NÁVRH OBECNÍCH SYMBOLŮ OBCE VYSOKÁ Středočeský kraj, bývalý okres Příbram Pro výběr možných figur, které by mohly být použity do obecních symbolů obce Vysoká je možno vymezit několik skupin námětů: Ve většině českých obcí není běžný nález starých vyobrazení znaků obce např. na otiscích pečetí nebo razítek, jejichž obsah by byl využitelný do tvorby nové obecní symboliky. Proto je nutno vytvořit zcela nové obecní symboly, jejichž námět lze čerpat z mnoha oblastí: z názvu obce- tzv. mluvící znamení, ze znaků významných majitelů obce, z dějinných událostí nebo pověstí, z významných stavebních památek obce, významných komunikačních staveb z přírodních a krajinných zajímavostí, ze symbolického vyjádření místního světce jakožto patrona obce jeho atributy, ze specifické historického nebo současného povolání obyvatel obce, z připomínky na narození, život, tvorbu významné osobnosti v obci. Není znám otisk pečeti obce . JMÉNO OBCE : Původní jméno obce bylo Vysoký a znázorňovalo polohu obce ve vyšší části příbramské pahorkatiny na okraji Brd z níž se otevírá v jihovýchodním směru pohled přes nižší části pahorkatiny s dalekým výhledem do starého Bozeňska směrem na Třebsko, na Březnicko a až na Šumavu. Možnost využití figur do návrhu znaku: tzv. mluvícího znamení (znázornění názvu obce figurou) Vysokou polohu obce a zároveň tzv.mluvící znamení lze vyjádřit figurou kopce, buď stříbrné nebo zelené barvy. Stříbrné na paměť blízkých stříbrorudných dolů v Třebsku (důl GABE GOTTES -Boží dar) a březohorského důlního revíru a naleziště kaolinu na katastru obce. Zelená barva představuje blízké lesy a zemědělskou obživu obyvatelstva v minulosti. HISTORIE OBCE : její zakladatel, vrchnost, majitelé obce. Obec Vysoká neměla štěstí, mimo pár výjimek na stabilní vrchnost. Majitelé přicházeli, vytěžili z panství, co se dalo a majetek prodali dál. Z vlastnických rodů, které se významněji zapsali do dějin obce lze vyjmenovat: Zemany z Vysoké, kteří jsou poprvé uváděni ve zprávě o sporu o obsazení fary v Třebsku v roce 1367. Mezi jinými drobnými zemany je uveden Smil z Vysokého. Po něm jsou připomínáni jeho syn Chval se ženou Ofkou. V roce 1404 došlo patrně úmrtím Oldřicha a Markéty z Třebska a na Vysoké k vymření původní vysocké větve rodu. Tento rod byl stavitelem původní vysocké tvrze. Znakem zemanů z Vysoké byly zkřížené rýče bez znalosti tinktur. Tento znak uvádí August Sedláček ve svém Atlasu erbů a pečetí, jako pečeť Heníka z Vysokého z roku 1418 nejspíše nějakého příbuzného původních vlastníků obce.
Další nevýznamní dědici a vlastníci Vysoké prodali majetek roku 1556 Petru Častolárovi Dlouhoveskému z Dlouhé Vsi. Častolárové z Dlouhé Vsi vlastnili Vysokou až do roku 1667 a byli tak vrchností, která držela Vysokou nejdelší dobu. Člen rodu z Dlouhé Vsi Lupolt z Langendorfu byl prokazatelně poprvé uveden roku 1320. Páni z Dlouhé Vsi měli na pečetích ve 2.polovině 14. století hořící kotouč.
Pečetě Zdimíra z Dlouhé Vsi 1360,1370 V 15.století měli členové rodu prostý kotouč, který se během 16.století změnil na oválný štít s hrotem uprostřed.Kotouč i štít jsou kresleny stříbrně. Původní barva štítu byla černá, později došlo k změně barvy na modrou.
Jan Lhota z Dlouhé Vsi z roku 1456- černé pole erbu
Erb Dlouhoveských s modrým polem a stříbrným kotoučem
Znak Dlouhoveských s klenotem podle zpřízněného rodu Kraselovských Větev Dlohouveských- Častolárové z Dlouhé Vsi měli však barvu štítu červenou. Kotouč nebo oválný štít se kreslily stříbrně. Další rodem, který se objevuje v dějinách Vysoké dokonce dvakrát, byli Říčanští z Říčan. Poprvé je uváděn roku 1403 Ješek z Říčan a na Vysoké. Roku 1705 pak kupuje Vysokou Anna Ludmila Říčanská z Říčan a její zeť Vilém Leopold z Říčan. Říčanští drželi obec do roku 1778, kdy se stává dědičkou Maria Gabriela Říčanská z Říčan a po její smrti se majetek dostává do rukou jejího bratra Jan Františka z Sachsengrünu.
Říčanští byl starý český panský rod původem z hradu Říčany u Prahy. Z roku 1266 a 1267 jsou zachovány pečetě nejvyššího komorníka království českého a věrného služebníka krále Přemysla Otakara II. Pana Ondřeje z Říčan.
Pečeť Ondřeje z Říčan, komorníka 1266,1267
Erb Zachaře z Říčan (na píseckém paláci a ledečském kostele) Říčanští měli v erbu v červeném štítě stříbrný trojlist lekna (2+1). August Sedláček popisuje ve své Heraldice II erb Říčanských jako tři leknové lupeny s prodlouženými řapíky uprostřed štítu tak spojené, že dva lupeny směřovaly ke koutům a třetí ke spodu štítu. Barva štítu byla červená, listy stříbrné a bílé. Tak je to viděti ve starých erbovnících, Píseckém paláci, v Ledeckém kostele a u Paprockého Zrdcadle markrabství moravského.
Erb Říčanských z Královy Heraldiky Po střídání velkého množství majitelů Vysoké se stává majitelem Vysoké a dvora Modřovic 10.března 1874 JUDr.Václav Robert Kaunic, který kupuje statek od rodiny Švagrovských z Roudnice. Po svém sňatku s přední dramatickou umělkyní českého divadla Josefinou Čermákovou roku 1877 v kostelíku v Třebsku dává Kaunic postavit podle projektu architekta Čeňka Gregora ve Vysoké novorenesanční zámek, který je dnes sídlem Památníku Antonína Dvořáka. Nad hlavním vchodem do zámku je umístěn znak Kauniců- dvě lekna (leknínové listy) křížem přeložená. I když Kaunic vlastnil Vysokou poměrně krátce jen do roku 1905, zapsal se nesmazatelně do historie obce nejen stavbou zámku, ale především zásluhou na příchodu svého švagra hudebního skladatele Antonína Dvořáka na Vysokou. Po smrti Kaunicovy manželky roku 1895 musí navíc Kaunic převzít rozsáhlý majetek moravské větve rodu, protože byl podle zakládacího rodového listu jedinou vhodnou osobou pro převzetí rodinných držav na jižní Moravě a je nucen Vysokou prodat. Erb rodu z Kounic (Kaunic, Kaunitz) se staročesky popisoval „dvě bielě lekně na ratolestech visiechu, kteréž z kořene kmenného v červeném poli vychodiechu.“
Štosové z Kounic
Páni z Kounic měli v dřívějších dobách dvoje příjmení totiž Šiška a Štos. Kašpar Štos byl majestátem v roce 1701 povýšen do panského stavu a byl potvrzen a polepšen jeho erb: Červený štít a na něm dvě lekna stříbrná, křížem přeložená, každé se třemi kořeny a nahoře velkým lupenem proti sobě postavená, dvě kolčí helmice bez korun s přikryvadly červenými a stříbrnými a na každém dvě lekna křížem přeložená“
Kaunicové (Kaunitzové, Kounicové) byli původně starý moravský rod pocházející z Dolních Kounic u Ivančic , kde založila jedna z větví rodu ve 13.století hrad. V roce 1509 koupil Oldřich z Kounic panství Slavkov u Brna, který se stal reprezentativním centrem rodu. Rod se dvěma syny Oldřicha z Kounic (+1617) rozdělil na dvě linie. Mladší Lev Vilém (+1655) založil tzv. moravskou knížecí linii, která držela majorát Slavkov u Brna. V roce 1764 získala knížecí titul, ale vymřela po meči v roce 1848; majorát přešel na druhou linii. Starší Fridrich založil tzv.českou hraběcí linii, jeho syn Rudolf(+1664) byl povýšen do říšského hraběcího stavu. Tato linie vymřela Eugenem, bratrem našeho známého z Vysoké Václava roku 1919.
V roce 1642 byl dán majestát Lvovi Vilémovi z Kounic (potomku Šišků), aby ke svému erbu připojil erb Sezimů z Ústí, tento erb byl potvrzen císařskou kanceláří v roce 1683 a byl :Štít křížem rozdělený, 1. a 4. pole červené s lekny, 2. a 3. zlaté s modrou růží. Možnost využití figur do návrhu znaku: Významní majitelé obce: Významné rody v obci Častolárové z Dlouhé Vsi, Říčanští z Říčan i Kaunicové měli shodně červený štít se stříbrnou erbovní figurou : kotoučem, trojlistem lekna a zkříženými lekny. Jako vhodně se jeví červené pole znaku obce s kombinací stříbrného kotouče a stříbrných listů leknínů (lekna) DĚJINNÉ UDÁLOSTI NEBO POVĚSTI Symboliku figur z pověstí nenavrhuji do návrhů znaku. POLOHA OBCE, ČÁSTI OBCE, VÝZNAMNÉ KOMUNIKACE, STAVEBNÍ PAMÁTKY: Vysoká se stala po zrušení patrimoniální- vrchnostenské správy samostatnou katastrální obcí v roce 1848. Do roku 1910 měla Vysoká společnou obecní správu s Modřejovicemi, poté se obce právně osamostatnily. Od této doby je obec samostatná. Na území obce se nenalézají žádné významné komunikace. Nejvýznamnější stavební památkou je klasicistní jednopatrový zámeček postavený architektem Čeňkem Gregorem Možnost využití figur do návrhu znaku: Symboliku figur z této oblasti nenavrhuji do návrhů znaku. POVOLÁNÍ OBYVATEL OBCE: Tradičními zdroji obživy obyvatelstva bylo zemědělství a hornická práce v dolech ve Třebsku a březohorském rudném revíru. Dnes již zapomenutým, ale v historii obce významným oborem v 17. a 18. století byla vyhlášená vysocká hrnčířská výroba. V okolí obce se totiž nacházela ložiska kvalitního brdského kaolinu. Po těžení suroviny vzniklo i známé Rusalčino jezírko. Zajímavá je přítomnost pivovaru v obci snad již od 16. do konce 18.století. Do třetí čtvrtiny 19.století se dokonce v obci pěstoval chmel.
Možnost využití figur do návrhu znaku: Tinktura připomínající zemědělství a lesy. Možná je kompozice pracovních zemědělských figur – např. zkřížených rýčů z erbu zemanů z Vysokého, hornické atributy- zkřížená hornická kladívka, kahan. Možná symbolika nějakého hrnčířského výrobu- džbánku, hrnku.. SYMBOLIKA ZASVĚCENÍ KOSTELA, JINÁ NÁBOŽENSKÁ TÉMATIKA. V samotné obci se nenachází žádný kostel. Ves byla odpradávna přifařena k Třebsku, kde je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Původně gotický kostel byl přestavěn barokně v 17. století, při pobytu v nedaleké Vysoké sem Dvořák chodil na mše a hrával na varhany a roku 1894 daroval kostelu lepší barokní nástroj, kostel se zařízením vyhořel po úderu blesku v roce 1952, obnoven roku 1957. Jeden z atributů Panny Marie jednorožec byl použit do obecního znaku Třebska. V blízkém Bohutíně je farní kostel Sv. Maří Magdaleny (1887-1950) stojící na nejvyšším místě v obci, návrší vysokém 567 m.n.m. Kostel byl v roce 1950 zničen požárem a poté znovu vybudován do původní pseudogotické podoby a znovu vysvěcen. Marie Magdaléna je patronkou zkroušených žen a kajících se hříšníků a jejím nejvíce používaným atributem je alabastrová nádobka s vonnou mastí přikrytou víčkem. Možnost využití figur do návrhu znaku: Symboliku figur z této oblasti nenavrhuji do návrhů znaku. MÍSTNÍ ZAJÍMAVOSTI - přírodní Obec leží na okraji lesů v unikátním zdravém přírodním prostředí. Nádherná je zvláště parková úprava okolí zámku. V katastru obce a v jeho blízkém okolí se nalézá a nalézalo velké množství rybníků a rybníčků. Možnost využití figur do návrhu znaku Do znaku je možné použít zelenou barvu jako připomínku lesů a zdravého životního prostředí. SLAVNÉ OSOBNOSTI, KTERÉ MAJÍ ÚZKÝ VZTAH K OBCI NEBO NAROZENÉ V OBCI: I když obec neměla příliš štěstí na majitele a trpěla jejich častým střídáním, měla naopak štěstí na přítomnost a působení slavných osob, které měly vztah k Vysoké. Pro tak malou obec je koncentrace slavných osobností na území obce skutečně neobvyklá. Ve Vysoké se narodil roku 1844 Josef Jiří Stankovský autor divadelních dramat, veseloher, historických pojednání a dějin českého divadla. Bohužel Stanovskému není osudem umožněno plně rozvinout svůj talent a umírá v Praze roku 1879 ve věku pouhých 35 let. Dalším slavným obyvatelem Vysoké byl hrdina 2.světové války Josef Kholl, který se přistěhoval jako pětiletý v roce 1919 s rodiči na hájovnu ve Vysoké. Po absolvování základní školy v Bohutíně, reálného gymnázia v Příbrami a po odvedení na vojnu k 2. dělostřeleckému pluku v Plzni se stává Josef Kholl vojákem z povolání. Po okupaci republiky a jeho práci v odboji, úprku z protektorátu do Palestiny, bojích o Tobruk, se v roce 1943 dostává do Sovětského svazu. Jako velitel 1.polního praporu 1.československé samostatné brigády v SSSR bojuje proti fašistům v mnohých bitvách. V bitvě o Hyrowu Horu na hranicích Polska
a Slovenska Josef Kholl umírá dne 22.9.1944 hrdinnou smrtí. Posmrtně byl povýšen do generálské hodnosti a jeho jméno nese ulice v blízké Příbrami. Jako host hraběte Kaunice pobýval na vysocké myslivně básník Josef Václav Sládek v létě let 1897 a 1898. Léčil se zde a překládal Shakespeara. Významnou osobností byl samotný hrabě JUDr.Václav Kaunic, který byl českým liberálním politikem, poslancem českého sněmu a říšské rady. Mezi jeho nejvýznamnější činy patří založení nadace Kounicových studentských kolejí v Brně. Osobností, která svým věhlasem předstihuje všechny uvedené a přitom velmi významné osobnosti je hudební skladatel Antonín Dvořák.
Antonín Dvořák se narodil dne 8.září 1841 v rodině řezníka a hostinského Františka Dvořáka a Anny Dvořákové, rozené Zdeňkové v Nelahozevsi u Kralup nad Vltavou. V roce 2011 se slavilo 170. výročí narození Antonína Dvořáka.
Pamětní list vydaný k tomuto jubileu českou poštou v roce 2011
Antonín Dvořák byl jedním z nejslavnějších hudebních skladatelů všech dob. Umělecký odkaz Antonína Dvořáka patří k základním pilířům evropského kulturního dědictví. Skladatel se již za svého života stal v mezinárodním kontextu nejhranějším českým autorem a nejproslulejším českým umělcem vůbec. Antonín Dvořák po učení ve Zlonicích u místního kantora a varhaníka Antonína Liehmanna studuje v Praze varhanickou školu, hraje na violu v orchestru Prozatímního divadla pod vedením Bedřicha Smetany a začíná skládat. Dne 17. 11. 1873 vstoupil Antonín Dvořák do manželského svazku s Annou Čermákovou v kostele sv. Petra v Praze. S Annou měl šest dětí, které se dožily dospělosti- Otilii, Annu, Magdalenu, Antonína, Otakara a Aloisii. Po doporučení slavného skladatele Johannese Brahmse berlínskému nakladateli Simrockovi, Dvořák komponuje pro jeho nakladatelství v roce 1878 první řadu Slovanských tanců a díky vynikajícím kritikám se rázem proslavil po celém světě. Skládá a působí i jako dirigent svých skladeb nejen v Praze, ale i v Anglii. Na základě úspěchů získává doktorát v Praze a Cambridge a stává se profesorem na pražské konzervatoři, kde vychovává řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. Vítězslav Novák a Josef Suk. Dvořák působí v letech 1892-1895 střídavě ve Spojených státech amerických jako ředitel newyorské konzervatoře a komponuje zde i svoji světově nejznámější Symfonii č. 9, e moll, "Novosvětskou. Ještě kolem 15.března 1904 navštěvuje Antonín Dvořák Vysokou, ale bohužel nečekaně umírá dne 1.5.1904 v Praze. Vřelý vztah Antonína Dvořáka k Vysoké a k okolnímu kraji měl klíčový vliv na jeho tvorbu. Dvořákův švagr hrabě JUDr. Václav Kounic, majitel vysockého panství, nechal v roce 1878 postavit u lesa podle návrhu architekta Čeňka Gregora malý zámek s rozsáhlým parkem a jezírky, dnešní Památník Antonína Dvořáka. Skladatel sem často jezdíval jako host Kounicových a pobýval ve správcovském dvorci na kraji obory. Roku 1884, po velkém úspěchu v Anglii, koupil od svého švagra pozemek se špýcharem, který v krátké době proměnil v útulný venkovský domov vilu Rusalku. Tam s nadšením sadařil, zahradničil, choval holuby a komponoval. S Vysokou je neodmyslitelně spjato zralé a vrcholné období Dvořákovy skladatelské tvorby. Od října roku 1881 do července 1903 Antonín Dvořák zkomponoval, započal či dokončil ve Vysoké přes třicet nových děl a řadu dřívějších skladeb upravil a přepracoval. Z těch významnějších jsou to opery Dimitrij, Jakobín, Čert a Káča, Rusalka a Armida, oratorium Svatá Ludmila, kantáta Svatební košile, Requiem, symfonie č. 7 d moll a č. 8 G dur, druhou řadu Slovanských tanců, předehry Domov můj, V přírodě a Karneval, Humoreska, symfonické básně Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek, Píseň bohatýrská... Nejznámější a v poslední době nejvíce inscenovanou operou je právě Rusalka inspirovaná okolím Vysoké- zámečkem, rozsáhlým parkem okolo zámku, vilou Rusalkou a Rusalčiným jezírkem. Památku Antonína Dvořáka každoročně připomíná Dvořákův hudební festival pořádaný tradičně v příbramském divadle. Ve dnech 24. dubna - 29. května 2012 se v Příbrami koná již 44. ročník hudebního festivalu Antonína Dvořáka.
Symbolika hudby v podobě lyry na stěně nad jevištěm příbramského divadla V roce 2009 získal soubor lokalit ve Vysoké u Příbrami, spojených s Dvořákovým pobytem a jeho světově oceňovanou tvorbou, titul Evropské dědictví (European Heritage Label). Možnost využití figur do návrhu znaku: Se symbolikou hudby a připomínkou významných osobností hudby v soudobé komunální heraldice v Čechách i v Evropě se lze setkat poměrně zřídka a je nejvíce spojena až s novou heraldickou tvorbou po roce 1990: Symbolika obce Hukvaldy z roku 1993 připomíná Leoše Janáčka. Horní část znaku vyjadřuje to, že Hukvaldy jsou rodištěm slavného hudebního skladatele Leoše Janáčka, liška je znamením pro Janáčkovu významnou operu Příhody Lišky Bystroušky.
Symbolika obce Kaliště u Pelhřimova z roku 2002 připomíná, že obec je rodištěm hudebního skladatele Gustava Mahlera. Gustav Mahler se zde narodil roku 1860.
Obec Jabkenice svým pobytem proslavil Bedřich Smetana, který prožil v jabkenické myslivně u rodiny dcery Žofie poslední léta života (1875-1884) a vznikla zde i řada jeho nejvýznamnějších děl. Smetanův pobyt v obci symbolizuje ve znaku z roku 2003 modrá lyra.
Struny lyry ve znaku obce Obříství z roku 2006 symbolizují a připomínají působení Bedřicha Smetany v obci, kde prožil nejšťastnější část svého života a napsal zde svá nejznámější díla.
Zlaté lyra a hvězda ve znaku obce Nelahozeves z roku 2006 mají vztah k hudebnímu skladateli Antonínovi Dvořákovi. Lyra jako symbol hudby. Hvězda je symbolem narození toho, že se Antonín Dvořák narodil právě v Nelahozevsi.
Vyobrazení přenosných varhan ve znaku městyse Cítoliby na Lounsku z roku 2005 má oporu v místní tradici barokní hudby a symbolizuje tzv. Cítolibské mistry jako nejvýznamnější představitele českého hudebního klasicismu.
Ve znaku obce Křečovice u Sedlčan z roku 2003 je připomenuta figurou houslí osobnost místního rodáka a zetě Antonína Dvořáka Josefa Suka.
Několik případů využití symboliky hudby a hudebních nástrojů v komunální heraldice v Evropě
Ve znaku města Alzey v Hesensku housle ve znaku připomínají rod Volkersů z Alzey velkých hráčů a hrdinů Nibelungenských písní.
Ve znacích obcí Neckarsteinach v Hesensku a Heddesbachu v Porýní-Falcku harfa připomíná slavnou tradici minesengrů.
Ve znacích obcí Watzenbornu-Steinbergu v Hesensku a Dornheimu jsou znázorněny notové zápisy. Notová osnova s osminovými notami e a g připomíná pěvecké spolky v obci (erb udělen 1953). Dornheimský znak z roku 1999 připomíná, že se v místním kostele 17. října 1703 vzal Johann Sebastian Bach za ženu Marii Barbaru. Na notové linii ve znaku jsou za houslovým klíčem noty b-a-c-h
Znaky obcí ve Falcku Hinzweileru, Jettenbachu a Hohenöllen s lyrou ve znaku připomínají, že obce byly známými falckými hudebními dvory a muzikantství bylo častým zdrojem obživy obyvatel.
Klingenthal město v Sasku, má ve znaku lyru, která připomíná světově proslulou výrobu hudebních nástrojů.
.
Hudební motiv se objevuje i ve státní symbolice Irska. Oficiálním symbolem Irska je harfa. Vzorem této "oficiální" harfě je nástroj ze 14. stol, tzv. Brian Boru, který je uložen a vystaven v Dublinu v univerzitě Trinity College. CELKOVÉ ZHODNOCENÍ A DOPORUČENÍ : Po vyhodnocení jednotlivých oblastí k využití pro návrhy znaku obce doporučuji využít: TINKTURY: Jako nejvhodnějšími barvami štítu znaku se jeví červená nebo zelená, případně jejich kombinace. Červená z důvodu shodné barvy štítu všech nejvýznamnějších rodů působících v obci : Častolárů z Dlouhé Vsi, Říčanských z Říčan i Kouniců. Zelená barva štítu je připomínkou zdravého zdejšího životního prostředí, lesů a zemědělství. Pro barvu štítu lze také použít stříbrnou tinkturu jako připomínku blízkých stříbrorudných dolů v Třebsku (důl Gabe Gottes -Boží dar), březohorského důlního revíru a naleziště kaolinu na katastru obce.
FIGURY: Jako nejvhodnější figurami pro návrh znaku obce se jeví symbolika leknínových listů (leken) ze znaku Kouniců i pánů z Říčan a kotouč (kruh) ze znaku Častolárů z Nové Vsi. Figury ve znacích těchto třech nejvýznamnějších rodů- kotouč, trojlist, zkřížená lekna jsou shodně stříbrné. Proto i navrhované figury jsou stříbrné.
Jako tzv.mluvící znamení- jméno obce a její vysokou polohu obce lze vyjádřit figurou kopce, buď stříbrné nebo zelené barvy. Stříbrné na paměť blízkých stříbrorudných dolů v Třebsku (důl Gabe Gottes -Boží dar) a březohorského důlního revíru a naleziště kaolinu na katastru obce. Jako nejvhodnější symboliku hudby navrhuji lyru, která je nejvíce používanou figurou v soudobé české heraldické tvorbě . Lyra připomíná působení slavné hudební osobnosti Antonína Dvořáka v obci Vysoká a je i připomenutím Dvořákova odkazu Hudebním festivalem Antonína Dvořáka v příbramském divadle se zobrazením figury lyry nad jevištěm příbramského divadla. Lyru navrhuji ve zlaté tinktuře i s ohledem na rozlišení této figury od figur stříbrné tinktury, představujících majitele obce. Zobrazení lyry může být při použití štítu znaku stříbrné tinktury navržena v červené barvě, která symbolizuje barvu štítu třech významných rodů majitelů obce. POUŽITÉ PRAMENY: VYSOKÁ- I.Almanach obce , vydaný MNV Vysoká v roce 1978. August Sedláček: ATLASY ERBŮ A PEČETÍ ČESKÉ A MORAVSKÉ STŘEDOVĚKÉ ŠLECHTY, Svazek 2, Vydalo nakladatelství ACADEMIA Praha 2001, díl 3/270r, díl 2/284, díl 2/279, díl 2/192-5, díl 4/83. August Sedláček : ČESKOMORAVSKÁ HERALDIKA II – část zvláštní, vydáno v Praze roku 1925 nákladem České akademie věd a umění, reprint nakladatelství ARGO Praha v roce 1997. Str.30-32, 40, 86-87. August Sedláček : MÍSTOPISNÝ SLOVNÍK HISTORICKÝ KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO, vydáno v Praze roku 1909, reprint nakladatelství ARGO Praha v roce 1998. Str.992. Vojtěch rytíř Král z Dobré Vody: HERALDIKA – Souhrn pravidel a předpisův znakových, Vydal nakladatel ŠTORCH v Praze- Karlíně roku 1900, reprint nakladatelství GARN v roce 2003.Str. 346, 350. ALMANACH ČESKÝCH ŠLECHTICKÝCH RODŮ 1996, vydalo nakladatelství Martin v roce 1996, str.78. ALMANACH ČESKÝCH ŠLECHTICKÝCH RODŮ 1999, str.184-187, vydalo nakladatelství Martin v roce 1999, str.184-187. ALMANACH ČESKÝCH ŠLECHTICKÝCH RODŮ 2003, vydalo nakladatelství Martin v roce 2003, STR.143-5. www.wikipedie.cz www.vysokaupribrame.cz www.psp.cz – REKOS, Parlament České republiky, databáze komunálních symbolů
Josef Heyduk: SVATÍ CÍRKEVNÍHO ROKU, vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze roku 2001, str.59-60. Rudolf Pfleiderer: ATRIBUTY SVĚTCŮ, vydalo nakladatelství UNICORNIS v Praze roku 1998, str.119. Clare Gibson: SYMBOLY A JEJICH VÝZNAMY, vydalo nakladatelství SLOVART v Praze roku 2010, str.189 Milan Mysliveček: MÍSTOPISNÝ SLOVNÍK HISTORICKÝ aneb KRASOHLED ČESKÝ díl 6, vydalo Chvojkovo nakladatelství v roce 2003, str.93-99. Milan Mysliveček: VELKÝ ERBOVNÍK, svazek 1, vydalo nakladatelství FRAUS v Plzni v roce 2005, str.168, 329. Milan Mysliveček: VELKÝ ERBOVNÍK, svazek 2 , vydalo nakladatelství FRAUS v Plzni v roce 2005, str.173. Zdenko Radslav Kinský. U NÁS, 1948 (Reprint 1995), str. 22-24. Rudolf Bačkovský: ČESKÁ ŠLECHTA PŘEDBĚLOHORSKÁ I POBĚLOHORSKÁ NA SVÝCH SÍDLECH V ČECHÁCH A NA MORAVĚ V VE SVÝCH ZNACÍCH, vydal Jindřich Bačkovský, Praha 1948, str.83 a 88. Dr.Demant a Dr.Renkhoff: HESSISCHES WAPPENBUCH, díl 1 a 2, nakladatelství STARKE Verlag Glücksburg/Ostsee 1956 Hartmut Ulle: NEUES THÜRINGER WAPPENBUCH , Verlag Rockstuhl Bad Langensalza 2011 WAPPENBUCH RHEIN-NECKAR KREIS, Verlag REGIONALKULTUR UbstadtWeiher 1996 Karl-Heinz Debus: DAS GROSSE WAPPENBUCH DER PFALZ, Verlag W.Gräber Neustadt an der Weinstrasse 1988. www.klingenthal.de Zpracoval : ing.Jaroslav Verner Květen 2012