Nárůst maďarského nacionalismu hrozba pro evropský humanismus?

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Mezinárodní vztahy

Nárůst maďarského nacionalismu – hrozba pro evropský humanismus? Magisterská páce

Bc. Jan Štangl

Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Černý, Ph.D. UČO: 260928 Obor: Mezinárodní vztahy Imatrikulační ročník: 2010

Brno, 2013

1

Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou práci vypracoval sám za použití uvedené literatury. ……………………….

2

Rád bych na tomto místě poděkoval panu doktoru Vladimíru Černému za cenné rady při tvorbě mé diplomové práce, a také přednášejícím Fakulty sociálních věd Univerzity Eötvöse Loránda v Budapešti, že mi vyšli vstříc a odpovídali na mé otázky.

3

Obsah 1 Úvod .................................................................................................... 6 2 Metodologie ......................................................................................... 8 3 Teoretická část .................................................................................. 10 3.1 Nacionalismus jako teorie ............................................................... 10 3.1.1 Primordialistický pohled na národ..................................................................... 10 3.1.2 Instrumentalistický pohled na národ ................................................................. 11 3.1.3 Vývoj nacionalismu ........................................................................................... 11 3.1.4 Projevy nacionalismu ....................................................................................... 14

3.2 Historické předpoklady Maďarského nacionalismu ......................... 16 3.2.1 Příchod Maďarů a existence nezávislého státu ................................................ 16 3.2.2 Uhry v rámci Habsburské monarchie ............................................................... 18 3.2.3 Rakousko-Uherské vyrovnání a jeho následky................................................. 21

4 Analytická část ................................................................................... 24 4.1 Maďarský nacionalismus a jeho kořeny .......................................... 24 4.1.1 Analýza historických kořenů maďarského nacionalismu .................................. 24 4.1.2 Trianonská smlouva a trianonský komplex ....................................................... 26 4.1.2.1 Miklós Horthy a jeho nástup k moci ............................................................... 26 4.1.2.2 Výsledky mírových jednání s Maďarskem, Trianonská smlouva ................... 28 4.1.3 Maďarsko po pádu železné opony ................................................................... 30 4.1.4 Extrémní pravice na počátku nového století ..................................................... 32 4.1.4.1 Radikální změna; program Jobbiku ............................................................... 33 4.1.4.2 Národní gardy a další extrémně pravicové skupiny ....................................... 35 4.1.5 Nacionalistické tendence vlády Viktora Orbána ............................................... 36 4.1.5.1 Nový ústavní řád Maďarska .......................................................................... 38 4.1.5.2 Další kroky vlády, v nichž lze nalézt nacionalistické tendence ...................... 41 4.1.6 Shrnutí .............................................................................................................. 43

4.2 Evropská unie a nacionalistické režimy ........................................... 44 4.2.1 Nacionalistické režimy v okolí evropské integrace ........................................... 45

4

4.2.1.1 Frankistické Španělsko ................................................................................. 45 4.2.1.2 Salazarovo Portugalsko ................................................................................ 47 4.2.2 Nacionalistické tendence v členských státech EU ............................................ 48 4.2.2.1 Irský nacionalismus ....................................................................................... 49 4.2.2.2 Skotský nacionalismus .................................................................................. 51 4.2.2.3 Nacionalismus ve Španělsku......................................................................... 52 4.2.2.4 Belgie: Vlámové vs. Valoni ............................................................................ 54 4.2.2.5 Svobodní v Rakousku ................................................................................... 55 4.2.3 Shrnutí .............................................................................................................. 57

4.3 Maďarský nacionalismus vs. EU ..................................................... 58 4.3.1 Kritika EU ......................................................................................................... 59 4.3.2 Nástroje EU na působení vůči členským státům .............................................. 61 4.3.3 Shrnutí .............................................................................................................. 64

5 Závěr ................................................................................................. 66 6 Seznam literatury ............................................................................... 70 6.1 Primární zdroje ............................................................................... 70 6.2 Sekundární zdroje ........................................................................... 71 6.3 Internetové zdroje ........................................................................... 74 7 Přílohy ............................................................................................... 82

5

1 Úvod V posledních letech se v médiích a na veřejnosti čím dál častěji hovoří o nebezpečí nacionalismu, který se probouzí v Maďarsku. V souvislosti s tímto faktem se objevují mezi odbornou veřejností články a publikace, které se snaží vývoj v zemi zachytit a analyzovat. Fakt, že růst nacionalistických tendencí v Maďarsku vzbuzuje pozornost nejen odborné veřejnosti, ale také komerčních médií, je do značné míry pochopitelný a vychází z historie evropského kontinentu. Nacionalismus v Evropě po celé devatenácté a dvacáté století znamenal vždy ohrožení míru a vyvrcholil dvěma světovými válkami, neboť i vypuknutí té první bylo do značné míry způsobeno nacionalismem. Kdyby na Balkánském poloostrově a dalších podrobených částech kontinentu nerostlo národní uvědomění, je možné, že by imperiálním choutkám velkých mocností nestálo v cestě za ovládnutím těchto území tolik překážek.1 Druhá světová válka se dá také označit za částečně vzniklou v důsledku nárůstu nacionalistických tendencí, které vyústily až ve vznik nacismu, ačkoliv zde samozřejmě hrály svou roli i touhy německých politiků ovládnout nová území. Avšak i ve druhé polovině dvacátého století se nacionalismus objevoval jakožto nebezpečný prvek, který šel proti integračním snahám v západní Evropě. Pokud mluvíme o nacionalismu v druhé polovině dvacátého století, je nutné upozornit, že se jedná pouze o Evropu západní, neboť východní Evropa byla pod vlivem komunistické ideologie, která je ze své podstaty mezinárodní, a například v Jugoslávii byly jakékoliv nacionalistické tendence velmi přísně trestány. Samozřejmě, uvnitř lidí nacionalismus mohl doutnat a projevit se až s pádem socialistického režimu, jako tomu bylo například právě v Jugoslávii. Země Evropské unie mají bohaté zkušenosti s nacionalistickými režimy a také samotné instituce Unie musely několikrát řešit kontakt s nacionalisticky zaměřenými zeměmi. Zajímavé je, že má zkušenosti s takovými režimy mimo i uvnitř vlastních struktur. Za nacionalistické by se daly označit režimy ve Frankově Španělsku či Salazarově Portugalsku. Uvnitř struktur Unie se do jisté míry objevila nacionalistická rétorika v podobě vládní koalice v Rakousku v letech

1

Haywood, J.: Atlas světových dějin, s. 188.

6

1999 - 2002 díky účasti Svobodné strany Rakouska. Další projevy nacionalismu uvnitř Unie můžeme pozorovat na oblastech jako je Baskicko ve Španělsku, Katalánsko v téže zemi nebo Severní Irsko ve Velké Británii. I takové příklady nacionalismu budou součástí této práce, protože poukážou na to, jak byla Evropská unie schopná se s těmito problémy vypořádat, neboť Unie je založena právě na myšlence zbavení se nacionalistického cítění v Evropě. Proto jdou nacionální tendence přímo proti základním myšlenkám celého společenství, jak je patrné již z preambule smlouvy o Evropské Unii.2 Cílem této práce je zjistit, zda v současném Maďarsku opravdu dochází k nárůstu nacionalistických tendencí, jsou-li zároveň i reflektovány v oficiální politice země. Pokud tomu tak je, autor se dále pokusí poukázat na nejviditelnější jevy tohoto trendu. Dalším bodem práce bude samotná Evropská unie, tedy to, jak je připravena vyrovnat se s případným nárůstem nacionalismu mezi svými vlastními členskými státy, a také to, jaké má s těmito událostmi historické zkušenosti a v neposlední řadě je-li vůbec schopna nějak zabránit vývoji, jdoucímu

proti

ideálům

humanismu

evropské

západní

společnosti

reprezentované Evropskou unií.

2

„Rozhodnuti vstoupit do nové etapy procesu evropské integrace…Připomínajíce dějinný význam překonání rozdělení evropského kontinentu…“ Smlouva o Evropské unii, preambule. Maastricht 1992.

7

2 Metodologie Jakožto metodologický základ využije tato práce deduktivní metodu, při které jsou předložena obecná tvrzení, a na jejich základě je docházeno k podrobnějším závěrům, jež jsou posléze ověřovány. Zároveň se jedná o spíše analytickou práci, která bude rozebírat předložená fakta a jejich rozborem docházet k závěrům. Práce bude operovat se systémem výzkumných otázek. Jedná se o soustavu dvou úrovní otázek, kdy je určena jedna hlavní výzkumná otázka a následně několik vedlejších, které ovšem poskytují prostor a závěry, jež pomohou odpovědět na otázku hlavní. Ona hlavní otázka je nastíněna již v názvu celé práci a zní: „Je nárůst nacionalismu v Maďarsku důvodem k obavám a je hrozbou pro evropský humanismus? Dále je zde definováno několik vedlejších otázek, které budou sloužit jako vodítko pro tuto primární výzkumnou otázku. Jsou to tyto: 1. Projevuje současná vláda Maďarska prvky nacionalismu, který by mohl být hrozbou pro tamní demokracii? 2. Má Evropská unie zkušenosti s hrozbou nacionalismu ať už uvnitř vlastních struktur, či ve svém bezprostředním okolí? 3. Může nárůst nacionalismu v Maďarsku ohrozit evropskou integraci a případně i členství Maďarska v EU? 4. Může Evropská unie efektivně působit na jednotlivé členské státy, aby odmítaly nacionalistické tendence? Zodpovězení vedlejších výzkumných otázek se budou věnovat jednotlivé kapitoly analytické části této práce. Nejprve je však nutné vysvětlit základní pojmy, s nimiž tato práce bude operovat.

Těmito

pojmy

jsou

nacionalismus

a

evropský

humanismus.

Nacionalismus má mnoho definic, avšak autor pro potřeby této práce bude používat definici Akademického slovníku cizích slov. Ta říká, že „nacionalismus je

ideologie

a

politika

jednostranně

zdůrazňující

význam národa

jako

společenské jednotky.“3

3

Petráčková, V. Kraus, J. a kol.: Akademický slovník cizích slov, s. 518.

8

Trochu složitější bude vysvětlení slovního spojení evropský humanismus. Tento pojem má opět mnoho významů, a je proto nutné přesně definovat, se kterým významem tohoto slova bude práce operovat. Vzhledem k tomu, že se nezabývá obdobím renesance, není význam humanismu jakožto filozofického směru 15. století tím, který je pro text relevantní. Stejně tak nebude termínu použito v jeho současném významu, jak je vnímán v anglosaských zemích, tedy jako striktně anti-religiózní lpění na člověku a jeho moci. Autor v tomto textu definuje evropský humanismus jako směr, který do popředí vnímání staví lidská práva, lidské svobody, demokracii a vládu práva. Existují dokumenty, v nichž se dá tento výklad najít. Jsou jimi například závěrečný akt Helsinské konference, či Kodaňská kritéria, která akcentují demokracii a vládu práva pro každý stát, který se chce připojit k Evropské unii.4 Také slovo evropský v definovaném slovním spojení značí humanismus, který je prosazován v Evropské unii, neboť Evropskou unií se bude tato práce nejvíce zabývat. Teoretická část magisterské práce bude zaměřena na způsoby a příčiny vzniku nacionalismu obecně, jeho projevy a dopady na mezinárodní prostředí. Zároveň se zaměří na historické kořeny maďarského nacionalismu, které sahají hluboko do historie a mohou být důvodem, proč mají v Maďarsku nacionalistické tendence stále tak silnou pozici, že dokážou aktivizovat masy a být vlivným zdrojem moci v zemi.

4

Pitrová, M. – Fiala, P.: Evropská unie, s. 155.

9

3 Teoretická část 3.1 Nacionalismus jako teorie V metodologické části této magisterské práce je uvedeno, že základní definici, o níž se práce bude opírat, uvádí Akademický slovník cizích slov. Ovšem taková definice je pro některé oblasti zkoumání příliš obecná. Z toho důvodu bude následující kapitola věnována nacionalismu jakožto svébytné teorii a budou představeny některé jeho formy a dělení. V současnosti existují dva základní pohledy na problematiku nacionalismu, zejména při důrazu na jeho základ, tedy národ. Oba pohledy je nutné pochopit předtím, než bude práce pokračovat v rozebírání problematiky samotného nacionalismu. Jedná se o primordiální a instrumentalistický přístup k národu, respektive nacionalismu samotnému. 3.1.1 Primordialistický pohled na národ Primordialistický pohled na národ je založen zejména na akcentování etnicity a vrozených společných znaků. Jedná se o tzv. vylučující princip (exclusiv).5 Podle tohoto názoru je identita jedince naprosto neměnná a vlastní národnost tak není možné změnit, či ji postupně získat. Tento princip vnímání národa je velmi běžný v oblasti kontinentální Evropy. Do jisté míry je to dáno vývojem celého regionu, neboť takřka veškeré národy, které v Evropě jsou, za dobu své existence minimálně jednou válčily s ostatními. Vnímání etnicity a národnosti je zde proto mnohem více zakořeněno a národ je brán jako něco věčného, tedy existující od nepaměti, a zároveň jako jistá vrozená vlastnost, kterou nelze jakkoli získat. Kromě geografického přiřazení lze nalézt také znaky ideologické preference této teorie. Primordialistické vnímání národa je nejbližší konzervativcům a také fašistům. Počátky primordialistického vnímání národa lze najít u Jeana Jacquese Rousseaua. Jeho následovník Abbé Siéyes označil národ za věčný od počátku světa a právě na příkladu nutnosti a věčnosti existence národa, jakožto

5

Heywood, A.: Politické ideologie, s. 162.

10

nejdůležitějšího elementu států, vysvětloval národní vzepnutí ve Francii po Velké Francouzské revoluci v roce 1789.6 V rámci primordialistické teorie dále existují dva proudy, z nichž každý vnímá jako nejdůležitější jinou složku národa. Oba přitom zároveň trvají na tvrzení, že národ je věčný. První skupinou jsou tzv. socio-biologové. Ti považují za nejdůležitější právě etnicitu a vrozené prvky, jako například podobné tělesné rysy. Druhá skupina pokládá za důležitější prvky kulturní, tedy jazyk, náboženství, zvyky a společnou historii. Ani jedna skupina neodmítá vliv prvků vyznávaných tou druhou, ovšem přikládají jim vždy až druhořadou roli.7 3.1.2 Instrumentalistický pohled na národ Na rozdíl od primordialistického přístupu pohlíží instrumentalismus na národ poněkud odlišně. Odmítá jeho danost, či dokonce věčnost. Podle instrumentalistů je národ pouze politickým nástrojem, který byl vytvořen pro snazší centralizaci státu a přirozenější ztotožnění se obyvatel se státem. Vznik národa datují do období průmyslové revoluce, zejména po Velké Francouzské revoluci.8 Také podmínky příslušnosti k národu jsou dle instrumentalistů odlišné. Příslušnost k národu je podle nich dána spíše vědomím náležitosti, tedy dobrovolností. Nejdůležitější je právě pocit příslušnosti, občanská uvědomělost a loajalita. Tento princip se nazývá otevřený (inclusive) a v praxi umožňuje existenci multirasových, multietnických a multináboženských národů.9 Je zřejmé, že takovýto přístup bude bližší spíše státům, které jsou založené na imigraci, a jejich existenci by tudíž nebylo možné postavit na jednotné etnicitě. Takovými státy jsou např. USA či Austrálie. Zároveň je tento přístup bližší také liberálům a socialistům.10 3.1.3 Vývoj nacionalismu Ať jsou názory na vznik národa jakkoliv roztříštěné, je zajímavé, že na období vzniku nacionalismu se oba názorové proudy shodují. Období vzniku 6

Smith, A D: Nationalism, s. 55. Tamtéž, s. 64. 8 Ichijo, Uzelac: When Is The Nation? s. 52. 9 Heywood, A.: Politické ideologie, s. 162. 10 Tamtéž. 7

11

nacionalistických hnutí datují do první poloviny 19. století, zejména do roku 1848, kdy téměř celou kontinentální Evropou proběhla vlna revolucí, které se již dají nazvat nacionalistické. Andrew Heywood však upozorňuje, že v této době šlo spíše o záležitost městské střední třídy, lidovým hnutím se nacionalismus stává až na konci 19. století, kdy si centralizované národní státy již upevňují svou pozici na politické scéně a naopak multinárodní impéria prožívají krizi. 11 Ernest Gellner ve své knize Nacionalismus představil pět fází vývoje tohoto fenoménu zasazením

do

konkrétních

historických

událostí,

které

na

nástup

nacionalistických myšlenek měly velký vliv a dopomohly tak nacionalismu k takřka nejdůležitější pozici na přelomu 19. a 20. století.12 První období nacionalismu umístil Gellner do doby po Vídeňském kongresu z let 1814-1815. V jeho průběhu byla překreslena mapa Evropy a čtyři hlavní účastníci tamějších jednání se snažili, aby ke všem změnám došlo s pokud možno co nejmenším ovlivněním etnického složení kontinentu. Pozvali proto do Vidně rovněž etnografy, kteří měli za úkol zajistit celistvost jednotlivých národů při územním dělení. Jinak však byl politický koncept, který Vídeňský kongres představil, naprosto nenacionalistický, neboť bylo stále možné vyměnit Sicílii za Belgii, aniž by to představovalo pro politiky velký problém. Z toho vyplývá, že lidová příslušnost k národu ještě nebyla zakotvena, a tudíž neexistovala ani hlubší provázanost s ovládajícím státním útvarem.13 Druhé období nazval Gellner obdobím iredentismu, čili dobou, kdy si národy začínají pomalu uvědomovat svou příslušnost a snaží o připojení ke státu reprezentujícím vlastní národ. Dle Gellnera toto období začíná v první polovině 19. století a jeho počátkem je povstání Řeků proti Osmanské říši. Jeho nejvýznamnějším přínosem bylo zakotvení národních témat a nacionalismu do politiky.14 Třetí důležité období ve vývoji nacionalismu Gellner nazývá Versailleské a Wilsonovské. Jedná se o čas rozmachu liberálních a idealistických názorů. Každý národ má dle liberálů nárok na vlastní stát, či alespoň jistou formu autonomie. V praxi však docházelo k vytváření států spíše podle toho, kdo byl na 11

Heywood, A.: Politické ideologie, s. 156. Gellner, E.: Nacionalismus, s. 53. 13 Tamtéž, s. 54-56. 14 Tamtéž, s. 57-59. 12

12

vítězné a kdo na poražené straně první světové války. Nutno také podotknout, že malé státy, které vznikly v tomto období a byly vytvořeny právě podle národního klíče, se velmi snadno staly obětí nastupujících impérií, ať už Hitlerova Německa, či později Stalinova Sovětského svazu15 Dalším stupněm ve vývoji nacionalismu bylo tzv. období etnických čistek. Gellner zde poukazuje na fakt, že způsob vytvoření národního státu vyžaduje značnou míru etnického zapomínání, což dokládá příkladem Francouzů. Každý Francouz musel „zapomenout, že jeho předky jsou Galové, Římané, Bretonci, či Normané. To je jediná cesta, jak dosáhnout národního cítění a docílit nacionalistických

tendencí.“16

Jinou

možností,

jak

docílit

národnostně

homogenního státu, v rámci hesla jeden stát, jeden národ, je etnická čistka. V paměti lidí asi nejvíce utkvěly etnické čistky, probíhající v 90. letech v zemích bývalé Jugoslávie. Zřejmě nejrozsáhlejší čistky vůbec však probíhaly ve 30. a 40. letech minulého století v Sovětském svazu pod vedením Josefa Stalina.17 Poslední etapou vývoje nacionalismu je období oslabení národního cítění. Důsledkem takového procesu je zejména globalizace, která stírá některé rozdíly mezi národy, zejména po stránce kulturní. Zároveň růst životní úrovně napomáhá stírání těchto rozdílů, například díky turismu. Tento princip však neplatí ve vztahu mezi hostitelskou komunitou a přistěhovalci, neboť migrace je také jedním z výsledků globalizace a přitom právě v mezi přistěhovalci a „domorodci“ stále zůstává velmi zřetelně viditelný rozdíl.18 Odlišný pohled na tuto poslední etapu přináší Andrew Heywood. Ten poukazuje na fakt, že globalizace může mít dva následky ve vztahu k nacionalismu. Prvním z nich je růst agresivních forem nacionalismu, které jsou reakcí právě na ono stírání kulturních rozdílů. Druhou možností vlivu globalizace na národ a nacionalismus je jeho „znovuvynalezení“. To znamená, že globalizace donutí národy najít nový důvod vlastní existence a nacionalistické cítění tak posílí, ale rozhodně ne zmíněnou agresivní formou. K tomuto dospěly například státy jako Austrálie, Kanada či Malajsie.19

15

Gellner, E.: Nacionalismus, s. 60-61. Tamtéž, s. 62. 17 Tamtéž, s. 63-64. 18 Tamtéž, s. 64-66. 19 Heywood, A.: Politické ideologie, s. 187. 16

13

3.1.4 Projevy nacionalismu Jak je vidět z výše uvedeného, nacionalismus je fenomén, který do značné míry ovlivnil dějiny posledních dvou století. Nacionalismus je však také velmi rozporným prvkem celých mezinárodních vztahů, neboť jeho znaky můžeme nalézt v oblastech, kde podporuje stabilitu, ale zároveň i tam, kde naopak situaci destabilizuje. Z tohoto důvodu není možné brát nacionalismus jako jednolitý fenomén. Tato práce použije rozdělení, které ve svém díle představil Andrew Heywood. Ten určil tři základní typy nacionalismu, které následně aplikoval na doktríny mezinárodních vztahů. Tyto typy ve spojení s doktrínami je nutné představit, neboť znaky některých z nich bude jistě možné nalézt také na případu Maďarska současnosti i let minulých. Prvním typem, který Heywood představuje, je kulturní nacionalismus. Ten přichází zespoda, je záležitostí většiny prostých obyvatel a založen na lidových tradicích, mýtech a legendách. Je zajímavé, že ačkoliv pochází od obyvatel, politické elity se ho snaží využívat k probuzení nacionálního cítění. Do jisté míry ho využívají i umělci. Například skladatel Richard Wagner vycházel v mnoha svých operách právě z německých lidových mýtů a legend.20 Druhým typem je tzv. etnický nacionalismus. Tento proud je značně primordialistický a odvíjí se od rasových a kulturních kořenů národa. Důležitým prvkem je loajalita ke specifické populaci a společní předci. Primordiální složkou je poté fakt, že není možné cítit etnický nacionalismus k cizímu etniku, čímž se poukazuje na skutečnost, že etnikum nelze změnit nebo se k němu přihlásit. Na rozdíl od nacionalismu kulturního, který je ve své pravé podobě v podstatě neškodný, může být ten etnický, pokud je značně posílen, velmi nebezpečný. Hlavními projevy takového extrémního etnického nacionalismu jsou zejména šovinismus a rasismus.21 Pokud bylo možné první dva typy nacionalismu do značné míry normativně ohodnotit jako potencionálně bezpečné, či nebezpečné, pak třetí, tedy politický nacionalismus, je velmi rozporuplný. Skrývá v sobě totiž několik paradoxů. Politický nacionalismus hledí do budoucnosti, avšak opěvuje minulost, skrze niž se profiluje. Je zároveň racionální a iracionální, protože racionálně

20 21

Heywood, A.: Politické ideologie, s. 166. Tamtéž, s. 167.

14

využívá národního cítění k sebeurčení národa samotného, avšak na druhou stranu probouzí staré obavy a nenávisti, které mohou vést až k sebezničení národa, či rozpoutání konfliktu s jiným národem. Jak bylo řečeno výše, nacionalismus se adaptoval i do některých doktrín mezinárodních vztahů, což zapříčinilo vznik dalších typů nacionalismu odlišnými projevy. Liberální nacionalismus souvisí s obdobím po první světové válce. Řídí se myšlenkou, že každý národ má nárok na svrchovanost a další práva. Zastánci této teorie, jako například Woodrow Wilson, Simon Bolívar, či Giuseppe Mazzini, se domnívali, že právě sebeurčením národů je možné dosáhnout světového míru.22 Dalším druhem je konzervativní nacionalismus. Zde Heywood upozorňuje, že

současní

konzervativní

politici

berou

nacionalismus

jako

naprosto

neodmyslitelný prvek vlastní doktríny, avšak dříve byl konzervatismus spíše proti nacionalistickým myšlenkám. Klasickým příkladem konzervativního nacionalismu v nedávných

dějinách

dle

Heywooda

byla

britská

premiérka

Margaret

Thatcherová a její reakce na obsazení strategicky takřka bezvýznamných Falklandských ostrovů argentinskou armádou, či konflikt o Náhorní Karabach mezi Arménií a Ázerbajdžánem. Cílem konzervativního nacionalismu je zachovat jednotu národa skrze vlasteneckou loajalitu. Právě z tohoto důvodu se s konzervativním nacionalismem setkáváme častěji v již etablovaných národních státech, než při vzniku zcela nových státních útvarů.23 Posledním

druhem

nacionalismu,

který

Heywood

ve

svém

díle

představuje, je rozpínavý nacionalismus. Jedná se o agresivní formu nacionalismu, který se ve velkém rozsahu rozšířil na konci 19. století během „rvačky o Afriku“. Z této doby také pochází termín jingoismus, který je s rozpínavým nacionalismem spojen a dal by se přeložit jako nadšení pro agresivní imperiální expanzi, odůvodněnou snahou šířit nacionalistické myšlení. Na přelomu 19. a 20. století můžeme vidět takový proces také ve východní Evropě, zejména v Rusku, v takzvaném panslavistickém hnutí. Ve své extrémní formě může vést k šovinismu a jeho nebezpečí spočívá v tom, že velmi snadno dokáže oslovit izolované a bezmocné jedince ve společnosti.24 22

Heywood, A.: Politické ideologie, s. 168-170. Tamtéž, s. 171-173. 24 Tamtéž, s. 173-175. 23

15

3.2 Historické předpoklady Maďarského nacionalismu Vzhledem k tomu, že předpokladem ke vzniku nacionalismu jsou velmi často národní legendy a mýty, sahající do hluboké historie, považuje autor za vhodné, představit v této kapitole jejich historické kořeny. Nejedná se o komplexní soupis dějin maďarského národa, ale spíše o výčet těch událostí, jež mají s historickými mýty jistou spojitost a mohou tak být do značné míry považovány za kořeny něčeho, co lze v současné terminologii nazývat nacionalismus. 3.2.1 Příchod Maďarů a existence nezávislého státu První zmínky o maďarském etniku se objevují v 9. století a to v jihovýchodní Evropě. Předpokládá se, že Maďaři původně přišli z oblasti Uralu, nacházející se mezi řekami Volha a Kana. Tak se alespoň vyjadřuje nejčastěji zmiňovaná teorie. Postupně bylo etnikum pod nadvládou různých říší, především Hunské, Avarské, Bulharské a Chazarské. Je proto zřejmé, že jakékoliv poznámky, které odkazují na etnickou příslušnost Maďarů k Hunům, jsou nepravdivé. Do oblasti Dunaje se Maďaři poprvé dostali v roce 859. Jejich postup pokračoval, kolem roku 862 zabrali Východní Marku a dostali se až k Vídni. Jak se v kronice zmiňuje Prümský opat Reginon, Uhrové podnikali nájezdy do Panonie, na území Bulharů, Korutanců a Moravanů.25 Odhaduje se, že v té době počet Maďarů převyšoval 200 tisíc, byli do značné míry centralizovaní, měli jednoho vládce a svými agresivními nájezdy nutili Slovany, aby jim odváděli daně. Jejich společenská kultura byla založena na kmenových klanech a za nejvyšší vrstvu byli považováni bojovníci.26 Období tohoto rozkvětu však netrvalo dlouho, neboť během vlády knížete Olega v Kyjevě došlo k vytlačení Maďarů až k Černému moři, přesněji do povodí Bugu a Dněstru. Dnes se na tomto území rozkládá Moldávie, část Rumunska a Ukrajiny.27 V 10. století však i zde museli Maďaři čelit útokům, zejména za strany Bulharů a také Byzantské říše, které vyvrcholily jejich vyhnáním z oblasti. Výhodou této situace byl fakt, že se mohli vrátit zpět do oblasti kolem řeky 25

Pražák, R.: Dějiny Maďarska, s. 10. Tamtéž, s. 11. 27 Sugar, P. F. – Hanák, P. A: History of Hungary, s. 11. 26

16

Dunaje a to díky již v té době upadající Velkomoravské říši. Oblast, kterou Maďaři obsadili, se rozkládala od řeky Temeše po řeku Tiszu. Na to, jak toto teritorium získali, existují dvě různé teorie. První se opírá o slavnou epopej ze 12. století, která uvádí, že maďarský kníže Arpád podkarpatskou domovinu vybojoval s Velkomoravským

knížetem

Svatoplukem.

Druhá

teorie

tuto

možnost

zpochybňuje a naopak poukazuje na fakt, že kmen Maďarů, oslabený ve válkách s Bulhary a Byzancí, by byl jen těžko schopen dobýt území Velké Moravy. K tomu přispívají i další kroniky, které spíše než o dobytí hovoří o koupi a výměnách území.28 V maďarském prostředí se však vžilo první mytologické pojetí, které je zde dodnes bráno jako historický fakt. Druhá polovina 10. století je obdobím, kdy dochází k etatizaci Maďarů a vznikající společenství nese prvky klasického ranně středověkého státu. Agresivní a expanzivní politika Maďarů tím však neustává a pokračují jejich útoky na Byzantskou říši i na západ. V tomto období také dochází k ovládnutí mnoha slovanských kmenů a dokonce k asimilaci některých z nich.29 Centralizace země však vydržela pouze během období vlády knížete Arpáda. Po jeho smrti posílili lokální šlechtici a lze říci, že souboj o moc mezi panovníkem a šlechtou trval až do 20. století. V roce 1000 se stal králem Štěpán I. Tomu se podařilo znovu centralizovat zemi a rozšířit její hranice. Právě za Štěpánovy vlády došlo k zažití hranic území, které Maďaři více či méně udržovali. Od této doby můžeme také používat výraz Uhersko. Nutno však podotknout, že tento název je do značné míry zavádějící, neboť maďarština nezná rozdíl mezi názvem Maďarsko a Uhersko a pro oba pojmy používá výraz Magyarország. V českém prostředí se tento pojem používá, aby se odlišilo území celé Svatoštěpánské koruny od samotného Maďarska. Až do 13. století byl vývoj v Uhersku ve znamení dynastických sporů o to, který rod bude mít hlavní postavení ve státě a jak bude další moc rozložena mezi šlechtu. Tyto vnitřní konflikty zemi oslabily natolik, že když v první polovině 13. století vpadli do Uherska Tataři, nebylo schopno se bránit a bylo vypleněno. Po tatarských nájezdech tak v zemi následoval hladomor. Velmi brzy však přišlo oživení a země obnovila rovněž teritoriální expanzi, což lze pozorovat i na příkladu Bosny, která byla ke království připojena v roce 1260. 28 29

Pražák, R.: Dějiny Maďarska, s. 12. Sugar, P. F. – Hanák, P. A: History of Hungary, s. 17

17

Následně se objevily první intenzivnější kontakty s Habsburky. V roce 1278 se Uhry spojily s římským králem Rudolfem I. proti Přemyslu Otakarovi II. a v bitvě na Moravském poli jej společně porazili. Když roku 1301 vymřel rod Arpádovců, uherský trůn zažil panovníky z různých evropských dynastií. Krátce seděl na trůnu český král Václav III., dále dva roky Otta z rodu Wittelsbachů a v letech 1308-1386 panovníci z rodu Anjouovců. Následně se stal se králem Uher Zikmund Lucemburský a po jeho smrti Albrecht Habsburský. Za Albrechtovy vlády vzniká rakousko-uhersko-česká personální unie. Dalším významným králem Uherska byl Matyáš Korvín, který usedl na trůn v roce 1458, ačkoliv oficiálně byl korunován až v roce 1464. Pokračoval ve snaze zvětšit království a dostal se také do konfliktu s Habsburky, kdy se mu podařilo obsadit dokonce Vídeň. Svou expanzivní politikou však oslabil další země, které následně nebyly schopny odolávat tureckým útokům. S Turky se Uherské království utkávalo již před tím, neznámější je zřejmě prohra na Kosově poli z roku 1448, při níž se regentské radě, která vládla za Ladislava Pohrobka, nepodařilo zastavit turecký postup na Balkánském poloostrově.30 Po smrti krále Matyáše Korvína se na uherský trůn, stejně jako na český, dostali Jagellonci. Kvůli korunovaci uherským králem musel však Vladislav II. Jagellonský podepsat smlouvu s Habsburky, aby mu bylo umožněno odcestovat. Tato smlouva byla poté použita jako záminka k nárokování uherského trůnu. Jakmile jeho syn Ludvík padl roku 1526 v bitvě u Moháče, aniž by vzhledem ke svému mládí zanechal potomka, uvolnil se prostor pro nástup Habsburků.31 3.2.2 Uhry v rámci Habsburské monarchie Ani po nástupu Ferdinanda Habsburského na uherský trůn nepřestala expanzivní politika Osmanské říše, která nadále ohrožovala celou monarchii. V roce 1529 Turci dokonce dobyli Budín a dostali se až k Vídni. Co se týče vnitřního uspořádání Uher, jejich pozice v monarchii nebyla příliš silná. Země byla vnímána jako nejméně rozvinutá část monarchie a pravomoci mnoha místních úřadů se přesouvaly do Vídně. Navíc Turci zabrali velkou část země a vytvořili zde tzv. Budínský pašalík, který trval téměř do konce 17. století.

30 31

Pražák, R.: Dějiny Maďarska, s. 61. Tamtéž, s. 63.

18

Postupně se pod vládu Habsburků dostávaly i oblasti, které se do té doby snažily o udržení jisté samostatnosti. Pozornost a aktivita Habsburků se poté obrátila k Osmanské říši s cílem vyhnat Turky z Uherska. Právě Turci totiž v tomto období ovládali jeho značnou část včetně velkých měst, jako již zmiňovaný Budín, dále Pešť, Ostřihom, či Temešvár. Tyto snahy se však velmi zřídka setkávaly s úspěchem a to i proto, že situace v Uhersku byla velmi nestabilní a odbojná šlechta velmi často vyvolávala vzpoury. Největší počet těchto povstání se udál v období Třicetileté války, kdy monarchie musela svou pozornost věnovat jiným záležitostem. Právě z té doby pochází jedno z nejslavnějších povstání vedené sedmihradským knížetem Jiřím Rákoczim. V čele dalšího významného povstání stanul Imrich Thököli. Proběhlo v 80. letech 17. století. Thököli se spojil s Turky, díky jejich podpoře se mu podařilo proniknout velmi hluboko do uherského území a následně roku 1683 se dostal až k Vídni. Tu však ani společně s tureckou armádou nedokázal dobýt a byl postupně nucen k ústupu. S koncem jeho povstání také přichází postupný úpadek

Budínského

pašalíku

Svatoštěpánské koruny.

a

celkově

tureckého

panství

na

území

32

Na přelomu 17. a 18. století došlo k dalšímu povstání, jehož cílem bylo původně zajistit, aby Habsburkové nezískávali uherský trůn dědičně a každý panovník musel projít volbou maďarské šlechty. V průběhu revolty došlo až na dočasné zbavení Habsburků trůnu. Roku 1711 však byl uzavřen mír mezi vůdcem povstání Ferencem Rákoczim a habsburskou monarchií. Maďarská šlechta přislíbila Habsburkům dědičný uherský trůn a výměnou za to jí byla přislíbena různá privilegia.33 Šlechta v Uhersku byla v naprosté většině maďarská. Z nemaďarských národů pocházela pouze nižší šlechta a to zejména chorvatská, slovenská a rumunská. Zároveň probíhal proces, podobný jako v českých zemích té doby, kde se šlechta poněmčovala. V Uhersku se do značné míry šlechta dobrovolně pomaďaršťovala. Po stoletích válek se Uhersko ocitlo ve velmi špatném stavu. Největší podíl na tom měla třicetiletá válka a časté konflikty s Turky. V některých oblastech došlo k úbytku obyvatelstva až o 40 procent. Za vlády císaře Karla VI. 32 33

Pražák, R.: Dějiny Maďarska, s. 96-100. Sugar, P. F. – Hanák, P. A: History of Hungary, s. 142

19

se však situace začala zlepšovat a uherská šlechta získala silnější postavení v rámci celé monarchie. Zejména pak ve válkách o habsburské dědictví po nastoupení Marie Terezie na trůn se šlechta v Uhersku zasadila o podporu císařovny a armáda, kterou pro ni vytvořila, Marii Terezii do značné míry pomohla udržet se na trůnu.34 Po nástupu Josefa II. a zrušení nevolnictví v roce 1785 došlo k centralizaci Uherska a oblasti jako Banát nebo Srbsko se administrativně dostávají pod jeho správu, nikoliv přímo pod správu Vídně. Právě v té době se již tak národně velmi heterogenní oblast stává ještě rozmanitější. Maďaři tvoří pouze 42% obyvatelstva, na druhém místě jsou Chorvati a Srbové s 18% a dále je zde značné zastoupení Slováků, Rumunů, Rusínů a Němců. Na počátku 19. století se začíná rozpadat koncept „natio Hungarica“, tedy snaha o vytvoření jednotného uherského národa pod vládou Maďarů. Připravují se

první

kodifikace

jazyků

uherských

národů

a

postupně

přichází

i

sebeuvědomění jednotlivých národnostních skupin. Zřejmě z toho důvodu v té době začíná tzv. řízená maďarizace. Maďarština je zavedena jako mimořádný vyučovací předmět na gymnáziích a univerzitách. V roce 1830 byl prosazen zákon, že zaměstnání ve státních úřadech Uherska mohl získat pouze ten, kdo ovládal maďarštinu.35 V první polovině 19. století dochází celkově k radikalizaci reformních hnutí v Uhersku. K tomu přispívají díla Istvána Széchenyho, který nabádá ke kapitalistické liberální reformě společnosti, a to zejména skrze ekonomické otázky. Požadoval zavedení vlastnického práva, svobodného užívání dopravních cest, veřejného soudnictví, všeobecného zdanění, či zavedení úvěrů. 36 Na Széchenyho navázal radikální Lájos Kossuth, který vyžadoval nejen liberalizaci ekonomickou,

ale také

volal po

samosprávě

Uherska

pod

nadvládou

Maďarského národa. Své požadavky zdůvodňoval argumentem, že jediní Maďaři jsou schopni vymoci větší pravomoci pro Uhersko, a to i silou, a právě proto musí být oni vládnoucí vrstvou celého území Svatoštěpánské koruny. 37 Tyto snahy vyústily až v události roku 1848, kdy se zde podobně jako v mnoha dalších zemích Evropy projevila touha po změnách ve společnosti. 34

Pražák, R.: Dějiny Maďarska, s. 114-127. Tamtéž, s. 151. 36 Sugar, P. F. – Hanák, P. A: History of Hungary, s. 215 37 Pražák, R.: Dějiny Maďarska, s. 152. 35

20

Uhersko využilo této situace k požadavkům na větší autonomii a 11. března téhož roku poslalo do Vídně 12 požadavků. V nich mimo jiné nárokovalo zrušení cenzury, vytvoření odpovědných ministerstev se sídlem v Pešti, zřízení národních gard, trvalé připojení Sedmihradska k Uhrám, či přísahu vojáků na ústavu. Poté, co ve Vídni zvítězila revoluce a kníže Metternich odstoupil z funkce předsedy vlády, došlo k přijetí těchto požadavků. V následujících týdnech se konaly první lidově zastupitelské volby. Nemaďarské národy Uherska v nich měly pouze minimální zastoupení a Chorvaté dokonce nebyli zastoupeni vůbec. Následovala vzpoura nemaďarských národů, kterým se takto malý vliv nelíbil. Na jejich stranu se postavila Vídeň, která odmítala příliš velkou nezávislost Uherska. Situace vyvrcholila, když po nástupu císaře Františka Josefa I. na rakouský trůn nebyl potvrzen jako uherský král. Rakouská armáda zasáhla a zatlačovala maďarské povstalce. Kossuth se však nehodlal vzdát a vyhlásil nezávislost Uherska. Pokusil se také získat na svou stranu nemaďarské národy tím, že jim slíbil autonomii a federativní uspořádání země. Tato snaha však nebyla úspěšná, a když ruský car poslal na pomoc rakouskému císaři 200 000 vojáků, byli rebelové roku 1849 poraženi.38 Kossuth unikl do emigrace a ti vůdci povstání, kteří neuprchli, byli tvrdě potrestáni. Někteří se však i z emigrace snažili podporovat snahy Uherska o nezávislost.39 3.2.3 Rakousko-Uherské vyrovnání a jeho následky Zároveň se volání po zlepšení pozice Uher v rámci monarchie ozývaly také zevnitř země. V roce 1866 se Gyula Andrássy40 vyjádřil, že jediným způsobem, jakým může monarchie přežít v nastávající době, je přísně dodržovaný dualismus mezi rakouskou a uherskou částí. 41 Podobné názory se objevovaly již předtím a o rok později vyústily v tzv. rakousko-uherské vyrovnání. Tento akt zajistil Uhersku takřka vlastní vládu nad územím a zavedl také parlamentní

systém.42

To

zároveň

znamenalo

neúspěch

snah

všech

38

Podrobněji k vojenským událostem tohoto období viz Kolektiv autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha 2003, s. 270-274. 39 Pražák, R.: Dějiny Maďarska, s. 179. 40 „Gyula Andrassy (1823-1890) uherský hrabě, za účast na povstání v letech 1848-49 odsouzen k smrti, v exilu, 1856 amnestován, jeden ze strůjců rak-uherského vyrovnání.“ Viz kolektiv autorů. Encyklopedie Nové Universum, s. 42. 41 Irmanová, E.: Maďarsko a Versailleský mírový systém, s. 9. 42 Strmiska, M. – Hloušek, V.: Politické strany moderní Evropy, s. 480.

21

nemaďarských

národů

Uherska

o

větší

pravomoci,

neboť

maďarské

obyvatelstvo, které v té době tvořilo přibližně polovinu všech obyvatel, získalo kompletní vládu nad Uhrami.43 Hlavním záměrem maďarských vůdců Uher byla snaha vytvořit uherský národ, tedy společnost, která by cítila k Uhersku vztah a nedrobila by svou loajalitu k menším celkům. „Maďaři chtěli přeměnit mnohonárodnostní Uhersko v moderní maďarský stát. Na tuto snahu bychom neměli hledět pod zorným úhlem protimaďarských předsudků. Z hlediska maďarského byla stejně logická, jako byl ostatně logický požadavek německého sjednocení u rakouských Němců…šlo vlastně o totéž, co s úspěchem…realizovala revoluce ve Francii: i ta totiž přeměnila etnicky různorodý stát na alespoň navenek čistě francouzský“ 44 Vzhledem k tomu, že se tohoto nepodařilo dosáhnout, vsadila maďarská většina na maďarizaci obyvatelstva, která začala v 80. letech 19. století. Byla podporována všemi zákonnými prostředky státu. Došlo například ke zrušení Matice slovenské a zavedení tzv. vzdělávacích spolků, jejichž úkolem bylo šířit maďarštinu právě mezi nemaďarským obyvatelstvem Uher.45 Do značné míry byla tato praxe úspěšná, protože počet obyvatel hlásících se k maďarské národnosti postupně rostl a to z 45% v roce 1880 na 54% v roce 1910.46 Po vzniku Rakouska-Uherska se vnitropolitická situace v Uhersku uklidnila a maďarská většina se přestala snažit o další posílení nezávislosti. Poslední fází, která velmi ovlivnila celou monarchii, byla první světová válka. Vláda i opozice v Uhersku se v té době vzdala politických bojů a veškeré své soustředění upřely na válečné snažení. V některých kruzích společnosti byla válka vnímána jako „boj o maďarství na život a na smrt.“ Většina nemaďarských národů se také chovala loajálně Uhersku a tamní ministerstvo vnitra dokonce zaznamenalo pokles nacionalismu mezi menšinami v Uhrách.47 Jak se však blížil konec války, nadšení národů pro boj se vytrácelo a Slováci spíše než k Maďarům začali upínat svou pozornost k Čechům.48 43

Pražák, R.: Dějiny Maďarska, s. 187. Rychlík, J.: Češi a Slováci ve 20. století, s. 28. 45 Irmanová, E.: Maďarsko a Versailleský mírový systém, s. 21. 46 Tamtéž, s. 18. 47 Tamtéž, s. 40. 48 Vzájemné vztahy Čechů a Slováků v období Rakouska-Uherska viz Stehlík, M. Češi a Slováci 1882-1914. Nezřetelnost společné cesty. Praha 2009. 44

22

Zřetelným projevem tohoto procesu je například Tříkrálová deklarace podepsaná v lednu 1918, kterou se Slovensko přiklánělo spíše k vytvoření společného státu Čechů a Slováků po skončení války, než k setrvání v rámci Uherska.49 Na konci října 1918 vypuklo v Budapešti povstání, které dosadilo k moci národní radu. Ta okamžitě vyhlásila nezávislost Uherska. Země však zůstala monarchií a císař Karel králem. Ve svém prohlášení se pouze vzdal práva uplatňovat vládu, nikoliv trůnu.50 Během následujících dní a týdnů probíhaly pokusy o demokratizaci režimu, avšak zároveň se začalo naplno projevovat rozčarování nad ztrátou velké části území. I přes „wilsonovskou“ politiku o sebeurčení národů se nepodařilo Uhersku přesvědčit nemaďarské národy, aby setrvaly v rámci uherské monarchie. Byly vytvořeny návrhy na reformování země v bratrský spolek národů ve stejném postavení, a to zejména kvůli snaze udržet Slováky ve společném státě. Když tyto pokusy selhaly, sáhla Budapešť k tvrdším krokům a na Slovensko, které již bylo součástí Československa, poslala armádu. Následovala reakce spojenců, kteří vyzvali maďarskou stranu k okamžitému stáhnutí ze slovenského území. Došlo i na jednání v Budapešti, kterého se účastnili někteří představitelé Slovenska. Přitom byl vytvořen návrh na autonomii Slovenska uvnitř uherského státu, avšak enklávy, které byly většinově maďarské, měly být pod kontrolou Budapešti. Tyto návrhy však nikdy nebyly přijaty, neboť v té době již československá armáda postupovala na Slovensko a Maďaři byli nuceni se stáhnout z území.51 Slovensko však nebylo jediným ztraceným územím Uherska; i další části se připojovaly k jiným státním útvarům, či vytvářely státy nové. Takový vývoj se projevoval velkou bezmocí maďarského lidu, která prohlubovala nesouhlas s vládou a velmi posilovala extrémně levicová hnutí.52 Další historické události již budou součástí analytické části práce, neboť mají přímý dopad na vývoj maďarského nacionalismu.

49

Text deklarace viz Klimek, A. – Nováčková, H. – Polišenská, M. – Šťovíček, I. (eds.): Vznik Československa 1918. Edice dokumenty československé zahraniční politiky, Praha 1994, s. 36-38. 50 Irmanová, E.: Maďarsko a Versailleský mírový systém, s. 66. 51 Tamtéž, s. 105. 52 Tamtéž, s. 109.

23

4 Analytická část 4.1 Maďarský nacionalismus a jeho kořeny V této části se práce pokusí analyzovat historické kořeny maďarského nacionalismu, které představila v druhé kapitole teoretické části práce. Poukáže na prvky, které mohly vést k nárůstu nacionalismu a představí předpoklady zakořeněnosti nacionalistických tendencí v maďarském národě. Úkolem této kapitoly tedy je odpovědět na jednu z výzkumných otázek a to: Projevuje současná vláda Maďarska prvky nacionalismu, který by mohl být hrozbou pro tamní demokracii? 4.1.1 Analýza historických kořenů maďarského nacionalismu Jak již bylo nastíněno, nacionalismus se v naprosté většině případů opírá o historické události, národní legendy a mýty. Je tedy logické, že chceme-li najít kořeny maďarského nacionalismu, musíme analyzovat právě historické události, které se týkají maďarského národa. Již samotný příchod maďarského etnika do oblasti jeho karpatské domoviny je, jak již bylo popsáno výše, opředen legendami, podle nichž si Maďaři tuto oblast vybojovali. Jak však prokázaly mnohé studie, jednalo se spíše o koupi či výměnu území, spíše než o válečné tažení. Není však bez zajímavosti, že ve většině maďarských učebnic dějepisu se pracuje pouze s teorií o hrdinském dobytí území, na něž svůj lid dovedl vůdce národa Arpád. Rozšířenou legendou je také spojování maďarského národa s Huny a samotným Attilou. Maďaři však s tímto bojovným národem nemají prakticky nic společného. Tedy kromě faktu, že jimi byli na počátku vlastních dějin po jistou ovládáni. Důkazem úporné snahy spojit svůj národ s historií Hunů je mimo jiné i velká obliba jména Attila mezi Maďary. Celé dějiny Uherska a zejména maďarského národa od 16. století se nesly ve znamení boje o nezávislost. Velmi často propukaly různé vzpoury či povstání a jejich vůdci (např. Štěpán Bocskai, Gabriel Bethlen či František II. Rákoczi) jsou dodnes v Maďarsku oslavováni, jakožto osobnosti, které se zasloužily o rozkvět národa a státu. To lze poukázat i na částečně triviálním příkladu pojmenovávání ulic a náměstí. Je zvykem pojmenovat části velkých měst po

24

významných osobnostech národa, mnohdy to bývají umělci a také panovníci. Podíváme-li se na mapu Budapešti, zjistíme, že velká část ulic a náměstí nese jména právě vůdců různých povstání, a mimo jiné i z doby 19. století, kdy se nacionalismus jako ideologie již zakotvoval v mezinárodních vztazích. Uhersko jakožto mnohonárodnostní stát s hlavním městem v Budapešti tak dokazovalo, že hlavním národem celé země jsou Maďaři, což je například vidět i na pojmenování náměstí, na němž se rozkládá budova maďarského parlamentu. Toto náměstí nese jméno Lajose Kossutha, tedy jednoho z vůdců revoluce z roku 1848, který otevřeně vyzýval k nenávisti vůči nemaďarským národům Uherska. Stejně tak je po Kossuthovi pojmenována i hlavní třída, která vede přímo centrem Budapešti a následně se mění v Rákocziho ulici, jejíž jmenovec byl dalším z vůdců povstání, které se násilně snažilo o odtržení Uherska od habsburské monarchie.53 Takové názvy městských částí je možné nalézt po celém Maďarsku. V teoretické části se také objevuje citace z práce J. Rychlíka, která upozorňuje na fakt, že není možné vnímat maďarizaci Uherska v 19. století jako nárůst nacionalismu v zemi, neboť i ve Francii podobné procesy probíhaly a vytvoření homogenního francouzského státu není komentováno jakožto nucený proces přeměny různých národů na jeden francouzský národ. 54 Je však nutné si uvědomit období, v nichž k této proměně došlo. Ve Francii tento proces probíhal dávno před obdobím, kdy si evropské národy začaly plně uvědomovat svou národní příslušnost, a došlo k vytvoření nacionalistických základů. To znamená, že v takovém případě nebylo nutné násilně etnikům vnucovat znaky jednoho národa; naopak tato si je samostatně osvojila. Zároveň se v případě Francie jednalo o splynutí několika menších etnik, jejichž smícháním vznikl moderní francouzský národ. Naopak v Uhersku tento proces intenzivně probíhal ve druhé polovině 19. století, kdy již byla silně započatá renesance národů střední Evropy. Důkazem toho je, že již existovala matice Slovenská, organizace, která se starala o ustálení a ochranu slovenské kultury a slovenského jazyka.55 Dalším rozdílem mezi maďarizací a procesem, který se dle Rychlíka odehrával ve Francii, je pozice jednotlivých národů před započetím „sjednocování“. Jak již bylo zmíněno 53

Viz příloha I. Rychlík, J.: Češi a Slováci ve 20. století, s. 28. 55 Sedlák, I.: História Matice slovenskej. [online]. [cit. 2013-02-17]. 54

25

výše, ve francouzském případě se jednalo o splynutí víceméně podobně velkých a významných etnik a výsledný „produkt“, tedy francouzský národ, byl kompromisem mezi nimi. V případě maďarizace však o žádné přejímání z jiných národů nešlo, jednalo se pouze o vnucení maďarské kultury a jazyka ostatním, nemaďarských národům Uherska.56 4.1.2 Trianonská smlouva a trianonský komplex 4.1.2.1 Miklós Horthy a jeho nástup k moci Dříve než se dostaneme k samotnému textu smlouvy, která definitivně uzavřela první světovou válku z pohledu Maďarska, je třeba podívat se na osobu Miklóse Horthyho. Jeho úloha byla v dané době rozhodující a jeho odkaz rezonuje maďarskou společností dodnes, zejména v ideologii a projevech zástupců maďarské extrémní pravice. Horthy se stal vedoucím představitelem Maďarska po krátké epizodě, během níž země zažila první vládu extrémní levice. Maďarský komunista Béla Kun byl vůdcem tzv. Maďarské republiky rad, která byla vytvořena na jaře roku 1919 a během své dosti krátké existence navázala na velmi expanzivní politiku, když se pokusila ovládnout některé bývalé oblasti Uherska, zejména Slovensko. Došlo přitom ke krvavému vojenskému konfliktu s československými jednotkami a Maďarům se v červnu 1919 nakrátko podařilo obsadit zhruba třetinu Slovenska. Zde byla vytvořena loutková Slovenská republika rad.57 Toto uskupení však nemělo dlouhého trvání. Na základě demarkačních dohod byla maďarská Rudá armáda donucena odejít z území Slovenska a již na začátku srpna téhož roku byl režim svržen vojenským pučem. Do čela země se dostal István Friedrich, jehož vláda však také nevydržela dlouho.58 Již 16. listopadu do Budapešti vstoupil Miklós Horthy se svou armádou. Nutno podotknout, že jeho příjezd byl přímo ukázkový, neboť byl v čele celého vojska a jel na bílém koni. Jako na bílém koni však rozhodně nevypadalo jeho tažení směrem k hlavnímu městu. V jeho průběhu dal Horthy volnou ruku svým

56

Irmanová, E.: Maďarsko a Versailleský mírový systém, s. 21. Kuthan, P. J.: V těžkých dobách. Boje na Slovensku 1918-1919, Praha 2010; Tomášek, Dušan: Nevyhlášená válka. Boj o Slovensko 1918-1920, Praha 2005. 58 Pražák, R.: Dějiny Maďarska, s. 238. 57

26

mužům

a

ti šířili

„bílý teror“ namířený zejména

proti

sympatizantům

s komunistickou vládou a také proti židovskému obyvatelstvu.59 Osobnost Miklóse Horthyho skrývá mnoho rozporů. Tento námořní důstojník se narodil v roce 1868 v maďarské šlechtické rodině. Za dobu své kariéry v c. a k. válečném námořnictvu dokázal dosáhnout hodnosti viceadmirála. Během jeho působení ve funkci regenta pokračoval bílý teror, což se projevovalo v tvrdých trestech pro kohokoliv, kdo projevil levicové smýšlení. Zajímavý byl výkon funkce regenta. Tato funkce dávala Horthymu téměř veškerá práva panovníka, kterého zastupoval. Tímto panovníkem byl zprvu de iure Karel Habsburský. Ten se v průběhu roku 1921 pokusil dvakrát vrátit do Budapešti a usednout na trůn, avšak Horthy návratu panovníka velmi silně bránil a vzhledem k silnému odporu okolních států i velmocí Karlovy restaurační pokusy ztroskotaly.60 Dalším jasným prvkem Horthyho vlády byla snaha o revizi Trianonské smlouvy a alespoň částečné navrácení území Uherska zpět pod vládu Maďarska. Již v době, kdy se Horthy snažil převzít moc ve státě, měly dohodové velmoci obavy, jaký dopad by právě jeho vláda nad Maďarskem a neskrývaný příklon k nacionalistickým myšlenkám mohly mít na stabilitu celé oblasti.61 Horthyho nenávist k levicovým názorům vedla také ke spolupráci s nacistickým Německem před a v počátcích druhé světové války. Byl zde však i jiný důvod této spolupráce. Horthy totiž v Německu viděl spojence v boji proti Versailleskému systému a domníval se, že by Hitler mohl Maďarsku zaručit obnovení území z doby před první světovou válkou62 Horthyho osobnost je v Maďarsku stále aktuálním tématem. Jeho nacionalistické tendence a odpor k uspořádání země po první světové válce mají stále mnoho obdivovatelů, zejména mezi pravicovými radikály. Těm se práce bude věnovat v následujících kapitolách. Je však zřejmé, že své obdivovatele nachází Horthyho odkaz i mezi politiky, kteří mají významnou pozici v politickém systému dnešního Maďarska. Jako názorný příklad můžeme předložit skutečnost, že v posledních letech jsou vztyčovány pomníky, které připomínají tohoto meziválečného vůdce 59

Pražák, R.: Dějiny Maďarska, s. 238. Feigl, E. (ed.): Kaiser Karl. Persönliche Aufzeichnungen, Zeugnisse und Dokumente, s. 323-506. 61 Nálevka, V.: Světová politika ve 20. století, s. 29. 62 K vývoji režimu Miklóse Horthyho podrobně viz Lainová, R. – Hlavičková, Z. – Straka, M.: Diktatury v rukavičkách? s. 16-46. 60

27

Maďarska. Některá města dokonce přistoupila k přejmenování ulic či náměstí právě po admirálu Horthym. K těmto událostem dochází zejména v menších městech a na vesnicích. To, že obdiv k Horthymu není pouze záležitostí vesnických vrstev obyvatelstva, však dokazuje odhalení jeho pamětní plakety na Reformní akademii v Debrecínu, kde Horthy studoval. Nejednoznačně působí i vyjádření maďarského premiéra Viktora Orbána. Ten dal najevo, že proti případným pomníkům postav, jako je Lenin, Stalin, či Hitler by se ohradil, v případě Horthyho záleží pouze na rozhodnutí představitelů obcí, zda chtějí takový pomník odhalit.63 V poslední době je zřejmé, že nárůst obdivu k admirálu Horthymu není pouze záležitostí uvolnění poměrů díky přechodu Maďarska k demokracii a tím nabyté svobodě slova. Poukazuje na fakt, že nacionalistické tendence v zemi nejsou rozhodně mrtvé. Právě Horthy se tak může stát symbolem, kolem něhož se nacionalisté budou shromažďovat a nyní, i díky odhaleným pomníkům, se vytvářejí „poutní místa“ pro jeho obdivovatele, kteří zde mohou organizovat svá setkání. Vyhýbavému prohlášení premiéra k těmto událostem, jeho vládě a vztahu obou k nacionalismu se práce bude věnovat později. 4.1.2.2 Výsledky mírových jednání s Maďarskem, Trianonská smlouva Výsledek první světové války byl pro Maďarsko zdrcující. Rozpad rakousko-uherské monarchie sice na jedné straně zajistil zemi nezávislost, o níž vůdci země usilovali dlouhou dobu, ale zároveň znamenal destabilizaci Uherska jako takového. Trianonská mírová jednání byla z velké části pouze potvrzením toho, k čemu spontánně docházelo po konci války, tedy postupného drolení země. Samotná konference dospěla ke konci na jaře roku 1920 a nutno říci, že Maďarští zástupci v ní měli velmi slabou vyjednávací pozici. 6. května jim byl představen návrh smlouvy a Maďarům byl dán čas do 21. května, aby se rozhodli, zda se smlouvou souhlasí.64 Následně byla 4. června smlouva podepsána. Obsah smlouvy byl tak naprosto v rukou vítězných mocností první světové války. Maďarsko bylo uznáno jako nezávislý stát,65 avšak jeho hranice se značně 63

Does Hungary have a new hero?. The Economist [online]. [cit. 2013-03-09]. Irmanová, E.: Maďarsko a Versailleský mírový systém, s. 192. 65 Trianonská mírová smlouva, preambule. 64

28

lišily od rozlohy bývalého Uherska. Ve druhé části smlouvy byla přesně popsána území, která byla od Maďarska odtržena a připojena k jiným státům. Rumunsko získalo oblast o velikosti 103 000 km2, kterou obývalo přes 5 milionů lidí, Československo připojilo Slovensko a Podkarpatskou Rus, tedy oblast 61 600 km2 s třemi a půl miliony obyvatel. Dále byla velká oblast připojena ke Království SHS a Rakousko získalo Burgenland. Celkově tak země přišla o 71% svého území a více než dvě třetiny obyvatel.66 Kromě území, které Maďarsko ztratilo přímo, obsahuje smlouva i další restrikce. Týkají se zámořských území, která pod svou kontrolou mělo Rakousko-Uhersko. Maďarsko se ve smlouvě zavázalo vzdát se veškerých nároků na tato území a zároveň muselo uznat všechny změny v rozdělení koloniálních panství, které nastaly po první světové válce. 67 Maďarsko bylo taktéž nuceno pozměnit způsob, jakým nahlíželo na národnostní menšiny ve své zemi. Podle smlouvy musel být za Maďara uznán každý, kdo žil na území Maďarska. Menšiny navíc dostaly stejná práva jako většinová společnost, avšak navíc muselo být podporováno vzdělávání v jejich vlastní kultuře.68 Část 5, smlouvy se zabývala vojenskými záležitostmi, které musely být vyřešeny po válce. Maďarsku byla nařízena okamžitá demobilizace a došlo ke zrušení branné povinnosti. Maximální počet příslušníků maďarských ozbrojených sil byl stanoven na 35 000 mužů ve zbrani. Armáda mohla zasahovat pouze na území Maďarska vytyčeného právě Trianonskou smlouvou a země měla zakázáno vyrábět, či jakkoliv obchodovat se zbraněmi. Většina válečných lodí, které po rozpadu monarchie připadly Maďarsku, byly podle smlouvy odzbrojeny a přebudovány na obchodní, veškeré ponorky musela země odevzdat vítězným mocnostem.69 Součástí smlouvy byly rovněž podmínky, za nichž bude Maďarsko platit válečné reparace. Škody, jež země během války způsobila vítězným mocnostem, měla určit pro tento úkol sestavená komise.70 Trianonská mírová smlouva tak měla naprosto zásadní vliv na celý maďarský národ. Pro velkou část maďarské společnosti se Trianon stal symbolem obrovského ponížení a zničení celistvosti národa. I díky tomu mohl 66

Trianonská mírová smlouva, část II. Trianonská mírová smlouva, část IV. 68 Irmanová, E.: Maďarsko a Versailleský mírový systém, s. 195. 69 Trianonská mírová smlouva, část V. 70 Trianonská mírová smlouva, část VIII. 67

29

Miklós Horthy získat tak velkou podporu mezi obyvatelstvem země, neboť celé období jeho vlády bylo ve znamení snah o přehodnocení a změny Trianonské mírové smlouvy. I v dnešní době je pro mnoho Maďarů otázka mírového uspořádání po první světové válce velmi citlivým tématem. Ztráta více než 3 milionů obyvatel maďarského etnika, kteří se dostali pod nadvládu jiných zemí, nadále zraňuje. Winston Churchill o rozdělení Uherska prohlásil, že po první světové válce dostaly všechny národy střední Evropy nárok na sebeurčení, ovšem s výjimkou Maďarů.71 Narážel tím právě na fakt, že se vytvořily státy na národních základech, avšak nebyl brán ohled na velké množství Maďarů, kteří je obývali. I dnes jsou tyto myšlenky živé, a pokud Horthyho pomníky symbolizují nárůst nacionalismu, pak i pomníky, které připomínají právě trianonský mír, jsou zdrojem onoho trianonského komplexu, který v současnosti vede právě k nárůstu nacionalistických tendencí. Pro bližší představu je vhodné popsat alespoň dva z těchto pomníků, které se v Maďarsku dají nalézt. Nedaleko maďarsko-rumunských hranic ve městě Békéscsaba se nalézá pomník vztyčený v roce 2008, který právě trianonské uspořádání znázorňuje. Jeho podoba je naprosto výmluvná, neboť připomíná gilotinu, jejíž čepel odkazuje přímo na smlouvu samotnou.72 Druhý pomník se nachází ve městě Köszeg, blízko rakouských hranic a má podobu kříže, jehož ramena jsou namířena směrem k územím, o něž Maďarsko Trianonskou smlouvou přišlo.73 4.1.3 Maďarsko po pádu železné opony Pokud chceme mluvit o nárůstu nacionalismu v Maďarsku, je třeba si uvědomit, že během období komunistické vlády po druhé světové válce bylo do značné míry nemožné, aby se nacionalistické tendence projevovaly. Sama teorie komunismu je totiž internacionální a národnostní štěpení z jejího hlediska není možné. Zajímavé však je, jak komunisté v Maďarsku využili právě nacionalismus tamního

obyvatelstva

a

nenávist

k versailleskému

světovému

systému

k uchopení moci. Slibovali obnovu velkého Maďarska a navrácení území, která 71

Klimeš, D.: Maďary stále sužuje trianonské trauma [online]. [cit. 2013-03-17]. Trianon emlékmű. Flickr [online]. [cit. 2013-03-18]. 73 Klimeš, D.: Maďary stále sužuje trianonské trauma [online]. [cit. 2013-03-17]. 72

30

obývají etničtí Maďaři. Po nástupu k moci byl ale tento slib, stejně jako mnoho jiných, rychle zapomenut. Například

v 70.

letech

však

můžeme

vidět

snahy

tehdejšího

komunistického vedení o prohloubení spolupráce s okolními zeměmi, zejména v oblasti politiky vůči menšinám. Z toho důvodu došlo k podepsání několika smluv o spolupráci a kontaktu mezi Maďarskem a Maďary v zahraničí. Rumunsko ovšem nebylo ani v té době nakloněno těsnějším vztahům mezi Maďary na svém území a Maďarskem samotným, a proto jakýmkoli snahám o sblížení spíše bránilo.74 Po rozpadu východního bloku a přechodu k demokratickému státnímu zřízení se postupně začaly objevovat myšlenky na větší provázání maďarské diaspory s Budapeští, stále se však do značné míry jednalo o okrajovou záležitost. Jak uvádí Spaller Endre: „Maďaři neměli silné nacionalistické hnutí v 90.

letech.“75

z centrálně

V devadesátých

plánované

na

tržní

letech a

došlo

následoval

k transformaci ekonomický

ekonomiky růst

země.

Nacionalismus nebyl schopen mobilizovat velkou část národa, a dokud ekonomika rostla, zdálo se, že jakékoliv nacionalistické tendence postupně vyzní do prázdna.76 Během prvních let po pádu komunistického režimu se projevuje stabilita stranického režimu oproti dalším postkomunistickým zemím, jako například v Polsku, kde byla situace kolem politických stran dosti nestabilní. Výsledky prvních voleb také ukázaly jasný příklon voličů k pravé části politického spektra.77 Ta však v té době rozhodně neprojevovala žádné silnější nacionalistické tendence. V následujících volbách viditelně posílila levice a podařilo se jí zakotvit na maďarské politické scéně, zejména díky Maďarské socialistické straně. Jednalo se o přímou nástupnickou stranu rozpuštěné komunistické strany. 78 Na počátku 21. století došlo ke zhoršení ekonomické situace země. Značně poklesla míra zahraničních investic, na něž ekonomika Maďarska do té doby spoléhala. Tento fakt spolu s růstem nezaměstnanosti zapříčinil vysokou 74

Klimeš, D.: Maďary stále sužuje trianonské trauma [online]. [cit. 2013-03-17]. Endre, S. in Šajda, P.: Medi(t)ations, (re)consiliations, s. 89. 76 Tamtéž, s. 90. 77 Jenšovský, P.: Otázka evropské integrace jako téma parlamentních voleb v Polsku a Maďarsku v období let 1989 – 2004, s. 33. 78 Jenčíková, M.: Smíšený volební systém v Maďarsku a jeho vliv na stranický systém, s. 19. 75

31

míru inflace, která samozřejmě vyústila ve zdražování. Právě v okamžiku, kdy dochází ke zpomalení, či zastavení ekonomického růstu a lidé nevidí budoucnost lépe než svou současnost, tehdy přichází šance pro populistické myšlenky a ideologie, nabízející jednoduchá a rychlá řešení. Historie tyto události již mnohokrát popsala, je tedy známé, že například Adolf Hitler se k moci mimo jiné dostal díky velké ekonomické krizi na přelomu 20. a 30. let minulého století. V Maďarsku se onou ideologií, která nejvíce profitovala z nespokojenosti lidí, stal nacionalismus. 4.1.4 Extrémní pravice na počátku nového století Nárůst nacionalistických tendencí obyvatelstva se projevil také v rovině politické, a to zakládáním a etablováním politických stran a hnutí, které se vymezovaly vůči nemaďarským obyvatelům země či žádaly připojení oblastí s maďarským etnikem v okolních státech. Nejsilněji se podařilo zakotvit straně, jejíž oficiální název zní Hnutí za lepší Maďarsko, avšak známější je spíše pod názvem

Jobbik.

Hnutí

v roce

2003

založila

skupina

konzervativních

vysokoškolských studentů jako křesťanskou a silně patriotistickou konzervativní stranu.79 Největší úspěchy tohoto uskupení přišly až ve volbách, které se konaly v roce 2010. Ty znamenaly velkou změnu v maďarském politickém životě a jejich celkové dopady budou později také předmětem této magisterské práce. Volby v tomto roce byly poznamenány dvěma zásadními událostmi. První z nich byla pokračující finanční krize, která silně zasáhla i Maďarsko. Ta se následně promítla i do stavu ekonomiky a následovala ji silná ekonomická recese.80 Druhá událost z této krize do značné míry vycházela. Předseda vlády a zároveň lídr socialistické strany Ferenc Gyurcsány přiznal, že jeho vláda podváděla při zveřejňování ekonomických výsledků země, které přikrášlovala, aby důvěra v ekonomiku Maďarska neklesala a zároveň si vláda udržela vysoké preference před blížícími se volbami do parlamentu.81

79

Short Summary About Jobbik. Jobbik: The Movement For A Better Hungary [online]. [cit. 2013-03-20]. Hungarian central statistical office. Economy And Society: January–March 2009. [cit. 2013-03-17]. 81 Maďarský premiér lhal, odhalila nahrávka. Lidovky.cz [online]. [cit. 2013-03-21]. 80

32

4.1.4.1 Radikální změna; program Jobbiku Tyto problémy velmi posílily nejen v té době opoziční pravicové hnutí Fidesz, ale nahrály také extremistické straně, kterou Jobbik bezesporu byl a stále je. Do volební kampaně pro rok 2010 vstupoval s programem pod názvem Radikální

změna.82

Dokument

v mnoha

ohledech

představuje

extrémně

pravicové, nacionalistické až šovinistické teze. Tento text představuje tvrzení, že globální kapitalismus selhal a je nutné se vrátit k národním státům a národním ekonomikám. Zásadním sdělením také je, že pod pojmem maďarská národní ekonomika nevidí představitelé Jobbiku v čele s Gáborem Vonou pouze dnešní území Maďarska, ale celou oblast Karpatské domoviny, kde se dříve rozkládalo Uherské království. Strana také požaduje vytvoření chráněné maďarské ekonomické zóny, která by pomohla prosadit právě zájmy Maďarů v okolních státech.83 Již takováto vyjádření představují velkou hrozbu pro demokratické uspořádání země, nejsou však rozhodně jediným extrémním tvrzením Jobbiku. Viníkem

špatného

stavu

maďarské

ekonomiky

jsou

dle

Jobbiku

nadnárodní korporace, které pouze využívaly levnou pracovní sílu v zemi a následkem jejich působení Maďarsko ztratilo dvojnásobné množství pracovních míst, než kolik jich bylo vytvořeno. Nejlépe je to prý vidět na bankovním sektoru, který je nezbytné od této nadnárodní kontroly osvobodit, aby maďarské peníze zůstávaly v Maďarsku.84 Tato politika, kterou se Jobbik snaží prosadit a s níž šel v roce 2010 do voleb, odpovídá naprosto merkantilismu, tedy proudu, jež vychází z ekonomického nacionalismu. V oblasti bezpečnosti a armády považují představitelé Jobbiku členství v NATO za nevýhodné, protože v jeho rámci se armádní vybavení zaměřuje na pouze technické a podpůrné úkoly. Jobbik naopak žádá vytvoření velké silné armády, která by byla schopná Maďary bránit.85 Následovat by mělo vytvoření tzv. „ochranné síly“, která by měla zajistit bezpečnost rovněž Maďarů v okolních zemích, neboť „stát vládne patnácti milionům Maďarů.“86 V těchto slovech lze 82

Jobbik foreign affairs committee. Radical Change: A guide to Jobbik´s parliamentary electoral manifesto for national self-determination and social justice. [cit. 2013-03-17], s. 1. 83 Tamtéž, s. 2. 84 Tamtéž, s. 4. 85 Tamtéž, s. 20. 86 Jobbik foreign affairs committee. Radical Change: A guide to Jobbik´s parliamentary electoral manifesto for national self-determination and social justice. [cit. 2013-03-17], s. 15.

33

naprosto jasně vyčíst zájem na expanzi, která by zajistila opětovné připojení oblastí, jež patřily do Uherského království a jsou obydleny velkým počtem Maďarů. Toto je podpořeno i tvrzením, že „Jobbik odmítá trianonský diktát“.87 Nacionalistické tendence se neprojevují pouze v otázkách ekonomických a vojenských. Zřejmě nejvíce jsou patrné při prozkoumání těch částí volebního programu, které se týkají národnostní problematiky. Zajímavý je již ten fakt, že v programu strany téměř nenalezneme označení občan, ale pouze zmínky o Maďarech, případně o ostatních národech. Romská otázka, jak je problém soužití s romskou menšinou v zemi v programu pojmenován, poukazuje zřetelně na generalizaci národností. Textu sice říká, že všichni Romové nejsou stejní, ale zároveň uvádí, že míra jejich páchané kriminality je statisticky vyšší. A proto je nutné zajistit intenzivnější policejní dohled v oblastech, kde žijí. Musí být také vytvořen systém, který zajistí jejich přizpůsobení a asimilaci v rámci většinové společnosti.88 Zde je jistě možné argumentovat názorem, že nacionalistická hnutí a politické strany s podobnou rétorikou lze nalézt po celém světě. Je to daň demokracii, že i hnutí, hlásající ohrožení práv některých skupin, mohou působit v politickém systému země. Maďarská situace, která nastala právě při volbách v roce 2010, je však alarmující. Vzhledem k neoblíbenosti vlády socialistů a zejména premiéra Gyurcsánye, zaznamenala pravice celkově v zemi velký úspěch. Jobbik sám získal 12 procent hlasů a díky komplikovanému volebnímu systému tedy i 47 křesel v parlamentu, který má 386 členů.89 Jeho popularita však roste i v době vzniku této práce. To, že nacionalistické tendence neprojevuje pouze vesnické obyvatelstvo a méně vzdělané vrstvy maďarského obyvatelstva, dokazuje průzkum, který byl zveřejněn na jaře roku 2012. Ten představil volební preference studentů vysokých škol a podle jeho výsledků by 33 procent vysokoškolských studentů v Maďarsku volilo právě Jobbik.90 Je tedy zřejmé, že i na maďarské vysokoškolsky vzdělané obyvatelstvo zabírají nacionalistická hesla, nenávist vůči romskému obyvatelstvu a opovržení trianonskou smlouvou. Nacionalistické 87

Tamtéž, s. 15. Tamtéž, s. 11. 89 Sardi, Tamas.: Parliamentary elections in Hungary - The results and political implications. Budapest: CEC Government Relations. 90 Hüttner, R.: Vysoké školy ovládol Jobbik. Správy.pravda.sk [online]. [cit. 2013-04-17]. 88

34

tendence můžeme nalézt nejen v programech stran, či při průzkumech veřejného mínění, ale autor sám při svém pobytu v Budapešti objevil připomínky právě narůstajícího nacionalistického pnutí. Jako příklad budiž uvedena fotografie z nočního klubu v Budapešti, na níž je nápis „Hungary for Hungarians“ a pod ní je vyobrazena mapa znázorňující rozlohu Uherské monarchie.91 Takovéto kresby se dají nalézt na mnoha místech Budapešti. Jobbik tudíž lze považovat za opravdový příklad nárůstu nacionalismu mezi maďarskými občany. Na jobbik a jeho politiku lze také aplikovat několik znaků, jež byly nastíněny v teoretické části této práce. Jsou zde vidět jasné prvky iredentismu, a to v zájmu strany na ochraně maďarských menšin v okolních státech. Dalším viditelným druhem nacionalismu je jeho konzervativní podoba, když umocňuje ještě trvající trauma trianonské mírové smlouvy, což dodává snaze o udržení jednoty maďarského národa stále větší energii a zvýhodnuje tak nacionalisticky orientovaná politická uskupení. A jde-li o připojení oblastí, jež jsou obývané maďarským etnikem v zahraničí, je nutné, dle představitelů Jobbiku, provést územní expanzi, což představuje další nacionalistický proud. Jeho extrémní podoba je v současnosti již v zemi zřetelná právě v nárůstu nenávistných tendencí vůči jiným etnikům. 4.1.4.2 Národní gardy a další extrémně pravicové skupiny Nenávist vůči dalším národnostem je patrná také v existenci hnutí, jež spolupracují se stranou Jobbik. V roce 2007 byla založena organizace, jejíž celý název zní Maďarská tradicionalistická kulturní asociace. Toto extrémně pravicové hnutí vytvořilo paramilitární jednotky, které se řídí myšlenkou nadřazenosti maďarského národa. Struktura Národních gard pracuje na bázi oblastních buněk, které mají přibližně 20 členů a organizují pravidelná vojenská cvičení svých členů. Mají jednotné uniformy (viz. příloha II.) a přesně danou strukturu velení.92 Lze tedy jednoznačně konstatovat jejich opovržení tezí, že jediným, kdo má monopol na použití síly v zemi, je instituce státu. Pod záminkou nutnosti ochránit maďarskou společnost pořádají pochody proti tzv. cikánskému teroru, což je termín, kterým členové národní gardy „obohatili“ maďarský slovník.

91 92

Viz příloha 3. Hungarian Guard. Athena Institute [online]. [cit. 2013-04-17].

35

Na přelomu let 2007 a 2008 uspořádaly maďarské gardy několik pochodů městem

Tatárszentgyörgy,

jež

byly

označeny

jako

„demonstrace

proti

cikánskému zločinu“. V té době také došlo k prvnímu štěpení celé organizace, kdy se část členů oddělila a vytvořila alternativní organizaci, jejíž název zní Dědičná národní garda.

93

Tyto události již měly natolik extremistický charakter,

že následně v roce 2009 došlo k zahájení soudního procesu, který měl rozhodnout o zrušení Národní gardy. Tento soud rozhodl, že organizace musí být rozpuštěna, což se stalo a došlo k takřka stejnému vývoji jako v případě Dělnické strany v České republice. Tehdy byla prakticky okamžitě založena Dělnická strana sociální spravedlnosti, která na předchozí navazovala. I v případě Maďarské národní gardy došlo k velmi rychlému založení Nové maďarské gardy.94 Tato navazující organizace existuje dodnes a funguje podobným způsobem jako předchozí Maďarská garda. Také pracuje v úzkém kontaktu se stranou Jobbik, což se projevuje nejen v častých společných setkáních, na nichž členové gardy mnohdy fungují jako „bezpečnostní složky“, ale také tato náklonnost je zřetelně vidět na mnohých poslancích za stranu Jobbik, kteří na jednání parlamentu chodí často v oblecích barevně připomínajících právě uniformy stoupenců Maďarské národní gardy.95 Nová maďarská garda je sice největší, v žádném případě však není jedinou takto extrémní skupinou v zemi. Dále v Maďarsku působí Strážci Karpatské domoviny, Hnutí mladých z 64 okresů, Armáda vyvrhelů, či Maďarská národní fronta. Toto uskupení mimo jiné vydalo publikaci „Co by Hitler poradil Jobbiku“.96I z toho důvodu je současný stav extremistických hnutí značně nepřehledný a soud, který zakázal původní Maďarskou národní gardu, tak spíše zkomplikoval situaci v kontrole extremistických skupin v Maďarsku. 4.1.5 Nacionalistické tendence vlády Viktora Orbána V době vzniku této práce současná vláda Maďarska, jak práce v následující kapitole prokáže, skutečně projevuje zřetelné známky nacionalismu. 93

Hungarian Guard. Athena Institute [online]. [cit. 2013-04-17]. Odvolací soud potvrdil rozpuštění Maďarské gardy. ČT 24 [online]. [cit. 2013-04-17]. 95 V Budapešti se sešla Maďarská národní garda. ČT 24 [online]. [cit. 2013-04-17]. 96 Neo-Nazi groups in Hungary: Guards of the Carpathian Homeland, National Front, and others. Hungarian Spectrum[online]. [cit. 2013-04-17]. 94

36

Především je důležité podívat se na vývoj strany Fidesz, v jejímž čele stojí Viktor Orbán, a najít počátky nacionalistických tendencí právě uvnitř této strany. Strana Fidesz byla založena v roce 1988, a to studenty právnické fakulty Univerzity Eötvöse Loránda v Budapešti. Mezi skupinou těchto studentů byl i Viktor Orbán. Zvláštností strany, která se pojmenovala jako Svaz mladých demokratů, byla právě ona zásada mládí uvnitř strany. Původně dokonce existovalo pravidlo, že členy strany mohli být pouze lidé mladší 35 let. Již od voleb z roku 1990 měl Fidesz zastoupení v maďarském parlamentu, ačkoliv na počátku 90. let byl spíše malou opoziční stranou, která se hlásila k liberální a kosmopolitně orientované politice.97 V roce 1993 však došlo k radikálním změnám uvnitř strany. Předsedou se stal Viktor Orbán a nasměroval její politiku zcela jiným směrem, než jakým se ubírala doposud. Strana se začala profilovat jako

středopravicová

konzervativní

formace

s křesťansko-demokratickou

orientací s prvky nacionalismu a důrazem na obhajobu práv maďarských menšin v zahraničí.98 Tato zásadní změna ideového směřování celé strany se s velkou pravděpodobností stala onou hlavní devízou, s níž strana vstupovala do voleb v roce 1998. Dalším faktorem mohla být také skutečnost, že od počátku 90. let stál Fidesz většinou v opozici a jeho zastoupení v parlamentu bylo velmi malé, tudíž za sebou neměl velké skandály a odpovědnost za neúspěchy, k nimž při přechodu k tržní společnosti došlo. Jiným zřejmým faktorem voleb byla podoba kampaně, kterou Fidesz vedl. Velkou úlohu v nich hrála nacionalistická témata a nerealisticky vypadající ekonomické sliby.99 Po těchto volbách se nejsilnější stranou Maďarska stal právě Fidesz a Viktor Orbán získal funkci předsedy vlády. Jedním z důkazů, že již tato koaliční vláda projevovala tendence, které se dají označit za nacionalistické, je její počínání s přibližujícím se rokem 2000. Ten byl označen jako rok tisícího výročí korunovace svatého Štěpána uherským králem. Právě oslavám této události věnovala vláda značnou pozornost a staly se jednou

97

The History of FIDESZ. FIDESZ [online]. [cit. 2013-04-17]. Hrdličková, B.: Pravicové reformy pod taktovkou socialistů, s. 83. 99 Balogh, E. S.: From Hungary's Orban, Promises, Promises. The New York Times [online]. [cit. 2013-04-17]. 98

37

z hlavních priorit celého Orbánova kabinetu.100 Tato vláda však není z hlediska této diplomové práce tak důležitá jako ta, jež vzešla z voleb v roce 2010. Již výše byla popsána situace, která v Maďarsku existovala před parlamentními volbami v roce 2010. Jobbik nebyl jedinou stranou, jež v tomto hlasování posílila. Za největší úspěch je možné považovat výsledky právě strany Fidesz Viktora Orbána. Vzhledem k tomu, že se podařilo Fidesz sjednotit a pohltit velkou část maďarských relevantních pravicových stran,101 vystupoval tak většinou proti stranám levicovým, které po ekonomických skandálech přišly o podporu

obyvatelstva.

Samozřejmě

na

pravici

ještě

stál

Jobbik,

tedy

nesystémová extremistická strana v té době bez koaličního potenciálu. Výsledky voleb naprosto jasně daly veškerou státní moc do rukou Fideszu, který díky komplikovanému volebnímu systému dokázal se ziskem přes 50 procent hlasů obsadit 262 míst v parlamentu z celkového počtu 389 poslanců, a získat tedy dokonce ústavní většinu.102 I před volbami v roce 2010 měla velkou pozici nacionalistická hesla. Velkým tématem Fideszu byla kromě stabilizace ekonomiky také národnostní témata. Orbán a jeho strana chtěli zajistit občanství i příslušníkům maďarského národa, kteří žijí v zahraničí. K tomuto velmi radikálnímu kroku by bylo nutné změnit ústavu země. I to byl jeden z plánů strany, neboť poukazovala na nutnost hlubší reformy státního systému Maďarska.103 Po nástupu Orbánovy vlády opravdu ke značným změnám došlo a byly zahájeny přípravy na velké společenské a politické reformy. 4.1.5.1 Nový ústavní řád Maďarska Ihned po volbách představil premiér Viktor Orbán plán na vytvoření nové ústavní smlouvy, která by reformovala celý politický systém Maďarska. V roce 2011 byl přijat „Základní zákon Maďarska“, jak zní oficiální název nové maďarské ústavy. Než se práce začne zabývat nacionalistickými prvky tohoto zákona, považuji za nutné představit jeden problém; tím je způsob, jímž byla ústava 100

Fowler, B. Concentrated Orange: Fidesz and the Remaking of the Hungarian Centre Right, 1994-2002, s. 67. 101 Jenčíková, M.: Smíšený volební systém v Maďarsku a jeho vliv na stranický systém, s. 28. 102 National Assembly Election Results: Hungary Totals. Election Resources on the Internet [online]. [cit. 2013-04-17]. 103 Gorondi, P. Hungary Elections: Fidesz, Center-Right Party, Wins Majority, Socialists Stunned. Huffington Post[online]. [cit. 2013-04-17].

38

vytvořena a schválena. Díky výsledkům voleb, v nichž získal Fidesz parlamentní ústavní většinu, mohl základní zákon připravit bez jakékoliv spolupráce s ostatními parlamentními stranami. Přesně k takové situaci došlo, ačkoliv je zřejmé, že u natolik důležitého zákona, jakým je ústava státu, je nutná široká shoda mezi politickou a společenskou elitou. K tomu však nedošlo a shoda možná ani hledána nebyla, takže celý dokument byl schválen pouze poslanci vládního hnutí Fidesz. Základní zákon obsahuje v první části textu tzv. Národní slib věrnosti. Jedná se o část, která odpovídá preambuli, jakou můžeme najít ve většině ústavních dokumentů po celém světě. Tato část má za úkol zřejmě ukázat jednotu země a nadšení Maďarů pro své národní cítění. Slovo Maďar či maďarský se zde vyskytuje velmi často. Dá se říci, že v naprosté většině případů vytlačuje označení občan, z čehož lze usuzovat, komu je dokument určen. Má to tedy znamenat, že příslušníci národnostních menšin v zemi nejsou slibem vázáni? Národní slib odkazuje na osobnost svatého Štěpána za to, že založil maďarský stát a přinesl mu křesťanství. Silně vyzdvihována je i hrdost na předky, kteří bojovali za svobodu a nezávislost země.104 Závěr celého slibu však poukazuje na pokračující touhu po opětovném vytvoření velkého Maďarska v bývalých uherských hranicích. Nejpregnantněji to vystihuje věta „slibujeme zachovat jednotu našeho národa, který byl rozerván v minulém století.“105 Z názvu maďarského státu bylo odstraněno označení republika, což mění oficiální název země z Maďarské republiky na Maďarsko.106 V maďarštině zní tento název Magyarország a vzhledem k tomu, že v maďarštině existuje pouze toto označení jak pro Maďarsko, tak pro Uhersko, je možné se domnívat, že celý základní dokument odkazuje na minulost uherské monarchie, čímž prakticky do ústavy státu zanáší povinnost usilovat o připojení oblastí, jež byly od Maďarska odtrženy Trianonskou smlouvou. I další článek vyzdvihuje minulost Uherska a odpovědnost za to, aby se velké Maďarsko opět propojovalo. „Maďarsko, jakožto stát Maďarů nese zodpovědnost za osud Maďarů mimo hranice státu…bude podporovat jejich identitu a prohlubovat spolupráci s Maďarskem.“107 Tato část 104

Fundamental Law of Hungary. 2010, část I. Tamtéž. 106 Fundamental Law of Hungary, část II., článek A. 107 Fundamental Law of Hungary, část II., článek D. 105

39

nejen odkazuje k Uhersku, ale přináší důležitý poznatek, který podporuje teorii nárůstu nacionalismu v zemi. Maďarsko je označeno za stát Maďarů. Znamená to, že země je založena na národním, nikoliv občanském základě, což v dnešní době a v rámci členských zemí Evropské unie působí dosti nemoderně. Nutno však upozornit, že i národnostním menšinám se text Základního zákona věnuje. Dle něho mohou menšiny svobodně vyznávat svou víru, používat svůj jazyk a vytvořit své samosprávné orgány.108 Na druhou stranu je nutno upozornit, že již v části 1 dokumentu je křesťanství označeno za uchovavatele maďarských hodnot109, čímž je mu, přinejmenším symbolicky, přisouzena role privilegovaného náboženství. I tato zmínka může působit v moderním evropském legislativním textu do jisté míry nevhodně. Jedna z výzkumných otázek se zabývá tím, zda nárůst nacionalismu není hrozbou pro vývoj demokratického prostředí v Maďarsku. Proto autor považuje za příhodné poukázat i na několik částí nového základního zákona, které by mohly takovou hrozbu představovat. Jedním z nejviditelnějších důkazů může být omezení pravomocí ústavního soudu. Jeho rozhodnutí se díky novému ústavnímu systému omezují pouze na některé zákony. Od platnosti ústavy by neměl soud rozhodovat o zákonech týkajících se daňové zátěže či rozpočtu.110 Je zde sice pojistka, že pravomoc jednat o takovýchto zákonech ztratí až v okamžiku, kdy státní dluh země klesne pod 50% HDP 111, ale i samotný fakt, že se omezuje počet zákonů, o nichž může ústavní soud rozhodovat, lze vyložit jako snahu o odstranění některých demokratických pojistek. Takové pojistky jsou významné zejména v jednokomorovém systému, kdy neexistuje druhá komora parlamentu, která by mohla kontrolovat zákony a jejich demokratičnost. V březnu 2013 schválil maďarský parlament také několik dodatků ústavy, které byly velmi kritizovány jak domácí opozicí, tak zahraničními pozorovateli. Jeden z dodatků se týká také ústavního soudu; zakazuje mu jednat o těch zákonech, které byly přijaty jako tzv. cardinal act, tedy ústavní většinou v parlamentu. Tento fakt v situaci, kdy jedna strana má ústavní většinu skutečně odstraňuje velmi důležitou pojistku demokracie a pouze posiluje postavení 108

Fundamental Law of Hungary, část III, článek XXVII. Tamtéž, část I. 110 Tamtéž, část IV., článek 24. 111 Kelemen, K.: The Hungarian Constitutional Court in the new constitutional Framework, s. 9. 109

40

současné vládní strany. Tomuto tvrzení nahrává také další dodatek základního zákona, který se zabývá pravidly volební kampaně pro volby do maďarského parlamentu. Zákon umožňuje vést volební kampaň pouze ve státem vlastněných a kontrolovaných médiích.112 Tím se vylučují nejen veškeré komerční televizní a rozhlasové stanice či tiskoviny, ale zejména internet. Ten se stal v posledních letech velkým fenoménem volebních kampaní, a to zejména díky možnosti oslovit mladé voliče, jejichž volební disciplína patří mezi nižší. Internet má i další výhody pro volební kampaň. Je levný, tudíž mohou do volebního boje vstupovat i menší strany, které nemají velké rozpočty na kampaň, ale je také rychlý. To podporuje možnost rychlých reakcí na různé události a kampaň je tak stále aktuální. Zákaz předvolební kampaně v těchto sdělovacích prostředcích může být do značné míry chápána jako omezení volné soutěže politických stran, a to i v případě, že by státní média byla naprosto nezávislá a objektivní. 4.1.5.2 Další kroky vlády, v nichž lze nalézt nacionalistické tendence Ústava není jediným krokem, který vláda Viktora Orbána provedla a v němž lze nalézt prvky nacionalismu. V této podkapitole předloží práce další důkazy zákonů a akcí, jež připravila a provedla současná maďarská vláda a z nichž je možné nacionalismus vycítit. Zřejmě nejsilněji je tyto tendence vidět ve vztahu Maďarského státu k maďarským menšinám v sousedních zemích, tedy v těch oblastech, které stát ztratil trianonskou smlouvou, což v Maďarech stále vyvolává značné vášně. Jak již bylo výše zmíněno, tato smlouva ukončující první světovou válku je v Maďarsku stále vnímána jako největší národní tragédie maďarské historie. Vláda strana Fidesz připravila nový zákon, který představoval reformu politiky získání občanství Maďarska. Ten byl přijat v roce 2011 opět díky ústavní většině a takto velkou změnu tedy vláda a vládní strana opět nekonzultovaly s opozicí. Zřejmě nejsilněji lze v tomto zákoně vidět fakt, že přiznává možnost získat okamžitě maďarské občanství těm občanům jiných zemí, kteří prokážou maďarské předky. Jednat by se tak mohlo až o pět milionů osob, zejména občanů zemí sousedících s Maďarskem.113 V Rumunsku tento akt znamenal 112

Q&A: Hungary's controversial constitutional changes. BBC NEWS Europe [online]. [cit. 2013-04-17]. Kralik, L.: New Hungarian Citizenship Law to Take Effect in January 2011. In Motion: news and views from MOVE ONE [online]. [cit. 2013-04-17]. 113

41

možnost pro tisíce lidí, kteří se rozhodli získat maďarské občanství. Lídr organizace zabývající se právy etnických Maďarů v Rumunsku, Szilagyi, to označil za symbolické znázornění toho, že maďarská vláda považuje ochranu jejich práv za důležitou. Opačný názor však má většina státních představitelů zemí, v nichž větší maďarská populace žije. Například slovenský premiér Robert Fico označil celý zákon za bezpečností riziko pro Slovensko, za snahu o revizi historie a uspořádání světa po první světové válce. 114 Nutno podotknout, že na Slovensku byla reakce na celou situaci do značné míry vyhrocená také z důvodu, že se maďarská menšina stala tématem parlamentních voleb, které se krátce po schválení tohoto zákona v zemi konaly. I tak však byl na Slovensku schválen zákon,

jenž

recipročně

zaváděl

odebírání

slovenského

občanství

těm

příslušníkům maďarského etnika, kteří maďarské občanství díky novému zákonu dostanou.115 Tuto vyhrocenou situaci analyzoval maďarský politolog Zoltan Kiszelli. Považoval za možné, že dojde k diplomatickým konfliktům zejména s Ukrajinou a Slovenskem. Vlády těchto zemí se dle něho obávají, že po udělení občanství maďarským menšinám se maďarská vláda pokusí pokračovat v zpochybňování historického uspořádání hranic a bude požadovat jejich překreslení.116 Nový národnostní zákon má však i další problematickou část. Občané Maďarska, kteří získají občanství právě na základě historické příslušnosti, budou do jisté míry diskriminování těmi, kteří se v zemi narodili, či získali občanství země běžnou cestou. „Zahraniční Maďaři“ nemají právo trvalého pobytu v zemi. Tento fakt vytváří dvě úrovně občanství, což je situace, která je naprosto nevídaná a v rozporu s mnoha mezinárodními smlouvami o národnostních otázkách. I „selský rozum“ napovídá, že občanství státu je nejvyšším druhem příslušnosti a může mít jen jednu úroveň, tedy tu, kdy občan požívá veškerá práva, která země nabízí. Toto bylo zákonem o „zahraničních Maďarech“ porušeno a do budoucnosti to může být bodem kritiky země ze zahraničí a nespokojenosti Maďarů, kteří národnost tímto způsobem nabyli. Náznaky nacionalistického chování vlády, minimálně uvnitř země, lze spatřit ve spolupráci Maďarska s Mezinárodním měnovým fondem (MMF). Kvůli 114

Slovaks retaliate over Hungarian citizenship law. BBC NEWS Europe [online]. [cit. 2013-04-17]. Laurence, P.: New Hungary citizenship law fuels passport demand. BBC NEWS Europe [online]. [cit. 2013-04-17]. 116 Controversial Hungarian citizenship law passed. Euronews [online]. [cit. 2013-04-17]. 115

42

finanční a ekonomické krizi, která zasáhla zemi v roce 2008, se ekonomika dostala do velkých problémů. Dosti sporným způsobem také vláda podpořila ty občany, kteří byli výrazně zadluženi v zahraničí. Ale toto téma by vystačilo na vlastní akademickou práci a o nacionalismu příliš nevypovídá, proto mu bude věnována pouze okrajová pozornost. Maďarská měna a ekonomika se dostala do vážných problémů, a proto vláda Viktora Orbána začala jedna s MMF o půjčce, která by situaci pomohla stabilizovat. V zemi však zahájila kampaň, jež spíše poukazovala na to, že jakákoliv spolupráce a žádost o pomoc MMF by mohly znamenat, že se Maďarsko stane pouhým protektorátem této finanční organizace. Zároveň ve svých varováních Orbán a další členové Fideszu hrozili, že v takovém případě by situace mohl využít i Brusel, který by začal Maďarsko ovládat.117 Takové vytváření domnělého vnějšího nepřítele může také znamenat snahu o mobilizaci obyvatelstva a získání větší podpory v zemi. Představitelé Evropské unie kritizovali maďarskou vládu také za podobu připravované reformy vysokoškolského vzdělávání. Tento zákon upravuje formu školného na státních vysokých školách. Studenti, kteří si vyberou tu variantu, že stát jim platí část nebo celou částku školného, se musí zavázat státu smlouvou. Ta určuje, že značnou část svého života po skončení studií musí strávit prací v Maďarsku. EU to považuje za porušení jedné ze základních svobod společenství, totiž volného pohybu pracovní síly. 118 Tlak nejen Evropské unie, ale také nespokojenost maďarských studentů s tímto zákonem alespoň donutily vládu platnost tohoto zákona pozastavit a přepracovat jej.119 4.1.6 Shrnutí Tato kapitola se snažila nalézt kořeny maďarského nacionalismu. Dokázala, že mnohé mýty, které v zemi kolují o historických událostech národa, se mohly stát správným podhoubím pro růst nacionalistických tendencí. Významným znakem takového nárůstu je zvětšující se podpora extrémně nacionalistické politické strany Jobbik, a to i mezi vzdělanou mladou generací.

117

Orbán annoys IMF and EU. Presseurop [online]. [cit. 2013-04-17]. Szalai, M.: Hungarian education reform in the making. Friedrich Naumann Stiftung für die Freiheit[online]. [cit. 2013-04-17]. 119 Simon, Z.: Hungarian Students Stronger Than IMF in Pressuring Orban. Bloomberg [online]. [cit. 2013-04-17]. 118

43

Alarmující je existence paramilitárních jednotek, které se hlásí ke xenofobii a rasismu. Tyto organizace mnohdy spolupracují právě také se stranou Jobbik. Nacionalismus se projevuje nejen na extrémních částech politického spektra, ale i u největší a v současnosti vládní strany Fidesz. Důkazy toho lze najít v nové ústavě, školské reformě a novém zákoně o maďarském občanství. Celkově se v nových zákonech, které se týkají společenské a politické reformy země, akcentuje více slovo Maďar než občan. To podporuje myšlenku, že nacionalismus je v zemi na vzestupu. Na příkladu zákona o občanství, volební reformy či nového ústavního pořádku země bylo představeno i několik hrozeb pro demokracii, které vláda Viktora Orbána způsobila svou činností. Mezi ty nejzásadnější se řadí oslabení moci ústavního soudu, jenž je významnou pojistkou demokracie, zejména v politických systémech, které se opírají o jednokomorový parlament. Dále také volební reforma, jež může být v mnoha ohledech považována za omezení svobody médií a značné zhoršení aktivní účasti obyvatel na politickém životě země. To je způsobeno zákazem kampaně na internetu, který mohl podporovat zájem občanů o politiku a aktivní účast na jejím vývoji. Lze tedy konstatovat, že nárůst nacionalismu v Maďarsku je v současnosti i hrozbou pro tamní demokracii. Pokud bychom odmítli vliv přímý, ačkoliv růst podpory extremistického hnutí Jobbik naznačuje přímou hrozbu demokratickým hodnotám, pak přinejmenším nepřímý vliv je v Maďarsku bezpochyby možné nalézt. Současná maďarská vláda strany Fidesz získala velké množství hlasů na základě zdůrazňování nacionalistických témat a díky tomu drží dnes ústavní většinu v parlamentu. Je tudíž schopna prosazovat zákony, které mohou být do jisté míry považovány za odporující demokratickým principům.

4.2 Evropská unie a nacionalistické režimy Následující kapitola se zaměří na problematiku nacionalismu v Evropské unii. Má-li tato práce odpovědět na otázku, zda je nárůst nacionalismu v Maďarsku hrozbou pro Evropskou unii a její humanistický rozměr, je nutné prozkoumat zkušenosti evropské integrace s různými nacionalistickými režimy v bezprostředním okolí organizace, či přímo v jejím středu. Nejprve se autor bude zabývat obdobím rané evropské integrace, kdy například Španělsko a Portugalsko bylo ovládáno autoritativními vůdci, kteří se hlásili k radikálně

44

pravicovým idejím. Dále budou prozkoumány současné nacionalistické výzvy, jimž Evropská unie čelí. Nejedná se již ve většině případů o takto velké hrozby jako ve druhé polovině 20. století, ale stále hrozí rozštěpení některých členských zemí EU, jako například Velké Británii, Belgii, či Španělsku. 4.2.1 Nacionalistické režimy v okolí evropské integrace Když v průběhu 50. let minulého století docházelo k formování evropské integrace, byla studená válka mezi východem a západem v plném proudu. Částečně stranou hlavního dění ve světě tak stály události na Pyrenejském poloostrově. Obě země na jeho území, tedy Španělsko a Portugalsko, v té době zažívaly období autokratických vládců, kteří se alespoň po určitou dobu své vlády hlásili k extrémní pravici či přímo k fašismu. Ačkoliv v té době se teprve formovala podoba celé integrace a primární pozornost byla upřena na ekonomické otázky, i tak museli představitelé šesti zakládajících států zaujmout nějaká stanoviska na případnou spolupráci s oběma zeměmi. 4.2.1.1 Frankistické Španělsko V roce 1936 vyhrála ve Španělsku extrémní levice. Po svém nástupu k moci poslala generála Franka do „exilu na Kanárské ostrovy. Francisco Franko se narodil v roce 1892 a během své kariéry v armádě dosáhl velkých úspěchů. Stal se dokonce nejmladším generálem v Evropě od dob Napoleona I. Bonaparte.120 Franko dokázal po svém „odsunu“ na svou stranu obrátit španělskou armádu v Africe a postupně získával pod svou kontrolu zbytek Španělska. Tím začíná konflikt známý jako Španělská občanská válka. Po jejím ukončení v roce 1939 se Franko ujal vlády v zemi. To, na které straně během občanské války stály další země, napovědělo také, jak probíhal další kontakt těchto zemí s Frankovým režimem. Zatímco Spojené státy americké zůstávaly neutrální, podobně jako na počátku druhé světové války, Francie a Sovětský svaz podporovaly levicovou vládu. Německo a Itálie podporovaly generála Franka, neboť fašismus byl právě Frankovu smýšlení nejbližší.121 Stanley Payne rozděluje vládu Francisca Franka na tři základní období, která se vyznačují společnými rysy. V období od počátku občanské války v roce 120 121

Blumberg, A.: Great Leaders, Great Tyrants? s. 73. Tamtéž, s. 72.

45

1936 do konce druhé světové války roku 1945 považuje Payne Španělsko za semi-fašistický a potenciálně imperialistický režim. Důvodem k potenciálně imperialistickým tendencím režimu mohla být existující síla Frankových spojenců, tedy mocností osy, které v první polovině tohoto období měly sílu a možnost další expanze. Na této vlně se zřejmě chtělo Španělsko svézt, aby získalo větší vliv v mezinárodním prostředí. Druhé období Payne nazývá národně katolickým korporativismem a datuje ho do rozmezí let 1945-1957. V té době byl režim v zemi nejtvrdší a represe proti jakékoliv opozici nejsilnější. Posledním obdobím v tomto dělení je tzv. developmentalistická a technokratická fáze od roku 1967 do Frankovy smrti v roce 1975.122 Během ní došlo k ekonomickému rozvoji země a postupnému uvolňování celého režimu, cenzura byla zmírněna, avšak co přetrvávalo, byl Frankův antikomunismus, který mu postupně mohl získávat jisté sympatie mezi západními zeměmi právě díky vývoji studené války. Podle tohoto rozdělení můžeme prvotní kontakty Španělska a Evropské integrace datovat až do druhého období Frankova režimu. V té době bylo Frankistické Španělsko stále velmi silně nacionalistické, národnostní menšiny v zemi neměly žádnou možnost prosadit jakoukoliv míru autonomie, ani se jinak realizovat. Zároveň byl režim viditelně nenávistný k Židům, je však nutné podotknout, že během druhé světové války přijímalo Španělsko velké množství židovských uprchlíků, kteří utíkali před pronásledováním v okupované Evropě.123 Postupná změna, která v tomto období přicházela, se projevila, když například Franko v roce 1953 odsoudil fašismus samotný jakožto ideologii. Na konci 50. let došlo k otevření ekonomiky země vůči světu. Vznikající kapitalismus vytvořil ekonomickou střední třídu, která mohla být důvodem pro následnou touhu po demokratizaci země a užší spolupráci s organizacemi, jež představovaly sjednocování západní Evropy. Po smrti Franka a opětovném nastolení monarchie v zemi dokázalo Španělsko velmi rychle přejít k demokratickému zřízení. To se projevilo i skutečností, že na konci 70. let se stalo přidruženým členem organizace EFTA a v roce 1986 právoplatným členským státem Evropských společenství.124 Rozhovory s evropskou šestkou, tedy členy EHS, však zahájilo Španělsko ještě za Frankova života. Již v průběhu 60. let ministr 122

Payne, S. G.: The Franco Regime, 1935-1975, s. 622. Blumberg, A.: Great Leaders, Great Tyrants? s. 78. 124 Pitrová, M. – Fiala, P.: Evropská unie, s. 114. 123

46

zahraničí několikrát vyjednával o zahájení přístupových jednání. Odpovědí na tyto snahy však vždy bylo konstatování, že zemi je nejprve nutné zajistit zakotvení demokratických principů a ustavení vlády práva. Právě jako reakce na snahy Španělska o vstup do EHS byla během konference v Mnichově přijata deklarace umožňující zahájení rozhovorů o přistoupení pouze s těmi zeměmi, které jsou pokládány za demokratické.125 4.2.1.2 Salazarovo Portugalsko V případě Portugalska a Salazarova režimu, který ho ovládal, nelze mluvit o nějak silném nacionalistickém zaměření země. Portugalsko v období jeho vlády lze specifikovat spíše jako autoritativní režim nesoucí silné prvky korporativismu. Pro tuto diplomovou práci je Portugalsko zajímavé také tím, že v současném Maďarsku můžeme nalézt některé podobné znaky autoritativního režimu, tudíž na tomto příkladu lze vidět přístup Evropské integrace k těmto režimům. Antonio Salazar de Oliveira se v roce 1928 stal ministrem financí ve vojenské vládě. Armáda zemi kontrolovala od státního převratu z roku 1911. Následně se stal dokonce předsedou vlády a tuto funkci udržel až do své rezignace roku 1968.126 Nacionalistické prvky lze v jeho vládě nalézt v mnoha projevech, v nichž nastiňoval svou představu „převýchovy národa“. Jeden z těch nejznámějších pronesl v roce 1934 a později se mu začalo říkat projev „Škola, život a národ“. Také nechal vytvořit mládežnické organizace, které měly za úkol právě tato tři hesla naplňovat. Zároveň se postupně začal lepšit i Salazarů vztah ke katolické církvi, která do značné míry také pomáhala s organizací obyvatelstva.127 Salazar však projevoval mnohem větší názorovou pružnost než Francisco Franko, i když se možná do značné míry jednalo o pragmatismus. Na počátku druhé světové války, kdy se zdálo, že nacistické Německo a jeho spojenci brzy ovládnou celou Evropu, spolupracoval Salazar s Hitlerem nejen na bázi státnické, ale například i na úrovni právě oněch mládežnických organizací a čerpal mnohou inspiraci u německých Hitlerjugend. Naopak s blížícím se koncem války a narůstající nevyhnutelností porážky mocností Osy začínal Salazar 125

Pou Serradell, V.: España y la Europe Comunitaria, s. 112-115. Malý, R.: Tyran nebo otec vlasti?. Tedeum [online]. [cit. 2013-04-20]. 127 Klíma, J.: Dějiny Portugalska, s. 378. 126

47

postupně navazovat bližší kontakty se Spojenci. I když po smrti Adolfa Hitlera byly v zemi vlajky svěšeny na půl žerdi, v ulicích se již oslavoval konec války a tisk se vymezoval protifašisticky.128 Po válce si Portugalsko uvědomovalo nutnost nedostat se do mezinárodní izolace. I z toho důvodu se do značné míry změnila rétorika, již Salazar používal. Přestal používat označení Nový stát, které pro svůj režim zavedl a spíše se přikládal důraz na nový termín organizovaná demokracie. I ekonomická politika země se postupně otevírala světu a od roku 1953 byl do země v omezené míře vpuštěn zahraniční kapitál. Avšak rozvoj země probíhal velmi pomalu a oproti Evropě, kde se rozbíhaly integrační procesy, to mohl vypadat, že Portugalsko přešlapuje stále na místě. Sbližování s Evropou nastalo v Portugalsku ve větší míře až po odstoupení a smrti Salazara, za vlády Marcella Caetana. Roku 1971 tak byly zahájeny rozhovory mezi Portugalskem a ES o možném přistoupení země, avšak vzhledem ke zhoršující se situaci v zemi byly tyto pokusy přerušeny. Místo toho byla alespoň v roce 1972 podepsána první obchodní dohoda s Evropským společenstvím. Nespokojenost v zemi dále narůstala a vyvrcholila v roce 1974 tzv. karafiátovou revolucí. Ta ukončila autokratický režim a byla vytvořena demokratická vláda, která zintenzivnila kontakt se západní Evropou. A tak mohlo Portugalsko v roce 1986 společně se Španělskem do ES vstoupit.129 4.2.2 Nacionalistické tendence v členských státech EU I v současnosti se nacionalismus jako problém v Evropské unii objevuje. Ve většině případů nejde o nárůst nacionalismu na vládní úrovni jednotlivých členských států, ale spíše jsou to pokusy národů a etnických skupin uvnitř těchto zemí o silnější postavení ve státě či rovnou nezávislost. Některé z těchto případů budou předmětem zkoumání této kapitoly, jsou totiž mnohem aktuálnější než ty z kapitoly předchozí, a tak je možné z reakcí Evropské unie vypozorovat schopnost nacionalistické tendence řešit. V současnosti má totiž EU mnohem více množností zasáhnout, než měla v počátcích integračního procesu, neboť se v mnohém změnila z převážně ekonomické na silnou politickou organizaci.

128 129

Klíma, J.: Dějiny Portugalska, s. 394-395. Tamtéž, s. 398-447.

48

4.2.2.1 Irský nacionalismus Nacionalistické pnutí v Irsku, zejména jeho severní části, je součástí téměř celé moderní historie Britských ostrovů. Vzhledem k tomu, že tato práce se věnuje zejména jiným tématům, bude historie celého problému nastíněna jen velmi povrchně a to zejména se zaměřením na události, které se udály během závěru 20. století. Roku 1921 došlo k ukončení války za nezávislost a Irsko získalo značnou míru autonomie, na níž následně v roce 1949 navázalo úplné odtržení země od Velké Británie. Nebyl to však celý ostrov, který připadl nově vzniklému státu; šest hrabství na severu zůstalo i nadále pod kontrolou britského trůnu.130 Dalo by se říci, že tímto veškeré irské nacionalistické snahy mohou skončit, ovšem problém vznikl právě v severní části Irska, kde se spíše než o národnostní otázky jednalo o problém náboženský. Země je až do dnešní doby rozdělena na katolické obyvatele, kteří se v naprosté většině chtějí připojit k Irské republice, a protestanty, kteří cítí příslušnost ke Spojenému království. Tím však nelze říci, že nacionalismus v tomto konfliktu nehraje významnou roli, neboť jsou to právě nacionalistické tendence, které rozdmýchávaly nenávist katolického obyvatelstva vůči Velké Británii a snahu o připojení k Irsku. Svou roli také hraje ten fakt, že protestanti jsou z velké části potomky Angličanů, kteří do Irska přišli v době, kdy ostrov tvořil nedílnou součást Velké Británie. Roku 1919 byla založena organizace Irské republikánské armády (IRA), která se teroristickými metodami snaží dosáhnout svého cíle, tedy připojení Severního Irska ke zbytku ostrova. Protestanti na druhé straně konfliktu také vytvářeli různé paramilitární organizace, jež byly odpovědí na činnost organizace IRA. V první polovině 70. let došlo k rozštěpení této organizace a činnost oné původní organizace IRA se postupně omezovala. Naopak ona uskupení, jež se odtrhla, byla mnohdy radikálnější a jejich teroristická činnost narůstala. Je nutno podotknout, že některá podobná uskupení jsou aktivní dodnes, jako například pokračující IRA (CIRA), či Pravá IRA (Real IRA). Katoličtí obyvatelé Severního Irska také mají vlastní politickou stranu Sinn Féin, do níž přešlo i několik vůdčích osobností, které původně působily v rámci IRA. Tato strana si klade za cíl to samé jako IRA, ovšem bez použití násilných činů, tedy pouze politickou hrou. A právě mezi Sinn Féin a protestantskou částí obyvatel došlo v roce 1998 k tzv. 130

Hollis, D. W.: „The“ History of Ireland, s. 157.

49

Velkopáteční dohodě, která násilnosti takřka eliminovala (až na ony některé menší organizace, jež se násilí odmítají vzdát) a byla vytvořena společná koaliční vláda nad oblastí v rámci Spojeného království.131 Vzhledem k tomu, že nejintenzivnější mírová jednání probíhala v 90. letech, je zřejmé, že Evropská unie se snažila tento proces podporovat. Právě na počátku 90. let totiž Evropská unie získala mnohem silnější pravomoci v otázkách politických, než měla doposud, čímž získala možnost podporovat myšlenku evropské identity, která je v naprostém rozporu s nacionalismem jako takovým. Členství jak Irska, tak i Velké Británie navíc pomohlo při vyjednáváních i nepřímo. Díky dokončenému jednotnému trhu klesla ekonomická a obchodní závislost Irska právě na Velké Británii, což napomáhalo vyrovnanosti obou stran při vyjednáváních, ačkoliv je samozřejmě nutno podotknout, že tato jednání nebyla vedena mezi Spojeným královstvím a Irskou republikou. Evropské peníze také podporovaly snížení napětí, a to zejména díky zavedenému programu Interreg, který podporuje spolupráci příhraničních regionů jednotlivých členských zemí. Bylo tak možné navázat hlubší spolupráci Severního Irska, právě s Irskou republikou.132 Evropská unie však nepoužívala jen tyto obecně zavedené programy a mechanismy, aby podporovala mírové snahy v Severním Irsku. Její účast na mírovém procesu byla mnohem hlubší. EU působila jako základ pro mnohá jednání mezi Velkou Británií a představiteli „republikánů“ Severního Irska. Důkazem toho je i ona Velkopáteční dohoda, což je ve skutečnosti mírová smlouva mezi oběma stranami. Obě strany se zde označují za partnery v rámci Evropské unie a svá další jednání odkazují i na různá setkání právě v rámci EU.133 V roce 1994 byl v rámci Evropské unie vytvořen zvláštní program pro mír a smíření (dále jen PEACE program). Jeho cílem bylo zaměřit se na ty, kteří byli konfliktem nejvíce postižení. Peníze PEACE programu šly proto zejména do málo rozvinutých oblastí na obou stranách hranice mezi Irskem a Spojeným královstvím. První vlna tohoto programu, tzv. PEACE 1, fungovala mezi lety 1994 a 1999. Celkově tento program rozdělil přes 500 milionů Eur a to především za 131

Hollis, D. W.: „The“ History of Ireland, s. 208. Fiala, P. – Pitrová, M.: Evropská unie, s. 516. 133 The Agreement reached in the multi-party negotiations. [online]. [cit. 2013-04-20]. 132

50

účelem odstranit škody, které konflikt napáchal, aby se zdálo, že tyto krvavé události jsou již dávnou minulostí. Na tento program navázal PEACE 2, který pokračoval až do roku 2004. Ten měl dva jasné cíle, v jejichž rámci rozdělil přes 400 milionů Euro. Prvním cílem bylo poukázat na pozitivní odkaz konfliktu a druhým využít co nejvíce všechny výhody, které přinášel mírový proces.134 4.2.2.2 Skotský nacionalismus Velká Británie však nemusela řešit pouze problém se secesistickými tendencemi části obyvatelstva Severního Irska. Mnohem aktuálnější je problém skotského nacionalismu, který během druhé poloviny 20. století opět nabýval na síle a snažil se podporovat nezávislost celého území. Kořeny skotského nacionalismu sahají dokonce ještě hlouběji než v případě toho irského. V průběhu 20. století však Velká Británie, zřejmě po zkušenostech s Irskem a válkou, jež v první polovině století znamenala odtržení této země od království, přistoupila na postupný nárůst samosprávy i pro Skotsko. Od roku 1979 dochází k decentralizaci a přesouvání pravomocí z Londýna na sever. V roce 1998 byl dokonce vytvořen samostatný skotský parlament, jehož pravomoci postupně dosáhly značné velikosti. Pod jeho rozhodování spadají například otázky zdravotnictví, vzdělání, turismu, policie, zemědělství, atd.135 A právě skotský parlament je v současnosti ovládán Skotskou národní stranu, jejíž předseda Alex Salmond je i skotským předsedou vlády. Hlavním bodem programu skotských nacionalistů je zasadit se o vytvoření nezávislého skotského státu, a to již v krátkodobém horizontu. Příští rok, tedy v roce 2014, proběhne v zemi referendum, které by mělo odpovědět na otázku, zda si Skoti přejí osamostatnit a odtrhnout se tak od Spojeného království. Do značné míry bude mít na výsledek referenda také to, jak se Velká Británie rozhodne k případnému novému státu přistupovat, tedy zda bude i nadále rozvoj země podporovat. Velmi důležitý je také budoucí vztah nezávislého Skotska a Evropské unie. Existuje několik možností toho, jak se Unie k nově vzniklému státu může zachovat. Předseda skotské vlády Salmond se nechal několikrát slyšet, že 134

EU Programme for Peace and Reconciliation. European Commission Office in Northern Ireland. [cit. 2013-04-20]. 135 Rainsbury, A.: Scottish Independence and the European Union. Diffusion [online]. [cit. 2013-04-20].

51

očekává okamžité přijetí země do EU jakožto prosté rozdělení jednoho členského státu na dva menší, ovšem stále členské státy. Na druhou stranu se objevují z vládní strany i hlasy, že Skotsko si bude vybírat mezi členstvím v EU a EFTA. Existuje ještě třetí možnost, která by se pro Skotsko otevírala, a tou je členství v Evropském hospodářském prostoru. Tohoto institutu využívá například Norsko, které tak má výhodu členství v jednotném trhu bez samotného členství v EU.136 Taková možnost je však dosti nepravděpodobná a to z toho důvodu, že by tím Skotsko ztratilo veškerý vliv v Bruselu na vytvářenou legislativu a muselo by jí pouze uplatňovat. Pozice Evropské unie může proto hrát velmi významnou roli při rozhodování v referendu, neboť se dá počítat s jistým pragmatismem samotných Skotů. Je velmi nepravděpodobné, že by se obyvatelé Skotska rozhodli pro samostatnost za cenu velkého ekonomického propadu. Dá se také předpokládat, že ostatní země Unie budou opatrné ve vztahu k případnému odtržení Skotska, neboť některé se potýkají s podobnými problémy a z toho důvodu by se mohly rozhodnout vetovat připojení Skotska k EU a celkově by se stavěly dosti obezřetně k této nové zemi. Takto se vyjadřovali například již někteří političtí představitelé Španělska, zejména kvůli Baskům a Kataláncům, kteří by tak mohli tento precedens využít k podobnému cíli (viz níže).137 4.2.2.3 Nacionalismus ve Španělsku Nejen ve své historii před vstupem do ES, ale i jakožto člen evropských integračních procesů Španělsko muselo a musí čelit nacionalistickým tendencím uvnitř země. Ačkoliv je právě Španělsko považováno za jeden z nejstarších evropských národních států, označují ho Bollen a Medrano za příklad nekompletního nation-buildingu, kdy se nepodařilo potlačit etnické tendence v rámci země a od 19. století se projevují. Oba dva také dodávají, že ale tento fakt, že v zemi existuje tzv. mikronacionalismus, neznamená automaticky tendence na drolení Španělska.138 Nutno však podotknout, že tento text byl publikován v roce 1998 a i tehdy byly názory obou pánů částečně diskutabilní, neboť Baskicko se dosti vehementně dožadovalo odtržení od zbytku státu. 136

Furby, D.. Scottish Independence and EUAccession. London: Business for New Europe, 2012. [online]. [cit. 2013-04-20], s. 2. 137 York, Ch. Scottish Independence: Spain Could Veto EU Membership. Huffington Post [online]. [cit. 2013-04-20] 138 Bollen, K. – Medrano, J.D.: Nationalism and Identification in Spain, s. 614-616.

52

Španělsko zvolilo podobný způsob usmíření s dalšími národy v zemi jako Velká Británie. Od 70. let 20. století postupně vznikají samosprávné orgány a dokonce možnost používat čtyři další jazyky, kterými hovoří obyvatelé některých oblastí. Těmito oblastmi jsou právě Baskicko, Galicie, Katalánsko s Baleárskými ostrovy a Valencie.139 A právě v Baskicku se separatistické tendence projevovaly nejsilněji. Paradoxně tyto tendence v tamním obyvatelstvu probudil růst hospodářské úrovně v zemi. Docházelo totiž ke značné sekularizaci a mladí lidé se do značné míry radikalizovali. Násilně se však začal tamní nacionalismus projevovat v 60. letech, tedy ještě v době vlády Francisca Franka. Symbolem těchto snah se stala baskická separatistická organizace ETA, která teroristickými metodami bojovala za nezávislé Baskicko.140 ETA násilně působila ve Španělsku přibližně 40 let a během stovek útoků cílených zejména na orgány centrální státní správy Španělska usmrtila přes 800 osob. Konec násilností přinesl až rok 2011, kdy organizace po letech vyjednávání s domácími i zahraničními vyjednavači vyhlásila definitivní příměří a zavázala se nadále prosazovat své politické cíle jen mírovou cestou.141 Na vyřešení konfliktu mezi Španělskem a organizací ETA se Evropská unie přímo nepodílela, ale samotnou organizaci ETA považovala za teroristickou. Více se však Evropská unie zajímá o současnou situaci v Katalánsku. Baskicko

se

zdálo

jako

největší

problém

Španělska

druhé

poloviny

20. století. Co se však týče nacionalismu v zemi v souvislosti s ekonomickou krizí, která přišla po roce 2008, se do popředí dostává spíše spor mezi Madridem a Barcelonou. Katalánsko, jehož je Barcelona hlavním městem, je dlouhodobě nejbohatším regionem celé země a v poslední době začali její představitelé hovořit o možnost odtržení od Španělska. Do jisté míry by se mohlo zdát, že se jedná o podobný případ, jako představuje Skotsko v rámci Velké Británie. Z pragmatického hlediska je však hrozba odtržení Katalánska mnohem reálnější a to právě díky hospodářské vyspělosti regionu. Pokud by totiž Katalánsko skutečně nabylo nezávislosti, nemuselo by to nutně znamenat pro jeho obyvatele zhoršení životní úrovně. Na druhou stranu je pro Katalánsko a pro jeho další rozvoj nutná také úzká spolupráce s EU a je možné předpokládat, že EU by měla 139

Tamtéž, s. 589. Payne, S. G.: Nationalism, Regionalism and Micronationalism in Spain, s. 479-491. 141 Timeline: Eta campaign. BBC News [online]. [cit. 2013-04-28]. 140

53

jisté výhrady proti okamžitému připojení nezávislého Katalánska do svých struktur. Podobně jako u případu Skotska by musel být nalezen způsob, jakým by probíhala případná vstupní jednání a je zřejmé, že minimálně Španělsko by hrozilo vetovat vstup odtržené části země do Unie.142 4.2.2.4 Belgie: Vlámové vs. Valoni I v samém srdci Evropské unie, tedy v Belgii, se objevují nacionalistické tendence. Je však nutno říci, že se v této zemi nikdy neprojevovaly větší mírou násilí a jakékoliv požadavky byly navrhovány téměř výhradně politickou cestou. Možná o to komplikovanější tedy může být případné řešení celé situace. Počátky rozdělení obyvatelstva Belgie lze datovat už k samotnému vzniku země v první polovině 19. století. Část obyvatelstva, která hovoří francouzsky, byla buržoazní, tedy bohatší vrstvou země. Naopak Vlámové, kteří hovoří dialektem holandštiny, byli spíše zemědělci. Z toho vyplývalo již prvotní vymezování vůči těm bohatým, kteří mluvili francouzsky.143 Tomuto rozdělení také odpovídalo politické zřízení země, tedy federativní uspořádání, kde obě části, jak francouzská (valonská) tak i vlámská, mají vlastní samosprávu, nad níž dohlíží centrální federální vláda. I stranické spektrum je v Belgii dublované, což znamená, že lze najít podobně ideologicky zaměřené strany valonské a vlámské, v naprosté většině jasně oddělené.144 O tom, že velké pravomoci mají právě regionální vlády, svědčí zejména fakt, že země mohla víceméně bez problémů fungovat i v době, kdy se nedařilo sestavit federální vládu a bezvládí trvalo přesně 540 dní.145 Právě po rezignaci premiéra Yvese Leterneho, která předcházela tomuto bezvládí, se objevovaly první názory na možné rozdělení země i mezi vrcholnými politiky. Sám Leterne prohlásil, že federální konsenzuální model vládnutí v Belgii dosáhl svých limitů. Poukázal tím na fakt, že nalezení společné řeči mezi oběma národy země a vytvoření stabilní vlády respektované oběma stranami bude velmi obtížné, ne-li nemožné.146 Požadavek na rozdělení země mezi vlámskými politiky ještě zvýraznily výsledky regionálních voleb v roce 2012. Z nich vyšla vítězně 142

WEST, Ed.: What are the Catalans thinking in trying to leave Spain? They'll just have to join the EU immediately anyway. The Telegraph [online]. [cit. 2013-04-28]. 143 Kelly, G.A.: Belgium: New Nationalism in an Old World, s. 343-365. 144 Strmiska, M. a kol.: Politické strany moderní Evropy, s. 131-133. 145 Belgie má novou vládu. V mnoha ohledech průlomovou. ČT 24 [online]. [cit. 2013-04-28]. 146 Kimmelman, M.: With Flemish Nationalism on the Rise, Belgium Teeters on the Edge. The New York Times. [online]. [cit. 2013-04-28].

54

konzervativně nacionalistická strana Nová vlámská aliance, v jejímž čele stojí Bart de Wever. Straně se podařilo dokonce zvítězit v Antverpách, tedy největším vlámském městě Belgie. Došlo tak poprvé od druhé světové války k situaci, kdy se do čela tohoto města dostal zástupce jiné strany než socialistické.147 Dá se tedy říci, že to, co se děje v současné Belgii, by se do jisté míry mohlo přirovnat k procesu, jež vedl k rozpadu Československa na počátku 90. let. Je zde však jeden výraznější rozdíl a tím je odlišnost kultur mezi Vlámy a Valony. Tyto dva národy nespojuje ani společný či podobný jazyk, většina obyvatel ani nehovoří jazykem druhého národa. To silně komplikuje jakékoliv snahy o možné přibližování, tudíž jsou ony odstředivé tendence ještě silnější. Není tedy takřka možné tvořit jakousi jednotnou belgickou kulturu a de facto existují dvě oddělené kultury.148 Evropská unie do značné míry tento stav neřeší, neboť zde nedochází k větším násilnostem a spor se nevyvíjí jako možná hrozba myšlenek EU a při nejradikálnějším řešení by tak zřejmě došlo k vytvoření dvou nezávislých států v rámci Unie. Tomu nahrává i fakt, že zástupci Nové vlámské aliance preferují ideu Evropské unie jakožto společenství regionů.149 4.2.2.5 Svobodní v Rakousku Zřejmě nejzávažnější střet Evropské unie s nacionalistickými myšlenkami mezi členskými státy se odehrál na počátku roku 2000. V parlamentních volbách v Rakouské spolkové republice dosáhli nacionalisté rekordního úspěchu a stali se druhou nejsilnější stranou v celém parlamentu. Tento fakt vyvolal poprvé vážnější reakci institucí Unie, která se snažila apelovat na vznikající vládu, aby se do ní právě nacionalisté nedostali. Onou nacionalistickou

stranou,

která

dokázala

takto uspět,

byla

Svobodomyslná strana Rakouska (FPÖ), kterou vedl Jörg Haider. Ten se stal jejím předsedou v roce 1986 a tato strana neměla velký koaliční ani vyděračský potenciál, tudíž byla v systému do značné míry nerelevantní.150 Avšak volby v roce 1999 tuto situaci změnily a se Svobodnými začalo nejsilnější politické 147

Mudde, C.: Flemish nationalism: a new landscape. Open Democracy. [online]. [cit. 2013-04-28]. Kimmelman, M.: With Flemish Nationalism on the Rise, Belgium Teeters on the Edge. The New York Times. [online]. [cit. 2013-04-28]. 149 Pittors, G.: The Lion´s Claws, or Flemish Nationalism in European Perspective. International Political Forum [online]. [cit. 2013-04-28]. 150 Strmiska, M.: Politické strany moderní Evropy, s. 315. 148

55

uskupení, Lidová strana Rakouska, vyjednávat o možné koalici. Haider i celá strana se během kampaně vyjadřovali velmi ostře zejména vůči zemím, které teprve vyjednávaly o vstupu do EU, a také vůči židovskému obyvatelstvu. To pobouřily zejména výroky, v nichž Svobodní zlehčovali nacistickou minulost země. Během samotné kampaně bylo dokonce zaznamenáno přibližně 80 případů napadení židovských obyvatel země právě kvůli jejich víře. 151 Takový nárůst nacionalismu v Rakousku do jisté míry zpochybnil dvě představy, které o regionu a nacionalismu samotném obecně panovaly. První z nich byl dojem, že ve střední Evropě se již dostatečně zakotvily principy liberálních hodnot a nacionalistické tendence tak příliš nehrozí přerůst ve větší problém. Zpochybnění této teze podpořil i vývoj právě v Maďarsku, které se v druhé polovině 90. let taktéž nezdálo být nějak zásadně ohroženo nacionalismem. Tím druhým předpokladem nacionalismu byla myšlenka, kterou se do značné míry řídili i představitelé samotné Evropské unie. Totiž ta, že pokud lidé cítí, že jejich životní úroveň roste a díky welfare state se zvětšuje zaopatřenost i těch, kteří nejsou schopni se o sebe postarat, tak v takovém případě nacionalistické tendence nemají šanci se výrazně probouzet. Avšak Rakousko patří a v té době patřilo k nejbohatším zemím Evropy a nejevilo žádné známky možné ekonomické krize či snad nezdravé struktury národního hospodářství, které by takový nárůst preferencí krajně pravicové strany dle oněch předpokladu odůvodnil.152 Po vytvoření vlády, v níž zasedli také zástupci Svobodných, došlo v evropských zemích k velkému pohoršení a ostatní členské státy EU zahájily jednání o tom, jak tuto a možné podobné situace řešit. Odpovědí bylo uplatnění politických sankcí vůči vlastnímu členu, a to poprvé v historii Unie. Nutno však podotknout, že ony sankce nebyly příliš ostré. Jednalo se spíše o diplomatický bojkot státních představitelů Rakouska. V praxi to znamenalo pouze skutečnost, že tito představitelé nebyli zváni na státní návštěvy členských zemí EU.153 151

Lanier, G.: Populist Fascism in in Austria. Economic and Political Weekly. [online]. [cit. 2013-04-28]. s. 888-890. 152 Gray, J.: A rich state riddled with hatreds: Jorg Haider's Freedom party holds the balance of power in Austria. The Guardian [online]. [cit. 2013-04-28]. 153 Moravcová, D.: Česká republika a "opatření" Evropské unie proti Rakousku v roce 2000. Mezi obranou evropských hodnot a českých národních zájmů. Mezinárodní politika [online]. [cit. 2013-04-28]. s. 58-68

56

Reakcí na sankce bylo vyjádření Haidera, který pohrozil tím, že pokud takto budou ostatní státy Unie zasahovat do vnitřních věcí Rakouska, může země jako odplatu používat právo veta ve všech oblastech, kde ho v institucích EU může uplatnit.154 A vzhledem k tomu, že se jednalo o období dokončování přístupových jednání s 10 kandidátskými zeměmi, byla tato výhružka do značné míry silnější než samotné sankce. Otázkou tak zůstává, zda sankce opravdu měly alespoň nějaký výsledek. Tento mezinárodní tlak sice přiměl předsedu Svobodných Haidera, aby odstoupil ze své vládní funkce, ale na působení strany jako takové to žádný vliv nemělo. Sankce byly po několika měsících ukončeny a vládní koalice fungovala až do svého rozpadu v roce 2003. Ten však nastal z úplně jiných důvodů, než byl tlak Evropské unie. 4.2.3 Shrnutí Evropská integrace měla již od počátku své existence ve svém okolí nedemokratické režimy a musela se s nimi vypořádávat. Na východních hranicích integračních procesů ležely země východního bloku, ale zde se o nacionalistických režimech nedalo příliš hovořit, neboť komunistická ideologie je ze své zásady internacionální. Na západě se však objevují i režimy, které již značné nacionalistické tendence vykazují a to hlavně Španělsko pod vládou Francisca Franka a také Salazarovo Portugalsko. Režim, který Franko uplatňoval ve Španělsku, po dlouhou dobu znamenal značnou politickou a ekonomickou izolaci celé země, ale pokud vezmeme v potaz Paynovo rozdělení Frankovy vlády, pak během onoho posledního období lze již nalézt i prvky uvolňování celého režimu a postupnou přípravu země na bližší spolupráci s ostatními evropskými zeměmi. To se následně projevilo po Frankově smrti, kdy se Španělsko nejprve stalo pozorovatelským členem EFTA a o pár let později i členem ES. Salazarův režim v Portugalsku již takovou izolací ze strany ostatních zemí světa netrpěl a dokonce se při zakládání organizace EFTA stalo jedním z ustavujících členů celého uskupení. Následně po karafiátové revoluci a nastolení demokratického zřízení vstoupila země společně se Španělskem od ES. I uvnitř organizace, která se následně vyvinula v Evropskou unii, můžeme nalézt prvky nacionalismu. S těmi se snažila vypořádat aktivněji, neboť 154

Hooper, J.: Haider hints at 'political treason' by opponents. The Guardian [online]. [cit. 2013-04-28].

57

nacionalismus je v naprosté kontradikci s celou myšlenkou sjednocené Evropy. Reakce organizace se do značné míry také odvíjela od toho, v jakém období svého vývoje s nacionalismem bojovala, neboť teprve v pozdější době získává Unie i jisté politické páky, kterými může působit na samotné členské země. I z toho důvodu například při konfliktu v Severním Irsku spočívala úloha Unie pouze v asistenci a jisté mediaci rozhovorů. Podobně opatrně se projevovala Unie i v ostatních představených případech nacionalistického vzepětí uvnitř jednotlivých členských států. Zřejmě nejsilnější výjimkou však byla reakce Unie na sestavení vlády s účastí nacionalistické strany v Rakousku. Tehdy poprvé a zatím naposledy EU uplatnila tvrdší postup vůči jedné ze zemí, a to v podobě diplomatických sankcí. Všech 14 ostatních zemí Unie odmítlo zvát rakouské politiky na oficiální státní návštěvy, dokud budou u moci lidé ze strany, kterou vedl Jörg Haider. Otázkou samozřejmě zůstává, do jaké míry tyto sankce uspěly, protože po několika měsících byly zrušeny a vládní koalice v Rakousku pokračovala. Jistého úspěchu však dosáhly a to odstoupení samotného lídra strany Haidera a jeho personální neúčasti na rakouské vládě. Lze tedy odpovědět na otázku položenou v úvodu této kapitoly: Ano, Evropská unie má zkušenosti s nárůstem nacionalismu jak uvnitř svých struktur, tak i ve svém bezprostředním okolí. A vzhledem k tomu, jak se pokoušela některé tyto problémy řešit, je zřejmé, že o aktivní přístup k výzvám, jež nacionalismus pro EU představuje, se bude chtít stavět i nadále aktivně.

4.3 Maďarský nacionalismus vs. EU Tato část práce se zaměří na problematiku přímého dopadu nárůstu nacionalismu v Maďarsku na a jeho členství v Evropské unii. Poukáže na prostředky, jež by mohla Unie aplikovat, aby dokázala působit na maďarskou vládu tak, aby nacionalismus, který tato vláda projevuje, neměl vliv na účast země v evropském integračním procesu. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi současný problém a Evropská unie zatím teprve rozmýšlí a zvažuje své další kroky proti extremistickým tendencím v Maďarsku, bude tato část spíše jakýmsi zamyšlením a představením nástrojů, které může EU použít v případě, že by se již situace v Maďarsku zdála ohrožovat samotnou evropskou myšlenku. Práce také poukáže na fakt, že k náznakům takového vývoje již v zemi dochází. A právě tímto způsobem se autor bude snažit odpovědět na poslední dvě

58

z výzkumných otázek, tedy zda opravdu ona hrozba pro EU v podobě maďarského nacionalismu existuje a také jak se může Unie bránit. 4.3.1 Kritika EU V současnosti se již dají nalézt problémy, na něž Evropská unie reaguje a které jsou dle jejích představitelů hrozbou jak pro tamní demokracii, tak i pro samotnou evropskou integraci. Vzhledem k faktu, že se jedná o velmi aktuální témata, je zřejmé, že EU teprve začíná o těchto problémech jednat. Bude proto nutné si ještě počkat, než budou známy nějaké jasnější výsledky těchto jednání a také případné kroky Unie vůči vládě Maďarska, aby bylo nuceno nárůst nacionalismu i na vládní úrovni omezit. Již nyní je však možné nalézt první známky toho, že EU je rozladěna se situací v Maďarsku a začíná jednat. Důkazem toho je i rezoluce Evropského parlamentu ze dne 5. července 2012, která se zabývala právě politickým vývojem v zemi. V ní vyzval Parlament maďarskou vládu k reformě ústavy; a to v oblasti soudnictví, kde se dle Evropského parlamentu objevují mnohá porušení acquis communautaire a je ohrožena samotná nezávislost soudnictví včetně ústavního. Ovšem z hlediska této práce je nejdůležitější ona část rezoluce, která vyzývá k reformě ústavy v oblastech, kde podle představitelů Evropského parlamentu porušuje

lidská

práva

a

rovnost

občanů,

zejména

„vyzývá

maďarské

orgány…aby v souladu s článkem 21 Listiny základních práv zajistily, aby ústava a její preambule zaručovala všem občanům stejnou ochranu práv bez ohledu na to, k jaké náboženské, sexuální, etnické či jiné společenské skupině patří.“155 A „vyzývá maďarské orgány…aby zajistily, aby v ústavě, včetně její preambule, bylo výslovně zaručeno, že Maďarsko bude respektovat územní celistvost jiných států, bude-li usilovat o podporu občanů maďarské národnosti žijících v zahraničí.“156 Dále také Evropský parlament vyzval Evropskou komisi, aby se problematikou politického vývoje v zemi zabývala a dohlížela na zavedení požadavků Parlamentu do praxe. V mnohých dokumentech Evropské unie, které se právě vývoji v Maďarsku pod taktovkou Viktora Orbána věnují, se objevují odkazy na tzv. Benátskou 155

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2011 o změně maďarské ústavy. Úřední věstník Evropské unie. 2013, s. 17-21. 156 Tamtéž.

59

komisi. Jedná se o komisi vytvořenou Radou Evropy, která měla mimo jiné za úkol prozkoumat politický vývoj Maďarska, zejména pak podobu nového základního zákona země. Do značné míry tak výsledky šetření Benátské komise jsou těmi nejdůležitějšími podklady pro další projednávání problematiky změn v maďarském politickém systému na úrovni Evropské unie.157 Otázka problematických politických změn v Maďarsku a stavu demokracie v zemi se stala jedním z hlavních témat Unie v období, kdy právě Maďarsko předsedalo Radě EU. Při návštěvě premiéra Orbána v Evropském parlamentu a po jeho projevu dne 19. ledna 2011 se rozpoutala mezi poslanci vášnivá diskuse o tom, zda dochází v zemi k ohrožení demokratických principů. Většina diskutujících se zabývala tehdy aktuálním tématem mediálního a volebního zákona, který byl popsán v předchozích kapitolách. Německý europoslanec Martin Schulz doslova řekl: „V demokracii, pane Orbáne, média kontrolují ty, kteří mají moc. Výsledkem tohoto zákona je to, že mocní budou kontrolovat média. Toto je v demokracii nepřijatelné a je to důvod, proč my, lidé Evropy jsme tímto zákonem znepokojeni.“158 Další kritika maďarské vlády směřovala právě na nárůst nacionalismu v zemi. Francouzská europoslankyně Marielle de Sarnez upozornila na porušování suverenity těch států, které jsou dotčeny novým národnostním zákonem Maďarska. Navíc to podle ní porušuje i mezinárodní úmluvy a zvyklosti.159 Návrhy, které vznesl Evropský parlament ať už v rámci usnesení z 5. července 2011 či později 16. února 2013, se bude zabývat Evropská komise. Jejím úkolem je zjistit, zda opravdu veškeré ústavní a politické změny v Maďarsku neodporují evropské legislativě. Avšak již v lednu roku 2012 se vyjádřil předseda Komise José Manuel Barroso velmi kriticky vůči maďarské vládě, a to právě kvůli stavu tamní demokracie, která dle něho je současným

157

Statement on Hungarian Parliament vote on 4th amendment to Constitution. Council of Europe [online]. [cit. 2013-04-28]. 158 „In a democracy, Mr Orbán, the media monitor those who are in power. The result of this law is that those in power will monitor the media. This is also unacceptable in a democracy and that is why the people of Europe are so concerned about this law.“ Schulz, M. Debata na plenárním zasedání Evropského parlamentu dne 19. 1. 2011. [cit. 2013-04-15]. 159 De Sarnez, M.: Debata na plenárním zasedání Evropského parlamentu dne 19. 1. 2011. [cit. 2013-04-15].

60

vývojem ohrožena.160 Jakkoliv se zatím většina kroků, které Evropská unie proti Maďarsku podnikla, zdá být pouze v rovině proklamací, je až s podivem, že se neobjevují takřka žádné reakce na reformu vysokého školství, kterou přijal maďarský parlament díky většině Fideszu. Ta dle mnohých komentátorů porušuje několik evropských principů, zejména princip svobody pohybu pracovní síly v rámci Unie.161 Na druhou stranu je třeba vyčkat na rozhodnutí Komise, která se teprve před nedávnem začala spornými body zabývat. Zároveň se bude na konci dubna 2013 Evropský parlament opět zabývat situací v Maďarsku a bude rozhodovat o tom, jaké stanovisko pošle Komisi tentokrát, což by mohlo do značné míry ovlivnit její další postup. Dá se tudíž usuzovat, že Evropská unie bere situaci v Maďarsku vážně a začíná se zajímat o vývoj v zemi. Je tedy vhodné se alespoň podívat na to, jaké nástroje může EU uplatnit proti členským zemím, které porušují základní principy Unie. 4.3.2 Nástroje EU na působení vůči členským státům Evropská unie během svého vývoje získala mnohem větší pravomoci, než které měly organizace, z nichž se zrodila. A tyto pravomoci postupně začala užívat a dá se předpokládat, že s dalším rozšiřováním a prohlubováním integrace je bude aplikovat čím dál častěji. Snahy o umírnění nacionalismu v členských zemích mají jednu z nejvyšších priorit, neboť, jak již v práci bylo mnohokrát zmíněno, nacionalismus je jedním z největších nepřátel Unie a jejích myšlenek. Tyto nástroje můžeme do jisté míry rozdělit na tzv. pozitivní a negativní, čímž by mohli do jisté míry připomínat onu známou metodu „cukru a biče.“ Bavíme-li se o pozitivních nástrojích, které je možné pro případ Maďarska použít, je nutné zmínit iniciativu INTERREG. Jedná se o projekt rozvoje spolupráce příhraničních regionů, jak mezi dvěma a vice členskými státy, tak i mezi členskými a nečlenskými státy. Vznikl v roce 1989 a postupně se rozvíjela jeho velikost, jak se postupně země bývalého východního bloku přibližovaly členství v EU a prohlubovaly svou spolupráci s dalšími členy Unie.162 Samotná iniciativa je rozdělena na tři programy. Prvním je tzv. INTERREG A. Ten se 160

Brand, C.: Barroso launches legal challenge to Hungarian laws. European Voice [online]. [cit. 2013-04-28]. 161 Füzessi, K.: Higher education under threat in Hungary. Open Democracy [online]. [cit. 2013-04-28]. 162 INTERREG Community Initiative. National Development Agency [online]. [cit. 2013-04-28].

61

zaměřuje na projekty příhraničních sousedních oblastí dvou až tří zemí v rámci EU, které mají za cíl podporu ekonomického a sociálního partnerství. Další, tedy INTERREG B, podporuje nadnárodní spolupráci, která má za cíl posílit teritoriální integraci evropského prostoru. Za tímto účelem je Evropa rozdělena na 13 oblastí a Maďarsko v tomto dělení náleží do oblasti střední Evropa a Balkán. Třetím oddílem je INTERREG C. Ten se zaměřuje na spolupráci jednotlivých organizací, které mají své partnery v dalších zemích EU.163 Také Maďarsko již v současnosti tuto iniciativu využívá. Pro zmírnění nacionalistických tendencí je již z jeho podstaty naprosto nedůležitější program INTERREG A, neboť se zaměřuje právě na přeshraniční spolupráci. A právě v příhraničních regionech sousedních států Maďarska lze najít nejpočetnější část etnických Maďarů. Za zmínku rozhodně stojí projekt spolupráce mezi Maďarskem, Ukrajinou a Slovenskem mezi lety 2004-2006 nazvaný Without Borders. V jeho rámci proběhlo značné množství jednotlivých projektů, které se zaměřovaly na spolupráci průmyslových odvětví regionů, povodňové ochrany a společných přírodních rezervací. Důležitými byly také projekty, které se zabývaly výzkumem historie těchto příhraničních regionů.164 „Znovuobnovuje aktivity slovensko-ukrajinských a maďarsko-ukrajinských historických komisí a zlepšuje budování vztahů mezi ukrajinskou historickou vědou a historiky a institucemi členských států Evropské unie. Přispívá ke sbližování národních historických věd. Zároveň má také intenzivní efekt na obyvatele těchto oblastí, zejména na studenty sekundárního a terciálního vzdělávání a tím napomáhá pozitivnímu přístupu ke společné historii.“165 Stejně pojmenovaný projekt, tedy Without Borders existoval ve stejném období také v rámci INTERREG B a to mezi 163

INTERREG Community Initiative. National Development Agency [online]. [cit. 2013-04-28]. Without borders: Developments completed within the Hungary-Slovakia-Ukraine Neighbourhood Programme 2004-2006. Budapest: VÁTI Hungarian Public Nonprofit Company for Regional Development and Town Planning. 165 „It revives the activities of the Slovakian-Ukrainian and the Hungarian-Ukrainian historian committees and it improves building relations between the Ukrainian historical science and the historians and institutions of the members of the European Union. It contributes to the on-coming of national historical sciences. It has also an intensive effect on the inhabitants of these countries, especially on students of the secondary and tertiary education and in this way it contributes to a positive attitude towards the common history.“ Without borders: Developments completed within the Hungary-Slovakia-Ukraine Neighbourhood Programme 2004-2006. Budapest: VÁTI Hungarian Public Nonprofit Company for Regional Development and Town Planning. 164

62

Maďarskem a Srbskem a Černou Horou. Ten se zabýval zejména infrastrukturou, studiem demokracie a podporou turismu v obou zemích.166 V případě

možného

vyostření

celé

situace

a

vzniku

nějakého

intenzivnějšího konfliktu je Evropská unie také schopná vytvořit nějaký ad hoc finanční rámec. Podobná iniciativa společenství byla vytvořena během již výše zmíněného konfliktu v Severním Irsku. Program PEACE napomohl rychlejšímu uklidnění situace v zemi a lze předpokládat, že by tedy podobný rámec mohl být využit i v dalších oblastech Unie. Pokud jde o ten příslovečný bič, který dokážou instituce EU nad jednotlivými členskými státy držet, je nutné nahlédnout do zakládací Smlouvy o EU. Problematice porušování legislativy Unie se věnuje zejména článek 7. V něm se specifikují pravomoci, jež může Evropská rada a Parlament aplikovat. Pokud Evropský parlament nebo Rada EU uzná, že členský stát porušuje základní pravidla fungování EU, může doporučit Evropské radě, aby požádala onen dotyčný stát o vysvětlení. Pokud ani po tomto skutku a případné lhůtě na nápravu problematických zákonů neuznají instituce EU, že situace již odpovídá právu Unie, můžou přistoupit k přísnějším krokům. Možností existuje několik, je však nezvyklé, aby EU užívala tvrdších sankcí vůči vlastnímu členu. Může dojít k odebrání hlasovacího práva člena v jistých oblastech jednání rady EU do doby, než instituce uznají, že problém byl vyřešen.167 Také může Unie zastavit tok finančních prostředků, které měly být rozděleny v rámci dotačních programů EU. V případě opravdu intenzivnějších sankcí lze přikročit až k ekonomické blokádě výrobků z dotyčné země nebo zastavení veškerých dotačních programů, jež do země směřují. Jak již bylo výše zmíněno, Evropská unie se s podobným problémem, tedy nárůstem nacionalismu na vládní úrovni potýkala, a to v Rakousku během účasti strany Svobodných ve vládní koalici. Tehdy byly uplatněny diplomatické sankce. Tato možnost je samozřejmě použitelná i v současnosti a budoucnosti. Je zde však otázka účinnosti podobných sankcí. V Rakousku samotném můžeme

166

Without borders: Developments completed within the Hungary-Slovakia-Ukraine Neighbourhood Programme 2004-2006. Budapest: VÁTI Hungarian Public Nonprofit Company for Regional Development and Town Planning. 167 Smlouva o EU, hlava 1, článek 7.

63

hovořit o jejich neúspěchu, protože nesplnily svůj hlavní cíl, tedy vyloučení extrémně nacionalistické strany z vlády a celá koalice fungovala přes tři roky. 4.3.3 Shrnutí Evropská unie v současnosti čelí zřejmě největšímu problému ve vlastních řadách v souvislosti s ohrožením demokracie jejího členského státu. To, že tento problém v současnosti není na prvních stránkách evropských novin a dalších médií může být způsobeno, že tato situace je zastíněna již dlouhotrvající ekonomickou a finanční krizí, která v Unii panuje. I proto se dva roky po schválení nové maďarské ústavy stále o problému nacionalismu v Maďarsku na evropské úrovni pouze diskutuje a nedochází k jasným krokům. Tím opravdu nejzásadnějším problémem, který je v souvislosti se současným vývojem v Maďarsku kritizován, je právě nová maďarská ústava. V některých dokumentech, které vznikají v institucích EU lze vyčíst, že panují značné obavy, že tento text představuje značné ohrožení demokracie v zemi. Také práva národnostních a náboženských menšin mohou být dle těchto institucí ohrožena. To však není vše. Kritizován je také fakt, že tato nová ústava může do jisté míry znamenat ohrožení suverenity a svrchovanosti sousedních států Maďarska a to zejména skrze přístup maďarské vlády k etnickým Maďarům, kteří právě v okolních zemích žijí. Tím se zabývala i Benátská komise, která funguje pod záštitou Rady Evropy a vládu Maďarska ostře kritizovala. Porušování Evropského právě nepředstavuje jen nová ústava, ale také například školský zákon, jenž radikálně upravuje vysokoškolské vzdělání v zemi. Ten by totiž mohl znamenat omezení jedné ze základních svobod celé Unie, tedy svobodu pohybu pracovních sil a to skrze způsob financování školného. Ti studenti, kterým školné hradí stát, jsou nuceni po značnou dobu od absolvování pracovat v Maďarsku a tím je jim právě tato svoboda, na níž je celé společenství postaveno, odepírána. Evropská unie má nástroje, kterými může na Maďarsko působit tak, aby nacionalismus a demokracii ohrožující procesy v zemi potlačila. Patrně nejvýznamnějším nástrojem jsou finanční prostředky, jež EU rozděluje. Výše byly nastíněny programy, které by mohly zemi v tomto ohledu pomoci. Jsou jimi například iniciativa INTERREG, či v případě extrémního vyhrocení situace a násilného konfliktu podobné programy, které byly použity v Severním Irsku. Co

64

se týče negativních nástrojů, i těmi EU disponuje. Od těch prvotních, jakými může být například požadavek vysvětlení celé situace až po ty nejtvrdší jako jsou diplomatické sankce (jejichž účinnost je však pochybná), zastavení toku evropských peněz do projektů v zemi, odebrání hlasovacího práva v radě EU, či dokonce vyloučení z celé organizace. Lze tedy říci, že současný vývoj v Maďarsku je v Unii čím dál více vnímán jako ohrožení principů EU a v blízké budoucnosti může mít dopad na přístup jednotlivých členských států a institucí Unie k představitelům Maďarska. Odpověď na výzkumnou otázku, zda může mít nárůst nacionalismu v Maďarsku vliv na jeho členství v EU, tedy zní ano. Pokud se vláda bude chovat stejně jako v dosud a bude odmítat návrhy Unie na řešení problémů, dá se předpokládat, že EU nebude jen přihlížet a uplatní konkrétní pravomoci, jež jí členské státy v zakládacích smlouvách svěřily. Poslední výzkumná otázka se týkala toho, zda právě nějaké pravomoci organizace pro takové případy má? Díky stále pokračující integraci a jejím prohlubování se tyto pravomoci rozšiřují a v případě jejich použití mohou být do značné míry efektivní, a to zejména ony finanční sankce, neboť jedním z nejcitlivějších míst států je právě jejich státní pokladna.

65

5 Závěr Nacionalismus jakožto fenomén ovlivňoval dějiny Evropy od poloviny 19. století, kdy se stal jedním z vůdčích principů, na nichž se státy seberealizovaly. Je také zřejmé, že hrál svou roli při vzniku a eskalaci mnohých konfliktů včetně obou světových válek, které se uskutečnily v první polovině dvacátého století. I proto se v padesátých letech projevily reálné snahy o integraci Evropy. Jejich záměrem bylo mimo jiné odstranit nacionalismus, který celý kontinent rozděloval. Úkolem práce bylo odpovědět na otázku, která se objevuje již v samotném jejím názvu, tedy zda nárůst nacionalismu v Maďarsku může mít negativní vliv na evropskou integraci. K tomu účelu byly předloženy další čtyři otázky, jejichž zodpovězením měl být problém objasněn. Teoretická část práce je rozdělena na dvě části. Ta první se věnuje samotnému fenoménu nacionalismu; poukazuje na odlišné teorie vzniku a jeho rozdělení dle různých autorů. Druhá polovina teoretické části se věnuje historickým základům maďarského národa a maďarského státu. Poukazuje také na mýty a legendy, jež samotný maďarský národ provází, protože právě ty jsou základem pro vznik nacionalismu. Jen máloco dokáže spojit masy dohromady více, než připomínání společné historie, vzýváni společných hrdinů z minulosti, či společná historická traumata. Analytická část již za použití informací představených v teoretické části odpovídá na jednotlivé otázky. Její první kapitola představuje důkazy, jež napomáhají nalézt odpověď na to, zda v současném Maďarsku skutečně dochází k nárůstu nacionalistických tendencí, které by mohly být hrozbou tamní demokracii. Předložené důkazy a fakta jasně prokazují, že současní političtí představitelé Maďarska a také tamní společnost projevují značnou náklonnost hnutím, jež mají ve svém programu právě nacionalistická témata. Jedná se zejména o extremistické hnutí Jobbik, které v posledních volbách velmi posílilo a stalo se jedním z nejsilnějších uskupení v maďarském parlamentu. V jeho programu lze nalézt prvky ekonomického nacionalismu, ale nejsilněji se nacionalistické myšlenky projevují v oblasti bezpečnosti státu a národnostních otázek. Ještě více alarmující je skutečnost, že i současná vládní strana Fidesz, v jejímž čele stojí premiér Viktor Orbán, se v některých oblastech myšlenkám Jobbiku přibližuje. To dokazuje nový národnostní zákon země, který dává

66

maďarské občanství i etnickým Maďarům žijícím za hranicemi země. Tím ohrožuje státní svrchovanost sousedních států, protože lidé, kteří nikdy v Maďarsku nežili, dostali právo volit do tamního parlamentu. Navíc to také značně narušuje samotné základy demokracie, což se projevuje zejména ve skutečnosti, že nyní Maďarsko uzákonilo dva stupně občanství. Tímto krokem odstranilo jeden ze základních demokratických principů, tedy rovnost všech občanů před zákonem. Další kapitola práce si kladla za úkol zodpovědět otázku, zda Evropská unie má nějaké zkušenosti s nacionalismem, tedy zda již v minulosti čelila podobným problémům, jež lze v současnosti vidět v Maďarsku. Nejprve jsou uvedeny příklady nacionalistických režimů, které existovaly v počátcích integrace v jejím bezprostředním okolí. Těmi jsou Salazarovo Portugalsko a Frankistické Španělsko. I tyto režimy měly svou zásluhu na vývoji celé integrace, protože kvůli nim bylo přijato prohlášení, které zdůrazňovalo, že členem Unie (tehdy ES) se může stát pouze země s prokazatelně demokratickým zřízením. Toto lze považovat za jakéhosi předchůdce Kodaňských kritérií. Následně práce představila ty nacionalistické výzvy, kterým musela integrující se Evropa čelit ve svém středu. Příkladem je situace v Severním Irsku, kde se Unie angažovala jako prostředník a následně velký finanční přispěvatel na obnovu oblasti, dále rostoucí skotský nacionalismus, situaci ve španělských oblastech Baskicku a aktuálně v Katalánsku a také rostoucí národní pnutí mezi Vlámy a Valony v Belgii. Posledním státem, kterému se práce v této kapitole věnuje je Rakousko, respektive jeho politická situace v roce 2000. Tento případ je zřejmě nejbližší tomu, co se v současnosti děje v Maďarsku. Tehdy se do vládní koalice dostala extremistická krajně pravicová strana Svobodných pod vedením Jörga Haidera. Z těchto příkladů lze tedy konstatovat, že Evropská unie má zkušenosti s nacionalistickými tendencemi ve svém středu a musela se s nimi již v minulosti vypořádávat, ač může být její úspěšnost při čelení těmto výzvám někdy zpochybnitelná. Poslední kapitola práce odpovídá na dvě otázky, které se týkají Maďarska v rámci EU. Tou první je, zda může být situace v Maďarsku hrozbou pro jeho členství v Unii a zda může přímo ohrozit samotnou EU. Z projevů představitelů Unie vyplývá, že současný vývoj v Maďarsku znepokojuje stále více evropských politiků a ti volají s narůstající intenzitou po krocích, které by dalšímu nárůstu

67

nacionalismu

a

ohrožení

demokracie

v zemi

zabránily.

Vzhledem

k přetrvávajícím ekonomickým problémům eurozóny a krizi celé jednotné měny však zůstává toto téma do jisté míry upozaděno a není mu věnována taková pozornost, jakou by si zasloužilo. Vždyť Evropská unie je založena na principech demokracie a překonávání nacionalismu, který Evropu v historii rozděloval a způsobil několik velmi krvavých konfliktů. Druhou otázkou, na níž tato kapitola hledá odpověď, se týká nástrojů, které Evropská unie může využít k tomu, aby dokázala Maďarsko od nárůstu nacionalismu odvrátit. Jsou představeny jak pozitivní nástroje, tedy hlavně finanční prostředky prostřednictvím iniciativ Unie, tak i ty negativní, kterými může na vládní představitele země tlačit. Smlouva o Evropské unii dává společenství nezanedbatelné pravomoci v této oblasti a společenství tak může dosti razantně zasáhnout. V minulost však došlo k podobnému postupu jen jednou a to právě v případě Rakouska v roce 2000. Tehdy uplatňované sankce rozhodně nebyly příliš účinné a obrazu Unie jakožto politického aktéra celá situace rozhodně neprospěla. I to může být důvodem, proč v současnosti nejvyšší představitelé EU spíše vyčkávají, neboť v případě větší rozhodnosti lze uplatnit dosti silná opatření vůči Maďarsku, od zastavení přísunu finančních prostředků z fondů EU, až po odebrání hlasovacího práva v Radě EU v některých oblastech a v extrémním případě i vyloučení ze společenství. Lze tedy říci, že nárůst nacionalismu v Maďarsku může být skutečnou hrozbou pro evropský humanismus, jímž se Evropská unie často prezentuje. O to větší hrozbou se stává v okamžiku, kdy nacionalistické tendence, které v obyvatelstvu nabývají na síle, se vláda nesnaží umirňovat, ale naopak je využívá k rozšíření své podpory a upevnění moci ve státě. Vždyť i díky nacionalistické rétorice se straně Fidesz podařilo získat ústavní většinu v maďarském parlamentu a následně prosadit mohutné politické reformy, které tak vláda opřená o tuto většinu nemusela konzultovat s opozicí a tudíž nebyla ani vedena rozsáhlá debata, jakou by sepsání nového ústavního pořádku země zasluhovalo. Nacionalismus tudíž byl využit minimálně jako prostředek pro získání moci a následně ohrožení demokratických principů v zemi, která se až na počátku 90. let dvacátého století dočkala vytvoření opravdu demokratického státního zřízení. I proto by se Evropská unie měla začít obávat dalšího vývoje

68

v zemi a reagovat na něj, protože demokracie a překonání nacionalistického rozdělení kontinentu je jedním ze základních cílů celého společenství.

69

6 Seznam literatury 6.1 Primární zdroje The Agreement reached in the multi-party negotiations. [online]. 10 April 1998 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/events/peace/docs/agreement.htm Evropská unie. Smlouva o Evropské unii. In: Evropské dokumenty. Praha: C. H. Beck, 2007.

EU Programme for Peace and Reconciliation. European Commission Office in Northern Ireland, [online] 2004 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/unitedkingdom/about_us/office_in_northern_ireland/funding/p eaceii.pdf

Hungarian Central Statistical Office. Economy And Society: January–March 2009. [online] 2009. [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://www.ksh.hu/docs/eng/xftp/gyor/jel/ejel20903.pdf Jobbik Foreign Affairs Committee. Radical Change: A guide to Jobbik´s parliamentary electoral manifesto for national self-determination and social justice. [online] 2010, 24 s. [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://www.jobbik.com/sites/default/files/Jobbik-RADICALCHANGE2010.pdf Maďarsko. Fundamental Law of Hungary. [online] 2010. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://tasz.hu/files/tasz/imce/alternative_translation_of_the_draft_constituion.pdf

National Assembly Election Results: Hungary Totals. Election Resources on the Internet [online]. April 25, 2010 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.electionresources.org/hu/assembly.php?election=2010

70

Statement on Hungarian Parliament vote on 4th amendment to Constitution. Council of Europe [online]. 11/03/2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://hub.coe.int/en/web/coeportal/press/newsroom?p_p_id=newsroom&_newsroom_articleId=1370339&_ne wsroom_groupId=10226&_newsroom_tabs=newsroom-topnews&pager.offset=0

Treaty of Peace Between The Allied and Associated Powers and Hungary: And Protocol and Declaration, Signed at Trianon June 4, 1920. [online] [cit. 2013-03-17] Dostupné z: http://www.hungarianhistory.com/lib/trianon/trianon.pdf Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2011 o změně maďarské ústavy. Úřední věstník Evropské unie. [online] 2013, s. 17-21. [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2013:033E:0017:0021:CS:PD F

6.2 Sekundární zdroje BOLLEN, Keneth a Juan Díez MEDRANO. Who Are the Spaniards? Nationalism and Identification in Spain. Social Forces. 1998, roč. 77, č. 2. FEIGL, Erich (ed.): Kaiser Karl. Persönliche Aufzeichnungen, Zeugnisse und Dokumente. Wien 1984, 573 s. ISBN 3-85002-179-3. FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s. ISBN 9788073251802.

FOWLER, Brigid (2004): Concentrated Orange: Fidesz and the Remaking of the Hungarian Centre Right, 1994-2002. Journal of Communist Studies and Transnational Politics. Vol. 20, No. 3, s. 80-114.

GELLNER, Ernest. Nacionalismus. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003, 133 s. ISBN 80-7325-023-3.

71

HAYWOOD, John. Atlas světových dějin. Bratislava: Slovart, s.r.o., 2001. ISBN 80-7209-249-9. HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. Praha: Eurolex Bohemia s.r.o., 2005, 339 s. ISBN 80-86861-71-6. HOLLIS, Daniel Webster. “The” History of Ireland. Westport: Greenwood Publishing Group, 2001. HRDLIČKOVÁ, Blanka: Maďarsko: Pravicové reformy pod taktovkou socialistů. In: Cabada, Ladislav a kol.: Nové demokracie střední a východní Evropy. Oeconomica, Praha 2008, s. 66-85. IRMANOVÁ, Eva. Maďarsko a versailleský mírový systém. V Ústí nad Labem: Albis International, 2002, 409 s. ISBN 8086067629. JENČÍKOVÁ, Michaela. Smíšený volební systém v Maďarsku a jeho vliv na stranický systém. 2012. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita. Vedoucí práce Jakub Šedo. JENŠOVSKÝ, Petr. Otázka evropské integrace jako téma parlamentních voleb v Polsku a Maďarsku v období let 1989 – 2004. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita. Vedoucí práce Vít Hloušek.

KELLY, George Armstrong. Belgium: New Nationalism in an Old World. Comparative Politics. 1969, roč. 1, č. 3, s. 343-365.

KIMMELMAN, Michael. With Flemish Nationalism on the Rise, Belgium Teeters on the Edge. The New York Times. 04 Aug 2008 KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska. 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007, 672 s.

72

KLIMEK, Antonín – NOVÁČKOVÁ, Helena – POLIŠENSKÁ, Milada – ŠŤOVÍČEK, Ivan (eds.): Vznik Československa 1918. Edice dokumenty československé zahraniční politiky, Praha 1994, 439 s. KOČÍ, Antonín, et al. Nové universum: všeobecná encyklopedie. 1. Praha: Euromedia group, 2003. 1303 s. ISBN 80-242-1069-X. KOLEKTIV autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 15261918. Praha, 2003, 555 s. ISBN 80-902745-5-2. KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Vyd. 1. Praha: Academia, 2009, 879 s. ISBN 9788020013514. KUTHAN, Pavel J. V těžkých dobách: Boje na Slovensku 1918-1919. Corona, 2010, 184 s. ISBN 978-80-86116-62-4. LAINOVÁ, Radka. HLAVIČKOVÁ, Zora. STRAKA, Michal: Diktatury v rukavičkách? Praha 2003, 159 s. ISBN 80-7254-334-2.

LANIER, Gunther. Populist Fascism in in Austria. Economic and Political Weekly. 2000, roč. 35, č. 11, s. 888-890.

MUDDE, Cas. Flemish nationalism: a new landscape. Open Democracy. 15 Oct 2012. NÁLEVKA, Vladimír. Světová politika ve 20. století. vydání druhé. Praha: Aleš Skřivan ml., 2000. ISBN 80-86493-16-4.

PAYNE, Stanley G. Nationalism, Regionalism and Micronationalism in Spain. Journal of Contemporary History. 1991, roč. 26, č. 3, s. 479-491.

PAYNE, Stanley G. The Franco Regime, 1936-1975. University of Wisconsin Press, 2011.

73

POU SERRADELL, Victor. España y la Europe Comunitaria, Navarra: EUNSA, 1973 PRAŽÁK, Richard. Dějiny Maďarska. 1. vyd. V Brně: Masarykova univerzita s podporou Ministerstva školství a kultury Maďarské republiky, 1993, 297 s. ISBN 8021006994. RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století: spolupráce a konflikty 1914-1992. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012, 677 s. ISBN 9788074291333.

SMITH, Anthony D. Nationalism and modernism: a critical survey of recent theories of nations and nationalism. London: Routledge, 1998, xiv, 270 p. STEHLÍK, Michal. Češi a Slováci 1882-1914: nezřetelnost společné cesty. Vyd. 1. Praha: Togga, 2009, 170 s. ISBN 9788087258163. STRMISKA, Maxmilián et kol. Politické strany moderní Evropy: analýza stranicko-politických systémů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 727 s. ISBN 8073670380. TOMÁŠEK, Dušan. Nevyhlášená válka: boje o Slovensko 1918-1920. 2. vyd. Praha: Epocha, 2012, 260 s. ISBN 9788074251290.

6.3 Internetové zdroje BALOGH, Eva S. From Hungary's Orban, Promises, Promises. The New York Times [online]. July 04, 1998 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/1998/07/04/opinion/l-from-hungary-s-orban-promisespromises-727644.html

74

Belgie má novou vládu. V mnoha ohledech průlomovou. ČT 24 [online]. 6 prosince 2011 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/155877-belgie-ma-novou-vladu-v-mnohaohledech-prulomovou/

BLUMBERG, Arnold. Great Leaders, Great Tyrants?: Contemporary Views of World Rulers Who Made History. Westport: Greenwood Publishing Group, 1995. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=nofUu5tvJ18C&printsec=frontcover&hl=cs&sour ce=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false

BRAND, Constant. Barroso launches legal challenge to Hungarian laws. European Voice [online]. 17. 01. 2012 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.europeanvoice.com/article/2012/january/barroso-launches-legalchallenge-to-hungarian-laws/73224.aspx

Controversial Hungarian citizenship law passed. Euronews [online]. 26/05/10 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.euronews.com/2010/05/26/controversial-hungarian-citizenship-lawpassed/ DE SARNEZ, Marielle. Debata na plenárním zasedání Evropského parlamentu dne 19. 1. 2011. [cit. 2013-04-15] http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=CRE&reference=20110119 &secondRef=ITEM-005&format=XML&language=EN

Does Hungary have a new hero? The Economist [online]. Jun 18th 2012 [cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www.economist.com/blogs/easternapproaches/2012/06/hungarian-history

FURBY, Daniel. Scottish Independence and EU Accession. London: Business for New Europe, 2012. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://www.bnegroup.org/images/uploads/publications/files/In_Depth__Scottish_Independence_and_EU_Accession_-_BNE_March_2012_1.pdf

75

FÜZESSI, Károly. Higher education under threat in Hungary. Open Democracy [online]. 11 Feb 2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.opendemocracy.net/k%C3%A1roly-f%C3%BCzessi/higher-educationunder-threat-in-hungary

GORONDI, Pablo. Hungary Elections: Fidesz, Center-Right Party, Wins Majority, Socialists Stunned. Huffington Post [online]. 04/11/10 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.huffingtonpost.com/2010/04/11/hungary-electionsfidesz_n_533412.html

GRAY, John. A rich state riddled with hatreds: Jorg Haider's Freedom party holds the balance of power in Austria. The Guardian [online]. 2 Feb 2000 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/world/2000/feb/02/austria1 The History of FIDESZ. FIDESZ [online]. 2006. március 9. [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.fidesz.hu/index.php?Cikk=5350

HOOPER, John. Haider hints at 'political treason' by opponents. The Guardian [online]. 7 Feb 2000 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/world/2000/feb/07/austria.johnhooper1

Hungarian Guard. Athena Institute [online]. 04. 02. 2011 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://athenainstitute.eu/en/map/olvas/30#read HÜTTNER, Robert. Vysoké školy ovládol Jobbik. Správy.pravda.sk [online]. 19. 02. 2013 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://spravy.pravda.sk/svet/clanok/259476-vysoke-skoly-ovladol-jobbik/

76

ICHIJO, Atsuko. UZELAC, Gordana. When Is The Nation?: Towards An Understanding of Theories Of Nationalism. [online] Abingdon: Routledge, 2005, 231 s. ISBN 0-415-36121-4. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=IuOHBBVMtHMC&printsec=frontcover&hl=cs&s ource=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false

INTERREG Community Initiative. National Development Agency [online]. 2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.nfu.hu/interreg_community_initiative

KELEMEN, Katalin. The Hungarian Constitutional Court in the new constitutional framework. Academia.edu [online]. 2013 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://www.academia.edu/1760644/The_Hungarian_Constitutional_Court_in_the_ new_constitutional_framework KLIMEŠ, David. Maďary stále sužuje trianonské trauma. Mimochodem.info [online]. 2010 [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://mimochodem.info/2010/madary-stale-suzuje-trianonske-trauma/

KRALIK, Lorna. New Hungarian Citizenship Law to Take Effect in January 2011. In Motion: news and views from MOVE ONE [online]. September 1, 2010 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.moveoneinc.com/blog/immigration/ennew-hungarian-citizenship-laweffect-january-2011/

LAURENCE, Peter. New Hungary citizenship law fuels passport demand. BBC NEWS Europe [online]. 4 January 2011 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-12114289 Maďarský premiér lhal, odhalila nahrávka. Lidovky.cz [online]. 18. září 2006 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/madarsky-premier-lhalodhalila-nahravka-f0j-/zpravy-svet.aspx?c=A060918_204048_ln_zahranici_fho

77

MALÝ, Radomír. Tyran nebo otec vlasti? Tedeum [online]. 2010 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.tedeum.cz/3_2010/salazar_tyran_otec_vlasti_032010.htm MORAVCOVÁ, Dagmar. Česká republika a "opatření" Evropské unie proti Rakousku v roce 2000. Mezi obranou evropských hodnot a českých národních zájmů. Mezinárodní Politika [online]. 2007, roč. 42, č. 3, s. 54-68 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.mezinarodnivztahy.com/article/view/269

Neo-Nazi groups in Hungary: Guards of the Carpathian Homeland, National Front, and others. Hungarian Spectrum [online]. August 26, 2012 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://hungarianspectrum.wordpress.com/2012/08/26/neo-nazi-groups-inhungary-guards-of-the-carpathian-homeland-national-front-and-others/ Odvolací soud potvrdil rozpuštění Maďarské gardy. ČT 24 [online]. 2. 7. 2009 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/59900odvolaci-soud-potvrdil-rozpusteni-madarske-gardy/ Orbán annoys IMF and EU. Presseurop [online]. 13 April 2012 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.presseurop.eu/en/content/news-brief/1798461-orbanannoys-imf-and-eu PITTOORS, Gilles. The Lion´s Claws, or Flemish Nationalism in European Perspective. International Political Forum [online]. 15 Oct 2012 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://internationalpoliticalforum.com/the-lions-claws-or-flemishnationalism-in-a-european-perspective/

Q&A: Hungary's controversial constitutional changes. BBC NEWS Europe [online]. 11 March 2013 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-21748878

78

RAINSBURY, Adam. Scottish Independence and the European Union. Diffusion [online]. University of Central Lancashire, 2010 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://atp.uclan.ac.uk/buddypress/diffusion/?p=1220

SARDI, Tamas. Parliamentary elections in Hungary - The results and political implications. Budapest: CEC Government Relations, [online] 2010. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://www.cecgr.com/fileadmin/content/analyses/Parliamentary%20elections%20 in%20Hungary%202010.pdf SCHULZ, M. Debata na plenárním zasedání Evropského parlamentu dne 19. 1. 2011. [online] [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=CRE&reference=20110119 &secondRef=ITEM-005&format=XML&language=EN SEDLÁK, Imrich. História Matice slovenskej. Matica Slovenská [online]. 2012, 19. 4. 2012 [cit. 2013-02-17]. Dostupné z: http://www.matica.sk/historia-maticeslovenskej.phtml?id5=17694

Short Summary About Jobbik. Jobbik: The Movement For A Better Hungary [online]. 2010 [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://www.jobbik.com/short_summary_about_jobbik

SIMON, Zoltan. Hungarian Students Stronger Than IMF in Pressuring Orban. Bloomberg [online]. Dec 20, 2012 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.bloomberg.com/news/2012-12-20/hungarian-students-stronger-thanimf-in-pressuring-orban.html

Slovaks retaliate over Hungarian citizenship law. BBC NEWS Europe [online]. 26 May 2010 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/10166610

79

SPALLER, Endre. The Political and Economic Transition in Hungary. In: Medi(t)ations, (re)conciliations: Conflict Resolution and European Integration. Bratislava: BGÖI and WSCF-CESR, [online] 2004, s. 85-90. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://www.koed.hu/medit/endre.pdf SUGAR, Peter F. A HANÁK. Péter. A history of Hungary. Bloomington: Indiana University Press, [online]. 1994, 433 s. ISBN 0-253-20867-X. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=SKwmGQCT0MAC&printsec=frontcover&dq=Su gar+Han%C3%A1k+history+of+Hungary&hl=cs&sa=X&ei=PeduUf_uDszntQaHlY HoCg&redir_esc=y#v=onepage&q=Sugar%20Han%C3%A1k%20history%20of% 20Hungary&f=false

SZALAI, Mate. Hungarian Education Reform in the Making. Friedrich Naumann Stiftung für die Freiheit [online]. [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.msoe.fnst.org/Reports-News/1213c18885i1p/index.html

Timeline: Eta campaign. BBC News [online]. 20 October, 2011 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-11181982 Trianon emlékmű. Flickr [online]. 2008 [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.flickr.com/photos/40910860@N07/4055466318/ V Budapešti se sešla Maďarská národní garda. ČT 24 [online]. 4. 7. 2010 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/94988-vbudapesti-se-sesla-madarska-narodni-garda/

WEST, Ed. What are the Catalans thinking in trying to leave Spain? They'll just have to join the EU immediately anyway. The Telegraph [online]. 6 December, 2012 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://blogs.telegraph.co.uk/news/edwest/100193110/what-are-the-catalansthinking-in-trying-to-leave-spain-theyll-just-have-to-join-the-eu-immediatelyanyway/

80

Without borders: Developments completed within the Hungary-Slovakia-Ukraine Neighbourhood Programme 2004-2006. Budapest: VÁTI Hungarian Public Nonprofit Company for Regional Development and Town Planning. [online] [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://www.interreg.hu/content_images/documents/en/huskua_eng.pdf

YORK, Christopher. Scottish Independence: Spain Could Veto EU Membership. Huffington Post [online]. 06/12/2012 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.huffingtonpost.co.uk/2012/12/06/scottish-independence-eu-accessionveto-spain_n_2249473.html

81

7 Přílohy I. Mapa Budapešti

http://www.hot-map.com/budapest [cit. 2013-05-01]

82

II. stejnokroje členů Maďarské národní gardy

http://www.presseurop.eu/files/images/article/militants-jobbik_1.jpg?1245084586 [cit. 2013-05-01] III. Fotografie z nočního klubu v Budapešti

Foto: autor

83