OBSAH: * Zamyšlení – výňatek rozhovoru se ses. Ivavou * Oprava podzimního běhu zkoušky OČK MZH * Hledání prvního principu - výzva * Nová řada vyprávění br. Fr. Stropka – Bobra * Finišují přihlášky do znalostní soutěže Stezka písmáků * Br. Jiří Čejka ŘSV vzpomíná na br. Tátu * Víte že … duch. rozměr na jamboree v Japonsku
____________________________________________________
1
Přehled témat jednání odboru duchovní výchovy plánovaných na září 2015: - přihlášky do soutěže Stezka písmáků na - ODV kontroluje otázky 1. kola Stezky rok 2015 finišují písmáků před rozesláním přihlášeným - členové odboru vyhodnotí zpřístupnění - ODV zahajuje zpracování otázek 2. kola svých okruhů na nové Křižovatce Stezky písmáků _______________________________________________________________________________________ JUNÁK – zkušební komise pro OČK „Myšlenkové základy skautingu a historie“ vyhlašuje v roce 2015 pro další zájemce zahájení druhého, v pořadí XXIX. zkušebního období ! upravený termín zkoušky ! Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 9. 10. 2015 od 17.00 do 18.00 hodin v zasedací síni ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 27. 11. 2015 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka (str. 72 až 74) a dále obsah tohoto oboru v příručce „Vůdcovská zkouška“. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené informativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurz, uchazeči se připravují sami anebo mohou využít konzultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kapitoly 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 18. 9. 2015 dle vzoru „For-ock-04-01.xls“ z webových stránek Junáka, kterou doplní kopií svého vůdcovského dekretu, a to na adresu: Junák - český skaut, z.s., Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1, nebo na e-mail tajemníka komise:
[email protected] (mobil: 737 537 534). Hana Bouzková, místopředsedkyně komise 2
3
JIŘÍ, VÍŠ, ŽE… (aneb zajímavosti kolem nás) 1. část nové řady F. J. Stropek – Bobr
… tak jsme se s mým nejlepším kamarádem, spolužákem a skautským bratrem často překvapovali, když jsme zjistili něco zajímavého. Pokud jsem s nějakou novinkou přišel já, tak zase on mi při nejbližší příležitosti na oplátku vítězoslavně naservíroval jinou zajímavost a už z dálky volal: Fráňo, víš, že…? Abych tedy zůstal věren tomu způsobu sdělování zajímavostí, zůstanu u oslovení: Jiří, víš, že… vodních skautů bylo v naší republice registrováno loňského roku 3 336? Skoro by se chtělo poznamenat: tři tisíce tři sta třicet tři stříbrných stříkaček atd. Pokud toto číslo srovnáme s 50 tisíci všech členů naší skautské organizace, pak se to zdá málo. Ale tady musíme přihlížet k faktu, že ne všude jsou vhodné podmínky pro činnost vodáků. Tomu odpovídají i počty vodních skautů v jednotlivých krajích. Nejvíce, 514, má Středočeský kraj, pak následuje Jihočeský s počtem 399, třístovku překračuje ještě kraj Vysočina, Liberecký a Praha. V ostatních krajích se počty členů pohybují zhruba mezi 100 až 200. A kolik bychom napočítali středisek (u vodáků přístavů) a oddílů? 56 a 140. Pochopitelně jsou všechna ta čísla jen dílem okamžiku, protože se neustále mění. Vodní skauti se vždycky považovali za elitu a také se jim vyčítalo, že jsou fangličkáři. Ovšem vlajky a vlaječky prostě k vodákům patří. Nejen jako označení, ale také jako dorozumívací prostředek. Když skončila druhá světová válka a začaly se zakládat skautské oddíly, tak i u nás v Českých Budějovicích vznikl vodácký skautský oddíl, který měl svou klubovnu na břehu Malše v jedné z věží bývalého městského opevnění, která se nazývala Železná panna. Kanoe měli vodáci žebrové, potažené plátnem. K poválečnému vodáckému kroji patřily tzv. „placky“, tedy bílé placaté námořnické čapky, ale hlavně tmavomodré košile, takže se vodáci i vzhledem od nás, pěšáků, lišili. Počty vodních skautů byly především limitovány
počtem kanoí, jejichž pořízení nebyla levná záležitost, ale také mnoha požadavky, kladenými na vedoucí i členstvo. Vedoucí (kapitán) oddílu musel mít speciální průpravu, být obeznámený s vodáckými dovednostmi, ale také od členů oddílu se vyžadovalo minimálně umět výborně plavat a nebát se plaveb po řekách. Pro „Budějčáky“ zůstávaly kmenovými řekami především Vltava a Malše, které jim tekly doslova pod nosem.
Když už jsem nakousl téma VODNÍ SKAUTI, tak si dovolím obecný lid, neznající dobře podrobnosti, seznámit s některými zvláštnostmi vodních skautů, které nejsou všeobecně známy. Pokud se týká kroje, pak zůstává tmavomodrá košile, ale už odzvonilo „plackám“ i pozdějším „bonbónkům“ (jaké nosí američtí námořníci), lodičkám a prosadila se kšiltovka se znakem VS vpředu. I když je pravda, že tu a tam se ty „bývalé“ čapky ještě objeví. Některé odznaky a označení na kroji vodáků jsou také odlišné, do podrobností se však nebudu pouštět, zmíním se jen o některých významnějších odlišnostech: 4
Např. nejmladší dívky jsou žabičky namísto světlušek. Nejvyšším orgánem vodních skautů je Hlavní kapitanát, pak následují krajské a okresní orgány VS. Vodácké středisko nese název Přístav, vedoucí střediska je kapitán přístavu a jeho zástupce přístavný. Prováděcí jednotkou je oddíl VS, který se skládá nikoli z družin, ale z posádek nebo šestek. Oddíl vede kapitán, který musí složit kromě vůdcovské zkoušky ještě zkoušku kapitánskou. Jeho zástupce, označený jako palubní, musí být starší 15ti let, mít složenu čekatelskou zkoušku a zkoušku vodáckého minima.
Oddílový rádce se nazývá lodivod, rádce družiny je kormidelník a podrádce člunař. Tito skauti nosí na levém rukávu košile štítky s vyobrazením kotvy, kormidelního kola nebo kotvu v kombinaci s kormidelním kolem. Závěrem se ještě zmíním o vlajkách, ale jen u nižších složek. Vlajka přístavu (střediska) je tvarově shodná s vlajkou oddílu. Oddílová vlajka má obě strany stejné, je obdélníková o velkosti 2:3, rozměry jsou 60x90cm (může být i menší, 40x60 nebo 28x42cm). Vzhledově se skládá ze dvou svislých postranních pruhů stejné barvy a uprostřed je pruh jiné barvy. Šířky pruhů musí být v poměru 1 - 2 - 1. Pro rozlišení mohou mít oddíly uprostřed středního pruhu emblém v barvě krajových pruhů. Na vlajce nesmí být žádný text. Vlaječky posádek (družin) mají tvar trojúhelníku o výšce (u žerdi) 28 cm a délce 42 cm. Jsou jednobarevné s emblémem uprostřed. Na vlajkách se používají barvy mezinárodního kódu, tedy bílá, žlutá, červená, modrá a černá, je možno použít i barvy doplňkové – světlomodrá, oranžová, fialová, zelená, hnědá. Kromě těchto rozlišovacích vlajek se používají i vlaječky k dorozumívání na dálku. Z uvedených faktů je patrné, že založit a vést vodácký skautský oddíl není zdaleka jednoduché. Přesto si spolu s vodáky zahalekáme: VLAJKU VZTYČ, AHÓÓÓJ a VYPLOUVÁÁÁMÉÉÉ!!! - pokračování příště -
_________________________________________________________________________________________________________
Finišují přihlášky do soutěže Stezka písmáků 2015 Stezka písmáků je soutěž v biblických znalostech, pořádaná odborem duchovní výchovy Junáka a Klubem Pathfinder. Úkolem soutěžících je co nejsprávněji zodpovědět otázky, vztahující se k vybraným biblickým knihám. Týmy Stezka písmáků je znalostní týmová soutěž pro mládež v kategoriích N, M a S, avšak soutěžit může i jednotlivec (buď od počátku či kvůli nemoci rozpadlého týmu). Každý soutěžící může být členem pouze jednoho týmu. Jednotlivcům, postoupivším do druhého kola, bude v místě konání nabídnuto sloučení s jiným týmem - tuto
5
možnost mohou, ale nemusí využít. V kategorii P pro dospělé nad 18 let soutěží vždy jen jednotlivci. Kategorie Soutěž je rozdělena do kategorií dle věku soutěžících k datu zahájení 1. kola. Věk člena týmu může být i nižší, než je udáno pro danou kategorii, vyšší však nikoli. Každý tým může soutěžit pouze v jedné kategorii. Soutěžící mohou soutěžit i tzv. „mimo pořadí“ v kategoriích podle svého věku anebo vyšších (tj. ve speciálních kategoriích N/M/S/P-MP) - jejich výsledky jsou vyhlášeny samostatně.
Kategorie: Věk Maximální počet členů týmu Počet otázek Čas na zodpovězení Markovo evangelium Všechna evangelia Kniha žalmů – od č. 41 až po č. 100 Kniha proroka Ezechiele Epištola Židům
N 0 – 9 let 4 25 40 minut x x -
M 10 – 12 let 4 35 60 minut x x x -
S 13 – 17 let 2 50 90 minut x x x x
P 18 let a starší 1 50 90 minut x x x x
Přihlášky Do uzávěrky dne 15. září se přihlašují týmy či jednotlivci, kteří předají organizátorům jméno a příjmení příp. adresu soutěžících/ho resp. kontaktní adresu dohlížející osoby i kategorii, do které se tým/jednotlivec hlásí. Přihlášky i změny v přihláškách se posílají přednostně e-mailem na adresu
[email protected] popř. na poštovní adresu: Vladislav Jech, Jílovská 46, 252 44 Psáry. Připouští se „rámcové“ přihlášky za družinu, oddíl apod., které se upřesní při odevzdání vyplněných soutěžních archů. Na základě přijaté přihlášky zašlou organizátoři dohlížejícím osobám soutěžní listy.
______________________________________________________________________________
Jak jistě víš, socialistou jsem byl vždy, ale komunistou nikdy (vzpomínka na bratra Rudolfa Plajnera – jak jsem ho poznal a jak ho vnímám) „Člověk žije tím, co udělal a rozdal, tím, že potěšil a rozzářil oči, tím, že hořel, aby se druzí ohřáli.“ Rudolf Plajner (1901-1987) ÚVODEM Jméno náčelníka Junáka, bratra RNDr. Rudolfa Plajnera, bylo pro mě pojmem už v poválečné době, kdy jsem jeho podpis měl na skautském a činovnickém průkazu, dekretu absolvování OLŠ, dekretu o udělení bronzového stupně Junáckého kříže „Za vlast 1939-1945“ a později i dekretu vůdcovské zkoušky. Samozřejmě jsem ho znal také z jeho článků ve skautské literatuře a z jeho publikace Radosti junáckého roku (1. stupeň). V této publikaci bratr Plajner velmi ostře odsoudil Němce jako nepřátele našeho národa. Zřejmě tak učinil pod vlivem nacistických zločinů spáchaných během druhé světové války. Byl za to některými skauty kritizován. MÉ PRVNÍ OSOBNÍ SETKÁNÍ S BRATREM PLAJNEREM Neměl jsem tehdy příležitost setkat se s ním osobně. K tomu došlo teprve v roce 1968 během krátkodobé obnovy Junáka, kdy v roztockém muzeu byla uspořádána výstava věnovaná zakladateli českého skautingu Antonínu Benjaminu Svojsíkovi, které jsme se z Roudnice zúčastnili dvěma autobusy plnými skautů a skautek v krojích, což bylo pro všechny přítomné překvapující, protože to bylo krátce po výzvě 6
bratra náčelníka k obnově Junáka. Bratr Plajner tam přednesl spatra skvělý snad hodinu trvající projev o historii skautingu najmě českého, mimo jiné i o úloze skautů v době zvýšeného ohrožení Československé republiky v roce 1938. V písemný kontakt s bratrem Plajnerem jsem vstoupil před Vánocemi v roce 1970. Bratr Plajner reagoval velmi milým dopisem. K jeho sedmdesátinám zorganizoval v roce 1971 teplický bratr dr. Jaroslav Hrabák, můj spoluvězeň z libkovického komanda litoměřické věznice, společnou písemnou zdravici, kterou v Litoměřicích u bratra Karla Šeby podepsala řada činovníků oblasti Přemysla Oráče. Já byl mezi nimi. Navíc jsem mu ještě poslal osobní blahopřání, na které bratr Plajner opět s radostí odpověděl. V písemném styku s bratrem Plajnerem jsem pokračoval až do jeho smrti. NÁVŠTĚVY BRATRA PLAJNERA U MĚ V NÁRODNÍM MUZEU Shodou okolností jsem v roce 1972 přešel do pražského Národního muzea, kde jsem pracoval v malé chemické laboratoři. Bratr Plajner v té době žil v Lukách pod Medníkem a jen na zimu vždy přesídlil do Prahy ke svému synovi, který bydlel v Žitné ulici. Tehdy jsem bratra Plajnera požádal, zda by mě při svých příležitostných návštěvách Prahy někdy v Muzeu nenavštívil. Návštěvu slíbil se sdělením, že se ohlásí. A tak se také stalo. Na začátku své první návštěvy mi bratr Plajner řekl „Jak jistě víš, socialistou jsem byl vždy, ale komunistou nikdy“. V osobním a písemném kontaktu jsme pak byli až téměř do jeho smrti, tedy do doby, kdy byl zdravotně schopen komunikovat s okolím. Těch osobních návštěv v Muzeu bylo patnáct. Některé byly předem domluvené, jiné vyplynuly z předem naplánovaného pobytu bratra Plajnera v Praze. BRATR PLAJNER UMÍRÁ Se strachem a úzkostí jsem sledoval zhoršující se zdravotní stav bratra Plajnera. Smutná byla zpráva syna Oldřicha Plajnera z 21. prosince 1986, že se zdravotní stav jeho otce natolik zhoršil, že není schopen vyřizovat korespondenci ani udržovat osobní styk. Až jednoho dne jsem do Muzea dostal telefonickou informaci od bratra Ludvíka Švarce – Kiviho, že bratr Plajner 23. června 1987 ve věku 86 let zemřel a že v den, kdy Kivi volal, tj. v úterý 30. června 1987, se v malé obřadní síni strašnického krematoria koná poslední rozloučení se zesnulým. Patřil jsem k těm patnácti či dvaceti skautům, kteří se přišli s bratrem Plajnerem naposled rozloučit. Nad Plajnerovou rakví zazněla kromě krátkého projevu italská úprava večerky, která se podobá mezinárodní skautské večerce. Bratr Plajner se se skauty a skautkami rozloučil písemně těmito slovy „Vážení, milí přátelé, sestry a bratři. Pochodeň mého života dohořívá. Proto se chci s vámi rozloučit, pokud je čas a poděkovat vám za vše, čím jste zkrášlovali dny mého putování, za přátelství, doprovod na junácké stezce, spolupráci, za ruku podanou v tísni, za radu i účinnou pomoc. Své nejbližší jsem požádal, aby upustili od pohřebních zvyklostí, popel rozptýlili v mém rodném kraji a doplnili jen za těmito řádky příslušné datum. Buďte zdrávi a radujte se z daru života! Jílové u Prahy, Tyršova 318, dne 23. června 1987. Rudolf Plajner.“ PLAJNEROVY STUDIE O HISTORII NAŠEHO SKAUTSKÉHO HNUTÍ Bratr Plajner zpracoval podrobně historii českého a československého skautingu ve vícesvazkovém souboru, který postupně koloval mezi skauty, k nimž měl důvěru a z nichž některé žádal o posouzení textu, napsaného jak on to viděl. Měl jsem také tu čest mít některé z těchto svazků od něho k nahlédnutí, jak říkal, a mohl jsem se k nim také vyjádřit. Dnes je celý tento soubor dostupný na CD Rudolf Plajner a přátelé, rukopisy 1970-1988, vydal Junák – svaz skautů a skautek České republiky, Tiskové a distribuční centrum 2001. Brněnský bratr Škaroupka – Šrám ve svém Šrámizdatu vydával již za totality vedle dalších skautských publikací také spisy Rudolfa Plajnera v xeroxované (?) formě bez obrazových příloh. MÉ ROZHOVORY S BRATREM PLAJNEREM Rozhovory bratra Plajnera se mnou byly obsahově velmi bohaté a převážně se soustředily na minulost, současnost a budoucnost skautingu ve světě i u nás. Bohužel záznamy z nich jsem si tehdy nemohl pořizovat a dnes už si jen matně vzpomínám na některé souvislosti a podrobnosti. Probírali jsme některé jeho historické texty, pokud jsem je už měl od něho doma „k nahlédnutí“, diskutovali jsme některé změny, k nimž došlo ve vedení Junáka v průběhu „Pražského jara“, články, i negativní a útočné, které se objevovaly koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let v našem tisku. Bohužel jsem neznal podrobnosti o všem dění na 7
ústředí souvisejícím s likvidací Junáka, protože ke mně do Roudnice n.L. se takové informace nedostaly. Nevím, zda je u nás na okrese či na středisku někdo záměrně filtroval, aby tak umožnil solidní ničím nerušenou činnost oddílů, klidný průběh všech táborů ještě v roce 1970 až po smutný závěr působení Junáka ve prospěch naší mládeže. Bratru Plajnerovi jsem tehdy mimo jiné také na jeho žádost vypůjčil v oddělení časopisů Knihovny Národního muzea některé časopisy podkarpatoruských židovských skautských organizací, které u mě pak studoval a od všeho, co potřeboval, jsem mu zajistil fotokopie (xerox tehdy ještě u nás nebyl). BRATR PLAJNER A SOCIALISMUS Rudolf Plajner se jako socialista tělem i duší a sociální demokrat zřejmě vypořádal s pojetím socialismu dle Karla Marxe, které jednoznačně odmítl, a celý svůj život vyznával humanismus a demokratický socialismus. Svědčí o tom i vzpomínky těch, kteří s ním byli v osobních styku. V prvních letech po 2. světové válce, kdy došlo ke znárodňování těžkého průmyslu, hovoří bratr Plajner o naší cestě k socializaci společnosti a o nutnosti výchovy mládeže, včetně té skautské, k socialismu. On měl ovšem o socialismu svou představu, i když již v té době mohl být zmítán pochybnostmi. Válku přeživší vedoucí skautští činovníci totiž dokonce předpokládali, že již nedojde k obnově Junáka, protože komunisty řízené vedení více méně jimi ovládané společnosti od prvních dní po skončení války usilovalo o jednotu tělovýchovy, odborů a mládeže a tomu podřizovalo všechno své úsilí. Nicméně Junák se obnovil zdola tak spontánně, že vedoucím skautským činovníkům nezbylo než se podrobit přání mladých. BRATR PLAJNER, „PRAŽSKÉ JARO“ A „SOCIALISMUS S LIDSKOU TVÁŘÍ“ Přes zákaz skautingu komunistickou totalitou po roce 1948 a inscenované soudní procesy se skauty a skautkami se v době Pražského jara a „socialismu s lidskou tváří“ chápe bratr Plajner příležitosti k obnově Junáka s tím, že bude možno v rámci demokratického socialismu implantovat skautský výchovný program do socialistické výchovy mládeže. Jeho zklamání muselo být tehdy velké, včetně jeho strachu o osud zejména skautských činovníků v budoucnosti po okupaci Československa sovětskou armádou. To pak podmínilo celé jeho další rozhodování a postup, který skončil KSČ nařízenou likvidací Junáka. ILUZE EDVARDA BENEŠE A RUDOLFA PLAJNERA Evidentně to byla velká iluze, které bratr Plajner podlehl podobně jako svého času již v průběhu druhé světové války prezident Edvard Beneš. Oba zřejmě zastávali názor, že po druhé světové válce na marxistické filozofii založená komunistická strana je reformovatelná původně ještě za Stalinova života a že i Stalin sám bude podporovat demokratizační proces v samotném Sovětském svazu. To byl velký a historický omyl, k ničemu takovému nejen nedošlo, ale postupně totalitní režim ještě za Stalinova života ovládl řadu satelitů SSSR ve střední a východní Evropě. Nicméně Edvard Beneš podporoval evidentně poválečný vývoj Československa k socialismu. Těžkou ranou pro nemocného prezidenta byl po „vítězném únoru 1948“ vývoj Československé republiky k totalitnímu státu, jehož postupný dosah, rozsah a lidské i společenské škody již nezažil. Aby toho nebylo málo, bratr Plajner chápe politické uvolnění – oteplení v šedesátých letech 20. století jako pokus o demokratizaci socialistické totalitní společnosti nazvaný v roce 1968 „Pražským jarem“ a „Socialismem s lidskou tváří“. Angažovala se v něm řada komunistů. Netuším, zda si bratr Plajner uvědomoval, že ústavou zaručená vedoucí úloha KSČ zůstane i nadále a že budování tzv. socialismu s lidskou tváří bude proto nejen značně problematické, ale předem odsouzené k neúspěchu. Ale i za těchto podmínek podlehl působení skautů a skautek a rozhodl se aktivně se podílet na obnově Junáka. Jeho celoživotní víra v socialismus založený na humanismu a svobodě ho zřejmě vedla k tomu, že hned na „ustavujícím“ shromáždění v roce 1968 upravil první bod skautského slibu „milovati vlast svou, Československou socialistickou republiku a sloužiti jí věrně v každé době“. Mnozí starší skauti – pamětníci a muklové tím rozhodně nebyli nadšeni, mládeži to však příliš neříkalo a proto ji to ani nevzrušovalo. V té době svým způsobem totiž převládlo nadšení, že byl Junák obnoven, a tak nějak výhrady k upravenému textu prvního bodu skautského slibu ustoupily do pozadí. A skautská střediska a skautské oddíly, roje a smečky fungovaly velmi úspěšně. Je třeba ovšem připomenout, že, jak mohu potvrdit z vlastních zkušeností, většina 8
z nás (a paradoxně snad i včetně některých skautů-komunistů) nerespektovala přání a nařízení, která přicházela z vyšších míst, pokud měla politickou náplň, a jelo se „po staru“. Dnes není snadné odhadnout, co by se stalo, kdyby 21. srpna 1968 nebylo Československo okupováno vojsky tzv. Varšavské smlouvy. Pak se všechny snad i trochu naivní demokratizační představy zhroutily a činnost skautského hnutí u nás se zcela evidentně schylovala k závěru. Vedení Junáka, ovládané stranickou skupinou, předložilo oficiálně i veřejnosti řadu nešťastných, ubohých, ostudných a skauting jako takový degradujících prohlášení ve snaze udržet existenci Junáka co nejdéle a z obav, aby nenásledovaly podobné represe, jaké postihly naši republiku, skauty nevyjímaje, po únoru 1948 včetně vězení a poprav. Ona prohlášení naznačovala, že skauti jsou ochotni se zříci všeho, co jim bylo drahé a o co celý svůj život usilovali. Toto tragické období velmi pečlivě zdokumentoval ve svém díle děčínský bratr Karel Lešanovský – Kay a je předmětem několika univerzitních bakalářských či diplomových prací, které lze nalézt na webové stránce Skautského institutu ABS. Anonymně se tehdy proti takovému postupu a jednání vyslovila v prohlášení Syrinx skupina Jiřího Zachariáše – Pedra, Miroslava Kopta – Orla a Ivana Makáska – Hiawathy, která ona prohlášení kategoricky odsoudila. Jména autorů byla odhalena až po listopadu 1989. Ústupky vedení Junáka, převážně řízeného v té době již do ÚRJ kooptovanými skauty a skautkami - členy KSČ, Junáka nezachránily. Těžko odhadnout, co se odehrávalo v té době v mysli bratra Plajnera a jak se vnitřně s tím vším vyrovnal. Ví se jen, že na funkci náčelníka Junáka abdikoval, ale jeho abdikace nebyla přijata. Podle toho, jak hovořil při našich setkáních, jsem usuzoval, že se s tím, k čemu tehdy uvnitř Junáka došlo, nedokázal srovnat a smířit do své smrti. ILUZE RUDOLFA PLAJNERA A VÁCLAVA ČERNÉHO Zamýšlím se nad tím vším v době, kdy opět po létech pročítám „Paměti 1945-1972“ (třetí díl pamětí, Atlantis Brno 1992) Václava Černého, které jsou věnovány diskutované době. Václav Černý byl komunisty považován za jejich úhlavního nepřítele. On sám se ovšem prohlašoval za socialistu. Sám na str. 35-36 citované knihy říká „Ve vládě, jak se nám právě z emigrace vrátila, byli komunisté základní a státotvornou složkou. O jejich loajalitě nepochyboval nikdo, ani prezident Beneš, právě on nás o ní za ně výslovně ujišťoval. Sám jsem mimoto byl přesvědčený socialista, a jsem jím dosud. Nikoliv ovšem svým kulturním vyznáním marxistický historický materialista, ani vyznavač třídního boje, tím méně straník principu diktatury“. Tato slova skutečně stojí za zamyšlení. A to ze dvou důvodů: bylo by třeba blíže definovat pojem „humanistický socialismus“ a zároveň vysvětlit, jakým způsobem a jakou cestou lze tento socialismus v lidské společnosti vybudovat. Komunisté ve své totalitní společnosti socialismus budovali na principu třídního boje a revoluce. Je to ovšem stejná iluze jako evoluční humanistický socialismus. Velmi se obávám, že něco takového je zcela nemožné. Různorodá a pestrá lidská společnost není schopna ani jedno ani druhé přijmout a strávit. Řekl bych, že bratr Plajner i profesor Černý se ve svém nitru cítili a považovali za humanitní svobodomyslné socialisty se silným sociálním cítěním, ale vlastní praxe a životní zkušenosti je přesvědčily, že to je vše a dál už nic. Snad jen, že se ve svém vlastním životě mohou řídit socialistickými zásadami a usilovat o jejich přenášení mezi lidstvo. Ale to je ve skutečnosti opravdu asi vše. Není pochyb o tom, že oba se ve svém chápání realizace socialismu, který by odpovídal jejich představám, jako společenského systému, zmýlili a také na své ideály doplatili různými formami perzekuce. Rudolf Plajner by jistě souhlasil se slovy Václava Černého, uvedenými na str. 142 citované knihy „každý socialismus musí zásadně a primárně obstát v ohni kritiky mravní ... budoucnost a úspěch socialismu ve světě bude čím dál tím více záviset na jeho oprávněnosti etické. Nepřál jsem socialismu vítězství jakékoliv a jakýmikoliv prostředky získané“. Jak už jsem výše naznačil, „Pražské jaro se svým socialismem s lidskou tváří“ oživilo v bratru Plajnerovi naději v lepší příští, naději v onen lidský, pravdou a svobodou naplněný humanistický socialismus a snad uvěřil tomu, že k něčemu takovému lze dospět demokratickými cestami i za účasti komunistů včetně těch, kteří působili v našem skautském hnutí. Léta 1968-1970 ho nepochybně postupně přesvědčovala o tom, že jeho představa je zcela nereálná. Neúspěšně se pokoušel hledat různá řešení, která přivedla jeho osobně i naše skautské hnutí nejprve k ústupkům, pak ke zřeknutí se vlastní podstaty skautingu a konečně až k úplné likvidaci Junáka. Obavy z represí podobných těm, jakým byli vystaveni někteří skauti a některé skautky v padesátých letech, ho vedly k rozhodnutím, s nimiž nemohl vnitřně souhlasit. Někteří skauti srovnávají 9
Plajnerův osud s osudem prezidenta Háchy v Protektorátu Čechy a Morava za druhé světové války. Snad na tom něco je. Dodnes však nebyl život Háchův ani život Plajnerův objektivně zhodnocen. Pro mě, který jsem aspoň částečně při našich rozhovorech v Národním muzeu nahlédl do myšlenkových pochodů, názorů a životních zásad bratra Plajnera, představuje Táta Plajner jednu z nejvýznamnějších osobností našeho skautského hnutí, za kterou jsme neměli a nemáme náhradu. SOCIALISTICKÝ HUMANISMUS SLOVY PAVLA KŘIVSKÉHO Jestliže podle představy Plajnerovy a Černého lze spojit socialismus s humanismem, stojí za připomenutí, jak se k tomu např. vyjádřil Pavel Křivský ve svých leopoldovských přednáškách o humanismu (Filosofie za mřížemi, Leopoldov, léta padesátá, str.97-105, Univerzita Karlova – Ústav dějin Univerzity Karlovy a Archiv Univerzity Karlovy 1995), když definuje mimo jiné pojmy křesťanský humanismus, filozofický humanismus, idealistický humanismus, socialistický humanismus a tuto úvahu uzavírá hodnocením filozoficko-vědeckého či filozofického humanismu. K socialistickému humanismu Křivský říká „Socialistický humanismus chce podrobit zásady filozofického humanismu dogmatům socialismu a materialismu. Usiluje o uspořádání výrobních a hospodářských podmínek tak, aby zajistil správný vývoj společenský na základě materialistické filozofie a dosáhl beztřídní společnosti Především přijímá za základ svých snah materialistickou filozofii jako jedině správnou. Zásady materialismu, hospodářské a výrobní podmínky jsou definitivní a jedině správné zásady, které jsou nezměnitelné a naprosto spolehlivě řídí všechno dění. Těmto zásadám, které jsou jediné vědecké podle socialistického humanismu, se musí podřídit jednotlivec i společnost. Cíl socialistického humanismu je beztřídní komunistická společnost, která je nadřazena zájmům jednotlivce. Poněvadž tento humanismus vychází z institucí jako základu a kolektivum je naprosto nadřazeno zájmům jednotlivce, volí si speciální metody, které nazývá taktikou a bojovou strategií a jejichž hybnou silou je třídní nenávist a zlikvidování třídního nepřítele všemi prostředky a pomocí diktatury proletariátu … Filozoficko-vědecký humanismus nemůže přijmout tento humanismus, a to z toho důvodu, že přijímá jako jedinou a jedinečnou základnu materialismus a vyhlašuje tento materialistický výklad za jediný vědecký výklad pro veškeré dění a bytí … Přijmout hmotu jako jediný princip znamená nevysvětlit, ale zkomplikovat výklad světa. Podřídit vývoj člověka a společnosti výrobním podmínkám znamená z hlediska filozofického humanismu nebezpečné zjednodušování, které nestačí na to, aby vyložilo velkou složitost jevů náboženských, mravních, kulturních a společenských. Zásada třídní nenávisti a vše, co s ní souvisí, je rovněž nepřijatelná pro filozofický humanismus, poněvadž jako destruktivní činitel nemůže organizovat vývoj člověka a společnosti. Rovněž cíl socialistického humanismu, který usiluje o beztřídní komunistickou společnost, je nepřijatelný pro filozofický humanismus, poněvadž vývoj společnosti i jednotlivce se determinuje současnými představami a předpoklady a dogmaticky se určuje něco, co je za daných okolností a vědeckých možností neurčitelné. Ani sebesmělejší filosof nemůže přesně vědět, jaká bude konečná fáze vývoje v lidské společnosti, může sice stanovit předpokládané možnosti, ale nemůže je sevřít do dogmatického vyjádření … Jsem přesvědčen o tom, že ani Plajner ani Černý svůj socialismus takto nechápali. Oni ho totiž založili na svobodě jednotlivce, pravdě, lidskosti a mravních hodnotách. Proto se nikdy nesmířili ani s nacistickým či fašistickým ani s komunistickým totalitním režimem. Nicméně lze z jejich životů odvozovat, že v jistých časových obdobích za podobných okolností podlehli iluzím, že přece jen totalitní „socialistická“ společnost může pokojně přerůst v „socialismus s lidskou tváří“. Nebyli v tom jedinou obětí. Jejich rozčarování a zklamání musela být velká. Snad si stihli za svého života uvědomit a pochopili, že jejich ideál socialismu zůstane vždy jen v praxi neuskutečnitelným ideálem. Jen pro úplnost uvádím, že svým způsobem značně kontroverzní Pavel Křivský svého času publikoval několik kapitol ze své filozofie skautingu. Jeho v zahraniční i naší skautské literatuře v podstatě ojedinělý pokus zpracovat filozofii skautingu však zůstal nedokončen. RUDOLF PLAJNER OČIMA PAMĚTNÍKŮ V brožurce „Rudolf Plajner OBČAN“ (Paměti holešovského skautingu sv. 2, 2007) na str. 14 se píše „Koncem roku 1969 a počátkem roku 1970 sílil politický tlak na sloučení Junáka s Pionýrskou organizací a na vytvoření jednotné organizace mládeže. Dr. Plajner byl postaven před rozhodnutí buď podpořit svým podpisem vytvoření jednotné mládežnické organizace a nebo vystavit činovníky Junáka starší 18 let 10
perzekucím probíhajícím v té době v naší společnosti (zákazy výkonu povolání propouštění ze zaměstnání, vylučování ze škol apod.). Za těchto okolností podepsal tehdejší náčelník Junáka dokument o splynutí organizace Junák a Pionýr. Z tohoto nežádoucího vývoje vyvodil i potřebné osobní důsledky a bezprostředně po podpisu výše uvedeného dokumentu písemně abdikoval. Ačkoliv abdikace byla projednávána vedením Junáka, nebyla přijata, a Dr. Plajner se tak následně podrobil nátlaku a stal se členem Ústřední rady Pionýra. K otázce dalšího působení skautských vedoucích a u jejich oddílů v rámci Pionýra, nebo jiných organizací, napsal: ,až budete, bratři vedoucí a sestry vůdkyně, besedovat se svými svěřenci, seznamujte je s kořeny junáctví, a shledáte-li společně, že i nová Pionýrská organizace vyrůstá z týchž etických kořenů, pak neváhejte ani okamžik ... neopouštějte mládež, pokračujte v činnosti‘. Plajnerovou snahou bylo, aby myšlenky a metody skautské výchovy byly uchovány, aby mohly pokračovat a udržovat se i ve změněných podmínkách. Všechna tato krizová rozhodnutí činil s vědomím toho, že skautští vedoucí zůstanou čestnými a důvěryhodnými, tak jak byli v Junáku a že mohou (budou-li chtít) i nadále vychovávat mládež v duchu humanitních ideálů i když bez skautské symboliky“. Nikdy neztratil víru, že naše skautské hnutí bude jednou obnoveno a do konce svého života udržoval v tomto smyslu osobní i písemný kontakt s celou řadou skautů a skautek. V dopise svému kolegovi z gymnazia, profesoru A. Anderlíkovi, mimo jiné Plajner píše „Mám opravdu pocit života celkem dobře prožitého. Byl tvrdý v mládí, nijak laskavý v dospělosti, neradostný za války a pro člověka vyznávajícího až dodnes humanitní náboženství to bylo těžké po válce a téměř neúnosné v období společenských deformací. Ale díky pevnému zázemí své rodiny jsem nikdy nemusel slevit ze svých zásad. I když jsem byl bit, vždy jsem se pral a nikdy jsem rány pokorně nepřijímal“ (Paměti holešovského skautingu sv. 2., 2007). ZÁVĚREM Co říci závěrem? Bratr Rudolf Plajner byl, je a bude jednou z nejvýznamnějších osobností českého a československého skautského hnutí. Jeho stopa ve Svazu junáků-skautů a skautek RČS (skautem byl od r. 1916), v jeho nástupní organizaci Junák (od r. 1939) a v celém českém a československém skautském hnutí je trvalá a nesmazatelná. Skautskému hnutí zasvětil celý svůj plodný byť současně i velmi složitý a náročný život. Já si navíc osobně velmi vážím toho, že mi bylo dopřáno, abych si s ním dopisoval, ale zejména abych s ním mohl ve své malé chemické laboratoři Národního muzea při jeho občasných návštěvách v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století hovořit nejen o skautingu a abych díky tomu zároveň pronikl hlouběji do jeho představ a názorů a tak lépe pochopil jeho lidské kvality a mimořádné charisma dobrého a vzdělaného člověka, demokrata a skautského vůdce. Roudnice nad Labem, červen 2015 Jiří Čejka – Péguy ŘSV ______________________________________________________________________________
Víte že …
23. Jamboree skautů a skautek se v exotickém Japonsku zúčastnilo ve dnech 28. července až 8. srpna 2015 bezmála 300 skautek a skautů z Junáka?
11
Ústřední téma „Duch jednoty“ zahrnoval řadu významů jako jsou: jednota, harmonie, spolupráce, přátelství a mír. Návštěvníci jamboree měli k dispozici obšírnou Návštěvnickou příručku, která měla dvě verse – pro mladé členy a pro dospělé. V ní je uvedeno, že se každý den v časovém plánu v rozmezí od 8:00 do cca 21 hod konala „duchovní služba“ rozdělená na komunity: buddhistů, katolíků, protestantů, židů a muslimů. K těmto normálním shromážděním v týdnu byla na území jamboree vytvořena velká paleta dalších možností. Jednalo se o vhodný čas buď k setkávání skautů se stejným náboženským zaměřením anebo seznámení se s různými náboženskými tradicemi při modlitebních či meditačních setkáních. Tyto aktivity byly také využity pro poděkování za 108 let skautingu a prosby o jeho pokračování s cílem pomáhat vytvářet lepší svět. Určitá klidná místa byla také vytvořena pro konání osobních modliteb.
Redakce NDS všem předplatitelům resp. čtenářům tohoto interního zpravodaje, vydávaného Odborem duchovní výchovy Junáka, přeje mnoho zdaru při zahájení pracovního skautského roku.
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 80 výtisků * * Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 110 00 Praha 1. * Vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail:
[email protected] , mobil: 723 963 939). * * Technické zázemí: Vladislav Jech (mobil: 737 537 534; e-mail:
[email protected] ) a Adéla Čapková (mobil: 603 592 895). * * Předplatné pro rok 2015 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. * * Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč. * * Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * * Bez jazykové korekce. *
12
