Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta
Ovocné dřeviny jako součást krajiny Bílých Karpat (modelové území Velká nad Veličkou) Bakalářská práce
Iva Vachunová Brno 2008
Poděkování
Chtěla bych poděkovat vedoucímu práce Ing. Stanislavu Bočkovi Ph.D. za připomínky a cenné rady, které přispěly k vypracování této bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat panu Ladislavu Tomčalovi za poskytnutí seznamu ovocných odrůd a informací o lokalitě. Mé díky patří také RNDr. Ivaně Jongepierové. Moje poděkování také patří všem mým blízkým za podporu a trpělivost při zpracování bakalářské práce.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Ovocné dřeviny jako součást krajiny Bílých Karpat (modelové území Velká nad Veličkou) zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne:
Podpis studenta:
Jméno posluchače: Iva Vachunová Název bakalářské práce: Ovocné dřeviny jako součást krajiny Bílých Karpat (modelové území Velká nad Veličkou) Title of bachelor thesis: Fruit trees as a part of White Carpathians landscape (model territory Velka nad Velickou)
Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá problematikou ovocných dřevin, jejich vztahu k lučním společenstvům a k tradici ovocnářství na modelovém území, které se nachází na ploše genofondového sadu NPR Zahrady pod Hájem v katastrálním území Velké nad Veličkou. Cílem práce je determinace druhů a odrůd převážně starých a krajových odrůd ovocných dřevin, fytocenologický průzkum modelového území a zhodnocení ovocných výsadeb jako významné součásti krajinného prostoru.
Klíčová slova: Bílé Karpaty, Zahrady pod Hájem, louky, ovocná dřevina, genofond, krajová odrůda
Abstract This bachelor thesis deals with fruit trees and their relationship to meadow bodies and to fruit growing tradition in a model territory, as well. The model territory is found in the area of genebank orchards of national natural area Zahrady pod Hajem, in cadastral territory Velka nad Velickou. The aim of the thesis was to determine species of mostly old and local fruit varieties. Furthermore, phytocenological research of the model territory and evaluation of fruit tree outplanting, which forms an important part of the landscape, were performed.
Klíčová slova: White Carpathians, Zahrady pod Hajem, meadows, genebank, old and local fruit varieties
Obsah 1
ÚVOD ................................................................................................................................ 7
2
CÍL PRÁCE........................................................................................................................ 8
3
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY .......................................................... 9
4
3.1
Použitá terminologie .................................................................................................. 9
3.2
Květnaté louky Bílých Karpat.................................................................................. 10
3.2.1
Typy květnatých luk......................................................................................... 11
3.2.2
Zařazení modelového území do katalogu biotopů ........................................... 12
3.3
Význam luk .............................................................................................................. 13
3.4
Význam ovocných dřevin......................................................................................... 14
3.4.1
Společenský význam ovocných dřevin ............................................................ 14
3.4.2
Význam ovoce pro místní obyvatele ................................................................ 14
3.4.3
Genetické zdroje............................................................................................... 15
MATERIÁLY A METODY ............................................................................................ 17 4.1
Vymezení modelového území .................................................................................. 17
4.2
Přírodní poměry........................................................................................................ 18
4.2.1
Klimatické poměry........................................................................................... 18
4.2.2
Geologické a pedologické poměry................................................................... 19
4.2.3
Hydrologické poměry....................................................................................... 21
4.3
Využití krajiny.......................................................................................................... 21
4.4
Historie vzniku modelového území.......................................................................... 21
4.4.1
Financování vzniku genofondového sadu ........................................................ 22
4.5
Socioekonomické podmínky .................................................................................... 22
4.6
Historie obce ............................................................................................................ 23
4.7
Péče o genofondový sad ........................................................................................... 23
4.7.1
Způsob výsadby stromů ................................................................................... 23
4.7.2
Údržba stromů .................................................................................................. 24
4.7.3
Údržba louky .................................................................................................... 24
4.8
Popis vybraných místních semenáčů a krajových odrůd ......................................... 25
4.8.1
Slivoně.............................................................................................................. 25
4.8.2
Jabloně.............................................................................................................. 28
4.8.3
Hrušně .............................................................................................................. 28
4.9
Podnože ovocných dřevin ........................................................................................ 30
4.9.1 4.10
5
Popis podnoží ................................................................................................... 30 Metodika................................................................................................................... 31
4.10.1
Přípravné práce................................................................................................. 31
4.10.2
Terénní práce.................................................................................................... 31
VÝSLEDKY .................................................................................................................... 34 5.1
Fytocenologický průzkum modelového území ........................................................ 34
5.2
Odrůdová skladba ovocných dřevin ......................................................................... 37
6
DISKUZE......................................................................................................................... 40
7
ZÁVĚR............................................................................................................................. 45
8
SUMMARY ..................................................................................................................... 46
9
PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 47
10
PŘÍLOHY......................................................................................................................... 50
1 ÚVOD Již od nepaměti mají ovocné stromy nezastupitelné místo v životě lidí, a tedy i v krajině, kterou okolo sebe člověk vnímá. Ovocné stromy, ať už na okrajích cest, polí a v sadech vždy poskytovaly v letních dnech místo pro odpočinek, byly zdrojem potravy a také peněz, které lidé získali prodejem samotného ovoce, nebo produktů z něho. O významu těchto dřevin v životě lidí vypovídá jejich ztvárnění v lidovém umění, povídkách a v řadě místních lidových písní. Já mám sádek, vinohrádek, dybych já téj hrušky neměl, kdosi by sa hłady namreł, dosakramenta, dosakramenta (lidová píseň z Horňácka)
Po nástupu kolektivizace zemědělství, ale i změnou životního stylu se začal měnit vztah lidí k ovocným dřevinám. Ovocné stromy začaly mizet jako doprovodná zeleň domů, ale začaly se vytrácet i z volné krajiny. Většinou se jednalo o staré a krajové odrůdy, které jsou nositelé nejcennějšího genetického materiálu. Ty nahradily moderní ovocné odrůdy v extravilánu a v intravilánu, které byly později nahrazeny jinými dřevinami, které nevyžadují tolik péče. Proto, aby se staré a krajové odrůdy ovocných dřevin nestaly jen vzpomínkou, kterou máme spojenou s prázdninami u prarodičů, začaly vznikat genofondové ovocné sady. Vzniku těchto ploch předcházelo rozsáhlé mapování výskytu krajových odrůd. Jednou z metod konzervace odrůd je metoda in situ. Pro tuto metodu jsou využívány místa, jako Národní přírodní rezervace nebo Národní parky. Takovouto plochou je i modelové území Velké nad Veličkou, které se nachází v NPR Zahrady pod Hájem. Na lokalitě se nachází květnatá louka s významným výskytem vstavačovitých – Orchidaceae. Ovocné dřeviny jsou stejně jako květnaté louky typickým jevem Bílých Karpat. Propojením těchto elementů vzniklo zajímavé místo, které spojuje dva výrazné krajinné prvky. Je ovšem otázkou, na kolik budou ovocné stromy ovlivňovat druhovou skladbu lučních společenstev a co toto spojení do budoucna přinese.
-7-
2 CÍL PRÁCE Cílem práce na téma Ovocné dřeviny jako součást krajiny Bílých Karpat (modelové území Velká nad Veličkou) bylo vybrat a popsat lokalitu s významným výskytem ovocných dřevin. U ovocných dřevin určit druhovou a odrůdovou skladbu a posoudit vliv těchto dřevin na biodiverzitu rostlinných společenstev. V neposlední řadě bylo cílem práce zmínit vztah ovocnářství ve vztahu k lokalitě modelového území a zpracovat širší územní vztahy.
-8-
3 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3.1 Použitá terminologie Pomologie Pomologie (z latinského pomum (ovoce) + logos – v řečtině slovo) je specializovaným odvětvím botaniky, které se zabývá popisem a podrobnějším studiem odrůd ovoce. Pomologové se zabývají jak kvalitativními vlastnosti plodů dané odrůdy, tak i vlastnostmi odrůd, které jsou důležité z pěstitelského hlediska. (Anonymus, 2008a)
Genofond Genofond je možno chápat jako rezervoár vloh zafixovaných v živých populacích. Každý jedinec, každá rostlina, každý živočich nese originální vlastnosti (vlohy), které jsou neopakovatelné. Člověk je nedovede ani genovým inženýrstvím rekonstruovat. (Tetera, 2003).
Staré odrůdy Podle Bočka (2007) je stará odrůda ta, která se v minulosti množila, vysazovala a pěstovala, ať už jako odrůda mající v té době význam tržní nebo jen zahrádkářský, samozásobitelský, ovšem v současnosti ji najdeme víceméně jen v podobě letitých stromů kmenných tvarů.
Krajové odrůdy Krajovou odrůdou se rozumí taková odrůda, která nebyla vyšlechtěna určitým šlechtitelem, ale je produktem lidové selekce a dlouhodobého působení místních pěstitelských a přírodních podmínek. Krajové odrůdy ovocné vznikaly často nahodile a pro některé významné znaky a vlastnosti byly rozmnožovány v kraji, popř. se rozšířily do jiných oblastí. (Vondráček, Pekárková 1997)
Místní semenáče Z pomologického hlediska jsou to na určitém místě (lokalitě) spontánně vyrostlí jedinci dávající úrodu. Tyto semenáče jsou buď beze jména, nebo lidově pojmenovány. Pokud
-9-
vykazovaly dobré hospodářské vlastnosti a znaky, byly dále rozmnožovány. Vznikly z nich lokální odrůdy, nebo i odrůdy kulturní. (Tetera a kol. 2006)
Extenzivní výsadby Boček (2007) charakterizuje extenzivní výsadby tak, že se jedná o kmenný tvar stromů (polokmeny, vysokokmeny), odrůdy jsou naroubované na vzrůstné, generativně množené podnože (semenáče, pláňata). Spon je volen širší a pozemek nebývá často oplocen. Agrotechnika má nízkou úroveň, obvyklé je celoplošné zatravnění s max. 1–2 sečemi travního porostu, omezení nebo úplné vyloučení používání syntetických chemických látek (hnojiva, pesticidy) a závlahy, omezení a nepravidelnost řezových prací, zvláště v prvních letech po výsadbě. Jedná se o tzv. low in-put systém – systém hospodaření s nízkými energetickými vstupy). Tyto typy ovocných výsadeb mají uplatnění na zemědělsky problematicky využitelných plochách (vyšší polohy, svahy) v okrajových (marginálních oblastech). Náklady na založení a následné ošetřování jsou nižší. Stromy mají pomalejší vstup do plodnosti. V pozdějším věku je časté střídání plodnosti. Stromy jsou dlouhověké. Význam je hlavně mimoprodukční a produkce ovoce je často zálibou, má samozásobitelský charakter.
3.2 Květnaté louky Bílých Karpat Území našeho státu je z geobotanického hlediska v lesním pásu, a proto přírodní travní porosty zde nejsou primární rostlinnou formací (s výjimkou holin a fragmentů stepních porostů). Sekundárně vzniklé přírodní travní porosty by bez působení člověka postupně přešly v lesní formaci. (Lichner et al., 1977) Květnaté louky patří dodnes k nejtypičtějším jevům vegetace Bílých Karpat. Pro jejich vegetaci je charakteristické střídání aspektů během vegetační sezóny a mozaikovitost výskytu lučních, lemových i lesních druhů, druhů suchomilných i vlhkomilných a pestrost různých fytogeografických elementů. (Anonymus, 2008b) Jongepierová a kol. (2004) uvádí, že snahou ochranářů i místních obyvatel je vrátit bělokarpatské krajině původní vzhled, který byl pozměněn za socialistické éry. Ochrana původních luk je zajištěna na 44 maloplošných zvláště chráněných územích na výměře 1136 ha a na 2890 ha 1. zóny odstupňované ochrany přírody. Klíčovými faktory jejich výjimečné biologické rozmanitosti a stability jsou geografická poloha, extenzivní
- 10 -
způsob obhospodařování a především jejich celková rozloha a velikost jednotlivých komplexů lučních společenstev.
3.2.1 Typy květnatých luk Rozdělení květnatých luk České republiky podle geologických, půdních, klimatických podmínek, expozice pozemku a historií obhospodařování uvádí Jongepierová a kol. (2004) takto: Ovsíkové louky Nejběžnější typ luk, rozšířený po celém území České republiky od nížin do hor. Vyskytují se jak na vlhkých půdách podél potoků a řek, tak i na půdách vysýchavých na mírných svazích. Většinou se jedná o dvakrát ročně sečené nebo i přepásané plochy s dostatkem živin. Hlavní druhy trav jsou ovsík vyvýšený, srha říznačka, kostřava luční, kostřava červená, lipnice luční. Z bylin zde najdeme kopretinu bílou, zvonek rozkladitý, škardu dvouletou, kakost luční, chrastavec rolní, jetel luční nebo kozí bradu východní. Poháňkové pastviny Jedná se o pravidelně spásané travní porosty. Nachází se na obdobných půdách jako ovsíkové louky, mají však odlišný vzhled způsobený pravidelným spásáním, sešlapem a hnojením exkrementy pasoucích se zvířat. Porosty jsou nízké a tvořené trávami psinečkem obecným, poháňkou hřebenitou, kostřavou luční, srhou říznačkou, trojštětem žlutavým, tomkou vonnou a dvouděložnými bylinami, které snáší časté narušování např. řebříček obecný, sedmikráska chudobka, světlík lékařský, smetánka lékařská, jetel plazivý, prasetník kořenatý, máchelka podzimní, černohlávek obecný. Smilkové travní porosty Vyskytují se na kyselých a málo produktivních půdách. Obhospodařovány jsou jako pastviny nebo jednosečné louky. Hlavními druhy trav jsou smilka tuhá, trojzubec poléhavý, kostřava červená, kostřava vláskovitá, kostřava ovčí. Tyto trávy doplňují byliny jako pupava bezlodyžná, zvonek okrouhlolistý, hvozdík kropenatý, jestřábník chlupáček, vítod, mateřídouška nebo i některé ohrožené druhy jako všivec lesní či orchidej prstnatec bezový. Suché travní porosty Nachází se v nejsušší a nejteplejší oblasti České republiky, nebo na jižních svazích chladnějších oblastí. Většinou se jedná o jednosečné louky, někdy na podzim přepásané s malou zásobou dusíku a pomalým obratem živin. Podloží bývá často vápnité. Trávy jsou zastoupeny sveřepem vzpřímeným, kostřavou červenou, kostřavou žlábkatou, - 11 -
válečkou prápořitou. Porosty jsou druhově bohaté s výskytem mnoha dalších druhů travin, širolistých bylin jako je chrpa čekánek, tužebník obecný, třezalka tečkovaná, šalvěj luční, jetel horský i některé z ohrožených rostlin, např. orchidejí.
3.2.2 Zařazení modelového území do katalogu biotopů Dle katalogu biotopů (Chytrý, 2001) je lokalita genofondového sadu k.ú. Velká nad Veličkou označována jako: Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) (T3.4C). Struktura a složení Zapojené až mezernaté trávníky s dominancí válečky prapořité (Brachypodium pinnatum), případně sveřepu vzpřímeného (Bromus erectus), v nižší vrstvě zpravidla s výrazným zastoupením kostřavy žlábkaté (Festuca rupicola). Jsou druhově bohaté, s větším množstvím širokolistých vytrvalých bylin. V některých oblastech, hlavně v Bílých Karpatech, jsou významně zastoupeny druhy čeledi Orchidaceae. Mechové patro má obvykle nižší pokryvnost. Ekologie Mírnější svahy, zpravidla orientované k jihu, ale v nejteplejších oblastech i k ostatním světovým stranám včetně severu. Půdy jsou středně hluboké až hluboké, nejčastěji na měkčích sedimentárních horninách křídy (tzv. bílé stráně), starších i mladších třetihor, na spraších a podsvahových deluviích. Vzhledem k vyšší primární produktivitě než u jiných typů suchých trávníků byly širokolisté suché trávníky kromě spásání využívány také jako jednosečné louky. Ve spásaných porostech se jako dominanta zpravidla uplatňuje válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), v kosených častěji převládá sveřep vzpřímený (Bromus erectus). Ohrožení Neobhospodařování pozemků, spad atmosférického dusíku a následný vznik druhově chudých porostů s vysokou biomasou válečky prapořité (Brachypodium pinnatum), zarůstání invazními dřevinami Ailanthus altissima, Lycium barbarum a Robinia pseudacacia, výsadby Pinus sylvestris, případně P. nigra. Management Odstraňování dřevin, alespoň jednou za dva roky kosení nebo pastva. (Chytrý, 2001)
- 12 -
Obr. č. 1: Rozšíření biotopu T3.4C v rámci ČR Zdroj: Anonymus (2008c)
3.3 Význam luk Význam luk spočívá zejména v mimoprodukční funkci. Jedná se o funkci protierozní, vodohospodářskou, krajinotvornou, estetickou, půdotvornou a stabilizaci genofondu. Květnaté louky poskytují kvalitní seno a mají další důležité funkce v krajině. Vyšší počet rostlinných druhů zabezpečuje dostatek minerálů a stopových prvků důležitých pro výživu hospodářských zvířat, seno má výborné dietetické vlastnosti. Přítomnost vikvovitých rostlin zajišťuje přirozené hnojení atmosférickým dusíkem. Květnatá louka svou vysokou pokryvností chrání půdu před větrnou a vodní erozí. Rostlinné i živočišné druhy jsou nositeli genetických informací, které jsou nenahraditelné. Mnohé z nich mohou být v budoucnosti pro člověka významné. Louky jsou pro mnoho živočichů primárním životním prostředím. Většina druhů hmyzu je úzce specializovaná a ke svému životu potřebuje příslušné druhy rostlin a naopak rostliny potřebují své opylovače. Větší počet druhů zvyšuje ekologickou stabilitu krajiny. Louky, na rozdíl od orné půdy, značně zpomalují odtok vody a výrazně zabraňují erozi. Lepší struktura půdy umožňuje snadnější zásak vody a její lepší akumulaci. V oblastech chudých na srážky louky déle udržují vodu v půdě (Anonymus, 2008d).
- 13 -
3.4 Význam ovocných dřevin 3.4.1 Společenský význam ovocných dřevin Tetera (2003) popisuje vliv ovocných dřevin na lidskou psychiku. Většině lidí zvyšuje duševní pohodu procházka rozkvetlou alejí. Samotné ošetřování ovocných stromů během vegetace může naplnit smysl života lidí třetí generace. Ovocný strom je důležitý při environmentální výchově. Na jediném stromě můžeme naučit žáky složitým biologickým i ekologickým vztahům. Boček (2008) uvádí, že člověk má možnost vnímat krásu ovocných dřevin nejen pasivně, ale při péči o stromy aktivně relaxovat a zároveň tím rozvíjet manuální zručnost. Předávání těchto dovedností potomkům, ale také studentům, ukazuje na další význam ovocných stromů – vzdělávací.
3.4.2 Význam ovoce pro místní obyvatele Ovocné dřeviny mají pro obyvatele Velké nad Veličkou, ale i pro většinu obyvatel Slovácka velký význam. Význam lze vidět i v něčem, co není při představě pěstování a péče o ovocné dřeviny zcela jasně patrné. A to je dnes, možná opomíjené setkávání obyvatel u zpracování ovocných produktů. Lidé si při takovýchto pracích předávali různé novinky a informace. Děti se seznamovaly s historií rodiny a vesnice Dosoudil (2007) uvádí: Řada hospodářů se věnovala také ovocnářství, přičemž největší pozornost byla zaměřena na pěstování švestek. Kromě nich se pěstovaly jabloně, hrušně či třešně. Velkých sadů ve Velké nebylo. Menší sady se nacházely podél Veličky – u Preissových a pod Hájem, kde byl sad zvaný „Niva“. Ovocné stromy se pěstovaly v humnech, které mělo každé hospodářství. Ovoce se zpracovávalo několika způsoby. Švestky se setřásly a přebraly. Pěkné švestky se oddělaly na povidla, horší pak do kvasu, ze kterého se vypálila slivovice. Vaření povidel bylo velmi vítanou možností jak si popovídat. Večer se sešli chlapci a děvčata při míchání a přitom si povídali nejrůznější historky, pověsti, zpívali nebo se hrály hry. Ovoce se také sušilo. Jablka a hrušky se na zimu ukládaly do sena, slámy nebo obilí. Z jablek a hrušek, které se nedaly uskladnit ani usušit, se vyráběl „jabčák“.
- 14 -
3.4.3 Genetické zdroje Území České republiky bylo bohaté na ovocné plodiny. Pestrý sortiment dřevin odrůd se v hojné míře pěstoval ještě na začátku 20. Století. V polovině minulého století došlo k likvidaci starých sadů a stromořadí změnou vlastnických vztahů k půdě a priorit zemědělské výroby. Proto byl v roce 1994 zahájen Národní program konzervace a využití genetických zdrojů rostlin v České republice, jehož součástí je i záchrana mizejících lokálních odrůd ovocných druhů. (Paprštejn, Kloutvor 2007) Záchrana genofondu je pro další generace nezbytná, ale pro generace současné věc velmi náročná. Za genetické zdroje kulturních rostlin můžeme považovat: 1. Plané druhy, které jsou příbuzné kulturním rostlinám. 2. Krajové odrůdy a primitivní odrůdy místní. 3. Staré, zanikající vyšlechtěné odrůdy. 4. Registrované (ze sortimentu vyřazené) odrůdy. 5. Neuznaná novošlechtění a genetické linie zvláštního významu. 6. Současné nové odrůdy. 7. Rozpracovaná novošlechtění. (Tetera 2003)
Způsoby konzervace genofondu ovocných dřevin Ochrana a uchování genofondu ovocných plodin při současném vědeckém poznání a praktických možnostech je možná několika způsoby: Uchování a ochrana zmrazením semen Tato metoda nemá širšího, celoplošného uplatnění vzhledem k vysoké heterozygotnosti většiny ovocných druhů. Dala by se využít u některých druhů jahod a planých ovocných dřevin. Například slivoně, dříny, růže, černý bez, moruše. (Tetera, 2003) Uchování genofondu in vitro Základem je rozpracování metod kultivace meristémů ovocných plodin a následná diferenciace jedinců z kultivovaných explantátů na zeminu při zachování genetické identity a stability druhu a odrůdy. Částečně je tato metoda zvládnuta u jahodníku a drobného ovoce. U velkoplodých dřevin je zatím velmi problematická. (Tetera, 2003)
- 15 -
Ochrana genofondu in situ Tato konzervace byla využívána v místech, kde je zajištěno trvalé zachování odrůd (národní parky, chráněné krajinné oblasti). (Paprštejn, Kloutvor, 2007) Jedná se o metodu více méně ochranářskou, kdy je možné na základě existující legislativy ochraňovat jedince a porosty ovocných druhů na přirozených lokalitách chráněných území všech typů. Zde se může podporovat redukčními zásahy variabilita, rozmanitost populace původních domácích (autochtonních) planých, zplaněných anebo málo prošlechtěných ovocných druhů. Asanačními zásahy se může podporovat jejich přirozená obnova, reprodukce. Důležitá je i ochrana in situ významných ovocných solitér anebo skupin (sadů) vybraných lokálních odrůd. Tato metoda je sice okrajová z globálního pohledu, ale ne zcela zanedbatelná. (Tetera, 2003) Ochrana genofondu on farm Je jedna z forem konzervace in situ. Jedná se o uchování genetických zdrojů hospodářsky využívaných rostlin v místech jejich původního pěstování. Pro tento účel jsou využívány farmy, zachovávající tradiční způsoby hospodaření, které pěstují tradiční staré a místní odrůdy plodin v pěstitelských systémech. Nejčastěji to bývají krajové nebo staré šlechtěné odrůdy. Konzervaci on farm zpravidla zabezpečují drobní farmáři a farmáři hospodařící v systémech ekologického zemědělství. (Tetera, 2003) Uchování genofondu ve studijních kolekcích Tato metoda je v současnosti nejvíce používaná v rámci studia světových sortimentů v různých ústavech, které porovnávají naše novošlechtění ovocných odrůd. (Tetera, 2003) Ochrana genofondu ve školních zahradách, při kulturních a historických památkách Nabízí se možnost spolupráce s rezortem kultury, obcemi, církevními institucemi, soukromými subjekty apod., které spravují zámecké, farní, mlýnské zahrady a jiné vhodné plochy u svých nemovitostí. Nemalou pozornost by měla této problematice věnovat muzea, která mají expozice na volném prostranství. V takových zařízeních by se měl hlavně uchovávat regionální genofond a staré, historicky opodstatněné zanikající (ohrožené) odrůdy (Tetera, 2003).
- 16 -
4 MATERIÁLY A METODY 4.1 Vymezení modelového území Modelové území je genofondový sad, který se nachází na jižní Moravě, v Jihomoravském kraji, v okrese Hodonín. Území je vymezeno katastrálním územím Velké nad Veličkou. Plocha se vyskytuje v CHKO Bílé Karpaty a spadá do NPR Zahrady pod Hájem. NPR Zahrady pod Hájem byly vyhlášeny 17. června v roce 1987. Výměra území je 162,3 ha, nadmořská výška 310–500 m. Nachází se zde zbytky lučních společenstev s výskytem četných teplomilných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.Genofondový sad byl založen v roce 1991 na obecním pozemku. Umístění tohoto sadu vyplynulo z historického vývoje bez nebezpečí narušení původního rázu krajiny a je v souladu s plánem péče této NPR. Zájmová plocha leží ve střední části NPR, expozice je jihozápadní a svažitost do 10 stupňů.
Obr. 1 Lokalizace modelového území v regionu
Obr. 2 Umístění modelového území v rámci ČR - 17 -
4.2 Přírodní poměry 4.2.1 Klimatické poměry Tato plocha spadá podle Mapy klimatických oblastí ČSR (Quitt, 1975) do klimatické oblasti MT 10. Ta je charakteristická vlhčím létem s častějším srážkami.
Tab. 1 Charakteristika klimatické oblasti (Quitt, 1975) Dny
Charakteristika
40 – 50
Počet letních dnů
140 – 160
Počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C a více
110 – 130
Počet mrazových dnů
30 – 40
Počet ledových dnů
2–3
Průměrná teplota v lednu (°C)
17 – 18
Průměrná teplota v červenci (°C)
7–8
Průměrná teplota v dubnu (°C)
7–8
Průměrná teplota v říjnu (°C)
100 – 120
Průměrný počet dnů se srážkami 1mm a více
400 – 450
Srážkový úhrn ve vegetačním období (mm)
200 – 250
Srážkový úhrn v zimním období (mm)
50 – 60
Počet dnů se sněhovou pokrývkou
120 – 150
Počet dnů zamračených
40 – 50
Počet dnů jasných
Srážky Tab. 2 Průměrný úhrn srážek, stanice Strážnice Období
Srážky
Jaro
160 mm
Léto
220 mm
Podzim
140 mm
Zima
140 mm
Tab. 3 Průměrný úhrn srážek (mm) za období 1901 – 1950, stanice Strážnice
Měsíc Srážky (mm)
I 33
II 33
III 37
IV 51
V 72
- 18 -
VI 76
VII 80
VIII 74
IX 53
X 60
XI 57
XII 43
Průměrný úhrn srážek ve vegetačním období je 406 mm. Nejnižší úhrn srážek se dlouhodobě vyskytuje v lednu. Naopak nejvyšší úhrn srážek je v měsíci červenci. Roční úhrn srážek je okolo 700 mm. Teplota Tab. 4 Průměrné teploty, stanice Strážnice roční teplota
9,4 °C
letní teplota
16 °C
červencová teplota 17°C zimní teplota
-2 °C
lednová teplota
-3 °C
Tab. 5 Průměrná teplota vzduchu (°C) za období 1901–1950, stanice Strážnice Měsíc Teplota (°C)
I -1,9
II -0,2
III 4,7
IV 9,5
V 15
VI VII VIII IX 18,1 19,9 18,8 14,9
X 9,5
XI 4,2
XII 0,8
Průměrná teplota ve vegetačním období je 16 °C. Nejnižší teploty se vyskytují v únoru, kdy podle dlouhodobých průměrů dosahují asi -0,2 °C. Nejvyšší teploty dosahují průměrně 19,9 °C a to v měsíci červenci. Průměrná roční teplota je 9,4 °C.
4.2.2 Geologické a pedologické poměry Podloží tvoří flyšové vrstvy s vápnitými jílovci, slínovci a vápnitými pískovci, náležející do svodnického souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše (paleocén–svrchní křída). Morfologicky se uplatňují polohy hrubozrnných pískovců. Reliéf širšího okolí řadíme do mírných konkávních svahů výrazné elevace Háje (573 m n. m.). Vlastní svah NPR je v celku slabě lineárně rozčleněn. Dílčími tvarovými elementy jsou krátké svahové rozsochy východozápadního směru s kótou Strážná hůrka (335,5 m n. m.). Svahy jsou náchylné k sesuvům. Silné antropogenní ovlivnění reliéfu. Svahové sedimenty se staly základem pro tvorbu kambizemě typické střední zrnitosti a kambizemě pseudoglejové. (Mackovčin, Jatiová, 2002)
Moravsko-slovenské Karpaty IX C - podsoustava Vnějších Západních Karpat; plocha 2203 km2; střední výška 404 m; střední sklon 6° 49´; budovaná převážně paleogenními, z části neolickými hornatinami magurského flyšového příkrovu, při okrajích neogenní sedimenty a neovulkanity; převládá erozně denudační georeliéf hornatin, vrchovin, pahorkatin a sníženin, úzce - 19 -
závislý na litologických a tektonických poměrech; velké zbytky vrcholových i úpatních zarovnaných povrchů, přelomová údolí, intenzivní kvartérní modulace, kryopedimenty, četné sesuvy; nejvyšší bod na území české republiky Malý Javorník 1019,2 m. (Demek 2006) Bílé Karpaty IX C–2 – celek Moravsko-Slovenských Karpat, plochá hornatina; plocha 605,06 km2; střední výška 473 m; střední sklon 8° 46´; pískovce a jílovce bělokarpatské jednotky magurského flyše, neovulkanity, na slovenské straně vápence bradlového pásma; členitý erozně denudační reliéf na flyšových příkrovech, se silnou závislostí na struktuře litologických poměrech, častá inverze georeliéfu, zbytky zarovnání povrchů, průlomová údolí, četné sesuvy, prameny Olšavy, Okluky, Veličky, khjhj, Klanečnice; nejvyšší bod Velká Javořina 950,0 m v Javořinském hřbetu, CHKO Bílé Karpaty. (Demek, 2006) Javořinská hornatina IXC – 2B – podcelek Bílých Karpat; plochá hornatina podél státních hranic se Slovenskem; plocha 131,23 km2; střední výška 490 km2, střední sklon 8° 46´; zvrásněné sedimenty bělokarpatské jednotky příkrovu magurského flyše; erozně denudační georeliéf úzkých hřbetů a hluboce zařezaných údolí s výraznou závislostí na strukturně litologických poměrech a zlomové tektonice, dlouhý ústřední Javořinský hřbet; rozsáhlé, stupňovitě uspořádané zbytky zarovnaných povrchů, četné sesuvy; prameny Veličky, Okluky; nejvyšší bod Velká Javořina 970,0 m; významné vrcholy Háj 573,0 m, Hradisko 636,4 m, Lesná 696,0 m, Šibeniční vrch 707,0 m; součást CHKO Bílé Karpaty. (Demek, 2006) Suchovská vrchovina IXC–2B–1 Okrsek v 82. části Javořinské hornatiny; vrchovina; plocha 87,31 km2; hlucký vývoj bělokarpatské jednotky magurského flyše; erozně denudační povrch s výraznými izolovanými vyvýšeninami na odolných pískovcích, na rozvodích zbytky zarovnaných povrchů, údolní síť s pravoúhlými rysy, četná údolí sklonově asymetrická, hojné sesuvy; významný bod Háj 573,0 m, Lesná 696,0 m, Hradisko 636,4 m; ve 3.–4. části středně, v 5. části převážně zalesněná, v nižších polohách převládají dubové a habrové porosty (často pařeziny) nad smrkovými monokulturami s vtroušeným dubem, ve vyšších polohách jsou bukové porosty a smrkové monokultury, v nižších polohách převládá orná půda, ve vyšších polohách rekultivované louky a zbytky floristicky bohatých pastvin z rozptýlenými listnatými dřevinami; výskyt černé zvěře; CHKO Bílé Karpaty, 10 maloplošně chráněných území, v nich jsou chráněny květnaté bělokarpatské - 20 -
louky s rozptýlenými listnatými stromy a s výskytem vzácných rostlin (tořiče, vstavače, prstnatce, hlavinka horská, rudohlávek jehlancovitý, střevíčník pantoflíček, len žlutý, kozinec dánský aj.) a to v NPR Zahrady pod Hájem, NPR Porážky (zde je jediné místo v ČR kde roste všivnatec statný), NPR Búrová (kýchavice černá), NPR Jezevčí, PR Drahy (koulenka prodloužená), PR Dolnoněmčanské louky, PP Za Lesem (šafrán bělokvětý) a PP Bahulské jamy, zbytky přirozených listnatých lesů v PP Sviní hnízdo – karpatská bučina s ostřicí chlupatou, vstavačem bledým aj. a PP Uvezené – převážně dubový porost s habrem a javorem klenem a klokočem zpeřeným a česnekem medvědím v porostu. (Demek, 2006)
4.2.3 Hydrologické poměry Území náleží k úmoří Černého moře a do povodí řeky Moravy. Jeden z levostranných přítoků tvoří Velička, která modelovým územím neprotéká. Velička – č. h. p. 4–13–02–027 ( III ) – pramení ve svazích Velké Javořiny ve výškách 780 m.n.m. Ústí zleva do Moravy u Strážnice v 166 m.n.m. Plocha povodí je 178, 3 km2. Délka toku je 42 km. Průměrný průtok u ústí 0.91 m3.s-1
4.3 Využití krajiny Výměra lesní půdy NPR Zahrady pod Hájem zaujímá 13,14 ha. Enklávy smíšených padesátiletých porostů jsou tvořeny borovicí, lípou, dubem, habrem, jasanem a modřínem. Zásahy budou směřovat k odstranění jehličnatých dřevin a k uvolňování listnatých dřevin v podúrovni. (Mackovčin, Jatiová, 2002) Plocha modelového území spadá do okresu Hodonín, kde nejvyšší procento půdy je tvořeno ornou půdou o velikosti 6281,5 ha. Vinice zabírají plochu 245,1 ha, zahrady 245,1 ha, sady 155 ha, louky 3236,9 ha, pastviny 833,5 ha, lesy 5868,5 ha.
4.4 Historie vzniku modelového území Genofondový sad ve Velké nad Veličkou byl založen v roce 1991 na obecním pozemku v NPR Zahrady pod Hájem. Záměrem projektu byla nejen záchrana starých odrůd, ale i názorná ukázka místním obyvatelům, že lze hospodářsky využít hložím zarostlé bývalé louky v rezervaci.
- 21 -
V 80. a 90. letech se zaměřila pozornost ČSOP Bílé Karpaty na záchranu starých krajových bělokarpatských odrůd ovocných dřevin. ČSOP Bílé Karpaty začal spolupracovat se dvěma místními ovocnáři (L. Jagoš z Lipova a L. Tomčala z Velké nad Veličkou), kteří začali vyhledávat staré ovocné stromy v jižní části Bílých Karpat, zejména na Horňácku. Nálezy všech ovocných dřevin byly zanášeny do mapy a dokumentovány. Vybráno bylo na konec 270 zajímavých stromů. V letech 1994–1997 pokračovalo mapování ve střední části CHKO Bílé Karpaty (Moravské Kopanice) a v letech 1994 – 1997 byla pozornost věnována severní části BK (Valašskokloboucko). Tento projekt zaevidoval více než 500 stromů jabloní, hrušní, třešní a švestek. V letech 2003–2006 pokračovalo detailnější mapování v rámci projektu VaV/620/10/03. Největším problémem je obtížná determinace nalezených starých odrůd. Výsledky mapování jsou každoročně prezentovány a genofondová plocha je pravidelně navštěvována tuzemskými a zahraničními exkurzemi. (Anonymus 2008 e) Sad byl v letošním roce zapsán do ekologického způsobu zemědělství. Certifikaci a kontrolu provádí společnost Biokont CZ, s.r.o., která je k této činnosti pověřena Ministerstvem zemědělství ČR podle zákona 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a Nařízení rady 2092/1991 o ekologickém zemědělství.
4.4.1 Financování vzniku genofondového sadu Celý projekt, tedy mapování, založení a údržba sadu, byl v letech 1991–1996 pravidelně dotován Ministerstvem životního prostředí, dílčí část v roce 1996 nadací Environmental Partnership. V roce 1997 finanční prostředky poskytla ÚVR ČSOP a německá organizace Euronatur. Každoročně poskytuje dotace v různé výši ÚVR ČSOP Praha. V roce 2003 ČSOP Bílé Karpaty jako první nevládní zájmová organizace získala tříletý grant VaV–620/10/03 od MŽP. Organizace bude pokračovat v mapování a determinaci ovocných odrůd. Úkolem bylo i založit další dva sady se starými odrůdami (Rokytnice, Bojkovice). Jedním z výstupů projektu bylo vydání bělokarpatského pomologického atlasu Ovoce Bílých Karpat (Anonymus, 2008e. Tetera a kol, 2006))
4.5 Socioekonomické podmínky Obec Velká nad Veličkou se nachází na jižní Moravě, v Jihomoravském kraji, okrese Hodonín. Výměra katastrálního území je 2 591 ha, obec se rozkládá na ploše 1318 ha v - 22 -
nadmořské výšce 288 m n. m. Počet obyvatel v obci je kolem 3 269. V produktivním věku je 2000 obyvatel. Průměrný věk je 35 let. V zemědělství pracuje minimální část obyvatel. Většina obyvatel pracuje v místní továrně na výrobu kordových tkanin v Kordárně a.s.
4.6 Historie obce Velká nad Veličkou je největší obcí Horňácka. První písemná zmínka pochází z roku 1228, kdy český král Přemysl Otakar I. potvrdil zakládací listinu Velehradského kláštera. Mezi klášterní statky byly uvedeny i „pole u Velké na jednu ves stačící“. Avšak počátky prvního osídlení lze sledovat již v mladší době kamenné. O tom vypovídají archeologické nálezy. Nejvýznamnější kulturní historickou památkou je kostel svaté Maří Magdaleny ze 14. století, obehnaný hradbou. Ta sloužila jako obrana proti Tatarům. Ti vesnici pravidelně napadali a několikrát vypálili. Velkou, pro bohatou lidovou kulturu navštěvovali významní umělci, jako bratři Úprkové, Mrštníkové, Leoš Janáček, Vítězslav Nezval, Zdeňka Braunerová. Od roku 1957 se v areálu pod Strážnou hůrkou konají Horňácké slavnosti, které předvádí autentický folklór celého Horňácka. Další tradiční kulturní akcí je fašanek. Jedná se o masopustní obchůzku muzikantů a tanečníků. Koná se zde také tradiční košt slivovice. Košt zelí a klobásek patří do novodobé historie, ale těší se také velké oblibě. V současnosti je velká část obyvatel obce zaměstnána v Kordárně a.s., jednom z největších světových výrobců textilních tkanin pro pneumatiky a dopravní pásy. Historie Kordárny sahá do roku 1948, kdy začala výroba kordových tkanin. Ta navazuje na tradice Baťových závodů v Otrokovicích. (Anonymus, 2008f)
4.7 Péče o genofondový sad 4.7.1 Způsob výsadby stromů Ovocné stromy byly vysazovány s ohledem na zachování plochy trvalých travních porostů. Jámy, do kterých jsou stromy vysázeny, byly vyvrtány půdním vrtákem o průměru 0,4 m. Díry se vrtaly dvě těsně vedle sebe, aby byla plocha pro kořenový systém co největší, ale škody na lučním porostu co nejmenší. Do děr byly stromy vysazeny až v následném roce, půda ve vykopaných jamách se během roku provzdušnila. Plocha pod stromy je obhospodařována jen v nutném rozsahu, to je
- 23 -
zhruba průměr 1 m. Toto opatření je nutné s ohledem na zachování lučních společenstev.
4.7.2 Údržba stromů Řez se provádí letní a jarní, podle potřeby údržby stromů. Výsadba stromů je stará průměrně 16 let, tedy výchovný řez byl už ukončen a provádí se zde řez udržovací. Cílem tohoto řezu je udržet strom v požadovaném rozměru, růstu, plodnosti a zdravotním stavu. Odstraňují se poškozené, suché, konkurenční větve a výhony. Výsledný tvar koruny by měl odpovídat tvaru daného druhu a odrůdy ovocné dřeviny. V průběhu vegetačního období, kdy je násada plodů příliš vysoká se odstraňují celé větve i s plodonosným obrostem. Strom ponechaný s plnou násadou plodů by nebyl schopný udržet všechny plody do zralosti. Část dřevin ve spodní partii sadu je poškozena jarními mrazy. U těchto stromů byl v minulých letech podceněn rozsah poškození a nebyly dostatečně ošetřeny. Místa poškození na kmeni se staly vstupní branou pro patogeny způsobující chorobu korová nekróza peckovin (Pseudomonas syringae pv. syringae, Leucostoma cincta, L. persooni). Poškození některých stromů zasahuje až téměř do ½ obvodu kmene. Kmeny těchto dřeviny byly ošetřeny tak, že poškozené dřevo bylo odstraněno až na zdravou část dřeva. Kmeny byly následně dezinfikovány roztokem octu (8%), nebo měďnatým přípravkem (Kuprikol, 0,5%). Uhynulé stromy se dosazují (Tomčala, osobní sdělení)
4.7.3 Údržba louky Na orchidejových stanovištích často rostou nejen mnohé ohrožené druhy rostlin, ale také se zde vyskytují významné druhy živočichů. Při vytváření vhodného plánu péče o stanoviště se musí zohlednit požadavky všech zájmových druhů, které je leckdy obtížné spojit v jeden univerzální management. Hmyz vázaný na luční živné rostliny vyžaduje pozdější dobu seče, aby mohl dokončit svůj vývojový cyklus. Pozdní kosení však málo oslabuje dominantní či expanzivní druhy travin (např. rákos, třtina křovištní) a prostředí se stává pro orchideje konkurenčně nevýhodným (Jersáková, Kindlmann 2004). Údržba louky genofondového sadu spočívá v pravidelném kosení, které je nutností. Jinak by hrozila sukcese a docházelo by k pozvolnému zarůstání lučních společenstev keři a později i nálety stromů. Na místech, kde se nachází mírné terénní nerovnosti, jsou partie, které jsou nedostupné pro sečení. Na těchto místech se vyskytují asi dvouleté nálety hlohu jednosemenného (Crataegus monogyna) a růže šípkové (Rosa canina). - 24 -
Tento nálet křovin se vyskytuje na zanedbatelné ploše sadu, proto nehrozí omezení lučních společenstev. Louka je každoročně sečena ve dvou fázích. Travní porost se nejprve seče v pásu pod stromy. Pruhy mezi stromy se sečou na podzim. Ponechávají se zde proto, aby traviny i luční květiny mohly vytvořit semeno a to mělo dostatek času dozrát. Pásové sečení je důležité i ze zoologického hlediska, ponechané pásy poskytují prostor pro přežití různých druhů hmyzu. Posečená tráva se nastýlá kolem stromků, část je v některých letech odvážena soukromým zemědělcem. Alespoň část sena se vždy ponechává na louce a tím nedochází o ochuzování lučních společenstev i stromů o organickou hmotu. Termín kosení je nutné stanovit podle doby květu a vypadávání semen přítomných druhů vstavačovitých. Je vhodné kosit jednu sezónu na přelomu června a července a v další sezóně termín seče posunout až na počátek srpna. Jinou možností je nekosit celou plochu ve stejnou dobu a ponechat neposečené živné pásy (Jersáková, Kindlmann 2004).
4.8 Popis vybraných místních semenáčů a krajových odrůd Na lokalitě se nachází 450 ovocných dřevin, ty jsou tvořeny 99 odrůdami. Z tohoto množství odrůd je v genofondovém sadu vysazeno 32 krajových a místních odrůd. Níže je uveden stručný popis významných místních semenáčů a krajových odrůd. Popis je převzat z publikace Tetera a kol. (2006):
4.8.1 Slivoně Bluma Synonyma: Blumy, Blumky. Výskyt: roztroušeně ve všech regionech Bílých Karpat. Tvar: převážně kulovitý, někdy mírně oválný. Velikost: malá až střední, výška do 27 mm, šířka 25–27 mm. Hmotnost 7 – 10 gramů. Stopka: středně silná Slupka:tenká až středně silná, hořká a kyselkavá. Dužnina: zlatavě žlutá. Zralost: od poloviny srpna do začátku září. Pecka: Široce elipsovitá, oba konce tupé. Poznámka: Plody se používají kvasu.
- 25 -
Gulovačky Synonyma: Drobenky, Kulovačka, Kulovačka, Kulovačky, Malé kulovačky Výskyt: roztroušeně ve všech regionech Bílých Karpat Tvar: převážně kulovitý, někdy mírně oválný Velikost: velikost malá až střední, výška do 27 mm, šířka 25–27 mm. Hmotnost 7–10 g. Stopka: krátká i střední. Slupka: tenká, pevná, od dužniny se špatně odlučuje. Dužnina: tmavě žlutozelená. Zralost: konec srpna, zraje postupně. Pecka: široce elipsovitá, oba konce tupě zašpičatělé. Poznámka: V dané lokalitě je odrůda bez příznaků šarky. Kolomaznice Synonyma: Hlušice, Prdlačka. Výskyt: Horňácko, Lopeník. Tvar: oválný, mírně zploštělý. Velikost: malá, některé plody jsou střední velikosti. Délka kolem 32 mm, šířka asi 30 mm, plochá strana 27–28 mm. Hmotnost je 15–16 gramů. Stopka: krátká, asi 10 mm dlouhá, šedě zelená, od plodu se lehce odděluje Slupka: středně silná, tmavomodrá až černomodrá, na zastíněné straně zarudlá. Dužnina: žlutozelená, u dozrálých a přezrálých plodů žlutá. Zralost: v průběhu poloviny srpna. Pecka: elipsovitá až podlouhle elipsovitá. Poznámka: méně kvalitní místní typ slivoně. Používá se do kvasu. Pavlůvky Synonyma: Pavlůvka. Výskyt: Bílé Karpaty a jižní Morava. Tvar: široce eliptický. Velikost: malá, výška asi 23–25 mm, šířka 20 a 25 mm. Hmotnost okolo 7–10 gramů. Stopka: velmi tenká, pevná, přes 10 mm dlouhá. Dobře drží u plodu. Slupka: tenká, jemná, středně se odlučuje od dužniny, kyselá. Dužnina: žlutozelená, později zlatožlutá, tuhá nebo středně rozplývavá. Zralost: nastává koncem srpna a začátkem září. Pecka: elipsovitá, mírně protáhlá.
- 26 -
Poznámka: plody se používají do kvasu, kompotů a knedlíků, dobře se suší. V dané lokalitě je odrůda bez příznaků šarky. Sračky Synonyma: Sralky. Výskyt: Velká nad Veličkou. Tvar: široce eliptický. Velikost: malá až střední, výška kolem 35 mm, šířka 35 mm. Hmotnost kolem 20gramů. Stopka: tenká, 15–20 mm dlouhá, na konci ohnutá. Pevně drží u plodu. Slupka: tenká, jemná, zelená až žlutozelená. Velmi kyselá. Dužnina: tuhá, mírně šťavnatá, zelená. Odlučitelnost od pecky je velmi špatná. Zralost: koncem srpna, začátkem září. Pecka: elipsovitá, mírně protáhlá. Poznámka: plody se používají do kvasu. Vhodný typ pro výsadbu do mezí a biokoridorů. V dané lokalitě je odrůda bez příznaků šarky. Švestička Synonyma: Švestičky. Výskyt: Koma, Velká nad Veličkou a Horňácko všeobecně. Tvar: široce elipsovitý. Velikost: malá, výška kolem 25 mm, šířka 20 až 25 mm. Hmotnost 7–10 grmů. Stopka: tenká, pevná. Dobře drží u plodu. Slupka: tenká, jmná, lámavá, od dužniny se odděluje v malých proužcích. Dužnina: žlutozelená, tuhá. Od pecky se odlučuje až podozrání. Zralost: začátek září, někdy již koncem srpna. Pecka: dlouze elipsovitá, oba konce ostře zakončené. Poznámka: Většinou se všechny plody nesklidí a na zem popadané slouží jako potrava pro zahradní faunu. V dané lokalitě je odrůda bez příznaků šarky. Žluté durancie Synonyma: Žlutá durancija. Výskyt: Horňácko, Javorník a okolí. Tvar: oválně eliptický, variabilní. Velikost: střední, výška je okolo 32–37 mm, šířka 28–32 mm. Hmotnost je 22 gramů. Stopka: silná, pevná. Slupka: pevná, tenká, středně lehce se od plodu odlučuje. Je kyselá a mírně nahořklá. Dužnina: tuhá, žlutá, středně šťavnatá, jemně vláknitá. - 27 -
Zralost:od srpna do poloviny září. Plody po dozrání padají Pecka: středně až dlouze elipsovitá. Poznámka: V dané lokalitě je odrůda bez příznaků šarky.
4.8.2 Jabloně Barynáč Synonyma: Barnáč, Barináč. Výskyt: Horňácko. Tvar: kulovitý, někdy válcovitý. Velikost: střední, výška 60 mm, šířka 63 mm, hmotnost 110–150 gramů. Stopka: krátká, kolem 10 mm dlouhá, tlustá až 4 mm. Kalich: malý, uzavřený. Slupka: pevná, málo lámavá, hladná, není mastná, tmavě karmínově zbarvená, posetá bílými lenticelami. Dužnina: žlutavě bílá, tuhá, na vzduchu hnědne, středně šťavnatá. Zralost: ke konzumu dospívá v prosinci. Poznámka: zimní odrůda průměrné chuti s tuhou dužninou.
4.8.3 Hrušně Jačménka Synonyma: Jačménky. Na Horňácku, hlavně ve Velké nad Veličkou se jí říká „Majdalenka“, někdy je nazývají také „Ovesnica“ nebo „Ovesňačka“ Výskyt: jižní a střední regiony Bílých Karpat. Nejčastěji Velká nad Veličkou a Pitín. Tvar: kulovitý s krátkým a širokým hrdlem. Velikost: střední. Výška plodu je 53 mm, šířka 49 mm, hmotnost 60–70 gramů. Stopka: dlouhá, mezi 35–40 mm. Kalich: velký, široký, otevřený. Slupka: pevná, tenká, lámavá. Základní barva je žlutozelená. Dužnina: žlutobílá, tuhá avšak rozplývavá. Zralost: konec července a v srpnu. Poznámka: Plody se používají hlavně do kvasu k pálení aromatické hruškovice. Krehule Synonyma: Krehula, Václavky. Výskyt: nejvíce Horňácko. - 28 -
Tvar: hruškovitý, ke stopce zúžený. Povrch je mírně hrbolatý. Velikost: plody středně velké – kolem 65 mm, šířka 55 mm, hmotnost 100 gramů. Stopka: v průměru 35 mm, dlouhá, hnědá nebo zelená. Kalich: střední i malý, obkališí mírně vystouplé. Slupka: středně silná a ostrá. Základní barva je zelená, při dozrání jasně žlutá. Dužnina: při dozrání je nažloutlé barvy, rozplývavá, šťavnatá. Zralost: druhá polovina září. Po 2–3 týdnech konzumně dozrává, vydrží až do prosince. Poznámka: Sušené plody připomínají chuť fíků. Vytváří kulovité koruny. Medula Výskyt: Velká nad Veličkou. Tvar: kulovitý, některé plody mají tvar bergamotkový. Velikost:malá až střední, výška 45–50 mm, šířka 45–50 mm, hmotnost 50–60gramů. Stopka: tenká, pevná, ohebná, dlouhá 30–40 mm i více. Kalich: malý pootevřený. Slupka: pevná, lámavá. Základní barva je zelená až šedozelená, po celé ploše plodu jsou brčálově zelené lenticely a místy i rzivé skvrny. Dužnina: sypká, avšak dostatečně šťavnatá s množstvím malých sklereidů. Zralost: konec srpna a začátek září. Poznámka: plody často hniličí již na stromě a padají, málo hnijí. Suší se celé plody. Repovica Synonyma: Kiefer, Kurfier, Repovice, Řepovica, Řepovice Výskyt: Horňácko, původní strom je ve Velké na Veličkou. Tvar: baňatý, nepravidelný a hrbolatý, nejširší uprostřed, ke stopce je náhle zúžený. Velikost: variabilní, výška 90–100 mm, šířka 80–90 mm. Hmotnost 200–450 gramů. Stopka: dlouhá 35–45 mm. Kalich: velký, otevřený. Slupka: tenká, středně lámavá, pevná, hladká. Základní barva zelená. Dužnina:velmi tvrdá, hrudkovitá, málo rozpadavá, málo až středně šťavnatá. Zralost: sklizeň v říjnu, konzumace od prosince a ledna. Na skládce vydrží do března. Poznámka: zimní odrůda s méně kvalitními plody. Poraněná místa zasychají, nehnijí. Žitňačky Synonyma: Žitňačka. Výskyt: Horňácko i jinde. Tvar: u vyvinutých plodů pravidelný hruškový, u méně vyvinutých více baňatý. - 29 -
Velikost: stření a větší. Víška je kolem 80 mm, šířka 65mm, hmotnost okolo 100 gramů. Stopka: dlouhá až 50 mm. Kalich: středně velký, pootevřený. Slupka: tenká, pevná, lámavá. Základní barva je světle zelená, při dozrání žlutá. Dužnina: tuhá, tvrdá, s četnými velkými sklereidy. Zralost: konec srpna a začátek září, na skládce plody nevydrží. Poznámka: Na stromě jsou plody líbivé, žlutá slupka na odřených místech černá.
4.9 Podnože ovocných dřevin Slivoně jsou naštěpovány na generativně množených podnožích: selektovaném myrobalánu MY–BO–1 a semenáčích slivoně švestky (Prunus domestica). Jabloně jsou vysazeny na semenáčích odrůdy ‘Jadernička moravská’, případně na typových vegetativně množených podnožích A2 a MM106. Podnože pro hrušně a třešně tvoří hrušňový semenáč (Pyrus communis), respektive třešeň ptáčnice (Prunus avium).
4.9.1 Popis podnoží MY–BO–1 MY–BO–1 je generativně množená podnož slivoní, která se botanicky řadí k myrobalánu (Prunus cerasifera). Je vhodná do sušších oblastí a snáší i půdu s vyšším obsahem vápníku. Stromy mají silný růst, dobře kotví v půdě, později ukončují vegetaci. Podrost se tvoří poměrně málo. Podnož by měla být používána pouze v kombinaci s plodnými odrůdami. Má afinitu i s meruňkami. (Blažek a kol., 2001)
A2 A2 je vegetativně množená silně vzrůstná podnož jabloní švédského původu.Je velmi mrazuvzdorná, hodí se především pro vyšší tvary do horších půdních a klimatických podmínek. Příznivě ovlivňuje plodnost naštěpovaných odrůd. Stromky dobře zakotvují v půdě. (Blažek a kol. 2001)
MM 106 Jedná se o středně vzrůstnou vegetativně množenou podnož jabloní. V porovnání se semennou podnoží dosahují stromy na ní naštěpované asi o 25 % menších rozměrů. Kořenový systém má pevný, přesto se doporučuje v prvních létech po výsadbě jednoduchá opěrná konstrukce, která se po dokonalém zakořenění stromků odstraní.
- 30 -
Podnož je citlivá na sucho a nesnáší také těžké zamokřené půdy, na kterých trpí krčkovou hnilobou. (Blažek a kol. 2001)
Semenáče Semenáč je generativně vzniklá rostlina – ze semene. Semenáče se používají jako podnože, na které jsou roubovány či očkovány různé ušlechtilé odrůdy téhož nebo příbuzného druhu.
Třešeň ptáčnice Třešeň ptáčnice je generativně množená podnož třešní a višní. Intenzita růstu na těchto podnožích je bujná. Obecně je považována za vhodnější pro půdy těžší a vlhčí. (Blažek a kol., 2001)
Jadernička moravská Je to velmi nenáročná semenná, bujně rostoucí podnož jabloní. Vyžaduje vlhčí půdu, je velmi odolná vůči mrazům. Daří se jí ve vyšších polohách, které by měly být spíše otevřené, jinak trpí strupovitostí jabloně (Anonymus (2008g).
4.10 Metodika 4.10.1 Přípravné práce Přípravné práce spočívaly v získání a nastudování literatury týkající se problematiky krajových odrůd ovocných stromů, zachování genofondu a samozřejmě také informací o přírodních poměrech lokality. Literatura k dané problematice byla získána v knihovně MZLU v Brně, na správě CHKO Bílé Karpaty, z informačních brožur a z internetových stránek. Některé z významných informací pro tuto práci byly poskytnuty panem Ladislavem Tomčalou z Velké nad Veličkou, který o sad pečuje.
4.10.2 Terénní práce Terénní práce na zkoumané lokalitě byly uskutečněny ve vegetačním období roku 2007 a v následujícím jarním období roku 2008. Fytocenologické snímkování bylo provedeno na šesti částech lokality. Tyto snímky byly zvoleny o ploše 5×5m na místech, které byly vytipovány tak, aby reprezentovaly celou zkoumanou plochu. Pozornost byla zaměřena na těsné okolí paty kmene, která je ovlivněna nastýláním mulče. Fytocenologické snímky ze sadu byly porovnány se snímky pořízenými na sousední ploše, která je bez výsadby ovocných dřevin. Rostliny byly oklasifikovány podle zastoupení, ve kterém - 31 -
byly zaznamenány na ploše fytocenologického snímku. Pokryvnost plochy byla ohodnocena podle devítimístné Braun–Blanquetovy stupnice abundance (početnosti) a dominance (pokryvnosti) do těchto stupňů : Tab. č.6: Braun–Blanquetova stupnice abundance a dominance Znak
r + 1 2m 2a 2b 3 4 5
Výskyt (%)
Vzácné do 1 %, několik drobných jedinců do 5 %, mnoho jedinců drobného druhu pokryvnost okolo 5 % 5 % až 15 % 15 % až 25 % 25 % až 50 % 50 % až 75 % 75 až 100 %
Pochůzkami na zájmovém území byly zaznamenány rostliny, které se zde vyskytují. Byla snaha zaznamenat rostliny, které zde rostou ve všech vegetačních obdobích. Soupisem rostlin vznikl seznam rostlin. Determinované rostliny byly rozděleny podle stupně ohrožení a to podle dvou stupnic. Dle vyhlášky MŽP č.395/1992 Sb. a černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR. Chráněné druhy rostlin dle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. 1§ Kriticky ohrožené 2§ Silně ohrožené 3§ Ohrožené Černý a červený seznam cévnatých rostlin (Procházka, 2001) A1 Vyhynulé A2 Nezvěstné A3 Nejasné případy vyhynulých a nezvěstných C1 Kriticky ohrožené C2 Silně ohrožené C3 Ohrožené C4 Vzácnější vyžadující další pozornost
Determinace druhové a odrůdové skladby ovocných dřevin, které se nachází v modelovém území, byla provedena na základě podkladů získaných od pana Ladislava
- 32 -
Tomčaly. Ovocné stromy byly roztříděny podle druhů a původu na odrůdy pomologicky popsané, místní semenáče a na krajové odrůdy. Souběžně byla pořizována fotodokumentace, která zaznamenává hlavně rostliny a způsob péče o luční společenstva. Ze získaných pramenů se hodnotila ovocnářská tradice v oblasti, kde se nachází modelové území. Hodnocen byl také krajinářský význam ovocných výsadeb.
- 33 -
5 VÝSLEDKY 5.1 Fytocenologický průzkum modelového území Na lokalitě genofondového sadu k.ú. Velká nad Veličkou bylo determinováno 87 druhů rostlin. Současně bylo provedeno fytocenologické snímkování, které reprezentuje plochu genofondového sadu a zároveň upozorňuje na odlišnosti různých částí lokality. Fytocenologické snímky jsou přiloženy v příloze. Z determinovaného množství rostlin je jedna kriticky ohrožená podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. (dále jen Vyhláška). Jedná se o tořič čmelákovitý (Ophrys fuciflora). Šest nalezených taxonů je dle Vyhlášky ohrožených – bělozářka liliová (Anthericum liliago), kozinec dánský (Astragalus danicus), len žlutý (Lineum flavum), modřenec chocholatý (Muscari comosu), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). Mezi silně ohrožené rostliny se podle Vyhlášky řadí vstavač osmahlý (Orchis ustulata) a vstavač vojenský (Orchis militaris). Na ploše sadu se nachází několik malých plošek, které jsou mírně pomáčené. Zde je zvýšené množství výskytu omanu vrbolistého (Inula salicina), který je typický pro střídavě vlhké stanoviště. Na těchto místech se vyskytují i v hojném množství keřové semenáčky, které jsou díky agrotechnice regulovány. Modelové území nemá ve všech částech plochy stejné zastoupení lučních rostlin. Některé části lokality mají chudší rostlinnou skladbu. Tento jev nelze připsat výsadbě ovocných dřevin, ale půdním a vodním poměrům na daném místě lokality. Z fytocenologického průzkumu vyplynulo, že zkoumaná plocha nemá díky výsadbě ovocných dřevin pozměněnou rostlinou skladbu a je typická pro biotop lokality. Tedy pro širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce obecného
(Juniperus
communis).
Tento
poznatek
vyplynul
z porovnání
fytocenologických snímků plochy s výsadbou, a bez výsadby ovocných stromů. Plocha bez výsadby ovocných dřevin vykazovala téměř shodnou skladbu rostlin jako genofondový sad. Tuto skutečnost lze přisuzovat tomu, že výsadba ovocných stromů je poměrně mladá. Také se jedná o vysokokmeny a i díky tomu lze v budoucnu počítat jen s mírným zastíněním podrostu. Sluneční záření by mělo alespoň částečně pronikat do podrostu. Tímto by měly být zajištěny vhodné světelné podmínky pro luční společenstva.
- 34 -
Tab. č. 7: Seznam determinovaných rostlin na ploše genofondového sadu ve V n./ V Český název
Bělozářka liliová Bukvice lékařská Čilimník zelenavý Čilimník zelenavý Čistec Hlaváč žlutavý Hluchavka bílá Hrachor hlíznatý Hrachor lesní Hrachor širokolistý Hvozdík kratouzek Jahodník obecný Chrastavec rolní Chrpa čekánek Jehlice trnitá Jestřábník chlupáček Jestřábník trstnatý Jetel červený Jetel horský Jetel luční Jetel plazivý Jitrocel kopinatý Jitrocel prostřední Kamejka lékařská Kokožka pastuší tobolka Kokrhel větší –Kopretina bílá Kozí brada luční Kozinec dánský Kručinka barvířská Krvavec menší Krvavec toten Ledenec přímořský Len žlutý Máchelka srstnatá Mateřídouška obecná Medyněk vlnatý
Latinský název
Anthericum liliago Betonica officinalis Chamaecytisus virescens Chamaecytisus virescens Stachys sp. Scabiosa oroleuca Lamium album Lathyrus tuberosus Lathyrus sylvestris Lathyrus latifolius Dianthus carthusianorum Fragaria vesca Knautia arvensis Centaurea scabiosa Ononis spinosa Hieracium pilosella Hieracium caespitosum Trifolium rubens Trifolium montanum Trifolium pratense Trifolium repens Plantago lanceolata Plantago media Lithospermum officinale
Stupeň ohrožení dle Chráněné černého a červeného rostliny seznamu cévnatých dle vyhlášky rostlin ČR č.395/1993Sb
– –
§3 – – – – – – – – –
–
–
– – – – – – C3 – – – – – –
– – – – – – – – – – – – –
Capsella bursa-pastoris
–
–
Rhinantus major Leucanthemum vulgare Tragopogon pratensis Astragalus danicus Genista binchoria Sanguisorba minor Sanguisorba officinalis Tetragonolobus maritimus Lineum flavum Leonotodon hispidus Thymus serpyllum Holcus lanatus
– – – – – – –
– – – §3 – – –
–
–
C2 – – –
§3 – – –
- 35 -
C3 – – – – – – –
Český název
Latinský název
Modřenec chocholatý Mochna plazivá Mrkev obecná Oman vrbolistý Pětiprstka žežulník Pomněnka rolní Popenec obecný Prorostlík okrouhlolistý Prvosenka jarní Pryskyřník prudký Pryskyřník zlatožlutý
Muscari comosum Potentilla reptans Daucus carota Inula salicina Gymnadenia conopsea Myosotis arvensis Glechoma hederacea Bupleurum rotundifolium Primula veris Ranunculus arcis Ranunculus auricomus Euphorbia cyparissiasias Euphorbia esula Agrostis stolonifera Carlina acaulis Elytrigia repens Pseudolysimachion spicatum Veronica chamaedrys Cerastium holosteoides Acgilea millefolium Agrimonia eupatoria Taraxacum officinale Dactylis glomerata Senecio jacobaea Galium mollugo Gallium aparine Galium verum Salvia pratensis Crepis bienis Rumex acetosa Loutus corniculatus Medicago lupulina Cynanchum vincetoxicum Ophrys fuciflora Briza media Hypericum perforatum Flipendula vulgaris Platanthera bifolia
Pryšec chvojka Pryšec obecný Psineček výběžkatý Pupava bezlodyžná Pýr plazivý Rozrazil klasnatý Rozrazil rezekvítek Rožec obecný Řebříček obecný Řepík lékařský Smetanka lékařská Srha laločnatá Starček přímětník Svízel povázka Svízel přítula Svízel syřišťový Šalvěj luční Škarda dvouletá Šťovík kyselý Štírovník růžkatý Tolice dětelová Tolita lékařská Tořič čmelákovitý Třeslice prostřední Třezalka tečkovaná Tužebník obecný Vemeník dvoulistý
- 36 -
Stupeň ohrožení dle Chráněné černého a červeného rostliny seznamu cévnatých dle vyhlášky rostlin ČR č.395/1993Sb
C3 – – – C3 – –
– – – – §3 – –
–
–
– – –
– – –
– – – – –
– – – – –
– – – – – – – – – – – – – – – –
– – – – – – – – – – – – – – – –
–
–
C1 – – – C3
§1 – – – –
Stupeň ohrožení dle Chráněné černého a červeného rostliny seznamu cévnatých dle vyhlášky rostlin ČR č.395/1993Sb
Český název
Latinský název
Vičeněc ligrus Vikev plotní Vikev ptačí Vikev úzkolistá Violka vonná Vítod větší Vstavač osmahlý Vstavač vojenský Zběhovec lesní Zeměžluč okolíkatá Zvonek broskvolistý Zvonek rozkladitý
Onobrychis viciifolia Vicia sepium Vicia cracca Vicia angustifolia Viola odorata Polygala major Orchis ustulata Orchis militaris Ajuga genevensis Centaurium erythraea Campanula persicifolia Campanula patula
–
–
– – – – – C1 C2 – – – –
– – – – §2 §2 – – – –
5.2 Odrůdová skladba ovocných dřevin V současné době se nachází na lokalitě 99 odrůd ovocných odrůd. Počet stromů se pohybuje okolo 486 kusů. Tento počet může kolísat z důvodu úhynu, ale i neplánované výsadby stromů. Odrůd slivoní zde bylo vysázeno 24. Z toho 12 tvoří krajové odrůdy, zastoupení slivoní je 59 % z celkového počtu vysázených dřevin. Jabloně jsou zde odrůdově, s množstvím 44 odrůd, velmi bohatou skupinou. Avšak množství zástupců s 24,5 % z celkové výsadby stromů na lokalitě, je oproti slivoním velmi nízké. Krajových odrůd hrušní zde bylo vysazeno 12, a celkový počet odrůd hrušní na lokalitě je 24. Hrušně zde zaujímají 11 % z celkové výsadby. Třešní jsou vysázeny dvě odrůdy, jejichž výsadba tvoří 4 %. Meruňky jsou zde také vysázeny, ale jejich identifikace ještě neproběhla, vyskytují se v minimálním množství a to 1%. Dalšími dřevinami je oskeruše. V sadu se jí nachází dva exempláře. Kaštanovníku je zde pouze jeden strom.
Tab. č . 8 Množství ovoce pěstovaného v genofondovém sadu ovocný druh počet stromů % zastoupení
slivoně
hrušně jabloně třešně meruňky
kaštanovník
oskeruše
celkem
291
53
119
16
4
1
2
486
59
11
24,5
4
1
0,2
0,4
100
- 37 -
Seznam odrůd ovocných dřevin pěstovaných v genofondovém sadu: Rozdělení odrůd na pomologicky popsané a na místní a krajové odrůdy je podle běžné pomologické literatury. V současnosti existuje i pomologický atlas krajových a místních odrůd, ale toto rozdělení tento atlas neakceptuje.
Jabloně Odrůdy pomologicky popsané ´Banánové zimní´, ´Batul´, ´Biesterfeldská reneta´, ´Boskoopské´, ´Car Alexandr´, ´Coxova reneta´, ´Croncelské´, ´Červené tvrdé´, ´Gdanský hranáč´, ´Jadernička moravská´, ´Jeptiška´, ´Kardinál žíhaný´, ´Kaselská reneta´, ´Kmínová reneta´, ´Knížecí zelené´, ´Landsberská reneta´, ´Lebelovo´, ´Malinové holovouské´, ´Malinové podzimní´, ´Malvazinka´, ´Matčino´, ´Míšenské´, ´Panenské české´, ´Parména zlatá zimní´, ´Punčové´, ´Rederova reneta´, ´Solivarské´ , ´Sudetská reneta´, ´Watervlietské mramorované´ Místní semenáče a krajové odrůdy ´Barynáč´, ´Červené kyselé´, ´Kopka´, ´Kot cukrový´, ´Kutničky´, ´Vrbialka´, ´Máselnice´, ´Lahvička´. Neupřesněné odrůdy ´Funtové´, ´Kožená reneta´, ´Kožuch´, ´Muškátové´, ´Hrbáč´, ´Hromek´.
Slivoně Odrůdy pomologicky popsané ´Brněnská´, ´Dolanka´, ´Durancie´, ´Lovaňská´, ´Ontario´, ´Zelená renklóda´. Místní semenáče a krajové odrůdy ´Červený myrobalán´, ´Gulovačky´, ´Kolomaznice´, ´Pavlůvky´, ´Ryngle´, ´Slivka bílá´, ´Slivka Bystrická´, ´Sračky´, ´Žluté durancie´, ´Valtrova´, ´Vaňkova´, ´Špendlík žlutý´, ´Švestička´. Neupřesněné odrůdy ´Ananasové´, ´Javorník´,´ Jugoslávská´, ´Kraus´, ´Žítkováč´ .
Hrušně Odrůdy pomologicky popsané ´Avranšská´, ´Boskova lahvice´, ´Červencová´, ´Dielova máslovka´, ´Hájenka´, ´Hardyho máslovka´, ´Křivice´, ´Solanka´, ´Solnohradska´, ´Špinka´. - 38 -
Místní semenáče a krajové odrůdy ´Blatnická medule´, ´Krehule´, ´Kurfier´, ´Majdalenky´, ´Makůvky´, ´Medule´, ´Oharkula´,
´Semedyja´,
´Žitňačky´,
´Sudoměřická´,
´Šumberka´ .
Neupřesněné odrůdy ´Bergamotka´, ´Morávek´ .
Třešně Odrůdy pomologicky popsané ´Královna Hortenzie´ Místní semenáče a krajové odrůdy ´Bělice´
Meruňky – doposud nebyly identifikovány
Ostatní dřeviny kdouloň, kaštanovník jedlý, oskeruše, moruše, dřín
- 39 -
´Wiliamsova
čáslavka´,
6 DISKUZE V málokteré krajině je tak patrná propojenost člověka a přírody, jako je tomu v Bílých Karpatech (Jongepierová a kol., 2004). Tento fakt potvrzuje i Míchal (1994), podle kterého je třeba k sukcesně vyspělým stádiím přiřadit i květnaté louky, i když mají tyto ekosystémy ekologickou stabilitu navozenou nebo udržovanou činností člověka. Vyznačují se velkou diverzitou, ačkoli v sukcesní sérii stojí svou sukcesní vyspělostí někde mezi iniciálními pionýrskými stádii a klimaxem. Bílek a Žáková (1999) poukazují na to, že nesklízené plochy luk druhově chudnou a jejich porosty degradují. V botanickém složení ustupují a mizí i vzácné či dokonce chráněné druhy. Jsou vytlačovány agresivně působícími druhy, které byly kdysi omezovány sečením či pasením. Pokud by došlo k omezení výskytu určitého druhu rostlin, jejich další výskyt na stanovišti bude nejspíše ohrožen. Rozmnožování rostlin je totiž více méně závislé na pohlavním rozmnožování, a pokud se množství jedinců sníží, na příklad špatným hospodařením na lokalitě, tento způsob rozmnožování se stane značně obtížným. Toto potvrzuje i Číháková (2006). Ta uvádí, že přežívání rostlin v krajině je možné vegetativním růstem (oddenky, cibule, hlízky), a také pohlavním rozmnožováním (kvetení, opylení, dozrání, šíření a klíčení semen). Avšak pouze prostřednictvím pohlavního rozmnožování může být zachována genetická rozmanitost druhu. Ta zajistí existenci jedinců s různými vlastnostmi, což umožní danému druhu v měnícím se prostředí dlouhodobě přežívat. Nejčastěji semeny se mohou na lokalitu také rozšířit nové druhy rostlin a dochází tak ke zvýšení druhové rozmanitosti. Plocha genofondového sadu ve Velké nad Veličkou je pravidelně obhospodařována, a tedy prozatím nehrozí změna druhového složení rostlinných společenstev z důvodu zanedbání managementu. I z fytocenologického snímkování vyplynulo, že k žádným změnám doposud nedošlo. Pozměnění druhové skladby louky lze předpokládat až v následných letech, kdy se stromy rostoucí na ploše květnaté louky stanou mohutnějšími. Pak je pravděpodobné, že podrost, u něhož se zvýší zastínění a také ovlivnění vyšším množstvím spadaného listí, dojde do určité míry k ovlivnění druhové skladby lučních společenstev. Listí může způsobit překrytí plochy a znesnadnit pronikání slunečních paprsků k půdě. Také rozklad listů a obohacování půdy o živiny může ovlivnit výskyt určitých druhů rostlin. Jersáková a Kindlmann (2004) uvádí, že travinné porosty se vstavačovitými zásadně nepřihnojujeme ani nevápníme. Orchideje jsou konkurenčně slabé druhy a aplikace hnojiv, byť v organické formě, podporuje růst
- 40 -
dominantních trav. Avšak tak masové obohacení půdy o živiny pocházející z rozkládajících se listů ovocných stromů je pouze hypotézou, která není příliš reálná. V podzimních měsících se většina dusíku z listů stahuje mízou do kořenů stromů, opadlé listy obsahují minimální množství dusíku, který by mohl případně eutrofizovat půdu v sadu. Krčma (2007) se zamýšlí nad rolí a důstojností ovocného stromu. Podle něj ovocný strom má možnost důstojně žít pouze tam, kde je pevně spojen s konkrétním člověkem, konkrétní obcí (ve smyslu společenství lidí), neboť neoddělitelnou součástí identity ovocného stromu je schopnost nést ovoce, které přináší radost a upokojení právě a především správci, pečovateli, který zpětně tuto jeho identitu podmiňuje (Krčma, 2007). S touto úvahou nelze než jen souhlasit. V současnosti převládá trend ústupu od výsadby ovocných stromů jako doprovodné zeleně obydlí. Obyvatelé novostaveb se spíše orientují na tzv. bezúdržbové zahrady, na jejichž úpravu nemusí pokud možno vynaložit žádné úsilí. Vesnická obydlí již nejsou obklopena ovocnými stromy, jako tomu bylo u našich předků. Mnoho lidí si chce svou zahradu přizpůsobit moderním trendům a jakoby potlačit fakt, že se dům se zahradou nachází na vesnici, a více se přiblížit městskému stylu. Původní krajové odrůdy byly vytlačeny moderními, které jsou vhodnější pro intenzivní pěstování. Nahrazeny byly však i staré a krajové odrůdy na rodinných zahradách a v soukromých extenzivních sadech. Propagace nových odrůd potlačila zájem o staré a krajové odrůdy a v podvědomí malých pěstitelů vyvolala pocit, že se jedná o přežitek. Avšak jako by se zapomnělo, že staré a krajové ovocné odrůdy jsou nenáročné na podmínky prostředí, odolné vůči některým chorobám a škůdcům a tedy více vhodné pro malopěstitele. Ne každý má zájem o choulostivou odrůdu, když existuje odrůda, která po desítkách let růstu v určité lokalitě přivykla místním podmínkám a stala se odolnou vůči klimatickým poměrům určité lokality. V neprospěch krajových a starých odrůd vypovídá fakt, že jen těžko mohou konkurovat vzhledovými vlastnostmi moderním odrůdám ovoce. Dříve mělo ovoce výsadní postavení nejen jako zdroj potravy, ale hrálo významnou roli i ve vzdělanosti. Některé z prací, které souvisí s úpravou stromů či plodů, pomalu mizí, některé se však zachovávají. Zpracování ovoce už není takovou společenskou událostí, jako tomu bývalo v minulosti. Už jen pár rodin z celé obce vaří povidla. Pálení slivovice je v dnešní době samostatnou kapitolou, protože pálení doma není legální. Avšak zájem o ovocné stromy a produkty z nich – tuhé či tekuté – neutuchá. O tom svědčí i pravidelné košty slivovice, fungující Spolek přátel modrého ovoce a každoroční zájem široké veřejnosti o seminář věnovaný jarnímu - 41 -
a letnímu řezu, štěpování a očkování ovocných dřevin pořádaný v genofondovém sadu k. ú Velká nad Veličkou. Podle Salašové (2006) se využití ovocných dřevin v intravilánu výrazně liší v městské a venkovské krajině. V těchto dvou typech krajiny má ovocná dřevina odlišné uplatnění a odlišný význam. Ve městech se ovocné dřeviny používají do stromořadí, parků. Použití ovocných dřevin se stává módním trendem. Ovocná výsadba ve městech má však svá specifika. Ovocné dřeviny jsou z pohledu obyvatel měst nepraktické, a proto dávají přednost tujím či cypřiškům. Tyto dřeviny nepotřebují řez, netrpí tolik chorobami a škůdci, vypadají exoticky. Tento postoj je typický pro většinu laické veřejnosti a bude se měnit jen těžko. Jedním z hlavních problémů ovocných dřevin ve městech je opad plodů na podzim, citlivost na antropické změny prostředí. Proto existuje široký sortiment kultivarů a botanických druhů rodu Malus, Pyrus, Prunus a Cerasus, které jsou speciálně vyšlechtěné pro podmínky městského prostředí. Tyto dřeviny vypadají jako ovocné dřeviny, ale mají malé nejedlé plody a odlišné požadavky na stanoviště. Je samozřejmé, že dřeviny v intravilánu vesnic se řídí úplně jinou filozofií. Volí se takové druhy ovocných stromů, které se prokazatelně na daném místě pěstovaly, anebo mohly pěstovat, a vybírají se plochy, na které ovocné dřeviny tradičně patří. Pro určení takových to míst je důležité studovat historické materiály. Takto vytipovaná místa jsou poté vhodná pro návrat krajových a starých odrůd. Avšak častým problémem je, že postoje k tomuto druhu zeleně jsou stejné u obyvatel vesnic jako u obyvatel měst. Ovocné dřeviny v intravilánu jsou významné hlavně jako solitery. Dříve byly využívány k označení hranic pozemků (Salašová, 2007). Jak uvádí Paprštejn a Kolotvour (2007), po druhé světové válce došlo v pohraničních oblastech k migraci obyvatel. Změny vlastníků půdy a priorit v zemědělství byly dalšími negativní faktory, které přispěly k úbytku stromů v krajině. Došlo k odstranění starých sadů a cestiček ve volné krajině, které byly lemovány ovocnými dřevinami. Úbytek starých a krajových odrůd se stal impulzem pro zahájení projektu na záchranu mizejících lokálních odrůd. Tento projekt začal v roce 1994. Mapování bylo provedeno na Šumavě, v Krkonoších, Orlických horách, Krušných horách, Doupovských horách, Podyjí, Beskydech a Jesenících. Místa výskytu významných stromů byla zaznamenána pomocí GPS do mapy. Odrůdy považované za vzácné byly přeneseny do polní kolekce ve VŠÚO Holovousy. In situ konzervace byla využívána na místech, kde je zajištěno trvalé zachování lokálních odrůd (NP, CHKO). On farm konzervace byla použita pro zachování lokálních odrůd v dané oblasti. Mimo vládou podporovaný Národní program konzervace a využití - 42 -
genetických zdrojů rostlin v České republice napomáhá k uchování starých a krajových odrůd řada aktivit, které vyvíjí neziskové organizace. Jako je například ZO ČSOP Bílé Karpaty, které založilo genofondový sad ve Velké nad Veličkou a kde je soustředěn genofond místních a krajových odrůd (Boček, 2008). Propagací krajových odrůd by se mohl zajistit zájem o tyto odrůdy. Takovýmto způsobem by se mohly navrátit do krajiny i jiným způsobem než ve formě genofondových sadů nebo výzkumných ploch. V současnosti je možné čerpat finanční podporu MŽP ze systému ekologického zemědělství podle zákonu č. 242/2000 Sb. Majitel takového pozemku se stává ekologickým zemědělcem a produkty vyrobené z certifikovaných ploch mají možnost získat obchodní známku bioprodukt a biopotravina. Pro spotřebitele by se takovýto produkt mohl být zajímavým. I Boček (2008) uvádí, že produkty z krajových odrůd by se mohly stát krajovou specialitou a mohly by přispět k rozvoji regionu ve formě podpory cestovního ruchu. Ovocné sady, ovocná stromořadí, či ovocný solitérní strom jsou významným krajinotvorným prvkem. Podléhají změnám během roku, dotváří ráz krajiny, zpestřují ho, dělají více zajímavým a také zvyšují estetické kvality krajiny, ve které se nachází. Ovocný strom ovlivňuje ráz krajiny na jaře květem, na konci léta vybarvujícími se plody a na podzim barevně zbarveným listím. Takto formovaná krajina se svými výraznými barevnými změnami působí na psychiku člověka daleko lépe než monotónní průmyslová krajina, nebo rozsáhlé monokultury. Pro prostředí je významná schopnost stromů citlivě začlenit stavby, vesnice i města do krajiny. Solitérně rostoucí ovocné stromy, ale i jejich skupiny jsou důležitým orientačním prvkem v krajině. Jsou totiž ve většině případů trvalým a neměnným krajinným prvkem, i když samozřejmě nejsou věčné. Dřeviny současně člení prostor i plochu. Tyto dřeviny zvyšují biodiverzitu, stávají se zdrojem potravy pro řadu živočichů. Poskytují podmínky pro hnízdění ptáků, klidové a krytové podmínky i pro ostatní živočichy. Dřeviny mají v krajině nesporný vliv na mikroklima. Zeleň působí jako relativně chladný prvek prostředí. Část přijaté sluneční energie strom spotřebovává na fotosyntézu a transpiraci a větší část se odráží listy. Stromová zeleň brání přehřívání zemského povrchu a mírní tepelné výkyvy. Zeleň ovlivňuje koloběh vody v přírodě – zpomaluje ho. Umožňuje vsakování vody do půdy a zadržuje ji v krajině, prostřednictvím transpirace zvyšuje vlhkost vzduchu.
- 43 -
Samozřejmě jako všechny dřeviny, nejen ovocné, mají schopnost omezovat vodní a větrnou erozi. Zmírňování rychlosti proudění vzduchu, které vede k větrné erozi, se uskutečňuje pomocí větrolamů. Ovocné dřeviny ovšem ve většině případů netvoří hlavní kostru větrolamu, ale doplňují základní dřeviny. Větrolamy ovlivňují teplotu prostředí, vlhkost vzduchu, snižují výpar vody z půdy a vegetace, zachycují sníh. Dalším ne méně důležitým významem zeleně v krajině je produkce kyslíku a pohlcování oxidu uhličitého. Hygienická funkce dřevin spočívá v zachycování prachu, mikroorganismů a omezování hluku. Snižovat množství mikroorganismů v prostředí mohou dřeviny, které vylučují látky, které působí retardačním účinkem na rozvoj mikroflóry. Mezi látky s tímto účinkem patří estery, silice, pryskyřice, terpeny, fytoncidy. Tyto látky produkují hrušně, lípy, ořešáky, hlohy. Význam lze z krajinného hlediska vidět i v tom, že přítomnost ovocných výsadeb, ať už v podobě extenzivních sadů či rozptýlené zeleně, ochraňuje a zachovává nedestruktivní využívání krajinného prostoru. S tím úzce souvisí i ochrana stávajících kulturních hodnot území.
- 44 -
7 ZÁVĚR Bakalářská práce byla zaměřena na ovocné dřeviny jako součást krajiny Bílých Karpat. Modelové území mělo být zvoleno na základě významného výskytu ovocných dřevin. Proto byla vybrána lokalita NPR Zahrady pod Hájem, kde se nachází genofondový sad. Na tomto území měl být proveden fytocenologický průzkum. Ten měl za úkol zjistit negativní či pozitivní působení ovocných dřevin na biodoverzitu lučních společenstev. Luční společenstva modelového území tvoří širokolisté suché trávníky s významným výskytem vstavačovitých Orchidaceae. Dalším úkolem bylo určení druhové a odrůdové skladby ovocných dřevin. Ve vegetačním období v roce 2006 a v jarním období roku 2007 bylo provedeno fytocenologické snímkování na ploše genofondového sadu. Další snímky byly provedeny na sousední ploše bez výsadby stromů a to z důvodu srovnání stavu vegetace. Pozornost byla zaměřena na těsné okolí paty kmene, kde jsou předpokládány změny ve složení vegetace vlivem nastýlání sena a zastínění ploch korunou stromu. Velikost snímků byla zvolena 5×5 m, aby byla dobře zmapována plocha, na kterou se promítá koruna. Na lokalitě genofondového sadu k.ú. Velká nad Veličkou bylo determinováno 87 druhů rostlin. Z porovnání snímků na ploše s výsadbou ovocných dřevin se snímky bez výsadby vyplynulo, že ovlivněné porostu stromy není v současnosti patrné. Pokud bude přetrvávat stejný způsob managementu, jako doposud, tedy pásové sečení, měla by plocha uchránit před nálety keřů a také by mělo být zajištěno dozrání a vysemenění všech pro tuto lokalitu významných rostlin. Vliv vzrostlých ovocných stromů na biodiverzitu lučních společenstev v současnosti nebyl potvrzen. Z podkladů bylo zjištěno, že se na ploše sadu se nachází 99 odrůd ovocných dřevin a 486 kusů stromů. Z toho 32 odrůd tvoří krajové odrůdy. V množství odrůd převládají v sadu jabloně, avšak v množství zástupců jsou zde hlavní ovocnou dřevinou slivoně, které tvoří 59 % z celkového množství vysazených dřevin. Tyto poznatky spolu s fytocenologicými snímky by mohly do budoucna posloužit jako výchozí materiál pro porovnání stavu vegetace, až stromy dosáhnou větších rozměrů.
- 45 -
8 SUMMARY Tato bakalářská práce se zabývá ovocnými dřevinami jako součástí Bílých Karpat. Modelovým územím byl pro tuto práci zvolen genofondový sad v NPR Zahrady pod Hájem v katastrálním území Velké nad Veličkou. Část práce se zabývá květnatými loukami Bílých Karpat, které jsou zajímavým a typickým prvkem bělokarpatské krajiny. Bylo provedeno fytocenologické snímkování, na jehož základě bylo provedeno hodnocení stavu lokality a vliv ovocných výsadeb na luční společenstva. Bylo determinovámo 87 druhů rostlin, mezi nimi jsou i chráněné druhy. Byl proveden soupis ovocných dřevin vysazených na lokalitě modelového území. Na lokalitě se nachází 486 ovocných stromů a 99 odrůd. V počtu stromů na lokalitě převládají slivoně (59 %), v počtu odrůd jsou nejvíce zastoupeny jabloně s 44 odrůdami. Pozornost byla také zaměřena na krajinářský význam ovocných výsadeb a na způsoby konzervace genofondu ovocných dřevin.
This bachelor thesis deals with fruit trees that form a part of White Carpathians. Genebank orchards of natural park area Zahrady nad Hajem in cadastral territory Velka nad Velickou were chosen as a model territory for this thesis. The thesis is interested in florid meadows of White Carpathians which are interesting and typical feature of White Carpathians landscape. Phytocenological research was performed in order to evaluate conditions in the locality and influence of fruit tree outplanting on meadow bodies. 87 plant species were determined, including protected species. 486 fruit trees and 99 varieties were identified within the territory. Plum trees form a majority among trees withing the territory (59 per cent), apple trees show the highest number of varieties – 44 varieties was found. Last, but not least, landscape importance of fruit tree outplanting and preservation possibilities of fruit tree genebank were investigated.
- 46 -
9 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY BOČEK, S., 2007. Charakteristika a typy extenzivních výsadeb. In BOČEK, S. Ovocné dřeviny jako součást dřevinných formací v kulturní zemědělské krajině I. 1. vyd. MZLU Brno: Ediční středisko MZLU v Brně, s. 9–13. ISBN 978-80-7375-095-4.
BOČEK, S., Ovocné dřeviny Bílých Karpat. Zahradnictví. 2008, č. 1, s. 10–12. ISSN 1213-7596
BOČEK, S., 2008 Staré a krajové odrůdy ovoce, jejich význam a funkce. In SALAŠ, P. Ovocnářství II. 1. vyd. MZLU Brno: Ediční středisko MZLU v Brně, s. 54–63. ISBN 978-80-7375-145-6
BÍLEK, M., ŽÁKOVÁ I., 1999. Využití pastvy ovcí k údržbě a obnově travních porostů v chráněných územích. Farmář, 1999, 2: 50–51.
BLAŽEK, J. a kol. J., 2001. Ovocnictví. II. vydání. Praha: Nakladatelství Květ, 384 s. ISBN 80-85362-43-0
DEMEK, J., 2006. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Brno AOPK ČR, 582 s. ISBN 80-86064-99-9
DOSOUDIL, M., 2007. Velká nad Veličkou: Století proměn městečka \"Weliká\"(od počátku do roku 1945). 1. vyd. obec Velká nad Veličkou, Břeclav, 286 s. ISBN 80903762-9-0
CHYTRÝ, M., et al., 2001 Katalog biotopů České republiky. 1. vyd. Praha : AOPK ČR, 307 s. ISBN 80-86064-55-7
JONGEPIEROVÁ, I., et al, 2004. Agroenvironmentální programy na květnatých podhorských loukách. 1. vyd. VIS Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 23 s.
JERSÁKOVÁ, J., KINDLMANN, P., 2004. Zásady péče o orchidejová stanoviště. 1. vyd. České Budějovice: KOPP nakladatelství, 199 s. ISBN 80-7232-254-0
- 47 -
KRČMA, M., 2007. Ovocné dřeviny v systému zeleně sídla: Tradice versus nepřekonatelnost školních frází. In BOČEK, S. Ovocné dřeviny jako součást dřevinných formací v kulturní zemědělské krajině I. 1. vyd. MZLU Brno: Ediční středisko MZLU v Brně, s. 62–67. ISBN 978-80-7375-095-4
LICHNER, S., a kol., 1977. Lúky a paseienky. Bratislava: Príroda , 325s.
MACKOVČIN, P., JATIOVÁ, M., 2002. Chráněná území ČR: Zlínsko, svazek II, vydal AOPAK ČR, 374 s. ISBN 80-86064-38-7
MÍCHAL, I., 1994. Ekologická stabilita. 2. vyd. Brno: Veronica, 273s. ISBN 80-8536822-6
PAPRŠTEIN, F., KLOUTVOR. J., 2007 Preservation of Fruit Lanraces of Czech republic.Acta Horticulturae (ISHS), 760, s. 457–461. ISBN 978-90-66055-10-0
PROCHÁZKA, F. (ed.), 2001. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Praha: Příroda, 166 s. ISBN 80-86064-52-2
QUITT, E., 1975. Klimatické oblasti ČSR. Brno, Geografický ústav ČSAV, 73 s.
SALAŠOVÁ, A., 2007. Ovocné dreviny v záhradnej a krajinárskej archutekture. In BOČEK, S. Ovocné dřeviny jako součást dřevinných formací v kulturní zemědělské krajině I. 1. vyd. MZLU Brno: Ediční středisko MZLU v Brně, s. 56–61. ISBN 978-807375-095-4
TETERA, V. a kol., 2006. Ovoce Bílých Karpat. Veselí nad Moravou: Základní organizace ČSOP Bílé Karpaty, 310 s. ISBN 80-903444-5-3
TETERA, V., 2003. Záchrana starých a krajových odrůd ovocných dřevin,vyd. ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 80 s. ISBN 903444-0-2
- 48 -
VONDRÁČEK, J., PEKÁRKOVÁ, E., 1997. Krajová odrůda. In: MAREČEK, F. Zahradnický slovník naučný, 3 díl CH–M, Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 223 s. ISBN 80-851120-62-3.
Internetové zdroje:
ANONYMUS (2008a) Http://cs.wikipedia.org [online]. 2007, Stránka byla naposledy editována 13. 6. 2008 v 05:30 [cit. 2007-03-23]. Dostupný z WWW:
.
ANONYMUS (2008c) Http://www.biomonitoring.cz [online]. 2007 [cit. 2007-03-20]. Dostupný z WWW:
ANONYMUS (2008d) Http://www.ceskyraj.ochranaprirody.cz [online], [cit. 2008-04-17]. Dostupný z WWW:
ANONYMUS (2008 e) Http://www.bilekarpaty.cz
[online],
[cit.
2007-03-22].
Dostupný
z
WWW:
.
ANONYMUS (2008 f) Http://www.slovacko.cz [online]. 2003 [cit. 2007-03-20]. Dostupný z WWW: .
ANONYMUS (2008 g) Http://hostetin.veronica.cz/ [online]. Poslední aktualizace této strany: 08.06.2008 [cit. 2008-03-20]. Dostupný z WWW:
.
- 49 -
10 PŘÍLOHY
- 50 -