Nejstarší řecká filosofie (předattické období) – předsokratici – přírodní filosofie
I. Osnova 1. Milétská škola 2. Pýthágorás 3. Hérakleitos 4. Eleaté 5. Mladší fysikové 6. Atomismus
II. Přehled nejstarší řecké filosofie 1. Milétská škola Doba: 6.století před Kristem Místo: řecké osady v Malé Asii ( důvodem je bohatství maloasijských osad plynoucí z obchodu, styk s Orientem, nově zakládané osady nebyly tak konzervativní – prostor pro myšlení ?!příměr USA?! Záměr: hledání pralátky, podstaty, ze které všechno vzniká a do které se vše navrací pozorování přírody, empirická zkušenost Spor filosofie a mytologie: hledají jiné než mýtické vysvětlení světa a jevů (viz. Mytologie - Homér, Hesiodos), kritika antropomorfních představ o bozích ?! často zůstavají ve velmi úzkém spojení s mýtickými představami – dech bohů, Okeános?! A. Thalés z Milétu (640-580) označován některými za prvního filosofa, matematik (Thaletova kružnice, podobnost trojúhelníků), astronom (vypočítal zatmění slunce) cestování, studium, jeden ze sedmi mudrců, změřil výšku pyramid pralátka – voda ?! Nechápe ji materiálně, je oduševnělá, oživlá (hylozoismus), obdobné vysvětlení počátku jako v mytologii – vznik současného stádia ze stádia předchozího?! „ Vše je plné bohů“ Pozn. Pád do studny, monopol na lisování oliv B. Anaximandros (611-549) v současnosti považován za vlastního zakladatele antické filosofie v hledání pralátky pokračuje v názorech Thaletových, zpřesňuje jeho „vodu“. Pralátkou „apeiron“ - neurčitá, nediferencovaná, neohraničená pralátka, nemá omezení NEOMEZENO zpřesnění Thaletovy vody – nediferencovaná voda ve smyslu prvotní vlhkosti (mytologie) apeiron je nesmrtelné, protože vše, co vzniklo, se do něho posléze navrací – návrat do původního stavu vznik a zánik: řízeno nutností, právem a spravedlností, aby něco nového mohlo vzniknout, musí něco starého zaniknout – zánik věcí je trestem za činění bezpráví – tím je již samotný vznik věci čtyři základní kvality apeiron: suché a vlhké, teplé a studené (čtyři živly) geocentrismus – první snaha o fyzikální vysvětlení pohybu hvězd náš svět je pouze jedním z mnoha, které vznikají a zanikají v neurčitu život vznikl nejprve ve vodě, pak na souši (Darwin) C. Anaximenés (583-527) pralátka – neustále se pohybující, nekonečný, nediferencovaný, neurčitý vzduch (oživující dech, dech boží) – zřeďováním a zhušťováním vznikají čtyři živly i bohové vznikají z pralátky
2. Pýthágorás a jeho škola A. doba a situace: 6. století před K., vpád Peršanů do Malé Asie – přesun filosofie do jižní Itálie idealistická linie řecké filosofie B. Pýthágorás ze Samu (571-497) život: cestování – velká znalost vědomostí východních kultur (Egypt) - (matematika, astronomie, filosofie) nazýván sofos – podle něho samotného je troufalostí nazývat někoho sofos, označil se za přítele moudrosti (srovnej – Sókratés) filosofie nebyla vlastním záměrem, primární oblastí jeho hledání, byla spíše vedlejším produktem hlavní záměr jeho hledání je pouhým dohadem – esoterické učení (tajné interní učení zasvěcenců), uzavřené společenství žáků – bratrstvo ?!zřejmě snaha o nalezení jiné dimenze a přechod do ní, kontakt s posmrtným životem...?!= známe pouze malou část jeho myšlenek – exoterické učení (veřejné, přípravné) záměr nám známých Pýthágorových myšlenek: hledání praprincipu (na rozdíl od milétské pralátky) praprincipem je pro něho číselné, matematické vyjádření harmonie – kosmického řádu neměnné číselné vztahy mezi částmi našeho světa ideální číslo 10 – součet prvků jsoucna (1+2+3+4=10) (bod + spojení bodů + plocha + těleso) ideální těleso – koule: dokonalý poměr plochy a objemu hudba: pokus o popis výšky tónů matematickými vztahy (délka strun) Orficko – pýthágorejské tradice mýtus o Orfeovi (Orfeus v podsvětí) – jediný známý případ v řecké mytologii, kdy člověk sestupuje do podsvětí a vrací se zpět, v řeckém prostředí neobvyklé, tradice spíše východní převtělování duší vliv východu (Egypt) vliv na etické učení, na morálku přísné příkazy a zákazy, silná pověrčivost ?!rituály – Eleusínská mystéria?! Vliv na Platóna (duše ve světě ideí a ve světě „stínů“) ?!Empedoklés?! Literatura: problematika Eleusinských mystérií, náboženského myšlení I., Praha 1995. str. 273
viz.
Eliade Mircea: Dějiny
3. Hérakleitos z Efesu (540-470) A. život Malá Asie označován za „temného filosofa“ - důvod: 1. těžko srozumitelné dílo (uvádí i Sókratés, Platón a Aristotelés), 2. rysy osobnosti – osamocený a velmi kritický ke svému okolí pozitivně hodnocen – Nietzsche, Hegel aristokrat, předurčen k politické kariéře, které se vzdal, ale zůstává „mluvčím“ v té době již poražené aristokracie a je velkým odpůrcem demokracie v pokročilém stáří odešel do hor a stal se „poustevníkem“ (Storig) ?! Rafael Santi: Athénská škola?! B. Filosofie filosoficky stojí v opozici myšlenkám filosofů z Eleje (viz tabulka Hérekleitos x Parmenidés) záměr: odpověď na otázku, jestli vše trvá nebo se vše mění odpověď: vše se mění ontologie sjednocujícím principem všeho jsoucna je změna, vývoj ve všem, v každé věci jsou obsaženy protiklady (den x noc, dobro x zlo, světlo x tma …), tyto protiklady jsou zdrojem napětí, které umožňuje neustálou změnu a vývoj – jestliže by protiklady přestaly existovat, nastal by klid = nic, smrt je důležité, aby zároveň tyto protiklady byly v rovnováze – jednotě, tzv. dynamické jednotě protikladů dynamická jednota protikladů (dialektika) je zákonitostí, která dává věcem vzniknout a která je zároveň vede k zániku. Tato zákonitost je dána logem (rozumem), velmi často používá Hérakleitos termín Bůh – díky této zákonitosti se změna neděje v chaosu otázka pralátky: látka, která svými vlastnostmi odpovídá Hérakleitovu požadavku po stálé změně, která se neustále sama mění a zároveň mění věci, které s ní přicházejí do kontaktu, je oheň (energie)?!magická důležitost ohně v mytologii?! gnozeologie důležitost smyslového (doxatického) i rozumového poznaní naše smysly nám dodávají pravdivý materiál, který se stává stavební jednotkou pro náš rozum. I smysly, i rozumem dospějeme k tomu, že se všechno mění a vyvíjí. Lidská duše je součástí logu – člověk musí poznat svou duši (logos) a pak pozná skutečnost jako odraz ve své duši věty: „ Vše plyne“ „ Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“ „ Podle logu – jednoty protikladů -vše povstává a vrací se do stále se pohybujícího ohně“
4. Eleatská škola ( Eleaté ) záměr: odpověď na otázku po změně a trvání (viz. Hérakleitos) – a tou je: vše trvá Elea – západní pobřeží Itálie současníci pýthágorejců filosofičtí odpůrci hérakleitovského pojetí dynamické vyvíjející se skutečnosti popírají pohyb, eleatské jedno A. Xenofanés (570 – 470) zřejmě vlastní zakladatel myšlenky eleatského jedna – jedno jediné dokonalé bytí Bůh je pouze jeden jediný, nejdokonalejší, totožný s jednotou světa = panteismus ?! monoteismus ?! Kritika antropomorfních představ o bozích: „ … kdyby koně měli ruce a uměli tvořit, vytvořili by obrazy bohů jako koní ...“ B. Parmenidés (540 – 456) o jeho životě víme velmi málo, Platón o něm říká, že to byl filosof neobyčejné a původní hloubky – vážil si jeho učení: sám nazval jeden ze svých spisů Parmenidés, tvrdí, že se Parmenidés v Aténách setkal se Sókratem – přenos eleatských myšlenek k Platónovi Dílo: uměleckou formou podána cesta k poznání – cesta mudrce, básnická forma, cesta mudrce – člověk (filosof) se musí oprostit od temného nevědomí, musí překonat překážku (každodenní popisování světa), musí se přesvědčit a uznat, že se mýlil, pak se otevře pravdě (světlu), kterou do něho vepíše božská duše ?!Platónův příklad jeskyně – tma nevědomí x světlu poznaní?! ontologie navázal na Xenofanovu myšlenku jediného, absolutního, neměnného bytí existuje pouze jednota bytí a jsoucna, nebytí, nejsoucno není, bytí je absolutní – nemůže být nic mimo něj, ani volný prostor, kam by se bytí mohlo pohybovat, proto neexistuje pohyb. Vše trvá Bytí a jeho vlastnosti: 1. je pouze jedno (eleatské jedno), 2. je vším (absolutní), 3. nemá spor, 4. je stejnorodé a věčné gnozeologie spjatá s ontologií – (jak můžeme poznat, že se nic nemění?) dvojí poznání 1. smyslové – pouhé zdání (doxa), naše smysly nás klamou, podávají nepravdivé poznání světa : smyslové – doxatické poznání Parmenidés odmítá 2. rozumové – pouze rozum nám umožní poznání pravdy – je pouze jedno stále stejné bytí závěr: navazoval na něho Platón (dvojakost a pravdivost poznání a bytí) C. Zenón z Eleje (490 - 430) záměr: vytvořit důkazy, které by matematicky podpořily Parmenidovo tvrzení o nepohyblivosti – důkazy nemožnosti pohybu ad absurdum = aporie 1. letící šíp 2. Achilleus a želva 3. půlení 4. závodiště (Storig 1992 str.101, Blecha: Filozofie 1998 str.24, Machovec 1993 str.29) „Zenónovy aporie nechtěly být tak naivní, aby vyvracely realitu pohybu. Chtěly pouze prokázat, jak chatrné je naše pojetí pohybu, když si ho neumíme vysvětlit. …, Zenónovy aporie byly vděčnou výzvou a o jejich řešení se pokoušela celá plejáda myslitelů (počínaje už Aristotelem).“ (Blecha str. 24)
3., 4. A Hérakleitos a Parmenidés, protikladná dvojčata ( Weischedel: Zadní schodiště filosofie) srovnání filosofie Hérakleita a Parmenida záměr: stejná otázka: „ Je pravdou, že se vše mění nebo naopak, že vše trvá?“ protikladná odpověď Hérakleitos
Parmenidés
Vše se mění
Vše trvá ontologie
Podstatou je dynamická jednota protikladů = dialektika pralátkou je neustále se měnící a vše kolem sebe ovlivňující oheň ( energie)
Podstatou je jedno neměnné bytí = eleatské jedno vlastnosti bytí: pouze jedno, je vším, nemá spor, stejnorodé a věčné
gnozeologie Dvojí poznání – smyslové poznání je pravdivé, je pravdou, že se vše mění, s tímto pravdivým materiálem pracuje náš rozum uznává poznání smyslové i rozumové (syntéza)
Existuje dvojí poznání – smyslové ( doxatické ) poznání nás klame, nepřináší pravdu, je třeba ho odmítnout jediné pravdivé poznání je poznání rozumové a to nám říká, že vše trvá, je stále stejné
věty „ Vše plyne.“ „ Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“
„ Vše, co zde je, bylo vždy.“ „ Nic nemůže vzniknout z ničeho.“
5.
Mladší fysikové ( přírodní filosofové )
A. Empedoklés (483 – 423) Akragant – Sicílie eklektik = vybírající, vybíral myšlenky předchozích filosofických směrů a snažil se je spojit dohromady a) Miléťané: pralátka Empedoklés nachází pralátku ve čtyřech základních živlech (oheň, voda, vzduch, země), ?!vliv Anaximandra?!, - završení přírodní filosofie b) Hérakleitos + c) Eleaté: spor změny a trvání Empedoklés diferencuje jsoucno a bytí. V povrchové vrstvě jsoucna se vše mění na základě dynamického principu – vztah láska a svár (vliv Hérakleita), vrstva bytí je stále stejná, nehybná (Eleaté) čtyři základní živly jsou ve vrstvě bytí nehybné, v povrchové vrstvě jsoucna se vlivem působení dvou dynamických principů vše pohybuje. Láska – konstruktivní síla, působí na 4 živly, vznikají věci ´směsy čtyř živlů. Svár – destruktivní působení na konkrétní existující věci, rozpad věcí na živly. Spojení dynamiky a antidynamiky ?!viz. Platónův svět ideí a svět smyslů?! d) Pýthágorás: orficko – pýthágorejské tradice stěhování duší – filosof je nejvyšším stupněm převtělení – očištěná duše se vtělí do božského těla – sám sebe považoval za Boha ?!skok do sopky?! Existence duše v těle je trestem za hříchy, postupným přechodem v životech se duše očišťuje, filosof (sám Empedoklés) je posledním stupněm očištění, následuje božská forma B. Anaxagorás (500 – 428) první filosof, který přišel filosofovat do Atén – přinesl filosofii do Atén doba vlády Perikla – vrchol aténské demokracie (Periklovo Řecko) Anaxagorás byl Periklovým přítelem, svou filosofií podporoval jeho politiku (viz. Stupňování smyslu) po Periklově smrti byl odsouzen za bezbožnost a aby se vyhnul trestu, utíká z Atén ?!srovnej: Aristotelés (také cizinec), Sókratés, xenofóbie Atén?! Záměr: hledání podstaty – řešení: existují dvě podstaty světa = dualista ontologie podstata hmotná – pralátka – je tvořena nekonečným množstvím malých částic (nehybné, pevné) = semeny věcí semena věcí jsou dále dělitelná na dvě stejné poloviny ?! x Démokritovy atomy?!, kvalitativně rozrůzněna, existují i duševní semena věcí jsou prvotní, nekonečně stará a na počátku existovala v chaosu ?!mytologie?!, po té povstal Nús (rozum, duch) – podstata duchovní - a vytvořil krásný, účelný svět Nús je dynamickým, základním konstruktivním i destruktivním principem ve vrstvě jsoucna vytváří konkrétní věci, ale nemá vliv na existenci semen věcí (bytí) stupňování smyslu – vše má smysl (Nús) v něčem vyšším ?!viz Aristotelés a T. Akvinský?! Neživá příroda má Nús v živé přírodě, ta v živočiších, ti v člověku a Núsem člověka je Periklés!!! (je Núsem zvolených) ?!jasná podpora Periklovy vlády?!
6.
Atomismus ( - 5.stol. )
tento myšlenkový směr je často řazen mezi filosofie tzv. mladších fysiků. Pro jeho velký význam je mu zde vymezena vlastní kapitola. Představitelé atomismu se stejně jako starší i mladší fysikové zabývají problematikou podstaty. Kromě toho však jejich hledání přesahuje i hranice etiky. Atomismus je označován za nejvýznamnější filosofický systém předsókratovského období. A. Leukippos (500 – 440) Z jeho děl se zachovalo pouze málo zlomků, přesto je považován za samotného zakladatele atomismu. Jeho učení převzal a rozvinul Démokritos „ Ani jedna věc nevzniká bez příčiny, ale vše vzniká z nějakého důvodu, nutnosti.“ formulace zákona kauzality (příčino – následný vztah) ?!moderní přírodní věda (Newton x Einstein), příčina a následek v lidském chování – psychologie behaviorismu?! B. Démokritos (469 – 380) své jmění obětoval na cestování a vzdělání – dosáhl encyklopedických znalostí ontologie podstata je pouze jedna jediná (hmotná) – je materialistou - základem všeho jsou atomy atomy: neomezené co do počtu, dále nedělitelné (a tomos = nedělitelný), ze stejné látky – liší se pouze tvarem a velikostí, nezanikají, jsou neměnné vytvářějí tzv. plno (jsoucno), aby se mohli pohybovat musí existovat prázdno (nejsoucno) – je to prostor pro pohyb atomů, je neomezeno co do rozměru ?!srovnej s myšlenkou eleatského jedna?! Z atomů spojováním vznikají věci, které rozpadem na atomy zanikají ? jak je možná existence smysluplného světa při nekonečném množství částic, které se spojují a rozpojují? ?!stejná otázka u Anaxagora, u Leibnize – příklad dvou hodinových strojků a hodináře?! Odpovědí podle atomismu je přísná mechanistická determinace pohybu atomů (osudovost) ?!mytologická představa Řeků o fungování světa – Odyssea?! – pohybují se po stále stejných, předem určených drahách, není třeba žádné duchovní podstaty, která by do tohoto systému zasahovala svět nepodléhá náhodě i lidská duše se skládá z atomů = člověk vázán osudem (determinací), je nesvobodný, determinovaný. Tuto osudovost není možné změnit ?!x Epikúros?! Etika použil ontologii pouze jako základ své etiky člověk je determinován – nebezpečím je pasivita ve vztahu k našemu chování plynoucí z nemožnosti změnit osud přesto máme podle Démokrita činit dobro a to ne ze strachu, ale protože se proto sami rozhodneme. Sám sobě má být člověk soudcem svého chování (autonomní morálka) x povinnosti dané idealistickými nebo náboženskými pravidly. výchova – cílem je vznik a rozvíjení (vzdělávání) mravního vědomí
cílem lidského života je blaženost (ataraxía) – jedná se o blaženost duševní a duchovní, nikoliv smyslovou, smyslovým požitkům se máme spíše vyhýbat – navázal Epikúros blaženost byla některými směry, hlavně v období Říma, chápána čistě jako blaženost smyslových požitků – vulgární výklad blaženosti (caliguleismis, hedonismus) Gnozeologie silně racionalistický systém (podobně jako Eleaté) poznání – pravé: rozumové, jedině to nás přivede k pravdě - nepravé: smyslové, pouze nás klame a je třeba se ho zbavit – ateistický názor – neexistence bohů „ Bohové jsou pouze v lidech vzniklé představy, vznikají ze strachyplné nevědomosti při pozorování určitých přírodních úkazů“ (Machovec)
