Předmluva k dílu knižnímu

Systematický výklad k mému pojetí filosofie-psychologie, poznámkami k pochopení celku mého budhistického učení, nakonec to je souhrnný název mého života, nikoliv jen písemné tvorby, jde o život, ne o písmenka a život navíc je tvorba only? „Předmluva k dílu knižnímu“ Toho je mnoho z mých, já řku, starších, velmi i starých textů; psal jsem je ještě ve víře v „Billyho“ Meier, příjmení nevyskloňuji, je to poněkud bláznivý robot. Věřil jsem, že se otevře, že mě zahrne do politiky spolku, abych ji mohl poznat. Šlo mně o to poznat vlastní rozhodovací procesy spolku, v němž se stále jasněji zračila niterní zášť členů vůči věru nejen mně, ale obecně vůči lidem mimo spolek, a jejich čistě sektářské, negativně myšleno, způsoby myšlení a jednání. Zatímco se v průběhu let toto odehrávalo před mýma očima, začal jsem hojněji tvořit opravné texty, texty rozvíjející a kritické a takovýto druh komentářů. Odmítl jsem sexuální vztah s Bernadette Brand za velmi tíživých psychologických i finančních okolností v Itálii, přestože tato „baba“, „kurva“ hlavně, rozhodovala především o vstupu nových pasivních tzv. členů do niterního okruhu vlastní sekty „Kerngruppe“. Psychika bolela velmi, protože jsem ji chtěl odůvodnit jako ženu, nejen jako robota pánů Meiera, řeknu vtipně snad kellnerovsky, ale v jakém smyslu? Tedy toto nešlo, ona byla „taken“, spíše negativní vládce, muž, řeknu psychologicky, vlastně těžce tzv. psychiatricky vlastně byla i zčásti tzv. hybernovaná, uspaná Meierem. Inu, poté jsem se po fyzickém, i mentálním útoku hlavně, sekty na všech rovinách vědy a vědeckého zkoumání odklonil i od jádra její filosofie a odůvodnil vlastní niterní logiku přírody, obecně praveno. Nyní tedy uvádím své starší texty, které zčásti komentuji, zčásti lehce poupravím. Přes své původně naivní těžce východisko slouží níže zračená práce všeobecné nápravě věcí lidských a nalezení cesty k vlastní kvintesenci nejen vědy protofilosofické. To je můj pojem. Jde o základní filosofická a psychologická východiska mých někdejších myšlenkových toků, přičemž můj hlubinně psychologický a i kosmologický a filosofický vědecký aparát poznámek byl zničen kurvou, mým bývalým hodně otcem. Totéž platí o stovkách dalších kratších i delších vědeckých článků, které jednoduše ve vlastní mocenské ambici (?) smazal z mého počítače, přičemž zálohy mám jen částečné. vinci (přezdívka autora, jedna u nich ovšem) Cesta úspěchu Usiluje-li člověk o to, aby měl ve všech ohledech pohodlný a snadný život, potom nemůže ve svých myšlenkách, pocitech a činech docílit žádného nezbytného pokroku a úspěchu. Tak je tomu proto, že jeho myšlenkám a pocitům chybí nezbytný stimul, který mu umožní vypracovat ze sebe samého poznání vlastní skutečnosti, řešení otázek správného a možného myšlení, vědomí a života a všechny související skutečné i fantazijní především zatím hodnoty, jako je vědění, moudrost, láska, soucit, vyrovnanost, svoboda, síla a harmonie. Člověk žije i nežije proto, aby dosáhl co možná největšího pohodlí a komfortu ve všech ohledech, ale proto, aby pracoval i nepracoval vůbec na svém vědomí a docílil v něm poznání skutečnosti, možného, politického, vědění, moudrosti, lásky, síly, skutečné svobody a harmonie. Hlavně niterní oddanosti plnit své vlastní, v nitru ovládáné přírodní „gebote“. Avšak právě proto, že člověk tyto hodnoty samotné skutečnosti a existence nezná, a právě tak nezná ani neutrální tvořivě-přírodní zákony a příkázání (ony již nastíněné „gebote“), žije v mylné víře, že úspěch jeho života tkví v dosažení a naplnění čistě materiálních hodnot, v oddání se materialismu. Materiální hodnoty však nejsou žádnými skutečnými hodnotami, neboť neexistují izolovaně, skutečné hodnoty jsou zakotveny výhradně a pouze ve vědomí a duchu člověka, které jsou vším? Jen zde, v existenci a vývojových procesech samotného vědomí a ducha člověka, což budiž zde jeho celým tělem, skrývá se ryzí hodnota a skutečný

potenciál, který lze vědomě a cíleně rozvíjet a uvést do souladu s impulsy vlastního svědomí, z čehož vyplývá zvládnutí a skutečné naplnění vlastního života v každém okamžiku, a tedy v přítomnosti. Jedná-li člověk s těmito vlastními impulsy v rozporu, mimo přítomnost a její přirozené dění, pak vytváří ve své vlastní psychice rozkol, neboť psychika se nachází v harmonii jen a pouze tehdy, žije-li člověk podle tvořivě-přírodních zákonů a přikázání existence, a tedy v souladu s impulsy svého vlastního svědomí. Přechází-li člověk tyto impulsy a povyšuje-li se nad ně, pak tak činí jeho ego, které nechce akceptovat danou vlastní realitu, a proto ji neakceptuje, avšak právě tím člověk v sobě samém přechází a ničí své vlastní hodnoty, svou vlastní lidskost, svobodu činit ono dobré ve prospěch svůj i všech ostatních, jakož i svůj vlastní soucit, lásku a harmonii. Tím se ničí a potlačuje energie vědomí a života, namísto toho, aby se poznávala, uznala a vědomě rozvíjela ve prospěch všech lidí. Všeho a všech ve prospěch. Shakespiere. F Nedůstojnost života Každičký patvor (humor) se musí učit, co znamenají tvořivě-přírodní zákony a přikázání (doporučení), direktivy nikoliv (?), existence; musí se učit, co znamená svoboda myšlenek, pocitů a činů, co znamená vědění a moudrost, a musí se, měl by se přec´ (básnický moment), učit, co znamená mír, láska a harmonie. Jen a pouze tyto hodnoty jsou skutečné a jen ony mu poskytují to, co v sobě samém nepřetržitě anti přec´ (paradox) hledá, ať už si to uvědomuje či nikoliv asi (možnost jeset láskou, přitom na písmenku niet závislost asi?). (Kombinuj jazyky i při psaní, mistře zenu.) (Povyš se přitom klidně, chlapče.) (hovno mistře, malé h proč jesta kabbalm. Vulgarismus není jest východiskem božím?) Každý člověk v sobě chová přání skutečného štěstí, avšak zde začíná nedorozumění: Namísto aby se přiklonil ke skutečným hodnotám života a vědomě a soustředěně je rozvíjel, spoléhá se v tomto směru na ostatní bytosti, falešné meiery (archetypuj ve vlastní šťávě lidově?) a na všechny materiální věci, které si přeje vlastnit, chopit se jich jako Telička (buť rozumný stranou konkrétních zmínek o žijících?). Materiální věci jsou však anti pomíjivé a jsou jiného druhu, než se člověk domnívá. Žel Bohu či jeho mizerných pastýřů halíků, cvoků, tomášů? Co sloužili falešným kultům moci ch? (Zkratkuj si, chceš-li ne.) Vůle Boží niet? Materiální věci, ostatní bytosti a okolnosti nemají s vlastními hodnotami vědomí nic společného a ani člověku samy o sobě neposkytují žádné skutečné štěstí! Tak je tomu proto, že štěstí je stav vyrovnanosti vědomí, které žije v poznání reality a v souladu s impulsy niterního vědomí. Jako vždy? Jak do toho patří sexualita? Tento stav člověk vytváří sám svým vlastním poznáním, věděním, moudrostí, láskou, harmonií a svobodou sebe samého, svého vlastního materiálního vědomí. Lze hovořit o matérii jemné, hrubé? Asi aon (odpověz si, pane, sám i nezávisle hlavně). A pokud tomu člověk činí (oddání věci?), pak pozná, že všem, ve všech bytostech, věcech a v celém jeho pravlastním (jest paskvil slovní již?) životě tkví skutečná důstojnost. Důstojnost je reálná síla života a každičký člověk ji poznává a cítí tehdy, jedná-li ve všech ohledech tak, jak v sobě samém ví a cítí, že je tomu správné. Právě v tom je skryta skutečná síla a skutečná krása (tajemná kursiva!) života a vědomí, avšak jedná-li člověk v rozporu se skutečnými hodnotami tím, že se jim nevěnuje a neřídí se jimi po vůli koho (?), potom skutečnou důstojnost ohledně své vlastní bytosti, svých bližních ani ohledně života jako takového nemůže v sobě samém vypracovat. Z toho důvodu se člověk tiše nenávidí a trpí komplexy méněcennosti mimo jiné, často aniž by si to uvědomoval, a proklíná svůj život a ten svých bližních (germanistický druh vyjádření právem), namísto aby jej očistil trvalou koncentrací na neutrální, hodnotné a důstojné myšlenkové, citové a ideové obsahy a neobsahy (obsah vyššího celku jest či sám celek jest obsahem celým?) a uvedl jej na cestu správného myšlení, cítění, jednání a života, tedy vlastního právě. (Kabala je matiematike?) Jen tehdy se může člověk v sobě samém rozvíjet správně, poznávat sebe samého a naplnit svou přítomnost štěstím antizcela, pokud se přikloní k tomu, co odpovídá jeho vlastní niterní podstatě, a to je upřímnost, soucit, vědění, moudrost, láska, vyrovnanost pozitivního a negativního, otevřenost, kreativita, moc jednat ve

prospěch svůj i všech svých bližních, ochrana a kultivace života a obsáhlá svoboda být a rozvíjet se hodnotně a protohodnotně (relativizace dosaženého vědění a) na základě svého vlastního určení a svých vlastních hodnotných a vyrovnaných idejí skoro právě. Jen tehdy, přikloní-li se člověk k těmto silám a vlivům, tedy ke svým vlastním niterním impulsům, bude schopen v průběhu času – ovšem jen a pouze tehdy, pokud ve své snaze vytrvá a uskuteční ji – poznat a citově prožít a odůvodnit, že jeho vlastní bytost a život jsou důstojné a nesou v sobě jasnou, danou a nezpochybnitelnou hodnotu – zcela nezávisle na jakémkoli majetku a materiálním pozlátku chacha. Jím bychom se sami limitovali, jako by štěstí a svoboda nepramenila asi z našich vlastních myšlenek, pocitů a vědomí. démen tvorby Jen ten člověk je svobodný (bez zpětné korekce hlavně uvádím) Jen ten člověk je svobodný, jenž se umí věnovat tomu podstatnému a dokáže to podstatné rozlišit od toho nepodstatného. To podstatné je jedině a pouze OBJEKT, který existuje jako součást univerzální reality. Člověk má školit a soustředit své vědomí k tomu, aby se jej učil poznávat, skutečně jej analyzovat, uznat a akceptovat jej právě takový, jaký je, a tím jej odůvodnit jej v jeho existující a dané podstatě. To znamená: Poznávat skutečnost a pravdu skutečnosti. Skutečnost sama je svoboda, stejně jako přítomnost člověka v této skutečnosti. Jde tedy jen o to, otevřít vlastní vědomí ve smyslu této skutečnosti a nechat jej právě takto pracovat, myslet a tvořit. Soustředění člověka na OBJEKT přináší osvobození od sebe sama, od vlastního ega, jeho malicherných a z hlediska univerální skutečnosti zcela nicotných výher, proher a zábran atd., a umožňuje spolupracovat se skutečným věděním reality. Toto vědění člověk poznává a získává skutečným a plným soustředěním se na OBJEKT, na jeho povahu, podstatu a danou pravdu. Plné soustředění se na OBJEKT znamená: Uvést jej absolutně do středu vědomé pozornosti, a tedy přestat myslet na cokoliv jiného, např. na sebe samého, své vlastní starosti, zábrany, těžkosti atd. Vyškolí-li člověk své vědomí k tomu, aby tak mohl činit, potom se stává relativně nezávislým na svých vlastních slabostech, těžkostech a zábranách atd., neboť jim ve stadiu plné koncentrace nevěnuje absolutně žádnou pozornost. A právě tím se je schopen jich z hlediska času i zbavit, pokud jeho snaha nebude povrchní a jeho vědomá koncentrace systematicky školena až ke skutečné a reálné schopnosti přiklonit se plně a absolutně k danému objektu. To mu umožní věnovat se plně a soustředěně hodnotným a reálným idejím. Tam, kde je reálná idea, tam není žádná nereálná, např. slabost, roztěkanost a zábrana atd. Stadium vědomí, které tyto zábrany, negativní ideje a egoismy nepřipouští, se nazývá OBJEKTIVITA. Objektivita je prosta egoismů a subjektivity, a přináší osvobození se od omezenosti sobeckých představ, těžkostí a zábran tím, že se člověk přikloní jen a plně k tomu, co je skutečně podstatné: Realitě a pravdě této reality. Jen z ní plyne vědění a jen vědění činí člověka svobodným. Z vědění však plyne moudrost. A moudrost je skutečná láska, kterou člověk cítí tehdy, věnuje-li objektu, bližním lidem, zvířectvu a rostlinstvu a myslí-li na ně a na jejich blaho a nikoliv jen sám na sebe a své vlastní blaho. Kreativní idea Má-li člověk v sobě ideu či ideje správného chování, ideu správného a kreativního působení, správných slov a celkově správných způsobů ve všech ohledech, potom ať ji uskuteční. Ve všem je hlubší kontext. Lao´ce. To je prý blud podle? Ano, podle meiera. Archetyp. (Rozviň nakonec i procentuálně automatické psaní a autohodnocení? Ano, bůh, tečka ne)

Nesvoboda vědomí Materiální vědomí člověka je nesvobodné vždy tam, kde se absolutně fixuje na materiální svět a všechny jeho faktory, vývoje a okolnosti, aniž by zohlednilo svět nemateriální, boží, a pustilo se do jeho objevování a vývoje. Člověk nežije z těla a hmotného světa, ale z ducha, (omyl jako kunda), neboť duch je základem všeho života a představuje energii, z níž celý materiální svět ve svém prapůvodu vzešel. Tělo je, opakuji obecně stále však, duch? Protone asimocně. Proč dohromady takto? Není-li materiální vědomí člověka otevřeno tomuto faktoru – jakému? – a nezkoumá-li nemateriální hodnoty života a existence v jejich povaze, příčině a účinku, potom je na vnějším světě absolutně závislé a nesvobodné. To je 67% lidstva? ano. Z tohoto východiska a neporozumění životu vyplývají myšlenky, které hledají naplnění pouze ve vnějších kritériích materiálního světa a zvýhodňují city, které jsou zaměřené na činění egoistických rozdílů mezi jednotlivými lidmi. Neboť člověk, který je ve své touze plně závislý a odkázaný na dosažení určitého materiálního, nebo hmotného, cíle, ať už majetku, funkce či postavení, čelí ireálným (mysli na jiné národy, mezku) citům závisti, zášti, nesvobody, nepřejícnosti, hamižnosti, mocichtivosti, sobectví, prospěchářství, patolízalství, bezohlednosti, necitelnosti, přeceňování či podceňování vlastní osoby či bližních a mnoha dalším podobným ryze (ne)negativním myšlenkám (náhodná paradoxní závorka možná), citům a činům mnohem obtížněji než ten, jehož touha je zaměřena na atributy a kvality niterní. Síla plyne z nitra tak či onak? Či z těla, panna humanistka meierka i medelsohnka, zatímco jej sice saje, ale popíral? Závěr sumarizační, nikoliv typologický psychologicky vzato a vyvíjeno stále: Snaha zaujmout bosse? Ano, ne. Podněty k self pro self? Nikdy nezapomeň hodnotu pestrosti života, různých okolností, situací, podnětů a lidí. Čerpej příklady a ty nejlepší a nejbarvitější vkládej s citem do svého života. Samotu, všednost, šedost a zprostředkovanou realitu jsi již poznal dostatečně. Nyní se proto soustřeď na vlastní život vlastního těla, vlastní osobnosti a vlastního ducha. Jen tak dostane tvůj dřívější život smysl a „promrhaný“ čas se ukáže být mohutným zřídlem poznání. Již nikdy nepropadej dřívějšímu způsobu života, neboť bys toho s absolutní jistotou a určitostí litoval. Nikdy se znovu nenechej svést do dřívějších tendencí, neboť ty tě zbrzdili – navzdory poučení, které z nich nyní čerpáš – ve tvé evoluci, v lásce a svobodném, láskyplném soužití s tvými bližními, světem, přírodou, vesmírem a tvořením. Hledej cestu, vyjdi po ní a nepřestávej, dokud nedosáhneš cíle v podobě mistrovství. Tak se staneš osvíceným a tvůj život se stane čistým a svatým. Tvůj dřívější život spočíval ve slabosti, bezbřehé slabosti a nevědomosti, síly tvého vědomí byly plně zaměstnány nereálností komplexů, což ochromilo tvé vědomí a vedlo k celkovému napětí, vyčerpanosti a ztrátě iniciativy. Vrátíš-li se zpátky do zhoubných kolejí dřívějšího života, pak se znovu staneš slabým a nesebevědomým a budeš dříve či později nucen znovu prolomit svůj bludný kruh a vrátit se tam, kde nyní jsi – a budeš muset vzít potaz další nevratně promrhaný čas a všechny negativní důsledky tvého pádu. Žij proto v síle, usínej v síle, buduj sílu, zacházej se silou, tvoř v síle. A užívej sílu, neboť síla představuje tělesnou rozkoš i rozkoš vědomí. 19.10.2008;16:12:17 Všechny potenciální problémy a skrytá nebezpečí ti hrozí nejvíce tehdy, pokud nemáš pravidelné denní zaměstnání. Studovat celý den je sice hezká představa, ale v praxi selhává a vytváří mnoho

negativ. Nikdy se proto nezapomeň věnovat každodennímu my-zaměstnání, abys byl materiálně soběstačný a nezávislý a abys pravidelností zesílil psychicky i fyzicky. Jedině tak budeš mít dobrý pocit ze života a jedině tak budeš moci dlouhodobě plnit závazky ohledně tvého studia. Bez práce se ti všechno rozpadne pod rukama, a dokonce ochabne i tvůj zájem o studium, což umenší tvé vědění, moudrost, lásku a životní naplnění. Nikdy si nemysli, že už jsi vyrovnaný a nezranitelný, neboť přes všechny tvé nesporné pokroky číhají v tobě samotném velká nebezpečí, která tě lační srazit až na samé dno lidskosti. Nikdy nad sebou neztrať kontrolu a nepolevuj ve své pozornosti, nezapoměn nikdy, že všude v tobě i kolem tebe číhají nebezpečí, která tě dychtí strhnout do propasti destrukce, stagnace a neštěstí. Svěť své myšlenky a odstraňuj ve svém vědomí a podvědomí jeden problém za druhým, pečuj o svou psychiku, neboť taková je cesta ctnosti a radosti. Neztrácej nikdy kontakt s lidmi a tvými bližními, dbej hojně o mezilidské vztahy, neboť samota tě hrozí zahalit do své temnoty, odcizuje tě lidem a světu, dělá tě nesvým v lidské společnosti, vytváří v tobě skleslost, cynickou lhostejnost a pasivitu, vede tě k úpadku. Straň se samoty, ale nezapomeň být sám se sebou ve chvílích ticha, studia a rozjímání. Nezapomeň na skutečnost, že tvůj životní úspěch a naplnění spočívají ve zdárné integraci tebe jakožto člověka v lidské společnosti. 23.11.2008;16:41:47 Pozitivní a negativní Ve všech pozitivních snahách a úspěších s nimi vždy spjatých, ve všech pozitivních myšlenkách, citech a účincích je nezbytné uvážit a pamatovat na to, že život na této Zemi zdaleka není jen pozitivní, ale velmi často boj, (podpráh mimo lexikon? ano ano, proč dvakrát?) neboť pozitivní vždy přitahuje negativní a negativní pozitivní, přičemž to negativní v nás může způsobit, jak dokládá stav naší současné planety, která je rabována, znásilňována a ničena, šok z Boha Lao´ce. Vyšší síla brzdí, šokoje, expanduje? Pomáhá niet? Je závisla na nich, lidech ocelových? Ocelové město a jeho mentalita brzdí? Proto je třeba být neustále připraven na to, že reakce ostatního života na pozitivní snahy a změny nemusejí být vždy pozitivní, ale mohou být i negativní a zraňující. Snaha pohřbít vytvořené, pomstít se bohu Lao´ce v pozitivní změně na Zemi, jest prostě. (Intuitivní dodatky typu hodně, málo asi asi atd.) Ostatní život potřebuje čas k tomu, aby mohl v sobě samém a ze sebe samého dospět k určitým životním poznatkům, takže jeho okolí nemusí na jím vytvářené hodnoty či snahy pouze reagovat vždy pozitivně. V principu přitahuje pozitivní negativní a negativní pozitivní, takže co? Pozitivní a negativní (opakování jest?) Každý člověk má v sobě stinné stránky a negativní vlastnosti, jako je sobectví, egoismus, netolerance, neskromnost, materialismus, nepochopení, panovačnost, mocichtivost, ziskuchtivost, necitlivost k bližním, agresivita, depresivnost, lenost a mnohé další nehodnoty, které mohou (nebo by měly?) při různých okolnostech vyplout na povrch, nebo se dokonce zvrhnout ve zvyk a trvalý model myšlení, cítění a jednání. Otázkou je jen to, pro co se člověk rozhodne a čemu bude věnovat svou skutečnost lásku a zájem, zdali těmto vlastnostem, které přinášeji jemu samému a celému jeho okolí škodu a újmu, anebo vlastnostem a způsobům, které jsou důstojné a hodné života. Jak

však přejít k novému, když staré sere bez varlete a pomoci tuze? Často je to bohužel tak, že si člověk mnohé své negativní vlastnosti a způsoby myšlení vůbec neuvědomuje, ale je pouze konfrontován s citovými důsledky svého vlastního nenaplnění atd., případně s negativními reakcemi svého okolí, které v zásadě není schopen pravdivě odůvodnit. Tak je tomu proto, že člověku chybí skutečné sebepoznání a příčiny právě tuze vlastních myšlenek, citů, motivů a jednání, jakož i poznání toho, zdali jsou tyto myšlenky atd. reálné, neutrální, správné a přínosné, anebo nikoliv. Pokud však v člověku uzraje poznání – a to nyní citím jako ryzí pragmatismus, ale je to lež svatá, nikoliv boží, paradox významový, ale po stránce vibrace slovní (i myšlenek?) ne –, že jeho pocity, stavy psychiky, každodenní prožívání, jakož i okolnosti a situace, v nichž se ocitá, přímo vycházejí ze světa jeho vlastních, niterních myšlenek, citů, přání a motivů jeho vědomí a zároveň s tím si uvědomí absolutně základní faktor, že je za všechny své myšlenky, city, přání, motivy atd. v každém okamžiku svého života plně zodpovědný a tvoří je i přes ně, pak může učinit volbu a rozhodnutí, že si nadále přestane škodit a že energie svého vědomí začne utvářet jinak, lépe a tzv. neutrálně, tedy pozitivně. (nová logika možná? je spíše akantovská? je podle něj, o?) To znamená: Vytvářet hodnotné a kreativní ideje a věnovat se jim plně a tak dlouho, dokud se nestanou skutečností. (Mimo jiné vlohy, nikoliv vložky, natož vsuvky, to je přece hodně již do ní, baby sexu, tvoří symbolicky, ale kdo?) V tom spočívá změna člověka a jeho vědomí k dobrému a lepšímu, kterou má každý člověk plně ve své moci, režii a kompetenci a záleží jen na něm, pro co se rozhodne a co bude chtít sobě samém uskutečnit. (To napsal Bayer?) (Tys věřil, že já?) V principu je to tak, že člověk o velmi mnoha podstatných zákonitostech života nebyl poučen ani ve škole, ani v rodině, a proto mu chybí podstatné vědění a poznání, z něhož by mohl vycházet a mohl by jej využívat, pokud by si jej osvojil. (Jako paradox léčí střeva, pěsti mysl.) Člověk potřebuje jen vědění, prosté vší víry a nesmyslné pobožnosti, sektářství a esoteriky, aby se sám a z vlastního rozhodnutí uvedl na správnou, tedy ne vlastní?, cestu svých myšlenek, citů a jednání a touto cestou se také sám vedl až k důsledkům, které chová ve svém přání a své vizi. Do kurvy s příčinou? Samý objekt mi sere. Vědění je život sám, Universum, v němž se necházíme (překlep z dřívějška, měl smysl symbolicky?), vědění je všude kolem nás i v nás samých, pokud se mu jen otevřeme a budeme poznávat jeho zákonitosti. Dnes se již i děti mezi sebou otevřeně baví o smyslu života a nafouknuté a zdánlivě extrémně komplikované filosofické koncepty a témata vkládají do velmi prostých, přístupných, pravdivých a všeobecně srozumitelných slov a vzorců poznání, které popisují a přesně vystihují danou skutečnost. Duch, to není žádný „Bůh“ nebo nějaký náboženský, sektářský, esoterický či filosofický pojem, ale duch je existující, nehmotná a zcela neutrální či též naturální („) energie života sídlící v našem vlastním mozku a vědomí, která nás oživuje. To, co nám dnes zní ještě komplikovaně a tajuplně, je pouhý a prostý fakt života, neboť život není jen materiální, ale je materiální a nemateriální zároveň, stejně jako i my samotní. Těle (tedy) je duch? Právě v poznání a skutečném vědění těchto věcí a zákonitostí života a vědomí tkví stimul našeho hodnotného a realitstického (překlep nepůvodní, ale tím pádem upřímný, paradoxium neologistické pro kurvy moci psychiatrie jest reakční mustr či obrat filosofie?) rozvoje ve všech směrech – prostého vší víry, materialismu a všech iluzí. Život je láska! Učení ducha v každodenním životě uvolněnost spojení s niterními impulsy – niterní existence v člověku – tělu, tělesně asi jen? tuze tzdraha pro tebe? tedy Tuzarový sexy jest? Zdráhalová? podvědomí zerlege? kreativita, nalézání logických řešení

mezilidské hodnoty, všechny ostatní hodnoty tv změna myšlenek, citů a prožívání příčiny změna, cesta změny, práce změny svoboda, nezávislost na okolnostech, cesta do středu zpět k sobě koncentrace, meditace, tepa rychlost, přesnost, efektivita, produktivita myšlení, cítění, jednání Univerzální skutečnost – zákony a přikázání Tvoření shrnutí přednášky FIGU-Studiengruppe ČR, 11. ledna 2014 (bez změny ne?) Zákony a přikázání Tvoření jsou určujícím prvkem celého Vesmíru a pouze tím, že je poznáme a budeme následovat, můžeme jako lidé dosáhnout nějakého úspěchu v podobě vědění, poznání, správného způsobu myšlení a chování a celkové prospěšné evoluce materiálního vědomí. Jako lidé jsme do těchto zákonů absolutně začleněni a vyvíjíme se vždy v jejich účinku, ať už si to uvědomujeme či nikoliv. Je to právě zákon kauzality, na jehož základě prožíváme svůj každodenní život způsobem, jakým jej prožíváme: Naše vlastní myšlenky a city ovlivnili v průběhu let a desetiletí naše podvědomí, z čehož příčinně vyplynul způsob našeho současného života, náhledu na něj a na svět, druh přístupu ke všem věcem a lidem, způsob zvládání našich problémů, druh citového prožívání atd. Zákon kauzality dovedl všechny naše vlastní myšlenky, city a činy k účinku a způsobil, že jsme se sami zavedli tam, kde se nyní nacházíme – ať už ve smyslu pozitivním či negativním. Ať už si myslíme cokoliv, tyto myšlenky budou mít svůj citový následek a ovlivní naše podvědomí – to je univerzální zákon. Ať už budeme nyní na tento zákon svými myšlenkami a city reagovat jakkoliv, můžeme si být jisti, že tato naše reakce nebude bez příčiny, neboť neodvratně vyplyne z našeho současného způsobu myšlení, který jsme si sami určili tím, jak jsme dosud po celý svůj život mysleli, cítili a jednali. Pokud moudrost této zákonitosti odmítneme, bude i to naše vlastní volba na základě způsobu našeho současného myšlení, neodvratně určeného myšlením předchozím a neodvratně formujícího myšlení budoucí. Pokud naopak tuto moudrost vlastním myšlením odůvodníme a přijmeme jako poznání, bude platit naprosto totéž. Ať bude naše reakce jakákoliv, bude plynout z druhu a povahy našich předešlých myšlenek, tedy úrhnu všech našich minulých myšlenek, citů, poznatků a zkušeností a vytvoří formující vliv na naše budoucí vědomí. To je situace, v níž se každý den nacházíme a která nás na základě příčin a následků vede tam, kam se ve svých každodenních myšlenkách, citech a činech sami ubíráme. To je nevyhnutelná a absolutně neodvratná skutečnost celého naše života – neodvratný a v celém Univerzu působící účinek zákonů a přikázání Tvoření. Zákonitosti a přikázání Tvoření začaly působit v existenci vznikem Univerza, působí v ní v naší materiální současnosti a budou v ní působit až po časovou neohraničenost. Můžeme si být jisti, že tyto zákonitosti se nezmění ani nepřestanou působit jen proto, že si je ve svém myšlení neuvědomujeme či jim nevěnujeme pozornost, abychom je odůvodnili, poznali a zahrnuli do svého myšlení a života. Pokud je něco jisté a absolutně neochvějné, pak je to existence a působnost těchto univerzálních zákonů, a to ve všech ohledech – na úrovni duchovní energie, materiálního vědomí a podvědomí i viditelné hmoty samé. Nic není bez zákonité příčiny, naše sympatie a antipatie, píle a skleslost, optimismus a pesimismus, štěstí a neštěstí, intuice, poznání a nevědění, materialismus, láska a chladnost, pomoc, ochota a nenávist, struktura a vlastnosti hmoty,

senzitivita, evoluce vědomí a tempo vývoje života – to vše má své dané příčiny a následky. „Učení ducha, Učení pravdy, Učení života“ od „Billyho“ Eduarda Alberta Meiera proto uvádí: Člověk může ve svých myšlenkách, citech a činech kontrolovat příčiny a tím ve svém životě definovat a určovat druh následků. Na základě toho může docílit změny a vývoje ve smyslu, který si sám stanoví a který odpovídá jeho vlastnímu určení. Je to vlastní ochota, nepředpojatost, vědomá práce a pokročilé poznatky člověka, které mu umožňují využívat univerzální zákony Tvoření a reality ve prospěch jeho vlastního vývoje, což zároveň předpokládá úctu a pomoc všemu ostatnímu životu. Avšak, jak tato práce probíhá v praktickém smyslu každodenního myšlení? Bližní člověk – ať už kolega, známý, příbuzný, kamarád, přítel či nepřítel – zamíří na nás uštěpačnou poznámku, poznámku nepochopitelnou a evidentně provokativní, útočnou, zkrátka urážku, anebo se obecně chová a hovoří způsobem, který považujeme za nepřijatelný a popuzuje nás. To vše, celá tato definice projevu bližního, jsou však již naše automatické subjektivní myšlenky a závěry, které plynou ze současného stupně našeho poznání a druhu našeho myšlení a nemusejí mít s objektivní skutečností nic společného. Necháme-li své myšlení tohoto druhu – ať už si jej uvědomujeme či nikoliv – běžet dále, prožijeme zákonitě pocity nevole, odporu, vzdoru, popuzení, rozčilení, vzteku, nenávisti, odplaty, popř. další negativní a nepřijemné pocity či emoce – právě takovým způsobem a měrou, která vychází ze způsobu našeho předchozího myšlení, cítění a jednání za celý předchozí život, jakož ale i momentálního pocitového rozpoložení. To celé určuje povahu naší psychologické reakce na tento vnější podnět a kvalitu našeho vnitřního prožitku, naše pohodlí či nepohodlí v dané situaci a také předpoklad pro naše další myšlení, cítění a jednání, pokud i nedále tento subjektivní proces našich automatických myšlenek a citů necháme běžet a nebudeme upřímně usilovat o to, abychom si uvědomili jeho objektivní povahu a realitu. Pokud to neučiníme, potom se naše myšlenky a city tohoto druhu vystupňují a nevyhnutelně nás dovedou až k verbální ventilaci našeho problému v destruktivním smyslu, tedy k hádce a konfliktu, která se může zvrhnout až v afektové jednání, resp. fyzickou agresi. Celý tento kauzální sled od myšlenky k citu a následnému činu přitom vedeme z mylného předpokladu, resp. víry, že za naše negativní myšlenky a z nich plynoucí negativní pocity a prožitky ve vztahu k bližnímu nese odpovědnost právě tento bližní, nikoliv my samotní. Právě ve svém bližním, a nikoliv v sobě samých, spatřujeme tedy zdroj, resp. příčinu svého problému a vnitřního konfliktu, a máme proto tendenci tento problém a konflikt přenášet na tohoto bližního, popř. na své okolí, přičemž se při tomto konání jako údajná oběť napadení mylně cítíme být v právu. Celé toto jednání z naší strany však vedeme jen proto, že nám chybí znalost a vědění univerzální zákonitosti Tvoření, která uvádí, že všechny nálady a reakce si člověk vždy určuje sám, takže příčina nikdy nemůže ležet ve vnějším světě, resp. v bližním, pokud to člověk na základě své víry a chybných představ o realitě sám nepřipustí a neutvrdí se v tom. Vědomí člověka je ohromná moc, kterou lze následováním daných zákonů a přikázání Tvoření rozvíjet a formovat takovým způsobem (pozitivně-neutrálně-vyrovnaně), který nicotným a malicherným popudlivostem, sporům a egoismům již nebude přístupný a rozřeší je v samotné jejich příčině bez možnosti jakékoliv eskalace. Vystupňování konfliktu mezi dvěma lidmi je možné pouze tehdy, pokud se oba dva k tomuto konfliktu rozhodnou a z vlastní neznalosti, hlouposti a egoismu mu propadnou. V opačném případě zůstává konflikt pouze v jednom aktérovi a tam také po všechen čas zůstane, dokud jej tento aktér sám neodloží na základě poznání objektivní skutečnosti. Z výše uvedeného můžeme vypozorovat, že nám znalost a vědomost o tvořivě-přírodních zákonech – kterých je nesčíslně mnoho a vyplývají z nich dané přikázání, resp. doporučení pro praktický život člověka – přináší nástroj, který můžeme uchopit a použít jej k tomu, abychom poznali sebe samé – připomeňme si: To, čím nyní jsme, nejsme náhodou, ale ze zcela určitých příčin! –, ale i své bližní, funkci přírody, Vesmíru a danou realitu. To představuje moc správného utváření a vedení vlastního

života v účinku vlastních myšlenek, citů a energie vědomí a také správný a hodnotný přístup ke všemu okolnímu životu na základě lásky. Cesta tvořivě-přírodních zákonů, vyložených v „Učení pravdy, Učení ducha, Učení života“ od „Billyho“ Eduarda Alberta Meiera, je cestou reality, jejího poznání, uznání a následování, cestou ovládání příčin, avšak také cestou soucitu a lásky k životu, cestou vědění, moudrosti, míru a skutečného rozvoje. Avšak, jen upřímná a tvrdá práce člověka může toto Učení dovést k účinku. Ondřej Štěpánovský (jsem odosobněn od sebe? nově tato otázka dodávám upřímně?) Člověk potřebuje vědění, hovno šakti? Osvojí-li si člověk určitý základní fond vědomostí po stránce života, jeho smyslu a zákonitostí, (chtěl jsem ale škrtnout, proč občas škytám?) potom tyto vědomosti může využít k tomu, aby vedl sám sebe prospěšně k lepšímu a nejlepšímu v každém ohledu. Člověk potřebuje vědění, a to nejen po stránce konkrétních vědních disciplín, ale především po stránce života jako takového, jeho smyslu a logických a precizních zákonitostí. Tyto zákonitosti pracují v něm samém jako jeho nejniternější, duchovní, tělesná podstata a ozřejmují mu v každém ohledu, jakou cestou má jít (barvička ok?), co má v životě uskutečňovat a jakým způsobem má přistupovat ke svým bližním, k sobě samému, přírodě, ke světu a k sobě samému potřetí? (do toho podvědomí kolikrát vlastně, chceme vůbec věděti?) Vědění v sobě však skrývá mnohem víceneboťvěděníosvobozujeod víry (to jest piš i dohromady a styl písma a odstavců hraje roli? navíc vnímáš periferně nadvědomě celek, tučné a pod. opakuji, zde s mezerou, v souvislosti s čím? se staršími textu? zapoměl(a) jsi?), pobožnosti, chybných představ, chybných zvyklostí a politické, náboženské a sektářské demagogie. Určoval ale kdos pojmy? Nech dítě doplnit intuitivně řádky, čárky, ať vše rozdělí. Hodnoť hovno, sleduj, co chce, co tvoří? Kurva vole, musím tě tu učit o výchově. Skutečně, mnohé ideologie, filosofie, názory, představy, mínění a východiska, které jsou v naší společnosti zastávány a praktikovány, neodpovídají dané logice – opakuji? lze to? ano, ne, kým? – a představují zábranu vědomí na cestě jeho vlastního, přirozeného vývoje. Vychází-li člověk z chybných myšlenek, citů, představ a mínění libovolného druhu, pak jedná v nesouladu s danou realitou a činí se závislým na nereálných věcech. Tudy obecně na ujařmení chybnou morálkou? Jistě pane Meier. To je však chybně, neboť vědomí člověka musí být svobodné a musí mít možnost se přirozeně rozvíjet v souladu s danou skutečností. Navíc de facto nyní i levituješ, vibruješ éterem tzv., pssst, slovo Meiersereboha. Nezná předěls? Za tím účelem musí člověk umět hledat a nalézti sílu (zapoj starou češtinu, zmať zemské normy), a tu nalezne v sobě samém tehdy, pokud své myšlenky zaměří na to, co je opravdu ctnosté a co je v souladu s láskou skutečnosti. (spíše do mendelsohn úvaha žije?) Jen v tom, co je správné, lze nalézt oporu a moc, neboť věci nesprávné neoslovují ani neprobouzejí niterní potenciál člověka a nevedou k pocitu, hovno prožiku?, lásky bez tomáše. Člověk si může být jistý tím, že jeho vnější jednání ve správném a logickém smyslu není bez účelu, neboť právě toto jednání, je-li skutečně a upřímně správné, oslovuje a probouzí impulsy jeho vlastní niterní podstaty. To vede k vědění, sebepoznání a všem hodnotám života. Hrdinný guru a ufon „BILLY“ Eduard Bertold Majer (nechám to bezmála úplně jako z cely ch, kde jsem byl přes půl roku života držen legálně a psal tuto ohavnou recesi? ano, žel Bohu legálně to bylo kvůli zákonu hlavně nelegálnímu? ano. Čí byl ale ten zákon pane Jahwe?) Jak inu ono fingované přijmenní souvisí s naším Billym the Kidem, mistrem v oboru humanologie, znalcem práv lidumilovných a etiky, farmářským guruem ze zadního Šmidrýti (Hinterschmid... atd.), de facto známým též jako BEAM (Billy Eduard Albert Meier), to ví jen ufoni Semjase mimo jiné gaunery, kteří kurva snad ani nejsou. Tento článek nejest popisem zrůd, ale volnou skladbou slov a

písmen s folnou konotací s oním bossákem s plnovousem. Čtu-li dílo jeho, neubráním se volnému rýmu v této podobě: (Inu, za to se do basy nechodí. Alespoň zatím. Pokud však etika Majerových teplých sov vyplave až do politiky, pak amén.) 1) Ufoni to vomílají pořád do kolečka: Pravda, Mír, Láska atd. Já tohlencto žeru, jako. 2) Von frajer Majer tlachá prej že „prostor nicoty“, když vole prostor v prdeli a ta nicota kde jako? Von jí chudák vidí v prostoru, imbecil. 3 D nic a tečka. 3) Von de po křesťanstvu bůh nebůh, a von sám prej bejvával i tenhle Ježíš kdysi před x lety, který to prý nechtěl sic, leč způsobil i přesto. Jeho vina, chudák. 4) Boj semhle a támhle, proti panice z little greys, malejm ufonům v jeho teoričce, a von chudák z toho za chvíli zešedne a prohraje vše. Boj o farmu muflonů nakonec. 5) Já se picnu z toho zjevu. Vono to prohraje s vousy až na zem, tetuje kočky na hrudi vod malička vinou centra pocitů prej. To je Taťka všech ufonů, medituje až do nicoty a vidí pak ty kozy a jebal. Zachování a rozvoj mise FIGU (mimo? ano, tedy to nechám, hledej si sám chyby protobayere) Člověk se dopouští té chyby, že se ve svých myšlenkách a citech přílišně vztahuje na hmotný svět a na všechny jeho danosti, okolnosti a vývoje, což má za následek, že v sobě pomíjí všechno to, co by mohlo zvýhodnit jeho myšlenkovo-citový (hrůza takto spojit), psychologický vývoj a evoluci jeho vědomí. V běhu času, kdy v tomto nedorozumění setrvával, v něm vznikla velká nevole po stránce jakéhokoli reálného a důsledného vývoje v záležitostech vědomí a ducha, což musíme připsat materialismu a všem s ním spojeným nedostatkům, popudlivostem, problémům a pohodlnostem atd. V tomto stavu ztrácí člověk odvahu a nezbytnou sílu prolomit neefektivní a chybnou cestu svého vývoje, aby ji nakonec překonal, objevil ve svém materiálním vědomí nové perspektivy a ty dále následoval. Nenajde-li však člověk sílu ani odvahu, aby tento nenalezený a nedosažený vývoj vědomí prolomil, pak zůstane v sobě samém zajatý a zotročený a nedokáže ve vztahu k misi, skutečnosti a pravdě skutečnosti vytvořit nic opravdu hodnotného. Svým chybným myšlením totiž nedokáže aktivovat a na vědomé úrovni rozvinout a vypracovat to, co existuje v jeho niterních a nejniternějších potenciálech vědomí a ducha a co bez jeho vědomého vnímání a rozvíjení musí zůstat ladem. Tímto způsobem zůstává člověk svým materiálním vědomím izolován v sobě samém, nesvobodný a disharmonický. Skutečné vědění, dovednosti a všechny tvořivé hodnoty jsou pro něj bezvýznamné, což má za následek, že svou společnost není schopen efektivně obohatit ani oplodnit cennými hodnotami. Člověk tedy se svým materiálním vědomím nedokáže vypracovat a vytvořit to, co je teď a tady na této Zemi naléhavě nezbytné a stalo se to již otázkou přežití. Tato skutečnost je neobyčejně politováníhodná, neboť člověk s probuzeným a realisticky rozvinutým materiálním vědomím, které je harmonizováno s niterními a nejniternějšími impulsy, dokáže často vyprodukovat a ve hmotném světě plně uskutečnit ohromné hodnoty a poklady vědění, dovednosti, moudrosti, lásky, míru, svobody a harmonie, jakož i nejrůznější pozitivní a obšťastňující myšlenky, city, kompetence a způsoby chování atd. Tím pak ve světě působí jako jasné světlo v hluboké temnotě, jež všechno oživuje a přivádí kol sebe k rozkvětu – působením harmonických kmitů neutrálně-pozitivně-vyrovnaného myšlení, které rozvíjí svou sílu a nechává ji účinkovat pro okolní svět a své spolubližní. Není-li kýžený vývoj vědomí dostatečný a nekráčí-li efektivně vpřed – což je možné jen systémem a pořádkem, jakož i nezbytnou důsledností, odvahou, úsilím a vytrvalostí –, pak člověk není schopen vidět ani rozpoznat ony skutečnosti a okolnosti atd., které bezpodmínečně vidět a rozpoznat musí, aby mohl zachovat misi FIGU a dále ji rozvíjet na základě pravdy. Vinou přílišného materialismu a všech s ním spojených nedostatků totiž člověk natolik závisí na vnějších materiálních okolnostech,

že se zlovolností, kritikou, útoky a těžkostmi atd. okolního světa, jakož ale i vlastními pochybnostmi, chybami a nejistotami atd. nechává strhnout k negativním myšlenkám, citům a emocím, vinou čehož ztrácí svůj vnitřní klid a harmonii a činí chybná rozhodnutí vedoucí k negativním účinkům v podobě chybného jednání, zpětných úderů atd. Tak tomu ale býti nemá, neboť vědomá evoluce vede výhradně cestou vědomého rozvoje a vypracování niterních a nejniternějších potenciálů ve vnějším materiálním vědomí. Tak si člověk rozšíří svůj obzor a pomalu ale jistě se stane způsobilým a do jisté míry kompetentním efektivně podporovat běh mise a rozvíjet, udržovat a zajistit její úspěch. Vývoj materiálního vědomí je přitom významně urychlen tím, že se člověk pomocí meditativní koncentrace naučí vyřadit vnější materiální svět tím, že časoprostorovou strukturu materiální sféry překoná vyšší rychlostí niterního a nejniternějšího já. Tím bude schopen pomalu rozšiřovat formy svého vědomí a nakonec je rozprostřít v čase a prostoru, čímž teprve může vypracovat a dosáhnout nezávislosti a svobody materiálního vědomí jakožto hodnotné a absolutně základní kompetence a předpokladu. Vlivem všech souvisejících psychologických změn a vyrovnání sil vědomí bude teprve schopen postihnout a rozpoznat ve svém materiálním vědomí skutečnost a pravdu skutečnosti v celém jejím rozsahu, jakož i přetvářet a využívat k zachování a úspěchu mise vše, co bude z hmotného světa přicházet. Záleží na každém jednotlivci, zdali se v sobě tvrdou a důslednou prací, jakož i vlastnoručně vypracovanou systematikou probudí, anebo bude chtít i nadále zůstat povolný, poslušný a propadlý materialismu. Záleží jen na něm samém, vyslyší-li volání nového času a přikloní-li své smysly ke skutečnosti a pravdě skutečnosti, aby v sobě zahájil školení ve skutečnosti a její pravdě a dovedl toto školení ke zkušenosti a zážitku, čímž může své okolí i velmi mnoho svých bližních obdarovat a obšťastnit velmi mnoha pozitivy a všemožnými hodnotami, jako např. láskou, soucitem, věděním, moudrostí, dovedností, pravdou, mírem, svobodou a harmonií. Záleží jen na jednotlivci samém, přeje-li si nastoupit cestu jednoty, která jej harmonizuje s existujícími silami Vesmíru a ve štěstí a lásce jej hluboce spojí se zákony a přikázáními Tvoření, aby nakonec mohl splynout s tvořivou harmonií. Základní východisko (nechám volně, už se nudím je argument starý) Klíčový faktor zvládání každodenního života je základní východisko našich myšlenek a citů, které musejí usilovat a neutrální stav vědomí a tohoto stavu dosáhnout. Tím vzniká takové rozpoložení vědomí, které ke všem prvkům každodenního života a ke všem vjemům přistupuje, jak od přírody, z neutrální perspektivy bez jakýchkoli předčasných soudů a závěrů a je schopno je vnímat v jejich skutečné živoucí nepovaze. Ta totiž neexistuje v now, paradox. Na základě tohoto způsobu vnímání v nás vzniká prostor k čistému vnímání reality a tvorbě, který se .... Já radši pět teček, proto čtyři, cvičení nevůle, vůle, povůle a tak. Mysli radši bez zemana králem. z malé i zde. (Oratorium bez narušení dogmat složíš nene, a zůstaneš bebe.) Hodnota vědění (bravo, pochválím se a jdu dál bez kontroly) Člověk musí umět pozvednout své myšlenky ze zajetých nehodnotných směrů a dovést je k vysokým a hodnotným pocitům, které jsou v souladu se skutečnou silou a mocí života. Za tím účelem ať se člověk obrátí k vysokému umění a nechá se jím inspirovat a ať si také neustále a vytrvale osvojuje nové poznatky po stránce vědomí a ducha, neboť pouze tak aktivuje své dosud spící a pasivní materiální vědomí, které se musí učit školit, vědomě kontrolovat a obohacovat pravdou a ctností tak, aby začalo tušit vědění, lásku a svobodu a následně tyto hodnoty začalo cítit

a iniciativně a vědomě uskutečňovat v praxi. Vědomí člověka lze rozvíjet poznáním, zušlechťovat hodnotnými myšlenkami a pocity a využívat k vytvoření moci vědění a následování tvořivěpřírodních zákonů a přikázání existence. Tyto zákony a přikázání Tvoření jsou věčnou směrnicí života zakotvenou od počátku časů v přírodě a Vesmíru a představují pro člověka nezpochybnitelnou normu lásky, štěstí, poznání, vědění, svobody, míru a harmonie. Poznávání těchto zákonů, zákonů života, přírody, vědomí a ducha otvírá vlastní myšlenky a city skutečné logice a efektivitě, která člověka osvobodí od všech nehodnotých myšlenek, citů a emocí a umožní mu ocenit a vážit si všech svých spolubližních jako lidí a využít všeho dostupného a hodnotného poznání k jejich ochraně a pomoci všemu životu. A vskutku: Disponuje-li člověk jakýmikoliv skutečnými vědomostmi, schopnostmi a zkušenostmi, pak má povinnost je uplatnit ve smyslu skutečného soucitu a hodnotně ve prospěch všech. Tak je tomu proto, že skutečné vědění po stránce života vede k moudrosti a moudrost je láska a láska je moudrost. Každý člověk je svým vlastním pánem (kedy, nikoli kec, nechám tě takto text bez kontroly Lao´ce) Každý člověk sám v sobě rozhoduje o všech svých myšlenkách, pocitech, jednáních a činech a nese za všechny tyto faktory absolutně a do posledního důsledku svou vlastní zodpovědnost. Pocity, které člověk ve svém každodenním životě prožívá, jsou účinky jeho vlastních myšlenek, které se musí učit vědomě a nepřetržitě kontrolovat a dovádět je k neutrálně-vyrovnaným a hodnotným účinkům na základě svých vlastních prospěšných idejí. A vzhledem k tomu, že tomu tak je a že je člověk v sobě samém plně zodpovědný za všechny své myšlenky, city a z toho plynoucí způsoby chování a činy, je pouze na něm samém, jakým hodnotným způsobem bude to vše formovat, utvářet a kontrolovat, jaké účinky všech hodnot z toho vytvoří a jakým se ze svého vlastního určení stane. Člověk je v sobě samém dokonalou jednotou, která se vyvíjí vždy ze svého vlastního určení, řízení a motivu, aniž by v tomto ohledu musela podléhat negativním vzorům, způsobům chování, emocím a manýrům vytvářeným lidmi, kteří jsou v tomto smyslu nevzdělaní, působí v libovolné sféře společnosti a jsou třeba i mediálně známí. Negativní způsoby myšlení, chování a strategie atd., které tito lidé vytvářejí, mají na ostatní vliv jen a pouze tehdy, pokud je lidé na základě své neznalosti a nábožensko-sektářské víry sami v sobě připustí jako hodnotné, nevyhnutelné či efektivní atd., na základě čehož je pak slepě a zcela nezodpovědně přejímají jako normu. Každý člověk, který tak ovšem učiní, prozrazuje svou nevědomost, lhostejnost k pravdě, slepou věřícnost a zásadně a zcela zbytečně ponižuje sám sebe a svou vlastní osobnost, neboť člověk nikdy nemusí přejímat žádný negativní způsob myšlení, chování a jednání jen proto, že tak činí někdo druhý, ať jakkoliv známý, majetný či společensky postavený. Každý rozumný a rozumně myslící člověk rozvíjí vždy jen takové myšlenky, pocity, způsoby chování a jednání, o nichž na základě svého vlastního poznání a vědění s určitostí ví, že jsou hodnotné, správné a vedou k neutrálně-pozitivním účinkům. Pokud se však člověk svých vlastních hodnot a svého vlastního skutečného vědění na základě nějakého vnějšího vlivu vzdá a propadne týmž nedůstojným způsobům a emocím, s nimiž je konfrontován, pak se nedůstojně a nezodpovědně vzdává kontroly nad svými vlastními hodnotnými myšlenkami a pocity a stává se svolnou a patolízalskou ovcí zla. Každému rozumnému člověku budiž řečeno: Jakýkoliv způsob negativního myšlení, cítění, chování a jednání plyne z neznalosti existující skutečnosti a všech tvořivě-přírodních zákonů a přikázání a mohou jej následovat jen lidé věřící, labilní a nevědoucí, zatímto lidé rozumní, stabilní, zodpovědní a vědoucí setrvají za všech okolností v moci svých skutečných hodnot, k nimž na základě svých zkušeností dospěli, a budou je kontrolovat a ctít všemi svými myšlenkami, pocity a činy. Mezilidské vztahy (kurva je volná asociace, nechám tě textem takto bez kontroly) Má-li člověk problém se svým bližním, ať už jakýmkoliv, pak si musí uvědomit, že tento problém je

jen jeho vlastní. Je to problém, který náleží jen a pouze jemu samému, neboť výhradně a pouze on sám v sobě, a nikdo jiný, chová a rozvíjí určité negativní myšlenky, které nevyhnutelně ústí v negativní pocity a emoce odporu, nepřejícnosti, nenávisti, pomstychtivosti a nakonec i verbrální či fyzické agrese atd. Příčinou problému člověka tedy není a nemůže být jeho bližní, a to proto, že daný problém vychází vždy výhradně a plně z jeho vlastních myšlenek a pocitů, za něž nese sám plnou zodpovědnost a má je ve své moci a kompetenci, takže je také schopen je, stejně jako i z nich plynoucí reakce, prospěšně formovat a kontrolovat. Konfrontuje-li se člověk s libovolným negativním vlivem z vnějšího prostředí, např. negativní poznámkou kolegy, verbálním útokem bližního, něčí vzdorovitostí a nechápavostí atd., pak se musí člověk snažit pochopit a odůvodnit celou realitu, z níž tyto faktory příčinně vyplývají a pochopit jak všechny negativní, tak i všechny pozitivní aspekty, které jsou s tím spojené. To např. znamená, že člověk odůvodní a akceptuje skutečnost, že jeho bližní se nachází v té či oné životní a vývojové situaci nebo disponuje tím či oním způsobem myšlení, z něhož jeho slova a způsoby jednání vyplývají. Zároveň s tím musí člověk vždy zohlednit – aniž by se však ponižoval, nechal se neoprávněně znevýhodnit či se nerozvážně vzdával svých pozitivních způsobů myšlení a jednání – , zda i na jeho straně není v nějaké, nebo dokonce v úplné míře díl vlastního zavinění, resp. příčina, která danou konfliktní situaci vyvolala, nebo se na ní podílela. Bude-li se tím člověk důsledně řídit a bude-li myslet tímto způsobem, pak bude schopen se objektivněji přiblížit dané realitě, tj. jak všem pozitivním, tak i všem negativním aspektům dané situace a skutečnosti. To jej uchrání před tím, aby si vytvářel negativní, nevyrovnané, jednostranné, čistě subjektivní a nespravedlivé myšlenky, které ústívají v pocity nenávisti, odporu, nepřejícnosti, pomstychtivosti či jakékoliv agrese atd. Myslí-li totiž člověk v každém případě kontrolovaně vyrovnaně, a tedy zcela neutrálně a realisticky, pak v sobě ani nemůže vytvářet žádné nevyrovnané, negativní a iluzorní pocity, neboť na základě tvořivěpřírodního zákona je dáno, že pocity člověka plynou vždy a bez výjimky z jeho vlastních myšlenek, které si předtím myslel, ať už si to uvědomoval, anebo nikoli. Zohlednit vlastní díl potenciálního zavinění – a zde si člověk vinou svého egoismu problém zpravidla nechce připustit a jen příliš rychle a sobecky hledá zavinění a problém mimo sebe samého – a zároveň s tím myslet zcela realisticky, neutrálně, tolerantně a zohledňovat vždy situaci a osobnost bližního je základní práce člověka vedoucí ke zmírnění a odstranění problémových a konfliktních situací s jeho bližními. Myslí-li si člověk, že jeho problémy zavinil jeho bližní, pak myslí iluzorně; ve skutečnosti má člověk problém jen sám se sebou, neboť jeho vlastní myšlenky dosud nejsou při styku s vnějšími bytostmi a situacemi skutečně objektivní a vyrovnané, takže ústí v negativní, čistě subjektivní a nespravedlivé soudy a pocitové reakce, které zatěžují jeho psychiku a vědomí. Bude-li se člověk cvičit objektivitě, neutralitě, toleranci a akceptaci skutečnosti svých bližních a bude-li si zároveň skutečně uvědomovat, že je za všechny své myšlenky, pocity, emoce, reakce a způsoby myšlení a chování vždy a v každém ohledu sám plně zodpovědný a může je prospěšně kontrolovat a řídit, pak se bude věnovat prospěšnému a objektivnímu sebepozorování a práci, která bude hodnotně rozvíjet jeho vědomí a povede jej přes všechny překážky a chyby k vyjasnění problémů s jeho bližními a ke skutečné lásce a úctě k nim a celé realitě. Právě láska a úcta k lidem a všemu životu je vysoké a naplňující cítění, které plyne z poznání toho, kým bližní a celá realita ve skutečnosti jsou a že jsou člověka vždy vlastní nedílnou součástí. Proto ať člověk poznává své bližní a celou realitu, v níž žije svůj život, stejně jako i všechny tvořivě-přírodní zákony a přikázání (doporučení) existence. Myšlenky jsou blud (nadpis „jsou blud“ nově a jsem penibel, Pechelbel kéž by? ano.) Myšlenky, které každý den v miliardovém počtu probíhají naší hlavou, jsou síla a moc, kterou si jen málokdy uvědomujeme. Nejsme zaměřeni na to, abychom pozorovali, jakého druhu naše myšlenky jsou a zdali jsou ve své povaze správné, nezaujaté, realistické a přinášející nám i druhým užitek,

anebo nikoliv. Přitom každá jednotlivá myšlenka je příčina, z níž vždy vychází jí odpovídající důsledek. To znamená, že druh našich myšlenek rozhoduje o tom, kým jsme a kým se stáváme, stejně jako rozhoduje o tom, jak jednáme, chováme se, reagujeme, mluvíme, zvládáme svůj život a mezilidské vztahy, přistupujeme k problémům apod. Právě zde, v našem vlastním myšlení, je klíč k utváření našeho života a osobního osudu. Proto je nezbytné, abychom naše každodenní myšlenky pozorovali, zjišťovali, jakého druhu jsou, a vědomě je směrovali do lepších, ctnostných a hodnotných kolejí. Pokud se pro to rozhodneme, nezůstane to bez důsledku, neboť z naší snahy postupně vyplynou první úspěchy a také pozitivní pocity, které už nebudeme chtít postrádat. Povinnost člověka je nula být a zůstat bayer (vtip prznící?), nadpis. nově vole, kromě dvouslov dohromady na pohodu je svět? Disponuje-li člověk skutečnými vědomostmi, schopnostmi a kompetencemi v jakémkoliv ohledu, pak má povinnost to vše uplatnit hodnotně ve prospěch všech a ve smyslu skutečné lásky, k níž se musí umět sám ze sebe a sám v sobě motivovat. To znamená, že musí umět sám sebe upozadit, postavit se ostatním zcela na roveň a jít společně s nimi tak, že setrvá v jistotě a stabilitě svého vědění a zaměří se na objekt, který je všem společný a který všechny sdružuje. Zároveň s tím se však musí sám v sobě umět zaměřit na lidskost, neboť bez ní je veškerá snaha člověka v jakémkoliv ohledu jen prezentací vlastního sobectví, ať už skrytého či otevřeného. Z pozice sobectví není možné nalézt žádné skutečně kreativní myšlenky, pocity ani činy, a tedy ani žádná skutečná řešení problémů v jakémkoli ohledu. Tak je tomu proto, že lidé ve své odlišnosti tvoří jeden jediný celek, a to i spolu s celou přírodou, planetou a životním prostředím, takže ze sobecké pozice není možné tuto danou realitu vidět ani zohlednit. Proto jsou vymýšlená řešení ve skutečnosti jen řešeními zdánlivými, řešeními pouze za účelem vlastního profitu a uspokojení vlastních sobeckých přání a potřeb. Skutečné řešení problému plyne výhradně ze skutečného poznání a odůvodnění celé reality a následování této reality až k nalezení a uplatnění skutečné logiky. Jen tato skutečná logika samotná je efektivní a schopná přivodit jakoukoliv pozitivní změnu a lze ji nalézt jen plnou koncentrací na objekt skutečnosti, otevřením se tomuto objektu a tím, že člověk dovolí svým myšlenkám a citům nechat se touto realitou vést. To také vede k tomu, že člověk rozpozná a začne vnímat potřeby a snahy svých bližních, zvířectva, rostlinstva a života obecně a začne pociťovať potřebu říci, udělat a uskutečňovat to správné v jejich prospěch. A to správné je objektivní a neosobní, ale přesto hluboce lidské a dotýká se nás všech, neboť logika a z ní plynoucí správnost vychází ze zákonů a přikázání Tvoření, které působí v celém Vesmíru a zahrnují v sobě celý život a celý svět. Evoluční stadium vědomí plyne z toho, do jaké míry se člověku podaří překonat sebe samého a svá sobecká hnutí v každém ohledu a otevřít se přítomné realitě, které se projevuje v mnoha formách života a v mnoha formách existence samé. Jen tehdy, otevře-li se člověk této realitě plně, aby ji poznal, uznal a následoval, dokáže se s touto realitou ve svých myšlenkách a citech uvést vědomě do souladu a začít ji svými činy a svým životem naplňovat. A učiní-li tak, pak ani nebude pociťovat žádný strach ze ztráty, neboť strach plyne výhradně z lidského egoismu, na jehož základě se člověk bojí, že po stránce svého vlastního ega něco nezíská nebo ztratí atd. Ovšem člověk zaměřený na objekt a celek reality života neprosazuje sebe samého, ale výhradně a pouze jen to, o čem s určitostí ví, že je to správné řešení. Proto nemá potřebu s kýmkoliv soupeřit a zůstává na věcné rovině absolutně správných idejí, které je také z této roviny skutečně schopen hájit a prosadit. Prosazení správného řešení a idey však není otázka vlastního úspěchu či neúspěchu, ale jen a pouze otázka toho, do jaké míry se nám všem společně podaří najít cestu k sobě samým, překonat zábrany evoluce vědomí a vytvořit prostor pro skutečnou svobodu myšlení, skutečnou kreativitu, lásku, mír, soucit, vědění, moudrost, pravdu skutečnosti a skutečnou a pravou lidskost.

Svoboda a nesvoboda, ježíši nuda vole nuda sprostě hovno jest? Jen ten člověk je svobodný, který je prostý čistě sobeckého východiska vlastních myšlenek po stránce vlastního zisku, držení nějaké věci, kariérní mety či společenského a mocenského postavení atd. Sobecké východisko myšlenek totiž znamená jejich podřízení a nesvobodu, sevření v nereálném koloběhu vlastních požadavků, žádostivostí, strachů, obav, těžkostí a problémů, stejně jako i neupřímnosti, neboť snaha dosáhnout čistě sobeckého cíle automaticky vytváří manipulativní a pokrytecké způsoby myšlení a chování. Člověk, který podléhá sobeckému východisku vlastních myšlenek a citů a z nich plynoucím manipulativním strategiím a způsobům myšlení, trpí niterní nesvobodou a vytváří disharmonii mezi svými vlastními myšlenkami a niterními impulsy, které plynou z hlubší existence v něm, z jeho svědomí. V důsledku toho v jeho psychice automaticky vzniká rozkol a disharmonie, která mu znemožňuje dosáhnout skutečného štěstí. Tak je tomu proto, že štěstí je stav vyrovnanosti psychiky, která myslí a cítí v souladu s niterními impulsy, které plynou z niterního vědomí člověka. Chybný způsob myšlení a sobecká závislost na něm automaticky vytváří kolizi vlastních myšlenek a pocitů s niterní směrnicí svědomí, kterou pak člověk v sobě samém potlačuje a ničí, aby mohl prosadit své čistě sobecké a v každém případě neoprávněné cíle a ambice. Tento stav vědomí znamená pro jeho nositele nesvobodu být sám sebou, vytváří v něm strachy a obavy ze ztráty a také zbabělost myslet a vystupovat upřímně a pravdivě. Jedná se o stav přetvářky a falše, která člověka trápí a dusí tím, že mu znemožňuje a zakazuje být sám sebou a být skutečně šťastný a svobodný. Oproti tomu člověk upřímný, k sobě i k ostatním, může být v každém okamžiku vždy beze všech obav a může se také spolehnout na to, že ho jeho bližní uznají takového, jaký je, a může si být jist, že najde dostatek přátel, lidí, kteří jej budou milovat a v nichž může vždy nalézt skutečnou oporu. Učení ducha v praxi teorie, Mao´ce = rozkoš, zavtipkuju, rozvinu jen tento nadpis Odvozuje-li člověk např. svoji dostatečnost od svých vědomostí, schopností, dovedností, majetku atd., pak myslí chybně, neboť jeho dostatečnost pramení z hodnoty jeho vlastní niterní podstaty, kterou má poznávat v sobě a uskutečňovat navenek. To znamená: Být sám sebou. A je-li člověk sám sebou, pak je dostatečný vždy, a navíc nemusí nikomu nic dokazovat a činit se závislým na všelijakých vnějších lidech a okolnostech. Být sám sebou znamená svobodu a mír a je to přepoklad ke skutečně kreativním a krásným myšlenkám, citům a posléze i činům, které člověku přinesou přirozený respekt a také lásku jeho spolubližních. Dá-li však člověk přednost svému sobectví a egoismu, pak jsou jeho myšlenky a city charakterizovány strachem, strachem ze ztráty lásky, ze ztráty uznání, respektu a postavení mezi lidmi. Proto člověk usiluje o zachování tohoto stavu manipulací a nekalými prostředky, protože ho k tomu nutí absence jeho skutečných a upřímných hodnot, kterým se jednoduše nechce věnovat, což umí i zdánlivě racionálně odůvodnit. Tomu však člověk může čelit jedině a pouze tím, že své sobectví a egoismus odloží a přikloní se čestně, skutečně a upřímně všem hodnotám vědomí a života a setrvá v nich tak dlouho, než je opravdu pozná a odůvodní jako reálnou skutečnost a uskuteční je v praxi. Vnitřní změna niet? Vydal-li se člověk na cestu své vnitřní změny, potom se vydá na cestu svých vlastních pozitivněneutrálních zkušeností, které bude vytvářet svými myšlenkami a city a prožívat v kolektivu svých bližních, kteří jeho hodnotnou snahu cítí, vnímají, oceňují láskou a využívají pro své vlastní poznání a evoluci. Na základě toho člověk cítí a ví, že jedná správně a že se jeho myšlenky postupně uvádějí do souladu s podstatou ctností, které jsou pravzorem efektivně správného a mocného myšlení v souladu s tvořivě-přírodními zákonitostmi reality. Tento způsob myšlení, jakkoliv je velmi namáhavé

v něm setrvat a opravdu jej uskutečnit, neboť to vyžaduje sebepřekonání stávajících chybných a sobeckých reakcí vlastních myšlenek a citů, otevírá člověku vhled do reality, poznání lidí a všech věcí, z čehož plyne síla poznání a vědění, a tedy růst energie a síly vědomí. Tak je tomu proto, že usměrnění vlastních myšlenek a citů do neutrálně-pozitivních kolejí soucitu a altruismu znamená nalezení souladu s niterními impulsy vlastního vědomí, z čehož plyne odůvodnění a prožitek dané reality. A začne-li člověk činit tento druh zkušeností, potom se na této cestě sám povede dál, bude rozvíjet a vzdělávat své myšlenky, city a činy a uplatňovat je hodnotně k nalezení absolutně neutrálně-pozitivní vyrovnanosti. Toto myšlení v sobě skýtá právě tolik pozitivního jako negativního, z čehož plyne účinek vyrovnanosti, životaschopnosti, jakož i schopnosti prosadit se a setrvat stabilně a neochvějně ve skutečném poznání a hodnotě. Schopnost prosadit se a prosadit dobrou hodnotu však musí být uplatněna ze skutečného poznání, citového odůvodnění reality, vědění, moudrosti a také dobrým a vyrovnaným způsobem bez jakékoliv škodlivé emoce a sobectví. A pouze tehdy, pokud je člověk stabilní a silný v těchto hodnotách, nalezne ohledně používání pozitivně-negativní vyrovnanosti neochvějnou stabilitu, aby danou realitu a hodnotu otevřeně a uvážlivě pojmenoval a byl schopen ji prosadit. Za tím účelem mu pomůže skutečné sebevědomí, skutečná sebedůvěra a skutečná síla vědomí a sebejistota, avšak aby se jí člověk dopracoval, za tím účelem musí z dlouhodobé a vytrvalé perspektivy reálně uskutečňovat a také uskutečnit to, o čem s absolutní jistotou v sobě samém ví, že je správné. Výzva všem zodpovědným lidem neveřejná zůstala? ano Tento článek je určen všem těm z vás, kteří sympatizujete s naší věcí, resp. se smyslem a hodnotou »Učení ducha, Učení pravdy, Učení života« od »Billyho« Eduarda Alberta Meiera. Určitě jste již přemýšleli o tom, jak konkrétně byste mohli naši věc podpořit, aby se i v české společnosti mohly postupně vytvořit základy pro mírové a pokrokové soužití všech lidí ve smyslu tvořivěpřírodních zákonů, logiky, míru a lásky. Tento ideál není nedosažitelný, nýbrž závisí pouze na snaze a rozvoji každého z nás, jakož i na podpoře naší společné věci, která pro potřebnou změnu vytváří všeobecné předpoklady. Dříve než se však dostaneme ke konkrétním formám podpory, bychom vás rádi seznámili s naší prací, s tím, co nás každý den – krom regulérní práce za účelem životního zaopatření – zaměstnává. Práce členů FIGU-Studiengruppe Česká republika sestává z následujících bodů: 6) Vědomé studium »Učení ducha, Učení pravdy, Učení života« od »Billyho« Eduarda Alberta Meiera za účelem zlepšení, rozvinutí a celkového zvládnutí vlastní životní praxe. 7) Vědomá snaha myslet, cítit a jednat v každém možném ohledu logičtěji, kreativněji, pokrokověji a v souladu s tvořivě-přírodními zákony a přikázáními. 8) Vědomá snaha umožnit a rozvinout konstruktivní mezilidské vztahy vedoucí ke vzájemnému respektu, přátelství a spolupráci. 9) Studium jazyků, především německého a českého, za účelem rozvoje pokročilého jazykového chápání. 10) Studium vědních oborů, např. biologie, historie, sociologie atd., ke získání komplexnějšího náhledu na život, člověka a lidskou společnost. 11) Překladatelské a korektorské práce, jejichž cílem je co nejvěrnější převedení spisů a knih FIGU, resp. »Billyho« Eduarda Alberta Meiera, do českého jazyka a zpřístupnění hodnot »Učení ducha« české veřejnosti. 12) Přednášková činnost s cílem seznámit zájemce se základními i specifickými hodnotami a informacemi ohledně hraničních a duchovních věd a ufologických studií. 13)

Způsob myšlení (blud), jako nahoře již častým jevem, i zde bez prdele Lao´cem, no control žije? Člověk trpí chybným způsobem myšlení. Jeho myšlení je vystavěno na představách o životě a Vesmíru, které neodpovídají skutečnosti. V životě samém neexistuje žádný materialismus, žádné chtění vlastnit a znamenat víc než ten druhý, žádná touha ovládat, žádný nátlak a žádná nábožensko-sektářská víra. Život je kec, hvno (kurzíva jen nově, zmať nejen slova, ale zkus mimochodem i háčky a řádku, hovno řáky, schválně mimo vole mimo a jsi zemákem po moci či pro moci? No a, nadpis s textem dále nesouvií. 's ne? niet? hovno jsem? Život je cenný dar. Život každého člověka je jedinečný a zcela bezobdobný. V celém Universu není nikoho, kdo by byl jako ty, jsi jedinečná bytost, cenná perla života. Života je třeba si vážit, je třeba jej chránit a také milovat takový, jaký je a jaký se objevuje. Stačí jej pozorovat a být mu přítomen, bez špetky vlastního souzení. Život je třeba přijmout, poznat a udělat z něj to nejlepší, co člověk dokáže. Člověk si ve svém každodenním životě neuvědomuje, že byl stvořen, že je tvor přírody, tvořivě-přírodních zákonů a přikázání existence v jejich geniální souhře. Člověk nežije pro sebe, žije pro Tvoření, z něhož vzešel, aniž by si to uvědomoval. Život je láska v každém okamžení. Láska je přítomna v každém okamžiku, v samotné existenci, bez ustání a intenzivně. Láska je přítomnost a existence přírodních sil, které prostupují Vesmír a z nichž vznikají, přesně podle zákonů a přikázání existence, slunce, planety a světy. Vše ve Vesmíru vzniká v přesném řízení v hlubokém a věčném míru, který byl přítomen od počátku, je přítomen nyní a bude přítomen až do okamžiku, kdy náš Vesmír vstoupí do vyššího evolučního stadia – v běhu triliónů let, v běhu věčnosti. Vesmír sám tvoří skutečnost, z níž jsme vzešli a v níž žijeme svůj život. Je to neutrální, neosobní, nepersonifikovatelná a bezobdobná velmi mocná souhra univerzální sil, z níž vše vychází a sdružuje se v nepředstavitelných časových eónech v působnosti tvořivě-přírodních zákonů, v působnosti lásky, míru, svobody, věčnosti, pravdy, relativně perfektní vyrovnanosti a harmonie. Tak vznikaly a vznikají galaxie a podmínky existence, ať již kdekoliv ve Vesmíru, a všechny formy života vzešly, vycházejí a budou vycházet z harmonie univerzálních sil a dohromady tvoří, ať jakkoliv rozdílné, jeden jediný celek. Člověk se má učit, že v existenci samé jsou přítomny síly, z nichž vzešel a z nimiž je neustále spjat. Člověk trpí materialistickými představami o životě, avšak život je univerzální harmonie vzniklá a prýštící z duchovní energie Tvoření. Lidský úspěch je nuda (no kontrola žije? Měřítkem úspěchu člověka je stupeň odbourání vlastního egoismu a otevření vlastních myšlenek a citů existující realitě bližních, lidské společnosti, fauny, flóry, všeho života a zákonům a přikázáním Tvoření. Otevření se této realitě znamená poznávat a spět krůček za krůčkem k vědění, moudrosti a skutečné lásce života. Tato láska je neustále přítomna v celé existenci a v celém Universu a zaručuje soudržnost a vývoj všech věcí a bytostí, neboť je to prapůvodní energie všeho života a veškeré tvořivé výstavby. Sobecká hlediska mohou člověka ovládat jen do té doby, dokud si tuto realitu neuvědomí jako skutečnost a nezmění své myšlenky a city pozitivně v jejím smyslu. Jen tak je schopen vypracovat si ve svém vědomí poznání, vědění, moudrost, lásku a harmonii, neboť všechny tyto faktory plynou ze skutečného poznání a uznání dané reality. Egoistické rozdíly jsou život? Každý člověk činí ve vztahu ke svým bližním neustále a automaticky egoistické rozdíly a v mnoha aspektech se s nimi srovnává a poměřuje, ať už po stránce vzhledu, majetku, titulu, postavení,

zásluh či nejrůznějších znalostí a schopností atd. Z takovýchto myšlenek vznikají city jako pýcha, velikášství, přecenění či podcenění vlastní osoby či bližních, závist, nepřejícnost, žárlivost, pomstychtivost, bezohlednost, necitelnost, nepřátelskost, patolízalství, víra, iluze a mnohé další, které jsou, vedle pozitivních faktorů, silným motivem lidského jednání. Tato perspektiva je ovšem iluzorní, neboť vychází ze základní neznalosti povahy skutečnosti, která takovéto rozdíly mezi bytostmi vůbec nezná, neboť z hlediska Tvoření a všech tvořivě-přírodních zákonů a přikázání vykazují všechny bytosti bez výjimky jakožto lidé stejný původ, stejnou kvalitu a hodnotu. Ideoa, dodal jsem hovno, B Uvažuje-li člověk o rozvoji svého vlastního života, potom to největší, čeho může v sobě samém dosáhnout a co může uskutečnit, je rozvoj svých vlastních myšlenek a citů poznáváním existující reality a jejich kontrola a sebekázeň ve smyslu tvořivě-přírodních zákonů a přikázání. Tento faktor znamená rozvoj síly vlastního vědomí a jeho otevření a zpřístupnění skutečné životní inspiraci, neboť poznáním a poznáváním skutečnosti tvořivě-přírodních zákonů a přikázání vystupuje materiální vědomí z izolace své nevědomosti a nejistoty a začíná spolupracovat s logikou a silami vnitřního i vnějšího charakteru. Vážení zájemci o FIGU, v rámci našeho květnového sobotního setkání, dne 10. 5. 2014, pořádáme přádnášku s dataprojekcí s tématem „Učení ducha v praktickém životě“. Při přednášce a závěrečné diskusi se zaměříme na konkrétní příklady použití Učení v mezilidských situacích, při zvládání problémů a celkové evoluci vědomí. Pochopení určitých zákonitostí Univerza nám umožňuje nalézt oporu a logiku v našich každodenních myšlenkách a citech a zformovat je do hodnotného a efektivního způsobu jednání a reakcí. Místo konání: Dům dětí a mládeže, Slezská 21 (poblíž stanice metra A, Jiřího z Poděbrad), Praha 2. Doba konání: 10:30–12:00, vstupné dobrovolné. Těšíme se na Vaši návštěvu FIGU-Studiengruppe ČR Mise FIGU – její povaha a přínos shrnutí přednášky FIGU-Studiengruppe ČR, 9. listopadu 2013 Mise FIGU, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti, je zaměřena na znovuobjevení a znovupoznání tvořivě-přírodních zákonů a přikázání jako absolutně reálné a působící duchovní energie. Tato energie vytváří účinek kauzality a všechny další univerzální a přírodní podmíněnosti existence, v níž jakožto lidé žijeme své každodenní životy a proděláváme svůj vývoj. Vědění o Tvoření a jeho přírodních zákonech a přikázáních bylo v minulých dobách na Zemi zlovolně zfalšováno a potlačeno nereálnými náboženskými kulty, především křesťanstvím a dalšími sektami, vinou čehož se lidem na Zemi postupně vytratilo a upadlo v zapomnění. Tato okolnost vedla k zásadně chybnému vývoji v mnoha směrech, zejména po stránce lidského materiálního vědomí, které bylo potlačeno a přestalo spolupracovat s impulsy svědomí a skutečným věděním, neboť se upnulo pouze k nereálným, moralistickým a rituálním dogmatům náboženských a sektářských zanícenců a fanatiků. Ti svá rafinovaně smyšlená a zhoubná učení uplatnili jako absolutní mocenský nástroj a v rámci fanatického misionaření je krvavě vnutili většině zbylého světa. Vědomí lidí tak v sobě samém zákonitě vytvořilo rozkol a nevědomost, neboť místo skutečného poučení po stránce reality a

tvořivě-přírodních zákonů a přikázání, jejichž znalost vede k poznání jednoty a svobody, se mu dostalo pouze vnucené nábožensko-sektářské doktríny, která mu bránila v kritickém a samostatném myšlení, hledání a nalézání duchovní pravdy a učinila jej povolným a absolutně závislým na vnější světské, resp. církevní moci. Otroctví a otupení materiálního vědomí vinou náboženských sekt, kultů a dogmat je charakteristickým rysem naší minulosti, která je prostoupena krvavými konflikty, rozkoly a vraždami z náboženských a sektářských příčin, stejně jako mučením, pronásledováním a nebývalou krutostí a perverzí ze strany církevních úřadů, hodnostářů a jejich zastánců a přisluhovačů, což v pozměněné a zčásti zmírněné podobě trvá dodnes. Z těchto kořenů, z náboženského útlaku a fanatismu, který se ve svých neustálých mocenských, profitářských a světských ambicích brzy spojil i s útlakem politickým, vzešla a byla určována podoba naší současné společnosti. I dnes jsme svědky krvavých střetů a válek z náboženského a ideologického zaslepení, stejně jako jsme svědky mocichtivé nábožensko-sektářské a politické demagogie, která, stejně jako v minulosti, zastírá lidem pravdivý stav věcí a zdržuje je od poznání a úspěšného využití tvořivěpřírodních zákonů a směrnic tím, že jim slibuje spásu a hraje pomocí nereálných slibů na struny jejich přání a tužeb. Vskutku, současný materialismus, egoismus a další stupňující se problémy naší společnosti v oblasti psychiky, chování a mezilidských vztahů, jakož i po stránce přelidnění, obchodu s lidmi, novodobého otroctví, mučení a trestu smrti atd. nejsou bez příčiny, neboť naše společnost dosud nenašla cestu zpět k přirozené logice a pravdě věčných zákonů a přikázání Tvoření, které jsou jakožto absolutně určující faktor veškeré existence jedinou cestou a jediným skutečným východiskem lidského vědomí ústícím v poznání a zkušenost ohledně dané a efektivní reality. Tyto zákonitosti a přikázání Tvoření jsou zcela odlišné od všech náboženských, sektářských a ideologických nauk, neboť jsou zakotveny v čisté přírodní logice a jsou přímou součástí univerzální existence. Lze je tedy – na rozdíl od bludných věrouk vytvářených lidmi – doložit vlastní životní zkušeností, jež plyne z vlastního a samostatného pozorování, bádání a přemýšlení o všech věcech a aspektech života a existence. Tyto věčné zákony a přikázání Tvoření, tyto věčné směrnice života a existence, které byly v naší společnosti potlačeny a upadly v zapomnění, jsou zachyceny a vyloženy v »Učení pravdy, Učení ducha, Učení života« od »Billyho« Eduarda Alberta Meiera a ztělesňují klíčové východisko ve vztahu ke stávajícímu destruktivnímu vývoji na planetě Zemi tím, že k nim jednotlivec z vlastního určení nalezne cestu a uplatní je z vlastní vůle, svobody a motivace k tomu, aby na sobě pracoval, rozvíjel své hodnoty a stal se skutečným člověkem. Misi FIGU vede »Billy« Eduard Albert Meier ve spolupráci s příslušníky vysoce vyspělé civilizace Plejaren. Plejaren působící na Zemi jsou lidé z masa a kostí, kteří zde na základě vlastního určení a z historického kontextu plní své úkoly a povinnosti a působí kontrolovaně pouze tam, kde jim to dovolují jejich direktivy1. Tyto direktivy odrážejí zákony a přikázání logiky Tvoření a představují pro Plejaren na základě vývojového stupně jejich chápavosti a rozumu (něm. Vernunft-Verstand) absolutně závaznou a nezpochybnitelnou normu. Poznání reality a rozvoj celku chápavosti a rozumu totiž dovoluje pouze takové působení, které je logické, nezpůsobuje žádnou škodu a vede k evolučním pokrokům lidských bytostí. Na tomto podkladě podporují Plejaren prostřednictvím »Billyho« Eduarda Alberta Meiera na Zemi rozsáhlou osvětu v mnoha klíčových oblastech vědění, po stránce historie, přítomnosti i budoucích důsledků lidské činnosti, osvětu v ohledu náboženskosektářského bludu a zaslepení, jakož i ve vztahu k mnoha vědním oborům, přelidnění a celkové situaci na Zemi, mezilidským vztahům, mimozemské existenci a přítomnosti atd. Ovšem to nejrozsáhlejší vědění po stránce »Učení pravdy, Učení ducha, Učení života« – zvaného též »Učení proroků« – vypracoval »Billy« Eduard Albert Meier sám. Toto vědění se vztahuje na zákony a přikázání Tvoření, na zákony a přikázání existence. Vědění, moudrost a láska v tomto Učení 1

V současnosti se činnost Plejaren na Zemi zaměřuje především na pozorování vývojů v oblasti geologie, klimatu, vojenství, lékařství, politiky, jakož i po stránce všeobecného vývoje vědomí, rozumu a chápavosti lidí atd. s tím, že jsou eventuálně přes Billyho poskytovány informace a rady (viz bulletiny FIGU).

obsažené nemají paralelu a vztahují se nejen na vznik a vývoj Universa, ale i na všechny aspekty lidských myšlenek, citů, psychiky a jednání, jakož i celkově na faktor vědomí a ducha. Mise FIGU pod vedením »Billyho« Eduarda Alberta Meiera a Plejaren, trvající k roku 2013 oficiálně již 38 let, přinesla již nyní mnoho pozitivních plodů. Pomysleme na fakt, že Plejaren v minulosti provozovali neutrální impulsní telepatii, pomocí níž u tisíců lidí na Zemi podpořili vyklíčení řady nových a pokrokových idejí a poznatků, což vedlo k pokrokovým vývojům na poli literatury, filmu i vědy. Ani mírová meditace FIGU prováděná ve spolupráci s 511 miliony Plejaren na planetě Erra a cca 3,02 miliardami členy plejarische federace nebyla bez významu ohledně pokrokových změn na konci 80. let minulého století v Rusku, Polsku, NDR, Bulharsku, ČSSR a celé řadě dalších států – a není bez významu ani v současnosti. Vyplývá z povahy věcí, že reálný a stále probíhající kontakt »Billyho« Eduarda Alberta Meiera s takto vyspělou civilizací Plejaren nezůstává bez pozitivního přínosu, neboť jejich společná práce je velmi obsáhlá, hodnotná a odpovídá vysokému stupni vývoje vědomí těchto lidí. Právě oni vedou misi FIGU a poskytují svou prací poučení všem těm, kteří se skutečně chtějí učit. Ondřej Štěpánovský Přirozený rozvoj prostřednictvím Učení pravdy, Učení ducha, Učení života Přirozený rozvoj je rozvoj lidskosti a toho, stát se skutečným člověkem. Komunikace se sebou samým, s vlastním svědomím, niterním a nejniternějším vědomím; rozvoj přirozených schopností a kompetencí, co se niterních sil a sil vědomí týče; rozvoj a používání sil vědomí. Uchopit z vlastní pozemské pozice realitu Plejaren podle nejlepších možností a schopností; skutečně a realisticky o tom všem přemýšlet. Rozvoj člověka Lidé na tomto světě v sobě nosí skutečný poklad a potenciál všestranného pozitivního rozvoje. Stimul vývoje Dosáhne-li materiální vědomí člověka poznání, že jakákoliv forma egoismu brání vlastní tvořivosti, vlastnímu štěstí, naplnění a pozitivní životní zkušenosti, potom v sobě přirozeným způsobem vytvoří motivaci tyto nehodnoty odložit a otevřít své smysly širší perspektivě života a celé skutečnosti. Vpravdě jsou egoismus a všechny další nehodnoty jako nábožensko-sektářská víra, nevědomost, lenost, materialismus, hrabivost, lhostejnost, odpor vůči pravdě atd. pouze zábrany, kterými se člověk sám limituje a vrhá do situace, která je nedůstojná člověka, neboť každý člověk má v sobě vše, aby byl vědoucí, kompetentní, soběstačnou a sebevědomou bytostí, která se neustále, vědomě a z vlastního popudu dále rozvíjí, hledá sama v sobě cesty, řešení a odpovědi a určuje si sama svůj vlastní směr a osud. Každý z nás má v sobě vše, aby nalezl a nastoupil cestu vnitřního i vnějšího úspěchu a tohoto úspěchu také přirozeně a v souladu se zákony a přikázáními Tvoření dosáhl. Ovšem úspěch, který není sdílen s ostatním životem ve smyslu skutečné podpory a pomoci, je pouze zdánlivý a prázdný dým, neboť plyne ze sobeckého profitářství a egoismu a nemá v této podobě právo existovat. Hlubší příčina tohoto faktu tkví v okolnosti, že celé lidstvo je navzájem velmi úzce provázáno a tvoří ve svém principu jedinou formu, která pouze společně a při vzájemném respektu a spolupráci spěje k vyšším hlediskům kultury, vzájemného soužití a celkové evoluce. Pochopit v celé šíři tuto skutečnost znamená trvalý a celoživotní stimul vývoje, který krůček za krůčkem eliminuje všechny ty myšlenkové a citové faktory, které zbytečně limitují lidský vývoj a brání materiálnímu vědomí člověka v následování tvořivě-přírodních hodnot a zákonitostí.

Výzva všem zodpovědným Vážení zájemci o misi FIGU, shledáváte-li obsah informací FIGU a »Učení pravdy, Učení ducha, Učení života« hodnotným a důležitým, pak se i vy můžete do mise FIGU aktivněji zapojit a přispět svým dílem ke zdárnému rozvoji naší společné práce. V tomto ohledu existuje celá řada vhodných možností, např. umístit leták či brožuru FIGU do knihovny, vytvořit link či nové téma na wikipedii, šířit a diskutovat akční spisy FIGU zabývající se tematikou přelidnění a jinými velkými problémy naší doby, založit diskusní kroužek na téma Učení ducha či přispět finančně na překlad knih a spisů FIGU a jejich zpřístupnění našim spolubližním atd. Poznat a přijmout vlastní zodpovědnost za své myšlenky, city a jednání a zapojit se na základě vlastního poznání, vlastní vůle a vlastní svobody do společného díla, je princip, který nám všem – pokud se jím řídíme – pomáhá lépe chápat sebe samé a nalézt cestu ke svému vlastnímu poznání a vývoji vědomí. Nakonec jsme to my samotní, kteří se svou vlastní prací a iniciativou posouváme vpřed a učíme se lépe chápat sami sebe, své bližní a tvořivě-přírodní zákony a přikázání. Při jakémkoliv vhodném šíření materiálů FIGU Vás prosíme zohlednit klíčový faktor, totiž osobní svobodu a sebeurčení každého jednotlivce a NEMISIONAŘENÍ, které vždy a v každém případě nadělá více škody než užitku2. Za tím účelem bychom zde znovu chtěli vyzdvihnout text FIGU o žvanivosti a misionaření: Zodpovědnost Každý člověk musí přemýšlet o tom, že on sám je určující činitel svého života a musí za tento život nést plnou a absolutní odpovědnost. To se vztahuje v prvé řadě na povahu, kvalitu a vývoj jeho každodenních myšlenek, citů, úvah, představ a prožitků, dále na rovinu veškerých způsobů chování a reakcí a nakonec na čistě materiální faktory všeho druhu. Za to vše, za celé toto utváření a rozvíjení veškerých vlastních faktorů nese člověk odpovědnost sám a je jeho povinností, aby ji skutečně nesl a vnesl do všeho svého konání systém, pořádek a absolutní logiku. Tato logika vychází ze znalosti příčin a důsledků všech věcí, neboť konkrétní myšlenka vede ke konkrétnímu citu a konkrétní čin ke zcela konkrétnímu dopadu, ať už v okamžitém či dlouhodobém horizontu. Proto je ve všech ohledech nezbytné zavdávat pouze logické příčiny k dosažení logických důsledků. Tato logika je obsažena v tvořivě-přírodních zákonech a přikázáních reality, kterým je třeba se učit a které působí v celém Universu, a tedy i v procesech lidské psychiky a celém materiálním světě. Toto je práce člověka, neboť on sám v sobě nese tuto moc, sílu a kompetenci a musí se učit ji objevit a využít ve smyslu všestranného rozvoje vlastní osobnosti. Egoismus je moralismus již napiš jej? (Psychiatr.) Egoismus je velmi bolestné stadium vlastních myšlenek a citů plné vnitřního utrpení a celkového zaslepení vůči existující skutečnosti bližních, přírody i života. Toto stadium je v rozporu s vnitřním a nejniternějším životem člověka, který materiální vědomí směřuje k poznání, že všechen život potřebuje uznání, úctu, podporu a lásku. 2

Misionaření či jakákoliv forma nátlaku a přesvědčování zneuznává a zraňuje osobní svobodu bližního člověka, který na základě logiky vývojových principů Tvoření, resp. Univerza musí spět k poznatkům sám ze sebe, z vlastní svobodné vůle, kterou si sám utváří, a z vlastní iniciativy. Jenom takto dosažený vývoj a pokrok je logický, trvalý a přináší skutečné a pozitivní plody. Zasahování do osobní svobody jednotlivce či masy představuje neoprávněný, povýšený a sobecký nátlak plynoucí z neznalosti a nerespektování tvořivě-přírodních směrnic života, stejně jako nezřídka i z mocenských, kořistnických a nábožensko-sektářských intrik – pozn. FIGU-Studiengruppe ČR.

Lidská společnost Lidská společnost, její současná a neustále se měnící podoba, infrastruktura, instituce, procesy a podmíněnosti je prostředí, které jsme si utvořili a jež neustále utváříme my sami. Jsme to pouze my samotní, kteří rozhodujeme o všem, co nyní kolem nás existuje a co se mění, neboť kromě nás samých a našich bližních zde není žádný další činitel, který by o podobě a jakémkoli uspořádání naší společnosti rozhodoval za nás. Lidská společnost je společenství a organizace mezilidského soužití, mezilidských vztahů a idejí, které vytváříme a uskutečňujeme, abychom si život usnadnili, vytvářeli mezi sebou harmonii a vědění a hledali cesty k vlastnímu a společnému vývoji ve všech směrech. Každý z nás je v každém okamžiku důležitým spolutvůrcem celého lidského a společenského organismu a obohacuje tento organismus svým životem, svou přítomností, činností svých myšlenek a citů a svou činorodostí. Každý z nás bez rozdílu je tedy velmi důležitým členem společnosti a záleží i na něm, aby z vlastní touhy probudil, obohatil a rozvinul život v sobě a stal se sám sebou takovým, jakým skutečně je a jak to odpovídá jeho svědomí. Každý z nás je svobodná a jedinečná bytost a může své myšlenky a city zaměřit libovolným směrem, který je v souladu s danými zákony a přikázáními Tvoření, jejichž základním a jednotícím principem je láska. Na základě svých kreativních myšlenek a citů můžeme tvořit sami ze sebe a vytvářet tak jedinečnou sféru účinků svých vlastních myšlenek, citů a činů, které nevyhnutelně ovlivňují i ostatní život, který je toho našeho vždy nedílnou součástí. V tom tkví ohromná svoboda vlastní tvorby, vlastní kompetence, avšak především i vlastní zodpovědnost za vše, co se vlastních myšlenek, citů a činů týče, neboť ty je třeba osvobozovat poznáním reality a formovat a rozvíjet ve prospěch vlastní i všech ostatních. Vnější prostředí je tedy naše vlastní prostředí, je to naše vlastní lidská společnost ve všech svých rovinách a mechanismech, a tato společnost může být přesně taková, jakou jí dovolíme být, pokud budeme v sobě samých svobodní, vědoucí a kompetentní sami věci určovat a měnit. Lidská touha Každý z nás touží po tom, vyvést své vlastní myšlenky a city ze začarovaného kruhu chybných zvyklostí, předsudků, problémů, těžkostí, zábran, sobectví, egoismu, nerealismu, víry, nevědomosti, nesvobody, iluzí, obav, strachů, nejistoty, pochybností a disharmonie, neboť takový způsob myšlení je katastrofální, vede k narušování a destrukci psychiky, vědomí i těla člověka a znemožňuje poznávání a naplňování životní skutečnosti. Tento nepřirozený, negativní a abnormální způsob myšlení určuje povahu našich každodenních prožitků, zkušeností a nálad, vyčerpává nás a dělá nám ze života peklo tam, kde existuje pouze absolutně neutrální a láskyplné prostředí životní a univerzální existence. Tento začarovaný a čistě subjektivní kruh příčin a dopadů svých vlastních negativních a pomýlených myšlenek, citů a prožitků vytváříme my sami a v celém Vesmíru neexistuje nikdo jiný, žádný imaginární bůh, anděl nebo svatý, kdo by za něj nesl zodpovědnost kromě nás samých. Jsme to tedy pouze my samotní, my sami v celé své absolutní zodpovědnosti, kdo je schopen a kompetentní k tomu, své nezdravé myšlenky a city rozpoznat a odstranit ze svého života a působení poznáním a akceptováním pravdy a osvojením si přirozeného způsobu myšlení v souladu s tvořivě-přírodními zákony a přikázáními. Za tím účelem se ovšem s pravdou musíme konfrontovat, vypořádat se s ní a vzít na sebe všechny námahy a těžkosti s tím spojené, neboť tato cesta je boj se sebou samým, boj za lepší způsoby myšlení tam, kde dosud převládají ty staré, které vše dobré negují a chtějí zničit. Ovšem pouze tehdy, pokud tento boj v sobě samých svedeme a také v něm zvítězíme, budeme schopni svou lidskou touhu skutečně naplnit – svou touhu po vědomí skutečnosti a po životě v lásce, štěstí, svobodě, vědění, moudrosti, míru a pravé harmonii. Materialismus je iluze? (nadpis jinak jen)

Materialismus je stadium myšlenek a citů člověka, které mu neumožňuje vidět danou realitu, resp. povahu všech existujících věcí. Je to zaslepení, kterým člověk sám sobě stojí v cestě, neboť své myšlenky a city vztahuje takřka výhradně k tomu, co neodpovídá jeho vlastní niterní a nejniternější podstatě, takže nenachází a nemůže najít ani sám sebe, ani své vnitřní síly, energie, možnosti a schopnosti. Tím zůstává uvězněn ve svém vnějším myšlení a vnějším světě, aniž by byl oba tyto faktory schopen skutečně odůvodnit, pochopit a překonat niterní zkušeností, resp. rozvojem svého vědomí. Z toho vyplývá, že je nanejvýš nesvobodný, nevyrovnaný a postrádá veškeré kvality skutečného štěstí, skutečného vědění, moudrosti, radosti, míru, naplnění a skutečného života. To je velmi disharmonický a stagnativní stav, který člověka a celé jeho okolí trápí, aniž by si to však většinou uvědomoval, znal příčinu tohoto stavu a existující východiska z něj. Východisko ovšem skutečně existuje, a tím je rozvoj myšlenek, citů a činů směrem k nemateriálním hodnotám života a tvořivě-přírodních zákonů a přikázání, které jsou absolutně platné v celém Univerzu, a tedy i v celku lidské mentality. Tato skutečnost existence a platnosti tvořivě-přírodních zákonů je pro člověka určující, trvalá a nezpochybnitelná, takže ji musí dříve či později rozpoznat, zohlednit a využít pro svůj správný rozvoj po stránce myšlenek, citů, činů, mravnosti, způsobů chování a celého života. Učiní-li tak, pak začne své vnější myšlenky a city regulovat celkově k větší neutralitě a nepředpojatosti, stejně jako k větší otevřenosti vůči své niterní a nejniternější podstatě, která mu v jeho materiálním vědomí postupně zprostředkuje nový a realističtější náhled na všechny bytosti a skutečnosti – samozřejmě za předpokladu trvalé, tvrdé a vědomé snahy a práce člověka. Tím dojde materiální vědomí do stavu, kdy si plně uvědomí svoji nevědomost a začne akceptovat existující řád, resp. dané tvořivě-přírodní zákony a přikázání, aby se jimi nadále nechávalo řídit, určovat a vést k poznatkům, vědění, mourosti, lásce, správným způsobům myšlení a chování a všem dalším hodnotám života a vývoje. To je stadium postupného odbourávání materialismu v myšlenkách, citech a činech skrze poznávání, zakoušení a prožívání existující skutečnosti v celé její realitě a pravdě. Účinek tohoto psychologického procesu je pro člověka celkově blahodárný a uvolňující a vede k postupnému osvobozování jeho materiálního myšlení a cítění od všech nehodnot, zábran a disharmonií atd., což se nutně a zcela nevyhnutelně projeví i na rovině jeho chování a všech způsobů jeho vnějšího projevu. Na odbourávání materialismu lze nahlížet jako na postupný přechod materiálního vědomí od stagnace k evoluci, jakož i k životu, jednání a rozvoji schopností a kompetencí na základě tvořivě-přírodních zákonitostí a směrnic. Prvotním podnětem k této cílené cestě antimaterialismu je uvědomění si svých materialistických myšlenek a citů, tedy jejich odhalení a identifikace. Moc vlastní zodpovědnosti je nemoc (dvě slova jinak od Lao´ce, ale kdo to kurva je?) Slyšíme-li slova o přijetí a uplatnění vlastní zodpovědnosti ve všech ohledech života, potom poukazujeme na teoretickou morálku nebo na něco zcela známého, a samozřejmého. Pravda e (fonetizuj tzv. text? anoano, byl jsem dummas hovno voltair, hledej kdo řekl při kritice hudby ale nono a najdeš hovno) V těchto myšlenkách se ovšem dopouštíme základní chyby, neboť o pojmu „vlastní zodpovědnost“ nepřemýšlíme, anebo to činíme pouze minimálně. Tak je tomu proto, že jsme si dosud nepřivykli o všech věcech a ohledech života samostatně a intenzivně přemýšlet, abychom v sobě poznáním dané skutečnosti vypracovali výsledek vědění, který v běhu dalšího vývoje můžeme přetvořit v moudrost a lásku. Proto jsme v každodenním životě konfrontováni s mnoha záležitostmi, činy a slovy – ať už vlastními či bližních –, o nichž samostatně a důkladně nepřemýšlíme, neboť to činíme pouze povrchně a zaujatě, takže v sobě vytváříme předsudky a chybné myšlenkové a citové závěry, které jsou se skutečným stavem věcí v rozporu a vytvářejí v mezilidském kolektivu nelogičnost a disharmonii. Už zde totiž přijetí a uplatnění vlastní zodpovědnosti začíná: Ve vlastních myšlenkách a citech, které se musíme učit skutečně samostatně

a nezaujatě formovat a rozvíjet, neboť pouze z nich vychází celé naše jednání a způsoby našeho chování a působení. Pokud tuto zodpovědnost (random tučně zde všude) nepřijmeme a vlastní snahou a iniciativou neuplatníme, potom se necháme vést vlastními automatickými a zpravidla mylnými soudy a závěry o věcech, ke kterým konfrontací s nějakými vnějšími faktory a vlivy – ať už reklamou, propagandou, pomluvou, míněním bližních apod. – nezodpovědně dospějeme a propadneme jim ve víře. Tím selžeme v sobě samých jako lidé, neboť na základě všech tvořivěpřírodních zákonů je nám přisouzena moc a pravomoc používat svůj vlastní rozum, vlastní soudnost, logiku a morálku atd. způsobem, který je plně samostatný, soběstačný, svobodný, nezaujatý a otevřený existující skutečnosti. Jen tehdy, budeme-li tuto moc, pravomoc a svobodu vlastní zodpovědnosti uplatňovat, tvořit si v každém ohledu své vlastní nezaujaté názory a stanoviska a dospívat také ve všech ohledech k vlastním jedinečným zkušenostem a zážitkům, aniž bychom propadli kdejaké desinformaci a předsudkům bližních a okolního světa, vydáme se cestou samostatně a zodpovědně určovaného vývoje vědomí jakožto lidé. V opačném případě necháme tento vývoj určovat ostatní, kteří nám chtějí předepsat, co si máme myslet a k jakým závěrům máme dospět, abychom se podle toho zachovali a buď splnili jejich představy o nás, anebo zakoupili nabízený produkt či přijali nereálnou doktrínu všelijakých náboženství, sekt a ideologií atd. Cestou vlastních předsudků se odcizujeme sobě samým, takže se nemůžeme vyvíjet způsobem, který odpovídá našim vlastním niterním a nejniternějším potenciálům, naší intuici a našemu vlastnímu svědomí. Tím poškozujeme sami sebe a potlačujeme to dobré v nás, co máme nejen možnost, ale i povinnost rozvíjet a uplatňovat v našem každodenním životě a působení. Skutečně to je tak, že všechny hodnoty lásky, míru, svobody, vědění, moudrosti a harmonie, jakož i tolerance, neutrality a všech pozitivně-neutrálních myšlenek, citů a modelů jednání jsou v lidském životě a vědomí zcela nepostradatelné a v současném světě dokonce již otázkou holého přežití. Pouze ony nás vedou k úspěchům ve všech ohledech, ke tvorbě, štěstí a pozitivnímu utváření a naplnění života. Proto je naší zodpovědností o těchto hodnotách důkladně a zodpovědně přemýšlet a nakonec v sobě vytvořit takovou velkorysost, která žádným předsudkům ani malicherným představám vůbec nedá šanci. Ohledně vlastní zodpovědnosti je ještě nutné zmínit, že její možnosti jsou neohraničené a výše zmíněné dalece přesahují. Vlastní zodpovědnost je ohromná moc určovat vlastní myšlenky, city i reakce způsobem, který si sami poručíme, aniž bychom sebou nechali zmítat ze strany na stranu ustavičnými proměnami a vývoji vnějšího světa, ať už jsou pozitivní či negativní. To, co z vnějšího světa přichází a doléhá, velmi často ovlivnit nedokážeme, neboť přičiny vytvářené lidmi, přírodou a Vesmírem jsou mnohočetné a jejich účinky nás postihují i tehdy, aniž bychom to mohli jakkoliv přímo ovlivnit. Co ovšem ovlivnit můžeme absolutně, to je druh reakce, resp. způsob zacházení s tím vším, co na nás zvnějšku doléhá a působí. Zde máme neohraničenou svobodu, kterou můžeme využít k pozitivně-neutrální formaci všech svých myšlenek a citů, čímž teprve získáme moc nad svým vlastním životem a vývojem, aniž bychom byli pouhou hříčkou vnějších faktorů a okolností, které se ze své materiální povahy musejí neustále vyvíjet, měnit a jít cestou pomíjivosti … (co bylo random ? proč mezera, prostor v atomu, před otázníkem s dlouhým á?) Morálka a moralizmus kurva moci die schválně blbě no kontrola žije, Skutečná morálka plyne vždy z poznání a uznání efektivní skutečnosti; z poznání kauzálních tvořivěpřírodních zákonitostí a uznání jejich absolutní platnosti a působnosti. Plyne ze zcela zákonitého a přirozeného vývoje vědomí, resp. myšlenek a citů, které vstoupí do kooperace s impulsy nehmotné duchovní sféry. Tato sféra pracuje čistně na bázi logiky a všech vysokých hodnot vědění, moudrosti, lásky, svobody, míru a harmonie a vysílá své impulsy do materiálního vědomí, které v sobě jejich poznáním a uznáním začne vytvářet specifické mravní síly a dojde tak k poznání a uznání skutečné

morálky – na základě vlastního poznání a vlastní zkušenosti s touto realitou. Moralizmu je oproti tomu poznání skutečnosti naprosto cizí, neboť vychází pouze z neznalosti její povahy a jejích fungujících zákonitostí ... Nedorozumění člověka je blud intutivně v nadpisu již? Ano. i Nedorozumění každého z nás spočívá ve východisku, že v nekonečných proměnách vnějšího materiálního světa lze nalézt vlastní skutečně štěstí. Avšak každá situace se již v příštím okamžiku mění, každý člověk se mění, každá okolnost, věc a bez výjimky vše, co se v našem vnějším světě odehrává, neboť taková je jeho povaha a zákonitost. Z toho důvodu nám v našem životě a vědomí neustále něco schází, něco, co nedokážeme přímo pojmenovat, avšak přesto to hledáme a bytostně po tom toužíme. Toto je otázka nás všech lidí, otázka, na niž musíme v sobě samých hledat a nalézt odpověď. Jsme zapleteni do věcí, které jsou nám a naší vlastní niterní a nejniternější podstatě cizí, do vnějších věcí a okolností, které dominují všem našim myšlenkám a citům a které v nás nemohou vytvořit účinek štěstí, míru, lásky, svobody, vědění, moudrosti ani harmonie. To je nedorozumění našich myšlenek a citů, neboť ty se mají upnout na zákony a přikázání Tvoření a na věci, které odpovídají našemu vlastnímu svědomí. Pouze cesta souladu našich myšlenek a citů s naším vlastním svědomím vede k pozitivnímu účinku a niterní zkušenosti, že tomu vpravdě takto je. Tato niterní zkušenost nám otvírá cestu k sobě samým, k našemu domovu a především k lásce, která je nejmocnější hybnou silou v tomto Univerzu. Skutečně, láska je reálná energie nejvyšší krásy a hodnoty a je přímou podstatou celé naší existence a celého našeho lidského života. Naše štěstí, stejně jako všechny naše naplňující hodnoty, plynou z poznání a uznání této existující skutečnosti. Niterní naplnění semen (co co cucáky chybělo?) Naše vědomí má své potřeby a hledá osvěžení v harmonii, kráse, lásce, míru a všech dalších energiích a hodnotách, které jediné mají schopnost nás skutečně naplnit. Nic jiného a nic materiálního není po stránce skutečného naplnění dostatečné, neboť to neškolí a neposiluje naše myšlenky tak, aby mohly uchopit nemateriální povahu všech věcí a uschopnit se tak k niternímu cítění míru, soucitu, tolerance, lásky, pozitivních citů, krásy, vyrovnanosti a harmonie. Každodenní myšlenky, které pěstujeme a které se neustále točí kolem materiálních věcí, okolností a vývojů tedy nejsou po stránce vývoje niterních, naplňujících hodnot dostatečné a neumožňují nám vidět věci takové, jaké skutečně jsou. Proto je třeba tento začarovaný kruh ryze materiálních a materialistických myšlenek prolomit tím, že našemu vědomí dopřejeme skutečné niterní osvěžení, po kterém touží a kterého se mu zoufale nedostává. Toto osvěžení hledáme vně sebe, v nějakém materiálním vývoji, člověku či okolnosti, avšak jeho zdroj se nachází především v niterní lásce a energiích našich myšlenek a citů. Ty je třeba obohacovat skutečným věděním, skutečnou láskou a skutečnou moudrostí a nasměrovat je intenzivně na podstatu všech existujících životních hodnot a tvořivě-přírodních zákonitostí. Pouze tato cesta vede k harmonizaci našich myšlenek a citů, jejich posílení, jakož i vytvoření krásy, jemnosti a odpovídající pozitivní a naplňující zkušenosti. O zacházení s emocemi – učení v materiálnu bravissimo? Ano. nechám zde s malým n větu jiank kvůli apsektu krásy? hovno aspektu asi? přímo měň zem zen asl krypt Lidské emoce, eskalující při různých příležitostech, závisejí velmi silně na materiálním myšlení, a tedy na materiálním vědomí, s nímž se člověk beznadějně ztotožňuje, jako by celá jeho existence představovala jen jeho materiální myšlení a vědomí. Tak tomu ale není, neboť skutečnost vypovídá a naléhá na to, že člověk má a musí být neustále svobodný, a to proto, že je v pravé existenci svého

niterního a nejniternějšího nitra na celé materiální struktuře světa a všech okolností, situací a lidí atd. nezávislý. Z tohoto důvodu by se do všeho materiálního neměl přespříliš a bez rozmyslu sám zaplétat či nechávat zaplést, neboť to vede k tomu, že si neuvědomuje svůj vnitřní mír, svou niterní svobodu, lásku ani harmonii a není tyto hodnoty a přednosti schopen uplatňovat v konkrétních životních situacích. Aby se člověk dopracoval k uvědomění své vlastní vnitřní svobody a nezávislosti, musí rozpoznat, že je skutečně závisle a poddaně zapleten s vlastním materiálním myšlením, což značí, že se oddává jen jemu, nikoli však impulsům své niterní a nejniternější podstaty, aby je ve svém materiálním vědomí vnímal a vědomě s nimi ve svých myšlenkách a citech dál pracoval. To se v idálním případě může přímo projevit na materiální úrovni v podobě správného chování atd., jakož i pozitivně ovlivnit okolní svět. Tato podoba závislého a nezodpovědného zapletení s vlastním materiálním myšlením, resp. vlastní materiální osobností vyvolává faktor, že se člověk od nějakého faktoru nedokáže oprostit, ať už se jedná o nějakou vnější věc, situaci, okolnost, výsledek a/nebo cíl myšlenek a citů, nějakou ideu, určité emoce či cokoliv jiného. Tato neschopnost materiálního myšlení, resp. materiální osobnosti oprostit se má za následek, že člověk pod tlakem, jejž sám vytvořil, provádí a rozvíjí velmi mnoho subjektivních a chybných věcí, jelikož mu jeho vlastní nezvládnuté materiální myšlení vnucuje nekorektní způsob chování v rozporu s tvořivými zákony. Celá tato závislost a poddanství materiálního vědomí ztělesňuje hluboký materialismus, jenž chce uznat pouze existenci a platnost vlastního materiálního myšlení s jeho egem a všemi jeho myšlenkovými, citovými a emočními faktory a výsledky, avšak nic jiného, co tomu odporuje. To je nedůstojné člověka a je to podlost vůči sobě samému, neboť člověk se vlivem svého nezvládnutého a eskalujícího materiálního myšlení nechává strhnout k tomu, že říká, koná a podniká člověka nedůstojné a disharmonické věci, které však hned nato či později musí rozpoznat, politovat a opravit, stejně jako vzít v potaz všechny s tím spojené negativní účinky. Tyto velmi negativní dopady jsou však nezbytné a zcela namístě, neboť člověk musí takováto tvrdá učení přestát, aby změnil své myšlení k lepšímu a pronikl k neodvratnému faktu poznání, že se bez uznání a zapracování niterních a nejniternějších impulsů není schopen začlenit do struktury života a tvořivě-přírodních zákonitostí a jen příliš často se zvrhává a dokáže vyvolat zcela nelogické a disharmonické věci, které pak postihují, zatěžují a zle znevýhodňují celou logickou přírodu, životní prostředí, zvířecí a rostlinnou říši, jakož i spolubližní atd. Je tedy nezbytné rozpoznat, zakusit a zažít skutečnost, že vlastní materiální osobnost se svým egem je zcela nedostatečná, egoistická a materiálně zvrácená vždy tehdy, když nevnímá a vědomě nepracuje s impulsy niterní a nejniternější podstaty, které ji neustále prostupují. Aby mohl člověk vědomě vykročit cestou této pravdy a docílit v tomto směru úspěchů, musí přemýšlet o tom, že jeho vlastní pravá niterní povaha není materiální, nýbrž nemateriální, takže se má též ztotožnit s ní a nikoliv tak nadmíru a beznadějně se svým nedostatečným materiálním myšlením, resp. svým egem. Učiní-li tak, dostane se do situace, že vystoupí na světlo a projeví se i jeho přirozená a pravá důstojnost, stejně jako začne pociťovat vážnost a úctu před vlastní osobou a bude vůči všem materiálním věcem, okolnostem, disharmoniím a emocím vlastního materiálního vědomí mnohem uvolněnější a svobodnější. Tyto faktory mohou sice i potom stále znovu vyvstávat, avšak skutečně eskalovat a působit již nedokážou, neboť člověk ví: Ve své niterní a nejniternější podstatě jsem na všech zápletkách a nedostatcích svého materiálního myšlení nezávislý, vše registruji, učím se z toho a dbám svých niterních a nejniternějších impulsů svého vědomí a ducha. Tyto impulsy mého vědomí a ducha mi ukazují cestu, jak mám s nedostatky a chybami atd. svého materiálního vědomí zacházet, abych je vědomým poznáním, identifikací a odstraněním přetvořil v neutrálně-vyrovnanou energii a sílu, která pak splyne s mým svědomím, mými ctnostmi a mou citelnou a obsáhlou harmonií. Vyvstanou-li v materiálním vědomí škodlivé emoce a další negativně pudící síly, pak ať člověk pomyslí na následující faktory:

1) Rozeznávám, že nemusím jednat způsobem, který se mi nyní pokouší vnutit mé materiální myšlení a jeho emoce atd. 2) Mé materiální myšlení je dosud nedostatečné a chudé poznáním, láskou, věděním, moudrostí, svobodou a harmonií, takže logicky rozvádí dál a je schopno pracovat jen s těmi daty atd., které má k dispozici a jež v něm tedy svou vědomou myšlenkovou prací a evolucí sám vypracuji. 3) Podvolím-li se tlaku svého materiálního myšlení, který jsem vytvořil sám, a vydám-li se tomu špatnému napospas, aniž bych byl schopen zcela neutrálně pozorovat a rozeznávat skutečnost a pravdu této skutečnosti, pak v každém případě uškodím sám sobě i svým spolubližním působením nezvratného zákona příčiny a následku. 4) Dokáži-li tlaku svých zdánlivě nepřekonatelných emocí odolat, abych opět nastolil svůj zcela přirozený a s mými niterními a nejniternějšími impulsy propojený stav vědomí, pak překonám sám sebe a své škodlivé emoce, poznám skutečnost a vytvořím si tak v každém ohledu osobní a evoluční výhody, z čehož profituje i mé okolí. 5) Škodlivou mocí mých emocí jsem nad sebou samým ztratil svou vlastní moc a zaslepil tak své smysly vůči skutečnosti tím, že již nemám přístup ke svým přirozeným niterním a nejniternějším impulsům, silám a hodnotám a dostávám se tak do zlé izolace od sebe samého, vinou čehož sám sebe znauznávám a jsem vůči sobě samému podlý. 6) Škodlivé emoce mě mohou ovládnout a vnutit mi chybné konání pouze tehdy, nechám-li své čistě materiální myšlení z nepozornosti a nekontrolovaně eskalovat a pokud svou niterní a nejniternější povahu sám zneuznám, opovrhnu jí a ke svému vlastnímu zranění ji znásilním. 7) Škodlivé emoce mě mohou ovládat a svést k negativnímu počínání jen tehdy, nejsem-li plně sám sebou a nejsem-li schopen vědomě pociťovat a využívat svou nejniternější sílu. Otevřenost, objektivnost, realita je kec? ano. Jinak původní no kec? ano, měň si názory, jseš bayer? Základním předpokladem poznání existující skutečnosti je neutralita, nepředpojatost, a tedy základní otevřenost vůči všem prvkům reality, ať už se jedná o nějaké myšlenky, city, názory, bližní, rostliny, živočichy, okolnosti, formy existence, situace, věci či cokoliv jiného, co existuje a působí. Každý z těchto prvků má své příčiny a důsledky, svou skladbu a účel a právě tyto faktory je třeba pozorovat, vnímat a odůvodnit v jejich povaze. Učiníme-li o jakékoliv z těchto záležitostí předčasný soud – dříve než ji budeme neutrálně pozorovat, vnímat a nechat působit –, potom se dopustíme předsudku, a tedy zásadní myšlenkové chyby, která nám poznání a uznání dané skutečnosti znemožní a povede též nevyhnutelně k zásadně chybným citům, neboť ty bez výjimky z myšlenek vyplývají. Tímto způsobem tedy zahalíme své smysly chybnými a předpojatými myšlenkami a city a ty nám zabrání vidět to, co je skutečné. Avšak právě schopnost vidět danou skutečnost v jakémkoliv ohledu je základním předpokladem realistického vývoje našich myšlenek, citů, činů a celého našeho života. Tam, kde danou skutečnost neznáme anebo na ni máme zkreslený a subjektivně podbarvený náhled, tam konáme z neznalosti, nevědomosti a nemoudrosti a jednáme jak vůči sobě, tak vůči svým bližním neadekvátně a nespravedlivě. Tím ovšem pácháme sami sobě, jakož i svým bližním škodu, neboť tam, kde bychom z poznání a vědění reality mohli pomoci, pomoci nejsme schopni, anebo vytváříme a uplatňujeme chybné modely jednání a přístupu a danou skutečnost zneuznáme, znevýhodníme, ba přímo zničíme. Předsudky a automatické chybné soudy a názory si ve velkém počtu a v mnoha ohledech vytváříme sami každý den, ať už s ohledem na své bližní anebo na situace, věci, okolnosti a názory atd., a protože na jejich základě cítíme a jednáme, měli bychom je přetvářet v poznání životní skutečnosti jejím objektivním a otevřeným nazíráním a zkoumáním. Toto je akt soucitu vůči sobě samému a vůči všemu životu a vede k vytváření pravdy,

vědění, moudrosti, míru, harmonie, lásky a svobody. Emil aneb o protováchově, nadpis nově only ale 1) lidská povaha z pohledu oné nezkažené části v nás, kterou již od dětství vlivem chybné výchovy a sebevýchovy ztrácíme; psychologická proměna zpět k oněm hodnotám života a lidství – potřeba příkladů a kontaktů atd. k posílení impulsů ohledně tvorby zcela určitého způsobu života 2) psychologický návrat člověka k podstatě a svému vlastnímu určení tím, že odstraní zaslepení, základní chybné představy o světě a životě atd. a navrátí se ke vnímání vlastní zodpovědnosti, přírodně-tvořivých zákonitostí a všech klíčových životních hodnot 3) vnímání skutečnosti vs. svět vlastních představ, iluzí a očekávání atd. 4) není jednoduché se „přepnout“ a zvolit jiný způsob chování, je-li člověk pod tlakem svých vlastních chybných způsobů myšlení a chování – ve prospěch člověka je nezbytné mu mnohdy dát silný impuls, aby se od toho chybného osvobodil a nalezl cestu zpět ke své vlastní podstatě, ke skromnosti a všem dalším hodnotám 5) v životě člověka jde vždy jen o to, do jaké míry se mu podaří odstranit všechny zásadní limitující a chybně osvojené faktory, aby mohl být sám sebou a žít sám sebe v pravdivé podobě – toto je ten životní úspěch, o který jde 6) funkce základních představ 7) formování osobnosti ze sociologického a psychologického pohledu + uvedení dotyčných osobností 8) role výchovy a sebevýchovy 9) fce meditace času po meditaci – cesta ke změně přes vědomé zabývání se jinými způsoby a novými poznatky 10) vztah k realitě Celek pojmů opravné tvorby, nejen jí však, platí obecně jako svině: paradox, kabala, automatické psaní, náhoda, logika východiska, oplodňující hudba, změna místa při tvorbě, filosofický podtext přítomného činu, obecně přítomností ku tvorbě, všeobecná logická souslednost tvorby tzv., pssst, pravlastní, když přítomné pohnutky, pohyby tchi, pohyby, písmenková závislost versus nezávislost, tajemné kursivy až po jistý bod procesů kognice, porozumění? smysl znaků typu otazník, typu vykřičník, speciální pojmy, anti-, proto- a další viz výše v textu jako celkově souhrn urychlující tzv. evoluci, tu chápeme jako průnik k sobě? self? role vulgarismů, exprese; typologie charakterů podle konkrétních osob z vlastní tvorby, nikoliv života (i zde paradox?), what the bleep do we know? mr freud bez tečky jest tedy věčný či odmítnutý proto, že v této pavětě, protoasivětě není řádka, nikoliv řádka, hovno čárka, kde být musí či smí? řádka je řádka jako soukromá kategorizace /globálně funkčních/ kabalistických „charakterů“ tzv.? pssst jako svině? vázne význam? překvapily lomítka? proč? ano, vázne, je reakce zpětná na jiný text? ale nevázne význam můj, paka v mladé fronta žijou je reakční filosofie na konkrétní „abatiše“? Kominík jsem chtěl být od dětství, kundo má, význam sexulogie bez o? tvoř sama, chci novou studentku ach ne, to je recese, pane puritán, jste kurva omci a tak die bez řádku, hovno bez řádku, čárka niet? cizí slova a jejich význam při tvorbě, sledy písmen a tak dále, to je moje metoda pilsen steel i am i bez copyright? role fantasie žije, jsem mistr kryptologie? ano, jako kurva die die trochu humoru právě neškodí, natož právě fantasie, natož právě opět humoru po kolikáté zdůraznění a proč? učení o příčině nakonec žije? bavíš-li se o kreativitě, pak já jí žiju, ty se učíš od pak, leider Jehovas? proč to celé vůbec žiješ, tvoříš? nebo ne, nebo money hrabe on, jsi šico? neboj boj a tak dále proto proto asi vtípek Lao´ce, intuitivní dodatku typu málo hodně velmi velmi atd., neologismu žijou? zapoj

barviška, piš ručně, dítě v nás žiješ? babiš niet? Koptu (najdi rychlošípácky starý novinový plzeňský článek „jako tank“ Petrus was; na něj, rozděl a panuj samo, dítě hrabě, ovno hrabě? zakóduj kódy, historické prvky do textů, pana de sadde. Sem tam rýmek potěší, magore. komentuj sám sebe a budeš o, znič dogma, znič charakter boha falše, cizího kultíku, zdrobni to, kurvo spisová bez n b. Zcela automazij psaní do kryptu tzv.: sfjlksadjvldsajfldsa adskljglkdsa ladsjgadsgalkds glsadk jto frší na ohlky chacha. To symbolizuje co? Dej si do textu rozkazy, zaprovokuj. Umíš hovno? Volné asociace aspoň mlnařík umíš? Fonetizujj text a naser je, soudce Lao´ce. Co se víc řídit krásou intutice: ns sys szneů. Já měínj psaní nepíšu jak měnitt cvoci. A B A B A B A Genesis – původ a vznik Vesmíru na základě informací PETALE shrnutí přednášky FIGU-Studiengruppe ČR z 8. 3. 2014-03-13 (mylná příčina, ponechám původně) Celé Universum, v němž žijeme, se vytvořilo z ničeho, jako idea Pratvoření. – Už jen tato informace sama o sobě dává našim myšlenkám a citům podnět k zamyšlení, soustředění a meditaci ... Ostatně stejně jako všechny další informace obsažené v poselství duchovní roviny PETALE („Koruna Tvoření“, poslední evoluční stupeň před vstupem do Tvoření) doplněné moudrostí BEAM, „Billyho“ Eduarda Alberta Meiera, o hodnotné výklady k lepšímu porozumění. Meditujme nyní společně o významu oné úvodní věty: Vzniklo-li nám známé Universum z ničeho jako idea Pratvoření, pak muselo před vznikem našeho Universa existovat vývojově mnohem starší Universum, totiž Prauniversum/Pratvoření, a dále se veškerá nám známá hmota vyvinula z idey, která byla jako taková neexistujícím Universem vyvíjejícím se samo ze sebe v prostoru absolutní nicoty. Teprve po překonání stadia nicoty mohla se stát existencí, a tedy novým Vesmírem, původně vzniklým jako idea Pratvoření/Pravesmíru umístěná v jeho časoprostoru. – Doplňme jen, že vývoj oné idey Pratvoření, tedy dosud ještě neexistujícího Vesmíru ve stadiu idey v nicotě, trval dle informací PETALE 7 takzvaných Velevěků Pratvoření, které se počítají na mnoho triliónů let. Než se tedy idea Pratvoření – ve stadiu zárodku nám „známého“ Vesmíru – mohla vyvinout z absolutní nicoty neexistence, potřebovala nepředstavitelný časový eón, který pro nás zůstává neuchopitelnou matematickou cifrou. Zdá se, že čas v Universu nehraje tak zásadní roli jako v našem materiálním životě, ovládaném vznikem a zánikem, výstavbou a rozkladem hmoty ... Aniž bychom odbočovali od úvodní myšlenky, můžeme dovodit, jak málo zřejmě rozumíme tomu, co Vesmír ve skutečnosti je, nemluvě o životě v něm vznikajícím a tvořivě-přírodních zákonech a přikázáních, které vše určují a podmiňují. Jaké jsou vlastně naše představy o hmotě? Vzpomeňme si, že hmota nevznikla sama ze sebe, ale prapůvodně z nehmotné idey, která – chtělo by se dovodit – zřejmě nevznikla bez účelu ... A skutečně, poté, co se Universum z idey Pratvoření stalo ze sebe samého uskutečněnou existencí, uvedlo se tajemné soukolí tvořivě-přírodních zákonů a přikázání do chodu a začalo ze své nehmotné energie, totiž univerzální duchovní energie, vytvářet formy a podmínky, které byly spolu s celým Univerzem začleněny do zcela specifických vývojových procesů: Universum začalo žít, tvořit a vyvíjet se, s evidentním cílem: Relativní dokonalost. Náš současný Vesmír sleduje tento relativní cíl a spěje k němu precizním uskutečňováním své idey, svých tvořivě-přírodních zákonů a přikázání. To je povaha Universa, život se vyvíjí; a budeme-li uvažovat o materiálním pásu Vesmíru (tj. o tom pro nás viditelném), můžeme pozorovat vývoj rostlinstva a zvířectva, vývoj světů a lidstev – na

základě kruhu příčin a důsledků, vzniku a zániku, pozitivního a negativního za účelem relativně dokonalé harmonie. Kniha Genesis není jen kniha. Je to poselství duchovní roviny PETALE („Koruna Tvoření“, poslední evoluční stupeň před vstupem do Tvoření) zachycené v umění duchovní telepatie „Billym“ Eduardem Albertem Meierem. Tento fakt sám o sobě dává tušit nesmírnou hodnotu celého díla, hluboké spirituální momenty a životní poznatky v ní obsažené. Celé věky hledí lidská pokolení na hvězdnou oblohu a přemýšlejí o svém vztahu k Univerzu, k tomuto živoucímu celku Univerzálního vědomí začleněném do zcela precizních kauzálních zákonitostí, o svém vztahu ke Tvoření, které uskutečněním svých zákonů a přikázání vytvořilo bytí materiálního pásu Vesmíru a všechny podmínky, v nichž žijeme své životy. Dosud nikdo na Zemi nebyl schopen přesvědčivě doložit vznik, existenci a život Tvoření v jeho skutečné a efektivně dané podobě a ani jeho vztah k člověku, resp. vztah člověka k Tvoření. Vše v tomto ohledu bylo degradováno na záležitost primitivního nábožensko-sektářského kultu, který skutečnou pravdu ducha, Tvoření a tvořivě-přírodních zákonů a přikázání pohřbil pod nánosem falešných a nelogických bludných učení a dogmat. Původní a miliony let staré „Učení ducha“ pravých proroků Nokodemionovy linie bylo pošlapáno náboženskými a sektářskými fanatiky, kteří z něj učinili frašku a nástroj finančního a mocenského vykořistění v každém ohledu. Byla to právě bludná učení náboženství a sekt, která potlačovala lidský vývoj a jakoukoliv logiku násilně dusila v zárodku. Země však nyní pluje v časoprostoru Věku Vodnáře a je vystavena účinkům určitých kmitů, které podporují evoluci v každém ohledu, a tedy i uvědomění lidských bytostí na planetě. A jakmile lidská bytost sama ze sebe rozpozná a odůvodní tvořivě-přírodní logiku, pak se jí začne řídit ... Pokud jsme hovořili o tom, že v moudrosti Genesis, jakož ale i v životě vůbec, jsou ukryty hluboké spirituální a poznatkové momenty, pak tomu tak pro člověka není za všech okolností. O druhu, kvalitě a úrovni dosažitelných poznatků a zkušeností totiž rozhoduje člověk sám svými myšlenkami a city. Je to právě druh přístupu ke všem skutečnostem, resp. základní východisko vědomí, které rozhoduje o hloubce dosažitelného uvědomění při konfrontaci s libovolnými vnějšími a vnitřními skutečnostmi. Konkrétně řečeno: Dívá-li se člověk kolem sebe, hovoří-li s bližními, čte-li o něčem, poslouchá-li něco, vykonává-li něco, vnímá-li něco, pak se může cvičit v tom, aby tak činil vědomě a absolutně neutrálně, což v sobě zahrnuje i schopnost vše kriticky prověřit a odůvodnit. Čím otevřenější , nepředpojatější a neutrálnější vědomí člověka bude, tím citlivějším a vnímavějším se stane vůči tvořivě-přírodní logice i vůči čtené moudrosti. Toto, spolu s rostoucím poznáním, věděním, moudrostí, láskou a harmonií materiálního vědomí, je klíč k dosažení poznatků ze všech vnitřních i vnějších impulsů a skutečností a tím i k růstu energie a z ní plynoucí síly vědomí. Jakkoliv je Genesis vysoce spirituální dílo, zahrnující v sobě velmi intenzivní univerzální vědění, je jeho hodnota ryze praktická – vždyť obsahuje i pravidla pořádku a také přikázání ohledně uzavření manželství a sexuálního života atd. Z toho vyplývá možnost využít všech poznatků v každodenní praxi a jejímu pokrokovému a kreativnímu utváření, jak po stránce formování vlastních myšlenek a pocitů a přístupu k problémům, tak po stránce pokroku v mezilidských vztazích atd. Univerzum, resp. Tvoření není přítomno kdesi vysoko nad oblaky v kosmickém prostoru a ani neslouží jako předmět pro životu odcizené teoretické debaty učenců. Ono je přítomno v každé formě života jakožto její nejniternější a absolutně neutrální oživující energie („Erweckungsenergie“), jako životní impuls, jako duch, jenž je Tvoření samého nepatrná část – to je praxe a život sám. Díváme-li se na bližního tímto hledím, získá náš každodenní život nový, dosud netušený poznatkový rozměr. Ovšem právě tak se můžeme dívat i na živočišnou a rostlinnou říši (každý živočich až po ty jednobuněčné je oživován „Instinktgeistform“, instinktivní formou ducha, stejně jako každá rostlina je oživena „Impulsgeistform“, impulsní formou ducha). Nové poznatky o Tvoření můžeme ovšem uplatnit i při pozorování vývoje světových událostí, mezilidských vztahů, ale i vlastního života, neboť: V účinku tvořivě-přírodních zákonitostí se nevyvíjí nic bez příčiny, to je absolutně nemožné. Ondřej Štěpánovský