K a z u
i
š t i k a
OČNÍ POHYBY U ZJEVNĚ PODPRŮMĚRNÉHO ČTENÁŘE Popis individuálního případu Jiří Jošt Anotace: Autor vyšetřil oční pohyby u vzorku předškolních dětí (N = 85), z něhož se vyčlenilo dítě, jehož oční pohyby se výrazné lišily od ostatních. Souběžně s tím se odlišoval i čtenářský vývoj tohoto dítěte od ostatních (sledovaný po dobu prvních pěti let školní docházky na základní škole). Zaznamenaný vývoj se dá klasifikovat jako zjevný deficit, eventuálně dyslexie typu B podle Matějčkovy typologie. Autor diskutuje o významu vztahu mezi okulomotorickým nálezem v předškolním věku a čtenářskými obtížemi v následném školním vývoji. Klíčová slova: oční pohyby, čtení, dyslexie.
Úvod Článek Oční pohyby a čtení (Jošt 2005, 2006) popisuje výzkum, v němž jsme u vzorku předškolních dětí (N = 85) vyšetřili oční pohyby a poté sledovali jejich školní a čtenářský vývoj po dobu pěti let, respektive od 1. do 5. ročníku základní školy. Testovali jsme hypotézu, podle níž existuje mezi předškolními očními pohyby a následným čtením významný vztah, pomocí něhož se bude moci predikovat i eventuální dyslexie. Ve sledovaném vzorku se objevilo dítě (nadále Marie) s výrazně odlišným, p o d p r ů m ě r n ý m okulomotorickým výkonem a současně i výrazně podprůměrným čtením.
Vyšetření očních pohybů Oční pohyby vyšetřené v předškolním věku byly klasifikovány pomocí diskriminační analýzy. Její grafický výstup, tzv.
dendrogram ukazuje nápadnou odlišnost Mariiných očních pohybů od všech ostatních dětí vzorku (obrázek č. 1). Popis obrázku: Oční pohyby dětí vyjádřené pomocí faktorů jsou uspořádány podle stupně podobnosti. Čím blíže k nule, viz stupnice označená čísly 0, 5, 10, 15, 20 a 25, tím větší podobnost a obráceně. Pokud by oční pohyby dvou či více dětí dosáhly nuly, byly by identické. Takový případ je ovšem vzácný. Identické oční pohyby bychom pravděpodobně nenalezli ani u jednovaječných dvojčat; jejich oční pohyby by však byly nejblíže k nule, tj. úplné identitě. Mariiny oční pohyby jsou označeny číslem 72, které je zakroužkováno. Z dendrogramu můžeme odečíst, že celý vzorek dětí se rozpadá na dvě skupiny: jednu tvoří Marie a druhou všechny ostatní děti. Podobnost
133
Obr. č. 1. Dendrogram očních pohybů pro sledovaný vzorek détí DandroQrtB uslng Avtrtf* Llnkay* (Between Croups) BaÍC<1*d Distanc* Clostar Coabln*
caa
y
1
mezi očními pohyby ostatních dětí, tj. celého vzorku kromě Marie, se pohybuje již na hladině cca 10 bodů metrické stupnice. Podobnost mezi očními pohyby Marie s ostatními se ukazuje až na hladině 25 bodů stupnice.
Další sledované údaje Těhotenství proběhlo podle matky bez komplikací, porod byl normální, avšak v nedokončeném devátém měsíci těhotenství. Porodní h m o t n o s t se rovnala 2500 g/45 cm. Ikterus („novorozenecká žloutenka") byl delší než 10 dnů. Dítě nebylo kříšeno. Poporodní vývoj podle matky byl normální. U dítěte nebyly zjištěny smyslové vady, dítě nebylo sledováno ani vyšetřováno neurologicky. Marie vyrůstá v úplné a pravděpodobné funkční rodině. Oba rodiče absolvovali základní školu a střední odborné učiliště nematuritního typu. Učitelky v mateřské ani základní škole si nestěžovaly na spolupráci s rodiči, na nezájem o dítě, či dokonce na zanedbávání dítěte. Marie zahájila školní docházku bez odkladu (narozena v listopadu), neopakovala. Čtenářský vývoj byl od počátku zjevně podprůměrný: v 1. třídě (test Koťátko) přečetla správné 7 slov za minutu, tj. pásmo ČQ 61-65; v 2. třídě (test Zajíček) přečetla správné 33 slov za minutu, tj. pásmo ČQ 81-85; v 3. třídě (test Na raky) přečetla správně 32 slova za minutu, tj. ČQ cca 75; v 5. třídě (test Krtek) přečetla správně 28 slov za minutu, tj. pásmo ČQ méně než 70. Relativní četnost chyb má zvyšující se
tendenci - v 5. třídě dosahuje 15%, což odpovídá pásmu 1.-2. stenu (výkon zjevně podprůměrný). V kvalitě chyb pozorujeme od 1. do 5. třídy vč. záměny tvarově podobných písmen (např. d - b, b - p) i záměny poradí písmen (např. od - do), vynechávky částí slov či celých slov (např. místo „prohlédnout" čte „prohnout") a chyby kombinované, např. slovo „vykoná" čte „vysoká" patrně se záměnou n - s a inverzí písmen v základu slova; nebo slovo „vše" ve větě „Jak je vše krásné" čte „však", kde písmeno „e" je zaměněno za „a" a připojeno písmeno „k" patrně proto, aby slovo dostalo význam; a stejné sémanticky je upraveno následující slovo „krásné" na „krásné", takže výsledná véta zní: „Jak je však krásné". Některé chyby mají ráz chyb „z nepozornosti": místo „nacházel" čte „nachází" nebo místo „všechna" čte „všechny". Obdobně je tomu v psaní podle diktátu (test psaní byl administrován v 1. a 2. třídě): opět pozorujeme záměny tvarové podobných písmen, záměny pořadí (např. větu „Ema si hraje" napíše „Ema si harje"), vynechávky částí slov či celých slov (např. „obrat" píše „obd", kde navíc je záměna t - d), vynechávky háčků a čárek nad písmeny, záměny měkkých a tvrdých slabik („chodník" píše „chodnyk"). V řeči - jinak nepatlavé a srozumitelné, bez agramatismů - pozorujeme v rámci sledovaného vzorku dětí nadprůměrný výskyt specifických asimilací a artikulačních neobratností (z = +0,73). Nález v IQ-testu PDW v části verbální odpovídá 94, v části neverbální 113 a celkové 102.
Prospěch v českém jazyce a matematice na závěrečných vysvědčeních je vyrovnaný: v 1. a 2. třídě po dvojkách, v 3., 4. a 5. třídě po trojkách, pouze v 6. třídě v Čj 3 a matematice 4. Prospěch v hudební a výtvarné výchově v 1. a 2. třídě odpovídá jedničkám, od 3. třídy do 6. třídy včetně však ve výtvarné výchově dostává dvojky. Při srovnání prospěchového a intelektového výkonu nalézáme hodnotu z = -0,87, tj. opožďování prospěchu za intelektovými možnostmi dítěte čili nevyužívání intelektových možností k přiměřenému prospěchu (tzv. underachievement; Kaplan 1990). V testu sebehodnocení školní úspěšnosti se celkový výsledek pohybuje v pásmu průměru (5. sten) s následující skladbou subtestů (čísla udávají hodnotu ve stenech): schopnosti všeobecně 3, sebedůvěra 4, matematika 10, čtení 3, pravopis 6, psaní 5. Nápadný je zde „dyslektický" profil, tj. nadprůměrný self-koncept pro matematiku versus podprůměrný self-koncept pro čtení, který nekoresponduje s prospěchovou skladbou - prospěch v českém jazyce a matematice je prakticky vyrovnaný. Ve škále hyperaktivity je zaznamenán vysoký skór jak v předškolním věku, tak po třech letech školní docházky: v z-hodnotách vyjadřujících pozici dítěte ve studovaném vzorkuje z-hodnota pro předškolní vék rovna 1,91, ve školním věku 2,19. Nález svědčí o zjevné, déledobé instabilitě dítěte, která má patrné hlubší podklad. V testu obkreslování geometrických obrazců Marie dosahuje 4. stenu (mírného
135
podprůměru), který kontrastuje s vývojovými možnostmi odhadnutými výsledkem v IQ (PDW) testu. Nález koresponduje s děledobě nižším prospěchem ve výtvarné výchově. V sociometrickém nálezu ve skóru obliby Marie získává 1 bod, v skóru neobliby 18 bodů, což odpovídá kategorii „signifikantně odmítaného žáka".
Závěr Máme-li shrnout nálezy a vyslovit diagnózu, pak se domníváme, že u Marie jde o specifický deficit v řeči čtené, psané a mluvené, jehož obraz bychom přiřadili pod typ B v klasifikaci čtenářských obtíží podle prof. Matějčka (Matějček 1974). Podkladem obtíží je suspektní LMD. Tato předpokládaná dysfunkce CNS pravděpodobně ovlivnila či se promítla jak do očních pohybů, tak do čtení a navodila tím těsný vztah mezi nimi. Kazuistika o Marii by pak mohla být ukázkou toho, jak z očních pohybů vyšetřených v předškolním věku by se dal dostatečně spolehlivě predikovat vývoj čtení, resp. odchylka od normy. Nález, který předkládáme, je ovšem ojedinělý a ve větším souboru či v celé populaci dětí může být i náhodný. K vyloučení této pochybnosti bychom potřebovali vyšetřit a dlouhodobé sledovat dostatečně velký soubor dětí; vzhledem k l - 2 p r o c e n t n í m u výskytu dyslexie v populaci (Matějček 1993,1998a, 1998b) bychom odhadli rozsah vzorku kolem jednoho tisíce dětí, tak abychom zachytili kolem 15 dyslektiků a mohli analyzovat
a porovnat jejich předškolní oční pohyby s následným čtenářským vývojem. U diagnózy se vyhýbáme pojmenování „dyslexie". V literatuře, zejména anglosaské, kde vznikla a má silnou tradici tzv. fonologická hypotéza o příčině dyslexie, se ve výzkumu setkáváme s požadavkem kontrolovat poruchy pozornosti a změněnou základní aktivitu dítěte (hypo-hyperaktivitu) a oddělovat je od vlastní dyslexie (např. Bradley; Bryant 1985, Janský, et al. 1989, Liberman 1984, Nicolson; Fawcett; Dean 2001, Thompson 1999). Fonologická hypotéza předpokládá, že vlastní, nezaměnitelnou příčinou dyslexie je porucha jazykových schopností, zatímco čtenářské obtíže u dítěte s LMD se dají vysvětlit oslabenou pozorností a změnou (hypo-hyper) aktivity. U Marie nevylučujeme ovšem ani etiologii hereditárně encefalopatickou, i když úvahu o dědičné vloze nemůžeme podpořit anamnestickým nálezem. Pod pojmem „hereditární encefalopatická etiologie" si představujeme gen nebo několik genů, které byly aktivovány či vyburcovány k životu nějakou méně příznivou okolností zevního prostředí, nejčastěji v průběhu těhotenství anebo porodu. U Marie to např. mohl být déledobý ikterus, svědčící o sníženém okysličování - na nedostatek kyslíku jsou citlivé zejména mozkové buňky. Nejasným se pak stává vztah obou uvažovaných příčin k očním pohybům a čtení: a) Je možné předpokládat, že hereditární příčina, stejné jako encefalopatická,
ovlivňuje jak čtení, tak oční pohyby a že účinek obou se d o k o n c e násobí. Pro včasnou diagnostiku čtenářských obtíží pomocí vyšetření očních pohybů by to byla příznivá okolnost. b) Je ovšem možné také předpokládat, že obě příčiny, encefalopatická a hereditární, působí nezávisle na sobě a specializovaně, tj. hereditární etiologie ovlivňuje převážně či výhradně pouze čtení a k očním pohybům je netečná (či alespoň k očním pohybům konkrétního druhu a vyšetřeným konkrétní úlohou). Tato hypotéza by vyhovovala Pavlidisovým oponentům, kterým se nepodařilo zopakovat Pavlidisovy nálezy týkající se očních pohybů u dyslektiků a kteří předpokládají, že špatné čtení dyslektiků je příčinou jejich špatných očních pohybů (např. Black, et al. 1984, Rayner 1985, 1998, Stanley, et al. 1983). Při absenci encefalopatické příčiny by predikce čtení, resp. jeho obtíží pomocí vyšetření očních pohybů v předškolním věku byla obtížná, ne-li nemožná. Tuto otázku pokládáme stále za otevřenou. Literatura: AMERICAN PSYCHIATRIC ASSOCIATION. (Ed.). DiagnosticandStatistical Manual of Mental Disorders. /V"1 edn. Washington (D.C.): American Psychiatrie Press, 1994. BLACK, J.L.; COLLINS, D.W.K.; DeROACH, J.N.; ZUBRICK, S.R. Dyslexia: Saccadic Eye Movements. Perceptual and Motor Skills, 1984, 58, s. 903-910. BRADLEY, L.; BRYANT, P. Rhyme and
Reason in Reading and Spelling. Ann Arbor : Michigan University Press, 1985. JANSKÝ, J.; HOFFMAN, M.; LAKTON, J.; SUGAR, F. Prediction of Dyslexia. A Six-Year Follow-Up. Annals of Dyslexia, 1989, 39, s. 227-245. JOŠT, J. Oční pohyby a čtení (1. část). Speciální pedagogika, 2005, 4, s. 276-284. JOŠT, J. Oční pohyby a čtení (2. část). Speciální pedagogika, 2006, 1, s. 36-51. KAPLAN, PS. Educational Psychology for Tomorrow's Teacher. New York : West Publishing Company, 1990. LIBERMAN, I.Y. A language-oriented view of reading and its disabilities. Thalamus, 1984, 4, (1), s. 1-42. MATĚJČEK, Z. Dyslexie - specifické poruchy čtení. Praha: H+H, 1993. MATĚJČEK, Z. (1998a). Reading in Czech. Part I: Test of Reading in a Phonetically Highly Consistent Spelling System. Dyslexia, 1998, 4, s. 145-154. MATĚJČEK, Z. (1998b). Reading in Czech. Part II: Reading in Czech Children with Dyslexia. Dyslexia, 1998, 4, s. 155-168. MATĚJČEK, Z. Vývojové poruchy čtení. Praha: SPN, 1974. NICOLSON, R.L; FAWCETT, AJ.; DEAN, P. Developmental dyslexia: the cerebellar deficit hypothesis. Trends in Neurosciences, 2001, 24, s. 508-511. PAVLIDIS, G.T. The "Dyslexia Syndrome" and Its Objective Diagnosis by Erratic Eye Movements. In RAYNER, K. (Ed.). Eye Movements in Reading: Perceptal
STANLEY, G.; SMITH, G.A.; HOWELL1, E.A. Eye movements and sequential tracking in dyslexie and control children. British Journal of Psychology, 1983, 7, s. 181-187. THOMSON, M.E. Subtypes of Dyslexia: A Teaching Artefact? Dyslexia, 1999, 5, s. 127-137.
and Language Processes. New York : Academic Press, 1983, s. 441-464. RAYNER, K. Do Faulty Eye Movements Cause Dyslexia? Developmental Neuropsychology, 1985,1, (1), s. 3-15. RAYNER, K. Eye Movements in Reading and Information Processing: 20 Years of Research. Psychological Bulletin, 1998, 124, (3), s. 372-422.
n
t
&
M
r
/
t / I , m
m
,
i
ľ
/ m
N
K W c u v r a j T
^
'' '
x
u c I
v
S
v vw
k
%
{
v
Č
V
T
•
j \
o \j)
/ y
U
