N

Řešení

VVP varianta N/A

Objevujeme kouzlo bylin Nedávno se vzedmula vlna obrovského zájmu o byliny. Lékařský i kosmetický výzkum a nové dekorativní nápady či vonné kreace stále přispívají k nárůstu znalostí o rostlinách, což se projevuje i při jejich zpracování. Obnovený zájem o byliny má mnoho zdrojů. Oživení kuchařského umění vyvolalo vážné úsilí o pěstování a nákup čerstvých bylin. Kuchyně a pokrmy jiných kultur a národů probudily zájem o neobvyklé druhy rostlin. Hnutí za zdravou výživu, alternativní medicína a různá ekologická hnutí rozšířily hranice poznání. Strach z vedlejších účinků moderních chemikálií vedl k návratu přírodní kosmetiky, ke znovuobjevení přírodních barviv a přírodních čisticích prostředků. Naše náklonnost k příjemným vůním objevila a ocenila vůně čerstvých bylin snad ve všech oblastech života. Na mnoho lidí působí probuzený zájem v jednom směru jako katalyzátor zájmu o další věci. Turisté se po prázdninách strávených v zahraničí, ovlivněni tamní kuchyni, začnou zajímat o vaření, což může skončit zájmem nejen o kuchařské, ale i o léčivé byliny. Kouzlo bylin spočívá v jejich skromných barvách, v měkkých tvarech a ve vysoké vitalitě. Jsou to většinou přírodní druhy, které nebyly kříženy.

BCD BDA CAC lužická srbština , lužičtina

Test z české literatury - Pondělí – verze A/N

1. Ukažte, jak dovedete uvažovat o tom, co literární text znamená a jak je napsán. Charakterizujte (komentujte) připojený text, všímejte si, o čem vypovídá (myšlenky a pocity, motivy apod.) a jakým způsobem. Pokuste se jej rovněž zařadit do širšího literárního a kulturního kontextu (směr, období, autor, dílo, ohlas). Text uvádíme bez jména autora a názvu sbírky záměrně.

Komentář pro uchazeče:

Když čtete zadání, berte každé slovo vážně. Zadání v sobě obsahuje kritéria, podle kterých bude vaše odpověď hodnocena. Vyplatí se nestrávit veškerý čas zkoušky na vyplňování políček v první, jazykové, části testu, ale nechat si dost času i na část literární. Co slova v zadání mohou znamenat?

Ukažte, = Opravdu se snažte ukázat, co všechno ve vás je. Nebuďte skoupí. Nenaznačujte, ale přesně pojmenujte a vyjádřete vše, co víte a co k básni patří. Chcete-li ukázat i to, že umíte být naopak i struční, musíte v odpovědi mít velmi mnoho údajů, soudů a jejich důvodů a šetřit místem jen na zbytečných povšechných frázích nebo na úvodních floskulích typu Každý jsme byli někdy dojati....

jak dovedete uvažovat = Nestačí předvést znalosti ze školy, ani pronést všeobecné soudy o básni. Že dovedete uvažovat, poznáme podle toho, které a jaké si nad textem položíte otázky a kde na ně hledáte odpovědi. Uvažovat znamená také zkoumat, dívat se na věci z více stran a uvádět důvody a důkazy pro své závěry.

Charakterizujte (komentujte) = Opravdu nemáte (pře)vyprávět. Máte skutečně uvést charakteristické znaky textu, a k nim můžete podávat své komentáře. Máte vystihnout to důležité, a tím je sdělení textu, způsob jeho výstavby a jeho příslušnost literárněhistorická.

co literární text znamená; ... o čem vypovídá (myšlenky a pocity, motivy apod.) = Očekáváme, že ukážete, jak a proč jste pochopili sdělení, které báseň předkládá čtenáři. Převyprávět „příběh“ rozhodně nestačí, svědčí to spíše o tom, že si s interpretací této básně nevíte rady nebo že nevíte, jak se básně interpretují. Měli byste najít nějaká zásadní místa v textu, která více než jiná vyzrazují, o co v básni jde, podívat se třeba na název, na první a poslední verše, na různé zlomy v obsahu. Určitě si musíte všimnout nejen myšlenek a pocitů svých – jako čtenáře nad básní – ale také myšlenek a pocitů, které jsou v básni pojmenovány a vyjádřeny. Máte ukázat, že umíte najít ty motivy, které napovídají a navozují určité myšlenky a pocity, a ukázat, že vidíte, jak jich básník pro stavbu významu básně využil.

a jakým způsobem = Máte předvést, že si dovedete všímat toho, že všechny myšlenky a pocity v literárním textu jsou neseny a způsobovány řečí – básník nemá ani štětec, ani fotoaparát, ale vše, co vnímáte, dosahuje použitím slov a vět ve verších, zvukovou a rytmickou stavbou veršů, ale také kompozicí, prací s motivy a postupy rozvíjení textu – a to vše pro určitý účinek na city a myšlenky u čtenáře. Pouhé konstatování, že báseň má 5 slok a rýmy že jsou střídavé, je málo. Měli byste se ptát, zda je těch pět slok nějak navzájem propojeno, zda nějak společně stavějí celkový význam. Měli byste ukázat, že si dovedete všímat toho, která slova se objevují v rýmech, a co to přináší pro naše chápání významu veršů a celé básně. Můžete své porozumění pro formu básně projevit tak, že uvádíte různé formové rysy, například že jsou v básni krátké věty, nebo že se celé věty nebo jejich souvislé části vejdou skoro vždy do jednoho verše (tedy že tu je málo přesahů, enjambementů). Jaký efekt to přináší? Báseň zní jaksi spádněji, lakoničtěji. Patří ta krátkost, spádnost, lakoničnost nějak k jejímu obsahu a k myšlence nebo náladě, kterou nám nabízí? Mluví tu lyrický subjekt vzletně o neurčitých vznešených hodnotách, anebo se k uznávaným hodnotám vyjadřuje spíše suše, drsně:

Ale ukažte také to, že umíte vidět, jak formální prostředky vždy upozorňují na důležitý významový prvek (pouhé dva přesahy v básni vypichují slova reumatické nohy, a tvrdé svatební lože – oba znamenají něco důležitého: jak sebe vidí a prezentuje básnický subjekt, a s čím chce kontrastovat své pojetí erotiky a společnosti). Anebo své porozumění formě ukážete tak, že pro každé své tvrzení o významu či smyslu básně nebo o jejím dobovém zařazení podložíte dokladem z textu – např. „báseň vyjadřuje drsný životní pocit (používá se tu spíše běžný, nikoli knižní jazyk: vjelo do párů, sper je ďas aj.)“, nebo např. „báseň pochází spíše z první půle 20. století, nejen typicky buřičským postojem, který tu subjekt předvádí, ale také jazykem: např. vedle hovorových výrazů jako sper je ďas tu je dnes už knižní vazba předložková nebo jmenné adjektivum Bláznění vjelo... v hudby potrhlou notu, Sál byl pln kouře a výparů...“

zařadit do širšího literárního a kulturního kontextu (směr, období, autor, dílo, ohlas) = Zde můžete projevit svůj odhad nebo zkušenost z četby: vybrali jsme báseň, která je pro určitou dobu, literární směr a autory typická. Chceme, abyste ukázali, jak umíte o zařazení přemýšlet, a proto vám nedáme báseň, která by byla netypická, nezařaditelná. Ale pouhé hádání nestačí – máte možnost ukázat, že „znát literární směry“ u vás neznamená jen umět je popořadě odříkat a jmenovat jejich představitele, ale že znáte významné rysy toho či onoho směru a umíte je rozpoznat v předloženém textu. Kromě toho zde máte ukázat, že opravdu o příslušném období něco víte: kdo tehdy byl významným tvůrcem, jaké byly poměry a hodnoty ve společnosti, pro kterou psal a která ho četla. Básně na jedné straně autenticky promlouvají k vaší duši, ale na druhé straně také nesou kulturní hodnoty celého národa. I to byste jako uchazeči o vážné literární studium měli vědět, a máte umět u zkoušky ukázat, že jste připraveni obě tyto složky ve svém čtenářství a studiu propojovat. My vás tomu na fakultě budeme učit, ale ten, kdo u zkoušky ukazuje jenom to, že má nad četbou silné prožitky, nebo ten, kdo si pamatuje jenom mnoho historických údajů, neprokazuje dost velkou studijní připravenost k oboru literárnímu. Ve výhodě je ten, kdo už si umí všímat – aspoň na úrovni osmnáctiletého člověka s maturitou - obou těchto stránek literatury.

Bláznění vjelo do párů . . . Bláznění vjelo do párů a v hudby potrhlou notu. Sál byl pln kouře a výparů piva a lidského potu. V kole jsem pobyl jen krátký čas. K tanci mi scházejí vlohy. Hrubci mi šlapali - sper je ďas na reumatické nohy. Svou holku vzal jsem za ruku, vyved ji z divého ruchu. Šli jsme se nalokat v noční tmu trocha čerstvého vzduchu.

A když jsme z hospody vyšli ven, k sobě jsem přitisk ji prudce. Dech ve vášnivý přecházel sten, chvět se nám počaly ruce. Vysokou zdí byl obehnán dům. Přemilosrdný bože, jakés to stvořil milencům tvrdé svatební lože! Nechceme podávat vzorový výklad textu, protože způsobů interpretace i vlastního pochopení básně může být vícero. Když uchazeč některou důležitou složku interpretace opomine, může dohnat ztrátu tím, že v jiné stránce svého přístupu projeví velkou hloubku, zkušenost, citlivost, informovanost. Nechceme také, aby se příští zájemci o studium snažili u zkoušky naplňovat jakési kadluby odvozené z této ukázky. Proto ponecháváme výklad širší, než jaký má uchazeč u zkoušky projevit. Z následujícího výkladu o textu by uchazeč měl ve své odpovědi pokrýt aspoň základní složky, podle hledisek uvedených výše. Ty obsahové prvky, které by jeho odpověď v nějaké podobě opominout rozhodně neměla, vyznačujeme modře.

Tento básnický text vypovídá o tom, jak básnický subjekt chápe svou pozici v lásce a společnosti. Subjekt se předvádí jako někdo, kdo si udržuje odstup od způsobu, jakým se baví a miluje obyčejný člověk jeho doby. Zároveň však nepopírá, že je mu intenzivní prožívání sexu také blízké. Aniž by přesně říkal, jak se v takové situaci ocitl, nese své postavení – s děvčetem na primitivní zábavě a v nehostinném prostředí – trpce. Ale právě tím, že neříká, kde se tu se svými jakoby vyššími kulturními nároky bere, a tím, že se vůbec zábavy a jednoduchého sexu zúčastňuje, prozrazuje, že je mu takový způsob života blízký, že do něj také patří. Fyzická stránka člověka a nestrojenost kulturní tu není odsuzována, spíše zde zaznívá hořkost, že je nám – pokud cítíme podobně jako básnický subjekt – souzeno tak tvrdě žít. Osudovost tohoto postavení je naznačena závěrečnou apostrofou Přemilosrdný bože, jakés to stvořil... V dobové souvislosti je takové přitakání pudovosti a sociální nízkosti určitě provokativním gestem. Báseň je psána pravidelným rýmovaným (střídavým) veršem, který připomíná písničku díky spádnosti vět (jsou krátké) a údernosti v pojmenování (přímosti – vlastně tu téměř nejsou metafory). V pěti slokách tu probíhá určitá proměnaneproměna: Do poloviny veršů je lyrický subjekt se svými postoji a pocity sám, potom se svou holkou, mění se jeho jednání, ale jeho vnímání situace a sebe sama se nemění. Názvem Bláznění vjelo do párů, který je jenom prvním veršem básně, je podtržen význam neovládanosti, autentické vášně. Poslední verš uvádí „na scénu“ představu svatby, což však je vzhledem k poměrům, které jsme z básně poznali, zřetelná ironie, provokace. Na začátku je označeno spontánní chování obyčejných lidí (básník usadil scénu do zakouřeného a upoceného výčepního sálu) při hudbě a tanci jako bláznění, které se lidí zmocňuje jaksi proti jejich vůli (vjelo do párů). Lidový a strhující charakter tance

navíc naznačuje také hovorovým obratem V kole. To, že sám do takové společnosti vlastně nepatří, naznačil subjekt jednak odsudkem ostatních tančících (hrubci), jednak možná přehnaným označením reumatické nohy pro svou nechuť k tomuto typu zábavy. Tanec ve spojení K tanci mi scházejí vlohy je tu asi jen symbolem pro prostou, nevázanou lidovou zábavu či pro jednání lidí tohoto typu. V rýmu sestavená slova vlohy – nohy uzemňují uvažování právě na fyzickou stránku člověka, přestože v pozadí se stále ozývá jako nenaplněná i láska ušlechtilejší (milencům tvrdé svatební lože). Strhující síla touhy (sexu) prostupuje všecky sloky – i na konci „příběhu“ jsou fyzické projevy vzrušení podány jako velmi neovládané: Dech ve vášnivý přecházel sten, chvět se nám počaly ruce, nikoli „dýchali jsme sténavě“. V polovině básně se pár vytrhává z kola a ruchu, touha nalokat se trochy čistého vzduchu je snad náznakem touhy i po doušku něžnějšího citu. Zároveň však je nápadné, jak je označována dívka (svou holku) a jak se s ní zachází – subjekt ji vyvede za ruku, přitiskne ji k sobě. I když některé činnosti jsou přesně od poloviny básně uváděny v množném čísle: šli jsme, vyšli jsme, počaly se nám chvět ruce, žena sama zde žádnou iniciativu ani samostatnost nemá. I to může být charakteristikou prostředí, ale také to podtrhuje osamělost, odlišnost lyrického subjektu od ostatních, i ve chvíli hodně těsného spojení. Právě tím, jak básník staví svého mluvčího na hranu společnosti a na hranu uznávaných hodnot, prozrazuje, že půjde o básníka z některého období protestů, vzpoury. Vzhledem k tomu, že tu je fyzická láska (sex) okázale vystavena jako něco nezvykle drsného, a že je řeč o ní předkládána jako něco společensky spíše málo přijatelného, můžeme soudit, že nejspíše nejde o undergroundovou poezii druhé půle 20. století (např. o Ivana Jirouse), kdy už takové téma a pojetí tolik neprovokovalo. Formální básnické prostředky a jazyk básně (Šli jsme se nalokat v noční tmu, slovosled) naznačují, že asi nejde ani o básníka z období meziválečné avantgardy (např. o V. Nezvala). V 19. století by báseň s tímto obsahem však publikovatelná nebyla. Půjde tedy nejspíš o některého z tzv. generace buřičů. Podle obsahu – hospodské zábavy, holky – a podle trpké provokativnosti se dá soudit na Františka Gellnera. Z nevelkého díla Fr. Gellnera by bylo možné uvést sbírky... Nejvíce si osobně cením básně ..., protože .... Buřičští básníci ovšem u publika dosahovali efektu, o který jim šlo – pobuřovali měšťáky, ale zároveň tvořili na začátku 20. století, kdy otevřený zájem o věci dosud společensky tabuizované, zejména o sex, již stoupal u nás i v cizině (nejen v poezii, např. S.K. Neumann psal Dějiny ženy, ale i ve vědě – začínal být znám S. Freud). Syrovost pohledu na svět také předznamenali naturalisté, zejména francouzští, ale u nás např. i J.K. Šlejhar. Snahu o to, vidět společnost pravdivě, bez národoveckého nátěru a bez idylizace, můžeme v té době a najít také u Machara, Dyka, Tomana, Šrámka aj.

2. Jakou roli podle vás hraje v literatuře dojetí? Napište krátký ucelený text, v němž výstižně zformulujete své chápání toho, koho a čeho všeho se dojetí v literatuře může týkat a jak, zda má stejný význam v průběhu literárního vývoje, atp. Příklady toho, jakými prostředky je dojetí v literárních dílech dosahováno, jsou vítány.

Komentář pro uchazeče: Toto zadání vyžaduje od uchazeče, aby prokázal, že dokáže o literatuře (o dílech i o jejich účinku a vnímání u čtenářů) uvažovat samostatně, i bez opory v školských příručkách. Zato však vyžadujeme, aby zde projevil schopnost systematicky uvažovat, vyjadřovat se precizně. Každé slovo zadání je opět důležité. v literatuře = V krásné literatuře, jak kontext naznačuje. Ale když uchazeč pojedná rozumně i o dojetí v literatuře odborné nebo populárně naučné, je mu to přičteno k dobru. krátký ucelený text = Text souvislý co do stavby vět a odstavců, ale také ucelený co do pojetí věci samé. To je naznačeno i dalšími slovy: koho a čeho všeho se ... může týkat. výstižně zformulujete = Očekáváme, že uchazeč prokáže, že dovede věci pojmenovat a vyjádřit přesně, a nikoli povrchně, všeobecně, neurčitě, a také že se umí vyjadřovat jednoznačně. Z výstižnosti mu vyplyne potřeba jít do hloubky problému – jinak není co vystihovat. význam v průběhu literárního vývoje = Zde dáváme možnost porovnat, jak se podle uchazeče chápala literatura dříve a jak dnes. Příklady = Vítáme, když uchazeč svá tvrzení a zkušenosti z četby a prožitku dokládá konkrétně, jednak proto, aby ukázal, co čte, a také jak tomu rozumí. Podnět „dojetí v literatuře“ dává uchazeči možnost předvést své kulturní nazírání na literaturu a její roli ve společnosti anebo v životě čtenáře. Dojetí ale může uchazeče zavést na různé falešné cesty – mezi nimi nejčastější je jednostranné pojetí dojetí jako něčeho vysoce hodnotného, co sám rád prožívá, bez upozornění, že dojetí může být zároveň i prostředkem autorovy nebo nakladatelovy manipulace čtenářem. Anebo naopak, zavádějící je pojednat o dojetí i jako o něčem zcela nehodnotném, nízkém, laciném, aniž si uchazeč uvědomuje, že dojetí souvisí s oprávněnou čtenářskou potřebou intenzivního estetického prožitku, že provází lidsky hodnotné zážitky. Očekávané zvládnutí zadání by tedy mělo obsahovat aspoň tyto dvě polohy dojetí. Uchazeč by měl také ukázat, že umí zapřemýšlet o dojetí jak u čtenáře, tak i u postavy i u autora či u podávatele. Měl by se vyjádřit o tom, jakou hodnotu mu přikládá on, jak je možné se na tuto hodnotu dívat obecně, jakou má dojetí cenu u běžných čtenářů nebo i u vnímatelů jiných druhů umění. Měl by uvést, co vše dojetí přináší pro smysl a účinek literárního textu, co dává čtenářům, a aspoň náznakem, jak se projevuje v literárním vývoji. Dojetí v literatuře může být považováno za něco méně hodnotného, protože dojetí je silný, málo kontrolovaný cit, a literární dílo bývá považováno za kulturní produkt rafinovaný, vysoce ušlechtilý, kultivovaný. Projevy dojetí však zároveň prozrazují citlivou duši u vnímatele i u autora, nebo, pokud spisovatel ukazuje, jak je dojata postava, i u ní. Dojetím někdy myslíme výsledek působení díla na čtenáře, který

slzí, anebo jím myslíme předváděné srdceryvné scény, anebo prožitky postav, anebo stále dojatého vypravěče. Často máme podezření, že dojetí je autorem vyvoláváno záměrně, pro větší čtenářskou oblibu a větší odbyt knihy na trhu. Možná však je dojemnost díla projevem sklonu k dojetí u autora. Třeba je právě on citlivou duší, která zažila něco trýznivého nebo krásného. Takové silně dojímavé texty najdeme nejen v ženských časopisech, kam občas napíše citlivá čtenářka, ale také v některých „autobiografických příbězích“ ze života lidí postižených neštěstím, chorobou, osudem. Zde můžeme počítat s dojetím autentickým, nemanipulativním. Ale patří takové dojetí do literatury krásné? Pokud jsme přesvědčeni, že literatura má zušlechťovat člověka, činit jeho vnímání a prožívání jemnějším, pak je dojetí vlastně dost hrubým nástrojem. Věci dojemné působí i na člověka, který se nesnaží o citlivý prožitek, který čte jen pro zábavu a relaxaci. Nového pro jeho duši mu dojemný příběh nepřinese nic. Ale zároveň si myslím, že zaplaťpámbu za to, že někteří lidé aspoň to nerozlišené dojetí prožívají, protože hodně lidí mi připadá vůbec necitlivých, bez smyslu pro cit, pro krásu. A když má literatura poskytovat národu také určité povznesení, možná ho potřebují i lidé, kteří jsou takřka na dně – citově vysušení, neteční. Já sám bývám při dojetí nad knížkou spíše ostražitý – netahá mě autor za nohu? Ale vlastně jsem moc rád, když si můžu říct, že mé dojetí je tady pravé, že prostě ty smutné nebo krásné věci jsou tak velké, že si člověk může dovolit se nechat unést jejich velkolepostí.