gender Szczepaniková, A. 2006. „Studium mezinárodní migrace – co nabízí gender perspektiva?“ Socioweb, 11/2006: 2–3. Šanderová, J. 1998. „Co určuje postavení žen v stratifikač ním systému?“ Tuček, M. a kol. Česká rodina v transforma ci – Stratifikace, dělba rolí a hodnotové orientace. Praha: So ciologický ústav AV ČR. Šanderová, J. 2007. „Teoretický rámec a první krok k zo becnění (Společný jmenovatel zkoumaných nerovností)“. Pp. 11–24 in Šanderová, J. (ed.). Sociální nerovnosti v kva litativním výzkumu. Praha: ISS FSV UK. Šanderová, J. 2008. „Hlavní proudy teorie a výzkumu soci ální stratifikace“. Pp. 277–308 in Šubrt, J. a kol. Soudo bá sociologie II: Teorie sociálního jednání a struktury. Pra ha: Karolinum. Šiklová, J. 1995. „Inhibition Factors of Feminism in the Czech Republic after the 1989 Revolution.“ Pp. 33–43 in Čermáková, M. (ed.). Women, Work and Society. Prague: Institute of Sociology. Šiklová, J. 1997. „McDonald’s, Terminators, Coca Cola Ads – and Feminism? Imports from the West“. Pp. 76–81 in Renne, T. (ed.). Anna’s Land. Sisterhood in Eastern Euro pe. Oxford: Westview Press. True, J. 2003. Gender, Globalization, and Postsocialism: The Czech Republic after Communism. New York: Columbia University Press. Tuček, M. a kol. 2003. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Praha: Sociologické nakladatelství. Víznerová, H. 2007. Rodičovství v životě migrujících žen. Zpráva z projektu „Souvislosti proměn pracovního trhu a fo rem soukromého, rodinného a partnerského života v české společnosti“.Dostupné na: http://www.soc.cas.cz/prome ny/download/584/Rodicovstvi_migrace.pdf. (Naposledy navštíveno: 25. 10. 2008). Weber, L. 1998. „A Conceptual Framework for Understan ding Race, Class, Gender, and Sexuality.“ Psychology of Women Quarterly, 22: 13–32. West, C., Fenstermaker, S. 1995. „Doing Difference“. Gen der Society, 9 (1): 8–37. Wichterich, C. 2000. Globalizovaná žena. Praha: proFem.
Winter, B. 2006. „Religion, Culture and Women’s Human Rights: Some General Political and Theoretical Considera tions“. Women’s Studies International Forum, 29: 381–393. Poznámky: 1 Článek vznikl s podporou GA AV ČR (reg. n. KJB 700280603). Chci poděkovat za podnětné komentáře obě ma osobám recenzujícím tento text a dále kolegům K. Voj tíškové a J. Šafrovi. 2 Ponechávám stranou diskurs postkoloniálního feminismu a multikulturního feminismu, které byly již do českého pro středí uvedeny (viz KnotkováČapková 2007, 2008). 3 Pro výraz „women of color“ by se v češtině dalo používat „ženy jiné barvy pleti než bílé“. Podobně černý feminismus může být problematickým pojmem, ale užívám ho zde, ne boť se k němu Afroameričanky hlásí. 4 O vývoji teorie česky také z odlišného úhlu pohledu viz Fraser (2007). 5 Česky více viz Kolářová (2006a). 6 Tematizování intersekce je v Evropě spojeno s uvažová ním o diverzitě a multikulturalismu. V rámci feminismu se vedou diskuse, zda je multikulturalismus špatný pro ženy (Nussbaum 2000; Okin a kol. 1999; Phillips 2007; Winter 2006 apod.). 7 Ačkoli v sociologické teorii se používá, tak lidé, jak jsme zjišťovali ve výzkumu vnímání distancí v české společnos ti, tento pojem odmítají vzhledem k negativním konota cím ve spojení s minulým režimem, případně pojem neznají a nepoužívají, rozhodně se s termínem pozitivně neidenti fikují (více Kolářová 2008). 8 V otázce prolínání genderu a dalších nerovností ve vzta hu k feminismu byla v ČR reflektována otázka sexuality (viz Sokolová 2006; Spencerová 2006 a další).
PhDr. Marta Kolářová, Ph.D., pracuje v Sociologickém ústa vu AV ČR, zabývá se nerovnostmi v souvislosti genderu, tří dy a etnicity a dále genderovými aspekty globalizace a so ciálních hnutí.
Gender a rozvoj: co nás rozděluje, co nás spojuje / ondřej Horký Gender and Development: What Keeps Us Apart, What Keeps Us Together Abstract: While gender has gained serious credit on the international development research and policy agenda, it is not reflected in Czech development studies. Likewise, the situation of women living in the developing world has been tack led by Czech gender studies only occasionally. This lack of attention from both the Czech academia and Czech civil soci ety is owing to the slow reconstruction of both interdisciplines during the transition and to the prevailing liberalism of Czech society. Even though links between gender and poverty are reflected in the mainstream discourse of international organizations, the autor criticizes their underlying liberal assumptions from the viewpoint of feminist economics with out acknowledging the capacity of postmodern feminists to tackle lived poverty. While the grassroots women’s move ments in the South reveal diverse theoretical backgrounds, in Czech development cooperation gender is only formally gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um
roč n í k 8 , č í sl o 2 /20 0 8 | 10
gender reflected in policy and operational documents. The autor demonstrates this strong gender blindness through the exam ple of a presumably gender neutral project on agricultural education in Angola. Czech development cooperation has sup ported only a few gender projects, which were intended especially for at risk women. In conclusion, the author advocates mainstreaming the gender perspective into Czech development cooperation and, by extending the scope of the feminist standpoint theory, argues that the development constituency cannot be genuinely pro poor without paying special at tention to women and the gender constituency cannot pretend to defend women’s rights without paying attention to the poor living in the South. Keywords: gender, development, poverty S Margaret jsem během prvních měsíců svého pobytu v ugandské vesnici Malongwe strávila více času než s kým koliv jiným. Během přípravy komunitního projektu pro míst ní ženy jsem bydlela v jejím domku a předpokládala, že jako stejně stará žena mohu jejím problémům rozumět lépe než mužská část našeho českého týmu. Myslela jsem, že tím pá dem mohu i lépe ošetřit projekt, který jsme s místními ženami připravovaly. Brzy ale vyšlo najevo, že se naše osudy, životní podmínky a práva liší tak dramaticky, že metoda „mezi námi ženami“ jen tak snadno aplikovat nepůjde. Lenka Černá (2006), bývalá vedoucí projektu Adopce na dálku Česká genderová studia se po dlouhá léta zajímala o rozvo jový svět jen okrajově.1 Rozvojová studia a další společen skovědní obory se zaměřením na Afriku, Asii a Latinskou Ameriku zase v převážné většině případů opomíjely gende rové aspekty svého výzkumu a výuky. Situace mimo aka demickou sféru je obdobná: gender ani rozvoj se v Česku neřadí mezi společenské a politické priority. Prostor věno vaný jejich průsečíku zůstává zanedbatelný a úvodní citace praktičky rozvojové pomoci tak představuje vzácný příklad uvažování, jehož nepřítomnost má pro teorii i praxi rozvoje a genderu dalekosáhlé důsledky. V tomto článku chci ukázat, že reflexe styčných bodů genderových a rozvojových studií je nezbytná pro pokrok na obou výzkumných polích. Oba meziobory jsou propoje ny s občanskou společností a vyrovnávají se s dilematy uni verzalismu a relativismu, liberalismu a poststrukturalismu. Obě nedávno vzniklé akademické komunity v českém pro středí často nekriticky přejímají diskurs a agendu vnějších politických aktérů, ať se jedná o mezinárodní organizace nebo Evropskou unii. Současná pozornost k genderu a roz voji může díky své citlivosti k rozmanitým kulturním kon textům rozšířit a prohloubit naše porozumění každodenně používaných pojmů. Věřím také, že tato reflexe umožní nejen zkvalitnit roz vojovou spolupráci tak, aby pomohla chudým mužům i chu dým ženám žijícím zejména na globálním Jihu, ale i zlep šit politiky rovných příležitostí v České republice v duchu Rousseauova citátu: „Chceteli studovat lidi, musíte se po dívat do své blízkosti, ale pro studium člověka se musíte na učit upřít svůj pohled do dálky.“ (Rousseau in Mahieu 2001: 68). Co platí pro člověka, platí i pro muže a pro ženy a pro vztahy mezi nimi zvlášť. Pohled do dálky je přínosný i teh dy, když nás zkušenosti jiných naučí pouze to, že své vlastní gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um
zkušenosti nemůžeme zobecňovat ve velkých, společenskou realitu vyčerpávajících modelech a promítat je do samo spásných politických projektů. Proto nejdříve poskytnu krátký přehled útlé literatu ry dotýkající se tematiky genderu a rozvoje v českém ja zyce a proberu možné důvody, proč téma dlouho unikalo zájmu české akademické komunity. Ve druhé části se zamě řím na gender v současném rozvojovém diskurzu meziná rodních organizací, zejména v Rozvojových cílech tisíciletí, a na fakta, která předkládá jako ospravedlnění následných rozvojových politik. S využitím epistemologické kritiky fe ministické ekonomie v třetí části poukážu na hranice pří stupu mezinárodních organizací. Následující tři části spo čívají v přehledu (a diskusi) feministických teorií rozvoje s důrazem na pnutí mezi liberálními a postmoderními pří stupy, v možném východisku, které nabízí teorie stanovis ka, a v ilustraci třemi příklady ženských hnutí Jihu. V posledních dvou částech se vracím do České republi ky a na základě rozboru dokumentů zahraniční rozvojové spolupráce a polostrukturovaných rozhovorů s jejich reali zátory a realizátorkami upozorňuji na nízkou genderovou citlivost české rozvojové spolupráce a rozporné výsledky zdánlivě genderově neutrálního projektu v oblasti vzdělá vání v Angole. Článek uzavírám výzvou k začleňování gen deru do české rozvojové politiky jako podmínky pro naplňo vání jejího cíle snižování chudoby. Sebezahleděnost českého výzkumu nových meziobo‑ rů během transformace Genderová studia se v České republice zrodila až poté, co se akademická sféra po sametové revoluci zbavila svého ide ologického základu. Výzkum vztahů mezi muži a ženami byl do té doby nemyslitelný: komunistická strana jej označova la za buržoazní pavědu, která se snaží rozklínit boj dělnic ké třídy proti třídním nepřátelům a která brání uskutečnění socialismu (Šiklová 1997: 266). V případě ekonomie a me zinárodních vztahů, které se zajímaly o „hospodářsky méně rozvinuté země“ a bývalé kolonie, znemožňoval struktura listický přístup marxismuleninismu zviditelnit místní pro jevy vícerozměrné chudoby, ústředního pojmu současných rozvojových studií. Komunistická ideologie také popírala zobrazení kulturních odlišností, nerelevantních pro teorii třídního boje. Období 90. let se neslo v obnovení – či spíše v kopírová ní – společenských věd Západu, zejména v jejich anglosas ké tradici. Důvody, proč tehdy nevěnovala česká genderová ročník 8, číslo 2/20 08 | 11
gender studia Jihu dostatečně prostoru, vysvětluje Tereza Kodič ková ve své anglicky psané diplomové práci, kterou shrnu la v článku s příznačným názvem Co je nám do třetího světa (Kodičková 2002a, 2002b).2 Tvrdí, že v českých akademic kých textech převládá liberální feminismus, protože alter nativní pohledy mohly být jednoduše fyzicky nedostup né a české vědkyně a vědci se spokojili s texty, které získali od zahraničních partnerských institucí. Právě liberální pří stup navíc oceňují západní politické struktury: dnešní poli tika Evropské unie, která klade důraz na rovné příležitosti na trhu práce a na vstup žen do politiky, se podle autor ky v důsledku neliší od požadavků liberálních feministek v USA 70. let minulého století. Svoji roli jistě sehrály i libe ralismus jako dominantní politický proud v období trans formace a důvěra v jednotnost konceptů jako „žena“ nebo „národ“, která vychází ze zdánlivé jednolitosti české společ nosti. K nim lze přiřadit i víru, že kopírováním středního proudu Západu se Česko stane jeho plnohodnotnou součás tí (Kodičková 2002a: 91–92). Argumenty inspirované postkoloniálními studii bych do plnil ekonomickým faktorem: grantovou politikou západ ních organizací, které hrály velkou roli v obnově a směřo vání občanské společnosti po roce 1989, zejména Evropské komise. Potřeba západních neziskových organizací získat pro úspěšné získání financí i protějšky v nových členských zemích vede k otevírání témat, pro která neexistuje místní „poptávka“. Zatím první studii, která sleduje gender v čes ké rozvojové spolupráci, financoval například fond založe ný Irskem a Nizozemskem v roce 2004 na podporu rozvo jové spolupráce v nových členských zemích (Kosatíková 2008). To, že se od 90. let do současnosti příliš nezměni lo, potvrzují i zástupkyně neziskového sektoru. Podle jed né z nich „české genderové organizace pracují s konceptem rovných příležitostí žen a mužů, který se zaměřuje ve velké míře na Evropany a Evropanky s určitým vzděláním a soci álním zázemím“ (Sokačová in Appeltová 2008). Genderová občanská společnost proto nedokázala rozvojové spoluprá ci nabídnout potřebnou expertizu. V akademické sféře se zájem zvyšuje postupně teprve v posledních letech. Blanka Knotková vyučuje na gendero vých studiích Fakulty humanitních studií Univerzity Karlo vy předměty Genderová problematika třetího světa a Postko loniální studia z hlediska genderové analýzy. Přímo o rozvoji a genderu přehledově publikovala Marta Kolářová (2005), v dalších textech, včetně těch publikovaných na stránkách tohoto časopisu, se však genderu dále věnuje spíše ve vzta hu ke globalizaci (např. Kolářová 2007). Globalizace jako zdánlivě samovolný proces rozšiřování trhů jistě ovlivňuje ženy a muže v Africe, Asii a Latinské Americe. Problematiku genderu v rozvojovém světě však nelze zúžit pouze na změ ny ve struktuře a institucionálním rámci globální ekonomi ky, ale také na dopad rozvojových politik dárcovských zemí, místních vlád a mezinárodních organizací. Zatímco globa lizace většinou vychází z politické ekonomie, víceoborová rozvojová studia, silně ovlivněná sociálněkulturní antropo logií, obsáhnou širší záběr aspektů života na globálním Jihu. gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um
I když se jim tolik nedaří vypořádat s problematikou glo bálních nerovností, dokážou lépe uchopit pojem chudoby. Obdobně pak česká rozvojová studia opomíjejí gender. Transformující se země se zahleděly do svých vlastních problémů a dočasně ztratily zájem o mimoevropská teri toria. Přerušení poskytované rozvojové pomoci se odrazi lo i v oslabení zájmu o výzkum a výuku rozvojových studií, která se po svém obnovení také soustředila na přejímá ní dominantních proudů. Část výzkumu, jeho populariza ci a vzdělávání navíc převzal neziskový sektor, který často nerozlišuje mezi akademickými zdroji a politickými doku menty. Kritický přístup k rozvoji, jehož hodnověrnost vý znamně snižovala nadvláda liberálního myšlení v České republice, se proto rozvíjí teprve v současnosti (viz např. Daněk et al. 2008). Gender, ženy a muži v rozvojovém diskurzu meziná‑ rodních organizací Podívejme se nejdříve na gender v rozvoji z hlediska pří stupu mezinárodních politických aktérů. Rozvojový diskurs na počátku 21. století určuje především Organizace spoje ných národů spolu s dalšími mezinárodními organizacemi. Jejich priority se postupně odrážejí i v rozvojových politi kách jednotlivých zemí nebo Evropské unie. Osm Rozvo jových cílů tisíciletí přineslo díky své jednoduchosti a pře hlednosti do širšího povědomí nejen problematiku světové chudoby obecně, ale také otázku genderu v rozvoji. Třetí z osmi cílů zní anglicky „Promote gender equality and em power women“, tedy doslova prosazovat genderovou rov nost a zplnomocnit ženy (United Nations 2008).3 Zahrnutí genderu do Rozvojových cílů je významné již proto, že s dokumentem souhlasily i vlády zemí, které při znávají ženám výrazně menší rozsah práv než mužům. Sna ha nabídnout jednoduchou cestu ke sledování pokroku v realizaci cílů však přivedla OSN k obtížnému stanovení ukazatelů úspěchu či neúspěchu v jejich plnění. K třetímu cíli váže jediný úkol: odstranit nerovnosti mezi pohlavími v klíčové oblasti vzdělání. Ačkoli podíl dívek navštěvující zá kladní školy roste rychleji než podíl chlapců, 40 milionů dí vek do školy vůbec nechodí a mnoho dalších ji nedokončí (UN Statistics Division 2007: 12–13). Údaje jsou pouze při bližné, protože mnoho zemí nedokáže statistiky vytvářet a kvantitativní data pochopitelně nemohou odkrýt kvalitu ani přiměřenost vzdělání. Poměrně nízké nerovnosti v základním školství by nemě ly zakrýt skutečnost, že v současnosti na každého negra motného muže připadají dvě negramotné ženy. V přístupu ke vzdělání tedy rozvojové země dosáhly během několika generací jednoznačného úspěchu. Na následujících stupních školství se však genderové nůžky dále rozvírají. OSN dále sleduje – bez bližšího stanovení cílových hodnot – rovnost žen s muži na pracovním trhu a zplnomocnění žen zpro středkovaně v míře politického zastoupení. Muži ve všech rozvojových regionech obsadili většinu pracovního trhu mimo zemědělství, v jižní Asii dokonce z celých čtyř pětin, a takový je i jejich průměrný podíl ve světových parlamen ročník 8, číslo 2/20 08 | 12
gender tech. Projekcí současných trendů se třetí rozvojový cíl splnit nepodaří a 40 % podílu žen v parlamentech rozvojový svět dosáhne až roce 2045 (UNIFEM 2008: 22). Přes omezenou vypovídací schopnost kvantitativní pří stup k genderu a rozvoji nabízí důležité zjištění: nerovnos ti mezi ženami a muži nutně nesouvisejí s celkovou vyspě lostí země i v těch ukazatelích, které usilují o kvantifikaci širšího pojetí lidského rozvoje, jež zahrnuje příjmy, vzdě lání a zdraví (dále viz Syrovátka 2008). Rozdíly mezi žeb říčky, které seřazují země světa podle indexu lidského roz voje upraveného i neupraveného o nerovnost žen a mužů (Genderrelated Development Index), jsou značné. Saudská Arábie zaostává o 13 míst, zatímco Belize se posune 20 míst dopředu (UNDP 2007: 327). A v pořadí míry genderového zplnomocnění (Gender Empowerment Measure), které opro ti rozvojovým cílům zahrnuje podíl žen v politice, na kvali fikované pracovní síle a rozdíly v příjmech žen ve srovnání s muži, vedle sebe těsně sousedí Japonsko s Moldávií nebo Rusko s Etiopií (UNDP 2007: 333). Kromě toho se některé další rozvojové cíle dotýkají pří mo žen. Čtvrtý cíl „zlepšit zdraví matek“ vychází ze skuteč nosti, že každý rok zemře kolem půl milionu žen na obtí že spojené s těhotenstvím a porodem; úmrtí 7 milionů dětí ročně také postihuje především ženy, které se o ně starají. A v subsaharské Africe a Oceánii se HIV/AIDS nejčastěji na kazí opět ženy. (UN Statistics Division 2007) Zde se však zaměření na vztahy mezi muži a ženami začíná vytrácet. Důvody postižení vyššího počtu žen nejsou pouze biolo gické: ženy se stávají často oběťmi mužského násilí, o rizi cích nákazy mají méně znalostí a jen těžko si mohou vynu tit použití ochrany při pohlavním styku. V mnoha zemích se muži nepodílejí na péči o děti a těžká práce žen zvyšuje riziko zdravotních komplikací v období po porodu. V oblas tech zasažených válkami pak muži chybějí a mnoho domác ností Jihu vedou ženy. Zcela mimo rozvojové cíle spadá další silně genderově podmíněný fenomén: některé společnosti si ženy ani ne přejí. Odhadem na světě schází nejméně 100 milionů žen, které se vůbec nenarodily nebo zemřely v důsledku potra tů a horší zdravotní péče, než bývá poskytována chlapcům. V Číně chybí každá sedmá dívka (Sen 2003). Ženy také poz ději umírají a jejich vdovství je v zemích bez sociálního za bezpečení mimořádně náročné. V některých kulturách jsou vdovy takřka vyloučeny z většinové společnosti. Rozdíly ve věku dožití mužů a žen nejsou pouze biologické a kolísa jí podle regionů. Muži jsou oproti ženám náchylnější k nási lí, rizikovému chování, kouření a alkoholismu, zatímco ženy více prostředků věnují na vzdělání a zdraví svých dětí. Před časná smrt mužů zůstává problémem sama o sobě (Knodel, Ofstedal 2003). Pokud se muži octnou v situaci nejistého výdělku a nedaří se jim naplňovat tradiční roli živitele rodi ny, mohou vůči ženám získat komplex méněcennosti. Kri ze maskulinity se přitom nejčastěji projevuje násilím na že nách. Ovšem žádný rozvojový cíl, který by se týkal mužů, neexistuje a pro mezinárodní organizace tak zůstávají „pro blémem“ k řešení pouze ženy. gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um
Kritika genderové slepoty rozvojových statistik z po‑ hledu feministické ekonomie Na první pohled tedy rozvojový diskurs středního proudu věnuje genderu dostatečné místo, na druhý pohled zjistí me, že se spíše zaobírá ženami, aniž by bral v úvahu muže. Není pochyb o tom, že kvantitativní kritéria, která tvoří srdce Rozvojových cílů tisíciletí, mohou bez triangulace kvali tativním výzkumem poskytnout jen omezený obraz spole čenské reality. Závažnější překážku pro jejich hlubší vypo vídací schopnost však kladou genderová slepota a zkreslení v ekonomickém přístupu k rozvoji, který dosud hraje vý znamnou roli v diskursu mezinárodních organizací. Femi nistická ekonomie rozlišuje čtyři úrovně zkreslení neokla sické ekonomie, o kterou se opírají zejména mezinárodní finanční instituce: jedná se o úroveň modelů, metod, témat a výuky ekonomie (Nelson 1995). Rozsah tohoto textu neu možňuje jejich plný rozbor (viz např. Ferber, Nelson 2003), a proto se zaměřím pouze na nejvýraznější zkreslení souvi sející s problematikou rozvoje. Přes závazky Světové banky začleňovat gender do svých politik (World Bank 2001) dnes nikdo neví, kolik chudých mužů a žen na světě žije. Počet lidí žijících pod hranicí kraj ní chudoby, která byla v roce 2008 stanovena na 1,25 USD denně v paritě kupní síly v cenách z roku 2005, totiž Svě tová banka nerozlišovala podle pohlaví ani v předcházejí cích odhadech, ani v nově opravených statistikách (Chen, Ravallion 2007, 2008). Ani způsob, jak Rozvojový pro gram OSN došel k závěru, že ženy tvoří více než dvě třetiny těch nejchudších, není jasný (UNDP 1995: 4). Toto tvrzení se však v literatuře opakuje již více než jedno desetiletí. Na bízí se však otázka, do jaké míry je genderování extrémní chudoby relevantní, když během jednoho roku náhle naros tl kvůli nevhodným statistickým postupům počet chudých z jedné miliardy o 400 milionů, takže přesáhl pětinu světo vého obyvatelstva. I kdyby statistiky prokázaly svoji důvěryhodnost, doká zaly by započítat pouze ty hodnoty, které prošly tržním oce něním. Zdání, že ženy pracují méně než muži, ale leží jen krok od doporučení, aby mezinárodní organizace podporo valy větší zaměstnanost žen. Pokud však za práci označíme veškeré domácí práce, které lze nahradit někým jiným než členy domácnosti, a místo finanční hodnoty se zaměříme na časovou náročnost, zjistíme, že takřka ve všech společ nostech pracují více ženy než muži. Obecně v rozvojových zemích a na venkově pracují lidé i o několik hodin déle než v zemích rozvinutých a platí, že čím je žena chudší, tím více práce zastává ve srovnání s mužem. To, že ženy pracují více, však ani zdaleka neznamená, že by za svoji práci dostávaly odpovídající odměnu. Zatím co přibližně tři čtvrtiny času stráveného prací dostanou muži zaplaceno, ženy obdrží plat za pouhou třetinu. V sta tistických výkazech národního účetnictví tak mizí biliony amerických dolarů. A tato částka by byla ještě vyšší, kdy by za stejnou práci ženy nedostávaly nižší platy než muži a kdyby povolání, která ženy častěji zastávají než muži, tedy především péče o domácnost, o blízké, ve zdravotnic ročník 8, číslo 2/20 08 | 13
gender tví nebo v oblasti sociální péče, nebyla společensky výrazně méně ceněna. (UNDP 1995: 87–98) Lhostejnost vůči skryté či zjevné ženské práci má v po litikách mezinárodních organizací a rozvojových agentur dlouhou tradici. Ještě v 70. letech programy rozvojové spo lupráce věnovaly ženám jen malou pozornost. Vytvářeli je většinou expertimuži, kteří v rozvojových zemích přiroze ně vyhledávali také své mužské protějšky (Boserup 1989). Zejména v subsaharské Africe muži, doposud méně aktivní v zemědělství, získali prostředky pro obdělávání plodin ur čených na vývoz. Za ně také obdrželi vyšší příjmy, zatímco zemědělskými inženýry opomíjené ženy se musely spoko jit s tradičním pěstováním místních plodin pro každoden ní obživu. Celkově neúspěšné programy strukturálního přizpůsobo vání 80. let, které v situaci zadlužení donutily Mezinárodní měnový fond se Světovou bankou přijmout rozvojové země, postihly také především ženy. Liberalizace trhu s potravi nami zvýšila cenu jídla a škrty v sociálních službách roz vojových zemí napjaly rodinné rozpočty natolik, že si ženy musely začít hledat práci mimo domov. Najednou neměly dostatek prostředků na služby, které si mohly dříve dovolit, včetně školství a zdravotnictví. Staly se tak jakýmsi „polš tářem“, který pohltil vysoké „společenské náklady“ liberál ních reforem. Světová banka v praxi zůstává věrná neolibe ralismu a ženy považuje spíše za nový prostředek růstu než cíl sám o sobě (Elson 2006). Globalizace má na vztahy mezi muži a ženami, ale také na vztahy mezi ženami navzájem rozporuplné dopady, což se projevuje například zapojením žen do globálních obchod ních řetězců, ale i do globálních řetězců péče (Hochschild 2000). Zde na sebe naráží nejen posílení nezávislosti jedin ce na přetrhání rodinných pout, ale také feministická eko nomie na své hranice. Pokud se snaží genderové zkreslení překonat dodatečnou kvantifikací domácí péče a lidské re produkce, jak o to usiluje například ekonomka Diane Evers (2003), snižuje hodnotu lidského života na jeho tržní hod notu a dostává tak soukromou sféru pod kontrolu hospo dářských politik státu. Řečeno slovy Audre Lorde (2003: 121): „Neboť pánovy nástroje pánův dům nikdy nerozbo ří (For the master’s tools will never dismantle the master’s hou se)“. Otevírá se tak místo pro alternativní teoretické přístu py feminismu a pro ženská hnutí globálního Jihu. Rozpory feministických přístupů od liberalismu po poststrukturalismus Feministické teorie rozvoje nejsou svým dělením a vývojem v zásadě odlišné od feministických teorií obecně, a proto se zaměřím především na jejich aplikaci na rozvojový svět.4 Možná, že již první vlna feminismu ovlivnila koloniální po litiku evropských mocností. Normativní koncept rozvoje a s ním spojené označení rozvojového světa za „zaostalý“ se však vytvořily až v období po 2. světové válce a feminis mus do rozvojových studií vstoupil až na počátku 70. let v práci nizozemské ekonomky Ester Boserup, která označi la „evropské usedlíky, koloniální správu a technické porad gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um
ce [za] výrazně odpovědné za zhoršené postavení žen v ze mědělských odvětvích rozvojových zemí“ (Boserup 1989: 54). Mnohé projekty se také zakládaly na eurocentrickém pojetí úplné nukleární rodiny složené z matky, otce a dětí, a na spravedlivém rozdělení zdrojů v domácnosti (Øster gaard 1992). Feministická rozvojová teorie se začala rozvíjet v souvis losti s Dekádou OSN pro ženy v letech 1975–1985, kdy se li berální feministky druhé vlny spojily ve skupině Women in Development (WID). Tvrdily, že ženy nejsou dostatečně za pojeny do procesu rozvoje, a proto by měly překonat své tra diční předurčení pečovatelek a přispět svým vstupem na trh k hospodářskému růstu. Oproti tomu socialistické feminist ky hnutí Women and Development (WAD) oponovaly, že pří činou chudoby žen je právě to, že do rozvoje jsou již zapo jeny přespříliš, avšak v nevýhodné pozici. Ve své inspiraci marxismem přirovnávaly vykořisťování proletariátu kapitá lem k vykořisťování žen muži. Přebytek, který ženy vytvá řejí domácími pracemi a péčí o muže a ze kterého se samy nemohou těšit, odpovídá zisku, který majitelé kapitálu pře bírají dělníkům. Ženy proto ve svém boji proti patriarchá tu měly zvolit podobné strategie jako dělnictvo v boji pro ti kapitalismu. Jak WID, tak WAD však zůstaly v zajetí paradigmatu modernizace. Ať cestou liberální nebo socialistickou, ženy v rozvojových zemích by podle starších teorií měly směřo vat k životnímu stylu západních žen. A především: do té doby byly zobrazovány jako oběti, a ne jako samostatné by tosti s vlastními životními strategiemi. Tento přístup kriti zovaly především feministky z rozvojového světa. Gayatri Chakravorty Spivak kritizovala své francouzské soukme novkyně pro jejich neschopnost uchopit životní situaci žen žijících ve třetím světě: „Jakkoli to může znít neproveditelně a neúčinně, nevi dím jinou cestu, než abych zdůraznila, že se musíme sou časně zaměřit na další otázky. Ne pouze: kdo jsem já? Ale také: kdo je ta jiná žena? Jak ji označuji? Jak označuje ona mě? Je to součást problematiky, kterou řeším? A prá vě nedostatek těchto neproveditelných, ale rozhodujících otázek způsobuje, že „kolonizované ženy“ jako „subjek ty“ považují [západní] tazatelky za milá a účastná stvo ření z jiné planety, která přicházejí a odcházejí, jak se jim zlíbí.“ (Spivak 1981: 179) Obdobně kritizovala ve své eseji z roku 1991 Chandra Mohanty feministickou konstrukci Třetího světa jako mo nolitický blok vytržený z kontextu, ve kterém jsou zdůraz něny pouze domnělé, západními ženami projektované pro blémy žen Jihu místo jejich osobní zkušenosti a vlastního vnímání problémů. (Mohanty 2003) Současné antropoložky dokonce zpochybňují samotný význam západního gende rového rozlišení pro jeho neschopnost vymanit se z indivi dualistického pojetí světa: například v kečujské a ajmar ské kultuře je lidská existence natolik spjata s přírodou, že „v andském světě může být osoba za určitých podmínek r o č n í k 8 , č í s l o 2 / 2 0 0 8 | 14
gender semenem, zvířetem, rostlinou, horu nebo něčím jiným“. Ja kýkoli pokus „rozvíjet“ ženy tedy naráží na nepochopení a odmítnutí, pokud nevede k ničení místní kultury (Apffel Marglin, Sanchez 2006: 14). Toto pojetí se přibližuje postmoderním či postrozvojo vým feministkám, které kritizují rozvoj obecně i rozvoj žen jako modernistický projekt, kterým Západ/Sever kolonizuje Jih, a proto kladou „rozvoj“ do uvozovek. Jisté je, že žádná typická žena třetího světa neexistuje, a pro západní femi nist/k/y tak může být obtížně pochopitelné, že se v zemích Blízkého východu některé ženy rozhodly ve jménu femi nismu znovu zahalovat. Ženská emancipace podle západ ního vzoru totiž pro ně znamená ztrátu vlastních kultur ních hodnot a jejich nahrazení cizími (AbuLughod 1998). Neexistujeli jednotná žena, jen obtížně může vzniknout hnutí, které by hájilo zájmy všech žen na celém světě, což je cílem rozvojových politik mezinárodních organizací. Ne náhodou přispěly k feministickým teoriím rozvoje také afroamerické feministky, které poukázaly na to, že bo hatá bílá žena může utlačovat chudou ženu jiné barvy ple ti (např. Lorde 2003). Ženy, které nejsou v rozvojovém svě tě diskriminovány pouze jako ženy, ale také na základě své etnické, státní a třídní příslušnosti, proto musejí vytvářet koalice, tu se západními feministkami, tu s muži bojující mi proti chudobě nebo rasismu. Podle kritiček předchozích teorií je proto nutné všechny typy útlaku pojímat zároveň a ne odděleně: právě ty ženy, na které působí každodenně několik typů znevýhodnění současně, mají podle nich k roz voji říci co nejvíce. Tyto hlasy se spojily již v polovině 80. let ve skupině vědkyní a aktivistek Development Alternatives with Women for a New Era (DAWN). Sdílí některé názory na uspořádá ní vztahů mezi Severem a Jihem s WAD, klade však důraz na místní strategie rozvoje. Zatímco původně skupina pou žívala termín třetí svět jako „pozitivní sebeoznačení založe né na boji proti mnohotvárným útlakům podle národnosti, genderu, třídy a etnicity“ (Sen, Grown 1985: 90), v sou časnosti upřednostňuje termín (globálního) Jihu (DAWN 2008). S dominantním proudem Gender a Development (GAD), který se alespoň na úrovni deklarací vtělil do roz vojového diskursu mezinárodních organizací včetně Rozvo jových cílů tisíciletí, je spojuje přesun zájmu od žen ke vzta hům mezi muži a ženami, podobně jako v rámci obecných feministických teorií. Svým současným důrazem na autono mii či zplnomocnění a na rovnost v liberálním slova smyslu tak dnes dominantní proud eklekticky spojuje někdy neslu čitelné pozice (Richey 2000: 270). Přes svoji citlivost ke kulturnímu kontextu se však ani DAWN nevyhnula kritice ze strany postmoderního femi nismu. Kriemild Saunders (2002) poukazuje na to, že chu dá žena stále zůstává prvotní obětí a problém okouzlení životním stylem kolonizátora zůstává nevyřešen. Zname ná to tedy, že by se jakékoli úsilí o podporu žen přetavilo do jiné formy útlaku? Marnia Lazreg (2002: 123) pokazu je na paradoxní neschopnost postmoderní, zde konkrétně postrozvojové feministické teorie překonat národní, kul gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um
turní a politické hranice. Pochybuje také, zda se koncept chudoby založený na osobní výpovědi může propůjčit post modernímu zkoumání. Kritizuje, že postrozvojoví teoreti ci a teoretičky ženy Jihu romantizují, když je vybarvují jako nezasažené dopady modernity a globalizace. Skutečně, to lik odmítaný „rozvoj“ je často právě tím, čeho chtějí v živo tě dosáhnout. Postmoderní kritika modernity jako mocenského pro jektu Západu se může obrátit proti sobě samé, když lidem žijícím na globálním Jihu odepírá právo zvolit si západní životní styl. Jakkoli se dekonstrukce genderu ukázala pří nosnou zejména pro sexuální menšiny, na postrozvojový feminismus lze do určité míry aplikovat kritiku butlarián ského feminismu z pamfletu Marthy C. Nussbaum, jenž vy povídá nejvíce o „talentovaných mladých ženách, které ne musejí pracovat na změnách zákonů, sytit hladové, anebo útočit na moc prostřednictvím teorie spojené s hmatatel nou politikou. Mohou dělat politiku v bezpečí svých kam pusů, zůstávat na symbolické rovině a dělat subverzivní po sunky vůči moci prostřednictvím řečí a gest.“ (Nussbaum 1999a: 13) To však neznamená, že by pokrok v genderových studiích neměl otevírat nová témata v rámci pole genderu a rozvoje, ať se jedná o výzkum vztahů mezi muži, mužskostí a rozvo jem (viz Yamanishi, Penzien, Drummond 2007) nebo o se xuální menšiny, vždy za předpokladu vysoké kulturní cit livosti. Převážná většina rozvojových projektů je doposud implicitně heterosexistická a na sexuální menšiny se jich zaměřuje jen naprosté minimum. Jejich zrovnoprávnění však podle Jolly (2000) brání, že mnoho lidí prožívá vzta hy se stejným pohlavím v tajnosti a na rozdíl od žen netvo ří „viditelnou“ část populace. Odpověď teorie stanoviska pro teorii a praxi genderu a rozvoje Domnívám se, že na nedostatky liberální, marxistické, postmoderní i dominantní genderové teorie rozvoje nabí zí odpověď skupina DAWN, která klade důraz na partici paci žen ve stanovení priorit rozvoje. Jistě, kdo by nesou hlasil s hnutím, které usiluje o „svět, ve kterém nerovnosti založené na třídě, genderu a etnicitě (race) zmizí v každé zemi a ve vztazích mezi zeměmi“ (DAWN 2008)? Uznání, že znevýhodnění na základě různých kritérií často půso bí souběžně, však nepředstavuje důležitý argument pouze pro politickou praxi, ale i pro výzkum. Soudím však také, že s pokračujícím poškozováním životního prostředí bude nutné po vzoru ekofeminismu do analytického rámce gen deru a rozvoje zahrnout i přírodní zdroje a rozbor mocen ských vztahů spojených s jejich přístupností. S postupující globalizací se také v rámci rozvojových stu dií začíná přesouvat pozornost od národní k nadnárodní úrovni. Tariq Banuri doporučuje pohlédnout na celý svět jako na „Earthland“ čili jakýsi „Zeměstán“. Na globální úrovni dnes nalezneme větší nerovnosti než v rámci kte rékoli země světa, a proto je možné svět považovat za jedi nou, špatně spravovanou rozvojovou zemi (Banuri 2008). ročník 8, číslo 2/20 08 | 15
gender Sever a Jih se stále rychleji vzdalují svému původnímu geo grafickému významu: v rozvojových zemích nalezneme os trovy krajního bohatství a v rozvinutých zemích se nachá zejí rozlehlé ostrovy chudoby. Chudoba dnes bezpochyby představuje jeden z nejvýznamnějších způsobů znevýhod nění žen i mužů, a je proto nezbytné ji zařadit po bok gen deru, třídy, kasty, etnicity nebo postižení. Co z toho vyplývá pro rozvojová a genderová studia? San dra Harding (1991: 285) přináší cennou inspiraci ve své te orii stanoviska. Její sebereflexi v situaci feministky tváří ra sismu a třídním nerovnostem lze však aplikovat i na gender a rozvoj: pokud obě akademické komunity nepopírají svoji nevyhnutelnou političnost, která vyplývá ze společenského zakotvení vědy, ani svoji snahu na přibližování se ke všeo becné platnosti, potom ti, kteří bojují proti globální chu době, ale neberou v potaz nerovnosti mezi muži a ženami a ti, kteří bojují za práva žen, aniž by je zajímala chudoba Jihu, nejsou ve svém výzkumu celiství. Nestudovali by to tiž všechny chudé a všechny ženy. Svůj výzkum by provádě li v zájmu úzkých zájmových skupin: bohatých žen Severu, anebo chudých mužů Jihu. Pro praxi to znamená, že nikdo jistě nemůže mluvit a jed nat jménem všech znevýhodněných, metodologie obou vý zkumných polí však dnes nabízí dostatek nástrojů pro za členění i jejich stanovisek. Žádný ze jmenovaných proudů nedokáže překonat skutečnost, že jakýkoli vztah k chudým je stejně jako kterýkoli jiný vztah ve své podstatě mocen ský. Mocenské vztahy proto musí zůstat ve středu pozor nosti všech rozvojových praktiků a praktiček. Ti si musejí nejdříve položit otázku, jakým právem zasahují či odmítají zasahovat do života žen a mužů v jiných společnostech. A to i v případě, že upřednostňují participativní metody rozvoje, které věnují dostatečný prostor pohledům chudých a zejmé na žen (srov. Mikkelsen 2005). Rozmanitost myšlenkových základů ženských hnutí z Jihu Zatímco mezinárodní organizace a rozvojové agentury v rozvinutých zemích věnují úsilí k propagaci svých projek tů, hnutí žen v rozvojových zemích, která vycházejí zespo du společnosti tuto potřebu tolik nesdílejí, protože jsou od povědná především svým členkám a příznivkyním. Přitom tyto více či méně formální místní (grassroots) organizace mohou k rozvojovým cílům, které si samy stanovily, prospět nejvíce. Samotná hnutí se však k myšlence rozvoje či femi nismu vůbec hlásit nemusejí. Několik příkladů také ukazu je, že jejich myšlenkové základy se mohou výrazně lišit. Mezi nejcitovanější patří odborová organizace Self Employed Women’s Association, která dnes sdružuje téměř milion indických žen, především ve státě Gudžarat (SEWA 2008). Zakladatelky organizace na počátku 70. let trápi lo, že ženy, které pracovaly jako nosičky na trzích Ahme dabádu, obchodovaly s použitým oblečením nebo zpracová valy textil v neformálním sektoru na venkově, nepožívaly na rozdíl od řádně zaměstnaných mužů v továrnách sociál ní ochrany, možnosti vzdělávat se, posílat své děti do školky gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um
nebo do školy, nebo se léčit v případě nemoci. Ačkoli SEWA se hlásí ke zplnomocnění, k feministickému hnutí se ote vřeně nehlásí. Zajímá ji především ekonomická svoboda svých členek a tohoto cíle se jí daří naplňovat. Svým důra zem na soběstačnost je tak paradoxně liberální, což v očích některých teoretiček ospravedlňuje i tolik kritizované li berální feministické teorie (Nussbaum 1999b). Členkám se naopak nedaří zvyšovat svou gramotnost, vzdělání dětí nebo status v komunitě a mikropůjčky často vedou k větší mu zadlužení, přesto priority organizace odpovídají největ ším starostem svých členek (Chen, Khurana, Mirani 2005). Hnutí Chipko, které vzniklo jen o málo později v roce 1973 také v Indii, ve vesnici Reni v dnešním himalájském státě Uttarkhand, se však opírá o výrazně odlišné hodnoty. Chip ko znamená přibližně „přimknutí“ a symbolizuje gesto ode jmutí stromů, které ženy vlastním tělem nenásilně chráni ly před vykácením. Hnutí se tak staví proti hospodářskému rozvoji, klade důraz na soběstačnost živobytí ve smyslu ne závislosti na obchodě a na harmonický vztah s přírodou, kte rou považuje především za ženskou hodnotu. Kvůli průmys lovému odlesňování v některých indických státech skutečně došlo až k zdvojnásobení času, který ženy musí každodenně věnovat shánění trochy dřeva na vaření. O propojení feminis tické teorie s místními ženskými organizacemi svědčí, že pro testů Chipko se účastnila i Vandana Shiva, nejvýznamnější teoretička ekofeminismu. Ekoefeministky podobně jako ženy ve hnutí Chipko zastávají celistvý pohled na vztah mezi muži, ženami a rozvojem. K nadvládě bohatých zemí nad chudými a mužů nad ženami přidávají i nadvládu člověka nad přírodou a města nad venkovem (Mies, Shiva 1993: 56). Podobnou obavu sdílí i keňské Hnutí zeleného pásu (Green Belt Movement), které založila pod hlavičkou Národní rady keňských žen v roce 1977 Wangari Maathai. Sdružuje ženy, které již vysadily desítky milionů stromů, aby své komuni ty bránily proti odlesňování, erozi a vysychání půdy. Právě díky svému celostnímu přístupu, který spojuje péči o roz voj, životní prostředí a mír, získala jeho zakladatelka Nobe lovu cenu míru za rok 2004. Cílem hnutí je „mobilizovat ko munitní vědomí pro sebeurčení, spravedlnost, lepší živobytí a bezpečnost a zachování životního prostředí“ (Green Belt Movement 2008). Koncepty používané hnutím, které zalo žila první nositelka doktorátu ve střední a východní Africe, lze považovat za eklektické. Ženská hnutí však mohou v jiných situacích čerpat z místních kulturních hodnot a stát se tak nepřenositelné mimo místní kontext.5 V celku lze tedy pouze některá hnu tí přibližně přiřadit k jednotlivým teoretickým proudům, ale již na základě omezeného výběru příkladů lze uzavřít, že se mohou opírat o rozdílné přístupy. Proto se jako nej vhodnější teoretický základ rozvojové spolupráce jeví ten, který ex ante nestanovuje priority bez jejich spoluurčení s cílovými skupinami. Nízká citlivost k genderu v české rozvojové spolupráci Z první části textu vyplývá, že povědomí o genderu v rozvo ji zůstává v Česku nízké. Přesto zde vzniklo několik projektů roč n í k 8 , č í sl o 2 /20 0 8 | 16
gender zaměřených na ženy, podporovaných z veřejných rozpočtů nebo ze soukromých zdrojů. Gender však není dostatečně reflektován nejen ve vládních dokumentech, ale někdy ani v projektech zaměřených na ženy. Z teoretického hlediska se vládní dokumenty hlásí k rovným právům mužů a žen, projekty se však častěji odvolávají na koncept zplnomocně ní, tedy druhou složku dominantního proudu GAD. Zahraniční rozvojová spolupráce se zrodila podobně jako politika rovných příležitostí až v průběhu 90. let pře devším v důsledku evropské integrace a dalších meziná rodních závazků. Vnější aktéři zde hráli důležitou roli, ať již svým přímým tlakem a nepřímým ovlivňováním veřej né správy, nebo prostřednictvím podpory občanské spo lečnosti. Povědomí veřejnosti a politická podpora za nimi zaostávaly. Stát tak často přejímal evropské nebo západ ní standardy pouze formálně, aniž by je dokázal nebo měl vůli naplnit. Je příznačné, že základní koncepční doku ment české zahraniční politiky zahrnuje v kapitole věno vané rozvojové spolupráci závazek podílet se na „odstra ňování nerovnosti žen“ jako neúplný větný člen (Vláda České republiky 2003: 18).6 Bez odkazu na zplnomocnění žen se liberální princip rov nosti mužů a žen v oslabené podobě odrazil i na operativní úrovni. V projektové dokumentaci české rozvojové zahra niční spolupráce jej lze najít mezi sedmi kriterii pro hod nocení udržitelnosti rozvojového projektu vedle vlastnictví projektu, dopadů na životní prostředí nebo vhodnosti zvo lené technologie. Rozvojový projekt podporovaný z veřej ných zdrojů by měl respektovat „specifické potřeby a zájmy mužů a žen, podporovat jejich rovný přístup k přínosům projektu a přispívat k odstraňování nerovností i v dlouho dobém horizontu.“ (Ministerstvo zahraničních věcí České republiky 2005a: 40) Zahrnutí tohoto bodu soukromými firmami a většinou i nestátními neziskovými organizacemi však svědčí o nepo chopení nebo lhostejnosti k genderovému kritériu.7 Někte ří uvádějí, že budou dbát na rovné zastoupení mužů a žen v aktivitách projektu, téměř nikoho ale nezajímá, jaký po díl budou mít z výsledku projektu muži a ženy. Výjimku tvoří velké neziskové organizace, které mají zkušenost s vý běrovými řízeními Evropské unie nebo mezinárodních or ganizací, pro které nepředstavuje kritérium rovnosti pou hou formalitu. V každém případě netvoří nutnou podmínku pro přidělení veřejných prostředků a v hodnocení projek tu hraje zanedbatelnou roli. Ministerstvo zahraničních věcí jako koordinátor zahraniční rozvojové pomoci ani Rozvojo vé středisko Ústavu mezinárodních vztahů jako jeho bývalý poradní orgán ani nevytváří žádné statistiky projektů podle zaměření na ženy nebo na gender. Citlivost nevládního sektoru lze na deklaratorní úrovni označit za obdobnou. „Gender mainstreaming“ je součás tí požadavků kampaně Česko proti chudobě (2005). Gen der Studies, o. p.s., jako jedna z účastnic kampaně nicméně v této oblasti nevyvíjí žádnou aktivitu. V politické oblasti klade důraz na ženy v rozvoji ve svém volebním programu Strana zelených jako jediná z parlamentních stran (Strana gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um
zelených 2006: 55). Rovné příležitosti v rozvojové spoluprá ci však do části věnované rozvojové spolupráci ve vládním prohlášení koaliční vlády z roku 2006 neprosadila. Vzdělávací projekt v Angole jako prostředek posílení mužské kontroly v zemědělství Na vysokou míru genderové slepoty české rozvojové spo lupráce chci poukázat na zdánlivě neutrálně genderovém projektu Ustanovení centra zemědělského vzdělávání v pro vincii Bié, realizovaného Institutem tropů a subtropů České zemědělské univerzity v letech 2003–2005. Na něj navázal projekt Centrum zemědělského vzdělávání v provincii Bié, kte rý se realizuje v současnosti (2006–2008). Evaluační zprá va z prvního projektu v rozsahu téměř třiceti normostran, kterou vypracovali společně zástupkyně MŠMT, dva zástup ci MZV, zástupkyně MZe a Rozvojového střediska totiž po užívá systematicky generické maskulinum „studenti“, takže není vůbec jasné, kolik studentů tvořily ve skutečnosti stu dentky. (Rozvojové středisko ÚMV 2004). Český programový dokument pro tuto prioritní zemi tvr dí, že „potřeba posílení postavení žen je značná zejména v přístupu ke vzdělání a v zaměstnanosti mimo neformál ní sektor. Spolupráce ČR bude soustavně přispívat k posí lení pozice žen v Angole.“ (Ministerstvo zahraničních věcí České republiky 2005b: 19). Podle realizátorů projektu stá lo na počátku studijního programu asi 15 žen ze 100 přija tých. Studium nakonec dokončily v roce 2007 jen tři ženy a 14 mužů.8 Ačkoli angolské ženy není možné podle realizačního týmu formálně zvýhodnit, protože škola přijímá všechny zájemce a zájemkyně o studium, jejich role je „zohledňová na i při hodnocení výsledků studia a během studia, i díky podílu žen mezi pedagogy je přístup k ženám studentkám lehce favorizující“. Nižší podíl žen je „dán sociální situací v zemi“: právě ony nemají častěji dostatečné znalosti pro středoškolské studium, což vyplývá mimo jiné z celkově špatného stavu základního vzdělávání na angolském ven kově. Zvláštní výzvy pro realizační tým klade také vysoká porodnost, především mezi mladistvými. Těhotné student ky si mohou brát s sebou děti do výuky a mohou také studi um přerušit, avšak jedna ze čtyř studentek měla během mě síce, kdy porodila, pouze osm zameškaných hodin. V zemi se sociálním zabezpečením, jako je Česká republika, je po dobné vypětí těžko představitelné. Ze strany místní správy ani českého zadavatele žádná ini ciativa v oblasti genderu po celou dobu projektu nevznik la a vstřícnost realizátorů a realizátorek vůči studentkám z české strany také nebyla nijak institucionalizována. Gen der byl vnímán spíše intuitivně ve stylu „co nás napadlo“.9 Angolskou společnost vnímají jako rozdělenou a i přes ste reotyp muže poslouchajícího před svým domkem tran zistorové rádio a popíjejícího alkohol, se jeden realizátor na základě pozorování domnívá, že v nejchudších vrstvách pracuje na poli celá rodina, jejímž jediným zemědělským ná činím může být v nejchudších vrstvách pouze jedna kovová motyka. Diskriminace žen však byla „menší, než si předsta r o č n í k 8 , č í s l o 2 / 2 0 0 8 | 17
gender vovali“: zvláště matky jsou prý ve společnosti váženy a v an golské vládě zasedá několik ministryň. Celkově mají ženy formálně stejné právo studovat, avšak pro jeho naplňová ní nemají stejné příležitosti. Zřejmě kvůli genderově citlivé zaměstnanecké politice západních donorů přitom právě ab solventky snadněji nacházejí pracovní uplatnění. Přes snahu realizačního týmu zůstává nepopiratelným faktem, že český projekt v Angole v oblasti zemědělského vzdělávání podporuje především muže. Přitom v soused ní Zambii ženy na venkově vyrábějí 70 % potravin a jen 20 % z nich je přímými příjemkyněmi peněz z jejich pro deje (Chongo 2007). Tak podrobné statistiky pro Angolu nejsou dostupné, nicméně i tam muži majetkově ovláda jí většinu půdy (IFAD 2007). Na rozdíl od českého projek tu tvoří ženy až devět z deseti zapojených v komunitních venkovských projektech. V postkonfliktní situaci v Angole totiž vedou ženy třetinu domácností a představují dvě tře tiny neformálního sektoru, který projekt opomíjí (PNUD 2005: 37). Na jednu stranu tedy české úsilí může přispět k celko vému zvýšení výkonu angolského zemědělství, a v koneč ném důsledku tak prospívat i ženám: polovina absolven tů a absolventek pokračuje ve studiu na místní vysoké zemědělské škole a v České republice, ostatní již pracují. Na druhou stranu ale v přímém rozporu s deklarovanými cíli české rozvojové spolupráce v zemi posiluje nerovnos ti mezi muži a ženami v přístupu ke znalostem a kontrole zemědělských zdrojů. Původní kritika Ester Boserup z po čátku 70. let, že západní rozvojová pomoc zanedbává žen skou pracovní sílu tím, že „pomáhá zavádět moderní tržně zaměřené zemědělství a podporuje produktivitu mužské práce“ zůstává o čtyři desetiletí později stále platnou (Bo serup 1989: 54). K začlenění genderu do české rozvojové politiky Většina z mála českých projektů zaměřených na ženy se za měřuje na ohrožené ženy, zejména nákazou HIV/AIDS, se xuálním násilím nebo postkonfliktními situacemi. Větši nou se projekt omezuje na pomoc uzavřenému okruhu žen. Dvě případové studie ukazují, že projekt zaměřený na zpl nomocnění žen může potvrzovat jejich tradiční role nebo že soukromé financování projektu v Africe se může opírat o meziženskou solidaritu v České republice. Pouze jediný projekt se zaměřoval na hlubší proměnu vztahů mezi muži a ženami a usiloval o jejich zplnomocnění i prostřednictvím reformy legislativy (viz příloha České rozvojové projekty za měřené na ženy: přehled a případové studie, www.gender online.cz). Spolupráce zaměřená na změnu společenského vnímání ženami i muži se řadí mezi nejnáročnější, může však vést k dlouhodobým změnám i za cenu málo viditelných oka mžitých dopadů. Také projekty, které podporují místní or ganizace žen, se mohou stát dlouhodobě udržitelnými. To, že jich české organizace doposud realizovaly pouze hrstku, by však nemělo zakrýt mnohem problematičtější „šedou zónu“ běžných projektů. Z jediného příkladu angolského gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um
centra zemědělského vzdělávání je zřejmé, že zdánlivě gen derově neutrální projekt může i přes citlivost svých realizá torů v konečném důsledku zvýhodňovat muže na úkor žen. Rozvojové projekty rozhodně nelze vnímat jako hru s nu lovým součtem ve smyslu, že by zvýhodnění mužů zname nalo okamžité zhoršení situace žen a že by tedy bylo lepší, kdyby celý projekt vůbec nevznikl. Z dlouhodobého hledis ka se však projevuje dalším rozevíráním již tak dost ote vřených nůžek genderových nerovností, čímž znehodnocu je dosažené úspěchy. Neziskové organizace, které realizují projekty pro ženy, však nejsou hlavním terčem mé kritiky. Z hlediska objemu veřejných prostředků i počtu projektů v zahraniční rozvojové spolupráci převládají firmy, jejichž cílem je především hospodářský výsledek a u nichž lze oče kávat ještě mnohem nižší genderovou citlivost. Již tak po moc realizovaná českým soukromým sektorem přispívá méně ke snižování chudoby, protože slouží jako nástroj čes ké zahraniční a proexportní politiky. Genderovou analýzu je nutné začlenit do všech kroků projektového cyklu, od formulace zadání přes návrh pro jektu, jeho realizaci a monitoring až po evaluaci. Gendero vou slepotu či poloslepotu české rozvojové spolupráce není možné překonat několika novými projekty pro ženy, ale dů sledným rozborem předpokladů a dopadů všech nových projektů. Jak navrhuje Lenka Černá, citovaná v mottu člán ku, nejpřednějším úkolem zůstává, aby rozvojové projekty ženy nepoškozovaly.10 Pokud má být cílem rozvojových politik Severu snižo vání chudoby a pokud jsou ženy Jihu celkově chudší než muži, mezinárodní úsilí nebude úspěšné, jestliže se na ženy a na gender nebude zaměřovat přednostně. Větších úspě chů však česká rozvojová politika nedosáhne bez vzájem né spolupráce genderové a rozvojové konstituence. Výzva, aby se ve svém úsilí spojily, však neznamená, aby se slouči ly. Úplné prolnutí obou agend by pouze znamenalo roztříš tění sil a nemožnost dosahovat cílů v každé z oblastí. Gen der a rozvoj bude sice i nadále rozdělovat důležitost, kterou obě konstituence připisují jednotlivým formám diskrimina ce, zkušenosti chudých žen z Jihu však pro ně představují společnou výzvu. Literatura AbuLughod, L. (ed.). 1998. Remaking Women: Feminism and Modernity in the Middle East. Princeton: Princeton Uni versity Press. ApffelMarglin, F., Sanchez, L. 2006. „Féministe développe mentaliste et néocolonialisme dans des Andes“. InterCul ture, No. 150: 7–22. Appeltová, M. 2008. „Genderová slepota rozvojové pomo ci“. Gita – Genderová a informační tisková agentura. Do stupné online: http://www.ta gita.cz/publicisticno/ genderovaslepotarozvojovepomoci/ Banuri, T. 2008. The World is a developing country. Dostupné online: http://blip.tv/file/1022261. Boserup, E. 1989. Woman’s Role in Economic Development. London: Earthscan. ročník 8, číslo 2/20 08 | 18
gender Brownhill, L. S., Turner, T. E. 2003. Feminism in the Mau Mau resurgence. Dostupné online: http://www.uoguelph.ca/~te risatu/mau.pdf. Černá, L. 2006. „Neviditelná dřina“. Rozvojovka. Dostupné online: http://www.rozvojovka.cz/neviditelnadrina_221_ 423.htm. Česko proti chudobě. 2005. Požadavky kampaně. Dostupné online: http://www.ceskoprotichudobe.cz/okampani/in dex.php?id=pozada. Česko proti chudobě. 2008. Rozvojové cíle tisíciletí Dostupné online: http://www.ceskoprotichudobe.cz/okampani/in dex.php?id=rozcil. Daněk, P., Navrátilová, A., Hildebrandová, M., Stojanov, R. 2008. Approaching the Other: Four Projects of Western Do mination. Olomouc: Palacký University. DAWN. 2008. About DAWN. Dostupné online: http://www. dawnnet.org/about.html. Elson, D. 2006. „Women’s Rights and Engendering Develo pment“. Pp 243–255 in Kuiper, E., Baker, D. K. Feminist Economics and the World Bank. History, theory and policy. London: Routledge. Evers, B. 2003. „Broadening the Foundations of Macro economic Models through a Gender Approach: New De velopments“. Pp 3–21 in Gutiérrez, M. MacroEconomics: Making Gender Matter – Concepts Policies and Institutional Change in Developing Countries. London: Zed Books. Ferber, M. A., Nelson, J. A. (eds.). 2003. Feminist Economics Today: Beyond Economic Man. Chicago: Chicago Universi ty Press. Green Belt Movement. 2008. About The Green Belt Move ment Kenya. Dostupné online: http://greenbeltmove ment.org/w.php?id=30. Greig, A., Hulme, D., Turner, M. 2007. Challenging Global Inequality: Development Theory and Practice in the 21st Cen tury. New York: Palgrave Macmillan. Harding, S. 1991. Whose Science? Whose Knowledge. Ithaca: Cornell University Press. Hochschild, A. R. 2000. „The Global Nanny Chain“. The American Prospect, Vol. 11, No. 4. Horký, O. 2008. „Ženy, muži a rozvoj“. Rozvojovka.cz. Do stupné online: http://www.rozvojovka.cz/index.php?id= 200&idArt=33. Chen, M. A., Khurana, R., Mirani, N. 2005. Towards Economic Freedom: The Impact of SEWA. Ahmedabad: Sewa Academy. Chen, S., Ravallion, M. 2007. „Absolute Poverty Measures for the Developing World, 1981–2004“. World Bank Policy Research Working Paper, No. 4211. Chen, S., Ravallion, M. 2008. „The Developing World Is Poo rer Than We Thought, But No Less Successful in the Fight against Poverty“. World Bank Policy Research Working Pa per, No. 4703. Chongo, K. 2007. Rural Zambian Women Produce 70 % of Food Supply. PanAfrican News Wire, 7 October. IFAD. 2007. Rural poverty in Angola. Dostupné online: http://www.ruralpovertyportal.org/english/regions/af rica/ago/index.htm. gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um
Informační centrum OSN. 2008. Rozvojové cíle. Do stupné online: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/za ber/?i=205. Jolly, S. 2000. „‚Queering’ development: Exploring the links between samesex sexualities, gender, and development“. Gender and Development, Vol. 8, No. 1: 78–88. Knodel, J., Ofstedal, M. B. 2003. „Gender and Aging in the Developing World: Where Are the Men?“ Population and Development Review, Vol. 29, No. 4: 677–698. Kodičková, T. 2002a. Are East European Women Eastern or European? Praha: Univerzita Karlova, diplomová práce. Kodičková, T. 2002b. „Co je nám do Třetího světa aneb Zpráva o analýze českých akademických genderových tex tů“. Pp. 69–87 in Barša, P. Politika rodu a sexuální identity. Brno: Masarykova univerzita. Kolářová, M. 2005. „Gender a rozvoj“. Pp. 109–123 in Wai sová, Š. Ve stínu modernity. Perspektivy a problémy rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk. Kolářová, M. 2007. „Gender v protestu sociálních hnutí proti globalizaci“. Gender, rovné příležitosti, výzkum, roč. 8, č. 2: 7–14. Kosatíková, K. 2008. EUCIS Gender Watch. A Gender Ana lysis of the Czech Republic Developmental Aid. Gdaňsk: The Network of EastWest Women – Poland. Lorde, A. 2003. Sister Outsider. Carouge: Mamamélis. Mahieu, F.R. 2001. Ethique économique. Fondements anthro pologiques. Paris: L‘Harmattan. Mies, M., Shiva, V. 1993. Ecofeminism. London: Zed Books. Mikkelsen, B. 2005. Methods for Development Work and Re search: A New Guide for Practitioners. New Delhi: Sage. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2005a. Ma nuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce Čes ké republiky. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2005b. Pro gram rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Angolou na období 2006–2010. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2005c. Pro gram rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Viet namskou socialistickou republikou na období 2006–2010. Mohanty, C. T. 2003. „„Under Western Eyes“ Revisited: Fe minist Solidarity through Anticapitalist Struggles“. Jour nal of Women in Culture and Society, Vol. 23, No. 2. Nelson, J. A. 1995. „Feminism and Economics“. The Journal of Economic Perspectives, Vol. 9, No. 2: 131–148. Nussbaum, M. C. 1999a. „The Professor of Parody“. The New Republic. Dostupné online: http://www.akad.se/ Nussbaum.pdf. Nussbaum, M. C. 1999b. Sex and Social Justice. New York: Oxford University Press. Østergaard, L. (ed.). 1992. Gender and development. A practi cal guide. London: Routledge. Parpart, J. L., Conelly, M. P., Barriteau, V. E. 2000. Theoreti cal Perspectives on Gender and Development. Ottawa: Inter national Development Research Centre. Peet, R., Hartwick, E. 1999. Theories of Development. Guilford Press: New York. ročník 8, číslo 2/20 08 | 19
gender PNUD. 2005. Objectivos de Desenvolvimento do Milénio: Re latório de Progresso 2005. Luanda: Programa das Nações Unidas para o Desenvolvimento. Richey, L. A. 2000. „Gender equality and foreign aid“. Pp. 247–270 in Tarp, F., Hjertholm, P. Foreign Aid and De velopment: Lessons Learnt and Directions for the Future. London: Routledge. Rozvojové středisko ÚMV. 2004. Zpráva z evaluace projek tu Ustanovení Centra pro zemědělské vzdělávání v pro vincii Bié. Saunders, K. 2002. „Introduction: Towards a Deconstruc tive PostDevelopment Criticism“. Pp. 1–38 in Saunders, K. Feminist PostDevelopment Though. London: Zed Books. Sen, A. 2003. „Missing women – revisited: Reduction in fe male mortality has been counterbalanced by sex selecti ve abortions“. British Medical Journal, Vol. 327, No. 7427: 1297–1298. Sen, G., Grown, C. 1985. Developemnt, Crisis, and Alterna tive Visions: Third World Women’s Perspectives. New Deh li: Development Alternatives with Women for a New ERA (DAWN). SEWA. 2008. About us. Dostupné online: http://www.sewa. org/aboutus/history.asp. Spivak, G. C. 1981. „French Feminism in an International Frame“. Yale French Studies, No. 62: 154–184. Strana zelených. 2006. Volební program Kvalita života. Syrovátka, M. 2008. „Jak (ne)měřit kvalitu života. Kritické pohledy na index lidského rozvoje“. Mezinárodní vztahy, roč. 41, č. 1: 9–37. Šiklová, J. 1997. „Feminism and the Roots of Apathy in the Czech Republic“. Social Research, Vol. 64, No. 2: 258–280. UN Statistics Division. 2007. The Millennium Development Goals Report 2007. New York: United Nations. UNDP. 1995. Human Development Report 1995: Gender and Human Development. New York: Oxford University Press. UNDP. 2007. Human Development Report 2007–2008: Figh ting Climate Change: Human Solidarity in a Divided World. Basingtoke: Palgrave Macmillan. UNIFEM. 2008. Progress of the World’s Women 2008/2009: Who Answers to Women? Gender and Accountability. New York: United Nations Development Fund for Women. United Nations. 2008. United Nations Millenium Develop ment Goals. Dostupné online: http://www.un.org/millen niumgoals/. Vláda České republiky. 2002. Usnesení č. 91 ze dne 23. ledna 2002 ke Koncepci zahraniční rozvojové pomoci České repub liky na období let 2002–2007. Vláda České republiky. 2003. Usnesení č. 223 ze dne 3. března 2003 ke Koncepci zahraniční politiky České republiky na léta 2003–2006. Vláda České republiky. 2004. Usnesení č. 302 ze dne 31. břez na 2004 k Zásadám zahraniční rozvojové spolupráce po vstu pu České republiky do Evropské unie. World Bank. 2001. Engendering Development: Through Gen der Equality in Rights, Resources, and Voice. Oxford: Oxford University Press. gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um
Yamanishi, D., Penzien, K., Drummond, E. 2007. Gender: Not Just Women. Masculinity in a Global Perspective, an An notated Bibliography. Dostupné online: http://www.wid. msu.edu/resources/biblios/Masculinity.htm. Poznámky 1 Tento článek je výrazně rozšířenou a přepracovanou verzí analýzy Horký (2008). Jeho podtitul parafrázuje název kon ference World International Studies Committee What Keeps Us Apart, What Keeps Us Together?, která proběhla v červen ci 2008 v Ljubljani. Srdečně děkuji všem, kteří ochotně po skytli rozhovory k problematice genderu v českých rozvojo vých projektech. 2 Až na jedinou výjimku nebyla citována v akademických databázích ani jinde na internetu, a proto se zdá, že její prů kopnická práce zůstala nepovšimnuta. 3 Sousloví „genderová rovnost“ je v češtině celkem ustále né, výraz „zplnomocnění žen“ se však vyskytuje mnohem řidčeji. Tak či onak se původní smysl v nejčastěji používa ných překladech třetího rozvojového cíle ztrácí. Informač ní centrum OSN v Praze (2008) překládá „Prosazovat rov nost pohlaví a posílit postavení žen“ a kampaň Česko proti chudobě (2008) spolu velkými rozvojovými neziskovými organizacemi upřednostňuje „Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti“. Volný převod, zřejmě mo tivovaný srozumitelností pro širokou veřejnost, tak zároveň vypovídá o bezradnosti rozvojové konstituence s gendero vými pojmy. O opačné neznalosti svědčí v českém prostře dí občasné použití sousloví „rozvojový feminismus“, který rozvojová studia neznají a pro množství feministických pří stupů k rozvoji ani neuznávají. 4 Dobrý přehled poskytnou například Jane L. Parpart, M. Patricia Conelly a V. Eudine Barriteau (2000); v širším kontextu Richard Peet s Elaine Hartwick (1999) nebo nově ji Alastair Greig, David Hulme a Mark Turner (2007). 5 V březnu 1992 se keňské matky politických vězňů snažily zastavit brutální útoky policie Moiova režimu proti demon stracím odhalováním svých vagín a proklínáním milicí, čímž využily své moci, kterou jim nad plodností připisuje míst ní kultura (Brownhill, Turner 2003). V deltě Nigeru se pak ženy uchylovaly k „prokletí nahotou“ v protestech proti ni čení životního prostředí ropnými společnostmi. 6 Podrobná koncepce rozvojové spolupráce sice v rám ci svých průřezových cílů „rovnoprávnému postavení žen“ dává „zvláštní místo“. V žádném jmenovaném teritoriu však již nefiguruje jako sektorová priorita (Vláda České republi ky 2002: 3) a v platné institucionální úpravě gender mezi cíli české rozvojové spolupráce mizí (Vláda České republiky 2004). Přesto se jako průřezové téma rovnoprávnost mužů a žen vyskytuje ve všech programových dokumentech prio ritních zemí kromě Vietnamu, kde bylo dokonce povýšeno na podprioritu sektoru sociální péče. (Ministerstvo zahra ničních věcí České republiky 2005c: 17). 7 Rozhovory s Danou Plavcovou, Michaelou Burdovou a Martinem Náprstkem z České rozvojové agentury, jaro 2008. ročník 8, číslo 2/20 08 | 20
gender 8 Jedna žena a jeden muž byli vybráni pro následující magis terské studium v České republice. V dalších ročnících tvoří podíl žen jednu třetinu a podíl žen mezi místními vyučujícími tvoří čtvrtinu. Nejméně polovinu českého týmu tvoří ženy, a to i ve vedoucích pozicích. Podle rozhovorů a/nebo emai lové korespondence s Jiří Hejkrlíkem, Hynkem Cibochem, Martinem Lošťákem a Zdeňkou Horajsovou, kteří se podíle li nebo podílejí na projektu Institutu tropů a subtropů České zemědělské univerzity, prosinec 2007 – srpen 2008. 9 O genderu v Angole zpracovala jedna magisterská stu dentka diplomovou práci, ke dni odevzdání článku se mi
gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um
však bohužel nepodařilo zjistit ani její název a v databázi http://www.feminismus.cz/diplomky.shtml není uvedena. 10 Telefonický rozhovor s Lenkou Černou, bývalou vedoucí projektu Adopce na dálku, 26. srpna 2008.
Ing. Ondřej Horký je výzkumným pracovníkem Ústavu me zinárodních vztahů a doktorandem na Vysoké škole ekono mické v Praze. Zabývá se zejména teoriemi rozvoje a českou rozvojovou politikou.
ročník 8, číslo 2/20 08 | 21
