabývaly. Pořídili jsme také protiplagiátorský software. * LN Nenadělal jste si kvůli změnám na fakultě nepřátele? Nepopulární opatření spoustu lidí dráždí. Myslím ale, že změny napomohou tomu, aby se fakulta dostala do dobré kondice, a případné projevy nevole časem vyhasnou. Navíc mám pocit, že mé kroky mají většinou už nyní kladnou odezvu. * LN Na fakultě jste prosadil řadu změn. Které si ceníte nejvíc? Největší radost mám z toho, že jsme rozběhli otevřenou komunikaci. Ač to vypadá jako banalita, je to zásadní. Hlasité pojmenování problémů už samo o sobě zlepšuje život na fakultě a napravuje nepořádek, který mnohde přetrvával. Máme nové oddělení vnějších vztahů, úplně jsme předělali webové stránky fakulty a vyvěšujeme na ně řadu zásadních informací, třeba o výběrových řízeních, ale můžete tam najít i bakalářské, magisterské a doktorské práce v plném znění včetně posudků. Navíc se snažíme oslovovat studenty, a to prostřednictvím e-mailu nebo na setkáních s vedením fakulty, kterým říkáme hydeparky. První se uskuteční nyní v květnu. Zároveň se na nás studenti mohou obracet prostřednictvím e-mailu či klasické schránky, a to i anonymně. Velmi stojíme o to, aby nám říkali, co je špatně, co nefunguje a kde jsou problémy. Začali jsme vydávat fakultní newsletter. Ten by měl zlepšit komunikaci mezi studenty a učiteli na jednotlivých institutech, které sídlí na několika místech po Praze. Pro naši fakultu je totiž typická určitá roztříštěnost. Vznikla ostatně na počátku 90. let spojením pěti oborů - ekonomie, politologie, sociologie, mediálních a teritoriálních studií -a i dnes se dělí na pět institutů uvedeného zaměření. Mysleli jsme, že spojením vznikne nový celek, že přetavíme omezené pohledy s klapkami na očích do širšího pohledu. Jenže počet studentů vzrostl z původních dvou set na čtyři tisíce a jednotlivé obory mezi sebou přestaly komunikovat. Nyní to chceme napravit. * LN O které obory mají budoucí studenti největší zájem? Už tradičně se nejvíce lidí hlásí na Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Když vezmeme v úvahu bakalářské programy, je naopak nejmenší převis přihlášených na Institutu ekonomických studií. Jenže to vůbec nemusí znamenat, že je zájem o studium ekonomie malý. Uchazeči možná jen realisticky zhodnotí své možnosti a velké nároky naší fakulty. * LN Budete zavádět nové studijní programy? Myslím, že rozjíždět nové programy v češtině nemá smysl. Rozhodnutí je ale na ředitelích institutů, fakulta jim do toho nebude příliš mluvit. Každopádně podporujeme zavádění nových oborů v cizím jazyce. * LN Chcete ještě zvyšovat počet studentů na fakultě? Osobně si myslím, že už nyní máme moc studentů, nezvyšoval bych jejich počty a raději se soustředil na kvalitu výuky. Fakulta na to ale zatím nemá jednotný názor a je potřeba diskutovat o jejím budoucím směřování. Bude to problematické, ale musíme se shodnout. Existují dva rozdílné názorové proudy. Jeden říká: Pojďme se soustředit na vědu, na cizojazyčné programy, na mezinárodní spolupráci, na menší počty studentů, ale těch nejlepších. Můžeme se stát špičkovou vzdělávací institucí, která bude žít z vědeckých grantů a z mezinárodní spolupráce, ale holt nedosáhne na masivní prostředky, které s sebou nese každý student v pytlíčku Plné znění zpráv


na zádech. Druhý proud tvrdí: Tohle je nejisté a může nás to ohrozit. Pojďme žít z masivní výuky jako dosud. Já si každopádně myslím, že bychom se měli snažit získat peníze na vědu a lákat zahraniční studenty na cizojazyčné programy. Aby sem ale přicházeli, musíme být špičkoví. * LN Takže se na fakultě učí hodně předmětů v angličtině? Ano, zatím hlavně při studiu ekonomie. Ostatně když se čeští studenti učí v angličtině, jsou pak lépe vybaveni pro cestu do zahraničí. A můj sen je, aby každý student naší fakulty strávil semestr v cizině. Zatím na to nemáme peníze, ale zkusíme je sehnat. * LN Kolik zahraničních studentů a z jakých zemí na vaší fakultě studuje? Na cizojazyčných programech studuje skoro 140 lidí, nejvíce jich je ze Spojených států, hodně přicházejí také ze zemí bývalého Sovětského svazu. Snažíme se posilovat kontakty s Čínou, kde vidíme do budoucna obrovský potenciál. Vyslali jsme například delegaci na výstavu Expo v Šanghaji. Profil JAKUB KONČELÍK Narodil se roku 1975 v Praze. Absolvoval Fakultu sociálních věd, konkrétně obory masová komunikace a mezinárodní studia. V roce 2008 si udělal tamtéž doktorát z mediálních studií. Od roku 2001 byl odborným asistentem na katedře mediálních studií FSV a zároveň působil jako vědecký pracovník Centra pro mediální studia (CEMES) FSV. Od února 2010 je děkanem Fakulty sociálních věd UK v Praze. *** Snažíme se posilovat kontakty s Čínou, tam vidíme obrovský potenciál Foto popis| Chceme přilákat zahraniční studenty. Jakub Končelík, děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, by velmi rád zvýšil počet předmětů vyučovaných v angličtině. Foto autor| FOTO LN - TOMÁŠ KRIST

Ministr Šmerda: Mám jinou představu než Bárta. Chci dát věcem nový impuls 3.5.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 Politici voličům Ministerstvo dopravy

Ministr dopravy má nového šéfa kabinetu. Ministr dopravy Radek Šmerda v pondělí odvolal stávajícího ředitele Kabinetu ministra Karla Hanzelka a na jeho místo pak jmenoval s okamžitou platností Jakuba Knězů. „Mám oproti svému předchůdci trochu jinou představu o fungování tohoto odboru, proto jsem se rozhodl dát věcem nový impuls a energii. Věřím, že v osobě Jakuba Knězů přichází posila pro tým vedení ministerstva dopravy," uvedl k výměně ředitelů ministr Šmerda. Šestatřicetiletý Jakub Knězů je absolventem FSV UK a CFJ v Paříži. Veřejnosti je znám především z prostředí médií, kde se pohybuje již od roku 1993, mj. deset let pracoval v České televizi. Dotaz Radku Šmerdovi můžete položit ZDE ##MINIPAS 3897## Více čtěte: Až se Bárta očistí, předá mu Šmerda ministerstvo dopravy zpátky Bárta předal svůj úřad náměstku Šmerdovi Plné znění zpráv


Prezident jmenuje nové ministry Kubiceho a Šmerdu


Festival Pavlač slaví 15. narozeniny 3.5.2011 vzdelani.cz str. 00 Clanky Vladimír Přichystal - manažer serveru Vzdělání.CZ 4. května od 14 hodin se Smetanovo nábřeží promění v divadelní a hudební show. Festival pořádaný studenty UK vypukne přímo v prostorách Fakulty sociálních věd. „Festival se každoročně stává místem setkání studentů naší fakulty, je důkazem soudržnosti celé instituce a prostorem pro uměleckou realizaci současných i bývalých studentů i učitelů," prohlásil Filip Láb, proděkan pro vnější vztahy fakulty. Jako jedna z mnoha doprovodných akcí pražského Majálesu se festival Pavlač znovu ukáže ve své multižánrové kráse. O zábavu se postará z hudební i divadelní scény řada netradičních umělců. Ve vnitřních prostorách budou hrát divadelní soubory Chaotický zločin, Vosto 5 a Řekla ne! Připraveny budou i soutěže a občerstvení. Festival získal podtitul Patrně Artový Velmi Lidový Anekdotický Čardáš a těšit se z něho budou moci jak studenti, tak i široká veřejnost, která se dostane na celý program bez vstupného. „Kromě toho, že nás to neuvěřitelně bavilo, jsme se již v loňském roce dočkali kladného ohlasu a poměrně vysoké návštěvnosti, což bylo dostatečnou motivací nevzdat to a pustit se do organizace následujícího/letošního ročníku. Jsem si jistá, že letošní rok dopadne stejně úspěšně jako předchozí, pokud ne ještě lépe.“ dodala programová ředitelka Helena Suchá.

URL| http://clanky.vzdelani.cz/?clanek=4542

Fakulta sociálních věd UK 2.5.2011

protext.cz str. 00 tja

dce kom

PROTEXT: Ve středu 4. května se v rámci Majálesových oslav uskuteční PAVLAČ - festival studentů Fakulty sociálních věd Praha 2. května (PROTEXT) - V rámci pražských oslav studentského života se již tradičně uskuteční multižánrový festival studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy PAVLAČ, který se bude konat ve středu 4. května 2011. Venkovní a vnitřní prostory sídla fakulty na Smetanově nábřeží rozezní nejen hudba, ale i mluvené slovo herců. "Jakožto jeden z pamětníků prvních ročníku Pavlače, které se konaly ještě za dob mých studií na fakultě, jsem velice rád, že se tato tradice stále drží. Za fakultu pak mohu říci, že jsme hrdí na to, že festival Pavlač máme a věříme, že 15 let není zdaleka poslední jubileum, které festival oslaví," prohlásil MgA. Filip Láb, Ph.D., proděkan pro vnější vztahy fakulty. Pavlač pokračuje v nastoleném zvyku dvou různých žánrových sekcí. Na hudebním pódiu se představí řada uskupení a posluchači se mohou těšit na hudbu různých, leckdy i netradičních žánrů. Zahrají například skupiny Zelená konev, Klagenfurt, Simple Muffin, The Coolers. Hlavní hvězdou večera, která festival uzavře, je známá rock’n’rollová kapela Airfare.



Ve vnitřních prostorách fakulty odehrají svá představení divadelní soubory. Ke stálicím na Pavlači patří divadelní spolek Chaotický zločin pod vedením PhDr. Otakara Šoltyse, CSc. se svým tematickým představením Tisková konference. Dalším divadelním představením, na které se diváci mohou těšit, je Kupé skupiny VOSTO5. V rámci něj herci vyzpovídají některé členy pedagogického sboru. Generálním partnerem jubilejního patnáctého ročníku festivalu je akciová společnost ČEZ. Pro návštěvníky je nachystán bohatý doprovodný program a tombola o zajímavé ceny. Jednou z nich je například poukázka na kávu s děkanem. Festival Pavlač, který si dal do podtitulu Patrně Artový Velmi Lidový Anekdotický Čardáš, je určený nejen studentům fakulty, ale i těm, kteří se chtějí tak trochu jinak a hlavně zadarmo pobavit.
Bližší informace včetně programu a anotací na vystupující href="http://www.festivalpavlac.cz">http://www.festivalpavlac.cz.

skupiny

najdete

na

Pro další informace nás neváhejte kontaktovat Tereza Peprníková PR Pavlače e-mail: [email protected] telefon: 728 507 820 http://www.festivalpavlac.cz

PAVLAČ
1. Termín 4.5.2011 14-22 hodin
2. Místo Fakulta sociálních věd - budova Hollar Smetanovo nábřeží 6 Praha 1, 110 01
3. Web http://www.festivalpavlac.cz

Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost. PROTEXT Cas| 14:16

Studenti se bojí státní maturity. Volí lehčí verzi 2.5.2011

tyden.cz str. 00 - red -

Domácí



Revoluce ve školství završena, v pondělí startují jednotné maturity. Studenti začínají ústní zkouškou, budou ji skládat celý květen. Pak je čekají testy a písemky. Zkoušku dospělosti budou moci skládat jen ze tří předmětů. Kromě klasického maturitního vysvědčení dostanou protokol s výsledky v procentech. Revoluce ve školství završena, v pondělí startují jednotné maturity. Studenti začínají ústní zkouškou, budou ji skládat celý květen. Pak je čekají testy a písemky. Zkoušku dospělosti budou moci skládat jen ze tří předmětů. Kromě klasického maturitního vysvědčení dostanou protokol s výsledky v procentech. Ve školách proto vrcholí přípravy. A také napětí. Při generálce se totiž vyskytla řada chyb ve zpracování a hodnocení výsledků. "Když třeba některý ze studentů k testu nepřišel, protože byl nemocný, dostal pětku a neprospěl. To už snad bude vyřešeno," připomíná jeden z problematických momentů generálky učitelka Slezského gymnázia v Opavě Kamila Tkáčová. Generálka přinesla i další nepříjemné překvapení: v testech propadla třetina studentů. Většina středoškoláků si proto "naostro" zvolila zkoušku v lehčí verzi. Potvrdili to ředitelé škol, kterým děti musely do pondělí odevzdat závazné přihlášky k jarním ostrým státním zkouškám. Třeba v češtině si vyšší úroveň vybraly jen tři tisíce studentů z celkových devadesáti tisíc. Čtrnáct procent žáků si pak zvolilo obě verze - těžší jako nepovinnou. Ministerstvo jim totiž slíbilo, že pokud by v náročnějším testu skončili s nedostatečnou, neobjeví se tento výsledek na maturitním vysvědčení. Při změně maturitní vyhlášky však tento bod vypadl, a některým studentům tak pětky pokazí maturitní vysvědčení. Maturita jako vstupenka na VŠ? Ano, ale jen na jednu Studenty jinak nic k volbě těžších maturit nemotivuje. Zkoušky zatím neslouží jako vstupenka na vysoké školy, jak původně ministerstvo slibovalo. Uznávat je bude zřejmě jediná škola - pražská Fakulta informačních technologií ČVUT. Avizovala, že bude přijímat ty studenty, kteří se prokážou těžší maturitou z matematiky. Tu navíc musejí složit nejméně na 70 procent. Další univerzity buď vyčkávají, jak první testování dopadne, nebo státní zkoušky zcela zavrhly. "Doposud není zřejmé ani to, jaký je vztah mezi dvěma úrovněmi obtížnosti testu. Je lepší ten, kdo udělá těžší úroveň na 50 procent, anebo ten, kdo udělá lehčí test na 70 procent? Argument, že maturity budou vodítko pro přijímání na vysoké školy, tak definitivně padl," odmítl maturitu Arnošt Veselý, vedoucí Katedry veřejné a sociální politiky FSV UK. Těžší variantu testů si proto dobrovolně vzali jen studenti některých gymnázií. "Jsem na naše děti strašně hrdý, protože si dobrovolně zvolily těžší možnost. Ze sto patnácti studentů si ji vzalo sto pět. Nic je k tomu nenutí, je to jen otázka prestiže," řekl MF Dnes ředitel prestižního pražského Gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička. Dobeš: Selže-li zkoušení, odstoupím Státní maturity se připravují čtrnáct let a státní kasu přišly na nejméně 680 milionů korun. V prvním roce konání se jim podrobí až 102 tisíce studentů. Ministr školství Josef Dobeš spojil s jejich zdárným spuštěním svůj mandát. Ústní zkoušky se budou skládat jen z češtiny a cizího jazyka. Termíny ústních zkoušek si může každá z 1262 středních škol určit sama, v daný den učitelé dostanou přístup k pracovním listům s otázkami pro studenty. Pokud si student zvolil místo cizího jazyka matematiku, čeká ho jen písemný test v červnu. Škola má možnost připravit také svou školní verzi zkoušky dospělosti. Tu si může uspořádat zcela po svém, tak jako doposud. Tato část zkoušky by měla sloužit hlavně k přezkoumání znalostí z odborných předmětů. Často po ní ale sahají také gymnázia, která chtějí své studenty odlišit od odborných středních škol. Maturita pod taktovkou státu je totiž podle ředitelů gymnázií příliš lehká.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/studenti-se-boji-statni-maturity-voli-lehci-verzi_200579.html



Nehynoucí dědictví KGB 30.5.2011

Euro str. 54 Čtenářský deník YANNIS KOREČEK

Tajná služba FSB svým vlivem předčí i komunistickou předchůdkyni RUSKO Je to jedna z prvních publikací, které přinášejí pohled zevnitř. Dosud psali o poměrech v ruských bezpečnostních složkách s potřebným kritickým odstupem zejména zahraniční autoři, byť někdy ruského původu. Vydání knihy The New Nobility: The Restoration of Russia’s Security State and the Enduring Legacy of the KGB (Nová šlechta: Obnova ruského bezpečnostního státu a trvalý odkaz KGB) nepochybně vyžadovalo velkou dávku odvahy i bez ohledu na to, že dílo spatřilo světlo světa v zahraničí a v angličtině. Autoři, Andrej Soldatov a Irina Boroganová, tím ve své zemi potvrdili status novodobých disidentů. Dvojice novinářů o sobě dává několik let vědět v příspěvcích jak v ruských, tak v západních médiích, třeba v listu The New York Times. V minulosti například upozorňovali na nesrovnalosti, které se vynořily po kontroverzním zásahu ruských bezpečnostních složek po teroristických útocích v Moskvě a Beslanu. Touto knihou se ruští žurnalisté vůbec poprvé obracejí primárně na západní čtenáře, aby je informovali o poměrech uvnitř Ruské bezpečnostní služby (FSB). Seznamují je s tím, jak se od roku 1995 stala nástupkyní KGB, jak už na počátku pevně uchopila moc do svých rukou a pokračuje v zastrašování obyvatel. Praktiky FSB podle autorů připomínají staré pořádky, kterými ruská společnost trpí od nepaměti. BEZ ZBYTEČNÝCH SPEKULACÍ Ačkoli The New Nobility psalo novinářské pero, kniha má blízko k odbornému dílu a splňuje jeho obecnou klasifikaci. Oba autoři pečlivě pracují se zdroji a prameny. Omezují se na fakta a nevytvářejí žádné spekulativní teorie. Tím se zároveň vyhýbají extrémistickému přístupu, nesnaží se tedy předkládat jednoznačnou pravdu. Profesionální práce s informacemi je zřejmá i ze způsobu členění knihy. Do značné míry je kniha komparací mezi KGB a její následnicí FSB, ačkoli postupně se srovnávání vytrácí. Zde je právě vidět, že autoři jsou investigativní žurnalisté. Znají podrobně detaily mnoha kauz posledních dvaceti let, ale někdy je neumějí vhodně metodologicky propojit s praktikami komunistické tajné policie. Pasáže o KGB tak místy působí, že tam jsou jaksi nedopatřením, navíc. Naštěstí nejsou příliš rozsáhlé. Kniha je rozdělena na tři hlavní větve. První postupuje chronologicky a je spíše obecnější, klade si za cíl defi novat roli FSB v ruské společnosti. Jde o nejrozsáhlejší část a čtenáři se nejednou zatají dech nad tím, co se vlastně v současném Rusku děje. Některé kauzy se už v médiích objevily, například otrávení bývalého agenta KGB a následně FSB Alexandra Litviněnka na půdě Velké Británie. Rusko dodnes popírá vinu, přesto že smrtící látka byla prokazatelně ruského původu. Pozornému čtenáři dojde, že se vražda Litviněnka neliší od starých praktik KGB v padesátých letech minulého století. Nebo kauza podnikatele Michaila Chodorkovského se táhne dodnes. Bývalý magnát, kterého bohatství vyneslo mezi sto nejmajetnějších lidí světa, se stal zřejmě hrozbou pro konstituující nový politický režim bývalého agenta KGB a FSB Vladimira Putina. NEOMEZENÁ MOC Vztah mezi FSB a vládou je v knize poměrně dobře zdokumentován právě na příběhu Putina. Z tohoto hlediska se jedná o velmi hodnotné dílo. Ve druhé části knihy, zaměřené na konkrétní akce, které učinila ruská tajná služba v souvislosti s bojem proti terorismu, se objevuje například Putinova reakce na dotazy na krvavé potlačení teroristického útoku na základní školu v Beslanu. Ruské jednotky kvůli špatné koordinaci s FSB tam nezabránily velkému krveprolití. Poté, co se část budovy zřítila, nastal chaos a obě strany na sebe střílely, aniž by si byly jisty, kdo je nepřítel. Autoři byli sami mnohdy na místě popisovaných událostí, a měli tak informace z první ruky. „Byl šéf operace Andrejev za své selhání odvolán?“ tázala se později Aneta Gadijevová, členka hnutí Matky z Beslanu Vladimira Putina během vzájemného setkání. „Ano, odvolali jsme ho z aktivní služby,“ odvětil tehdejší prezident. „Tak proč tedy získal povýšení a byla mu nabídnuta vyšší pozice? Proč je nyní v čele Akademie Federální bezpečnostní služby?“ tázala se dál Gadijevová. Putin neodpovídal. Poté, co jiní členové hnutí pokládali stejné otázky, nakonec k budoucnosti Andrejeva odpověděl: „Uvidíme.“ Poslední část knihy je věnována činnosti FSB v zahraničí, která se skládá z operací porušujících suverenitu daných zemí, otevřené podpory autoritářských režimů a různých dohod, které jsou v rozporu se základními lidskými právy. TAJNÉ STAVBY V PODZEMÍ Plné znění zpráv


Korupční skandály v současném Rusku jsou podobné těm na Západě. Rozdíl je v tom, že ani jejich odhalení zpravidla nevede k žádné změně. Tento despekt ruské elity k řadovým občanům je ilustrován nejen prodejem dač v lukrativních zónách za nízké částky, ale třeba i nerespektováním základních dopravních předpisů v podobě spanilých jízd s luxusními vozy v protisměru nebo zneužívání dopravních majáčků. Zatímco KGB byla svým způsobem státem ve státě, moc FSB je v podstatě nezávislá V některých ohledech to podle autorů vypadá v dnešním Rusku stejně jako za časů Sovětského svazu. Dokumentují to případem tajné linky metra pod Moskvou, která se buduje pod ofi ciálním názvem D-6. Zatímco v dobách studené války měla sloužit „těm rovnějším“ jako kryt v případě atomového výbuchu, dnes je takové užití zbytečné. Spekuluje se také, že pod moskevskými ulicemi se nenachází pouze tajné metro, ale také jiné prostory propojující jednotlivé úřední budovy. Kniha se však nesnaží tuto domněnku prosazovat za každou cenu, protože informace se prakticky nedají spolehlivě ověřit. Velmi tajemně působí také popis poměrů v neblaze proslulém vězení Lefortovo, které jeden z autorů na pár hodin nedobrovolně okusil. Jeho svědectví pomáhá lépe pochopit psychologické metody boje proti jedincům, kteří nemají téměř žádnou jinou šanci než se podvolit režimu. BEZ SPIKLENECKÝCH TEORIÍ Shrneme-li informační poselství knihy, dozvíme se, že FSB zřejmě postupem času získala v Rusku takovou moc, která by stačila na vytvoření vlastní státní instituce s nejvyššími pravomocemi. Zdá se, že zatímco KGB byla svým způsobem státem ve státě, moc FSB je v podstatě nezávislá a připomíná staré carské pořádky. Pronikla do ekonomiky, politiky, armády, kultury, médií a ovlivňuje dění v zahraničních státech. Je třeba ocenit, že Soldatov a Boroganová napsali vesměs poutavé dílo a vyhnuli se přitom pokusům o splétání vlastních konstrukcí. Tímto nešvarem utrpěla například publikace novináře Edwarda Lucase Nová studená válka na podobné téma, která sice obsahuje velmi mnoho informací a dat, ty jsou ale znehodnocovány spikleneckými teoriemi. The New Nobility tímto nedostatkem netrpí. Hodnota knihy navíc roste také v souvislosti se smutným konstatováním, že v Rusku dnes investigativní žurnalistika doslova živoří. Mezi lety 2000 až 2010 bylo v zemi zabito 17 investigativních novinářů, ve většině případů zůstali pachatelé nepotrestáni. THE NEW NOBILITY: THE RESTORATION OF RUSSIA´S SECURITY STATE AND THE ENDURING LEGACY OF THE KGB (Nová šlechta: Obnova ruského bezpečnostního státu a trvalý odkaz KGB) AUTOŘI Soldatov Andrej, Boroganová Irina VYDAL PublicAffairs, New York 2010 ROZSAH 250 stran Foto autor| FOTO: Tomáš Turek Foto autor| FOTO: ČTK O autorovi| YANNIS KOREČEK, student, Fakulta sociálních věd UK

Manažerské soupeření - šance pro talenty i zaměstnavatele 26.5.2011

HR management str. 66 Motivace a vedení Zdena Bočarova

Soutěž vysokoškolských týmů testuje u mladých nadaných studentů jejich teoretické i praktické manažerské dovednosti a schopnost plně nést důsledky svých rozhodnutí ve virtuální společnosti. Unikátní je přitom spolupráce studentů s prestižními firmami, které na českém trhu působí. Mladá Boleslav se v úterý 15. března 2011 koupala ve slunci a modré nebe nad ní bylo bez mráčku. V místnostech v prvním patře školicího střediska společnosti Škoda Auto byl příjemný stín, přesně to, co čtyřicítka mladých lidí potřebovala k plnému soustředění, slunce za okny by je jen rozptylovalo. Osm týmů, které vítězně prošly dvěma koly celosvětové manažerské soutěže Global Management Challenge, zde právě v tento den formulovalo svá finálová rozhodnutí, otevírající jednomu z nich cestu do čínského Macaa na mezinárodní vyvrcholení tohoto zajímavého projektu. Plné znění zpráv


Začalo to v roce 2000 „Oslovila nás tehdy portugalská společnost SDG, která hledala partnera pro pořádání národního kola stejnojmenné soutěže, jež ve světě existuje už od roku 1980,“ vysvětluje JUDr. Jan Vymětal, ředitel společnosti Recruitment International pro ČR, SR a Ukrajinu, jak se jím řízená společnost ocitla v centru dění. „Organizátory jsou Portugalci, kteří ve spolupráci s Brity vytvořili speciální software na vedení této soutěže. Proč si vybrali nás? Hledali firmu, která se zabývá personálním managementem, je v daném regionu zavedená a má přístup ke studentům i k firmám.“ Česká republika se tedy do soutěže zapojila v roce 2000. A český tým hned v prvním roce své účasti vyhrál mezinárodní finále. A pak ještě jednou v ročníku 2006-2007. K dnešnímu datu se už soutěž rozšířila do 32 zemí světa. Jak a v čem se soutěží? Odpovídá Jan Vymětal: „Podstatou soutěže je řídit virtuální firmu a všechny její činnosti tj. oblast výroby, logistiky, financí, prodeje, marketingu a samozřejmě lidských zdrojů s cílem dosáhnout co nejvyšší ceny za akcii. Vysoké nároky soutěže jsou s to zvládnout studenti vyšších ročníků VŠ, ale i absolventi MBA či zaměstnanci. Stává se, že i firmy nominují své zaměstnanace do soutěžních týmů. Převažují ale vysokoškoláci, tvoří asi 90 procent zúčastněných. Pro mladé je to výzva vyzkoušet si, kolik znalostí pro strategický management získali ve škole a co si musí nastudovat sami. Firmám, které se na soutěži podílejí jako patroni, účast slouží nejen jako vlastní prezentace a propagace jako zaměstnavatele, ale i jako zdroj potenciálních zaměstnanců, které si mohou vybírat mezi členy jim přidělených týmů. V partnerské části jsme zvolili strategii tří pilířů: za výrobní sféru je generálním partnerem Škoda Auto, za mediální sféru Seznam.cz a odborným garantem se stala soukromá Vysoká škola finanční a správní.“ ÚčaSt má StoUpající tendenci Letos se do soutěže přihlásilo celkem 730 lidí z 26 vysokých škol, kteří sestavili 190 týmů. Pro generálního partnera, který má právo mít 25 - 30 týmů, může soutěž sloužit i jako speciální assessment center pro potenciální zaměstnance. První dvě kola se odehrávají po internetu, účastníci dostanou zadání, tj. historii společnosti, kterou budou v soutěži řídit s tím, že mají týden na její nastudování. Poté přijmou první rozhodnutí, software vše vyhodnotí a vrátí jim informaci, co ono rozhodnutí s jejich firmou udělalo. Vzhledem k tomu, že jsou ale ve skupině osmi týmů, která tvoří konkurenční prostředí, musí analyzovat a vyhodnocovat i postupy ostatních týmů v rámci své skupiny. Proto i na první pohled dobré rozhodnutí v tomto kontextu může zaniknout v důsledku lepší a propracovanější strategie konkurence. Účastníci se rekrutují především z vysokých škol zaměřených na management a finance, přibližně 20 procent pak tvoří studenti škol technického zaměření. „Rozdíly v cenách akcií jsou minimální, setiny až tisíciny bodu jako ve vrcholovém sportu,“ upřesňuje dále pravidla hry Jan Vymětal. „I náhoda a štěstí hraje roli. Chceme dát šanci všem, a proto jsme zavedli systém založený na tom, že kdo je členem vítězného týmu v národním finále, nemůže se opětovně zúčastnit. Ti, kteří nezvítězili, samozřejmě mohou vstoupit do hry v dalším ročníku.“ líheň talentů pro firmy „Jako generální partner soutěže využíváme všech možností, které nám GMC nabízí,“ připojila se k nám Radka Bürger z personálního marketingu Škody Auto. „Studenti mají možnost se přihlásit a požádat o konkrétního patrona, my zase máme možnost si vybrat z kandidátů ty nejzajímavější a z nich sestavit týmy.“ Škoda Auto se stala generálním partnerem soutěže v roce 2006. „Máme tak jedinečnou příležitost objevit talenty ve standardních situacích - vidíme, jak myslí, uvažují, rozhodují. Na samém začátku pro své týmy připravíme kick off meeting, abychom studenty osobně poznali a studenti měli také příležitost seznámit se s firmou a svými patrony. Poskytujeme jim odbornou pomoc, ale nepřemýšlíme za ně. Účast v soutěži pod patronací Škoda je pouze začátek. Studentům nabízíme odborné praxe, témata pro závěrečné práce i šanci k nám nastoupit. “ „Když jsme začínali, účastníci nevěděli, jak soutěž (tehdy v prvopočátcích známou jako EUROMANAGER) správně uchopit,“ připojuje malé srovnání Jan Vymětal. „Nyní si dokonce začínají psát účast v soutěži do svých životopisů jako něco, co jim zvyšuje kredit. Dokazují sami sobě i svému okolí, že na sobě chtějí pracovat, jsou připraveni ujít pár kilometrů navíc ve srovnání s ostatními, což personalisté vítají a o takové uchazeče o zaměstnání projevují zájem.“ Zlatá medaile pro plZeň I na Prahu a Staroměstskou radnici svítilo 23.března slunce, mladí lidé přicházející do Brožíkova sálu k slavnostnímu vyhlášení vítězů soutěže GMC však měli ve tvářích napětí: jak jsme dopadli, pojedeme do Macaa? Konečně vyhodnocení, pět týmů už ví, že na medaili nedosáhly. Napětí tří úspěšných stupňují bronzová, stříbrná a zlatá medaile kroužící na obrazovce jakoby hledajíce, kam se zavěsit. A už je jasno: jako třetí se umístil tým studentů z českých univerzit s názvem „Second place is for losers“ s hodnotou 1.498 bodu za akcii, druhý skončil tým Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy „Shell GMC Power“ s cenou 1.505 za akcii a vítězem se stal tým „Gekko“ z ekonomické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Tým dosáhl ve stanoveném termínu nejvyšší ceny za akcii (1.619) a nejlepšího postavení virtuální společnosti na trhu. Při finále v Mladé Boleslavi měli Roman Sterly, Vít Černohouz, Jakub Honzík, Jiří Pešík a Jakub Sloup na rukávě modrou pásku, čímž se zřetelně odlišovali od ostatních týmů. Proč to? „Abychom ukázali týmového ducha a trochu se již od počátku odlišili. Naše ambice byla vyhrát a vítězové většinou nesedí v poslední řadě, “ s úsměvem vysvětluje koordinátor týmu Roman Sterly. Stejný význam zřejmě měl i název týmu, Gekko, podle chamtivce a padoucha z filmu Wall Street - nic jiného s ním studenti jistě společného nemají. O další otázky se postarali gratulanti. „Jak dlouho to hrajete?“ ptají se lidé z týmu Think Tank, jejichž patronem byla společnost PricewaterhouseCoopers. „Byli jsme tu poprvé,“ odpovídá Roman Sterly. „Dělali jste Plné znění zpráv


analýzu nebo prognózy? Někdo předvídá cenu akcie, to taky děláte? Jak vám pomáhali ve škole? My jsme neměli kde být, tak nám prostor poskytli v PwC, rozhodování jsme dělali taky u nich.“ „Nestačí si přečíst manuál, spočítat výkazy, musí se dělat něco navíc, a to je pak i v životě. Scházeli jsme se ve škole od 7.30 ráno.“ erasmus budiž pochválen! Koordinátorem týmu s názvem Shell GMC Power, který skončil jako druhý, byl Ukrajinec s výbornou češtinou Vyacheslav Lypko: „Do Prahy mě přivedl evropský program Erasmus, nejdřív jsem studoval češtinu, pak jsem nastoupil do prvního ročníku na UK a teď studuji magisterské studium. Další členové týmu jsou mí dobří kamarádi od prvního ročníku. Hrajeme to druhým rokem, loni to byla zkušební jízda, zkoušeli jsme svůj model, sbírali jsme zkušenosti, ale ani jsme nepostoupili. Letos to bylo lepší. Studujeme fakultu ekonomických studií, ale strategický management nás zajímá, proto nás zajímá i tato soutěž. Člověk se naučí spolupracovat v týmu, modelovat situace, zvolit tu správnou strategii a hrát podle ní až do konce, nenechat se zviklat prvními neúspěchy. Soutěž poskytuje zkušenosti, které budou užitečné, až budeme hledat práci, o tom jsem přesvědčen.“ * *** mladí Češi: tŘetí na světě, vyhráli slováci v mezinárodním finále 10. ročníku největší manažerské soutěže světa Global management challenge (Gmc) vybojovali Češi třetí místo za druhými Číňany z macaa. absolutním vítězem se stali slováci. mezinárodního semifinále manažerské soutěže Gmc se v čínském macau zúčastnilo 25 států z celého světa. Češi se utkali se silnými týmy z běloruska, itálie, dánska, turecka, čínského macaa a německa. slováci soupeřili s Řeckem, indií, Čínou, portugaleksem a hong Kongem. do finále postoupilo 8 států Česká republika, čínské macao, austrálie, ukrajina, Čína, slovensko, polsko a rusko. po náročném manažerském boji týmů na virtuálním trhu vyhráli slováci, za nimi se umístilo čínské macao a třetí v pořadí skončil český tým ze studentů Západočeské univerzity Fakulty ekonomické. O autorovi| Zdena Bočarova, publicistka

Rapprochement Kremlu s Vatikánem pokračuje 10.5.2011

Mezinárodní politika str. 21 Vlaďka Votavová

Vztahy a problémy

Ruský prezident Dmitrij Medveděv navštívil v druhé polovině února letošního roku Itálii. Kromě jednání s premiérem Berlusconim a prezidentem Napolitanem, která se věnovala hlavně energetice, se během dvoudenní oficiální návštěvy uskutečnilo také setkání s hlavou katolické církve, papežem Benediktem XVI. Ruskovatikánské vztahy jsou v současné době nejlepší za posledních dvacet let a tento trend Medveděvova cesta do Vatikánu dále prohloubila. V prosinci 2009 uzavřel Medveděv s papežem na neoficiální návštěvě Vatikánu dohodu o obnovení plných diplomatických styků, tedy ustavení ruského velvyslanectví ve Vatikánu a vyslání papežského nuncia do Moskvy. Nyní byl do Moskvy vyslán v pořadí druhý papežský nuncius – arcibiskup Ivan Jurkovič – původem Slovinec vybavený zkušenostmi z dlouholetého pobytu na Ukrajině, kde se snažil hájit stanoviska katolické církve. Jeho jmenování vzbudilo v Moskvě nadějná očekávání, protože signalizovalo zájem Vatikánu na pokračování a intenzifikaci dialogu s Ruskem a také uvědomění si obtíží vzájemných vztahů, které nejvýrazněji reprezentuje právě případ Ukrajiny. Spor o uniatskou církev Po rozpadu Sovětského svazu se k nelibosti Moskvy oddělila od ukrajinské pravoslavné církve, která byla podřízená moskevskému patriarchátu, další pravoslavná církev, jež spadala výhradně pod jurisdikci patriarchátu kyjevského. V souvislosti se vznikem vlastních národních církví byla uznána také ukrajinská autokefální církev, čímž se na ukrajinském území ocitly fakticky tři různé pravoslavné církve. Již toto rozložení výrazně komplikuje ukrajinsko-ruské církevní vztahy. Navíc dalším aktérem, který vystupuje na ukrajinské náboženské mapě, je církev řecko-katolická, tzv. uniaté. Jejich specifikum spočívá v tom, že sice uznávají ritus východního křesťanství, ale za hlavu své církve považují katolického papeže, tedy v současnosti Benedikta XVI. Tato církev byla v roce 1946 sovětským státem zakázána kvůli údajné kolaboraci s nacisty a existovala pouze v podzemí. Plné znění zpráv


Od roku 1992 však neúspěšně žádá od ruské pravoslavné církve – potažmo ruského státu – navrácení majetku, který jí byl zkonfiskován. To do značné míry vysvětluje dlouholeté napjaté vztahy mezi Moskvou a Vatikánem. Po překonání mnohých obtíží tak představuje otázka uniatské církve nejvážnější problém ve sbližování katolické církve s pravoslavnou. Zrekapitulujeme-li vývoj vztahů mezi oběma (tj. katolickou a ruskou pravoslavnou) církvemi po roce 1991, pak devadesátá léta za vlády Borise Jelcina byla charakterizována hlavně vzájemnou nevraživostí, vycházející z obavy moskevského patriarchátu, že po otevření hranic zaplaví Rusko západní misionáři. Ti měli ruské obyvatelstvo, jehož náboženské přesvědčení bylo po sedmdesát let násilně potlačováno ve jménu vědeckého ateismu, intenzivně obracet na západní křesťanství. Vrcholem lobbování vysokých církevních představitelů u ruských státních činitelů se proto stal federální zákon o svobodě svědomí a náboženských sdruženích z roku 1997, který byl v roce 2005 novelizován. Jeho praktickým důsledkem bylo rozdělení náboženských sdružení působících v Rusku na organizace a – pouhé – skupiny. Mezi organizace legislativa zařadila pochopitelně pravoslavnou církev (zákon „uznává zvláštní roli pravoslaví v dějinách Ruska a ve vytvoření a rozvoji jeho spirituality a kultury“) a dále islám, buddhismus a judaismus. Naproti tomu veškerým odnožím západního křesťanství počínaje katolíky a evangelíky a konče například Svědky Jehovovými byl přidělen status náboženských skupin, jejichž existenci z valné části limitovaly byrokratické překážky a státní kontrola. Tímto krokem byla v praxi mimo jiné porušena litera ruské ústavy o rovnosti náboženských sdružení před zákonem. Zcela samostatnou kapitolu tvořil odpor pravoslavné církve, resp. ruského státu, k aktivitám katolických diecézí na území nově nezávislých států bývalého Sovětského svazu, zejména na Ukrajině a v Kazachstánu. Moskevský patriarchát je dokonce v minulosti přirovnal k rozšiřování Severoatlantické aliance do zemí východní Evropy. Vladimir Putin se již v prvním roce svého prezidentského mandátu (2000) setkal ve Vatikánu s papežem Janem Pavlem II. Původem polský papež dlouhodobě usiloval o sblížení různých větví křesťanské víry, vždyť s konstantinopolským patriarchou se oficiálně sešel už v roce 1979. Putin Jana Pavla II. dokonce pozval na návštěvu Moskvy, avšak pravděpodobně po nátlaku patriarchy moskevského a vší Rusi Alexije II. musel pozvání odvolat a Jan Pavel II. tak návštěvu Ruské federace nikdy neuskutečnil. Dokonce ani papežova pohřbu v dubnu 2005 se Putin, stejně jako patriarcha, nezúčastnil. Po smrti Alexije II. v prosinci 2008 a zvolení dosavadního metropolity smolenského a kaliningradského Kirilla do funkce patriarchy se tak v relativně krátkých na sebe navazujících intervalech změnilo vedení katolické církve i ruské pravoslavné církve. Benedikt XVI. sice zpočátku nešťastně vyhrotil vzájemné vztahy otevřením odvěkého sporu mezi východním a západním křesťanstvím o to, která z církví je ta pravá apoštolská (jde o to, jestli si Ježíš Kristus vybral jako prvního učedníka svatého Petra nebo svatého Ondřeje Prvozvaného, jak tvrdí Rusové). Postupem času se však – nikoli překvapivě – ukázalo, že společenské postoje patriarchy Kirilla i papeže Benedikta XVI. jsou si v mnohém velmi blízké. Jako ty nejznámější jmenujme odpor k potratům, homosexualitě nebo eutanazii. Ruské pravoslaví ve vleku státní politiky Po roce 2009 se zdá, že moskevský patriarchát obrátil a pochopil, že ekumenický dialog s Vatikánem může naopak posílit jeho vliv, protože navzdory neskromné rétorice se ruská pravoslavná církev dostává čím dál více na úroveň regionální církve s pramalým vlivem na okolní svět. Takový stav navíc posiluje fakt, že církev se ztotožnila s ideologií putinského Ruska, a tak se dostala do závěsu státní politiky místo toho, aby prosazovala samostatnou agendu, jež by mohla naopak v některých bodech s vládní politikou ostře kontrastovat. Tyto okolnosti jen ilustruje situace, v níž má prohlubování vztahů mezi Ruskem a Vatikánem na starosti ruský prezident, nikoli patriarcha. Je rovněž příznačné, že Rusko se zasazuje o zintenzivnění vztahů s Vatikánem v době, kdy musí papež na Západě čelit čím dál ostřejší kritice, nejpalčivěji kvůli aférám se sexuálním zneužíváním, ale i pro zastaralost pohledu na svět vůbec (používání antikoncepce atd.). Podle ruského analytika Alexeje Makarkina z Centra politických studií byla nejzajímavějším případem, kdy se Moskva postavila na stranu Vatikánu, kauza katolického biskupa Richarda Williamsona, který je znám popíráním holocaustu (ačkoli svá kontroverzní tvrzení měl odvolat). Benedikt XVI. totiž shodou okolností zrušil jeho exkomunikaci, která se ovšem původně týkala nesouhlasu biskupa se závěry druhého vatikánského koncilu. Toto zrušení se vmédiích okamžitě dostalo do přímé souvislosti s biskupovým antisemitismem, což vyprovokovalo lavinu kritiky papeže nejen od židovských organizací, ale třeba i od německé kancléřky Merkelové. Naproti tomu moskevský patriarchát případ veřejně bagatelizoval. Závěrem vyvstává otázka, co vlastně může prezident Medveděv od prohlubování vztahů s Vatikánem čekat a má-li jako takové, s ohledem na stagnující vliv papeže ve světě, vůbec smysl. První pohled nasvědčuje tomu, že Kreml a Vatikán mohou vzájemným spojenectvím usilovat o zvýšení svého slábnoucího vlivu Plné znění zpráv


namezinárodní scéně. Katolická církev se navíc již od dob Jana Pavla II. zasazuje o podporu ekumenické spolupráce a o pokračování této snahy svědčí i návštěva Benedikta XVI. v Istanbulu, centru východního křesťanství, v roce 2006. Okolnosti vnitřního ruského vývoje dále naznačují, že od aliance s Vatikánem si Moskva slibuje jistou dávku podpory pravoslavné církve zvenčí, která by měla posílit integritu ruských věřících. Ruská legislativa navíc nyní účinně brání, a podle současných návrhů dodatků k diskutovanému zákonu o svobodě svědomí bude ještě více bránit misijním aktivitám jiných křesťanských církví. To vede k tomu, že Rusové jsou již dopředu „ochráněni“ před pronikáním Západu, které by jinak mohlo v ruské mysli posílení vztahů s Vatikánem implikovat. Dalším, ještě zásadnějším důvodem ale může být to, že se Medveděv snaží vytvořit dojem spojenectví ruského pravoslavně křesťanského státu s centrem křesťanské víry v Evropě proto, aby dal zapomenout na stále se zvětšující podíl obyvatelstva Ruska vyznávajícího islám. Tato skupina se vyznačuje vysokým přirozeným přírůstkem vůči ruskému sice pravoslavnému, ale nábožensky vlažnému obyvatelstvu, jehož počet dlouhodobě klesá. V tomto kontextu se možná dočkáme setkání Kirilla a Benedikta XVI. alespoň mimo ruskou půdu dříve, než jsme doposud čekali. *** Okolnosti vnitřního ruského vývoje dále naznačují, že od aliance s Vatikánem si Moskva slibuje jistou dávku podpory pravoslavné církve zvenčí, která by měla posílit integritu ruských věřících. Zdroje • Curanović, Alicja (2007). The Attitude of the Moscow Patriarchate towards Other Orthodox Churches. Religion, State and Society. Vol. 35, č. 4 • Evans, Andrew (2002). Forced Miracles: The Russian Orthodox Church and Postsoviet International Relations. Religion, State and Society. Vol. 30, č. 1 • Garrard, John; Garrard, Carol (2008). Russian Orthodoxy Resurgent: Faith and Power in the New Russia. New Jersey: Princeton University Press. • Makarkin, Aleksei (2010). The Russian Orthodox Church: Competing Choices. Russian Politics and Law. Vol. 49, č. 1 • Wallace, Daniel; Marsh, Christopher (2007). Russia’s 1997 Law on Freedom of Conscience in Context and Retrospect. Journal of Church and State. Vol. 49, č. 1 Foto popis| Ruský prezident Dmitrij Medveděv v doprovodu své manželky Světlany (první zleva) při soukromé audienci u papeže Benedikta XVI. během únorové návštěvy Itálie a Vatikánu. Foto autor| Vladimir Rodionov/RIA Novosti, Globe Media/Reuters O autorovi| Vlaďka Votavová vystudovala politologii a mezinárodní vztahy na FSV UK a dokončuje mezinárodní teritoriální studia tamtéž. Je členkou Asociace pro mezinárodní otázky. [email protected]

Lidé a podniky 2.5.2011

Euro str. 20 Lidé a podniky Naďa Kubalíková

ČLEN PŘEDSTAVENSTVA J&T BANKA Andrej Zaťko Novým členem představenstva J&T Banky byl zvolen dozorčí radou Andrej Zaťko (33). Rozšířil tak stávající představenstvo ve složení Patrik Tkáč, Igor Kováč, Josef Spišiak a Štěpán Ašer. Andrej Zaťko v současné době zastává pozici ředitele Privátního bankovnictví J&T Banky na Slovensku a od konce loňského roku také v České republice. Zároveň je členem vedení slovenské pobočky banky a zastává funkci prokuristy. V různých pozicích ve finanční skupině J&T působí od roku 1997, přímo v J&T Bance od roku 2006. Plně se věnuje privátnímu bankovnictví. „V J&T Bance na sebe v tuto chvíli přebírám zodpovědnost za řízení obchodních aktivit vůči klientům,“ řekl ke svému jmenování Andrej Zaťko. WOOD & COMPANY FINANCIAL SERVICES Roman Koděra ředitel Private Client Group Do pozice ředitele Private Client Group společnosti WOOD & Company nastoupil Roman Koděra (38). Ve své nové roli bude Plné znění zpráv


zodpovědný za rozvoj a podporu segmentu privátních klientů společnosti v oblastech obchodování s akciemi, financování a distribuce alternativních investičních produktů. Bohaté zkušenosti z burzovního obchodování získal u společností ING Bank a Patria Direct, kde působil posledních devět let v pozici hlavního makléře. Hovoří plynně anglicky a věnuje se rád cyklistice, lyžování, vysokohorské turistice a moderní architektuře. SABMILLER EUROPE Martin Šourek vedoucí právník Martin Šourek (34), dosavadní manažer právních služeb společnosti Plzeňský Prazdroj a člen představenstva SABMiller Brands Europe, se stal vedoucím právníkem SABMiller Europe, vlastníka Plzeňského Prazdroje. Ze své nové pozice bude řídit právní oddělení jedenácti zemí Evropy. Zároveň zůstává členem dozorčí rady společnosti Plzeňský Prazdroj. Do Plzeňského Prazdroje nastoupil před osmi lety po předchozí advokátní praxi. Šourek je absolventem Právnické fakulty Západočeské univerzity. Je ženatý a má dvě děti. Hovoří anglicky, německy a rusky. Ve volném čase se nejraději věnuje rodině, golfu a nohejbalu, k jeho zálibám patří také plzeňské pivo a astronomie. AMI COMMUNICATIONS Anna Balíčková senior manažerka Anna Balíčková (28) se stala senior account manažerkou PR agentury AMI Communications. Ve firmě působí od roku 2006 a věnuje se převážně klientům z oblasti potravinářství. Balíčková vystudovala obor jazyková a literární kultura na Univerzitě v Hradci Králové a žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Působila v řadě médií a následně přestoupila do PR. Je vdaná a zajímá ji literatura, divadlo a design. TVO EUROPE PROPERTY SERVICES Michal Kratochvíl, Lukáš Brandejs členové výkonné rady Společnost TVO Europe Property Services jmenovala dva nové členy do výkonné rady. Michal Kratochvíl (31) působí ve firmě od roku 2009, vede finanční a účetnické oddělení a zároveň zajišťuje včasné a přesné podávání reportů klientům. Před svým příchodem do TVO působil jako analytik ve společnostech Orco Property Management Group, Accenture a GE Money Bank. Kratochvíl vystudoval VŠE v Praze se zaměřením na korporátní finance, management účetnictví a korporátní účetnictví. Mluví plynně slovensky, německy a anglicky. Lukáš Brandejs (32) je další člen týmu, který přišel do TVO v roce 2009 z Orco Property Group. Zodpovídá za úvěrové řízení a pohledávky klientů vlastníků nemovitostí TVO, věnuje se také přípravě a vyjednávání podmínek pro nájemce vlastníků budov. Má bakalářský titul z oboru ekonomie a práva z Masarykovy univerzity v Brně a titul Masters v oboru industrial property rights z Metropolitan University v Praze. Mluví plynně anglicky. LOGICA Ilona Kůsová, Zdeněk Mengler výkonná ředitelka divize, delivery manager Novou výkonnou ředitelkou divize Service Lines společnosti Logica v regionu střední a východní Evropy byla jmenována Ilona Kůsová (44). Ve funkci nahradí Zdeňka Menglera (55), který přijal novou výzvu v podobě pozice delivery managera, zodpovědného za řízení projektů u zákazníků z oblasti státní a veřejné správy, financí, energetiky, dopravy a průmyslu. Kůsová vystudovala technickou kybernetiku na Západočeské univerzitě v Plzni. Profesionální kariéru zahájila ve firmách Škoda Plzeň a Vikomt CZ, dále působila ve společnosti FCC Folprecht. Ve firmě Logica prošla od roku 1998 postupně rolemi projektové a operační manažerky, naposledy zastávala post delivery managera se zodpovědností za kvalitní, včasné a nákladově efektivní dodávky projektů zákazníkům. Ve svém volném čase se Kůsová věnuje především rodině, se kterou ráda chodí do přírody, cestuje a v zimě i lyžuje. Mengler vystudoval Českou zemědělskou univerzitu, obor automatizované systémy řízení. Ve firmě Logica pracuje od roku 1995, působil nejprve jako konzultant, později jako projektový a operační manager. Ve svém volném čase se věnuje četbě, dálkovému běhání a cykloturistice. Rád cestuje po horách a zajímavých zemích. TÜV SÜD CZECH Martin Zuna obchodní manažer Na post obchodního manažera v certifi -kační a inspekční společnosti TÜV SÜD Czech byl jmenován Martin Zuna (36). Mezi hlavní úkoly nového manažera a jeho týmu patří obchodní prezentace všech produktů společnosti z oblasti management service, industry service a Akademie novým klientům a péče o současné klienty. Před nástupem do TÜV SÜD Czech Zuna pracoval v obchodních pozicích, od roku 1995 v logistice a posledních sedm let ve společnostech výrobního charakteru. V současné době studuje Vysokou školu ekonomie a managementu – obor komunikace a lidské zdroje. Ve volném čase se aktivně věnuje sportu, literatuře faktu a zajímá se o psychologii. GUTMANN Tomáš Končický ředitel Tomáš Končický (42) posílil tým rakouské privátní banky Gutmann, kde je zodpovědný za vybudování české pobočky tradičního vídeňského bankovního domu. Privátní bankéř Tomáš Plné znění zpráv


Končický byl naposledy ředitelem české reprezentace Deutsche Bank Österreich AG (dříve Sal. Oppenheim), kterou roku 2005 zakládal. Jako ředitel v oblasti international private banking bude Končický u banky Gutmann vést z Prahy tým, který má na starost české a slovenské klienty. Tomáš Končický má v oblasti privátního bankovnictví bohaté zkušenosti. Před svým působením v Sal. Oppenheim pracoval pět let také v pražské pobočce Commerzbank, naposledy jako ředitel oddělení pro privátní klientelu. Končický je absolventem Vysoké školy ekonomické, hovoří německy a anglicky. Je ženatý a má dvě děti, ve volném čase se věnuje sportu a literatuře. HAYS Eva Kramešová training and developer manager Eva Kramešová nastoupila do pozice training and developer managerky společnosti Hays pro ČR, Polsko a Maďarsko. Zodpovídá za rozvoj zaměstnanců v CEE regionu, plánování a realizaci školení, rozvojová centra a vybudování trainee akademie. Dále zastřešuje outplace ment projekty v celém regionu a souběžně působí jako HR kontaktní osoba pro všechny zaměstnance firmy. Kramešová pracuje v Hays Czech Republic od roku 2001, donedávna byla zodpovědná za aktivity v oblasti business managementu, HR a PR pobočky Hays Czech Republic. KUPEG ÚVĚROVÁ POJIŠŤOVNA Michal Veselý generální ředitel Po integraci firmy KUPEG úvěrová pojišťovna do struktur belgické skupiny Ducroire/Delcredere přechází vedení KUPEG do rukou místního, českého managementu. Funkci předsedy představenstva a generálního ředitele převzal Michal Veselý (35), dosavadní člen představenstva společnosti. Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze a studia na INSEAD ve Fontainebleau působil coby finanční ředitel Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a ve funkci výkonného ředitele společnosti Euler Hermes Čescob Service. Michal Veselý je ženatý a má dvě děti. Foto autor| FOTO: archiv / O autorovi| Naďa Kubalíková ( [email protected])

Nora Fridrichová: Virál psaný Klausovým perem 19.5.2011

e15.cz

str. 00

Domácí události

Ruční ekvilibristiku Václava Klause s chilským perem, za kterou by se nemusel stydět ani rumunský kapsář na Václavském náměstí, viděly po celém světě miliony lidí. Další statisíce se o ní dověděly v zahraničních médiích. Na začátku byl přitom téměř nevinný spot pořadu České televize 168 hodin. Jeho moderátorky Nory Fridrichové jsme se ptali, zda se dá odhadnout dopad takové reportáže a jaké byly její důsledky. Video s doposud netušeným uměním našeho prezidenta viděly za čtrnáct dnů na serveru YouTube téměř tři miliony lidí. A krádež pera si žila vlastním mediálním životem dál. Ve své věhlasné americké noční show si z Klause utahoval i moderátor Jay Leno. Klausovo chilské pero se probíralo také na zpravodajské stanici CBS News nebo v britských The Times. Fridrichová přiznává, že až takovou světovou popularitu nečekala. Když jste do pořadu zařadili dnes už kultovní spot Václava Klause z chilské návštěvy, tušili jste, co se může strhnout? Byli jsme si samozřejmě vědomi toho, jaký má ten příspěvek obsah. Ale že se z toho stane globální věc, to nás fakt nenapadlo. Aspoň já jsem o sobě zjistila, že nejsem člověk internetu, že mu vlastně nerozumím, nechápu jeho zákonitosti. Asi hodinu po odvysílání mi jeden kamarád z reklamy psal „je z tebe hvězda“. Hned věděl to, co se odehrálo v následujících dnech – že video s perem obletí svět. Pro mě osobně to je zajímavá případová studie, jak dnešní svět na internetu funguje. Ale taky humorná záležitost, kterou nepřeceňuju. Přeceňovat se nemusí krádež pera, ale jako reklama na chilské psací potřeby nebo nedej bože na charakter Čechů ten spot zafungoval skvěle. Dneska už tušíte, proč se ten příspěvek na sítích tak rychle šířil? Plné znění zpráv


Režisér Petr Zelenka mi psal, že si to video pustil asi patnáckrát a že byl pořád v úžasu. Že je v něm úplně všechno a že jako autor k němu nemá co dodat. Bez komentáře, kroužky s šipkami, pitoreskní hudba a politická celebrita. Jasné sdělení, jednoznačný obsah. A jednoduchá humorná zápletka, na kterou lze nastavět další – jak to třeba udělal Jay Leno. Mimochodem, jeden z kolegů nám po odvysílání říkal, že dokud to nedá Jay Leno, tak ho čísla na YouTube nezajímají. Za 8 dní bylo video i u něj. Tak to má ale být, ne? Váš pořad nastřelil téma a lidi si ho už rozšířili mezi sebou sami. My jsme o tom právě takhle nepřemýšleli. Vždyť i na ten YouTube to umístil nějaký divák. A já pak jen sledovala na Facebooku, jak masivně to lidi sdílejí. Erik Tabery z Respektu tam psal, že takovou rychlost snad ještě neviděl. A od pondělního rána jsem seděla u počítače a vyvracela dezinformace. Kolem poledne vydala ČT tiskovou zprávu. Byť to byla jen tečka na konec, byli jsme si vědomi, že v hlavní roli je hlava státu. Kolik lidí vlastně musí v ČT schválit, že taková reportáž do pořadu půjde? Pořad vzniká na poradě, kterou řídí šéfredaktor zpravodajství a které se účastní šéfové jednotlivých zpravodajských rubrik. Konkrétně tenhle příspěvek nám nabídla zahraniční redakce, jejíž reportér Petr Zavadil v tom Chile byl a všiml si toho. A nebyl s tím příspěvkem už před vysíláním problém? Museli jste dlouho rozhodovat, zda ho zařadit? Přestože jsou v redakci i konzervativnější lidi, zrovna kolem pera spor nebyl. My vždycky posuzujeme, jestli je záběr autentický, jestli není samoúčelný, dehonestující a jestli se nedopouštíme zkreslení. A pokud toto vše platí, tak to pustíme. Pustili jsme třeba i vulgárního premiéra Topolánka, zrovna u něj to byl, řekněme, jeho trochu typický rys. Tenkrát jsme ho tím dost naštvali, vzpomínám si, že druhý den nechtěl dát kolegyni rozhovor. Prostě co se zpravidla natočí, to se odvysílá. Nic nepřikrášlujeme, politici jsou dostatečně dobrými herci. Když jde ale o prezidenta nebo premiéra, tak se asi bavíte déle, než když jde třeba o řadového poslance… Záleží, co je na záběru. Já osobně jsem tedy ohledně pera byla na reakci Hradu zvědavá, čistě z hlediska PR. A na reakce politiků jsme už za ty roky zvyklí. Když se objeví v televizi jinak, než by si přáli, tak umějí být rychlí a razantní. Jaké tedy byly reakce z Hradu? Rychlé a razantní? Z Hradu jsem já osobně neměla reakci žádnou. Nevím, jestli proto, že se to ke mně jen nedostalo, nebo proto, že k jasnému obsahu nebylo co dodat. Zajímavé ale bylo, co se strhlo na sociálních sítích. To byla pro mě skutečná case study o šíření informací a dezinformací. Na YouTube se objevilo, že jsme ten materiál z Chile nedali celý, že Václav Klaus oním perem cosi podepsal a pak ho vrátil. Což bychom si fakt nedovolili. To by byla podpásovka, záměrné zkreslení informace a troufnu si tvrdit, že by to poškodilo pořad jako celek – z hlediska důvěryhodnosti. Nicméně tahle „informace“ se začala šířit jako vir, lidi ji brali jako hotovou věc. Proto na to ČT musela reagovat. zvětšit Zdá se, že v téhle zemi má každý něco na každého, říká Nora Fridrichová (která má konkrétně psa) Autor: Tomáš Železný, Zdroj: Strategie zavřít Přišly ještě nějaké další negativní reakce, třeba takové, že zesměšňujete hlavu státu? Negativní reakce přijdou stoprocentně vždycky. Třeba se objevily názory, že jsme poškodili zemi ve světě. Nebo že ten spot je o tom, jací my Češi jsme a že takoví nejsme. Každý to asi cítí po svém, ale já bych ten příspěvek moc nepřeceňovala. Politici tedy zůstali v klidu? Plné znění zpráv


No, já o ničem nevím. A to si myslím, že to video z politiků viděli všichni. Ale že by volali a vyčítali nám něco, to už dnes politici ani nedělají. Aspoň ne vůči autorům, to je moc přímočaré. Zapomeňme teď chvíli na tuhle, jak říkáte, banalitu. Má mít podle vás novinář obecně nějaké mantinely, který příspěvek ještě pustit a který už ne, právě třeba s ohledem na to, že by mohl nějak poškodit stát, nebo vyvolat vládní krizi? Novinář má mít jediné kritérium, a to, že to musí sedět. Někteří říkají, že i bez ohledu na to, komu to slouží, že zdrojem informací může být i rohatý s kopytem. S tím já úplně nesouhlasím, protože se zdá, že v téhle zemi má každý něco na každého, bohužel něco, co je zároveň relevantní, a jen čeká na vhodnou chvíli, kdy to vytáhne. Řekla bych, že to je asi i důvodem, proč média čas od času nějakého politika „prásknou“, zveřejní ho jako zdroj. Třeba v případě Respektu a poslance Škárky. Tak dlouho sloužil jako anonymní zdroj, až byl postaven před to, že se pod svoje slova bude muset umět i podepsat. Nejsem si jistá, že bych postupovala a mohla v ČT postupovat stejně, ale mám pro to pochopení. Neměl by ale novinář přemýšlet i o tom, jestli tou „svojí pravdou“ nějak stát nepoškodí? To jsou ale přece v první řadě mantinely pro politiky, ne? Ti se mají chovat tak, aby nepoškozovali jméno země. Jestli někdo tvrdí, že novinář poškodil jméno republiky, protože něco zveřejnil, tak je to přece nesmysl. Politik stojí na začátku příběhu, novinář až na jeho konci. Nebo by aspoň měl. Jiná věc je, jak média tyhle příběhy reflektují. Vezměte si případ Kristýny Kočí. Jeden týden tvrdí, že VV jsou sekta, a téměř za to aspiruje na hrdinku roku. Druhý týden se objeví nahrávka, kde slečna poslankyně mluví jak kanál, a hodí ji to do naprosto opačného světla. Špatně je ale dělat z ní obé – hrdinku i odpadlici. Příběhy v politice zpravidla nejsou černobílé. Byť to v té mediální zkratce nakonec tak dopadnout může. Pojďme ještě k vašemu pořadu. Daří se České televizi odfiltrovat politické tlaky, které na pořad určitě jsou? Za sebe bych řekla, že snad ano, protože na mě nedoléhají. Nebo je to tím, že mám nad sebou dobrý filtr. Je sice fakt, že někdy mi rozhodnutí mých nadřízených přijdou možná až trochu moc rozvážná, ale pro mě je klíčové, jestli zastavují reportáže, nebo ne. Což nedělají. Splnil ten „virál“ účel, co se týče sledovanosti? Zvýšila se nějak zásadně? Ani ne, jsme stále na svých. My jsme ta čísla měli dobrá už během vysílání s Klausem a zůstali jsme víceméně na stejném (sledovanost 168 hodin se 10. 4., tedy v díle s Klausem, i o týden později pohybovala kolem 800 tisíc diváků, pozn. red.). A je ve vašem případě sledovanost vůbec podstatná? Mám za to, že pro přežití sto šedesát osmičky je klíčová. Pořad běží pět let a každý rok při schvalování vysílacího schématu čekáme, jestli se v něm zase objeví. I letos čekáme, jak dopadneme. Když se mě dneska někdo zeptá, jestli pořad poběží i příští rok, tak popravdě říkám, že nevím. Ono se dá obecně říct, že publicistických a investigativních pořadů ubývá. Nova kromě Střepin upustila od publicistiky a investigace úplně. Na Primě se do vysoké politiky moc nepouštějí nebo o tom alespoň nevíme. Proč televizní investigace a publicistika ustupují do pozadí? Není o ně zájem? Nemyslím si, že by ty pořady nebyly sledované. Spíš mají v soukromých televizích potíže. Je třeba velká škoda a chyba, že skončil pořad Na vlastní oči. Podle mě si Nova prostě vyhodnotila, že bude mít míň starostí. Jenže čím míň takových pořadů, tím hůř pro ty zbývající. Jednak to cosi vypovídá o stavu naší společnosti a jednak se pak líp koncentruje tlak mocných na ně. My jsme na tom s politickou satirou podobně, vlastně tak nějak divně vyčuhujeme. Ukazuje tedy tahle praxe, že jsou trochu paradoxně větší politické tlaky na komerční televize než na veřejnoprávní? Myslím, že u všech médií to politici zkoušejí přes všechny dostupné kanály. Ať jsou to vysílací rady, nebo inzerce. Jsme moc malá země s malým trhem, takže pokus opanovat prostor se nejeví jako marná věc. Plné znění zpráv


Investigativní novinařina je zároveň hodně drahá, takže když si má televize spočítat, jestli chce platit reportéry a mít starosti navíc, vyjde jí logicky, že lepší je udělat opak. Má pokoj a mezeru po pořadu zalepí americkým seriálem. A ještě je tu otázka, jestli český divák o investigativu a politická témata v televizi vůbec ještě stojí. A proč by neměl? Vždyť se přímo dotýkají jeho života. Politici řídí stát a naše životy tím ovlivňují každodenně. Že diváka investigativní žurnalistika nebo politická satira už nezajímá, to je nesmysl. Je fakt, že právě tohle tvrdili na Nově, ale podle mě to bylo klamání tělem. Co taky vykládat, že jo? Tvrdím, že právě tady je politická a investigativní žurnalistika potřeba jako sůl. zvětšit Odfiltrovat politické tlaky se vedení televize daří. Alespoň ke mně tedy žádné nedoléhají. Autor: Tomáš Železný, Zdroj: Strategie zavřít Nora Fridrichová (1977) Narodila se v Pardubicích, jako šestnáctiletá začala moderovat v rockovém rádiu. Dodnes moderuje, v rozhlasu, konkrétně v ČRo 1 – Radiožurnálu pořad Nad věcí. Vystudovala žurnalistiku na FSV UK a obor lidských práv na London University. S televizní žurnalistikou začínala ve zpravodajství TV Nova, poté přešla do TVD a na přelomu tisíciletí do zpravodajského týmu České televize, kde měla mimo jiné na starosti i domácí politiku. Od roku 2006 moderuje na ČT publicistický pořad 168 hodin.

URL| http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/nora-fridrichova-viral-psany-klausovym-perem

Eda Kauba: Reklamy se budou jednou zájemcům promítat i do snů 6.5.2011

e15.cz

str. 00

Rozhovory

Reklamní průmysl dál hledá cesty, jak dostat vzkazy firem do myslí zákazníků. Hovoří se o neuromarketingu, interaktivitě a o tom, že by si člověk díky technice mohl vybírat reklamy, které chce sledovat nejen v televizi, ale i ve venkovním prostředí. „Postupně se bude reklama ubírat směrem, abyste viděl jen takovou, kterou chcete vidět, a ne tu, kterou nechcete,“ míní kreativní ředitel reklamní agentury Euro RSCG Eda Kauba. * E15: Jak se projevila krize na reklamním průmyslu v Česku? Stejně jako se projevila ve všech oblastech ekonomiky. Byl tam pokles, některé agentury uvádějí 15, některé 20 procent, některé i více. Samozřejmě se promítla i v tom, že se v reklamním byznyse propouštěli lidé a že byly nižší rozpočty na reklamní kampaně. Každá agentura to řešila jinak. Některé natvrdo propustily pětinu zaměstnanců. My jsme dělali to, že jsme nenahrazovali lidi, kteří přirozeně odcházeli, třeba do zahraničí, na mateřskou nebo šli na studia. Měli jsme naprostý stop stav v přijímání nových lidí. Počet zaměstnanců jsme redukovali o deset procent. * E15: Ovlivnila krize kromě výdajů, reklamních rozpočtů a zaměstnanosti i obsah reklamních spotů? Dříve se dělala poměrně nákladná natáčení v zahraničí, třeba v Jižní Americe, v Argentině, vznikaly velkolepé reklamy s velkými rozpočty. Spousta klientů to zastavila a požadovala, aby byla reklama nízkorozpočtová. Plné znění zpráv


Netočilo se třeba dva dny, jak se obvykle reklama točí, ale jen jeden den. Vznikala také jen v jednom prostředí, nemohlo to být ve dvou. Ustoupilo se od imageových reklam, a spíše se dělaly reklamy, v nichž se jednoznačně vyzdvihovala cena výrobku. Což jim mnohdy uškodilo, protože se klienti začali orientovat jen na cenu a zapomněli trochu na kvalitu. * E15: Byla krize tak silná, že to některé agentury nepřežily? Některé menší agentury musely zavřít. Silnější skoupily ty slabší, to se také stávalo. My jsme nic nekoupili, ale zdaleka jsme také nebyli v žádném finančním problému. Musím říct, že až překvapivě jsme krizi přestáli v pohodě. Zisk byl o těch 15 až 20 procent nižší. * E15: Ubylo klientů? Neubylo, protože klienti vědí, že když přestanou reklamu používat, tak sejdou z očí, sejdou z mysli a spotřebitel na ně zapomene. Téměř žádný výrobek, i ten nejvíce renomovaný, bez reklamy nepřečká, okamžitě jdou tržby za něj dolů. Spíše se hledělo na to, aby reklama byla až vlezlá, hodně komunikovala cenovou výhodu výrobku a byla krátká, třeba jen deset patnáct vteřin. A také, aby se často opakovala a spotřebitelům se takzvaně vlila do hlavy. Z kreativního hlediska to pro nás bylo špatné, protože ubylo reklam, které vás zasáhnou emotivně a budují dlouhodobý vztah ke značce. * E15: V posledních letech česká reklama obecně zaostává za evropským průměrem. Šéf poroty letošní kreativní reklamní soutěže Louskáček Peter Boehler se vyjádřil, že žádná reklama nevyčnívala natolik, aby uspěla na mezinárodní úrovni… Měl naprostou pravdu. Loňský rok jsme měli velice chudý, teď jako předseda Art Directors Clubu (sdružení pracovníků v reklamě) hovořím za celou českou reklamu. Loni moc neuspěla, ale předloni jsme měli několik úspěchů. Uspěli jsme tehdy na evropském Art Directors Clubu v Barceloně, na Cannes Lions, což je nejprestižnější soutěž, uspěli jsme na Golden Drums v Portoroži… zvětšit kreativní ředitel reklamní agentury Euro RSCG Eda Kauba Autor: Foto E15 Anna Vacková, zavřít * E15: Takže to není dlouhodobý trend? Není. Ze střední a východní Evropy byli dříve vynikající Poláci a Rumuni a z těchto regionů také nic nevzešlo. Před deseti patnácti lety byla velice dobrá skandinávská reklama, dnes jako by neexistovala. Naopak je nyní velice dobrá reklama německá, rakouská a švýcarská, která byla před deseti lety naprostým outsiderem. Úspěšnost se přelévá… Upřímně řečeno, ale úspěchy české reklamy jsou takové, jako úspěchy české techniky, vědy, ekonomiky a dalších oborů. Není to strašné, ale není to žádná sláva. * E15: Proč se reklamě z německy mluvících zemí daří? Německá reklama šla nahoru ve chvíli, kdy ekonomika šla dolů. Trochu to souvisí s kulturou ve společnosti -v Německu začali hodně podporovat design a jakoukoliv kreativitu. V takovém prostředí se daří dobré reklamě. Je to u nich celospolečenský trend, ten příklon od německé preciznosti, strohosti ke kreativitě, bohémskému životu. Ve společnosti to je vidět a promítlo se to i do reklamy. * E15: V Česku je tomu naopak? Celospolečenská otrávenost ze všeho se projevuje i v reklamě. Je tady skepse, chybí optimismus, to se odráží v celé společnosti a kreativitě to nenahrává. Vznikají nové tramvaje, vlaky, architektura, ale nejlepší návrhy se nerealizují, nic převratného se nerodí. Přitom tady jsou lidé, kteří to umí. Ale vždy nějakým kompromisem, záhadným zvolením vyberou něco, co není nejlepší, a to utváří celospolečenský vztah ke kreativitě a chuti něco dělat. Plné znění zpráv


* E15: Není problémem nedostatek kreativních lidí? Je to ustrašenost zadavatelů. Dnes má málokdo odvahu odsouhlasit něco, co jde proti proudu, co se nějak vymyká. Spíše se dává za cíl, než abych vynikl, tak abych neudělal chybu. Tím se řídí všichni. Raději zvolíme něco nemastného, neslaného, šedivého, tam se neudělá chyba, než abychom zariskovali, protože to tímto způsobem ještě nikdo nedělal, a nevíme, jestli to bude úspěšné. Tak většinou vznikají skvělé věci, že jim nikdo ze začátku nevěří. * E15: Jak by se měl podporovat design a kreativita v Česku? Aby zadavatelé nejen reklamy, ale třeba i tvůrci veřejných prostranství dali prostor mladému nekonformnímu designu. Abychom kolem sebe viděli věci, které nečekáme, za nimiž otočíme hlavu – a to tady není vidět nikde. Ani v tom, jak jsou třeba zařízeny obchody a restaurace – je to na jedno brdo. * E15: To je příklad Kaplického knihovny, která nakonec nevznikla… Přesně. * E15: Objevují se nové formy reklamy, trendy? Jednu dobu byl moderní guerilla marketing, namalovat reklamu všude možně na chodníky, zdi, stromy… Když guerilla marketing začal, všichni jej chtěli. Ale ne vždy je to ku prospěchu značky. Protože vás štve, když vidíte reklamu napsanou někde, kde nechcete, když máte pocit, že něco poničila, že tam být nemá. To vám není sympatické a je vám pak nesympatický i inzerent. Samolepky v parku na stromech nebo věci nastříkané na chodníku - to překvapí jednou. Když se to udělá popáté, ten stejný fór, tak vám to připadá hloupé. * E15: Teď si nějaký člověk nechal vytetovat reklamu na čelo. Není to už moc? Jakákoliv plocha, jakýkoliv prostor se dá k reklamě využít, i lidské tělo. O reklamě vytetované na čele nemůžu nyní říct, jestli je to dobře, nebo špatně. Záleží na tom, kdo to nosí, co je tam vytetováno, jestli to k lidem promluví, že se s tím ztotožní, řeknou si: To je super, já bych si to nechal udělat také. A o tom pochybuji. Reklama není umění. Má ale za účel přimět člověka k přemýšlení o dotyčné značce, jestli si ji koupí, nebo ne. Nevím, jestli si ji lidé koupí kvůli tomu, že ji má někdo vytetovanou na čele. Já myslím, že ne, že je to jen snaha být za každou cenu originální. * E15: Jak se projevil product placement, který v ČR umožňuje zákon platící necelý rok? Také s ním se musí zacházet velice opatrně. Když poznáte, že bije do očí, tak je vám to k smíchu. Když si jej všimnete tak, že jej objevíte, tak to je správně. Ve chvíli, kdy se někdo hrozně nutí nebo výrobek drží tak, aby bylo okatě vidět logo, to není dobré. Ale když je produkt přirozenou součástí děje, působí o hodně více. * E15: Negativní reakce vzbudila do očí bijící productplacementová reklama na nábytek v jednom ze seriálů Novy… To je klasický příklad. U každého to vyvolá podobnou reakci nebo se tomu naopak začne smát. V tu chvíli je to nedůvěryhodná reklama, protože máte pocit, že se k vám dostává nefér způsobem a přestanete jí věřit. Na férové komunikaci opravdu velice záleží. Podobný hloupý product placement může značku hodně poškodit. * E15: Jsou Češi přesyceni reklamou, jak to vyplývá z každoročních průzkumů Factum Invenio a České marketingové společnosti? Každý na celém světě vám odpoví, že je přesycen reklamou. V Česku ještě více, protože jsme na to nebyli zvyklí od narození, takže máme pocit, že jí velice přibylo. Ale nevěřím tomu, že je člověk přesycen reklamou, která je určena pro něj. Je přesycen reklamou, která pro něj určena není. Například vás zajímají jen auta a pivo, ale už vás nezajímají jogurty, prací prášky, možná ani banka – a v tu chvíli vás všechny takové reklamy velice štvou. Když si ale zrovna budete vybírat banku, tak si naopak budete v dotyčných reklamách číst, budete je sledovat v televizi a říkat si: Aha, tady inzerují nějakou výhodu, tam zase jinou.



* E15: Hodně lidí tvrdí, že reklamu vůbec nepotřebují… Myslím, že kdyby reklama najednou zcela ustala, lidem by scházela. Najednou by nevěděli, jakou si mají koupit zubní pastu, jaký si dát nápoj, protože by byl nový a neznali by jej. Reklama pomáhá orientovat se v nabídce a člověk ji podvědomě využívá, ale nerad to přiznává. Málokdo řekne, že nakupuje podle reklamy, protože má pocit, že by ukázal, že neumí samostatně myslet. Ale o tom to není. Reklama vám jen říká o nabídce, která existuje. Můžete se podle ní orientovat a také nemusíte. * E15: Stížnosti na přesycenost reklamou se vždy objevovala zejména u televize, podle posledních průzkumů ale mají lidé podobný pocit už i u internetové reklamy… Je to tak, souhlasím. Dříve to bylo něco nového, bylo to možná zajímavé a bylo toho málo. Nyní je toho moc. Jdete na internet, protože rychle potřebujete najít nějakou informaci a vůbec vás nezajímá nabídka cestovní kanceláře nebo pojišťovny. Ve chvíli, kdy se reklama spustí a vy hledáte, kde to vypnout, tak vám to nepředstavitelně vadí. A když je nějaká velká masivní kampaň a stane se vám to několikrát denně, tak dotyčnou značku začnete nenávidět. To je špatná reklama. zvětšit kreativní ředitel reklamní agentury Euro RSCG Eda Kauba Autor: Foto E15 Anna Vacková, zavřít * E15: Dříve se sledovaly reakce lidí, například oční kamerou, jak čtou inzeráty. GfK nyní hovoří o neuromarketingu, který se snaží přijít na to, jak člověk reaguje na reklamu emocionálně. Má tento směr šanci? To je jasné, že má šanci. My se chceme lidem co nejvíce dostat do mozku a zjistit nejen, jak dlouho se zdrží u našeho inzerátu, ale také, jaké mají emoce, jestli pozitivní, jestli jsou rozrušeni, nebo to v nich nic nezanechá a přeskočí jej… To je určitě velká cesta. * E15: Kam se bude reklama ubírat? Postupně se bude ubírat směrem, abyste viděl jen reklamu, kterou chcete vidět, a ne tu, kterou nechcete. Například pokud zůstanou billboardy kolem dálnic, vy byste mohl mít na skle nějakou fólii, kde si nastavíte, že budete vidět jen reklamy na auta. Ty budou mít nějaký kód a paprsek projde z billboardu jen tehdy, pokud se jeho kód shodne s kódem, který budete mít zadán v autě. Tak budete zasahován jen reklamou, kterou chcete. Myslím si, že to bude směr i u televizní reklamy, že si navolíte kódy reklam, které chcete vidět. Ty uvidíte a ostatní ne. * E15: Co když někdo zadá nulu? To moc lidí neudělá, že by si zadalo, že nechce vidět žádnou reklamu. A když to udělá, tak je to jejich rozhodnutí. * E15: V animovaném seriálu Futurama, odehrávajícím se v roce 3000, je scéna, kdy se jednomu z hrdinů seriálu začnou reklamy v noci zdát ve snu, protože mu je do nich nějaké zařízení promítá. Je to reálné, aby se reklama dostala tak hluboko, aby ji bylo možné promítat do snů? Myslím, že ano. Samozřejmě by s tím asi člověk musel souhlasit, a to si nedovedu představit, kdo by s tím souhlasil. Ale možné to je. Technika a vědecké možnosti půjdou tak daleko, že to bude možné. Dokážu si ale také představit, že za to budete placený. A když přijde nabídka tisícovky za každou noc, po kterou si zapnete přístroj, jenž vám bude reklamy do snů promítat, tak to možná někdo udělá. Eda Kauba (56) Vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou a Fakultu sociálních věd UK. Pracoval jako kreativní ředitel pro pobočku britské reklamní agentury Saatchi and Saatchi a od roku 2001 je kreativní ředitel v nadnárodní komunikační agentuře Euro RSCG. Je předsedou Art Directors Club Czech Republic a člen evropského výboru Plné znění zpráv


ADC*E. Je nositelem desítek národních a mezinárodních cen za kreativitu včetně Cannes Lion, Golden Drum, Golden Hammer, Cresta, New York Ad Festival a cen za komunikační efektivitu Effie.

URL| http://zpravy.e15.cz/nazory/rozhovory/eda-kauba-reklamy-se-budou-jednou-zajemcum-promitat-i-do-snu

Falešná otázka boje s korupcí 28.5.2011

Lidové noviny str. 25 Orientace, polemika VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ

Korupce je patologie. Udělat z boje proti ní politický program je demagogie jako všechny sliby vyřešit naše problémy antipoliticky V eseji Italská tragédie přílohy LN Právo & Justice dokazoval Václav Bělohradský, jak posedlost „bojem proti korupci“ přivedla v Itálii k moci nevyzpytatelné a antipolitické strany. Námitky proti provokativním tezím vznesl i Ondřej Štindl na komentářových stranách v textu Profesor přemýšlí o pravidlech. Ondřej Štindl ve své reakci na mou kritiku antipolitického dopadu „protikorupčního diskurzu“ položil otázku, zda je vůbec možné smířit legalitu a legitimitu. Moje uvažování o pravidlech považuje za současně „utopické i cynické“, málo angažované - nejdříve je třeba bránit pravidla taková, jaká jsou. Pokusím se o odpověď. Pravidla ztrácejí legitimnost - řekněme „smysl“ - ve stále větším počtů sfér, diskutují o nich na svých fórech lékaři, biotechnologové, energetici, obránci životního prostředí, urbanisté a také přirozeně profesoři a studenti na univerzitách a školách všech stupňů. Vypadá to totiž, jako by pravidla zavedená pro růst vzdělání sloužila spíše opaku, jak připomenul vídeňský profesor Konrad Liessman ve svém bestselleru Teorie nevzdělanosti. Je vzdělání soukromý, či veřejný statek? Kdo má nést náklady na vzdělání a v jaké míře? A kudy vede hranice mezi soukromým a veřejným v éře webu? Mohou si manažeři nadnárodní biomoci patentovat lidský genom? Volby už po dvě desetiletí nastolují v Evropě otázku nové konfigurace místní, národní a nadnárodní politické moci - jaká pravidla nastavit, aby mezi nimi byla alespoň nějaká harmonie? Podle jakých pravidel má fungovat systém, v němž každá naše akce má nepředvídané důsledky v planetární technopolis, ve kterou globalizace proměnila svět? V mnoha zemích vznikají permanentní občanská fóra a celé jedno teoreticko-praktické hnutí - deliberative democracy (http://cdd.stanford.edu) - se snaží rozšířit demokracii tak, aby na takové otázky mohli odpovídat všichni občané, nejen specialisté, manažeři nebo politici. Oligarchie kmotrů, či konec pravidel? Kdekdo je dnes nazýván populistou, nezapomínejme ale v tom zmatku na klíčový smysl toho slova - obrátit hněv lidu směrem, který neohrožuje zájmy té oligarchie, která svým jednáním ten hněv vyvolala. Populismus skrývá otázky pravdivé za clonou otázek falešných, aby tak přesměroval tekutý hněv lidu od systému k jeho obětem - nejlépe předhodit mu cikány zneužívající sociální dávky nebo bývalé komunisty či estébáky zneužívající výhody minulosti anebo alespoň pravdoláskaře! Boj s korupcí je jednou z těch falešných otázek, které odvádějí pozornost od otázek pravdivých. Pravdivou otázkou není moc oligarchie kmotrů obcházet pravidla, pravdivou otázkou je, co jsou pravidla v současné společnosti, a jestli to, čemu liberální demokraté v minulosti říkali „pravidla“, ještě vůbec může existovat. Globální technovědecký vývoj a planetarizace lidských aktivit je proces tak rychlý, že pravidla se rychle vyprazdňují, o jeho důsledcích je proto třeba rozhodovat na permanentních politických fórech. Vyprazdňují se i „vize“, v jejichž moc vládnout sociopolitickým procesům u nás věří především Václav Havel. Normativní řád funguje jen za podmínky, že situace se opakují, pravidla jsou jednoduchá, legitimní a užitečná pro rozhodující většinu společnosti. Můžeme to říci o pravidlech globalizované ekonomiky? Tea Party, Forza Italia, Věci veřejné Krátce po pádu komunismu ve střední Evropě rakouský deník Der Standard uveřejnil rozhovor s Vasilem Biľakem. Na otázku, jak si vysvětluje ztroskotání komunismu, odpovídá takto: „Beethovenova symfonie zůstává krásnou, i když ji interpreti zpackají.“ Koryfej reálného socialismu tu využívá klíčovou rétorickou figuru, typickou pro totalitní myšlení - argument nebeské partitury. Vlk masového hněvu se nažere, ale koza systému zůstane celá - vždyť přece vinu za jeho dysfunkce nesou „hloupí funkcionáři nebo prospěcháři“. Za komunismu se smělo tepat byrokraty a prospěcháře o silvestrovských veselicích, vzpomínám si dokonce na řadu filmů, snad už z konce padesátých let, v nichž prospěcháři vloudivší se do strany byli odhaleni a potrestáni. Za normalizace to bylo velké téma spisovatele Jiřího Švejdy, jehož dílo je neprávem zapomenuto, například román Moloch je silným příkladem žánru „kritika nemorálních jedinců za socialismu“. Plné znění zpráv


Heslo „boj proti korupci“ vynáší vždy k moci vlády složené ze stran založených často miliardáři (Tea Party v USA nebo Forza Italia) nebo zase zrozených z hnutí na obranu úzkých místních zájmů či na obranu „identity ohrožené přistěhovalci“. Jsou to vždy vlády špatné, někdy katastrofální jako ta současná česká, a to proto, že „boj s korupcí“ není a nemůže být politickým programem, jako jím není a nemůže být boj proti alkoholismu, drogám, machismu, zkaženému vkusu mas, zločinnosti nebo sebevražednosti, proti které chtěl bojovat třeba mladý Masaryk ke konci předminulého století obnovou otázky náboženské. Korupce nebo alkoholismus je společenská patologie, která je výsledkem mnoha historických, sociálněpsychologických a kulturních faktorů, které se mění v procesech nekonečně hlubších a delších, než jsou programy politických stran. Omezená hráz proti korupci je zabudována v každém normativním řádu, je součástí transakčních nákladů na jeho zavedení, jedná se především o policejní aparát a kvalitu socializace a výchovy v občanské společnosti. Udělat z „moralizace společnosti“ politický program je demagogie jako všechny sliby vyřešit naše problémy antipolitickými prostředky, například technizací, byrokratizací, militarizací, nebo dokonce „estetizací“ politického rozhodování. Demokratická politická moc má tři póly: pravidla, veřejné mínění, kulturu. Pravidla jsou klíčová, protože demokratická moc nechce být libovůlí, chce být vykonávána formou zavádění obecných pravidel, která zaručují všem hráčům stejnou svobodu volit mezi možnostmi, které ta pravidla před nimi otevřela. Jakýkoli normativní řád ale funguje jen za podmínky, že hranice mezi pravidly a tahy je jednoznačná a udržitelná. Například v šachu malé množství jednoznačných pravidel otevírá nekonečno možností, jak táhnout, můžeme říci, že pravidla této hry jsou nastavena dobře. Klaus v Treterově vzpomínce Filozof Ivo Tretera ve své pozoruhodné knize Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec píše (s trochou ironie) o mladém ekonomovi Václavu Klausovi, který uprostřed nadšených diskusí o vyhnání dogmatiků a prospěchářů a o následném nástupu socialistické demokracie v šedesátých letech prý monotónně opakoval, že „je třeba změnit vlastnické vztahy“. Ano, korupce byla tehdy všudypřítomná a dogmatici byli hloupí, ale opravdovým problémem nebyl boj proti korupci ani proti dogmatismu, ale vlastnické vztahy. Lidé nad tím tehdy moc nepřemýšleli, boj proti zkorumpovaným a tupým funkcionářům, kteří měli svůj zvláštní privilegovaný svět, byl barevnější příběh než reforma vlastnických vztahů. „Celý svět na nás hledí s nadějí,“ tvrdil tehdy i většinou skeptický Milan Kundera. Jaká otázka je dnes stejně zásadní jako ta, kterou podle vzpomínek Iva Tretery kladl mladý ekonom Václav Klaus v šedesátých letech? Myslím, že tato: jak obnovit v rámci demokratické vlády hranici mezi tahem a pravidlem, která se v procesu globalizace prudce vytrácí a s ní i hranice mezi legálním a nelegálním jednáním? V globalizované ekonomice o všem rozhodují tahy největších hráčů, ne pravidla. Nejen to, jejich tahy postupně pravidla hry nahrazují! Co jsou vlastnické vztahy v globalizované ekonomice - tahy, nebo pravidla? V rozhovoru Nejistotu musíme nést společně (Salon, Právo 26. května) socioložka Tereza Stöckelová: říká: „. velké firmy a bohatí jednotlivci vypovídají daňovou loajalitu zemím, kde sídlí. Přestože využívají jejich veřejné statky, infrastrukturu, vzdělané jednotlivce. Jde o systematickou věc. Jedna z těch firem je třeba Vodafone, proti kterému teď v Británii probíhají občanské protesty. Jsou to, řeklo by se, seriózní podniky, žádní Viktorové Kožení.“ Je to příklad toho, jak velcí hráči vždy najdou tah, který se pak sám stane pravidlem. Paradigmatem transformace byl washingtonský konsenzus, tři jednoduchá pravidla: privatizace, liberalizace, vyrovnaný rozpočet. Jenže proces transformace byl součástí rozporného procesu globalizace, který posílil moc nadnárodních korporací na úkor národních států, urychlil mobilitu kapitálů, informací, kompetencí a výrobních prostředků. Platí ještě nějaká pravidla v globalizované ekonomice? Co je udržitelný ekonomický růst a v jakém smyslu může být udržitelný? Dvě pasáže Štindlovy kritické úvahy chci komentovat: „(podle VB) Pravidla, tak jak jsou dnes nastavena, není možné dodržovat, v široké diskusi by tedy měla vzniknout pravidla nová, jež by zřejmě vzala v potaz i to, co je dnes jen „legitimní“. Nedodržování pravidel je v duchu Bělohradského textu problémem právě těch pravidel, profesor vychází z představy, podle níž by lidé, kteří dnes pravidla nedodržují, jednají třeba korupčně, by radostně dodržovali nějaká jiná. V tom vidím utopičnost Bělohradského textu.“ Američané mučili své zajatce, i když to jejich normativní řád zakazuje, užitek vyplývající z informací vymučených na zajatcích byl pro ně ale vyšší hodnotou než jejich ústava. Mě jednání Američanů (a také mlčení našich velkohubých zastánců lidských práv k tomu) morálně i politicky pohoršuje, ale vím, že se podobné věci děly i v jiných demokratických státech (v Izraeli například). Užitek je nejsilnější motivací pro (ne)respektování pravidel, to platí i v demokraciích. Užitek ale převažuje nad pravidly i ve sféře ekonomického života, nejen to, užitek nejsilnějších hráčů se tu stává jediným platným pravidlem! A ještě tyto řádky: „Nepředražovat o víc než deset procent - o tom se pojďme pobavit... Navíc představa, že by ta nová vydiskutovaná pravidla byla nutně jaksi uživatelsky vstřícnější, může být iluzorní - v širokých diskusích mají lidé tendenci navrhovat pravidla pro ty druhé, pro sebe je stanoví někdy jindy a někde jinde. A jak by měla vypadat ta Bělohradským požadovaná politizace soudní moci, raději nedomýšlím.“ Plné znění zpráv


Obrana kolektivních statků je vždy politickým problémem a pravidla jsou kolektivním statkem, protože je třeba nejdříve je vytvořit na základě nějaké společenské smlouvy a pak je hájit, někdy i za cenu těžkých obětí. Nejdůležitější je ale jiná otázka: umíme rozlišit mezi cenou správnou a nadsazenou třeba dálnice nebo nukleární elektrárny? Například zveřejnění informací o tendru k dostavbě Temelína veřejnosti příliš nepomůže, bylo by nutné zpracovat obrovské množství specializovaného vědění a to vyžaduje velké transakční náklady. Na ty by si veřejnost musela najmout specializované agentury, a ty nikdy nejsou neutrální, vždy hájí tahy nejsilnější hráčů. Specializované lobbující skupiny mají nad veřejností strategickou převahu, „uživatelsky vstřícnější“ pravidla hry jsou proto ta, která se snaží jejich převahu nějak oslabit. Jak, to je otázka, na kterou se teprve učíme odpovídat, ale není to otázka „iluzorní“. Legalita v mlze Myslím, že „neproblematický diskurz“ Ondřeje Štindla, typický pro velkou část české „morální pravice“, je jen určitou variací argumentu „nebeské partitury“. Osciluje mezi dvěma póly: za prvé - potřebou zjednodušit si svět nezpochybňováním „již existujícího“, za druhé hlubokou nedůvěrou k „vydiskutovaným“ pravidlům, tedy k demokracii pojaté jako permanentní společné rozhodování všech o všem. Proč něco „vydiskutovávat“? Systém je dán, jeho pravidla také a na lid stačí jen větší přísnost! Příčinou krize globálního kapitalismu není korupce, ale to, že v důsledku planetarizace lidských aktivit mizí hranice mezi tahy a pravidly a s ní i hranice mezi legálním a nelegálním jednáním. Jak obnovit hranici mezi nimi v epoše globalizace, která redukuje stát (legalitu), otevřený veřejný prostor (legitimnost) a kulturu (kritické vědomí) na pouhé nástroje bio/symbo/techno/logické moci globálního kapitálu? *** Boj s korupcí není a nemůže být politickým programem, jako jím není a nemůže být boj proti alkoholismu, machismu, zkaženému vkusu či sebevražednosti, proti které chtěl bojovat třeba mladý Masaryk I v šedesátých letech byla korupce všudypřítomná a dogmatici byli hloupí, ale opravdovým problémem socialismu nebyl boj proti korupci ani proti dogmatismu, ale vlastnické vztahy Příčinou krize globálního kapitalismu není korupce, ale to, že v důsledku planetarizace lidských aktivit mizí hranice mezi tahy a pravidly a s ní i hranice mezi legálním a nelegálním jednáním Foto autor| ILUSTRACE: HELENA ZAHRÁDECKÁ O autorovi| VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ, Autor je profesorem na univerzitě v Terstu a na Fakultě sociálních věd UK v Praze K tématu vyšlo: Václav Bělohradský: Italská tragédie (Jak akce Čisté ruce vedla k legitimizování nových antipolitických stran). Příloha Právo & Justice LN, 16. května, Ondřej Štindl: Profesor přemýšlí o pravidlech, LN, 21 května, rubrika Zkraty a výboje filozof

Vrah Aničky? Výjimečný soupeř! 21.5.2011

Mladá fronta DNES str. 12 Sobotní rozhovor Jan Malinda, Tereza Strnadová

Slavomil Hubálek, psycholog Nikdo nestrávil s Otakarem T., vrahem malé Aničky, při vyšetřování tolik času. Kam došel při zkoumání jeho duše? Proč podle něho Tomek dívku zabil? Hubálek soudí, že v dopisu na rozloučenou se pachatel k činu svým způsobem doznal. * Pane doktore, co se vám vybaví, když se řekne Otakar Tomek? Výjimečný soupeř. Dlouhý, takřka rytířský souboj zkušeného kriminálníka se zkušenými policisty. Nesporně nejsložitější případ, jaký jsem kdy řešil. Nikdy jsem o nikom nenapsal tak obsáhlý posudek, věnoval jsem se tomu případu pět měsíců. * Uvádělo se, že je to bezdomovec. Plné znění zpráv


Ke mně do kanceláře ovšem vstoupil na vyšetření pán působící tak, jako kdyby se chtěl zúčastnit výběrového řízení na nejvyšší manažerskou pozici. Perfektně oblečený, v tmavém elegantním obleku, vyleštěných botách, černé košili a smetanové kravatě. Upravené ruce, manikúra, navoněný. Přes rameno tašku na notebook. Nesmírně sociálně obratný, uctivý. * Přitom přespával ve špinavém kutlochu a místo toalety používal igelitový sáček. V Mostě vystupoval jako spořádaný člověk, který pracuje v Praze. V pondělí ráno odjížděl autobusem v kvalitním oblečení do Prahy, v úkrytu se převlékal a chodil krást. Zajímavé třeba je, že používal jen pánskou kosmetiku značky Hugo Boss. * Příznaky narcismu? Silného narcismu a výjimečné chladnokrevnosti. Uvedu zdánlivě bezvýznamný detail; když si kupoval svačinu, vybral si plato salámu, plato sýra, rohlíky a smetanu. Upřímně, kdo z nás si koupí smetanu? Většina by si koupila mléko. On se neodbýval,měl se velmi rád. * Co lze říci o jeho životě? Pocházel ze středostavovské rodiny. IQ 122, což je dost, s takovým máte bohatě i na vysokou školu. Ale on se ani nevyučil. Vyhodili ho celkem ze tří středních škol. To je pro určitý typ psychopatů příznačné, začnou selhávat okolo puberty a vyhazují je ze škol. Nikoliv kvůli prospěchu, ale pro poruchy chování, podvody, krádeže. * Jak si může inteligentní člověk zničit život zabitím dítěte? Je to příšerné, takřka nevysvětlitelné, ale z kriminalistických statistik plyne, že tak jednou za dvacet let se to stane. Neříkám, že vím proč, ale psychopat je k tomu mnohem disponovanější než průměrný člověk. Ve společnosti je přibližně pět procent takových psychopatů, kteří mají na svědomí 70 procent veškeré kriminality. * Pozoroval jste na něm už od počátku něco podezřelého? Čas od času se stane, že do vazby se dostane nevinný člověk. Myslím, že to většinou poznám. Když přijde na vyšetření, už ode dveří spustí emoční výlev typu: „Já jsem nevinnej! Svině policajtský mě do toho chtějí uvrtat!“ Čtyři hodiny byste ho marně vyšetřovali, protože by se vás nepřetržitě snažil přesvědčit, že to neudělal. Kvůli tomuhle člověku byla na nohou celá republika, pronásledovali ho novináři, byl podezřelý ze strašného činu, ale ani půlslovem se o tom nezmínil. * Kdy jste ho viděl poprvé? Na policejním oddělení u jednoho z výslechů, 29. října, týden po zadržení. Odmítl vypovídat a tím výslech skončil. Poté byl umě v listopadu dvakrát na vyšetření, na třetí setkání už nedorazil. Ale měl jsem k dispozici množství informací, několik hodin záznamů z výslechů a vycházel jsem i z prověrky výpovědi na místě činu, výsledků detektoru lži a z tisíců stran spisu. * Jak probíhá psychologické vyšetření podezřelého z vraždy? Ve většině případů proběhne úvodní klinický rozhovor, ten je pro psychologa klíčový. Je to nejtěžší metoda, při níž sedíte a necháte si vyprávět životopis a volně se ptáte na podrobnosti. Musíte si všímat mnoha věcí, ale i toho, co dotyčný neříká. * Co nechtěl říct Tomek? To, čemu se vyhýbal. Už v první výpovědi na policii řekl, že neví, kde je Troja. To byl velice důležitý signál. Později sice začal rafinovaně tvrdit, že si prý myslel, že tato část náleží k Bohnicím, ale on byl Pražan, a ten ví, kde je Troja, protože tam je zoologická. Na druhou stranu až chvástavě a rozvláčně popisoval všechno, co se týkalo jeho krádeží. * Proč? Plné znění zpráv


Chtěl odvést pozornost k banálním krádežím vrtaček, hoblíků a prodlužovacích šňůr. Jsem přesvědčen, že hrál na to, aby byl znovu odsouzen na dva roky za majetkovou trestnou činnost. * A když přišla řeč na oběť, zachoval se jak? Znervózněl? Neznervózněl. Chladnokrevně, v naprostém klidu přešel do frází typu: „O osobě pohřešované nemám žádných poznatků.“ Úplně změnil slovník a vazbu vět. Policisty to zprvu netrklo, protože oni se takto vyjadřují běžně, ale mně to posloužilo k psycholingvistickému rozboru výpovědí. * Jakými dalšími testy prošel? Vyšetření se dále skládá z řady testů a dotazníků. Můžete zkoumat inteligenci, osobnost, charakter, temperament, zájmy a hodnoty... Testů je dnes asi 40 tisíc, ale každý psycholog má okolo dvaceti oblíbených metod a podle charakteru případu je použije. Já jsem zde použil dvanáct psychodiagnostických metod. * I psycholog je jen člověk. Nemáte obavu, že jste se mohl splést? Tu mám vždycky. Použil jsem úmyslně i metody, jejichž výsledky vyhodnotí počítač, a bylo pro mě velkou úlevou, že i počítačový program docházel ke stejným výsledkům jako subjektivní posouzení. * Nebál jste se ho? Ne. U nepsychotických pacientů, tedy nejsou-li šílení, mě to nenapadne. Probíhalo to naprosto v klidu. Můj klid byl ovšem místy hraný, protože některé nehoráznosti by člověka běžně rozčilily. * Jaké nehoráznosti? Nehoráznosti typu „o tom nemám žádných poznatků“ nebo „o případu A. J. jsem informován pouze ze sdělovacích prostředků“, když víte, že vám do očí lže v tak závažné věci. * Čím se usvědčil ze lží? Tento typ pachatele utíká do tzv. hypernormality – tváří se, že je úplně v pořádku, že pohlavní styky mívá denně, nic mu nikdy nechybělo, má dokonalou rodinu, je spokojený, šťastný... Přitom byl osmkrát trestaný a ze zjištění policistů vyplynulo, že řeči o perfektní rodině byly báje a lži. * Co vás dovedlo k přesvědčení, že za zmizením dívky stojí on? Kriminalistický tým plukovníka Mareše shromáždil neuvěřitelné množství materiálů, například výslechy řady jeho spoluvězňů z minulosti. Když už jsem věděl, že přímo od pachatele se motiv činu nedozvíme, vrátil jsem se k těmto výslechům svědků. Jeho spoluvězni si vzpomněli, že jim sugestivně vyprávěl, jak má perfektní rodinu, perfektní manželku, dceru a že staví luxusní dům se zahradou... * Vše, co měl otec oběti, zatímco on po tom jen marně toužil. Najednou mi došlo, že krása vily a krása toho dítěte byly pravděpodobně příčinou té tragédie. * Tomek podle zjištění policie sledoval dům delší dobu. Krásný dům s krásnou zahradou a jezírkem a za plotem smetiště, zpustlá zahrádkářská kolonie a křoví, kde sedí pachatel mezi odpadky a zkoumá dalekohledem pohyb okolo domu... * Scéna jako z thrilleru. Co tedy přesně chtěl udělat? Dospěli jsme ke dvěma hypotézám. Zaprvé: čin nebyl plánovaný. Záměrem obviněného bylo zmocnit se klíčů od domu s cílem ho vykrást. Při přetahování o klíče se psychopatický pachatel v kontaktu s tělem dítěte sexuálně vzrušil, dítě obnažil a sexuálně zneužil a pak usmrtil jako svědka. Teorii o chuti zmocnit se klíčů a dům



vykrást by odpovídalo množství nalezených zcizených svazků klíčů v jeho příbytku, na které si vždy procvakl občanku okradeného, aby měl ke klíčům adresu. * Byl Tomek pedofil? Nebyl, uváděl stovku partnerek a asi to byla pravda. * Proč by tedy dívku znásilnil? Z toho vychází druhá hypotéza, že při dlouhodobém sledování rodiny obviněný dívku vnímal jako atraktivní erotický objekt, vzbudila se v něm dosud ukrytá sexuální deviace z okruhu pedofilního sadismu. A roli sehrála i závist. Čin by tak byl plánovaným sexuálním útokem a byl přiživený závistí a psychopatickou iracionální odplatou za neúspěšný zpackaný životní příběh. * Která z vašich hypotéz je správná, se však, bohužel, nedozvíme, protože obviněný se ve vazbě oběsil. Existuje mimo jiné „hand test“, což je sada deseti obrázků ruky, ke kterým se vyšetřovaný vyjadřuje. Poslední karta je prázdná a vyšetřovaný si má představit libovolnou ruku a říct, co ta ruka dělá. On tehdy odpověděl: „Chce něco napsat.“ V tu chvíli mi to nedošlo, ale možná už v podvědomí přemítal, že když to špatně dopadne, tak něco napíše. * Myslíte dopis na rozloučenou? Ano. * Napsal před smrtí dva dopisy. Oba adresoval své družce. Při čtení prvního jsem si říkal, že je možné, že si pohrává s myšlenkou sebevraždy. Ten druhý byl definitivní. * Dalo se něco vyčíst z jeho písma? Negativismus, dominance, chladnokrevnost, silná vůle, odpor, vzdorovitost. * V žádném z dopisů se k činu přímo nepřiznal. Podle mě tam lze přiznání vyčíst. * Jak to? Konkrétně třeba z věty: „Všechno jsem totálně podělal.“ Přiznal také, že jako partner a otec nestál za nic. Vůbec poprvé se vyjádřil sebekriticky. * Je jeho sebevražda dostatečnou satisfakcí pro pozůstalé? Na těchto případech je strašné, že vraždou jednoho člověka zničíte život deseti dalším. Tragédie zůstane tragédií, vůbec nic ji nesnižuje. V krajním případě by se snad dalo považovat za úlevu, že pozůstalí byli ušetřeni účasti na soudním řízení. * Co práce policistů? Nenašel byste nějakou chybu? Ne. Bylo neuvěřitelné, co na tom případu odvedli práce. Ve dne v noci stovky lidí v terénu... Nemám jim co vytknout, naopak mají můj obdiv a štve mne, když jejich práci někdo znevažuje. * Proč tolik lidí pochybuje, zda byl Tomek skutečný pachatel, i když se na tom shodlo tolik expertů včetně vás? Myslím, že to odráží určitou míru hlouposti ve veřejném prostoru. Víc lidí vždy fandí zločinci, ostatně všichni známe Jánošíka, ale neznáme ty dobré četníky, kteří ho zatýkali. Podobně jako neznáme ty, kteří vypátrali Babinského, Grasela a řadu dalších pachatelů. Plné znění zpráv


* Myslíte, že fandit gaunerům je české specifikum? Myslím, že je to všude stejné. Není to správné, ale je to tak. *** Když mluvil o oběti, chladnokrevně přešel do frází a úplně změnil slovník a vazbu vět. To mi pomohlo. Útok mohla přiživit psychopatická iracionální odplata za neúspěšný zpackaný životní příběh. Slavomil Hubálek Narodil se 13. června 1947, vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově. Atestaci z klinické psychologie získal v roce 1986. Pracoval na sexuologickém oddělení psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích a v Sexuologickém ústavu UK. Působí jako soudní znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie, dlouhodobě spolupracuje s pražským oddělením vražd. Přednáší na FSV UK. Foto popis| Můj nejtěžší případ „Nikdy jsem o nikom nenapsal tak obsáhlý posudek jako o Tomkovi, věnoval jsem se tomu případu pět měsíců.“ Foto autor| Foto: Michal Sváček, MF DNES

Italská tragédie 16.5.2011

Lidové noviny str. 28 Právo & Justice VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ

Jak akce Čisté ruce vedla k legitimizování nových antipolitických stran Filozof Václav Bělohradský vystoupil na nedávné senátní konferenci s kritikou italského protikorupčního tažení: Akce Čisté ruce přinesla více škody než užitku. Přetiskujeme redakčně upravený text jeho řeči. Možná to není šťastná chvíle v životě intelektuála, když ve své první vlasti, Česku, bude mluvit o jedné politické tragédii ve své druhé vlasti, v Itálii, s nadějí, že její důsledky mohou být pro všechny poučné. V postmoderní společnosti soudci, zejména pak Nejvyšší soud a Ústavní soud, nejsou jen „garanty zákona“, strážci nepodmíněné aplikace legality, ale společnost od nich očekává také příkladný výkon toho, co se kdysi nazývalo česky „mohutnost usuzovací“. Ten archaický výraz označuje facultas, schopnost soudnosti, kterou je třeba pěstovat v bezprecedentních situacích vytvořených globalizací, jejímž jádrem je stále se zrychlující technologický a ekonomický růst. Soudci, především ústavní, jsou zvláštním typem elity, jíž společnost přiznala významná privilegia, aby jim vytvořila podmínky pro výkon „soudnosti“: nemohou být politicky a ekonomicky ovlivňováni, jsou výjimečně chráněni před dopadem zájmových a mocenských sporů ve společnosti. Soudnost je schopnost vidět hodnoty a ideály, ideje a normy v situacích, které je zneprůhledňují, činí je rozpornými. V epoše globální technopolis je tato role soudů nejdůležitější. Chtěl bych vepsat svou úvahu do jisté tendence, kterou bych nazval „obrat k realismu“. Kajman Jeden z nejvýznamnějších italských režisérů Nanni Moretti natočil film s názvem Il caimano, Kajman (2006), jehož protagonistou je fiktivní Berlusconi. V závěrečné scéně filmu odsouzený protagonista vyzývá své příznivce shromážděné před soudní budovou k odporu: „V liberální demokracii soudci aplikují zákon, nekladou odpor tomu, kdo byl lidem zvolen, aby vládl. Kdo vládne, může být souzen jen těmi, kdo mu jsou rovni, kdo byli také zvoleni lidem. Mýmodsouzením se demokracie stala režimem, proti kterému všichni svobodní lidé mají právo bojovat všemi způsoby.“ Protagonista odjíždí v černé limuzíně a dav začíná házet zápalné lahve proti soudcům vycházejícím ze soudní budovy. Skutečný konflikt mezi soudní mocí a vládou v Itálii je v některých aspektech ještě radikálnější. Na zdech Milána se objevila hesla „pryč s Rudými brigádami ze státních zastupitelství“, sám premiér Berlusconi hovořil o „brigadismu některých státních žalobců“, o soudním terorismu, dokonce nazval moc prokuratur „rakovinou, kterou je třeba vyříznout“. Jak mohla tak nesmiřitelná válka mezi soudní mocí a parlamentní většinou vypuknout v zemi, která je zakladatelskou zemí EU, patří do G8, je konsolidovanou evropskou demokracií, i když s mnoha destabilizujícími prvky? Plné znění zpráv


Tato válka je důsledkem jednostranné interpretace konce bipolarismu a přecenění možností soudní moci „napravit systém“ či „vyvrátit rozsáhlou subkulturu“. V éře posthegemonního chaosu V Itálii se ustavil a konsolidoval určitý typ nelegálního financování politických stran, stal se legitimní, obecně tolerovanou, sdílenou formou financování politiky. Konec bipolarismu byl italskou soudní mocí a částí veřejnosti v jistém slova smyslu interpretován jako konec „imunizace nelegálního financování politických stran“, tedy jako signál k ukončení této „legitimní ilegality“. V době studené války měla totiž i mezinárodní podporu, protože Spojené státy v rámci NATO potřebovaly stabilitu v Itálii, kde komunistická strana sklízela ve volbách 35 procent hlasů. Interpretace postbipolárního světa jako „konce tolerance vůči nelegálnímu financování politických stran“ byla jednostranná. S koncem bipolarizace došlo také k obrovskému urychlení globalizace, která radikálně zkomplikovala hranici mezi legálním a nelegálním jednáním, zatemnila samu ideu zákona, vlády pravidel, protože prudce oslabila národní stát. Vzrostla moc nadnárodních koncernů, rozbíhaly se biotechnologie, ekologické škody se stávaly klíčovým politickým tématem, komunikační hojnost spojená s digitalizací informací postavila demokracii do nové situace. Nazvu ji „posthegemonní chaos“. Tím nemotorným výrazem chci označit konec tradiční představy o legislativním procesu, která je asi takováto: Ve svobodném veřejném mínění se formují názory, ty se stávají společenským hnutím a posléze programem stran a návrhem nových zákonů. – Tuto klasickou představu proměnila globalizace v nerealistickou ideologii. Nelze nastavit pravidla Václav Klaus je politik, který v této zemi soustavně hájí radikálně realistický postoj. V rozhovoru pro MF DNES („Doufám, že sebezáchovný pud vládu udrží“, 22. prosince 2010) odpovídá na otázku novináře o financování politických stran: „Myslím si, že v tom bude vždycky zakopaný pes. Neexistuje žádné ideální, optimální vyřešení financování politiky. To je pouze sen, který prostě není možný. Ta politika nějaké peníze potřebuje, nemůže žít z nuly. Politické strany musí z něčeho žít, musí si hledat své sponzory. To platí pro každou zemi světa včetně České republiky. A čas od času se projeví nějaký problém v kterékoli zemi světa.“ A není to důvod s tím něco udělat, ptá se ten novinář, nastavit nějaká pravidla? „Neumím je nastavit,“ odpovídá Václav Klaus. „Kdyby to někdo uměl, už by je dávno nastavil.“ Tento realismus v pojetí legislativního procesu musíme v epoše globální ekonomiky a technologií zobecnit. Neumíme nastavit pravidla nejen ve financování politiky, ale ani v mnoha jiných sférách: například ve sféře biotechnologie, ekologických škod, ve sféře energetických politik (jak dokazuje nedávná katastrofa BP v Mexickém zálivu), dokonce ani ne ve sféře společné imigrační politiky EU. Po konci bipolarismu není problémem nelegální jednání mocných menšin, ale zproblematizoval se sám rozdíl mezi legálním a nelegálním jednáním. Jak se stanovuje tato hranice, na základě jakých informací, jakého specializovaného vědění? A kdo je pánem tohoto rozdílu, jaké instance jsou schopny ho kontrolovat? Obrovský podíl specializovaného vědění na tvorbě zákonů, nová globální síla médií ovlivňovat veřejné mínění, možnost snadné dislokace ekonomických aktivit – to všechno vytvořilo situaci, v níž je obtížné „nastavit pravidla“. Národní konsenzus a Čisté ruce A nyní zpět k Itálii. Konec bipolarismu přinesl akci Čisté ruce, která ale nemohla mít jiný výsledek než decimaci, tedy potrestání některých náhodně vybraných aktérů. Snad nevyvolám nedorozumění, když označím akci Čisté ruce jako „ztrátu soudnosti“ soudní moci. Financování politického systému se začalo řešit trestním právem, zatímco soudnost by vyžadovala vynutit si na italské společnosti reflexi důvodů a skrytých tendencí, v jejichž důsledku se nelegální financování politiky stalo v Itálii hegemonickým, a tedy legitimním. Politické strany byly v Itálii financovány v rámci „okultní směny“ mezi podnikateli, kteří žádali ochranu, a politikou, která tuto ochranu poskytovala. Tento systém měl většinový konsenzus, byl částečně výrazem ekonomického nacionalismu a katolicky inspirované nedůvěry k „zednářskému kapitalismu“: většinové přesvědčení bylo, že je správné zařídit, aby „naše“ firmy byly chráněny před konkurencí, že je v národním zájmu mít na poštách počítače Olivetti, protože prospívají vyšší zaměstnanosti. Všechny politické strany jednaly uvnitř tohoto systémového imperativu a považovaly za legitimní, že kapitál přispívá politice, která ho chrání. A do této situace vpadla akce Čisté ruce. Morální vzpoura proti soudům Ocituji úryvky z dopisů jednoho politika a jednoho manažera, kteří se rozhodli vzít si život na protest proti způsobu, kterým „očista politiky soudní cestou“ probíhala. Nejdříve dopis italského socialistického poslance Sergia Morroniho, jehož adresátem byl předseda parlamentu, dnešní prezident Giorgio Napolitano: „Ve středu všeho je krize stran, všech stran, které musí změnit podstatně svou roli. Není ale správné, že se tak děje povšechným a násilným procesem, v němž kolo štěstěny připisuje tu jednomu, tu druhému jednotlivci úlohu rituální oběti. (...) Je typicky italské ustavit pravidla a zákony, o nichž všichni vědí, že nebude možné se jimi řídit. Vychází se totiž z tiché dohody, že později všichni společně budeme se navzájem krýt ve vymýšlení procedur a jednání, které tato pravidla a zákony přestoupí. (…) Dopustil jsem se chyby v tom, že jsem přijal,systém‘. Předpokládal jsem, že dostávat příspěvky a podpory na činnost strany lze ospravedlnit v kontextu, v němž je to všeobecná praktika.“ Plné znění zpráv


Téměř o rok později umírá sebevraždou v milánském vězení Gabriele Cagliari, ředitel koncernu ENI. Ve svém dopise rodině formuluje podobnou diagnózu: „Kriminalizace jednání, které bylo všech, samotných soudců, i tady v Miláně, vyřadilo ze hry jen některé z nás, byli jsme postaveni na pranýř a předhozeni zášti veřejného mínění. (…) Těch pár z nás, kteří padli do rukou této,spravedlnosti‘, jsou obětní beránci národní tragédie, jíž se stala tato revoluce...“ Tyto dopisy jsou poučným a neobvyklým příkladem morální vzpoury proti soudní moci. Je to vzpoura oprávněná, protože aplikovat trestní právo v podmínkách, kdy je něco po desetiletí všeobecná praktika systému, je nespravedlivé, je to druh libovůle. Tato decimace proto generovala obrovský resentiment, který doutnal pod povrchem akce Čisté ruce a který současná vláda spravuje jako „zlatý poklad“ svého konsenzu. Decimace politické třídy se odehrávala navíc ve spolupráci s antipolitickou lůzou, vždy ochotnou vinit ze všeho zla „zkorumpované politiky“. Média dala této antipolitické lůze prostor a podporu, i když většina novinářů věděla, že masové modely chování jsou v Itálii zkorumpované v podobné míře ve všech sférách. A prázdno zaplnila antipolitika Jak se má chovat soudní moc v okamžiku, kdy celý politický systém je prostředím, v němž kdo chce být aktérem, musí přijmout jeho „nelegální, ale legitimní“ pravidla? Legitimnost těch pravidel je zaručena subkulturou, která – na rozdíl od jiných subkultur – nevystupuje antagonisticky vůči formálně uznaným hodnotám, je jakousi ponořenou hegemonií, působící pod hladinou oficiálně vyznávané politické kultury. Válka mezi soudní mocí a parlamentní většinou, která ohrožuje demokracii v dnešní Itálii, je důsledkem nespravedlnosti, jíž bylo exemplární trestání náhodně vybraných jednotlivců. Důsledky jsou těžko napravitelné, po dvaceti letech je v běhu změna politického systému, nesporně bude proto soudní moc více podřízena moci politické, ministr spravedlnosti bude mít více pravomocí. Akce Čisté ruce zničila všechny tradiční strany v politickém systému a vzniklé prázdno rychle zaplnily strany antipolitické – například Liga severu. To prázdno prudce zvýšilo nebezpečí privatizace politiky, Berlusconi je toho příkladem. Jak se tedy má chovat soudní moc, když nelegální jednání je charakteristické pro celé jedno prostředí, je dlouhodobě legitimizováno rozsáhlou subkulturou? Omezím se na formulaci několika programových bodů. Obrana politiky Soudní moc se v takové situaci musí politizovat, stát se explicitně politickým aktérem v zemi. Může hájit legalitu, vládu zákona a být příkladem „soudnosti“, jen pokud dělba moci je jednou z hodnot, na které se celá společnost shoduje a je ochotna ji bránit. Politizací myslím například iniciativy, jako jsou tematická parlamentní fóra o financování politiky (jak se o to neúspěšně pokusil v Itálii Bettino Craxi), třeba i na evropské úrovni. Z toho, co Václav Klaus označil větou „neumíme nastavit pravidla“, je třeba udělat výslovný politický problém: nelze předstírat, že pravidla „už jsou nastavena“, víme-li, že jsou nereálná. Nastavení pravidel je dnes problém i v oblasti globální ekonomické soutěže, biotechnologií, ekologických škod. Chceme tu situaci politicky řešit, chceme dělbu moci a umíme ji politicky obhájit? To jsou otázky politické, které soudní moc musí výslovně položit. Zadruhé problémem v takovém kontextu není aplikovat zákon, ale tematizovat v celé společnosti rozdíl mezi legálním a nelegálním ve všech sférách a na všech úrovních. Nevznikla už dávno situace, v níž je ten rozdíl jen otázkou investic do právních kanceláří, do produkce specializovaného vědění, do pomlouvání konkurentů? Zatřetí soudní moc v situaci „legitimní nelegálnosti“ riskuje, že v okamžiku, kdy začne aplikovat zákon, se začne hroutit celý systém politických stran. Sama se tak stane nástrojem stran antipolitických, jejich odporu k politice a demokracii jako takové. V Itálii, a to je největší tragédie, vedla akce Čisté ruce k legitimizování nových antipolitických stran, především samotné Berlusconiho Forza Italia, a stran lokální identity (které jsou ve velké míře nejen antipolitické, ale také antidemokratické, vnáší do politiky loajálnost spíše k partikularistickým než univerzalistickým hodnotám a pravidlům). Od voleb v roce 2008 je italská soudní moc v boji za svou autonomii odkázána na podporu opozice, Berlusconi dokonce tvrdí, že soudní moc politickou opozici supluje – levici nazývá „stranou státních žalobců“. Je to systémová krize, která na dlouho poznamená italskou demokracii, především důvěru v dělbu moci jako „instituci institucí“ demokracie. Obtížné jako nikdy Myslím si, že česká situace není tak odlišná od situace italské, jak se na první pohled zdá. Itálie je sice okrajovým hráčem v postbipolárním boji o globální politickou moc, ale tragický neúspěch akce Čisté ruce anticipuje obecný problém legitimnosti globalizované politiky. Meze soudní moci je možné překonat jen tím, že dáme celospolečenskou relevanci druhé funkci soudců, kterou je výkon „mohutnosti usuzovací“, jak se říkalo za první republiky. Tedy schopnosti vidět naše ideály a hodnoty v jejich historické situovanosti, relativnosti, rozpornosti. Ještě nikdy nebylo tak obtížné udržet si „soudnost“ před náporem změn jako v epoše globální technopolis. ***



Snad nevyvolám nedorozumění, když označím akci Čisté ruce jako „ztrátu soudnosti“ státních zastupitelství a soudní moci Soudní moc může hájit vládu zákona, jen pokud dělba moci je jednou z hodnot, na které se celá společnost shoduje a je ochotna ji bránit Foto autor| FOTO: PROFIMEDIA/HELL O autorovi| VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ, Autor (* 1944), filozof, je profesorem na univerzitě v Terstu a na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Text je redakčně zkrácenou verzí jeho přednášky „Tangentopoli a meze soudní moci“, pronesené v Senátu 18. dubna. filozof

Dělat byznys pro peníze je hloupost 13.5.2011

Víkend HN str. 26 Leoš Kyša

portrét

Daniel Kolský svou kariéru kavárníka zahájil jako kavárenský povaleč. Vysedával nad šálky kávy a přemýšlel, jak by mohl pomáhat lidem. Dnes do Česka dováží fair trade kávu, kterou si sám upraží a prodá. A dumá, zda si konečně nezaloží obchodní oddělení. Značka Mamacoffee, kterou Daniel Kolský založil, je ideový protipól řetězců jako Starbucks a Coffee Heaven. Skrývají se pod ní pražské kavárny s příjemnou, lehce alternativní a lehce etno atmosférou, ale hlavně kvalitní káva z celého světa upražená ve vlastní pražírně a dodávaná do dalších kaváren a obchodů. Kolského káva je zásadně fair trade, tedy pochází od zemědělců, kteří nejenom hospodaří ekologicky, ale za svou produkci dostávají zaplacenu spravedlivou cenu. Jak se kávě a komunitě, která ji pěstuje, daří, jezdí Kolský ať už do Etiopie, nebo Hondurasu pravidelně kontrolovat. * O sociální nebo ekologický rozměr svého podnikání se většinou podnikatel začne zajímat až v okamžiku, kdy vydělá dost peněz. Když ovšem celý svůj byznys rovnou, tak jako vy, postaví na etickém rozměru, je nutně v podezření, že je to všechno prostě jenom marketing. Ta otázka je celkem běžná a už jsem si na ni zvykl. Mně tohle podezření nevadí, protože jsem rád, že se etický rozměr byznysu stal součástí marketingových strategií velkých firem. Pro nás je to ovšem skutečně logika celé firmy, což také není nic nového. Spousta lidí přestává vnímat kumulaci zisku jako podstatné téma a podnikají prostě proto, že je to baví. Jasně že člověk musí mít peníze, aby to mohl dělat, a je hezké je vydělávat, ale my jsme do toho s manželkou kvůli penězům skutečně nešli. Oba jsme vyšli z neziskového sektoru a vždycky jsme byli naučeni uvažovat v rozměru, jestli má naše práce pro lidi smysl, a teprve potom, jestli z toho budou nějaké peníze. Pro dlouhodobější existenci je to navíc podle mě výhodnější strategie. Kdybychom pouze uvažovali, jestli z toho budou peníze, tak nás to možná brzo přestane bavit. Dělat byznys jenom pro peníze je hloupost. * Váš start byl velmi rychlý. Nejdřív jste udělali e-shop, pak jste v Praze otevřeli první kavárnu, druhou, třetí, čtvrtou, do toho jste založili pražírnu a začali dodávat fair trade kávu do dalších kaváren a obchodů, a to všechno během tří let. Bylo to jako sněhová koule valící se ze svahu. Myslím, že to bylo rychlé i proto, že to všechny lidi okolo bavilo, a to nejenom nás a naše zaměstnance, ale i zákazníky. Nabalilo se na nás hrozně moc lidí, kteří si řekli, že je to fajn, a chodili k nám nakupovat. Podle mě zafungovalo to, že jsme od začátku byli takový byznyspunk a všechno jsme dělali jinak než ostatní. Neuvažovali jsme v rovině nákladů, výnosů a plánovaného zisku, ale toho, jestli to něco přinese lidem. * V Praze byly kavárny s číšníky s motýlky a unifikovanou kávou a na druhé straně čajovny. Vy jste udělali něco mezi. Dodali jste prostředí, kam chodí studenti, matky s dětmi i podnikatelé, a k tomu přidali kávu s příběhem.



Je to tak, ale my jsme nad tím takhle nikdy nepřemýšleli. My jsme si ty kavárny udělali tak, aby bavily nás. Že se s tím identifikovaly tisíce lidí, je fajn, ale vůbec jsme tak neuvažovali. * Proč jste si vybrali systém fair trade? To, že pěstitelé za svůj produkt dostanou slušné peníze, by mělo být normální. Mně spíš přijde divné, že je to vůbec jinak a jak je to možné. Je to stejné, jako bych si řekl, že zítra v obchodě nezaplatím tolik, kolik za to chtějí, protože jsou ve srabu a budou mi vděčni, když jim dám polovinu. Taková úvaha je divná a stejně divné mi přijde, že je to lidem jedno. Ti, kdo obchodují s kávou, by se měli starat o to, jak se mají ti, kdo ji pěstují. Místo toho tlačí ceny tak nízko, že ti, bez kterých by celý byznys nebyl, jsou rádi, že se jakž takž uživí. Takový přístup přitom může být pro obchodníky riskantní, protože další rok se může najít někdo jiný, kdo sklizeň koupí místo nich, nebo zemědělci přejdou k docela jiné plodině. Já naproti tomu vím, že když jsem se s chlapíkem v Mexiku domluvil, že příští rok dostanu tolik a v takové kvalitě, tak to skutečně dostanu. * A znáte dobře toho chlapíka v Mexiku? Snažíme se osobně poznat všechny svoje chlapíky, nejenom toho v Mexiku, ale i v Hondurasu, v Etiopii nebo v Guatemale. To byla od začátku naše snaha, najít si jednotlivé komunity, s nimiž chceme pracovat. Teď jsme jejich počet ustálili na dvanácti, s nimiž chceme mít dlouhodobější spolupráci, tedy brát od nich různé druhy kávy, na nichž postavíme svou nabídku. Tu pak budeme jenom doplňovat menšími dodávkami z dalších zajímavých lokalit. Hlavní teď je odbourat všechny prostředníky, kteří byli dosud nutní, protože jsme nakupovali v malém množství, a nakupovat teď všechno už jenom přímo od těchto komunit. Ukazuje se, že všechny mezičlánky to jenom komplikují a zdražují, a to nejen pro nás, ale i pro pěstitelské komunity. Navíc chci každou komunitu alespoň jednou za tři roky navštívit. * To dělá čtyři návštěvy ročně, to se nacestujete. Snažíme se toho využít jako možného benefitu pro své zaměstnance, posílat na cesty hlavně je. Dát jim peníze a poslat je do Etiopie utužovat naše kontakty. Můžou tam být třeba týden a pak další týden cestovat. Je to nejenom dobrý bonus, ale je dobře, když moji lidé poznávají smysl toho, co dělají, ať už je to fakt, že ti lidé tam mají novou školu nebo vodní zdroj, který si díky nám mohli postavit. Je to velká výhoda uvnitř firmy, že naši zaměstnanci vidí, že to není žádný podvod, že Kolský nekoupí kávu v Itálii a netvrdí, že to má odněkud z Indonésie. Navíc když prodávají za barem kávu, tak vědí, že to je ta, kterou viděli ještě kvést třeba v Etiopii. To je prostě náš příběh. Můžete se na to dívat tak, že máme srdceryvný marketing, ale tak to prostě děláme. * Kde jste koupili svoji první várku kávy? Nejdřív jsme oslovili jednu komunitu v Etiopii. Když víte, co chcete, je to poměrně jednoduché. Oni chtějí prodávat, a když chcete koupit, tak se velice rychle domluvíte. Stačí přes e-mail. Veškerá organizace není zase až tak složitá. Co je komplikované, je hlídání vzorků, protože nám jde ruku v ruce s fair trade i o kvalitu kávy. Takže nejdřív si vezmeme vzorek, ten napražíme, a když je káva vynikající, tak objednáváme. A samozřejmě stále testujeme a hlídáme, jestli jsme dostali to, co jsme testovali na začátku. * Jak víte, že ty komunity skutečně fungují na principech fair trade, že třeba nepoužívají umělá hnojiva nebo nedochází ke špatnému přerozdělování peněz mezi jednotlivými zemědělci? Já si nedělám iluze o tom, jak některé věci fungují, a nedělám si iluze, že náš evropský pohled se dá aplikovat někam do afrického prostředí. Takže třeba rozumím tomu, když děti pracují během sklizně s rodiči. Jenže jde o to, jestli pomáhají jen během sklizně a ti rodiče mají dost peněz je živit a navíc chodí do školy a nepracují těžce, což se jinak běžně stává třeba na kakaových plantážích. Fair trade v těch komunitách není hra pro evropské naivky. To se nebojím. Dalším krokem je samozřejmě to, že se chceme na místě osobně přesvědčit, takže se snažíme všechny ty komunity postupně objet, mluvit s nimi, a to nejenom s těmi, co to vedou, ale i s těmi, co tam pracují. Samozřejmě celý ten systém není spása, ale je to proces narovnávání podmínek. Proto jsme se nikdy nedohadovali s lidmi o cenách. Vždycky jsme akceptovali návrhy, které nám dali. Možná bychom to mohli stlačit, ale říkám si, že ti lidé si řeknou, co potřebují. Zase kdyby si řekli hodně, přestřelili cenu, tak my to nekoupíme, což vědí. * Jak tenhle obchod ovlivňují pohyby na komoditní burze?



Cena fair tradových produktů, kávu nevyjímaje, se od cen na burze odvíjí, vedle toho komunity navíc dostávají sociální prémie a další bonusy například za bio certifikovanou kávu. V posledním roce je na komoditní burze, bohužel, hodně veselo. Spekulanti tu dělají pěkné problémy a doplácí na to obchodníci, ale především pěstitelé. Hodně spekulantů a investičních fondů se na komoditní burzu zaměřilo, protože investování tady se jim zdá bezpečnější než na akciových nebo realitních trzích a rozhodně výnosnější. * Když už jsme u toho kapitálu. Kde jste vlastně vzali peníze na rozjezd podnikání? Půjčil jsem si od rodiny. Teď budeme ale zase potřebovat peníze od investorů na hromadné nákupy kávy. Letos plánuji nakoupit více než třicet tun kávy. Většina se platí předem a to je docela dost peněz. Nejsem na takové částky zvyklý, ale nemám z toho těžké spaní, protože vím, že tenhle byznys má smysl a že pro naši kávu máme odběr. * Chystáte otevření dalších kaváren ať už v Praze, nebo mimo ni? Kromě kaváren se značkou Mamacoffee máme podíly v nějakých dalších kavárnách, do kterých hlavně dodáváme kávu, a ozývají se nám lidé, kteří by s námi chtěli rozjíždět další kavárny. My teď řešíme, jak moc se dál angažovat, jestli jim budeme jenom dodávat sortiment nebo něco víc. Oni by chtěli mít i tu naši značku, ale já nevím, jestli do toho jít. Můžu dělat franšízu, ale když z nás bude druhý Starbucks, tak nevím, jestli nás to bude ještě bavit. Jsme teď ve fázi, kdy přemýšlíme, jakým způsobem jít dál. Třeba přemýšlím, že si konečně založím něco jako obchodní oddělení. Jak jsme od začátku víc aktivisté než podnikatelé, tak nám chybí nějaká formálnější struktura nebo mechanismy, které u normálních firem vznikají hned na začátku. To teď dotahujeme. * Jste fair trade i v Česku? Své tuzemské dodavatele jsem zatím ještě nevydíral, i když občas nad tím přemýšlím. (smích) Oni jsou samozřejmě v jiné pozici než naši dodavatelé kávy nebo čaje a čokolády, ale jasně, když se snažíme chovat dobře k zemědělcům v rozvojovém světě, tak třeba našeho dodavatele jablek na štrúdl nebudu vykořisťovat. * Umí podnikatel, který podniká proto, aby posílal zemědělcům třetího světa více peněz, vyhazovat lidi z práce? Umí, ale moc ho to nebaví. Dělá mi to problém. Vždycky to musí být za nějaký velký průšvih a navíc opakovaný. Naštěstí to není moc potřeba. Hlásí se k nám nadšenci a s těmi je vždycky dobrá práce a bez špatných konců. Ty nejlepší konce jsou, že si sami otevírají kavárny, že je to dál baví a vrací se, i když u nás už nepracují. *** Ti, kdo obchodují s kávou, by se měli starat o to, jak se mají ti, kteří ji pěstují. Místo toho tlačí ceny tak nízko, že ti, bez kterých by celý byznys nebyl, jsou rádi, že se jakž takž uživí. DANIEL KOLSKÝ (* 1981) Po absolutoriu na Fakultě humanitních studií a dalších studiích (Fakulta architektury ČVUT a Fakulta sociálních věd) pracoval v neziskových organizacích věnujících se neformálnímu vzdělávání a mezinárodní spolupráci. V roce 2007 založil firmu Mamacoffee, která se věnuje zpracování fair trade produktů (kávy, čaje, čokolády). Ty dodává do řady podniků a institucí. Vedle velkoobchodu s kávou provozuje několik vlastních kaváren. Je ženatý, s manželkou Martou mají dvě děti. Foto autor| Foto: Michaela Hasíková

Nejvíce bodů má jaderná fyzika 10.5.2011

Lidové noviny str. 29 EVA HNÍKOVÁ


Akademie


Která fakulta je podle studentů nejkvalitnější? Přes šest bodů ze sedmi možných získala jaderná fyzika na pražském ČVUT. Mezi lékařskými fakultami zvítězil Hradec Králové, z právnických fakult má nejvíc bodů Brno. Jak náročný je váš obor? Šli byste znovu studovat na stejnou fakultu? Je škola dost kvalitní? Na podobné otázky odpovídali absolventi bakalářských a magisterských programů v rámci šetření REFLEX 2010. Byli dotazováni čtyři až pět let po ukončení studia, protože se mimo jiné zjišťovalo i to, jak se uplatňují na trhu práce a kolik vydělávají (podrobně v příloze Akademie z 15. února). Celkem se od absolventů podařilo získat více než 8600 vyplněných dotazníků. Na této a následující straně přinášíme tabulky, jež srovnávají kvalitu fakult na různých vysokých školách podle několika kritérii. Sestavilo je Středisko vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK. Uchazečům o studium, kteří si ještě na poslední chvíli vybírají vhodnou školu, mohou usnadnit rozhodování. Dobří učitelé na technikách První číselný sloupec ukazuje náročnost oboru – udává, jak velké procento oslovených absolventů fakulty považuje vystudovaný obor za náročný. Třeba v případě Fakulty financí a účetnictví na pražské VŠE je jich 81 procent, v případě Hospodářské fakulty Technické univerzity v Liberci jen čtvrtina. Do doby věnované studiu se započítávají přednášky a cvičení, další studijní povinnosti, psaní prací i příprava na zkoušky. Uvádí se průměrný počet hodin za týden. Jak ukazuje tabulka, „vedou“ studenti medicíny, ale i Fakulty ekonomiky a managementu na Univerzitě obrany. Nejméně času škole věnovali studenti na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. Další sloupec odráží odpověď na otázku: „Jaký byl ve Vašem studiu podíl kvalitních vyučujících?“ Nejlepší hodnocení v tomto kritériu získávají většinou technicky zaměřené fakulty. Klíčový je čtvrtý sloupec. Ukazuje, zda by si absolventi i nyní zvolili studium na stejné škole. „Ukazatel se běžně používá i v zahraničních výzkumech a ilustruje spokojenost s volbou fakulty,“ vysvětluje Martin Zelenka ze Střediska vzdělávací politiky. Nejlepší „skóre“ mají brněnská práva. Poslední údaj, podle něhož jsou data v tabulce i seřazena, odráží, jak absolventi vnímají kvalitu své fakulty – a to na stupnici od sedmi (vynikající) do jedné (velmi špatná). Vyhrála Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT se 6,25 body. Přes šest bodů získala i Matematickofyzikální fakulta UK. POKRAČOVÁNÍ NA STRANĚ 30 Jak absolventi hodnotí vystudovanou fakultu Název fakulty náročný Obor je SROVNÁNÍ EKONOMICKÝCH FAKULT Fakulta financí a účetnictví - Vysoká škola ekonomická v Praze 81 % Ekonomicko-správní fakulta - Masarykova univerzita v Brně 49 % Fakulta mezinárodních vztahů - Vysoká škola ekonomická v Praze 56 % Fakulta informatiky a statistiky - Vysoká škola ekonomická v Praze 49 % Fakulta podnikohospodářská - Vysoká škola ekonomická v Praze 26 % Provozně ekonomická fakulta - Mendelova univerzita v Brně 58 % Provozně ekonomická fakulta - Česká zemědělská univerzita v Praze 39 % Fakulta podnikatelská - Vysoké učení technické v Brně 30 % Fakulta informatiky a managementu - Univerzita Hradec Králové 35 % Ekonomická fakulta - Vysoká škola báňská-Technická univerzita 41 % Hospodářská fakulta - Technická univerzita v Liberci 25 % Fakulta managementu - Vysoká škola ekonomická v Praze 34 % Národohospodářská fakulta - Vysoká škola ekonomická v Praze 21 % Obchodně podnikatelská fakulta - Slezská univerzita v Opavě 35 % Fakulta managementu a ekonomiky - Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 34 % Fakulta sociálně ekonomická - Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem 27 % Fakulta ekonomicko-správní - Univerzita Pardubice 37 % Fakulta ekonomiky a managementu - Univerzita obrany v Brně 27 % SROVNÁNÍ LÉKAŘSKÝCH A FARMACEUTICKÝCH FAKULT Lékařská fakulta v Hradci Králové - Univerzita Karlova v Praze 79 % 3. lékařská fakulta - Univerzita Karlova v Praze 77 % Farmaceutická fakulta v Hradci Králové - Univerzita Karlova v Praze 98 % Lékařská fakulta - Masarykova univerzita v Brně 88 % Lékařská fakulta - Univerzita Palackého v Olomouci 63 % 2. lékařská fakulta - Univerzita Karlova v Praze 75 % Lékařská fakulta v Plzni - Univerzita Karlova v Praze 90 % 1. lékařská fakulta - Univerzita Karlova v Praze 65 % Farmaceutická fakulta - Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 98 % Plné znění zpráv


SROVNÁNÍ PEDAGOGICKÝCH FAKULT Pedagogická fakulta - Univerzita Palackého v Olomouci 41 % Pedagogická fakulta - Masarykova univerzita v Brně 43 % Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická (dřive pedagogická) – TU v Liberci 42 % Pedagogická fakulta - Univerzita Hradec Králové 38 % Pedagogická fakulta - Univerzita Karlova v Praze 30 % Pedagogická fakulta - Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem 49 % Pedagogická fakulta - Ostravská univerzita v Ostravě 44 % SROVNÁNÍ FAKULT TĚLESNÉ VÝCHOVY Fakulta tělesné kultury - Univerzita Palackého v Olomouci 38 % Fakulta sportovních studií MU - Masarykova univerzita v Brně 14 % Fakulta tělesné výchovy a sportu - Univerzita Karlova v Praze 39 % SROVNÁNÍ PRÁVNICKÝCH FAKULT Právnická fakulta - Masarykova univerzita v Brně 62 % Právnická fakulta - Univerzita Karlova v Praze 79 % Právnická fakulta - Univerzita Palackého v Olomouci 71 % SROVNÁNÍ FILOZOFICKÝCH, SOCIÁLNÍCH A TEOLOGICKÝCH FAKULT Fakulta sociálních studií - Masarykova univerzita v Brně 64 % Filozofická fakulta - Univerzita Karlova v Praze 40 % Fakulta sociálních věd - Univerzita Karlova v Praze 35 % Fakulta humanitních studií - Univerzita Karlova v Praze 30 % Filozofická fakulta - Masarykova univerzita v Brně 44 % Cyrilometodějská teologická fakulta - Univerzita Palackého v Olomouci 64 % Filozofická fakulta - Univerzita Palackého v Olomouci 39 % Fakulta filozofická - Univerzita Pardubice 35 % Husitská teologická fakulta - Univerzita Karlova v Praze 33 % Filozofická fakulta - Ostravská univerzita v Ostravě 42 % Filozoficko-přírodovědecká fakulta - Slezská univerzita v Opavě 36 % v hodinách věnovaná Celková za doba studiu týden škole stejné znovu fakulty Kvalita (1 až 7) 33,80 63 % 31,92 57 % 31,79 56 % 30,31 61 % 33,40 58 % 33,34 63 % 33,41 58 % 35,37 65 % 28,21 63 % 40,91 66 % 33,15 58 % 32,89 60 % 28,01 55 % 27,52 58 % 33,20 57 % 21,17 61 % 35,94 58 % 46,58 54 % 42,43 67 % 49,44 66 % 44,71 64 % 38,00 66 % 57,78 68 % 38,79 53 % 47,99 72 % 42,62 60 % 46,35 67 % 38,24 65 %

vyučujících Podíl kvalitních velmi byste Studovali na 87 % 83 % 84 % 89 % 88 % 89 % 76 % 84 % 82 % 82 % 77 % 72 % 87 % 54 % 77 % 79 % 57 % 66 % 78 % 74 % 72 % 83 % 82 % 59 % 82 % 62 % 78 % 77 %


5,52 5,31 5,19 5,10 5,08 4,98 4,94 4,83 4,74 4,69 4,63 4,63 4,54 4,52 4,43 4,35 4,34 4,28 5,52 5,45 5,41 5,39 5,26 5,22 5,19 5,17 5,05 4,90 145


33,67 42,56 37,41 37,70 32,97 29,97 29,19 13,87 24,52 29,80 34,68 37,26 25,53 29,76 25,63 27,66 31,82 38,82 32,83 35,46 34,96 32,79 25,69

68 % 67 % 64 % 60 % 64 % 60 % 72 % 49 % 59 % 67 % 53 % 51 % 70 % 63 % 54 % 69 % 61 % 74 % 63 % 67 % 53 % 61 % 64 %

83 % 84 % 79 % 74 % 74 % 70 % 88 % 65 % 59 % 92 % 74 % 74 % 81 % 83 % 81 % 85 % 81 % 74 % 80 % 61 % 71 % 55 % 66 %

4,85 4,81 4,67 4,62 4,33 4,23 5,19 4,42 4,32 5,92 5,20 4,66 5,83 5,26 5,23 5,18 4,97 4,95 4,86 4,45 4,45 4,39 4,39

Jak absolventi hodnotí vystudovanou fakultu Název fakulty náročný Obor je SrOvNáNí PřírOdOvědNýCh faKult Matematicko-fyzikální fakulta - Univerzita Karlova v Praze 88% Přírodovědecká fakulta - Masarykova univerzita v Brně 64% Přírodovědecká fakulta - Univerzita Karlova v Praze 42% Přírodovědecká fakulta - Univerzita Palackého v Olomouci 57% Přírodovědecká fakulta - Ostravská univerzita v Ostravě 44% SrOvNáNí zemědělSKýCh faKult Fakulta veterinární hygieny a ekologie - Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 53% Zahradnická fakulta – Mendelova univerzita v Brně 40% Agronomická fakulta – Mendelova univerzita v Brně 34% Fakulta lesnická a dřevařská - Česká zemědělská univerzita v Praze 34% Fakulta veterinárního lékařství - Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 100% Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů - Česká zemědělská univerzita v Praze 24% Lesnická a dřevařská fakulta - Mendelova univerzita v Brně 23% Fakulta životního prostředí - Česká zemědělská univerzita v Praze 10% Fakulta životního prostředí - Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem 37% SrOvNáNí teChNiCKýCh faKult Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská - České vysoké učení technické v Praze 84% Fakulta informatiky - Masarykova univerzita v Brně 81% Fakulta potravinářské a biochemické technologie -Vysoká škola chemicko-technologická v Praze 75% Fakulta informačních technologií - Vysoké učení technické v Brně 71% Fakulta chemicko-inženýrská - Vysoká škola chemicko-technologická v Praze 77% Fakulta elektrotechnická - České vysoké učení technické v Praze 68% Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií - Vysoké učení technické v Brně 60% Fakulta chemické technologie - Vysoká škola chemicko-technologická v Praze 57% Fakulta stavební - České vysoké učení technické v Praze 58% Fakulta strojního inženýrství - Vysoké učení technické v Brně 46% Fakulta strojní - České vysoké učení technické v Praze 63% Fakulta mechatroniky amezioborových inženýrských studií - Technická univerzita v Liberci 86% Fakulta elektrotechniky a informatiky - Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava 75% Fakulta chemicko-technologická - Univerzita Pardubice 79% Fakulta strojní - Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava 69% Plné znění zpráv


Fakulta stavební - Vysoké učení technické v Brně 52% Fakulta technologie ochrany prostředí - Vysoká škola chemicko-technologická v Praze 37% Fakulta chemická - Vysoké učení technické v Brně 63% Fakulta bezpečnostního inženýrství - Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava 40% Fakulta strojní - Technická univerzita v Liberci 70% Fakulta stavební - Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava 53% Fakulta vojenských technologií - Univerzita obrany v Brně 78% Fakultametalurgie Ostrava amateriálového inženýrství - Vysoká škola báňská-Technická univerzita 48% Fakulta architektury - Vysoké učení technické v Brně 79% Dopravní fakulta Jana Pernera - Univerzita Pardubice 48% Fakulta architektury - České vysoké učení technické v Praze 86% Fakulta dopravní - České vysoké učení technické v Praze 27% Fakulta technologická - Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 59% Hornicko-geologická fakulta - Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava 42% Fakulta textilní - Technická univerzita v Liberci 29% Technická fakulta - Česká zemědělská univerzita v Praze 27% věnovaná Celková doba studiu Podíl kvalitních velmi byste Studovali znovu fakulty Kvalita v hodinách za týden vyučujících na škole stejné (1 až 7) 32,31 70 % 92 % 6,18 35,35 66 % 87 % 5,22 31,79 52 % 77 % 5,02 32,82 61 % 83 % 4,99 33,30 66 % 73 % 4,58 41,00 63 % 57 % 4,86 46,56 60 % 79 % 4,77 34,97 66 % 84 % 4,76 27,44 52 % 77 % 4,65 60,74 51 % 76 % 4,63 29,28 66 % 72 % 4,55 38,21 55 % 72 % 4,49 28,24 54 % 62 % 4,36 38,02 59 % 75 % 4,24 33,12 67 % 86 % 6,25 35,00 69 % 88 % 5,85 42,63 69 % 86 % 5,59 34,38 60 % 90 % 5,49 29,94 64 % 91 % 5,47 31,60 62 % 92 % 5,47 28,65 60 % 84 % 5,36 35,73 72 % 72 % 5,31 33,28 55 % 87 % 5,25 34,41 71 % 87 % 5,25 31,50 47 % 79 % 5,24 39,03 63 % 82 % 5,21 32,29 66 % 94 % 5,21 39,79 70 % 79 % 5,17 42,59 68 % 90 % 5,17 35,43 61 % 91 % 5,16 31,50 70 % 88 % 5,14 35,51 58 % 71 % 5,01 47,81 66 % 83 % 4,98 32,83 58 % 78 % 4,89 43,72 63 % 81 % 4,88 47,93 66 % 79 % 4,81 29,30 73 % 77 % 4,78 41,12 41 % 72 % 4,78 42,03 62 % 83 % 4,77 31,64 46 % 67 % 4,72 Plné znění zpráv


30,97 39,32 31,36 36,12 34,48

60 % 64 % 67 % 67 % 55 %

88 % 81 % 81 % 69 % 77 %

4,65 4,64 4,59 4,54 4,49

Zdroj: Středisko vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK Podrobnější informace na: http://www.strediskovzdelavacipolitiky.info/

Virál psaný Klausovým perem 19.5.2011

Strategie str. 28 V reklamní líhni Jaromír Hasoň

Nora Fridrichová, Česká televize Ruční ekvilibristiku Václava Klause s chilským perem, za kterou by se nemusel stydět ani rumunský kapsář na Václavském náměstí, viděly po celém světě miliony lidí. Další statisíce se o ní dověděly v zahraničních médiích. Na začátku byl přitom téměř nevinný spot pořadu České televize 168 hodin. Jeho moderátorky Nory Fridrichové jsme se ptali, zda se dá odhadnout dopad takové reportáže a jaké byly její důsledky. Video s doposud netušeným uměním našeho prezidenta viděly za čtrnáct dnů na serveru YouTube téměř tři miliony lidí. A krádež pera si žila vlastním mediálním životem dál. Ve své věhlasné americké noční show si z Klause utahoval i moderátor Jay Leno. Klausovo chilské pero se probíralo také na zpravodajské stanici CBS News nebo v britských The Times. Fridrichová přiznává, že až takovou světovou popularitu nečekala. * Když jste do pořadu zařadili dnes už kultovní spot Václava Klause z chilské návštěvy, tušili jste, co se může strhnout? Byli jsme si samozřejmě vědomi toho, jaký má ten příspěvek obsah. Ale že se z toho stane globální věc, to nás fakt nenapadlo. Aspoň já jsem o sobě zjistila, že nejsem člověk internetu, že mu vlastně nerozumím, nechápu jeho zákonitosti. Asi hodinu po odvysílání mi jeden kamarád z reklamy psal „je z tebe hvězda“. Hned věděl to, co se odehrálo v následujících dnech – že video s perem obletí svět. Pro mě osobně to je zajímavá případová studie, jak dnešní svět na internetu funguje. Ale taky humorná záležitost, kterou nepřeceňuju. * Přeceňovat se nemusí krádež pera, ale jako reklama na chilské psací potřeby nebo nedej bože na charakter Čechů ten spot zafungoval skvěle. Dneska už tušíte, proč se ten příspěvek na sítích tak rychle šířil? Režisér Petr Zelenka mi psal, že si to video pustil asi patnáckrát a že byl pořád v úžasu. Že je v něm úplně všechno a že jako autor k němu nemá co dodat. Bez komentáře, kroužky s šipkami, pitoreskní hudba a politická celebrita. Jasné sdělení, jednoznačný obsah. A jednoduchá humorná zápletka, na kterou lze nastavět další – jak to třeba udělal Jay Leno. Mimochodem, jeden z kolegů nám po odvysílání říkal, že dokud to nedá Jay Leno, tak ho čísla na YouTube nezajímají. Za 8 dní bylo video i u něj. * Tak to má ale být, ne? Váš pořad nastřelil téma a lidi si ho už rozšířili mezi sebou sami. My jsme o tom právě takhle nepřemýšleli. Vždyť i na ten YouTube to umístil nějaký divák. A já pak jen sledovala na Facebooku, jak masivně to lidi sdílejí. Erik Tabery z Respektu tam psal, že takovou rychlost snad ještě neviděl. A od pondělního rána jsem seděla u počítače a vyvracela dezinformace. Kolem poledne vydala ČT tiskovou zprávu. Byť to byla jen tečka na konec, byli jsme si vědomi, že v hlavní roli je hlava státu. * Kolik lidí vlastně musí v ČT schválit, že taková reportáž do pořadu půjde?



Pořad vzniká na poradě, kterou řídí šéfredaktor zpravodajství a které se účastní šéfové jednotlivých zpravodajských rubrik. Konkrétně tenhle příspěvek nám nabídla zahraniční redakce, jejíž reportér Petr Zavadil v tom Chile byl a všiml si toho. * A nebyl s tím příspěvkem už před vysíláním problém? Museli jste dlouho rozhodovat, zda ho zařadit? Přestože jsou v redakci i konzervativnější lidi, zrovna kolem pera spor nebyl. My vždycky posuzujeme, jestli je záběr autentický, jestli není samoúčelný, dehonestující a jestli se nedopouštíme zkreslení. A pokud toto vše platí, tak to pustíme. Pustili jsme třeba i vulgárního premiéra Topolánka, zrovna u něj to byl, řekněme, jeho trochu typický rys. Tenkrát jsme ho tím dost naštvali, vzpomínám si, že druhý den nechtěl dát kolegyni rozhovor. Prostě co se zpravidla natočí, to se odvysílá. Nic nepřikrášlujeme, politici jsou dostatečně dobrými herci. * Když jde ale o prezidenta nebo premiéra, tak se asi bavíte déle, než když jde třeba o řadového poslance… Záleží, co je na záběru. Já osobně jsem tedy ohledně pera byla na reakci Hradu zvědavá, čistě z hlediska PR. A na reakce politiků jsme už za ty roky zvyklí. Když se objeví v televizi jinak, než by si přáli, tak umějí být rychlí a razantní. * Jaké tedy byly reakce z Hradu? Rychlé a razantní? Z Hradu jsem já osobně neměla reakci žádnou. Nevím, jestli proto, že se to ke mně jen nedostalo, nebo proto, že k jasnému obsahu nebylo co dodat. Zajímavé ale bylo, co se strhlo na sociálních sítích. To byla pro mě skutečná case study o šíření informací a dezinformací. Na YouTube se objevilo, že jsme ten materiál z Chile nedali celý, že Václav Klaus oním perem cosi podepsal a pak ho vrátil. Což bychom si fakt nedovolili. To by byla podpásovka, záměrné zkreslení informace a troufnu si tvrdit, že by to poškodilo pořad jako celek – z hlediska důvěryhodnosti. Nicméně tahle „informace“ se začala šířit jako vir, lidi ji brali jako hotovou věc. Proto na to ČT musela reagovat. * Přišly ještě nějaké další negativní reakce, třeba takové, že zesměšňujete hlavu státu? Negativní reakce přijdou stoprocentně vždycky. Třeba se objevily názory, že jsme poškodili zemi ve světě. Nebo že ten spot je o tom, jací my Češi jsme a že takoví nejsme. Každý to asi cítí po svém, ale já bych ten příspěvek moc nepřeceňovala. * Politici tedy zůstali v klidu? No, já o ničem nevím. A to si myslím, že to video z politiků viděli všichni. Ale že by volali a vyčítali nám něco, to už dnes politici ani nedělají. Aspoň ne vůči autorům, to je moc přímočaré. * Zapomeňme teď chvíli na tuhle, jak říkáte, banalitu. Má mít podle vás novinář obecně nějaké mantinely, který příspěvek ještě pustit a který už ne, právě třeba s ohledem na to, že by mohl nějak poškodit stát, nebo vyvolat vládní krizi? Novinář má mít jediné kritérium, a to, že to musí sedět. Někteří říkají, že i bez ohledu na to, komu to slouží, že zdrojem informací může být i rohatý s kopytem. S tím já úplně nesouhlasím, protože se zdá, že v téhle zemi má každý něco na každého, bohužel něco, co je zároveň relevantní, a jen čeká na vhodnou chvíli, kdy to vytáhne. Řekla bych, že to je asi i důvodem, proč média čas od času nějakého politika „prásknou“, zveřejní ho jako zdroj. Třeba v případě Respektu a poslance Škárky. Tak dlouho sloužil jako anonymní zdroj, až byl postaven před to, že se pod svoje slova bude muset umět i podepsat. Nejsem si jistá, že bych postupovala a mohla v ČT postupovat stejně, ale mám pro to pochopení. * Neměl by ale novinář přemýšlet i o tom, jestli tou „svojí pravdou“ nějak stát nepoškodí? To jsou ale přece v první řadě mantinely pro politiky, ne? Ti se mají chovat tak, aby nepoškozovali jméno země. Jestli někdo tvrdí, že novinář poškodil jméno republiky, protože něco zveřejnil, tak je to přece nesmysl. Politik stojí na začátku příběhu, novinář až na jeho konci. Nebo by aspoň měl. Jiná věc je, jak média tyhle příběhy reflektují. Vezměte si případ Kristýny Kočí. Jeden týden tvrdí, že VV jsou sekta, a téměř za to aspiruje na hrdinku roku. Druhý týden se objeví nahrávka, kde slečna poslankyně mluví jak kanál, a hodí ji to do



naprosto opačného světla. Špatně je ale dělat z ní obé – hrdinku i odpadlici. Příběhy v politice zpravidla nejsou černobílé. Byť to v té mediální zkratce nakonec tak dopadnout může. * Pojďme ještě k vašemu pořadu. Daří se České televizi odfiltrovat politické tlaky, které na pořad určitě jsou? Za sebe bych řekla, že snad ano, protože na mě nedoléhají. Nebo je to tím, že mám nad sebou dobrý filtr. Je sice fakt, že někdy mi rozhodnutí mých nadřízených přijdou možná až trochu moc rozvážná, ale pro mě je klíčové, jestli zastavují reportáže, nebo ne. Což nedělají. * Splnil ten „virál“ účel, co se týče sledovanosti? Zvýšila se nějak zásadně? Ani ne, jsme stále na svých. My jsme ta čísla měli dobrá už během vysílání s Klausem a zůstali jsme víceméně na stejném (sledovanost 168 hodin se 10. 4., tedy v díle s Klausem, i o týden později pohybovala kolem 800 tisíc diváků, pozn. red.). * A je ve vašem případě sledovanost vůbec podstatná? Mám za to, že pro přežití sto šedesát osmičky je klíčová. Pořad běží pět let a každý rok při schvalování vysílacího schématu čekáme, jestli se v něm zase objeví. I letos čekáme, jak dopadneme. Když se mě dneska někdo zeptá, jestli pořad poběží i příští rok, tak popravdě říkám, že nevím. * Ono se dá obecně říct, že publicistických a investigativních pořadů ubývá. Nova kromě Střepin upustila od publicistiky a investigace úplně. Na Primě se do vysoké politiky moc nepouštějí nebo o tom alespoň nevíme. Proč televizní investigace a publicistika ustupují do pozadí? Není o ně zájem? Nemyslím si, že by ty pořady nebyly sledované. Spíš mají v soukromých televizích potíže. Je třeba velká škoda a chyba, že skončil pořad Na vlastní oči. Podle mě si Nova prostě vyhodnotila, že bude mít míň starostí. Jenže čím míň takových pořadů, tím hůř pro ty zbývající. Jednak to cosi vypovídá o stavu naší společnosti a jednak se pak líp koncentruje tlak mocných na ně. My jsme na tom s politickou satirou podobně, vlastně tak nějak divně vyčuhujeme. * Ukazuje tedy tahle praxe, že jsou trochu paradoxně větší politické tlaky na komerční televize než na veřejnoprávní? Myslím, že u všech médií to politici zkoušejí přes všechny dostupné kanály. Ať jsou to vysílací rady, nebo inzerce. Jsme moc malá země s malým trhem, takže pokus opanovat prostor se nejeví jako marná věc. Investigativní novinařina je zároveň hodně drahá, takže když si má televize spočítat, jestli chce platit reportéry a mít starosti navíc, vyjde jí logicky, že lepší je udělat opak. Má pokoj a mezeru po pořadu zalepí americkým seriálem. * A ještě je tu otázka, jestli český divák o investigativu a politická témata v televizi vůbec ještě stojí. A proč by neměl? Vždyť se přímo dotýkají jeho života. Politici řídí stát a naše životy tím ovlivňují každodenně. Že diváka investigativní žurnalistika nebo politická satira už nezajímá, to je nesmysl. Je fakt, že právě tohle tvrdili na Nově, ale podle mě to bylo klamání tělem. Co taky vykládat, že jo? Tvrdím, že právě tady je politická a investigativní žurnalistika potřeba jako sůl. Když se politici objeví v televizi jinak, než by si přáli, tak umějí být rychlí a razantní. Nora Fridrichová (1977) Narodila se v Pardubicích, jako šestnáctiletá začala moderovat v rockovém rádiu. Dodnes moderuje, v rozhlasu, konkrétně v ČRo 1 – Radiožurnálu pořad Nad věcí. Vystudovala žurnalistiku na FSV UK a obor lidských práv na London University. S televizní žurnalistikou začínala ve zpravodajství TV Nova, poté přešla do TVD a na přelomu tisíciletí do zpravodajského týmu České televize, kde měla mimo jiné na starosti i domácí politiku. Od roku 2006 moderuje na ČT publicistický pořad 168 hodin. Foto popis| Zdá se, že v téhle zemi má každý něco na každého, říká Nora Fridrichová (která má konkrétně psa) Foto popis| Odfiltrovat politické tlaky se vedení televize daří. Alespoň ke mně tedy žádné nedoléhají. Foto autor| Foto: Tomáš Železný



„Rozsudky tribunálu pro bývalou Jugoslávii mají sílu katarze, a to je důležité,“ 10.5.2011

Mezinárodní politika str. 14 Výročí rozpadu Jugoslávie Jiří Kuděla

říká diplomat Jiří Kuděla v rozhovoru pro Mezinárodní politiku. Bývalý velvyslanec České republiky v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině hovoří o možných dopadech rozsudku nad generálem Ante Gotovinou na ochotu Chorvatů vstoupit do Evropské unie a oceňuje úsilí nové srbské demokracie zbavit se negativního dědictví jugoslávské války. Zamýšlí se nad rolí zahraničních diaspor v politickém a ekonomickém životě některých bývalých svazových republik a konstatuje, že v posledních letech dochází k obnovení zpřetrhaných kulturních vazeb mezi národy bývalé Jugoslávie. V rozhovoru s Robertem Schusterem připomíná obrovskou vlnu solidarity české veřejnosti v dobách jugoslávské války a že je i naším stálým zájmem, aby byl prostor Balkánu mírovým a prosperujícím regionem. * Nedávno odsoudil mezinárodní soudní tribunál v Haagu chorvatského generála Ante Gotovinu k vysokému trestu. Pomáhají podle Vás podobné ver * Vedikty nad aktéry válečného konfliktu v bývalé Jugoslávii překonávat vzpomínky na válku, tu kapitolu v povědomí lidí „uzavřít“, anebo jen znovu oživují a jitří staré rány? Rozsudky mezinárodního soudního tribunálu v Haagu mají samozřejmě různé účinky. Pro lidi, kteří se stali oběťmi válečných zločinů, respektive se jimi stali někteří jejich blízcí, mají takové rozsudky určitě sílu katarze a zadostiučinění. ICTY, stejně jako Mezinárodní soudní tribunál jasně ukázaly, že velitelská a politická zodpovědnost v moderním světě existuje a že lidé, kteří ji mají, musejí počítat s tím, že za něco, co učinili, mohou nést následky. Pro lidi, oběti, takové rozsudky mohou onu pověstnou kapitolu v podvědomí uzavřít. Pro ty, kteří se identifikovali se zločinci, respektive je považují za hrdiny, to může staré rány skutečně oživit. Tak je tomu i v případě Ante Gotoviny. * Mají tyto rozsudky obecně vůbec smysl, když jsou vynášeny se značným časovým odstupem, často i po různých obstrukcích ze strany obžalovaných? Mají smysl. Cesta ke spravedlnosti je někdy velmi dlouhá, boží mlýny prostě melou pomalu, ale ona zmíněná katarze je jednoduše velmi důležitá. Měl jsem možnost v Bosně a Hercegovině sledovat, jak dlouhodobé procesy na půdě ICTY (například proti Karadžićovi a dalším) nebo i procesy místních soudů proti válečným zločincům vyvolávaly obrovský zájem a jak se na základě těchto procesů odkrývala „každodennost“ i „banálnost“ zločinu a mnoho dosud nejasných historických událostí i lidem, kterým to dosud nebylo jasné. * Verdikt nad Gotovinou vyvolal ostré protesty v Chorvatsku. Jde ten odpor napříč politickým spektrem, tzn., že by se dalo hovořit o záležitosti, jež zasáhla celou společnost? Ano, jde o celospolečenský fenomén, odpor jdoucí skutečně napříč politickým spektrem. Nejde ale v prvé řadě o Gotovinu, jehož velitelská zodpovědnost byla a je jasná, byť o výši trestu mohou existovat různé diskuse. Jde o to, že většina chorvatské společnosti má pocit, že tímto rozsudkem byla odsouzena celá vojenská akce, operace Bouře, díky níž byla v roce 1995 zajištěna reintegrace chorvatského výsostného území. A tím je i zpochybňován samotný raison novodobého chorvatského státu. Zmíněná operace vrátila, za mlčenlivého souhlasu řady mocností a většiny zemí, pod svrchovanost státu oblasti, kterých se s jasnou pomocí Bělehradu zmocnili v roce 1991 chorvatští Srbové, vyhnali odsud Chorvaty, vytvořili si zde svůj kvazistát a samozřejmě měli v úmyslu ho spojit s dalšími srbskými územími zbytkové Jugoslávie. Boj za obnovení Chorvatska v jeho mezinárodně uznaných hranicích byl proto drtivou většinou chorvatské společnosti vnímán jako zcela legitimní a generál Ante Gotovina byl jedním z hlavních protagonistů tohoto boje, hrdinou, glorifikovaným a nezpochybňovaným. Stojí tedy za ním nejen jeho bývalí vojáci a obecně veteráni války, ale též velká část chorvatské veřejnosti, což nemohou chorvatské politické strany ignorovat. * Může podle Vás ochladit rozsudek nad Gotovinou nadšení Chorvatů pro Evropskou unii?



Nadšení Chorvatů pro Evropskou unii je beztak dosti nízké a snižuje se v přímé úměře k tomu, jak se Chorvatsko k EU blíží a jak se problémy v Unii zvětšují. Nevylučuji, že v určitých kruzích to může výrazně přispět k ještě většímu nárůstu europesimismu nebo přímo odporu vůči EU. Mnoho Chorvatů si klade otázku, zda vůbec potřebují EU, natož takovou, v jakém je dnes stavu. Hrdým Chorvatům také hodně vadí, že jsou mentorováni sousedním Slovinskem, s nímž se nemohou stále dohodnout v záležitosti hranic, především v oblasti Piranského zálivu. * Reagovali například Srbové svého času, když byly v Haagu odsouzeny jejich „velké ryby“, jinak než nyní Chorvaté? Srbové reagovali podobně, ale pak se uklidnili. Srbsko dodalo ICTY z 64 obviněných 62 lidí, z toho dva prezidenty, premiéry, náčelníky generálního štábu atd. Určitá část společnosti to nesla opravdu těžce, nakonec i kvůli tomu byl například zavražděn premiér Zoran ðinñić. I dnes je to stále téma, ale ne hlavní. Věřím, že podobně tomu bude i v případě chorvatských obviněných. Bude to vyvolávat velké pohnutí a odpor, ale časem to pomine. * Jsou Srbové v tomto ohledu dál – i díky tomu, že z jejich komunity stanulo před haagským tribunálem víc představitelů než z chorvatské nebo bosňácké? Svým způsobem jsou Srbové zvyklí na to, že jejich elity zaplatily za to, co napáchaly či pomáhaly napáchat v zemích bývalé Jugoslávie. V Haagu se jich ocitlo nejvíce, protože toho také nejvíce spáchali. Pokoušeli se udržet zbytkovou Jugoslávii, respektive rozšířené Srbsko za pomoci svých menšin, v boji proti dalším národům. Byl to pokus, který nemohl vyjít a zaplatilo za něj životem či jinak statisíce lidí. Nová srbská demokracie ukazuje, že se chce tohoto smutného dědictví důstojně zbavit, a to i přes odpor těch, kteří by nejraději žili v minulosti. To zasluhuje respekt a ocenění všech srbských politiků, kteří chtějí jít touto cestou. * Jakou roli v politickém životě v bývalých jugoslávských republikách hrají příslušné zahraniční diaspory? Tyto diaspory měly vždy velkou roli, jak ekonomickou, tak politickou. V době Jugoslávie silná chorvatská nacionalistická emigrace trvale bojovala proti Bělehradu a často sahala i k násilným metodám. Existovaly i další národní politické emigrace se silnými cíli. Samozřejmě to byly jen části rozsáhlé diaspory jihoslovanských národů. Diaspora jako taková měla a má především ekonomický význam, protože statisíce Jihoslovanů pracují v zahraničí a svými penězi nedrží často nad vodou jen své užší rodiny, ale mnohdy i ekonomiku celých regionů a zemí. V chorvatské společnosti mají tradičně velkou roli bosensko-hercegovinští Chorvaté, kteří tvoří hlavní sílu i v klubu diaspory v chorvatském sněmu. Jejich vliv však již není zdaleka tak silný, jako býval. Určitou roli, především lobbistickou, hrají například v USA sdružení charvátské, srbské či bosňácké, která často bojují proti sobě. Když bych to shrnul, důležitější je role diaspory v ekonomické poloze než v politickém systému. * Změnil se za tu dobu pohled „domácích“ obyvatel na krajany v zahraničí a na jejich případné ambice ovlivňovat život v jejich někdejší domovině? Myslím si, že domácí oceňují pomoc diaspory v ekonomické oblasti, mnohem méně ve snahách ovlivňovat politickou scénu apod. Toto téma bylo dlouho velmi živé právě v Chorvatsku, v souvislosti s Bosnou a Hercegovinou a tamními Chorvaty. Podobně tomu bylo i se Srby z Chorvatska a Bosny a Hercegoviny v Srbsku. * Odkud se vzaly politické a společenské elity, jež dnes hrají v republikách bývalé Jugoslávie hlavní roli? Stále se jedná o bývalé svazáky, reformní komunisty, nebo se už začínají objevovat jedinci, kteří byli socializováni v postjugoslávském období? Přicházejí samozřejmě nové elity, ale ještě neprolnuly do nejvyšších pater politiky nebo jen okrajově. Je to ale jen otázka času. Stále více se ukazuje, že nejdůležitější nejsou politické názorové střety, ale zájmová blízkost ekonomická, která jde napříč stranami či státy. Elity v bývalé Jugoslávii byly hodně spojovány svou regionální, případně rodovou příslušností, nyní už to tolik neplatí. * Jaký je dnes na území bývalé Jugoslávie pohled na maršála Tita, případně na Jugoslávii jako takovou? Převažuje uspokojení, že se rozpadla, nebo se už objevuje nostalgie po domnělých dřívějších jistotách? Josip Broz Tito je stále pro určité lidi ikonou, již bezvýhradně obdivují. Pro mnoho dalších je symbolem doby, kdy byly určité jistoty, byl mír, Jugoslávie měla svou důležitost ve světě apod. Zapomíná se přitom snadno Plné znění zpráv


na to, že Jugoslávie měla své obrovské problémy, jistoty byly založené na chybné ekonomické konstrukci, o její důležitosti v mezinárodním systému by se dalo též široce diskutovat, latentní problémy byly potlačovány apod. Takže nostalgie existuje, především u některých starších lidí a tam, kde rozpad Jugoslávie přinesl nejvíce problémů. Titonostalgie je logicky výrazně vyšší například v Bosně než v Chorvatsku apod. * Jugoslávie představovala víceméně jednotný kulturní prostor – došlo k jeho destrukci, podobně jako se rozpadl celý stát? Nenastává i tady něco jako postupné obnovování zpřetrhaných vazeb? Podobně jako se svým způsobem rozpadl „jednotný“ československý kulturní prostor, rozpadl se i ten jugoslávský. Byla to svým způsobem ztráta, ale zároveň to přineslo i nové podněty. Jednotlivé kulturní prostory se emancipovaly a mohly třeba produkovat to, co dříve nemohly vůbec nebo jen v malé míře. Ne vše ale s rozpadem Jugoslávie zaniklo. Stejně jako v československém prostoru i v tom postjugoslávském zůstala například velká obliba určitých hudebních žánrů (například tzv. „jugorocku“). V posledních deseti letech skutečně dochází k obnovování oněch vazeb ve všech oblastech kultury, výrazné je to ve filmu, literatuře, divadle, výtvarném umění, ale též jinde… Mezi Chorvatskem, Bosnou, Černou Horou a Srbskem ostatně neexistuje žádná jazyková bariéra. * Češi se vždycky tvářili, že Balkánu rozumějí – jedná se o fikci, nebo o skutečnost? To je dobrá otázka. Češi samozřejmě věděli o Balkánu více než například Španělé, ale žádnými skutečnými experty nebyli. Až příliš často směšovali své dojmy z dovolené v Chorvatsku s „balkánskou“ či „jugoslávskou“ expertizou. Lidé, kteří skutečně bývalou Jugoslávii znali, moc dobře vědí, že rozdíly mezi Dalmácií a třeba srbskou Šumadijí nebo Kosovem jsou takřka nebetyčné. Takže šlo spíše o fikci či zbožné přání. Ale i taková nostalgie měla svůj velký význam. Protože málokdy se v historii československé, respektive české, zvedla taková vlna solidarity jako v případě jugoslávské války a tato sounáležitost byla založena především na pocitech, že je nám tento prostor tak známý a blízký, byť nás mnohdy klamal zrak, respektive naše pocity. * Děláme dost pro to, aby se to změnilo? Neskončilo naše angažmá v oblasti tím, že jsme uznali nezávislé Kosovo? Československá a česká zahraniční politika a její diplomacie investovaly v posledních dvaceti letech do tohoto prostoru obrovské množství energie, ale též peněz. Nebyla to marná investice. Myslím, že můžeme být hrdí na to, co jsme v tomto směru udělali. Přispěli jsme především ke stabilizaci prostoru zničeného válkou, pomáhali jsme uprchlíkům, velmi aktivní jsme byli v poválečné vojenské i civilní stabilizaci. Naším stálým zájmem je, aby byl prostor Balkánu mírovým a prosperujícím regionem, jenž se postupně stane součástí euroatlantických integračních procesů. I z tohoto důvodu naše angažmá nemůže skončit a musíme být stále aktivní. Určitě se to projeví i v koncepčních dokumentech naší zahraniční politiky. *** Naším stálým zájmem je, aby byl prostor Balkánu mírovým a prosperujícím regionem, jenž se postupně stane součástí euroatlantických integračních procesů. I z tohoto důvodu naše angažmá nemůže skončit a musíme být stále aktivní. Foto popis| Jiří Kuděla (uprostřed) vedle současného Vysokého představitele mezinárodního společenství pro Bosnu a Hercegovinu, Rakušana Valentina Inzka (vlevo) a švédského ministra zahraničí Carla Bildta, jenž zastával úřad Vysokého představitele v letech 1995-1997. Foto autor| Foto archiv Jiřího Kuděly O autorovi| Jiří Kuděla (nar. 1960) vystudoval historii, pomocné vědy historické a etnografii na Univerzitě Karlově. Pracoval jako archivář, přednášel na Filozofické fakultě a Fakultě sociálních věd. V letech 1998–2002 byl velvyslancem v Chorvatsku a po návratu působil jako zahraničněpolitický poradce prezidenta republiky. Na ministerstvu zahraničních věcí působil mimo jiné jako zástupce ředitele Odboru analýz a plánování a jako ředitel Odboru východní a jihovýchodní Evropy. V letech 2005–2009 byl velvyslancem v Bosně a Hercegovině. Od roku 2009 je ředitelem Kanceláře strategie, analýz a plánování Ministerstva zahraničních věcí ČR.



Půda je připravena 21.5.2011

Magazín Víkend DNES Tomáš Urban

str. 38

kavárna

Co když se v Česku objeví charizmatický kovboj - nebo svůdná pistolnice - bojující „za všechny slušné lidi“? Část zdejší veřejnosti ČEKÁ NA VŮDCE, který by namixoval přiznané i nepřiznané strachy a nenávisti a předložil by je na přijatelném talíři profesionálního politického marketingu. Když se čeští neofašisté a neonacisté sjeli letos na 1. máje na brněnské Koliště, působili ospale. Zákaz Dělnické strany, policejní razie a odsouzení jejich soukmenovců z Vítkova, které extremistická scéna zažila v uplynulých dvou letech, jim daly očividně zabrat. Ale jde o spánek pouze dočasný. Tito lidé se probouzejí pokaždé, když jim média a veřejnost začnou naslouchat a zapomenou číst mezi řádky. Asi půltisícový dav většinou černě oděných mladých mužů se svítícími lebkami, postávajících v parku, vytrhávalo 1. května z letargie snad jen skandování asi dvakrát početnější skupiny, která do Brna přijela zahradit cestu jejich plánovaného pochodu. Někteří vybíhali kontrolovat „nepřátele“ až ke kordonu policistů, který přehradil cestu mezi oběma tábory. Trochu energie vlil neofašistům do žil projev německého kolegy z NPD Robina Sienera, který navrhl vyřešit problém imigrantů průvodem s holemi a pochodněmi. Potlesky dalším mluvčím však byly spíše vlažnější a tajemníku Dělnické strany sociální spravedlnosti Jiřímu Štěpánkovi zapomněli posluchači chvíli tleskat úplně. Až na zmíněného hosta z Německa působili řečníci za pultíkem s transparentem „Evropo, povstaň“ spíše jako rozhorlení tlumočníci pivních náleven. Současná vláda a elity jsou sebranka zbohatlíků a korupčníků, normální člověk je ožebračován, mladí se topí v drogách, lidé jsou vysáváni zahraničními bankami, a kdo tu chce žít, musí se přizpůsobit. Projevy prokládaly písně Karla Kryla v podání holohlavého zpěváka přezdívaného Lobo a nad zeleným trávníkem se třepotaly vlajky se čtvrtkou ozubeného kola a s moravskou orlicí. Neofašistický upgrade Projevy dnešní Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) jsou ve srovnání s dřívějšími vystoupeními Dělnické strany umírněnější. Má to zřejmý praktický důvod: nenávistné projevy byly jedním z důvodů zákazu Dělnické strany a soudní znalci je na akcích příležitostně hlídají. Naposledy bylo vedení DSSS odsouzeno 10. května 2011 za loňské prvomájové zdravice neonacistickému Národnímu odporu a za nenávistné výroky proti Vietnamcům a proti „ničivé imigrantské vlně tsunami“. Výroky, které se ve spojení s agresivitou a horováním členů DSSS o „bílé Evropě“, každoročně „zhmotňují“ ve stovkách rasově motivovaných trestných činů na území ČR. Pokračovatelka zakázané Dělnické strany se ovšem snaží o upgrade. „Ideologicky se v části scény objevuje snaha o upozadění otevřeně neonacistických motivů ve prospěch důrazu na moderní trendy italského neofašismu a na ‚revoltující‘ osobnosti českých dějin, například Karla Kryla, které se zneužití ze strany extremistů už nemohou bránit,“ vysvětluje politolog a odborník na extremismus Miroslav Mareš. Program DSSS je podstatně propracovanější, než byl v podstatě neexistující program dřívější Dělnické strany. Ale i tak se v zásadě jedná o populistické proklamace typu „Zákaz všech doposud legálních švindlů“ či „Odmítáme představy mezinárodního velkokapitálu a jeho politických stran o penzijní reformě“, které můžeme číst v jejím ekonomickém programu. V jiné části programu noví dělníci požadují, „aby vlastnictví výrobních prostředků, budov apod. bylo nejen soukromé, ale i družstevní a státní. Zejména podporujeme vznik podniků se zaměstnaneckými akciemi, v kterých zaměstnanci jsou ve vztahu k zaměstnavateli jeho partneři a podílejí se na čistém zisku podniku, jakož i odpovědností za jeho chod.“ Za to by se nemuseli stydět ani nejkovanější současní komunisté. „Jejich program je nacionalistický, antiliberální, izolacionistický, namířený proti imigrantům a menšinám a klade se v něm větší důraz na sociální zabezpečení a konzervativní postoje,“ popisuje novou tvář DSSS odborník na extremismus Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Pronásledovaný chudák Strana se snaží etablovat i na mezinárodní extremistické scéně. Na začátku letošního roku kupříkladu uzavřela „memorandum o spolupráci“ s ultrapravicovou německou NPD, s níž se dohodla třeba na „propagaci opatření proti imigraci“ či na „kritice nedemokratického systému institucí EU“. Na brněnskou demonstraci se pak sjeli zástupci ultrapravicových stran z Německa, Rakouska, Slovenska nebo Polska. Za zmínku stojí i brněnská přítomnost švédského organizátora kampaně za propuštění Patrika Vondráka, který byl v Česku loni odsouzen za propagaci sdružení Národní odpor a během svého věznění (byl propuštěn na konci minulého roku) se stal mučedníkem evropské ultrapravicové scény. Patrik Vondrák svůj proces přirovnává k perzekucím proti hudební skupině The Plastic People v sedmdesátých letech. Nikde však už „disident“ Vondrák neuvádí, že u příležitosti výročí křišťálové noci spoluorganizoval pochod neonacistů pražským židovským městem a samolepkami zval na stránky neonacistického serveru, který propaguje revoluci „vedoucí skrze krvavé řeky“ a sjednocení árijské rasy pod sluncem nové třetí říše. Dvojí rétorika, kdy se na veřejnosti prezentují slova, která mají uvnitř skupiny úplně jiný význam, je u extremistů běžná. „Podpora politickým vězňům“ znamená solidaritu s těmi, kdo spáchali trestné činy s rasovým Plné znění zpráv


podtextem; „policejní stát“ znamená postup státních orgánů proti nim. „Boj za svobodu“ se v myslích extremistů spojuje s vyhnáním imigrantů; „zavedení pořádku“ rovná se nastolení autoritářského režimu či rovnou diktatury. Hesla proti „černému rasismu“ jsou vázána na téměř freudovskou projekci, že jsou „čeští občané obětí pogromu cikánů“ a stát v tomto cikány podporuje přidělováním tučných sociálních dávek. Masité vegetariánství Přestože několik členů Dělnické strany skončilo za mřížemi a současné vedení své spojování s neonacismem zlehčuje, zůstává strana úzce propojená s tuzemskou neonacistickou scénou. Čtěte na straně 40 * Příklady: Erika Lamprechta, šéfredaktora přílohy Dělnických listů a svolavatele letošní brněnské prvomájové akce, můžete najít na fotografii ve společnosti hajlujících kamarádů. Tajemníka Dělnické mládeže, dalšího organizátora prvomájové akce v Brně, Jiřího Dudáka můžete spatřit pod vlajkou s hákovým křížem nebo ve společnosti posledního žijícího člena Hitlerovy ochranky Herberta Schweigera. Se zdviženou pravicí byl vyfocen i Milan Hroch, webový správce jedné z domén, které zvaly na prvomájovou akci DSSS. A tak by se mohlo pokračovat. Neonacismus je však v DSSS součástí širšího protestního pelmelu. Jeho základním tmelem je boj se současným systémem. Těžko v tom hledat jednotící ideologii; tenhle pelmel nasává nové trendy jako houba a představuje divokou směsici postojů: boje „proti konzumnímu způsobu života“, proti „kapitalismu“, „materialismu“ či proti „televizním estrádám a degenerovanému divadelnictví, kterým trpí bílá rasa“. Blouznění o poutu krve a společnosti založené na vojenské hierarchii se spojuje s touhou po „lidovém životě“, operuje se s ekologií i s čím dál populárnějším vegetariánstvím. Řadu mladých neonacistů dnes najdete při úklidu lesa, jiné zase se sprejem v ruce při poslechu neonacistického hip hopu. Příznivci DSSS často fungují v několika sdruženích zároveň a plynule mezi nimi přecházejí. Více než ideologie je spojuje podobná mentalita, sociální zázemí, vymezení se proti jinému a jiným, ostrá kritika společnosti, kterou považují za zmatenou, protože nerozumějí jejímu fungování. Jednoduchá řešení, která DSSS nabízí, vytváří neviditelné pouto rozdílných lidí a subkultur: najdete mezi nimi agresivní fotbalové hooligans, nacionalisty, příznivce nové pravice, rasisty, konzervativce i chudé důchodce a dělníky „bez politické příslušnosti“. Mladá krev a rozkol hnutí Represe vůči ultrapravicové scéně, dosud vrcholící za Fischerovy úřednické vlády, a ztráta podpory veřejnosti, která si za přispění novinářů udělala rovnítko mezi Dělnickou stranou a nepřijatelným neonacismem, vedly i k oslabení DSSS. V druhé polovině roku 2010 se – podle zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS) – na této scéně objevily rozpory. „Neonacisté... ustrnuli v pasivitě a téměř rezignovali na pořádání veřejných shromáždění a koncertů. Pokud se rozhodli zorganizovat nějaké setkání, zpravidla šlo o soukromé oslavy s reprodukovanou hudbou,“ informuje v pravidelné zprávě o extremistické scéně BIS. Mladší a početně silná subkultura Autonomních nacionalistů (AN), jejichž vlajky byly dříve vidět na každé demonstraci Dělnické strany, se vymezila vůči starším neonacistům z Národního odporu a jejich „naprosté ignoranci, bezprecedentní zradě členů buněk AN a hlavně kvůli úplné nesolidaritě a neschopnosti spolupráce“. Autonomní nacionalisté proto hledají jiné platformy. Podle neveřejné zprávy bezpečnostního odboru ministerstva vnitra se začali přiklánět například ke Straně svobodných občanů nebo Suverenitě Jany Bobošíkové. Českým extremistům navála vítr do plachet až letošní demonstrace v Krupce a v Novém Bydžově. Bydžov se – jako řada dalších českých měst – potýká se svou sociálně vyloučenou lokalitou. DSSS sem přilákalo hlavně mediálně propírané prohlášení novobydžovské radnice, že „cikáni otravujou, kradou a znásilňují“. Při demonstraci tu policisté koňmo rozrazili kordon občanských aktivistů, kteří odmítli řešit problém města po způsobu neofašistů a zahradili jim cestu. Starosta Bydžova Pavel Louda se neofašistů zastal a poukázal na ukázněnost jejich demonstrace. Tento moment může být pro budoucnost české extremistické scény klíčový. Přecizincováno Voliči ultrapravicových stran téměř dokonale kopírují společenské nálady a převažující vztah majoritní veřejnosti vůči menšinám. Nicméně oproti běžné populaci je jejich nechuť vůči menšinám zřetelně vyhrocenější. Negativnější vztah zaujímají podle průzkumu společnosti STEM k Židům, homosexuálům, černochům a Ukrajincům (viz graf). Vezmeme-li však celkový průřez tuzemské populace, ta v Evropě náleží – alespoň podle posledního průzkumu Eurobarometru z roku 2009 – k těm méně homofobním, tedy nepřátelským vůči gayům a lesbám. Podle Jana Hartla ze společnosti STEM se u nás, celkově vzato, vyskytuje i nižší míra antisemitismu, než je evropský průměr. Ale s jinými etniky je to očividně horší: s jejich výrazně negativním hodnocením Češi a Moravané pravidelně končí mezi zeměmi s nejhorším skóre v Evropě. „V posledních pěti letech rovněž můžeme sledovat nárůst pocitu ohrožení z islamismu,“ popisuje další negativně vnímanou skupinu František Bartoš ze společnosti STEM. Podle jejího průzkumu z dubna tohoto roku se tři čtvrtiny obyvatel Česka domnívají, že tu pracuje příliš mnoho cizinců a jejich zaměstnávání připravuje našince o práci. Toto přesvědčení sílí se snižujícím se vzděláním a materiálním zajištěním respondentů. Na úplně poslední příčce se obyvatelé Česka objevili při evropském srovnání vztahu k Romům. Ve výzkumu Eurobarometru z roku 2008 odpověděla téměř polovina českých respondentů (47 procent), že by se Plné znění zpráv


necítila dobře, kdyby měla za svého souseda příslušníka romského etnika. Vztah k Romům je v Česku horší i ve srovnání se zeměmi s daleko početnějšími a chudšími romskými komunitami, jako je Slovensko, Maďarsko nebo Rumunsko. Ne náhodou patří právě Romové – vedle gastarbaitrů, imigrantů a muslimů – k hlavním tématům českých extremistů. „Dlouhodobě existuje jediné téma, které skutečně rezonuje v české společnosti, a to je anticiganismus. Všechny ostatní témata řeší lépe jiné strany,“ říká politolog a odborník na extremismus Jan Charvát. Ne náhodou také začátky pochodů Dělnické strany sociálně vyloučenými lokalitami vedly v roce 2008 k vzepětí českých neonacistů, neofašistů a dalších extremistických subkultur. Hledá se ultrapravicový fešák Šance DSSS na vytěžení romského tématu jsou přesto nízké. Prokázané spojení strany s neonacistickou scénou ji činí nepřijatelnou i pro většinu jejich potenciálních voličů a preference strany se pohybují na úrovni jednoho procenta. Podle výzkumu STEM ze září minulého roku však „s jednotlivými tématy ultrapravice souhlasí 70 procent dotázaných a s převážnou většinou výroků souhlasí 10 procent populace“. Podle zmíněné studie je také šest procent občanů ČR připraveno svoji ultrapravicovou stranu aktivně podpořit. „Jde o lidi, kteří se ztotožňují s valnou většinou idejí ultrapravice a současně jsou i ochotni takovouto politickou stranu podpořit aktivní účastí na jejích akcích,“ uvádí zpráva, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo vnitra. „U respondentů spadajících do této skupiny je patrná silná frustrace v oblasti profese, rodinného života, materiálního zajištění i v hodnocení fungování společnosti.“ „U těch jedinců jde o shluk radikálně pravicových a levicových prvků, které vlastně vytvářejí nesourodý slepenec. Schází tomu hlubší reflexe, je tam potřeba provokovat veřejnost a vyřešit svůj mindrák,“ komentuje výzkum ředitel STEM Jan Hartl. Česká potenciální voličská základna pro radikální stranu, nabízející jednoduchá řešení na složité problémy, odpovídá podpoře, kterou dostávají podobná uskupení za našimi hranicemi. Maďarský radikálně pravicový Jobbik se v dubnu loňského roku dočkal 12 procent hlasů. Krajně pravicové rakouské strany BZÖ a FPÖ pak při posledních volbách v roce 2008 skoro 30 procent. Německá ultrapravicová NPD dosáhla ve volbách 2009 do zemského sněmu v Sasku 5,1 procenta. Není náhodou, že v čele všech těchto uskupení stojí charizmatický a pohledný muž s rázným vystupováním. Podhoubí podobné strany v Česku se zdá být připravené. Pravicové scéně podle všeho tedy zatím chybí charizmatický kovboj (nebo pistolnice?) bojující za všechny slušné lidi, který bude umět namixovat strach z přílivu imigrantů a nenávist vůči Romům s těmi pravými českými hodnotami v profesionálním politickém marketingu. * *** Něco pro vás, něco pro nás Dvojí rétorika, kdy se na veřejnosti prezentují slova, která mají uvnitř skupiny úplně jiný význam, je u extremistů běžná. Negativní hodnocení menšin v ČR Hodnoceno na sedmibodové stupnici. Největší otevřenost k menšinám v této škále zachycuje respondentova ochota přijmout člena sledované skupiny do rodiny (1), největší odstup na opačném konci sedmibodové škály reprezentuje vůle odsunout členy této skupiny za hranice státu (7). Foto popis| VIDÍM ZEMI VYČIŠTĚNOU! Dělnická mládež na pochodu Brnem 1. května 2011. Foto autor| FOTO: ONDŘEJ SURÝ, MF DNES Foto popis| V JEDNOTĚ JE SÍLA Policisté chrání pochodující městem Krupka pod prapory DSSS; 9. dubna 2011. Foto autor| FOTO: MARTIN ADAMEC, MF Foto popis| UKAŽ, CO PÍŠOU Tomáš Vandas, dříve republikán, nyní „dělník“, před zahájením soudu v kauze bývalé Dělnické strany; Brno 10. května 2011. Foto autor| FOTO: PETRA MÁŠOVÁ, MF DNES Foto popis| HOŠI JAKO ŘEMEN Hlídka DSSS se chystá „řešit problémy“ v obci Ředhošť (okres Litoměřice), kde se místní občané poprali s Romy; 8. června 2010. Foto autor| FOTO: MARTIN ADAMEC, MF DNES O autorovi| Tomáš urban Autor je publicista



Eda Kauba: Reklamy se budou jednou zájemcům promítat i do snů 6.5.2011

E15

str. 15 Páteční rozhovor Dušan Kütner

Praha reklamní průmysl dál hledá cesty, jak dostat vzkazy firem do myslí zákazníků. Hovoří se o neuromarketingu, interaktivitě a o tom, že by si člověk díky technice mohl vybírat reklamy, které chce sledovat nejen v televizi, ale i ve venkovním prostředí. „Postupně se bude reklama ubírat směrem, abyste viděl jen takovou, kterou chcete vidět, a ne tu, kterou nechcete,“ míní kreativní ředitel reklamní agentury Euro RSCG Eda Kauba. * E15: Jak se projevila krize na reklamním průmyslu v Česku? Stejně jako se projevila ve všech oblastech ekonomiky. Byl tam pokles, některé agentury uvádějí 15, některé 20 procent, některé i více. Samozřejmě se promítla i v tom, že se v reklamním byznyse propouštěli lidé a že byly nižší rozpočty na reklamní kampaně. Každá agentura to řešila jinak. Některé natvrdo propustily pětinu zaměstnanců. My jsme dělali to, že jsme nenahrazovali lidi, kteří přirozeně odcházeli, třeba do zahraničí, na mateřskou nebo šli na studia. Měli jsme naprostý stop stav v přijímání nových lidí. Počet zaměstnanců jsme redukovali o deset procent. * E15: Ovlivnila krize kromě výdajů, reklamních rozpočtů a zaměstnanosti i obsah reklamních spotů? Dříve se dělala poměrně nákladná natáčení v zahraničí, třeba v Jižní Americe, v Argentině, vznikaly velkolepé reklamy s velkými rozpočty. Spousta klientů to zastavila a požadovala, aby byla reklama nízkorozpočtová. Netočilo se třeba dva dny, jak se obvykle reklama točí, ale jen jeden den. Vznikala také jen v jednom prostředí, nemohlo to být ve dvou. Ustoupilo se od imageových reklam, a spíše se dělaly reklamy, v nichž se jednoznačně vyzdvihovala cena výrobku. Což jim mnohdy uškodilo, protože se klienti začali orientovat jen na cenu a zapomněli trochu na kvalitu. * E15: Byla krize tak silná, že to některé agentury nepřežily? Některé menší agentury musely zavřít. Silnější skoupily ty slabší, to se také stávalo. My jsme nic nekoupili, ale zdaleka jsme také nebyli v žádném finančním problému. Musím říct, že až překvapivě jsme krizi přestáli v pohodě. Zisk byl o těch 15 až 20 procent nižší. * E15: Ubylo klientů? Neubylo, protože klienti vědí, že když přestanou reklamu používat, tak sejdou z očí, sejdou z mysli a spotřebitel na ně zapomene. Téměř žádný výrobek, i ten nejvíce renomovaný, bez reklamy nepřečká, okamžitě jdou tržby za něj dolů. Spíše se hledělo na to, aby reklama byla až vlezlá, hodně komunikovala cenovou výhodu výrobku a byla krátká, třeba jen deset patnáct vteřin. A také, aby se často opakovala a spotřebitelům se takzvaně vlila do hlavy. Z kreativního hlediska to pro nás bylo špatné, protože ubylo reklam, které vás zasáhnou emotivně a budují dlouhodobý vztah ke značce. * E15: V posledních letech česká reklama obecně zaostává za evropským průměrem. Šéf poroty letošní kreativní reklamní soutěže Louskáček Peter Boehler se vyjádřil, že žádná reklama nevyčnívala natolik, aby uspěla na mezinárodní úrovni… Měl naprostou pravdu. Loňský rok jsme měli velice chudý, teď jako předseda Art Directors Clubu (sdružení pracovníků v reklamě) hovořím za celou českou reklamu. Loni moc neuspěla, ale předloni jsme měli několik úspěchů. Uspěli jsme tehdy na evropském Art Directors Clubu v Barceloně, na Cannes Lions, což je nejprestižnější soutěž, uspěli jsme na Golden Drums v Portoroži... * E15: Takže to není dlouhodobý trend? Není. Ze střední a východní Evropy byli dříve vynikající Poláci a Rumuni a z těchto regionů také nic nevzešlo. Před deseti patnácti lety byla velice dobrá skandinávská reklama, dnes jako by neexistovala. Pokračování na str. 16 Dokončení ze str. 15 Plné znění zpráv


Naopak je nyní velice dobrá reklama německá, rakouská a švýcarská, která byla před deseti lety naprostým outsiderem. Úspěšnost se přelévá… Upřímně řečeno, ale úspěchy české reklamy jsou takové, jako úspěchy české techniky, vědy, ekonomiky a dalších oborů. Není to strašné, ale není to žádná sláva. * E15: Proč se reklamě z německy mluvících zemí daří? Německá reklama šla nahoru ve chvíli, kdy ekonomika šla dolů. Trochu to souvisí s kulturou ve společnosti -v Německu začali hodně podporovat design a jakoukoliv kreativitu. V takovém prostředí se daří dobré reklamě. Je to u nich celospolečenský trend, ten příklon od německé preciznosti, strohosti ke kreativitě, bohémskému životu. Ve společnosti to je vidět a promítlo se to i do reklamy. * E15: V Česku je tomu naopak? Celospolečenská otrávenost ze všeho se projevuje i v reklamě. Je tady skepse, chybí optimismus, to se odráží v celé společnosti a kreativitě to nenahrává. Vznikají nové tramvaje, vlaky, architektura, ale nejlepší návrhy se nerealizují, nic převratného se nerodí. Přitom tady jsou lidé, kteří to umí. Ale vždy nějakým kompromisem, záhadným zvolením vyberou něco, co není nejlepší, a to utváří celospolečenský vztah ke kreativitě a chuti něco dělat. * E15: Není problémem nedostatek kreativních lidí? Je to ustrašenost zadavatelů. Dnes má málokdo odvahu odsouhlasit něco, co jde proti proudu, co se nějak vymyká. Spíše se dává za cíl, než abych vynikl, tak abych neudělal chybu. Tím se řídí všichni. Raději zvolíme něco nemastného, neslaného, šedivého, tam se neudělá chyba, než abychom zariskovali, protože to tímto způsobem ještě nikdo nedělal, a nevíme, jestli to bude úspěšné. Tak většinou vznikají skvělé věci, že jim nikdo ze začátku nevěří. * E15: Jak by se měl podporovat design a kreativita v Česku? Aby zadavatelé nejen reklamy, ale třeba i tvůrci veřejných prostranství dali prostor mladému nekonformnímu designu. Abychom kolem sebe viděli věci, které nečekáme, za nimiž otočíme hlavu – a to tady není vidět nikde. Ani v tom, jak jsou třeba zařízeny obchody a restaurace – je to na jedno brdo. * E15: To je příklad Kaplického knihovny, která nakonec nevznikla... Přesně. * E15: Objevují se nové formy reklamy, trendy? Jednu dobu byl moderní guerilla marketing, namalovat reklamu všude možně na chodníky, zdi, stromy… Když guerilla marketing začal, všichni jej chtěli. Ale ne vždy je to ku prospěchu značky. Protože vás štve, když vidíte reklamu napsanou někde, kde nechcete, když máte pocit, že něco poničila, že tam být nemá. To vám není sympatické a je vám pak nesympatický i inzerent. Samolepky v parku na stromech nebo věci nastříkané na chodníku - to překvapí jednou. Když se to udělá popáté, ten stejný fór, tak vám to připadá hloupé. * E15: Teď si nějaký člověk nechal vytetovat reklamu na čelo. Není to už moc? Jakákoliv plocha, jakýkoliv prostor se dá k reklamě využít, i lidské tělo. O reklamě vytetované na čele nemůžu nyní říct, jestli je to dobře, nebo špatně. Záleží na tom, kdo to nosí, co je tam vytetováno, jestli to k lidem promluví, že se s tím ztotožní, řeknou si: To je super, já bych si to nechal udělat také. A o tom pochybuji. Reklama není umění. Má ale za účel přimět člověka k přemýšlení o dotyčné značce, jestli si ji koupí, nebo ne. Nevím, jestli si ji lidé koupí kvůli tomu, že ji má někdo vytetovanou na čele. Já myslím, že ne, že je to jen snaha být za každou cenu originální. * E15: Jak se projevil product placement, který v ČR umožňuje zákon platící necelý rok? Také s ním se musí zacházet velice opatrně. Když poznáte, že bije do očí, tak je vám to k smíchu. Když si jej všimnete tak, že jej objevíte, tak to je správně. Ve chvíli, kdy se někdo hrozně nutí nebo výrobek drží tak, aby bylo okatě vidět logo, to není dobré. Ale když je produkt přirozenou součástí děje, působí o hodně více. Plné znění zpráv


* E15: Negativní reakce vzbudila do očí bijící productplacementová reklama na nábytek v jednom ze seriálů Novy... To je klasický příklad. U každého to vyvolá podobnou reakci nebo se tomu naopak začne smát. V tu chvíli je to nedůvěryhodná reklama, protože máte pocit, že se k vám dostává nefér způsobem a přestanete jí věřit. Na férové komunikaci opravdu velice záleží. Podobný hloupý product placement může značku hodně poškodit. * E15: Jsou Češi přesyceni reklamou, jak to vyplývá z každoročních průzkumů Factum Invenio a České marketingové společnosti? Každý na celém světě vám odpoví, že je přesycen reklamou. V Česku ještě více, protože jsme na to nebyli zvyklí od narození, takže máme pocit, že jí velice přibylo. Ale nevěřím tomu, že je člověk přesycen reklamou, která je určena pro něj. Je přesycen reklamou, která pro něj určena není. Například vás zajímají jen auta a pivo, ale už vás nezajímají jogurty, prací prášky, možná ani banka – a v tu chvíli vás všechny takové reklamy velice štvou. Když si ale zrovna budete vybírat banku, tak si naopak budete v dotyčných reklamách číst, budete je sledovat v televizi a říkat si: Aha, tady inzerují nějakou výhodu, tam zase jinou. * E15: Hodně lidí tvrdí, že reklamu vůbec nepotřebují... Myslím, že kdyby reklama najednou zcela ustala, lidem by scházela. Najednou by nevěděli, jakou si mají koupit zubní pastu, jaký si dát nápoj, protože by byl nový a neznali by jej. Reklama pomáhá orientovat se v nabídce a člověk ji podvědomě využívá, ale nerad to přiznává. Málokdo řekne, že nakupuje podle reklamy, protože má pocit, že by ukázal, že neumí samostatně myslet. Ale o tom to není. Reklama vám jen říká o nabídce, která existuje. Můžete se podle ní orientovat a také nemusíte. * E15: Stížnosti na přesycenost reklamou se vždy objevovala zejména u televize, podle posledních průzkumů ale mají lidé podobný pocit už i u internetové reklamy... Je to tak, souhlasím. Dříve to bylo něco nového, bylo to možná zajímavé a bylo toho málo. Nyní je toho moc. Jdete na internet, protože rychle potřebujete najít nějakou informaci a vůbec vás nezajímá nabídka cestovní kanceláře nebo pojišťovny. Ve chvíli, kdy se reklama spustí a vy hledáte, kde to vypnout, tak vám to nepředstavitelně vadí. A když je nějaká velká masivní kampaň a stane se vám to několikrát denně, tak dotyčnou značku začnete nenávidět. To je špatná reklama. * E15: Dříve se sledovaly reakce lidí, například oční kamerou, jak čtou inzeráty. GfK nyní hovoří o neuromarketingu, který se snaží přijít na to, jak člověk reaguje na reklamu emocionálně. Má tento směr šanci? To je jasné, že má šanci. My se chceme lidem co nejvíce dostat do mozku a zjistit nejen, jak dlouho se zdrží u našeho inzerátu, ale také, jaké mají emoce, jestli pozitivní, jestli jsou rozrušeni, nebo to v nich nic nezanechá a přeskočí jej… To je určitě velká cesta. * E15: Kam se bude reklama ubírat? Postupně se bude ubírat směrem, abyste viděl jen reklamu, kterou chcete vidět, a ne tu, kterou nechcete. Například pokud zůstanou billboardy kolem dálnic, vy byste mohl mít na skle nějakou fólii, kde si nastavíte, že budete vidět jen reklamy na auta. Ty budou mít nějaký kód a paprsek projde z billboardu jen tehdy, pokud se jeho kód shodne s kódem, který budete mít zadán v autě. Tak budete zasahován jen reklamou, kterou chcete. Myslím si, že to bude směr i u televizní reklamy, že si navolíte kódy reklam, které chcete vidět. Ty uvidíte a ostatní ne. * E15: Co když někdo zadá nulu? To moc lidí neudělá, že by si zadalo, že nechce vidět žádnou reklamu. A když to udělá, tak je to jejich rozhodnutí.



* E15: V animovaném seriálu Futurama, odehrávajícím se v roce 3000, je scéna, kdy se jednomu z hrdinů seriálu začnou reklamy v noci zdát ve snu, protože mu je do nich nějaké zařízení promítá. Je to reálné, aby se reklama dostala tak hluboko, aby ji bylo možné promítat do snů? Myslím, že ano. Samozřejmě by s tím asi člověk musel souhlasit, a to si nedovedu představit, kdo by s tím souhlasil. Ale možné to je. Technika a vědecké možnosti půjdou tak daleko, že to bude možné. Dokážu si ale také představit, že za to budete placený. A když přijde nabídka tisícovky za každou noc, po kterou si zapnete přístroj, jenž vám bude reklamy do snů promítat, tak to možná někdo udělá. *** Dnes má málokdo odvahu odsouhlasit něco, co jde proti proudu, co se nějak vymyká. Spíše se dává za cíl, než abych vynikl, tak abych neudělal chybu Myslím, že kdyby reklama najednou zcela ustala, lidem by scházela. Najednou by nevěděli, jakou si mají koupit zubní pastu, jaký si dát nápoj, protože by byl nový a neznali by jej. Reklama pomáhá orientovat se v nabídce, a člověk ji podvědomě využívá, ale nerad to přiznává Před deseti patnácti lety byla velice dobrá skandinávská reklama, dnes jako by neexistovala. Naopak je nyní velice dobrá reklama německá, rakouská a švýcarská, která byla před deseti lety naprostým outsiderem Eda Kauba (56) Vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou a Fakultu sociálních věd UK. Pracoval jako kreativní ředitel pro pobočku britské reklamní agentury Saatchi and Saatchi a od roku 2001 je kreativní ředitel v nadnárodní komunikační agentuře Euro RSCG. Je předsedou Art Directors Club Czech Republic a člen evropského výboru ADC*E. Je nositelem desítek národních a mezinárodních cen za kreativitu včetně Cannes Lion, Golden Drum, Golden Hammer, Cresta, New York Ad Festival a cen za komunikační efektivitu Effie. Foto autor| Foto E15 Anna Vacková Foto autor| Foto E15 Anna Vacková 2x

Obejdu se bez pomocnic 2.5.2011

Týden str. 40 Rozhovor Milan Eisenhammer

S ROBERTEM ZÁRUBOU O HOKEJI I DŮVODECH ROZVODU Sportovní komentátor ROBERT ZÁRUBA absolvuje právě své dvacáté mistrovství světa v hokeji. Onen dubnový pátek, kdy vznikal následující rozhovor, však více prožíval fotbalový trénink svého desetiletého syna Viktora na hřišti Admiry v pražských Kobylisích. Při rozhovoru si sedl tak, aby ho mohl neustále pozorovat. * V roce 1992 jste komentoval svůj první světový šampionát, hrál se v Praze. Byl jste vyklepaný? Spíš jsem všechny prudil, protože jsem všechno chtěl dělat jinak. A povedl se mi pořádný průšvih. * Co jste provedl? Vymyslel jsem si, že zápasy budeme přerušovat obrazovými vzpomínkami, takže třeba do zápasu Německo - Švýcarsko jsem připravil ukázky z dva roky starého utkání. Nebylo možné tam dát titulek, vložili jsme to tam natvrdo, střihem. A po zápase si přišli stěžovat ostatní komentátoři, protože vůbec netušili, co se to na obrazovce dělo. Nedošlo mi, že když zasáhnu do mezinárodního signálu, budou to tam mít všichni. * Bylo vám čtyřiadvacet. Jak vás brali zkušenější kolegové?



Tenkrát komentovali samí starší solidní pánové, v mém věku tam nebyl nikdo. Uvedli mě mezi ně Petr Vichnar a hlavně Ján Lacko, představil mi všechny ty legendární Rusy, například Pisarevského a Majorova. * Myslel jsem, že z hlavy sypete jen čísla. Na jména mám strašně špatnou paměť. Třeba před sedmi lety chodila do studia na Kavčích horách glosovat plavecké soutěže Markéta Kaplanová. Zaboha jsem ji jako moderátor nedokázal správně představit. Poprvé jsem ji uvedl jako Mirku Kaplanovou, o den později jako Markétu Knapkovou, potřetí jsem si její příjmení nevybavil vůbec. Čtvrtý den přišla do studia a v okamžiku, kdy jsem jí měl předat slovo, vytasila před sebe velkou ceduli se svým jménem a příjmením. * Někdy vám asi připraví krušné chvíle kameraman. Najde v hledišti známou tvář a dlouze ji zabírá. Co když nevíte, kdo to je? Nejlepší je moc se v tom nevrtat. Teď jsem se seknul při extraligovém finále Třinec - Vítkovice. Ostravští fanoušci pomalu rozvíjeli obrovský plakát Maggie Simpsonové s nápisem, že musí splnit poslední úkol a porazit Třinec. Bylo mi jasné, že jde o postavičku ze Simpsonů, ale řekl jsem, že to je Líza. Pak mi došlo, že je to ta menší, ale vůbec jsem si nemohl vzpomenout, jak se jmenuje. Přitom syn Viktor na to kouká v jednom kuse a já občas s ním. * Sledujete někdy zpětně zápasy, které jste komentoval? Dobrovolně ne. Zhruba si pamatuju, co se mi povedlo a co ne. * Víte sám, že to nebylo ono, nebo čekáte, až vám to někdo řekne? Občas za mnou někdo přijde, že jsem udělal chybu. Obvykle mu nevěřím, dokud si nepustím záznam. V roce 1991 jsem v pořadu Branky, body, vteřiny prohlásil: „To by byl příběh pro čtyři mušketýře.“ Nevěřil jsem, že jsem to řekl, dokud jsem to neslyšel. * Štve vás více přeřeknutí, anebo faktická chyba? To druhé je nepříjemnější. Přeřeknutí se může stát, někdy má i docela půvab, lidi je mají rádi a přímý přenos je díky tomu vlastně i autentický. * Gól Karla Rachůnka, který na loňském šampionátu několik sekund před koncem vyrovnal semifi nále proti Švédsku, jste oslavil výkřikem: "Rachna kachna, to to letělo!" To byla náhlá improvizace? To byl komentátorský dadaismus. Tým měl tehdy jako maskota dřevěnou kachnu a Rachůnkovi se říká Rachna. Slogan „rachna kachna“ mě napadl, když jsem viděl opakovaný záběr toho gólu. Ta střela napodobila její pohyb: vyletěla překvapivě, jakoby z rákosí, a najednou byla v bráně. * Někdy si podobné hlášky připravujete dopředu? Letošní extraligové finále vyhrál Třinec, jehož brankář Peter Hamerlík má na masce portrét Chucka Norrise. Tak povídám spolukomentátorovi Davidu Pospíšilovi: „Podívej se, Davide, na tu jeho masku. Nevím, jestli to víš, ale zatímco Peter Hamerlík puky chytá, tak Chuck Norris je žvýká.“ Ten fór mi před finále poslal nějaký divák a přišlo mi, že by se dal použít. * A co věta "Vítej, zlatý hattricku!" z finále v roce 2001, kdy Češi získali třetí titul za sebou? To slovní spojení „zlatý hattrick“ jsem měl v hlavě už před finále, ale celá ta věta byla dílem okamžiku. Pak mi lidi psali, že hattrick jsou přece tři góly v jednom zápase, ale většina, myslím, tu metaforu přijala. Zlato potřetí v řadě, to byla přece historická chvíle! Od dob play-off nikdo předtím ani potom takovou věc nedokázal. * Je nějaký český hráč, který má všechny ty tři tituly? Franta Kaberle má všechny tituly kromě toho posledního, takže pět. David Výborný má, myslím, taky všechny. Plné znění zpráv


* Když si tak podrobně vybavujete hokejové sezony, vzpomenete si také, co se v té době dělo ve vašem osobním životě? Jo. V tom roce 2001 byl Viktorovi rok, jeli jsme s ním poprvé k moři. Byl jsem tenkrát od jeho maminky hodně peskovaný, že se mu málo věnuju. Celou cestu do Španělska i zpátky jsem řídil; vezl jsem Světlaniny rodiče autem, ona se synem letěla. (Hledí upřeně na fotbalové hřiště, kde jeho syn zrovna piluje střelbu, pozn. red.) * Vidíte se v něm, když na něho koukáte? Něco dělá přesně jako já a taky tak uvažuje. Když se mu něco nelíbí, velmi rychle to na něm poznám. Vím, co prožívá. * Není vám líto, že nedělá hokej? Vůbec. Hokej navíc hrajeme spolu. V pěti letech jsem ho naučil bruslit, chodili jsme hlavně na Štvanici. Když ji zavřeli, chodíme na rybník. * Vyčítají vám lidé, že komentujete hokej, i když jste ho nikdy nehrál závodně? Výjimečně. A nevadí mi to. Podle mě je důležitější mít novinářské vzdělání. * Nikdy jste to nepocítil jako handicap? Od doby, co používáme dělený komentář s expertem, což je bývalý hokejista, už ne. * Váš kolega Jaromír Bosák se dostal do éteru i nechtěně, a to během přestávky fotbalového zápasu Mladá Boleslav - Slavia. A nedávno uniklo na internet video, kde před prodloužením hokejového čtvrtfi nále věštíte, že Slavia prohraje nájezdy s Libercem. Dáváte si od té doby větší pozor na to, co říkáte, i když se vysílání přeruší? Dával jsem si pozor i předtím. Ale občas se prostě člověk neudrží a o přestávce něco řekne jen tak z hecu nebo z legrace. Pak obvykle použijeme hlášku: „Bacha, někdo nás nahrává!“ * V české politice už je to běžná praxe. Ta poslední nahrávka podle mě překonala i fotbalové odposlechy Ivánku, kamaráde... Kristýna Kočí alias Kapučínko a ten její vybraný slovník! Když jsme loni na podzim dali extraligovým rozhodčím mikroport, abychom měli zvuk přímo z ledu a ze střídaček, trochu jsme se báli, co všechno si vyslechneme. Ale ukázalo se, že komunikace hokejistů a rozhodčích je podstatně kultivovanější než projev české poslankyně: zaznamenal jsem jen dvě výrazné vulgarity za celou sezonu. * Přitom hokejisté čelí v zápase mnohem vypjatějším emocím než Kočí na kavárenské schůzce. Ale jak to třeba vypadá v jejich šatně? V přestávkách ligových zápasů tam trávíme půl minuty s kamerou, aby se diváci mohli podívat pod pokličku. A nic šíleného se tam neděje. * Ani třeba po vítězném finále na mistrovství světa? Tam sice výjimečně může hned několik novinářů, ale kdyby tam měl jít jen jeden člověk z České televize, tak to nebudu já, ale kameraman. Záběry jsou cennější, nemusím mít zrovna já sako postříkané šampaňským. Cestuji s nimi někdy v letadle, když něco vyhrají, přiťukneme si, ale nikdy jsem nebyl součástí oslav. * Ale znáte se asi dobře. To ano. A občas se díky tomu dostanu k informacím, díky kterým toho hráče líp pochopím, ale nikdy je nepoužiju. Ale když chci třeba vědět, jaké mají rituály, musím se zeptat stejně jako ostatní. Nejsem součástí týmu. Jsem návštěva, kterou občas pozvou do předsíně.



* Tykáte si s hráči? Skoro se všemi, až na některé ty mladší, s kterými se ještě tolik neznáme. Trenérům vykám skoro vždycky, i když už jsou někdy mladší než já, protože je považuju za šéfy. A samozřejmě vykám každému ve vysílání, to je předpis. * Kolik máte mezi hráči kamarádů? Asi žádného. Na dovolené jsem nebyl s nikým. * Není zrádné hráčům tykat? Snadněji vám pak mohou odmítnout rozhovor nebo vám po zápase nadávat. Když už někdo zavolá, že se mu něco ve vysílání nezdálo, je to spíš manažer, hráči to nedělají. A že by ke mně byli míň vstřícní? To spíš naopak, několikrát mi třeba řekli, že by se s někým jiným nebavili. * Váš fotbalový kolega Jaromír Bosák se hráčů víceméně úplně straní. Myslím si, že se Míra s tímhle přístupem nemusí vždy dostat k těm zajímavým informacím a musí pak víc spoléhat na svůj odhad. Ale je to individuální. Hodně informací se dá načerpat i třeba na tréninku, proto na ně při mistrovství chodím hodně často, včetně těch soupeřových. * Vždyš na mistrovství světa je šestnáct týmů. No právě! A každý rok jsou týmy o dost jiné. Nejhorší je, když hráči změní helmy nebo čísla. Celý život hrál se sedmadvacítkou, a najednou má dvaadvacítku! A dvojka je navíc hodně podobná sedmičce, takže když má ten dres na zádech zmuchlaný, těžko se orientujete. Proto si na tréninku všímám i třeba toho, jakou má hráč hokejku, jak ji má obalenou, jestli bílou nebo černou páskou, jaké má plexisklo, jaké rukavice. Zkrátka všeho, co mi pak pomůže ho na ledě rychle identifikovat. A občas mám štěstí a dozvím se něco, co pak vím jenom já. * Třeba? Před jedním finálovým zápasem Vítkovice - Třinec jsem zůstal u ledu i po tréninku a třinecký Martin Růžička tam žongloval s pukem jen v kraťasech a teniskách. Ptal jsem se ho, kolik má na play-off hokejek a jestli mají nějakou zvláštnost. Udělal s nimi unikátní bodový rekord, v osmnácti zápasech si připsal třiatřicet bodů za sedmnáct gólů a šestnáct nahrávek. Dvacet let ho možná nikdo nepřekoná. * Vítkovice - Třinec. A vy jste to komentoval s takovým nasazením, jako by to bylo finále světového šampionátu. To vás to pořád tak baví, nebo je to zkrátka vaše role? Obojí. Je to hokej. A navrch souboj dvou nejlepších týmů u nás. Něco takového mě přece nemůže nudit! A letošní finále bylo dokonce o třetinu sledovanější než loňská série Vítkovice - Pardubice: v průměru každý zápas sledovalo dvě stě tisíc diváků. * Zažíváte dvacátou sezonu, přitom je to pořád dokola: liga, šampionát, letní příprava... Co vám pomáhá, abyste nevyhořel? Pořád se snažím dělat to jinak. Předloni jsme třeba přišli s projektem Hokej živě: za stejné peníze přinášíme kromě přímého přenosu jednoho zápasu i okamžité zpravodajství ze dvou stadionů a z dalších pak jen s minimálním zpožděním. To je něco naprosto unikátního, kromě voleb tady nic takového není. A děláme to třikrát do týdne! * Nedávno jste na chatu České televize tvrdil, že tahle sezona pro vás může být poslední... Po určité době je dobré něco takového zvážit. Možná by se to teď dalo ukončit. Před dvaceti lety bylo mistrovství světa v Československu, ten kruh by se teď vlastně uzavřel. * Co byste dělal jiného?



Mohl bych třeba komentovat jiný sport. Nicméně pořád si myslím, že se můžu zlepšovat, nějaké nápady ještě mám. Příští rok je navíc olympiáda v Londýně, příslušný projekt už jsem rozpracoval. * Až přestanete komentovat hokej, budete dál jezdit na stadiony? Možná víc než teď. Zajet si třeba jen tak do Litvínova, do Plzně... Vždyť takhle jsem začínal. * Koketujete s ukončením komentátorské kariéry i kvůli tomu, abyste měl víc času na syna? Od té doby, co máme Viktora ve střídavé péči, a to je asi sedm let, jsem si to musel hodně přeorganizovat. * Nějak mi to nevychází. Rozvedli jste se přece v roce 2007, to jsou čtyři roky. Je to složitější, my jsme od určité doby měli takové zvláštní manželství. Nejdřív jsme měli střídavou péči, pak teprve rozvod. Moje bývalá manželka od nás několikrát odešla a několikrát se zase vrátila, a to i po rozvodu. Zatímco my jsme s Viktorem pořád ve stejném bytě, jeho maminka mu vždycky připravila někde jinde ještě další domov, ale po nějakém čase se jí to rozleželo v hlavě a chtěla se zase vrátit, pak zase odcházela. Poslední pokus o její návrat už jsem zastavil. Přestal jsem tomu věřit a nechtěl jsem, abychom zažili další zklamání. * Vytýkala vám, že kvůli hokeji šidíte rodinu? Bral jsem to tak, že původně to byl jeden z hlavních důvodů rozvodu. Ale pak jsem zjistil, že to bude trochu jinak, protože když jsme měli střídavou péči, tenhle motiv odpadl. * Co jste musel změnit, abyste se svou profesí zvládl střídavou péči o dítě? Když jsme žili ve třech, měli jsme slečnu na hlídání a paní na uklízení. Když žena odešla, zjistil jsem, že se bez obou pomocnic obejdu. Starám se. Chodím do práce, ale organizuju si to tak, abych Viktora nešidil. Jen v březnu, dubnu a květnu to jde těžko, hokejová sezona vrcholí, s hlídáním mi pomáhá moje mamka, ale maximálně dvakrát týdně. Musel jsem se naučit spoustu věcí. * Vařit? To není zase tak těžké. A když je doma pračka a myčka, spousta nepříjemných věcí odpadne. Měl jsem jednoduchý výběr: buď s tím klukem chci být, nebo nechci. Už takhle jsem přišel o půlku jeho dětství a nechci se nechat připravit o další. * Kvůli hokeji? Kvůli střídavé péči. Nechtěl jsem se rozvádět. Podle mě to bylo zbytečné. * Je syn spokojený, že má dva domovy? (Dlouho přemýšlí.) Těžko to stěhování snášel. A jestli se s tím už vyrovnal? To nám asi ani teď neřekne. Ale vypadá, že je v pohodě. Tak snad jo. * Na hokejovém mistrovství světa budete komentovat přibližně patnáct zápasů a jako obvykle i finále. Jak to snáší váš kolega Michal Dusík? Snad to bere. Má sportovní vrcholy v atletice a ve střelbě, já mám jen hokej. *** Robert Záruba (43) Vystudoval novinařinu, teď na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy přednáší sportovní žurnalistiku. V České televizi začínal v roce 1984 jako externista, od roku 1990 je stálým zaměstnancem. V roce 2000 působil půl roku na Nově, která ten rok koupila vysílací práva na hokejový šampionát. Kromě hokeje komentuje i baseball a fl orbal. V letech 2003 a 2004 získal cenu TýTý. Je rozvedený Plné znění zpráv


(jeho exmanželkou je 38letá moderátorka zpráv na Primě Světlana Zárubová-Witowská), ve střídavé péči má syna Viktora (10). NĚKDY S NIMI CESTUJI V LETADLE, PŘIŤUKNEME SI, ALE NIKDY JSEM NEBYL SOUČÁSTÍ HOKEJOVÝCH OSLAV. když ode mne žena odešla, zjistil jsem, že se bez slečny na hlídání a paní na uklízení obejdu. Foto popis| Nehokejista. „Důležitější je, aby byl komentátor novinář,“ tvrdí Záruba. Naposledy hrál hokej v lednu a moc mu to prý nešlo: „Se spoluhráči jsme nenašli společnou řeč.“ Foto autor| Foto: Karel Šanda Foto popis| * SE SYNEM VIKTOREM. "Už je ve věku, kdy by neměl dostávat vítězství zadarmo, měl by poznávat porážku. Sem tam ho vyhrát nechám, ale ve fotbale vůbec," říká Záruba. Foto popis| * V ČASECH MANŽELSTVÍ. S moderátorkou Světlanou Zárubovou se rozvedli v roce 2007, syna Viktora mají ve střídavé péči. Na Velký pátek porodila Zárubova bývalá manželka druhého syna, jeho otcem je bankéř Petr Witowski. Foto popis| * SPORTOVEC. Před rokem 1989 hrál závodně softbal, později se zamiloval do florbalu. "Teď jsem dva měsíce nic nedělal. Musím si něco najít. Baví mě tenis nebo badminton," říká Záruba. Foto popis| * DO TOHO! Mistrovství světa začalo v pátek, domácí jsou Slováci. Pro Zárubu je to profesně jubilejní, dvacátý šampionát. Poprvé komentoval MS roku 1992 v Praze. Foto popis| * Tanečník. V roce 2007 si vyzkoušel soutěž StarDance, s partnerkou Vandou Dětinskou skončili na pátém místě. „Soutěži jsem dal přesně 232 hodin tréninku,“ spočítal Záruba. Foto popis| * Pozorovatel. Na slovenském šampionátu nechce vynechat ani jeden trénink českých hokejistů. „Všímám si každé maličkosti, abych je pak na ledě co nejrychleji poznal,“ vysvětluje. Foto autor| Foto: 1, 2, 5 PROFIMEDIA, 3 archiv Roberta Záruby, 4 ČTK, 6 Jaroslav Hodík / Česká televize

Jak nastartovat novou prosperitu 11.5.2011

ČRo 6

str. 01

21:40 Zaostřeno na finance

Petr HOLUB, moderátor -------------------Odpovědět na otázku, jestli míříme k ekonomickému oživení, anebo do nové recese, jde velice snadno. Záleží na tom, co Česká republika udělá. O tom, jak nastartovat novou prosperitu, uslyšíte v magazínu Zaostřeno na finance, který společně připravují Český rozhlas 6 a Aktuálně.cz. Pořadem provází Petr Holub. Plán na nový vzestup české ekonomiky existuje, sepsala ho vládní komise NERV a jmenuje se Rámec strategie konkurenceschopnosti. Český rozhlas 6 požádal hlavního autora této strategie Michala Mejstříka, aby plán představil. Michal Mejstřík, který přednáší na fakultě sociálních věd Karlovy univerzity odpovídal na otázku, jestli se může zopakovat stejný ekonomický vzestup, jaký Česko zažilo v období před rokem 2008. Michal MEJSTŘÍK, člen vládní komise NERV -------------------Já se domnívám, že určitý potenciál tady je, ale je potřeba se podívat, z kterých stran může přijít poptávka a které bariéry vlastně ovlivnitelné vládou se dají odstranit. Petr HOLUB, moderátor -------------------Dá se tedy říci, že se nemusí měnit ten úplně zásadní směr, tedy dosavadní orientace na zpracovatelský průmysl, v tom je možné pokračovat? Michal MEJSTŘÍK, člen vládní komise NERV -------------------No my tam v několika bodech uvádíme docela zásadní předpoklady, že na jedné straně existuje určitá velmi silná skupina podnikatelských odvětví, které jsou navázány do určité míry, my tomu říkáme, polohová renta, strategická poloha České republiky. A ta souvisí s tím, že my jsme i historiky byli zpracovatelským centrem Evropy a v krátkém časovém období si těžko umím představit, že bychom tuto roli opustili. Ale abychom mohli uchovat tuto roli i do budoucna a budoucnost ukazuje, že vlastně ve zlepšené strategii, my tomu říkáme Plné znění zpráv


strategie tří I, infrastruktura, instituce, inovace. A to všechno na základě úplně jinak vzdělané populace. Tak ta budoucnost jinak se nám jeví velmi špatně. Petr HOLUB, moderátor -------------------Česko se musí pustit do nějakých těch třech rozvojových projektů. A mělo by s tím začít pokud možno už hned. Michal MEJSTŘÍK, člen vládní komise NERV -------------------No my jsme právě indikovali takovou velice neuvěřitelnou až slabinu, která se na nás valí ze všech stran, že například 80% rodičů se domnívá, že vzdělání naší populace, to jest jejich potomků je docela v pořádku. A ve skutečnosti se ukazuje, že tomu tak vůbec není. Že ten pokrok okolo nás běží daleko rychleji a de facto ta kvalita naší populace, která vychází, ať už z předškolních, školních i terciálních institucí vzdělávání je relativně stále horší. A to je jako velice závažný varovný signál. Petr HOLUB, moderátor -------------------Co se myslí tím stále horší, to znamená, že chybí, řekněme, odborné znalosti, jsou špatné jazykové znalosti? Michal MEJSTŘÍK, člen vládní komise NERV -------------------Právě ten rozpor mezi vnímáním z hlediska třeba rodičů a tou realitou na trhu, ten trh je někde úplně jinde. Trh vlastně ukazuje, že naše pracovní síla musí mít i do budoucna jiné parametry, že to musí být lidé, kteří do značné míry jsou schopni mluvit anglicky a specificky se orientujeme na minimálně jednu znalost jazyka, protože i pro ty běžné profese jako řidič, řemeslník, mají-li se pohybovat na vnitřním trhu služeb, například v rámci Evropské unie, opravdu to například s češtinou vůbec nepůjde. Tak to je takový jeden takový drobný příklad toho, co by se mělo dotknout každého. Bohužel realita je taková, že zatímco v Číně vlastně znalost jazyků stoupá, tak v české kotlině skutečně se snad domníváme, že nic takového potřeba nebude. Petr HOLUB, moderátor -------------------V rámci strategie konkurenceschopnosti se psalo, že v té světové konkurenci dokáže obstát právě ten zpracovatelský průmysl, právě proto, že je s tou konkurencí neustále konfrontován. To si myslíte, že může bez dalšího fungovat ještě několik dalších let? Michal MEJSTŘÍK, člen vládní komise NERV -------------------Já se obávám, že samo o sobě to nestačí. Zpracovatelský průmysl v uplynulých letech dokázal díky otevřenosti světu, my jsme opravdu mimořádně otevřená ekonomika a u těch obchodovatelných statků a služeb je tlak konkurence obrovský a podnikatelé se tomu dokáží přizpůsobovat. Bohužel podnikatelé skutečně neustále naráží na fakt, že naše ekonomika se rozlomila, že tady máme veřejnou správu, která proti těm podnikům, které prochází neustálými změnami a musí vstřebávat aspoň v určité míře inovace, tak veřejná správa, včetně už zmíněného školství se vydala naprosto autonomní cestou a v podstatě na podněty světa nereaguje a je velice neefektivní. Petr HOLUB, moderátor -------------------Zmínil jste, že veřejná správa a její výkonnost jsou nezbytné právě z hlediska toho, že potřebujeme vzdělanou pracovní sílu. Ale k čemu jinému potřebuje podnikatel ten veřejný sektor. Není možné nakonec fungovat úplně bez ohledu na to, jak funguje nebo co dělá stát? Michal MEJSTŘÍK, člen vládní komise NERV -------------------To bohužel vůbec tak není, protože my jsme třeba viděli, že nám narůstá počet zaměstnanců ve veřejném sektoru, ale součástí veřejného sektoru je právě již zmíněná základní situace, to jest vzdělanost. A to je typická služba, kterou poskytuje veřejný sektor, asi u základního školství se zatím všichni shodují na tom, že to je veřejný statek. A pokud tento veřejný statek nebude mít bezpečnou kvalitu, tak to je první naprosto jasný předpoklad. Další oblast je oblast institucí. Jestliže naše nastavení legislativní bude novým podnikatelům bránit a nejsou to jenom takové ty banální překážky, ale skutečná přehrada pro podnikání, neustále ze všech srovnání Plné znění zpráv


vychází, jak je obtížné podnikání v Čechách zahajovat, jak je komplikované ho ukončovat, protože naše soudy, insolvenční soudy i přes nový insolvenční zákon jenom pomalu vstřebávají jeho prvky, tak tyto základní charakteristiky podnikání potom vedou k tomu, že stát komplikuje významně vlastně to přelévání kapitálu do těch efektivnějších sektorů. Jsme toho svědky každodenně a těm institucím patří i právní vymahatelnost. Vezměte si /nesrozumitelné/ exekutorů. To znamená, to jsou ti, kteří vymáhají pohledávky a přestože byl zaveden elektronický platební rozkaz, tak některá ta činnost soudu, přestože skutečně ministerstvo spravedlnosti v této oblasti udělalo obrovský posun, tak stále na činnost soudů nedosáhne. A to značně pomáhá. To znamená, jsou tady celé oblasti veřejné správy, například i takové, že naše veřejná správa vůbec není zaměřená uživatelsky. To znamená, ten front office není, současně spotřebovává obrovské množství veřejných zakázek, protože nemá vůbec společně sdílené služby. Vemte si, že sdílené služby jsou základní charakteristikou efektivní veřejné správy a my vlastně nemáme dokonce ani v rámci vlády společné zdroje, například společnou elektronizaci, to je úplně absurdní situace. Petr HOLUB, moderátor -------------------Současná Nečasova vláda dělá úspory právě ve veřejné sféře. Tím by, vlastně když se to vezme čistě matematicky, se mohla produktivita práce ve státních úřadech zlepšit, ale otázka je, jestli se skutečně zlepší, když se škrtá plošně nebo jestli není třeba dělat něco dalšího. Michal MEJSTŘÍK, člen vládní komise NERV -------------------Každý podnikatel vám řekne, že uspořit deset procent v každém podniku na začátku by měl být standardní podnikatelský úkol manažera. Takže potud ano, ale když se podíváte, tak v tuto chvíli my máme tisíce opravdu třeba i obětavých pracovníků veřejné správy, ale já tomu říkám, že oni šlapou třeba až do úmoru, ale nesprávným směrem. To nastavení služeb, nastavení agend v podstatě neladí na opravdové služby. Je tam prostě celá řada služeb duplicitních. Dodnes jenom velmi postupně pracujeme s centrálními registry, každá organizace má nějaké svoje vlastní registry, které pracně vytváří a nekoordinovaně si je přesouvají mezi sebou. A to znamená mimořádné úsilí, ale i náklady, které jsou fakticky zbytečně vynakládané, protože my nejsme schopni ty sdílené služby skutečně efektivně organizovat. Petr HOLUB, moderátor -------------------Vy v tom materiálu o konkurenceschopnosti jednak zmiňujete, že veřejné služby nejsou na dobré úrovni, ale jestli jsem dobře rozuměl, tak se tam obecně píše, že služby jsou málo efektivní. Já, pokud jsem hovořil v poslední době se zahraničními investory, tak ti upozorňovali, že v České republice je málo rozvinutá logistika, včetně finančních, skladovacích, obchodních služeb. Myslíte si, že problém ve službách jde i takhle do toho soukromého sektoru? Michal MEJSTŘÍK, člen vládní komise NERV -------------------Já bych v této souvislosti řekl, že ona ta logistika odráží fakt, který taky do určité míry státní správa reflektuje jenom omezeně, že došlo úplně ke změněné charakteristice obchodování. Všude, když se podíváme do České republiky, tak se zavádějí takzvané štíhlé metody. To znamená, firmy už nedrží významné zásoby ve svých skladovacích provozech, ale všechno se to převádí na logistiku. A de facto většina subdodávek a dodávek jde formou justing time. A je-li tomu tak, znamená to, že to je mimořádný proces, kdy jsou velké náklady například právě na logistiku, která představuje v těch autech a v těch logistických skladech způsob jak skladovat zboží, které de facto už se neskladuje v těch výrobních provozech. A to znamená, to je úplně, to je převrácení historické logiky, my jsme o tom mluvili, toho standardního průmyslu. A tím spíše, že v Čechách přibývá díky 84% exportu do zemí okolo nás, skutečně těch subdodávek pro ty sousední země, ale jsou to i služby. My jsme momentálně významným poskytovatelem regionálních opravárenských služeb, které jsou taky mimořádně logisticky náročné. To jsou třeba služby, kdy se k nám svážejí desetitisíce notebooků, které se tady opravují a pak se zase distribuují zpět. Ale je to všechno dáno skutečně tou naší polohou. A v okamžiku, na co si logistikové stěžují, je třeba fakt, že pokud máte z Ostravy na východní hranici běžnou třeba časovou lhůtu na dodání tři, čtyři hodiny, tak po dálnici D 1 to často takhle nejde. A dodnes stát nedokázal budovat tu infrastrukturu, která by byla paralelní, to znamená dálniční spojení mezi Mohelnicí a Pardubicemi, což skutečně nesmírně komplikuje život a pro nás to znamená i velkou hrozbu. Oni ty logistické společnosti si umí spočítat, že pokud budou vozit zboží směrem na sever do Polska a posléze německou cestou, jak už to teď zčásti začaly dělat, tak možná někoho potěší, že těch logistických tahů ubyde, ale oni i ten byznys, to jest ta místa pro nízkopříjmové a středněpříjmové skupiny pracujících na severní Moravě se potom mohou vytratit, protože už Plné znění zpráv


dnes ti investoři říkají:"Tak my se přesuneme přímo do Polska a budeme prostě to zboží dopravovat směrem na Západ přes dříve východní Německo." Takže to je opravdu celá řada těch hrozeb, které, musím říci, naštěstí například celní správa díky naší mimořádné elektronizaci poměrně úspěšně řeší, ale právě ta nedokončená dopravní infrastruktura, nedokončená informační infrastruktura, nedokončená dopravní telematika, to jsou všechno věci, které k moderní logistice patří, a to jsou věci, na které i já slýchávám stížnosti od logistiků. Petr HOLUB, moderátor -------------------Dá se tedy říci, že v tomto ohledu vzniká velká poptávka po nových infrastrukturních investicích a také po kvalifikované pracovní síle. Michal MEJSTŘÍK, člen vládní komise NERV -------------------Zcela jednoznačně. Já bych řekl, ona i ta obyčejná pracovní síla musí být kvalifikovanější právě o ten jazykový element. Člověk, který jezdí s autem a nikde se nedomluví v zahraničí, v tuto chvíli se už nedá jezdit autem jenom po regionu. Právě ty zmíněné logistické služby vyžadují prostě putování na dlouhé vzdálenosti. A koneckonců vidíme to samozřejmě i v letecké dopravě i v jiných typech dopravy, že ty elementární požadavky jsou vyšší, takže je to i zvýšení požadavků na takového úplně obyčejného člověka. Takže to je mimořádně široká škála povinností. A já bych k tomu řekl, my jsme upozornili tam na fakt, na který se mnohdy zapomíná, že abychom dosáhli takovéto široké zvýšení vzdělanosti, musíme začínat už v předškolním věku. Je fakt, že na tyto faktory se dlouho zapomínalo, že zmizela síť jeslí, významně byla omezena i činnost školek, ale ono opravdu se ukazuje, že ta příprava, předškolní příprava dětí je dokonce i podle Američanů tou nejefektivnější cestou, jak jim vytvořit předpoklady, pro smysluplný život. Petr HOLUB, moderátor -------------------Česko má specifický model podpory výzkumu, když to srovnáme s okolními zeměmi. Zatím stále zůstávají stranou univerzity. A stát přímo dotuje výzkum v podnicích prostřednictvím různých grantů. Ta otázka zní, jestli za takové situace může se Česko stát nebo postupně stávat technologickým centrem Evropy. Michal MEJSTŘÍK, člen vládní komise NERV -------------------Tak tomu jsme opravdu věnovali významnou pozornost. Ona ta předchozí strategie, připravená pod vedením Martina Jahna v roce 2005 očekávala, že se staneme technologicko-inovačním centrem, ale ukazuje se, že máme k tomu opravdu hodně daleko. V tuto chvíli jsme úplně na konci pelotonu právě z hlediska finančních produktů, které nám vytvářejí předpoklady pro inovační činnosti, to znamená míra kapitálu takzvaného rizikového nebo těch seat fondů, tam to je u nás na zcela zanedbatelné úrovni. My nemáme vůbec dostatečně vytvořené instituce a dokonce ta rizikovost v této činnosti nepřilákala ani dostatečné soukromé investory v České republice, což je skutečně na pováženou. Takže ti, kteří opravdu něco vynaleznou, tak nakonec skončí na burzách, když řeknu optimisticky někde v Polsku, ve Varšavě. A ještě častěji prodávají ty svoje vynálezy a patenty do zahraničí. Takže když se podíváme na strukturu služeb, které vyvážíme a dovážíme, trošku podrobněji, než je to obvyklé, tak zjistíme, že Česká republika daleko více vyváží ty služby s nízkou přidanou hodnotou. Nic ve zlém, cestovní ruch je vynikají činností. A já jsem jaksi pro to, aby byl dál rozvíjen, ale na druhé straně, když se podíváte, že vlastně nedokážeme vyvážet a naopak významně dovážíme služby, jako je výzkum a vývoj, to právě souvisí s tím, že ten dosavadní výzkum je často orientován bez ohledu na požadavky podniků, které si skutečně neustále stěžují, že /nesrozumitelné/ jde o podporu výzkumníků a nikoliv o podporu výzkumu, který by byl aplikovatelný do inovací. Petr HOLUB, moderátor -------------------Doporučuje Michal Mejstřík z vládní komise NERV, který je hlavním autorem nové strategie konkurenceschopnosti pro Českou republiku. Cesta k dalšímu ekonomickému vzestupu existuje, nepřijde ale automaticky. Sami Češi musí připravit nezbytné předpoklady, bez kterých se země v mezinárodní konkurenci neprosadí. Pojmenovat úkol znamená první krok k jeho splnění. Na další kroky bude čekat také magazín Zaostřeno na finance, který Český rozhlas 6 připravuje ve spolupráci s deníkem Aktuálně. Na techniku dnes dohlížela Zuzana Vlčková, od mikrofonu se loučí Petr Holub.



Češi chtějí experty 8.5.2011

Respekt +respekt.cz str. 00 Ondřej Kundra

RESPEKT.IHNED.CZ

Česká demokracie nemusí být tak pevná, jak se zdá. Čtvrtina lidí není přesvědčená, že demokracie je dobrý systém pro vládnutí, a další čtvrtině je to jedno, říká sociolog Lukáš Linek, autor knihy Zrazení snu?. Zabývá se v ní právě vztahem české společnosti k demokracii a svobodě. Zhruba tři čtvrtě roku po zvolení Nečasovy “reformní a protikorupční“ vlády se její obliba a důvěryhodnost u veřejnosti propadla na jednu z nejnižších úrovní, jakou kdy která vláda za posledních dvacet let měla. Ukazuje to na nějaký nečekaný posun v české společnosti? Samotný propad není nic nečekaného. Z výzkumů je zřejmé, že důvěra ve vládu prochází určitými cykly bez ohledu na korupční skandály. V zásadě lze říci, že v době voleb a krátce po volbách má nově ustavená vláda vždycky větší důvěru než v průběhu funkčního období. Je ale pravda, že pokles důvěry v Nečasovu vládu je větší, než se dalo očekávat, propadla se zhruba ze čtyřiceti na dvacet procent. Vůbec nejdramatičtější pád v posledních dvaceti letech se ale týkal Klausovy druhé vlády v roce 1997 - během čtyř až pěti měsíců se její důvěra u veřejnosti propadla z padesáti na dvacet procent. Takový případ není možné najít snad v žádné jiné zemi. Od té doby se důvěra v českou vládu už vždycky pohybovala na nižší úrovni. Proč byl rok 1997 tak zlomový? V první polovině devadesátých let bylo v České republice ještě normální, že vládě důvěřovali i lidé, kteří hlasovali pro opoziční strany, případně se voleb vůbec neúčastnili. Po roce 1997 už ale vládě důvěřují pouze lidé, kteří pro vládní strany hlasovali ve volbách. Jsem přesvědčený, že hlavní důvody tak dramatického zlomu jsou tři. Prvním byly hospodářské obtíže, které se v roce 1997 v Česku objevily a které se týkaly poklesu hospodářského růstu, rozpočtové a obchodní nerovnováhy. Tyto problémy nabouraly mýtus o úspěšné transformaci a neomylnosti ODS a jejího tehdejšího předsedy Václava Klause. Důvěra veřejnosti byla totiž založena na tom, že vláda bude dělat transformační kroky a lidé se uskrovní, za což je bude čekat hospodářský růst a větší blahobyt. A najednou se ukazovalo, že to tak slavné není. Zadruhé se krátce nato odhalily korupční skandály financování ODS a ODA, které utvrzovaly veřejnost v přesvědčení, že velká část ekonomické transformace byla podvod. Během Tošovského úřednické vlády se sice podařilo zlepšit důvěru v politické instituce, parlament, politické strany, ale opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD tento krátkodobý vzestup úplně zabila. Opoziční smlouvu považuji za třetí důvod. Jak je ale možné, že se důvěru nepodařilo obnovit? Takové porušení demokratických standardů, k jakému došlo během opoziční smlouvy, už se přece neopakovalo. Jakmile se důvěra v jakémkoli vztahu jednou nabourá, její znovunabytí trvá hrozně dlouho; zabere to roky, ne týdny nebo měsíce. Opoziční smlouva představovala zradu předvolebních slibů a úmyslnou snahu změnit pravidla politické soutěže s cílem oslabit ostatní aktéry. Navíc s ní byly spojeny velké korupční skandály. Takové nalomení důvěry se špatně napravuje. Špidlova nebo Topolánkova vláda se ale od opoziční smlouvy distancovaly, demokratická soutěž jejich stran se obnovila a více či méně se snažily s korupcí něco dělat. Proč to tedy nevedlo aspoň k částečnému napravení vztahů mezi politickými institucemi a veřejností? Když vám partner řekne, že vás sice jednou zklamal a podvedl, ale už se to nestane, také mu nezačnete okamžitě důvěřovat. Zároveň se v případě Nečasovy vlády objevuje to, co doprovází každou koaliční vládu vnitřní spory a tahanice, porušování dohod, hašteření... Řada analytiků si myslela, že v situaci, kdy má vláda pohodlnou většinu, půjde opozice snadno převálcovat a bude se snadno vládnout. Projevovalo se to i v podobě různých záměrů, jak změnit volební systém. Nic takového však nesledujeme. Vláda má sice většinu, ale uvnitř je stále rozhádaná. Začalo to na podzim a od té doby je jakékoli zásadnější rozhodnutí problematizováno, většinou Věcmi veřejnými. Souvisí ten pokles důvěry i se vztahem české veřejnosti k demokracii vůbec? Podporuje tu třeba demokracii méně lidí než v devadesátých letech? Plné znění zpráv


Samotná nedůvěra ve vládu přímo neohrožuje legitimitu demokracie. To jsou dva odlišné typy postojů. Důvěra ve vládu je jedním z indikátorů širší politické spokojenosti, která je krátkodobá, je stranicky podmíněná a je určována i tím, jak se vyvíjí hospodářství. Naopak legitimita demokracie je hodnota dlouhodobá, má trvalejší charakter a není vůbec ovlivňována tím, která strana je u moci. Takže k poklesu důvěry v demokracii u české veřejnosti nedochází? To bohužel ano, jen chci říct, že to nemusí přímo souviset pouze s nedůvěrou k vládě. Pokles podpory demokracie a demokratických institucí je v české společnosti od devadesátých let výrazný. Od počátku devadesátých let byla v Česku opakovaně lidem pokládána otázka, v níž si mají vybrat jeden ze tří výroků, s nímž souhlasí. Zaprvé - demokracie je lepší systém vlády než jakýkoli jiný. Zadruhé - autoritářský režim nebo diktatura jsou za určitých okolností lepší než demokracie. A zatřetí - je mi jedno, jaký režim v této zemi funguje. Od poloviny devadesátých let došlo k přibližně dvacetiprocentnímu poklesu podílu lidí, kteří považují demokracii za nejlepší. Rozložení v současnosti je přibližně následující: polovina je pro demokracii, čtvrtina po autoritářství a čtvrtině je to jedno. Od roku 2002 jsou tyto podíly přibližně stejné. Navíc výzkum Konsolidace demokracie ukázal, že zatímco v roce 1990 považovalo volby za nejlepší způsob výběru vlády 84 procent lidí, v roce 2001 to bylo pouze 72 procent. Obdobně poklesl podíl lidí, kteří byli přesvědčeni, že k vládnutí potřebujeme parlament, z 88 na 63 procent. To jsou výrazné nárůsty negativního hodnocení dvou základních institucí demokracie: voleb a parlamentu. Co to ale v běžném životě české společnosti znamená? Že tu žije 25 procent lidí, kteří nejsou přesvědčeni, že demokracie je správný systém pro vládnutí a že dalším 25 procentům je jedno, jaký režim existuje. To jsou relativně velká čísla. Naštěstí je kromě KSČM nikdo politicky nemobilizuje, takže českou společnost to nijak výrazně neovlivňuje. A vyplývá ze sociologických dat, jaký politický systém by chtělo těch 25 procent lidí, kteří nevěří v demokracii? Za Fischerovy úřednické vlády udělala sociologická společnost CVVM takový experiment s formulací otázky ohledně důvěry ve vládu. Nejdříve se ptala lidí, jestli obecně vládě důvěřují. A kladně se vyjádřilo 30 procent z nich. Když ale do otázky vložila sousloví “Fischerova vláda“, najednou jí projevilo důvěru šedesát procent lidí. Z tohoto experimentu vyplývá, že lidé nechtějí stranický typ vládnutí a naopak velmi pozitivně hodnotí expertní vlády. Fischerovo vládnutí bylo ale spojeno s velkým chaosem a s rozbujením korupčního prostředí, s obchodováním s různými zájmy. To je přece v přímém rozporu s tím, co ti lidé chtějí. To je výklad člověka, který politiku profesionálně sleduje. U většiny lidí ale musíme předpokládat jen obecné povědomí nebo neznalost. Navíc si mohou říci, že korupce byla problémem politických stran a ne vládních expertů ve Fischerově vládě. A vyplývá z toho i riziko, že by tito lidé s nedůvěrou v demokracii byli ochotni podpořit nějakou populistickou nebo extremistickou stranu, jako se to stalo za Ficovy vlády na Slovensku nebo jako je tomu teď za Orbána v Maďarsku? Neodpovím na to úplně jednoduše. V Evropě v zásadě existují dva typy velkých politických kultur. Prvním je anglosaský systém, kde jsou lidé přesvědčeni, že vládnout se má stranicky na základě zájmů a jejich konfliktu. A potom je kontinentální systém, kam spadá oblast Německa a bývalého Rakouska-Uherska, kde panuje představa expertního vládnutí. Kdyby tu tedy byl představitel nějakého hnutí nebo iniciativy, který se bude tvářit, že bude vládnout expertně a pro dobro lidí, mohl by získat velkou podporu. Lidé tu nemají rádi strany, nemají rádi handlování stran mezi sebou. Mají představu, že lze vládnout expertně, s odhlédnutím od zájmů. Je to vidět na příkladu úspěchu TOP 09, za kterým nestojí politický program, ale především osobnost Karla Schwarzenberga. Pro řadu lidí je to člověk, který nechce z politiky těžit svůj zájem a chce ji dělat pro dobro lidí, navíc ještě expertně: rozumí přece díky svému zázemí zahraniční politice. Stejně tak se v tom odráží nárůst podpory Věcí veřejných v době, kdy jmenovaly volebním lídrem Radka Johna, člověka nespojeného s politikou, moderátora investigativního pořadu na Nově. Lidé ho mají spojeného s tím, že Plné znění zpráv


odhaluje nepravosti, proto ho vnímali jako člověka na správném místě. Úspěch stran, které jsou napojeny na takovou osobnost, je v české společnosti zaručen. Pokud lidé chtějí expertní vládu, neznamená to, že nevědomky volají po nějaké formě autoritářství? Vždyť to je klasická utopistická představa a každá utopie je ve své podstatě totalitní. Samozřejmě, je nemožné představit si politický systém, kde vládu tvoří nezávislí experti, aniž by to byla nějaká forma autoritářství. Protože když to nebude expertně, bude to vždy na základě zájmů a stran. Tohle už ale česká veřejnost nerozlišuje, nedokáže uchopit ten protiklad. Chtěla by chytrého, osvíceného člověka, který jí sice bude expertně a autoritativně vládnout, ale všechny její svobody při tom budou zachovány. Parádní představa Za posledních dvacet let tu dospěla nová, sebevědomá generace mladých lidí, jejíž občanské postoje nebyly utlučeny komunistickým režimem, a přece nedává najevo svou nevoli k současnému stavu politiky. Čím to je? Mladé lidi politika prostě vůbec nezajímá. K volbám chodí v dramaticky menším zastoupení než starší generace. Podíl prvovoličů, kteří se voleb účastní, se v poslední dekádě v Česku pohybuje v rozmezí 40 až 45 procent. U lidí nad 30 let tento podíl neklesá pod 60 procent. Proč nepovažují volby a politiku za důležité? Netýká se jich to. Ještě neprošli všemi čtyřmi životními kroky, které člověk většinou musí udělat, aby se ho politika začala dotýkat - odstěhovat se od rodičů a začít bydlet ve svém, dostudovat, vstoupit na trh práce a založit rodinu. Zároveň mezi mladými existuje absolutní nedůvěra v politiky a v dělání politiky. Jsou přesvědčeni, že jediné, co má smysl, je dělat politiku netradičně přes různé svépomocné spolky, neziskové organizace, občanská sdružení a snažit se vyřešit nějakou konkrétní kauzu. Mezi mladými panuje silný názor typu, že “kdyby volby mohly něco změnit, zakázali by je“. Oni chtějí politiku dělat po svém, a tak v Brně blokují skinheady, chodí obsazovat neobydlené baráky, organizují cyklojízdy. Nebo říjnové karnevaly Freedom not Fear či v létě 2005 demonstrovali proti rozehnání CzechTeku. To byla velká masa a všechno to byli mladí lidé. Navíc já bych jim ani jejich nezájem o politiku nevyčítal. Chtějí dělat něco jiného a není na tom nic špatného. Chtějí nejdříve procestovat svět, zkusit si nějaké zaměstnání, užít si život, získat zkušenosti a rozhled. Je to trend, který je zcela běžný všude na Západě. Mimochodem, za co byste šel osobně demonstrovat? Na klasické demonstrace bych asi dnes nešel. Byl jsem na několika karnevalech Freedom not Fear a na akcích proti zmíněnému zásahu na CzechTeku - ta představa, že bude na Letné dunět techno, byla parádní. Přímo pod okny vedení policie... Dobrovolná rezignace Existují sociologická data, která by naznačovala, kdy míra frustrace a zklamání z politiky může vést k podpoře antisystémových stran? Z dat lze v zásadě vyčíst jen to, co se stalo v minulosti. Například během voleb po zlomovém roce 1997 nedošlo k posílení antisystémových stran, přestože zklamání a naštvanost veřejnosti byly velké. Jediným takovým případem byly volby v roce 2002 - tehdy komunisté dostali asi osmnáct a půl procenta hlasů, což byl nárůst přibližně o dvě stě tisíc lidí. Pro srovnání - obě velké strany, ČSSD a ODS, ztratily po půl milionu hlasů. Uvedený nárůst byl přibližně z poloviny způsoben přesunem voličů od ČSSD zklamaných opoziční smlouvou, korupčními skandály a možná i nečekaně “pravicovým“ vládnutím Zemanovy menšinové vlády. V druhé řadě - a to se v české politologické obci moc neví - je volební podpora KSČM výrazně závislá na úrovni nezaměstnanosti. Vzroste-li v zemi nezaměstnanost o dvě procenta, vzroste podpora KSČM o jedno procento. Takže přece jen existují varovné příznaky, které by se daly odhalit sociologickým výzkumem? Příznaky možná, ale předvídat budoucnost samozřejmě nemůžeme. Lidé jsou nespokojeni s politikou a nedůvěřují státním institucím i jinde v západní Evropě a v Americe. Přitom žádný dramatický nárůst Plné znění zpráv


antisystémových stran nepozorujeme. Samozřejmě někde narazíme na pravicové radikální strany, jako je tomu v Nizozemsku, Francii či Maďarsku, ale ty jsou většinou syceny tím, že v dané zemi žije muslimská nebo jiná minorita a na odporu k této minoritě tyto strany stojí. To u nás není. Lidé jsou sice z politiky otrávení, ale populistická uskupení, jako jsou D.O.S.T. nebo extremistická DSSS, mají zatím minimální podporu. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský prohlásil, že zdejší politika je odpudivá. A jedinou šanci pro místní demokracii vidí v Evropské unii, protože ta je schopna vytvářet seberegulující pravidla a instituce, které dokážou místní politiky korigovat. Oponenti ale tvrdí, že jsme schopni si pravidla nastavovat sami. Který pohled je vám bližší? Instituce, jako jsou ombudsman, Nejvyšší kontrolní úřad či nezávislé státní zastupitelství a další, to jsou všechno věci, které jsme převzali z jiných zemí. Stejně tak jsme okopírovali demokratický systém. A když se podívám, jak pozitivní byl tlak Evropské unie na přijetí některých pravidel pro chování státních úředníků, institucí a politiků, tak musím souhlasit s Pavlem Rychetským. Osobně si taky myslím, že klíčová v tomto ohledu není společnost, ale sebeomezující se role politických elit. Společnost může politiku výrazně ovlivnit maximálně jednou za čtyři roky, případně proti porušování pravidel protestovat, ale nic víc. Nepřidáváte se tím však ke skepsi většiny české veřejnosti? Když ODS a ČSSD navzdory předvolebním slibům uzavřely v Praze velkou koalici, vyvolalo to sice protesty, ale ty trvaly jen dva dny. Kdyby lidé vydrželi demonstrovat déle, možná by se jim podařilo velké koalici zabránit. Proč si česká společnost nedokáže vynutit dodržování pravidel a slibů? Protože v české společnosti je velmi slabá víra v to, že člověk dokáže svou aktivitou v politice něco změnit. Říkám tomu individuální odcizení od politiky. Primárně zahrnuje hodnocení toho, nakolik se jedinec cítí vzdálen od politiky. Člověk, který je tzv. individuálně odcizený od politiky, ke svému životu politiku vůbec nepotřebuje. Politika je na žebříčku jeho zájmů úplně dole, respektive v tom žebříčku vůbec není. Jedná se totiž o dobrovolnou rezignaci na politiku. Tito lidé se o politiku nezajímají, nerozumějí jí a zároveň mají pocit vlastní neschopnosti a bezmoci ve vztahu k ní. Je to pocit, který je socializován už v rodině a jeho kořeny sahají daleko před nástup komunismu. Ozývá se už ve rčení “Nechoď Vašku s pány na led...“. Na druhou stranu když je skutečně ohrožena demokracie, ukazuje se, že se Češi dokážou probudit. Třeba když v roce 2000 politici chtěli kontrolovat Českou televizi. Ze všech středoevropských postkomunistických zemí se Česká republika vymyká tím, že tu zatím v žádné vládě nezasedla extremistická politická strana. Díky čemu se tímto lišíme? Zčásti za to musíme děkovat existenci komunistické strany, která je hromosvodem populistické nespokojenosti. Na druhou stranu nejsem přesvědčen o tom, že polovina Maďarů chce to, co dělá Fidesz. Ta strana získala ve volbách extrémně vysokou podporu, ale možná chtěli tamní voliči změnu ústavy asi tak stejně jako čeští voliči ODS rovnou daň. Tedy skoro vůbec. Ve své knize Zrazení snu? tvrdíte, že speciálně v Česku se demokracie zdá být pevně zakotvená a neozývají se hlasy, které by ji zpochybňovaly. Nicméně postoj české veřejnosti tak prodemokratický není. Co tím konkrétně myslíte? To, že tady neexistuje organizovaná alternativa demokratického vládnutí. Kromě komunistické strany tu není žádná organizace, která by říkala, že stávající politický systém je špatný a že chce nastolit jiný. Mohou tu být mikrostrany typu skinheadů, DSSS a podobně. To jsou však zatím mikrofenomény. Uskupení s větší podporou, které by usilovalo o nedemokratické změny a mobilizovalo ten velký podíl lidí, kteří demokracii nepodporují, tu ale není. Jakou má tedy většina veřejnosti představu o tom, jak vybřednout ze současné politické krize? Lidé v zásadě nechtějí řešit problém, který nevytvořili. Politika je na pátém až osmém místě jejich zájmu. Více je zajímá rodina, práce, cestování, sport, diskotéka, zajímají je věci, které dělají. A politika je prostě věc, která je pouze obtěžuje. Takže z tohoto hlediska se tou politickou šlamastikou nechtějí zabývat, zastávají názor, ať si to vyřeší politici.



Ti toho ale již delší dobu nejsou schopni. Když tahle paralýza bude pokračovat, co to udělá s chováním veřejnosti? Pořád tu žijí lidé, kteří mají zájem na tom, aby to prostředí fungovalo průhledně, demokraticky a rozumně. A ti se o to budou snažit. Ať už jsou to občanská hnutí, média nebo podnikatelé. Musíme se však smířit s tím, že většina lidí je se svým životem spokojena. A vůbec to nesouvisí s tím, jestli jsou spokojeni s politikou. Na druhou stranu ale přibývá hlavně mladých lidí, kteří chtějí něco dělat a změnit. Jejich aktivity se ovšem odehrávají hlavně na lokální úrovni, jak už jsem o tom mluvil. Jen bych doplnil, že česká občanská společnost má výrazný problém s financováním: nedostatkem peněz a velkou závislostí, ať už na zahraničních nadacích a jiných organizacích nebo na státu. Jak se vlastně vy osobně perete s deziluzí ze zdejší politiky? Abych trpěl deziluzí, musel bych nejprve mít nějakou iluzi. A tu jsem naštěstí nikdy neměl. Lukáš Linek (35) Sociolog, který se zaměřuje na volební chování, politické postoje a strany a parlamentarismus. Sociologii vystudoval na Fakultě sociálních věd UK v Praze a absolvoval zahraniční odborné stáže v Dánsku nebo Velké Británii. V současné době působí v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR a přednáší politickou sociologii. Loni mu vyšla kniha Zrazení snu?, v níž analyzuje postoje české veřejnosti k politickému režimu a jeho institucím.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-51792830-cesi-chteji-experty

Martin Stropnický rozinky nevyzobává 21.5.2011

Magazín Práva str. 04 Dana Braunová

Rozhovor

Je na něm hned poznat, že je zvyklý šéfovat. Vedl tři ambasády, jedno ministerstvo, teď velké divadlo. A k tomu každý týden šéfuje kriminalistickému týmu v úspěšném televizním seriálu. * Říká se o vás, že jste despota… Pokud je despota ten, kdo nemá rád, když se nedodržují pravidla a dohody, tak ano, jsem despota. Netoužím být všemi milován a jsem náročný. Na okolí i na sebe. Každý má právo na chybu. Může ji maximálně dvakrát zopakovat. Ale potřetí už to zavání lajdáctvím, leností nebo neschopností. * Toto je vaše osmá sezóna v čele uměleckého souboru Divadla na Vinohradech. Zabilancujte. Něco se povedlo, něco méně. Tak už to bývá, když o něco usilujete. S klidným svědomím mohu říct, že jsem to tady neprozahálel a snažil se o ty nejlepší výsledky. Divadlo je hodně riskantní byznys. Určitě složitější než výhodně prodávat pod cenou získané pozemky. Naše divadlo je velmi specifické: krásná opulentní secesní budova uprostřed Prahy, která je svým způsobem břemenem. Snese jenom něco, musíte respektovat její genius loci. Chodí sem diváci ve třetí čtvrté generaci, nemůžeme být hluší k jejich názoru. Chtít denně vyprodat 640 míst a ignorovat to, co vyžadují, prostě nejde. Je zajímavé, že i od mladých diváků slyšíme, že nechtějí na Vinohradech jít na nějakou avantgardu, protože za ní půjdou jinam. Chtějí vidět třeba Shakespeara nebo Schillera v klasickém kabátě. Uvedli jsme avantgardní představení, které posbíralo spoustu cen, ale stáhli jsme je po 15 reprízách, protože naši diváci je nepřijali. * Takže nejste příznivcem radikálních řezů? Radikální řezy jsou fajn, jen bývají občas projevem nedostatečné znalosti problému. To se to řeže, když ignorujete souvislosti! Pár razantních kroků jsem udělal. Bulvár mě za ně málem ukamenoval. Vinohrady budou vždy tak trochu konzervativní. Nakonec, proč ne? V pražském divadelním kontextu je to, řekl bych, i žádoucí. Já zdědil nějaký soubor, s nějakým věkovým složením, řada legend tu už nebyla, nebo byla na odchodu. K tomu Plné znění zpráv


pestrobarevná střední generace a poddimenzovaná mladá generace. Musíte respektovat smlouvy a předpisy, máte nějakou sumu na platy, k tomu připočtěte fakt, že stálé angažmá už pro mladší dnes není tak podstatné, takže menší motivace. A teď v tom manévrujte. * Vy na Vinohradech nejen šéfujete, ale i hrajete a režírujete. V roce 2002 jsem se sem vrátil jako člen hereckého souboru, šéfování vzniklo shodou okolností asi půl roku poté. Nabídli mi to, když z postu uměleckého šéfa odešel Jiří Menzel. Jenže já nechci být jen dirigentem, chci být i muzikantem. Když o něčem rozhodujete, je dobré vědět, jak těžké je to vytvořit. Snažím se hraní dávkovat: dělám i malé nebo střední role, jako šéf si nevyzobávám rozinky. Třeba Cyrano, kterého teď zkoušíme, je po dlouhé době velká role. Oslovil mě režisér Vladimír Morávek, který v té roli viděl právě mě. * Proč jste sáhli nikoli po Rostandově originálu, ale po Kohoutově adaptaci? Pavel Kohout působil na Vinohradech víc než třicet let, je teď v určitém věku a oba jsme s režisérem cítili, že bychom měli splatit jistý dluh, který divadlo vůči němu má. Prošel složitým osobním vývojem, je spjat s padesátými lé -ty a zároveň je chartista a člověk, který si na rozdíl od jiných neřekl po listopadu 1989 o žádnou funkci. Ale především: je to pan spisovatel. * Připadáte si občas v reálném životě jako Cyrano? Řeknu to takhle: Cyrano by to určitě neměl dneska lehké. Pro jednadvacáté století je setsakra málo ohebný, přizpůsobivý, taktický, rozumný, zkrátka: pragmatický. Ve státní správě by kariéru neudělal. * Vaší partnerkou bude Dagmar Havlová. Jaké je její postavení v souboru? Přiměřené. Například o tom, co bude hrát, vedeme dialog. Jako ostatně s některými dalšími předními členy souboru. Ale nebojte, samostatnou šatnu nemá. * V Cyranovi bude hrát i Veronika Žilková. Nejste jako umělecký šéf při obsazování manželky v prekérní situaci? Nejsem. Ona už třicet let dokazuje svou prací, že nepotřebuje uměleckého šéfa, aby dostala roli. Já jí žádnou diplomku opravovat nemusím. A zrovna v Cyranovi nám vlastně Veronika vytrhla trn z paty tím, že zahraje pár vět. * Jaký jste režisér? Mám pokaždé velmi přesnou představu, jak má inscenace vypadat. Nevodím ale herce za ručičku. Snažím se jen dát jim kvalitní noty. Říkám jim především, „co“ mají hrát. To „jak“ je už společné hledání. Ale nakonec jsou na jevišti před diváky sami a mají to celé ve svých rukách. Moje režírování vzniklo vlastně z nouze. Byl jsem přesvědčený, že britský seriál Jistě, pane ministře na jevišti může dobře fungovat, ale nikomu se do toho tenkrát nechtělo. Tak jsem to udělal sám. A dnes? Už jsme odehráli asi 165 repríz, pokaždé bývá vyprodáno. Přitom kritici tenkrát rozhodně nejásali. * Miláčkem odborné kritiky a médií věru nejste. Ne? Vidíte a já myslel, že ano… Ale vážně: negeneralizoval bych to. Pravda, je na mně vidět, koho si vážím a koho ne. A to je konfliktní. Netvrdím, že tesáme do skal věčnost, ale děláme poctivě. Po Caesarovi, jehož jsem naposledy režíroval, za mnou přišlo plno lidí, kteří řekli, že jsou rádi, že konečně viděli Shakespeara s koncentrací na slovo a herecký výkon, a ne na vnější efekty a násilné pseudoaktualizace. Někteří kritici si toho všimli, jiní ne. C’est la vie. * V čem to tedy je? Odpovím spíš obecně. Myslím, že naše společnost je dost plebejská. A taky kverulantská. Divadlo na Vinohradech už svou budovou s pozlacenými štuky určitý typ lidí provokuje. Ale co já vím, může tu být i osobní aspekt. Jsem podezřelý. Ve třiatřiceti jsem odešel z divadla, kde jsem hrál krásné velké role, a řekl si, že se svým životem udělám ještě něco jiného. Rozhodl jsem se vstoupit do diplomacie a tvrdě pracoval na tom, abych Plné znění zpráv


to dělal kvalitně a nepřišel tam jen jako zasloužilý stávkař. Za relativně krátkou dobu jsem byl třikrát velvyslancem, aniž bych kdy byl v nějaké straně nebo patřil k nějaké partě. Měl jsem asi štěstí, že v té době stačilo dobře pracovat. * Pak jste usedl rovnou do ministerského křesla. V roce 1998 jsem se stal ministrem kultury v Tošovského úřednické vládě. Pokud má člověk kulturu rád, není mu cynicky ukradená, je takový post ctí. Snažil jsem se za sebou zanechat nějakou práci. Potěšilo mě, když mi Pavel Dostál, který tam přišel po mně, řekl, že nemusí půl roku nic dělat, protože měl připravené návrhy zákonů i vypracovanou dlouhodobou kulturní politiku státu. Nikdo to přitom po nás nechtěl. Sedm měsíců jsme tam opravdu dřeli. Pak jsem si ještě na sebe vymyslel takové diplomatické harakiri: smlouvu s Vatikánem. Jediní z bývalého východního bloku jsme ji neměli. Zdánlivě „mission impossible“. A vidíte, už přes deset let je podepsaná. Držím, mimochodem, palce ministru Besserovi, aby prosadil konečně její ratifikaci naším parlamentem. Když jsem se vrátil k hraní, měl jsem štěstí: dostal jsem hned za první roli Thálii, měsíc nato mi nabídli post uměleckého šéfa, brzy jsem začal režírovat a ještě na to chodí lidi. To vám kupu přátel nenadělá. Přitom vůbec nejsem ten, komu se daří, na co sáhne. Mám to všechno vykoupené dřinou. Navíc v tom nikdy nebyla protekce natož podraz, nikoho jsem nepředběhl. Nebudu se teď přece nikomu omlouvat, že znám tři světové jazyky, mám praxi v jednání s vysoce postavenými lidmi, že se orientuji v kultuře i v mezinárodních vztazích, stále se učím a nemám rád plkání nad alkoholem. Jestli se to někomu nelíbí, je to jeho smůla. Ačkoli… možná i moje. * Proč jste vůbec opustil úspěšnou diplomatickou kariéru? Co se v roce 2002 stalo? Pravidla diplomatické služby začala být čím dál tím vágnější a tento stav, dovolím si říct, trvá dodnes. Vymizel idealismus a začaly fungovat mechanismy známostí a partajních vazeb. Ke svému úžasu jsem zjišťoval, kolik lidí z mého profesního okolí jsou členy nějaké partaje a jak to jejich kariérám, eufemisticky řečeno, neuškodilo. Najednou jsem začal být z Prahy úkolován úředníky, kteří měli v roce 1990 vyrážku i na patách, protože se právem obávali, že z ministerstva budou muset odejít. I na vnitropolitické scéně se začaly dít věci, které pro mě byly těžko obhajitelné. V devadesátých letech jsme byli hrdí, že můžeme republiku zastupovat. Měli jsme efektivní vlády, světově proslulého prezidenta, všude otevřené dveře, a pokud člověk nebyl lenoch, dalo se to ve prospěch republiky skvěle využít. To se začalo drolit a já si kladl otázku, zda ještě s plnou odpovědností chci a mohu některé názory našich politiků s čistým svědomím propagovat. To se pak musíte rozhodnout. Velvyslanec si nemůže s prominutím pouštět na špacír. Buď se postaví do lati, nebo odejde. * Co bylo tou poslední kapkou? Byly dvě. Jedna soukromá: pobyt v zahraničí je pro rodinu s dětmi složitý. Zatímco před rokem 1989 byl pro každého sen odtud vypadnout, teď to je samozřejmost. Spíš teď děti trpí tím, že přicházejí o kamarády, o různé aktivity, které se třeba v cizině nedaly dělat. Moje děti neměly problém v zahraničních školách, ale bylo to složité pro manželku (textařku a scenáristku Lucii Borovcovou - pozn. red.) a její profesní ambice. Byl jsem pak třeba v Itálii dost dlouho i sám. Přišlo mi to už celé nepřirozené a řekl jsem si, že se vrátím. Naši osobní situaci to stejně nevyřešilo, ale to už je jiná píseň. * A ta druhá? Možnosti uplatnění po návratu. Začaly do nich čím dál víc zasahovat snahy umístit po volbách své stranické druhy do různých pozic na ministerstvo zahraničí. Když jsem se vrátil z Vatikánu, rýsovalo se naše členství v EU a potřeba jeho propagace doma. Vznikl i takový odbor. S mým profesním zázemím jsem si myslel, že bych tam své zkušenosti dobře zužitkoval -o Evropské unii dost vím, nejsem neznámý, jsem schopný mluvit na veřejnosti, na kameru. Nakonec to dostala dívenka, kterou tam posadila nějaká partaj. Považuji za tragédii, že u nás stále nemáme zákon o státní službě. Jenže politikům to evidentně vyhovuje, protože to umožňuje přesuny v rámci politických handlů. Rakouská diplomatická služba třeba vůbec nezná kategorii politický velvyslanec. Systém, který u nás je, je hrozně demotivující. Dává najevo, že ať se někdo snaží, jak chce, zbude na něho nejvýš stříbrná. Zlatá je předem prodaná. * Jste otevřeným kritikem českého unijního kverulantství.



Celé mě to hrozně mrzí. Neříkám, že Unie je dokonalá - už mi přijde banální to opakovat: nemůže být přece lepší než státy, které ji tvoří. Když jsem ale někam vstoupil, musím být důvěryhodnou součástí toho, čeho jsem chtěl tolik být členem, a nemohu zpochybňovat samotné principy. Je snadné poprskávat a popichovat. Je těžké trpělivě, cílevědomě a efektivně prosazovat své. * Nelitujete, že jste nevstoupil do nějaké strany a do politiky? Ten pravý okamžik jsem zřejmě propásl. Zpočátku mi přišlo správné zůstat nadstranický. Nikoli z alibismu, ale pod vlivem zkušeností z normalizace. Později jsem některé strany zblízka poznal a bylo to spíš frustrující. * Co vás nejvíc frustruje? Žasnu, jak lidé, kteří se podepsali na plýtvání v uplynulých letech, teď s jiskrou v oku a samolibým úsměvem navrhují, v čem všem se mají občané omezit. Po lidech se chce, aby na sebe vzali v rámci oddlužení země nemalou oběť, ale zároveň zde existují silná podezření, jak stát hospodaří a jak se financovaly a financují strany. Na jedné straně vidíme plýtvání a na druhé straně rodiny, kde spořádaně pracují a tak tak přežívají. Nejsem závistivý, ale když vidím, kolik prapodivných lidí ostentativně každému strká pod nos své bleskurychle nabyté nepřiměřené statky, je mi špatně. Mohu si vážit společnosti, která to umožňuje? Je snad tohle ta daň svobodě, jak nám občas politici říkají? Říkám to hrozně nerad, ale připadá mi, jako by tahle země v sobě měla nějaké genetické prokletí. Navíc pořád objevujeme objevené: Němci to vyřešili takhle, ale to je špatně. A Švédové? Taky to dělají blbě. My na to musíme přece jinak! Jak? No přece tak, aby se dařilo podfukům. Už mě to unavuje a nejsem sám. * Patřil jste k těm, kteří se po loňských volbách radovali, jak se vykroužkovali dinosauři? Euforii jsem určitě nepropadal. Ani na chvíli jsem neuvěřil, že to tady zachrání recyklovaný pan X a jeho strana Y. * Podporujete politické angažmá svého syna Matěje, který je členem předsednictva Strany zelených a zastupitelem na Praze 3? Každý otec, který nemá syna líného hňupa, by ho měl podporovat. Přesto si myslím, že by své nezanedbatelné schopnosti a vzdělání získané v zahraničí i doma (chodil na americkou základní školu, maturoval na francouzském gymnáziu, vystudoval Fakultu sociálních věd UK -pozn. red.) mohl zúročit lépe v nějakém jiném povolání. * Jak se díváte na hereckou kariéru své dcery Anny? Bylo pro mě zpočátku překvapení, že se pro herectví rozhodla a šla po maturitě na Vyšší odbornou hereckou školu. Udělala v poslední době velký pokrok. Mám z ní radost a moc jí přeji, ať jí to vyjde, protože ji nečeká lehká cesta. * Jakou cestou se vydá její mladší sestra Františka? Je teprve v druhém ročníku gymnázia a hodně se věnuje sportu. Kéž by dělala něco normálního. * Nemůžeme vynechat vaši nejmladší Kordulku. Právě prošla psychologickými testy a v září půjde v pěti letech do první třídy. Vyrostla vedle starších sourozenců, napodobuje všechno, co kolem sebe vidí, takže je vyspělejší než jiné děti jejího věku. Baví ji být ve společnosti, je soutěživá, plná energie. Ráda se předvádí, možná ji bude bavit hraní… Snad se teď čtenáři nevyděsí, že zaplevelím české scény svými potomky. * Co říkáte nadcházející dědečkovské roli, o níž jsme díky publicitě kolem Agáty Hanychové hojně informováni? Netušil jsem, že se dopracuji k titulu nevlastní dědeček. Ale fajn, člověk má zkusit všechno. * Jak při všech povinnostech, které na vás leží, fungujete jako otec rodiny? Plné znění zpráv


Bylo by nefér, kdybych neřekl, že hlavní břemeno spočívá na Veronice. To neznamená, že bych doma nedělal nic, je to však rozhodně míň, než bych si přál. Jsem u zásadních rozhodnutí stran dětí, chodím ráno se psem, starám se o auta, jednám s různými řemeslníky, protože na mě si přece jenom tolik netroufnou jako na samotnou ženskou. * Co organizace volného času? Co to je? Snažíme se, abychom měli aspoň jednou ročně dovolenou - byla léta, kdy se nám to nepodařilo. Teď chci Veronice splnit přání, abychom jeli někam na sever. Mě to vždycky spíš táhlo za sluníčkem. * Takže spíš než se toulat severskou přírodou byste si poležel na pláži? Nejde o pláž, mám rád jižní světlo. Navíc s našimi dětmi si moc nepoležíte. Jak jste na druhé straně knížky, na kterou se celý rok těšíte, hned vám na ní přistane hrouda písku. * Vezmete ještě do ruky kytaru? Napsal jste v posledních letech nějakou písničku? Nikomu to neříkejte, ale dostal jsem k Ježíšku kytaru. Krásnou dvanáctku. Takže možná… Divadlo je hodně riskantní byznys. Určitě složitější než výhodně prodávat pod cenou získané pozemky. Nebudu se teď přece nikomu omlouvat, že znám tři světové jazyky, mám praxi v jednání s vysoce postavenými lidmi, že se orientuji v kultuře i v mezinárodních vztazích. Žasnu, jak lidé, kteří se pode -psali na plýtvání v uplynulých letech, teď s jiskrou v oku a samolibým úsměvem navrhují, v čem všem se mají občané omezit. Nejsem závistivý, ale když vidím, kolik prapodivných lidí ostentativně každému strká pod nos své bleskurychle nabyté nepřiměřené statky, je mi špatně. Herec, režisér, písničkář, velvyslanec, ministr * narodil se 19. prosince 1956 v Praze, dětství strávil v Itálii a Turecku, kde jeho otec pracoval jako obchodní diplomat; * v roce 1980 absolvoval DAMU, hrál v Městských divadlech pražských a v Divadle na Vinohradech; * roku 1990 nastoupil na ministerstvo zahraničí: vedl sekci kulturních styků a absolvoval Diplomatickou akademii ve Vídni; * v roce 1993 se stal velvyslancem v Portugalsku, o rok později v Itálii; * roku 1998 byl ministrem kultury v úřednické vládě premiéra Tošovského, poté se stal velvyslancem ve Vatikánu; * v roce 2002 se vrátil do vinohradského divadla a získal cenu Thálie za roli Howarda Katze; * s první manželkou má syna Matěje (27) a dcery Annu (21) a Františku (16); * v roce 2008 se oženil s herečkou Veronikou Žilkovou, s níž má pětiletou Kordulu. Foto popis| << Jako ostřílený kriminalista vyslýchá se svým podřízeným (David Švehlík) v Kriminálce Anděl podezřelého. Foto autor| Foto TV Nova (2) Foto popis| << Jako šéf je přísný na okolí i na sebe. Nesnáší lenost a lajdáctví. Foto popis| >> Při čtené zkoušce Cyrana, v němž se divákům Divadla na Vinohradech představí v nejbližších dnech. Foto popis| >> Pavel Kohout posunul slavné Rostandovo drama do muzikálového žánru. Autorem hudby je Xindl X. Foto popis| >> S manželkou Veronikou Žilkovou si v únoru zatancovali na Plese v Opeře. Foto autor| Foto ČTK Foto popis| >> Krásnou Roxanu ztělesní Dagmar Havlová. „Určitě nebudeme předstírat, že jsme dvě zamilovaná kůzlata,“ slibuje představitel Cyrana. Foto autor| Foto Právo - Milan Malíček (3) Foto popis| >> Filmový debut si odbyl v roce 1975 po boku Dagmar Veškrnové v komedii Hynka Bočana Tak láska začíná. Foto autor| Foto Pressdata



Foto popis| << V ženském převleku jako dohazovačka v Gogolově Ženitbě se snaží dostat Veroniku Žilkovou pod čepec. Její tetu hraje Hana Maciuchová. Foto autor| Foto DNV - Viktor Kronbauer Foto popis| >> S novou kytarou se možná vrátí k vlastní písničkářské tvorbě. Foto autor| Foto Právo - Milan Malíček

Hrozba terorismu, rizika pro Česko 8.5.2011

ČT 24

str. 05

13:05 Otázky Václava Moravce II.

Václav MORAVEC, moderátor -------------------Česká republika jako logistická základna teroristů. Vzpomenete si na to, kolikrát jsme od českých tajných služeb i od české policie v uplynulých letech slyšeli toto sousloví? Až teď se však objevil první případ zadržení skupiny lidí, kteří podle policie můžou stanout před českým soudem kvůli terorismu. Na začátku dubna detektivové z policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu pozatýkali členy skupiny s napojením na teroristickou organizaci Džamaat Šariat. Padělané doklady, falešné peníze a zbraně. To všechno měla v České republice pro kavkazské teroristy vyrábět nebo shánět skupina cizinců. Přes kurýry pak peníze a zbraně vozili přímo teroristům do Dagestánu. Falešné doklady vyráběli na zakázku takzvaným novým bojovníkům. Ti pak mohli volně cestovat po celém světě. Cena jednoho pasu byla zhruba 1300 eru. Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ /3. 5. 2011/ -------------------Tyto osoby, které prošly touto změnou identity a touto skupinou, tak byly zaznamenány ve výcvikových táborech v Pákistánu a v Afghánistánu. Josef PAZDERKA, expert ČT na Ruskou federaci /3. 5. 2011/ -------------------Je tam spousta otazníků, na co potřebovali pasy teroristé, aby mohli cestovat na severní Kavkaz, nebo do Afghánistánu, nebo Pákistánu? To nedává logiku. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Skupina údajných islámských radikálů měla sídlo v Praze. Čeští policisté obvinili celkem 8 lidí. 7 z nich čelí obvinění z padělání a pozměňování veřejné listiny. Dva Bulhaři se toho údajně dopustili jako členové organizované skupiny působící ve více státech. 5 lidí z Moldavska a Dagestánu tak prý činilo s úmyslem umožnit, nebo usnadnit provedení teroristického útoku. Osmý člověk, Čečenec je obviněn z nedovoleného ozbrojování a padělání a pozměňování peněz. 5 lidí je podezřelých z podpory teroristů, zejména na území severního Kavkazu. Libor LOCHMAN, ředitel, URNA /3. 5. 2011/ -------------------Jak byt tak takzvaná ubytovna byla velice dobře zadržena. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Všichni zadržení čili na území České republiky legálně. Někteří jako žadatelé o azyl. Z policejních záběrů je vidět, že šlo o půdní byt v pražském činžovním domě. Pod ubytovnou byla navíc i funkční střelnice. Zásahová jednotka podezřelé cizince zatkla záměrně brzy ráno, když se jako věřící muslimové modlili. Libor LOCHMAN, ředitel, URNA /3. 5. 2011/ -------------------Pronikli jsme do objektu v době kdy končila jejich modlitba, takže my jsme měli přesně rozložený v tom objektu, kde se nacházejí, proto to bylo jednodušší, ale ti lidé byli velice chladní. Plné znění zpráv


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Džamaat Šariat, je teroristická organizace. Vznikla v Dagestánu na konci 90.let. Patří mezi nejsilnější teroristické skupiny na Kavkaze a má zhruba 2 tisícovky bojovníků. Emil SULEJMANOV, politolog FSV UK v Praze /3. 5. 2011/ -------------------Oni bojují za to, aby vytvořili stát nezávislý, islámský stát na území severního Kavkazu. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Teroristé z Kavkazu mají stát například za posledním teroristickým útokem. Na moskevské letiště Domodědovo. Z ledna letošního roku. Sebevražední atentátníci při něm zabili několik desítek lidí. Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ /3. 5. 2011/ -------------------Zatím prokázaný není naprosto nic, ale tyto informace dáváme k dispozici okolním službám. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Detektivové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu začali na případu pracovat v polovině roku 2008. Ze zahraničí tehdy dostali informace o tom, že se v České republice údajně nacházejí stoupenci islámské organizace Džamaat Šariat. Začátkem letošního dubna pak policisté získali informace o tom, že by členové skupiny mohli z České republiky vycestovat. A nový případ, o kterém Otázky referovaly v první části pořadu. V uplynulém týdnu zadrželi detektivové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu na základě mezinárodního zatykače Pákistánce, který je podezřelý právě z terorismu. Cizinec by měl být vydán do Pákistánu, to je hlavní zpráva České televize v těchto okamžicích. Jde o první takový případ na území České republiky. Proto závěrečným hostem Otázek ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta. Vítejte v České televizi, hezký dobrý den. Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Dobrý den. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Je už jasné, zda i ten zadržený Pákistánec se dopouštěl některých činů nebo kroků, které by mohly souviset s terorismem na území Pákistánu či jiných zemích? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Tak naše činnost směřovala u této osoby k tomu, že jsme zjistili, že tato osoba se nachází na našem území a po dobu, co jsme o této osobě věděli, nebo poté, co jsme došlo k jejímu zadržení podle mezinárodního zatykače, tak nemáme žádné poznatky o tom, že by tady na našem území páchal jakoukoliv trestnou činnost spojenou s terorismem. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Jaké jsou detailní informace vás, jako Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, čeho se ten zadržení Pákistánec dopustil, když na něj byl vydán mezinárodní zatykač kvůli mezinárodnímu terorismu? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Mezinárodní zatykač je vydán tou zemí, kde ta osoba páchá tuhle trestnou činnost, a my jako policie samozřejmě jako jakejkoliv orgán musíme konat a pokud zjistíme, že tato osoba se nachází na území, tak musíme konat a tuto osobu musíme zatknout. A teď bude na orgánech justice, aby justiční orgány Pákistánu dodaly takový /nesrozumitelné/ materiálu, aby náš soud rozhodl o tom, jestli tato osoba bude vydána nebo nebude vydána a zůstane v České republice. Plné znění zpráv


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Spolupracuje s vámi ten zadržený Pákistánec a jak dlouho jste na jeho případu dělali? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Tento nespolupracuje ani, protože jednalo se opravdu o osobu, na kterou byl vydanej mezinárodní zatykač. Takže my jsme se k těm informacím prvotním dostali, je to asi cca měsíc a snažili jsme se k těm informacím dostat a potom, kde se ta osoba nachází. Takže ani, že by jsme nějakým způsobem spolupracovali dál, tam nepřichází v úvahu. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ale on je pokud se nemýlím ve vydávací vazbě. Tudíž není to tak, že vy byste ho prověřovali a činili nějaké úkony? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Ne, ne, ne, my jsme tuto osobu opravdu zatkli pouze na základě mezinárodního zatykače vydané Interpolem Pákistánu. A teď bude na justici, jak bude pokračovat dál. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Zmiňoval jsem už v první hodině otázek v rozhovoru s ministrem vnitra Janem Kubicem, že jde o druhý takový případ, vlastně také historicky první, je to první osoba, která byla zadržená na základě mezinárodního zatykače kvůli terorismu v České republice. Je to shoda náhod, že v úterý vy oznámíte, že jste na začátku dubna pozatýkali skupinu lidí, kteří byli napojeni na teroristickou organizaci Džamaat Šariat a zároveň minulý týden zadržíte Pákistánce na základě zatykače? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Já si myslím, že to není žádná náhoda, nebo není to, je to činnosti policie, protože v oblasti terorismu samozřejmě není policie jediná, která nějakým způsobem funguje, ale je to doména zejména zpravodajských služeb. Ty pracují s informacema zpravodajskýma. Policie pracuje s informacema takovýma, které jsou schopni vlastně přenést do trestního řízení a kdy jsme schopni tuto osobu, nebo ty osoby, které, tak jsme schopni zanalizovat a tu konkrétní trestnou činnost jim, za konkrétní trestný čin jim jakoby obvinit, nebo sdělit obvinění. Takže proto ty informace dostávají na povrch při tom, když to sdělíme, nebo když sdělíme veřejnosti, ale není to určitě, že by v tento okamžik se zrovna na tomto pracovalo. A my, když jsme chystali i to, že sdělíme veřejnosti o tom, vlastně, že začátkem dubna jsme ty osoby zadrželi, tak v žádném případě to nemělo žádnou souvislost s akcí ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------S Usámou bin Ládinem, protože to spadlo do tohoto týdne. Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Já jsem to viděl taky a když jsem to viděl, tak samozřejmě jsem z toho nebyl úplně nadšen, ale bylo to o tom, že vlastně již za účasti pana policejního prezidenta byl tento termín domlouván dopředu a v žádném případě to nemělo s tímto žádnou souvislost. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Jak veřejnosti vysvětlíte, že na to, že tady i v České republice, v rámci celé Evropské unie, jsou tady právní nástroje v boji proti terorismu a že to tak dlouho trvalo, než v České republice policie, váš útvar, byla schopna dopadnout nějakou skupinu, jejíž dopadení potvrzuje to, co jsme slýchávali. Česká republika jako logistická základna teroristických buněk.



Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------To je to, co jsem říkal na začátku, protože policie musí pracovat s informacema, které jsou nebo kdy jsme schopni zadokumentovat konkrétní trestnou činnost těmto osobám. Takže pokud jsme věděli, nebo pokud se pracuje s informacema, že nějaké osoby můžou být i napojeny, můžou být součástí nějaké organizace, jsou na území České republiky a tyto osoby nepáchají trestnou činnost, tak samozřejmě policie nemá důvod tyto osoby jakýmkoliv způsobem personifikovat nebo do těchto osob vstupovat. Takže, když je zjištěna konkrétně trestná činnost, tak můžeme konkrétně pracovat. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Bývalý zpravodaj České televize v Rusku Josef Pazderka tvrdí, že u případu odhalení skupiny napojení na teroristickou organizaci Džamaat Šariat stále existuje několik nezodpovězených otázek. Tady jsou. Josef PAZDERKA, expert ČT na Ruskou federaci /3. 5. 2011/ -------------------Zatím je tam spousta informací, které by měla policie vysvětlit. Chystali se ti teroristé ze severního Kavkazu na teroristické útoky v Evropě? To by bylo nóvum ale to zatím není jasné. Nebo, na co potřebovali evropské pasy? Na to, aby cestovali do základen v Afghánistánu, nebo na severním Kavkaze? To taky budí otazníky, které by měla policie určitě vysvětlit. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vysvětluje bývalý zpravodaj České televize v Rusku Josef Pazderka. Ty námitky, aby to nebyla zbytečně nafouknutá mediální bublina, která vašemu útvaru zajistí slávu, jaké je vysvětlení pro to, že přece oni do těch výcvikových táborů, do Pákistánu, či Afghánistánu, teroristických výcvikových táborů přece mohli cestovat na své pasy, nikoliv na pasy členských států Evropské unie. Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Tak u nás já jsem toto zdůvodnění také slyšel a samozřejmě jsou to informace, se kterými pracujeme, ale pro nás bylo zásadní to, že máme zadokumentované případy, které opravdu s těmito doklady nebo s touto totožností se tyto osoby pohybovaly po zemích Evropské unie, samozřejmě ani nemusíme mluvit, protože tady jednoznačně tu totožnost potřebovali, protože Bulharsko je v Evropské unii a jednalo se hlavně o výrobu totožnosti Bulharské národnosti občanů a ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Takže oni jezdili na bulharské pasy? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Většinou se jednalo výrobu totožnosti bulharských státních příslušníků. A máme zadokumentovány případy, kdy se zúčastnili těchto výcvikových táborů a právě na těchto totožnostech, které vytvořily tyto, ty vlastně dvě osoby bulharské národnosti tady na našem území. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Kolik lidí z té osmičlenné skupiny se zúčastnilo a máte jasné poznatky, že opravdu šlo výcvikové tábory teroristů v Afghánistánu a Pákistánu, na které byla ta osmičlenná skupina napojena? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Tady jde o to, že možná špatně došlo k pochopení z těch osmi, které jsme zadrželi, ti se nezúčastnili na tom výcvikovém kempu, táboru, ale byly to osoby, které používaly doklady touto skupinou distribuovaných. Takže byli to stoupenci organizace, o které mluvíme, ale nebyli to ti, kteří byli jeden z těch osmi. Ti se zabývali tou činností, kterou jim klademe my za vinu. Václav MORAVEC, moderátor Plné znění zpráv


-------------------A ukázalo se, z těch dosavadních poznatků, protože předpokládám, že si vyměňujete informace i s dalšími policejními orgány a zpravodajskými službami, že by tyto osoby nebo jiné osoby chystaly nějaký útok v Evropě? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Ne, v žádném případě tyto informace nebyly. A my jsme to i dementovali. Samozřejmě po některých dnech, když jsme slyšeli, co to vyvolalo za ohlas, ale žádné tyto informace jsme neměli, neměli jsme napojení a je to teď na těch zbývajících službách, protože jsme ty informace předali samozřejmě, po realizaci a aby zjišťovali další informace. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Předpokládám, že jste ty informace předali i ruské tajné službě, protože jde o Kavkaz a ona organizace, případně mě opravte, Džamaat Šariat, se měla podílet na jednom z těch výbuchů na moskevském letišti. Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Samozřejmě informace jsme předávali i tam a o tom napojení Džamaatu na, k tomu výbuchu nebo něco, to bych nechtěl v žádným případě komentovat. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Jak se vám spolupracovalo s Rusy? Dostávali jste i od nich informace, jestliže tato skupina byla napojena na Džamaat Šaritat? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Řekl bych standardním způsobem. Takže informace, informace. Některý se potvrzovaly, některý se nepotvrzovaly, standardní způsob. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Je to teď jediný a největší takový případ, nebo je možné, že takové skupiny tady dál v České republice působí a vy je monitorujete? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------To je otázka, na kterou vám v žádném případě neodpovím. Václav MORAVEC, moderátor -------------------No, to jsem čekal, ale ... Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Zkusil jste to. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Nenaznačíte? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Nenaznačím, ne, ne, ne. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ptám se, snížilo se tedy toto bezpečnostní riziko poté, co došlo k odhalení této skupiny? Plné znění zpráv


Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Já bych neřekl bezpečnostní riziko. Bezpečnostní riziko je v současnosti dané, je na nějakém stupni zvýšeného rizika. Naprosto se shodujeme se zpravodajskými službami na tomto bezpečnostním riziku, takže ani bych nebral, jestli se zvýšilo, nebo snížilo, ale my jsme zatkli osoby, který se dopouštěly trestné činnosti. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Jak vlastně, jak velké to bezpečnostní riziko vlastně v současnosti je? Jestliže americká vláda uvolňuje obrázky, které jsme ukazovali v první hodině Otázek, Usámy bin Ládina, jsou to ta zabavená videa, která podle americké vlády jasně ukazují, že Usáma bin Ládin sledoval a měl větší vliv na jednotlivé části Al Kajdy ve světě, než se zatím předpokládalo. Je to riziko teď zvýšené, protože v rámci operativních poznatků se ukazuje, že budou chtít buňky Al Kajdy odvetu? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Samozřejmě riziko je zvýšené. To my jsme i určitým způsobem dávali do veřejnosti. Je to i hodnocení zpravodajských služeb, že riziko je zvýšené, ale žádném případě nemáme žádné informace o tom, že by České republice hrozil jakékoliv informace konkrétní nebo k něčemu podobnému, k čemu by to mělo vést. Ale to riziko zvýšený vlastně je už pod podzimu loňského roku, kdy začaly prosakovat první informace o tom, že Evropa by mohla být cílem nějakého útoku ze strany těchto osob. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Není tady zvýšené bezpečnostní riziko i tím, že Česká republika na svém území má vysílání Rádia Svobodná Evropa? Tedy to největší bezpečnostní riziko, které jsme sledovali v těch uplynulých letech, když ještě Svobodná Evropa sídlila v centru Prahy na vrchu Václavského náměstí. Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Tak samozřejmě Česká republika je jedna ze zemí, která je zapojena do různých akcí Severoatlantické aliance a všeho dalšího. Takže Česká republika je jedna z těch, které musí se mít na pozoru, ale znovu opakuju, v žádném případě v současné době nejsou informace, které by vůči České republice vedly k nějaké konkrétní. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Pod vás spadá, i když to hodně zjednoduším, národní kontaktní bod boje proti terorismu. Ukazuje se, že v souvislosti s tím vyšším bezpečnostním rizikem od podzimu loňského roku registrujete i víc podnětů od lidí, které vytěžujete? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------No, to je jeden směr k čemu NKBT, Národní kontaktní bod pro terorismus vede. Zlepšila se nám spolupráce se zahraničím naprosto, protože to je jeden takovej trychtýř informací ze zahraničí a musím velice pozitivně hodnotit i to pracoviště, které pracuje 24 hodin denně a občané jsou schopni se na toto pracoviště dá se říct, dostat přes stránky policie a přibývá nám hodně podnětů od občanů, které by mohly mít vztah k terorismu a vůbec k těm podezřením. Takže myslím si, že toto pracoviště už dostává, nebo je hodnoceno velmi kladně i za zahraničí. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vedly tyto informace a pomohly vám v odhalení té osmičlenné skupiny? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Samozřejmě vlastně ten startující, nebo ta startující informace vznikla do zahraničních partnerů. Takže tam byl ten začátek, kdy jsme na to začali pracovat v tom polovině roku 2008.



Václav MORAVEC, moderátor -------------------A měl byste nějaké poznatky i od lidí samotných? Protože to, že má někdo v pražském domě a můžete prozradit tu lokalitu, že tam měli střelnici, modlitebnu a podobně. Toho si přece ... Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Tady v tom případě od občanů nebyly poznatky, nebyly informace. Tady to bylo opravdu poté, po operativně pátrací činnosti našich detektivů. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A informace občanů pomáhají v některém jiném příkladu? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Určitě pomáhají k tomu, že občané jsou všímaví a jsou schopni si všímat i takových věcí, které nás zajímají a které samozřejmě se kterýma pracujeme. Konkrétně vám zase neřeknu. Václav MORAVEC, moderátor -------------------No, já jsem právě zkusil zopakovat tu otázku, která zazněla před pěti minutami a myslel jsem, že jste na to zapomněl. Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Ne, já jsem vás prokoukl. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vedení policie v souvislosti s prvním případem zadržení skupiny lidí v České republice podezřelých z napojení na teroristické organizace začalo mluvit o nutnosti zpřísnění trestů za trestné činy týkající se terorismu. Tady jsou slova policejního prezidenta Petra Lessyho. Petr LESSY, policejní prezident /4. 5. 2011/ -------------------Že jsme si velmi uvědomili, jak nebezpečné, zejména v dnešním světě pro možnosti teroristických útoků je zejména falšovaná identita, která zde byla jakýmsi jádrem motivu tohoto jednání těchto lidí a na základě tohoto Policie České republiky navrhuje prostřednictví ministerstva vnitra znovu posoudit míru trestnosti skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování úřední listiny, protože zdejší trestní sazba, která hrozí na základě současného trestního zákoníku, vzhledem k hrozbám a ohrožení společnosti, které může nastat, nám připadá neadekvátní. Takže i z tohoto případu na základě pozadí tohoto případu navrhujeme i případnou úpravu trestní sazby u tohoto trestného činu v rámci trestního zákoníku. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Konstatoval v týdnu policejní prezident Petr Lessy. Pane řediteli, opravdu není to až možná hysterická reakce policie? Jestliže to využíváte zatím pouze jednou v tom novém případu, prvním, historicky prvním případu odhalení skupiny lidí napojených na teroristickou organizaci, lidí, kteří padělávali úřední listiny, tak proč hned zvyšovat tu spodní sazbu? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Ale tady my mluvíme o první případu ve spojení s terorismem. Ale padělání dokladů a padělání vůbec veřejné listiny je v naší republice na takovým, nebo zvedá se, těch případů přibývá, který nejsou třeba spojený přímo s terorismem, ale jsou spojeny s organizovanou skupinou, a to, že se tady vyrábí kompletní totožnosti vlastně člověka, který slouží potom k páchání další trestné činnosti, k migraci osob, k různým podvodům, k čemu všemu, tak toto je reakce policie. Takže v žádném případě to není na podkladě jednoho případu, ale je to na podkladě delší doby poté, co zjišťujeme vlastně ten stav u nás. Plné znění zpráv


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Dá se tedy říci, že v těch okolních zemích jsou ty sazby, trestní sazby daleko vyšší a tudíž nejsou ty země tak oblíbené, co se týče padělání úředních listin? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Určitě, protože tady, pokud to nepropojíme to, že to je organizovaná skupina, nebo pokud nepropojíme s tím, že to byla podpora jak v tomto případě k terorismu, tak se jedná úplně o minimální tresty. Václav MORAVEC, moderátor -------------------My když se podíváme na statistiku, která souvisí s činností Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a ať už to jsou jednotlivé případy, tady to vidíte, počet realizace případů. Počet spisů, to jsou ty modré sloupce, z toho vlastní vyšetřovací činnost detektivů v Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a vidíte nárůsty. V roce 2009 pak mírný pokles, ale stále se pohybujeme kolem zhruba 100 spisů. V současnosti se pohybujete pod nějakými 40 spisy, na kterých váš elitní policejní útvar pracuje. Tady se podíváme i na počet obviněných, kteří v těch případech byli. A to se týká zhruba 120 osob v roce 2008, došlo pak k poklesu. V roce 2009, rok 2010 opět nárůst a ještě třetí graf, který máme k dispozici a který nám ukáže samotné stíhané osoby a návrhy na podání obžaloby. Ve kterých oblastech jsou ty trestní sazby natolik nízké, že by jste, když se bavíme o pozměňování úředních listin, kde byste uvítali přísnější tresty? Protože ty přísnější tresty můžou fungovat jako prevence. Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Jednoznačně při obchodování se zbraněma. Tam je, trestní sazby jsou opravdu nízké a my třeba v těch základních paragrafech nejsme schopni ani používat operativní techniku. A třeba případy,které jsme zadokumentovali, zpracovali a jedná se o prodej zbraní v řádech desítek kusů a podaří se nám zadokumentovat celá skupina, tak ty tresty se opravdu, podle nás jsou velmi nízké a nejsou, a nepůsobí tak preventivně, jak by měly. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Na jaké hranici jsou v současnosti? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Tam se, když neprokážeme organizovanou skupinu a neprokážeme na propojení dál, tak se pohybují někde kolem 2 let. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A tam byste to zvýšil o kolik? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Tam bysme to zvýšili, abysme se pohybovali někde na 5 letech, ale to je subjektivní názor ředitele ÚOOZ. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ale s tím, že to je jedna z těch změn, které budete navrhovat novému ministrovi vnitra, jestliže ministr vnitra v tomto pořadu před hodinou a půl, před 2 hodinami jasně řekl ano, tady souhlasím s názorem policie. Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------My jsme teď startujeme vlastně tu, nebo startuje policie tu debatu o padělání, pozměňování a zbraně jsou další věc, kterou s odborem bezpečnostní politiky na ministerstvu vnitra je úrovni debat a v úrovni dalšího návrhu dalších.



Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy teď máte jiný problém. Ústavní soud před měsícem z českého práva vyškrtl povinnost operátorů plošně sledovat a uchovávat informace o telefonátech, pohybu svých klientů. Deník Právo v pátek referoval, že jednotliví operátoři s odkazem na Ústavní soud zmiňovanou ochranu soukromí přestali policii tyto velmi citlivé údaje vydávat a následují slova mluvčího Telefónici O2 Martina Žabky, pro deník Právo. Citujme: "Ochrana provozních údajů našich zákazníků je na prvním místě a od doby vydání nálezu Ústavního soudu jsme žádné údaje orgánům činným v trestním řízení nepředali. Nejsme v postavení, že bychom mohli žádosti formálně zamítat, údaje však nepředáváme." Konstatoval v pátek v deníku Právo mluvčí Telefónici O2 Martin Žabka. Kolik žádostí jste vy skrze státní zástupce, respektive soudy podali na telefonní operátory, od zveřejnění nálezu Ústavního soudu? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------No v prvé řadě bych chtěl k tomu říct, že pro nás a zvlášť pro náš útvar to je velmi nemilé, protože je to jeden ze základních prostředků, kterej využíváme v té organizované trestné činnosti. U nás od toho rozhodnutí Ústavního soudu se jedná o desítky žádostí, které jsme podali, navíc u nás je teda, že máme paragraf 71 v zákoně o policii, který se váže k terorismu, k podezření z terorismu a tam jsme mohli podávat tyto žádosti i bez rozhodnutí soudu, nebo bez povolení soudu a bohužel i zde se dostáváme k tomu, že vlastně tyto údaje nedostaneme. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To znamená, vy už jste od nálezu, od zveřejnění nálezu Ústavního soud požádali operátory na základě paragrafu 71, který se týká terorismu o nějaké informace z telekomunikačního styku, je to tak? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Ohledně terorismu zatím nepožádali, protože máme to připraveno,že jsme to u některých aktuálních případů chtěli, ale zatím ohledně na tu 71 zatím ne. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To znamená, máte to připravené, ale s největší pravděpodobností narazíte u operátora? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------/nesrozumitelné/ a vůbec po vyjádření v pátek a proto velmi vítám debatu i pan ministr, který tady zmínil vlastně, že by mělo dojít k nápravě tady toho stavu, kterej v současné době je. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ale ministr také naznačil, že možná k podání té ústavní stížnosti je to poprvé, co o tom diskutuje, že policie nadužívala ty žádosti mobilním operátorům. Když si sáhnete do svědomí za policii jako za celek a za ně asi nemůžete úplně mluvit, ale nešla někdy policie tou příliš jednoduchou cestou a proto je tady ten nález Ústavního soudu? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Já můžu mluvit za nás a za útvar, který vedu, nemůžu mluvit samozřejmě za celou policii, policejního prezidenta, ale já sám za sebe a za své lidi můžu kategoricky říci, že u nás se to nezneužívalo. Třeba paragraf 71 ohledně terorismu to jsou řádově, pár žádostí, které jsme podávali a vedly k tomu,že jsme mohli být důvěryhodní. Protože to je jedna z věcí, kdy zahraniční partneři samozřejmě nás žádají a my jsme se tímto jenom přizpůsobili okolí zahraničí a byli jsme schopni s nimi komunikovat nebo spolupracovat v těch problematikách terorismu. Takže za nás, za náš útvar nedocházelo k zneužívání a za tím si stojím. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ale i vy pociťujete to, že mobilní operátoři dali ty informace k ledu, lidově řečeno. To znamená, že vám je teď neposkytují? Plné znění zpráv


Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Určitě, protože ty žádosti jsme podávali v dalších problematikách, v organizovaném zločinu,kde my působíme a žádnou odpověď jsme nedostali od operátorů zatím. Václav MORAVEC, moderátor -------------------O kolik můžete být méně efektivní v tom vyšetřování, pokud ta situace bude trvat delší dobu? Protože než se přijme nová právní úprava,která se týká těch informací z telekomunikačního styku, tak ministr říkal, že by to chtěl ještě před prázdninami dodat do Poslanecké sněmovny, ale zároveň to trvá zpravidla tři čtvrtě roku, než takový zákon projde oběma komorami parlamentu. Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Pro nás je to jeden ze zásadních prostředků, který jsme využívali vůbec v naší činnosti a vemte třeba internetový provoz, můžeme vzít i dětskou pornografii, můžeme vzít ty problematiky vydírání, který děláme přes Internet. My se nebudeme schopni dostat k dalším serverům nebo k těm dalším účastníkům, kteří to, nebo těm podezřelým, kteří to páchají a kteří na této poli působí. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Je možné mluvit o ochromení vyšetřování? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------To bych ani neřekl, ale v některých činnostech to byl tak zásadní prostředek, že nám to naprosto ztíží vyšetřování. Václav MORAVEC, moderátor -------------------V jakých trestných činech? Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Terorismus, zejména, protože pátrání po osobách vlastně ty osoby, který tady u nás působí, za policii dětská pornografie jednoznačně docházíme, a dá se říct, že v každé té činnosti vydírání, kde někdo něco oznámí a my vlastně se dostáváme zpět k těm osobám. Takže těch činností je hodně. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Robert Šlachta, šéf policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Závěrečný host Otázek. Děkuji za rozhovor. Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ -------------------Děkuju, na shledanou. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Takové byly dnešní Otázky. Připomínám, že nás najdete na internetových stránkách zpravodajské 24 na adrese www.ct24.cz. Další Otázky odvysíláme příští neděli. Hezký zbytek neděle, pokud možno ve společnosti zpravodajské 24.

Chcípni, dědku! 3.5.2011

Babylon

str. 01

Literární a výtvarná příloha



Petr Placák Rozhovor s historikem Petrem Čornejem * Proč jste se rozhodl studovat historii? Mě to bavilo již od dětství. Vyrostl jsem na Žižkově, hrál jsem si na žižkovském kopci, kde byl čerstvě postavený Kafkův pomník Žižky, byla tam i ta vrata Malejovského plná různých postaviček, což se mně jako dítěti velmi líbilo. To byla jedna taková motivace. Druhá pak byla to, že jsem měl dědu z matčiny strany, který sice nebyl studovaný, ale pocházel od Písku a měl historické zájmy. Na základní škole už jsem zhruba věděl, že bych chtěl studovat dějepis. Na střední škole pak už bylo jasné, že se přihlásím na historii, ale pořád jsem nevěděl s čím. Nakonec jsem si vybral obor dějepis-čeština. To bylo jaro 1969. * Příhodná i nepříhodná doba. Příhodná byla ta doba v tom, že přijímačky, a to bylo snad jedinkrát za dobu trvání komunistického režimu, byly absolutně svobodné. Byly tam samozřejmě různé lobbystické tlaky, ty existují vždycky, ale to bylo všechno, takže nebyl problém se tam dostat. Bohužel učitelské veličiny, jejichž působnost sahala až do první republiky, jako třeba na historii František Kutnar, musely během let 1970-72 odejít, docházelo k čistkám. * Jak jste bral dějepis na základní škole? Dějepis, který začal od 5. třídy, byla taková vlastivěda postavená především příběhově, takže učebnice obsahovala historické povídky od Miloše Václava Kratochvíla o vybraných událostech českých dějin, ovšem tak, aby byla zřetelná jejich pokroková osa. Začínalo se Velkou Moravou a končilo se Vítězným únorem 1948. Důraz byl ale kladen na starší dějiny. Musím ovšem říci, že už v té 5. třídě jsem věděl z dějin více, než naše paní učitelka (smích). * Čerstvě vystudovaná svazačka? Ne, naopak, byla to absolventka učitelského ústavu, oboru, kterému se dneska říká primární pedagogika. * Cítil jste už tehdy nějakou ideologickou nalévárnu? Samozřejmě to byl velký problém, protože jsme byli vychováváni v tvrdě komunistickém duchu. Člověk se od toho musel oprostit, a to přicházelo vždycky ve věku dvanácti, třinácti let, kdy se dostavuje negativní reakce proti oficiálním pravdám. * S pubertou. S pubertou, v podstatě. Začali jsme klást otázky typu proč nás neosvobodili Američané, když mohli dosáhnout Prahy už 7. května? Apod. * Takže puberta tady sehrála positivní roli. Pochopitelně. I proto, že ta puberta přicházela v letech 1963-64, kdy už se poměry začaly uvolňovat a atmosféra byla, i třeba v porovnání s obdobím 70. let, neskonale volnější. * Jaké jste měl rodinné zázemí? Z poloviny neutrální a z půlky levicové, člověk si musel najít svou vlastní cestu. * Přes kamarády. Musím říct, že ve čtrnácti letech jsme kriticky uvažovali téměř všichni a pak to trvalo kontinuálně. Na střední škole už jsme vedli nejrůznější diskuse o dějinách a politice. Když pak přišel rok 1968, tak už to jelo naplno - klidně jsme si na lavici četli obnovené Literárky, když vyšly 7. března s úvodníkem k výročí narození TGM, a tak dále. Plné znění zpráv


* Kam jste chodil? To bylo v Dejvicích, dneska je to ulice Evropská, tehdy to byla Velvarská č. 33. * Později Leninova. Později Leninova, pak krátce Benešova, nyní Evropská - ještě předtím Maršála Žukova, v 50. letech. * Srpen 1968 jste zažil v Praze? V Praze a byl to jeden z nejtvrdších zážitků mého života. Probudil jsem se nad ránem ve 3.15, to si přesně pamatuji, ve vzduchu rachotila letadla s tanky a transportéry, a pak už se to začalo hrnout do Prahy nepřetržitě několik hodin. * Věděl jste hned, o co jde? Okamžitě, protože už několik dní předem přicházely zprávy od lidí, kteří přijížděli ze Sovětského svazu, z Polska nebo z Maďarska, že se kolem československých hranic koncentrují armády. Tyto jasné signály byly už tři, čtyři dny předtím. Myslím, že to, co se chystá, se dalo docela dobře vytušit i z tehdejších otevřených zdrojů. * Jako studenti jste podporovali Dubčeka. Jo, podporovali, i když jsem nevěděl, co si mám o něm myslet - jistě, všem se zdál slušný a seriosní. Pochopitelně člověk dnes ví věci, které tenkrát nemohl vědět, například to, že o volbě Ludvíka Svobody se rozhodlo už na drážďanské schůzce týden předtím, protože prezidenta, prvního tajemníka strany a ministry obrany a vnitra schvalovala Moskva bez ohledu na nějaké reformní výkřiky. Pokud jde o reformní komunisty, tak nejvíce na mě zapůsobil Smrkovský, zejména z počátku. Zajímavé je, že jsme třeba nikdy moc nevěřili Mlynářovi, protože ten akční program, který sestavoval, to by se hodilo tak v roce 1963 nebo 64, ale že by to z nás někdo v roce 1968 četl, studoval nebo se s tím dokonce ztotožňoval, tak to ani náhodou. Možná v některých stranických kruzích, ale na veřejnosti vůbec. Tím nechci říct, že jsme se tomu vysmívali. * Celá tragedie 68. roku podle mne spočívala v obrovském nedorozumění, když si lidé mysleli, že reformní komunisté jsou národní vůdci a oni to žádní národní vůdci nebyli. Byli to jen reformní komunisté, kteří se - ač na jednu stranu přízní veřejnosti polichoceni - podpory společnosti ve skutečnosti báli. Nepochybně. Já jsem před rokem napsal knížečku o první pražské defenestraci, kde jsem k Dubčekovi přirovnal krále Václava IV., který se neustále rozhodoval a nemohl rozhodnout, jestli má jít s husity nebo ne, teď na něj tlačil kostnický koncil a Zikmund a že když neudělá v zemi pořádek, že ho udělají sami, třeba s pomocí křižácké výpravy. Podobně se dělo Dubčekovi v létě 1968 nebo v září 1938 Benešovi. Rozdíl je ovšem mimo jiné v tom, že v moderní době lidé do politiky nemusí, je to pro ně afrodisiakum, ale když jste se narodil jako prvorozený princ, tak nebylo zbytí. To je pak těžce existenciální záležitost (smích). Samozřejmě, ono se to ale nemohlo ani povést, když si uvědomíme, že v politbyru sedělo šest nebo sedm sovětských agentů, kteří dělali nepřetržitě pro Moskvu, takže ta skupina čtyř, pěti lidí, byť s podporou některých institucí, kde se scházeli reformní intelektuálové, neměla z mocensko-politického hlediska šanci. * Kdy jste začali tušit, že se začíná lámat chleba? Ještě jakž takž to vypadalo do listopadu 1968, kdy jel Dubček s tzv. listopadovou rezolucí ke schválení do Varšavy, kde tehdy dlel Brežněv. Protože kanály mezi studenty a středními a vyššími stranickými funkcionáři nebyly dosud přerušeny, tak se o tom okamžitě vědělo - ne jenom na školách, ale stejně tak i po fabrikách apod., takže se udělala listopadová třídenní stávka, která vedle vysokých škol proběhla i na všech pražských středních školách. Po ní se to pak začalo dramaticky lámat. Nastoupila tvrdá propaganda, sovětská, a bylo zřetelně vidět, jak tisk, zejména Rudé právo, je zmanipulovaný, a jak se pracuje na odstranění Smrkovského. Pak byl Palach, to byl ještě asi silnější zážitek než srpen 68. Když umřel, školní rozhlas ve škole to oznámil, všechny třídy se postavily do pozoru a vzdaly mu poctu minutou ticha - ta reakce byla naprosto spontánní. Když jsme pak 25. ledna šli průvodem od Prašné brány, Pařížskou, kolem Právnické fakulty na dnešní Palachovo náměstí, tak ve všech oknech hořely svíčky a celá Praha mlčela. To byl opravdu tichý, monumentální průvod v Plné znění zpráv


ponurém lednovém dni, ta atmosféra v sobě měla cosi mrazivého, nejenom funerálního. Byla to ovšem vpodstatě tečka. Druhá, protikladná, rozvášněná byla koncem března po hokejovém vítězství nad Sověty 4:3, a to opravdu lidi, včetně mě, se po skončení zápasu vrhli do centra města, takže například už od Poříčí nejezdily tramvaje a nešlo projít, Václavák byl úplně narvanej. * Jak to probíhalo, skandovalo se něco? Ono se moc neskandovalo, spíš se chodilo a občas něco vykřikovalo, to byly takové davy, že se jen tak přelévaly. K Aeroflotu jsem se ani nedostal, i kdybych chtěl. Už velmi záhy se ovšem šířilo po Praze, že vybití Aeroflotu byla provokace a později se ukázalo, že to provokace skutečně byla - zřejmě připravená k nástupu Husáka do čela strany. * Co 21. srpen 1969? Byl jsem v Praze, ale bál jsem se jít na Václavák, narozdíl třeba od Špidly, kterého chytili policajti na stanici a zmlátili tak, že skončil v nemocnici. Když pak někdo tvrdil, že Špidla udělá koalici s komunisty, tak jsem se smál - člověk, který měl na těle dvaačtyřicet podlitin, se po takovém zážitku s komunisty nikdy dohromady nedá. Když skončily ty první zásahy, tak jsem se do centra přece jen vypravil a vypadalo to tam opravdu jako po bitvě: Václavák a Příkopy projížděly transportéry, v podchodech byl slzný plyn, všude ležely kusy nějakého oblečení, převržené odpadkové koše, jako po uličním boji. Bylo to deprimující už v tom, že pendrekový zákon, na jehož podkladě se to odehrálo, podepsal Dubček, kterého to stejně nezachránilo. * Emigrovat jste nikdy nechtěl? Ne. Dostal jsem se právě na vysokou školu a člověk si v tu chvíli nebyl schopen představit, kam až to půjde - ten vývoj je vždycky otevřený. Ještě v létě 1969 jsem byl v Jugoslávii a pak se v září stavil ve Vídni za spolužákem, který emigroval - byl z bílý ruský rodiny, která se tady uchytila po první světové válce a když přišli Rusové, tak okamžitě utekli za hranice. Vídeň byla plná Čechů, například před australskou ambasádou stály ohromné fronty se žádostí o víza. Sotva jsem se odtamtud vrátil, zavřeli, tuším 1. října, hranice a nedostal jsem se ven až do roku 1987, kdy mě pustili do Švédska. Tehdy jsme si ještě mysleli, že v lednu 1970 pojedeme lyžovat do Alp (smích). * Jaké to potom bylo na škole? Byl to velký zlom. Prověrky byly v roce 1970 s tím, že někteří lidé mohli na škole působit ještě rok nebo dva, než za ně najdou náhradu. České dějiny přednášel František Kavka a já se těšil, jak k němu budu chodit příští rok na seminář, a oni ho vyhodili, zapsal jsem si Grause, a ten zůstal venku. Zejména historie byla zasažena dramaticky. Pořád to ale ještě šlo do chvíle, než nastoupil Václav Král, v roce 1972 nebo 1973. Podle mne to byl člověk sice inteligentní, ale zvrhlý až úchylný. * Psychopat. Jo, psychopatická osobnost. Já s ním měl až anekdotický zážitek. Zkoušel mě z nových československých dějin. Vstoupil jsem do místnosti, on seděl zády ke dveřím, obrácen k oknu, pozdravil jsem, on nic, ani se neotočil a zařval: „Index!“ Podíval se do něj a: „Vy jste z Prahy! Dnes jste už pátý člověk z Prahy!“ Já na to, nejenom že jsem pátý z Prahy, ale pátý z Prahy 6. „Jakého máte poslance!“ „Inženýra Lišku.“ „Lidovec!“ zařval (smích). Takovýmhle způsobem s lidmi komunikoval. Pak mi dal Vánoční dohodu, kdo se toho jednání před Slovenským národním povstáním účastnil, jaké politické strany a lidi a pak povídá: „A kdo tam byl ještě?“ „Husák.“ „Husák!“ zařval. Tím to bylo z jeho strany vyřízeno a dal mi jedničku. Husák byl jeho osudové téma. Na příkaz Antonína Novotného napsal totiž kdysi do Kulturní tvorby recenzi, ve které strhal Husákovo Svedectvo o Slovenskom národnom povstání (smích) a tyhle reminiscence se mu pořád vracely. Husák taky nezapomněl. Ne, Krále nesnášel. Král navíc použil proti Husákovi Františka Lukeše, což byl nadaný historik, napsal na svou dobu vynikající knihu o druhé republice, Podivný mír se to jmenuje. Pak se ale nějak úplně psychicky sesypal, začal Královi dělat poskoka a on ho poslal do Německa sbírat materiály na Husáka, jak byl Husák s delegací slovenských spisovatelů a novinářů v Katyňském lese, protože byl přesvědčen, že Husák ve funkci šéfa KSČ je jen prozatímní řešení. Chystal si materiály na dobu, až extrémní levice Husáka smete. * Bloud, mouřeníni jsou vždycky upotřebitelnější než radikálové. Kdy Král zemřel?



To vám řeknu přesně, protože to bylo pro moje životní osudy důležité. Bylo to v roce 1983. Krátce předtím prohlásil, že dokud bude předsedou komise pro obhajoby vědeckých hodnosti, tak já neobhájím. Já jsem si v tu chvíli pomyslil, proklínám tě, dědku, chcípni! a on opravdu do půl roku na to umřel (smích). Hodnost jsem pak obhájil až v roce 1986, už za Gorbačova - do té doby nestraníci v humanitních vědách neměli nárok. Jakmile ale začala v Moskvě perestrojka, všech čtrnáct, co jsme na obhajobu čekali a byli jsme odloženi ad acta, tak najednou to šlo. Největší problém měl Vladimír Macura, který napsal slavnou knihu Znamení zrodu a na Svobodné Evropě ji pochválili, že to je nejvýznamnější kniha po Masarykově České otázce. Tuhle knížku mu ale obhájit nedovolili. * Zaklínadlo „chcípni, dědku“ jste použil víckrát? Musím říci, že jsem to použil ještě jednou, a taky se to povedlo, a to na Josefa Kočího. Původně to byl katolík, za protektorátu učil náboženství na školách v Českým ráji, po válce konvertoval ke komunismu a nakonec za normalizace učil mimo jiné marxisticko-leninské pojetí dějin na biskupském semináři v Litoměřicích, takže to znal z obou stran. Tenhleten člověk mně při obhajobě mé práce v roce 1986 položil otázku, ke které koncepci se kloním, zda-li k Pekařovi nebo Slavíkovi, přičemž každá odpověď byla špatná. Takže jsme si taky pomyslel, „chcípni“, a on pak skutečně krátce na to umřel - měl rakovinu. * Jak jste se z Kočího otázky vyvlékl? Má odpověď byla taková, že se nekloním ani k jednomu, že Pekař příliš zdůrazňuje středověkost husitství a nevidí souvislost s reformací, a Slavík husitství zase ahistoricky modernizuje ve stylu francouzských revolucí, takže takhle. Nebylo to ale vůbec příjemné, protože nešlo o nějaké akademické pošťuchovaní, ale jednoduše o to člověka dostat. Když si na to vzpomenu, tak jako kdyby po mně tekl hnis. Nakonec mi to tedy dali poměrem třináct k nule a Josef Janáček, který byl mým školitelem, vztekle mlátil holí o podlahu. * Janáček se po lidech taky vozil? Ne, to ne, byl opatrný, ale velmi slušný člověk. Problém byl například Haubelt, bezpochyby „podivín“. V roce 1968 byl na stáži v Německu, ve Spolkové republice, odkud údajně podepsal Dva tisíce slov. Když ho vyloučili z KSČ, dělal úplně všechno, aby ho do strany vzali zpět. Vědeckou úroveň historie drželi na filosofické fakultě Petráň, Maur a svým způsobem Kvaček. * Sledoval jste, co se v historiografii děje mimo oficiální proud? Jednou za měsíc se v prvním patře na Právnické fakultě konaly přednášky medievalistické sekce jednoty klasických filologů, na které chodil třeba Robert Kalivoda, který tam nekontrolovaně diskutoval a vykřikoval na své oponenty (smích). To byla taková pestrá společnost, kam chodili lidi, kteří byli vyloučení nebo vyškrtnutí z partaje, bezpartijní i odvážnější straníci. Nějakým způsobem musela ta vědecká komunita fungovat. V literární vědě se scházeli tzv. medvědáři, kteří udržovali tradici pražského strukturalismu, Mirek Červenka apod. To byly v podstatě bytové semináře. Nebyl to disent, ale takových bytových akcí muselo být po Praze stovky. Pokračování na straně II. pokračování ze strany I. Spektrum od oficiální zóny přes tu zónu šedou k lidem, kteří byli úplně mimo, bylo často znejasněné. Vědělo se ovšem, kdo se podílí na jakých akcích, jako byla třeba sympozia Husitský Tábor nebo plzeňská mezioborová konference o 19. století, které byly na hraně toho, co šlo veřejně dělat, o čemž se může přesvědčit každý, kdo si vezme do rukou sborníky z těch akcí. * Se Šmahelem jste se stýkal? Od roku 1978, kdy začala táborská symposia a Šmahel nesměl být oficiálně uveden na seznamu přednášejících a vystupoval tam jako řidič tramvaje. Bylo ovšem sjednané, že přijde a dá se mu slovo v diskusi, kde pak přednesl dva referáty. Takže takhle se to dělalo. Když mu umřela první manželka a opustil tramvaj, tak mu táborské museum poskytlo takový asyl. Jezdil tam jednou týdně a mohl si pak doma psát své knížky. * Věděl jste o osudu Jana Tesaře? Plné znění zpráv


Věděl, ale až zhruba od roku 1974, když jsem nastoupil do Akademie, kde pracovali lidé, kteří s nim publikovali v Ďasu. Jeho jméno jsem ovšem znal už z 69. roku, kdy vycházely jeho články o Moravcovi a problému kolaborace. Považuji ho za velmi podnětného historika, i když řada jeho vrstevníků ho měla a má za podivína, sice bystrého, ale podivína. Myslím si, že ty jeho práce o přelomu třicátých a čtyřicátých let a protektorátní kultuře, je to nejlepší, co tady o tom bylo napsáno. * Podle mě je nejdůležitější, aktuální a zásadní, že ukázal na souvislost třetí poválečné republiky, na kterou se dosud odvolává současná politická scéna, s protektorátem. Už za druhé republiky je udělán krok k vytváření jednotného, centrálního systému, který chce pod svá křídla shrnout všechny oblasti života, potom to prohloubí protektorát a na to organicky naváže poválečná Národní fronta. * A tento vývoj završí únor 1948. Ano, komunisté to dokončí. Tato teze se mi vždycky líbila a znovu si zpětně uvědomuju, čím prošla generace našich rodičů: od října 1938 až do listopadu 1989, celé půl století žili v poměrech, které nebyly normální, a jak to muselo celou společnost poznamenat. * Kdybyste měl říct tři jména českých historiků uplynulého století. Jednoznačně je to Pekař, i když je to jen ta první třetina století. Potom by to byl Josef Šusta, jeho generační druh. Pro druhou polovinu 20. století jsem v pokušení jako třetího označit Františka Šmahela, kvůli rozsahu a evropské úrovni jeho práce, i když těch aspirantů by pochopitelně bylo víc. Ale nevím, nakolik lze třeba o Františku Grausovi mluvit jako o českém historikovi. Potom je celá řada historiků, kteří měli velký talent, ale bohužel se nevyrovnali s tlakem doby. To je případ Josefa Macka, kterej měl talent obrovskej, ale plně jej rozvinul až po roce 1970, kdy vypadl z oficiálních struktur. * Co zmíněný František Kutnar? Znal jsem ho osobně. Ačkoli když jsem na fakultu přišel, tak ho zrovna pensionovali. Jednou jsem s ním jel vlakem z Olomouce do Prahy a celou cestu jsme si povídali. Myslel si, že bude novinářem, a historii bude mít jen jako takový odrazový můstek. Když ale vystudoval, tak ho Pekař poslal do Göttingenu a do Paříže a bylo rozhodnuto. Kutnarovo strukturní pojetí dějin je dosud nedoceněná záležitost tuzemské historiografie. Ve stejné době jako Fernand Braudel někde v Alžíru dospěl k podobnému chápání, jak by se mělo k historii přistupovat. Zafungoval duch doby, který se projeví ve stejnou dobu na rozličných místech. Byl to neobyčejně skromný člověk a obdivoval jsem, s jakou pokorou nese svůj život. Kutnarovi byli taková vůdčí selská rodina v Mlázovicích u Jičína, patřili mezi takové ty kulturní sedláky. Když je zkolektivizovali, tak tu vesnici nikdo jiný než jeho bratr stejně nemohl vést. On tam jezdil na prázdniny, pracoval na traktoru a s kombajnem, podobně jako Pekař, který zase chodil kosit. Jeho Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví je knížka, kterou stále ještě nedokážeme plně docenit a nikdo taky na ni nedokázal navázat zpracováním české historiografie po roce 1945. * Sledoval jste, co se děje v disentu, kolem Charty 77 etc.? Tak samozřejmě, jednak jsem pravidelně dostával Listy a spoustu samizdatových materiálů, sledoval jsem celou kampaň kolem Plastic People, Magora Jirouse. * Co jste si myslel o undergroundu? Já jsem už z roku 1968/69 věděl o skupině Primitives Group, která mohla vystupovat jen v hospodách na předměstí Prahy, v centru měli utrum. Bral jsem to jako alternativní kulturu, i když mě to nebylo tak blízké, jako třeba rock. Ovšem ty akce a kampaně proti nim - tak to byl jasné, co si máme o tom myslet. Když se dnes člověk podívá na Lukašenkův režim, tak je to úplně to samé, používá úplně tu samou propagandu včetně toho, že to je „nekulturní“, „sprosté“ atd.. * Bavili jste se mezi sebou o tom?



Samozřejmě že jsme se o tom bavili. * Nebáli jste se, že je mezi vámi donašeč? Prosím vás, to by se nedalo žít, to absolutně ne. Oni věděli, že se scházíme U Bonaparta v Nerudovce, U Dvou slunců nebo U Kocoura, kam chodila spousta lidí, včetně chartistů, třeba Karel Pecka, a vedle toho tam chodili lidi z okolních ministerstev. Nebo U Černého vola, další taková hospoda pod svícnem nebo U Modré štiky v Karlovce, kam chodili jak lidi svého času zavření, tak agenti. Že to bylo profízlované, i ty naše konference, to jsme věděli a potvrdili jsme si to po listopadu, kdy se otevřely archivy a vyšly Cibulkovy seznamy, kde byl kde kdo. Žít ale neustále s vědomím, že vás někdo někde poslouchá, tak to by opravdu nešlo. * Chartu jste četl? Hned, ale nepodepsal jsem ji - z mého okolí ji nepodepsal nikdo, až na jednoho hocha, který to ovšem vzal jako prostředek k tomu, aby se mohl vystěhovat. Ale ani jsem nepodepsal nějakou antichartu, či se nezúčastnil nějakých kampaní proti tomu. Té hysterické kampani, kterou kolem toho režim rozpoutal a která trvala skoro dva měsíce, jsem se divil - zdálo se mně to jako velmi korektní text. * Bez té kampaně by o Chartě nikdo nevěděl. Buď anebo by to na druhou stranu zase podepsalo velké množství lidí. To je vždycky vabank. Těch osmnáct set lidí, co to podepsalo v 70. a 80. letech, tak jsem to brali tak, že to je taková Jednota bratrská, která sice nemá žádné mocenské možnosti, ale může mít politický význam do budoucna, což se nakonec i ukázalo. * Anticharta se v Akademii podepisovala kolektivně? Jak které pracoviště. Někde to vzalo na sebe třeba jenom vedení, když se báli to dát lidem podepsat, že by se setkali s odporem. Třeba ale vedle v Památníku písemnictví byl ředitelem komunistický aparátčík Sedláček, který to donutil podepsat všechny a pamatuji si, že tam někteří lidé kvůli tomu brečeli. * Několik vět jste podepsal? Několik vět jsem nepodepsal, ale podepsal jsem Kulturní iniciativu a Akademickou petici. Když mě pak četla Svobodná Evropa a Hlas Ameriky, tak se má matka zhrozila, že se ženu do průseru, já na to odvětil - do jakého průseru, do roku je s nimi konec. * Na základě čeho jste tak usuzoval? To byla celá řada příznaků. Třeba Kulturní iniciativu jsme v Ústavu podepisovali, jistě ne před členy stranického výboru, ale více méně veřejně. Šel jsem s kamarádkou, která podpisové archy nesla do Adrie, měla to stočené v tašce, když nás zastavil šéf stranické organizace a řekl mi: „Pojď se mnou!“ Já, „co chceš?“ „Tady se podepisujou ňáký věci.“ „Jo?“ „No jó, ty o tom nic nevíš?“ „Co bych ti měl o tom povídat…“ „Víš, já se ptám proto, že bych to třeba také podepsal.“ „Tak proč to tedy nepodepíšeš?“ „No když já nevím, kdo vyhraje.“ (smích) Ten rozklad byl zřejmý. S tím už nemohli nic dělat. Komunista Ransdorf, který na fakultě chodil o dva roky níž a my z něj měli trochu strach, s nástupem Gorbačova se něj stal reformista, který v Prognostickém ústavu, kde také byl, dostal stranickou důtku za to, že podepsal Akademickou iniciativu. Tu důtku dostal od předsedy své stranické organizace Vladimíra Dlouhého, a to byl únor 1989! * Vás do strany nelámali? Třikrát. * Jak to dopadlo? Dobře. Šéfka Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, kam jsem nastoupil po škole, což mi zprostředkoval Josef Petráň, prohlásila, že skončím jako disident, v tom se ovšem mýlila. Poprvé to bylo v roce 1976, pak, paradoxně, když nastoupil Gorbačov. Vždy jsem to odmítl. * Proč? Plné znění zpráv


Podívejte se, já jsem vnitřně svobodný člověk a už jenom z tohoto důvodu by to pro mě bylo naprosté utrpení. Ale hlavně, členství ve straně byla pro mě mez, přes kterou jsem opravdu nebyl ochoten jít. Když dnes někdo říká, že do strany musel vstoupit, tak se tomu musím smát - oni si nemohli dovolit říct, když nevstoupíš do strany, vyhodíme tě. My si to budeme pamatovat, budeš mít ztížené publikační možnosti, nedáme ti doporučení, až budeš chtít jet na zahraniční cestu a takovýhle věci, to ano, ale nějaký zásadní postih nehrozil. * Byla to čistě kariérní věc. Ano a já kariéru dělat nechtěl, mně to stačilo. Do roku 1986 jsem v Ústavu občas stěhoval knihy a utíral regály apod., ale měl jsem zase čas dělat si svoje, když jsem si splnil své povinnosti - nepříliš rozsáhlé. Ovšem musím říct, že v Ústavu byla docela dobrá atmosféra, protože komunistů tam bylo málo, asi čtvrtina, nejmíň jich bylo v Archeologickém ústavu, ale byly pochopitelně pracoviště, která byla víc exponovaná, zejména vysoké školy. * Neuvažoval jste, že byste po absolutoriu zůstal na Filosofické fakultě? To bylo naprosto vyloučeno. Miroslav Hroch se na to informoval a když zjistil, jak na tom jsem, tak ztratil zájem. Když pak přišla listopadová revoluce, dostal jsem čtyři nabídky na vysokou školu, na Filosofickou fakultu, na Pedagogickou fakultu, na Fakultu sociálních věd a na Katolickou teologickou fakultu, kam mě chtěl Zvěřina, ale krátce na to umřel. Řekl jsem si, že to zkusím na filosofii, ale byl to omyl. * Tam vás pozval kdo? Otto Urban. Učil jsem tam první semestr, načež jsem zjistil, že to není ta správná budova, působil v těch zdech genius loci, ale z mého pohledu dosti negativní. Necítil jsem se tam dobře a po třech semestrech jsem si řekl, že odejdu a aniž bych měl něco zajištěného, dal jsem výpověď. Chtěl jsem to zásadní rozhodnutí jít zapít do hospody, nikdo ale neměl zrovna čas, tak jsem udělal sám pět piv. Druhý den jsem zašel do redakce Tvaru, seděl tam Zdeněk Pinc a povídá, helejte se, my se neznáme, já vás ale sleduju, na Pedagogické fakultě budeme zakládat katedru dějepisu a my o vás uvažujeme jako o jejím vedoucím. Zpočátku to tam bylo výborný, ale pak se po letech začaly projevovat ekonomické problémy, což bylo dáno i tím, že lidé v akademických funkcích nedovedou s penězi hospodařit, a ekonomové, kteří tam byli, to byla třetí liga. Místo, aby se něco utlumilo a naopak podpořilo to, na čem by škola mohla stavět, tak se zvolila taková ta přežívací taktika, že jsme všichni na jedné lodi, ať jsme dobří nebo blbí, všichni na tom budeme stejně špatně, jak to tady ostatně bylo vždycky. To mě zklamalo. Nechal jsem si tam částečný úvazek a odešel jsem na Literární akademii Josefa Škvoreckého, která měla kolem roku 2005 docela dobře nakročeno, a jsem tam dosud. * Jak se díváte na současnou situaci na vysokých školách? Pesimisticky. V roce 2000 byl obrovský zlom, protože prakticky nekončili maturanti, vznikla víceletá gymnásia, takže se na vysoké školy dostalo množství lidí, kteří by se tam jinak nedostali, a úroveň šla zákonitě dolů. A pak už se to pustilo, honila se statistika OECD mít co nejvíc vysokoškoláků, takže dnes je situace taková, že 50% studentů by nemělo na škole vůbec co dělat. Z finančního hlediska je pro oba dva typy škol, veřejnoprávní i soukromé, nejvýhodnější nabrat co největší počet studentů. Ústní zkoušky jsou nahrazovány písemnými testy, které jsou u společenskovědních oborů zcela scestné: Jak ten člověk uvažuje, jak formuluje, jak se dokáže tématu zmocnit, jak jej interpretuje, což je zcela zásadní, to nejdůležitější, tak to z testů, které proškolují z mechanických znalostí, vůbec nepoznáte. Individuální práce se studentem, vysoká škola jako myšlenková dílna, kde se lidé schází, aby nad věcmi diskutovali, to je pryč. Model takto pojímaného vysokoškolského studia se zhroutil a musím říct, že mě to nenaplňuje optimismem. * Byl jste na vojně? Nebyl, vidím tak blbě na levé oko, že jsem nebyl. * Žižkova palcátu jste se tedy nezúčastnil. Bohužel ne a ani na vojenské přípravě jsem neslyšel podplukovníka Petříka, který podle svědectví kolegů na absolventy řval: Jste potomci husitů a když pochodujete, tak se to musí otřást až v Austrálii!



* Komunisti vám husitství neznechutili? Neznechutili. Když jsem si četl ty ideologické práce z 50. let, tak jsem si říkal, to není možné, aby to tak bylo -už jenom z toho důvodu, že lidé takhle nejednají a neuvažují. Bylo to tak zprasený, že to naopak byla výzva podívat se na to jinak. A byla tady pořád korekce, předúnorové práce Bartošovy, Urbánkovy, Kroftovy toho byly stohy v antikvariátech. * Co bylo husitství - revoluce, občanská válka, reformace? Modelově to má všechny rysy revoluce, jejíž součástí byla i občanská válka. Ve středověku tomu říkali vzbúřenie a ještě u Tomka čteme bouře husitské. Pojem revoluce jako změna politického systému, se začal v češtině prosazovat až na počátku 19. století. Do té doby to byl astronomický pojem, který se v latině používal v souvislosti s pohybem nebeských těles. * Co to vzbúřenie způsobilo? Podle mě k němu došlo proto, že se tam propojily dva momenty - reformní, náprava církve návratem k evangelijním ideálům, a druhý moment je přestrukturovaní politické moci ve prospěch šlechty a měst na úkor centrální panovnické moci, tedy snaha prosadit model stavovského státu. Husitská revoluce je v evropských dějinách unikátní - všude jinde se nejdřív prosadil onen stavovský moment a až následně církevní reforma. Proto byl v Čechách, kde to šlo dohromady, ten střet tak dramatický. * Kdo z těch událostí nejvíc profitoval? Hlavními hybateli revolučního kvasu byla nepochybně královská města, ale i nižší šlechta - vojáci, hejtmani, vojevůdci atd. Dnes bychom je označili za armádní důstojníky, o které se každá z mocenských stran potřebovala opřít, což je pochopitelně táhlo nahoru a chtěli také svůj podíl na moci. Zemský sněm před husitskou revolucí prakticky neexistoval, ten se sešel asi jen čtyřikrát, teprve s husitstvím vzniká sněm, ve kterém zasedají vedle vysoké a nižší šlechty i zástupci královských měst, takže stavovský princip je tam už jednoznačně obsažený. V celém tom zápolení se obráží i středověké zápolení mezi moci duchovní a světskou, která má stále větší převahu. Husitství je v tom až extrémní, protože nepouští duchovní moc do politických záležitostí, i když někdy formálně ano, protože aspoň zpočátku byl ten vliv lidových kněží a kazatelů obrovský zejména mezi prostými lidmi. * Radikální křídlo husitů usilovalo o teokracii, z čehož husitským stavům asi naskakovala husí kůže. Samozřejmě. Pádně to demonstruje Žižka, když po bitvě u Strauchova dvora palcátem zabije kněze. To je potření teokracie mocí vojenskou v praxi. (smích) * Sen o teokracii definitivně ale pohřbily až Lipany. Ano, tam ty radikální husitské kněze pobijí takřka všechny. * Co je rok 1434 za datum? Tak ve Florencii se stává prvními občanem Cosimo Medici, nastává zlatá éra renesance a portugalský kapitán Gil Eanes obepluje mys Bojador, což je zlom v evropské mentalitě - do té doby se v Evropě mělo za to, že za ním panuje už tak nesnesitelný žár, že tam žádný Evropan nevydrží. * Ve světě končí středověk, u nás je bitva u Lipan. Ano, ta nerovnoměrnost je patrná. U nás končí středověk opravdu nástupem Habsburků na trůn, kdy se tady vytváří středoevropský prostor, ve kterém se prosazuje humanistická kultura. * Bylo tedy husitství produkt středověku, nebo ohlašovalo novou dobu? Středověké bylo husitství v tom, že stále drželo ideu universalismu - jednota křesťanstva je tou nejvyšší hodnotou, která je opřena o jednotný výklad Božího zákona, závazného pro všechny. Jedině tak může lidstvo dojít ke spasení. To je typicky středověká záležitost. Když se Luther o století později už zcela od římské církve Plné znění zpráv


trhne, středověký universalismus skončí, idea jednotného křesťanstva a jednotné křesťanské Evropy se rozpadá.. * Jak byste dnes odpověděl Kočímu: Pekař nebo Slavík? Odpověděl bych úplně stejně. * Dá se říct, že šlo o svár universalismu s partikularismem? Tyhle tendence tam určitě jsou. Autority universalismu se oslabují, papežství i císařství, které naposled pozvednou Karel IV. a Zikmund a pak to končí - na úkor universalistické myšlenky se prosazují regionální a stavovské zájmy. Pokus o obnovu universalismu pod egidou habsburskou a španělskou se neprosadí třicetiletá válka za tím učiní definitivní konec. * Nebylo vítězství partikularismu podtrženo i tím, že se reformní hnutí nacionalizovala, když hledala záštitu u lokální světské moci, čímž se celý problém světského panování vrátil oknem? Ano tak to bylo všude. Viklef hledal oporu u anglických lordů, Hus hledá pomoc na královském dvoře Václava IV., Luther u saského kurfiřta. Anglikánskou reformaci zaštítil sám panovník. Nešlo přitom jen o účelovou výpomoc v boji s nadnárodní církví, ale také o tradiční napětí mezi duchovní a světskou mocí v rovině obecně kulturní, kdy se jedna strana snaží usměrňovat život té druhé, a ta si to, majíc stále větší sebevědomí a nakonec mocenskou převahu, nenechá líbit. * Srovnal byste pojem národ, jak s ním operovali husitští ideologové, a ten samý výraz z doby národního obrození -je mezi nimi rozdíl? To je velmi zajímavá a diskutovaná věc. Na jedné straně tady stojí historikové novověku, kteří tvrdí, že národ je záležitostí až osvícensko-romantickou, věc zrodu moderních národů a moderního nacionalismu. Tahle teze ale neplatí. Proto se hovoří o vzpouře mediaevelistů proti novověkářům. * Třeštíkovi. Třeštík mě vytočil tvrzením, že český národ vymyslel František Palacký. * Provokoval. Jistě provokoval. Ovšem definice národa u Daniela Adama Veleslavína nebo u Komenského je v tomto ohledu zcela jasná: podle nich je to společenství lidí spjatých společným původem a společným jazykem, kteří obývají společné území. * Přesně tak definoval už Hérodótos staré Řeky, když je stavěl do protikladu k Peršanům. Ano, a jaký je v tom rozdíl od Jungmannova tzv. jazykového vlastenectví? Pojetí, že hlavní znakem národa je jazyk, najdeme i u Dalimila. Národ a jazyk jsou ve středověku ve skutečnosti synonyma a ještě po celé 15. století je pojem jazyk dokončení na následující straně dokončení ze strany I a II pro označení národní příslušnosti frekventovanější, než pojem národ, který se začíná prosazovat až na konci 15. století. A není to jen české specifikum, i když tady, vzhledem k česko-německému stýkání se a potýkání se, to byla samozřejmě exponovanější a citlivější záležitost. * Jak se nacionální otázka projevovala v husitských bouřích? Různě, byla přítomná, ale nebyla určující. Když jsem ovšem dělal husitskou Prahu, zjišťoval jsem domy, které byly za revoluce zkonfiskované a tady na Starém Městě bylo 75% domů konfiskováno majitelům, kteří měli německá jména, což ovšem neznamená, že by v Praze proběhla nějaká protiněmecká genocida - třeba řezníci od svatého Jakuba, kteří byli z poloviny Němci, tam zůstali a dokonce jim byl vyhrazen kostel sv. Ducha. Plné znění zpráv


Spousta Němců pak odešla nebo byla vyhnána ne proto, že byli německého jazyka, ale jednoduše proto, že s husitstvím nesouhlasila. V Praze to ovšem bylo vyostřeno, v pohraničí tomu tak nebylo. * Nebyla ona středověká universalita, která propojovala rozličné různě konstituované moci, ve skutečnosti více pluralistická než všechno to, co přišlo po ní? Ve středověku se moci vzájemně vyvažovaly. Teologicky a filosoficky vzdělaný Karel IV. na tom založil celou svou politiku. Středověk je ideál harmonie, který se v reálné politice snažila tehdejší společnost dosáhnout oním vyvažováním mocí, které pochopitelně nebyly jen dvě. Fungovalo to ale jen v období vrcholného středověku. * Středověký společenský řád zajišťoval diverzifikaci hodnot, zatímco dnes je vše naraženo na jedno usmolené ekonomické kopyto. Naprosto. Na pořadu dne je unifikace a uniformizace. Na to už upozorňoval Huxley, Bradbury o tom psal atd. Tato jednorodost bezpochyby vede ke stále se prohlubující kontrole. To mě opravdu děsí. Ty dnešní technokratické tendence mají ovšem kořeny již v absolutistickém centralismu. * Přitom za dobu myšlenkové unifikace a kontroly je neustále označován středověk. To je samozřejmě absurdní, protože středověk byl proti moderní době neobyčejně pestrý a rozmanitý, a to prakticky ve všech sférách. Středověk je svým způsobem jakousi výzvou, protože obsahoval napětí mezi skutečností a ideálem, které bylo dané už oním rozložením sil ve společnosti, a vždycky existovala snaha se k tomu ideálu přiblížit. Tohle napětí moderní doba ztratila. * Ovšem i na první pohled rozumný a vzdělaný člověk občas prohodí, to je jako ve středověku, když chce něco označit za barbarské. Proč si medievisté nechávají tuto primitivní ideologickou nalévárnu neustále líbit? Ono to je těžké měnit nebo nahlodat myšlení lidí, které je lidem do hlavy vtloukáno už od dob osvícenství - navíc v situaci, kdy starší historie skoro nikoho nezajímá. * Sborník, který vyšel k vašim 60. narozeninám, který nyní vydala Paseka, je v odkazu na vaši práci nazván Zrození mýtu. Co je to mýtus? Jednak je to ono primární pojetí světa, výklad vesmíru a jeho řádu. Pak je to pojetí přenesené, kdy se určitý historický jev idealizuje a je pak také v tomto modu interpretován. Takže v tomto smyslu mluvím o husitském mýtu, který se rodí už v první husitské generaci, mytizace dodává revoluci legitimitu a zároveň slouží jako ideologická opora. Husitský mýtus přitom prochází dvěma rovinami: jednak jako mýtus reformního hutí, které jediné dovede křesťanství ke spasení - ten naráží od počátku na katolické pojetí, kdy se mezi sebou odehrává souboj idealizovaného a negativního obrazu husitství. Tento souboj probíhá až do osvícenství, které změní optiku a začne operovat s pojmy, které nebyly středověku vlastní, jako je třeba pokrok, nebo revoluce a začne vnášet do interpretace husitství své vlastní hodnoty. Hus se tak změní nejdříve na mučedníka svědomí, potom je z něj pokrokář a nakonec sociální revolucionář, což je naprostý nesmysl. To je ovšem pohled industriální společnosti, která už není schopna středověk vnímat a chápat. Husitský mýtus, ten druhý, od 19. století, včetně oné komunistické interpretace, je jen dovršením toho, jak politické ideologie 19. a 20. století do toho vnášely své vlastní dobové postoje a svá vlastní ospravedlnění, kterému sloužily dobové proticírkevní, protišlechtické nebo důsledně protiněmecké postoje, což je absurdní. Přežívá to zde dodnes bohužel i zásluhou školy a učitelů. * Škola dodnes interpretujeme dějiny třídně na základě měsťanské ideologie 19. století. Svým způsobem ano. Ideu dějinného pokroku uspořádával marxismus do takovejch šuplíků, kam mohl každý bez nesnází vstoupit, přičemž vyložit nějaký historický jev v jeho složitosti a přitom celistvosti je nesmírně obtížné, neřku-li mu přiřknout nadčasovou platnost. Já jsem léta chodil na kursy, kde jsem školil učitele základních a středních škol, jak se mají na husitství dívat, a teď bylo vidět, s jakou neochotou to přijímali - měnit něco, co měli po desetiletí zažité, a teď to ještě přizpůsobit dětem, aby to pochopily… * Jste pro absolutistickou nebo konstituční monarchii?



Cha cha cha, to je dobrá závěrečná otázka. Já jsem pro centralizovanou, osvícenou monarchii. * Takže umírněný husita. Umírněnej husita, ale opravdu umírněnej. Foto popis| K 60. narozeninám Petra Čorneje vydalo nakladatelství Paseka sborník studií Zrození mýtu - Dva životy husitské epochy, do kterého svými studiemi přispěly téměř čtyři desítky českých historiků, mimo jiné František Šmahel, Milena Bartlová, Jiří Kořalka, Ivan Hlaváček, Jan Galandauer, nebo Eduard Maur. Sborník uspořádali Robert Novotný a Petr Šámal.



Přehled zpráv. Vládní koaliční projekt by se mohl rozpadnout ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP

Recommend Documents