Péče soudu o nezletilé

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Péče soudu o nezletilé Bakalářská práce

Autor:

Olga Šikula Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Tomáš Hájek

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archívovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích dne 01. 04. 2014

Olga Šikula

Poděkování V první řadě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce panu Mgr. Tomáši Hájkovi za vedení, připomínky a ochotu.

Anotace Tématem mé bakalářské práce bylo vysvětlit problematiku osvojení. Hlavním úkolem osvojení je umožnit dítěti příznivé podmínky pro plnohodnotný život v náhradní rodině, která mu poskytne řádnou péči a výchovu. Popisují začátky vzniku osvojení a vývoj až po současnou právní úpravu, která přinesla další nové změny. Při osvojení dítěte má být splněná řada podmínek, na které dohlíží soud a spolupracuje s orgány sociálně-právní ochrany dětí. Celý proces osvojení a zprostředkování popisují ve své práci. Klíčová slova: nezletilé dítě, osvojitel, ústavní výchova, náhradní péče, souhlas rodičů, soud.

Annotation The topic of my bachelor´s work was explain problems of adoption. The main task of adoption is enable child favourable conditions for fully-fledge live in spare family which will provide him regular care and education. Im discribing adoption from start and development to present legal adjustment which brings next new changes. During child adoption must be meet a lot of the conditions and court is supervising on this and cooperate with bodies of socially – legal protection of children. All process of adoption and mediation Im discribing in my work. Key words: min or child, adopter, institutiond upbringing, spare care, agreement of parents, court.

Úvod ........................................................................................................................................... 6 1

2

Druhy osvojení ................................................................................................................... 7 1.1

Historie osvojení ......................................................................................................... 7

1.2

Péče před osvojením ................................................................................................. 10

1.3

Zrušitelné a nezrušitelné osvojení ............................................................................ 11

1.4

Přímá adopce ............................................................................................................ 14

1.5

Osvojení ze zahraničí ............................................................................................... 15

Předpoklady pro osvojení ................................................................................................. 17 2.1

Osvojení zletilého ..................................................................................................... 17

2.2

Souhlas dítěte s osvojením ....................................................................................... 19

2.3

Souhlas rodičů .......................................................................................................... 19

2.4

Poručenství ............................................................................................................... 22

2.5

Pěstounská péče ........................................................................................................ 23

2.6

Druhy pěstounské péče. ............................................................................................ 27

2.6.1 Pěstounská péče na přechodnou dobu .................................................................. 27 2.6.2 Raná pěstounská péče ........................................................................................... 28 2.7 3

4

5

Ústavní výchova ....................................................................................................... 29

Osvojitelné dítě ................................................................................................................. 32 3.1

Úmluva o právech dítěte ........................................................................................... 32

3.2

Sociálně-právní ochrana dětí .................................................................................... 33

Řízení o osvojení .............................................................................................................. 41 4.1

Okruh účastníků........................................................................................................ 41

4.2

Zprostředkování osvojení ......................................................................................... 42

4.3

Postup krajského úřadu............................................................................................. 45

4.4

Přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče krajským úřadem ......... 47

4.5

Zprostředkování osvojení Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí ................ 52

4.6

Odborné posouzení pro účely zprostředkování osvojení.......................................... 55

Zrušení osvojení ............................................................................................................... 57 5.1

Důvody pro zrušení osvojení .................................................................................... 57

5.2

Právní důsledky zrušení osvojení ............................................................................. 58

5.3

Opětovné osvojení .................................................................................................... 59

Závěr ......................................................................................................................................... 60 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 61 Seznam zkratek ......................................................................................................................... 64 5

Úvod Osvojení je institut, který se snaží zajistit dítěti, které nemůže být vychováno ve vlastní rodině příznivý vývoj a řádnou výchovu v rodině, harmonický vztah s adoptivními rodiči a jejich příbuznými jako v rodině vlastní. Osvojení se vyvíjelo po staletí, právní úprava prošla řadou změn a tvarovala se desítky let. Vzniklo osvojení ze zahraničí. Touto problematikou se postupně začala zabývat řada institucí, které také vznikali díky zájmu společností o dětech, které zůstali bez rodičovské lásky a péče. Ve své práci popisují jak často je to náročné i pro osvojitele, který chce lásku dát, ale pro dítě, kterému tento cit nikdy nebyl dopřán jeho biologickou matkou nebo otcem není lehké přijmout a brát to jako samozřejmost, která je součásti každodenního života většiny děti v běžné rodině. Je tady spousta psychologických momentů, se kterými se setká adoptivní rodič a bude muset zvládnout nečekané situace, zároveň velice důležité, protože je to základ pro budování rodinného zdravého prostředí ve kterém dítě se učí milovat své nové rodiče a také se učí lásku přijmout. Právní stránka této problematiky řeší rodinu biologickou, kdy rodiče se o své vlastní dítě buď z nějakého důvodu postarat nemohu, nebo nechtějí, a také novou rodinu osvojitelného dítěte. Musí být splněné podmínky, které jsou dané jak pro osvojitele, tak pro osvojence. U osvojitele se zkoumá zdravotní, sociální a jiné stránky, které musí být splněné, aby měl právo si dítě osvojit. Především osvojení musí být ve prospěch dítěte, protože se jedná o jeho život a o jeho osud. Dítě je chráněno zákony, má svá práva, která by měla být respektována.V roce 2014 nastala velká změna, kterou před tím právní úprava adopce nikdy nezaznamenala, touto změnou je možnost osvojit si dítě, které je starší 18 let.

6

1 Druhy osvojení 1.1 Historie osvojení Zákonnou podobu nabylo osvojení pravděpodobně nejdříve ve starém Římě. Již v době republiky – adopce byla praktikována ve vyšších společenských kruzích, především k zajištění kontinuity rodového jména a majetku. Ve středověku a novověku do konce 18. Století byly zřizovány nalezince útulky pro opuštěné děti, formálně adoptovala jen šlechta, bohatí bezdětní manželé chtěli svému rodu zajistit pokračování jména a majetku nebo hledali náhradu za vlastní zemřelé dítě. Často se lidé ujímali osamělých dětí z důvodu levné pracovní síly. První útulky vznikly v Konstantinopoli, první nalezinec byl zřízen v Miláně. V roce 1198 papež Inocenc zřídil v Římě nalezenec vybaveny „tornem“- byla to schránka zabudovaná do zdi kláštera tak, aby se otočením dítě dostalo dovnitř, matky je tak mohli tajně odevzdat v noci, aniž by byly poznány.1 Nalezince byly trvale zásobovány dětmi určenými k adopci. V době osvícenství, v 19 století byl založen vídeňský nalezinec, v roce 1784. Také v roce 1789 byl založen pražský, pod patronací císaře Josefa. Začali vznikat sirotčince – jedná se o pokročilejší formu ústavní péče. I Napoleon, po tom, co se odehrála bitva u Slovakova vyhlásil „státní adopci“, která se týkala dětí, jejichž otcové padli v boji. Nalezinec v Praze měl zároveň funkcí dětského domova, do kterého přicházeli dětí narozené ve věznicích, dětí nalezené, nebo ti, které přivedla policie. V době preromantismu a romantismu začal nový příliv citlivosti – rodina začíná být považována za místo citové intimity a bezpečí, básníky a spisovatele přitahovalo tajemství nemanželského dítěte. Otázky týkající se náhradní rodinné péče se vždy dostávali do popředí s přílivem sirotků po velkých válkách.

1

GABRIEL, Zbyněk a Tomáš NOVÁK. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Grada 2008.

ISBN 978-80-247-1788-3

7

V období první republiky výchova se začala „demokratizovat“, věda o dítěti se začala rozvíjet v tak zvané pedologii. Po druhé světové válce rodinná výchova byla potlačována a prosazovala se výchova kolektivní. V roce 1963 rodina byla znova pozvednutá na první místo mezi institucemi výchovy. Do této doby otec nemohl osvojit nemanželské dítě. Do roku 1928 v českých zemích platilo rakouské právo, později mohla být osvojená i osoba zletilá (věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojencem musel být nejméně 18 let). Osvojovat mohli jen manželé, když osvojoval pouze jeden z nich, musel mít souhlas od druhého, měli také možnost upravit majetkové poměry a to adopční smlouvou.2 V roce 1575 byl založen Vlašský špitál, který je jeden z nejstarších, zde byla poskytována péče okolo dvou set let chudým a opuštěným dětem. V roce 1788 v Praze byl založen nalezinec, ve kterém pobývali děti určitou dobu, než byli svěřeny do péče pěstounů. Zároveň v těchto ústavech hodně dětí i umíralo z důvodu špatných hygienických podmínek a nedostatku odborné pomoci lékařů. Později v roce 1862 byl vydán zákon, díky kterému se obec musela postarat o obecné záležitosti lidí chudých, v nouzi, sirotky nebo odložené děti. Na tento zákon navazoval další zákon z roku 1868, který také měl pomáhat a pečovat o potřebné bez věkového omezení, tato péče byla úspěšná a přinesla pokrok. V roce 1902 byl zřízen zemský fond pro sirotky, který poskytoval podporu dětem vychovávaným v náhradní rodinné péči. V roce 1921 byl vydán zákon č. 265, který měl chránit děti nemanželské nebo děti, které byli vychovávány náhradními rodiči, tento zákon stanovil také pěstounskou péči, v té době jedna z nejrozšířenějších. Druhá světová válka však přinesla negativní změny do tohoto systému, který byl před tím na dobré cestě ve vývoji, byl právě naopak celý zrušen. Přes 5 000 dětí zůstali bez rodin a

2

GABRIEL, Zbyněk a Tomáš NOVÁK. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Grada 2008.

ISBN 978-80-247-1788-3

8

převládala snaha v kolektivní výchově, to znamená ústavy pro děti, byly pak postupně vybudovány. Děti byli rozděleni do věkových skupin a stát tyto ústavy řídil a kontroloval. Tato péče přinesla mnoho kritiky od pediatrů a psychologů, bylo publikováno hodně výzkumů, které ukazovali na negativní dopad na dětskou psychiku, pomalý vývoj dítěte a obtížné zařazení do společnosti. A z těchto důvodu se začali postupně budovat nové SOS dětské vesničky. V dnešní době zákon o rodině upřednostňuje rodinnou výchovu před ústavní. Práva a povinností děti, které jsou také ohrožené, jsou zakotveny v mezinárodních úmluvách.3 V roce 1949 byl přijat zákon o rodinném právu, který prosadil rovnost v manželství, mezi mužem a ženou a zároveň rovnoprávnost dětí manželských a nemanželských. V roce 1950 děti, které v té době zůstali bez rodičů, museli do dětských domovů, druhou možností byla rodina pěstounská. Pěstouni v té době ale nedostávali od státu žádný příspěvek, dítě mělo jejich jméno, dědilo a byl to vztah jako mezi rodiči a dětmi vlastními.4 Už od roku 1958 byly zavedeny dva druhy osvojení, zrušitelné a nezrušitelné, právně totožné vztahy mezi dětmi a pokrevními rodiči. Příbuzní osvojitelů se stávají příbuznými osvojeného dítěte, nezrušitelné osvojení se mohlo uskutečnit po tom, co dítě dosáhlo jednoho roku věku. Změna provedená novelou Zákona č. 91/1998 Sb., spočívá v tom, že zákon již nadále neumožňuje zrušit osvojení dohodou uzavřenou mezi osvojencem a osvojitelem. Tento způsob zrušení osvojení byl v dosavadním zákoně ponechán jako pozůstatek staré právní úpravy rakouského práva, platného u nás do roku 1949. Podle tehdejších právních předpisů mohlo osvojení také vzniknout na základě dohody.

3

ČESKO. STŘEDISKO NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE, Úvod – Teoretické pojetí náhradní rodinné péče. online , Praha cit. 2014-03-10 . Dostupné z:

http://www.nahradnirodina.cz/uvod_teoreticke_pojeti_nahradni_rodinne_pece 4

GABRIEL, Zbyněk a Tomáš NOVÁK. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Grada 2008.

ISBN 978-80-247-1788-3

9

Plynutím doby vztahy založené tímto způsobem již nepřicházely do úvahy, a proto ani zrušení osvojení formou dohody u zrušení osvojení, aniž by tato forma byla přípustná též při jeho vzniku. V ČR jedno procento dětí vyrůstá ve vlastní rodině. Z toho dvě procenta jsou úplní sirotci, třináct procent v republice jsou sterilní manželství. Maji často vyšší nároky, proto uběhne od podání žádosti do převzetí dítěte často několik let. Ročně je osvojováno kolem 600 dětí. Kvůli vysokým požadavkům žadatelů jsou žádosti někdy vyřízeny až za 3 nebo 5 let. Zvyšuje se počet osvojených dětí i s kojeneckých ústavů a dětských domovů, i když požadavky žadatelů byly naplněny jen z poloviny, rodina fungovala lépe. Mezi dětmi je velké procento dětí s drobnými zdravotními riziky, například nedonošenost, alergie, anemie a podobně. Počet žádostí cizinců o české děti stále vzrůstá.5

1.2 Péče před osvojením Podle NOZ § 823, § 8234 před osvojením dítě je obvykle umístěno do předadopční péče. Dítě je předáno do takové péče ihned osvojiteli, pokud s tím souhlasí a rodiče dali souhlas k osvojení. V případě že s tím rodiče souhlasí, dítě může být předáno do péče budoucího osvojitele dříve, jakmile zdravotní stav dítěte to umožní. Rodiče jsou povinní tuto skutečnost oznámit orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Péče o dítě před uplynutím tří měsíců ode dne, kdy byl dán souhlas k osvojení, není péči před osvojením. Po tuto dobu má ten, komu bylo dítě předáno do péče, pouze povinnost a právo o dítě řádně pečovat a chránit je, v záležitostech dítěte, které s touto péči souvisí, může jednat jen, je-li toho nezbytně třeba. O předání dítěte do takové péče rozhodne soud.

5

GABRIEL, Zbyněk a Tomáš NOVÁK. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Grada 2008.

ISBN 978-80-247-1788-3

10

Po uplynutí tří měsíců ode dne kdy byl dán souhlas k osvojení podle §826 NOZ může být osvojované dítě předáno osvojiteli do péče před osvojením. O takovém předání rozhoduje na návrh osvojitele soud.

1.3 Zrušitelné a nezrušitelné osvojení6 Od 1. ledna 2014 Nový občanský zákoník (dále jen NOZ) ve svém § 840 už nerozlišuje osvojení na zrušitelné a nezrušitelné, pouze uvádí, že osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení, neplatí to v případě, že osvojení je v rozporu se zákonem.7 Dřívější úprava, kterou uváděl Zákon o rodině, rozlišovala osvojení na zrušitelné – 1. stupně a nezrušitelné - 2. stupně. Osvojení a adopce mají stejný význam, ale pokud se jedná o právní terminologii, je používáno osvojení.

Osvojení 1. stupně - zrušitelné Tento typ osvojení může soud ze závažného důvodu zrušit. Ještě do roku 2006 v tomto případě osvojitel nemusel být zapsán v rodném listě dítěte. Avšak od poloviny roku 2006 došlo ke změně, která stanovuje, že i v případě tohoto typu osvojení v rodném listě dítěte musí byt zapsán osvojitel.

Osvojení 2. stupně - nezrušitelné Po pravomocném rozhodnutí soudů už zrušit nelze, práva a povinnosti, které osvojitele jsou trvalá. Jedná se o závažná rozhodnutí, která jsou nezvratná po celý život. Tímto způsobem lze osvojit dítě starší jednoho roku.

Osvojení nezrušitelné Zákon o rodině v § 74 až do 1. ledna 2014 se upravoval osvojení nezrušitelné.

6

GABRIEL, Zbyněk a Tomáš NOVÁK. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Grada 2008.

ISBN 978-80-247-1788-3 7

ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In Sbírka zákonů ČR, ročník 2012, částka 33, §840. online

Praha [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89#p840

11

Nezrušitelné osvojení je osvojení, které nelze zrušit. Takto mohli osvojit dítě pouze manželé, nebo jeden z manželů, který žije s některým z rodičů dítěte v manželství, anebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte. Výjimečně mohla takto osvojit i osaměla osoba, jestliže jsou jinak předpoklady, že toto osvojení bude plnit svoje společenské poslání. V takovém případě soud též rozhodne, aby byl z matriky vypuštěn zápis o druhém rodiči dítěte. Podstata spočívala v tom, že osvojitel se zapíše v matrice místo rodiče osvojence, popřípadě osvojitele místo rodičů. Tím se vyjádří v matrice a ve výpisech z ní (v rodném listu), že mezi osvojitelem a osvojencem je vztah rodiče a dítěte, aniž je z těchto dokladů patrno, že jde o vztah založený osvojením. Tím se měly vyloučit nežádoucí zásahy do dalšího života osvojených dětí a zajistit ještě hlubší a plnější rozvinutí instituce osvojení. Účinek zápisu v matrice je zpětný, takže osvojitel se považuje za rodiče dítěte od jeho narození. Protože jde o záležitost osobního stavu, nelze připustit, aby dítě mělo po určitou dobu jednoho rodiče a od určité doby jiného rodiče. Vzhledem k závažným důsledkům osvojení i se zapsáním osvojitelů v matrice místo rodičů měl být tento druh osvojení vyslovován jen v těch případech, kdy je bezpečně zjištěno, že vztahy vzniklé mezi budoucími osvojiteli a osvojovanými dětmi jsou pevné a naprosto trvalé a kdy nejsou obavy, že by se změnily v souvislosti s případnými změnami v rodinných vztazích osvojitelů. Nutné je tu zejména řádné poučení účastníků ze strany soudu o důsledcích tohoto typu osvojení. V případech, v nichž není dosud bezpečný předpoklad trvalosti a pevnosti vzájemných vztahů mezi budoucími osvojiteli a osvojovanými dětmi, ačkoli jinak jsou dány ostatní předpoklady k přesvědčení, že osvojení je prospěšné a v zájmu dítěte, je namístě doporučit účastníkům, aby se prozatím rozhodly pro osvojení zrušitelné. Jestliže ovšem navrhovatelé i po poučení setrvají na svém návrhu na určitý druh osvojení a soud dospěje k přesvědčení, že vyslovení požadovaného druhu osvojení není k prospěchu dítěte a společnosti, nezbývá než návrh na osvojení zamítnout.

12

Zákon číslo 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů8 výslovně rozšířil právo osvojit dítě nezrušitelným osvojením na pozůstalého manţela po rodiči nebo osvojiteli. Změna vycházela ze situace, kdy dosavadní úprava nezrušitelného osvojení osamělou osobou znevýhodňovala dítě v případech, kdy touto osobou byl pozůstalý manžel rodiče, tzv. nevlastní rodič. V případě smrti rodiče totiž zanikl jakýkoliv rodinněprávní vztah mezi nevlastním rodičem a dítětem, a to i přesto, že nevlastní rodič často žil s dítětem ve společné domácností dlouhodobě, podílel se na jeho výchově a dítě navázalo odpovídající citové vztahy jak k němu, tak i k jeho širší rodině, zejména k prarodičům. O osvojení se rozhoduje rozsudkem, a právní následky osvojení nastávají právní moci tohoto rozsudku. Podle NOZ § 860 dítě má příjmení svých rodičů nebo také soud může určit, jaké bude mít dítě příjmení. Zahájení řízení o osvojení je tedy ovládáno zásadou dispoziční. Místně příslušný je soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště (Občanský soudní řád § 88).

Utajení osvojení. Osvojitel nebo osvojenec může navrhnout, aby soud rozhodl, že osvojení a jeho okolností mají být utajeny před rodinou původu dítěte. To obdobné platí I pro utajení pokrevního rodiče a jeho souhlasu s osvojením. Podle § 444 OSŘ v případě že soud vyhověl návrhu na utajení osvojení pak je jednání neveřejné , soud následně činí i další vhodná opatření k utajení osvojení. Třebaže byly osvojení a jeho okolností nebo pokrevní rodič a jeho souhlas k osvojení utajeny, může soud rozhodnout o jejich odtajnění, odůvodňuje-li to velmi závažná situace ohrožující osvojené dítě na životě nebo zdraví. Jakmile osvojenec nabude svéprávnosti podle § 837 - 838 NOZ, vznikne mu právo seznámit se s obsahem spisu, který byl veden v řízení o jeho osvojení.

8

ČESKO. Zákon č. 91/1998 Sb., zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění

pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1998, částka 34. [online] Praha. [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-91

13

1.4 Přímá adopce Přímá adopce, je taková adopce při které dítě do předadopční péče svěřují osvojitelům sami rodiče (nebo jiní zákonní zástupci) § 181 Občanského soudního řádu uvádí, že rodiče dají souhlas předem před soudem, písemně, nemají vztah k budoucím osvojitelům a třebaže je v zájmu dítěte, aby do nové rodiny přišlo co nejdříve, bez mezistanice.9 Ministerstvo práce a sociálních věcí ( MPSV) zastává názor, že přímou adopci si mohou mezi sebou dohodnout pouze sami biologičtí rodiče a budoucí osvojitele, pokud se navzájem znají. Jestliže ale rodiče nikoho vhodného, kdo by chtěl osvojit jejich dítě, neznají, jeho cesta vede do kojeneckého ústavu.

Hlavní rozdíly přímé adopce od běţné.10 V případě že se jedná o přímou adopci, dítě se dostává do nové rodiny hned z porodnice, je staré několik dnů, na základě sepsaného protokolu o předání dítěte do předadopční péče. Rodiče mají možnost setkat se s budoucími osvojiteli, pokud si to budou sami přát. Nejčastěji jsou to osamělé matky, které se pro přímou adopci rozhodnou, chtějí zajistit dítěti lepší dětství a zabránit pobytu v kojeneckém ústavu. Jsou to ženy, které partner opustil, po tom co mu oznámily, že jsou těhotné. Většinou jsou to studentky, které neplánovaně otěhotněly s partnery, již zprávu o budoucím otcovství „nepřijali dobře“, tak ženy, které otěhotněly během nepříliš stabilního vztahu, který skončil dřív, než se dítě narodilo. Rodiče mohou odvolat své rozhodnutí až do právní moci osvojení.

9

ČESKO. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1963, částka 56. online

Praha [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-99 10

ČESKO. FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ Z. S., FOD: Úvod - Domovská stránka. online , Praha cit. 2014-03-

10 . Dostupné z: http://www.fod.cz/

14

U přímé adopce není zajištěná anonymita, často rodiče nechtějí vědět, kde bydlí osvojitel, v řízení se mohou nechat zastupovat, pak jim není doručen rozsudek ve kterém je uvedeno bydliště osvojitele.

1.5 Osvojení ze zahraničí Mezinárodní osvojení nebo také z jedné země do druhé je taky jednou z forem náhradní rodinné péče. Může se jednat o případ, kdy se nedaří najít pro dítě vhodné náhradní rodiče, které pochází ze stejného státu jako dítě. Mezinárodní osvojení upravuje Haagská Úmluva o ochraně dětí ve spolupráci s mezinárodním osvojením, která byla vypracována a přijata 29. 5. 1993. V České republice tato úmluva je platná od 1. 6. 2000 se zákonem č. 359/1999 Sb. O sociálně právní ochraně dětí (je možné osvojit dítě z ciziny i do ciziny).

Podmínky mezinárodního osvojení11 Osvojení může být uskutečněno pouze tehdy, pokud příslušné orgány daného státu: 1) Zjistily, že dítě je osvojitelné. 2) Rozhodly, po náležitém přezkoumání možností umístění dítěte ve státě původu, že mezistátní osvojení je v nejlepším zájmu dítěte. 3) Zajistily, aby a) osoby, instituce a orgány, jejichž souhlas je nezbytný pro osvojení, obdržely potřebnou poradu a byly řádně informovány o důsledcích svého souhlasu, zejména o tom, zda osvojení bude nebo nebude mít za následek ukončení právních svazku mezi dítětem a jeho původní rodinou; b) tyto osoby, instituce a orgány daly souhlas dobrovolně, v zákonem požadované formě a písemně nebo byl jejich souhlas písemně zaznamenán; c) souhlas nebyl poskytnout za úplatu nebo náhradu jakéhokoli druhu a nebyl odvolán;

11

ČESKO. Zákon č. 359/1999 Sb., Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1999,

částka

111.

online

Praha

[cit.

2014-01-01].

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-359

15

ISSN

1211-1244.

Dostupné

na:

d) souhlas matky, pokud je požadován, byl dán až po narození dítěte a 4) Zajistily, aby a) obdrželo poradu a bylo řádně informováno o důsledcích osvojení a svého souhlasu s osvojením, pokud je tento souhlas vyžadován; b) bylo přihlédnuto k přáním a názoru dítěte; c) souhlas dítěte s osvojením, pokud je požadován, byl dán dobrovolně, v zákonem požadované formě a písemně nebo byl písemně poznamenán, a d) souhlas nebyl poskytnout za úplatu nebo náhradu jakéhokoliv druhu. Osvojení se uskuteční pouze tehdy, pokud příslušné orgány rozhodly, že budoucí k osvojení vhodní a způsobilí. Pokud zabezpečily, aby budoucí osvojitelé obdrželi potřebné porady a rozhodly, že dítě je nebo bude oprávněno ke vstupu a k trvalému pobytu v tomto státě.

16

2 Předpoklady pro osvojení12 Předpokladem osvojení podle §795 NOZ je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy. Osvojit dítě může osoba, která je svéprávná, zletilá je schopná dítěti poskytnout veškerou potřebnou péči jako ve skutečné rodině, musí žít způsobem života, který zajistí dítěti příznivé podmínky k jeho vývoji a výchově a osvojitel bude pro dítě dobrým rodičem. Taková osoba musí mít dobrý zdravotní stav, který umožní novému rodiči starat se o dítě bez omezení. Osvojit dítě mohou manželé společně nebo jeden z nich, v případě že chtějí osvojit dítě společně, podají spolu i návrh na osvojení. O osvojení vždy rozhoduje soud a přihlíží k tomu, aby aby osvojení nebylo v rozporu se zájmy dítěte. Mezi osvojitelem a dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, neměl by být menší než šestnáct let, výjimečně může být nižší, ale musí s tím souhlasit opatrovník dítěte a osvojení musí být v souladu se zájmy dítěte. U osob příbuzných v přímé linii je osvojení zakázáno, například když se jedná o sourozence (neplatí to v případě náhradního mateřství) O osvojení vždy rozhoduje soud a přihlíží se k názoru dítěte, pokud dítě je schopno vzhledem ke svému věku vyjádřit se k osvojení.

2.1 Osvojení zletilého Současná právní úprava, která je platná od 1. ledna 2014 v NOZ § 846 umožňuje také osvojení zletilého. Podle §796 NOZ o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k nimž se připojí zletilý, který má být osvojen. Osvojení zletilé osoby nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

12

ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In Sbírka zákonů ČR, ročník 2012, částka 33. online

Praha [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89

17

Zletilého lze osvojit podle § 847 NOZ jestliže: sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, v době podání návrhu byl osvojenec nezletilý a osvojitel v té době pečoval o toto dítě jako o své vlastní v době jeho nezletilosti, nebo v případě že zletilý je dítě manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže je to v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Rovněž osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. (§849) V případě že osvojenec není plně svéprávný, jedná za něj zákonný zástupce nebo opatrovník, kterého k tomu jmenuje soud. Trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojenec podle § 850 NOZ osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný , nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny. Osvojení nemá vliv na příjmení osvojence, podle § 851 NOZ může nové příjmení připojit ke svému současnému, v případě společného příjmení manželů vyžaduje se souhlas manžela. Osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas. Vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům podle § 852 a § 853 NOZ trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost dostát.

18

2.2 Souhlas dítěte s osvojením Do 1. ledna 2014 Zákon o rodině v § 67 říkal, že souhlasu dítěte s osvojením je třeba jen v případě že dítě je schopno samo posoudit rozsah osvojení, nejednalo se o podmínku. Přivolení dítěte nebylo nutné, jestliže by to narušilo citové vztahy dítěte k budoucím osvojitelům, zejména jestliže dítě již žije v rodině budoucích osvojitelů a považuje je za své vlastní rodiče. Nový občanský zákoník od 1. ledna 2014 v § 806 uvádí, že dítě, které má být osvojeno už dosáhlo věku dvanácti let, vždy musí dát svůj osobní souhlas k osvojení. Neplatí to pouze v případě, kdyby se jednalo o zásadní rozpor zájmu dítěte nebo osob, které jsou oprávněné dát tento souhlas za rodiče. Jedná se tedy o podmínku, kdy dítě musí být vyslechnuto. Dříve než bude vysloven souhlas s osvojením, soud poučí o účelu, obsahu a důsledcích osvojení. Podle § 807 a § 808 NOZ dítě, které ještě nedosáhlo věku 12 let je zastupováno opatrovníkem a ten pak dává souhlas k osvojení. Opatrovníkem může být i orgán sociálně právní ochrany dětí, jmenuje ho vždy soud. Pokud je to možné soud vyslechne i dítě a vezme ohled na jeho vyjádření, dítě musí být schopno vzhledem ke svým duševním a vývojovým schopnostem umět posoudit situaci i dopad na jeho život, které mu v budoucnu adopce přinese. Svůj souhlas dítě má právo odvolat a to do doby než soud rozhodne o osvojení.

2.3 Souhlas rodičů S osvojením musí souhlasit i rodiče osvojovaného dítěte, podle § 811 - § 817 NOZ tento souhlas musí dát osobně před soudem a musí být splněny všechny náležitosti právního jednání. Souhlas se vyžaduje také v případě, že rodič nenabyl plné svéprávnosti, nemůže ale dát souhlas, pokud ještě nenabyl věku 16 let. Dává-li souhlas rodič, který nenabyl plné svéprávnosti, nelze, aby za něj jednal opatrovník, jeho způsobilost posoudí soud podle obecných ustanovení. Pokud svéprávnost rodiče byla omezená, může jednat pouze v rozsahu svých práv.

19

Matka osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení nejdříve šest týdnu po narození dítěte, otec může dát souhlas k osvojení i před uplynutím této doby, nejdříve však po narození dítěte. Pokud rodiče osvojovaného dítěte dali souhlas dříve, než to zákon uvádí, tak se k němu nepřihlíží. V případě, že osvojení nebylo uskutečněno po dobu šesti let ode dne, kdy byl k tomu dán souhlas, osvojení pozbude své účinnosti. Souhlas k osvojení může být odvolán po dobu tří měsíců ode dne kdy byl dán, nebylo-li osvojované dítě ještě předáno do péče budoucích osvojitelů, souhlas může být odvolán i v případě že o tom rozhodne soud pokud je to v souladu se zájmy dítěte aby bylo se svými biologickými rodiči.

Podmínky, při kterých souhlas rodičů se nevyţaduje. Jedná se o průpady, kdy rodič byl zbaven rodičovské zodpovědnosti a pozbyl práva dát souhlas s osvojením, nebo schopen projevit vůli nebo rozpoznat následky svého jednání, nebo je ovládnout, pokud rodiče osvojovaného dítěte zemřeli. V případě že se nachází na neznámém místě, neprojevuje o dítě zájem. V takových případech soud vyžaduje souhlas opatrovníka nebo poručníka, kterého k tomu jmenuje. Podle § 818 - 819 NOZ. Podle § 822 NOZ soud rozhoduje, jestli rodiče musí dát souhlas k osvojení nebo ne. Pokud bylo rozhodnuto, že není zapotřebí souhlasu k osvojení, pak se vyžaduje souhlas opatrovníka, který k tomuto účelu bude soudem jmenován, dále se zjišťuji všechny skutečností, které souvisejí s osvojovaným dítětem a jeho rodinou, všechno co má společného nebo má vliv na osvojení, zejména jestli dítě, které je určeno k osvojení nemá blízké příbuzné, kteří by měli zájem o něj pečovat, a také soud vyslechne osobu, která v současné době pečuje o toto dítě. Předchozí právní úprava, která byla uvedena v Zákoně o rodině, popisuje význam toho, že rodiče neprojevili Ţádný zájem – trvá to po dobu dvou měsíců, rodiče během této doby dítěti nikdy netelefonovali, nenavštívili, nezajímali se o jeho zdravotní stav ani o jiné podstatné skutečností, které se týkají dítěte, neplnili vyživovací povinnosti. Tento pojem znamená absolutní absenci citu, zájmu, spoluprožívání, obav o dítě a jeho další osud. Soud je povinen zajišťovat, zda tento stav je dán individuálními vlastnostmi a postoji 20

rodičů, nebo byl zapříčiněn objektivními a závažnými překážkami, pro něž rodič mohl zájem v minimální výši projevit. Takovými vážnými překážkami může být např. mimořádně nepříznivý zdravotní stav nebo jiné psychiku ovlivňující faktory. Při úvaze, zda jde o neprojevení opravdového nebo žádného zájmu, je nutné především posoudit, zda, popřípadě jaký mají rodiče skutečný, vnitřní vztah k dítěti. Existuje-li tento vztah, je to patrno z vnějších projevů, kdy rodiče se s dítětem stýkají, navštěvuji jej, pečují o něj v rámci možnosti, o jeho budoucí povolání, snaží se umožnit mu zájmové aktivity a podobně. Za takové projevy zájmu o dítě je třeba považovat také opětovné návrhy rodičů u soudu, aby ústavní výchova dítěte nebyla nařizována, aby byla zrušena a aby jim bylo dítě svěřeno do výchovy. Vždy záleží na konkrétních možnostech rodiče a na poměrech dítěte, zda soud dovolí, že rodiče se chtějí a mohou o dítě starat, a to z hlediska celkového vývoje dítěte v budoucnosti, a že tento jejich záměr je opravdový. Je přirozené, že rodiče i v těchto případech musí plnit své rodičovské povinnosti nebo alespoň dokázat, že mají snahu je plnit. Neprojevení opravdového zájmu zákon o rodině definoval, že rodiče dítě pravidelně nenavštěvuji, neplní dobrovolně a pravidelně své vyživovací povinnosti, neprojevili snahu upravit své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě. K tomu zákon jednu podmínku, kterou je osobní meze každého rodičů. Dřívější úprava, kterou stanovil zákon o rodině, v § 68 uvádí, že v případě, kdy takový projev opravdového zájmu chybí, je třeba posoudit, zda v konkrétním případě nebránily žádné omluvitelné důvody, které rodičům bránily v projevení zájmu o své dítě. Na právní důsledky nezájmu o dítě je třeba rodiče předem upozornit. Právě jasné a spolehlivé vědomí rodičů o důsledcích, k nimž řízení vede, může aktivovat rodiče k projevení zájmu o dítě a usnadnit obnovení rodinných pout. Rozhodné skutečností si musí soud zjišťovat nikoliv už v řízení o osvojení, kdy si tuto otázku před rokem 1998 řešil jako otázku předběžnou, ale ve zvláštním řízení, v němž se bude zabývat jen otázkou, zda, popřípadě proč rodiče neprojevovali kvalifikovaný zájem o dítě a zda budou účastníky řízení o osvojení podle §180 občanského soudního řádu. 21

Vzhledem k závažnosti právních důsledků těchto zjištění, neboť osvojení dítěte bez souhlasu jeho rodičů je velmi vážným zásahem do jejich rodičovské zodpovědnosti, stanoví zákon, že ověření toho, zda jsou dány zákonné podmínky k osvojení dítěte bez souhlasu rodičů, bude určení, zda podmínky pro osvojení dítěte bez souhlasu rodičů, bude provedeno formou samostatného, tzv. incidenčního řízení, jeho výsledkem bude určení, zda podmínky pro osvojení jsou nebo nejsou dány. Do oblasti náhradní rodinné výchovy patří také poručenství a pěstounská péče.

2.4 Poručenství Do péče poručníka jsou často svěřovány děti, které nemohli být z nějakého důvodu osvojené. Nebo v případě že rodiče dítěte nemohou plnit svou rodičovskou odpovědnost. NOZ v § 865 uvádí, že rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má jí každý rodič, ledaže jí byl zbaven. Rozhodne-li soud o omezení svéprávností rodiče, rozhodne zároveň o jeho rodičovské odpovědnosti. Poručník nemá vyživovací povinnosti k dítěti, musí dítě především vychovávat a zastupovat ho a spravovat jeho majetek, pokud se řeší podstatnější věci, které se týkají dítěte musí o tom rozhodnout soud. Stát poskytuji poručnikovi dávky státní sociální podpory. Soud ustanoví poručníkem především osobu, kterou doporučili rodiče dítěte, pokud to není v rozporu se zájmy dítěte. Poručníkem nemůže být pěstoun dítěte. Dřívější úprava, kterou popisuje zákon o rodině, v § 78 říká, že poručníka ustanoví dítěti soud a ten bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo rodičů. Jedná se o případ, kdy rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědností nebo výkon jejich rodičovských zodpovědností byl pozastaven. Pokud poručník se osobně o dítě stará není pro svěření dítěte do pěstounské péče tomuto poručníkovi důvod. Je totiž vyloučeno, aby podle §78 Zákona o rodině byl současně tento poručník pěstounem. V případě že nastane situace, kdy poručník zemře nebo ztratí schopnost nebo způsobilost vykonávat tuto funkci, poručenství bude vykonávat orgán sociálně právní ochrany, jedná se tak o veřejného poručníka, trvá to do doby, než soud jmenuje dítěti nového poručníka. Pokud 22

to není v rozporu se zájmy dítěte, soud jmenuje poručníka, kterého navrhnou rodiče, jedná se o osobu která je příbuzná nebo blízká dítěti. V případě že rodiče nikoho takového nedoporučili, bude soudem ustanoven někdo z příbuzných dítěte nebo jiná blízká osoba, která je známá nebo blízká dítěti. V případě že se jedná o osobu neznámou, probíhá proces zprostředkování. Poručník je stále pod dohledem soudu podle § 928 - 937 NOZ a svou funkci začíná plnit dnem, kdy bude soudem jmenován. Každé poručnikovo rozhodnutí, nikoli v běžné záležitosti týkající se dítěte soud musí schválit. Poručnictví zaniká v případě, že rodiče znovu nabudou své rodičovské zodpovědnosti, v případě že poručník nebude schopný vykonávat tuto funkci nebo pokud dítě se stane své právné. Poručenství zanikne také v případě, že poručník zemře nebo pokud ho soud odvolá. Poručník může sám požádat soud, aby zprostil poručenstvi ze závažných důvodu. Soud odvolá poručniká také v případě že poručník porušuje své povinnosti nebo zjistí důvody, které jsou nevhodné pro výkon poručenství.

2.5 Pěstounská péče13 Další druh náhradní rodinné výchovy je pěstounská péče. Je to státem garantovaná náhradní rodinná péče s dostatečným hmotným zabezpečením pro dítě. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče jedné osoby nebo manželů. Pěstounská péče je ustanovená v případech, kdy rodiče nejsou schopni dlouhodobě pečovat osobně. Vzniká na základě rozhodnutí soudu.

13

ČESKO. SDRUŽENÍ PĚSTOUNSKÝCH RODIN, Sdružení PR: Podrobněji o formách náhradní rodinné

péče.

online , Praha cit. 2014-03-05 . Dostupné z: http://www.pestouni.cz/poradna/infoonrp/cz/podrobneji-o-

formach-nahradni-rodinne-pece/

23

Pěstoun je oprávněn o dítě pečovat, vychovávat a zastupovat. V případě zastupování pěstoun musí mít souhlas od rodičů dítěte nebo od soudu, který může dát souhlas místo rodičů. Adresa a jméno pěstounů je rodičům známá, rodiče mohou požádat soud o stanovení styku s dítětem. Pěstounská péče trvá do dosažení zletilosti dítěte, případně do věku 26 let, pokud dítě se připravuje na budoucí povolání a studuje. Pěstounská péče může být zrušená soudem na návrh pěstouna nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí, v případě že se objevili výchovné problémy nebo pěstoun výchovu nemůže zajistit dostatečným způsobem. Při soudním jednání ve věci svěření dítěte do pěstounské péče jsou rodiče účastníci soudního řízení. V případě že je dítě svěřeno do pěstounské péče zůstává mu jeho původní příjmení a biologické rodiče jsou I nadále zapsání v rodném listě. Pokud je to v zájmu nezletilého dítěte, po svěření do pěstounské péče lze změnit jeho příjmení. Buď se změna provádí se souhlasem rodičů, nebo se souhlasem soudu. Pře tím než soud rozhodne umístit dítě do pěstounské péče, dítě může být svěřeno do dočasné péče budoucích pěstounů. Takové rozhodnutí vydává obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má dítě trvalý pobyt. Aby bylo dítě svěřeno do takové péče, musí být splněna jedná z podmínek. A to buď soudem nařízená ústavní výchova nad nezletilým dítětem, rozhodnutí soudu o svěření dítěte do zařízení pro dětí vyžadující okamžitou pomoc nebo souhlas rodičů. V případě že žádná z podmínek nebyla splněná, rozhodnutí o dočasné péči není možné a dítě bude svěřeno do pěstounské péče jenom na základě rozhodnutí soudu.14

Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby neţ jsou rodiče. Existuje další možnost péče o dítě je to svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby, kterou není rodič dítěte. Taková forma péče může být ustanovená tehdy, pokud rodiče nejsou schopni dostatečně se postarat o své dítě, taková forma péče vzniká také na základě soudního rozsudku.

14

ČESKO. MAGISTRÁT MĚSTA PLZNĚ, Odbor státní sociální péče. MMP: NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE.

online , Plzeň cit. 2014-03-01 . Dostupné z: https://www.plzen.eu/Files/MestoPlzen/web2013/Obcan/urad/vyridte_si_na_uradu/oblast_socialni_pomoci/OSS P_13-08-Nahradni_rodinna_pece.doc

24

Mezi dítětem a fyzickou osobou, která se ujme péče, nevzniká vztah jako mezi rodičem a dítětem a také tato fyzická osoba nemůže dítě zastupovat v rozhodných záležitostech, například když se jedná o změnu příjmení dítěte. V takových případech musí dát souhlas rodič dítěte nebo soud, který může udělit souhlas za rodiče. Ve věci svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než jsou rodiče, rodiče se účastní řízení, je jim známá adresa a jméno fyzických osob, kterým bude dítě svěřeno. Rodiče mohou požádat soud, aby jim umožnil styk s dítětem nebo o to aby jim byly poskytovány informace. Na takový druh péče stát nepřispívá fyzické osobě na rozdíl od péče pěstounské nebo poručenství, rodičům je stanoveno výživné na dítě.15 Pěstounská péče je upravena v Novém občanském zákoníku16 a to v § 958 až § 970. Pěstounem se může stát osoba, která má bydliště na území České republiky, a osoba příbuzná, pokud to není v rozporu se zájmy dítěte. Do pěstounské péče může svěřit soud dítě v případě, že se o něj nemohou postarat jeho rodiče ani poručník. Pěstounská péče má přednost pře ústavní výchovou, může trvat i přechodnou dobu. O pěstounské péči rozhoduje soud a stanoví ji na dobu, po kterou rodiče se o své dítě sami postarat nemohou. Rodiče pak mohou požádat soud, aby dítě bylo svěřeno zpátky do jejich osobní péče, pokud to nebude v rozporu se zájmy dítěte. Rodiče po dobu pěstounské péče mají právo se s dítětem stýkat. Vyživovací povinnost vůči dítěti pěstounskou péči nezaniká, trvá i nadále. Soud vždy dává přednost osobě příbuzné nebo blízké, která se může pěstounství ujmout pře osobou cizí, která dítěti není známá. Soud také může dát souhlas s péči předpěstounskou, nad kterou vykonává dohled, její délka a trvání závisí na okolnostech případu.

15

ČESKO. MAGISTRÁT MĚSTA PLZNĚ, Odbor státní sociální péče. MMP: NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE.

online , Plzeň cit. 2014-03-01 . Dostupné z: https://www.plzen.eu/Files/MestoPlzen/web2013/Obcan/urad/vyridte_si_na_uradu/oblast_socialni_pomoci/OSS P_13-08-Nahradni_rodinna_pece.doc 16

ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In Sbírka zákonů ČR, ročník 2012, částka 33. online

Praha [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89

25

Soud může svěřit dítě i do pěstounské péče manželů. V případě že se tito manželé rozvádějí, tak nebudou rozvedeni dříve než jejích pěstounská práva a povinnosti nebudou soudem upravená. Po tom co manželé budou rozvedeni, jejich společná pěstounská péče zaniká. V případě že jeden z manželů zemře, bude dítě svěřeno do pěstounské péče pozůstalému manželovi. Se souhlasem jednoho manžela bude svěřeno do pěstounské péče dítě druhému manželovi, pokud je plně svéprávný, dítě ale nemůže být svěřeno do takové péče jednoho manžela v případě, že se jedná o těžko překonatelnou překážku. Manžel pěstouna, který žije s dítětem ve společné domácností, musí se podílet na osobní péči.17 Pěstounská péče zaniká zletilostí dítěte. Podle NOZ § 958 tato péče je upřednostňována před ústavní výchovou a může být i na přechodnou dobu. Soud může stanovit určitou dobu, po kterou tato péče bude trvat, v případě že existují během této doby překážky a brání rodičům o dítě pečovat. Svěřením do pěstounské péče nezanikají vyživovací povinnosti rodičů, jejích výši stanoví soud, přihlíží na možnosti rodičů. NOZ v § 961 uvádí, že rodiče, jejichž dítě bylo svěřeno do pěstounské péče, pořád mají vůči svému dítěti vyživovací povinnosti, které budou stanoveni soudem, podle majetkových poměrů a odůvodněných potřeb dítěte. V případě že dítěti náleží příspěvek na úhradu jeho potřeb, přechází právo dítěte na stát. Jestli je výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. O způsobu platby a hospodařením s výživným rozhoduje soud. Podle NOZ § 917 výživné podle odůvodněných potřeb může přecházet také do úspor dítěte, § 918 uvádí, že soud může také osobě, která je výživou povinná nařídit, aby složila zálohu na výživné splatné v budoucnu, výživné přechází do vlastnictví dítěte postupně k jednotlivým dnům splatností. Podle § 916 NOZ neprokáže-li osoba, která je výživou povinná, řádně své příjmy a neumožní

17

ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In Sbírka zákonů ČR, ročník 2012, částka 33. Část 2 Hlava

III online Praha [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/201289#cast2-hlava3

26

soudu zjistit další skutečnosti pro zhodnocení majetkových poměru, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima.18

2.6 Druhy pěstounské péče. 2.6.1 Pěstounská péče na přechodnou dobu Tento druh péče existuje od 1. 6. 2006, stát podporuje tuto formu náhradní rodinné péče, poskytuje se nezletilým dětem. Jedná se o situaci, kdy dítě nemůže zůstat ve své biologické rodině, ale zároveň nejsou v situaci, která odpovídá osvojení nebo dlouhodobé pěstounské péče. Dítě je umístěni buď do péče pěstounů, nebo do zařízení ve kterém se vykonává pěstounská péče. Pobyt dítěte není dlouhodobý, jedná se o krátkou dobu. Soud svěřuje dítě na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí na dobu, kdy rodiče ze závažného důvodu se nemohou o dítě postarat, například z důvodu hospitalizace. V případě že se jedná o speciální zařízení pro výkon pěstounské péče je o dítě postaráno speciálně vyškolenými pěstouni, jedná se o spolupráci s rodiči dítěte, snaha umožnit dítěti návrat do biologické rodiny, ale může nastat situace, kdy návrat už není možný, a pro dítě začnou vyhledávat náhradní rodinu k osvojení. Souhlas rodičů se nevyžaduje v případě že rodiče neprojevovali zájem o dítě po dobu šesti měsíců. Soud zároveň zkoumá, jestli tomu nebránila zvláštní překážka.19 Každá péče může být přechodná, dítě v této péči nemusí zůstat až do své zletilosti. Tato péče může trvat nejdéle 1 rok, podle § 27a odst. 9 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Dítě může být svěřeno osobám pouze z rozhodnutí soudu a jen tím, kteří jsou vedeni ve zvláštní evidenci pěstounů na přechodnou dobu. Osoby, které mohou pěstounskou péči na

18

ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In Sbírka zákonů ČR, ročník 2012, částka 33. Část 2 Hlava

III online Praha [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/201289#cast2-hlava3 19

ČESKO. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV: Pěstounská péče na přechodnou dobu.

online Praha [cit. 2014-01-18]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7296/Pestounska_pece_na_prechodnou_dobu.pdf

27

přechodnou dobu vykonávat pobírají odměnu i po dobu, kdy o žádné dítě nepečuji, jsou v pohotovosti a jejich úkolem je přijmout dítě do péče, které se nachází v krizové situaci bezprostředně po rozhodnutí soudu. Od těchto pěstounů se očekává, že poskytnou dítěti stabilní prostředí. Každý žadatel o pěstounskou péči se posuzuje individuálně, musí být odůvodněn výběr konkrétní rodiny.20 Pěstounská péče se zprostředkovává na žádost fyzické osoby na obecním úřadu obce s rozšířenou působností, podle trvalého bydliště žadatele. Jedná se o žadatele, který je občanem ČR nebo má na území ČR trvalý pobyt. Každý úřad má svůj formulář. Žadatel musí povinně projit přípravou, která souvisí s přijetím dítěte do rodiny. Obecní úřad pak zařadí žadatele do evidence zájemců o pěstounskou péči. Obecní úřad vede spisovou dokumentaci, která obsahuje žádost, kterou podal žadatel, doklad o státním občanství, u cizinců doklad o pobytu na území ČR, opis z evidence rejstříku trestu, který vyžádá obecní úřad obce s rozšířenou působností, dále se zkoumá zdravotní stav, ekonomická a sociální situace žadatele, písemný souhlas s přípravou k přijetí dítěte do rodiny, stanovisko obecního úřadu. Pak obecní úřad zasílá kopii této dokumentace krajskému úřadu.21

2.6.2 Raná pěstounská péče22 Je to speciální náhradní rodinná péče o novorozence na přechodnou dobu. Její hlavní cíl je omezit celoživotní následky, které mohou vzniknout v souvislosti s odloučením od biologické matky.

20

ČESKO. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV: Informace o postupech spojených

s umísťováním dětí do pěstounské péče na přechodnou dobu.

online Praha 14. 3. 2013 [cit. 2014-01-

18]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14851/umistovani_deti_PPPD.pdf 21

BUBLEOVÁ, V. FRANTÍKOVÁ, J., VRÁNOVÁ, L. Základní informace o pěstounské péči a péči poručníka.

[online]. Vyd. 1. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, 2011. [cit. 2014-01-22]. ISBN 978-80-87455-03-6. Dostupné z: http://www.nahradnirodina.cz/files/File/zakladni_info_o_pestounske_peci.pdf 22

ČESKO. RANÁ PĚSTOUNSKÁ PÉČE: Co je Raná pěstounská péče?. online , Praha cit. 2014-03-

05 . Dostupné z: http://www.rpp.cz/inpage/co-je-rpp/

28

Pěstounská péče může být poskytovaná i na určitou dobu, po jejímž uplynutí dítě se vrací ke svým rodičům. Soud, který rozhodl, že dítě bude svěřeno do takové péče, musí pravidelně každé tři měsíce přezkoumávat podmínky a důvody této péče, je povinen zajišťovat důkazy, zprávy sociálně právní ochrany děti, tato povinnost vyplývá ze zákona o SPOD, v ustanovení § 27 odst. 8. Raná pěstounská péče může být poskytnutá i starším dětem, pokud bude dítě v ohrožení a řešení situace musí být okamžité je tady možnost pobývat v péči pěstouna jen na přechodnou dobu, aniž by před tím muselo dítě projít diagnostickým ústavem a dalšími zařízeními. Raná pěstounská péče je přechodná a ve finále pěstoun bude muset dítě předat do rodiny, ve které zůstane nastálo. Povinností pěstouna je zajistit veškeré zdravotní prohlídky a ošetření, musí navštívit i pediatra a to do 48 hodin od přijetí dítěte. Dítě by mělo postupně navázat kontakt s celou novou rodinou, takže se musí zajistit i plynulost navázání těchto vztahů, po celou dobu musí probíhat osobní péče, která by měla zajišťovat odezvu na dětské potřeby, podporovat zdravý vývoj po všech stránkách. Tímto dítě se učí vytvářet pevné citové vazby.23 Osobě, která převzala dítě do pěstounské péče, náleží příspěvek při převzetí dítěte, výše tohoto příspěvku činí součin částky životního minima a koeficientu 4.45, podle § 45d ZoR.

2.7 Ústavní výchova Podle § 971 - 972 NOZ ústavní výchovu nařizuje soud, v případě že výchova dítěte, řádný vývoj nebo duševní stav jsou vážně ohroženy nebo narušeny do té míry že je to v rozporu se zájmem dítěte, nebo jsou tu vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit. Učiní tak zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě. Soud při tom vždy zvažuje, zda není na místě dát přednost svěření dítěte do péče fyzické osoby.

23

ČESKO. RANÁ PĚSTOUNSKÁ PÉČE: Převzetí miminka a průběh RPP. online , Praha cit. 2014-03-

05 . Dostupné z: http://www.rpp.cz/inpage/prevzeti-a-realizace-rpp/

29

V případě, že rodiče nemohou z vážného důvodu zabezpečit výchovu dětí, na přechodnou dobu svěří soud dítě do zařízení pro dětí vyžadující okamžitou pomoc, a to na dobu nejdéle šest měsíců. Soud v rozhodnutí, kterým nařizuje ústavní výchovu, označí zařízení, do kterého má být dítě umístěno. Soud dbá na umístění do co nejbližšího zařízení podle místa bydliště rodičů nebo osob blízkých dítěti. Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu tří let. Ustavní výchovu lze před uplynutím tří let od jejího nařízení prodloužit, jestliže důvody pro nařízení ústavní výchovy stále trvají. Trvání ústavní výchovy lze prodloužit opakovaně, vždy však nejdéle na dobu tří let. Po dobu, než soud rozhodne o zrušení nebo o prodloužení ústavní výchovy, dítě zůstává v ústavní výchově. I v případě, kdy už uběhla doba dříve rozhodnutím soudu stanovená. Pokud soud rozhodne umístit dítě do ústavní výchovy, pak vždy upravuje rozsah vyživovací povinností rodičů. Soud je povinen nejméně jednou za šest měsíců přezkoumat důvody, pro které ústavní výchova byla nařízená, jestli pořád přetrvávají nebo jestli není možnost zajistit dítěti náhradní rodinnou péči. Za tímto účelem si vyžádá: zprávy příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, opatří si vyjádření dítěte, je-li dítě schopno s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost takové vyjádření poskytnout, a vyzve rodiče dítěte k vyjádření jejich stanoviska. V případě, že se nezletilé dítě ocitne bez jakékoliv péče, nebo jeho život a příznivý vývoj jsou ve vážném ohrožení, nařídí podle § 74 OSŘ předseda senátu předběžným opatřením umístění dítěte do vhodného prostředí do péče osoby nebo zařízení kde dítěti bude zajištěná řádná péče s ohledem na jeho vyspělost. Toto prostředí bude označeno v usnesení. Soud zvolí vhodné prostředí, do kterého bude dítě umístěno na přechodnou dobu, do doby než soud rozhodne, že k osvojení není třeba souhlasu rodičů s osvojením nebo po uplynutí doby kdy lze dát souhlas s osvojením.

30

Předběžné opatření § 74 OSŘ může dle §75 OSŘ předseda senátu nařídit jen na návrh obce s rozšířenou působností (jež vykonává působnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí). K rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření je příslušný okresní soud, který je místně příslušný pro obvod (okres) navrhovatele. Výkon ústavní výchovy upravuje zákon č. 109/202 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péče ve školských zařízeních vzhledem k nezletilému dítěti I k jeho zákonným zástupcům, určuje práva a povinností vůči školským zařízením. Těmito školskými zařízeními jsou: diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy.24 Pominou-li důvody, pro které byla ústavní výchova nařízena, nebo je-li možné zajistit dítěti jinou než ústavní péči, soud soud neprodleně ústavní výchovu zruší a zároveň rozhodne podle okolností o tom, komu bude napříště dítě svěřeno do péče. Ústavní výchova zaniká rozhodnutím soudu o osvojení. Bylo-li rozhodnuto o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele podle. Podle § 927 NOZ.

24

ZEMAN, Petr. Praxe v oblasti rozhodování o nařízení ústavní výchovy a uložení ochranné výchovy. Praha:

Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, 1. vydání. ISBN 978-80-7338-081-6.

31

3 Osvojitelné dítě 3.1 Úmluva o právech dítěte25 Úmluva o právech dítěte (dále jen ÚPD) byla přijatá 20. listopadu 1989. V r. 1991, 6. února vstoupila v platnost. Tato úmluva byla také uveřejněná ve sbírce zákonu, je to součást právního pořádku ČR. Úmluva je právně závazný a obecně akceptovaný dokument, ve kterém se popisují pravidla, která by měla být dodržována při mezinárodním osvojení. Jedná se o jeden z nejuniverzálnějšího pramenu mezinárodního práva ohledně lidských práv. Základní princip úmluvy je usilovat o plnohodnotný život dítěte a snažit se prosazovat jeho práva. Otázky, které se týkají osvojeni, najdeme upravené ve článcích 20 a 21. ÚPD se snaží připomenout smluvním státům úmluvy, že společnost se vytváří od základní jednotky, kterou je rodina a ta by měla poskytnout dítěti podmínky pro zdravý vývoj. Článek tři upřednostňuje a popisuje zájmy dítěte, činnosti týkajíc se dětí. Základní princip úmluvy je prosadit práva dítěte. Úmluvu práv dítěte můžeme rozdělit na základní skupiny: a) právo na život – přiměřená životní úroveň, b) právo na rozvoj (vzdělání, náboženství), c) právo na ochranu (proti tělesnému a psychickému ublížení), d) právo na svobodné vyjadřování svých názorů. Podle článku 1 dítě je označováno jako každá lidská bytost mladší osmnáctí let, pokud podle právního řadu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. Základní podmínka pro ochranu je situace, kdy nastala událost, která by se měla řešit, musí se jednat o dítě mladší 18 let. Povinnost smluvního státu, podle čl. 2, je zabezpečovat ochranu všem nezletilým, bez ohledu na barvu pleti, rasu, náboženství, původ, psychickou nebo fyzickou způsobilost, nebo

25

ČESKO. Sdělení 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1991, částka 22.

online Praha 6. 2. 1991 [cit. 2014-02-01]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=39097&fulltext=&nr=&part=&name=~C3~9Amluva~20 o~20pr~C3~A1vech~20d~C3~ADt~C4~9Bte&rpp=15#local-content

32

sociální postavení. Dítě také má právo na život, jméno, právo znát své rodiče, právo na to aby o něj rodiče pečovali a respektovali (čl. 6,7,8). Případy osiřelých dětí nebo těch, kterým zemřeli rodiče, v dnešní době jsou spíše ojedinělé. Často se takového dítěte ujmou prarodiče či jiní příbuzní. Ve většině případů se řeší osud sociálně osiřelého dítěte, jeho matka nebo otec se o něj nechtějí nebo neumějí starat. Budoucímu osvojiteli by měl vědět o všech podrobnostech, které souvisí s dítětem, jeho zdravotní a psychický stav, sociální původ a sociálně – právní situace. Všechny informace mohou poskytnout pověřená pracoviště pro náhradní rodinnou péči, sociální pracovník, lékař nebo ředitel zařízení, ve kterém se dítě nachází. Děti, které jsou určené k osvojení, obvykle pochází: •

z kojeneckého ústavu,

•

z dětského domova,

•

ze zařízení pro dětí vyžadující okamžitou pomoc,

•

z dětských center,

•

z ústavu sociální péče (a jiných ústavu),

•

z azylového domu,

•

z původní rodiny.

V dnešní době existuje rozsáhlý výběr s možností rodinné výchovy pro děti, které nemají to štěstí, aby mohli vyrůstat ve své vlastní rodině. Těchto důvodu lze napočítat celou řadu.

3.2 Sociálně-právní ochrana dětí Sociálně-právní ochrana dítěte představuje zajištění práva dítěte na život, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a život v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboženství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneužíváním nebo vykořisťováním. Ochrana dítěte, která je širším pojmem než sociálně-právní ochrana, tak zahrnuje ochranu rozsáhlého souboru práv a oprávněných zájmu dítěte, a je proto upravena v různých právních odvětvích a v právních předpisech různé právní síly.

33

Tvoří tak předmět činnosti celé řady orgánů, právnických a fyzických osob, a to v závislosti na jejich působnosti. Ochrana dítěte a zajišťování jeho práv se promítá do právních předpisů v oblasti rodinně právní, sociální, školské, zdravotní, daňové, občanskoprávní, trestní apod., a z toho také vyplývá okruh subjektů, které ji realizují. Z této skutečnosti je zřejmé, že právní úprava ochrany dítěte nelze zahrnout do jediného právního předpisu. Dítě tak ve smyslu těchto mezinárodních dokumentů potřebuje pro svou tělesnou a duševní nezralost zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před narozením a po něm. Listina základních práv a svobod, která je součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“), věnuje pozornost dětem a rodině v článku 32 tak, že dává rodičovství a rodinu pod ochranu zákona a dětem a mladistvým zaručuje zvláštní ochranu. Zákony proto také respektují jeden ze základních principů fungování rodiny, a to právo a povinnost rodičů společně vychovávat a pečovat o děti, a pokud je toho třeba, požadovat pomoc. Jakékoliv zasahování do soukromí a rodinného života je možné teprve tehdy, jestliže rodiče nebo osoby odpovědné za výchovu dětí o to požádají nebo nemohou či nechtějí starat. Vedle těchto zmíněných významných dokumentů nalezneme ochranu dětí upravenou i v dalších mezinárodních smlouvách a v právních předpisech níže uvedených. Co se rozumí sociálně-právní ochranou dětí, vyjadřuje konkrétně zákon č.359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o SPO“), který vymezuje sociálně-právní ochranu dětí v §1 jako: •

ochranu práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu,

•

ochranu oprávněných zájmu dítěte, včetně ochrany jeho jmění a

•

působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny,

•

zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině.

Přičemž zdůrazňuje, že nedotčeny zůstávají zvláštní předpisy, které též upravují ochranu práv a oprávněných zájmu dítěte.

34

Tato definice, v sobě zahrnuje sociálně právní ochranu v širokém slova smyslu, což je vyjádřeno slovy, že nedotčeny zůstávají zvláštní právní předpisy, které též upravují ochranu práv a oprávněných zájmu dítěte. V zákoně o SPO jsou upravena jen některá opatření směřující k ochraně dětí, další jsou obsazená v řadě právních předpisů, které se vždy věnují specifické oblasti. Těmi předpisy jsou znění pozdějších předpisů, zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, ve znění pozdějších předpisů, právní předpisy o sociálním zabezpečení, zákon č. 379/2005 Sb. Z výše popsaných základních právních dokumentů lze odvodit hlavní principy úpravy sociálně právní ochrany dětí:26 Předním hlediskem poskytování sociálně-právní ochrany dětí je nejlepší zájem, prospěch a blaho dětí, ochrana rodičovství a rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči. Přitom se přihlíží i k širšímu sociálnímu prostředí dítěte. Sociálně-právní ochrana se poskytuje bezplatně. Sociálně-právní ochrana dětí se poskytuje nezletilým dětem mladším 18 let, pokud zletilosti nenabyly dříve. Stát je odpovědný za ochranu dětí před tělesným nebo duševním násilím, za ochranu jejich zdravého vývoje z hlediska fyzického, psychického a mravního a ostatních aspektů integrity dítěte jako nositele práv daných Ústavou, Listinou a práv vyplývajících z mezinárodních závazků ČR. Stát však nenahrazuje plnění povinností a odpovědnost rodičů, ani nezasahuje do jejich postavení jako nositelů rodičovské zodpovědností, nejsou-li práva nebo vývoj dítěte ohroženy. Orgány s obecnou působností na úseku ochrany dítěte jsou soudy a orgány určené zákonem o SPO, tj. Ministerstvo práce a sociálních věcí, krajské a obecní úřady a ve vztahu k zahraničí Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. Sociálně-právní ochranu dětí zabezpečují též kraje a obce v samostatné působnosti a fyzické a právnické osoby, pokud obdrží pověření k výkonu sociálně-právní ochrany. Vůdčím pravidlem pro činnost orgánů sociálně právní ochrany je princip preventivního působení na rodinné vztahy, jsou-li zasaženy tak, že přichází v úvahu

26

ČESKO. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR., MPSV: Legislativa a systém sociálně-

právní ochrany online , Praha cit. 2014-03-01 . Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14304

35

působení veřejné moci. Opatřeni sociálně-právní ochrany jsou hierarchický uspořádána ve vnitřně provázaný celek, umožňující volbu nástrojů podle konkrétní situace, v níž se dítě nachází, a podle intenzity ohrožení. Důraz je také položen na ochranu dětí před sociálně-patologickými jevy (tj. prevence rizikového vývoje dětí a minimalizace důsledků působení sociálně patogenních vlivů). Děti dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného prostředí nebo děti, které nemohou být ponechány v tomto prostředí, mají právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem v podobě některé z forem náhradní výchovy. Při volbě řešení je nutno brát potřebný ohled na žádoucí kontinuitu ve výchově dítěte a na jeho etnický, náboženský, kulturní a jazykový původ. Orgánům sociálně-právní ochrany dětí se ukládá povinnost sledovat výkon ústavní nebo ochranné výchovy, aniž by zasahovaly do řízení a provozu zařízení, kde se vykonává ústavní nebo ochranná výchova, cílem sledování je dodržování práv dětí, rozvoj duševních a fyzických schopností dětí, zda trvají důvody pro pobyt dítěte v zařízení a jak se vyvíjejí vztahy mezi rodiči a dětmi. Cílem sociálně-právní ochrany dětí je též sanace rodin. Na principu dobrovolnosti se mohou na výkonu sociálně-právní ochrany dětí podílet i fyzické nebo právnické osoby, které však k takovému působení musí mít pověření. Sociálně-právní ochrana náleží bez ohledu na státní občanství všem dětem, které se nacházejí na území České republiky. Rozdíl je v rozsahu poskytování. Podle §2 odst. 2 zákona o sociálně právní ochraně děti •

Má na území ČR trvalý pobyt nebo povolení k trvalému pobytu.

•

Podalo návrh na zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany na území ČR.

•

Pobývá na území ČR s rodičem, který podal žádost o udělení oprávnění pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území ČR.

Podle čl. 2 Úmluvy o právech dítěte, smluvní státy mají povinnost respektovat a zabezpečit práva stanovená v této Úmluvě každému dítěti. Pro poskytnutí sociálně-právní ochrany jsou typické situace:

36

Rodiče děti zemřeli, neplní povinnost plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, nebo zneužívají svá práva. Jiná fyzická osoba než rodiče, do jejíž péče bylo dítě svěřeno, neplní své povinnosti vůči dítěti. Děti vedou zahálčivý nebo nemravný život, zanedbávají povinnou školní docházku, požívají alkohol nebo návykové látky. Opakovaně se dopouští útěku od rodičů nebo osob odpovědných za výchovu dítěte. Děti, jejichž zdraví nebo život jsou v ohrožení nebo na těchto dětech byl spáchán trestní čin. Děti, které jsou na základě žádosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců. Děti, které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami. Dětí, které jsou žadateli o azyl odloučenými od svých rodičů, popřípadě jiných osob odpovědných za jejich výchovu. Sociálně právní ochrana je poskytována dítěti po celou dobu, než se situace která nepříznivě ovlivňuje život dítěte bude vyřešená.27 Sociálně právní ochranu poskytují: obecní úřady, krajské úřady, ministerstvo práce a sociálních věcí a úřad pro mezinárodní právní ochranu dětí. Sociálně-právní ochranu dětí zajišťují také obce a kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí, právnické a fyzické osoby, jsou-li výkonem sociálně-právní

27

ČESKO. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR., MPSV: Legislativa a systém sociálněprávní ochrany online , Praha cit. 2014-03-01 . Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14304

37

ochrany pověřeny (§ 4 odst. 2 zákona o SPO), které však nejsou orgány sociálně-právní ochrany dětí.28 Pro takto ohrožené dítě se vypracovává individuální plán ochrany, kde se popisují příčiny ohrožení, důvod, proč se zahajuje sociálně-právní ochrana, navrhují se cíle a uvádí se prostředky, díky kterým by se těchto cílů mělo dosáhnout. Pomoc, která se poskytuje dětem a jejich rodinám, kdy se jedná o posílení rodiny, rozvíjení schopnosti péče o dítě pěstounům a také budoucím osvojitelům. Dále jsou popsaná jednotlivá opatření pomoci dítěti, rodičům nebo osobám odpovědným za výchovu dítěte. Taková pomoc obsahuje:29 Konzultace a odborné poradenství. Terapie a meditace. Zprostředkování odborných služeb pro rodiny s dětmi. Právní pomoc. Poskytování podpory dětem. Poskytování pomoci rodinám při zlepšování jejich životní situace, včetně získávání dovedností pro řádné vedení domácností. Poskytování pomoci rodinám při řešení sociálních nebo psychických problémů, výchovných problémů s dětmi. Podpora společenských aktivit rodiny. §2 Vyhláška č. 473/2012 Sb.

Sociálně-právní ochranu dále zajišťují Obce v samostatné působnosti.

28

ČESKO. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR., MPSV: Legislativa a systém sociálněprávní ochrany online , Praha cit. 2014-03-02 . Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14304#2 29

ČESKO. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR., MPSV: Legislativa a systém sociálně-

právní ochrany online , Praha cit. 2014-03-02 . Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14304#2

38

Kraje v samostatné působnosti. Komise pro sociálně-právní ochranu dětí. Další právnické a fyzické osoby, jsou-li výkonem, (dále jen „pověřená osoba“). §4 zákon č. 359/1999 Sb. Pokud není dítě osvojováno českými státními občany, popřípadě pokud žadatele s cizí státní příslušností, dává zákon značné pravomoci Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Nový občanský zákoník v § 839 uvádí, že bez zřetele k tomu, zda je dohled nad úspěšností osvojení uložen, poskytuje orgán sociálně-právní ochrany dětí osvojitelům poradenství a služby spojené s péči o dítě. Odůvodňují-li to okolností případu, nařídí soud I bez návrhu nad osvojitelem a osvojencem dohled na dobu nezbytně nutnou, jejíž délku zároveň určí, dohled zpravidla vykonává prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí. V České republice existuje organizace FOD, tato zkratka znamená Fond ohrožených dětí, je to občanské sdružení na pomoc týraným, zanedbávaným, zneužívaným nebo jinak sociálně ohroženým dětem, s působností na celém území České republiky. Ustavující schůze Členského shromáždění se konala dne 23. 6. 1990, registrace stanov byla provedena Ministerstvem vnitra (dále jen MV) ČR dne 2. 4. 1990 pod č. j. AVS/1-828/90 (nyní pod č. j. VSP/1-198-90-R). IČ 00499277.30 Nejvyšším statutárním orgánem FOD je členské shromáždění, které se schází každoročně a jednou za tři roky volí radu, předsednictvo, předsedu a revizní komisi.

30

ČESKO. FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ Z. S., FOD: Úvod - Domovská stránka. online , Praha cit. 2014-03-

11 . Dostupné z: http://www.fod.cz/

39

Hlavní směry činnosti pomoc týraným dětem, terénní sociální práce, vyhledávání náhradních rodin pro obtížně umístitelné dětí, Klokánek – rodinná péče místo ústavní výchovy, provoz azylových domů pro rodiny s dětmi a mládeže bez domova, poradenská a hmotná pomoc náhradním a potřebným vlastní rodinám.

40

4 Řízení o osvojení31 4.1 Okruh účastníků Okruh účastníků řízení je taxativně vymezen v §181občanského soudního řádu. Účastníky řízení jsou: 1. Osvojované dítě, jeho rodiče popřípadě poručník, osvojitel a jeho manžel. 2. Rodiče osvojovaného dítěte nejsou účastníky řízení o osvojení tehdy, jestliže a. jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, nebo b. byli zbaveni způsobilostí k právním úkonům, popřípadě byli v této způsobilosti omezeni, nebo c. dali souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům nebo d. soud pravomocně rozhodl, že k osvojení dítěte není třeba jejích souhlasu. 3. Manžel osvojitele není účastníkem řízení, není-li k osvojení třeba jeho souhlasu. 4. Účastníkem řízení je i nezletilý rodič osvojovaného dítěte. V řízení o osvojení je třeba vždy ustanovit osvojovanému dítěti kolizního opatrovníka. Kolizního opatrovníka jmenuje dítěti soud, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné a jiné osoby. Zpravidla soudy postupují tak, že opatrovníkovi soud přesně vymezí rozsah jeho práv a povinností. Opatrovník podle § 943 NOZ musí mít způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Opatrovník musí také se svým ustanovením souhlasit. Nemůže být opatrovníkem ustanovená osoba, u níž by nastal střet zájmu se zájmy zastoupeného dítěte. Jde-li o osvojení, kde rodič nebo jeden z nich nejsou účastníky řízení, protože není třeba jejich souhlasu, dává přivolení k osvojení opatrovník ustanovený podle § 68 odst. 2 zákona o rodině. Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je vydáno usnesením.

31

ČESKO. Zákon č. 359/1999 Sb., Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1999,

částka

111.

online

Praha

[cit.

2014-01-01].

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-359

41

ISSN

1211-1244.

Dostupné

na:

Krajský soud v Brně rozhodnutím sp. zn. 16 Co 605/93 ze dne 1994 rozhodl v občanském soudním řízení, že lze dítěti ustanovit opatrovníkem ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2, § 79 odst. 2 ZoR také příslušný úřad městského obvodu nebo městské části. V průběhu řízení o osvojení dítěte má soud osvojované dítě vyslechnout, podle § 100 OSŘ je to možné v případě, kdy je nezletilé dítě schopno formulovat své názory, soud postupuje tak aby byl zjištěn jeho názor ve věci. Názor dítěte může soud ve výjimečných případech zjistit také prostřednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu sociálněprávní ochrany dětí. Výslech dítěte může soud provést bez přítomností dalších osob, pokud by jejich přítomnost mohla ovlivnit dítě tak, že by nevyjádřilo svůj skutečný názor, přítomnost důvěrníka dítěte, který není jeho zákonným zástupcem a o jehož účast u výslechu dítě požádá, může soud vyloučit jen tehdy, je-li jeho přítomností mařen účel výslechu. K názoru dítěte soud přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělostí. Ostatní účastníky soud vyslechne vždy způsobem uvedeným v §131 občanského soudního řádu při jednání. Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho co uvedli účastnici.

4.2 Zprostředkování osvojení Zprostředkování osvojení podle § 19a zákona o sociálně právní ochraně dětí se postupuje tak že se vyhledá dítě, které potřebuje, aby mu byla zajištěná náhradní rodinná péče, pěstounská nebo osvojení. Pak se vyhledávají fyzické osoby, osvojiteli nebo pěstouni. Při procesu, kdy se vybíraní vhodných osob zajišťuje, se také osobní seznámení dítěte a fyzické osoby, která chce o dítě pečovat nebo si ho osvojit. Proces zprostředkování náhradní rodinné péče a proces seznámení dítěte s fyzickou osobou, které bude dítě svěřeno, mohou provádět pouze pouze orgány sociálně-právní ochrany dětí, uvádí to § 4 odst. 1 zákon o sociálně právní ochraně dětí. V opačném případě se jedná o přestupek nebo správní delikt. Fyzická osoba o takové zprostředkování musí požádat na obecním úřadě obce s rozšířenou působností, která se nachází v místě trvalého bydliště.

42

Osoba, která žádá o zprostředkování náhradní rodinné péče, musí být občanem ČR a mít na tomto území trvalý pobyt. Cizinec musí mít povolení k trvalému pobytu a musí pobývat na území ČR nejméně 365 dnů. Podle § 20 odst. 3 zprostředkování se neprovádí v těchto případech: 1.

Jestli se jedná o osvojení a rodiče dali souhlas k osvojení dítěte předem určitým osvojitelům.

2.

Osvojení navrhnul manžel rodiče dítěte nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte.

V případě pěstounské péče zprostředkování se neprovádí kdy fyzická osoba je příbuzná nebo je blízká dítěti nebo rodině. Žadatel o náhradní rodinnou péči má možnost se do výroku rozhodnutí odvolat. Může o to požádat v písemné formě, aby po dobu, kterou označí, osvojení nebo pěstounská péče nebyly zprostředkovány (může se jednat například o případ léčby). V případě že krajský úřad nezprostředkuje osvojení do 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí označení do evidence žadatelů, bude-li žadatel souhlasit, žádost postoupí úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí za účelem zařazení do evidence pro zprostředkování osvojení z ciziny, v případě že žadatele budou mít zájem o to, aby osvojitelné dítě pocházelo výlučně z ciziny. Krajský úřad provede odborné posouzení a kopii údajů zašle přímo příslušnému úřadu, který rozhoduje o této žádostí. V případě neposkytnutí potřebných informací, které jsou potřebné pro žádost o náhradní rodinnou péči do předem stanoveného termínu, bude žádost správním rozhodnutím zamítnutá. Postup obecního úřadu obce s rozšířenou působností při zprostředkování osvojení § 21 zákon č. 359/1999 Sb. 1.

Obecní úřad s rozšířenou působností vyhledává dětí uvedené v §19a odst. 1 (zákon č.359/1999 Sb.) a fyzické osoby vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny; tyto dětí a osoby může vyhledat a doporučit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností také obec a pověřené osoby. Obecní úřad obce s rozšířenou působností založí spisovou dokumentaci o dítěti podle odstavce 4 pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče na základě vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny a na základě individuálního plánu ochrany dítěte; tuto spisovou dokumentaci založí obecní úřad obce s rozšířenou 43

působností vždy po podání návrhu soudu podle § 14 odst. 1 písm. a) až f) zákon č. 359/1999 Sb.: Na rozhodnutí o splnění podmínky osvojení spočívající v tom, že rodiče neprojevují zájem o své dítě. Na omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědností nebo pozastavení výkonu jejích výkonu. Na nařízení ústavní výchovy. Na prodloužení nebo zrušení ústavní výchovy. Na svěření dítěte do péče zařízení pro dětí vyžadující okamžitou pomoc, na prodloužení doby trvání toho svěření a na zrušení rozhodnutí o svěření dítěte do tohoto zařízení. Na svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu a jeho zrušení. 2.

V žádosti o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podané obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností žadatel uvede údaje a připojí doklady uvedené v odstavci 5potřebné pro vedení spisové dokumentace.

3.

Po obdržení žádostí obecní úřad obce s rozšířenou působností žádost na základě údajů v ní uvedených a připojených dokladů posoudí a žádost zamítne, pokud a. nejsou splněny podmínky uvedené v §20 odst. 1 a 3, nebo, b. zjistí, že osoba, která žádá o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče dítěte s obvyklým bydlištěm v České republice, splňuje podmínky pobytu na území České republiky podle §20 odst. 1, avšak její obvyklé bydliště se nachází mimo území České republiky; zároveň jí sdělí, že žádost musí podat příslušnému orgánu státu, ve kterém má obvyklé bydliště.

4.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede spisovou dokumentaci o dítěti uvedeném v §19a odst. 1 zákon (č. 359/1999); spisová dokumentace obsahuje a. osobní údaje, b. doklad o státním občanství, o povolení k trvalému pobytu na území České republiky nebo o hlášení k pobytu na území České republiky po dobu nejméně 90 dnů, nebo doklad o oprávnění trvale pobývat na území České republiky anebo doklad o podání žádostí na zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany,

44

c. údaje o sociálních poměrech dítěte, jeho rodičů, sourozenců, popřípadě prarodičů, d. doklad, že dítě splňuje podmínky pro osvojení, e. rozhodnutí příslušných orgánů o výchově dítěte, bylo-li vydáno, f. zprávu o zdravotním stavu vývoji dítěte.

4.3 Postup krajského úřadu Vedení evidence pro zprostředkování osvojení (a pěstounské péče) krajským úřadem Krajský úřad také vede pro účely zprostředkování osvojení (nebo pěstounské péče) evidenci dětí uvedených v §19a odst. 1 zák. č. 359/1999 Sb. (dále jen evidenci dětí“) a evidenci žadatelů vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny (dále jen evidence žadatelů“). Evidence dětí obsahuje kopii spisové dokumentace podle § 21 odst. 4 (zákon č. 359/1999Sb.) odborné posouzení podle §27, je-li ho třeba s ohledem navěk dítěte, stanovisko odborného lékaře, nebo jiné vážné skutečností; vyjádření dítěte zajištěné krajským úřadem další doklady potřebné pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Další doklady potřebné pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Pokud žadatel chce osvojit výlučně dítě z ciziny, krajský úřad provede odborné posouzení a neprodleně zašle kopii údajů obsažených v evidenci pro zprostředkování osvojení z ciziny. Krajský úřad řízení o zařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Přeruší, je-li proti žadateli nebo proti jeho manželovi, druhovi, dítěti nebo jiné osobě tvořící s žadatelem společnou domácnost vedeno trestní řízení pro trestný čin směřující proti životu, zdraví, svobodě, lidské důstojnosti, mravnímu vývoji nebo jmění dítěte nebo pro jiný trestný čin, jehož spácháním může mít vliv na způsobilost žadatele k řádné výchově dítěte, a to až do vydání konečného rozhodnutí v tomto trestním řízení.

45

Krajský úřad rozhoduje o zařazení žadatele do evidence žadatelů neprodleně po odborném posouzení žadatele podle §27. Pokud krajský úřad v průběhu řízení zjistí závažné důvody, pro které nelze žadatele zařadit do evidence žadatelů, může rozhodnout o zamítnutí žádostí i před provedením odborného posouzení žadatele v rozsahu stanoveném v §27. V rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů krajský úřad stanoví žadateli povinnost hlásit krajskému úřadu všechny změny rozhodné pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče do 15 dnů ode dne jejich vzniku. Jestliže krajský úřad nezprostředkuje osvojení. Do 6 kalendářních měsíců ode dne zařazení dítěte do evidence dětí, nebo Do 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů, - zpřístupní údaje z těchto evidencí Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí pro zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině a současně zašle oznámení o těchto skutečnostech obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (odstavec 8, § 22 zákon č. 359/1999 Sb.). Krajský úřad Krajský úřad může zjistit kdykoliv v době, kdy je dítě vedeno v evidenci dětí nebo žadatel zařazen do evidence žadatelů, zda nedošlo ke změněně skutečností, rozhodných pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, zejména je oprávněn provést nové odborné posouzení dítěte nebo žadatele. Zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče krajským úřadem. § 24 zákon č.359/1999 Sb. Pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče vyhledává krajský úřad pro dětí vedené v evidenci tohoto krajského úřadu žadatele z evidence žadatelů vedené tímto krajským úřadem a evidence žadatelů vedené jinými krajskými úřady. Krajský úřad při zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče přihlíží k výsledkům odborného posouzení dítěte a žadatelů podle §27, k vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny a k plnění opatření vyplývajících z individuálního plánu ochrany dítěte.

46

Zjistí-li krajský úřad, že v jím vedené evidenci žadatelů, nebo v evidenci žadatelů, kterou vede jiný krajský úřad, je zařazen žadatel vhodný stát se osvojitelem nebo pěstounem dítěte, které je v evidenci dětí vedené tímto krajským úřadem, oznámí písemně tuto skutečnost žadateli. Jinému krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo pověřené osobě, pokud s nimi žadatel uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, protože, již má svěřeno dítě do pěstounské péče. Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, jde-li o dítě, které je i v evidenci dětí vedené Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, není-li tato povinnost splněná oznámením podle písmene b). Na základě písemného oznámení krajského úřadu podle odstavce 2 písm. a) má žadatel právo seznámit se s dítětem a ten, u něhož se dítě nachází, je povinen toto seznámení umožnit. Žadatel má možnost seznámit se s dítětem a podat žádost o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů nebo do péče budoucích pěstounů nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno písemné oznámení krajského úřadu podle odstavce 2; tuto lhůtu může krajský úřad v odůvodněných případech prodloužit, nejvýše však o 30 dnů.

4.4 Přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče krajským úřadem32 Zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče se přeruší, jestliže žadatel písemně o takové přerušení požádá, a to po dobu, kterou v žádosti označí, nebo žadateli bylo krajským úřadem podle §24 odst. 2 zákon č. 359/1999 Sb. písemně oznámeno, že v evidenci dětí je dítě, pro něž je vhodným osvojitelem nebo pěstounem, a to po dobu ode dne odeslání uvedeného písemného oznámení do dne, do něhož trvá 32

ČESKO. Zákon č. 359/1999 Sb., Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1999,

částka

111.

online

Praha

[cit.

2014-01-01].

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-359

47

ISSN

1211-1244.

Dostupné

na:

zprostředkování krajským úřadem podle § 24 odst. 3, anebo do dne, kdy došlo k rozhodnutí o svěření dítěte do péče podle písmena c), nebo na základě rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností bylo dítě svěřeno do péče budoucího osvojitele nebo do péče fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem a to po dobu trvání této péče, nebo krajský úřad v době, kdy žadateli zprostředkovává osvojení nebo pěstounskou péči podle §24 zákon č. 359/1999 Sb., zjistí podle § 22 odst. 10 závažné skutečnosti, které jsou překážkou zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. O přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle odstavce 1 písm. d) vydá krajský úřad rozhodnutí. Doba přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče se nezapočítává do lhůt uvedených v §22 odst. 8.(do 6 kalendářních měsíců ode dne zařazení dítěte do evidence dětí; do 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů). Žadatel je povinen v žádostí uvedené v odstavci 1 písm. a) uvést důvod, pro který žádá o přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Žadatel zasílá žádost krajskému úřadu. V případě přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče oznámí krajský úřad tuto skutečnost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, jde-li o žadatele vedené Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne podání žádosti, nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Datum nabytí právní moci rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů nebo do péče fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem, je povinen pro účely přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče neprodleně oznámit: Obecní úřad obce s rozšířenou působností krajskému úřadu. Krajský úřad bezodkladně poté, kdy mu toto datum sdělil obecní úřad obce s rozšířenou působností, Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, jsou-li děti nebo žadatele vedeni v evidenci Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Zprostředkování osvojení dítěte v rámci menšího území, například okresu, by bylo sotva optimální s ohledem na omezený počet případů, které na takovém území existují.

48

Aby mohl, krajský úřad zprostředkovat osvojení vede evidenci dětí vhodných k osvojení a evidenci žadatelů. V prvé řadě má krajský úřad povinnost doplnit evidenci o odborné posouzení pro účely zprostředkování osvojení, jestliže je takového odborného posouzení třeba. S ohledem na obsah odborného posouzení je jeho potřeba závislá v první řadě na věku dítěte. To znamená, že jde-li například o malé několikaměsíční dítě, není třeba je odborně posuzovat, jestliže zpráva o zdravotním stavu a vývoji dítěte součástí spisové dokumentace, je postačující. Totéž platí pro případ, kdy součástí spisové dokumentace je stanovisko odborného lékaře, které obsahuje komplexní posouzení dítěte jak z hlediska zdravotního, tak z hlediska specifických potřeb dítěte a vhodností svěření dítěte do náhradní rodinné péče. Dále jsou to jiné vážné skutečností, o nichž se zákon zmiňuje v souvislosti, s tím, kdy není třeba odborného posouzení dítěte. St. 38 zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Krajský úřad musí vydat také správní rozhodnutí v tom případě, že byly například v rámci odborného posouzení zjištěny tak závažné důvody, pro které není možné žadatele do evidence žadatelů zařadit. Vydání rozhodnutí znamená prohloubení právních jistot žadatele v tom směru, že pokud žadatel o osvojení nesouhlasí s rozhodnutím krajského úřadu, má možnost dosáhnout přezkoumání tohoto rozhodnutí na základě svého odvolání. O tomto odvolání pak rozhoduje podle §58 správního řadu Ministerstvo práce a sociálních věcí. V rozhodnutí zařazení žadatele do evidence žadatelů ukládá krajský úřad také povinnost zúčastnit se na vyzvání okresního úřadu přípravy k přijetí dítěte do rodiny. Jde-li o tuto povinnost, nemusí být uložena vždy, jak už to pojem „na vyzvání“ napovídá. Znamená to, že tato povinnost bude uložena v případech, kdy je to účelné či nezbytné, nebo je třeba žadatele o osvojení připravit na tak závažný zásah do jeho života, popřípadě života jeho rodiny, jakým nesporně přijetí dítěte do náhradní rodinné péče je. Uložení této povinností záleží tak na úvaze, která vždy musí vycházet ze znalostí každého konkrétního případu. Jestliže se jedná o žadatele, který už pečuje o dítě nebo dokonce dětí, 49

které mu byly svěřeny do péče, nebude vždy potřebné, aby se takový žadatel přípravy zúčastnil. Příprava přijetí dítěte do rodiny může začít nejdříve ode dne právní moci rozhodnutí a zařazení žadatele do evidence žadatelů a potrvá po určitou potřebnou dobu, kdy už krajský úřad, (popřípadě ministerstvo) bude osvojení zprostředkovávat. Proto nelze vyloučit situací, že dojde, ještě v době uvedené přípravy, ke zprostředkování osvojení a také k rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do náhradní rodinné péče. V takovém případě povinnost zúčastnit se přípravy k přijetí dítěte do rodiny končí nejpozději dnem, kdy žadatel převzal do své péče dítě na základě zprostředkování osvojení. Poté se takové přípravy žadatel účastní jen, jestliže se sám pro pokračování přípravy rozhodne. Taková příprava obsahuje tematické okruhy, jedná se o sebepoznání fyzických osob vhodných stát se osvojitelem nebo pěstounem, poznat jejich rodinný systém a sociální kontakty, poznání a naplňování práv a potřeb dítěte v náhradní rodinné péči, osvojit si spolupráci s dalšími odborníky, naučit se komunikovat s dítětem a umět najit přístup k dítěti, s vědomím jeho důstojnosti a lidských hodnot, naučit se rozvíjet schopnosti a zájmy dítěte, umět uspokojit jeho citové potřeby stejně jako vývojové, sociální a vzdělávací a také péči o zdraví dítěte, dále se jedná o styk dítěte v náhradní rodinné péči s rodiči a dalšími osobami blízkými, práce s dětmi žijícími v rodině žadatele. Příprava fyzických osob vhodných stát se osvojitelem nebo pěstounem probíhá a) Individuální formou, která spočívá zejména v sebepoznání fyzických osob vhodných stát se osvojitelem nebo pěstounem v oblasti. 1.

Motivace k náhradní rodinné péči,

2.

Fungování rodinného systému,

3.

Mapování sociálních kontaktů.

b) Očekávání od dítěte svěřeného do péče, a 50

c) Skupinovou formou, která spočívá zejména v osvojení znalostí a dovedností v oblasti 1.

Náhradní rodinné péče a související právní úpravy.

2.

Vývoje a potřeb dítěte včetně specifických potřeb dítěte v náhradní rodinné péči.

3.

Práv dítěte včetně práv dítěte v náhradní rodinné péči a práva dítěte na udržování a rozvoj rodinných vazeb.

4.

Podpory dítěte při uplatňování jeho práva vyjádřit svůj názor a účastnit se rozhodování, která se ho týkají.

5.

Práv a povinností rodičů dítěte.

6.

Práv a povinností pěstounů.

Pokud nelze ve stanovené době zajistit zprostředkování osvojení v rámci kraje, předáním údajů z evidence dětí a evidence žadatelů vedené krajským úřadem do evidence dětí a evidence žadatelů vedené ministerstvem se otevírá větší prostor v rámci celé České republiky k realizaci zprostředkování osvojení. Přitom se dává možnost nejen ministerstvu, ale podle zákona i jiným krajským úřadům evidenci dětí a evidenci žadatelů vedené ministerstvem využívat. Celý tento systém sleduje realizovat zprostředkování osvojení co nejrychleji.33 Vyřazení z evidence dětí nebo evidence ţadatelů vedené krajským úřadem. § 24c (zákon č. 359/1999 Sb.) Krajský úřad vyřadí dítě z jím vedené evidence dětí na základě rozhodnutí o osvojení nebo o svěření dítěte do pěstounské péče, nebo zjistí-li závažné důvody, pro které nelze dítěti zprostředkovat osvojení nebo pěstounskou péči, vyřadí žadatele z jím vedené evidence žadatelů na základě rozhodnutí o osvojení nebo svěření dítěte do pěstounské péče, pokud žadatel nežádá o osvojení dalšího dítěte nebo o svěření dalšího dítěte do pěstounské péči, zjistí-li závažné důvody, pro které nelze žadateli zprostředkovat osvojení nebo pěstounskou péči, poruší-li žadatel závažným způsobem povinnost sdělovat změny v údajích rozhodných pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, nebo požádá-li o to žadatel, může vyřadit

33

ČESKO. Zákon č. 359/1999 Sb., Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1999,

částka

111.

online

Praha

[cit.

2014-01-01].

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-359

51

ISSN

1211-1244.

Dostupné

na:

žadatele z jím vedené evidence žadatelů, jestliže se bez vážného důvodu nezúčastnil přípravy k přijetí dítěte do rodiny, i když byl k účastí na této přípravě vyzván. O vyřazení žadatele z evidence žadatelů vydá krajský úřad rozhodnutí jen v případech uvedených v odstavci 1 písm. b) bodech 2 a 3 a odstavci 1 písm. c). V ostatních případech krajský úřad žadatelům vyřazení z evidence písemně oznámí.). Krajský úřad zašle do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o vyřazení žadatele z evidence žadatelů oznámení o tomto vyřazení obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, jinému krajskému úřadu, obecnímu úřadu nebo pověřené osobě uvedené v § 21 odst. 5 písm. k). Datum nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení nebo o svěření dítěte do pěstounské péče je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen pro účely vyřazení žadatele z evidence oznámit krajskému úřadu. Postup ministerstva práce a sociálních věci (dále jen Ministerstvo) při zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče §24d zákon č.359/1999 sb. Ministerstvo je oprávněno podávat podněty krajskému úřadu a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí ke zprostředkování osvojení a pěstounské péče; krajský úřad nebo Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí je povinen ministerstvo vyrozumět o tom jak s podněty naložil. Krajský úřad je povinen umožnit ministerstvu za účelem kontroly přístup do evidence dětí nebo evidence žadatelů. Pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.

4.5 Zprostředkování osvojení Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí34 (dále jen Úřad) § 25 zákon č. 359/1999 Sb.

34

ČESKO. Zákon č. 359/1999 Sb., Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1999,

částka

111.

online

Praha

[cit.

2014-01-01].

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-359

52

ISSN

1211-1244.

Dostupné

na:

Úřad vede pro účely zprostředkování evidenci: Dětí uvedených v §2 odst. 2 vhodných k osvojení v cizině, Dětí vhodných k osvojení v České republice, které nemají na území České republiky povolen trvalý pobyt nebo nejsou hlášeny k pobytu na území České republiky po dobu nejméně 90 dnů Žadatelů vhodných stát se osvojiteli dětí uvedených v písmenu b), Fyzických osob vhodných stát se osvojiteli dětí uvedených v písmenu a), pokud tyto osoby nemají na území České republiky povolen trvalý pobyt, nepobývají přechodně na území České republiky po nepřetržitou dobu nejméně 365 dnů ani nejde o cizince, kterému vyplývá nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropské unie. Dětí uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou vedeny v evidenci na základě oznámení krajského úřadu (§22 odst. 8 zákon č. 359/1999 Sb.), V odstavci 1 písm. b) jsou zařazovány do evidence na základě oznámení státních orgánů České republiky nebo jiných organizací cizího státu řádně pověřených ve svém státě výkonem povinností při mezinárodním osvojení. Těmto orgánům nebo organizacím Úřad oznamuje zařazení dítěte uvedeného v odstavci 1 písm. b) do evidence. Žadatelé uvedení v odstavci 1 písm. c) a fyzické osoby uvedené v odstavci 1 písm. d) jsou zařazováni do evidence na základě rozhodnutí Úřadu. Do evidence nelze zařadit osobu vhodnou stát se osvojitelem dětí uvedených v odstavci 1 písm. b), jestliže sice splňuje podmínku pobytu na území České republiky podle §20 odst. 1, avšak její obvyklé bydliště se prokazatelně nachází mimo území České republiky.

Úřad vyřadí z evidence: Dítě, žadatele nebo osobu uvedenou v odstavci 1 písm. d), došlo-li ke zprostředkování osvojení, a to ke dni rozhodnutí o osvojení; Žadatele nebo osobu uvedenou v odstavci 1 písm. d), - Zjistí-li závažné důvody, pro které nelze osvojení zprostředkovat, - Poruší-li žadatel nebo uvedená osoba závažným způsobem povinnost sdělovat údaje rozhodné pro tuto evidenci, nebo - Požádají-li o to žadatel nebo uvedená osoba; 53

Dítě, požádají-li o to orgán nebo organizace uvedené v odstavci 2 písm. b). Úřad vydá rozhodnutí o vyřazení z evidence jen v případech žadatelů a osob uvedených v odstavci 1 písm. d), nejde-li o vyřazení z evidence proto, že bylo rozhodnuto o osvojení. Úřad zasílá krajskému úřadu rozhodnutí o vyřazení žadatelů a osob uvedených v odstavci 1 písm. d); oznámení o vyřazení dítěte uvedeného v odstavci 1 písm. b)zasílá úřad orgánům nebo organizacím uvedeným v odstavci 2 písm. b) a krajskému úřadu. Pro vedení evidence, jde-li o dítě uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo jde-li o osobu uvedenou v odstavci 1 písm. c), platí přiměřeně § 22 (zákon č. 359/1999 Sb.) odst. 2,3,6. a 10. Úřad přeruší zprostředkování osvojení po doby uvedené v § 24b odst. 1 jde-li o děti, které jsou vedeny také v evidenci dětí pro zprostředkování osvojení do ciziny nebo evidenci dětí vhodných k osvojení v České republice (odstavec 1 písm. a) a b)), nebo jde-li o žadatele uvedené v odstavci 1 písm. c). Pro účely vedení evidence Úřadem je krajský úřad povinen Na žádost Úřadu zjistit potřebné údaje a doplnit spisovou dokumentaci o dítěti vhodném k osvojení v cizině nebo o žadateli vhodném stát se osvojitelem dítětem z ciziny. Na žádost Úřadu prošetřit poměry, v nichž dítě žije, jde-li o dítě, které bylo v České republice osvojeno na základě zprostředkování osvojení z ciziny nebo které má být z ciziny osvojeno a nachází se v České republice v péči budoucích osvojitelů. Neprodleně oznámit Úřadu datum nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení dítěte. Osvojen dítěte do ciziny je Úřad povinen oznámit Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Matričnímu příslušnému úřadu Krajskému úřadu, na základě jehož oznámení Úřad do evidence dítě zařadil.

54

4.6 Odborné posouzení pro účely zprostředkování osvojení (a pěstounské péče) §27 zákon č.359/1999 Sb. Odborné posouzení pro zprostředkování osvojení (a pěstounské péče) zahrnuje Posouzení dítěte a žadatele podle odstavce 2. Zhodnocení přípravy k přijetí dítěte do rodiny, včetně speciální přípravy k přijetí dítěte pěstounem na přechodnou dobu (§ 11 odst. 2 zákon č.359/1999 Sb.). Vyjádření dětí žadatele k přijetí osvojovaného dítěte nebo dítěte svěřovaného do pěstounské péče do rodiny, jsou-li takového vyjádření schopny s ohledem na jejich věk rozumovou vyspělost. Posouzení schopností dětí žijících v domácnosti žadatele přijmout dítě do rodiny. Zjištění bezúhonností žadatele, jeho manžela, druha, dítěte jiné osoby tvořící s žadatelem společnou domácnost; za bezúhonného se pro tyto účely nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, který směřoval proti životu, zdraví, zdraví, svobodě, lidské důstojností, mravnímu vývoji nebo jmění dítěte, nebo pro jiný trestný čin, jehož spáchání může mít vliv na způsobilost žadatele k řádné výchově dítěte. U žadatelů o zařazení do evidence osob vhodných pro výkon pěstounské péče na přechodnou dobu posouzení schopnosti pečovat o děti vyžadující speciální péči a schopnost spolupráce s rodiči těchto dětí. Pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče se u dětí posuzuje úroveň tělesného a duševního vývoje dítěte, včetně jeho specifických potřeb a nároků, posuzuje se vhodnost náhradní rodinné péče a jejich forem. U žadatelů posuzuje charakteristika osobnosti, psychický stav, zdravotní stav, jenž zahrnuje posouzení, zda zdravotní stav žadatele z hlediska duševního, tělesného a smyslového nebrání dlouhodobé péči o dítě, předpoklad vychovávat dítě, motivace, která vedla k žádosti o osvojení dítěte nebo k jeho svěření do pěstounské péče, stabilita manželského vztahu a prostředí v rodině, popřípadě další skutečnosti rozhodné pro osvojení dítěte nebo jeho svěření do pěstounské péče.

55

Posouzení krajský úřad provede do 30 dnů ode dne zjištění všech potřebných skutečností. Za účelem zjištění bezúhonností podle odstavce 1 písm. e) si orgán sociálně-právní ochrany vyžádá opis z evidence Rejstříku trestů nebo doklad obdobný opisu z evidence Rejstříku trestů vydávaný ve státech, ve kterých se žadatel, jeho manžel, druh, dítě a jiné osoby tvořící s žadatelem společnou domácnost zdržovali nepřetržitě déle než 3 měsíce. V případě, že cizí stát opis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad nevydává, odmítá jej žadateli vydat nebo je jeho opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou, může žadatel doklad takového státu nahradit svým čestným prohlášením. Žádost o opis z evidence Rejstříku trestů a opis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Odborné posuzování provádí krajský úřad, jde-li o děti nebo žadatele, které zařazuje do evidence dětí nebo žadatelů krajský úřad, a to před zařazením do takové evidence, nebo kteří jsou v evidenci dětí nebo v evidenci žadatelů vedené krajským úřadem. Krajský úřad je oprávněn vyzvat žadatele a fyzické osoby uvedené v § 25 odst. 1 písm. d (zákon č. 359/1999 Sb.) k osobnímu jednání za účelem posouzení jejich předpokladů a skutečností rozhodných pro svěření dítěte. Krajský úřad přitom spolupracuje s obecními úřady obcí s rozšířenou působností, obcemi, poskytovateli zdravotních služeb a školskými zařízeními i dalšími odborníky pro otázky výchovy a péče o dítě. Zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu mohou za účelem přípravy podkladů pro odborné posouzení podle odstavce 2 navštívit dítě nebo pozvat dítě k jednání, je-li to přiměřené jeho věku a schopnostem. Právnické nebo fyzické osoby, u nichž se dítě nachází, jsou povinny tuto návštěvu, účast dítěte na uvedeném jednání a posouzení dítěti umožnit. Pro účely odvolacího řízení je ministerstvo oprávněno provést nové odborné posouzení žadatele.

56

5 Zrušení osvojení Zrušením osvojení zaniká poměr vzniklý osvojením i povinností a práva z tohoto poměru vyplývající a obnovuje se předchozí příbuzenský poměr. Podle § 841 NOZ. Zrušení osvojení soudem se může stát jedině k návrhu osvojitele nebo osvojence, přičemž nezletilý osvojenec musí být zastoupen opatrovníkem. Návrh nemůže podat ani pokrevní rodič osvojence ani manžel osvojitele. V zájmu stability osvojeneckých poměrů je stanoveno, že musí být zajištěny důležité důvody pro zrušení osvojení. Všeobecně možno uvést, že musí jít o takové okolností, za nichž osvojení neplní svou funkcí, tj. nejsou dány mezi osvojitelem a osvojencem takové vztahy jako mezi rodiči a dětmi. Je tedy ponecháno na úvaze soudu, aby podle okolností konkrétního případu zvážil, zda tvrzená a zajištěná skutečnost je či není důležitým důvodem, vyžadujícím, s ohledem na zájem osvojence i celé společnosti, zrušení osvojení.

5.1 Důvody pro zrušení osvojení Důvody pro zrušení poměru vzniklého osvojením nutno hodnotit z hlediska zájmu osvojence a společností, přitom lze přihlédnout i k důvodům na straně osvojitele, které je však třeba hodnotit vždy se zřetelem na zájem osvojence a společností. Důležitým důvodem pro zrušení osvojení není sám o sobě rozvod mezi osvojitelem a matkou osvojence, a stejně tak ani jejich faktický rozchod. Také smrt matky osvojence není v tom směru sama o sobě takovým důležitým důvodem. K uvedeným skutečnostem by muselo přistoupit další zajištění, jimž bude objasněn zejména současný poměr osvojitele a osvojence a hloubka jejich vzájemného citového vztahu, jakož i možnosti a předpoklady plnění rodičovských práv a povinností, stranou dokazování nemůže zůstat ani objasnění vztahu osvojitele a rodiče osvojence v průběhu manželství a vztahu osvojitele a osvojence v téže době. Pro rozhodnutí o návrhu na zrušení osvojení nemůže být rozhodující ta skutečnost, že by se osvojenec vrátil do nevyhovujícího prostředí pokrevních rodičů. 57

I zde musí být rozhodujícím posouzením citových vztahů mezi osvojitelem a osvojencem, přičemž nepříznivým následkům zrušení osvojení by soud čelil nařízením vhodného výchovného opatření. Účastníky řízení o osvojení jsou vždy osvojitel a osvojenec. Je třeba soudit, že jimi jsou i pokrevní rodiče vzhledem k tomu, že zrušením osvojení se obnovuje jejích rodičovská práva a povinnosti. V řízení o návrhu, aby osvojení bylo zrušeno jen ve vztahu k jednomu z osvojitelů, nejsou rodiče osvojence účastníky tohoto řízení. Podle § 840 NOZ osvojení nemůže být zrušeno po uplynutí 3 let od rozhodnutí o osvojení, to ale neplatí v případě, že osvojení bylo v rozporu se zákonem. V případě že osvojení bylo zrušeno, práva a povinnosti mezi osvojitelem a osvojence zanikají a obnovuji předchozí příbuzenské vztahy. Majetková práva a povinnosti osvojence zůstávají nedotčená, podle § 841 NOZ.

5.2 Právní důsledky zrušení osvojení Se zrušením osvojení jsou spojeny tyto právní důsledky: a) Práva a povinností osvojitele zanikají. b) Zanikají příbuzenské vztahy vzniklé osvojením mezí osvojencem a příbuznými osvojitele a obnovují se příbuzenské vztahy v pokrevní rodině. c) Zanikají dědické vztahy mezi osvojence a osvojitelem a jeho příbuznými. d) Osvojenec ztrácí příjmení osvojitelovo a vrací se zásadně k dřívějšímu příjmení, pokud se mezitím nezávislé na osvojení nezměnilo, například uzavřením manželství. Do 1. ledna 2014 Zákon o rodině uváděl ţe: Osvojenec získává opět právo na výživu vůči svým pokrevním rodičům. Jestliže manželství pokrevních rodičů bylo v době osvojení rozvedeno, učiní soud u nezletilého dítěte opatření podle § 50 Zákon o rodině (Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, a nedohodnou-li se o úpravě výchovy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu). 58

Jestliže práva rodičů byla omezena nebo byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, učiní soud výchovné opatření podle § 45 Zákona o rodině. (svěření dítě do pěstounské péče). Změna provedená novelou zákona č. 91/1998 Sb. Spočívá v tom, že zákon již nadále neumožňuje zrušit osvojení dohodou uzavřenou mezi osvojencem a osvojitelem. Tento způsob zrušení osvojení byl v dosavadním zákoně ponechán jako pozůstatek staré právní úpravy rakouského práva, platného u nás do roku 1949. Místní příslušnost soudu je daná i pro zrušení osvojení dle ust. § 88 písm. c) o. s. ř. Rozhodujícím pro zrušení vyživovací povinnosti osvojitele k osvojenci je doba, kdy rozhodnutí o zrušení osvojení nabylo právní moci. Teprve od tohoto okamžiku mají rodiče ze zákona k dítěti vyživovací povinnost. Jestliže došlo k osvojení dítěte manžely jako jejich společného dítěte, lze toto osvojení zrušit podle ustanovení §73 Zákon o rodině odst. 1 (Osvojení, vyjímá osvojení nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele), i jen v části týkající se vztahu osvojence k jednomu z dosavadních dvou osvojitelů, a to k návrhu osvojence nebo k návrhu alespoň jednoho z osvojitelů. V řízení o tomto návrhu na zrušení osvojení jen ve vztahu k jednomu z osvojitelů nejsou rodiče osvojence účastníky tohoto řízení.

5.3 Opětovné osvojení35 Osvojenec může být opětovně osvojen v případě že dřívější osvojení bylo zrušeno, má být osvojen novým manželem, v případě že předchozí manžel, který dítě osvojil zemřel, nebo předchozí osvojitel nebo osvojiteli zemřeli nebo zemřel-li ten, kdo byl jediným osvojitelem anebo ti, kdo byli společnými osvojitel. § 843 NOZ Je-li to v souladu se zájmy dítěte, může soud na návrh osvojitele rozhodnout i před uplynutím doby tří let od rozhodnutí o osvojení, že je osvojení nezrušitelné. Nezrušitelné osvojení nebrání tomu, aby osvojenec byl opětovně osvojen.

35

ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In Sbírka zákonů ČR, ročník 2012, částka 33, §844.

online Praha [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89#p844

59

Závěr Cílem moji práce bylo popsat náhradní rodinnou péči, jak probíhá, jaké jsou její druhy a jaký zákony ji upravuji. Vzhledem k tomu, že právní úprava se neustále mění a zdokonaluje od 1. ledna 2014 adopce se už nerozděluje na zrušitelnou a nezrušitelnou, zákon přeměňuje jeden typ na druhý postupem času. V práci popisuji I další druhy náhradní rodinné péče, které s osvojením úzce souvisí. Popisuju i historii adopce, jak vznikala, jak se vyvíjela, popisuji činnost sociálně-právní ochrany, která se zabývá dětmi, kteří nemají možnost vyrůstat v plnohodnotných rodinách, ale v dnešní době jim může být poskytnutá pomoc od orgánu sociálně-právní ochrany dětí, dále také uvádím ústavy, kam jsou děti umístěny, v případě že jsou v ohrožení nebo jejích biologické rodiče nemohou z jakéhokoliv důvodu se o své děti postarat. Popisují také změny od 1. ledna 2014, které jsou obsažené v Novém občanském zákoníku, jestli tato nová právní úprava přinesla do osvojení spíše klady, ukáže v budoucnu praxe. V prácí popisuji, kdy dítě může být osvojeno, jaké musí splňovat podmínky, odkud tyto dětí pochází a jak se osvojení zprostředkovává. Zároveň existuje možnost zrušení osvojení, která také má svoje právní důsledky.

60

Seznam pouţité literatury Tištěné bibliografie: 1.

GABRIEL, Zbyněk a Tomáš NOVÁK. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Grada 2008. ISBN 978-80-247-1788-3

2.

ZEMAN, Petr. Praxe v oblasti rozhodování o nařízení ústavní výchovy a uložení ochranné výchovy. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, 1. vydání. ISBN 978-80-7338-081-6.

Zákony a sdělení: 3.

Sdělení 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1991, částka 22. online Praha 6. 2. 1991 [cit. 2014-02-01]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=39097&fulltext=&nr=&part=& name=~C3~9Amluva~20o~20pr~C3~A1vech~20d~C3~ADt~C4~9Bte&rpp=15#local -content

4.

Zákon č. 359/1999 Sb., Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1999, částka 111. online Praha [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-359

5.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In Sbírka zákonů ČR, ročník 2012, částka 33.

online

Praha

[cit.

2014-01-01].

ISSN

1211-1244.

Dostupné

z:

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89 6.

Zákon č. 91/1998 Sb., zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1998, částka 34. [online] Praha. [cit. 2014-01-01]. ISSN 12111244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-91

7.

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1963, částka 56.

online

Praha

[cit.

2014-01-01].

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-99

61

ISSN

1211-1244.

Dostupné

z:

Elektronické zdroje: 8.

BUBLEOVÁ, V. FRANTÍKOVÁ, J., VRÁNOVÁ, L. Základní informace o pěstounské péči a péči poručníka. [online]. Vyd. 1. Praha: Středisko náhradní rodinné péče,

2011.

[cit.

2014-01-22].

ISBN

978-80-87455-03-6.

Dostupné

z:

http://www.nahradnirodina.cz/files/File/zakladni_info_o_pestounske_peci.pdf 9.

FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ Z. S., FOD: Úvod - Domovská stránka. online , Praha cit. 2014-03-10 . Dostupné z: http://www.fod.cz/

10.

MAGISTRÁT MĚSTA PLZNĚ, Odbor státní sociální péče. MMP: NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE. online , Plzeň cit. 2014-03-01 . Dostupné z:

https://www.plzen.eu/Files/MestoPlzen/web2013/Obcan/urad/vyridte_si_na_uradu/obl ast_socialni_pomoci/OSSP_13-08-Nahradni_rodinna_pece.doc 11.

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR., MPSV: Legislativa a systém sociálně-právní

ochrany

online ,

Praha

cit.

2014-03-01 .

Dostupné

z:

http://www.mpsv.cz/cs/14304 12.

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR. MPSV: Informace o postupech spojených s umísťováním dětí do pěstounské péče na přechodnou dobu. online Praha 14. 3. 2013 [cit. 2014-01-18]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14851/umistovani_deti_PPPD.pdf

13.

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR. MPSV: Pěstounská péče na přechodnou dobu. online Praha [cit. 2014-01-18]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7296/Pestounska_pece_na_prechodnou_dobu.pdf

14.

RANÁ

PĚSTOUNSKÁ

PÉČE:

Co

je

Raná

pěstounská

péče?.

online , Praha cit. 2014-03-05 . Dostupné z: http://www.rpp.cz/inpage/co-je-rpp/ 15.

RANÁ

PĚSTOUNSKÁ

PÉČE:

Převzetí

online , Praha cit. 2014-03-05 . Dostupné z:

miminka

a

průběh

RPP.

http://www.rpp.cz/inpage/prevzeti-a-

realizace-rpp/ 16.

SDRUŽENÍ PĚSTOUNSKÝCH RODIN, Sdružení PR: Podrobněji o formách náhradní

rodinné

péče.

online , Praha cit. 2014-03-05 . Dostupné z:

http://www.pestouni.cz/poradna/infoonrp/cz/podrobneji-o-formach-nahradni-rodinnepece/

62

17.

STŘEDISKO NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE, Úvod – Teoretické pojetí náhradní rodinné péče. online , Praha cit. 2014-03-10 . Dostupné z: http://www.nahradnirodina.cz/uvod_teoreticke_pojeti_nahradni_rodinne_pece

63

Seznam zkratek FOD

Fond ohrožených dětí

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

NOZ

Nový občanský zákoník

MV

Ministerstvo vnitra ČR

OSŘ

Občanský soudní řád

SPO

Sociálně právní ochrana

SPOD

Sociálně-právní ochrana dětí

ÚPD

Úmluva o právech dítěte

64