"Nástěnné malby" z bytu klienta Karla Ve svém příspěvku Vám představím tvorbu klienta kontaktního centra Arkáda v Písku. Pracujeme s drogově závislými a tohoto klienta, máme v péči již několik let. Ale až před nedávnem jsme měli možnost, v rámci terénního programu navštívit jeho toxi byt a výtvory, které má na stěnách zdokumentovat. Jedná se o klienta s takzvanou duální diagnózou, má schizofrenii a zároveň je závislí nejen na jednom typu drogy. Až jeho obrázky mi dali možnost lépe prozkoumat jeho osobu, protože není jinak příliš sdílný. Našla jsem zde typické, ale i vymykající se prvky pro tvorbu takového klienta. Nejprve bych ale začala jeho stručnou anamnézou abychom se o něm dozvěděli něco blíže.
1. Karel - anamnéza
Karel se narodil v Písku v srpnu 1976, je mu tedy 34 let a je české národnosti. S rodiči se často stěhoval, ale pouze v rámci města Písku, kde žije celý život. Čas trávil převážně s matkou, protože otec, který byl původně opravář zemědělských strojů, nastoupil k policii a kromě práce si musel doplnit vzdělání dálkovým studiem. Matka, pracovala jako daňový poradce. Oba rodiče jsou nyní již v důchodu. S otcem má časté spory, které několikrát vyústily v oboustranné fyzické násilí. Karel má o dva roky mladšího bratra, ten prý měl v dřívější době potíže s gamblerstvím. S ním vychází dobře, ale má pocit, že bratr je ten rodiči privilegovaný. Po základní škole se Karel vyučil opravářem šicích strojů, protože mohl mít zajištěné místo v Jitexu Písek, kde pracoval jeho děda. Po vyučení nastoupil ještě na vyšší odbornou školu vodohospodářství a ekonomiky, ale neměl vůli se příliš učit, škola se mu zdála těžká a tak odešel. Sám říká, že vyhořel na angličtině. Od 6 let se věnoval sportu, chodil na gymnastiku, judo, od 10 let reprezentoval školu ve fotbale až do svých 16 let, kdy při hře utrpěl úraz, přetrhl si vazy v koleni a sádru nosil půl roku, další léčba trvá v podstatě do dnes. Později se pokoušel k fotbalu vrátit, ale bez úspěchu. Do nedávna se snažil udržet fyzičku plaváním, chodil téměř denně, po té však, co mu skončilo roční předplatné na plavecký stadion, přestal, protože na další nemá prostředky. Pracovní zkušenosti má až od 19 let, kdy pracoval v lese, dále pak jako barvíř látek v Jitexu, také jako pekař, dlaždič, natěrač loutek, lešenář, prodavač vánočních stromků, v žádném zaměstnání však dlouho nevydržel. Karel do nedávna bydlel v malé garsonce, bez kuchyně. Několik let již nepracoval, žil z invalidního důchodu, který dostal kvůli své duševní nemoci. Důchod mu spravují rodiče, kteří také zajišťují veškeré platby a administrativu včetně trestních záležitostí. S rodiči musel být denně v kontaktu, chodil si pro kapesné určené pouze na jeden den, také dostával
stravenku na oběd. Nyní od letošního února pobývá v PL Dobřany, kam byl umístěn na základě rozhodnutí jeho ošetřujícího psychiatra a rodičů, zároveň by zbaven práv k právním úkonům. První kontakt s drogou byl v jeho 17 letech, kdy si zakouřil marihuanu, další zkušenosti pak nabyl v 19, kdy měl poprvé pervitin, který od počátku užíval nitrožilně. Po aplikaci větší dávky se vždy objevila agresivita vůči okolí, první taková ataka nastala v jeho 20 letech, kdy fyzicky napadl svého otce, který na něj zavolal policii a následně byl odvezen do psychiatrické léčebny Dobřany (kam se později vrátil ještě 4x). Z Dobřan utekl a přežíval asi půl roku na ulici v Praze. Kromě Dobřan absolvoval léčbu i v dalších psychiatrických léčebnách, ale žádnou nedokončil. Vždy pak střídavě užíval a abstinoval, okolo 24 roku, se u něj projevila toxická psychóza, a zřejmě v návaznosti na ni pak schizofrenie, v tomto období kombinoval pervitin a extázi. Popisuje situaci, kdy se v otcově garáži omylem nadýchal výparů z barev, měl sluchové halucinace, které ho nutily vypít toluen, po této epizodě byl opět umístěn do Dobřan. Karel tedy patří mezi pacienty s tzv. „duální diagnózou“, má kromě duševního onemocnění, ještě další ze skupiny návykových. Přesto, že se jedná o dvě odlišné diagnózy, symptomy se ale často prolínají tak, že je těžké je přiřazovat. Zde jsem se ptala, zda je nějaké vysvětlení pro častý současný výskyt těchto dvou nemocí. A existují dvě výkladové varianty. V první návykové látky, mohou přispět k rozvoji nemoci a zhoršit její průběh, zde by se také mohlo tvrdit, že v případě abstinence, by se nemoc neprojevila. Druhou variantou může být, že nemocní se snaží návykovou látkou symptomy nemoci zahnat či mít pod kontrolou. V podstatě mohou platit obě hypotézy zároveň v různých stádiích. Pro nemocného může být ve společnosti přijatelnější nálepka „feťáka“ než „šílence“, v drogové komunitě jsou navíc všechny stavy vymykající se normalitě vysvětlovány pouze vlivem drogy, dotyčný si tedy může připadat „normálně“ a ne nějak nemocný, ať jsou jeho příznaky schizofrenie jakého koliv původu. Takovýto klient by měl být komplexně léčen terapií se širokým zaměřením a samozřejmě i antipsychotiky s co nejmenším množstvím nežádoucích účinků, což u Karla nefunguje. Svou léčbu příliš nedodržoval, nemluvě o braní drog, proto se u něj projevovali výkyvy nálad, střídající se depresivní a manické epizody.
Nyní se dostáváme ke druhé části příspěvku, 2. Typické znaky tvorby osob trpících psychotickou poruchou
Kdy jsem v obrázcích hledala typické znaky tvorby osob trpících psychotickou poruchou, podle několika kritérií, popsaných v knize Charakteristika schizofrenního umění. (H. Rennert) V Karlově tvorbě může hledat: OBR. 2: "zásek 1"
Tzv. Cukrářský styl, nebo barokně zdobené formy, které se vyskytují v podstatě pouze v tomto obřím výtvoru, který Karel sám nazval "zásek". Ten vznikl pod vlivem drogy, říká, že „to trvalo asi čtyři hodiny“, kdy se nezastavil. Kromě množství spletitých čar, se zde objevují geometrické tvary, nejčastěji kosočtverce, pavučiny, pentagramy, ale dohledáme zde i hlavy, tváře či kusy těl. Myšlenkový trysk, který autora pod vlivem látky nutil tvořit, mu nedovolil ustat ve volné a rozpínající se kompozici. Takové tendence mívají schizofreničtí pacienti v manické fázi nemoci, těžko zde můžeme říci, zda by se o ni opravdu jednalo, nebo zda takový stav vyvolává droga. OBR.3:"zásek 2,3" Stejně tak zde vidíme tzv. Obrazový salát A využití plochy až k okraji papíru, v tomto případě ne k okraji papíru ale místy končí až rohem stěny pokoje, čímž se dostáváme k dalšímu znaku, tedy kombinaci různorodých materiálů tím, že kreslí na stěnu. OBR.4: "hlava?", "maska" Schizofrenici mohou trpět halucinacemi, slyšet hlasy, vidět to, co skutečně neexistuje, proto se v jejich tvorbě objevuje motiv sledování, pozorování, tedy oči v nějaké upravené či nadsazené podobě. Karel zde má hlav s takovýma očima hned několik, zde může hrát roli i toxická psychóza, která se může prolínat právě se stavy úzkosti z pronásledování, což je jejím typickým příznakem. Také zuby nebo krvavé skvrny, které mohou poukazovat na agresivní potenciál jedince se zde objevují. Otevřená ústa mohou být i znakem závislosti v souvislostech s orálním stádiem vývoje člověka. Častá ornamentální stereotypie, která bývá oblíbená v bezpečných centrálních kompozicích a mandalách se u Karla projevuje spíše ve změti čar. Člověk může mít pocit, že když něco opakuje, jako by zastavoval čas, protože čas může neočekávaně přinést ataku, stále opakujícím se člověk zdánlivě zachraňuje. OBR.5: "graffiti" I takové graffiti je v podstatě ornament. Vepsání písmen k obrázkům bývá jakým si poselstvím, často také používají otřepaná hesla. OBR.6: "motorkář" Dalším častým prvkem je geometrizace a schematizace, předměty a lidé jsou převáděni do znaků, objemy rozkládány do jednodušších geometrických tvarů. Pro schizofreniky není příliš typická barevnost, spíše se neobjevuje. Karel používá tužku, nebo černý fix a vytváří obrysovou linii, případně někdy šrafuje. Když použije barvy, tak pouze červenou, která převládá, doplní ji o modrou, žlutou a minimum zelené. Všechny výtvory jsou bez kontextu, nijak spolu nekomunikují, nesouvisí ani se svým okolím. Neexistuje tu nějaký reálný čas a prostor. Mezi jednotlivými obrazovými prvky nejsou
prostorové vztahy, zároveň tu chybí kompozice, která nám obvykle poukazuje na míru stability autora. OBR.7: "Bart", "lebka" Rozpuštění fyziognomie lidí a zvířat a náměty zobrazující rozklad, nebo a naopak jednotu, mohou poukazovat vnitřní boj superega s id. Myslím si, že přesto, že Bart není skutečný člověk, protože je Karlovým oblíbeným námětem, vidět zde můžeme deformace jeho tváře, opět jako by z několika úhlů pohledu. On sám se s touto postavičkou identifikuje říká o něm že „je to rebel, ale myslí to dobře".
3. Možná interpretace Karlových obrázků, ve kterých se podle mého dají
dohledat i paralely s výtvarným uměním a známými autory či dětským výtvarným projevem OBR.8: "maska", "pavouk" Na první pohled je zde patrná až kubizující forma projevu. Geometrické tvary, do kterých je většina výjevů rozložená, mohou poukazovat právě na rozklad osobnosti autora. Jasné jsou zde také ostré hrany, které napovídají o jeho agresivitě, stejně tak jako převládající červená barva. Předchozí Bart i následující pankáč se zdá mít také kubizující tendence, tvář je namalovaná jako by z několika úhlů pohledu. OBR.9: "punk" a P. Picasso, Hlava ženy Všechny tyto prvky bychom mohli přirovnat až ke kubistickým autorům, principy kubismu jsou vystavěny na zobrazení pohledu z mnoha úhlů současně, jde tedy o práci s realitou, kterou kubistický malíř přetváří, nemocnému jak bylo již řečeno však realita uniká. Kubismus rozkládá skutečnost, na nejjednodušší geometrické tvary, aby ji mohl díky fantazii autora znovu složit, to nastává i s osobností schizofrenika. OBR.10: "motorkář", J. Gris, Malíř Avantgardní umělci přelomu 19 a 20 století, jako Kubin, Klee, Kokoschka, či Picasso, byli inspirováni a fascinováni tvorbou duševně chorých, kterou znali díky Prinzhornově knize Tvorba duševně nemocných. Jejich společný názor na tuto tvorbu byl o nelimitované tvůrčí svobodě nemocných, které by výtvarně poučený autor nikdy nemohl dosáhnout. Rozdíl mezi duševně nemocným a surrealistou či kubistou je v tom, že malíř se vrací do reality, je schopen například nakreslit realistickou skicu. Surrealismus usiloval o osvobození mysli, kladl důraz na „podvědomí“ člověka. Snažil se zachytit sny, představy a pocity. V Surrealistickém manifestu Breton definoval surrealismus jako „čirý psychický automatismus“, tedy mělo by jít o rozumem nekontrolovatelný proud asociací, a takové stavy si umělci navozovali vlivem drog.
Hans Prinzhorn vyhledával díla, která nejsou jednoduchými kopiemi existujících obrazů, popřípadě vzpomínek z doby pacientova duševního zdraví, ale která vznikla jako výraz jeho osobní zkušenosti s chorobou. OBR.11: "zásek", H. Müller (Prinzhornova sbírka) Tato věta by nám mohla nabízet řešení, kdy autor symbolizuje svoji nemoc skrze výtvarnou tvorbu, pak by se tedy jednalo o symptom. Z arteterapeutického hlediska chápeme symbol, jako zašifrovaný význam, který si klient neuvědomuje, skrze něj nám může ukázat, to co racionálně není schopen pojmenovat. To znamená, že například Karlovy tváře zpodobněné na stěně jeho bytu ním ukazují jeho vnitřní svět, který je evidentně plný děsivých démonů. Obrázky mohou být jsou symptomem, tvůrčí proces procesem nemoci. V tvorbě se tedy může nemoc plně realizovat. Schizofrenik podle Prinzhorna ve své tvorbě znázorňuje zvláštní významy, které pro něj zobrazované předměty mají, nejde mu tedy tolik o zobrazení reality. Každý člověk má podle něj v sobě přirozené puzení k tomu, aby spontánně tvořil, vlivem společnosti a vzdělání je toto puzení potlačeno. Duševně nemocní díky změně osobnosti ztrácejí tyto zábrany, snaží se nějak uchopit realitu, která se jim díky nemoci čím dál více vzdaluje. Realita se mění v halucinacích a bludech, jedinec se přestává orientovat a nastává ztráta identity. Toto onemocnění narušuje struktury ega, které se pak musí nově utvářet. Dle Jena Piageta se člověk učí orientovat v čase, tím, že si ho uvědomuje, umí se v něm vracet, ale také myslet do budoucnosti, vývojově se jedná o přechod od konkrétního k formálnímu stadiu okolo dvanáctého roku věku dítěte. Výtvarně nám paralelu dokládá i ornamentální tvorba, která se v tomto věku vyskytuje. Orientace v čase a prostoru člověku zajišťuje kontakt s realitou a schopnost na ni nahlížet co nejobjektivněji, tím pádem jsme také schopni orientovat se ve světě, ve kterém žijeme, schizofrenik tuto schopnost ztrácí, ale snaží se ji opětovně najít, stejně tak ji postrádá narkoman. Karel se velmi často projevuje nezrale, není schopen domýšlet důsledky svých činů, často i ve verbálním projevu, jako bychom hovořili s chlapcem v uvedeném věku 12 let a někdy i mladším. Rozpad jeho osobnosti jako by se projevoval regresem do ranějších vývojových stádií. Například v geometrických a schématických tvarech se vyjadřují děti v období názorném asi mezi 6 až 9 rokem. V tomto poslední obrázku bychom snad mohli mluvit až o čáranicích, které zvládá dítě už mezi 3 a 4 rokem, zajímavé může být, že tento projev v tom tedy nejnižším stádiu vysledujeme pouze pod vlivem návykové látky. Naposledy pak ornament a opakování prvků může napovídat o nějaké úzkosti, perspektivní tenzi, stejně tak jako v jeho obrázcích nacházíme roztočené prvky, spirály, hadovité výhonky či šlahouny, které mohou připomínat baroko či manýrismus, ty nám v symbolice mohou značit pochody ohrožující osobnost jedince. Tento klient tak zřejmě pociťuje silnou úzkost, která ohrožuje celistvost jeho osobnosti, stále však u něj fungují mechanismy této osobnosti dříve známé. Tedy jeho ego stále podléhá nárokům superega, které se snaží osobnost ochránit před psychotickými stavy, cítí například, že by měl „normálně“ komunikovat se svým okolím, to ale nedokáže, a navazuje komunikaci spíše s nereálným světem.
Je to jeho cesta, kterou se snaží znova ovládnout realitu, není však správná, protože užívání omamných látek má právě opačný efekt.
Použitá literatura: Dörner, K., Plog, U.: Bláznit je lidské, Učebnice psychiatrie a psychoterapie. Grada Publishing, Praha, 1999. Gombrich, E. H.: Příběh umění. Odeon, Praha, 1992. Ledvinová, J.: Specifika výtvarného projevu pacientů trpících psychózou a hraniční poruchou osobnosti. Časopis ČAA, 2. Lesný, I.: Zpráva o nemocech slavných. Praha, 1997. Lhotová, M.: Ornamentální tvorba a schizofrenní onemocnění v psychoterapeutickém procesu. Časopis ČAA, 9/2005. Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Portál, 1999. Kyzour, M.: Skripta – pojmosloví (učební texty) Strossová, I.: Skupinová psychoterapie psychotiků v praxi. “Zprávy VÚPs”, 1984. [online] [dostupné z
cit.21.2.2012] Vinchon, J.: Umělecké projevy choromyslných. Orbis, 1931.
www stránky: [online][dostupné z cit.21.2.2012] [online][dostupné z cit.21.2.2012] [online][dostupné z cit.21.2.2012] [online][dostupné z <www.artbrut.cz> cit.21.2.2012] [online][dostupné z cit.21.2.2012]
