Naučná stezka Města Buštěhrad

1.

Naučná stezka Města Buštěhrad O naučné stezce Vítejte na naučné stezce Města Buštěhrad. Máte-li chuť, můžeme se společně vydat na procházku vaším městem. Cestou se dozvíme mnoho zajímavostí o věcech, se kterými se denně setkáváme, a které nám proto přijdou tak běžné, že se nad nimi ani nepozastavujeme. Každý den používáne elektrický proud, pitnou vodu a kontejner na odpad. Do školy a do práce chodíme kolem městské zeleně, podél Buštěhradského potoka, po dlažebních kostkách, míjíme skautskou klubovnu, základní školu či rybník Oty Pavla. Na okraji města pozorujeme vodojem, solární elektrárnu, čističku odpadních vod či vedení elektrického napětí. Pojďme se projít a přiučit se něco nového o městě, ve kterém žijeme, a o životním prostředí, jehož kvalitu můžeme sami ovlivnit. Naučná stezka se skládá ze 17 zastavení. Byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Ilustrační obrázky k mnoha naučným tabulím nakreslili žáci ZUŠ Buštěhrad pod vedením akademické malířky Heleny Slavíkové - Hruškové. Město Buštěhrad děkuje všem, kteří se na přípravě naučné stezky podíleli. Naučná sezka začíná u ZUŠ Buštěhrad. Hradní a ulicí V Uličce pokračuje kolem zámku dolů na náměstí, a dále vede kolem rybníku Oty Pavla, Revoluční, Tyršovou a Bezručovou ulicí k Buštěhradskému potoku. Stezka se vrací Brandlovou ulicí do ulice Prokopova, odtud na vyhlídku z ulice Sladkovského a končí v Husově ulici poblíž pošty. Zastavení naučné stezky Města Buštěhrad: 1 - O naučné stezce 2 - Středověké osídlení Buštěhradu 3 - Joachim Barrande na zámku v Buštěhradě 4 - Udržitelný rozvoj 5 - Rybník Oty Pavla 6 - Odpadní vody 7 - Junák Buštěhrad 8 - EVVO na ZŠ Oty Pavla 9 - Obnovitelné zdroje energie 10 - Buštěhradský potok 11 - Geologie Buštěhradu 12 - Pitná voda pro Buštěhrad 13 - Městská zeleň 14 - Energie pro Buštěhrad 17 15 - Buštěhradská halda 16 - Dlažební kostky 17 - Tříděný odpad

Okolní zastavení naučné stezky: 1 - O naučné stezce 2 - Středověké osídlení Buštěhradu 17 - Tříděný odpad

Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; ilustrační obrázky: žáci ZUŠ Buštěhrad pod vedením akademické malířky Heleny Slavíkové - Hruškové. Město Buštěhrad děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

2

1 1

2.

Naučná stezka Města Buštěhrad Středověké osídlení Buštěhradu

V oblasti historického jádra města se naučná stezka kryje se stezkou historií Buštěhradu, kterou zřídilo a v roce 2002 slavnostně otevřelo Občanské sdružení Buštěhrad sobě. V roce 2006 byl při výstavbě kanalizace v areálu zaniklého buštěhradského hradu prováděn záchranný archeologický výzkum, který zde odhalil velice zajímavé archeologické nálezy, nejen z dob největší slávy hradu (15. až 17. století), ale také z dob starších (12. až 14. století), kdy buštěhradský hrad ještě neexistoval. V místech, kde právě stojíme, bylo objeveno ranně a vrcholně středověké osídlení. Kromě stop hrnčířské produkce 12. a 13. století zde bylo nalezeno kostrové pohřebiště (Obr. 1) a dvě románská okna (Obr. 2), která ale nebyla na svém původním místě, nýbrž byla zabudována ve zdech opevnění, které zde vzniklo až na přelomu 15./ 16. století. Tyto objevy ukazují, že se v Buštěhradě již v období ranného a vrcholného středověku nacházelo osídlení s kamenným románským kostelem, ze kterého pocházejí již zmíněná románská okna. Jiné pozůstatky kostela se prozatím nenašly. Vzhledem k poloze pohřebiště, které se vždy nacházelo v okolí kostela, je možné se domnívat, že základy kostela leží například v půdních vrstvách pod pozemkem za základní školou umění. Na pohřebišti, které bylo odkryto jen v rámci výkopu pro kanalizaci, byly nalezeny ostatky nejméně 55 jedinců, z toho jednoznačně bylo identifikováno 5 žen, 10 mužů, 16 dětí, jeden plod a 6 mladistvých. Některá těla byla pohřbena v rakvích, jiná zřejmě jen v textilii. Na základě výsledků antropologického výzkumu se zdejší středověké obyvatelstvo těšilo dobrému zdraví. V hrobu asi padesátileté ženy byla nalezena drobná mince z přelomu 13. a 14. století. V hrobu o deset let mladšího muže byl nalezen střední brakteát přemyslovského krále Přemysla Otakara II. z let 1258 -1278 (Obr. 3). Obě mince byly pozoruhodně uložené v okolí pánve pohřbených jedinců, což nasvědčuje tomu, že byly umístěny ve váčku, uvázaném u pasu. Románský kostelík musel někdy v průběhu 15. století ze strategických nebo prostorových důvodu ustoupit stavbě hradu a jeho opevnění, která Okolní zastavení naučné stezky: překryla i zdejší pohřebiště. Použitá literatura: Juřina, P., Nedbal, J.O., 2006: Zpráva o záchranném archeologickém výzkumu před výstavbou kanalizace v areálu zaniklého hradu v Buštěhradě Stejskalová, D., Juřina, P., 1997: Od první zmínky do zániku hradu. Publikace: 500 let města Buštěhradu – sborník o historii a současnosti obce

1 - O naučné stezce 2 - Středověké osídlení Buštěhradu 3 - Joachim Barrande na zámku v Buštěhradě

3 2

1

Obr. 1 - Ostatky mladé ženy nalezené při výstavbě kanalizace pod ulicí Hradní (foto: Petr Juřina)

Obr. 2 - Románské okénko druhotně zabudované ve zdech opevnění. V současné době je umístěno v lapidáriu v Unhošti. (foto: Petr Juřina)

Obr. 3 - Střední brakteát krále Přemysla Otakara II.. Na minci jsou zobrazeni dva patroni českého státu: Sv. Václav a Sv. Vojtěch. Mince měří 23 mm v průměru. (foto: Petr Juřina)

Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; na podobě a obsahu naučné tabule se významně podílel PhDr. Petr Juřina, vedoucí archeolog občanského sdružení ARCHAIA (www.archaia.cz). Město Buštěhrad velmi děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

3.

Naučná stezka Města Buštěhrad Joachim Barrande na zámku v Buštěhradě Nacházíme se u zahrady barokního zámku vévodkyně Anny Marie Františky Toskánské, kde ve třicátých letech 19. století pobýval francouzský inženýr Joachim Barrande (1799-1883), působící jako vychovatel prince Jindřicha z Chambordu. Joachim Barrande se v Praze seznámil s mnoha osobnostmi české kultury, mimo jiné také s hrabětem Kašparem Šternberkem, jedním ze zakladatelů Národního muzea v Praze, který ho požádal o posouzení možnosti stavby pražsko-lánské koněspřežné železniční trati. Projekt se sice nepodařilo zrealizovat, ale při geologickém průzkumu Barrande objevil bohatá naleziště zkamenělin. Na své terénní průzkumy se Barrande vypravoval pěšky, o svých nálezech si vedl podrobné zápisy a nákresy a vše pečlivě doplňoval systematickými popisy. Geologický průzkum dokládal četnými vzorky hornin a zkamenělin. Kromě objemných sbírek zkamenělin bylo výsledkem jeho činnosti rozsáhlé encyklopedické dílo o 22 svazcích.

Joachim Barrande na portrétu od Jana Vilímka.

Oblast výskytu prvohorních hornin, kde Joachim Barrande bádal, dnes na jeho počest nese jméno Barrandien. Jde o oblast mezi Plzní a Prahou. Horniny Barrandienu vznikaly převážně v moři sedimentací drobných částeček, v období, které nazýváme starší prvohory. V té době se v mořích začaly objevovat a rozvíjet první formy života s pevnou schránkou. Tyto schránky pak relativně snadno zkameněly, uchovaly se a my je dnes můžeme studovat. Díky nezměrnému bohatství Okolní zastavení naučné stezky: zkamenělin a díky dlouhodobému systematickému průzkumu je Barrandien 2 - Středověké osídlení Buštěhradu světovým unikátem. Organismy, jejichž zkamenělé zbytky nacházíme dnes v horninách Barrandienu, zpravidla obývaly mělké moře a jeho dno. Jednou z nejvýznamnějších skupin prvohor byli dnes již vyhynulí trilobiti. Do současné doby bylo popsáno více než 17 000 druhů trilobitů z celého světa, z toho přes 1000 z Čech! Mezi další velmi významné skupiny organismů starších prvohor patří graptoliti, vytvářející v průběhu svého vývoje tak širokou škálu tvarů a velikostí svých kolonií, že s jejich pomocí můžeme dělit jednotlivá období starších prvohor a určovat tak stáří hornin. Dále v mořích žili např. ramenonožci, hlavonožci a celá řada mikroskopických organismů.

Dnešní paleontologie se snaží interpretovat životní prostředí v obdobích geologické historie Země. Pomocí zkamenělin, způsobu jejich zachování, poškození nebo vztahu k určitému typu horniny, jsme dnes schopni rozluštit charakter prostředí ve kterém organismy žily. Proto například víme, že trilobit bez očí a s mohutným hlavovým štítem žil pravděpodobně zahrabán v jemném sedimentu dna. Naopak ramenonožci s pevnou tlustou schránkou byli obyvatelé mělkých příbřežních zón, kde je velmi silné vlnění. Hydrodynamicky uzpůsobené schránky hlavonožců zase svědčí o jejich plovoucím způsobu života.

3 - Joachim Barrande na zámku v Buštěhradě 4 - Udržitelný rozvoj

4

3 2

Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; ilustrační obrázky: žáci ZUŠ Buštěhrad pod vedením akademické malířky Heleny Slavíkové - Hruškové; odborná korektura textu: RNDr. Pavel Čáp, Česká geologická služba. Město Buštěhrad děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

4.

Naučná stezka Města Buštěhrad Udržitelný rozvoj

Udržitelný rozvoj je termín, se kterým se v poslední době setkáváme čím dál častěji. Co to ale vlastně znamená? „Udržitelný rozvoj společnosti“ je zakotven v zákoně o životním prostředí (zákon č. 17/1992 Sb.), který ho definuje jako takový rozvoj, jež současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. Jednodušeji řečeno se jedná o způsob rozvoje společnosti, který uspokojuje naše současné potřeby, ale současně neoslabuje možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby. Základní principy udržitelného rozvoje jsou obsaženy v dokumentu, který se nazývá Agenda 21 a byl přijat v roce 1992 účastníky Konference OSN o životním prostředí a rozvoji. Agenda 21 je program pro 21. století, který ukazuje cestu k udržitelnému rozvoji na planetě Zemi. Místní Agenda 21, termín, se kterým se můžeme setkat v buštěhradském zpravodaji, na internetu nebo na různých akcích, které pořádá MÚ Buštěhrad, představuje program, kterým se snaží město Buštěhrad dosáhnout udržitelného rozvoje. Abychom na Zemi zachovali takové podmínky, které budou i dalším generacím umožňovat naplňovat jejich potřeby, musíme začít od těch nejmenších jednotek – na administrativní úrovni to je městský úřad a jeho občané, my sami. Mezi základní principy udržitelného rozvoje, které jsou uplatňovány prostřednictvím Místní Agendy 21, patří například: • volit taková řešení problémů, která zohledňují tři oblasti života – ekonomickou, sociální a oblast životního prostředí • všechna rozhodnutí vždy promýšlet s ohledem na dlouhodobou perspektivu • jednat s vědomím, že kapacita životního prostředí je omezená • vykonávat uvážená preventivní opatření, která zabrání problémům, jejichž řešení by bylo mnohem nákladnější • žít kvalitní život, neopomínat jeho společenskou, duchovní, kulturní či estetickou stránku Okolní zastavení naučné stezky: • jednat s vědomím, že globální problémy je potřeba řešit na lokální 3 - Joachim Barrande na zámku v Buštěhradě úrovni, to znamená, že je musíme odpovědně řešit my všichni 4 - Udržitelný rozvoj 5 - Rybník Oty Pavla • zapojovat veřejnost do věcí veřejných, nechat ji podílet se na rozhodování – tento princip vede k objektivnímu plánování a větší důvěře 5 veřejnosti k politickému vedení města a státu 4

3

Ilustrační obrázky ukazují pestrost přírody, jak ji známe my dnes. A jak ji budou znát další generace?


5.

Naučná stezka Města Buštěhrad Rybník Oty Pavla

Rybník Oty Pavla, u kterého právě stojíme, je vodní nádrží, jejímž přítokem je Buštěhradský potok. Funkce rybníka je především estetická, jde o krajinotvorný prvek, jež umožňuje obyvatelům Buštěhradu rekreaci v městském, nicméně přírodním prostředí. Jeho funkce je také ekologická, čistící (dochází zde k dočišťování vody Buštěhradského potoka) a retenční, což znamená, že je zde voda zadržována. To může být přínosem v období sucha, kdy rybník zavlažuje okolí, nebo naopak v období dešťů, kdy může být do určité míry průtok pod nádrží regulován. V rybníce jsou chovány ryby pro sportovní rybolov, a tak se rybník stává místem setkávání rybářů a obyvatel města. Při pohledu na rybník vidíme u jeho přítoku betonový usazovací objekt, jehož funkcí je chránit vodní dílo před zanášením hrubým materiálem. Samotný rybník je na severní straně lemován kamennými gabiony, zatímco jižní straně je ponechán přírodní vzhled. Hráz rybníka je dlouhá 70 m na jejím severním konci je umístěno stavidlo. Při normální výšce hladiny (312,65 m.n.m.) je zatopená plocha nádrže 0,33 ha, průměrná hloubka nádrže je 1,4 m a objem vody je 4600m3. Rybník je však schopný zadržet téměř jednou tak velké množství vody. Rybník užívá občanské sdružení Rybářský spolek Buštěhrad, cílem jehož činnosti je zarybňování a péče o rybník a okolní přírodu. Finanční prostředky, získané prodejem povolenek, jsou využívány na nákup rybích násad a na údržbu stavu rybníka. Členové spolku mají povinnost odpracovat ročně 10 brigádních hodin při údržbě rybníka a jeho okolí (hrabání listí, odstraňování větví z usazovací nádrže apod.). Rybářský spolek Buštěhrad stanovuje pravidla sportovního rybolovu na rybníce rybářským řádem, jež určuje, ve kterých obdobích se nesmí chytat určité druhy ryb či jak velikou rybu může rybář ulovit a odnést. Řád také například udává, že rybář může ročně ulovit 10 kaprů, 2 štiky, 2 amury, 2 candáty, 5 pstruhů a 5 línů. Celoročně se nesmí lovit raci, perlorodky, škeble a obojživelníci. Sdružení přispívá k rozvoji města také kulturní činností. Na mezinárodní den dětí pořádá tradiční rybářské závody, kterých se každoročně účastní několik desítek dětí. Rybník je v dobrém technickém stavu díky rekonstrukci, která proběhla v roce 2005. Kromě kapra obecného, lína obecného, štiky obecné, candáta obecného či pstruha obecného se v nádrži vyskytují i býložravé ryby (amur bílý, tolstolobik bílý), úhoř říční, jelec jesen, jelec tloušť, sumec velký či hrouzek obecný.

Okolní zastavení naučné stezky: 4 - Udržitelný rozvoj 5 - Rybník Oty Pavla 6 - Odpadní vody

6 4 5

Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; ilustrační obrázky: žáci ZUŠ Buštěhrad pod vedením akademické malířky Heleny Slavíkové - Hruškové; konzultace textu: Roman Dědič, hospodář Rybářského spolku Buštěhrad. Město Buštěhrad děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

6.

Naučná stezka Města Buštěhrad Odpadní vody

Už jste někdy přemýšleli o tom, co se děje s odpadní vodou, která odtéká z Vašich domácností? Představte si, že přijdete domů z práce nebo ze školy a zamíříte do koupelny, abyste si umyli ruce. Voda, kterou k tomu použijete, odteče výlevkou umyvadla, ale kam? Tato voda má před sebou velmi dlouhou cestu. Nejprve proteče odpadními trubkami ven z vašeho domu a kanalizační přípojkou se napojí na stokovou síť města. Mnohdy dlouhou a složitou soustavou potrubí je dovedena až na čistírnu odpadních vod (ČOV), což je zařízení, ve kterém jsou odpadní vody zbaveny velké části nečistot a škodlivých látek. Vyčištěná voda je z ČOV vypouštěna do vodního toku, kde probíhá dočištění přirozenými (tzv. samočistícími) procesy. Jak to v čistírně odpadních vod funguje? Odpadní voda je většinou čištěna ve třech stupeních. Na začátku ČOV se většinou nachází zařízení na mechanické čištění odpadních vod (primární stupeň), kde odpadní voda protéká přes různě hrubé česle, které zachytí papíry, hadry, plasty, zbytky potravin, větve, listí a další větší plovoucí nečistoty. Poté je voda vedena do usazovací nádrže, kde je odstraněn písek a jiný sedimentující materiál. Někdy může být v čistírně zařazen ještě lapač štěrku nebo tuků. Sekundární stupeň čištění odpadních vod představuje tzv. biologické čištění, při kterém jsou z odpadní vody odstraňovány rozpuštěné látky činností mikroorganismů. Existuje mnoho způsobů biologického čištění, v současné době se však nejčastěji používá aktivační proces, při kterém je odpadní voda smísena v aktivační nádrži Okolní zastavení naučné stezky: s mikroorganismy (aktivovaný kal). Převážná většina organického znečištění je tak odbourána 5 - Rybník Oty Pavla v tělech bakterií, kvasinek, plísní a prvoků, kteří jsou v odpadní vodě kultivováni. Po vyčištění 6 - Odpadní vody 7 - Junák Buštěhrad je aktivovaný kal z vody odstraněn v sedimentačních (dosazovacích) nádržích a po úpravě je zpravidla opět navrácen do aktivačního procesu. Přebytečný aktivovaný kal může být použit jako 7 hnojivo anebo jako zdroj živin pro bakterie, které produkují bioplyn, jež se dá využít k produkci energie. V terciální fázi jsou z vody specifickými postupy odstraňovány látky, které se nepodařilo dostatečně odstranit v předchozích fázích procesu. Zejména se jedná o odstranění nadbytečných živin, které mohou způsobit eutrofizaci (obohacování vod o živiny, zejména dusík a fosfor) povrchových vod. Čistírenský proces je nutné přizpůsobit složení odpadní vody, které se může lišit, a proto mohou být mezi jednotlivými čistírnami odpadních vod značné rozdíly.

Znečišťovat odpadními vodami přírodní prostředí je zákonem zakázáno.

V Buštěhradě byla v roce 2007 vybudována splašková kanalizace v délce 18,2 km, která odvádí splaškové odpadní vody z celého města. Jde o tzv. oddílnou soustavu, odvádějící jen splaškové odpadní vody. Dešťová voda je systémem mělce uložených kanálů vedena do Buštěhradského potoka. Kanalizační soustava je zakončena mechanicko-biologickou čistírnou odpadních vod, která stojí na severovýchodním okraji města a byla rovněž vybudována v roce 2007.

Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; obrázek: Jan Cikhart, žák ZUŠ Buštěhrad, pod vedením akademické malířky Heleny Slavíkové - Hruškové; odborná korektura textu: Ing. Mgr. Lucie Kubíková, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka. Město Buštěhrad děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

6

5

7.

Naučná stezka Města Buštěhrad Junák Buštěhrad

Junák – svaz skautů a skautek ČR je organizace, která v České republice existuje od roku 1911. Dnes čítá 45 tisíc skautů (2009) a po celém světě, ve 216 zemích a teritoriích světa, má skauting přes 40 milionů členů. Skautské hnutí založil Angličan Sir Robert Baden-Powell, když v roce 1907 uspořádal pro londýnské chlapce tábor na ostrově Brownsea. Se skautingem se v roce 1910 seznámil český pedagog Antonín Benjamin Svojsík, který hned po prázdninách v roce 1911 sestavil první český skautský oddíl. Skauting vede své členy k přesvědčení, že mohou svým přičiněním udělat svět lepším. Jeho posláním je podporovat rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí, jejich duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností, aby byli po celý život připraveni plnit povinnosti k sobě samým, bližním, vlasti, přírodě a celému lidskému společenství. V České republice byl v průběhu historie Junák několikrát zrušen. Poprvé se tak stalo za druhé světové války. Skautské myšlenky byly hájeny v ilegálním odboji nebo za hranicemi protektorátu, avšak na sedm set skautů za to zaplatilo životem. Rok 1948 znamenal pro skautské hnutí omezení činnosti a v roce 1950 bylo zrušeno. Rok 1968 přinesl značné uvolnění, nicméně v roce 1970 byl Junák sloučen s Pionýrskou organizací. V roce 1989 byl skauting obnoven. Středisko Junáka Buštěhrad „Stráž Lidic“ V roce 1990 přešla část členů z buštěhradského Pionýra do Junáka, kde začaly vznikat oddíly, které se postupně zaplňovaly dětmi. Byly to oddíly jak chlapecké – Zálesáci a Vlčata, tak dívčí – Berušky. Jasan a Mary Horovi začali jezdit s dětmi na tábory na Střelu v západních Čechách. Na toto místo má mnoho skautů dobré vzpomínky. V současné době má středisko Junáka Buštěhrad „Stráž Lidic“ chlapecký oddíl Vlčata, dívčí oddíl Berušky, koedukovaný oddíl Medvídci a Liščata a oddíl oldskautů, bývalých členů střediska. Po většinu roku se oddíly schází pravidelně jednou týdně na schůzkách zde v buštěhradské Sokolovně. Každý oddíl jezdí na výpravy za kulturou či do přírody. Na schůzkách i na táborech se děti v první řadě učí úctě k přírodě. Společně se svými vedoucími se učí ji poznávat a pobývat v ní. Letní tábory, kde děti tráví dva týdny uprostřed lesů, bez elektřiny či tekoucí vody, jsou pro ně velkou zkušeností. Své domovy vymění za stany s podlážkou a místo televize před spaním poslouchají zpěv a hraní kytar při táboráku. Právě při takových příležitostech se děti učí samostatnosti a tomu, jak si poradit i bez moderní techniky.

Okolní zastavení naučné stezky: 6 - Odpadní vody 7 - Junák Buštěhrad 8 - EVVO na ZŠ Oty Pavla

7 8

Buštěhradští junáci pomáhají zlepšovat životní prostředí ve svém okolí. V posledních letech se účastnili dobrovolných úklidových akcí, jako byly např. vyčištění okolí hradu Okoř nebo parku u buštěhradského zámku. Buštěhradští skauti pořádají také akce pro veřejnost - dětský karneval, pálení čarodějnic či dětský den. Je jim ctí, že mohou stát čestnou stráž u hrobu padlých mužů na pietním území v Lidicích.

Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; na textovém i grafickém obsahu tabule se významně podílela Vlaďka Koucká z oddílu Berušek, střediska Junáka Buštěhrad „Stráž Lidic“. Město Buštěhrad děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

6

8.

Naučná stezka Města Buštěhrad EVVO na ZŠ Oty Pavla

Základní škola Oty Pavla je významným centrem environmentálního vzdělávání a osvěty (EVVO) města Buštěhradu. Škola se rozhodla realizovat projekt "Zdravá škola", který klade důraz na vytvoření příjemného školního prostředí, ve kterém je učení a výchova efektivní. Děti jsou vedeny ke zvyšování fyzické zdatnosti, k zásadám zdravé výživy, k zájmu o péči o životní prostředí, k demokracii a k lepším vztahům v kolektivu. Významnou součástí výchovy je protidrogová prevence a mimoškolní aktivity. V rámci EVVO je připravován pestrý program, jehož účelem je vysvětlit žákům principy trvale udržitelného rozvoje, prohloubit jejich vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a vychovat v nich úctu k životu ve všech jeho formách. Při výchově je kladen důraz na péči o životní prostředí prostřednictvím vlastní práce a na pochopení problémů v souvislostech. Na zahradě školy se nachází přírodní učebna, na kterou navazuje naučná stezka, je zde skleník, bylinková zahrádka a okrasné záhony. Nejen o rostliny, ale i o záhony a o skleník se starají členové přírodovědného kroužku a žáci 2. stupně. Byliny jsou sušené ve speciální sušárně, a žáci i veškerý personál školy je mohou využívat při zdravotních neduzích k vaření čajů. Přírodní učebna je se zalíbením využívána všemi žáky školy, její funkce v praktickém vyučování je nenahraditelná. Ve škole děti třídí druhotné suroviny, mají zde speciální nádoby na papír, plasty a směsný odpad. Škola realizovala mnoho projektů, zaměřených na péči o životní prostředí. Kromě vlastních projektů, jakými byly např. ”Voda okolo nás” nebo “Stromy - naši přátelé”, se škola účastnila také akreditovaného programu Les ve škole, škola v lese, který zastřešuje Sdružení TEREZA. Mezi další významné aktivity patří projekt “Zdraví hledej v přírodě”, který seznámil žáky s léčivými bylinami, s jejich pěstováním, zpracováním, uložením a praktickým využitím, či ”Bádání se Střevlíkem”, v rámci kterého získali žáci vlastní zkušenosti z oblasti recyklace papírového odpadu. Každoročně je pro žáky připravován vzdělávací program na Den Země. V roce 2007 ho žáci oslavili zasazením lípy na školní zahradě. Od roku 2008 byla zavedena tradice, že Den Země slaví školáci sběrem odpadků nejen v okolí školy, ale i v dalších částech města. Oblíbenou soutěž o nejkurióznější nalezený odpadek vyhráli jeden rok žáci 9. třídy, kteří z rybníka vylovili s použitím jednoduchých fyzikálních principů staré křeslo. Akce pod rouškou zábavy odhalila žákům skutečnost, jaké odpadky jsou lidé schopni do přírody odhodit. Okolní zastavení naučné stezky: Žáci Základní školy Oty Pavla jsou aktivní nejen v oblasti environmentálního vzdělávání, ale jsou také velmi úspěšní ve 7 - Junák Buštěhrad výtvarných a literárních soutěžích. 8 - EVVO na ZŠ Oty Pavla 9 - Obnovitelné zdroje energie

7 8 9

Žáci při práci ve školním skleníku.

Péče o hospodářská zvířata v centru Střevlík.

Na zahradě školy se nachází přírodní učebna.

Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; na přípravě naučné tabule laskavě spolupracovala Ing. Blanka Nožičková, koordinátorka environmentálního vzdělávání na ZŠ Oty Pavla, která je zároveň autorkou fotografií. Město Buštěhrad děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

Naučná stezka Města Buštěhrad

9.

Obnovitelné zdroje energie

Na území města Buštěhrad se nachází zdroj využívající fotovoltaické panely pro přímou výrobu elektřiny ze slunečního záření. Tento zdroj energie patří mezi tzv. obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou dále například energie větru, geotermální energie, energie vody, půdy, vzduchu, biomasy a různých odpadních plynů. V České republice je z obnovitelných zdrojů nejhojněji využíván potenciál energie vody, a to především v malých vodních elektrárnách, vybudovaných na úsecích řek s velkým spádem, nebo ve vodních elektrárnách na přehradách. Větrná energetika v České republice čeká na svůj rozvoj. Výhodou větrných elektráren je, že při svém provozu nezatěžují okolí odpadem, neprodukují do ovzduší žádné plynné či tuhé emise či jiné skleníkové plyny. Není nutné ukládat vyhořelé palivo či jiné produkty a ke své funkci nepotřebují vodu. Větrné elektrárny se ale nesmí stavět v národních parcích, v přírodních rezervacích, ani v chráněných krajinných oblastech, což je pro Českou republiku, jejíž oblasti s vysokým větrným potenciálem leží z 60 – 70% právě v těchto oblastech, závažné omezení. V případě vlivu větrných elektráren na životní prostředí je často diskutováno hlukové zatížení okolí, vliv na ptactvo, šíření radiových či televizních signálů, krajinný ráz nebo poměr energie vynaložené na výrobu a zprovoznění větrné elektrárny vůči energii, kterou elektrárna za dobu své životnosti vyprodukuje. Jedním z významných obnovitelných zdrojů energie je biomasa. Jde o biologicky rozložitelnou část výrobků, odpadů a zbytků ze zemědělství, lesnictví, průmyslu či domácností. Pro energetické účely jsou také cíleně pěstované různé zemědělské produkty. Nejčastěji si pod pojmem biomasa můžeme představit dřevo (piliny, větve, kůra), slámu, bioplyn Okolní zastavení naučné stezky: (ze skládek odpadů), produkty živočišné výroby (chlévská mrva) či rostliny pěstované pro energetické 8 - EVVO na ZŠ Oty Pavla účely (řepka, obilí, slunečnice, kukuřice, len apod.). Pro pěstování biomasy lze využít půdu, která není 9 - Obnovitelné zdroje energie vhodná pro produkci potravin nebo krmiv (např. pole po záplavách), což má pozitivní vliv na krajinu a 10 - Buštěhradský potok také například na zaměstnanost. 8 9

10

Energie slunečního záření může být přeměňována na elektřinu ve fotovoltaických panelech. Jde o velmi slibnou technologii, která je ale v současné době investičně velmi náročná. Množství vyrobené elektřiny je závislé na zeměpisné šířce umístění elektrárny. V České republice se pohybuje roční využití solární elektrárny v rozmezí cca 900–1050 hodin. Solární elektrická energie je důsledkem kombinace vysokých investičních nákladů a malého ročního využití elektrárny velmi drahá. Přesto můžeme poměrně často vidět instalované solární panely na střechách rodinných domů či zakomponované ve fasádách nově postavených budov. Do roku 2020 by Česká republika, jako člen Evropské unie, měla dosáhnout 20% podílu obnovitelných energií ve skladbě zdrojů energie. V roce 2009 byly z obnovitelných zdrojů vyrobeny 4% z celkové produkce energie. Použitá literatura: Obnovitelné zdroje energie a možnosti jejich uplatnění v České republice, kolektiv autorů, ČEZ, a. s.

Významným obnovitelným zdrojem energie je v České republice biomasa (ilustrační obrázek).


10.

Naučná stezka Města Buštěhrad Buštěhradský potok

Buštěhradský potok sbírá vody téměř z celého území buštěhradského katastru. Mezi Libochovičkami a Kováry se vlévá do Zákolanského potoku, jehož vody se po soutoku s Knovízským potokem v Kralupech nad Vltavou konečně vlévají do řeky Vltavy. Buštěhradský potok je významným krajinotvorným prvkem. V jeho nivě je územním plánem navržen biokoridor lučního typu, vinoucí se v šířce 20 m podél potoka od čističky odpadních vod severovýchodním směrem na konec katastrálního územní města. V lokalitě jihozápadně od Bouchalky navazuje biokoridor na biocentrum. Biokoridor je území, které umožňuje organismům migrovat mezi biocentry. Biocentra jsou taková území, která svým stavem a velikostí umožňují trvalou existenci přirozeného či přírodě blízkého ekosystému. Biocentra spolu s biokoridory vytváří územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES), jehož hlavním smyslem je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Biokoridory bývají nejčastěji lineární prvky – může jít o stromořadí, meze, pásy křovin či právě údolní nivy. Nejde vždy o přírodní území; biokoridorem je například i přechod pro zvěř pod dálnicí. Území, které je stanoveno jako prvek ÚSES, je významné pro stabilitu krajiny a je chráněno s účelem zajistit dlouhodobý, relativně nenarušený vývoj přírodních společenstev. Na takových územích není povolena výstavba obytných či rekreačních zařízení, dopravních či průmyslových staveb Okolní zastavení naučné stezky: nebo plotů a jiných zábran, které by bránily migraci zvířat. 9 - Obnovitelné zdroje energie 10 - Buštěhradský potok 11 - Geologie Buštěhradu

9

10

11

22. březen je Světovým dnem vody. Je to den, kdy si připomínáme, že čistá voda znamená život, a že náš život závisí na tom, jak naše vodní zdroje chráníme. O tom si povídají i děti ze školní družiny ZŠ a MŠ Oty Pavla. Co je ale mnohem důležitější: nezůstaly pouze u slov, ale v roce 2007 se rozhodly aktivně vodě blahopřát k jejímu svátku. Vyzbrojeni ochrannými pomůckami a igelitovými taškami se vydaly k Buštěhradskému potoku a vyčistily 10 m jeho koryta. I na tak krátkém úseku našly na dně mnoho předmětů, které do potoka nepatří: kabely, plasty, papíry, zapalovače nebo dna od varných konvic, celkem to bylo pět tašek odpadků (na fotografiích). Výchova dětí ve školní družině ZŠ a MŠ Oty Pavla nese rysy environmentálního vzdělávání, disciplíny, na kterou je v posledních letech kladem velký důraz a které je přikládán hluboký význam. Kromě blahopřání vodě uspořádala školní družina i další akce, zaměřené na ekologii: besedu o ekologii s doc. Ing. Karlem Trnobranským,CSc., návštěvu Mysliveckého sdružení Orel z Lidic, návštěvu pracovníků Naučného střediska ekologické výchovy Kladno – Čabárna, Den Země – čištění Buštěhradského potoka u pramene nebo vyrábění potravy ptákům na zimu.

Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; na přípravě naučné tabule laskavě spolupracovala paní Anna Holeyšovská, vedoucí vychovatelka školní družiny při ZŠ a MŠ Oty Pavla, Buštěhrad, která je zároveň autorkou fotografií; ilustrační obrázek: žáci ZUŠ Buštěhrad pod vedením akademické malířky Heleny Slavíkové - Hruškové. Město Buštěhrad děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

11.

Naučná stezka Města Buštěhrad Geologie Buštěhradu

Buštěhrad je z geologického hlediska součástí tzv. České křídové tabule, celku, který se utvořil na mořském dně v průběhu druhohor. V okolí nalezneme ale i prvohorní černé uhlí, třetihorní vulkanické horniny anebo horninu buližník, jednu z nejstarších svědků dějin planety Země na našem území. Jak se tedy utvářela zdejší krajina? Geologickou vycházku časem začneme ve starohorách. Území, na kterém se nacházíme, bylo tehdy dnem moře. Ukládaly se na něm křemičité schráneky drobných vodních organizmů, ze kterých postupem času vznikly právě buližníky. Ty se díky své tvrdosti a odolnosti dochovaly až do dnešní doby. Na konci starohor se všechny kontinenty spojily v jediný superkontinent a moře z buštěhradského území ustoupilo. Zavládlo zde suché a chladné podnebí, které se postupem času, jak se území posouvalo směrem k rovníku, začalo oteplovat. Superkontinent se ale začal rozpadat, a tak v devonu (období prvohor, zhruba před 400 milióny lety) naše území opět určitou dobu leželo na dně moře, které ale už nebylo tak bez života, jako to starohorní – proháněly se v něm ryby a u pobřeží rostly korálové útesy (vznikají například horniny Barrandienu, viz 3. zastávka). Nicméně moře se opět brzy uzavřelo, což bylo zapříčiněno srážkou dvou kontinentů. Tato situace je možná pro někoho nepředstavitelná, ale i dnes na Zemi můžeme podobný proces pozorovat například v Asii, pod kterou se podsouvá Indie, původně samostatný kontinent (výsledkem této kolize je vyvrásnění nejvyššího pohoří světa – Himalájí). Stejně tak i v prvohorách vzniklo srážkou pravěkých kontinentů, Laurasie a Gondwany (viz. obrázek), vysoké horstvo. Z jeho svahů do údolí, zaplavených vydatnými srážkami, padaly zvětralé horniny a popel z erupcí četných sopek. Jezírka zarůstala rostlinami a postupně přecházela v močály, na jejichž březích rostl tropický prales. V tomto prostředí, v epoše zvané karbon (mladší prvohory), vzniklo černé uhlí, dobývané na Kladensku. Okolní zastavení naučné stezky: 10 - Buštěhradský potok 11 - Geologie Buštěhradu 12 - Pitná voda pro Buštěhrad

10

11

12

Významnou událostí, která dala vzniknout horninám České křídové tabule, byl vzestup hladiny světového oceánu a následné zaplavení tohoto regionu mořem. Kamenným svědkem je nedaleká lokalita Žraločí zuby u Vrapic, kde je možné najít pozůstatky těchto mořských predátorů, staré přibližně 90 milionů let. V mělkém křídovém moři se ukládaly pískovce, v hlubším pak opuky. Na přelomu druhohor a třetihor moře ustoupilo a na souš se začali rychle rozšiřovat savci, kterým vymírání dinosaurů na konci druhohor uvolnilo prostor a umožnilo rychlý rozvoj. Ještě mladší horniny můžeme nalézt například na Vinařické hoře u Kladna, která je bývalou sopkou. Po jejíchž svazích stékaly ve třetihorách lávové proudy, usazoval se sopečný popel a bomby. Magma kladenské sopky si prorazilo cestu k povrchu po zlomech v kůře, která byla rozlámána v důsledku tlaku, jež vyvolávalo přibližování euroasijské a africké litosférické desky (v důsledku této kolize vznikly například Alpy). Stejným způsobem vznikl Říp, Doupovské hory či České středohoří. Obrázek ukazuje, jak vypadaly kontinenty před 135 milióny lety. Severní kontiNaše geologická procházka končí ve čtvrtohorách. Tehdy byla krajina dotvořena nent, Laurasie, se postupem času rozpadl a vznikla Severní Amerika, severní dobami ledovými a meziledovými. Studený vítr vyfoukával z říčních teras drobné část Evropy a Asie. Ve tvaru Gondwany můžeme pozorovat Jižní Ameriku a vápenité částečky, stavební hmotu spraší, tvořících základ místních úrodných, Afriku, které byly původně spojené v jeden celek. Napravo od Gondwany vidíme Indii, která se sune směrem k severu a brzy narazí do Asie a vytvoří již zemědělsky nejhodnotnějších půd. Erozní činností řek byly později odhalené zníměné Himaláje. Pevnina ležící zcela na jihu se rozdělila na Antarktidu a horniny starší – křídové opuky či starohorní buližníky. Austrálii. Pohybu kontinentů se říká kontinentální drift. (Zdroj obrázku: Anatomie Země, Mitchell Beazley, Albatros 1998)

Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; odborná korektura textu: PhDr. Petr Juřina, vedoucí archeolog občanského sdružení ARCHAIA (www.archaia.cz). Město Buštěhrad děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

12.

Naučná stezka Města Buštěhrad Pitná voda pro Buštěhrad

Na naší cestě jsme se již dozvěděli o tom, kam odtéká odpadní voda z našich domácností. Odkud se ale bere pitná voda, kterou doma používáme? Na začátku koloběhu čerpá člověk vodu z vodního zdroje, povrchového (řeka, jezero) nebo podzemního (voda v pórech anebo puklinách hornin). Kvalita vody závisí hlavně na oblasti, ve které se vodní zdroj nachází. Nejkvalitnější vodní zdroje se nacházejí v horských oblastech. Okolo vodních zdrojů jsou vytyčena ochranná pásma, která jsou stanovována zákonem, a která mají sloužit k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů. Voda odebraná z podzemního zdroje je velmi čistá a kvalitní, voda z povrchového zdroje musí být nejprve ve vodárně zbavena hrubých nečistot, příměsí a dále je filtrována a upravována tak, aby byla pitná (bakteriologicky nezávadná, obsahující určité množství minerálních látek, co nejméně dusičnanů a žádné jedovaté látky ani další chemikálie). Z vodárny je voda vodovodním řadem čerpána do vodojemů, povrchových nebo podzemních, a dále je distribuována vodovodní sítí do našich domácností. Přímo v Buštěhradě se nachází věžový vodojem. Město Buštěhrad je zásobeno pitnou vodou ze zdrojů, nacházejících se v jímacím území Hřebeč a Hostouň, odkud je voda čerpána do zemního vodojemu Lidice. Dalším zdrojem vody pro Buštěhrad je Mělnická Vrutice, náš nejvydatnější pramen podzemní vody, nacházející se u Mělníka. V Buštěhradě, stejně jako v celém Středočeském kraji, je voda velmi tvrdá, což je způsobeno přítomností iontů vápníku a hořčíku. Ty mají pozitivní vliv na správnou funkci těla, ale zapříčiňují tvorbu vodního kamene, který zanáší rozvody vody a spotřebiče. Okolní zastavení naučné stezky:

Nejvíce vody doma spotřebujeme při koupání, čištění zubů, mytí nádobí a praní. Někteří z nás dokonce vodu z kohoutku pijí, protože vědí, že balená voda je minimálně 200x dražší než voda z vodovodu, přičemž její kvalita je stejná. Voda z vodovodu je navíc vždy čerstvá, její kvalita je denně kontrolována, její transport nezatěžuje životní prostředí a není uchovávána v obalech, které je nutné dále zpracovávat. 11 Voda je základem života. Je nenahraditelným přírodním zdrojem, ke kterému v současné době nemá ve světě asi 1,1 miliardy obyvatel přímý přístup. Následkem nemocí způsobených znečištěním vody umírá na světě více než 1,5 milionu dětí ročně. Přitom je to právě člověk, který vodu znečišťuje, anebo s ní neuváženě nakládá.

11 - Geologie Buštěhradu 12 - Pitná voda pro Buštěhrad 13 - Městská zeleň

12 13

I když přes 3/4 povrchu Země zaujímá voda, pouze necelá 3% připadají na sladkou vodu. Většina sladké vody je přitom vázána do ledovců. Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; ilustrační obrázek: Kateřina Bílíková. Město Buštěhrad děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

13.

Naučná stezka Města Buštěhrad Městská zeleň

V říjnu 2009 byla zpracována Studie regenerace systému veřejné zeleně města Buštěhrad. Cílem zpracování dokumentu bylo zachytit aktuální plochy zeleně v rámci dvanácti řešených území, které pokrývají plochu centrální, zastavěné části města a přilehlých lokalit. V rámci každého území byla zpracována obecná charakteristika oblasti, historická analýza vývoje zeleně, fotodokumentace stávajícího stavu zeleně a inventarizace porostů či solitérních dřevin, která udává v případě porostů procentuální zastoupení dřevin na jednotlivých lokalitách, jejich věk, výšku a sadovnickou hodnotu, a v případě solitérních dřevin jejich druh, věk, obvod kmene, průměr koruny apod. S pomocí studie je možné přesně zjistit, kde se ve městě nachází jaká solitérní dřevina či dřevinný porost a jaké jsou jejich vlastnosti. V Prokopově ulici vidíme nejčastěji lípu velkolistou, převážně průměrné sadovnické hodnoty, což znamená, že jde o dřeviny zdravé, které se ponechají dalšímu vývoji anebo pokud to bude potřeba, mohou být odstraněny. V naší těsné blízkosti, na začátku Riegrovy ulice, vidíme tři vzrostlé břízy bělokoré, které jsou v této lokalitě považované za nejhodnotnější, a které mohou plnit svoji krajinářskou funkci po řadu desetiletí a měly by být zachovány ve všech případech. V ulici Brandlova se nachází javor jasanolistý, smrk pichlavý a ořešák královský. Všechny tyto tři solitérní dřeviny jsou sadovnicky velmi hodnotné, k jejichž odstranění lze přistoupit až ve zcela výjimečných případech. Na křižovatce ulice Prokopova a Riegraova se vyskytuje také dřevina podprůměrné hodnoty, škumpa orobincová, která Okolní zastavení naučné stezky: je ve studii považována za značně poškozenou a je počítáno s jejím eventuálním odstraněním. 12 - Pitná voda pro Buštěhrad V našem okolí se nevyskytuje žádná sadovnicky nevyhovující dřevina, ale studie jich zmapovala 13 - Městská zeleň na celém území města hned pár desítek. 14 - Energie pro Buštěhrad Dalšími dřevinami, které můžeme v okolí pozorovat, jsou zlatice převislá, pustoryl věncový či šeřík obecný. Tyto okrasné dřeviny jsou především vysazované na zahrádkách a v místních malých parcích. 14 12 13

Studie regenerace systému veřejné zeleně města Buštěhrad, stejně jako tato naučná stezka, jsou součástí projektu „Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu“, který byl podpořen v rámci Revolvingového fondu MŽP ČR. Použitá literatura: Studie regenerace systému veřejné zeleně města Buštěhrad; 2009; Česká zemědělská univerzita v Praze, RNDr. Oldřich Vacek, CSc. a kolektiv; Katedra zahradní a krajinářské architektury

Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; ilustrační obrázky dřevin: žáci ZUŠ Buštěhrad pod vedením akademické malířky Heleny Slavíkové - Hruškové. Město Buštěhrad děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

14.

Naučná stezka Města Buštěhrad Energie pro Buštěhrad

Vedení elektrického napětí všichni určitě známe. K čemu vlastně slouží a odkud kam vede? Územím Buštěhradu vedou 2 typy elektrického vedení. Velmi vysoké napětí (110 kV) je vedeno na severním okraji města. Můžeme ho vidět například na poli mezi ZŠ Oty Pavla a Buštěhradskou haldou. Jde o součást tzv. přenosové soustavy, systému, kterým je elektřina vyrobená v elektrárnách přepravována napříč celou Českou republikou do transformoven, kde je sníženo její napětí, a odkud je elektřina distribuční soustavou dodávána do měst, obcí a velkým odběratelům. Tak tomu je i v případě transformovny Dříň u Kladna, kde začíná soustava vysokého napětí (22 kV), která vede na severním a na jižním okraji katastru. Odbočky z tohoto vedení končí v transformačních stanicích, které můžeme vidět na různých místech města, jako například právě zde na rohu ulic Sladkovského a Žižkova. Odtud teprve vede elektrická energie do našich domovů. Elektrická energie je v České republice produkována v jaderných, tepelných, vodních, větrných, plynových a slunečních elektrárnách. Spotřeba energie neustále stoupá, a to nejen v České republice, ale i v Evropě. Energií je potřeba šetřit, protože její výrobou jsou v naší zemi z 96% spotřebovávány přírodní zdroje, jejichž těžba i zpracování mají vliv na kvalitu životního prostředí. Jaderné elektrárny vyprodukovaly za rok 2009 33% z celkové elektrické energie, vyrobené na našem území. Tento zdroj energie je přednostně využíván, protože pracuje s nejnižšími proměnnými náklady. V uhelných elektrárnách bylo ve stejném roce vyrobeno 59% elektrické energie, ve vodních elektrárnách a z obnovitelných zdrojů byly vyrobeny 4% energie a stejně tomu bylo také u produkce v plynových elektrárnách. Jak je vidět, největší podíl energie je v České republice získáván z neobnovitelných zdrojů. Okolní zastavení naučné stezky:

V České republice jsou v provozu dvě jaderné elektrárny, Temelín a Dukovany, zatímco například ve Francii jich je 58 a v USA dokonce 104. Jaderné elektrárny mají na životní prostředí méně škodlivý vliv než ostatní významné zdroje energie. Na malé ploše poskytují velký výkon, spotřebují poměrně méně paliva a neprodukují skleníkové plyny. Elektrárna spalující uhlí spotřebuje ročně 2 až 6 milionů tun paliva, větrná elektrárna by na výrobu stejného množství energie zabrala plochu 100 km2. Stejně výkonná jaderná elektrárna spotřebuje ročně jen 35 t paliva. V Buštěhradu bydlí většina obyvatel v rodinných domech. Možností, jak šetřit energií, je mnoho. Na konec povídání lze uvést pár typů, kterými můžeme snížit spotřebu energie každý den, aniž bychom museli jakkoliv investovat. Je vhodné větrat pouze krátce a efektivně, tak aby nedošlo k vychladnutí stěn; na noc zatahovat žaluzie, aby nedocházelo zbytečnému úniku tepla okny; pokoje zbytečně nepřetápět. Měli bychom zabránit izolaci topných těles např. závěsy, při vaření přikrývat hrnce poklicemi či používat úsporné žárovky. Zbytečně bychom neměli nechat protékat teplou vodu, nesvítit v pokojích, kde to není potřeba, a nenechávat vypnuté elektrospotřebiče zapojené do zásuvky. Do lednice není vhodné dávat tekuté či teplé potraviny, které se vypařují (námraza vyšší než 3 mm zvyšuje náklady na elektřinu až o 75%).

13 - Městská zeleň 14 - Energie pro Buštěhrad 15 - Buštěhradská halda

15

14

13

Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; ilustrační obrázek: Magdaléna Jilečková. Město Buštěhrad děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

15.

Naučná stezka Města Buštěhrad Buštěhradská halda

Při pohledu na sever si všimneme haldy, která představuje jednu ze starých ekologických zátěží. Za starou ekologickou zátěž je považováno znečištění horninového anebo vodního prostředí, ke kterému v minulosti došlo v důsledku nevhodného nakládání s nebezpečnými látkami. Tato místa jsou nebezpečná životnímu prostředí z toho důvodu, že z nich může stále docházet k úniku škodlivin, které mají následně vliv na zdraví obyvatel, živočichů a rostlin. Podobná znečištění se sanují, to znamená, že jsou zlikvidována, nebo jsou provedena taková opatření, která minimalizují rizika, která kontaminace představuje (lokalita je zakrytá, utěsněná apod.). Likvidace některých ekologických zátěží může být velmi drahá, technicky nemožná anebo dokonce nebezpečnější, než když je kontaminace pouze zajištěna. V České republice známo více jak 8 900 lokalit se starou ekologickou zátěží, z toho jen na 166 lokalitách byla ukončena sanace1. V návaznosti na těžbu hnědého uhlí se na Kladně začala rozvíjet hutní výroba. Po roce 1945 byly rozšiřovány Kladenské ocelárny. Na zemědělských plochách vznikla vedle nových hutí i řada souvisejících provozů (elektrárna, strojírny, válcovny). Postupně se zvýšila produkce odpadů, které začaly být ukládány na skládku, ze které vznikla Buštěhradská halda. Jde o skládku bývalého průmyslového podniku SONP Kladno (kovozpracující, hutní a strojní průmysl). Halda je poprvé zmiňována v roce 1946, první navážení odpadu se datuje ke konci roku 1951. Provoz byl ukončen v polovině osmdesátých let minulého století. Plocha skládky je asi 42 ha a hmotnost odpadního materiálu, uloženého na haldě, je asi 72 miliónů tun2. Jeho složení není přesně dokumentováno. Převážnou část materiálu skládky tvoří zřejmě strusky a kaly z vysokých pecí, teplárenské popílky, škvára a průmyslový odpad. Díky rozmanitosti uloženého materiálu došlo v haldě k ustanovení geochemické stability, to znamená, že množství nebezpečných látek je vázáno do porézních odpadních hmot, a proto zůstávají v haldě a neunikají Okolní zastavení naučné stezky: do okolního prostředí, kde by způsobily další kontaminaci. Při otevření haldy by pravděpodobně došlo k narušení tohoto systému. 14 - Energie pro Buštěhrad Proto se doporučuje haldu stabilizovat a průběžně monitorovat. 15 - Buštěhradská halda 16 - Dlažební kostky

Halda představuje díky své rozloze a členitosti specifický biotop. Na jižním svahu, na který koukáme, roste např. sveřep bezbranný, lebeda lesklá, kopřiva dvoudomá, vlaštovičník větší či pelyněk černobýl. Z dřevin se zde vyskytuje topol balzámový, bez černý, zimolez tatarský. Z živočichů byla na haldě pozorována ohrožená ropucha zelená, která se rozmnožovala v kalužích. Na svazích žije silně ohrožená ještěrka obecná, ohrožená užovka obojková, na haldě bylo pozorováno na šest desítek druhů ptáků (mimo jiné silně ohrožený krahujec obecný a bělořit šedý, z často vyskytujících se druhů jde zejména o káně lesní, bažanta obecného, pěnici hnědokřídlou a budníčka většího). Ze savců je běžný zajíc polní, prase divoké, srnec obecný, jezevec lesní a liška obecná3.

16 15

14

1 – Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2006, Ministerstvo životního prostředí 2 – Závěr zjišťovacího řízení záměru Sanace staré ekologické zátěže Buštěhradská halda, Ministerstvo životního prostředí 3 – Dokumentace záměru podle § 6 zákona 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí, Dr. Ing. Roman Kovář

Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; ilustrační obrázky (pěnice, bažant, prase divoké, ještěrka): žáci ZUŠ Buštěhrad pod vedením akademické malířky Heleny Slavíkové - Hruškové. Město Buštěhrad děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

16.

Naučná stezka Města Buštěhrad Dlažební kostky

Dlažební kostky - denně po nich chodíme a ani si neuvědomujeme, že byly svědky dramatických událostí, které mohly mít vliv na tisíce lidí. V místě, kde se nacházíme, je ulice dlážděna převážně žulovými (světlejšími) a bazaltovými (černými) kostkami. V obou případech jde o vyvřelé horniny, které jsou velmi odolné, a proto se často používají jako stavební materiál. Žula se od bazaltu liší v mnoha aspektech. Zatímco bazalt je výlevná hornina, což znamená, že vznikl utuhnutím lávy, která vytekla na povrch při sopečné erupci, žula je hlubinná hornina, která utuhla pod zemským povrchem. Proto mají obě horniny rozdílnou texturu. Bazalt, který utuhl velmi rychle, neboť byl na zemském povrchu rychle zchlazen, má velmi drobné krystalky, které na první pohled ani nevidíme. Žula, tuhnoucí pod povrchem velmi dlouhou dobu, má větší krystaly, které měly dostatek času na to, aby se vytvořily. Obě horniny mají také rozdílné chemické složení, které je klíčové pro chování magmatu v průběhu sopečných erupcí. Bazaltové magma vytéká ze sopky a vytváří rozsáhlé lávové příkrovy nebo dlouhé lávové proudy, které mohou sloužit i jako turistická atrakce – např. na Kanárských ostrovech. Magma s chemickým složením žuly, které se dostane až na zemský povrch (vzniká hornina ryolit), je velmi husté, vytváří kupy a dómy a sopečné erupce bývají často velmi explozivní. Sopky mají významný vliv na klima a životní prostředí Země. Například v roce 1783 bylo jak ve Spojených státech amerických, tak v Evropě studené léto. Důvodem teplotních výkyvů byla erupce vulkánu Laki na Islandu, která v průběhu osmi měsíců vyprodukovala 14 km3 bazaltu, velké množství sopečného popela, který se dostal do atmosféry, a samozřejmě také oblak plynů a par, obsahujícího mimo jiné velké koncentrace oxidu siřičitého, sirovodíku, chlorovodíku a fluorovodíku, které způsobují v kombinaci se srážkami kyselý déšť. V důsledku erupce zemřelo 75% dobytka a 25% obyvatel Islandu na hladomor nebo na otravu toxickými látkami, uvolněnými v průběhu erupce. Zima na přelomu let 1783–1784 byla v USA o 1ºC chladnější. Nezdá se to mnoho, ale v porovnání s poslední dobou ledovou, kdy byla teplota o 5ºC nižší než dnes, šlo o ochlazení poměrně výrazné. To mělo negativní vliv zejména na produkci potravin. Kromě plynů, které způsobují kyselý déšť, uvolňují sopky i velké množství skleníkového plynu oxidu uhličitého. Vědci spočítali, že všechny sopky světa uvolní za rok do atmosféry 130 -230 milionů tun1 CO2. Emise způsobené člověkem představují 27 miliard tun ročně2. Na Zemi je za jeden rok činných průměrně 20 – 30 sopek3 – představte si je. Člověk produkuje 130 x více CO2 než tyto sopky dohromady. Okolní zastavení naučné stezky: Lidé jsou sopkami fascinováni již od pradávna. Jsou nebezpečné a roztodivné. Například mexická sopka Paricutín vznikla dne 20. února 1943 po čtvrté hodině odpolední uprostřed pole, na kterém pracoval rolník. Druhý den už byla 50 m vysoká, za několik měsíců začala ohrožovat nedalekou vesnici a za 15 - Buštěhradská halda rok a tři měsíce i nedaleké město. Za dva roky byla již půl kilometru vysoká a stále vyvrhovala popel a lávu a nepřestala dalších sedm let. Až pak najednou 16 - Dlažební kostky 17 - Tříděný odpad vyhasla. Nejmocnějším výbuchem, který zaznamenaly moderní dějiny, byla erupce sopky Tambory v Indonézii 10. dubna 1815. Erupce uvolnila velké množství lávy, plynů a popela, pod kterým se hroutily střechy domů ve vzdálenosti až 65 km od sopky. V přilehlé oblasti zahynuly desítky tisíc lidí. Rok 1816 je znám jako rok bez slunce. 17 Sopečný popel nedovolil slunečním paprskům dosáhnout zemského povrchu, 16 proto se nedařilo úrodě a mnoho tisíc lidí zemřelo na hladomor. 15

Bazaltové (černé) a granitoidní (světlé) dlažební kostky z ulice Husova.

1 - Gerlach, T.M., 1991, Present-day CO2 emissions from volcanoes: Eos, Transactions, American Geophysical Union, Vol. 72, No. 23, June 4, 1991, pp. 249, and 254-255. 2 - Marland, G., Boden, T.A., and Andres, R.J., 2006, Global, Regional, and National Fossil Fuel CO2 Emissions, In Trends: A Compendium of data on global change, Carbon Dioxide Information Analysis Center, Oak Ridge National Laboratory, U.S. Dept. of Energy, Oak Ridge, Tenn., U.S.A. 3 - Petr Jakeš, Planeta Země, Mladá fronta, Praha 1984

Naučná stezka byla zřízena v roce 2010 v rámci projektu “Aktivní vstup do Místní agendy 21 – regenerace veřejné zeleně Města Buštěhradu”, který byl podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Text: MCN, o.p.s.; odborná konzultace: RNDr. Pavel Čáp, Česká geologická služba. Město Buštěhrad děkuje všem jmenovaným za spolupráci na přípravě naučné stezky.

17.

Naučná stezka Města Buštěhrad Třídený odpad Každý z nás je takový malý odpadový hospodář, který denně nakládá s odpadem. Již při nákupu zboží bychom měli myslet na to, že ho jednou budeme vyhazovat. Možná to nezní úplně chytře, ale této myšlence bychom měli pár sekund věnovat. Při rozhodování, který výrobek pořídit, by mělo hrát roli i to, jaké množství odpadu například po vybalení výrobku bude potřeba zlikvidovat. Z našich domácností odpad odnášíme do kontejnerů. Je to aktivita, při které můžeme denně přispět k ochraně životního prostředí. Nejčastěji produkujeme využitelné odpady, které patří do barevných kontejnerů na tříděný odpad: papír (noviny, krabice), sklo (láhve, sklenice), plasty (PET lahve, igelitové sáčky, kelímky), kovy (plechovky, hliník) a biologický odpad, který je možné uložit na kompost. Občas také produkujeme objemný odpad, který se nevejde do kontejneru (starý nábytek, elektrotechnika apod.) nebo také nebezpečný odpad (akumulátory, barvy, lednice apod.), který je potřeba odvézt do sběrného dvora anebo na místo k tomu určené (staré léky do lékárny, galvanické články do speciálního sběrného boxu). Do kontejneru na směsný odpad by měl správně přijít jen textil, porcelán, popel, zbytky masa a kostí apod. Do modrých nádob na papír dáváme noviny, reklamní letáky, knihy, sešity a kartón. Naopak sem nepatří mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír, papír na pečení, použité plenky a hygienické potřeby. Do bílého kontejneru patří čiré sklo, do zeleného kontejneru patří barevné sklo a tabulové čiré sklo. Do kontejneru na sklo se ne může hodit keramika, porcelán, zrcadlo, nebo drátěné sklo. Do žlutých nádob na plast můžeme vhodit PET láhve od nápojů, které před tím nesmíme zapomenout sešlápnout. Do stejného kontejneru můžeme také hodit plastový kelímek, polystyrén, ale určitě tam nepatří znečištěný materiál, jako například plastový kyblík od barvy.

Okolní zastavení naučné stezky: 16 - Dlažební kostky 17 - Tříděný odpad 1 - O naučné stezce

17 16

Roztříděním odpadu do jednotlivých typů kontejnerů umožníme recyklaci, neboli zpracování odpadů na nové materiály. Recyklovatelný materiál, který je vhozen do popelnice na směsný odpad, je uložen na skládku a není dál nijak využit. Vznikají tím dva problémy: na jednom místě starý odpad zabírá místo a na druhém místě musí probíhat těžba surovin (kov, dřevo, ropa), ze kterých je potřeba materiál nově vyrobit. Oba případy představují zátěž pro životní prostředí. Z toho je patrné, že třídit odpad má skutečně smysl. Papír, který odevzdáme, je ručně rozdělen podle svých vlastností na různé druhy. Takto vytříděný papír je odvezen ke zpracování do papírny. Papír je možné recyklovat asi pětkrát až sedmkrát. Z recyklovaného papíru se vyrábí sešity, novinový papír, obaly na vajíčka, toaletní papír apod. Sklo je roztříděno, vyčištěno a odvezeno do sklárny, kde je rozdrceno a přidáno do směsi k výrobě 1 nového skla, ze kterého se často vyrábí například láhve na pivo. Sklo se dá recyklovat do nekonečna. Také plast je ručně vytříděn a rozdělen. Plasty se lisují a odváží ke zpracování na recyklační linky. Z PET láhví se vyrábějí například vlákna, která se používají jako výplň zimních bund či spacáků, ze sáčků a tašek se vyrábějí například pytle na odpady a ze směsi plastů se vyrábí nepřeberné množství plastových výrobků, od zahradního nábytku, přes protihlukové stěny u dálnic, záchranné kruhy apod.


Naučná stezka Města Buštěhrad

Recommend Documents