ZÁKLADY FILOSOFIE (Výpisky z knihy Filosofie psaná kurzívou)

ZÁKLADY FILOSOFIE (Výpisky z knihy Filosofie psaná kurzívou) Ohrožená kultura Kultura: 9 nemůže být evolučně vyšší a přírodě nadřazena 9 je mladou umělou strukturou 9 vznik přestavbou původní přírody lidskou aktivitou, účelově konstituována, závislá na stavu člověka a biosféry 9 poškozuje přírodu Ù kultura je strukturně jednodušší, lokálně energeticky silnější, jinak orientovaná 9 evoluční nadřazenost přírody dokazuje ekologická krize 9 o bytí a nebytí člověka rozhodovala příroda Æ dnes globální kultura omezuje existenci a evoluci živých systémů Æ osud závisí na tom, co lidstvo udělá 9 pro překonání krize Æ evoluční přístup + teoretická abstrakce Æ evoluční ontologie Filosofická ontologie: 9 obecná teoretická představa světa, nemá mnoho společného s praktickým spol. životem Podstata krize: 9 ontický konflikt protipřírodní kultury se Zemí Æ ohrožený systém je ale kultura Předekologická politika: 9 stranila spontánnímu spol. vývoji, schvalovala transformaci a zatlačování přírody kulturou, nesmiřovala protikladné zájmy kultury a přírody, nýbrž protikladné zájmy lidí 9 příroda – zdroj bohatství, vykořisťování vyspělými technologiemi 9 nepřipouštěla si otázku konečnosti Země, či principiální závislost kultury na přírodě Globální kultura: 9 protipřírodní systém ničí přírodu v zemích bohatých vyspělých i v zaostalých a chudých 9 kulturu ničí neschopnost pochopit, že je vše už jinak – možnost zániku Ohrožená kultura: 9 nelze zachránit odmítáním či násilným vracením zpět 9 záchrana možná využitím toho, k čemu kulturní evoluce dospěla 9 dlouhodobě možná kultura pouze při změně na kulturu citlivou k životu – biofilní kulturu 9 obsazení celého světa dnešní kulturou Æ zánik K podstatě ekologické krize 9 člověk není ústřední bytostí vesmíru a ten tady není pro lidi z planety Země 9 lze rozpoznat skrytou tvořivost přírody a viditelnou tvořivost kultury 9 dva způsoby vznikaní a udržování systémů a struktur: přirozená evoluce přírody; člověkem generovaná evoluce kultury Æ nesoulad a konflikt těchto tvořivých procesů Æ krize 9 vesmírná uspořádanost se vytvářela postupně od velkého třesku – od té doby stárne, chladne, naopak uspořádanost se lokálně zvyšuje a získává organizované formy. 9 vývoj života na zemi není ani vyvrcholením, ani cílem kosmické tvořivosti 9 pozemský život – jedna z mnoha evolučních větví, po čase „uschne“ 9 ani Slunce nemůže existovat déle než celý vesmír Æ ohrožení lidské kultury i další jedinečné formy života Æ člověk však vše strhává předčasně do záhuby 9 vývoj biosféry nesouvisí jen s vývojem vesmíru Æ spojen s naší sluneční soustavou 9 Země = důmyslně uspořádaný organismus s vnitřní konstitutivní informací 9 Lovelock nazval celoplanetární živý systém termínem Gaia 9 člověk zasahuje do pozemského života (mění přirození podmínky, ničí jen jednou vytvořené biologické druhy včetně originálu jejich genetické informace) 9 evoluce – miliardy let, životnost biol. Druhů – několik milionů let 9 biosféra přežívá své organismy a subsystémy – jsou dočasné nesamostatné, závislé na prosperitě biotického celku

9 živé organismy jsou svědectvím vývoje celé biosféry 9 evoluční hodnota živých organismů = neopakovatelnost Æ po zničení znovu nevytvoříme 9 hranice mezi živým a neživým je relativní 9 kultura = technosféra – výsledek lidské aktivity, produktem ofenzivní adaptace člověka 9 hlubší souvislost přírody a kultury se před povrchním pohledem skrývá 9 kulturní evoluce v krátké době zpustošila Zemi Æ problém teoretické podstaty tohoto procesu Æ vážný etický problém lidské odpovědnosti a viny za ztracenou přirozenou uspořádanost 9 lidská kultura nevzniká spontánní činností přírodních sil, ale záměrnou činností lidí 9 evoluční proces kultury kopíruje útočnou adaptivní strategii člověka Æ směřuje k ovládnutí prostředí k růstu, k systémové integraci a substrukturaci 9 konzumace přírody + ničení genetické informace živ. systémů Æ omezení přirozené evoluce 9 kultura se rozvíjí rychleji než biosféra a ve srovnání s životem (v důsledků odlišné vnitřní informace) je odolnější a agresivnější. 9 globální ekologická krize není konfliktem člověka a přírody Ù člověk je součástí přírody, je fyzickým konfliktem lidské kultury s biosférou, ohroženým systém je kultura 9 lidská přirozenost, která je v podstatě důsledkem krize, je stará jako lidstvo samo, je pevně biologicky fixována a nemůžeme ji v krátké době změnit 9 lidský kulturní vzestup Ù lidský nárok na celou zeměkouli Ænarazil na její konečnost 9 nechceme-li předčasně zahynout, musíme změnit typ své adaptivní strategie kultury 9 biosféru může zachránit jen biofilní transformace duchovní a materiální složky K ekologické stránce techniky 9 technika – stará jako člověk sám. 9 dvě linie technického vývoje: 1. technika abiotická (přeceňována); 2. technika biotická (podceňována a přehlížena) 9 zvláštnost a protipřírodnost techniky Ù odlišná struktura 9 biotickou techniku charakterizují pojmy jako nástroj, stroj, automatický systém 9 biotická technika je linií lidské bytostné síly, funkční vlastnosti látkové přeměny živých systémů (klonování, genové manipulace atd.) 9 vznik, rozvoj, rozšiřování umělého světa probíhá s rozvojem světa kultury na úkor uspořádanosti přirozené a původní ekosystémové 9 abiotická technika má tendenci vytvářet silně energeticky integrované subsystémy 9 subsystémy abiotické technosféry: 1. stacionární strojový; 2. mobilní strojový 9 předpoklady evoluce abiotické techniky: 1. vlastní paměťová struktura („genom techniky) generující změny fenotypových forem techniky; 2. technické fenotypy (těla); 3. energetický zdroj Genetická informace: 9 volně se vřazuje do společenské duchovní kultury 9 zapsána vně látkového těla techniky – v hlavách lidí, ve specifických strukturách spol. paměti 9 vytváří a nese specializovaná složka společenské dělby práce – technická inteligence Technický genotyp: 9 stárne rychleji než jeho příslušný informační projekt 9 procesem specifické kulturní selekce snadno vstupuje informace z kulturního prostředí do genomu techniky a to účelně, rychle, neomezeně 9 Evoluce techniky má zdroj energetický (příroda sama) a informačně inovační (kultura) K ekologické etice a politice 9 neznámý typ krize integrované světové kultury, zvláštní krizí jejího evolučního úspěchu 9 rozmach kultury překročil kapacitu hostitelského prostředí Země Æ stačí jen málo, aby se ekosystémy zhroutily, či degradovala na úroveň nevhodnou pro nynější kulturu 9 kultura (epifenomén = subsystém kultury) nemůže být plně globální Tradiční ontologie: 9 netematizovala život ani kulturu 9 předekologická morálka nepotřebovala ontologické zdůvodnění, nevycházela z ontologie, ale z biologicky lidské přirozenosti, z útočné adaptivní strategie člověka

9 planeta Země je přirozeně vzniklým systémem Æ co si můžeme dovolit v měřítku lokálním, nesmíme niky připustit v měřítku celoplanetárním Æ odmítnutí antropocentrismu, uznání, prosazování převahy přírody nad kulturou, přijetí principu biofilního planetárního vývoje kultury 9 ekologická etika zakotvená v ontologii = vřazení morálky do kultur. bytí Ù změnu tradiční etiky i ontologie; zakladatelem je Alda Leopold, jehož etiku můžeme označit jako etiku Země; zavedeným filosofickým oborem 9 malá účinnost nové morálky Ù lidé se vymožeností technické civilizace snadno vzdát nemohou; obsazení planety kulturou Æ kruh se uzavřel, nelze z něj vystoupit 9 vážnost situace se musí stát předmětem ekologické legislativy a politiky Ù větší kompetence i účinnější legislativa 9 tradiční politika nepřipouštění otázky konečnosti Země a princip. závislosti kultury na přírodě 9 trh s cenami zajišťuje vysokou produktivitu práce a nízké náklady, ale nesnižuje celkové sociokulturní zátěže biosféry a neřeší její šetrné využívání z hlediska delší časové perspektivy. 9 osobní spotřeba + trh s cenami a jeho vlastnosti Æ sebezničující cesta kulturní evoluce 9 nezměnění přístupu bude vést k vyčerpání zdrojů, vysokým cenám surovin a paliv, milionům tun odpadů a nakonec k podmínkám nevhodným pro člověka 9 unifikovaná planetární technosféra šíří jako rakovinná tkáň po celé Zemi 9 nevíme, jaké změny globální protipřírodní kultura v nestabilní biosféře způsobí 9 zachování přírodních podmínek světové kultury coby mnohotvárného celku 9 nutnosti uvědomit si přednosti, i meze globální kultury 9 růst populace, pokrok začínají působit protipřírodně 9 Al Gore v knize „Země na misce vah“ pokládá otázku, jak se může tolik myslících a odpovědných lidí podílet na nenapravitelném pustošení Země 9 chceme-li na Zemi přežít, pak strukturu nynější protipřírodní kultury dokonce změnit musíme 9 ekologická etika, ale především ekologická politika pomůže zachránit ohroženou kulturu Víme, co je příroda? 9 globální ekologická krize Æ potřeba zformovat nový ontologický model přírody, uznat přírodu jako spontánně tvořivou aktivitu 9 filosofie definuje přírodu jako nejvyšší hodnotu vůbec 9 pojmový aparát novověké vědy Æ technologické využívaní přírody X úcta, pokora vůči spontánně vytvořené rozmanitosti 9 2 vrstvy: příroda vůbec (kosmos); příroda pozemská 9 2 formy postavení Země ve vesmíru: fyzikálně mechanická, evolučně ontologická 9 filosofie je významná pro hledání podmínek dlouhodobě možné kultury 9 filosofie vždy přehlížely jedinečnost přírody 9 vesmírná evoluce Ù evoluce Země a živé pozemské přírody 9 kultura nevytvořila přírodní struktury Æ nechápeme podstatu; existenčně souvisí s biosférou 9 dnešní organismy jsou nositeli „duchovní i materiální kultury“ biosféry 9 lidský genom nese část evoluční paměti biosféry 9 dnešní informační sítě a technické konstrukce při zániku člověka jsou k ničemu 9 zničení ekosystémů Æ poškození fyzické struktury pozemského života i jeho paměti 9 člověk je prvek života a jako takový je smrtelný i jako druh 9 oslabená biosféra Æzměna strategie Æ nemůže-li se bránit silou, brání se slabostí 9 filosofie – hájila práva člověka, bude nucena přiznat svou nevědomost 9 nejdůležitější je neudělat vědomě nic, co by ohrozilo rozmanitost života na Zemi. Víme, co je evoluce? 9 pro většinu – spojena s představou vzniku biologických druhů tzv. přirozeným výběrem 9 proces výstavby vesmíru, proces vytváření kultury lidskou aktivitou 9 onticky (fyzicky) konstitutivní proces 9 lid. materiální kultura vznikla přestavbou přirozeně vzniklých živých a neživých struktur 9 evoluci dělíme na přirozenou a kulturní (vše vytvořila buď příroda nebo kultura) 9 kulturní evoluce je přirozené evoluci opoziční

9 konzumace přirozených živých a neživých struktur – podstata globální ekologické krize 9 předek dnešního člověka zažehnul evoluci protipřírodní – kulturní 9 člověk jako jediný biologický druh se prosadil jako malý bůh; nese odpovědnost za kulturu 9 biologická nevybavenost člověka chápat povahu a střet těchto evolucí 9 evoluce zůstává pro veřejnost obtížně pochopitelná Ù Pierre Teilhard de Chardin 9 přirozená evoluce – spontánní konstitutivní proces uvnitř vesmírného pohybu směrem k rozpínání a ochlazování, tj. amortizace původní koncentrované aktivity velkého třesku 9 smysl přirozené evoluce = výstavba velkolepé struktury vesmíru, tvorba jeho fyzické uspořádanosti (patří zde i genetická paměť biosféry včetně paměti člověka) 9 přirozená evol. tvořivost Æ uspořádanost z méně uspořádaných stavů; postup proti proudu 9 uspořádává prvky a systémy Æ úspornější využití omezeného evolučního zdroje 9 kulturní evoluce – probíhá rychleji než evoluce přirozená – závisí na materiálu a energii 9 růst a prostorový rozmach kultury Æ ničení a nebezpečné snižování rozlohy přirozených ekosystémů, prudký pokles rozmanitosti života 9 naše planeta tvoří jediný velký organismus Víme co je informace? 9 význam chápeme pouze intuitivně 9 informace – biotická (přirozená), lidská (sociokulturní) 9 omyl – informaci vytváří a využívá pouze člověk a společnost 9 skutečnost je proces krystalizující se v toku času 9 struktury skutečnosti vznikly buď přirozenou vesmírnou, nebo kulturní evolucí 9 informace má tedy stejný původ jako skutečnost 9 není pouze zpráva, je to také uspořádanost skutečnosti 9 nejdůležitější výtvor evoluce 9 produkuje jak evoluce přirozená, tak evoluce kulturní 9 sjednocuje i rozděluje skutečnost 9 informace genetická je tak stará jako život sám – rozděluje kdysi neživou přírodu na dvě vrstvy: struktury živé a neživé 9 mladé kulturní systémy – potenciální opozice vůči původním systémům přírodním 9 zakódována ve struktuře 9 strukturní forma ve dvou podobách – zhuštěná abstraktní struktura, uspořádanost Æ genotyp a fenotyp (nebo jako duchovní a materiální kultura) 9 existuje objektivně 9 přirozená informace plnila systémové funkce dávno před člověkem 9 genom (strukturní informace) – záznam fenotypové struktury organismu, souhrn, který výstavbu i provoz živého systému řídí 9 přirozená genetická informace – zapsána v genotypu, jednak vestavěná ve fenotypu 9 biologické druhy – zvláštní zásobníky přirozené strukturní informace 9 přirozená neuronální informace = evoluční doprovod, doplněk informace genetické Æ u člověka se fixuje jen ve struktuře CNS a zaniká spolu s jedincem či populací 9 strukturní a sémantická informace sociokultruní –odlišný typ informace 9 informace ve dvou formách: sémantická, strukturní Kultura jako ekologická kategorie Kultura – téma k zamyšlení 9 vznik, rozšíření teorie skutečnosti srozumitelné veřejnosti (ontologické minimum) musí iniciovat sama filosofie 9 člověk rušivě zasahuje do přirozené evoluce biosféry, vyvolává destrukci přirozené uspořádanosti a hromadné vymírání biologických druhů 9 expanze kultury omezí či rozbije evolučně vzniklou uspořádanost přirozenou, rozšiřuje biologicky nevhodné umělé prostředí 9 úspěšný kulturní planetární rozmach Æ zvrat 9 ústřední motiv filosofování se mění na pocit odpovědnosti a viny

9 přesunout důraz z prožívání bytí na živé pozemské bytí (přestává odpovídat bytí člověka) 9 poznávání člověka prostřednictvím kultury Ù útočná adaptace 9 přežití = změna ofenzivní kulturní strategie Æ jiné chápání skutečnosti, filosof. ontologie 9 vnitřní konstitutivní informace kultury = neuronální poznání a duchovní kultura 9 poznání – ontotvorné = možnost jeho využití pro vlastní udržení, reprodukci a evoluci 9 biotické poznání dělí pozemskou přírodu na živou a neživou 9 sociokulturní poznání onticky rozděluj Zemi na kulturu a přírodu; umožnilo vznik abiotické kultury, která se neumí orientovat ve směru života, ale proti němu 9 rozpor mezi konzervativní přirozeností a nynější kulturou Æ existenční ohrožení kultury Kultura proti přírodě 9 kulturní systém produkuje vlastní struktury přímo nebo nepřímo 9 nepřímo – pomalá integrace (např. vznik přirozených ekosystémů); až do průmyslové revoluce 9 přímo – produkuje kulturní struktury na základě racionálního předjímání; až v tzv. kulturách technického typu 9 společenská materiální kultura a technika – budovány z přirozených struktur Země, z již jednou konstrukčně vestavěné látky a energie 9 lokální kultura – biosféru nezatěžuje ani svou reprodukcí, ani svou evolucí 9 přirozené ekosystémy nemohou kulturní expanzi a pustošení zabránit 9 rozmach přímé kulturní evoluce zahajuje průmyslová revoluce 9 mechanické systémy – schopnost zpředmětňovat volnou sociokulturní informaci 9 nový rys současného způsobu života – bezohledná spotřeba 9 právo člověka na vlastnictví Ù geneticky dána ofenzivní adaptivní strategie 9 orientace na zisk, ekonomickou prosperitu Æ vznik struktur nezajišťujících jen přežití 9 globalizace se nakonec obrací proti kultuře Kultura v jednotě s přírodou 9 naděje – transformace nynější ohrožené kultury na kulturu dlouhodobě možnou (biofilní); změna duchovní kultury; změna vnitřní konstitutivní informace 9 změna systému s vnitřní informací Æ změna informace systému, genomu 9 problém změny Æ přijetí této informace starým systémem 9 konstitutivní informace kultury = komunikativně-sémantická neteoretická úroveň 9 dnes úroveň teoretická 9 systémové poruchy Ù není moc tuto novou informaci uplatnit 9 změna Ù ovlivnit širokou veřejnost a na vysoké odborné rovině zasáhnout sféru moci 9 nestačí jednoúrovňová akademická vize světa 9 „bod obratu“ – ekologická politika 9 zatím neexistuje reální biofilní varianta 9 spolupráce filosofie, vědy, politiky + biologizace vzdělávacího systému jsou nadějí 9 pro změnu není nutná (ani možná) změna lidí 9 ekologická transformace: naturalizace výroby, materiální kultury, techniky, lidských sídel + naturalizace lidské ontogeneze, vzdělávání, životního způsobu člověka 9 pozitivní ekologická transformace = pokus politiky zahájit etapu propřírodní kulturní evoluce Filosofie lidské práce O rehabilitaci lidské práce 9 étos práce slábne, zaniká Ù vyhlídky na automatizovanou výrobu, informační společnost, rozšiřující se možnosti nepravidelné domácí aktivity lidí 9 civilizační stres mění řadu funkcí lidského organismu 9 důvod malého zájmu o pochopení role a významu práce Ù chybí pohled zdola 9 dnes je preferovaný pohled shora, který zastírá význam práce pro kulturu a člověka 9 masmédia nereflektují hrozby současnosti: vymírání druhů, konflikt bohatství x chudoby 9 William Pett: „příroda je matkou a práce otcem bohatství“ 9 základní zdroje bohatství: přirozená spontánní aktivita, lidská sociokulturní aktivita

9 Hegel – Fenomenologie ducha Æ lidská práce vytváří vědomí, podmínky lidské svobody 9 mladá generace trpí deprivací (= strádání z nedostatku osobnostně konstitutivních podnětů povahy přírodní) 9 absence vrstevníků, přirozeného prostředí Æ chybí komplex motorických dovedností, psychických prožitků, reakcí, které by odpovídaly biologicky predeterminované lidskosti 9 část světa chudobu nemá, ale chudobu nelze zničit bez dalšího ničení zbytků původní přírody 9 otázkou zůstává, jaký typ práce a dlouhodobě možné kultury zajistí přiměřený lidský rozvoj bez zničení zbytků přírody, tedy bez narušení obyvatelnosti Země O souvislosti práce a lidské přirozenosti 9 člověk se prosadil jako evolučně tvořivý živočišný druh 9 člověk vytvořil nebiologický systém, jímž se zmocňuje přírody 9 biosféra se změnám abiotických podmínek rychleji přizpůsobovat nemůže Æ lidská existence může být ukončena předčasně 9 antropocentrická tradice - přehlíží prioritu přírody, zapomíná, že u člověka lze kultivovat jen to, co je biologicky normální a zdravé 9 příroda nevytvořila kulturní determinační základnu osobního rozvoje člověka 9 část lidských vlastností, kulturní potřeby Ù důsledek práce Ù zpětné působení kultury 9 práce – formovala nynější kulturu i člověka Æ může je ale také zničit 9 u člověka se fixuje společenská povinnost pracovat 9 společnost i jedince – závislí na práci a jejich výsledcích 9 osa životního způsobu lidí – zemědělská i průmyslová práce 9 vysoké tempo sociokulturních proměn – pro hendikepované, méně disponované, obtížně vzdělatelné – nepřiměřené, sociálně diskriminující, stresující 9 práce určovala obsah i strukturu lidské existence 9 všudypřítomné pobídky ke spotřebě – člověk kupuje věci a služby, které nepotřebuje 9 práce přestává být hlavní ekonomickou kategorií 9 plnohodnotná práce – potřebuje stále více lidí Ù poskytuje nenahraditelnou funkční slast O proměně role a technologického obsahu práce 9 lidská produktivní práce – základní kulturotvorná aktivita člověka 9 jednání člověka – jako antropotechnický systém 9 práce, život – mění lidské fyzické a duchovní schopnosti, biologicky danou přirozenost 9 abiotická technologie – linie instrumentalizace, mechanizace 9 1. antropotechnický systém(čl.-nástroj) – těžiště na straně čl., práce ohraničena biologicky 9 přeměna řemesla v manufakturu Ù technologický i sociální útlak 9 produktivita manufaktury je ohraničena biolgicky 9 průmyslová revoluce Æ vznik abiotické kostry nadosobního výrobního procesu 9 stroje zbavují lidskou práci emociálního a intelektuálního obsahu 9 lidé zůstali součástí technologie, možnosti rozvoje strojového systému 9 vědeckotechnické osvojení zbavuje abiotický produktivní proces biologického omezení 9 v zemědělství a průmyslu není zaměstnána ani 1/3 veškeré práceschopné populace 9 předmětem ekonomie se stává cyklus výroba – spotřeba – příroda 9 politika přestává být pouze tradiční koncentrovanou ekonomikou 9 člověk Æ vrozená spotřeba produktivní aktivity – prosazuje se jako tvůrce kultury K naturalizaci kultury, vzdělání a lidské ontogeneze K biofilní rekonstrukci krajiny a lidských sídel 9 růst obyvatelstva nepřímo ovlivnil starou kulturní paměť krajiny 9 velká města se přizpůsobila automobilům a konzumu než přírodě a lidem 9 více než ½ lidí žije ve městech 9 řešením krize by měla být biofilní přestavba měst 9 město = otevřená nelineární struktura s rozptýl. vnitřní informací;stárne fyzicky i morálně 9 ohrožená kultura – přinucena přírodě také vracet 9 do města by se mělo vrátit to, co z ní bylo vytlačeno a co člověk potřebuje – přírodu 9 důležitost probuzení pozitivního vztahu mladé generace k přírodě

9 řešení Æ aktivní utváření dlouhodobě možné technické kultury ve zdravé přírodě K ekologické přestavbě vzdělání 9 nezastupitelnost filosofické reflexe 9 dvě přehlížené skutečnosti: 1. člověk se na zpustošenou Zemi adaptovat nemůže; 2. krize nepověřuje pouze přiměřenost lidské kultury k pozemské přírodě 9 ekologická krize testuje nespecializovanou biologickou konstrukci člověka 9 změna protipřírodní kultury = změna kulturního genotypu i fenotypu 9 antropocentrismus nepotřebuje explicitní koncept skutečnosti 9 nutné je ontologické minimum pro všechny občany 9 biofliní filosofie musí: přezkoumat charakter klasických abstrakcí; vytvářet, používat nové, emociálně, hodnotově podbarvenější; kritická reflexe současných existenciálních problémů 9 přestavba obsahu školního vzdělávání v souladu s dnešním vědeckých věděním 9 shodnost obsahu školního a občanského vzdělání s novou ontologií 9 problém fyziky – interpretuje skutečnost s min. důrazem na spontánní ontickou tvořivost 9 problém biologie – neučí, že život na Zemi je nedělitelný, spontánně vzniklý a vnitřně integrovaný systém, absolutně nadřazený člověku i kultuře 9 dnešní encyklopedicky pojaté vzdělání –k přírodě uctivý vztah neprobudí K naturalizaci lidské ontogeneze 9 ohrožení globální kultury: 1. zhoršené podmínky růstu a prostorové expanze; 2. změněné podmínky rozvoje normální osobnostní struktury člověka 9 člověk se ocitá v neznáme krizové situaci Ù chudé podnětové prožitky ze strany přírody 9 volná příroda = faktor utváření normální lidské osobnosti 9 počátek životní dráhy jedince = období nevratné celoživotní deformace lidskosti 9 zdravé tělo i duch Ù příroda 9 způsob dotváření psychosomatické struktury člověka musí být podobný živočišnému 9 lidská ontogeneze – trvá déle, otevřena pro vnější podněty 9 u člověka hraje nezastupitelnou roli i tzv. „třetí matka“ – animální societa 9 druhá matka (příroda) i třetí městské dítě dnešní informační společnosti ztratilo 9 krajinu i rodinu osvojujeme imprintingem, vtištěním 9 v přeměněné přírodě člověk žít může – avšak ne dobře a šťastně Ù dochází v tomto prostředí k deformaci geneticky programované lidskosti Æ civilizační problémy (neurózy, pocity úzkosti, odcizení, nudy…) 9 důležitá je obnova niterného citového vztahu dospělých lidí k přírodě a krajině 9 nutnost praktické biofilní rekonstrukce krajiny a lidských sídel Filosofie a nynější ekologická krize 9 ekologická krize filosofii zaskočila 9 filosofie nereflektovala zvláštní bytí živé a kulturní, ani vztah protipřírodní kultury k hostitelskému systému přírody 9 nejvlivnější větev tradiční filosofické teorie bytí – existenciální ontologie 9 důraz je třeba přenést na živé a neživé bytí pozemské, které v důsledku bezohledné kulturní expanze přestává odpovídat bytí samotného člověka 9 filosofie se musí nutně vzdát starého ontologického paradigmatu Æ systémově evoluční 9 předmět evoluční ontologie: procesy a struktury neživé, živé i sociokulturní 9 hlavní filosofické problémy současnosti: Jakým ontickým bytím je lidská kultura? 9 e. ontologie – nevychází z člověka jako novověkého ohniska filosofování – ale z bytí 9 e. ontologie pokládá otázku – v jakém bytí může člověk dlouhodobě dobře žít 9 protipřírodní ofenzivní strategie kultury Ù slabost člověka a nekonečnost zeměkoule 9 lokální kultury – nevyžadovaly žádnou filosofickou ontologii 9 nemožnost pochopení krize veřejností Ù odmítá svůj podíl na jejím vzniku 9 přirozená evoluce = stvořitelská, posvátná, božská 9 bez člověka – smrtelné i lidské dílo